Kronika_Sulovic_a_Lisic_pro _internet_2001-_2010

Transkript

KRONIKA
SULOVIC
A LIŠIC
2001-2010
1
Úvodem
Ţije-li člověk od narození na jednom místě,
míjí bez povšimnutí zvláštnosti, které jsou typické
právě jenom tam, kde proţívá své kaţdodenní
radosti a starosti. Věci, které často zaujmou
někoho, kdo jen tak přijede na návštěvu, mu
připadají všední, přestoţe mohou být jedinečné
nebo zaţité po několik generací anebo mají
třeba svůj tajemný původ.
Kdyţ někdo poprvé přijede do Sulovic,
moţná se pozastaví nad tím, ţe někde je ve vsi
a jinde na obci, ţe v polích můţe být v rybníku,
ţe děti se koupou v "louţi". Třeba si povšimne,
ţe nám po předcích zůstala krásná prostorná
náves a bývalá škola nebo ţe na vesnici
navazující vyslouţilá rybniční hráz je úţasnou
památkou.
Právě tyto někdy zdánlivé maličkosti nás
odlišují od ostatních a dotváří místo, o kterém
tak samozřejmě říkáme:
Tady jsme doma.
2
Stručná historie Sulovic do roku 1900
Krajina v blízkém okolí řeky Doubravky byla snadno přístupná a poskytovala dobrou moţnost obţivy. Archeologické nálezy dokazují osídlení
lidmi jiţ v letech 3000 - 1700 př. Kristem. Určitý příklad, jaký ráz tato
krajina měla, se nám dochoval v Ţehušické oboře. Ţelezné hory a hluboké sázavské lesy, které zasahovaly aţ po Církvici, byly oproti tomu dlouho pusté.
Historicky první zmínka o Sulovicích „Curiam in Sulewicz monii
Aulae regiale“ z r. 1421 se nachází v rukopisu Sedleckého kláštera. Není
však vyloučeno, ţe zde nějaké lidské sídlo bylo i před tímto datem. Sedlecký klášter zaloţili mniši cisterciáckého řádu, řádová pravidla jim ukládala zakládat kláštery pouze v hlubokých lesích. Klášter během několika
staletí nashromáţdil obrovský majetek a byl trnem v oku mnoha měšťanům i šlechticům. Za husitských válek byl vypálen. Později král Zikmund dal majetek kláštera v zástavu, aby mohl zaplatit válečné útraty.
V r. 1487 Sulovice a Lišice získal zámek a město Kolín. V polovině
16. stol. se osudy Sulovic a Lišic rozcházejí. Sulovice r. 1551 Karel ze
Ţerotína připojil k Ţehušickému panství, Lišice se r.1569 stávají součástí
panství Novodvorského.
Období třicetileté války přineslo lidu mnohá utrpení, a to podle historických pramenů obzvláště v kraji čáslavském. Roku 1618 v kraji plenilo vojsko krále Ferdinanda, vyslané proti odbojným stavům. V roce
1620 se krajem vrací propuštění ruští a polští ţoldnéři. Po tlupách přepadávají osady, plení, vraţdí, mučí. Lid prchá do lesů Ţelezných hor.
Roku 1624 se drancování a násilí na uţ tak zdecimovaném obyvatelstvu
v kraji dopouští císařské vojsko, které vyhledává a zatýká nekatolické
kněţí. Lidé opouštějí své domovy.
Další vlna hromadných odchodů obyvatelstva byla v r. 1627 způsobena násilnou katolizací. V roce 1648 obzvlášť krutě postihlo taţení
švédských vojsk okolí silnice z Prahy do Vídně, tedy i náš kraj. Bída,
hlad, mor a přísná katolická reformace měly za následek, ţe r. 1654 zůstaly Sulovice pusté.
Roku 1661 koupil Ţehušické panství, ke kterému Sulovice náleţely, hrabě Michal Osvald Thun z Hohensteina za 110 tis. zlatých (údajně
pod cenou), panství bylo značně zanedbané a zpustlé. Hrabě osadil
opuštěná hospodářství novými lidmi a panství celkově zveleboval
3
(současnou terminologií by se dalo říci, ţe hrabě přinesl do panství
zahraniční kapitál).
Je třeba připomenout, ţe Thunové byli páni vzdělaní, mnohdy aţ osvícení. Roboty na tehdejší poměry byly na Ţehušickém panství v kontextu
doby mírné a panstvo se staralo nejen o majetky, ale i o své poddané. V době Jana Josefa Antonína z Thuna i jeho nástupců byla robotářům z dobré
vůle dávána vrchností výsluha, a to denně po bochníku chleba, dle moţností i oběda, večeře moučná, čemuţ vrchnost mimo potravy i penězi přispívala. Robotářům povoleno ročně také několik sudů piva v době senoseče a
ţní. Mimo robotu museli všichni odvádět daně a rovněţ desátky příslušným
farářům.
R. 1710 hrabě Jan František Josef z Thunu a Hohensteina zaloţil dvoutřídní filiálku farnosti chotusické, do níţ docházely děti i ze Sulovic.
V letech 1775 - 1783 zasáhly Ţehušické panství stejně jako mnohá
jiná místa v Čechách selské bouře. O tom, jak tyto události probíhaly konkrétně v Sulovicích nebo jak do nich Sulovičtí zasáhli, se nic nedochovalo, stejně tak jako o událostech r. 1848. Dá se říci, ţe veškeré dění probíhalo především v centru panství. V „Dějinách městyse Ţehušice“ najdeme
pouze zmínku, ţe členy Národní gardy byli i občané okolních osad.
V těsné blízkosti Sulovic se nacházel rybník Kmotrov. Na jiţní a západní straně zadrţovaly vodu hráze. Od východu se do rybníka vlévala
Čertovka a břeh zde nebyl upraven vůbec nebo jen minimálně, pravděpodobně měl močálovitý charakter a byl líhní pro spoustu komárů, kteří
značně obtěţovali naše předky, takţe není divu, ţe vypuštění rybníka v 60.
letech 19. stol. bylo vzato s povděkem. Rybník byl jedním z největších na
panství a rozléval se aţ po „boreček“, kde je ještě dnes patrná mírná terénní
nerovnost v místě břehu. Do Kmotrova bývalo ročně nasazováno 200 - 250
kop kaprů. Pod rybníkem se otáčelo kolo Kmotrovského mlýna.
Říšským zákonem z r. 1848 bylo zrušeno poddanství. V květnu
1850 obdrţeli zdejší usedlíci od krajského úřadu v Čáslavi vyvazovací archy. Celý sedlák platil 326 zlatých, stříbra 17 a 1/4 krejcaru. Chalupník,
který měl 2 dny týdenní roboty, platil 65 zlatých, stříbra 45 krejcarů.
Domkářům, usedlým na obecním pozemku, kteří měli 13 dní roční roboty,
vrchnost poplatek odpustila. Domkáři, mající domky na panských
gruntech a mající 26 dní roční roboty, platili výkup jen za 13 dní a ostatní
jim vrchnost odpustila.
4
O Lišicích
Lišice odpradávna náleţely Sedleckému klášteru. Po vypálení kláštera husity patřily hradu, městu a panství kolínskému, r. 1454 „spadlo 8 člověků z Lišic na krále" (jednou do roka mu byli povinni platit daně), majiteli
kolínského panství byli: husitský kněz Bedřich ze Stráţnice, Jiří Poděbradský, Viktorin z Kunštátu, Hynek kníţe Minsterberský, Vladislav král a Karel ze Ţerotína, jeho potomci připojili Lišice r. 1569 k Novodvorskému
panství. Z třicetileté války se vzpamatovávaly těžce, ještě v roce 1660 urbář uvádí pouze tři osedlé grunty.
Největší rozkvět osada zaţívala koncem 19. stol., kdy zde ţilo i více
neţ 130 obyvatel, kteří se zabývali ponejvíce zemědělstvím. Pořadí plodin
nejčastěji v Lišicích pěstovaných: ţito, řepa, zelí, okurky, pšenice, oves,
brambory a čekanka. V blízkém okolí bylo pět menších rybníků.
Roku 1850 připadly Lišice obcí do Kobylnic a bylo tomu tak vyjma
krátkého období po roce 1930, kdy byly patrně samostatné, aţ do roku
1960. Po roce 1960 přináleţely do obce Sulovice, později do obce Bernardov, nyní jsou součástí obce Svatý Mikuláš.
Na blízku Lišic zvedají se Ţelezné Hory, pro osadu tuto tím pamětihodné, protoţe se zde v okolí dolovalo na rudu ţeleznou a blíţe vesnice u rybníka
stávaly dle pověsti „hamry" (téţ mlýn). Lid jim říkal - dle vzhledu stavení „
bouda ". Odtud zván rybník , Boudécký " a ač jiţ vypuštěn, přec ještě pole to
tak se zove. Řeka Doubravka, která pozemky lišické protéká, nedělá tolik škody, poněvadţ voda nemůţe přes „shrádku" a tu zůstává jen malá část na škodě. Shrádka postavena obecním nákladem.
V knize Kutnohorsko II, ze které je citace, jsou uvedeny nejstarší tehdejší rodiny Kočárníkova a Juklova.
5
Kronika Sulovic a Lišic
leden
rok 2001
MILÉNIUM
Čas odklopýtal 2000 let po Kristu a počal třetí tisícovku. Moţná se tyhle řádky
uchovají pro příští generace a ty, pokud to nebudou pamatovat, se budou ptát: „Jaké byly poslední hodiny starého tisíciletí a jaké byly ty první tisíciletí nového? Co proţívali
lidé, kteří v tu dobu ţili? V čem byly tyto chvíle jedinečné? Jak pocítili dějinný zlom?"
Začínám psát první řádky kroniky Sulovic a Lišic a mám historickou povinnost podat svědectví o přelomu tisíciletí, jenţe ono vlastně není o čem psát. Silvestr 2000 a Nový rok 2001 proběhl normálně a klidně, dalo by se říci všedně. Veškeré napětí jakoby
se vybilo rok předtím. Zlom let 1999/2000 hrozil zhroucením počítačových sítí, přes
všechna opatření, která měla zajistit bezproblémový chod společnosti, v nás kousek napětí přece jenom zůstal a taky jsme si nebyli jisti, jak si zvykneme na dvojku na prvním místě v letopočtu.
S příchodem milénia zhroucení počítačových sítí
nehrozilo, dvojku v letopočtu jsme psali samozřejmě
a onen přelom tisíciletí sám o sobě byl fakt příliš málo hmatatelný na to, aby vyprovokoval nějaké zvláštní vzrušení. Byl to všední Nový rok, dalo by se říci.
Vím, je to můj subjektivní pocit a miliony lidí
měly své subjektivní pocity, třeba úplně odlišné od
toho mého. I kdyţ vlastně jsem letošní Nový rok
strávil zcela nevšedně. V polích za vsí jsem fotografoval novoroční východ slunce. Aţ po několika
dnech jsem si uvědomil, ţe jsem vyfotografoval první východ slunce třetího tisíciletí.
milénium
Pavel Tomíška
- dne 20. ledna 2001 ve věku 88 let zemřel p. Josef Šťovíček
ze Sulovic, č. p. 30
6
únor - březen
rok 2001
SCHŮZE, BUDNÍKY, SČ
SČÍTÁNÍ
ÍTÁNÍ
Počátek února 2001 svým
počasím vlil do duší jarní nálady,
v jeho závěru se však značně
ochladilo a studené a nevlídné
počasí vládlo aţ do konce března.
21. 3. - na první jarní den
padal sníh. Blíţila se plynofikace
obce. Původní představy, ţe by
za vhodného počasí firma Ermont začala s pracemi uţ koncem února, vzaly za své.
Schůze občanů v budově
bývalé školy k plynofikaci sice
proběhly uţ v prosinci a v lednu, 14. 3. se Josef Váša dožil 94 let
v únoru však byly velice konkrétní. Kdo chtěl plyn, přispíval částkou 5000 Kč na veřejnou část přípojky. Dále pak
