3/2012

občasník dolnopočernické farnosti vydávaný pro vnitřní potřebu
vychází 7. října 2012
ročník X. (2012), číslo 3
Úvodník
Milí farníci,
píši Vám v předvečer slavnosti svatého Václava, patrona víry našeho národa. S některými z Vás se
zítra brzy ráno vydám do Staré Boleslavi, kde tento náš velký světec položil život za věrnost Ježíši Kristu.
Jsem přesvědčen, že toto tradiční svatováclavské putování nás povzbudí jednak ve víře a jednak ve
vzajemných dobrých vztazích. V této souvislosti přeji nám všem, abychom se při našem farním putování
v novém školním roce, který nedávno začal, dařilo při nejrůzněšjších našich setkáních vytvářet radostné
společenství, ve kterém se budeme navzájem povzbuzovat v konání dobra a ve víře. Tím naplníme odkaz,
který nám předal příkladem a životem svatý Václav.
Všem žehnám
otec Pavel
Dolnopočernická pouť
1 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
Snad nemluvím jen za sebe, ale naše srpnová pouť se už tak vžila, že by chyběla, kdyby se snad někdy
neuskutečnila. Možná, že k této skoro rodinné atmosféře napomáhá i to, že se uskutečňuje na prostranství
za kostelem, které je velmi intimní, ale svojí velikostí umožňuje setkání většího počtu lidí – farníků, kteří
chodí buď na nedělní „ranní“ nebo „desátou“ mši svatou.
A tak si můžu do dalších roků přát, aby tato slavnost byla vždy místem setkávání lidí, kteří se rádi vidí,
mají si o čem povídat a spojuje je jedno velké společenství.
Anna Kvaltinová
Farní dovolená v severní Itálii ve vesničce Vervio
V pondělí 16. července ráno v 6 hod jsme vyrazili na dovolenou od dolnopočernické fary. Někteří
účastníci vyrazili již v noci, jelo se na několik skupin směrem po dálnici na Mnichov, Garmish Partenkirchen
a dále do severní Itálie. Cesta probíhala velmi dobře pod vedením otce Pavla Čápa, který by už mohl jet po
slepu.
Pro nás účastníky byl krásný zážitek, když se před námi objevily horské masivy. Museli jsme zdolat
průsmyk Passo Stelivo ve výšce 2500 m.n.m. Měli jsme krásný výhled na všechny strany a v údolí jsme
viděli silnici, jak se kroutí se spoustou zatáček a po chvíli jsme po ní jeli dále. Na večer jsme dorazili do
krásného údolí, místa naší dovolené, kde jsme se už všichni setkali na společné večeři u Itala Della Bosca.
Ubytování bylo na několika místech, rodiny s dětmi bydlely v soukromí v domě pod lesem, většina
bydlela na faře a dvě osoby bydleli u pana starosty ve starém italském domě, asi 300 m od kostela a fary.
Každý večer se ohlásilo, kam se příští den vyjíždí a v kolik hodin.
V úterý ráno v 9 hod jsme jeli do Tre Palle, kde je výhodné si nakoupit nejlevnější benzín, naftu, kávu,
čokoládu a podobně. Potom se šlo na tůru vedle potoka k jezeru se zastávkou na občerstvení se místní
specialitou a do sýrárny.
Ve středu se jelo na ledovec. Na parkovišti se ukázal směr cesty k ledovci. Cesta byla velmi namáhavá
a velmi do kopce, tak se udělalo několik skupinek. Pod vrcholem ledovce bylo jezero s křišťálově čistou a
studenou vodou. Několik odvážlivců se osmělilo a zaplavalo si, též náš pan farář.
2 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
Ve čtvrtek se jelo koupat do teplé vody v laguně. Na zpáteční cestě jsme měli rozchod ve městě Bormio
na nákup a prohlídku starého města. Na večer byla v kostelíku sv. Sebastiána mše svatá na takovém kopci,
odkud byl krásný výhled na protější kopce a do údolí. Přijela spousta lidí a tak mše svatá byla v italštině.
