mezináboženské vztahy mezináboženské vztahy

t é m a
MEZINÁBOŽENSKÉ
VZTAHY
Souèasná doba nás vyzývá k hledání nového modelu mezináboženských vztahù
Ivan Štampach
Dnešní lidstvo má nesrovnatelnì vìtší možnosti cestování; též informace proudí všemi smìry mnohem rychleji a v obrovském rozsahu. To staví náboženství dnešního svìta do zcela jiných vztahù než
v minulosti.
dodnes. V Èínì témìø dva tisíce let existuje ochota k muèednictví s agresivitou vùèi
Pouèení z historie?
vedle sebe importovaný buddhismus s kla- lidem jiných pøesvìdèení. Poukazuje se na
Historii mezináboženských vztahù tu nelze sickým náboženstvím rozdìleným na kon- to, že pøi sporech o pragmatické zájmy býpøedstavit ani náznakovì. Je zøejmé, že naši fuciánskou a taoistickou vìtev. Podobnì vají strany sporu ochotnìjší ke kompromisu.
pøedkové mìli chabé možnosti komunikace. v sousedním Japonsku buddhistické smìry Od poèátku 20. století jsou vnitrostátní nebo
mezistátní ozbrojené konflikty s výraznou
Civilizace (a v jejich rámci zemì a národy) vedle pùvodního domácího šintó.
byly více izolované než dnes. Znalosti jiných
Když už se nìkdy v minulosti spontán- náboženskou komponentou vzácné, ale vínáboženství byly chabé. V kanonických nì prolomily informaèní bariéry, formoval me, jak kruté jsou (Severní Irsko, Libanon,
a jiných závažných textech najdeme neuvì- se vztah dvojím možným zpùsobem. Tam, Balkán, Indie, Pákistán) a jaké obavy veøejøitelné omyly, ba snad i dezinformace. kde byl spíše pøátelský, došlo k nábožen- nosti vzbuzují.
Je-li aspoò èásteènì historia magistra
Z neznalosti pak vyrùstaly v široké veøej- skému synkretismu. Šlo o míšení prvkù více
1
vitae,
mùžeme navázat na vzácné, ale innosti pøedsudky a z nich nedùvìra.
náboženství. Nìkdy šlo o jakési pohlcení
spirující
zkušenosti s programovì pøátelVíme však také, že náboženství se nutnì slabšího náboženství silnìjším. Nepøispívaskými
vztahy
náboženství, napø. mezi jugeograficky dotýkala a uprostøed religióznì lo to pøíliš ke zjednodušení náboženské
daismem,
køesanstvím
a islámem na Pyrevymezené kultury èasto žily náboženské scény. Spíše vznikaly nové proudy vedle
nejském
poloostrovì
od
8. do 13. století,
menšiny. Pøíkladem ze vzdálenìjší minulosti pùvodních „èistých“ smìrù. Mohutné synzejména
v Córodbském
chalífátu,
nebo mezi
mohou být minority zoroastrovcù (pársù) kretické tendence spatøujeme v duchovním
islámem
a
hinduismem
v Mughalské
øíši na
a køesanù ze starobylých východních círk- životì pozdního helénismu. V novoplatoseveru
Indie
zhruba
od
poloviny
16.
do
poloví v hinduistickém moøi nebo notoricky zná- nismu, gnosticismu, mitraismu, hermetismu
viny
18.
století,
zejména
zásluhou
sultána
má pøítomnost Židù ve støedovìkém a novo- a manicheismu se mísí rùzné prvky a tyto
Akbara.
vìkém køesanstvu.
smìry se navzájem ovlivòují a prolínají.
Jedno náboženství na jednom území èi
Varující zkušeností minulosti jsou meu jednoho etnika, izolované od okolí - to zináboženské konflikty. Zejména køesan- Subjekty mezináboženských vztahù
byla v minulosti vlastnì dost neobvyklá si- ství a islám oslavují (každý ponìkud v jiném Mezináboženské vztahy nemusí mít podotuace. V severní èásti Indie koexistovaly smyslu) muèednický postoj. Oddanost jedi- bu nìjakého jednání a oficiální spolupráce
více než tisíc let hinduismus a buddhismus. nému pravému Bohu vede k ochotì prolít náboženských organizací. Ostatnì žádné
Pak tam byl buddhismus vystøídán islámem poslední kapku krve. Kritici rádi poukazují z významných náboženství souèasného
a to pro èást dnešní Indické republiky platí na to, že v náboženském extremismu se pojí svìta není reprezentováno jedinou institucí.
