Posuzování uživatelských charakteristik kartografických produktů

Posuzování uživatelských charakteristik kartografických produktů:
interakce člověk a GIS
Sliviaková Andrea, Stachoň Zdeněk, Šašinka Čeněk, Zbořil Jiří
Přírodovědecká a filosofická fakulta Masarykovi univerzity
PřF MU Kotlářská 2, 611 37 Brno a FF MU Arna Nováka 1, 602 00 Brno Brno
[email protected], [email protected], [email protected], [email protected]
Abstrakt
Příspěvek si klade za cíl přiblížení způsobu užívání map a komplexních geografických informačních
systémů (GIS) a testování jejich uživatelských charakteristik. Některé z těchto systémů umožňují automaticky
získávat informace z vnějšího prostředí a na základě těchto tzv. kontextových informací přizpůsobit svoji
činnost, což lze považovat za rys umělé inteligence. Problematika je představena interdisciplinárně a jsou
uvedeny některé klíčové teoretické koncepty z oblasti kartografie a psychologie. Na kartografické rovině je
zpracován především proces vytváření map a interakce kartograf-mapa-uživatel. Z psychologické pozice je
potom posuzován možný vliv osobnostních a situačních proměnných na vnímání konkrétního kartografického
díla a proces následného vytváření mentální reprezentace reality, kterou mapa znázorňuje. Příspěvek se opírá o
výsledky nedávného výzkumu, ve kterém byl experimentálně zkoumán vliv tří alternativních kartografických
metod na vnímání reprezentované skutečnosti. Experiment byl realizován rovněž se záměrem, aby ověřil
možnosti počítačového testování vnímání různých kartografických reprezentací. Na základě získaných údajů je
nyní vyvíjen software s pracovním názvem multivariantní testovací program (MuTeP), který umožní zkoumat
výkony uživatelů jak statických, tak i interaktivních mapových reprezentací na různé úrovni kognitivního
zpracování. Příspěvek přibližuje možnosti zmíněného softwaru, mezi které patří sledování výkonů od úrovně
jednoduchých percepčních úloh (např. pozornost, reakční čas), až po úroveň komplexních kognitivních procesů
(např. rozhodování, či plánování).
1.
ÚVOD
Po staletí byly nejobvyklejším kartografickým produktem tradiční tištěné mapy. Prudký rozvoj
informačních technologií, ke kterému došlo na konci minulého století, však významně zasáhl do celé řady oborů
lidské činnosti a ani kartografie nebyla výjimkou. Dnes je typickým kartografickým výstupem reprezentace
geografických dat v digitální formě na monitoru počítače, případně na displeji přenosného digitálního zařízení.
Výrazné snížení technické i finanční náročnosti vytváření mapových výstupů přineslo i zásadní změnu přístupu
k tvorbě map. Tradiční mapy byly statické, byly typicky využívány pro řadu různých úkolů a bylo tedy žádoucí,
aby obsahovaly maximální možné množství informací, protože sloužily v prvé řadě jako analytický nástroj.
Omezením byla pouze horní mez přípustného grafického zaplnění (tzn. aby mapa byla ještě čitelná) (Staněk,
2007). Dnes je snahou kartografů mapu individualizovat, tj. vytvářet pro různé úlohy a různé skupiny uživatel
různé mapové výstupy. Mapa by měla obsahovat pouze minimální množství (vhodně zobrazených) informací
nutných pro to, aby byl uživatel schopen sdělovanou informaci rychle a především správně interpretovat.