Bylo vidět, že tamní farníci mají moc rádi našeho otce Pavla Čápa. Po mši jej obklopili a vyprávěli si s ním,
určitě měli pro něho spoustu novinek a otázek. Též jsme byli všichni pozváni na večeři na pizzu na protější
kopec, letní sídlo pana Brunna. Pro místní lidi to asi není žádný problém se tam dostat. Náš řidič mikrobusu
Pavel Herian to štěstí neměl i když se velmi snažil vyjet na sjednané místo. Tak prudký kopec a asi sto
zatáček se nedalo naším busem vyjet, ještě že jsou mobilní telefony a také musí být signál, aby se dala
domluvit pomoc. Vše dobře dopadlo, přijela pro nás dvě auta a večeře už čekala. Pizzy se stále pekly, tak
jsme viděli, jak se dělá pravá italská pizza.
V pátek se jelo do Švýcarska na Bernina Express vlak a my jsme nastupovali ve stanici Poschiavo. Tyto
vlaky jsou červené a vyjíždějí z Tirana a to je 429 m. n. m. Jedou přes spoustu viaduktů a tunelů a mají
velké stoupání. Naše skupina vystupovala ve stanici Ospizio Bernina ve výšce 2253 m. n. m., odkud vlaky
pokračují dále do Svatého Mořice 1775 m. n. m. Tato železnice je 100 let stará a stále jezdí i v zimě, jak jí
to dovolí počasí a sníh. Celá skupina se vydala zpět pěšky asi 15 km k našim zaparkovaným autům. Velká
výhoda je, že s platnou jízdenkou můžete na každé stanici vystoupit, projít se a zase dalším vlakem
pokračujete dál. Já jako jediná jsem toho využila.
V sobotu jsme jeli na návštěvu rodiny Regálových, abychom viděli, jak oni bydlí na druhém konci
městečka pod lesem. Také jsme jeli do města Tirana, kde je krásná basilika. Po prohlídce basiliky jsme se
společně pomodlili za zdárnou dovolenou a šťastnou cestu domů. Ještě jsme udělali poslední nákupy jídla
a dárků pro naše milované doma. Večer jsme měli mši svatou v našem kostelíku ve Verviu a děkovali jsme
za krásně prožitou dovolenou.
V neděli ráno bylo uklízení a nakládání všech zavazadel, co jsme měli s sebou a hlavně krásné
vzpomínky jsme si vezli domů. V neděli na večer jsme šťastně dorazili do Dolních Počernic.
nejstarší účastnice zájezdu Pokorná
Benefiční koncert na varhany v našem kostelíku
Od té doby, co jsme se rozhodli opravit naše varhany, se vybralo 47 202,- Kč. Není to částka
zanedbatelná, ale přesto nám zbývá přibližně ještě 10x tolik, pokud bychom je chtěli nechat projít co
nejpečlivější rekonstrukcí. Proto jsme se rozhodli, že uspořádáme benefiční koncert, jehož výtěžek půjde na
jejich zvelebení a dosáhneme tak o něco dříve naší vysněné mety. Také se s naším záměrem, díky
koncertu, seznámí co nejširší veřejnost a možná se najde štědrý dárce, který tuto bohulibou aktivitu podpoří.
Pan starosta Zbyněk Richter byl pozván na náš koncert a měl by ho zahájit úvodním slovem, také P. Pavel
Čáp se k němu připojí.
Benefiční koncert se bude konat ve čtvrtek 11. října od 1900 v našem kostele. Vystoupí zde
soubor Cantus firmus z Českých Budějovic, který zajistí pěkný zážitek z poslechu duchovní a společenské
hudby renesance a raného baroka. Skupina vystupuje i v dobových kostýmech a to jejich vystoupení
dodává jedinečnou atmosféru. Více si o členech souboru můžete přečíst a prohlédnout na
www.cantusfimus.cz, kde si můžete poslechnout i ukázky z jejich koncertů. Skupina u nás zahraje bez
nároku na honorář za vystoupení.
