ocenění umělci za kalendářní rok 2012

NADACE ŽIVOT UMĚLCE
1
ocenění umělci
za kalendářní rok 2012
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
SEZNAM OCENĚNÝCH UMĚLCŮ ZA ROK 2012:
vedle pomoci při průběžném řešení
Prof. Petr Adamec
3
František Moser
21
Ludmila Bednářová
4
Jiřina Moučková
22
Jaromír Bělor
5
Doc. Josef Pančík
23
uměleckým seniorům. Nadace od roku
Libuše Bourková
6
Karel Pitroch
24
1993 uděluje SENIOR PRIX jako
Nina Divíšková
7
Václav Sloup
25
Mgr. Antonín Gondolán
8
Ludmila Solařová
26
Prof. František Herman
9
Jindřich Svárovský
27
sociálních a zdravotních problémů
věnuje velkou část podpory významným
poděkování za celoživotní uměleckou
činnost hercům, tanečníkům, operním,
populárním i sborovým zpěvákům,
orchestrálním i sólovým umělcům.
2
Zdeněk Jelen
10
Jiří Štědroň
28
Stanislav Kodad
11
Prof. Jiří Tomášek
29
Renata Kodadová
12
Marie Tomášová-Krejčová 30
Pavel Landovský
13
Rudolf Tomica
31
Jaroslav Lepka
14
Dr. Vladimír Truc
32
František Lukavec
15
Mgr. Jiří Vodňanský
33
Prof. Otakar Martinovský 16
Ladislav Vymětal
34
Prof. Lubomír Mátl
17
Jana Wieserová
35
Roman Mecnarowski
18
Jaroslav Zima
36
Ing. Ivan Mládek
19
Ludmila Železná
37
Jindřich Moravec
20
S
tudium na Konzervatoři v Praze a Akademii múzických
umění tamtéž ukončil v r. 1968. Po vojenské službě ve Vojenské
hudební škole v Roudnici n. Labem působil dva roky na
konzervatoři v Praze, doprovázel ve třídách smyčcových
nástrojů a ve třídě klarinetů. Zároveň působil také na Akademii
múzických umění, a to až do současnosti. Až do loňského
roku byl vedoucím oddělení klavírní spolupráce. Mimo školu
jsou jeho stálými uměleckými partnery houslisté Bohuslav
Matoušek a Václav Hudeček. Působil také v triu B. Martinů
a ve triu Opus tre. Za dobu své koncertní činnosti absolvoval
téměř 1700 koncertů v tuzemsku i zahraničí. Natočil mnoho
rozhlasových nahrávek v Čechách i v zahraničí. V roce 2000
obdržel cenu Classical Award na festivalu MIDEM v Cannes
za kompletní nahrávku skladeb B. Martinů pro housle a klavír
s Bohuslavem Matouškem.
Prof.
Petr Adamec
klavírista, pedagog
3
Z
Ludmila Bednářová
divadelní herečka, scénáristka a režisérka
4
a války měla možnost hrát v Pražském divadle pro mládež
Míly Mellanové ve hře „Fialový mstitel“. V té době byl také
obnoven Svaz herectva. Všichni herci i profesionálové tehdy
absolvovali kvalifikační zkoušky. I ona, vlastně ještě dítě, se
tajně, bez vědomí rodičů přihlásila s tím, že jí doma divadlo
zakazovali. Chtěla jen, aby jí komise sestavená většinou z členů
Národního divadla řekla, zda jednou bude moci divadlo hrát.
A povedlo se. Na podzim roku 1946 se stala členkou divadelní
skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.
Tehdy slavila na jednom ze zájezdů své 16. narozeniny. Dalších
pět let hrála ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti,
v Písku, v Olomouci, v Českých Budějovicích. Pěkná řádka rolí
to byla, a přece touha se dál učit jí neopustila. DAMU, to byl
její sen. A ona byla bez maturity. Talentová zkouška vyšla tak
dobře, že sama škola požádala pro ni na Ministerstvu školství
o dispens od maturity. Po absolutoriu DAMU účinkovala v
Divadle pracujících v Mostě a poté v Divadle Petra Bezruče,
s hostováním i ve Státním divadle Ostrava. V Ostravě nakonec
žila a tvořila téměř 40 let. Život jí ale zavál na druhý konec
země, do plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla. Celý život
jí neopouštělo Divadlo poezie, učila na Lidové konzervatoři,
v dramatických hodinách „lidušek“. Někteří kolegové o ní říkají,
že je „posedlá divadlem“, a to jí drželo 66 let u stejné profese.
Role, na které nejraději vzpomíná: např. Gruša v Kavkazském
křídovém kruhu, Helena v R.U.R., Livie v Milencích z kiosku,
Anna Rakouská v Třech mušketýrech.
V
pěti letech se stal členem Kühnova dětského sboru.
V patnácti letech se stal členem Českého pěveckého sboru. Po
absolvování Pražské konzervatoře v pěvecké třídě prof. Jana
Berlíka nastoupil základní vojenskou službu ve Vojenském
uměleckém souboru. Po dvouleté vojenské službě nastoupil
do opery Národního divadla. Vždy ho přitahovala koncertní
činnost a tak se stal členem souboru Pražstí madrigalisté.
Absolvoval s tímto souborem řadu koncertů i v zahraničí.
Po reorganizaci tohoto souboru nastoupil ve sboru České
filharmonie. Souběžně účinkoval i v Kühnově pěveckém sboru.