Zatímco u práce s tradičními mapami se předpokládala poměrně vysoká úroveň znalostí uživatele, dnes jsou
složité analytické operace prováděny zcela nebo částečně automaticky a informace jsou uživateli prezentovány
ve formě, která odpovídá jeho individuální úrovni znalostí. Pro vytváření těchto mapových výstupů jsou
využívány geografické informační systémy (GIS). Definicí GIS existuje celá řada (viz např. Tuček, 1998). Podle
definice kterou předkládá Neumann (1996, str. 137) je GIS „organizovaná kolekce počítačového technického
vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu určená k účinnému sběru, pamatování,
údržbě, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace“. Tato definice jasně
podtrhuje fakt, že mapový výstup je často výsledkem komplexního analytického procesu, který zůstává většině
uživatelů skryt. Tuto skutečnost je nutné mít při zkoumání interakce mezi člověkem a GIS na paměti
Jedním z aktuálních směrů výzkumu v kartografii je tzv. kontextová adaptivní vizualizace*1. Při použití
tohoto přístupu probíhá výběr zobrazovaných prvků a volba způsobu jejich zobrazení na mapě automaticky
podle okolností jejich využití, tzv. kontextu. Typickými prvky kontextu jsou informace o uživateli (zkušenosti,
preference), situaci (poloha, čas), typu používaného zařízení (velikost displeje apod.) a činnosti, kterou je třeba
na základě zobrazovaných informací vykonat. Tyto údaje jsou získávány systémem buď automaticky
*1
Zde je na místě upřesnit, že termín vizualizace je v oblasti psychologie obvykle definován jako
schopnost vytvářet zrakové představy. V tomto kontextu však pod tímto termínem rozumíme zobrazení údajů na
mapě pomocí různých technických prostředků.
(prostřednictvím různých senzorů) nebo jsou přímo vloženy uživatelem. Lieberman a Selker (2000, str. 617)
tvrdí, že právě schopnost systému reagovat na kontext, ve kterém je používán, tvoří „podstatnou část toho co
nazýváme inteligencí při studiu umělé inteligence, či dobrým designem v oblasti studia interakce mezi člověkem
a počítačem“. V tomto smyslu lze tedy tvrdit, že zavedení kontextové adaptivní vizualizace do systémů GIS je
krokem na jejich cestě k umělé inteligenci.
2. Přenos kartografické informace
Vnímání procesu přenosu informace pomocí mapových reprezentací se měnilo v důsledku vývoje
kartografie jako vědy. Počátky prvních pokusů popsání principu přenosu kartografické informace byly vytvořeny
v 60. letech 20. století. Jedná se zejména o informační a komunikační teorii mapy, které byly rozpracovány v
polovině 60 let minulého století (Pravda, 1990). Informační teorie mapy redukovala mapu na prostředek přenosu
informace, který tvoří hlavní cíl mapy a tím i kartografie. Teorie vycházela ze zásad, že informaci na mapě
obsahuje každé místo na mapě (i prázdné), každá obsažená informace je primárně určena pro přenos a informace
obsažené na mapě je možné sčítat.
Tato teorie byla později jako nevyhovující nahrazena komunikační teorií mapy. Základem komunikační
teorie mapy byla představa, že mapa je prostředek komunikace a tvůrce mapy tvoří odesílatele informací a čtenář
příjemce. Komunikačním kanálem je potom vlastní mapa. Teorie předpokládala, že při přenosu informací
dochází k zkreslení (šumu) informace a hlavní úlohou kartografa je jeho odstranění (Pravda, 1990).
Jedním z autorů popisujících proces přenosu informace byl i československý kartograf A. Koláčný. Koláčný
je autorem schématu popisujícího proces přenosu informace z kartografa, či spíše tvůrce mapy, na čtenáře skrze
mapu, tvořící komunikační kanál, pomocí procesu objektivizace reality skrze mapový jazyk a jeho pochopení
čtenářem (viz obr.1). Tento přístup se stal do jisté míry paradigmatem kartografie a je některými autory v
upravené formě používán dodnes.
Obr.1. Koláčného schéma procesu přenosu informace z tvůrce mapy na čtenáře (Upraveno podle Pravdy, 1990).