Srdečně vás všechny zveme na koncert a zároveň prosíme o rozšíření informace o koncertu mezi vaše
známé i spolupracovníky v zaměstnání. Na stolečku s dary si můžete vzít plakátek, který můžete vyvěsit
anebo někomu věnovat spolu s pozváním. Kdo bude chtít připravit občerstvení pro účinkující, ať se ozve
M. Krňávkové (604898198). (Na tomto tel. čísle je také možno požádat o elektronickou verzi plakátku pro
potřeby dalšího šíření. – pozn. red.)
Děkujeme za pomoc.
Marcela Krňávková
3 z 12
ročník X., 2012/3
Řecké Filippi a sv. Pavel
7. října 2012
Velmi
často
v kostele slyšíme číst
úryvky z listů sv. Pavla
Filippanům.
Protože
jsem se při své
návštěvě
Řecka
pohybovala kousek od
tohoto místa, nemohla
jsem ho vynechat.
Tehdejší
město
Filippi navštívil sv.
Pavel při své druhé
misijní cestě, která
vedla z Jeruzaléma
přes Antiochii, Tarsus,
Galatii, Troadu, Filippi,
Tessaloniku do Athén a
odtud přes Efesos a
Milétos po moři zpět do
Jeruzaléma.
dnešní Kavala
mozaika zobrazující sv. Pavla vstupujícího
na evropskou půdu v přístavu Neapolis
Do přístavu Neapolis (dnešní Kavala) připlul
sv. Pavel mezi roky 50 – 52 n.l. a odtud šel
pěšky do 15 km vzdáleného města Filippi, kde
byla malá židovská diaspora.
vzadu na fotografii jsou vidět zbytky ohromné baziliky
4 z 12
Filippi
Z původního několikatisícového
města je odkryta jen část - hlavně
oblast kolem římského fora. To
vzniklo za vlády Marka Aurelia.
Aurelia Jeho
plocha 70 x 148 metrů
m
byla na třech
stranách obklopena sloupovými
halami a na jedné, užší straně, byl
postaven menší chrám.
chrám
Původně se toto město jmenovalo
Krenides.
Po
dobytí
Filipem
ročník X., 2012/3
7. října 2012
Makedonským roku 356 př. Kr. bylo
přejmenováno na Filippi.
Filippi je všeobecně známo
bitvou roku 42 př. Kr., ve které
Octaviánus společně s Antoniem
porazil Caesarovy vrahy Bruta a
Cassia. Město mělo důležitou
polohu na via Egnatia, která vedla
od
Jaderského
moře
do
Konstantinopole.
V tomto městě založil apoštol
Pavel první křesťanskou obec na
evropské půdě a zde byla pokřtěná
první Evropanka – svatá Lydie. Sv.
Pavel byl také nějakou dobu ve
Filippi vězněn.
údajné vězení sv. Pavla
← detail nádherných sloupů baziliky
Bazilika byla postavena kolem roku 560. Kopule se však zřítila a stavba zůstala nedokončena.
Řecké divadlo ze 4. stol. př. Kr., které Římané ve 3. stol. po Kristu přestavěli pro zvířecí zápasy. Dnes
se zde hrají antická dramata.
5 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
Úplně vpředu, rozvaliny malého chrámu, následuje náměstí (forum) a za ním knihovna. Vlevo pod
stromy část silnice Egnatia.
Zbytky osmiboké raně křesťanské baziliky postavené kolem roku 400 n.l.
