1 / 2016 - Hlas mučedníků

1 / 2016
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Úvodní slovo: Přebývat na nebeských místech
Pronásledovaná církev dnes
Zprávy ze světa
N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í :
Richard Wurmbrand – Vítězná víra
Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví.
12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč.
Ken Anderson – Smělý jako beránek
Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­
den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta
z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí
nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­
leč­nos­ti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč.
Pavel Rejchrt – Ukaž nám cestu
Soubor kázání evangelického spisovatele, básníka
a malíře.
vázaná, 208 stran, 15×19,7 cm, cena 285 Kč
John Bunyan – Milost přehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč.
Bill Higgins – Hus drží klíčf
Traktát o aktuálnosti Husova učení pro dnešní
dobu.
brožovaná, 64 stran, 10,5×15 cm, cena 75 Kč
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů
v Sovětském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč.
Richard Wurmbrand –
Kristus na Ži­dov­ské cestě
Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské
téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životě anglického misionáře v In­dii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kč.
Hans Martin Braun – Let přes hranice
Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve
se špionážní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání,
cena 138 Kč
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kč.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD
Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho
krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku.
Vázaná s přebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor
vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kč.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kč.
Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou
pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­
nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru
a zou­fal­ství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kč
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky
této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat
o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a
mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista.
Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kč
Richard Wurmbrand – V Božím podzemí
Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je
uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa
nemají ani tušení.
Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč
Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné
ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz
Hlas muèedníkù 1 / 2016
Jedním ze způsobů, kterým Hlas mučedníků pomáhá křesťanským uprchlíkům z Iráku žijícím
v utečeneckých táborech, je distribuce balíků obsahujících potraviny a řadu dalších základních potřeb.
richard Wurmbrand napsal
Přebývat na nebeských
místech
„Veleben budiž Bůh a Otec našeho Pána Ježíše
Krista, který nás požehnal v Kristu veškerým
duchovním požehnáním v nebeských oblastech.“
(Efezským 1,3)
Drazí bratři a sestry,
V Efezským 1,3 stojí psáno, že jako křesťané
jsme požehnáni veškerým duchovním požehnáním. Občas kolem sebe ale nic krásného nevidíme. Vůbec se „požehnáni“ necítíme.
Ježíš je Králem králů a Jan prohlašuje, že budeme jako on. Můžeš být jako
on, pouze máš­‑li v sobě Ježíšův život. Jako lidské embryo dospívá postupně
v celého člověka, budeme jednou podobně i my vznešenou bytostí. Můžeme
být vysvobozeni z bídy, z výšin i hlubin lidského života, protože jsme se stali
účastníky božské přirozenosti.
Setkal jsem se nedávno s jistým člověkem, který mi řekl, že mě slyšel kázat
před osmnácti lety. Zeptal jsem se ho: „A co jsem tehdy kázal?“ K mému vel‑
kému údivu si to pamatoval. Řekl: „Před osmnácti lety jste nám vyprávěl, jak
vás ve vězení přišel nějaký komunistický důstojník mučit s celou výbavou
mučících nástrojů – s obušky, noži a do červena rozpálenými hřeby – a vy jste
mu pohlédl do očí. Obdivoval jste jeho oči a řekl mu, jak je má krásné.“
Nikdy jsem nechoval ke komunistům nenávist. Naopak, snažil jsem se
milovat je z celého srdce a vždy jsem se modlil za jejich spásu, třebaže uvěz‑
nili tisíce křesťanů a některé z nás, kteří byli považováni za zvlášť nebez‑
pečné, uvrhli do samovazby.
Po tři roky jsem pobýval na samotce zhruba deset metrů pod zemí a v té
době jsem neviděl slunce, měsíc, hvězdy, květiny či sníh. Byla to doba, kdy
jsem zapomněl, že něco takového existuje. Také jsme neviděli nic barevného
a během této doby jsem zapomněl, co je to modrá, žlutá, fialová nebo růžová
barva. Viděli jsme pouze šedivé zdi cely a své šedivé vězeňské uniformy.
Neměli jsme Bible, ani jakékoli jiné knihy. Strašlivě jsme hladověli. (Raději
vám nebudu popisovat naše menu, neboť by se vám mohlo udělat špatně.)
Také jsme byli často biti. Po čtrnáct let strávených ve vězení jsem neměl
v ruce pero, neměl jsem papír či cokoli jiného. Moje mysl nevyvíjela jakou‑
koli intelektuální aktivitu. Zakoušeli jsme hrozná mučení; nebudu je popiso‑
vat. Možná byste nemohli usnout, kdybych vám popisoval mučení, kterými
procházeli vaši bratři a sestry ve víře v komunistických zemích. A v mus‑
limském světě to dnes není o nic lepší.
V těchto letech strávených na samovazbě jsem nikdy neslyšel hlas nebo
šepot. Každý z nás byl úplně sám. Lidé, kteří chodili kolem, nevěděli, že
chodí kolem vězení. Než Bůh stvořil svět, byl sám. Když jsme byli ve vězení,
byli jsme také sami. Nevěděli jsme, zda je březen, říjen, úterý, sobota, osm
hodin ráno nebo deset večer. Neuvědomovali jsme si rozdíly. Žili jsme v bez‑
časovosti.
Říkali jsme si, že jsme osamoceni jako Bůh, jsme jako Bůh mimo čas, jako
Bůh nemáme nic. Jednejme proto jako Bůh: vytvořme si „vlastní svět“.
V těchto temných podzemních vězeňských celách jsme vytvořili sami
pro sebe nádherný svět. Promlouval jsem k Ježíši, i když jsem ho neviděl,
ani necítil jeho přítomnost. Věřil jsem v něho a mluvil s ním. (Když hovo‑
říte často s Ježíšem, hovoříte­‑li s Bohem, promlouváte­‑li v opravdové víře,
pak se vždy něco děje).
Můžeme se oddávat hříšným a smyslným představám, můžeme však
rozjímat také o duchovních věcech. Můžeme se rozhodnout, že nyní
budeme rozjímat o Ježíši. Ve své mysli můžeme vybudit představu koho‑
koli. Nyní například mohu zavřít oči a v duchu si představit svého syna
nebo svá vnoučata. Na samotce jsme se ve svých představách snažili vidět
Ježíše.
Ale představovali jsme si i nádherné lesy, jezera, mořská pobřeží – spousty
překrásných míst. Žili jsme ve světě, který jsme si sami vytvářeli, kde bylo
tak mnoho dobrých a svatých lidí. Bylo velkou radostí být s nimi a promlou‑
vat k nim. I když léta ubíhala, my jsme si plynoucí čas neuvědomovali; pro
nás čas prostě neexistoval, protože jsme si vytvořili náš vlastní nádherný
svět.