Jiní autoři však tento přístup zpochybňují. Například MacEachren (1994) uvádí následující připomínky ke
Koláčného pojetí přenosu informace: 1. Použití komunikačního modelu jako paradigmatu kartografie vylučuje
velké množství způsobů použití map, 2. naprosto přehlíží vliv a příspěvek map v rovině umění a 3. stále větší
množství vědců nevnímá mapu jako objektivní reprezentaci reality, čímž vylučují myšlenku objektivního
výzkumu.
Přes výše uvedené námitky byl Koláčného model rozpracován dalšími autory například Moritou (2004) viz
obr.2. V tomto pojetí dochází na úrovni myšlení ke zpracování vstupní informace a k jejímu zhodnocení např.
vytvořením přidané hodnoty. Ku příkladu kartograf může zhodnotit jednotlivé stavby v prostředí z hlediska
jejich „hořlavosti“ a vytvořit znaky, které tento jev budou v mapě reprezentovat. Tímto aktem vytváří přidanou
hodnotu. Uživatel mapy (hasič) potom dokáže tento znak dešifrovat, vytvoří si na základě mapy mentální
reprezentaci daného prostředí včetně rizika vznícení jednotlivých budov a zhodnotí tuto informaci při plánování
zásahu v dané lokalitě.
Obr.2. Schéma procesu přenosu informace z tvůrce mapy na čtenáře (Upraveno dle Morita, 2004).
V poslední době rozpracované modely se zřejmě blíží realitě více. Nicméně je jisté, že nepostihují proces
přenosu kartografické informace dokonale. Z uvedeného je zřejmé, že proces přenosu informace pomocí
kartografických reprezentací je složitější. I díky rozvoji nových technologií můžeme předpokládat, že probíhá ve
více rovinách a v mnoha případech za interakce kartografa a uživatele mapy. Při popisu tohoto procesu je tedy
nutná spolupráce s odborníky z oblasti psychologie a testování potvrzující teoretická zjištění.
3. Geovizualizace z pohledu
psychologie
Aktuální poznatky z oblasti psychologie poskytují kartografům důležitá vodítka zejména v procesu
vytváření vhodných map. Umožňují detailnější porozumění jedinci a situaci, ve které je mapa používána. Využití
psychologické metodologie přináší možnost ověřit si funkčnost návrhů v praxi. Jde především o to, zda a
v jakém rozsahu dopomohla mapa danému uživateli dostat se k plánovanému cíli. V této souvislosti je z pohledu
psychologie potřebné zaměřit se na tyto klíčové otázky: Kdo pracuje s mapou? Za jakých okolností? S jakou
mapou?
3.1 Osobnostní proměnné
V souvislosti s osobností vystupuje do popředí úroveň odbornosti uživatele. Přišel již dotyčný do kontaktu
s mapou? Jak často uživatel mapu používá? S jakým typem mapy se setkává nejčastěji? Zkušenost se sebou
přináší určitou míru automatizace některých procesů, což snižuje nárok na pozornost a čas. Na druhé straně –
automatizace může způsobit zbytečnou fixaci na zažitých postupech a bránit tak flexibilnímu přizpůsobení se
novému způsobu práce s dosud neznámým typem mapy jakož i využití tvořivosti k řešení problému. Rozdíly
budou i v dalších kognitivních procesech: zatímco zkušený uživatel bude při práci s mapou využívat
analytického usuzování, začátečník, jehož jistota v dané úloze je nižší, bude postupovat spíše intuitivně
(Kostroň, 1997). Neméně důležitý je při zvažování uživatele jeho věk a s ním související kognitivní stupeň
vývoje. Zhruba u devítiletých až desetiletých dětí je možné očekávat, že budou lépe analyzovat figury a budou
více anticipovat ve srovnání s dětmi mladšími. Starší děti a dospělí jsou na rozdíl od mladších dětí ve zrakovém
vnímání mnohem aktivnější a při exploraci využívají strategie. Díky tomu jsou schopny vytěžit více informací a
dopustit se menšího množství chyb. V situaci zrakového vnímání jsme navíc po celý život vystaveni různým
klamům, jejich vliv se však v průběhu vývoje mění (Piaget a Inhelder, 1997).
