Na obranu Lunárního Sabatu: 2. část

Na obranu Lunárního Sabatu: 2. část
Pravda si neprotiřečí. Když je vše okolo zmatek a chaos, pravda jediná je nezranitelná.
V zarážející vřavě mnoha protichůdných
názorů se objevila různá tvrzení proti
Biblickému lunárnímu Sabatu. Většina z
nich je důsledkem nedostaku poznání a
porozumění pravdě.
Všichni jsme zdědili mylné představy a
tradice předané pohanským křesťanstvím.
Avšak Písmo odhaluje svá tajemství
každému Hledači Pravdy. Nikdo nemusí
zůstat ve zmatku a omylu.
Zde je 7 běžných námitek proti
Biblickému lunárnímu Sabatu a
odpovědi na ně:
NÁMITKA Č.1: “Lunární Sabatisté
nepočítají některé dny týdne. Jejich kalendář je plný ne-dnů!”
ODPOVĚĎ: Neexistuje nic takového jako “ne-den” nebo “prázdný den”. Veškerý čas se počítá a biblický lunisolární kalendář nevynechává žádný čas. Solární a luni-solární kalendáře užívají rotaci země okolo slunce k
výpočtu roků. Protože solární rok trvá 365.25 dní, nadbývající čas je u Gregoriánského kalendáře vyřešen
přidáním přechodného dne. Tímto “přechodným” dnem je 29. únor a dochází k němu každé čtyři roky.
U solárních kalendářů jsou délky měsíců libovolně zvoleny a nejsou zakotveny k ničemu v přírodě. Biblický
luni-solární kalendář naproti tomu spojuje své měsíce s cykly měsíce. Lunace, podobně jako solární rok, není
celé číslo a trvá 29,5 dní. A proto mají některé měsíce 29 dní a jiné 30 dní.
Když má měsíc 30 dnů, je 30. den “translation” dnem. „Translation“ den se nachází mezi posledním sedmým
dnem Sabatem v měsíci a dnem Nového Měsíce následujícího měsíce. Není součástí týdenního cyklu, ale NENÍ
“prázdný” den. Má své datum v měsíčním cyklu.
NÁMITKA Č.2: “V lunárním kalendáři se Sabat pohybuje různě každý měsíc. Týdenní Sabat připadá na
různé dny týdne. Někdy je to v pondělí, další měsíc ve středu a poté ve čtvrtek. Nikdy není stálý.”
ODPOVĚĎ: Nejvíce znatelný rozdíl mezi Gregoriánským kalendářem a Biblickým kalendářem se nachází v
týdenním cyklu. Gregoriánský
kalendář, podobně jako předchozí
Juliánský kalendář, má neustále se
opakující týdenní cyklus. Biblický
kalendář, podobně jako většina
starodávných kalendářů, ho nemá.
Jedině tento rozdíl v týdenních
cyklech způsobuje, že se lunární
Sabat
jeví
z pohledu
Gregoriánského kalendáře jako
proměnlivý od měsíce k měsíci.
Biblický kalendář je však velmi
stálý. Protože týdenní cyklus
Biblického kalendáře začíná vždy
opět s Novým Měsícem, datumy
měsíce dopadají vždy na stejné dny
týdne.
Tak tomu není na Gregoriánském
solárním kalendáři. Sedmý den
Sabat se pohybuje od datumu k datumu, který je každý měsíc jiný po celý rok.
Pravý Biblický Sabat je však velmi stálý, není proměnlivý a vždy dopadá na 8., 15., 22. a 29. den lunárního
měsíce.
NÁMITKA Č.3: “Nové Měsíce nemohou být Sabaty jednoduše proto, že Bible udává množství příkladů, kdy
lidé cestovali nebo pracovali v den Nového Měsíce!”