6 z 12
Anna Kvaltinová
ročník X., 2012/3
7. října 2012
SKAM
www.iskam.cz
Poslední týden sleduji každý den neustále počasí. Jsem velmi znepokojen, jelikož si nejsem jist, jestli
se vydaří počasí na víkend, který toužebně očekávám. Proč? No protože se chystají dvě akce, které v mém
kalendáři jsou již dlouho zapsány!
A konečně nastává pátek, na který se netrpělivě těším! Je 22. června a já se v pozdně odpoledních
hodinách ubírám do Prahy - Kyjí, abych se dostavil na křesťanský hudební festival SKAMfest. Jsem velmi
natěšen, jelikož kromě českých kapel jako je kapela W. X. P. či Proti Proudu 30, tam zahraje i slovenská
kapela N. D. E. a jako velká hvězda večera bude účinkovat Richard Čanaky, který je znám v českých
zemích jako skladatel hymny pro setkání mládeže v Táboře 2007. A musím říci, že to je super! Koncert se
koná hned vedle fary, kde je krásné dřevěné podium, prostorný plac pro posluchače – prostě nádherné
místo na to sednout si na lavičku, v ruce mít kofolu a poslouchat hezkou hudbu. A nejen hudbu. Když hraje
Richard Čanaky, prokládá své písně nádherným duchovním slovem. Já se při tom cítím posilněn ve své
víře a ve svém srdci objevuji jakési vnitřní uklidnění, které jsem již dlouho nepocítil. Když je pak celý koncert
zahalen do roušky tmy, podium je jemně osvětlené, já se podívám na temně modré nebe, kde září hvězdy
a do toho se line příjemná hudba, říkám si, že jsem nemohl lépe strávit dnešní pátek. Nadšen a naplněn
novou silou odcházím domů a těším se na sobotu, jelikož tento festival byl pouze „předzvěst“ sportovní
akce SKAM, která se odehraje zítřejší den, a to v sobotu 23. června v Praze - Dolních Počernicích. Ano, je
to možnost si protáhnout těla po celém tom úmorném roku učení, ale jako jeden z hlavních cílů akce je také
podpora ekumenického ducha mezi mladými!
Ráno si musím pořádně přivstat,
jelikož registrace hráčů začíná již v osm
hodin. Přicházím do sportovního areálu,
který přímo sousedí s farou v Dolních
Počernicích, tedy servis tým má dobré
zázemí - a spolu se sportovním
areálem to je perfektní místo na
takovouto akci. Již přicházejí i ostatní
sportovci, aby se utkali v dnešní den o
putovní poháry a to hned ve třech
disciplínách – ve florbalu, fotbalu a
volejbalu. A schází se jich tu téměř sto
padesát! Celý den praží sluníčko, ale to
účastníkům
nezabraňuje,
aby
nevydávali skvělé sportovní výkony a
také nepřekonávali rekordy v atletice,
která slouží jako doplněk mezi zápasy.
Jestli se chce někdo svlažit, je tu
možnost raftu na rybníku. Že je to nuda?
Kdepak! Pod vedením jednoho
z organizátorů nasedáme na raft. Po
chvilce pádlování po rybníku bere do
ruky organizátor lano a do toho
vysvětluje, ať hodně pádlujeme.
Najednou se špička raftu zvedá a my
všichni jsme vyklopeni do vody! Jak se
říká, prostě žůžo! Skvělé ochlazení!
Na konci dne, kdy už jsou sportovci
7 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
unaveni a jsou dohrány všechny zápasy, se koná mše svatá, jako poděkování za celý den, po níž je prostor
i slavnostně předat diplomy, medaile a hlavně poháry! A nebylo by to dokonalé, kdy by se den nezakončilo
něčím dobrým – tedy, jako třešnička na dortu se koná na farní zahradě grilování s čokoládovou fontánu. A
tedy, po celodenním sportu všem chutná!
nejmenovaný účastník SKAMu
Za organizátory děkuji všem, co nám pomáhali, ať už to bylo jakýmkoli způsobem. Bez Vás by akce
nebyla tak povedená. Děkujeme.
