zima - EnergyVet

Interview s Janem a Ivou Dvorskými
Pro mnoho lidí na planetě
symbol Vánoc
Sob polární
Když je třeba
zakročit co nejdříve
Infekce
Canicross:
Vyběhněte se smečkou
Inspirace
eraci
n
e
g
e
r
Vše o
zvířat: t.cz
ne
www.e
rgyve
www.energyvet.cz
zima 2015
Blbnutí s chemií
nemůže dlouho vydržet
magazín ANIMAL
Klubový magazín
společnosti Energy Group, a. s.
Cena: 12 Kč
Ročník 4 / Číslo 12 – zima 2015
Šéfredaktor:
Stanislav D. Břeň
Autoři:
MVDr. Lubomír Chmelař, PhD.
Ing. Martina Pospíšilová
Grafická úprava:
Radical Design, s. r. o.
Neoznačené fotografie:
Dreamstime
Kontakt, náměty:
Trojská 201/39, 171 00 Praha 7,
tel./fax: +420 283 853 853/854,
GSM: +420 724 363 749
e-mail: [email protected]
FB: facebook.com/Energyvetcz
ISSN 1805-479X
Magazín ANIMAL vydává společnost Energy Group, a. s.
Veškerý obsah je považován za duševní vlastnictví společnosti
Energy Group, a. s., a podléhá autorským právům. Obsah
časopisu ani jeho části nemohou být dále šířeny, zpracovávány,
upravovány či jinak použity bez souhlasu vydavatele. Články
označené ikonou stetoskopu jsou určeny především
pro odbornou veřejnost.
Vše od Energy lze objednat pomocí:
klubů a konzultačních center Energy,
zásilkové služby, internetového obchodu.
Veškeré kontakty a potřebné informace
naleznete na www.energyvet.cz.
Kdo se bojí zvířete
pod stromečkem?
BLÍŽÍ SE VÁNOČNÍ SVÁTKY, PŘI KTERÝCH SI VEDLE VĚCÍ
NEŽIVÝCH A POLOŽIVÝCH (ZÁŽITKY) DARUJEME I „VĚCI“
ŽIVÉ (PŘIPOMEŇME, ŽE PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO
ZÁKONÍKU PŘESTALO BÝT ZVÍŘE POVAŽOVÁNO ZA VĚC).
V NĚKTERÝCH MÉDIÍCH A NA INTERNETU SE PROTO
OBJEVILO NĚKOLIK ČLÁNKŮ, KTERÉ UPOZORŇUJÍ NA
NEBLAHÉ NÁSLEDKY DAROVÁNÍ ZVÍŘAT. ZVÍŘE POD
STROMEČKEM MOŽNÁ ZPRVU POTĚŠÍ (NĚKDY JE TO
NEVÍTANÉ PŘEKVAPENÍ HNED OD ZAČÁTKU), ALE STÁVÁ SE,
ŽE PES NEBO KOČKA SKONČÍ PO NOVÉM ROCE V ÚTULKU.
Zmiňované články na tuto rozhodně odsouzeníhodnou praxi kriticky
upozorňují a plní tak záslužnou úlohu. Příkladů a zkušeností je celá
řada a lidé jsou v tomto nepoučitelní. Toť jeden rozměr celého problému.
Druhý je poněkud obecnější a vlastně protichůdný.
Články většinou přinášejí soupis povinností a zásad, jež jsou spojeny
s chovem psa nebo kočky. Čtete dlouhou kapitolu o vhodném krmení, čtete
dlouhou kapitolu o zbudování pelíšku, čtete dlouhou kapitolu o sociálním
životě pejska či kočičky, čtete dlouhou kapitolu o venčení, čtete dlouhou
kapitolu o výběru té správné rasy pro „potřeby vaší domácnosti“, čtete
předlouhou kapitolu o možných zdravotních handicapech a jejich řešení.
Dočtete a možná vás napadne otázka: Opravdu je chování psa nebo kočky
tak složitým procesem? A skutečně je třeba dospělému nebo dospívajícímu
člověku, který pořizuje domácího mazlíčka, vyjmenovávat do detailu vše,
co je průměrně inteligentnímu a empatickému člověku jasné bez předchozí
skutečnosti? Tedy že vaše zvíře potřebuje stravu, které odpovídá jeho
naturelu, trvalé a klidné místo ke spánku, rozumnou pohybovou aktivitu,
venčení a udržování citového pouta?
Pokud ano, je složité zvažování o okolnostech pořízení kočky, psa, myši či
křečka před Vánoci „zajímavým“ vyústěním tisíce let trvající domestikace,
a především barometrem společenské ustrašenosti a dožadování se expertizy
vždy a ke všemu.
Stanislav D. Břeň
Blbnutí s chemií
nemůže dlouho
vydržet
KOZÍ DVOREK RODINY DVORSKÝCH
V OLEŠENCE NA HAVLÍČKOBRODSKU
PŘEDSTAVUJE V DOBRÉM SLOVA
SMYSLU ÚKAZ. ÚKAZ, KTERÝCH V ČESKÉ
REPUBLICE NAŠTĚSTÍ STÁLE PŘIBÝVÁ.
TEXT A FOTO: STANISLAV D. BŘEŇ
Jan Dvorský
Farma Kozí dvorek patří k těm, které stály na počátku
fenoménu jménem ekologické zemědělství. Dnes zde
chovají přibližně sto koz a také stádo ovcí. Vyrábějí celou
paletu mléčných výrobků, rozvíjejí ideu agroturistiky a
šetrného přístupu ke zvířatům. Do náročného provozu
hospodářství se zapojuje celá rodina, a tak není divu, že
příjemného rozhovoru kolem masivního stolu v blízkosti
kachlových kamen, kde před lety připravili svůj první sýr, se
účastnilo hned několika jejích členů. Na otázky ANIMALu
odpovídali Jan Dvorský, jeho žena Iva Dvorská a snacha
Věra Dvorská.
Iva Dvorská
TO BYLO JEŠTĚ V DOBĚ,
KDY JSTE NEMĚLI SÝRÁRNU.
JD: Ano. Děvčata se učila dělat sýry zde na kachlových kamnech.
Měli jsme první dvě kozy, které začaly dojit a na rodinu jsme měli
opravdu hodně mléka. Začali jsme proto zkoušet čerstvý měkký
mléčný sýr. Pozvali jsme si odborníka z Pribiny z Přibyslavi.
Jeden den se nám věnoval šikovný mladý muž, který byl
v podniku zaměstnán jako technolog výroby. Jeho minikurz
přípravy sýru na sporáku byl velmi zdařilý. Pojal to asi způsobem:
Vlastně nepotřebujete nic jiného, než máte v kuchyni.
Iva Dvorská (ID): To byla výroba sýrů, ale my jsme se chovem
JAKÝ JE OBJEM MLÉKA, KTERÉ KOZA
KAŽDOROČNĚ VYPRODUKUJE?
Jan Dvorský (JD): Vloni jsme dosáhli průměrné užitkovosti
711 litrů mléka z každé kozy, přičemž se dojí 300 dnů v roce.
Z hlediska užitkovosti jsme v kontrole stád nad 50 kusů
dojených koz skončili na čtvrtém místě v České republice.
Při sledování užitkovosti se hledí nejen množství nadojeného
mléka, ale také složení – bílkoviny, tuk, laktóza. Ještě se
posuzuje plodnost. To jsme na tom velmi dobře, blížíme se
dvěma odchovaným kůzlatům od kozy za rok.
JAKÉ PRODUKTY NABÍZÍTE PŘEDEVŠÍM
A S JAKÝMI VÝROBKY JSTE VLASTNĚ
NA KOZÍ FARMĚ ZAČÍNALI?
JD: Hned od počátku jsme se zaměřovali na sýry. Naše
představa byla, že bychom měli dokázat udělat i zrající sýry, ale
samozřejmě jsme nevěděli jak na to. Různě jsme konzultovali
a začátky nebyly jednoduché. Myslel jsem si, že nám poradí už
zkušení technologové, a proto jsme cestovali a sledovali, kde
co mají a pak jsme to nějak poskládali do vlastního konceptu.
S odstupem času vidím, že ne úplně do podoby, jak to bylo
tehdy žádoucí.
KDE NAJDETE KOZÍ DVOREK
Olešenka 10, Přibyslav
www.kozidvorek.cz
04 animal magazín
koz začali zabývat mnohem dříve. Už na začátku devadesátých
let jsem strávila několik týdnů na různých návštěvách kozích
farem v Nizozemí, Francii či Belgii.
JAK JSTE SE VLASTNĚ DOSTALI K CHOVU KOZ?
JD: Úplně první kozu jsem dostal jako dárek k narozeninám,
z hecu, šlo o kříženku hnědé a bílé kozy. To bylo v roce 1982.
Přátelé mi chtěli věnovat kozlíka na zabití, ale nesehnali nic
jiného než kozičku. Vzal jsem ji domů a samozřejmě se po pár
dnech rozhodlo, že se nezabije. Takže koza vyrostla, dojili jsme
ji a měla kůzlata. Od té doby jsme věděli, že budeme někdy
chovat kozy. Stále jsme se o problematiku zajímali, informovali,
ale ještě dlouho trvalo, než jsme začali něco vyrábět.
ID: To začalo, až když se syn vrátil z práce v Irsku, kde se staral
o hospodářská zvířata. Přijel s tím, že chce mít na farmě hodně
koz. Nato snacha Věra začala navštěvovat různé kurzy k chovu
koz i výrobě mléčných produktů.
Věra Dvorská (VD): Zjistili jsme, že není kurz jako kurz
a že vyučovat může kdokoliv. Nejlepší informace jsme nicméně
dostali na Mendlově univerzitě v Brně. Velmi jsme se také
poučili při vlastním zkoušení.
JAKÝ TYP PRODUKTŮ SE MEZI VAŠIMI
ZÁKAZNÍKY TĚŠÍ NEJVĚTŠÍ OBLIBĚ?
VD: Spousta lidí, co chová kozy, nedělá tvaroh. Přitom
je výborný, lepší než z kravského mléka. Navíc na tvaroh
nespotřebujete tolik mléka jako na tvrdé sýry. Právě tvarohu
a tvarohového krému – přepočteno na kilogramy – prodáme
bezkonkurenčně nejvíce. Tvarohové krémy děláme slané
i sladké. Na druhém místě jsou čerstvé sýry, pak jsou teprve
goudy, které zaujmou spíše fajnšmekry.
KOLIK MLÉKA SE SPOTŘEBUJE
NA JEDNOTLIVÉ TYPY SÝRŮ?
JD: Pro polotvrdé sýry se spotřebuje 12–14 litrů na kilogram.
Na tvaroh je to asi sedm až osm.
KDE SE NECHÁVÁTE INSPIROVAT?