S oběma těmito tělesy absolvoval mnoho natáčení i koncertů
nejen jako jejich člen, ale i jako sólista. V roce 1995 odešel do
důchodu a ještě občas účinkoval s Pražským komorním sborem.
5
Jaromír Bělor
sborový zpěvák, hlasový obor baryton
5
P
Libuše Bourková
houslistka
6
o studiu na gymnáziu, Učitelském ústavu a Konzervatoři
v Brně ve třídě prof. Františka Kudláčka v oboru housle se
stala členkou Symfonického orchestru Kraje brněnského až
do jeho sloučení s Rozhlasovým orchestrem, kdy vznikla
v roce 1956 Státní filharmonie Brno. Po narození syna v roce
1957 onemocněla dětskou obrnou a její následky ji tížily
po celý její život. Nepoddala se nemoci a čelila jí velkou
aktivitou. Spolu s manželem, flétnistou a pedagogem
Prof. Arnoštem Bourkem a malým synem strávila dva
roky v Číně a později rok v Austrálii. Po návratu z ciziny
nastoupila zpět do Státní filharmonie Brno, kde působila
až do důchodu v roce 1981. Současně s působením ve
Filharmonii Brno se soukromě věnovala vyučování hře na
housle a německého jazyka. Po odchodu z aktivní služby
členky orchestru učila houslovou hru na soukromé hudební
škole v Brně – Řečkovicích.
V
yrůstala v Brně, podporována otcem ve sportu a matkou
Elmaritou v tanci. Sestra Tamara Divíšková je výtvarnice. Paní
Nina absolvovala DAMU. Na studiích se seznámila se svým
manželem, hercem a režisérem Janem Kačerem. Hereckou
dráhu začala v Ostravě, poté se na 35 let stal její domovskou
scénou Činoherní klub v Praze. Po odchodu ze stálého
angažmá získala řadu výrazných rolí (převážně matek)
v menších pražských divadlech – např. despotickou matku
Mag v irském dramatu Kráska z Leenane (Divadlo
v Řeznické), matku ve Dni matky (Divadlo v Celetné) a matku
v Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství (Dejvické
divadlo). V současnosti je na volné noze a spolupracuje také
s Divadlem v Příbrami, Divadlem Na Prádle, v Řeznické
a Švandovým divadlem. Paní Divíšková účinkovala v mnoha
televizních filmech, známa je zejména z filmů: Příběhy
obyčejného šílenství – role Petrovy matky, V peřině – role
Hildy, z televizního seriálu: Vyprávěj – role babičky Běty,
z divadelních her: Podivuhodný doktor – role Svatavy,
Spravedliví – role Dory Duletové.
Nina Divíšková
herečka
7
S
Mgr.
Antonín Gondolán
skladatel, zpěvák a hudebník
8
tejně jako další sourozenci i Antonín byl svým otcem,
výborným muzikantem, odmalička vedený k lásce k hudbě.
Již jako patnáctiletý začal hrát s Orchestrem Gustava Broma
a později i s Orchestrem Ladislava Štaidla. Účinkoval
v legendárním Apolu, Orchestru Karla Vlacha, orchestru Václava
Zahradníka, Josefa Vobruby i Felixe Slováčka. Vystupoval po celé
Evropě a nahrál desítky gramofonových desek.
Po zájezdu s Karlem Gottem do Las Vegas, který se uskutečnil
v roce 1967, založil se sestrou a třemi bratry populární
a úspěšnou skupinu Sourozenci Gondolánovi. Časem
se ale sourozenci rozešli a Antonín pokračoval v kariéře
profesionálního hudebníka v různých sestavách a v různých
zemích. Mimo jiné žil deset let v Německu. Později absolvoval
na Filozofické fakultě Univerzity v Nitře magisterské studium
na oboru sociální práce. Po návratu do České republiky se
věnoval hudbě a na jaře roku 2004 vydal své první album
s názvem Čekej a neplakej. Album obsahuje dvanáct písní
Antonína a Františka Gondolánových a v čase největší slávy
se těchto alb prodalo 150 000 kusů.
A
bsolvoval Pražskou konzervatoř a Akademii múzických
umění v Praze ve třídě prof. Karla Pivoňky. S úspěchem se
zúčastnil mnoha mezinárodních soutěží. Od roku 1967 je
členem České filharmonie, kde od roku 1986 působí jako sólo
fagotista. Od sedmdesátých let je sólistou souboru Ars rediviva
a od roku 1992 je členem mezinárodního orchestru Solistes
Européens Luxembourg. Na HAMU v Praze působí jako
pedagog hlavního oboru dechových nástrojů. Mezi jeho studenty
patří vynikající sólisté, laureáti mezinárodních soutěží a členové
předních českých orchestrů – např. Jaroslav Kubita, člen České
filharmonie, vítěz Mezinárodní soutěže Pražského jara; Ondřej
Roskovec, člen České filharmonie, laureát Mezinárodní soutěže
Pražského jara; Václav Vonášek, člen České filharmonie
a držitel ocenění Talent roku 2002, laureát Mezinárodní soutěže
Pražského jara, vítěz Mezinárodní soutěže dvouplátkových
nástrojů v Melbourne; Tomáš Františ, člen České filharmonie
a laureát Mezinárodní soutěže Pražského jara. Úspěchy jeho
studentů jsou výsledkem spolupráce s prof. Jiřím Seidlem. Jako
sólista se představil s mnoha předními orchestry v Čechách
i v zahraničí, s některými z nich nahrál přední fagotové koncerty.
Nahrál velkou řadu sólových a komorních snímků také pro
Český rozhlas. Je zakladatelem souboru
Collegium musicum Pragense.