ODPOVĚĎ: Je pravda, že Bible udává příklady lidí, jak cestují nebo budují svatostánek na Nový Měsíc. Je to
proto, že Nové Měsíce nejsou sedmý den Sabat. Různá omezení ohledně cestování a vaření v sedmý den Sabat
se neaplikovala na dny Nového Měsíce.
Přesto jsou dny Nového Měsíce dny uctívání. Jsou to dny, kdy je rodina pospolu. Dny radosti a díkůvzdání za
požehnání minulého měsíce a obnovení zasvěcení pro nadcházející měsíc. Nové Měsíce jsou vlastní skupinou
dnů uctívání.
To je demonstrováno v záznamu požadovaných obětí uvedených v Numeri 28 a 29. Dny s nejmenším
množstvím požadovaných obětí byly obyčejné pracovní dny. Sedmý den Sabat měl více požadovaných obětí
než obyčejné pracovní dny. Dny Nového Měsíce měly dokonce ještě více požadovaných obětí než sedmý den
Sabat. Jen roční svátky měly více požadovaných denních obětí než Nové Měsíce.
Písmo prezentuje dny Nové Měsíce jako čas bohoslužby na věčnosti:
„I stane se, že od Nového Měsíce do Nového Měsíce, od Sabatu do Sabatu přicházeti bude všeliké tělo, aby se
klanělo přede mnou, praví Yahuwah.“ (viz Izaiáš 66,23)
Všichni, kdo touží uctívat Stvořitele, tak budou činit v Jeho ustanovené časy: týdenní, měsíční a roční časy
určené k bohoslužbě.
NÁMITKA Č.4: “Tato myšlenka lunárního Sabatu si sama protiřečí! Pokud by tato teorie byla pravá,
znamenalo by to, že k vyjití z Egypta došlo na lunární Sabat a tím by byl Sabat porušen.”
ODPOVĚĎ: Je pravda, že Izraelité opustili Egypt v 15. den Prvního měsíce. Nepřestoupili však Sabat, protože
svaté hodiny již pominuly, když odcházeli.
Biblický záznam poskytuje dvě důležité zmínky ohledně času vyjití z Egypta.
Numeri 33,3 udává datum Exodu:
„Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze
vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských.“ (Numeri 33,3)
Deuteronomium 16,1 odhaluje, že k tomu došlo v noci:
„Ostříhej měsíce Abib, abys slavil Fáze Yahuwaha tvého Elohim, nebo toho měsíce Abib vyvedl tě Yahuwah
tvůj Elohim z Egypta v noci.“ (viz Deuteronomium 16,1)
Datum Exodu bylo 15. Abib, první měsíc, den po Fázi (Pesachu). V lunárním měsíci je 15. den vždy sedmý den
Sabat. Avšak Izraelité odešli v noci, poté, co pominuly svaté hodiny Sabatu.
Musíme si pamatovat, že Yahuwah je Zákonodárce. Tak jako si pravda sama neprotiřečí, Yahuwah, který sám
je pravda, nikdy nepřestupuje Své vlastní zákony.
NÁMITKA Č.5: “Sobota byla vždy sedmým dnem Sabatem. A právě to slovo 'Sabbath' bylo zachováno v
mnoha jazycích a vždy určovalo sedmý den sobotu.”
ODPOVĚĎ: Skutečnost, že slovo “Sabbath” se objevuje v mnoha jazycích, není důkazem, že sobota je
biblický Sabat. Dokazuje to jen, jak dalece se rozšířilo zpohanštělé křesťanství. “Sobota”, stejně tak jako cyklus
stále se opakujících týdnů, je celkem nedávný přídavek ke kalendáři.
Když Julius Cesar odstranil luni-solární kalendář z Římské republiky a přijal přímý solární kalendář, Juliánský
kalendář, měl týden osm dní, pojmenovaných od A do H.