JEZDÍTE DO ZAHRANIČÍ NEBO LIDÉ
PŘICHÁZEJÍ S TÍM, ŽE BY RÁDI OCHUTNALI
NĚJAKÉ TYPY MLÉČNÝCH VÝROBKŮ?
VD: Cestovali jsme poměrně dost, i když poslední dobou už
na to není čas. Ale třeba kamarádi, kteří jedou do zahraničí,
dovezou kozí sýry na degustaci. Celá rodina, je nás devět, se
pak sejde a hledáme, co je na produktech zajímavého a zda
bychom je mohli zařadit do své nabídky.
ID: Dcera Adéla také studovala ve Francii. Vždy, když se vracela
JAK LIDÉ NA SOUTĚŽÍCH
A VÝSTAVÁCH PŘIJÍMAJÍ KOZÍ SÝRY?
JD: Na první soutěž v roce 2010 jsme se hlásili s velkými
obavami. Kozí sýr tady na Vysočině? Spousta lidí nechce ani
ochutnat. Věrka tam tehdy jela dřív připravit stánek. Když jsem
přijel na výstavu, nebyl to radostný obrázek. Náš stánek v rohu
a zcela bez návštěvníků. Následně se sešla degustační komise,
ve které zasedají mlékaři a nejrůznější odborníci na mléčné
výrobky, a vyhlásila, že jsme získali cenu. Najednou začali
chodit lidé a na stánku vznikaly fronty.
ID: Za největší úspěch přitom považuji hlasování veřejnosti.
Vedle profesionální soutěže a degustace se vždy koná velká
ochutnávka pro veřejnost, kdy lidé při odchodu zaškrtnou hlas
pro jednoho výrobce. Hned v roce 2010 jsme dostali třetí místo,
u sýrů jsme měli také dvě třetí místa. V dalších letech jsme
pak získali druhá i první místa. Ale první rok jsme z toho byli
docela vykulení, protože to začalo tak, že na stánku nebyla ani
noha, a odcházeli jsme s cenou veřejnosti. Proto jsme byli hned
od začátku namotivovaní a pro každý rok musíme vymyslet
něco nového.
domů, přivezla obrovské množství francouzských kozích sýrů.
FRANCOUZSKÉ SÝRY PŘEDCHÁZÍ
VÝBORNÁ POVĚST. V ČEM JSOU ODLIŠNÉ?
JD: Ty ryze kozí sýry by u nás skoro nikdo nejedl. Záměrně
totiž podtrhují kozí buket. Některé z nich jsem jedl akorát já.
Docela často jezdí někdo z rodiny do Anglie a zajímavé je, že
Angličané dělají kozí sýry, které nám velmi chutnají. Před
časem nás navštívil anglický farmář, u něhož zeť pracoval
sedm let. Několik dní zde pobýval, a tak jsme také testovali
anglické sýry. Vlastně všechny nám chutnaly, svou povahou
se blíží tomu, co mají Češi rádi.
ZA VRCHOL SÝRAŘSKÉ PRODUKCE SE POVAŽUJE
GOUDA. JAK ČASTO JI PŘIPRAVUJETE?
ID: Nejdříve jsme se zdokonalili v jednodušších čerstvých
JAKÝ JE DALŠÍ POTENCIÁL
PRO ROZVOJ VAŠÍ FARMY?
ID: V tomto složení a s naším technologickým vybavením už
příliš možností nemáme. Vždycky se nás ptají, jestli budeme
dělat sýry s bílou plísní na povrchu, ale to asi nebudeme nikdy,
to je velmi obtížné. Nemáme prostor pro zrání s plísněmi ani
tolik mléka nemáme.
TAKŽE VÁS OMEZUJÍ
PŘEDEVŠÍM KAPACITNÍ MOŽNOSTI?
JD: Jsme omezení výměrou pozemků a počtem koz, nemáme
takovou plochu, abychom jich uživili více. V současnosti
obhospodařujeme celkem 21 hektarů s tím, že 14 hektarů patří
nám a zbytek si pronajímáme. »
sýrech, ke goudě jsme se dostávali poměrně dlouho. Byli jsme
trochu donuceni i vývojem na trhu. V době letních dovolených
upadá zájem o obchod, protože lidé odjíždějí pryč. V tomto
období máme více času i mléka věnovat se na přípravu náročné
goudy a vyrábíme jí ve čtyřech variantách.
VD: Také je třeba zdůraznit, že v průběhu roku se kozí mléko
mění. Když třeba začnou porody, tak člověk nepozná, zda má
v kávě smetanu, nebo kozí mléko. Je velmi jemné. V létě výtěžnost
trochu klesá. A na podzim se z mléka dělá velmi dobře tvrdý sýr.
NYNÍ MÁTE POMĚRNĚ ŠIROKÝ SORTIMENT
OD KONZUMNÍHO PASTEROVANÉHO MLÉKA
AŽ KE ZRAJÍCÍM SÝRŮ. EXISTUJE JEŠTĚ
PROSTOR PRO NĚJAKÉ NOVINKY?
JD: K tomu, abychom měli stále něco nového, nás ženou
přibyslavské Mlékárenské slavnosti. Pravidelně získáváme
soutěžní krajáče za přihlášené novinky.
animal magazín 05
» CO VÁM Z HLEDISKA FUNGOVÁNÍ
FARMY NEJVÍCE ZTĚŽUJE ŽIVOT?
ID: Byrokracie a zemědělská politika. Někdy se říká,
že nejvíce vám otráví život lidé v okolí. Musím ale říci
a zaklepat na dřevo, že se nám tu žije velice dobře a doufám,
že to vydrží ještě po mnoho generací. Lidé jsou velmi
vstřícní, a i když pracují mimo obec, skoro každý vlastní
pole nebo chová zvířata. Proto jsme se také nesetkali
s tím, že by někdo nadával třeba na zápach. V tomto kraji
ostatně fungovalo zemědělství odjakživa, v současnosti se
tu nachází družstvo a větší počet soukromých zemědělců.
Dokonce držíme průměr Rakouska, protože tu máme další
dvě ekologické farmy, přičemž u našich jižních sousedů jsou
to právě tři na obec.
A TEĎ TEDY K TOMU NEGATIVNÍMU.
JAK JE TO SE ZMIŇOVANOU BYROKRACIÍ?
JD: Byrokracie obtěžuje a je to stále horší. Jen v letošním roce
jsme tu měli na 20 kontrol, a to nejen od veterinární hygieny.
TO UŽ MUSÍTE BÝT PŘÁTELÉ…
JD: Dvakrát tu byl epizotolog, protože existovalo podezření
na Schmallenbergský virus, ale to se naštěstí nepotvrdilo. Následně přišel provést kontrolu, protože každý chov
musí získat status rizika na scrapii. Pan doktor je fajnový,
ale opět jsem této kontrole musel věnovat dvě dopoledne.
Česká plemenářská inspekce – další dvě kontroly. Dále
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a na
závěr dvě kontroly Státního zemědělského a intervenčního
fondu, které trvaly celé čtyři pracovní dny a zřejmě tomu
ještě není konec. Pak přicházejí kontroly ekologického
zemědělství, protože certifikáty se vydávají pouze na
jeden rok. Všichni tito inspektoři vytvořili 29 kontrolních
protokolů. A to všechno generuje mnoho papírů, které mi
v praxi v ničem nepomohou. Musím evidovat přitom spoustu
další, a mnohem podstatnější dokumentace. Když dělám
plemenařinu, potřebuji záznamy a doklady k tomu, abych
mohl u zvířete například rozhodnout, které bude plemenné.
Máme sice veškerou administrativu pro úřady v pořádku,
ale stojí to obrovské úsilí udržovat. Kdybych pracoval jako
zaměstnanec, tak bych měl pro papírování těch osm hodin
denně co dělat.
Jan Dvorský:
Zemědělství kazí
dotace, které vedou
k fenoménu takzvaných
farmářů z Václaváku.
06 animal magazín
JAKÉ MÁTE PLÁNY V NÁSLEDUJÍCÍCH LETECH?
ID: Bude nám stačit, když vše udržíme v současném stavu
a budeme to zlepšovat. Na rozvoj není prostor.
JD: Zemědělství závisí na množství půdy, které máte, a zde
každá mez patří někomu, kdo ji neprodá. Lidé jsou spjati
s půdou, nic není státní, nejsou ani pozemky, které by patřily
velkým vlastníkům. Jestliže neseženeme půdu, tak s rozvojem
příliš počítat nemůžeme.
ID: Vize ani nevychází z toho, že budeme mít zaměstnance,
v rodině nás je devět, všichni žijeme zde, a tak se můžeme
o farmu postarat. Perspektiva se nám nabízí v možnosti
rozšířit plemenařinu a produkovat více zvířat k prodeji.
PŘEKVAPILO MNE, ŽE JSTE ŘÍKALI, ŽE Z POHLEDU
PRODEJE VYKAZUJE SLABŠÍ VÝSLEDKY LETNÍ
OBDOBÍ. OČEKÁVAL BYCH, ŽE S ROZVOJEM
AGROTURISTIKY JE PRÁVĚ TATO ČÁST ROKU
ZAJÍMAVĚJŠÍ?
VD: Řečené platí spíše pro obchody ve městech, kam
dodáváme. O prázdninách tu míváme hodně dětí a rodin.
Nejdříve si přijedou nakoupit sýry, a potom už jezdí na
víkendy. Pracují od rána do večera za jídlo a za nocleh
a odvážejí si sýry. Těchto rodin je několik a máme spoustu
přátel, kteří sem pravidelně jezdí.
JD: Máme dokument strategického rozvoje pojmenovaný
Diverzifikace nezemědělských činností na rodinné firmě.
Když dcera Adéla dělala diplomku, tak jsem jí nahrál právě
toto téma. Vše je zpracované dokonce ve francouzštině,
diplomku obhájila a vyhrála s ní i soutěž kanadského
velvyslanectví. V dokumentu je i pojednání o agroturistice.
Mladí si rekonstruují jednu z budov, kde chtějí bydlet. V celém
spodním patře se počítá právě s těmito aktivitami.
EKOLOGICKÝM ZEMĚDĚLSTVÍM SE ZABÝVÁTE
VELMI DLOUHOU DOBU. KAM BUDE SMĚŘOVAT?
JD: I když se ta otázka lehce řekne, je to velmi složité. A navíc
aktuální. Evropská komise novelizuje pravidla pro ekologické
zemědělství. Překvapilo mne, že se rozhodla, že omezí
byrokracii. Navrhli třeba, že certifikace bude stačit jednou
za tři roky namísto ročního obnovování. To je z našeho
pohledu velmi rozumné, ale pozor: Česká republika proti tomu
protestuje. Opravdu nevím, co budou dělat naše kontrolní
organizace, pokud komise prosadí svou. (směje se)
Jinak obor má perspektivu. Naučit se hospodařit tak,
že mám-li problém, sáhnu po chemickém přípravku
a je vyřešeno, to nemůže dlouho vydržet. Všechny tyto zdroje
jsou velmi nejisté. Po tisíce let hospodařilo zemědělství
s energií slunce, zvířat a lidí. Teprve od začátku dvacátého
století se začalo blbnout s chemií.