Taková byla naše zkušenost. Prožívali jsme ve vězení svá utrpení stejně,
jako máte zase vy svá. Mnozí se cítili strašně, strašně sami. Můžete žít
v manželství, a přesto se cítit osamocen, když vám partner nerozumí. Máte
děti, ale ty vám zlomily srdce. Nebo máte nelaskavé rodiče, kteří vám nero‑
zumějí. Ve sboru vám nerozumějí. Neporozumění prožívají faráři i farníci.
Na světě je taková spousta osamělosti, ale haleluja!, Bůh zná to, co proží‑
váme, protože byl také kdysi sám.
Apoštol Pavel byl uvězněn v podzemní kobce v Římě. Byla to cela podobná
mé, která byla také v podzemí. Pavel, sedě na kamenné podlaze, bez lůžka,
vyčerpaný a hladový, píše efezským křesťanům: „(Bůh) obživil nás spolu
s Kristem – milostí jste zachráněni – a spolu nás probudil k životu a spolu
posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši“ (Efezským 2,5–6). Kdybyste se
ho zeptali, co to znamená, asi by vám řekl: „Ano, toto je přirozený materi‑
ální svět, ve kterém jsem uvězněn. Jsem ale Božím dítětem. V duchu dokážu
vidět jiný svět – svět, ve kterém sedím se svými drahými bratry ve víře na
nebeských místech.“
Nemohu se nyní rozepisovat o všech utrpeních, kterými procházejí
křesťané v různých zemích, kolik dostávají ran nebo nakolik jim můžete
pomoci. Chci vám ale říci, že mají kromě utrpení také nesmírně cenné
duchovní zkušenosti, poklad, který může obohatit i křesťany ve svobodném
světě. Vy nezakoušíte jejich zármutky, ale máte své vlastní. Avšak nemusíte
se nutně trápit svou bolestí. Můžete se nad to všechno povznést – můžete
sedět na nebeských místech.
Naléhavě vás prosím, učte se od podzemní církve.
V Kristu Váš
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let
v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek
byl publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v dubnu 1998.]
Proná sledovaná círke v dnes
Nigérie
Pro spásu připraven i trpět
Berle, obvazy i způsob chůze pacientů v křesťanském rehabilitačním sana‑
toriu v nigerijském městě Gboko (stát Benue) jasně poukazovaly na druh
zranění, která jim způsobili muslimští extrémisté svými mačetami.
Zranění pětadvacetiletého Solomona Samaily, která utržil při útoku na
rodnou vesnici v nigerijském státě Tarabada, nebyla na první pohled takto
očividná. Avšak poté, co nám Solomon tiše odvyprávěl svůj příběh, svlékl
tričko a ukázal nám záda pokrytá jizvami a puchýři od rozsáhlých popále‑
nin. Jeho léčba dosud neskončila a stále ještě potřebuje kožní transplantáty.
Tyto popáleniny jsou cenou za to, že odmítl zapřít svoji víru v Krista.
„Kristus sám trpěl,“ prohlašuje Solomon. „Spasení, které jsem od něho
obdržel, nebylo bez oběti, a proto i já musím
něco obětovat. Jsem připraven snášet pro
Ježíše pronásledování, nechci se mu vyhý‑
bat.“
Útok sousedů
Útok na vesnici Solomona nepřišel od
severu, od povstalců z teroristické skupiny
Boko Haram, ani od fulských muslimských
pastýřů, kteří zde rovněž napadají křesťan‑
ské vesnice. Stáli za ním Solomonovi mus‑
limští sousedé, z nichž některé dokonce
osobně znal.
Tragický Solomonův příběh má tak
i důvěrný rozměr. Vyprávěl nám, že když
s otcem uslyšeli střelbu, snažili se uprchnout
z vesnice. Avšak záhy zjistili, že jsou nepro‑
Když se Solomon Samaila odmítl vzdát
své víry, útočníci ho polili benzínem
a zapálili.
stupně obklíčeni rozzuře‑
ným davem. Útočníci jim
předložili ultimátum: „Jste
křesťané, kam chcete jít?
Tohle je konec cesty. Zbyla
vám už jediná volba – při‑
jmout islám.“
Následně jeden z útoční‑
ků napadl Solomonova otce
mačetou a ubil ho k smrti.
„Pak se obrátil ke mně a řekl
Zástupci Hlasu mučedníků se modlí se Solomonem poté, co mi, že jestli přijmu islám,
nechají mě naživu. Odpově‑
vyslechli jeho dramatický příběh.
děl jsem mu, že Krista roz‑
hodně nezapřu.“
Následně útočníci Solomona polili benzínem a ještě jednou se ho zeptali,
zda je hotov přijmout islám. Solomon jim znovu odpověděl, že se své víry
nevzdá.
Pak ho útočníci povalili na zem a udeřili ho mačetou do hlavy, načež
Solomon ztratil vědomí. Jiný útočník přitlačil ukradenou motorku, nastar‑
toval ji a položil na Solomona. Od běžícího motoru se vznítil benzín, kte‑
rým byl Solomon potřísněn, zatímco váha motorky ho tlačila k zemi. Solo‑
mon nevěděl, jak dlouho byl v bezvědomí, ale domnívá se, že přišel k sobě
až když mu oheň začal pálit záda. „Odvalil jsem od sebe motorku a odplazil
se do škarpy, kde jsem zůstal ležet,“ popisoval situaci Solomon. „Asi po půl
hodině jsem zaslechl hlasy policistů. Snažil jsem se na sebe nějak upozor‑
nit, ale dokázal jsem jen mávat rukou. Naštěstí mě zahlédli, naložili do auta
a odvezli do nemocnice.“
O minulých Vánocích rozdal Hlas mučedníků mezi nigerijskými dětmi více než tři tisíce vánočních balíčků. Život
všech těchto obdarovaných dětí nějakým způsobem poznamenalo řádění teroristické organizace Boko Haram.
Silnější vztah s Bohem
Třebaže Solomon přišel o otce a utrpěl hrozivé popáleniny, prohlásil, že
ho nikdy ani nenapadlo, aby Ježíše zapřel. „Víra v Krista má v mém životě
natolik zásadní význam, že jsem připraven ji bránit za každou cenu,“ pro‑
hlašuje Solomon.
Solomon se snaží dívat duchovním pohledem i na tuto ránu, která ho
postihla, protože jejím prostřednictvím se velmi prohloubil jeho vztah
k Bohu. To mu mnohem více otevřelo oči pro Boží působení v celém jeho
životě. „Pronásledování můj vztah k Bohu upevnilo, protože si uvědomuji,
že moje přežití je vlastně zázrakem,“ uvedl Solomon. „Nyní vím, že celý můj
život je v Božích rukách, a to mě naplňuje vděčností a odvahou.“
Působením Boží milosti byl Solomon rovněž vysvobozen od nenávisti
k lidem, kteří mu tolik ublížili. „Kdybych měl někdy příležitost se s nimi
znovu potkat, řekl bych jen to, co prohlásil Ježíš na kříži – »Otče, odpusť
jim«,“ prohlašuje Solomon. „Odpouštím jim.“
Solomon je tesař a zranění jsou pro něj značnou komplikací i v práci. Kvůli
popáleninám je méně pohyblivý v ramenou. „Velice prosím všechny laskavé
křesťany o modlitby, abych znovu získal sílu, byl schopen pracovat rukama
a mohl tak nadále živit sebe a do budoucna i svoji rodinu,“ uvedl Solomon,
který byl v době incidentu zasnouben, ale jeho dívka ho kvůli úrazu opus‑
tila, neboť nabyla přesvědčení, že Solomon nemá žádnou budoucnost.