Rozhovor s øeditelem Islámského centra v Praze, Vladimírem Sáòkou:
Pøed èasem jsme se setkali na poli tehdy
ještì u nás zaèínajícího mezináboženského dialogu. Mohl bys, prosím, shrnout,
s èím jsi do nìj vstupoval? Pøípadnì jak
ho nyní hodnotíš?
Zpoèátku bylo pro mì pøínosné poznat
nové lidi, seznámit se s jejich vírou a opravit si nìkteré zkreslené názory. Základní
informace o hlavních náboženstvích jsem
sice mìl i døíve, ale mnoho vìcí bylo nových. Za krátkou dobu jsem zaèal spatøovat hlavní význam dialogu v tom, abychom
šíøili spoleènì sdílené duchovní a mravní
hodnoty v naší povìtšinì ateistické spo-
84
leènosti, ukázali jí, že si dokážeme sednout
za jeden stùl a že vztahy mezi náboženstvími
mohou a mají být korektní a bez nenávisti.
Nakolik je dnes pro muslimy mezináboženský dialog dùležitý? Mám na mysli pøedevším muslimy žijící na Západì.
Nemám mnoho informací, jak mezináboženský dialog probíhá v zemích západní Evropy. Vím jen, že probíhá a že se jej úèastní
i pøedstavitelé muslimských organizací. Podle mého názoru muslimové mezináboženský dialog málokdy iniciují, ale témìø nikdy
jej neodmítají. Nìkdy radìji vystupují sami
a význam dialogu možná trochu podceòují, to je ale vìc názoru.
Nìkteøí pozorovatelé tvrdí, že pro mnohé
muslimy, kteøí se angažují v mezináboženském dialogu, jde ve skuteènosti o pøípravu pùdy pro masivní islamizaci Západu. Nemluvil bych o masívní islamizaci Západu. Islám sice je misijní náboženství
a každý muslim by mìl, alespoò svým dobrým pøíkladem a chováním, ukazovat pøednosti islámu svému okolí. Korán vybízí
k šíøení víry moudrostí a dobrým slovem.
Souèasnì pøísnì zakazuje jakékoliv donu-
DINGIR 3/ 2 0 0 3
t é m a
Institucionalizace se zdá být nejpokroèilejší v køesanství. Církve jsou jasnì vymezenými celky se zøejmými pravidly o tom,
kdo je uvnitø a kdo venku, a s jasnì formulovanými pravidly podøízenosti a nadøízenosti. Více než polovina všech køesanù2
je centralisticky a absolutisticky organizována v øímskokatolické církvi. Židovské náboženské obce jsou autonomní a sdružují se
podle územního principu a nìkde podle smìrù v judaismu. Aškenázové a Sefardi jako
dvì významné historicky vzniklé vìtve židovského etnika mají vlastní nejvyšší autority, plnì se jim však podøizují pouze klasicky ortodoxní obce. Islámské náboženské
obce, kromì zemí, kde jsou výraznou menšinou, splývají s politickou strukturou. Nositelem autority v sunnitském islámu býval
až do zaèátku 20. století chalífa, který byl
chápán jako hlava ummy.3 Jeho role (než
byla redukována) však byla podobná spíše
roli císaøe než papeže ve støedovìkém západním køesanstvu, resp. role podobná papežské se nevyskytovala. V hinduismu sotva najdeme nìjakou oficiální reprezentaci.
V buddhismu je až na lokální výjimky organizována jen sangha,4 ale ani tu jako celek
nikdo oficiálnì nereprezentuje.
Nejèastìjšími aktéry mezináboženských
aktivit jsou iniciativní jednotlivci a skupiny.
Vztah daného náboženství k jiným se projevuje v kázání èi vyuèování, ve víceménì
neformálních setkáních, v decentralizované
individuální a skupinové praxi. Øímskokatolická církev jako zøejmì nejvìtší jednotnì øízená náboženská organizace svìta má
na úrovni øímského vedení církve Papežskou radu pro mezináboženský dialog.
Modely mezináboženských vztahù5
Charakter vztahù, a existujících nebo oèekávaných, je možno schematicky vyjádøit
cování ve vìcech náboženství. Proto bude-li na Západì docházet k postupnému
šíøení islámu, nebude to jinou cestou, než
že si jej lidé svobodnì zvolí. Pro muslima
je dùležité podat správnou informaci. Ostatní nechá na uvážení tomu èlovìku a na
Bohu, zda ho k víøe dovede. Podle mnoha
názorù je islám v poslední dobì nejrychleji se šíøícím náboženstvím na svìtì, a týká
se to i Západu.
Dokázal bys popsat, jak by mìla vypadat
ideální spoleènost a jakými prostøedky
je možné se jí alespoò pøiblížit?