musel zbudovat HUP (lidově budník), a to svépomocí nebo si jej objednat na klíč u
firmy Ermont nebo u jiné firmy, která se tímto zabývá. Nevlídné počasí, šibeniční
termín, ale pro mnohé i zajímavé nabídky firem způsobily, ţe většina zájemců o
plyn vyuţila některé z nabídek instalace budníků na klíč.
Práce na plynofikaci oproti původním předpokladům nezačala ani v březnu.
Na přelomu února a března proběhlo celorepublikové sčítání lidu, domů a
bytů. Média těsně před sčítáním „zahustila" atmosféru diskusí o ochraně dat a
smysluplnosti celé akce. V Sulovicích a Lišicích proběhlo sčítání bez problémů.
Protoţe jsem se podílel na sčítání jako sčítací komisař, chtěl bych na stránkách
kroniky Sulovic a Lišic poděkovat občanům za vstřícnost a ochotu při spolupráci.
Pavel Tomíška
7
únor - březen
0
rok 2001
6
3
4
9
5
8
duben - květen
rok 2001
PRŠÍ !!!!!
Hej, sluníčko, vstaň už, vzbuď
se a rozsviť se!
Nesu ti kohouta do kouta, tobě
klaním se.
( D. Voňková)
V druhé polovině studeného a deštivého dubna firma Ermont z Hlinska
nejprve velice sympaticky, rychle a téměř bez nepořádku zrealizovala asi 95%
stavby rozvodu plynu v Sulovicích, aby se zbývajícími asi 5% (jednalo se o několik míst: u hospody, u Brunclíků", u Kočárníků), nepochopitelně a jiţ k mírné
nervozitě občanů, vydrţela aţ do konce května.
V dubnu pršelo. Často, hodně a vytrvale. Tolik, aţ jsme si někteří moţná
říkali: „Letos ty čarodějnice ani nezapálíme.“
Dobré ráno, hokejový národe…
... zdraví moderátor rádia. Češi jsou trojnásobní mistři světa v ledním hokeji a
poslední olympijští
vítězové. Na národ padla
hokejománie. V restauraci u Horynů se v květnu
plnil zlatý hokejový
pohár šampaňským!
Patřil vítězi amatérské
hokejové soutěže, která
vznikla v Kutné hoře,
týmu HC Chmelař, jehož
velkými oporami jsou i
Sulováci Radek Čemý a
Bohuslav Kočárník ml.
Gratulujeme.
Vítězové Radek Černý a Bohuslav Kočárník ml.
Pavel Tomíška
9
červen - červenec
rok 2001
VÝSTAVA V BÝVALÉ ŠK
ŠKOLE
OLE
Měsíc červen začal obzvlášť příjemně pro některé příznivce pěnivého moku. Lenka Horynová, provozovatelka místního pohostinství, zkvalitnila úroveň
podniku tím, ţe do nabídky zařadila vedle tradiční Kutnohorské „desítky" a
„dvanáctky" pivo světově proslulé značky Budějovický Budvar.
Hřiště pro nohejbal a volejbal „na obci" po letech díky příznivcům sportu
místním i „přespolním" začalo opět slouţit svému účelu.
29. 6. jsem fotografoval paní Bubeníkovou před jejím domem, druhý den se
stěhovala do Petrovic u Golčova Jeníkova. (Bylo jí líto, ţe jsem nepřišel o den
dřív a nemohl ji tak vyfotografovat i se psem Filipem.)
30. 6. se otevřely dveře výstavní síně v prvním patře budovy bývalé školy,
kde vystavoval své obrazy a dřevořezby Jaromír Mikšovský z Kutné Hory. Výstava
pokračovala 1. 7. a 5. - 8. 7., navštívilo ji celkem 145 lidí, coţ lze v okresním
měřítku, s ohledem na všeobecně nízký zájem o výstavy výtvarného umění na přelomu tisíciletí, povaţovat za vynikající úspěch. Značnou pozornost celé akci věnovaly
Kutnohorské noviny, článek o výstavě vyšel i v prázdninovém čísle měsíčníku
Čáslavské noviny. Vzpomínkou na výstavu se stal vodník, kterého Josef Horyna ml.
umístil do rybníka na obci. Hlavu vodníka věnoval Jaromír Mikšovský.
Přítomnost roku 2001, za pár let nenaleznete v Sulovicích ani tohoto člověka
ani tento dům.
Pavel Tomíška
10
červen - červenec
rok 2001
VÝSTAVA V BÝVALÉ ŠK
ŠKOLE
OLE
Anna Tomíšková, Mikšovský a jeho dílo
Sulováci na výstavě
Dopisy odjinud
Určitě se vám to uţ někdy stalo. A pokud ne,
pak lze předpokládat, ţe vás jednou takový záţitek
zcela jistě potká. Ţe jednou, naprosto neočekávaně,
pocítíte podivný a zneklidňující dotek čehosi, co nebudete umět pojmenovat, co se bude vymykat vašemu chápání i rozumu, co promluví jazykem beze slov
i zvuku a přesto slyšitelně, co se vám bude snaţit
cosi naléhavě sdělit a vy nebudete rozumět... Bude to
třeba dojem ze snu, z něhoţ jste se za noční tmy právě probudili, nebo setkání s nějakou melodií, či pohled na slunce, zapadající za siluetu lesních stromů
někde na Vysočině. V tu chvíli zahlédnete cosi pod
povrchem tohoto světa.
Deník kutnohorsko 29.6. 2001
Je řada lidí, kteří jsou na podobné situace velmi citliví a vnímají je často. Obvykle se pak snaţí o
svém proţitku podat nějaké svědectví a své pocity
zaznamenat, sdělit ostatním. Běţným výsledkem takového úsilí potom bývá nějaká forma uměleckého
projevu - báseň, obraz, hudba. Jakoby v takových
případech byl umělec listonošem, který přináší dopisy odjinud…
(Vladimír Hořejší, ČÁSLAVSKÉ NOVINY)
Pavel Tomíška
11
srpen - září
rok 2001
NEBEZPEČNÝ SVĚT
11. září 2001 došlo k teroristickému útoku na USA. Otřásl se svět. Ve vzduchu „visela" tvrdá odplata, která se mohla rozrůst v rozsáhlý konflikt, který by ve
svých důsledcích zasáhl celý svět včetně Sulovic a Lišic. V tisku se psalo o počtu,
pouţitelnosti a pro případné zájemce o moţnosti dostání a cenách plynových masek, nikdo si nemohl být jistý, jestli na něj nespadne letadlo, jestli jeho neznámý
spolucestující z ničeho nic nevyletí do povětří, jestli nedostane poštou obálku s
antraxem. Nebezpečí války bylo bezprostřední a nebezpečně reálné.
Vraťme se ale mimořádně o rok zpět. Počátkem září 2000 zasáhla náš kraj
silná vichřice. Částečně poničila některé střechy, polámala topoly na hrázi, vyvrátila některé stromy. Padl i majestátní, téměř 30-ti metrový topol u rybníka na
obci. A nedlouho po té se spouštěl Temelín:
REPORTÁŽ STARÁ JEDEN ROK
Je neděle 10. září 2000. Do plánovaného termínu spuštění jaderné elektrárny Temelín zbývá posledních pár dnů. Na česko-rakouských hranicích probíhají demonstrace, pro rádio, televizi, tisk je dění okolo jaderné elektrárny informací číslo jedna. Jedni se rozčilují u televizních zpráv nad rakouskými odpůrci, druhé mrazí v zádech z pomyšlení : „Tak oni to přece spustí!" a třetí utíkají někam, kde o Temelínu neuslyší. Vím, ţe je poslední moţnost ještě před
spuštěním jaderné elektrárny zaznamenat pro historii, jak se k Temelínu stavěli
prostí lidé, obyvatelé malé středočeské vesnice. Musím zvolit vhodnou formu
(nezbývá mi než anketa s nabídnutými možnostmi odpovědí) a vydat se od domu k domu.
Jelikoţ se mi nepodařilo všechny zastihnout a někteří se odmítli zúčastnit,
dá se výsledek brát v úvahu pouze jako průzkum náhodného počtu vybraných
obyvatel. Co se týče Lišických, nezbylo mi, neţ z časových důvodů oslovit
pouze ty, kteří se v době konání ankety nacházeli v Sulovicích (zejména v
restauraci u Horynů). Ankety se zúčastnili i někteří chalupáři.
Pavel Tomíška
12
13
14
říjen
rok 2001
SLÁVA , HOŘÍ!
V měsíci říjnu mohli poprvé v historii občané Sulovic a Lišic k vytápění,
ohřevu uţitkové vody a k vaření pouţít zemní plyn. Výstavba rozvodu zemního
plynu stála 1 541 068,85 Kč. Občané přispěli 350 000 Kč. (Kdo chtěl plyn,
přispíval 5000 Kč na veřejnou část plynového rozvodu.), zbytek hradila obec.
Na plynový rozvod se připojilo asi 95 % domácností, z toho asi 30 % domácností
plynem vaří a topí.
VÝHODY PLYNOVÉHO TOPENÍ:
nenáročná obsluha
moţnost optimální regulace
minimální vliv na ţivotní prostředí
NEVÝHODY PLYNOVÉHO TOPENÍ:
zemní plyn je draţší neţ klasická paliva,
nutnost dalších investic (např. zateplení
objektu)
Pavel Tomíška
15
listopad - prosinec
rok 2001
ZASTAVENÍ
0 těch nejvyšších často ani nevíme, ţe tu jsou. Takto by se dala parafrázovat jedna stará čínská moudrost (Lao-c', Tao-te-ting) a zároveň by se mohlo okamţitě dodat: jejich cenu si uvědomíme často aţ tehdy, kdyţ opustí tento
svět. Lidé umírají, je to přirozený běh přírody, proti kterému nelze nic zmoci.
Smrt Josefa Kurky mnohé z nás zasáhla víc do hloubky. To, ţe odešel předčasně v jednapadesáti letech, je velice smutné, ale není to ten hlavní důvod, proč
v nás jeho smrt zanechala takovou stopu. Víme, ţe tu bude chybět! Nejen proto, ţe jeho téměř kaţdodenní pouť na invalidním vozíku obcí k hospodě a zpátky byla jaksi nepostradatelnou ţivoucí součástí vesnice, ale především proto,
ţe nás asi ještě nestihl naučit svému umění: optimistickému pohledu na svět,
který si i přes kruté rány osudu zachovával.
Pepíku, děkujeme!
Pavel Tomíška
-dne 1. prosince ve věku nedožitých 51 let zemřel pan J o s e f K u r k a ml. ze Sulovic č. p. 10
16
leden - únor - březen
rok 2002
POBLÁZNĚNÉ POČASÍ
Příchod roku 2002 zastihl Česko pod sněhovou pokrývkou. Coţ by byla u
nás událost sama o sobě, neboť bílá zima je v Sulovicích a Lišicích jevem poměrně vzácným.
Sněhu bylo všude dost. Vlaky jezdily jen v omezené míře, mnohé silnice
byly nesjízdné, některé vesnice, zejména na Vysočině, odřezané od světa. Nám
komplikoval ţivot především sníh navátý prudkým větrem do zahrad, dvorů a na
komunikace, kde vytvářel sněhové jazyky, skrývající mnohde nebezpečný led.
(Silnice ze Sulovic do Horušic byla krátce zcela nesjízdná!)
Ve třetím lednovém týdnu naopak přišlo jaro a kaţdý den padl teplotní rekord!
Říká se: „ Jak na Nový rok, tak po celý rok!“ A skutečně, jakoby poblázněné lednové počasí bylo předzvěstí toho, co nás v roce 2002 ještě čekalo.
Vítr vyfoukal z tohoto pole téměř všechen sníh ( a bylo ho dost), ten se hromadil u překážek, často u plotů a zdí.
Pavel Tomíška
- dne 16. února 2002 ve věku nedožitých 95 let zemřel pan
J o s e f V á š a ze Sulovic č. p. 2
17
duben - květen - červen
rok 2002
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ, ŽE: 28 . května se v čáslavské porodnici manželům Černým narodil syn Martin a 6. června se v téže porodnici manželům Tomíškovým narodila dcera Tereza.