Solomon byl velmi dojat skutečností, že jsou ve světě křesťané, kteří
mu prostřednictvím Hlasu mučedníků pomáhají. „Nechápu, čím jsem si
zasloužil, že se ke mně Kristova láska sklonila i touto cestou, nemám slova,
kterými bych to mohl opravdově vyjádřit,“ prohlásil Solomon na závěr
našeho rozhovoru.
– Hlas mučedníků, Austrálie, říjen 2015
Sýrie
Příběh Fazilovy rodiny
Když si Fazil znovu četl rozsudek smrti vyvěšený na Facebooku u své
fotografie, srdce se mu prudce rozbušilo. Autorem šokujících slov byl člo‑
věk, který si říkal Ali Hamadi. O Fazilovi prohlašoval:
Tento nevěřící před deseti lety odpadl kvůli penězům od islámského náboženství a stal se extremistickým křesťanem. Jménem Boha, nechť je jeho krev beztrestně prolita, a kdo tak učiní, nechť si je stoprocentně jist, že bude odměněn a obdrží věčnou odplatu. Tento nevěřící … se snaží propagovat křesťanské
náboženství mezi muslimy, jejichž víra i duše jsou slabé. Žena tohoto nevěřícího je také odpadlicí a tento nevěřící má tři dcery, které jsou nevěřící stejně
jako jejich otec a matka.
Muž který psal tyto nenávistné řádky, měl vcelku správné informace. Fazil
byl kdysi podobného ražení jako Ali Hamadi. Dokonce se pokusil zabít svého
„nevěřícího bratra“. Ale později, před čtrnácti lety, uvěřil v Ježíše a jeho
život se od základu změnil. Ztratil rodinu,
přátele, práci i domov. V Ježíši Kristu však
nalezl radost a pokoj.
Fazi na Facebooku zveřejnil tuto odpo‑
věď.
Pro bratra jménem Ali Hamadi. Nechť pokoj
našeho Boha a Pána Ježíše Krista naplní tvůj
život, a já sám děkuji Pánu, že jsi o mně vydal
takové živé svědectví a hrdě prohlašuji Pána
Ježíše za krále svého života. On jediný mě učinil bohatým, a to nikoli penězi, ale Duchem
svatým. Modlím se rovněž za tebe i za všechny
slabé duše, aby Pán otevřel jejich oči pro pravdu
své slávy.
Od zabijáka k následovníkovi Ježíše
V roce 2001, když se domů do Sýrie vrátil
Fazilův bratr, žil Fazil s manželkou Aasiou
Fazil s rodinou
a byl oddaným muslimem. Tehdy celá rodina
prožila šok, protože jim Fazilův bratr oznámil, že se stal křesťanem.
Tato zpráva vzbudila v rodině velké pohoršení, neboť jejich vlastní člen
zavrhl náboženství předků. „Byli jsme všichni opravdoví vyznavači islámu,
skuteční fundamentalisté,“ prohlašuje Aasia. Představený místní mešity
Fazila vyzval, aby svého bratra zabil. „Pokud ho jako odpadlíka zabiješ,
zajistíš si vstup do nebe,“ řekl Fazilovi.
Fazil tuto výzvu uposlechl, vzal nůž a šel do pokoje, kde jeho bratr zrovna
spal. Ale jakmile nad ním stanul, připadalo mu, jako kdyby nějaká síla mu
držela ruku. A tak se otočil a bezradně se vrátil do svého pokoje. O několik
hodin se pokusil o totéž ještě jednou, ale se stejným výsledkem.
„Po dvou dnech jsem uči‑
nil třetí pokus, ale znovu
se stalo totéž,“ vzpomíná
Fazil. Fazil a Aasia se začali
od té doby islámem zaobí‑
rat mnohem intenzivněji.
„Kladli jsme si například
otázku, co vlastně Korán
učí o Ježíšovi, a rovněž jsme
se zamýšleli nad obtížnými
místy v Koránu, která nám
připadala nejasná nebo
rozporuplná,“ vzpomíná
Vraždy, únosy, atentáty a sebevražedné útoky jsou pro Aasia. Ale tyto nesrov‑
křesťany v Sýrii každodenní noční můrou. Čtyři miliony
Syřanů již opustily zemi a dalších sedm milionů se stalo nalosti nám nedokázali
uprchlíky ve vlastní zemi, na místech považovaných za vysvětlit ani muslimští
bezpečnější.
duchovní.“ Později Aasia
uslyšela ve snu Boží hlas,
který jí řekl, že Bible je kni‑
hou, která ji bude ukazovat
v životě cestu. Tehdy se oba
manželé rozhodli, že začnou
navštěvovat jedno evange‑
likální shromáždění. Jeli‑
kož ale žili v domě Fazilo‑
vých rodičů, museli každou
neděli hledat nějakou vhod‑
nou výmluvu, aby se dostali
z domu a mohli jít tajně do
Ve snaze pomáhat syrským utečencům spolupracují terénní
shromáždění.
pracovníci Hlasu mučedníků na Blízkém východě s řadou
Avšak rodiče jejich tajem‑ dalších humanitárních organizací.
ství brzy odhalili a svolali
kvůli tomu rodinou poradu. „Celé příbuzenstvo se setkalo v domě mých
rodičů,“ říká Aasia. Hned na začátku Fazil povstal a před všemi prohlásil,
že věří v Ježíše Krista.
Aasiini rodiče a strýcové začali okamžitě křičet a nakonec Fazila vykázali
z domu. „Čekal jsem, že mě tam na místě zabijí,“ prohlašuje Fazil.
Rodina se pak obrátila k Aasii. „A co uděláš teď ty,“ ptali se. Před Aasiií
byla těžká volba. Bylo jí jasné, že pokud má dokázat, že se její život skutečně
změnil, nemůže tam jen tak zůstat sedět na gauči. V duchu poprosila o sílu
a pak vzala svoji tříměsíční dcerku a odešla za svým manželem. V domě
nechala i svůj hidžáb, muslimský šátek, který nosí umírněné muslimky,
a nikdy více ho již na sebe nevzala.
Bojovali jsme ze všech sil
Fazil, který se živil jako taxikář, si na své auto namaloval křížek a při každé
příležitosti hovořil o Ježíši. Rozdával svým zákazníkům Bible, křesťanské
nahrávky a letáčky. „Někteří
lidé mi radili: »Dobrá, stal
ses křesťanem, věř si ve
svém srdci, ale nemluv
o tom na veřejnosti,«“ vzpo‑
míná Fazil.