ID: Věřím v lidský rozum a že lidé budou stále více myslet
na ochranu životního prostředí. A hlavně v perspektivách
– tedy nikoliv v duchu, že teď musím rychle něco vydělat,
nýbrž s myšlenkou na další generaci. Kromě toho, že sílí toto
vědomí, je důležitá také hrdost na naši zemi. Když přijedu do
Švýcarska, vždy mne fascinuje jejich hrdost – kupují si vlastní
výrobky a dávají přednost vypěstovanému nebo vyrobenému
v daném regionu. To se k nám postupně také vrací. K nám
chodí lidé a říkají: my si radši sýry koupíme zde než ty
ze supermarketu dovezené bůhví odkud. Věřím tomu, že
lidská moudrost zvítězí.
JD: Také záleží, jak dopadne rozvoj českého a moravského
venkova. Když se venkov navrátí do podoby, kdy lidem
umožňoval seberealizaci, aby nemuselo 80 procent lidí ráno
odjet do práce do města, pak se nám bude dařit. Bohužel
všechno kazí dotace, které pak vedou k fenoménu takzvaných
farmářů z Václaváku.
Ekologické zemědělství by mělo směřovat k tomu, že
bude produkovat biopotraviny. V České republice je ale
v ekologickém režimu 80 procent travních porostů, na nichž
se pohybuje pouze masný dobytek, a na jejichž udržování se
vynakládají miliardy korun dotací, aniž by se zde vytvářela
bioprodukce. Většina těch zvířat totiž skončí v konvenčním
výkrmu nebo konvenčních jatkách. Když dotace nebyly, třeba
v devadesátých letech za vedení vlády Václavem Klausem, tak
všichni, kteří zůstali u ekologického zemědělství, něco vyráběli
a převaha byla rodinných farem. Právnické osoby a spekulanti
od toho utekli.
JAK MŮŽE EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ
OHROŽOVAT ZMĚNA KLIMATU?
ID: Pro nás jako chovatele koz to není žádný problém. Kozy
jsou středomořská zvířata, při těch letošních největších vedrech
ležely na sluníčku a vůbec jim to nevadilo. Kozy milují slunce.
V NĚKTERÝCH ZÁPADNÍCH ZEMÍCH
POCHOPILI, ŽE KONKURENCESCHOPNÍ
MOHOU BÝT JEN, KDYŽ SE SDRUŽUJÍ.
U NÁS SE K TOMU PO LETECH
ODMÍTÁNÍ DRUŽSTEV DOSPÍVÁ ZNOVU
V KLASICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ.
JAK TO FUNGUJE U VÁS?
JD: S našimi dvěma ekologickými zemědělci v obci
spolupracujeme velmi dobře. Máme „odpad“ – syrovátku
z výroby sýrů, což je ideální příležitost pro další dva
chovatele, protože chovají prasata. Pravidelně si ji tedy
odvážejí. Za syrovátku nebo hnůj si bereme slámu.
Můžeme od nich kupovat i krmné obilí. Je to spolupráce
na bázi dobrovolnosti, která je výhodná pro všechny
strany.
ZASTAVME SE JEŠTĚ U ZDRAVÍ ZVÍŘAT.
JAK ŘEŠÍTE JEJICH ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY?
ID: V rámci šetrného zacházení se zvířaty hledáme
vhodná řešení pro prevenci a udržení zdraví našich
zvířat. Zkušenosti s alopatickými léčivy v chovu koz
nejsou občas dobré, kozy špatně snášejí chemické látky
(není výjimkou, že po injekci alopatického léčiva koza
i uhyne). Uvažovali jsme o homeopatii, ale nenašli jsme
vhodného veterináře-homeopata. S přihlédnutím k tomu,
že kozy vyhledávají bylinky, při zažívacích problémech
často trhám vhodné byliny a kozy na ně vždy dobře reagují,
ale jejich působení je pomalé. Díky těmto zkušenostem
jsme se rozhodli pod vedením veterináře Lubomíra
Chmelaře začít s aplikací některých bylinných preparátů
firmy Energy. Toto je také v souladu se stanoveným
upřednostňováním fytoterapie v ekologických chovech,
jak stanoví Nařízení Rady pro EZ. »
animal magazín 07
» JE MOŽNÉ UVÉST NĚKOLIK PŘÍPADŮ,
KDY A JAK NASAZUJETE PREPARÁTY
ZE SYSTÉMU ENERGYVET?
ID: U rohatých koz jsou běžná zranění, po nichž následují
záněty, zde velmi úspěšně aplikujeme Imunovet přímo do rány,
ten mnohem rychleji než běžně injekčně používaná antibiotika
rány zahojí a zabrání vzniku zánětu. V případě virózy v jarním
období se nám u několika koz velice osvědčil Virovet, který
hned v počátku zastavil rozvoj choroby a zabránil rozšíření
virózy do celého stáda. V loňském roce se viróza také objevila
a závěr veterináře byl, že celé stádo je třeba ošetřit antibiotiky,
aby se zabránilo šířícímu kašli. Takový zákrok by pro nás byl
katastrofou, protože antibiotika mají ochranou lhůtu, takže
bychom veškeré nadojené mléko museli po několik dnů
O KOZÁCH CHOVANÝCH V OLEŠENCE
Koza hnědá krátkosrstá vznikla zušlechtěním původních barevných
a hnědých koz, chovaných v pohraničních oblastech, převážně
s německým osídlením, hnědými plemeny. Zejména harzkým
(Harzziege), krušnohorským (Erzgebirgziege) a hnědým alpským
(Alpenziege) importovaným v období 1900–1930. Jedná se
o plemena menší až střední velikosti – výška v kohoutku kozlů
dosahuje 70–80 cm, koz 65–75 cm. Zbarvení je hnědé s různými
odstíny. Živá hmotnost kozlů dosahuje 60–80 kg, koz 45–50 kg.
Kozy jsou odolné a přizpůsobené zejména pastevnímu chovu
a vyšším polohám.
08 animal magazín
likvidovat, a navíc bez jistoty, že taková léčba bude efektivní.
V případě rozvinutého kašle koz, kde už byly pravděpodobně
zasaženy průdušky, dobře zabral Kingvet, eventuálně
v kombinaci s vnitřním aplikováním Imunovetu.
Velmi úspěšná byla aplikace Gynevetu, Omegavetu a Fytovetu
u plemenných kozlů letos na jaře. Po zimě měli na mnoha
místech nekvalitní matnou a místy vypadanou srst, nevypadali
moc dobře. Po pěti dnech této aplikace došlo k tomu, že holá
místa na jejich těle začala znovu intenzivně obrůstat a další
aplikace uvedených výrobků už nebyla potřebná, po 14 dnech
byla jejich srst dokonalá, lesklá a zdravá.
JAK BYSTE OBECNĚ HODNOTILA PREPARÁTY
ENERGY, KTERÉ POUŽÍVÁTE PRO SVÁ CHOVANÁ
ZVÍŘATA?
ID: Je doslova fascinující, že pár aplikovaných kapiček
preparátu zcela udrží zdraví zvířete a ještě podpoří
jeho imunitu. V případě mé oblíbené kozy, vybrané po
prodělaném masivním zánětu mléčné žlázy k vyřazení
z chovu, jsem po konzultaci s veterinářem Chmelařem
aplikovala Gynevet. I u ní se regenerace projevila, museli
jsme konstatovat, že se koza těší velmi dobrému zdraví
a kondici a znovu byla zařazena do připouštění a ponechána
v chovu.
Velmi zábavné je, že prakticky všechny kozy, jimž preparát
podám, už po dvou či třech dávkách běží s vyplazeným
jazykem, když mě vidí, že se opět blížím s kapátkem.
Padající panely.
Málem jsem to
nepřežil
JEZEVČÍK KIM POPISUJE VE SVÉM
NEKONEČNÉM SERIÁLU SVÉ ESKAPÁDY,
TENTOKRÁT Z OBLÍBENÉ CHALOUPKY.
TEXT: KIM
Na chaloupce je spousta zábavy, ale také povinností.
Mou hlavní je, jak jsem uvedl dříve, hlídání. Sedím na
vyvýšeném místě, a to nejlépe na nějaké rohožce anebo staré
dece, abych si neotlačil sice stále hbité, ale stárnoucí klouby.
Je to vždy příjemnější sedět či ležet na něčem měkkém.
No prostě pohodička. Jediné, co mi kazí radost, je hmyz.
Mravenci a pavouci mě vždy zajímají. Musím je prověřit, a to
je někdy problém. Vzhledem k délce svého čichacího orgánu
a velikosti vetřelce mám dilema. Buďto vidím anebo čichám.
Skloním hlavu, abych viděl, ale pak necítím skoro nic. Když
čichám, tak na tvorečka namířím nos a opatrně, abych jej
náhodu nevysál, zjišťuji pach. Pak jej ale nevidím a on mi uteče
jinam. Zase pohledem musím zjistit, kde mezitím odběhl
a pak opět nasávám pach. Takto se to střídá i několikrát.
Zjišťuji, že vícenohý narušitel nestojí za další pozornost
a v klidu zaujmu číhací polohu. Já fakt nevím, čemu se moji
páníčci smějí.
Jiná situace nastává s létajícím hmyzem, který příšerně
bzučí a vyvolává ve mně obavy. Už vím, že mouchy a dokonce
pestřenky, které vypadají jako vosy, ale často stojí nehybně ve
vzduchu a bzučí jinak než pravé vosy, nepředstavují žádnou
významnější hrozbu. Tedy pokud se nepokoušejí na mě
sednout. Na to jsem háklivý. Ani se je nesnažím chytat, vím,
že jsou rychlejší než já. Jen se oženu, abych je zahnal. Horší
jsou narušitelé drobní. Nevidím je, neslyším je, ale jak na
mě sednou, tak jako by mě někdo píchl špendlíkem. Moje
chloupky jsou velice citlivé a reaguji i na drobotinu, která
není téměř vidět. Vyskočím a hned se začnu na citlivém
místě vykusovat anebo drbat. A páníčci se zase smějí.
Ale já se na rozdíl od nich nedrbu celou noc po poštípání
komáry a muchničkami. To jsem zase veselý já. Kdo se směje
naposled…
SE SOUSEDY JSME OUKEJ
V rámci svého hlídání hlásím pohyb sousedů, ale to jen
dočasně, než je poznám. Spíš je zdravím, sice hlasitě, ale
zato srdečně. Jinak doprovázím neznámé kolemjdoucí, hlas
je mnohem drsnější a o něco hlubší. Naštěstí se tam objevují
jen výjimečně a zatím se mi vždy podařilo území uhájit. A to
nemluvím o podomních prodejcích. Většinou podcení moji
velikost a snaží se narušit naše království. Řečičky, jaký jsem
hezký a hodný pejsek, ať si nechají do pohádek pro svoje děti.