TU VĚTU SLÝCHÁM...
… poslední léta znovu a znovu: „Kdo ví, jestli to nebyly poslední čarodějnice!“ Mnozí občané,
mnohdy dokonce ani ne místní, si
zaměnili místo pro pálení čarodějnic za skládku. Doba, kdy jsme jako
kluci v touze, aby nám oheň vydrţel
co nejdéle, nadšeně vítali na čarodějnicích co nejvíce plášťů od traktorů, je nenávratně pryč! Navíc se
pravidelně na spáleništi objevují věci, o nichţ ten, kdo je tam odhodil,
musel zaručeně vědět, ţe jsou 100% nespalitelné. Dalším problémem je, ţe dříve
se vesničtí kluci o čarodějnice starali. Shazovali je na hromadu, aby nebyly příliš
široké, coţ dnes nikdo nedělá. Obecnímu úřadu tedy nezbývá neţ zajistit mechanizaci, která bohuţel s roštím nahrne na hromadu i spoustu hlíny, která brání hoření.
Takţe na spáleništi zůstává rok co rok větší neshořelá hromada.
Přes všechna tato negativa by zrušení pálení čarodějnic byla nenapravitelná
škoda! Je to jedna z posledních tradic (vedle pomlázky), která mezi lidmi spontánně přetrvává, navíc tradice neuvěřitelně stará. Přeţívá v různých obměnách
(pálení čarodějnic, mírové ohně) ještě z předkřesťanské doby osídlení našeho území Kelty, kdy symbolizovala loučení s dobou zimního strádání a vítání času letní
hojnosti.
Ţijeme v době, v níţ máme tolik svobody, ţe ubývá důvodů potkávat se, a
tím i umění rozumět si. Rok co rok se 30. dubna scházíme u velkého ohně, kéţ
tato tradice přetrvá i dalším generacím.
Pavel Tomíška
18
JAK JSME VOLILI DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY
SULOVICE - LIŠICE
ČR
1. Občanská demokratická strana
32 hlasů
43,2 %
(2.) 24,47 %
2. Česká strana sociálně demokratická
19 hlasů
25,7 %
(1.) 30,20 %
3. Komunistická strana Čech a Moravy
8 hlasů
10,8 %
(3.) 18,51 %
4. Koalice US-DU a KDU-ČSL
7 hlasů
9,5 %
(4.) 14,27 %
5. Sdružení nezávislých
3 hlasy
4,1 %
(5.) 78,00 %
6. Strana venkova - spojené občanské síly.
2 hlasy
2,7 %
(8.) 0,87 %
7-9. Pravý blok
1 hlas
1,4 %
(12.) 0,59 %
7-9 Národně demokratická strana
1 hlas
1,4 %
(21.) 0,11 %
7-9.Balbínova poetická strana
1 hlas
1,4 %
(18.) 0,50 %
celkový počet voličů 105, volební účast 74 voličů
70,47 %
Výsledky voleb v ostatních volebních okrscích obce SV. Mikuláš a v ČR.
SV. MIKULÁŠ
Komunistická strana Čech a Moravy
71 hlasů
35,2 %
Česká strana sociálně demokratická
61 hlasů
30,2 %
Občanská demokratická strana
35 hlasů
7,3 %
4. Koalice US-DU a KDU-ČSL
17 hlasů
8,4 %
Ostatní
18 hlasů
9,0 %
66,66 %
SV. KATEŘINA
Česká strana sociálně demokratická
69 hlasů
44,8 %
Komunistická strana Čech a Morav
45 hlasů
29,2 %
Občanská demokratická strana
18 hlasů
11,7 %
Koalice US-DU a KDU-ČSL
11 hlasů
7,1 %
Ostatní
11 hlasů
7,1 %
74,39 %
19
červenec - srpen - září
rok 2002
ZÁPLAVY!
V první polovině měsíce července postihla náš kraj tropická vedra. Teplota se
denně pohybovala v rozmezí 30 - 34 stupňů Celsia a velice často předznamenala
blíţící se bouři s prudkým deštěm a vichřicí. (Vichřice byly velmi silné a přicházely opravdu velmi často, ţádná však zde napáchala takové škody, jako ta ze září roku 2000. Zůstaly po nich „pouze“ polámané stromy u silnic. Škody na majetku byly neveliké. Odlišná situace byla jiţ v nedalekých Chvaleticích a v okolních obcích v blízkosti Labe, kde následky jedné z vichřic byly doslova katastrofální.)
Srpen 2002 je zapsán v dějinách (prozatím) největšími záplavami na území
Česka. Situace se zpočátku tak váţně nejevila, dnes však můţeme s jistotou říci,
ţe pokud by spadlo na svahy Ţelezných hor takové mnoţství sráţek jako v jiţních
Čechách, postihl by nás osud mnohých, kterým voda vzala domovy. Dne 14. 8. se
z břehů vylila Čertovka a zaplavila část Lišic. O tom ale, nechť zpraví někdo, koho to bezprostředně postihlo:
DÍKY Z LIŠIC
Ve čtvrtek 14. 8. i naše malinká vesnička Lišice poznala, co jsou to záplavy.
Takzvaný „ kruhový objezd“ i domy kolem se naráz ocitly ve vodě. Škody nebyly katastrofální, odnesly to „jen“ studny, sklepy, žumpy, dvorky, zahrady, garáže, částečně i domy. Velikou podporu a pomoc jsme měli v našem starostovi M. Pavlíkovi.
Ten se o vesničku staral i v následující dny, kdy zajistil pitnou vodu, kontejner na
odpad, odčerpání vody ze studní a stále byl mezi námi. Dále děkujeme dobrovolnému hasičskému sboru s L. Novotným, který dva dny čerpal vodu ze zahrad.
- Všem moc děkuje rodina
OBZORY KUTNOHORSKA 4. 9. 2002
Horáčkova
a
zaplavení
sousedé.
Pavel Tomíška
-dne 30. září 2002 ve věku nedožitých 67 let zemřela paní M a r i e Č e n o v s k á ze Sulovic č.p. 44
20
rok 2002
ZÁPLAVY!
Zaplavené Lišice - srpen 2002
Pavel Tomíška
21
rok 2002
SPORTOVNÍ DEN SE SRŠ
SRŠNI
NI
Na konci prázdnin se
na sulovickém hřišti uskutečnil
sportovní den. Jednalo se o spontánní akci, kterou sami pro sebe
uspořádali „rekreační“ sportovci.
Ti vloni dali do pořádku zanedbané hřiště pro volejbal a nohejbal a
pravidelně se zde schází. Sportovní den tvořil nohejbalový turnaj s občerstvením (to se pochopitelně protáhlo aţ k ranním hodinám následujícího dne). Turnaj
v nohejbalu začal v 9 hodin dopoledne a dohrával se za tmy při umělém osvětlení. (Poslední
utkání se dohrávala jiţ ve velice
improvizovaných sestavách).
Vítězové mi jistě odpustí, ţe
je neuvedu, neboť je zcela zřejmé, ţe cílem nebylo zvítězit, ale
zúčastnit se! Celá akce proběhla
za masové účasti všudypřítomných sršňů, takţe: aţ dočtete tyto
řádky, zkuste štěstí a zrak a pokuste se najít na snímku ze
sportovního dne zúčastněného
sršně.
Vladimír Hudec - soustředění před podáním
Pavel Tomíška
22
říjen - listopad - prosinec
rok 2002
KRONIKA JE NA SVĚTĚ
Poslední čtvrtletí bylo na události chudé. Tak mi dovolte, abych se zastavil
u ohlasů na první část kroniky, kterou jsem jiţ zveřejnil.
K nahlédnutí byla v místním obchodě a restauraci. Ohlasy byly většinou
kladné, jedna z drobných připomínek se týkala fotografií, neboť se na nich objevili
především lidé, kteří v Sulovicích nebydlí. Realita je taková, ţe cokoli se zde pořádá, toho se větší měrou účastní lidé, kteří zde nebydlí. Ať uţ chalupáři nebo lidé,
kteří mají na Sulovice nějakou vazbu, mají zde přátele či příbuzné.
Prostě, co se společenského dění týče, domácí bývají většinou v menšině.
Na snímku z dětského dne z léta roku
1999 soutěží rodina Veselých ze Sv. Kateřiny, pomáhá jim Petr Fíla ze Sulovic
Pavel Tomíška
- dne 9. října 2002 ve věku 83 let zemřela paní A n e ž k a S t ř e l c o v á ze Sulovic č. p. 2
23
rok 2003
PREZIDENT VERSUS OŠ
OŠKLIVKA
KLIVKA BETTY
Počátek roku 2003 se nesl naší vesnicí ve znamení klidu. Tento klid však
vířily události velké politiky mnohem více neţ tomu bývá obvykle.
Především volba hlavy státu pronikala do našich kuchyní skrze noviny a televizi. Není divu, otázka, kdo bude hlavou státu po Václavu Havlovi, zůstávala
nezodpovězena po celá léta. Nový prezident Václav Klaus rozpůlil republiku na
jeho nesmiřitelné zastánce a nesmiřitelné odpůrce. Sulovice nebyly výjimkou. I
v Sulovicích je vnímán jedněmi jako osobnost, která má zásadní zásluhy na svobodném podnikání, a druhými jako představitel tunelové privatizace.
Přímé prezidentské volby jsme se nedočkali, a tak jsme tu nepřímou sledovali hojně v televizi. Na druhou stranu, podle ředitele TV Nova Ţelezného,
v tomto období latinskoamerická telenovela Ošklivka Betty měla vyšší sledovanost neţ přímé přenosy prezidentské volby. Myslím, ţe ani v tomto Sulovice nebyly výjimkou.
Pavel Tomíška
24
rok 2003
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŽE: 27 . června se v čáslavské porodnici manželům Tomíškovým narodila dcera Eva