9
Prof.
František Herman
fagotista, pedagog
9
O
Zdeněk Jelen
herec
10
d svých 17ti let, od prvního ročníku konzervatoře, kde
studoval zpěv ve třídě prof. Konstantina Karenina, vystupoval
v opeře Kladenského divadla. Poté udělal konkurz do Armádní
opery a od r. 1956 se stal členem sboru Smetanova divadla.
V témže roce byl poslán na státní stipendium do Bukurešti, na
specializaci do třídy operního zpěvu prof. Victoria Costescu –
Duca. Druhý rok studia vystupoval ve Státní opeře Bukurešť.
Po návratu byl tehdejším šéfem Oldřichem Novým angažován do
Státního divadla Karlín. Zde účinkoval až do r. 1990, kdy odešel
do invalidního důchodu.V Karlíně a později i v přidružených
Nuslích strávil více než 30 let. Při úvazku 15 představení
měsíčně tu odehrál okolo 4500 představení ve více než 50 rolích.
Některé tituly jako Netopýr, Polská krev, Mamzelle Mitouche ho
provázely celý život. Zpíval je i na jiných českých scénách – Brno,
Olomouc, Teplice aj. Při takovéto frekvenci samozřejmě hrál
nejen milovníky, ale později i charakterní role. Jeho partnery na
jevišti byly tehdejší hvězdy žánru Dagmar Rosíková, Stanislava
Součková, Věra Macků, Nelly Gaierová, Laďka Kozderková či
z pánů Jára Pospíšil, František Voborský, Karel Fiala, Milan
Karpíšek, Josef Bek, Oldřich Nový, František Paul a mnozí
jiní. Na zájezdech divadla soukromně zpíval i v mnoha zemích
Evropy. Sám o sobě říká, že nebyl hvězdou, ale snažil se být
poctivým dělníkem divadla, ve kterém se „producíroval“
více než 40 let.
K
onzervatoř v Praze vystudoval v letech 1960-65.
Po absolutoriu přijal na pět let angažmá v Symfonickém
orchestru Švédského rozhlasu ve Stockholmu. Od roku 1970 byl
členem violové skupiny České filharmonie až do svého odchodu
do důchodu (2008). Byl dlouholetým členem Dvořákova
komorního orchestru.
Stanislav Kodad
violista
11
Renata Kodadová
harfistka
12
A
bsolventka Gymnasia v Českých Budějovicích, poté
studovala Státní konzervatoř v Praze a Hudební fakultu AMU
v oboru harfa ve třídě prof. Karla Patrase. V roce 1970 se stala
členkou orchestru České filharmonie – jako první žena v historii
tohoto orchestru. Během své umělecké kariéry se úspěšně také
věnovala sólové a komorní koncertní činnosti. Do roku 2006
působila jako pedagog na Hudební fakultě AMU v Praze, její
žákyně působí v mnoha orchestrech v Čechách i na Slovensku.
T
ento velice svérázný, osobitý a svobodomyslný herec se,
ač byl a je bez jakéhokoliv systematického hereckého
vzdělání, v průběhu let propracoval mezi nejoriginálnější
i nejuznávanější české herce.Vyučil se původně nástrojařem
a po maturitě se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium
herectví na DAMU. Začínal pak jako statista v teplickém
divadle, v roce 1960 jako herec-elév začal hrát v divadle
v Šumperku, po několika drobných štacích v oblastních
divadlech Klatovy a Pardubice nakonec na deset let zakotvil
v pražském Činoherním klubu, kde působil také jako
dramatik (kromě divadla psal ale i pro Československý
rozhlas). Po podpisu Charty 77 byl vyhoštěn do zahraničí,
v Rakousku se stal hercem Burgtheateru, od roku 1989
je zpět v České republice.
13
Pavel Landovský
herec, dramatik
13
K
Jaroslav Lepka
violoncellista
14
onzervatoř v Praze v oboru violoncello začal studovat už
během války. Ihned po absolutoriu nastoupil jako violoncellista
do orchestru Opery 5. května, kde působil i po jeho připojení
k Národnímu divadlu celý život až do odchodu do důchodu.
Ke svému vzdělání přidal ještě úspěšné studium Filosofické
fakulty Karlovy univerzity, obor hudební věda. Kromě práce
v divadle často působil i v symfonických orchestrech
a v r. 1967 odešel reprezentovat českou kulturu na jednu
sezónu do Egypta, kde působil v Káhirské opeře. Z jeho působení
v orchestru Smetanova divadla je třeba vyzdvihnout příkladný
vztah k mladým kolegům, kterým jako nezkušeným nováčkům,
nastupujícím do zaměstnání, vždy pomáhal překonat
počáteční obtíže.
V
ystudoval vojenskou hudební školu, následně byl přijat na
Pražskou konzervatoř v oboru hoboj k prof. Adolfu Kubátovi.
Studium musel předčasně opustit z důvodu nepříznivé finanční
situace. Využil nabídky jihlavského divadla, kde nastoupil
v orchestru. Od roku 1953 byl 1. hobojistou v Teplickém
symfonickém orchestru (později Severočeská státní filharmonie).
Cenili si ho nejen dirigenti spjatí s teplickým orchestrem,
ale i významní hostující dirigenti. Patřil k typu hobojistů
s krásným, výrazným tónem, jeho doménou byly kantilény jako
např. Blaník, či Brahmsův houslový koncert. Byl po celý život
dobrosrdečný, bezkonfliktní člověk. Dodnes navštěvuje koncerty
Severočeské filharmonie Teplice.