Ideální spoleènost si pøedstavuji naprosto konkrétnì: je to islámská spoleènost
DINGIR 3/ 2 0 0 3
pomocí modelù.
Konkrétní situace se
modelùm pøibližují,
nejsou však s nimi
totožné. Vztahy se
také mìní v èase.
Model mùže být
vyjádøen z hlediska
jednoho konkrétního
náboženství pøedevším tím, jak se staví
k tématùm pravdy
a spásy. Ostatní charakteristiky jsou doplòkové.
Náboženský
exkluzivizmus
Pokud jde o pravdivostní nárok, je pro
exkluzivní model typické pøesvìdèení, že
naše náboženství je jediné pravdivé. Je se
svou pravdou výluèné. Je to celá, a proto
právì jediná pravda. Vyskytují-li se v jiných
náboženstvích výpovìdi stejného obsahu
jako v našem, je jejich pravdivost problematická. Bývají pokládány za vytržené ze souvislosti, tedy vlastnì polopravdy. A ty jsou,
jak známo, horší než lži nebo omyly. Náboženský exkluzivizmus se tìžko snáší s politickým pluralismem. Tradiènì k nìmu patøí
pøesvìdèení, že pouze pravda má nárok na
veøejný prostor, i když obzvl᚝ tolerantní
exkluzivisté dovolí ostatním veøejnì se mýlit.
Analogické je to s tématem spásy. Pro
exkluzivistu smìøuje ke spáse jen jeho náboženství. Ostatní se ženou k jeho politování (nebo potìšení) do záhuby, nejlépe
vìèné. Pokud exkluzivista pøece jen pøipustí
možnost spásy pøíslušníka jiného nábožen-
s islámskou vládou. Bohužel pøíklad takové spoleènosti nemùžeme v dnešní
dobì spatøit v žádné muslimské zemi. Ale v historii
takové pøíklady byly, pøedevším za života proroka
Muhammada, za vlády prvních ètyø chalífù a nìkolika
dalších, napøíklad Omara
ibn Abdalazíze. Islám se
rychle šíøil v nejširších vrstvách, protože osvobozoval
lidi, postupnì je zbavoval
otroctví, naøizoval solidaritu s chudými ale
nebral lidem majetky, dával práva ženám,
Ilustraèní foto: archiv.
ství, mùže se to stát jen navzdory této jeho
pøíslušnosti.
Tato forma vztahu k jiným náboženstvím
byla charakteristická pro køesanství. Je sice
pravda, že každý monoteismus má tendenci
øadit k sobì tøi pøesvìdèení: jediný Bùh –
jediná pravda – jediná pozemská reprezentace pravdy. Leè islám (už v Koránu a také
v pramenech nižší závaznosti) kolísá mezi
inkluzí (zahrnutím) Židù a køesanù do
širšího okruhu náboženství Knihy a jejich
exkluzí (vylouèením) pro pøedpokládaná závažná zkreslení nauky. Židé zjevenými pravidly života a pøípadnì i pøesvìdèeními zavazují v plném smyslu jen sebe. Neupírají
však možnost spásy (resp. úèasti na požehnání budoucího vìku) lidem jiných národù,
dodržují-li noemovskou smlouvu.6 V hinduismu a buddhismu jsou exkluzivistické tendence øídké.7
jasnì definoval lidská práva apod. To nebylo a nebude pøekonáno. Takové
spoleènosti lze docílit tam,
kde je vìtšina muslimù,
a to takových, kteøí islám
jako svùj zpùsob života
znají a praktikují. Rovnìž
pøíslušníci jiných vyznání
musejí mít v islámském
státì prostor a zachována
svá práva svobody.
Pøipravil Miloš Mrázek.
85
t é m a
Náboženský pluralismus
Náboženský pluralismus bychom nemìli
zamìòovat s politickým pluralismem ve vìci
náboženství. Musíme ho zde též charakterizovat prostøednictvím tématu pravdy
a spásy. Vystihuje ho lidové rèení „každý
má svou pravdu“. Co se týèe spásy, odpovídá tomu pøesvìdèení, že všechny cesty vedou (stejnì) ke spáse (èi jinak formulovanému duchovnímu cíli). Dílèí výklad
této otázky mùže být rùzný. Podle staršího
pojetí se náboženské smìry liší jen povrchovì, ale ve skuteènosti ve všech jde
o totéž. Novìjší koncepce oznaèovaná jako
postmoderní prostì naukové a praktické
divergence neøeší. Nikdo nemá druhé ob-
tìžovat svými názory.