REPORTÁŢ PSANÁ NA PO
POMLÁZCE
MLÁZCE
Pomlázka a pálení čarodějnic jsou pravděpodobně poslední lidové veselice
v Sulovicích. V letošním roce jsem se rozhodl autenticky zaznamenat pomlázku.
O pomlázce se většinou v Sulovicích utvoří dvě party koledníků. První tvoří místní kluci a druhou jejich otcové plus několik dalších nadšenců.
Na reportáţ z průběhu pomlázky jsem se vybavil, jako správný reportér,
diktafonem (který jsem vůbec nepouţil), svým fotoaparátem značky Canon a drţel
se zkrátka, co se pití týče, neb vím, ţe nemám ţaludek na míchání. Můj zdrţenlivý postoj v pití alkoholu nebyl kladně přijímán mými kolegy, prý jsem s nimi
„nechtěl drţet basu“.
K průběhu akce musím poznamenat, ţe jsme oproti zvyklostem začali tam,
kde se obvykle končí, čímţ nastal zmatek. Kde nás podle léty ustáleného scénáře
čekali ráno, tam jsme přišli večer ( někde si dokonce mysleli, ţe uţ ani nepřijdeme) a naopak, kde jsme byli očekáváni aţ odpoledne, tam jsme překvapili ráno.
Další změnou bylo, ţe jsme se přesouvali na koňském povozu Vlastimila
Hatáka, coţ bylo vítané především z důvodu namáhavého přesunu do Lišic, kde
jsme díky prostorným dvorům vjíţděli aţ téměř před práh. Cestou z Lišic došlo i
na výlet do Kobylnic, který byl jiţ ale nad plán.
Mezilidské vztahy se v roce 2003 utuţovaly zejména „Drsoňem“ (Fernet) a
„Jasoňem“ (Fernet citrus), popř. jiným pitím, ale i chlebíčky, řízky, buchtami...
Svět počátku nového Milénia je charakteristický rostoucím odcizením mezi
lidmi, pomlázka je jev, jenţ tento neblahý vývoj alespoň pozastavuje. Doufám, ţe
Vlastimil Haták, Pavel Tomíška, Josef Horyna, Milan Šruma, Bohuslav Kočárník
budou mít své pokračovatele i v daleké budoucnosti.
Pavel Tomíška
- dne 11. května 2003 ve věku 59 let zemřela paní A l e n a M a r t í n k o v á ze Sulovic č. p. 20
25
rok 2003
REPORTÁŢ PSANÁ NA PO
POMLÁZCE
MLÁZCE
26
rok 2003
Léto roku 2003 bylo extrémně horké a téměř bez sráţek. Dny, kdy rtuť teploměru
nepřekonala magickou hranici třiceti stupňů, byly příjemným osvěţením. Tropická vedra
s teplotou vzduchu okolo 34 stupňů Celsia ve stínu byla téměř na denním pořádku. Byloli to moţné, omezovali jsme své aktivity na věci nezbytně nutné a vzhlíţeli k obloze, neuvidíme-li mráček, neboť mnohým z nás se nedostávala voda na zalévání. V zahradách
se dařilo teplomilným rostlinám. U Charvátů , pana Jos. Kurky a u Tomíšků z č.p. 9. se
v tomto roce poprvé pěstovaly melouny.
27
září - říjen - listopad– prosinec
rok 2003
... Právě vyslouţilé rybniční hráze jsou charakteristickým rysem krajiny v prostoru mezi Horušicemi, Ţehušicemi a Sulovicemi a památkou na kdysi rozvinuté rybníkářství v
regionu „Patová situace (nejen) s příkopy - Kutnohorský deník 1.10.“
Tradici dětských dnů obnovili v Sulovicích
Odpoledne plné her a sladkých odměn proţily první zářijovou sobotu děti v Sulovicích u rybníka. Provozovatelka místního pohostinství Lenka Horynová se ujala organizace dětského dne. Tím navázala na
tradiční setkání, která se do roku 1999 konala pod záštitou obce. Jan Podhradský (na snímku) při jedné
28
ze soutěţí přenášel lţíci s vodou. Kutnohorský deník 12. 9
rok 2004
MÍSTNÍ PRODEJNA KON
KONČÍ
ČÍ
K 31. 1. ukončila provozování místní prodejny smíšeného zboţí paní Jaroslava Kočárníková. Jelikoţ nikdo jiný neprojevil o prodejnu zájem, zůstaly Sulovice bez obchodu.
Prodejna potravin byla vybudována v „Akci Z“ v sedmdesátých letech minulého století, posléze prodána spotřebnímu druţstvu Jednota ( za utrţené peníze bylo vybudováno nové veřejné osvětlení), po roce 1989 byla uzavřena. V polovině
devadesátých let OU Sv. Mikuláš prodejnu odkoupil a nabídl k pronájmu.
Provozovatelka Jaroslava Kočárníková vedla typické smíšené zboţí, prodávala především potraviny, a to v pondělí, ve středu a v pátek, vţdy od sedmi do
dvanácti hodin.
Především první a poslední dny měsíce ledna tohoto roku byly bohaté na sníh
a téţ náročné na topení, neboť rtuť teploměru několikrát okupovala hranici -20
stupňů Celsia ( pan Břetislav Zatřepálek naměřil ve čtvrtek 8. 1. v ranních hodinách -23 stupňů Celsia). V prvním únorovém týdnu se výrazně oteplilo aţ na plus
14 stupňů Celsia a do Sulovic podruhé v jejich historii začala dojíţdět pojízdná
prodejna.
Pavel Tomíška
29
rok 2004
PÍSEK V OKNECH, PÍ
PÍSEK
SEK V OČÍCH A ČARODĚJNICE
30. dubna roku 2004, den před vstupem ČR do Evropské Unie, zavál velmi
silný východní vítr, jenţ metl vátinu z holých polí do oken a očí místních obyvatel a ohrozil (z důvodu poţární bezpečnosti ) tradiční pálení čarodějnic.
Nakonec se počasí alespoň trochu umoudřilo, takţe čarodějnice za mimořádné účasti místních i přespolních proběhly v poklidu.
První květen, první den členství České republiky ve společném evropském domě, se od předchozích prvních májů v Sulovicích lišil toliko tím, ţe na
budově bývalé školy poprvé zavlál vedle státní vlajky ČR modrý prapor
s hvězdami do kruhu. S jeho umístěním nebyly ţádné potíţe, prostě se nasadil
tam, kam se kdysi dával prapor rudý.
Příděly písku, šířícího se prudkým východním větrem, ustaly aţ koncem
následujícího týdne.
KVĚTEN ZA KAMNA VLEZ
VLEZEM
EM
Rekordní topná sezóna navlékla na svou šňůrku další měsíc. Brambory mají
sice dost vláhy, ale z chladného a vlhkého počasí chytají plíseň (a nejen ony). Venku je prostě škaredě.
V měsíci červnu jsme volili první europoslance. Tedy alespoň někteří, neboť
stejně jako v celé republice, první eurovolby „netáhly.“
Inu, do Bruselu je daleko.
Pavel Tomíška
- dne 4. června ve věku 88 let zemřela paní
B o ž e n a S v o b o d o v á ze Sulovic č. p. 14
30
rok 2004
TENTO ZPŮSOB LÉTA Z
ZDÁ
DÁ SE PONĚKUD...
...TENTOKRÁT STUDENÝ
řekli si moţná někteří v prvních čtrnácti dnech prázdnin roku 2004. Po chladném
a deštivém květnu a červnu nezačal ani červenec o mnoho lépe. V polovině měsíce se
vše prudce obrátilo příchodem tropických veder. Dluţno podotknout, ţe nebyla tak soustavná a úmorná jako ta z loňského roku. Rybník oţil koupajícími se dětmi, koncem měsíce se ale zhoršila kvalita vody tak, ţe mnohé děti vyuţívaly raději koupaliště
v Horušicích a Bernardově. O prvních srpnových nocích se citelně ochladilo, coţ kvalitě
vody v „louţi“ prospělo tak, ţe byla opět ke koupání. Srpen přinesl poměrně příjemné
teplé letní počasí.
…
Pavel Tomíška
- dne 25. září ve věku 83 let zemřel pan
V l a s t i m i l H l a d í k ze Sulovic, č. p. 34
31
Říjen - listopad - prosinec
rok 2004
VOLBY NA KONCI ROKU
Přestoţe byl listopad tohoto roku
poměrně bohatý na déšť, kdo zaryl rýč,
vyryl často na troud suchou zem. Rok,
který se pomalu blíţí ke konci, byl ve
svém úhrnu dosti chudý na sráţky, coţ
tvrdím nikoliv na základě statistik, nýbrţ
podle stesků na nedostatek vody, kterých
jsem letos zaslechl v Sulovicích mnoho.
Opět jsme volili, tentokrát do senátu a do
krajských zastupitelstev. Výsledek byl
standardní - jednoznačné vítězství ODS.
Účast byla také standardní - přibliţně
30%. Zajímavostí voleb byla údajně
prázdná obálka ve volební urně. Byla to
náhoda nebo tím někdo vyjádřil svůj názor k politické situaci sklonku roku
2004?
1904 je napsáno na podstavci křížku na návsi, to
značí, že je tu letos rovných 100 let.
Pavel Tomíška
- dne 12. listopadu ve věku nedožitých 86 let zemřela paní M a r i e H u d c o v á ze Sulovic č. p. 12
32
rok 2005
„SLUNCE V DUŠI“ NEL
NELHAL
HAL
Po Silvestru roku 2004 jsme vstoupili do velmi příjemného počasí prvních
dnů roku 2005. Napučené stromy, poletující hmyz, spíše březnové neţ lednové
teploty. „Slunce v duši“ (Ján Zákopčaník) - populární meteorolog z televizní obrazovky však varoval: „Jenom abychom se v březnu nedočkali pro změnu počasí
lednového.“
8. ledna se ze Sulovic odstěhoval můj soused pan Josef
Kurka a já vzpomínal, jak jsem ho jako malé dítě vídal
přestavovat dům č. p. 10, jak se později z Teplic přistěhoval s celou rodinou a uvědomil jsem si, ţe se tím uzavírá
jedna kapitola mého dětství, neboť jeho vnučky, které do
mého dětství neodmyslitelně patří, tímto ztrácejí vazbu na
Sulovice.
Noví majitelé se nastěhovali záhy. Pozitivní na celé záleţitosti je mimo jiné i to, ţe se po dlouhé době pohnula pomyslná křivka stavu obyvatel směrem vzhůru (jeden odešel, čtyři přišli), a ţe se do Sulovic přistěhovali lidé, kteří
mají vztah k ţivotu na venkově. Nezbývá neţ Lněničkovým popřát, aby se mezi námi cítili dobře a aby se jim zde
ţilo podle jejich představ.
Josef Kurka při poslední návštěvě
Sulovic
Slova prorokovaná v lednové předpovědi počasí se naplnila: Po velmi studené druhé polovině února jsme vstávali do mínus desetistupňových mrazivých
březnový rán.
Pavel Tomíška
33
rok 2005
POČÍTÁ
POČÍTÁ--LI SE...
Počítá-li se úspěšnost společenské akce
mnoţstvím vypitého alkoholu, je třeba říct, ţe
letošní čarodějnice byly vskutku velkolepé.
Svědčí o tom 4 vypité sudy piva, coţ není na
naši droboučkou vísku málo. „Zaplať Pánbů“ za
to. Neboť tento výsledek nebyl dílem několika
„pivních skautů z přesvědčení“, ale poměrně
širokých mas. Lidu místního, odsud pocházejícího a přespolního. Příjemné setkání s přáteli,
které nevidíte kaţdý den. Co dodat? Snad jen
poděkování Romanu Kočárníkovi za uzené klobásy, Monice a Aleně Středovým za obsluhu ve
stánku, dále pak všem, kteří pomohli
s přípravou nebo s úklidem. No ono toho zase
na úklid tolik nebylo, neboť o týden později
„kulisy“ vyuţil Jaroslav Brunclík, místní „mistr
cechu zednického“ k oslavě padesátých narozenin!!!
O hudbu se postarali přátelé Milana
Šrumy.
Petr Fíla nedaleko nalezl řepkou přiotráveného
srnce, ten se po té stal atrakcí Horynovy zahrady.
Pavel Tomíška
34
rok 2005
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŢE: 7. srpna se v čáslavské porodnici mamince Markétě Valterové narodila dcera Gabriela 
PROMĚNY
Léto tohoto roku bylo poklidné. Klid nebyl rušen ani dovádějícími dětmi od
rybníka, neboť kvalita vody v něm nedovolila koupání.
Zaznamenání hodné jsou změny v objektu bývalého kravína, jenţ se díky
restituci začal měnit v průmyslový objekt. Tak nám v kravíně nebudou bučet krávy! Jaká to proměna! Kdyţ tak projíţdím jiné vesnice a vidím zchátralé, osudu na
pospas ponechané objekty, jeţ dříve slouţily zemědělské výrobě, říkám si, ţe je to
dobře, i přesto, ţe krávy mi k venkovu pasují víc.
Nic naplat, venkov se dramaticky mění, pryč jsou časy, kdy se vedly spory o
to, kdo si usuší tu či onu louku. Travní hmota je dnes na obtíţ. Lidé přestávají chovat uţ i králíky, ubývá stavení, ve kterých se konají zabíjačky, a kdo ví, moţná
z obav z ptačí chřipky budou mizet ze sulovických dvorků i slepice. Lidé si zvykli
jezdit nakupovat do supermarketů, většina dojíţdí za prací do města. Lidé dnes na
venkově většinou jen bydlí, venkov je jim jen zřídka zdrojem obţivy a zábavy.
Takţe prosperující podnik (jmenovitě PRIMO s.r.o.), který dá obţivu lidem
v místě i okolí, není k zahození.
Pavel Tomíška
- dne 7. září 2005 ve věku 85 let zemřela paní
M a r i e Š ť o v í č k o v á ze Sulovic, č. p. 30
35
rok 2005
PROMĚNY II (ZAMYŠLE
(ZAMYŠLENÍ)
NÍ)
Kdyţ čas od času sedím na terase místního pohostinství a pocucávám svou
desítku, mé oči přitahuje vysoká otlučená zeď monumentální budovy bývalé školy.
Jsou to tisíce cihel a nezměřitelné penzum práce. Budova je zde díky