František Lukavec
hobojista
15
V
Prof.
16
Otakar Martinovský
pedagog, klavírista
roce 1952 maturoval na reálném gymnáziu ve Slaném.
Poté ukončil studium hudební výchovy pro III. stupeň na
pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1956 si
rozšířil aprobaci o housle a klavír na Vysoké škole pedagogické.
Jako sbormistr a klavírista se podílel na osvětové činnosti.
Po nástupu na pedagogickou školu ve Stříbře v r. 1955 v této
činnosti pokračoval. V 70. letech vystudoval postgraduální
studium estetiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze
a habilitoval se pro obor teorie vyučování hudební výchově.
Ve vědeckovýzkumné činnosti se zabývá problematikou vnímání
hudebního díla. Přínos spočívá ve vybudování teoretických
základů pro vedení hudebně pedagogického procesu při
poslechu hudby na základních školách. Pracuje umělecky jako
klavírista. Po několik let byl jako klavírista členem komorního
souboru Solisti da camera di Praga, se kterým koncertoval
doma i v zahraničí. Spolupracoval se ženským sborem
Československého souboru písní a tanců a s pěveckým sborem
Iuventus paedagogica. Výsledkem bohaté koncertní činnosti
jsou i nahrávky v českém rozhlase i u mnoha zahraničních
rozhlasových společností.
J
e výraznou osobností v oblasti sborového zpěvu a pěvecké
interpretace. Po studiu na Brněnské konzervatoři (obor
varhanní hra a klavír) a na Janáčkově akademii múzických
umění v Brně (obor dirigování sboru a orchestru) dosáhl brzy
výtečných výsledků s Brněnským akademickým sborem doma
i na zahraničních uměleckých zájezdech. Působil jako hlavní
sbormistr Ostravského filharmonického sboru
a Filharmonického sboru Slovenské filharmonie v Bratislavě.
V r. 1981 byl jmenován hlavním sbormistrem Pražského
filharmonického sboru a později sbormistrem Smíšeného
sboru Českého rozhlasu. Spolupracoval s významnými českými
i zahraničními dirigenty. Od r. 1982 umělecky spolupracuje
s gramofonovými společnostmi Deutsche Grammophon,
Fonicentro, Supraphon, Opus Bratislava a s rozhlasovými
společnostmi doma i v zahraničí. Od r. 1975 je uměleckým
vedoucím a dirigentem Pěveckého sdružení moravských učitelů.
Spolupracuje také s vynikajícími hudebními tělesy,
instrumentalisty a sólisty a je pravidelně zván jako hlavní
sbormistr významných operních festivalů. Vedle dirigentské
a sbormistrovské činnosti působí jako pedagog na JAMU v Brně
a HAMU v Praze. Spolupracuje také se zahraničními sbory
krajanů, např. v Ukrajině, Srbsku, Chorvatsku a Americe.
17
Prof.
Lubomír Mátl
sbormistr a dirigent
17
P
Roman Mecnarowski
herec a překladatel
18
an Mecnarowski je herec a překladatel polského původu.
Studoval herectví na Státní vysoké škole herecké v Lodži
a na brněnské JAMU. Spolu s manželkou, herečkou Vlastou
Mecnarowskou, získali první angažmá v zájezdovém Vesnickém
divadle v 60. letech, pak byli členy souborů oblastních divadel
v Uherském Hradišti, Opavě a tehdejším Gottwaldově, kde
působili až do odchodu na odpočinek. Jeho činnost spočívala
hlavně na jevišti, kde vytvořil přes 200 hlavních nebo velkých
rolí. Za svůj vstup do kinematografie vděčí Hynku Bočanovi,
který mu svěřil roli polského ředitele dolu v komedii Parta hic.
Epizodní rozměr většinou nepřesáhly ani jeho následující role
z českých filmů Paragraf 224, Chlapi přece nepláčou a Děti
zítřků. S většími úkoly se vyrovnával ve filmech slovenských
režisérů, např. Karline manželstvá, Pomocník, Súdim ťa láskou,
Kočka a Akcia Edelstein. Po letech se českému filmu připomněl
díky výrazné postavě opatrnického kapitulního vikáře
v Michálkově melancholickém dramatu na motivy Demlovy
knihy Zapomenuté světlo. Televizní diváci ho mohli vidět i na
obrazovce, mj. ve filmech Brána k domovu, Čtyři na sněhu,
Vražda v zastoupení. Pan Mecnarowski přeložil 18 divadelních
her z polštiny a na dalších pracuje.
M
uzikant, zpěvák, kapelník, textař, skladatel, vynálezce,
kreslíř, spisovatel a inženýr ekonomie. To všechno pan Ivan
Mládek skvěle ovládá. A hlavní věc – umí pobavit a rozesmát
a to bylo a bude vždy velké umění. Nyní vystupuje s vlastní
kapelou Banjo Band, kde hraje na tenorové bendžo a zpívá.
Veřejně vystupoval i s dalšími soubory z oblasti jazzu a country
hudby (byly to skupiny: Storyville Jazz, White Stars
a Mustangové). Je autorem více než 400 písní, píše humoristické
povídky, recesistické pohádky a scénáře, kreslí humorné obrázky
a vtipy. Televizním divákům je znám jako moderátor
a spoluautor zábavných pořadů Čundrcountry show a Country
estráda. Televizní stanice TV Barrandov vysílá jeho sitcomy
Cyránův ostrov a Noha 22.