Pluralismus spjatý s náboženským liberalismem navazuje
na osvícenství a je
kritikou tradièního
exkluzivizmu. V tom
je osvobodivý. Jeho
potíž je v tom, že to,
co se jeví jako tolerance, mùže být lhostejností. Exkluzivista
ani postmoderní pluralista nebere vážnì
druhého èlovìka s jeho pøesvìdèením, že
stojí v pravdì a že
jde správnou cestou.
Je k takovému nároku ironický. I když
Ilustraèní foto: archiv.
je protìjškem pøedchozího modelu, setkává se s ním v tom, že znemožòuje skuteèný dialog. Exkluzivista má prostì pravdu
a nepotøebuje s nikým vést rozpravu. Staèí,
když druhá strana pozná a odmítne svùj
omyl a pøikloní se k pravdì. Pro dnes pøevládající pojetí pluralismu je dialog zbyteèný, protože si každý jedinec a každé uskupení staèí.8
Náboženský inkluzivizmus
Inkluzivista je si vìdom odlišnosti druhých,
respektuje ji, ale má k tomu zvláštní dùvod.
Vidí náboženství druhého jako ne zcela vìdomé a ne zcela rozvinuté náboženství vlastní. Pravda druhého je dílèí a je zahrnuta
a pøesnìji vyjádøena v mém náboženství.
Paramhans svámí Mahéšvaránanda: Mezináboženský dialog - nadìje pro svìtový mír
Od roku 1973 naši zemi navštìvuje výrazný
pøedstavitel hinduismu a mistr jógy paramhans svámí Mahéšvaránanda. Za svoje
celosvìtové úsilí o propagaci základních
etických a morálních hodnot, šíøení myšlenek advaita védanty, sanátan dharmy,
sociální a ekologické aktivity obdržel vysoký hinduistický titul višvaguru a jednu
z nejvyšších církevních hodností hinduismu - post mahámandaléšvara. Kromì
uznání ve vlasti se mu dostalo i mezinárodních ocenìní, naposledy prostøednictvím
øádu Danice Chorvatské, který mu udìlil
chorvatský prezident Stjepan Mesiæ.
Mezi jeho nejvýraznìjší aktivity souèasné doby patøí úèast na konferencích a mezináboženských setkáních a sám je také ini-
86
ciátorem konferencí
s tématy udržitelného
rozvoje, míru a tolerance ve svìtì, harmonie v mezilidských
vztazích a zlepšování
životního prostøedí.
Nejbližší mezináboženské setkání poøádané
v ÈR bude v rámci mírové konference na téma „Jak mùže každý
z nás pøispìt k míru a harmonii ve svìtì“,
která se uskuteèní 25. øíjna 2003 v evangelickém kostele svatého Salvátora a v Paláci
Lucerna.
Následující odstavce obsahují úryvky
z vystoupení svámího Mahéšvaránandy na
Pøíslušník jiného náboženství mùže být
spasen bez ohledu na své náboženství nebo
díky jeho jistým aspektùm, jež jsou ve shodì
s náboženstvím naším.
Inkluzivizmus tedy zahrnuje jiná náboženství. Jsem-li køesan, mohu akceptovat
druhé, protože jsou anonymními køesany.
Jsem-li muslim a jsem-li ochoten si všímat
spíše pøíznivých výrokù Koránu o Židech
a køesanech, mohu je pøijmout proto, že
Adam, Abrahám, Mojžíš i Ježíš hlásali islám. Zkreslení, jehož se jejich uèedníci dopustili, není snad tak závažné, aby zabránilo doufat v jejich koneènou rajskou blaženost. Jsem-li hinduistický inkluzivista, mohu
tøeba takového Buddhu, Ježíše nebo Muhammada pokládat napø. za Višnuovy avatáry.9
Rizikem inkluzivizmu je to, že zahrnutí
se mùže stát pohlcením. Že neberu vážnì
druhé v tom, že jsou jiní. Nedovolím jim, aby
byli sví. Dìlám mezi vyznavaèi druhého náboženství selekci. Jsem ochoten se nìjak
sdílet s tìmi, kteøí se blíží mému náboženství, ostatní nechávám stranou.
Dialogický model
Obvykle se uvádìjí dva nebo tøi modely
vztahù. Zkušenosti s jejich praktickým
uplatòováním a podrobný teoretický rozbor ukazují, že pluralismus a inkluzivizmus
jsou pochopitelnými reakcemi na tradièní
náboženskou nesnášenlivost. Mohou zabránit násilí. Mohou nás uèit snášenlivosti
k druhým. Ale mají i potíže, o nichž tu byla
øeè. Je èas formulovat model, který se vyhne
rizikùm a pøevezme dobré myšlenky jiných
modelù. V praxi se bìžnì mluví o dialogu
mezi náboženstvími, ale dialogický model
nìkolika takovýchto
akcích.