Marie Jakubcová
SKAM se povedl
Na konci června proběhla na půdě naší farnosti sportovní akce pro mládež SKAM (setkání křesťanské
aktivní mládeže, více viz: www.iskam.cz).
Akce to byla zdařilá nejen pro pěkné počasí, ale hlavně pro její náplň. Sešlo se na sto padesát mladých
lidí, kterým bylo spolu dobře a prožili rozmanité zážitky. Ze závěrečného hodnocení vybírám dvě odpovědi
na dotaz, jaký byl výsledný dojem z celé akce:
„Zase po roce mě akce skutečně naplnila. Můžu říci, že se jedná o jeden z nejlepších dní v roce vůbec!
Je zde skvělá atmosféra, se spoluhráči i ostatními chodíme od jednoho sportu k druhému, je to opravdu
moc dobrá akce a rád se jí zase příští rok zúčastním...“
„Nádherný sportovní den strávený mezi fajn lidmi. Mnoho příležitostí vyzkoušet si různá sportovní
odvětví, potkat se s přáteli a příjemná únava. :) Bylo to super, příští rok určitě dorazím zas!“
Aby bylo mladým sportovcům na akci dobře, muselo se předem zařídit mnoho a mnoho věcí. Šlo také o
posilu vyčerpaných organismů. A zde se dostávám k jádru tohoto článku. Veliký dík patří všem vám, kteří
8 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
jste se zapojili do vaření několika chodů oběda a do upečení nějaké sladké tečky!!! Mladí si jídla velmi
pochvalovali. Díky vám též za finanční příspěvky a pochopitelně velký dík za všechny vaše modlitby!!! Bez
nich by to nešlo.
František st. Jakubec
Má to smysl?
Prázdniny jsou za námi a s nimi i rozmanité tábory, sjíždění řek,
puťáky, chaloupky a mnohé další akce, na kterých prožívá
nezapomenutelné chvíle veliké množství dětí a mladých. Tyto akce
však nevznikají samy od sebe, je za nimi skryto velké úsilí
organizačního týmu a dny dovolené.
Na jednu chaloupku jsem se „připletl“ coby pomocná síla v
kuchyni, topič, nákupčí a technické zázemí chalupy. Tento týdenní
„tábor pod střechou“ byl určen pro malé kluky ve věku od pěti do
osmi let, tedy věk předškolní a nejmladší školní. Prázdninové dny plné her jsme prožili na salesiánské
chalupě Josífkov -Spáleniště v podhůří Krkonoš v pěkném a celkem odlehlém prostředí. Nosné téma
chaloupky bylo pro naše kluky velmi poutavé a hravé – na celý týden se proměnili v malé a nezbedné
Šmouly. (Naše počernické SHM pod vedením Pavla Heriana s jeho týmem pořádalo chaloupek osm a to jak
pro malé caparty a capartky, tak i pro sedmnáctileté habány – nevím, kde na to Pavel bere energii…)
V kuchyni jsme měli pěkně
napilno. Těch hrnečků co jsem
se naumýval! Denně minimálně
pětkrát pětadvacet. Bylo dosti
teplo, pitný režim se musel
bedlivě sledovat. Před vařením
oběda jsem pokaždé pořádně
roztopil kamna, pak šlo vaření
„samo“. Pro kuchařku je velkou
odměnou především to, když
strávníkům chutná tak, že dojde
na nášupy a nezůstávají téměř
žádné zbytky. A to se naší
šikovné
kuchařce,
jediné
Šmoulince ve šmoulím týmu,
perfektně dařilo.