Já z nich cítím chtivost a neupřímnost, a tak je patřičně držím
za brankou. Zatím se mi to vždy podařilo. Kdyby věděli, že je
pouze testuji, asi bychom měli chaloupku již vykradenou.
Vypadám hrůzostrašně, ale když mě chtějí pohladit, tak se
lísám, změním tón na vyšší – vítací. No jsem prostě vítací pes.
Naštěstí to neví, a páníčci proto mohou klidně spát.
Nebezpečí na mě číhá na každém kroku. Mimo hlídání
ještě šmejdím. Prohledávám naše teritorium a zjišťuji, kde
co leze, lítá anebo kde se objevilo něco nového. A objevil
jsem u zdi takové bílé velké panely, které jsem tu ještě nikdy
neviděl. A jak tak čichám a čichám, najednou se vám začaly
pohybovat a padat a zrovna na mě. Moje zděšení mi svázalo
nohy, zavřel jsem oči. Moje aura získala podobu tornáda. Dole
úzká, nahoře široká. Prý je to úniková aura, která přenáší
duši do našeho nebíčka. Za zavřenýma očima mi probíhaly
obrazy ze svého života. Bože! Já to tu mám rád a teď ze mě
bude placka! Mamí!!! A čekám přikrčený ránu. Ale co to?
Jen to do mě ťuklo a žiju! Otvírám oči a rozpačitě vrtím
ocáskem. A páníček se chechtá. Prý polystyren. A jak to mám
vědět? Pro psy sice školy jsou, ale na aportování, probíhání
překážkovou dráhou, na tancování a jiné zábavnosti, ale třeba
chemii nás tam neučí.
Občas má můj páníček hloupé nápady. V poslední době býval
celý den na půdě a já pokňukával dole v přízemí. Chtěl jsem
jen, aby byl dole se mnou. Ale on to špatně pochopil. Myslel,
že chci za ním nahoru. Nejdříve jsem se zaradoval. Slezl po
žebříku za mnou dolů. Ale co to dělá? Bere mě do náručí a
šplhá se mnou po žebříku nahoru na půdu. Šmankote! To je
na mě vysoko! Srdíčko mi buší jako zvon. Navíc jsou nahoře
kočky a v přesile. Vysadil mě na podlahu půdy, ale já z toho
žádnou radost nemám. Plížím se při zemi, jako bych byl ještě
na žebříku a opatrně nakukuji dolů do té obrovské hloubky.
Konečně mu došlo, že mi tím radost asi neudělal a já zase
absolvoval hrůzostrašnou cestu po žebříku. Tentokrát dolů.
Dole jsem si radostně poskočil a raději už budu potichu v mých
přízemních prostorách, aby zase nedošlo k politováníhodnému
omylu. No nic, konec dobrý, všechno dobré. Půjdeme se
podívat do lesa. A to je úplně jiné kafe.
pokračování příště
animal magazín 09
Proti infekci se nejúčinněji
bojuje prevencí
ŘADA ONEMOCNĚNÍ – ZEJMÉNA HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH
– ZAČÍNÁ ČASTO PRŮNIKEM VIRŮ DO SLIZNIC, NAČEŽ
SE PŘIPOJÍ BAKTERIÁLNÍ INFEKCE. ROZVOJI NEMOCI LZE
PŘEDEJÍT VČASNÝM ZÁKROKEM A PŘEDEVŠÍM PREVENCÍ.
TEXT: MVDr. LUBOMÍR CHMELAŘ, Ph.D.
Za onemocněním horních cest dýchacích, plic i dalších
orgánů těla v rané fázi infekce stojí v naprosté většině
případů virus. Je mnohem lépe přizpůsoben k průniku
zředění výskytu kapének, kdežto v uzavřených prostorách se
infekčnost uchovává dlouhou dobu a ve vysoké koncentraci.
do organismu a obrazně řečeno otevírá vrátka dalším
infekcím způsobeným bakteriemi. Virus se dostává do těla
nejčastěji tzv. kapénkovou nákazou, ale i přímým kontaktem
s nemocným jedincem či předměty, se kterými byl nemocný
ve styku. Méně často se dostává do těla s potravou, přes drobné
oděrky kůže anebo otevřenými ranami. Budeme se věnovat
pouze kapénkové nákaze, protože je nejčastější. Na ostatní se
zaměříme v některém z dalších čísel magazínu ANIMAL.
Další faktor představuje doba pobytu v infekčním prostředí.
Je jasné, že samotný průchod místností – oproti pobytu
po dobu několika desítek minut – onemocnění vyvolá jen
zřídkakdy. Posledním faktorem je samozřejmě odolnost
organismu vůči nakažení, úroveň přirozené imunity. Malý
příklad. Zvíře s průměrnou imunitou onemocní při infekční
dávce pět milionů virových částic. Zvíře s imunitou sníženou
může onemocnět již při počtu půl milionu. Zvíře s velice
dobrou imunitní reakcí potřebuje ke vzniku onemocnění
dvacet milionů částic. Vyplývá z toho, že při vyšší infekční
dávce může onemocnět i zvíře s vynikající imunitou.
PŘES SLIZNICE DO TĚLA
Kapénky o mikroskopické velikosti se ve vzduchu zdržují
několik desítek minut. Pokud obsahují virové částice, tak i po
jejich vyschnutí si virové partikule zachovávají svoji virulenci,
tedy schopnost nakažení. Aspirací vzduchu kontaminovaného
kapénkami s virovými částicemi se dostává virus na sliznice,
kde mechanicky ulpívá a kde vzápětí pronikají viry do jejích
buněk. Zde se velmi rychle množí a po naplnění virovými
částicemi začínají buňky praskat. Pak pouze záleží, jaký
byl počet virových partikulí, jaká byla infekční dávka. Vůči
onemocnění je organismus zvířete poměrně dobře chráněn,
proto imunitní systém zvířete velmi snadno eliminuje
ojedinělý průnik virových částic.
Aby zvíře onemocnělo, je zapotřebí několik milionů až desítek
milionů invazivních virových částic. Zdá se to hodně, ale je
nutné si uvědomit, že v jedné jediné kapénce jich může být až
půl milionu. Záleží také, o jaký druh viru se jedná. Třeba virus
slintavky a kulhavky je schopen vyvolat onemocnění již při
počtu pěti až deseti částic. U chřipky jsou to hodnoty řádově ve
statisících a u běžných onemocnění horních cest dýchacích jsou
ty zmíněné miliony. Velmi také záleží na počasí. Sluneční záření
dokáže inaktivovat viry v kapénkách během několika desítek
sekund až jednotek minut. Otevřený prostor zase způsobí
10 animal magazín
PŘEDCHOZÍ ZKUŠENOST JAKO OCHRANA
Úplného chránění před infekcí dosáhne zvíře jen v případě,
pokud se již s tímto kmenem viru setkalo a dovede vytvořit
specifické protilátky. Pak je plně chráněno. Většina běžných
původců respiračních infekcí však mění svoji antigenní
strukturu a vytváří kmeny, které tělo zvířete dosud nepoznalo
a nemohlo vytvořit protilátky proti tomuto kmeni. Imunitu
si vytvoří buď proděláním onemocnění a takto vytvořená
imunita má často celoživotní anebo alespoň dlouhodobý
PROTI INFEKCE VE STRUČNOSTI
Bojujeme-li s infekcí, tak musíme zakročit hned při prvních
příznacích. Virovet pomůže maximálně do tří dnů. Pro úplné
zastavení rozvoje infekce je nejvhodnější dobou první den,
kdy se objevují příznaky. Čím později začneme, tím delší dobu
bude regenerace vyžadovat. A musíme projít obdobím kašle
a zahušťujícího se výtoku, protože to není již nemoc, ale její
následky. Je to způsob, jak obnovit celistvost a funkčnost tkání.
A při tomto úklidu nám pomohou Kingvet, Imunovet anebo
Gynevet.
charakter. Druhá možnost spočívá ve vakcinaci, ale ta má
jen omezenou působnost. Většinou do dvou let. Proč tomu
tak je? Onemocnění vyvolá horečku. Je to první ochrana
před infekcí. Vyšší teplota urychluje život viru a brzy jeho
životní cyklus ukončí. Ještě větší význam má vysoká teplota
na aktivaci tvorby protilátek, a nejen jich. Stimuluje tvorbu
tzv. paměťových buněk, které nesou informaci o antigenech
viru a při opětovné infekci nastartují tvorbu specifických
protilátek během několika hodin po průniku viru do těla. Při
vakcinaci se používají oslabené nebo inaktivované kmeny viru,
které nemusejí plnohodnotně stimulovat tvorbu protilátek.
Mnohem důležitějším momentem je však absence horečky
a tím dostatečná stimulace paměťových buněk, které nesou
dlouhodobou ochranu.
Po namnožení ve sliznici nosu se praskání slizničních buněk
projeví svrběním a pálením a nutí zvíře ke kýchání. Tehdy
je také zvíře nejnakažlivější pro své okolí. Většinou jen pro
příslušníky svého druhu, ale časté jsou infekce, které se šíří
mezidruhově. Samozřejmě i na člověka a naopak. Virus pak
v několika generacích (každá trvá jen několik desítek minut)
osídluje hlubší části dýchacího systému. Narušené sliznice
propouštějí tkáňový mok a objevuje se vodnatý výtok. Virus
napadá i přilehlé tkáně a objevuje se zánět spojivek a také
bolest hlavy. Virové partikule putují z nosu kolem čichových
nervů až k mozkovým plenám, kde se množí také a vyvolávají
zmíněnou bolest hlavy.
ZAKROČIT V PRVOPOČÁTKU
Jediná obrana tkví ve vytvoření slizniční ochrany. Sliznice je
pokryta specifickou protilátkou (IgM), která vytváří ochranu
před průnikem viru do dalších buněk sliznice. IgM se tvoří
ve slezině, lymfatických uzlinách a v kostní dřeni a spolu se
sekretem proniká na povrch sliznice, kde viry inaktivuje. Tento
proces lze ovlivnit podáváním Virovetu, který proto působí
spolehlivě na infekci jen v jejím počátku – ve stadiu kýchání,
vodnatého výtoku z nosu a očí. Stimuluje také rychlejší tvorbu
specifických protilátek, které se objevují masivně již druhý den
po nakažení. Z těchto důvodů lze Virovet využít jen první tři
dny po začátku infekčního onemocnění. Tvorba protilátek (jsou
to nejsložitější materiály těla) je energeticky velmi náročná,
proto se v tomto stadiu objevuje nápadná únava zvířete.