Ing. Ivan Mládek
hudebník, zpěvák, skladatel, textař
19
D
Jindřich Moravec
violista
20
louholetý člen violové skupiny Symfonického orchestru
FOK, dlouholetý předseda odborové organizace. Pražskou
konzervatoř absolvoval v roce 1962 u pana prof. Bohumila
Klabíka. To už byl civilním zaměstnancem Armádního
uměleckého souboru Víta Nejedlého a v říjnu t. r. nastoupil
základní vojenskou službu. Do civilu šel na konci září 1964
a přihlásil se ke konkurzu do Symfonického orchestru FOK,
který vyhrál. Šéfdirigent FOK dr. Václav Smetáček ho
v roce 1966 ustanovil zástupcem vedoucího violové skupiny.
V říjnu po jednom úspěšném koncertě dostal nabídku
na vedoucího viol ve Švédském Malmö. Tam nastoupil v r. 1969.
V Malmö mimo orchestr hrál ještě ve Skōne kvartetu. Po návratu
do Československa nastoupil jako vedoucí viol v Divadle Zdeňka
Nejedlého v Ústí nad Labem. V r. 1973 byl opět přijat do FOK.
Do důchodu odešel v červenci 2005, ale pak ještě do roku 2009
působil jako výpomoc. Tím skončila jeho profesní dráha,
kterou si od studií přál.
V
Divadle Josefa Kajetána Tyla byl zaměstnán do r.1999.
Zpíval i sólové role (Nathanel – V Hoffmanových povídkách,
Předzpěvák – v Evženu Oněginovi), rovněž působil jako
tajemník opery. Absolvoval Hudební školu v Písku, obor zpěv,
do plzeňského divadla nastoupil v r. 1957. Kromě drobných
operních rolí pravidelně účinkoval v operetách, v baletu i
v činohře. Od roku 1983 byl členem vedení divadla a byl pověřen
funkcí asistenta režie v operách Carmen, Madame Butterfly
a Hubička. V roce 1965 se mu podařilo prosadit v divadle pevný
náhradní den. V mimoumělecké činnosti zařídil pravidelná
setkání jubilantů vždy na konci roku. V roce 1999 odešel do
důchodu, s divadlem však stále udržuje kontakt.
21
František Moser
operní zpěvák, hlasový obor tenor
21
K
Jiřina Moučková
harfistka
22
e studiu harfy na Pražské konzervatoři ji připravil Václav
Klička. Na konzervatoři a posléze na Hudební fakultě AMU
studovala u prof. Marie Zunové. Po studiích se stala členkou
orchestru Armádní opery. Po zrušení Armádní opery přešla
do orchestru činohry Národního divadla a později do orchestru
opery Národního divadla. Posledních 17 let, až do svého
odchodu do důchodu, v orchestru opery Národního divadla
účinkovala jako první harfistka. Účinkovala na koncertech
s flétnistou Zdeňkem Vaníčkem, členem České filharmonie, paní
Marií Tauberovou a Martou Krásovou. S Vlachovým kvartetem
nastudovala Ravelův septet, který také uplatnila se sólisty České
filharmonie jako záskok za pana Dobrodinského, což sama
považovala za velkou čest.
V
ystudoval hru na varhany na Brněnské konzervatoři
a dirigování na JAMU. Od roku 1965 působí v Janáčkově divadle
v Brně jako sbormistr. Za dobu jeho působení (více než
47 sezón) zde mimo jiné nastudoval souborná provedení
oper Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany.
S operním sborem absolvoval četná zahraniční turné, a to nejen
s operním, ale také koncertním repertoárem. V roce 1965 založil
komorní soubor Brněnští madrigalisté, s nímž se představil
ve všech zemích Evropy a také v zámoří. Soubor premiéroval
několik významných tuzemských kompozic 20. století
(mj. Exercitia Mythologica Jana Nováka, skladby Řezníčkovy,
Zámečníkovy a Štědroňovy). V letech 1991-2006 byl Josef
Pančík uměleckým vedoucím a hlavním sbormistrem Pražského
komorního sboru. S tělesem navštívil prestižní evropské festivaly.
Spolupracoval s celou řadou významných českých i zahraničních
dirigentů a sólistů. Josef Pančík realizoval řadu nahrávek pro
významné nahrávací a rozhlasové společnosti. Od roku 1980
vyučuje na brněnské AMU. V roce 1998 získal Cenu města Brna.
Doc. Josef Pančík
pedagog, dirigent, sbormistr
23
Karel Pitroch
kouzelník a manipulátor
24
V
ystupoval nejprve jako amatér při zaměstnání (pracoval mj.
v Československém rozhlase České Budějovice a jako ředitel
Domu osvěty v Jičíně). Profesionálně umělecky působil jako
stálý host programů orchestrů Gustava Broma a Karla Vlacha
v tuzemsku i v zahraničí. Byl mistrem magie Československé
republiky a za toto své umělecké snažení získal řadu významných
ocenění, např. na světových festivalech magie ve Vídni,
v Baden-Badenu a Magdeburgu.
P
an Sloup je hercem, který vstoupil do širšího povědomí
televizních diváků především hlavní rolí ve filmu
Blbec z Xeenemünde, nebo rolemi sloužících a partnerů pana
Petra Voka z Rožmberka ve filmech Svatby pana Voka a Pan
Vok odchází režiséra Karla Steklého. V devadesátých letech byl
členem souboru Divadla na Vinohradech. Mezi nejvýznamnější
divadelní hry, ve kterých pan Sloup účinkoval, patří Alexej
Dudarev: Nebyl čas na lásku, jako Děrvojed; Karel Čapek:
Loupežník, jako Šefl; Eugene Ionesco: Macbett, jako Candor.