Informace o obrácení
Faziovy rodiny ke křesťan‑
ství se záhy rozšířila a v sou‑
vislosti s tím vyvstalo
mnoho nových problémů.
„Bojovali jsme ze všech
sil,“ prohlašuje Aasia. „Když
jsme potřebovali něco kou‑
pit v obchodě, nechtěli nám Syrský rebel pózuje v uloupeném kněžském ornátu s ukrato prodat. Když jsme šli po deným křížem.
ulici, někteří lidé po nás plivali. Když jsme šli na návštěvu k rodičům a ti
měli zrovna nějaké hosty, nepodali nám ani ruku. Byl to neustálý zápas,“
vzpomíná Aasia.
Takto bojovali celých deset let. Své tři dcery svědomitě vychovávali v lásce
k Ježíši, ačkoli se dívky musely ve škole učit islámskému náboženství. Když
v roce 2011 vypukla občanská válka a syrská vláda již nedokázala zajistit
bezpečnost menšinám, život Fazilovy rodiny se ještě ztížil.
„Dostávali jsme anonymní telefonáty, ve kterých nám vyhrožovali: »Udě‑
láme s vámi krátký proces. Zabijeme vás,« popisuje Aasia jejich situaci. »Tele‑
fon nám vyzváněl každou chvíli, někdy i v noci. Občas ho zvedla některá
z dcer a musela si vyslechnout obscénní urážky.«“ Když si Fazil stěžoval,
policisté mu řekli, že tyto telefonáty pocházejí od islamistických povstalců,
které nemají pod kontrolou. Aasia s dcerami byly zoufalé. Ale Fazil jim stále
připomínal Boží lásku a ochranu.
Milujeme muslimy
Fazil se definitivně rozhodl poté, co do jejich domu přišli ozbrojení muži –
zrovna když byly doma jenom dcery. Neznámí se vydávali za tajné policisty
a dívkám řekli, že by potřebovali hovořit s rodiči. Nejstarší dcera ještě sta‑
čila zatelefonovat k sousedům o pomoc. Jakmile dorazili sousedé, neznámí
muži odešli. (Policisté později potvrdili, že k nim nikoho neposlali.)
Po mnoha modlitbách a poradách s pastorem se Fazil a Aasia rozhodli, že
ze Sýrie odejdou, a to zejména kvůli dětem. Za pozoruhodných okolností se
jim podařilo překročit hranice do jedné sousední země, která přitom žádné
utečence nepřijímala.
Jako cizinci a odpadlí muslimové nebyli ani v této zemi nikterak víta‑
ní. Nicméně se zde setkali s jedním z našich blízkovýchodních pracovní‑
ků a křesťané z místního sboru jim opatřili jednopokojový byt, kde moh‑
li dočasně pobývat. Fazil a Aasia vydávali i v této době svědectví o Kristu
mezi ostatními syrskými utečenci. „Tuto službu opravdu milujeme,“ prohla‑
šuje Aasia. „Navštěvujeme rovněž syrské muslimy a vyprávíme jim, jak js‑
me uvěřili v Ježíše. Někteří jsou našim svědectvím hodně rozrušení, někteří
dokonce na­štvaní, ale čas‑
to se vyptávají a chtějí se
Aleppo
dovědět víc. Většina našich
Mosul
krajanů si kvůli válce a si­
tuaci v Sýrii uvědomuje,
Sýrie
Kirkuk
Dajr az-Zaur
co je islám skutečně zač.
V naší zemi o Ježíši nikdy
Samarra
neslyšeli, nikdo jim evan‑
Damašek
irák Kadhimiya
gelium neřekl. Ale zde ma‑
jí najednou příležitost sly‑
Ramadi
Křesťané (červeně)
šet.“
Šíité s Alavity
(tmavozeleně)
– Hlas mučedníků, USA,
Ammán
Sunnité (světlezeleně)
Jeruzalém
březen 2016
Křesťanské a muslimské oblasti Sýrie a Iráku
Irák
Příběh AmIry
Amira vyšla z domu do horkého letního rána a ubírala se do svého
kadeřnictví, které provozovala na rušné ulici v iráckém Mosulu. Bylo to v čer‑
venci 2014 a všichni místní obyvatelé prožívali obrovské napětí. Samozvaný
Islámský stát (IS) se snažil Mosul dobýt a mnoho křesťanů odtud prchalo.
Jako většina kadeřnictví a kosmetických salonů na Blízkém východě měl
i Amirin podnik kompletně zatažená okna, aby měly konzervativní mus‑
limské zákaznice naprosté soukromí. Byla by to pro ně potupa, kdyby je
náhodný kolemjdoucí zahlédl s nezahalenou hlavou.
Jako každý den si Amira před otevřením vše nachystala – tentokrát oče‑
kávala mnoho zákaznic, které se budou chtít připravit na nadcházející velký
svátek „ukončení půstu“, kterým se uzavírá muslimský postní měsíc rama‑
dán.
Nakonec si vypila ranní šálek kávy a hned po otevření vstoupily dov‑
nitř dvě ženy, které již čekaly před vchodem. Obě měly na sobě černé róby
a úzkou štěrbinou jim byly vidět pouze oči. Amira je pozdravila a šla si pro
kadeřnické náčiní. Když se k nim zase obrátila, s překvapením zjistila, že
jí jedna z nich stála přímo za zády. Než mohla cokoli udělat, žena jí nastří‑
kala do obličeje nějaký sprej. Poslední věc, kterou si Amira zapamatovala,
než ztratila vědomí.
Unesena Islámským státem
Amira se narodila v Iráku do muslimské rodiny, avšak během pobytu na
Západě s manželem „Jafferem“ oba přestoupili ke křesťanství. Pochopili, že
islám plodí násilí, zatímco skutečné křesťanství je o lásce.
Když Amira přišla k sobě, zjistila, že se nachází v potemnělé rozpálené
místnosti společně s osmi
muži a jednou ženou. Od
ženy se dověděla, že se
jmenuje „Samija“ a je irác‑
kou křesťankou. Když jí
Amira pošeptala, že i ona
je křesťanka, Samija ji oka‑
mžitě varovala, aby o tom
nikomu neříkala, jinak by
mohla přijít o život, neboť
je unesli příslušníci IS.
Záhy do místnosti vstou‑
pili ozbrojení muži, kteří
Amiru prohledali a zabavili Amira a Jaffer ukazují na displeji fotografii svého křtu.
jí mobil, ze kterého zavolali Kdyby takový obrázek u nich našli příslušníci IS, s velkou
pravděpodobností by je ihned zastřelili.
jejímu manželovi.
Mučení a vydírání
Jelikož se Amira večer
nevrátila z práce, rozhodl
se Jaffer, že jí půjde naproti.
Když došel až ke kadeřnic‑
tví, zjistil, že jsou vchodové
dveře pootevřené. Uvnitř
ale nikdo nebyl a tak se zase
vrátil domů v naději, že se
Amira již vrátila. Náhle mu
zazvonil telefon a na displeji
uviděl manželčino číslo.