„Svìtový mír je možný
pouze tehdy, budou-li
všichni náboženští
a politiètí pøedstavitelé
na této planetì hlásat
toleranci, uznání a respektování všech kultur, tradic, jazykù, ras, národností a náboženství. Jejich prvoøadou povinností
je vést lidstvo k odpuštìní a bratrství
a kázat, že všichni jsme dìti jednoho
Boha. Na této zemi je jen jedno náboženství, ke kterému patøíme všichni - tím
náboženstvím je lidskost.“
DINGIR 3/ 2 0 0 3
t é m a
nebyl zatím pøijat a vysvìtlen jako reálná
alternativa.
Mohu uznat pluralistickou tezi, že každý
má svou pravdu, ale mohu ji rozebrat a konfrontovat se zkušeností. Mohu pak dojít ke
zjištìní, že nikdo si sám se svou pravdou
nestaèí. Pravdu nemáme v tom smyslu, že
bychom ji „vlastnili“. Jsme spíše pravdì zavázáni a mùžeme se jí blížit. Nemìlo by se
podceòovat to, že o transcendentní skuteènosti se hovoøí jazykem pøizpùsobeným imanenci. To je možné vždy jen s relativní platností. Vždy jen analogicky. Mùže jít o pravdivé výpovìdi, leè nikoli plnì výstižné.
Konfrontací dílèích pravd mohu své
nedokonalé pochopení božské skuteènosti
doplnit a rozvinout. A mohu prospìt druhým svými podnìty. Svìdectví o vlastní
víøe není v tomto pojetí obtìžováním druhých. Druzí mé svìdectví potøebují. Nemusím být výluèný, ale mohu své sdìlení pokládat za jedineèné a univerzální. Dialog pak
mùže usnadnit spoleènou cestu k duchovnímu cíli. Mohu cestu druhých interpretovat podobnì jako inkluzivisté, ale musím
pøipustit vzájemné zahrnutí.
Praktická podoba
mezináboženského dialogu
Mezináboženské vztahy zabarvené dialogicky neèekají na teoretické rozpracování
takového modelu vztahù. Spíše poskytují
zkušenost a umožòují reflexi. Mùžeme si
všimnout nìkolika jejich podob.
Nìkteøí køesanští, hinduistiètí a buddhistiètí pøíznivci dialogu došli k závìru, že
na doktrinální úrovni je sblížení nepravdìpodobné. Mùže tu však být spoleèná nebo
podobná duchovní zkušenost. Øeholníci,
„Nevím, jaké náboženství bych mìl vlastnì reprezentovat, tak reprezentuji humanitu. Já nejsem hinduista ani buddhista
ani køesan, já jsem lidská bytost. Kdekoli najdu vodu, abych uhasil žízeò, tam
se napiji. V mém srdci mají všechna náboženství stejné místo.“
„Jóga nevznikla jako souèást hinduismu nebo buddhismu, je mnohem starší než
tato náboženství. Je založena na principech víry v Boha, modlitby, odevzdání se,
lásky, odpouštìní a nezištné služby bližním. Posledních tøicet let jsem pracoval
na šíøení tìchto principù po celém svìtì.
Pøicházejí ke mnì vìøící z mnoha zemí,
lidé rùzných vyznání, a zjišují, že jóga
jim pomáhá vrátit se k jejich církvi a k ví-
DINGIR 3/ 2 0 0 3
zejména mniši zúèastnìných stran, jako
„profesionálové“ duchovního života prakticky studovali a uplatòovali metody partnerù. Došlo k výmìnným pobytùm v klášterech, pøièemž hostující komunita pøevzala
z praxe hostitelù vše, co bylo možné. Na
katolické stranì se vytvoøila s opatrnou
podporou Apoštolského stolce Mezinárodní komise pro monastický mezináboženský
dialog, která se snaží toto meditativní hnutí
koordinovat a shrnovat zkušenosti.10
Nìmecký katolický teolog a pozdìji spíše
teologicky ladìný religionista Hans Küng
zaèal od konce osmdesátých let minulého
století rozvíjet mohutný studijní a praktický
projekt pod názvem Weltethos (Svìtový
étos). Šlo o to nahradit dosavadní domnìnky o jiných náboženstvích peèlivì získanými a zpracovanými informacemi. Protagonisté si položili otázku, mohou-li náboženství spolupracovat v etice, zejména sociální etice. Spojené náboženské síly by mìly
podle nich šanci prosadit v politice a hospodáøství rovnost lidí, respekt ke každému
jedinci, ochranu zdraví a bezpeèí pracovníkù, spravedlivou odmìnu za práci a další
zásady. Nejširší podpory se tìmto myšlenkám dostalo na Svìtovém parlamentu náboženství roku 1993 v Chicagu za úèasti delegací hlásících se ke ètrnácti náboženstvím.