Z dalších proměnných ovlivňujících interindividuální rozdíly uveďme ještě alespoň kognitivní styl a gender.
V prvním případě se jedná o specifický způsob, kterým daný jedinec poznává svět. Podle Hayese a Allinsona
(1998) kognitivní styl ovlivňuje způsob vyhledávání informací z okolí, jejich následné zpracovávání a
interpretaci i využívání těchto interpretací v řízení jednání. V souvislosti s geovizualizací může způsobovat
rozdíly např. kognitivní styl závislost/nezávislost na poli (field dependece/independence). Jedinci nezávislí na
poli snadněji oddělují objekty od jejich pozadí: vykazují dobrou schopnost jejich identifikace, i když jsou
zasazeny do prostředí, které může znesnadnit jejich nalezení. Naopak jedincům závislým na poli znesnadňuje
rozlišování objektů od okolí jejich tendence nechat se ovlivnit převládajícím kontextem (Zhang, 2004).
V souvislosti s gender se jeví jako podstatné kalkulovat s určitými rozdíly např. v souvislosti s mentálními
rotacemi, kdy lepší výkon podávají muži, či pamětí na lokaci objektu, která je spíše doménou žen (Silverman a
kol., 2007).
3.2 Situační proměnné
Situace a okolnosti, za jakých subjekt s mapou pracuje může dále modifikovat pravděpodobnost, s jakou
jedinec dospěje ke kýženému cíli (např. najít daný objekt, trasu apod.). Lze zvažovat především, zda se pracuje
s mapou přímo v terénu, a existuje tak možnost okamžitě srovnávat na mapě zobrazené údaje s reálným
prostředím. Určitá zkreslení mohou způsobit roční období a denní doba. Silný vliv má přítomnost časového
ohraničení, rušivých podnětů nebo jiného stresoru. Jak ukázala studie Vedharu a kol. (2000), přítomnost
přirozeného psychického stresoru souvisí se změnami v pozornosti a paměti. Svou roli sehrává samozřejmě i
znalost prostředí. V této souvislosti je možné uvažovat o analytickém a intuitivním myšlení obdobně, jak bylo
uvedeno v případě osobnostních proměnných: neznalost a nejistota v dané situaci vede spíše k intuitivnímu
myšlení, kdežto myšlení analytické se bude pravděpodobněji vyskytovat v situaci, se kterou subjekt již zkušenost
má.
Hammond (Kostroň, 1997) ve své teorii kognitivního kontinua (myšlení osciluje v závislosti na charakteru
řešeného problému mezi dvěma extrémy - intuitivním a analytickým způsobem myšlení) mimo jiné zmiňuje, že
pokud řešitel přizpůsobí svůj způsob myšlení charakteru úlohy, lze předpokládat lepší výkon. Pokud bude tato
terorie aplikována na oblast kartografie, tak lze předpokládat, že optimálních výkonů při užívání map bude
dosahováno za předpokladu, že charakter všech tří zmíněných interagujících složek bude sobě podobný.
Získáváme tak tuto triangulaci.
Situace
Osobnost
Mapa
Obr. 3. Interakce tří proměnných
Příkladem situace, která vyvolává či vyžaduje intuitivní způsob myšlení, může být práce hasiče při
rizikovém a neobvyklém zásahu. Informace (nápovědi) z prostředí nejsou příliš spolehlivé, přichází simultánně a
chybí jednoznačný organizující princip. Hasič je pod časovým tlakem a hledá první dobré řešení. Lze
předpokládat, že užitím vhodného kartografického produktu bude výkon hasiče facilitován. Reichenbacher a
Swienty (2007) kladou důraz na co největší redukci kognitivního zatížení při užívání mapy a zaměření
pozornosti uživatele na relevantní objekty, čehož lze podle nich dosáhnout použitím kognitivně adekvátní
vizualizace geografické informace. Příkladem situace vyvolávající analýzu může být následné zhodnocení
proběhlého zásahu. Situace je zcela odlišná, na práci je dostatek času, a tudíž i používaná mapa může nést více
informací a být tudíž zároveň i více kognitivně zatěžující.