Pokud se objeví vodnatý výtok, je značná část sliznic již
narušena množením viru. »
Začíná tvorba protilátek, které s virovými částicemi vytvářejí
velké komplexy. Vodnatý sekret se zahušťuje, stává se sklovitým
a zvyšuje se jeho viskozita. Objevuje se hlenovitý výtok. Hlen
v oblasti průdušnice a průdušek stéká a dráždí zvíře ke kašli. Je
to moment, kdy původní virová infekce přechází v sekundární
bakteriální infekci, protože viry svou činností vytvořily dostatek
materiálu pro výživu bakterií. Zbytky narušených buněk, sekret
bohatý na bílkoviny a živiny a hlavně chybějící povrchová vrstva
sliznice přestala chránit hlouběji uložené vrstvy, jež nemají
takovou odolnost k napadení bakteriemi. Činnost bakterií
mění zabarvení a viskozitu výtoku, přičemž je barva ovlivněna
složením Podílí se na ní i samotné bakterie a také krev více
nebo méně degradovaná bakteriemi i samotnými buňkami těla.
Barva se pohybuje od bílé přes žlutou k tmavě hnědé, často se
přidává i krev.
MAKROFÁGY NA TÉ SPRÁVNÉ STRANĚ
Proti bakteriím začne tělo vysílat pohyblivé buňky
– makrofágy, žírné buňky náležející k buněčné imunitě.
Bílé zabarvení způsobují bílé krvinky - neutrofilní granulocyty,
které vytvářejí hnis. Pohybují se jako améby, přelévají se
z místa na místo a protáhnou se sebemenší skulinou. A když
narazí na bakterii anebo na mrtvou, poškozenou či nefunkční
buňku těla, prostě ji uzavřou do sebe a stráví ji. Opět tento
proces můžeme posílit regeneračními preparáty, v tomto
případě přichází v úvahu Kingvet. Působí na veškerý pohyb
v těle, aktivuje jej. Zesílí činnost nejen makrofágů, ale i řasinek
v průduškách a průdušinkách. Kmitající řasinky vyhánějí hlen
a nečistoty směrem k vývodu dýchacích cest a tím čistí plíce.
Kingvet tedy pracuje na dvou úrovních – aktivuje likvidaci
bakterií a současně stimuluje čištění plic. Proto je hlavním
preparátem při kašli, při bronchitidě bez ohledu na její
stupeň. Na rozdíl od Virovetu není působení Kingvetu tak
rychlé. Nepořádek vznikne během okamžiku, ale úklid trvá
velmi dlouho. Jakmile jsou masivně narušené sliznice, tak
musí následovat po vodnatém výtoku hlenovitý. Ten se prostě
musí pomalu zahušťovat a je nutné jej odstranit z plic třeba
pomocí kašle. Kingvet tento proces čištění pouze urychluje,
ale zastavit jej nelze. Naopak zastavení tohoto procesu
naruší následné vyhojení. Očista sliznic slouží k tomu,
aby zde mohly narůst nové slizniční buňky. Při zastavení
přirozeného procesu čištění nemají buňky kde narůst.
V tomto stadiu obnovy zdraví bude užitečný Imunovet,
jenž stimuluje obnovu buněk sliznice a současně potencuje
účinky Kingvetu. Působí na kostní dřeň, slezinu a lymfatické
uzliny, urychluje tvorbu žírných buněk, které po jejich vzniku
Kingvet aktivuje. Na hojení a obnovu postižených tkání
lze použít také Gynevet, ale ten na buněčnou imunitu
– na čištění nemá takový vliv jako Imunovet.
PO JAKÉM PREPARÁTU SÁHNOUT
»V
irovet: kýchání, příznaky virózy v průběhu prvních tří dní
»K
ingvet: při déletrvajícím kašli
»K
ingvet, Imunovet, Gynevet: regenerace po infekci
animal magazín 11
Sob: Pro mnoho lidí
na planetě symbol Vánoc
SOB POLÁRNÍ (RANGIFER TARANDUS) JE VELMI ZAJÍMAVÉ ZVÍŘE,
KTERÝ PRO ČÁST OBYVATEL ZEMĚ PŘEDSTAVUJE SYMBOL
PŘICHÁZEJÍCÍCH VÁNOC.
TEXT: MVDr. LUBOMÍR CHMELAŘ, Ph.D.
V Severní Americe se nazývá karibu, jinak také sob polární.
Mezinárodně je používán termín karibu. V původních jazycích
Evropy byl nazýván rohaté zvíře. Patří mezi sudokopytníky,
přežvýkavce a náleží do čeledi jelenovitých. Pro sobího
samce se používá název sobí býk, pro samici sobí kráva i laň
a pro mládě sobí tele. Je to typický a početný představitel
subpolárního pásma severní polokoule. Lze jej najít na severu
Evropy, Ruska, na Aljašce, severu Kanady i v Grónsku. Tvoří
četné poddruhy díky izolaci na jednotlivých kontinentech.
Aristoteles řadil soby mezi jednorožce a popisoval je jako
zvířata s tělem napůl býka a napůl jelena. Ale již tehdy
zmiňoval sezónní změnu barvy srsti. Přestože se v životě
se sobem nemohl potkat a informace získával od příslušníků
kmenů obývajících sever Evropy.
VĚSTONICKÁ VENUŠE JE NEPAMATUJE
Vývojově jde o velmi starý druh, který je nejblíže příbuzný
severoamerickým jelencům rodu Odocoileus. Svou současnou
podobu nabyl přibližně před 200 000 lety, kdy obýval podle
dochovaných vykopávek prakticky celou Evropu. Se sobem by
se našinec mohl běžně setkat tváří v tvář ještě na konci doby
ledové zhruba před 10 000 lety. Věstonická Venuše ohromná
stáda sobů spolu s mamuty pod Pálavou ještě zažila.
celý život se pohybuje ve sněhu a v období krátkého polárního
léta v bahně. Proto rozšířené paznehty jsou pro jeho způsob
života nutností.
Další přizpůsobení představuje srst. Její charakter
se mění podle ročního období, v létě se zbarvuje do
šedo- až červenohněda, v zimě je světle šedá až bílá.
U domestikovaných sobů se můžeme setkat s čistě bílými
anebo i strakatými jedinců. Za zajímavost je představovat
i stavbu chlupu. Na rozdíl od jiných zvířat tvoří trubičku,
uvnitř dutou. Taková srst má perfektní tepelněizolační
vlastnosti a vlastně i dutá syntetická vlákna používaná do
polštářů, prošívaných dek, spacáků pro horolezce a zimních
prošívaných bund byla vytvořena podle vzoru sobího chlupu.
V mírném pásmu se většinou kožichy nosí srstí dovnitř.
Laponci, Eskymáci a další obyvatelé subantarktické oblasti
moc dobře vědí, proč musí nosit oblečení ze sobí kůže srstí
navenek. Dutá vlákna by absorbovala vodu odpařující se z těla
a ztratila by svou tepelnou izolaci. Příroda to nevymyslela
pro nic za nic. Suchý mrazivý vzduch se do srsti soba dostane
jen na několik málo milimetrů a tím je zajištěno zvíře i proti
mrazům blížících se k -50 °C.
AŽ TISÍCE KUSŮ V JEDNOM STÁDU
Hlavní poznávací znak u soba představuje široce rozvětvené
a vpředu trochu zploštělé paroží, které na rozdíl od ostatních
jelenovitých nosí i samice. Sice je má menší než sobí býk,
ale shazuje je mnohem později. Paroží slouží k vyhrabávání
potravy, ale jeho hlavní účel spočívá v tvorbě krvinek. Paroží
je bohatě prokrvené a většinu roku pokryté tzv. lýčím. Je to
vlastně přídatný orgán krvetvorby pro zabezpečení zvířat
dostatečnou kapacitou pro oxidativní přeměnu živin v energii.
A energie je v mrazivých podmínkách subantarktického pásma
opravdu nutná. Výška zvířete v kohoutku se pohybuje od 90 do
120 cm, tělo je dlouhé v průměru 180 cm a hmotnost dosahuje
od 230 do 400 kg. Jako každý sudokopytník má na nohou
paznehty, jež jsou široce rozšířené a fungují jako sněžnice.
Proto také stopa soba je téměř dokonale kruhová. Prakticky
12 animal magazín
Sobi tvoří obrovská stáda čítající až tisíce kusů. Říje se
odehrává na konci léta od srpna do začátku října a během ní
Samci se ozývají
chrochtavým
troubením a následně
spolu bojují spíše
v rituálních soubojích.
ve stádě vznikají menší teritoria, v nichž si samci chrání svůj
harém. Samci se ozývají chrochtavým troubením a následně
spolu bojují spíše v rituálních soubojích. V té době je již paroží
prosté lýčí. Parohy porostlé kůží se srstí je velice citlivé, a tak
brání soubojům mimo tento krátký čas konce severského léta.
Mláďata se rodí převážně v květnu následujícího roku. Laň je
kojí jen tři až čtyři měsíce. Pro soby je typická migrace, která
může dosahovat až tisíců kilometrů (sever Kanady).
PADESÁTKOU I MIMO MĚSTO
Migrují za potravou a také unikají před mračny komárů
a muchniček, které činí vzduch nad tundrou v létě naprosto
neprůhledným. Tundra jim poskytuje sice bohatost pastvy,
ale dávají raději přednost vyšším polohám, kde není až tolik
krvežíznivého hmyzu. V zimě se stahují k horní hranici lesa.
Potřebuje také sůl, proto migrace nemine mořské pobřeží,
kde získává tento vzácný minerál. Sob je velice dobrý běžec,
dokáže běžet celé hodiny a může dosahovat rychlosti kolem
50 km za hodinu. Pase se, jak každý předpokládá, na bylinách
a lišejnících, jež vyhrabává zpod sněhu pomocí předních
končetin a paroží. Nepohrne však ani živočišnou stravou.
Občas slupne nějakého lumíka a požírá i mláďata hnízdících
mořských ptáků. Tvrdé prostředí vyžaduje tvrdý přístup. Pokud
je to někomu divné, tak i v našich končinách jsme se mohli
setkat s masožravými býložravci. Svého času na Luční boudě
v Krkonoších měli tažného koníka, který v době, kde se nedalo
vyjít ven, požíral zbytky z kuchyně včetně řízků, pečeného
masa a odřezků z masa syrového. Nyní koně nahradily rolby
a sněžné skútry stejně, jak nahrazují soby na severu.
Přirozeného a dlouholetého predátora představuje pro soba
vlk. Ti se vždy snaží oddělit od stáda jednoho soba, většinou
se jedná o mláďata, poraněná, stará anebo nemocná zvířata.