U nás se tìmito otázkami zabývá nadace
Svìtový étos – centrum Prokopios se sídlem
v Sázavì a pod vedením doc. Karla Flosse.11
Køesané a Židé spolu prožívají vlastnì
témìø 2000 let spoleèných dìjin. Køesanství
zaèíná oddìlením od židovského
náboženského spoleèenství. Nesouhlas
v tom, je-li nebo není-li Ježíš s Nazaretu
Mesiášem, je nezbytný, mají-li obì nábo-
ženství zùstat tím, èím jsou. Køesanství
kolísalo od samých svých poèátkù mezi
postojem apoštola Pavla, který chápal církev
jako novou vìtev naroubovanou na dávný
kmen (i když mluví také o vylomených vìtvích), a postojem vyjádøeným napø. ve Zjevení Janovì výrazem „synagoga Satanova“.12 V organizacích, jako je u nás Spoleènost køesanù a Židù, sdružených
v „International Council of Christians and
Jews“ (ICCJ) spolupracují jednotlivci z obou
stran na pøekonávání nedùvìry, sbližování
po staletích nesnášenlivosti a odstraòování
antijudaistických pøedsudkù ve veøejnosti.
Židé køesany a pøípadnì i køesané Židy
seznamují se svým náboženstvím. Židovsko-køesanský dialog vedl dokonce i k revizi nìkterých, zejména køesanských teologických stanovisek.13
Køesany spojuje se Židy a muslimy
øada spoleèných motivù, které symbolizuje
postava biblického praotce Abrahama,
k nìmuž se výslovnì hlásí všechna tøi tato
náboženství. Podobná agenda jako mezi
køesany a Židy je i mezi tìmito tøemi náboženstvími. Jeho konkrétní aktivity se snaží
pøispívat ke zmírnìní židovsko-palestinského konfliktu v Izraeli. V èeském prostøedí
je islám zastoupen nepatrnì, a proto tripartitní hnutí zvané abrahamovská ekuména,14
u nás nemáme.15
Kolem poloviny 20. století vzniká hnutí
oznaèované jako tradicionalistické nebo
též perennialistické.16 Za jednotlivými náboženstvími spatøuje spoleèný proud tradice. Rozrùznìné systémy spojuje podle
nich sapienciální,17 resp. gnostické prožívání náboženství. Je to vnitøní (esoterní) rovina v kontrastu s vnìjší (exoterní) dimenzí.
øe v Boha. Všichni lidé by mìli žít v harmonii, míru, zdraví a štìstí. Jdeme možná
rùznými cestami, ale Bùh je jediný.“
Drazí bratøi a sestry, tyto modlitby patøí
jim: miliónùm dìtí, které ztratily své
rodièe, miliónùm žen, které ztratily své
manžely a miliónùm mužù, kteøí trpí ve
válkách. Pøichází krásný èas Vánoc. Kéž
by celý svìt pøijal poselství Ježíše, posla
míru a lásky. Bùh Krišna øíká v Bhagavadgítì: ’Kdykoliv se objeví temnota
a negativní energie, tu se zjevuji na tomto svìtì, abych z nìj odstranil zlo a obnovil duchovnost a vìdomí Boha.‘
Vìøíme, že milosrdný Pán, kterého nazýváme Krišna, Ráma, Brahma, Svatý otec,
Buddha, Ježíš nebo Alláh, vyslyší naše
modlitby. Kéž nás požehná mírem a harmonií v naší rodinì, v naší spoleènosti,
v naší zemi a na celém svìtì.“
Na podzim roku 2001 po tragické události
11. záøí v USA inicioval paramhans svámí
Mahéšváránanda mezinárodní modlitby za
svìtový mír za úèasti pøedstavitelù rùzných
náboženství v mnoha mìstech svìta. Toto
setkání se uskuteènilo i na pražském Støeleckém ostrovì. Svoje poselství, ve kterém
popøál tomuto shromáždìní mnoho krásných a hlubokých duchovních zážitkù,
zaslal i tehdejší prezident Václav Havel.
Svámí Mahéšvaránanda: „Tyto modlitby
nepatøí urèitému náboženství, ani urèité
zemi, politické èi náboženské stranì. Patøí
naší krásné planetì a všem živým bytostem.