Místo jejího hlasu však
uslyšel nějakého muže. Jaf‑
Bojovník samozvaného Islámského státu oslavuje dobytí fer okamžitě pochopil, co se
Mosulu.
stalo. Zatímco byl Jaffer na
příjmu, únosci povalili Amiru na podlahu a začali do ní kopat. Jaffer slyšel,
jak manželka naříká. Tento postup je obvyklou taktikou IS, takže Jafferovi
bylo okamžitě jasné, co se děje. Muži následně požádali o 100 000 dolarů
za její propuštění.
Únosci Jafferovi během příštích dnů volali ještě několikrát a naléhali na
něho, aby výkupné zaplati. Během telefonátu Jaffer vždy slyšel Amirin nářek
a křik. Povstalci ji kopali do břicha, jindy jí pálili vlasy apod. Mezitím se Jaf‑
fer zoufale snažil získat peníze na záchranu své manželky.
Avšak čtvrtý den již byla Amira ve velmi špatném stavu. Několika mužům,
kteří byli vězněni společně s ní, již povstalci uřízli hlavu. Toho dne sly‑
šeli vězni zvuky blízkých pouličních bojů. Náhle se dveře rozlétly a vstou‑
pili dva povstalci. Přistoupili k Semije, popadli ji za vlasy a zvrátili jí hlavu
dozadu; potom jí jeden z mužů podřízl hrdlo. Pak se obrátili k Amiře a řekli:
„Příště budeš na řadě ty.“
Avšak zvuky boje se nadále
přibližovaly. Náhle se dveře
otevřely znovu, ale v nich
se místo povstalců objevili
vojáci z místní posádky. Ti
Amiru odvezli do nemoc‑
nice, kam za ní ihned dora‑
zil Jaffer.
Klášter Sv. Matouše patří k nejstarším klášterům na zemi.
Tyčí se nad Ninivskými pláněmi a byl založen v roce 363.
Nyní je ohrožován povstalci Islámského státu, jejichž území
začíná jen několik kilometrů od této starobylé památky.
V klášteře, kde našla útočiště řada křesťanů, se nachází
rovněž spousta vzácných křesťanských rukopisů, dokonce
i z prvního století.
10
Útěk z Iráku
Během následujících
dnů zabrali povstalci IS
celý region Ninivských
plání a připravili o domov
asi 132 000 křesťanů. Jaffer
s Amirou věděli, že musí
Irák neprodleně opustit. Dostali se letadlem do sousední země, kde se
zaregistrovali jako uprchlíci. Od místní církve, která spolupracuje s Hla‑
sem mučedníků, dostávali společně s dalšími uprchlými křesťany z Iráku
potraviny a jiné nezbytné věci.
Koncem minulého roku se bezpečnostní situace obou manželů zhor‑
šila, když se o místě jejich pobytu dověděli členové Amiřiny rodiny. Těm
se doneslo, že se Amira a Jaffer stali křesťany. Od té doby jim neustále po
telefonu vyhrožovali. „Víme, kde jste, a přijdeme vás zabít,“ prohlašovali.
Frekvence telefonátů se navíc stále zintenzivňovala a brzy bylo jasné, že jsou
jim skutečně na stopě, protože jmenovali i místo, kde oba manželé pobý‑
vali. Amira a Jaffer se již chystali změnit útočiště, ale nakonec se rozhodli
odchod odložit o jeden den, aby se mohli setkat s naším zástupcem a vyprá‑
vět mu svůj příběh. Také během tohoto rozhovoru někdo z příbuzných Amiře
zatelefonoval a vyhrožoval: „I kdyby ses vrátila do matčina lůna, stejně tě
zabijeme.“ O chvíli později volal znovu s prohlášením, že už jsou ve městě.
Náš pracovník proto po společné modlitbě ještě v noci odvezl oba manžele
na autobusové nádraží, odkud Amira a Jaffer odjeli z města.
Hlas mučedníků již pomohl desetitisícům iráckých uprchlíků, kteří žijí na
Blízkém východě. Za našich časů křesťané v této oblasti nikdy nečelili takto
děsivé situaci. Avšak navzdory velkým obtížím a tragédiím si Bůh v této pra‑
původní kolébce křesťanství znovu buduje svoji církev.
– Hlas mučedníků, USA březen 2016
Filipíny
Příběh Jaleny a Carmelity
Jalena musela vyřídit ještě jednu záležitost, aby se mohla vydat k domovu.
Hodlala se zastavit v malém krámku, ve kterém se seznámila s jeho mus‑
limskou majitelkou. Jalena nejdříve váhala, zda má muslimské ženě vyprá‑
vět něco o křesťanství. Vždyť žije na ostrově Mindanao, kde křesťané již po
několik desetiletí čelí ze strany muslimských radikálů násilným útokům.
Filipínská vláda se sice pokoušela dosáhnout s muslimskými frakcemi
na ostrově Mindanao mírového řešení, ale křesťané byli v této záležitosti
skeptičtí. Muslimští radikálové se snažili křesťany z ostrova vypudit. Jejich
metody byly obvyklé – zabíjení, loupení úrody a majetku. Napadali křesťan‑
Elektronické knihy
Vybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za
zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě
třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy nalez­nete na adrese
www.hlas-mucedniku.cz
11
ské vesnice, ve kterých ulou‑
pili vše, co mělo nějakou
cenu, a také stříleli po ves‑
ničanech, kteří pracovali na
svých polích. Další formou
teroru místních radikálů se
staly únosy křesťanských
pastorů.
Jalena dobře věděla, co
by se jí mohlo stát, kdy‑
Jedno z mnoha křesťanských shromáždění na ostrově koli vcházela do obchodu,
aby navštívila Carmeli­tu
Mindanao
a zasila do jejího srdce
semínko evangelia,. Až jednoho dne si konečně dodala odvahu ke svě‑
dectví, na jehož závěr poznamenala: „Přijde čas, kdy i ty zavoláš na mého
Boha.“ Jalena své známé ještě řekla, že se za ní každý den v určitou dobu
modlí. Avšak Carmelita zůstala pro tu chvíli ke svědectví Jaleny chladná
a zdrženlivá.
Když ale Jalena mířila onoho dne do krámku, Carmelita jí k jejímu pře‑
kvapení běžela naproti. „Co jsi mi to tuhle vyprávěla o Božím uzdravování?“
ptala se Carmelita. „Je to skutečně pravda?“
„Samozřejmě,“ odvětila Jalena. „Proč se ptáš?“
Carmelita pak Jaleně vyprávěla, že její matka náhle onemocněla a zou‑
fale potřebovala nějakou pomoc. A třebaže byla převezena do nemocnice,
lékaři si s ní nevěděli rady. Carmelita navíc neměla dostatek peněz. A tak
se nyní obrátila na Jalenu s prosbou, zda by v této zoufalé situaci nemohl
pomoci její Bůh. Jalena šla proto s Carmelitou, aby se modlila za její matku.