3.3 Mapové proměnné
Na výsledné úspěšnosti či neúspěšnosti uživatele při práci s mapou se v neposlední řadě podílí mapa
samotná. Je potřeba brát v úvahu míru její interaktivity s uživatelem: zde je na jednom konci pomyslného
kontinua klasická papírová mapa a na konci druhém mapa interaktivně se přizpůsobující potřebám uživatele – ať
už na základě přímých příkazů od uživatele samotného, nebo na základě vyhodnocování automaticky získaných
kontextových informací zpracovaných pomocí algoritmů vytvořených autorem.
Mapy mají různou informační hodnotu. Pro danou situaci a daného jedince je optimální jiná úroveň
informací obsažených v mapě. Rozdíly může způsobit i metoda kartografického znázornění*2, která má vliv na
mentální reprezentaci mapou zobrazovaného jevu. Výzkum srovnávající výkony pokusných osob při práci
s mapou u tří alternativních kartografických metod znázornění byl publikován v Stachoň a Šašinka (2009).
Experiment ověřoval jednak stanovené hypotézy, zároveň ale posloužil jako podklad pro návrh a vývoj
kartografického testovacího softwaru. Jedním ze zjištění bylo, že kartografická metoda má vliv na mentální
reprezentaci zobrazované skutečnosti již na úrovni velice jednoduchých map. Jeden úkol spočíval v označení
oblasti s vysokým výskytem daného jevu. Na obrázku 4 je graficky znázorněna rozdílná prostorová distribuce
(četnost zaznačení okresů) při užití kartogramu ve srovnání s tečkovou metodou. Je patrné, že při použití tečkové
*2
stejná data lze znázornit různým způsobem
metody je větší celkový rozptyl odpovědí a zároveň byly voleny jiné okresy než u kartogramu, které tak
vytvořily jiné ohnisko – oblast s vysokým výskytem daného jevu.
1
2
A
B
Obr. 4. Rozdílné prostorové distribuce (A, B), tj. četnost zaznačení jednotlivých okresů, při užití kartogramu (1)
a tečkové metody (2)
Z psychologického hlediska (např. Sternberg, 2002) je možné na základní úrovni rozlišovat mezi
zobrazeními*3 ikonickými, tedy analogiemi objektů reálného světa a zobrazeními symbolickými, tedy arbitrárně
přiřazenými zástupnými reprezentacemi daného objektu. Oba typy znaků (zobrazení) mají opodstatnění k použití
v různých situacích. Podle Drápely (1983) jsou ikonické znaky vhodné k použití na mapách určených pro
širokou veřejnost. Lze u nich totiž předpokládat rychlejší pochopení významu, protože přímo nevyžadují
prostudování legendy. Na druhou stranu však po grafické stránce zatěžují mapu více než znaky symbolické.
Proto v mapách určených pro odborníky (zkušené uživatele) se dává obvykle přednost zobrazením
symbolickým.
4.
Možnosti zkoumání
uživatelské kvality kartografických děl
Voženílek (2005) uvádí, že jedním ze způsobů, jak dosáhnout co nejvyšší úrovně použitelnosti map, je
zapojit uživatele přímo do procesu jejich vytváření. Jednou z možností je, obrátit se přímo na uživatele a zeptat
se ho na jeho zkušenosti a preference. Jedná se o subjektivní výpověď a hodnota takto získaných údajů je
omezena schopností dotazovaného vlastního sebepozorování. Alternativním řešením, které vede ke zisku
objektivních údajů, je pozorování chování a registrace výkonů uživatelů při práci s konkrétním kartografickým
dílem.