Jan Lajka, Spoleènost Jóga v denním životì
87
t é m a
Nejde však o liberální pluralismus, protože
cestou k hlubší zkušenosti je ortodoxní
prožití vlastního náboženství. Na poèátku
hnutí stojí euromuslimové Francouz René
Guénon a Švýcar Frithjof Schuon. Další
generaci tvoøí úzce spolupracující lidé rùzných vyznání èi sympatií, kteøí pùsobili èi
pùsobí hlavnì na religionistických pracovištích rùzných amerických a evropských
univerzit. Z nich stojí za zvláštní pøipomenutí tøetí pokraèovatel slavné švýcarské
intelektuální rodiny Titus Burckhardt
a Amerièan Huston Smith.18
Antroposofové vidí cestu k obnovì duchovního života v duchovní vìdì, která má
slepou víru nahradit poznáním duchovního
svìta. Jejímu zakladateli Rudolfu Steinerovi
se jeví jako centrální událost vývoje „mystérium Golgoty“.19 Kdo nepøijal odtud pøicházející impuls, je mimo hlavní vývojovou
linii; zùstává u atavistických kultù nebo se
k nim vrací. To je ovšem motiv køesanský.
Steiner se ke køesanským motivùm propracoval postupnì. Nepøedpokládá, že by
duchovní vìda vedla lidi do církví. Dal impuls k obnovì køesanství, z nìjž vzešla
dnešní Obec køesanù. Nejde však o pouhý
inkluzivizmus. Antroposofické podnìty
dnes uplatòují lidé, kteøí plným pøesvìdèením zùstávají napø. Židy, muslimy nebo buddhisty. Antroposofie je pro nì prostorem
hledání spoleèných prvkù a praktické spolupráce.20
Spoleèný prostor s jinými náboženstvími, zejména s alternativními spiritualitami souèasnosti vytváøí americký, pùvodnì
katolický, dnes episkopální knìz a plodný
autor Matthew Fox. Polemizoval s jistou
køesanskou neurotickou posedlostí vinami a na poèátek lidských cest klade zkušenost s Božím požehnáním. Až tam se èlovìk
mùže vyrovnávat se svými chybami a høíš-
nými sklony, prodìlat vnitøní transformaci.
Jeho hlubinnému ekumenismu 21 nevadí
rùznost náboženství. Nemá tendenci je spìšnì pøevádìt na spoleèného jmenovatele.
Náboženství nemusí mezi sebou vyjednávat a hledat kompromisy. Setkávají se v meditaci, oslavì a ve službì lidem. Kolem
Foxem založené „Univerzita spirituality stvoøení“ žije rozsáhlé sdílení a kooperace neformálních pøedstavitelù rùzných náboženn
ství.
Poznámky
1 Historie uèitelkou života (lat.).
2 Pøesnìjší údaj není k dispozici, odhady o poètu èlenù
jednotlivých køesanských vyznání se v encyklopediích
a jiné literatuøe a v internetových zdrojích výraznì liší.
Za spolehlivý pramen se pokládá nezávislá internetová
iniciativa sbírající - jak uvádí - podklady o poètech
pøívržencù jednotlivých náboženství a v tom i køesanských vyznání z tisícù zdrojù:
http://www.adherents.com/index.html.
3 Spoleèenství všech muslimù.
4 Spoleèenství mnichù a mnišek, jakož i laikù, kteøí složili
nìkteré ze slibù.
5 Zde navazuji na kapitolu 12 Mezináboženské vztahy
(s. 178-197) své knihy Náboženství v dialogu, s tím, že
vnitøní rozlišení uvedené v kapitole 12.4.3 (s. 182-183)
vìnované inkluzívnímu modelu posouvám tak, že formuluji modely dva, inkluzívní a dialogický.
6 Podle textu z biblické knihy Genesis o smlouvì mezi
Bohem a praotcem Noem a jeho potomstvem (Gn 9, 117), který Židé vztahují na všechny lidi. Tento úryvek
I. knihy Mojžíšovy výslovnì zakazuje prolévat krev
èlovìka a jíst maso s krví.
7 Nedávný politický vývoj v Indii vedl k posílení pole–
micky ladìného hinduismu, který poukazuje na to, že
lidé mimo kast nemohou být úèastníky Sanatana Dharma (Vìèného Zákona). V buddhismu má exkluzivistické
a politické ambice Nièirenova vìtev japonského amidovského buddhismu. Též na Srí Lance se odpor vìtšinových buddhistických Sinhálcù proti separatistickým
hinduistickým Tamilùm projevuje náboženskou nesnášenlivostí, nìkdy násilím.
8 V souèasné èeské literatuøe sotva najdeme reprezentativní výklad náboženského pluralismu. Intenzivní liberalismus staršího typu s køesanským základem pìstovala a pìstuje v našem prostøedí Náboženská spoleènost
èeských unitáøù.