Pak je obklíčí a ubezduší. Malá telata bývajé také cílem
rosomáka. Na dalekém východě se k těmto predátorům přidává
tygr sibiřský. Vedle ektoparazitů typu komárů a muchniček,
kteří nutí stáda sobů k jarní migraci, je daleko nebezpečnější
parazit střeček. Klade podobně jako některé druhy masařek
již živé larvy. Jeho larvy nakladené na břicho se prožírají přes
kůži k nervům a okolo nich putují do podkoží hřbetu, kde
se živí a následující rok na jaře vyžírají otvory v kůži, přes
které vypadnou na zem a zakuklí se. Nepochybně je to pro
zvíře velmi bolestivé. Po vylíhnutí dospělce podobného ovádu
z kukly již nepřijímají potravu. Mají zakrnělé zažívací ústroje
a během tří týdnů se páří a opět kladou vajíčka na břicho
dalších zvířat. Další typ střečka představuje nosní střeček,
který klade živé larvy v okolí nozder. Larvy putují do hloubi
nosu, kde dráždí k frkání a kašlání. Opět po roce se nechávají
vyfrknout a kuklí se opět v zemi. Oslabují tak zvíře, které
se stává terčem útoků predátorů. Jen pro ilustraci: Larvy jak
kožních, tak nosních střečků dosahují délky tří centimetrů,
průměr těla činí až centimetr a jsou na povrchu opatřeny
několika věnci dozadu vyčnívajících chloupků. U nás podobní
střečci stejným způsobem napadají srnce, další jelenovité
a také skot.
Sob reprezentuje jediného zástupce jelenovitých, který
prošel fází domestikace. Využívá se jako tažné zvíře, dokonce
i v dnešní době severské národy dávají přednost sobímu
spřežení před motorovými sáněmi anebo skútru. Sob je
pro severské národy zvíře číslo jedna. Mimo jízdního anebo
tažného zvířete je chovají pro maso, kůži na tradiční oblečení,
pro paroží, ze kterého si vyrábějí harpuny na lov tuleňů, luky,
hroty šípů a také umělecké předměty, a pro kosti, jež slouží
jako surovina pro četné nástroje. Tuk soba slouží jak potravina
i jako náplň olejových lamp ke svícení. Dále dokáží zužitkovat
krev a mléko (sýry). Dokonce i obsah natráveného lišejníku
z bachoru zabitých zvířat slouží jako potravina pro kmeny
severovýchodní Sibiře. V dnešní době je živé paroží odřezáváno
a slouží jako surovina pro farmaceutický průmysl. Kůže je
využívána pro stavbu jurt, koberečky, řemeny a také pro tulení
pásy na lyže. Samotná srst soba dosahuje dostatečné délky
na to, aby se dala spřádat. Šlachy slouží jako nitě, provázky
či tětivy luků.
RUDOLF A SANTA
Není divu, že severské národy patřičně uctívají soby, kteří jim
poskytují prakticky vše potřebné. Sob pro ně často reprezentuje
zvíře, které doprovází zemřelého na onen svět. Proto jsou
při pohřbu sobi obětováni. V šamanismu vystupuje sob jako
létající zvíře, na němž šaman podniká cesty do jiných světů.
Však i Santa Claus jezdí po světě se svými létajícími soby
v čele s červenonosým Rudolfem. Jen pro připomenutí. Santa
Claus vznikl jako reklama na Coca Colu, ale jeho vzorem
byl německý Sinterclaas anebo odvozený Saint Nicholas.
Proto neblbněme dětem hlavu marketingovou postavou
a uchovávejme si vlastní tradice. Ty nás přiblíží světu, ne
rozmělnění svébytnosti. A nezapomeňme při tom na soby.
Jsou obdivuhodní, krásní, slouží lidem a na rozdíl od jiných
chovaných zvířat alespoň nepozbyli úplně svoji svobodu.
Ale i tak mají velice tvrdý život.
SOB POLÁRNÍ V ČÍSLECH
»
»
»
»
9
0–120: výška zvířete v kohoutku (cm)
1
80: délka těla (cm)
2
30–400: hmotnost (kg)
5
0: maximální rychlost (km)
animal magazín 13
Vlastní zkušenost
je nejlepší reklamou
S MILUŠÍ MIKOŠKOVOU, VEDOUCÍ KLUBU ENERGY
V UHERSKÉM HRADIŠTI, JSME HOVOŘILI O TOM,
JAK LIDÉ REAGUJÍ NA NABÍDKU VETERINÁRNÍCH
PRODUKTŮ A JAK TENTO KLUB SPOLUPRACUJE
S VETERINÁRNÍMI LÉKAŘI.
TEXT: STANISLAV D. BŘEŇ, FOTO: ARCHIV
Miluše Mikošková (vpravo) se svou kolegyní Pavlínou Slavíkovou
JAKÁ JE HISTORIE A JAK SE POSTUPNĚ
ROZVÍJELA ČINNOST KLUBU ENERGY
V UHERSKÉM HRADIŠTI?
S Energy pracuji takřka od počátku. Nyní již s úsměvem
vzpomínám na své začátky v Energy, které nebyly zrovna lehké,
nicméně „každá práce přináší koláče“. V roce 2010 se nám – za
velké podpory pana Libora Zvolánka a vedení firmy – podařilo
založit Klub Energy. Postupně jsme vytvořili komplex služeb
založených především na měření Supertronicem, a dále služeb
masérských, kosmetických a poradenských. Lidé k nám chodí
rádi a my jsme za to rádi.
O CO SE ČLENOVÉ A ZÁKAZNÍCI KLUBU NEJVÍCE
ZAJÍMAJÍ V OBLASTI REGENERACE ZVÍŘAT? JAKÉ
MÁTE V TOMTO OHLEDU ZKUŠENOSTI?
V oblasti regenerace zvířat je náš klub teprve v začátcích, ale
jsme vždy rádi za každý nový případ. Časté dotazy našich
zákazníků ohledně roztomilých krabiček se zvířátky nás
rozhoupali k vytvoření samostatného regálu s veterinárními
produkty, kde by mohly lépe vyniknout. Tímto bychom rádi
popřáli naší veterině mnoho úspěchů a spokojených zákazníků
a poděkovali za velkou podporu celé veterinární divizi Energy.
VE KTERÉ VETERINÁRNÍ PRODUKTY
MAJÍ ZÁKAZNÍCI NEJVĚTŠÍ DŮVĚRU?
Naši zákazníci nedají dopustit na Probiovet, se kterým mají
výborné zkušenosti, zejména při zažívacích potížích psů
a koček. U koní jednoznačně vítězí Kingvet. Velmi dobře také
reagují na slevy a slevové balíčky na veterinární produkty,
mnoho z nich je přitom samo uživateli výrobků Energy.
JAK PROBÍHÁ SPOLUPRÁCE
S VETERINÁŘI NEBO VĚTŠÍMI CHOVATELI?
Spolupracuje s námi zatím jen několik veterinářů, nicméně
jsme šťastni i za to málo. Vážíme si jejich podpory a spolupráce
a věříme, že časem se najde více takových, kteří se dají touto
14 animal magazín
cestou. Dlouhodobou součinnost udržujeme s veterinářkou
Miroslavou Svobodovou, která působí ve Starém Městě,
a Šárkou Čechovou. Obecným problémem je spolupráce
se specialisty na velká zvířata, především koně. Tyto zákazníky
odkazujeme většinou na poradnu Energyvet. V současné době
jsme navázali velmi úzkou spolupráci s veterinářkou Karlou
Hlačíkovou, která má poradnu v Napajedlech a má s produkty
Energy velmi dobré výsledky. Díky tomu již v Napajedlech
proběhly dvě veterinární přednášky s veterinářem Lubomírem
Chmelařem a na příští rok plánujeme pokračování.
JSOU LIDÉ PŘÍZNIVĚ NALADĚNI VŮČI
PŘÍRODNÍ MEDICÍNĚ PRO DOMÁCÍ MAZLÍČKY?
Většinou se jedná o zákazníky, kteří produkty Energy znají
a sami si s nimi řeší své zdravotní neduhy. Mají k produktům
důvěru, a tak postupně začínají nakupovat i pro své mazlíčky.
Ne nadarmo se říká, že vlastní zkušenost je nejlepší reklamou.
JAKÝ BYL POSLEDNÍ PŘÍPAD,
KDY SE VÁM ÚSPĚŠNĚ PODAŘILO NASADIT
NĚJAKÝ PREPARÁT ZE SYSTÉMU ENERGYVET?
Naší kolegyni se podařilo – podle jejího vyjádření – doslova
zachránit kocourka, který hodně zvracel a přestal úplně
přijímat jídlo a vodu. Každých 15 minut mu podávala pomocí
injekční stříkačky Fytovet. Postupně prodlužovala intervaly
mezi dávkami a kocourek pomalu začal pít a později i jíst.
Od té doby mu dává Fytovet preventivně do jídla.
KLUB ENERGY UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Adresa: Zelný trh 1249
Vedoucí klubu: Miluše Mikošková
Telefon: 572 540 221
Mobil: 605 778 740
Web: www.uh-energy.cz
Canicross:
Vyběhněte
se smečkou
PŘED ROKEM JSEM SE DOSTALA KE SPORTU,
KTERÝ MĚ MAXIMÁLNĚ ZAUJAL A POHLTIL. ŘÍKÁ
SE MU CANICROSS, A NENÍ TO NIC JINÉHO NEŽ
AKTIVNÍ BĚHÁNÍ SE PSEM. OVŠEM BĚHÁNÍ TO
NENÍ LEDAJAKÉ.
TEXT: ING. MARTINA POSPÍŠILOVÁ, WWW.IZVIRATKA.CZ
Pes, se kterým se provozuje canicross, má speciální tahací
postroj a je připnut pružným vodítkem k běžeckému sedáku,
který na sobě máte vy. Ano, pokud váš pes oplývá dostatečným
temperamentem a nadšením pro tah, může výrazně ulehčit
pohyb vpřed. V České republice jde o poměrně novou sportovní
disciplínu, ale vzhledem k neustále vzrůstající popularitě
běhání nebude trvat dlouho a pejskaři jeho krásu objeví.
Průkopníky jsou především Itálie a Francie, kde se každoročně
běhají velice obtížné etapové závody, kterých se účastní
canicrossaři z celého světa.
Běhat můžete s jakýmkoliv zdravým psem živějšího charakteru.
Osobně běhám se svou osmikilogramovou fenou Jack Russell
teriéra. Samozřejmě, čím větší a silnější pes, tím více vám může
v tahu pomoci. Osobně shledávám jako optimální rasu v typu
ohaře, na lehčí kostře a vážící kolem 20 kilogramů. Takový pes
vám na rovině a do kopce výrazně pomůže, současně však lze
regulovat rychlost pohybu z kopce. Což je u těžkých a velkých
plemen někdy ne zcela jednoduché a bezpečné.
Pes se pohyb vpřed před člověkem naučí systematickým
tréninkem, který nesmí být násilný. Trénink by měl být veden
v přátelském duchu a s maximální mírou motivace. Velká část
psů táhne intuitivně téměř okamžitě a je potřeba je naučit
pouze to, jak fungovat jako tým.