Když Mitraismus, tajný kult Peršanů, získal na popularitě v Římě, byl přijat pohanský planetární týden. Takto
vznikl sedmidenní týden začínající na dies Saturni, neboli Saturnův den. Druhým dnem týdne byl dies Solis,
neboli Den Slunce. Třetím dnem týdne byl dies Lunæ, neboli Den Měsíce. Týden končil na dies Veneris, čili
Venušin Den, což je dnešní pátek.
Římské přijetí Mitraismu je přímo zodpovědné za ukončení osmidenního Juliánského týdne a přijetí
sedmidenního planetárního týdne:
“Není pochyb o tom, že rozmach iránských [peršanských] mystérií hrál zásadní roli ve všeobecném přijetí týdne
s nedělí jako svatým dnem ze strany pohanů. Názvy, které nevědomě používáme pro ostatních šest dní, se
začaly používat ve stejnou dobu, kdy Mitraismus získal své stoupence v provinciích Západu a není přehnané
domnívat se, že existuje souvislost mezi jeho triumfem a tímto současným fenoménem.” (Robert L. Odom,
Sunday in Roman Pagansim, p. 157.)
Mitraismus byl sluneční kult. A proto se Den Slunce stal stále důležitějším.
“Věhlas doprovázející dies Solis [den Slunce] se zajisté taky přičinil o
všeobecné uznání neděle jako svátku. To je spojené s důležitější skutečností, a
sice, přijetím týdne všemi Evropskými národy.” (Franz Cumont, Astrology
and Religion Among the Greeks and Romans, p. 163.)
Sedmidenní planetární týden byl pojmenován podle planetárních bohů. Když
se tento týden rozšířil po celé Evropě, rozšířila se spolu s tím i jména dnů
týdne.
Mnoho jazyků dnes dokazuje římsko katolický vliv přejmenováním prvního
dne týdne neděle na “Den Páně” a soboty, sedmého dne týdne jako “Sabbath”.
To však NEJSOU původní jména dnů týdne.
“Astrologický vliv je samozřejmě ještě výraznější na okraji Římské říše, kde
křesťanství přišlo až mnohem později. Angličtina, holandština, bretonština,
velština a korniština, což jsou evropské jazyky, ve kterých se až dodnes
uchovala původní planetární jména všech sedmi dnů týdne, jsou všechno jazyky, kterými se hovořilo v
oblastech, které byly mimo křesťanský vliv během prvních staletí naší éry, kdy byl astrologický týden šířen po
celé říši.” (Eviatar Zerubavel, The Seven Day Circle: The History and Meaning of the Week, p. 24.)
Roman Socha Mitra
Sobota, stejně jako pohanský Juliánský kalendář, který ji přijal v prvních staletích n.l., je nepopiratelně
pohanská. Není to pravý Biblický sedmý den Sabbath a žádné množství přejmenování na “Sabbath” ho nemůže
transformovat na pravý biblický Sabbath.
“Pohanská jména planetárního týdne byla uchována v kalendáři používaném mezi takzvanými křesťanskými
národy. Pokaždé, když se podíváme na kalendář, máme před námi stálou připomínku sloučení pohanství a
křesťanství, ke kterému došlo v důsledku velkého náboženského odpadlictví – onoho “odpadnutí”
předpovězeného apoštolem Pavlem, ke kterému došlo v prvních staletích křesťanské církve a které vytvořilo
dnešní Babylon protichůdných sekt a vyznání, jež vyznávají jméno Kristovo.” (Robert L. Odom, Sunday in
Roman Paganism, p. 202.)
NÁMITKA Č.6: “Lunární cyklus má na svědomí to, že člověk poruší skutečný nenarušený řetězec sedmých
dnů Sabatů, který se táhne zpět až k týdnu Stvoření.”