9 Vlastnì „sestoupení“; mají to být lidé (ale jiné bytosti), ve kterých je Bùh pøítomen jedineèným zpùsobem
pro dobro všech hledajících.
10 Informace èerpány z polského interního periodika (bez
ISSN) pod názvem Medytacja i dialog; vydává v benediktinském opatství v Lubinu Jan M. Bereza.
Rozhovor s duchovním pražské obce Unitáøù, Rev. Petrem Samojským
Co si pøedstavujete pod pojmem „mezi- skou svobodu) a zde probíhá
náboženský dialog“?
mezináboženský dialog ve
velice širokém mìøítku. ScháBuï na úrovni církví a náboženských
zíme se jednou roènì, abyspoleèností vybraní pøedstavitelé diskuchom se zabývali místními
tují o tématech, která mohou být spoleèná,
i celosvìtovými otázkami
a hledají spoleèné odpovìdi, nebo se saa problémy.
motní èlenové setkávají na rùzných akcích. Tedy dialog mùže probíhat na rùzMùžete osobnì uvést nìjaký
ných úrovních.
pøíklad z naší zemì?
Vstoupili jste nìkdy do mezináboženPominu-li, že jsem se víceménì omylem
ského dialogu a s jakým výsledkem?
poèátkem devadesátých let ocitl na konfeJako èeští unitáøi jsme mnoho let èleny renci Církve sjednocení, o které jsem tenIARF (Mezinárodní asociace pro nábožen- krát ještì mnoho nevìdìl, se organizova-
88
11 K Parlamentu svìtových náboženství nutno uvést
pøedevším publikaci Küng, Hans, Kuschel, Karl-Josef:
Prohlášení ke svìtovému étosu. Deklarace parlamentu svìtových náboženství, CDK, Brno 1997. Jde o vlastní prohlášení a rozsáhlý komentáø. Za plodem dlouhodobé práce v rámci projektu je možno pokládat publikaci Hanse Künga Svìtový étos pro politiku a hospodáøství, Vyšehrad, Praha 2000 a dále ovšem projekt
školního vzdìlávání a výchovy, jejichž zatímní využití
v èeské situaci zprostøedkovává v textu zmínìná èeská
nadace.
12 Bible, list Øímanùm 11, 13-24 a Zjevení Jana 2,9.
13 Aktivity èeské Spoleènosti køesanù a Židù pøedstavuje souhrnnì publikace Dialog køesanù a Židù, SKŽ ve
Vyšehradu, Praha 1999; jde o výbìr èlánkù ze Zpravodaje Spoleènosti køesanù a Židù.
14 Výrazy „ekuména“, „ekumenické hnutí“ jsou doma mezi
køesanskými církvemi, v širším smyslu je jich užíváno
i o vztahu mezi náboženstvími.
15 Informace o abrahámovské ekuménì na:
http://www.iccj.org/abr_forum.htm
16 Od latinského perennis, vìèný.
17 Od latinského sapientia, moudrost.
18 Reprezentativní publikací tohoto hnutí je Smith, Huston: Svìtová náboženství. Po stopách moudrosti pøedkù, Knižní klub, neuveden rok vydání, snad 1995 nebo
1996. Východiska tradicionalistické školy jsou naznaèena v kapitolách I. Východisko, s. 8-14 a X. Závìreèná
úvaha, s. 245-249.
19 Míní vnitøní smysl událostí, k nimž došlo, když byl Ježíš
Kristus ukøižován na Golgotì (Kalvárii).
20 Jednu verzi tohoto pojetí reprezentuje svými spisy Pietro
Archiati, antroposoficky ladìné pøíspìvky autorù rùzných náboženství obsahuje napø. kniha Leber Stefan
(Hrsg): Anthroposophie und Waldorfpädagogik in den
Kulturen der Welt.
21 Ohlednì užití výrazu „ekumenismus“ viz poznámku 12.
Brnìnské vydavatelství CDK pøipravuje k vydání knihu Matthewa Foxe obsahující témata hlubinného ekumenismu pod názvem Pøíchod kosmického Krista. Podrobnì je tato tematika pojednána u téhož autora v knize zatím nedostupné v èeštinì: One River, Many Wells,
Tarcher/Putnam, New York 2000.
ných mezináboženských
setkání osobnì neúèastním.
Jaký by byl podle Vás
ideální stav lidstva, pokud
jde o jeho náboženství?
Osobnì si myslím, že není
možné mít jedno unifikované náboženství, ve kterém by se ostatní náboženství sjednotila.
Vìøím, že duchovní cesta každého èlovìka je unikátní s rùznými formami dle potøeb
jedince. Nìkdo potøebuje rituál, nìkdo zase
DINGIR 3/ 2 0 0 3