Pro pejska je toto zcela nový druh pohybu. V ideálním tahu
zabírají všechny svalové skupiny podél páteře a také stehenní
a hýžďové svaly. Není zcela vhodné trénovat canicross na
asfaltu – pes v tahu si pak zbytečně odírá tlapky. Důležitá je
však různorodost, takže pár desítek metrů po tvrdé cestě je
naprosto v pořádku. Ve spoustě větších měst nyní vznikají
organizované spolky pejskařů, kteří rádi sportují a chodí
běhat společně. Pro psy je to výborné jak z důvodu udržení
dobré fyzické kondice, tak socializace ve „smečce“. Osobně
vedu kurzy canicrossu pro začátečníky v Jablonci nad Nisou.
Ve skupině běháme s pejsky všech ras od voříšků, ohařů,
německých ovčáků až po dobrmany. Kouzlo tohoto sportu je
v týmové spolupráci se psem, trávíte spolu čas aktivně venku
v přírodě. Děláte něco pro sebe i pro psa.
Pokud se rozhodnete tento sport zkusit, měli byste vzít v potaz,
že z vašeho pejska bude rázem sportovec. Proto je důležité
kvalitně krmit a podávat kloubní výživu. Velice se mi osvědčila
kombinace Kingvet a Skelevet. A vy si nezapomeňte dopřát
to samé. Se psem se běhá rychleji než bez něj a klouby jsou
tak více namáhány, především při pohybu z kopce. Nikdy
nezapomeňte na kvalitní protažení svalů před i po běhání. To
platí i pro pejska, před samotným výběhem ho nechte v klidu
vyvenčit a proběhnout, protože poté už by se měl věnovat jen
běhu vpřed.
OD NEZÁJMU K ZÁBAVĚ
Pokud jste nikdy neběhali a běh vás neláká, doporučuji to
alespoň vyzkoušet. Sama jsem se běhu vyhýbala velkým
obloukem, ale poté, co jsem to zkusila se psem, se můj postoj
vůči tomuto sportu naprosto změnil. Ve dvou je to mnohem
zábavnější, v týmu se navzájem motivujete k lepším výkonům.
Stačí pořídit kvalitní obuv do terénu a vybavení v podobě
postrojů a můžete začít. Nemusíte se bát žádných dlouhých
distancí. Běhají se nejčastěji trasy v délce tří až sedmi
kilometrů, volí se spíše měkčí terén, louky a lesní cesty.
PŘED BĚHÁNÍM SE PSEM
»Z
važte, zda běhání nebude dělat problém vám ani psovi.
Při mírném tempu může ale začít prakticky každý.
»P
ořiďte kvalitnější běžeckou obuv sobě a postroj psovi.
»S
temperamentnějšími psy si dejte před během krátkou procházku.
Zejména jedinci, kteří rádi táhnou, ztratí trochu energie.
animal magazín 15
Cukrovka:
Civilizační
choroba,
která dostihla
i psy a kočky
CUKROVKA, KTERÁ POSTIHUJE LIDSKÝ
ORGANISMUS, SE VŠEOBECNĚ ŘADÍ MEZI
TAKZVANÉ CIVILIZAČNÍ CHOROBY. MÁ SE
ZA TO, ŽE JEJÍ VÝSKYT VE VELKÉ VĚTŠINĚ
PŘÍPADŮ SOUVISÍ S NEZDRAVÝM ŽIVOTNÍM
STYLEM. POKUD JEJ PROVOZUJÍ LIDÉ, JE
DOST PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE VÍCE NÁCHYLNÍ
BUDOU I JEJICH ZVÍŘECÍ SOUPUTNÍCI.
TEXT: MVDr. LUBOMÍR CHMELAŘ, Ph.D.
Stejně jako u člověka stoupá počet případů endokrinního
onemocnění s označením diabetes mellitus (cukrovka),
stoupá také u nejčastějších průvodců člověka – u psa a kočky.
Z dalších zvířat se prozatím cukrovka vyskytuje pouze
u osmáka degu. Onemocnění se projevuje absolutním anebo
relativním nedostatkem hormonu inzulinu, který má za úkol
snižovat hladinu glukózy v krvi. Dosahuje toho umožněním
vstupu molekuly glukózy do buňky. Buňkám chybí energie,
a proto zapojují náhradní zdroje energie jako lipolýza, rozklad
tuku. Odpadními látkami katabolismu (rozkladu) tuků jsou
však ketony (např. aceton) a ty způsobují okyselení tkání těla
– ketoacidózu. V případě nedostatku inzulinu dochází k vzestupu
hladiny jednoduchého cukru glukózy v krvi, k hyperglykémii.
Ledviny při vyšší hladině glukózy v krvi nejsou schopné udržet
tento cukr v krvi a tím se objevuje v moči. Současně s sebou
glukóza odnáší značné množství vody. Proto se objevuje zvýšený
objem moči a vyšší žíznivost. Je nutné podotknout, že inzulin
představuje jediný hormon, který hladinu glukózy snižuje. Jen
zvýšená pohybová aktivita má vliv na snížení hladiny glukózy
v krvi. Naopak na zvyšování hladiny tohoto cukru působí
hormony glukagon, adrenalin, glukokortikoidy i další látky.
ZCELA BEZ INZULINU
Absolutní nedostatek inzulinu se projevuje jako cukrovka
1. typu. Způsobuje ji poškození B-buněk v Langerhansových
ostrůvcích tkáně slinivky břišní. B-buňky produkují hormon
inzulin. K jejich poškození dochází nejčastěji vlivem tzv.
autoimunitního onemocnění u psů a metabolického onemocnění
nazývaného amyloidóza u koček. Často bývá příčinou dysbióza,
změna přirozené mikroflóry střeva v mikroflóru patologickou,
jejich metabolické produkty mění antigenní vlastnosti některých
tkání. Vzniká také po prodělaném zánětu anebo nádorových
onemocnění slinivky břišní. I v těchto případech často bývá
dysbióza na počátku procesu.
16 animal magazín
Cukrovka 2. typu je vyvolána nadprodukcí hormonů, které
vyvolávají rezistenci na inzulinu. V tomto případě je normální
produkce inzulinu nedostatečná. Proto slinivka reaguje
jeho zvýšenou produkcí k udržení normální hladiny cukru,
normoglykémie. Tím ale dochází během krátké doby k jejímu
vyčerpání. Příčinou může být nadprodukce progestinů
z vaječníků nekastrovaných samic, nádory hypofýzy koček,
zvýšená hladina glukokortikoidů (včetně léčebné aplikace
kortikoidů). Velice častou příčinu reprezentuje obezita.
Představme si, že povrch buňky je pokryt receptory pro
příjem inzulinu. Malý povrch zachytí dostatek jeho molekul.
Při obezitě se ale tuková buňka nafoukne, její objem se při
zvětšení průměru na dvojnásobek změní čtyřnásobně a tím na
čtyřikrát větší objem připadá naprosto stejný počet receptorů
pro příjem inzulinu. Je jasné, že pro množství hmoty je
inzulinu a tedy i zpracování cukru žalostně málo. Cukr pak
není využit a zůstává v krvi.
U psů se cukrovka vyskytuje nejčastěji ve věku pěti až
dvanácti let. Geneticky jsou cukrovkou zatíženi samojedi.
Další plemeno s predispozicí k cukrovce představují westíci
(west highland white terrier), jorkšířští teriéři, Jack Russel
teriér nebo německý ovčák. U koček je genetická predispozice
u barmských koček.
U psů se cukrovka
vyskytuje nejčastěji
ve věku pěti až
dvanácti let.
KOČKY JSOU OHROŽENĚJŠÍ
Obezita představuje významnější faktor u koček než u psů,
zvláště ohrožené jsou kočky při chovu, který neumožňuje
venčení. Další faktor výskytu cukrovky souvisí s pohlavím.
Nekastrované feny mají mnohem častější výskyt, naopak
u koček je vyšší výskyt u kastrovaných kocourů. Další
predispoziční aspekt vychází z Cushingova syndromu, jenž
označuje nadprodukce růstových hormonů (projevuje se
nadměrným růstem vzhledem ke standardu plemene) anebo
velice častou nedostatečnou funkcí štítné žlázy.
V posledních letech se objevily poznatky, které upřesňují
genezi cukrovky. Byly objeveny inkretiny, jež přirozeně vznikají
v tenkém i tlustém střevě zvířete. Největší množství na konci
tenkého střeva a ve střevě tlustém. Rozlišují se dva typy: GLP-1
(glucagon-like peptide – peptid podobný glukagonu) a GIP
(gastric inhibitory peptide – žaludeční inhibiční peptid), který
se tvoří převážně na začátku tenkého střeva a v žaludku. Obě
látky v pankreatu ve vzájemné součinnosti zvedají produkci
inzulinu, kdykoli se zvýší koncentrace glukózy v krvi. Inkretiny
se tvoří za přítomnosti glukózy v obsahu střeva. Mimo
stimulace tvorby inzulinu zpomalují také vyprazdňování
žaludku a navozují pocit sytosti. U diabetu 2. typu se inkretiny
zprvu začínají tvořit ve zvýšeném množství i při absenci
glukózy v zažívacím traktu. Pak se jejich produkce vyčerpá,
inkretiny se tvoří v nedostatečném množství a slinivka není
stimulována k tvorbě potřebného inzulinu. Léčebně se využívá
agonista GLP-1 (je původem ze slin korovce jedovatého,
kde byly inkretiny také poprvé objeveny, má mnohem delší
životnost než přirozený GLP-1) a také inhibitor enzymu DPP-4
(dipeptidyl peptidázy 4). Enzym DPP-4 způsobuje rozklad
inkretinů během pěti minut po jejich vytvoření. Inhibitor pak
tento rozkladný enzym inaktivuje.
Velice důležitým faktem je, že mimo stimulace tvorby inzulinu
snižují inkretiny sekreci hormonu glukagonu a tím redukují
výdej glukózy z jaterních buněk. Další zajímavostí a důležitým
faktem pro regeneraci je skutečnost, že na léčbu inkretiny
reagují pouze lidé, u nichž ještě nezačala léčba inzulinem.
Externí podávání inzulinu zřejmě narušuje systém řízení
tvorby inzulinu ve slinivce a jeho aplikace znemožní znovu
obnovit tento řídící proces.
JAK POZNÁME CUKROVKU
Příznaky cukrovky se dají poznat poměrně jednoduše.
Jde o hubnutí zvířete navzdory dostatečnému příjmu krmiva.
Objevuje se nadměrná žíznivost spojená s větším objemem
moči, která v mnoha případech imituje selhávání ledvin
u šelem. Důležité je všímat si množství spotřebované vody.