ohromnému úsilí, jeţ si nezadá se stavbou chrámů. Někdy mi přijde, ţe svým dominantním postavením na návsi nahrazuje kostel. Dokáţu si představit, jak významná událost to v roce 1914 musela být, kdyţ Sulováci vystavěli pro své děti
vlastní školu. Byl to prvek, který je spojoval. Jsem přesvědčený, ţe si tehdy mysleli, ţe vzniklo dílo, jeţ bude svému účelu slouţit navěky.
Vzpomínám si na to, jak se zde za mého dětství postavila prodejna potravin.
Také to ve své době byl pokrok, jednotící prvek, byl daný jistý, třebaţe poněkud
jiný směr, a také jsme si asi mysleli, ţe v Sulovicích bude obchod navěky...
Ve svém výčtu pochopitelně nemohu opomenout na zchátralou, dnes jiţ bývalou poţární zbrojnici, pyšně do světa hlásající, ţe je majetkem obecním. Jistě to
ve své době byla pýcha místních hasičů a měla jí být navěky.
Dnes se ve škole neučí, v prodejně neprodává, hasiči zanikli.
I my dnes tvoříme přítomnost čas od času s pocitem účasti na něčem, o čem
jsme přesvědčeni, ţe to tu bude navěky....
Pavel Tomíška
36
rok 2006
TUHÁ ZIMA, MOKRÉ JA
JARO
RO
V posledních letech jsme si přivykli na příjemně teplé lednové počasí.
V tomto roce však zima byla zimou. Vyjma několika málo dní na přelomu ledna a
února nám nedala oddychnout. Extrémní mrazy jsme sice nezaţili, avšak dnů, kdy
se noční teplota pohybovala mezi -10 aţ -20 stupni Celsia, bylo víc neţ dost. Půda
zamrzla v prosinci a rozmrzla aţ v půli března.
Na konci února se přechodně oteplilo, jen tolik, aby roztál sníh. Voda se nemohla promrzlou půdou vsakovat a po obci v níţe poloţených místech vznikaly
louţe, ba rybníky. Někteří místní obyvatelé museli vyhrabovat odvodňovací struhy, aby se dostali bezpečně do svých domovů.
Tuhá zima vylákala na led místní i přespolní hokejisty, coţ připomnělo
„staré časy“ sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kdy se
v Sulovicích hrával hokej téměř celou zimu přes den a ještě večer při světle pouliční lampy.
Na přelomu března a dubna postihly ČR záplavy. Neminuly - stejně jako
roku 2002 naši lokalitu. Zaplaveny byly opět Lišice, tentokrát však ve větším rozsahu. Do Sulovic opět voda nedosáhla. Sulovákům se pouze naskytl pohled, který
spatřilo lidské oko naposledy před více jak 150 lety. Mohli totiţ uzřít hladinu bývalého Kmotrovského rybníka, jenţ se zaplnil asi z poloviny.
- dne 20. 1. ve věku nedožitých 78 let zemřel pan B o h u s l a v K o č á r n í k st. ze Sulovic č.p. 38
37
rok 2006
TUHÁ ZIMA, MOKRÉ JA
JARO
RO
Kmotrov - jaro 2006
38
rok 2006
DRUHÉ ZÁPLAVY A ČAR
ČARODĚJNICE,
ODĚJNICE, KTERÉ NEHOŘELY
Zatímco Sulováci, v čase záplav vědomi si obrovské retenční kapacity bývalého Kmotrovského rybníka zůstávali klidní, popř. se chodili na hráz dívat na
obrovskou vodní plochu, na které se okamţitě zabydleli kachny a racci, jiné pocity zaţívali v Lišicích. Několik desetiletí nic a nyní během čtyř let druhé záplavy,
zaplavené pozemky a domy, špína, bláto, poškozená obydlí. Uvedení všeho do původního stavu stojí mnoho sil a peněz. A pak se můţete ptát, kdy to přijde zase?
Kde se stala chyba?
Povodně - toto slovo nám nahání hrůzu
...napsala nám úvodem Jana Horáčková z Lišic a pokračuje. Dne 30.3. 2006 naši malou vesničku Lišice na Kutnohorsku navštívila velká voda z Doubravy. Přišla pomalu po půlnoci. O to děsivější
bylo ráno a potom (jak voda stoupala) celý den. Z našeho „kruháku“ se stalo menší jezero. Pod vodou
zůstaly zahrady, dvorky, garáţe, dílny, dostávala se i do domů. Kdyţ jsme totéţ proţívali v srpnu 2002,
bylo aspoň teplo! Opět jsme se přesvědčili, ţe v čele máme člověka, na kterého se můţeme spolehnout.
Je jím starosta Svatého Mikuláše Miroslav Pavlík. Zajistil nejnutnější, stále byl mezi námi a snaţil se
pomoci, jak mohl. Uznání patří také dobrovolným hasičským sborům z Rohozce, Svatého Mikuláše a
Svaté Kateřiny. Dva dny nepřetrţitě čerpali vodu. Uţ je to za námi, uklízíme naplaveniny a přejeme si,
aby se nevyplnilo přísloví: „Do třetice….“
Takzvaným turistům, kteří se hromadně jezdí na vodu podívat, zapadnou a jejich auta je nutno
vyprošťovat, vzkazujeme: „Stálo to za to?“ Ještě jednou velký dík všem, kdo naší vesničce pomáhali,
posílají obyvatelé Lišic.
OBZORY Kutnohorska 12. 04. 2006
Tradiční pálení čarodějnic se letos nevyvedlo. Nepodařilo se zajistit shrnutí
hromady, určené k pálení. Kupy roští, rozvleklé okolo spáleniště, samy o sobě hořely velmi neochotně. Druhý den zůstaly čarodějnice z většiny neshořelé. Na rozdíl od loňského roku se letos bohuţel nenašli ţádní nadšenci, kteří by na místě zajistili občerstvení. Lidé se velmi brzo rozešli do svých domovů nebo se přemístili
do pohostinství.
Pavel Tomíška
39
rok 2006
NOVÝ OBECNÍ ROZHLAS
Léto tohoto roku bylo poklidné, podobně jako v předešlých letech. Tropický
červenec a studený srpen zvolna dokolébal k malebnému září. Na sloupech veřejného osvětlení přibyly amplióny veřejného rozhlasu,
z nichţ se poprvé ozývalo
hlášení vysílané z budovy
obecního úřadu ve Sv. Mikuláši společně pro střediskovou obec a přináleţející obce
Sulovice, Lišice a Sv. Kateřinu.
Investice obce do nového „globálního“ rozhlasu
činila 549 000 Kč (125 000
Kč
bylo
dotováno
z programu Obnova venkova.)
Koupající se děti v rybníku, výjev
který lze spatřit stále řídčeji.
Pavel Tomíška
40
rok 2006
BEZ ZASTUPITELE S O
OSADNÍ
SADNÍ RADOU
Čas na podzim tohoto roku dozrál k dalším volbám, tentokrát komunálním.
Ty přinesly rekordní počet kandidátů do zastupitelstva střediskové obce, vzešlých
z naší vísky. Za různé politické strany a volební seskupení do vedení obce Svatý
Mikuláš ze Sulovic kandidovali Josef Horyna ml., Milan Lněnička, Radek Černý
a Jaroslava Kočárníková. Bohuţel ani jeden z nich dostatečný počet hlasů nezískal, coţ znamená, ţe Sulovice a Lišice v následujícím volebním období nebudou
mít svého zástupce ve vedení obce.
Z tohoto důvodu jmenovaní kandidáti zaloţili osadní radu a vysílají svého
zástupce na jednání obecního zastupitelstva, který zde můţe předkládat návrhy a
účastnit se diskuse, nemá však hlasovací právo.
VÝLOV RYBNÍKA , POČ
POČÁTEK
ÁTEK TEPLÉ ZIMY A MIKULÁŠ
Zaznamenání hodný je i letošní výlov rybníka na obci. Rybník má
v pronájmu Josef Horyna ml. Účast byla hojná, nechybělo občerstvení, kdo chtěl,
odnesl si rybu. Byl to příjemně strávený podzimní den pro mnohé místní i přespolní.
Zimě se na sklonku tohoto roku nechtělo převzít moc, 23. 12. moje dcera
dokonce na zahradě nalezla dvě kvetoucí fialky.
Ke každému konci roku neodmyslitelně patří Mikuláš,
anděl a čerti.
Pavel Tomíška
41
rok 2007
ROSZVÍTÍ SE ZNOVU D
DO
O TMY OKNA VLAKU?
Extrémně teplá letošní zima s sebou přinesla dosud největší orkán, jaký kdy
byl zaznamenán na území Česka. Orkán Kiril, jenţ pokácel lesy a pobral mnohé
střechy, k nám byl milosrdný. Ţádný padlý strom, jen sem tam nějaká chybějící
střešní taška. To byla velmi příznivá bilance v porovnání se škodami na mnohých
jiných místech naší vlasti.
V měsíci březnu počala práce na zpevnění břehu a čištění příkopu, který
protíná zahradu Josefa Fíly a pokračuje za zahrady, podél topolové hráze k mostu,
kde se vlévá do Čertovky.
Určitý rozruch způsobila téţ neověřená informace (lidově drb) o plánovaném chovu drůbeţe v objektu bývalého „nového kravína“. Kravín byl zrušen na
podzim roku 2003, s blíţícím se vstupem do EU a s ním spojeným poţadavkem na
volné ustájení skotu. Drobná okénka kravína, svítící do noci, z dálky věrně připomínala vagóny a větší přípravna krmiva lokomotivu. K tomu se váţe legenda
z osmdesátých let minulého století - z doby největšího rozkvětu big beatových tancovaček v okolí - o tom, jak zabloudivší zde jiţ hodně „společensky unavení“
mladící měli hodně na spěch, aby jim tento vlak neujel.
Pavel Tomíška
42
rok 2007
ČARODĚJNICE S PREVE
PREVENTIVNÍM
NTIVNÍM POŢÁRNÍM OPATŘENÍM
Letošní extrémně mírná zima s absencí sněhu a na sráţky chudé jaro vyústily v suchý přelom dubna a května. Toto ohrozilo tradiční pálení čarodějnic do té
míry, ţe některé okolní obce od něj raději z důvodu poţární bezpečnosti upustily.
V Sulovicích „zaplála vatra“ i tento rok. Jak to u nás o čarodějnicích od nepaměti chodí, byla i tentokrát hromada roští a posléze veliký oheň pod dozorem
místních kluků. Letos měl navíc Jaromír Podhradský připraveno improvizované
preventivní protipoţární zařízení (na vleku postavený IBC kontejner s vodou, taţený traktorem RS 09), kterým páleniště několikrát dokola objel, čímţ
„zasuploval“ zaniklé místní hasiče.
Jelikoţ se na dalších stránkách této kroniky nedočtete, ţe Sulovice lehly popelem, bylo toto opatření zcela dostatečné.
Pavel Tomíška
43
rok 2007
KOČOVNÍCI
Pobyt lidí, kteří neţijí usedlým způsobem jako většina populace v naší vísce, je jev natolik vzácný, ţe jsem se rozhodl ho zaznamenat na stránkách této kroniky.
Kam mi paměť sahá, pobývali tu za mého dětství krátce Cikáni (byli to kočovníci, proto píšu Cikáni a ne Romové), pracovali zde na výkopových pracích.
Na louce, poblíţ domu č. p. 14 (Svobodovi), měli tábor z maringotek a nevzpomínám si, ţe by s nimi byly nějaké velké problémy.
Po té, co odjeli, zůstala po nich spousta prken, coţ jsme jako kluci uvítali
jakoţto vhodný materiál pro naše bunkry.
Ti současní „kočovníci“ (mladí Moraváci), kteří „rozbili“ svůj tábor za rybníkem nedaleko páleniště čarodějnic, přijeli natírat ocelové sloupy vysokého napětí a setrvali zde přibliţně od dubna do konce září. Pobývalo tu různě 2 - 6 osob,
občas dítě a pes. Bydleli v autech nebo ve stanu. Tu si u někoho schovali barvy, tu
někoho poţádali o vodu, v hospodě sedali s usedlíky.
Nebyli hluční, nedělali nepořádek, nikomu se neztratila ţádná slepice a ţádná z místních ţen se do ţádného z nich bláznivě nezamilovala a neprchla natřít
všechny sloupy světa, jak tomu bývá v laciných příbězích, tudíţ mohu jejich pobyt hodnotit jako zcela nekonfliktní.
Pavel Tomíška
44
rok 2007
MAJETEK OBECNÍ UŢ N
NENÍ
ENÍ OBECNÍ
To je fakt, který zaznamenali nejenom obyvatelé místní, ale i ti, co naší obcí
třeba jen projíţdí. Zchátralá obecní „pastouška“ (bývalá hasičská zbrojnice) ztratila notně zvětralou, stále však nápadnou fasádu hlásající, ţe jest majetkem obecním. Změny, které v brzké době nastaly, napověděly dost o tom, ţe přešla do soukromých rukou.
Vše začalo jiţ v březnu, kdy jedním
z bodů programu zasedání obecního
zastupitelstva ve Svatém Mikuláši
bylo projednání prodeje zmíněné
„pastoušky“ a budovy bývalé prodejny smíšeného zboţí jako celku.
Obecní zastupitelstvo ve svém usnesení zohlednilo fakt, ţe i kdyţ prodejna svému účelu jiţ léta neslouţí,
byla postavena občany Sulovic svépomocí. Rozhodlo tedy, ţe nechá
Sulováky
nejprve vyjádřit se
v anketě k zamýšlenému prodeji, teprve potom o osudu obou nemovitostí definitivně rozhodne.
Anketa proběhla v dubnu, a na základě jejich výsledků byl odsouhlasen
prodej.
Novým majitelem bývalé prodejny a bývalé poţární zbrojnice se stal Josef
Fíla mladší. Vysoké tempo stavebních prací naznačovalo, ţe dost moţná v brzké
době dojde k jednomu návratu na „rodnou hroudu“.
Pavel Tomíška
45
rok 2008
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŽE: 6 . února se manželům Panáčkovým narodil syn Matěj