A skutečně, po modlitbě nemoc podivuhodně zmizela. Když uzdravená žena
uslyšela, že to byl Ježíš Kristus, kdo ji uzdravil, uvěřila – a s ní i Carmelita.
Později v Krista uvěřili ještě další členové jejich rodiny.
Od té doby sama Carmelita neúnavně vydává svědectví muslimům ve svém
okolí. „Toužím, aby lidé na Mindanao uvěřili,“ sdělila tato žena našemu pra‑
covníkovi. „Sešli se u mně sousedé, posadili se a poslouchali moje svědectví.
Předtím jsem se modlila: »Pane, nevím přesně, co bych jim měla říkat, dej
mi proto ta správná slova«, a Bůh opravdu promlouval k mému srdci a skrze
má slova i k srdcím mých sousedů.“
Také Jalena pokračuje ve vydávání svědectví muslimům. Obě ženy již
mají osobní zkušenost s různými formami zastrašování a snahou je umlčet.
Hlas mučedníků podporuje na Filipínách mnoho křesťanů jako jsou Jalena
a Carmelita. Také se pravidelně setkávají na seminářích sponzorovaných
naší misií. Tam se mohou vzájemně povzbuzovat a společně studovat Písmo.
Vedle toho opatřujeme zdejším misijně založeným křesťanům a pastorům
motocykly a další nezbytnou výbavu, aby mohli navštěvovat i odlehlejší
místa. Finančně pak v této zemi podporujeme zejména pozůstalé rodiny
věřících, kteří byli pro svoji víru zabiti.
– Hlas mučedníků, USA, březen 2016
12
Indie
Nebojácný pro Krista
1. července večer do domu Mohammeda Yousufa Bhata vtrhli čtyři mas‑
kovaní ozbrojenci. Odstrčili jeho manželku a požadovali hovořit pouze You‑
sufem. Jakmile přišel, naložili ho do auta a odvezli. Později byl tento třiačty‑
řicetiletý otec tří dětí nalezen mrtev se sedmi kulkami v těle. Ti, kteří s ním
pracovali, o něm hovoří jako o nebojácném, smělém a horlivém křesťanu,
který „o Kristu nehodlal mlčet“.
Na konci jeho nezlomné víry a evangelizačního zápalu mezi muslim‑
skými obyvateli v Kašmírském údolí severní Indie byla mučednická smrt.
Od chvíle, kdy v roce 1999 opustil islám, Yousuf věděl, že jeho život skončí
tímto způsobem.
Horlivá evangelizace
Zatímco v Indii je 81 % obyvatelstva hinduistického vyznání, stát Džammú
a Kašmír je převážně muslimský. V Kašmírském údolí, kde Yousuf hlásal
evangelium především, tvoří muslimové dokonce 97 % ze zdejších zhruba
sedmi milionů obyvatel. Islámští militanti v tomto regionu vytvořili váleč‑
nou zónu, ve které jsou jak vládní vojáci, tak civilisté napadáni různými
radikálními skupinami.
Vesničané, zejména pak křesťané, žijí od Yousufovy smrti v obavách.
Dokonce se o ní obávají i mluvit. Před svou smrtí Yousuf často hovořil
o snaze islamistů zamezit šíření křesťanství a o strachu, který to mezi
křesťany vyvolává.
„V Kašmíru můžete vidět, jak muslimští předáci organizují hnutí, které
má křesťanství v Kašmírském údolí zlikvidovat, ale tato kniha (Bible) změ‑
nila můj život.“
Navzdory nebezpečí hlásal Yousuf s obdivuhodnou smělostí svoji víru.
Podílel se na vytvoření živého hnutí muslimských konvertitů a rozdal mezi
svými krajany tisíce Biblí.
„Je spravedlivé říci, že muslimové v našem regionu byli vůči evangeliu
velmi vnímaví,“ prohlašuje
jeden z našich tamních spo‑
lupracovníků. „Církev zde
roste a Yousuf byl v Kaš‑
míru mnohými považován
za vůdčí křesťanskou osob‑
nost.“
Po velkém zemětřesení,
které tento region zasáhlo,
se Yousuf a další křesťané
snažili pomáhat lidem
v útočištných táborech. Mohammad Yousuf Bhat
13
Yousuf ve všem projevoval velkou obětavost, která měla základ v jeho hlu‑
boké víře plynoucí z opravdového obrácení a studia Písma. Uprostřed život‑
ních těžkostí, se kterými jako muslimský konvertita zápasil, však prožíval
Boží přítomnost.
„Zakoušíme s manželkou mnohá pronásledování,“ říkal Yousuf. „A naše
děti taktéž. Ale pronásledování dosáhne jen na tělo, ale uvnitř nám Bůh
dopřává svůj pokoj.“
Yousuf byl vděčný, že právě obtížné zkušenosti mu přinášejí tento Boží
pokoj. Měl ve zvyku citovat Matouše 5,10, že pronásledování znamená
požehnání.
Před svou smrtí se dověděl, že jistí lidé mají v plánu ho zabít. K tomu pro‑
hlásil: „Nechť jim Bůh požehná. Naše modlitby mohou i těmto lidem ote‑
vřít duchovní zrak. Budeme se za ně modlit.“ Yousuf odpustil nejen těm,
kdo trvale ztěžovali život jemu i jeho rodině, ale i těm, kteří ho chtěli při‑
pravit o život.“
Nedokončené dílo
Po Yousufově smrti byli tři militanti zabiti při přestřelce s kašmírskými
vojáky. Někteří tvrdí, že byl mezi nimi i člověk, který Yousufa zastřelil.
Pro svoji pomoc nejpotřebnějším a nejchudším byl Yousuf ve svém půso‑
bišti uznáván i některými militantními skupinami. Po jeho smrti zasílali tyto
skupiny Yousufově rodině ujištění, že nemají s jeho smrtí nic společného.
Yousufovo silné křesťanské charisma mnoha lidem imponovalo. K jed‑
nomu z jeho nejbližších přátel patřil i náš tamní pracovník, který na něho
vzpomíná následovně: „Byl to mimořádný spolupracovník, úžasný člověk
a opravdový, duchem naplněný misionář. Stáli jsme spolu u zrodu první
domácí církve v Kašmíru.“
Týden před svoji násilnou smrtí navštívil Yousuf třináct domácích církví,
na jejichž vzniku se kdysi podílel. Nabádal tyto věřící, aby zůstali věrni
a pokračovali v započaté práci i kdyby se s ním něco stalo.