25
Václav Sloup
herec
25
B
Ludmila Solařová
harfistka
26
yla 36 let harfistkou v Symfonickém orchestru hl. m. Prahy
FOK. Od útlého dětství zpívala v Kühnově dětském sboru
a také v chrámovém sboru pravoslavného kostela v Resslově ulici.
S bratrem hráli na klavír i čtyřručně. Po válce během studií na
Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění – obor
harfa – v dobách neblahých padesátých let zemřeli náhle a krátce
po sobě oba rodiče. Byl jí odebrán ke studiu zapůjčený nástroj
a stipendium. Bratr odjel na vojenskou prezenční službu. Nikde
nikdo ani prostředky k životu. Takový byl její vstup do profesního
života. Tatínkovo heslo „zatni zuby a vydrž“ jí provázelo i v těchto
nejtěžších chvílích. Jezdila na výpomoci a sbírala zkušenosti tak
potřebné pro harfistu. Po čase zakotvila v liberecké opeře jako
dlouhodobá výpomoc a po úspěšném konkursu byla přijata na
místo jediné harfistky FOKu. Šíře repertoáru byla obrovská,
spousty mimořádných koncertů, nahrávek pro rozhlas vyžadovaly
veliké soustředění, hodně práce a odříkání. Po čase hrála některá
stěžejní díla harfová buď na abonentních koncertech nebo jako
komorní hru např. v kostele u Jakuba, v Jízdárně pražského hradu,
v Zrcadlové síní Klementina a pod. Ubránila se emigraci i když
nabídky byly lákavé (Vídeňská státní opera, Švédsko, Německo)
a je tomu ráda.
P
atří mezi přední české fagotisty. Je laureátem mezinárodní
soutěže dechových nástrojů v Birminghamu. Do orchestru
Národního divadla v Praze nastoupil v roce 1961, kde 48 sezón
působil jako fagotista až do roku 2009. Jindřich Svárovský
fagotista
27
N
Jiří Štědroň
zpěvák, herec, muzikant a textař
28
arodil se v hudební rodině; jeho strýc, Bohumír, byl
známým muzikologem, pedagogem a klavíristou. Rovněž tak
bratranec Miloš se věnuje hudbě jako skladatel a muzikolog.
Absolvoval herectví na JAMU v Brně. Ještě coby student
vystupoval v avantgardním divadélku X62. Současně studoval
zpěv u profesora Bernarda Kočaře. První písničku pro rozhlas
natočil s Orchestrem Gustava Broma v roce 1959.
Následovala angažmá v divadle Večerní Brno, v divadle Apollo
a stal se také zpěvákem “na volné noze”. Zpíval s orchestry Karla
Vlacha, Josefa Vobruby či Václava Hybše, vystupoval v televizi,
spolupracoval s rozhlasem, natočil stovky písniček. Ještě dříve
než se stal profesionálním zpěvákem, byl již profesionálním
textařem. Snad i proto kladl při výběru repertoáru hlavní důraz
na text, písně interpretoval jako dramatický celek. Spolupracoval
se skladateli typu Jaromíra Klempíře, Jindřicha Brabce nebo Jana
Spáleného. Z jeho písní jmenujme například Vlaky, Neklidné
srdce, Jdi spát... V roce 1969 hrál a zpíval roli prince v pohádce
Popelka po boku Evy Hruškové. Zpíval také v Hudebním divadle
Karlín, v divadle Ypsilonka a od r. 2002 byl stálým členem
divadla Semafor, kde hraje dodnes. Napsal dvě knihy o hudbě
a cestování. Snažil se dělat po celý život dobré písničky, dobrou
zábavu a to se mu dařilo.
S
tudoval na Konzervatoři a Hudební fakultě AMU v Praze.
Jeho veřejná koncertní činnost započala již v r. 1961. V roce 1967
se stal laureátem mezinárodní houslové soutěže ve Vídni.
V 80. letech byl sólistou a koncertním mistrem Symfonického
orchestru FOK. Byl primarius souboru Pražští komorní sólisté
a v letech 1979-1990 také členem Českého tria.
Od r. 1976 je profesorem na Hudební fakultě AMU v Praze.
Koncertoval po celé Evropě, v USA, Kanadě, Japonsku a pořídil
řadu gramofonových a CD nahrávek pro české i zahraniční
společnosti. Působil na řadě mistrovských kurzů a pedagogicky
také v zahraničí, je členem několika porot
mezinárodních soutěží.
29
Prof. Jiří Tomášek
houslista a pedagog
29
P
Marie TomášováKrejčová
herečka
30
o válce vystudovala DAMU. Začínala na různých
mimopražských scénách, ale brzy její něžný herecký projev
zaujal mnohé české režiséry. Od roku 1955 byla členkou činohry
souboru Národního divadla v Praze. Po krátkých pobytech na
mimopražských scénách byla v roce 1955 angažována do činohry
Národního divadla v Praze, kde její lyrický herecký projev i zjev
snadno zranitelné dívky našel uplatnění především v inscenacích
režiséra Otomara Krejči - Nina Zarečná, Racek, Hamlet, Král
Lear. Julie ze Shakespearovy veronské tragédie Romeo a Julie, jež
znamenala vrchol jejího působení v ND, byla poetická a věcná
současně, hluboce citová, v prostotě výrazu čistá a byla blízká
moderním dívkám přelomu 50. a 60. let, které ostatně nebyly
M. Tomášové cizí (Zuzka, Hrubín: Srpnová neděle).
Poté působila v Divadle Za branou svého manžela režiséra
Otomara Krejči. Po násilném ukončení činnosti Divadla
Za branou v roce 1972 z politických důvodů v důsledku právě
probíhající normalizace byla bez trvalého hereckého angažmá.