ODPOVĚĎ: Toto je úsudek založen na dlouho trvajícím názoru, že týden střídá týden bez přestávky od doby
Stvoření. Avšak moderní týden pochází přímo z pohanství. Počínaje jmény dnů týdne až k opakujícímu se
týdennímu cyklu je možné vystopovat pohanský původ dnešního týdne. (Nedokonalost stále se opakujících
týdenních cyklů je demonstrována na člověkem vytvořené Mezinárodní datové hranici)
Jediná podobnost s Biblickým týdnem je počet dnů v týdnu. Obojí, moderní týden a Stvořitelský týden, má
sedm dnů. Moderní týden je však Satanův klam, předurčen k tom, aby napodobil Biblický týden.
Planetární týden byl upraven do moderní podoby se začátkem v neděli a koncem v sobotu na koncilu v Nicæa
ve čtvrtém století n.l.:
“V roce 321 n.l. určil Konstantin, císař
Říma, . . . skrze civilní uzákonění “ctihodný
den Slunce”, jenž byl pak “hoden svého
uctívání”, týdenním dnem odpočinku v říši.
. . Uzákonění týdenního zachovávání neděle
způsobilo oficiální uznání sedmidenního
týdne a jeho začlenění do oficiálního
kalendáře Říma. Římané pak tento kalendář
předali nám a v něm stále máme dávné
planetární názvy dnů týdne.” (Robert L.
Odom, Sunday in Roman Paganism, pp.
244.)
“Padělek uctívání vyžaduje padělek
kalendáře a koncil v Nicæa to poskytnul.
Biblický kalendářní systém byl nahrazen
pohanským
solárním
kalendářním
systémem a planetární týden nahradil Biblický týden, který byl závislý na Měsíci.” (eLaine Vornholt & L. L.
Vornholt-Jones, Calendar Fraud, p. 53.)
“Tento planetární týden byl pohanským padělkem pravého Biblického týdne ustanoveného Stvořitelem na
počátku historie Země. V tomto padělaném týdnu používaném ve starodávném pohanství, byl “úctyhodný den
Slunce” uznáván pohany více než ostatních šest dní, protože byl považován za svatý díky Slunci, hlavou mezi
planetárním božstvem. . . . Tak jako pravý Sabat je neodlučně spojen s Biblickým týdnem, tak i falešný Sabat
[sobota] pohanského původu potřeboval týdenní cyklus. Takto vidíme, že planetární týden pohanství je
dvojčetem neděle a že tyto dvě padělané instituce jsou propojené . . .” (Robert L. Odom, Sunday in Roman
Paganism, pp. 243-244.)
NÁMITKA Č.7: “Konflikt mezi zachováváním neděle a zachováváním Sabatu byl vždy konfliktem proti dni
běžně známém jako “sobota. Není žádný záznam o konfliktu mezi nedělí a pohyblivým Sabatem, není žádný
záznam o křesťanech, že by kdy užívali odlišný kalendář.”
ODPOVĚĎ: To není pravda a záznamy dějin to potvrzují. Přechod z uctívání podle Biblického kalendáře k
plnému přijetí pohanského kalendáře nebyl událostí, která se udála přes noc nebo dokonce během jednoho
života. Byl to proces vkrádajícího se kompromisu po staletí. Jakmile někteří křesťané začali odpadávat od víry a
přijímat různé prvky pohanství, jiní křesťané stáli pevně za pravdou a nenechali se zviklat, i když se setkali s
tvrdou opozicí.
“Na každém kroku směrem k odpadlictví, na každém kroku k přijetí forem uctívání slunce a proti přijetí
zachovávání neděle samotné, byl neustálý protest všech opravdových křesťanů. Ti, kteří zůstali věrní Kristu
[Spasiteli] a pravdě čistého slova . . . [Yahuwahova], zachovávali Sabat Pána podle přikázání a podle slova . . .
[Elohima], který ustanovil Sabat jako znamení, skrze které je Pán, Stvořitel nebe a země, odlišen od všech
jiných bohů. Tito následovně protestovali proti každé fázi a formě uctívání slunce. Jiní učinili kompromisy,
obzvláště na východě, když zachovávali obojí: Sabat a neděli. Ale na západě pod vlivem Říma a pod vedením
církve a biskupů Říma, neděle samotná byla přijata a zachovávána.” (A. T. Jones, The Two Republics, pp. 320321.)