Naše zdatná kuchařka měla ale i další funkce. Významnou z nich byla chaloupkovská zdravotnice,
neboť po odložení šmoulího převleku pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. Nevěřil jsem však svým
očím! Po každé snídani a večeři nastoupilo do fronty jedenáct z dvaceti Šmoulů a čekalo na svůj prášek
proti alergii nebo pomocí dýchátka vdechovalo cosi povzbudivého pro svá citlivá tělíčka. Někoho jsme
museli hlídat, aby nesnědl potraviny s kakaem, jiný nesměl lískové oříšky. Říkal jsem si, jaká to je velká
změna oproti našemu dětství, kdy nás žádné alergie nesužovaly. Honilo se mi hlavou, co by se stalo,
kdybychom se zdravotnicí museli třeba odjet k lékaři s nějakým úrazem a na chaloupce by někdo další
dostal alergický záchvat. No, musíme nějakou práci nechat na andělech strážných, jinak by to snad ani
nemohlo fungovat.
Jeden den byl věnován celodennímu výletu. Zdolávali jsme rozhlednu Štěpánka na vrcholu Hvězda.
Všichni jsme na sobě měli modrá trika a na hlavách bílé šmoulí čepice. Ostatním turistům, zvláště dětem,
jsme tak připravili vítané zpestření. Potkat v lese Šmouly se Šmoulinkou, to se přece nestává tak často!
Navíc bylo předem domluveno setkání s jinou chaloupkou, která žila tématem Skřítků-bojovníků – ti pod
9 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
rozhlednu přišli vyzbrojeni změkčenými sekerami a štíty. Mírumilovní Šmoulové však konflikty nevyhledávají,
proto bojechtivé Skřítky pozvali na fotbalový zápas. Fotbal dopadl pro malé Šmouly vítězně!
A tak v hravém a spokojeném duchu probíhala celá chaloupka a až na drobné odřeniny nepřinesla
žádné velké ztráty.
Kloučci Šmoulové byli ale opravdu malí. Občas došlo k „nočním příhodám“, první dny se u některých
objevily slzičky, to přišla vhod i náruč „tety“ nebo „strejdy“. Vedoucí museli být ve střehu i v odpoledním
klidu, kdy se neorganizuje žádná společná aktivita a je prostor pro odpočinek, klukovské popovídání,
vybarvování omalovánek. Taťka Šmoula se svými asistenty museli mít kluky stále pod kontrolou. Vždyť oni
byli jako pověstný pytel blech!
Má to vůbec smysl takhle strávit dovolenou? Tolik energie a starostí vložit do přípravy? Vždyť tyhle
malé děti spíš patří k máminým sukním! Tyto otázky se mi honily hlavou během celého týdne. Já osobně
bych do vedení takové akce nešel, nemám na to potřebné dary od Hospodina (možná jsem se minul ve
„výběru“ spirituality :-) Ale jiní ty dary mají a využívají je. A za to chci všem lidem nasazujícím se pro děti,
pro mladé a vůbec pro druhé, moc a moc poděkovat! A povzbudit je, že všechna ta námaha smysl má! (To
ale oni na rozdíl ode mě moc dobře vědí.) Když jsem před posledním sprchováním trochu hlídal frontu kluků
čekajících na chodbě, až na ně přijde řada a dle chuti je pohupoval na kolenou nebo jim prstem kreslil
10 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
obrázky na záda, zeptal jsem se, co se jim na chaloupce nelíbilo. Vystřelila pohotová odpověď: NIC! A co
se vám líbilo? VŠECHNO!, zaznělo skoro sborově a v jejich očích jsem viděl upřímnou radost a nezkalené
dětské nadšení.
Má to smysl, konečně jsem si odpověděl…
František Jakubec st.
(Podobný text poslán k dispozici časopisu Naše rodina.)
Havrani v teplých krajích
Byl jsem n poslední chvíli požádán, abych do DoPoLí napsal něco o tom, jak naše rodinka tráví již třetí
měsíc daleko od své farnosti.