DEN BEZ ELEKTŘINY
Zatímco v dobách mého dětství a dospívání byla ţivelná katastrofa výjimkou, o které se pak ještě dlouho mluvilo, jsou v posledních letech tyto události něčím, o čem mám pocit, ţe tak nějak samozřejmě k ţivotu patří, ţe jiţ nejsou výjimečné. Tento posun mnozí z nás ani nevnímají. Prostě jsme ochotni nebo přinuceni brát věci takové, jaké jsou. Existuje obecné povědomí o tom, ţe globální oteplování neovlivníme. Navíc neexistuje ţádný důkaz, ţe povodně a vichřice posledních let jsou zapříčiněny zmíněným globálním oteplováním. A tak, pokud postihne
naši zem přírodní ţivelná katastrofa, jeţ ničí domy, auta a bere ţivoty, stejně jako
vichřice Emma z počátku března 2008, a nenapáchá přímo na našich majetcích a
na našem zdraví výraznější škody, oddychneme si, řekneme si, ţe jsme měli tentokrát kliku a přidáme přání, aby se nám to příště zas vyhnulo. A ţivot jde dál…
Nejvýrazněji jsme následky zmíněné vichřice pocítili tím, ţe jsme byli nuceni proţít den tak jako naši předci - bez elektrické energie. Mohli jsme si ověřit,
do jaké míry jsme na ní závislí, ať uţ psychicky, protoţe nešla televize ani internet, nebo zajištěním základních potřeb - mít si jak uvařit a mít se kde ohřát.
Pavel Tomíška
.
46
rok 2008
UNIVERSITA KARLOVA SE ZAJÍMÁ O SULOVIC
SULOVICE
E A LIŠICE
Zabezpečení trvale udržitelného rozvoje krajiny respektujícího
jak její hospodářský potenciál, tak i ochranu a rozvoj přírodních a
kulturně historických hodnot krajiny. To je cíl „Evropské úmluvy o
krajině“.
V letech 2006 - 2011 probíhá pilotní studie Výzkumného ústavu Sylva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví a Přírodovědné fakulty University Karlovy v Praze v oblasti Nových Dvorů, Kačiny a Ţehušic. Do zájmového území spadají i katastry Sulovic a Lišic. Studie má za cíl podchytit přírodní a kulturní dědictví v prostoru, jenţ nese výrazné stopy po činnosti člověka, definovat jeho silné a
slabé stránky, moţnosti dalšího rozvoje a potencionální hrozby. Výsledek by měl
ukázat směr, kterým bychom se měli ubírat, aby se zde našim potomkům po nás
ţilo dobře, aby tu měli pocit zakořenění.
Všechny generace, které tady ţily před námi, zanechaly v krajině svou stopu. Divoká příroda ustupovala ranně středověkému zemědělství. Po té díky vysoké poptávce po dřevu pro kutnohorské stříbrné doly byla po velkých plochách odlesněna. Časem zde vznikla rozsáhlá soustava rybníků, dle uvedeného výzkumu
ne nepodobná Třeboňsku. Krajina dál měnila svou tvář vypuštěním rybníků a následným rozparcelováním na pole drobným zemědělcům po zrušení poddanství,
„zcelováním lánů“ v 50. letech a posléze melioracemi v letech 80. minulého století.
Dne 11.6. proběhlo na zámku Kačina první setkání s veřejností a byla vytipována silná a problémová místa v oblasti. Mezi silná místa byly zařazeny zbytky
hrází Kmotrovského rybníka a část řeky Doubravy mezi Ţehušicemi a Habrkovicemi.
více na: www.projektkacina.estranky.cz
Pavel Tomíška
47
SOUSTAVA RYBNÍKŮ V BLÍZKOSTI SULOVIC A LIŠIC (první vojenské mapování 1764-1783)
LIŠICE
1. KMOTROV
2.SVĚTLOV
SULOVICE
3.BABICKÝ
4.BORECKÝ
5.TAUŠER
Na mapě druhého voj . Mapování 1839-1852 se již nacházejí pouze rybníky Kmotrov a Babický.
48
Na mapě třetího voj. Mapování 1877-1880 již nezůstal z těchto rybníků žádný.
rok 2008
1914
Budova místní bývalé školy (dnes obecní dům) dostala nový parádní kabát. Asi si
všichni řekli, ţe uţ bylo na čase. Převelice líto mi je, ţe z dominanty Sulovic zmizela ze
štítu historie, konkrétně letopočet 1914. Proto jsem se rozhodl věnovat tento zápis sulovické škole.
Sulovické děti chodily nejprve do školy do Ţehušic, po roce 1823 do Horky .
…Pisatel těchto pamětí byl r. 1909-1915 učitelem v Horce a můţe tedy z vlastního názoru zaznamenati útrapu dětí sulovských při návštěvě školy, zvláště v zimě. Děti přicházely
unavené, často umoklé s botami promáčenými. Ve škole bývali často do 4 hodin odpol. o
kousku chleba. Do školy chodily nepravidelně, čímţ jejich prospěch i kázeň velmi trpěli.
9. 1. 1909 se na schůzi obec. výboru se jednohlasně odhlasovalo podání ţádosti o
zřízení celoroční expositury.
28. 4. 1910 bylo projednáno staţení této ţádosti a podání nové na samostatnou školu. Toto však nebylo schváleno.
25. 8. 1913 byl poloţen základní kámen expositury (pobočky školy v Horce), do
zimy byla stavba hotová. Cena za dílo 15.929.11 k (stavitel Vamberský ze Skutče z této
částky ve výběrovém řízení slevil 8%). Tabule, stoly a ţidle byly dodány, ostatní nábytek
vyrobil místní truhlář V. Zatřepálek.
20. 7. 1914 bylo zkolaudováno.
1. 4. 1915 byla expositura otevřena výměrem c. k. zemského školního rady. Prvním
učitelem byl Adolf Wiesner z Horky. Ředitelem v Horce, kam škola spadala, byl Václav
Wágner.
16. 4. 1915 bylo zahájeno vyučování. První roky výuky byly ovlivněny 1. sv. válkou. Rok co rok byly odváděny další a další ročníky na frontu a děti stále více musely
místo školy pracovat doma za odvedené muţe. Nakonec byl na frontu odveden i druhý
učitel na této škole Emil Cácha, autor úvodní citace.
29. 10. 1918 byl dětem oznámen vznik Československa, ti, co přeţili hrůzy války,
se vracejí z fronty domů, oslavováni jsou sulovičtí legionáři: Jan Váša (č.p.2), Josef Nohejl(č.p.9) a Josef Horyna (č.p.14).
Škola se stala nositelkou kultury, bez vystoupení dětí se neobešla ţádná významná událost, např. roku 1933 místní děti secvičily hru „Princezna svoboda“. Představení se konalo 5. a 7. března v Sulovicích a 20. března v Ţehušicích.
Místní učitel (správce školy) vykonával funkce kronikáře, knihovníka, jednatele, vzdělavatele sokola a člena místní osvětové komise.
Ve školním roce 1931-1932 zastával tento úřad Bohumil Říha, který se později
stal světoznámým spisovatelem především dětské literatury.
49
rok 2008
1914
Místní knihovna se dělila na učitelskou, ţákovskou a obecní. Roku 1926 ţákovská knihovna obsáhla 119 knih, vypůjčeny 294 knihy, 13 na 1 čtenáře. Učitelská 20 knih,
vypůjčeno 9 knih a obecní rovněţ 119 knih, 267 výpůjček, 15 na jednoho čtenáře.
Výuka byla několikrát přerušena z důvodu tuhé zimy a nedostatku paliva
(pokaţdé v únoru) a to v letech 1946 a1947, v roce 1929 bylo zde konkrétně dne 3. 2.
naměřeno -30 °C a dne 11. 2. dokonce -36 °C, během února údajně teploty nevystoupaly
nad -20 °C. V roce 1916 místní škola jako jedna z mála vyučuje díky výpůjčce 20 q uhlí
od místních občanů.
Ve školním roce 1920-1921 navštěvovalo místní školu dnes neuvěřitelných 62 dětí,
v roce 1947 uţ jen 13.
Vedle učitele, který učil „klasické“ předměty, docházeli do školy katolický a evangelický farář na výuku náboţenství a ţena na výuku ručních prací.
1932-1933 Prospěch ţactva byl velmi dobrý, jak uznal okresní školní inspektor prof.
Mrštík, při návštěvě 24. 6. 1933. Pro neprospěch opakuje 1ţák (je slabomyslný).
Děti měly moţnost ve škole číst časopisy …Lípa, Radost, Naše práce, Vzkříšení,
Mladý svět.
V roce 1939 po vzniku protektorátu je školní kronika cenzurována (některé zápisy
jsou začerněny), patrně komentáře Mnichovské dohody a následných událostí, poté i
s některými učebními pomůckami shledána závadnou, staţena a zapečetěna.
6. května byl v Sulovicích zřízen revoluční národní výbor, odboj vedl důstojník
v záloze řídící učitel místní školy Jan Meruňka.
Zdroj: Školní kronika Sulovice, archiv Kutná Hora
Myslím, ţe by naši předci měli radost z toho, ţe nám budova bývalé školy jiţ nedělá
svým vzhledem ostudu. Snad časem nalezneme způsob, kterým obnovíme vazbu na historii a nahradíme ten zmizelý letopočet 1914 třeba nějakou rytou tabulkou jako připomínkou nejvýznamnějších událostí spojené s touto budovou.
Pavel Tomíška
- dne 3. srpna ve věku nedožitých 70 let zemřel pan J a r o s l a v T o m í š k a st. ze Sulovic č.p. 37
50
rok 2008
NA VĚDOMOST SE DÁVÁ ŽE: 25. října se manželům Lněničkovým ml. narodila dcera Nikola