Tyto vkrádající se kompromisy křesťanů, kde někteří měli den uctívání v lunární Sabat a neděli, jiní v sobotu a
neděli, a další jen v neděli, způsobily velký zmatek mezi pohanskými Mitraisty.
Tertullian, ranný křesťanský spisovatel, přiznává tuto skutečnost. Jasně udává, že křesťané, kteří uctívali
Saturnův den jako sedmý den týdne, se sami odchýlili od zvyklostí Izraelitů, o kterých nevěděli.
“Měli by nás mít za Peršany [Mitraisty], nejspíš . . . Důvodem pro to je, domnívám se, že je známo, že se
modlíme k východu . . . Podobně, jestliže věnujeme den Slunce slavnosti (ze zcela odlišného důvodu než
uctívání Slunce), jsme na druhém místě za těmi, kdo uctívají den Saturna, kteří se sami odloučili od židovského
zvyku, o kterém neví.” (Tertullian, Apologia.)
Zvyk uctívat Saturnův den, sedmý den týdne od doby, kdy byl
přeměněn z prvního na poslední den týdne, byl založen na
zvyku Izraelitů uctívat sedmý den Sabat. Avšak sobota nebyla
hebrejským Sabatem, protože týdenní cykly byly odlišné.
Další důkaz o křesťanech užívajících Biblický kalendář a
pohanský Juliánský kalendář můžeme najít na různých
nápisech na ranných hrobkách. Jeden z nejstarších náhrobních
nápisů sahá až do roku 269 n.l., kde je psáno:
Hůlkový kalendář nalezený u Titových lázní
uvádí sobotu (neboli dies Saturni - den
Saturna) jako první den pohanského
planetárního týdne (vyroben 79 - 81 n.l.)
„V konzulátu Klaudia a Paterna, na Nones v listopadu, v den
Venuše, 24. dne lunárního měsíce, je Leuces uložena ke své
předrahé dceři Seveře a k Tvému Svatému Duchu. Zemřela ve
věku 55 let, 11 měsíců a 10 dnů.“ (E. Diehl, Inscriptiones
Latinæ Christianæ Verteres, p. 193.)
To je úžasné potvrzení toho, že křesťané užívali lunární měsíce.
„Nones“ v listopadu je 5. listopad, který v ten rok připadal na
den Venuše, neboli pátek. Avšak 24. den lunárního měsíce je
druhým dnem týdne!
Skutečnosti dějin odhalují, že sobota není nic jiného, než jen den pohanského planetárního týdne, uctívající
krvežíznivého planetárního boha Saturna.
Širokosáhlé přijetí tradice vedlo mnohé k domněnce, že jejich nauka je založena čistě na Písmu, zatímco je
skutečnost taková, že mnohé nauky jsou pouze starodávnými zvyky pocházejícími z pohanství.
Všichni mají posvátnou zodpovědnost studovat každou nauku pro sebe samé. Ať nikdo nezaujme postoj proti
pravdě o Biblickém kalendáři, dokud důkladně neprostuduje danou oblast. Písmo Svaté varuje předtím, aby
kdokoliv zaujal uspěchaný a dogmatický postoj dříve, než prozkoumá pravdu.
“Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.” (Přísloví 18,13)
Sabat, který je znamením věrnosti Stvořiteli, má mimořádný význam pro každého, kdo žije na zemi. A proto:
„Horlivě usiluj, aby ses před Elohima postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět a který
správně rozděluje slovo pravdy.“ (2.Timoteova 2,15)
Přijmeš výzvu Nebes studovat pro sebe sama?
Budeš hledat, abys našel a zachovával pravý sedmý den Sabat?
Klikni zde a shlédni video!