„Mnozí z těchto křesťanů mi později řekli, že v duchu cítili, že Yousuf je se
svým odchodem srozuměn,“ prohlašuje náš pracovník. „Než zemřel, snažil
se zařídit některé věci, které mu ležely obzvlášť na srdci, ať již to bylo stře‑
disko pro křesťany, kteří byli dříve muslimy, nebo středisko pro lidi závislé
na drogách či alkoholu. Toužil rovněž, aby co nejvíce domácností v Kašmír‑
ském údolí vlastnilo Písmo ve zdejším jazyce.“
Nakonec Yousuf vyjádřil přání, aby v případě jeho smrti bylo o jeho rodinu
postaráno. Hlas mučedníků toto jeho poslední přání naplňuje v rámci našeho
podpůrného fondu určeného rodinám křesťanských mučedníků.
Největším Yousufovým přáním však zůstala touha, aby co nejvíce lidí
v Kašmíru uvěřilo v Krista. „Toto není nějaké náboženství, které můžeme
vidět, toto je svoboda,“ prohlašoval. „Bůh mě vyvedl ze tmy ke světlu Páně.
Modlíme se, aby v naší zemi mohli lidé svobodně uctívat Boha. To je hlavní
břemeno našich srdcí. Toužíme v Kašmírském údolí vidět co nejvíce křesťanů.
Bůh nám k tomu dá moc i vítězství.“
– Hlas mučedníků, USA, leden 2016
14
Z p r áv y z e s v ě ta
Turecko
Turečtí protestanti žijí v obavách
a sklíčenosti
Po roce naplněném opakovanými útoky a výhrůžkami vůči protestantským církvím
a jejich představitelům, prohlásil jeden z jejich
zástupců, že křesťanská komunita v Turecku žije
v obavách a sklíčenosti.
V interview pro agenturu Al­‑Monitor jmenoval pastor Ihsan Ozbek z Asociace protestantských církví zejména dvě skutečnosti, které jeho komunitu dělí od opravdové náboženské
svobody: na prvním místě je to selhání turecké justice v otázce zajištění bezpečnosti členů
protestantských církví, a za druhé, vyloučení
protestantů z dialogu mezi vládou a náboženskými minoritami.
Prohlášení pastora Ozbeka přišlo krátce po
uveřejnění výroční zprávy Protestantské asociace o porušování lidských práv, která byla uveřejněna 30. ledna.
Třebaže jsou oficiálně náboženské svobodě
a vyznání v Turecku „zajištěna ústavní a zákonná práva,“ poznamenává zpráva, existují stále
závažné překážky, porušující základní práva šesti až sedmi tisíc zdejších protestantů, kteří zhruba z 80 % pocházejí z muslimského prostředí.
Konkrétně se ve zmíněné zprávě uvádí, že
turečtí protestantští křesťané čelili během
uplynulého roku projevům nenávisti, fyzickému napadání a „závažnému vyhrožování nejrůznějšího druhu“.
Zpráva zmiňuje např. graffiti načmárané na
kostele v Balikesiru, urážky představitelů církve v Ankaře, nebo střelbu neznámého útočníka
na baptistického pastora v Izmiru, která přišla
po předchozím nenávistném kázání v nedaleké mešitě, šířeném do okolí tlampačem, které
tento pastor mohl sám slyšet ze zahrady svého domu.
Zpráva dále uvádí, že ačkoli byly tyto případy oznámeny policii, nebyla přijata žádná opatření a úřady je víceméně ignorovaly.
Rovněž znepokojující byla srpnová kampaň
zlomyslných výhrůžek, která postihla dvacet
křesťanských představitelů z patnácti sborů.
Ti obdrželi záplavu textových zpráv, e­‑mailů
a vzkazů na Facebooku, které obsahovaly mj.
i výhrůžky zabitím. Ačkoli varování obsahovala výhružné formulace připomínající výhružná poselství Islámského státu (IS), neposkytla kontaktovaná policie ochranu ani jednomu
z postižených pastorů. Nedlouho poté byly
v Ankaře zatčeni dva atentátníci z IS, kteří byli
přistiženi díky bezpečnostním kamerám, když
prováděli průzkum kolem kostelů v hlavním
městě.
V roce 2015 úřady odepřely otevřít protestantské modlitebny v Ankaře a v Kayseri. Jedné protestantské nadaci se sice podařilo zaregistrovat se před rokem 2000, ještě než vešly
v platnost zákony omezující minoritní náboženské skupiny, ale v současnosti se podle zmíněné
zprávy mohlo 35 malých protestantských společenství pouze spojit do sdružení, nemohly se
zaregistrovat jako samostatné oficiální sbory.
Ozbekovo domovské společenství sídlící
v Ankaře, ve kterém tento pastor působí již
Tento plakát se v posledních letech pravidelně
objevuje v Istanbulu o Vánocích v souvislosti
s vánočními zvyklostmi. Praví se v něm zhruba
toto: „Všechno, co se děje kolem Vánoc není
pouhou zábavou, ale je to součást křesťanského
náboženství. Proto si uvědomte, že pokud se
něčeho z toho účastníte, jste do toho zapleteni.“
15
Úřady v tureckém městě Bursa ležícím na
severozápadě země vydaly v únoru tohoto roku
pokyn k vyklizení jediného kostela ve městě.
Církevní budova postavená místní francouzskou
menšinou v roce 1880, která používala oficiální
název „Francouzské církevní a kulturní centrum“, přitom sloužila čtyřem místním kongregacím – katolíkům latinského obřadu,
německým katolíkům, pravoslavným a protestantským křesťanům. Kvůli tureckým zákonům
mají nemuslimské náboženské komunity
vážné problémy při získávání budov pro své
bohoslužby. Řada místních denominací se tak
často musí dělit o jedinou budovu.
dvacet let, po celou dobu své existence marně usiluje o získání oficiálních prostor ke svým
bohoslužebným shromážděním.
Ačkoli magistrát příslušné ankarské čtvrti s navrženým objektem předběžně souhlasil, žádost v minulém roce přesto vetovalo jednak Generální ředitelství pozemkového úřadu
a rovněž Úřad pro náboženské záležitosti, který uvedl, že na daném místě má být v budoucnu
vystavěna mešita. Sbor se proto ve snaze získat
v Ankaře vlastní budovu, odvolal k Evropskému
soudu pro lidská práva.
Zákonné právo k šíření náboženství je podle zprávy „stále vnímáno jako hrozba“, a školní učebnice nadále označují křesťanské misijní
aktivity jako „státní ohrožení“.
Ve zprávě se dále uvádí, že turecká média šíří
o protestantské víře nejrůznější bludy a organizují proti jejich členům manipulativní kampaně,
a to zejména ve spolupráci s nacionalistickými
a islámskými skupinami. Pokračují žaloby proti jednotlivcům obviněným z „urážení náboženského cítění“ a z údajného zesměšňování islámu, avšak otevřené podněcování k nenávisti
16
vůči křesťanům je zde v podstatě beztrestné.
Třebaže je právo provádět evangelizační aktivity zakotveno v zákoně, místní úřady běžně
odmítají vydávat příslušná povolení.
Podle zprávy se koncem minulého roku
v Istanbulu a dalších městech znovu objevily nenávistné plakáty zaměřené proti vánočním svátkům. Jeden zvláště odporný plakát
zobrazuje šklebícího se Santa Clause držícího
kříž. Komentář na plakátu varuje před účastí na
vánočních zvyklostech (viz obrázek).