BESEDA V ŢEHUŠICÍCH (I O SULOVICÍCH A LIŠICÍCH)
16. října proběhlo v prostorách základní školy Ţehušice veřejné setkání
s názvem „Krajina Ţehušicka“, uspořádané v rámci projektu Kačina 2006–2011
(zápis v kronice duben – červen 2008). Zúčastněná veřejnost (byl jsem jediným
z naší obce) hledala pozitiva a negativa sdíleného prostředí. Předkládám výběr bodů, které mají větší či menší spojitost se Sulovicemi a Lišicemi.
1. SILNÉ STRÁNKY REGIONU (aneb místa oblíbená, krásná a inspirující)
Ţelezné hory (panorama), řeka Doubrava, zbytky hrází rybníků, písečná duna mezi Ţehušicemi a Sulovicemi, osamělé stromy (zejména duby), drobné církevní stavby
(zvoničky apod.), původní cesty, vesnické rybníky, zbytky původní architektury, mosty
– staré kamenné, lesy.
2. PROBLÉMY ÚZEMÍ
Chvaletická elektrárna, letiště Chotusice, úbytek stromů, chybějící remízky v krajině,
intenzivní zemědělská výroba, těţké stroje ničící komunikace, málo pitné vody, nefunkční závlahová síť v krajině, nepůvodní druhy stromů v obcích (netypické pro venkov), napřímené, regulované toky, popadané stromy v lesích.
3. VIZE REGIONU
Region atraktivní pro cizince i pro rodáky, krajina prostupná pro cyklisty a pěší, fungující připomínka historie krajiny, obnova rybničních hrází, rybníků, funkční cyklostezky,
obnova křivolakých polních cest (pozemkové úpravy), vyčištění Doubravy + turistická
splavnost, zachování rovnováhy turismu a ochrany krajiny.
více na: www.projektkacina.estranky.cz
Pavel Tomíška
- dne 9. prosince ve věku 87 let zemřela paní
A m á l i e F o r š t o v á ze Sulovic č.p. 21
51
rok 2009
PROMRZLÉ NÁKUPY
Zatímco vloni jsme v prvním čtvrtletí proţili den bez elektřiny, letos nám
hrozilo, ţe budeme nuceni ţít bez plynu, neboť k nám (do České republiky)
v prvních mrazivých lednových dnech přestal proudit. Tyto mrazivé dny vylákaly
na zamrzlý rybník bruslaře (především hokejisty) všech věkových kategorií. Následné sněţení bohuţel znehodnotilo kvalitu ledu tak, ţe na hokej jiţ nedošlo.
Teploty během noci klesaly v první polovině ledna aţ k -20 stupňům celsia, přes
den zůstávaly pod bodem mrazu, sníh na silnicích komplikoval dopravu.
…V místní čekárně u autobusové zastávky čekají promrzlé místní ţeny
v šátcích, paní Brunclíková (z rohu), paní Kočárníková starší a s nimi pan
„Ruda“ Melezinek v čepici na příjezd pojízdné prodejny. Přicházím k nim, levá
tvář mě pálí od západního větru, jenţ šikmo mete sněhové vločky směrem od chalup k Horušicím. Vstupuji do čekárny a pozdravím, přítomní mi odpoví. Našel
jsem si kout, kde nefouká, a přešlapuji. Osazenstvo čekárny řeší, zda prodejna přijede tak nějak na čas nebo zda kaţdým okamţikem přijde Martina Podhradská
mladší a řekne, stejně jako minule, ţe máme jít domů, neboť pojízdňáci vzkazují,
ţe nestihnou přijet dřív neţ za hodinu... Kuţely světel, rachocení pojízdňácké Avie
a troubení. Všichni si oddechnou. Uţ jsou tady. Zůstávám schovaný v koutě čekárny a sleduji, jak ti, co zde byli dřív, po jednom vystupují po schůdkách k okýnku,
umístěnému uprostřed nástavby Avie, a posléze sestupují obtěţkáni nákupy. Pomalu přicházejí další lidé s taškami. Pan Martínek, Zatřepálek, moje máma, někdo
od Černých, Podhradských, pravidelní zákazníci, výjimečně někdo další. Teď je
řada na mne. Promrzlý prodavač mi automaticky nandal chleba, rohlíky a buráky
a ztuhle se zeptal: „co si dáš ještě?“ „Víš co, dáme si panáka!“ odpovím. „Já nemůţu, řídím, ale kolega si asi dá“…
.
Pavel Tomíška
52
rok 2009
ZE SEMINÁRNÍ PRÁCE ELIŠKY HORYNOVÉ
.
Jmenuji se Eliška Horynová a píši seminární práci na téma „Sulovice“.
Chtěla bych vás poprosit o vyplnění tohoto anonymního dotazníku.
Pohlaví: Muž
x
Žena
Věková kategorie:
6 – 14
15 – 24
25 – 34
55 – 64 65 – 74 75 – 84
Rodák/rodačka:
Ano
x
35 – 44
85 – 94
45 – 54
95 – více
Ne
Jak dlouho zde žijete:…………………………………………………………
Myslíte si, že je zde společenský život dostatečný:
Ano
x
Ne
Jestli ano, víte o nějakých akcích, které se zde pořádají:
Jestli ne, mohli byste se vyjádřit, co by se pro to mohlo udělat:
Jste věřící:
Ano
x
Ne
Jestli ano jakého jste vyznání:
Co si myslíte, že by bylo pro Sulovice důležité udělat:
Pokud byste pro mě měli ještě nějaké informace a chtěli byste se se mnou
o ně podělit, budu velice ráda.
Děkuji za spolupráci . Eliška Horynová
Výsledky:
Pohlaví: Dotazník vyplnilo celkem 52 občanů Sulovic, z toho 25 žen a 27 mužů.
Věková kategorie
4% 0%
8%
Rodák/Rodačka
6%
15%
46%
19%
V
10%
8%
54%
15%
15%
6 - 14 let
15 - 24
25 - 34
35 - 44
65 - 74
75 - 84
85 - 94
95 - více
45 - 54
55 - 64
ANO
NE
53
rok 2009
ZE SEMINÁRNÍ PRÁCE ELIŠKY HORYNOVÉ
Myslíte si, že je zde společenský život dostatečný:
Zde byl největší zádrhel celého dotazníku. Mnoho občanů nevědělo, jak na tuto otázku odpovědět. Jak už je známo, na
vesnicích není moc společenský život rozšířen, jako tomu je ve městech. Přesto vím, že se tu pořádá pár menších akcí.
Mohlo by jich tu samozřejmě být více, ale bohužel, jak už i někteří obyvatelé Sulovic napsali do dotazníku, „nejsou na to
lidi“. Každý, s kým jsem mluvila, mi řekl, že tu dříve bylo velice rušno, ale teď je tu pusto a děti nemají co dělat, proto sedí
doma u počítačů. Nechci být kritická, ale myslím si, že kdo napsal výrok „nejsou na to lidi“ nebyl od pravdy daleko. Vždy,
když se v Sulovicích něco pořádá, většinou se zúčastní občané z okolních vesnic a ne ti, z té naší.
Na otázku, jestli zde je společenský život dostatečný, odpovědělo 27 lidí kladně, 19 lidí záporně a 6 lidí neodpovědělo
ani tak, ani onak.
Někteří občané, kteří nezakroužkovali u společenského života nic, na otázku následující odpověděli. Dva lidé
vědí o pořádání sportovních dnů, velikonočních toulkách obcí a pálení čarodějnic. A jak už jsem zmínila výrok „nejsou na to
lidi“, jeden z občanů napsal, že by mohlo v těchto akcích být více zapojených lidí.
Jestli ne, mohli byste se vyjádřit, co by se pro to mohlo udělat:
Málo kdo, kdo odpověděl na společenský život záporně, se k této otázce vyjádřil. Je to přesně o tom, že lidé by tu chtěli co
nejvíc, ale bohužel už pro to nic neudělají.
Někteří občané se vyjádřili k posezení s důchodci a rodáky. I přesto, že se tato posezení konají ve Svatém Mikuláši,
pod který Sulovice patří, by se nějaká sezení mohla konat i u nás. Starší lidé se mi svěřili, že by si také rádi poseděli
s přáteli, ale bohužel je to pro ně moc daleko a nemají v okolí nikoho, kdo by je tam dopravil.
Samozřejmě ti nejmladší si povšimli toho, že dětský den už není tak aktuální jako dříve. Nevšimli si toho jen ti nejmenší, ale i jejich rodiče a příbuzní.
Občané by zde chtěli zřídit i menší knihovnu s internetem. Nevím, kdo by se o to chtěl starat, ale není to špatný nápad. Také by chtěli od obce zařídit nějaký zajímavý zájezd do Čech i cizích zemí.
Každý má své přání, co by se v Sulovicích mohlo udělat, ale jak už bylo řečeno „nejsou na to lidi“.
jste věřící: V Sulovicích není moc věřících, z 52 otázaných lidí je pouze 11 lidí věřících.
Vyznání
9%
9%
18%
64%
Katolické
Evangelické
Panteisté
Nic
Co si myslíte, že by bylo pro Sulovice důležité udělat:
Na tuto otázku všichni odpovídali jednoznačně. V Sulovicích je potřeba vybudovat kanalizaci s vodovodem. Většina
obyvatel se také zmínila o tom, že by tu byl potřeba malý obchod, alespoň se základními potravinami. Pro všechny by to
bylo vysvobození, protože každý nemá čas a nemůže dojíždět do města, aby si mohl nakoupit. Úplně nejvíc by toto uvítali
starší občané. Místní si také stěžují na špatné autobusové spojení a el. rozvodnou síť. Ti nejmladší by tu rádi viděli alespoň
nějaké houpačky a pískové hřiště, kde by si mohli zpříjemnit prázdniny u svých babiček. Také by se mohlo zprovoznit a
upravit fotbalové hřiště pro nadšence tohoto velmi oblíbeného sportu.
54
rok 2009
SULOVICE SOBĚ
„Ţasnu nad tím, co se tady dokáţe udělat,“ řekl mi kytarista skupiny NEON
a můj kamarád v jedné osobě Luděk Pilař. Psal se 27. červen 2009, byla sedmá
hodina večerní, na Sulovice se snášelo mrholení, které neodradilo dvě - tři stovky
lidí místních i přespolních, všech věkových kategorií, aby dorazili na naši náves na
taneční zábavu.
Uskutečnit tancovačku pod širým nebem na návsi (přesněji na asfaltové ploše, jeţ dříve slouţila k otáčení autobusů z Čáslavi a Přelouče, které u nás měly konečnou), je počin v pravdě průkopnický. Myslím, ţe ţádný pamětník nic takového
nepamatuje a ani já si nevzpomínám, ţe bych něco podobného viděl v některé
z okolních vesnic.
Jakoby na jeden večer oţila atmosféra časů, kdy ještě nebyla televize, kdy
se lidé na venkově přirozeně sdruţovali, neboť tancovačka na návsi je věc, která se
týká chtě-nechtě všech, a téměř všichni to tak brali. A tak na tanečním parketu bylo moţno vidět křepčit malé děti vedle tančících dědečků a babiček. Tím se vyplnilo přání dobrovolných organizátorů, „aby to bylo pro všechny!“
Pozvali hudební formaci s repertoárem pro všechny generace, zajistili občerstvení, vypůjčili a postavili veliký stan, který nás ochránil před deštěm, sehnali
lavičky, na kterých jsme seděli, přistavili nákladní vůz Avia, jehoţ korba poslouţila hudebníkům jako kryté pódium, rozvedli elektřinu a druhý den vše uklidili…
Nepodaří se mi vyjmenovat všechny, kteří přiloţili ruku k dílu. Zmíním alespoň některé: Jan, Jaromír a Martina Podhradští zajistili stan a lavice, Lenka
s Eliškou Horynovy pečovali o to, aby nikdo neměl ţízeň, Bohuslav Kočárník přistavil Avii. Snad mi ti, kteří také s něčím pomohli, a nevyjmenoval jsem je, odpustí.
Pavel Tomíška
55
rok 2009
SULOVICE SOBĚ
56
rok 2009
MY TO VYHRÁLI ŠÁLAL
ŠÁLALÁLÁLA!
ÁLÁLA!
Turnaj v nohejbale, v Sulovicích pořádaný vţdy v nostalgickém termínu posledních prázdninových dní, se stal jiţ tradičním programem mnoha místních i
přespolních sportovců i nesportovců. Není divu, ukrýt se před horkým letním
dnem do stínu stanového přístřešku, zahnat ţízeň dobře vychlazeným pivem, popovídat si s lidmi, které třeba nevidíte celý rok, zafandit si, proţívat s kamarády
poráţky i vítězství – to je kratochvíle, které se nám zde nedostává kaţdý den.
Nutno uvést, ţe tomuto předchází práce nadšenců. Hřiště na nohejbal je třeba
řádně připravit, hřiště pro „alternativní“ pláţový volejbal je třeba vyplít (letos poslouţilo pouze jako veliké dětské pískoviště), musí se postavit přístřešky, přivést
elektřina, zajistit občerstvení.
Turnaje se zúčastnily týmy jednak „vesnicky reprezentační“ -Sulovice,
Lišice, Kobylnice, Rohozec, Chvaletice a týmy smíšené (prostě ti co zbyli). Hrálo se od 8.00 do 17.00 hodin a pro nejlepší byly připraveny ceny. Vítězové slavili
bujaře, stříkalo se sektem, jako by se vyhrála nohejbalová liga mistrů.
A dlouho, ještě v pozdních nočních hodinách, se od rybníka nesl chorál vítězného domácího týmu: „My to vyhráli šálalálála!“
Pavel Tomíška
57
rok 2009
KE KONCI ROKU JSME BYLI TÉMĚŘ BEZ DRÁTŮ
Po většinu letošního roku probíhala v naší vísce přestavba elektrické sítě,
jejímţ cílem bylo „schovat“ všechny dráty, jimiţ jsou zásobeny domácnosti
elektřinou, pod zem. Externí firmy provádějící práce (výkopové, zednické a elektrikářské) se pustily do díla jiţ z jara, po té nesouvisle pokračovaly v létě i na
podzim. Vesnice byla více jak půl roku „rozdloubána“ na mnoha místech. Běţně
se stávalo, ţe pracovníci někde začali, pak odjeli na oběd, zanechaje rozdělanou
práci, a kdyţ se po čtrnácti dnech vrátili, započali pracovat na jiném konci Sulovic. A tak tu byla díra, vedle se ani nezačalo, u dalšího domu bylo jiţ připojeno,
opodál stálo jen půl „boudy“ na pojistky…