Tak tedy nejprve na vysvětlenou: Před dvěma lety jsme žili asi 11 měsíců v čínské Šanghaji, kde jsem
pracoval jako tlumočník, produkční a asistent ředitele českého pavilónu EXPO 2012. Tehdy jsem byl mj.
také účasten jednání o prodeji pavilónu a celé expozice zájemcům z Číny. Po dlouhých jednáních s mnoha
různými stranami se nakonec jako nejpřijatelnější ukázala být nabídka a podmínky zvláštního městečka,
které se jmenuje něco jako Čínskočesko, protože vzniklo rozvojem státní zemědělské organizace, založené
na památku daru asi 670 traktorů z Československa, které dostala Čína při příležitosti vládní návštěvy.
Tehdejší premiér Čou En-laj nově založenému státnímu statku přiřkl jméno Statek čínsko-české družby.
Vzhledem k tomu, že dnes už se opravdu nejedné pouze o statek, ale spíše o průmyslovou rozvojovou
zónu, z jejíž centrální osady vzniklo několikatisícové městečko, používá se už většinou jen ten zkrácený
název Čínskočesko.
Když jsem sem před dvěma lety poprvé přijel tlumočit jednání o možném prodeji pavilónu, to místo mi
nějakým způsobem učarovalo. Nedokážu přesně popsat čím, ale bylo to asi zejména to, že na rozdíl od
Šanghaje, kde jsme tenkrát žili a která je v mnoha směrech od zbytku Číny naprosto odlišná a bývá
označována za jakýsi stát ve státě (s rozlohou Středočeského kraje a počtem obyvatel někde mezi 25 a 40
miliony), zde „na Statku“ byla opravdová Čína – normální, obyčejná, jakoby ničím nezajímavá kdysi
venkovská oblast, obrovským tempem se měnící v průmyslové město, které má mít do cca 15 let mít
1 milion obyvatel; přesto však oblast výjimečná a pro Čecha zajímavá úžasným vztahem k Česku, ke
kterému zde i po padesáti letech od onoho traktorového daru vzhlížejí s vděkem a zájmem o co nejvíce
kontaktů. Tehdy jsem si pomyslel, že bych sem někdy rád vzal celou rodinu, aby poznala jinou stránku Číny,
než jakou zažívala v Šanghaji. A spíše v nadsázce jsem se zmínil místním hodnostářům, že když jsou to
Čínskočesko, měli by se zde lidé učit česky, a že by mne těšilo, být jim učitelem. Pánové mne vzali za slovo
a po půl roce, kdy jsme téměř nebyli v kontaktu, mi najednou oznámili, že dohodli na zdejší nově budované
pobočce Vysoké školy zemědělské provincie Che-pei, že do svého studijního programu pro některé
studenty zařadí češtinu a já že mám být učitelem. Po dalším půlroce jsem do Čínskočeska přijel opět,
tentokrát pomáhat při dokončování přestěhovaného českého EXPO(st) pavilónu. Tehdy jsem se dozvěděl,
že kromě výuky na VŠZCh mám učit ještě na jiné škole a zároveň také pracovat ve Výboru pro řízení
(výstavby) Nového Města Chuang-chua (to je to měst, co má být v budoucnu milionové). No a tak
následující měsíce byly ve znamení vyřizování všech nutných formalit, pracovních povolení aj. Také jsme
doplnili rodinku na současný 5tičlenný stav. A v červenci tohoto roku už nic nebránilo našemu odletu do
teplých krajin.