Při spolupráci na projektu „dynamická geovizualizace v krizovém managementu“ vznikla poptávka ze
strany kartografů po nalezení způsobu, který by umožňoval zkoumat různé charakteristiky kartografických
produktů v různých fázích vývoje na velkém vzorku zkoumaných osob. Na základě definovaných kritérií a na
základě praktické zkušenosti s počítačovým testováním v již realizovaném experimentu byl navržen design
nového výzkumného nástroje - „Multivariantního testovacího programu (MuTeP)“. Software je v současné době
vyvíjen a připravován pro užití v prvním z řady experimentů, které umožní srovnání kartografických produktů
určených pro užití v krizovém řízení.
4.1
Popis Multivariantního
testovacího programu
MuTeP pracuje jako webový klient a umožňuje tedy online testování. Jsou předem vytvořeny šablony, které
examinátor může sestavovat dle potřeby experimentu. Do šablon, které se liší např. dle povolených funkcí, lze
vkládat vlastní podnětový materiál - mapu resp. jakýkoliv obrázek, animaci či video. Podnětový materiál může
být prezentován jako statický obrázek nebo jako interaktivní mapa s běžnými funkcemi (zoom, posun apod.).
Pokusná osoba plní požadované úkoly bodovým či liniovým označováním. Do databáze jsou ukládány veškeré
provedené akce (kromě pohybu myší) např. krok zpět, přiblížení, přepnutí do legendy. Rovněž je zaznamenáván
čas všech akcí a při označování objektů na podnětovém materiálu i souřadnice. Lze předem definovat správné
odpovědi resp. plochy na podnětovém materiálu. To umožňuje následné automatizované vyhodnocení. Součástí
programu je i např. textový editor.
4.2
Testování kartografických děl
Pokusným osobám lze prezentovat jak statické mapy, tak mapy s dynamickými znaky, rovněž lze sledovat
výkony při práci s interaktivními mapami. Lze rozlišit dva krajní typy úloh. Na jedné straně pomyslné osy jsou
úlohy, ve kterých se sledují relativně izolované kognitivní funkce např. zapamatování si izolovaných znaků či
rozdíly ve výkonech při diskriminaci alternativních variant znaků v mapovém poli. Zajímavější typy úloh nás ale
čekají na opačném pólu. Zde lze zadávat složitější typy úloh a sledovat např. proces plánování a rozhodování
jedince na základě informací obsažených v mapách. Příkladem takové úlohy může být vybrání optimální lokality
pro shromažďování při evakuaci a vypracování únikových cest. U těchto typů úloh je již nutné, aby pokusná
osoba transformovala data z mapy do mentální reprezentace lokalit či jevů a na základě toho jednala. Na základě
těchto výkonů a při srovnání s reálným prostředím, které je mapou zobrazováno, lze zjišťovat, nakolik přesně a
spolehlivě dokáží různé mapy přenášet informaci koncovému uživateli. Z pohledu kartografa lze posuzovat
kvalitu mapy např. z hlediska její čitelnosti, intuitivnosti nebo informační bohatosti.
4.3
Testování psychologických
proměnných
Charakter MuTePu umožňuje jeho využití i pro zkoumání psychologických proměnných. MuTeP byl
navržen tak, aby bylo s jeho pomocí možno administrovat různé psychologické testy resp. vytvořit jejich
počítačové mutace. Jedná se o všechny druhy dotazníků a sebeposuzovacích škál, výkonové testy (např. VMT,
Raven), objektivní testy osobnosti (např. EFT, The Vienna Risk-Taking Test – Traffic) ale i testy projektivní
*3
V kartografii se používá termín znaky
(např. TAT, Rosenzweigův frustrační test). Vhodnost užití tohoto výzkumného nástroje lze posoudit i mírou
automatizace při vyhodnocování jednotlivých testů. Při počítačové administraci např. Bourdonova škrtacího
testu se eliminuje chyba měření. Zaznamenává se nejen finální výkon a čas, ale jsou k dispozici i údaje o
případné oscilaci výkonu v průběhu testu. Vyhodnocení správnosti odpovědí je plně automatizované. Naproti
tomu při počítačové administraci Zulligerova testu, kdy proband zapisuje svou interpretaci podnětových skvrn
do textového editoru a následně linií označuje spatřené objekty, je vyhodnocování protokolů stále v rukou
examinátora. MuTeP v této podobě nabízí examinátorovi vytvoření širších testovacích baterií, kdy lze pomocí
jednoho nástroje zkoumat jak výkony při práci s mapou, tak i zároveň získávat údaje z psychologických testů.