Na podzim se podařilo vše zdárně pospojovat, načeţ proud začal do Sulovic
přitékat pod zemí. Napoprvé se sice roztočily cirkulárky a čerpadla v opačném
směru, to se ale po důrazné telefonické urgenci místních občanů dalo rychle do
pořádku.
Během listopadu se začalo s odstraňováním nepotřebných sloupů a drátů, to
se nezdařilo provést na úseku od Hošků k Tomáškům, kde přečkal nakloněný
sloup s dráty padlými k zemi do následujícího roku.
Pavel Tomíška
- dne 12. září ve věku nedožitých 52 let zemřel pan M i l a n L n ě n i č k a ze Sulovic č.p. 10
58
rok 2010
LADOVSKÁ ZIMA
Jakoby všechny stesky let minulých, jeţ jsem tak často slýchával, o tom, ţe
zimy nejsou to, co dřív bývaly, ţe si děti neuţijí sněhu, ţe škůdci nepomrznou,
příroda si neodpočine a pole nenačerpají novou sílu, byly vyslyšeny a uznány za
oprávněné, jakoby se příroda v letošním lednu a únoru rozhodla tento dluh splatit i
s úroky. Sypalo se a sypalo …
…a kdo chtěl vyjít ze dveří, musel prohazovat a prohazovat. Okolo vjezdů
do dvorů rostly haldy navrstveného sněhu, mnohde to uţ ani nebylo kam dávat.
Průjezd vesnicí byl moţný jen díky pravidelnému
protahování traktoru s radlicí ZOS Kačina. U bývalého kravína se na silnici neudrţel sypač a byl
z příkopu vyprošťován jeřábem. Autobus kvůli špatnému stavu vozovky několikrát vynechal úsek trasy
směrem na Bernardov a Chvaletice, v Kobylnicích se
otočil a jel nazpět, aby dopravil děti do školy.
Hlubokým sněhem a občasnými silnými mrazy nejvíc trpěla divoká zvěř.
Několik koroptví, zdrţujících se v blízkosti Sulovic, zalétalo přes ploty do dvorků
přiţivit se u slepic. Ocenění zaslouţí práce myslivců, kteří se snaţili v těchto nelehkých podmínkách přikrmovat strádající zvěř, jak jen to šlo.
Po úspěchu letní tancovačky pod širým nebem na návsi došlo i na zimní variantu, v bývalé jednotřídce v patře obecní budovy. Byla to stejně jako v létě historicky první akce tohoto druhu v těchto prostorách. K tanci tentokrát hrála hudební
skupina TIP, připravena byla bohatá tombola. První cenu „kukuřičné dítě“ (menší
divočák, kterého věnoval místní proslulý specialista na lov této zvěře Petr Kočárník) vyhrál Jaroslav Janouch.
Pavel Tomíška
- dne 7. února ve věku 81 let zemřela paní V l a s t a B r u n c l í k o v á ze Sulovic č.p. 35
59
rok 2010
VOLBY...
...Kdysi nedostupné zboţí, jeţ bývalo k mání pouze za hranicemi v západní
Evropě, zevšednělo.
V Sulovicích a konec konců i v ostatních okolních malých vískách dopadnou volby (s výjimkou některých komunálních) podobně a přinesou pramálo
vzrušení. Obzvlášť volební sobota bývá ospalá. Lidé, kteří se rozhodnout přijít k
volbám, odvolí většinou jiţ v pátek a pro volební komisi je sobotní čas
„nekonečným pochodem pouští“ k oáze čtrnácté hodiny, kdy můţou zavřít volební místnost a sečíst těch několik sobotních volebních lístků.
Větší vzrušení neţ volby přinesly události předchozího večera. Pes návštěvníka místního pohostinství potrhal jednoho z pávů Jaroslava Brunclíka a poté toto vyděšené zvíře zahnal do přítokové trubky rybníčka na návsi. Tam pták uvízl a
zůstal přes noc. Druhý den proběhla důvtipná záchranná akce. Po proudu byl
trubkou puštěn tenisový míček s provázkem, který pod pávem podplaval. Na druhý konec se přivázal pytel, s jehoţ pomocí se podařilo páva vyprostit.
Ale vraťme se k volební komisi. Jejími členy tentokrát byli Josef Charvát
ze Svatého Mikuláše - předseda, Eliška Horynová ze Sulovic - místopředseda,
Miroslava Tomíšková ze Sulovic - zapisovatel a Milada Dobrá z Lišic - člen. Členy předešlých volebních komisí byli z místních občanů například Jaroslava Kočárníková, Milan Hošek, Alena Středová mladší i starší, Martina Podhradská, Hana Lněničková a další.
Tyto volby do poslanecké sněmovny, konané v
termínu 28. a 29. května,
byly přece jenom něčím
jiné. Vedle urny, do níţ voliči vhazovali svůj volební
lístek, stála i sklenice, do
níţ mohli občané přispět i
dobrovolným
finančním
obnosem na sbírku pro lidi
ţijící v oblastech zasaţených katastrofálními záplavami.
Jsem rád za tu ospalou volební sobotu.
Pavel Tomíška
60
rok 2010
FOTOVOLTAICKÁ ELEKTR
ELEKTRÁRNA
ÁRNA V SULOVICÍCH (NE)SULOVICÍCH
Na přelomu srpna a září tohoto roku přinášela média informace o plánu
vlády ČR výrazně zpřísnit podmínky pro výstavbu fotovoltaických elektráren na
volných plochách. Tento záměr byl veřejností přijat ve velké míře pozitivně. I já,
pravověrný zastánce podpory ekologické energii, jsem po počátečním nadšení obrátil a říkám NE prorůstání české krajiny fotovoltaickým plevelem.
13. září byla nová fotovoltaická elektrárna spuštěna v Sulovicích, vlastně
v Sulovicích - (ne)Sulovicích, pozemky okolo bývalého „nového kravína“ totiţ
náleţí do katastru Horušic. Přestoţe umísťování solárních panelů na zem odsuzuji, musím uznat, ţe toto dílo v donedávna pustnoucím zemědělském areálu bylo
zrealizováno tak, ţe o něm místní lidé téměř ani neví. Je schované za budovami a
nijak nenarušuje ráz obce. Přitom je zřejmé, ţe pozemky vpředu na otevřené jiţní
straně by k tomuto účelu byly mnohem atraktivnější. Dokáţi si představit řešení,
ve kterém ve jménu práva a svobody jednotlivce by leckdo jiný vystrčil panely
ostatním na oči a zákrytu budov uţíval pro soukromí u bazénu s venkovním posezením. Téma sulovické, ohleduplně zrealizované fotovoltaické elektrárny mě oslovilo natolik, ţe jsem se rozhodl provozovatele kontaktovat a o všem si s nimi popovídat.
Martin Filip a Marcela Volfová k nám přicestovali z Prahy tak trochu přes
Indii. Vydali se na východ hledat duchovní klid a došli tam k rozhodnutí, ţe se
přestěhují na venkov. Právě zdejší klid bylo to, co je u nás při první návštěvě zaujalo natolik, ţe se rozhodli proţít zde své ţivoty. Oba se snaţí regulovat své potřeby tak, aby po nich zůstávala co nejmenší negativní ekologická stopa. Jsou vegetariáni a ve volných chvílích se věnují drobnému ekozemědělství. O alternativní
zdroje energie se Martin Filip zajímá jiţ delší dobu. Přestoţe zde bydlí zatím jen
krátce, ví, kde se nalézají v okolí malé vodní elektrárny, neunikla mu ani výstavba
bioelektrárny na Kačině. Problematice získávání el. energie ze slunce se věnuje
asi 5 let. Navštívil jednu
z prvních elektráren tohoto typu na našem území v Roţmitále pod
Třemšínem, časem si na
zkoušku pořídil 23 solárních panelů o výkonu
4 kW. Vysněnou realizaci sluneční elektrárny
uskutečnil aţ tady, má
výkon 99,36 kW a na ploše 2 000 m2 je tvořena 432 solárními panely.
61
rok 2010
VOLEB SE POPRVÉ ÚČAS
ÚČASTNILA
TNILA SULOVICKO
SULOVICKO--LIŠICKÁ STRANA
V termínu 15. a 16. října se v naší obci konaly komunální a senátní volby.
O křeslo v obecním zastupitelstvu se ucházelo 51 kandidátů z 6 politických stran,
s nepřehlédnutelným zastoupením sulovických a lišických obyvatel.
Největší měrou k tomu přispěla samostatná kandidátka tvořená pouze
„domorodci" s názvem Sulovice Lišice. Existence samostatné Sulovicko-lišické
strany dávala předpoklad pro větší naději ke zvolení místního delegáta do zastupitelstva střediskové obce. Připomeňme, ţe po minulých komunálních volbách jsme
zůstali bez zastupitele. Základním pilířem volebního programu tohoto uskupení
byla snaha řešit problém s dosud neexistující kanalizací. Strana obdrţela ve volebním okrsku Sulovice Lišice celkem 592 hlasů.
pořadí na kandidátce - počet hlasů v okrsku 3 (Sulovice a Lišice)
1. Milan Šruma
69
2. Radek Černý
66
3. Josef Horyna ml.
67
4. Bohuslav Kočárník
68
5. Martina Podhradská
64
6. Alena Středová
65
7. Jana Horáčková
66
8. Milada Drobná
63
9. Věroslav Lochman
64
Sulovičtí a Lišičtí se objevili i na některých kandidátkách jiných stran:
Volba pro obec
6. František Kalousek
12
Komunistická strana Čecha Moravy
5. Hana Lněničková
2
Strategie s vlastním politickým uskupením se odrazila ve vysoké volební
účasti v našem volebním okrsku a byla nakonec úspěšná. Do konečných výsledků
se promítly preferenční hlasy z jiných okrsků, takţe do nového zastupitelstva obce
Svatý Mikuláš byl zvolen Josef Horyna ml.
Blahopřeji.
Pavel Tomíška
62
Pálení čarodějnic 2001-2010 (speciální příloha)
63
Pálení čarodějnic 2001-2010 (speciální příloha)
64
Doslov
V roce 2000 mi bylo Obecním úřadem ve Svatém Mikuláši prostřednictvím Josefa Horyny ml. nabídnuto vedení kroniky Sulovic a Lišic. Jelikoţ mě tato nabídka docela lákala a také proto, ţe nikdo jiný o to nejevil zájem, přijal jsem za podmínky, ţe
budu moci psát kroniku na počítači. Důvod byl jediný a to ten, ţe nejsem způsobilý
psát kroniku konzervativním způsobem. Mé sešity patřily ve škole k nejhorším, co se
úpravy a pravopisu týče, taková kronika by nebyla ke čtení. Pokud bych se povaţoval
za progresivního průkopníka nových směrů v kronikářství, nebylo by to ničím jiným
neţ vydáním nouze za ctnost.
Kroniku jsem začal psát úmyslně s miléniem, na nic jsem nenavazoval, tak mi to
přišlo symbolické (později jsem „objevil“ školní kroniku z let 1914 - 1947, která patrně
slouţila i jako kronika obecní). Psal jsem rukou, moje zápisy přepisovala moje neteř
Lucie Zuzová na počítači a tiskla. Té patří první můj dík. Do psaní kroniky jsem se
pustil s nadšením, časem mi však došla témata, invence a síly. Dospěl jsem k názoru,
ţe to takhle dál nepůjde. Můj druhý dík patří Jiřímu Plačkovi za to, ţe mi „za babku“
sehnal starý počítač, o kterém se vyjádřil, ţe to je trochu inteligentnější psací stroj, dále
jsem upustil od záměru psát kaţdé 2 měsíce zápis a zapisoval čtvrtletně, tuto formu
jsem udrţel doposud.
Můj třetí dík patří Luďku Pilařovi. V jeho provozovně v Husově ulici v Čáslavi
jsem s jeho pomocí upravil soubory pro tisk a vytiskl, abych je mohl odprezentovat
v roce 2006 na Obecním úřadě ve Svatém Mikuláši.
Jsem fotoamatér, od roku 2003 fotografuji téměř výhradně na inverzní film
(diapozitivy). To způsobilo, ţe do fotoalba obecní kroniky přestaly přibývat snímky,
plánoval jsem veřejné promítání, zatím na něj ale z časových důvodů nedošlo. V roce
2008 jsem si pořídil scanner Canon 4400F a začal přímo do kroniky přidávat fotodokumentaci.
Další poděkování patří mému zaměstnavateli. V lednu 2011 jsem od společnosti
TPCA Kolín získal jako benefit kancelářský balík Microsoft Office 2010 za symbolických 318 Kč a rozhodl se kroniku přepracovat do této podoby v programu Publisher,
při tom jsem do starších zápisů zpětně doplnil fotografie.
Můj poslední a největší dík patří mé manţelce Miroslavě Tomíškové za trpělivost
a jazykové korektury, bez kterých bych se neobešel.
Co je to v ţivotě vesnice 10 let? Tolik lidí tady mezi námi uţ není. Moţná by některé z nich zajímala moje kronika. To, ţe jsem ji nedokázal zveřejnit dřív, vnímám jako svůj dluh.
Pavel Tomíška
65

Kronika_Sulovic_a_Lisic_pro _internet_2001-_2010

Transkript

Podobné dokumenty

naleznete ZDE.

Zahrádkáři na zájezdě Lampionov˘ prŰvod

zpravodaj 3_08.indd - Zpravodaj mikroregionu obcí Památkové zóny

Písničky k táboráku - Do hlubin vesmíru od 30. července do 13

Kalendárium 2014

Otrokovické noviny 03/2016

Myslivost - Etologie jelenovitých

červen 1978 David Wilkerson Přestaň se odsuzovat „Bůh totiţ

Informace o táboře a závazné pokyny pro klienty a

Grafické a tabelární přílohy

4 - Antifa.cz

Dvě hodiny v kralovství imaginace aneb Dojmy z výstavy NaFilM

Cílová charakteristika krajiny - Projekt VaV MŠMT Kačina 2006

One of „The Few“, Generálmajor letectva v. v. Vlastimil Veselý

číst - ARCHIV - Vedneměsíčník

KRONIKA Vinary 1930

Územně analytické podklady obcí ORP Čáslav

Kip

IN LAK ECH (Toltécký pozdrav, ve volném překladu něco jako “jsem