Od roku 1973 působila pak jako recitátorka v Divadle Lyra
Pragensis. 9. dubna 1999 jí byl udělen titul čestné občanky
Mladé Boleslavi. V roce 2009 získala cenu Thálie za celoživotní
činoherní dílo.
V době studia na gymnáziu byl v septimě totálně nasazen
po dobu jednoho roku. Po maturitní zkoušce byl přijat na
konzervatoř v Brně v oboru housle. Po úspěšně zakončeném
studiu v roce 1952 nastoupil na jeden rok vojenskou prezenční
službu k protileteckému dělostřeleckému pluku na Slovensko.
Od roku 1954 byl členem Symfonického orchestru kraje
Brněnského jako vedoucí druhých houslí. Po ustavení Státní
filharmonie Brno v roce 1956 se stal zakládajícím členem tohoto
orchestru, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 1990.
Byl vždy přátelský, nekonfliktní a stoprocentně spolehlivý
hudebník a vedoucí skupiny.
Rudolf Tomica
houslista
31
D
Dr. Vladimír Truc
dramaturg, hudebník
32
louhá léta byl dramaturgem v Čs. rozhlase a po celý život
doprovázel na koncertech zpěváky naší populární hudby. Jeho
rozhlasové pořady byly vždy na vysoké profesionální úrovni. Po celý
život prosazoval vždy dobrou muziku a sám byl i klavíristou
a aranžérem. Studoval hudební vědu a estetiku na Filosofické fakultě
K.U., hře na klavír a skladbě se učil soukromě. Od r. 1962 spojil svou
činnost s Československým rozhlasem resp. jeho pražskou redakcí tzv.
malých hudebních žánrů, kde mimo jiné stál u zrodu rozhlasových
cyklů (např. Šťastná cesta, Kolotoč, Melodie z mládí, zejména však
četných pořadů o jazzu). Od r. 1989 byl vedoucím redakce populární
hudby, avšak i po odchodu do důchodu v r. 1998 s rozhlasem nadále
spolupracuje a to zejména na pořadech věnovaných jazzu (např. pro
Český rozhlas 2 připravoval seriál Vysílá studio A, Melodie ke snění,
Hudební delikatesy a další o historii rozhlasového big bandu).
Psal příspěvky do rozhlasových časopisů. Vedle redaktorské práce se pan
Truc uplatňuje i jako praktický hudebník. Získal uznání jako pohotový
a citlivý klavírista, doprovázející zpěváky a hlavně zpívající herce
v různých typech koncertních a divadelních pořadů, ale též při
nahrávání – slyšet ho můžeme např. na deskách s Ljubou Hermanovou
a Josefem Bekem, působil i jako vedoucí instrumentální skupiny,
dirigent a aranžér studiového orchestru v různých pořadech kabaretního
typu (např. televizní Kabaret u dobré pohody). Napsal řadu šansonů
a kabaretních písní, komponoval též hudbu pro rozhlasové inscenace
(z rozsáhlejších např. Vojna a mír) či pro Městská divadla pražská.
Též spolupracoval se sdružením Lyra Pragensis na literárně
dramatických pořadech. V současnosti připravuje pro Český rozhlas
3 Vltava 2x týdně Noční vlnu jazzu a 1x v měsíci Jazzový podvečer
s recitály Mezinárodního festivalu jazzového piana. Hraje na klavír
v inscenaci Divadla Pod Palmovkou „Edith a Marlene“.
H
obojista, jako laureát hudebních soutěží se v 70. letech
příležitostně věnoval koncertní a komorní činnosti a zároveň
dočasně působil v Hudebním divadle Karlín a Filmovém
symfonickém orchestru. Od 2. poloviny 70. let až do odchodu
do důchodu byl 1. hobojistou, významným členem orchestru
Smetanova divadla a posléze Státní opery Praha. Kromě zmíněné
koncertní činnosti je důležitá i jeho činnost pedagogická; řadu
let se aktivně podílel na chodu orchestru Státní opery Praha jako
vedoucí skupiny hobojů, člen umělecké rady i obětavý zástupce
orchestru pro činnost mimodivadelní.
33
Mgr. Jiří Vodňanský
hobojista
33
J
Ladislav Vymětal
divadelní režisér
34
e jedním z nejvýznamnějších představitelů silné generace činoherních
režisérů, kteří jako mladí spoluvytvářeli dnes už legendární éru české kultury
v šedesátých letech. Později se snažili udržet poctivé jméno českého divadla
v dusných podmínkách posrpnové normalizace a k zásadním změnám
v našem kulturním životě v období po listopadu 1989 přispěli svými
zkušenostmi i svou vyhraněnou optikou. Ladislav Vymětal je absolventem
režie na pražské DAMU. Už během studií začal působit jako asistent režie
v činohře Národního divadla v Praze, kde dostal příležitost spolupracovat
s takovými osobnostmi, jako byli Otomar Krejča a Alfréd Radok. Jeho
prvním angažmá se stalo Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových
Varech, odkud po dvou sezónách přechází do Východočeského divadla
v Pardubicích. Vynikajícím nastudováním Sartrových Věznů z Altony
v československé premiéře v roce 1960 tam budí pozornost celé kulturní
veřejnosti. Předznamenává tím zároveň trend, který se pak pro něho stává
charakteristický po nástupu do Prahy, do Městských divadel pražských
v roce 1962: s velkou odvahou uměleckou a tehdy jistě i s nemalou odvahou
občanskou uvádí na českou scénu špičková díla soudobých západních
autorů – z početné řady uveďme např. Dürremattovy Fyziky, Genetovy
Služky, Sartrovy Mouchy či Anouilhovu Eurydiku. Ze svých pozic Vymětal
neustupuje ani v normalizačním období (připomeňme tituly jako Dům
se sedmi balkony, Pan Hamilkar, Hlava XXII, Drobečky z perníku atd.).