No a jak si tu žijeme? Myslím, že nebudu přehánět, když napíšu, že opravdu nádherně. Ne snad, že by
nám nechyběli příbuzní, kamarádi a známí, krásná Praha a celá naše nádherná zemička, pohodlí domova a
spousta dalších věcí, kterých jsme se museli vzdát. Ale na druhou stranu musím do kolečka opakovat, že
všechny nedostatky, které má zdejší kraj, ovzduší, naše bydlení aj., silně převyšuje přijetí, jakého se nám
tady dostává o místních, třeba (většinou) i naprosto neznámých lidí. Jsou tu k nám všichni velice vřelí,
laskaví, přátelští, velkorysí, pohostinní a vstřícní. Jako jeden příklad za všechny uvedu včerejší výlet, který
jsme podnikli: Den předem k nám před domem přišel člověk, kterého já jsem měl dojem, že vidím poprvé
v životě. Zřejmě to nebyla pravda, protože nám vysvětlil, že bydlí ve stejném domě jako my a že nás zve
11 z 12
ročník X., 2012/3
7. října 2012
k sobě na stateček, který
má za městem a kde chová
slepice, kachny, husy, ale
také ryby a krevety.
Uspořádal pak pro nás celý
den, kdy jsme si rybařili
v jeho sádkách, k obědu
hodovali ryby, krevety,
zeleninu a vajíčka z jeho
vlastní produkce a jeho
vlastní rukou připravené,
odpoledne jezdili po moři na
rybářské lodi, kterou pro
nás objednal a večer s ním
a jeho kamarády hodovali
kraby a jiné lahůdky na
slavnostní večeři na oslavu
jeho narozenin. A to vše jen
proto, že bydlíme blízko
sebe. Chtěl bych vidět
Čecha, který by se tak
zachoval k Číňanům bydlícím v jeho sousedství. Já bych to tedy nebyl!
Máme se tu my křesťané s celou tou naší láskou k bližnímu hodně co učit.
Všechny Vás odsud zdravíme a vzpomínáme na Vás mj. i nad články a fotkami v DoPoLí.
za celou Havraní letku starý HAVRAN…! ☺
Rok v klášteře
Ráda bych napsala pár řádků a své roční zkušenosti ve Švýcarsku…
Když mi tatínek před necelými dvěma lety dal přečíst výzvu o hledání dobrovolnic v klášteru, zda to
nechci zkusit, zprvu jsem zprávu přešla jako pro mě nezajímavou. Ale časem jsem se myšlenkou na
Švýcarsko zaobírala stále častěji a začala jsem přemýšlet o ročním přerušení studia. Nakonec jsem se pro
Švýcarsko rozhodla.
Byla jsem v klášteře krátce přes čtyři měsíce, tedy od září do ledna. (Vánoce jsem strávila doma. Po
pobytu u trapistek jsem pokračovala ve Fribourgu jako au-pair. Hlídala jsem tam malou Cosimu, osm let, a
čerstvě narozeného Ference). Čas, který jsem v klášteře mohla strávit, byl pro mě velkým
obohacením - měla jsem najednou možnost být po celou dobu v tichu, měla jsem čas popřemýšlet o sobě,
o svém životě, mohla jsem posunout svoji víru o krůček dál, zlepšit si francouzštinu a v neposlední řadě být
užitečná.
Byl to čas, kdy jsem mohla dát svému životu nový směr, nový nadhled, kdy jsem přijala nové poznatky,
ze kterých budu čerpat myslím po celý život. Byla to doba, kdy jsem si na rozdíl od domácího pražského
shonu mohla všimnout, že začíná podzim, že se listí barví plamennými odstíny, že padají kaštany a že celá
příroda je prostě přenádherná!
Celý rok byl pro mne převratem v životě a doufám, že z toho budu čerpat co nejdéle!
Marie Jakubcová
občasník farního společenství při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Dolních Počernicích,
vychází nepravidelně dle potřeby; na žádost můžeme zasílat e-mailem; o zařazení
a použití příspěvků rozhoduje P. Pavel Čáp, SDB; redakci a technické zpracování provádí
Tomáš V. F. Jirsák Havran; příspěvky dodávejte laskavě pokud možno jen v elektronické
podobě, a to na adresu [email protected]., jinak předejte osobně administrátorovi;
vyhrazujeme si právo příspěvky redigovat bez vědomí autora, není-li zásadně dotčen obsah
12 z 12