V současné době je mj. sestavována pro účely experimentu série úloh, ve které bude ověřována kvalita nově
vytvořené znakové sady určené pro GIS center tísňového volání linky 112. Je sice možné a relativně snadné
zkoumat jednotlivé kartografické znaky izolovaně, ale v důsledku takového designu výzkumu by se výrazně
snížila ekologická validita zjištění. Znakovou sadu je nutné vnímat jako koherentní celek, kdy jsou jednotlivé
znaky utvářeny s jistým záměrem s vizí celku a dle dané logiky uváděny do vztahů a tříd. Proto ani ve vlastním
experimentu nesmí být znaková sada fragmentována a znaky sledovány izolovaně mimo kontext celku znakové
sady a mapového pole. V první fázi návrhu experimentu je třeba vytyčit, která charakteristika znakové sady bude
sledována. Kartografové hovoří např. o intuitivnosti znaků resp. znakové sady či jejich čitelnosti a přehlednosti.
Tyto pojmy je třeba „přeložit“ do psychologické terminologie a určit, s kterými psychickými funkcemi souvisí a
na základě toho následně sestavit experimentální úlohy. Série může vypadat následovně. Pokusné osobě (PO) je
zadána instrukce, aby vyhledala v legendě odpovídající znak pro zadaný pojem (např. nemocnici) a následně má
označit objekt přímo v mapě. V první části, kdy PO vyhledává znak v mapové legendě, je sledována přehlednost
znakové sady a logičnost uspořádání obsahu. Doba, kterou PO potřebuje pro vyhledání jednotlivých znaků se
opakováním snižuje a pokud při srovnání s alternativní (kontrolní) mapovou sadou je křivka učení odlišná, lze
usoudit, že se ve sledované charakteristice obě znakové sady liší. V následující fázi PO označuje znak přímo
v mapovém poli a je tak měřena jeho další na první vlastnosti nezávislá charakteristika. PO vyhledávájí cílový
podnět – požadovaný znak, který musí odlišit od ostatních podnětů - distraktorů. Výkony v této části úlohy
referují k vizuální rozlišitelnosti a čitelnosti znaku.
Zcela nové neprobádané výzkumné pole se kartografům otevírá v důsledku změny technologie vizualizace
kartografických děl. Již bylo zmíněno, že díky moderní technologii se přechází z tištěných papírových map na
mapy digitálně zobrazované na displejích. Nová technologie umožňuje na rozdíl od staré poprvé použít
dynamické prvky. Jednotlivé znaky se mohou na mapovém poli zvětšovat, měnit barvu či tvar dle potřeby a
v kontextu dané situace. Rovněž je možné zobrazovat pohybující se objekty (transport nebezpečného nákladu),
či jiné jevy (šíření lesního požáru). Do procesu vnímání kartografického díla tak vstupuje nová zásadní
proměnná a tou je pohyb. Sternberg (2002) uvádí výzkum McLeoda a spolupracovníků, kteří přichází ze
zjištěním, že pohyb zrakové vyhledávání někdy zrychluje a usnadňuje a jindy naopak inhibuje. V důsledku
pohybu dochází rovněž k zrakovým klamům např. iluzorním sloučením, což je jev, kterému se při tvorbě snaží
kartografové zamezit.
Vizí pro budoucnost je implementace testovacího modulu přímo do GISu, která by tak ještě zvýšila jeho
adaptabilitu. Uživatel by před vlastním použitím kartografického díla prošel sérií testů, jeho výkony by byly
automaticky vyhodnoceny a GIS by následně nabídl to uživatelské rozhraní, které nejlépe odpovídá
psychologickým charakteristikám konkrétního uživatele.