Normální hodnota odpovídá 60 ml na kg hmotnosti zvířete
a den. Při spotřebě více než 100 ml na kilogram a den, je stav
podezřelý. Dalšími symptomy bývá snadná unavitelnost,
chronická onemocnění kůže, vyhledávání chladu. Může se
dostavit i oboustranný zákal oční čočky. U fen se často
příznaky tohoto onemocnění projevují asi dva měsíce
po skončení hárání. V pokročilejším stadiu se dostavuje
nechutenství (inapetence), apatie, zvracení (vomitus) a snížený
příjem vody.
Důležité je odlišit další onemocnění, které mají obdobné
příznaky. Může jít o zmíněné selhávání činnosti ledvin,
Cushingův syndrom (nadbytek hormonů produkovaných
nadledvinkami následkem nádoru na hypofýze), pyometra
(hnisavý zánět dělohy), diabetes insipidus – žíznivka
(nedostatečná produkce antidiuretického hormonu),
pyelonefritida (hnisavý zánět ledvinné pánvičky), selhání jater.
Tím ovšem seznam není kompletní. Kočky vykazují podobné
příznaky jako psi, ale navíc se může objevit neuropatie
(porucha nervů), která se může projevit prošlapováním
zadních (pánevních) končetin a úbytkem svalů. Kočky při
tomto onemocnění přestávají pečovat o svou srst, bývají
anorektické a objevuje se zvracení.
Klasická léčba spočívá v injekční aplikaci inzulinu,
např. Caninsulinu. Pro kočky je možné použít i perorální
formu inzulinu. Zároveň se musí přistoupit k úpravě krmení
a nelze zapomenout na nutnost pohybu. U fen je vhodné
provést kastraci ihned v počátku onemocnění a považuje se
za nezbytné souběžně ošetřit i jiná onemocnění hormonálního
systému, která mohla být příčinou vzniku cukrovky. Neléčená
cukrovka končí smrtí zvířete následkem ketoacidózy, selháním
ledvin, infekcí. V každém případě je nutné dodržovat krmný
režim spočívající ve snížení podílu škrobů a jednoduchých
cukrů v krmivu. Používá se vysokoproteinová dieta s nízkým
obsahem sacharidů, a to hlavně v případě diabetu u koček.
Při ledvinném selhávání však tuto dietu nelze použít. Léčba
inkretiny se zatím u zvířat nepoužívá.
LÉČBA JE NÁROČNÁ, MYSLETE NA PREVENCI
Správná výživa stejně jako nepřekrmovat zvíře je nezbytností.
Při vzniku obezity ihned nasaďte opatření k jejímu odstranění.
Znamená to především zvýšenou pohybovou aktivitu doprovázenou
adekvátním nízkoenergetickým krmením. U samic lze předejít vzniku
cukrovky včasnou kastrací. A velmi důležité: Nepoužívejte preparáty
sloužící k oddálení říje anebo zabraňující nežádoucí březosti. Toto lze
řešit i jiným způsobem.
Regenerace onemocnění přináší poměrně dobré výsledky v případě
cukrovky 2. typu. Pro regeneraci diabetu se osvědčil Gynevet. A stejně
jako pro léčbu inkretiny je u regenerace cukrovky Gynevetem nezbytné,
aby ještě nezapočala aplikace inzulinu. Z této skutečnosti vyplývá,
že Gynevet působí na onemocnění cestou ovlivnění tvorby inkretinů
anebo tlumením produkce hormonů glukagonu, antagonisty inzulinu
a tlumením tvorby glukokortikoidů v nadledvinkách. Podstatné je, že
po časově omezené regeneraci Gynevetem (maximálně třikrát tři týdny
aplikace v průběhu 6–12 měsíců) dochází k trvalému ovlivnění diabetu.
Nemusí se tedy podávat doživotně jako v případě inzulinu anebo
inkretinů. V každém případě Gynevetu úspěšně napomáhá aplikace
Fytovetu. Obsahuje zinek pro organismus zvířete v té nejvyužitelnější
podobě, v koloidním stavu. A snadno využitelný zinek přímo aktivuje
bílkovinnou molekulu inzulinu. Cukrovka 1. typu by mohla reagovat na
aplikaci Regavetu, ale započatá aplikace externího inzulinu, bez které
by zvíře nejspíš uhynulo, narušila řízení tvorby inzulinu. Proto v tomto
případě ani regenerace nemá příliš šanci na úspěch.
animal magazín 17
Kdo používá produkty systému Energyvet
PREPARÁTY PŘÍRODNÍ MEDICÍNY ENERGYVET JSOU ŠIROCE DOSTUPNÉ PROSTŘEDNICTVÍM KLUBŮ
ENERGY, KONZULTAČNÍCH CENTER NEBO V NAŠEM ELEKTRONICKÉM OBCHODĚ. V PŘÍPADĚ POTŘEBY
KONZULTACE SE LZE OBRÁTIT NA NÁSLEDUJÍCÍ ODBORNÍKY.
BRNO
OLOMOUC
TÁBOR
Veterinární poradna klubu Energy
– Hana Hosová
Divadelní 3, Brno, www.brnoenergy.cz;
542 139 250, [email protected]
Veterinární poradna klubu Energy
– Jana Indrychová, Energycentrum
Dolní náměstí 16, Olomouc;
777 225 517
Veterinární poradna pro malá zvířata
– MVDr. Lucie Míková
Online konzultace: eshop.zivocich.com/
veterinarni-poradna
ČESKÉ BUDĚJOVICE
PRAHA
TÁBOR, SEDLČANY
Veterinární poradna
– Petra Prokopcová, Apatyka
Česká 18, České Budějovice;
777 245 573
Centrum Mazlíček
– Janka Dvořák Majerčinová
Freyova 235/7, Praha 9; 739 084 356
Veterinární poradna
– MVDr. Martin Pán
Nám. Mikuláše z Husi 42/3, Tábor;
722 185 213, [email protected]
Nádražní 95, Sedlčany; 722 658 031,
[email protected]
DOMAŽLICE
Klubu Energy – Alena Pávková
Řeznická 6, Praha 1; 224 934 642
Veterinární poradna
– MVDr. Linda Hynčíková Birnerová
28. října 296, Domažlice;
www.l-vet.cz,
604 489 477
Veterinární poradna
– MVDr. Jana Srpová
Vinohrady 62/6, Praha 5–Radotín;
723 953 573, 257 911 140
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ
Veterinární poradna
– MVDr. Petra Domesová
Veterinární ošetřovna
Snozina 191, Frýdlant nad Ostravicí;
www.beskydvet.cz, 776 792 394
HOROMĚŘICE
Veterinární poradna
– MVDr. Martina Frühauf-Kolářová
Velvarská 24, Horoměřice; 220 971 236,
[email protected]
HOŘOVICE
Veterinární poradna
– MVDr. Michaela Gerychová
Obránců míru 580/10, Hořovice;
602 350 669, 311 513 617,
[email protected]
HRADEC KRÁLOVÉ
Veterinární poradna
– MVDr. Milena Martincová, ZooVET
Labská Louka 650, Hradec Králové;
www.zoovet.cz, 732 512 181, 495 262 144,
[email protected]
MRAČ U BENEŠOVA
Veterinární klinika a laboratoř
Mrač 170; www.veterinamrac.cz,
317 779 298, 605 700 866
NAPAJEDLA
Veterinární poradna
– MVDr. Karla Hlačíková
Na kapli 1622, Napajedla; 723 446 021,
[email protected]
18 animal magazín
Veterinární poradna
– MVDr. Lucie Boháčová
Klášterského 180/2A, Praha 4 – Modřany;
775 918 250, [email protected]
PRACHATICE
Veterinární poradna
– MVDr. Petr Hrabák
Menšíkova 1156, Prachatice;
www.mvdrhrabak.cz, 388 317 544,
[email protected]
PŘÍBRAM
Veterinární poradna
– MVDr. Jiří Korecký
Žižkova 489, Příbram
nebo Bubovice 68, Březnice; 775 643 640,
[email protected]
TÝNEC NAD SÁZAVOU
Veterinární poradna
– MVDr. Martina Jůzová,
MVDr. Daniela Mustafa Ali
Na Kněžíně 36, Týnec n. Sáz. – Brodce;
733 703 518, 603 818 284,
[email protected]
VELVARY
Veterinární poradna
– MVDr. Ivan Soukup
Pražská 58, Velvary;
www.veterinavelvary.cz, 315 761 019
ŽÍREC U DVORA KRÁLOVÉ
Veterinární poradna
– MVDr. Karin Seitlová
Žireč 56, Dvůr Králové nad Labem;
737 113 608
ŘEVNICE
Veterinární ordinace
– MVDr. Vojtěch Veverka
Bezručova 523, Řevnice;
602 312 577, 257 720 577
ŘÍČANY
Veterinární poradna – MVDr. Petr Košař
Osiková 226/3, Říčany;
605 780 690, 323 631 877, [email protected]
STARÉ MĚSTO
Veterinární poradna
– MVDr. Miroslava Svobodová
náměstí Hrdinů 14, Staré Město;
731 616 901
Produkty Energyvet získáte prostřednictvím Klubů Energy,
Konzultačních center nebo e-shopu. Plné kontaktní údaje získáte na: www.energyvet.cz
Trochu relaxu
na závěr
TEXT: REDAKCE
ÚSMĚVY „NĚMÉ“ TVÁŘE
Potkají se po čase dva ježkové. Jeden z nich obvázanou packou.
„Co se ti stalo,“ ptá se první.
,,Ále zapomněl jsem a podrbal se na zádech,“ odvětí druhý.
SUDOKU PRO ZÁBAVU
4
5
7
8
8
Mol se potká s mouchou a ptá se: „Chceš vidět moje
akrobatické létání?“
„A proč bych se na to měla dívat?“
„Protože i lidé, když létám, mi vždycky tleskají.“
9
7
6
7 1
3
1
4
8
CITÁTY O ZVÍŘATECH
6 2
5
Člověk má úžasnou schopnost hovořit, ale většina z toho,
co říká je prázdná a klamná. Zvířata jí mají méně, ale to málo,
co sdělují, je užitečné a pravdivé. A je lepší malá a pravdivá věc
než obrovská faleš.
7
9
6
6
3
2
1
– Leonardo Da Vinci –
Kolik má kočka životů?
Potřebuje-li něco zvíře, ví samo, kolik potřebuje.
Potřebuje-li něco člověk, nepozná to.
........................................................................
Nahraďte zvýrazněná čísla podle klíče písmeny.
– Démokritos –
1
2
3
4
5
6
7
8
9
V
E
S A O
J
N D M
animal magazín 19
GRAFIKON
Praktická pomůcka pro optimální výběr hlavního veterinárního preparátu.
Jednoduchý návod na použití na zadní straně.
Minimalizace chyb při určení správné regenerace zvířat.
Zakoupit lze v Klubech Energy nebo v e-shopu www.energyvet.cz