V letech 1983 až 1986 se stává režisérem Národního divadla v Praze a i tam
opírá svou tvorbu o kvalitní dramaturgický výběr (Williamsova Kočka na
rozpálené plechové střeše, Hubačova Stará dobrá kapela, Wilderovo Naše
městečko) a o důraz na práci s hercem. Po třech sezónách se znovu vrací do
Městských divadel, aby po jejich rozpadu na počátku devadesátých let dále
spolupracoval s osamostatnělým Divadlem ABC. Kromě toho tehdy často
hostuje i v mimopražských divadlech, např. v Českých Budějovicích, Mladé
Boleslavi nebo v Příbrami. Ladislav Vymětal také dlouhá léta působil jako
pedagog na pražské DAMU, kde vychoval několik generací svých nástupců.
P
aní Wieserová byla angažována v Divadle Josefa Kajetána
Tyla od roku 1960. V průběhu své kariéry působila na pozici
vedoucí hlasové skupiny 2. sopránů.
Do důchodu odešla v roce 1994.
Jana Wieserová
operní pěvkyně, hlasový obor soprán
35
P
Jaroslav Zima
hráč na trubku
36
o ukončení povinné školní docházky nastoupil do Vojenské
hudební školy, kterou ukončil v r. 1956 a byl převelen k vojenské
hudbě do Domažlic. Tam působil jako profesionální hudebník.
Poté nastoupil do orchestru Divadla Josefa Kajetána Tyla
v Plzni. V roce 1962 se stal členem Západočeského symfonického
orchestru Mariánské Lázně. Z tohoto orchestru později
z profesních zdravotních důvodů odešel a nastoupil do ZUŠ
Mariánské Lázně. Při učitelském povolání ovšem stále fungoval
pro orchestr jako stálá výpomoc. V roce 1960 byl přijat ke studiu
na Konzervatoř v Praze a poté v roce 1965 pokračoval ve studiu
na Hudební fakultě AMU v Praze. Ve vedlejším pracovním
poměru vyučoval 10 let na Konzervatoři v Plzni hru na trubku.
Č
lenka Pěveckého sboru Československého rozhlasu od roku
1944 až do svého odchodu do důchodu v roce 1984.
Byla také členkou Kühnova dětského sboru, od roku 1944
Českého pěveckého sboru, který po válce převzal jméno Pěvecký
sbor Československého rozhlasu. Působila externě v divadlech
a spolupracovala s komorními soubory. Sečteme-li vše, její
aktivní kariéra tak činila dlouhých 48 let.
37
Ludmila Železná
zpěvačka, hlasový obor alt
37
Dagmar Hrnčířová Lýdie Soldánová
výkonná ředitelka nadace
38
tajemnice nadace
SPRÁVNÍ RADA:
RNDr. Jan Komín – předseda, hudebník,
zástupce Svazu autorů a interpretů
Josef Zeman– moderátor, scénárista, hudební dramaturg,
zástupce Uměleckého sdružení ARTES
Mgr. Vojtěch Jouza – hudebník, člen České filharmonie,
zástupce UNIE – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR
Marek Vašut – herec, zástupce Herecké asociace
Slavnostní předávání probíhá každoročně v komorní
atmosféře v přítomnosti oceněných umělců a jejich
příbuzných a blízkých. Stejně tak se pravidelně koná
předvánoční setkání držitelů SENIOR PRIX, které výstižně
charakterizoval pan Vlastimil Brodský slovy „My se máme
možnost setkávat a vidět jen na hřbitovech, nebo v krematoriu,
upřímně děkuji NADACI ŽIVOT UMĚLCE za možnost sejít
se i někde jinde“. Národní dům na Smíchově tak každoročně
přivítá kolem 350 umělců z různých oborů a nabídne
neopakovatelnou vánoční atmosféru.
Miroslav Svoboda – sborový zpěvák, člen sboru Statní opery Praha,
zástupce UNIE – Odborový svaz profesionálních zpěváků ČR
Prof. Jiří Hlaváč – pedagog HAMU, hudebník,
zástupce Asociace hudebních umělců a vědců
Děkujeme zejména společnosti INTERGRAM, která nám
umožňuje realizovat Ocenění SENIOR PRIX a následnou péči
o její držitele.
DOZORČÍ RADA:
Ivan Pazour – předseda, hudebník, člen orchestru České filharmonie,
zástupce UNIE – Odborový svaz orchestrálních hudebníků ČR
Cyril Jeníček – hudebník, zástupce Svazu autorů a interpretů
Fotografie:
Archív NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Dana Chytilová – zpěvačka, zástupkyně uměleckého sdružení ARTES
Grafický design:
3
f
HANA FISHER
www.hanafisher.cz
Jaro 2013
NADACE ŽIVOT UMĚLCE
Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1
tel.: 224 142 295, fax: 224 142 289
[email protected]
www.nadace-zivot-umelce.cz
4