Od chvíle, kdy se před třinácti lety dostala
v Turecku k moci Strana spravedlnosti a rozvoje, dostává se protestantská komunita do stále
větší izolace, neboť jí vláda odmítá poskytovat
byť i neformální uznání. Naopak představitelé pravoslavné a židovské komunity jsou zváni k otevřenému dialogu, jehož základy sahají
až Lausannské smlouvě z roku 1923, ve které byly položeny základy moderního tureckého státu. K dialogu mají rovněž přístup katolíci a to díky existujícím diplomatickým vztahům
s Vatikánem.
„Žijeme v obavách a sklíčenosti,“ prohlásil
pastor Ozbek pro agenturu Al­‑Monitor. „Je nám
vyhrožováno, do cesty nám stavějí nejrůznější
překážky a nemůžeme se proti tomu ani veřejně ozvat. Nedají nám povolení ani ke společným bohoslužbám. Naše poselství světu je jasné: »Nemůžeme zde žít«. Stále očekáváme, že
k nám vláda projeví větší vstřícnost a otevře
cestu ke společnému dialogu.“
– World Watch Monitor, únor – březen
2016
Protestantské bohoslužby ve Francouzském církevním a kulturním centru ve městě Bursa.
B i bl i ck é z am y š l e n í Josefův skutek víry
Vírou Josef při svém skonu se zmínil o východu izraelských synů a učinil nařízení o svých kostech. (Židům 11,22)
Josef je velkou postavou izraelské historie a také mimořádně zbožným
a Bohu oddaným člověkem. Byl povýšen nad celým Egyptem a dostal egyptské jméno, které označuje jeho výsadní postavení v zemi a přisuzuje mu zcela
mimořádné atributy. Egypťané před ním museli padat na kolena.
Bylo toho mnoho, co Josef vykonal. Předtím ale prošel těžkým obdobím
zkoušek a pokušení. Ve všem obstál.
Kdybychom měli nějaký Josefův skutek víry zdůraznit, snad bychom zmínili jeho trpělivé snášení nespravedlnosti, která ho stíhala, jeho vizionářství, pracovitý optimismus ve vězení nebo jeho odmítání pokušení, či zase
jeho dojemné odpuštění bratrům. Ale pisatel epištoly Židům si všiml něčeho
jiného, co bychom asi sami jako to podstatné z Josefova života nevyzdvihovali. Všímá si skutku zcela neokázalého, mimořádně privátního, a to Josefovy poslední vůle, ve které jednak pronesl rodinné proroctví, že jejich rod
Bůh opět navštíví, aby je odvedl do země zaslíbené praotcům, ale především vyjádřil i přání, aby pak Izraelci vzali s sebou jeho kosti. A právě toto
pro mnohé možná banální a stařecky dětinské přání zaujalo autora epištoly,
aby Josefa přiřadil navždy k hrdinům víry.
Josef, který se stal pánem celého Egypta, který si v něm vydobyl veliké
jméno a závratné postavení, zde v Egyptě nezdomácněl. Hleděl vírou stále
k zemi zaslíbené, jako k místu, kde chce, aby jednou spočinuly jeho kosti. Ve
shodě s duchem 11. kapitoly Židům byl přesvědčen o tom, co bylo prozatím
neviditelné, a na co tedy mohl patřit jen vírou.
Tento Josefův skutek je také povzbuzením, že i na konci života, doslova
„při svém skonu“, může člověk ještě před Bohem i lidmi vykonat mocný čin
víry, ač sám sestoupil na dno své lidské slabosti. Víra se totiž opírá výhradně
o to, co přichází shůry; Boží moc paradoxně v lidské slabosti a nemoci, ano
v samotné smrti, se dokonává, vrcholí a slavně vítězí. (sf)
Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] [email protected]
Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku
Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com www.persecution.net
Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese
www.hlas-mucedniku.cz
MuČedníci kŘesŤanské víry
Skryté kameny v základech církve
Alban
(† 22. června 287)
první britský mučedník
V době římské říše došlo k jednomu z vůbec
nejhorších pronásledování za císaře Diokleciána
(284–305). Jeho touha obnovit starořímské pohanské náboženství vedla k masivní perzekuci
křesťanů, poslednímu rozsáhlému pronásledování v římském impériu.
Jednou z Diokleciánových dobrovolných
obětí se stal křesťan jménem Alban. Byl pohanem až do chvíle, kdy s ním hovořil o Kristu
jistý křesťan jménem Amphibalus. Ten byl
pro svou víru pronásledován římskými úřady
a Alban – podobně jako kdysi Rahaba, která
ukryla špehy vyslané do zaslíbené země – jej
ukryl ve svém domě. Když do jeho domu přišli
římští vojáci slídící po Amphibalovi, řekl Alban
vojákům, že on sám je Amphibalus, aby mu tím
Hlas mučedníků Vychází pětkrát do roka.
V prosinci vychází dvojčíslo.
Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury
ČR pod evidenčním číslem
MK ČR E 12970
Bulletin vydává občanské sdružení
Pomoc pronásledované církvi
K hlavním cílům tohoto sdružení patří:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­
sledovaným a potřebným křesťanům
• informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů
• podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá
o křesťanských mučednících a svědcích víry.
Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou
misijní organizací International Chris­tian Association
(ICA).
Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no
na biblickém verši epištoly židům 13,3:
1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,
kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni,
poskytl čas k útěku. Albanova lež však brzy
vyšla najevo a guvernér jej přikázal nejdříve
pálit nad ohněm a pak stít.
Popravčí, který měl vykonat popravu, se
náhle obrátil a prosil Albana, aby směl zemřít
místo něho a nebo alespoň s ním. Dostal
svolení zemřít s ním a oba muži byli sťati
22. června 287. Anglické město St. Alban ležící
v hrabství Hertfordshire je pojmenováno po
tomto statečném věřícím, který se odvážil
položit život za svého přítele. Jak bychom se
zachovali my, kdyby do našeho domu přišli
ozbrojenci, abychom jim vydali své křesťanské
druhy ve víře, protože mají být popraveni?
I dnešní křesťané v oblastech, kde jsou
věřící pro víru pronásledováni, svou službu
nepřerušili. Naše modlitby mohou změnit
srdce těch, kteří je pronásledují, jejich katů,
vyšetřovatelů, dozorců a dokonce čelných
politiků. Spojíme se v modlitbě s křesťany
celého světa za obrácení dnešních Saulů
z Tarsu?
prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci.
2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků.
3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista
ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech.
5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na
křesťanech.
Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se:
Hlas mučedníků
pošt. přihrádka 21
377 01 Jindřichův Hradec
Účet pro dobrovolné příspěvky:
ČSOB Jindřichův Hradec
č. ú.: 131257607/0300
Účet pro dobrovolné příspěvky čtenářů na Slovensku:
2622007994/1100