Příspěvek byl zpracován jako součást řešení výzkumného záměru č. MSM0021622418 „Dynamická
geovizualizace v krizovém managementu“.
LITERATURA
[1]
Drápela, M. V. (1983). Vybrané kapitoly z kartografie. Praha: SPN.
[2]
Hayes, J., & Allinson, Ch. W. (1998). Cognitive style and the theory and practice of individual and
collective learning in organizations. Human Relations, 51(7), 847-871. Retrieved March 30, 2009, from
ABI/INFORM Global database. (Document ID: 32052860).
[3]
Kostroň, L. (1997). Psychologie vytváření úsudků (teorie a metodologie Egona Brunswika, K. R.
Hammonda a jejich následovníků). Brno: Masarykova univerzita.
[4]
Lieberman, H., & Selker, T. (2000): Out of context: Computer systems that adapt to, and learn from,
context. IBM Systems Journal, 39(3&4), 617-632. IBM Corporation, Riverton, NJ, USA. Retrieved March, 3,
2009, from <http://www.research.ibm.com/journal/sj/393/part1/lieberman.pdf>
[5]
MacEachren, A., M. (2004). How Maps Work: Representation, Visualization, and Design. New York:
The Guilford Press.
[6]
Morita, T. (2004). Ubiquitous Mapping in Tokyo. International Joint Workshop on Ubiquitous, Pervasive
and Intenet Mapping (UPIMap2004), Tokyo, Japan, 2004. Retrieved September, 7, 2004, from
http://www.ubimap.net/upimap2004/html/papers/UPIMap04-A-01-Morita.pdf
[7]
Neumann, J. (1996). Geografická informace. Praha: Ministerstvo hospodářství ČR.
[8]
Piaget, J. & Inhelder, B. (1997). Psychologie dítěte. Praha: Portál.
[9]
Pravda, J. (1990). Základy koncepce mapového jazyka. Bratislava: Geografický ústav Slovenskej
akadémie vied.
[10] Reichenbacher, T., & Swienty, O. (2007). Attention-guiding geovisualisation. In: Proceedings of the 10th
AGILE International Conference on Geographic Information Science, Aalborg, Retrieved March 3, 2009 from
http://people.plan.aau.dk/~enc/AGILE2007/PDF/143_PDF.pdf
[11] Silverman, I., Choi, J. & Peters, M. (2007). The hunter-gatherer theory of sex differences in spatial
abilities: Data from 40 countries. Archives of Sexual Behavior, 36(2), 261-8. Retrieved March 24, 2009, from
ProQuest Medical Library database. (Document ID: 1263243661).
[12] Stachoň, Z., & Šašinka, Č. (2009, January). Perception of various cartographic representations under
specific condition. In Cartography and geoinformatics for early warning and emergency management: Towards
better solutions. Brno, Czech Republic.
[13] Staněk, K. (2007, January). Kartografická vizualizace pro krizový managent. Přednáška v rámci
neveřejného zasedání řešitelů projektu Dynamická geovizualizace v krizovém managementu. Cikháj, Czech
Republic. Unpublished.
[14]
Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
[15]
Tuček, J. (1998). Geografické informační systémy. Principy a praxe. Praha: Computer Press.
[16] Vedhara, K., Hyde, J., Gilchrist, I.D., Tytherleigh, & M., Plummer S. (2000). Acute stress, memory,
attention and cortisol. Psychoneuroendocrinology, 25 (6), 535-49.
[17] Voženílek, V. (2005). Cartography for GIS. Geovisualization and Map Communication. Olomouc:
Univerzita Palackého.
[18] Zhang, L. (2004). Field-dependence/independence: cognitive style or perceptual ability?––validating
against thinking styles and academic achievement. Personality & Individual Differences, 37(6), 1295-1311.