Caelestis rationis opus: Stoicismus v Maniliovœ eposu Astronomica

Transkript

Caelestis rationis opus: Stoicismus v Maniliovœ eposu Astronomica
»L¡NKY
/ COMMENTATIONES
Caelestis rationis opus: Stoicismus
v ManiliovÏ
eposu Astronomica 33
Caelestis rationis opus:
Stoicismus v ManiliovÏ
eposu Astronomica
JAKUB éYTEK (Praha)
B·seÚ Astronomicon o pÏti knih·ch, jejÌû autor Marcus Manilius ûil v ÿÌmÏ na poË·tku doby cÌsa¯skÈ, z˘st·v· i dnes v öiröÌm povÏdomÌ b·snÌ spÌöe
nezn·mou. Samo dÌlo b˝v· uv·dÏno na okraji k·nonu ¯ÌmskÈ literatury
a v jeho charakteristik·ch se zd˘razÚuje zejmÈna astrologick· tematika a didaktickÈ rysy. Maniliova b·seÚ krom toho nenÌ ËeskÈmu Ëten·¯i v p¯ekladu
dostupn· (aû na dva kr·tkÈ ˙ryvky), a moûn· i proto z˘st·v· v ËeskÈm prost¯edÌ jako jeden ze zajÌmav˝ch pramen˘ ¯ÌmskÈho stoicismu pramenem
znaËnÏ opomÌjen˝m, ne-li p¯Ìmo nezn·m˝m.
Tento p¯ÌspÏvek usiluje dan˝ stav zmÏnit. P¯edkl·d· obraz jednÈ z podob
stoicismu za ¯ÌmskÈho cÌsa¯stvÌ, stoicismu Maniliova, a to na z·kladÏ anal˝zy a interpretace filosoficky v˝znamn˝ch ñ a mnohdy z·roveÚ umÏlecky velice p˘sobiv˝ch ñ mÌst jeho eposu. Pozornost vÏnujeme i Maniliovu vztahu
k dosavadnÌ stoickÈ tradici, helÈnistickÈ i ¯ÌmskÈ (jakkoliv je podoba ¯ÌmskÈho stoicismu dochov·na znaËnÏ torzovitÏ), a ovöem i zp˘sobu, jak˝m je do
tohoto systÈmu integrov·na astrologie1 .
1
StruËn˝ n·stin obsahu eposu je tento: 1. kniha se zab˝v· poË·tky astronomie
a vznikem vesmÌru a zemÏ, zvÏrokruhem a souhvÏzdÌmi na obloze, poeticky popisuje MlÈËnou dr·hu; uzavÌr· ji charakteristika komet. 2. kniha se po v˝kladu o boûskÈ
duöi vesmÌru vÏnuje typologii znamenÌ, aspekt˘m mezi nimi, stanovenÌ Ëty¯ os horoskopu a rozdÏlenÌ na domy. 3. kniha se soust¯eÔuje na v˝poËet horoskopu a popis
Ëty¯ znamenÌ, kter· jsou ˙zce spojena s ud·lostmi astronomickÈho roku (Rak, Kozoroh, Beran, V·hy). 4. kniha se zab˝v· p¯edevöÌm vztahem mezi makrokosmem
a mikrokosmem; jednotliv˝m souhvÏzdÌm jsou p¯i¯azeny nejen konkrÈtnÌ povahy
a vlastnosti zrozenc˘, ale i zemÏ a kraje. Knihu uzavÌr· filosofick· pas·û o ËlovÏku
jakoûto zobrazenÌ svÏta. KoneËnÏ 5. kniha popisuje souhvÏzdÌ okolo zvÏrokruhu
a jejich vliv na ËlovÏka; p¯ipojuje p˘vabnou mytologickou digresi o souhvÏzdÌ Andromedy a vrcholÌ popisem hvÏzdnÈho st·tu.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
33
4.9.2012, 14:20
34 JAKUB éYTEK
I.
Hoc opus immensi constructum corpore mundi
membraque naturae diversa condita forma
aeris atque ignis, terrae pelagique iacentis,
v i s a n i m a e d i v i n a regit, sacroque meatu
conspirat deus et tacita ratione gubernat
mutuaque in cunctas dispensat foedera partes,
altera ut alterius vires faciatque feratque
summaque per varias maneat cognata figuras.2 (1.247-254)
Po kr·tkÈm p¯edznamen·nÌ ve veröÌch 1.62-653 se Ëten·¯i z·hy dost·v·
˙vodnÌho v˝kladu o prvnÌm ze stÏûejnÌch princip˘ stoickÈ filosofie ñ boûskÈ
duöi vesmÌru. Jak pravÌ Manilius, boûskou ûivoucÌ silou (vis) je ¯Ìzen a spravov·n cel˝ svÏt ve vöech sv˝ch Ë·stech, ponÏvadû tato duöe je p¯Ìtomna
v celÈ p¯ÌrodÏ a dlÌ v podob·ch vöech ûivl˘. Takov· charakteristika boûskÈ
duöe dob¯e koresponduje s Ciceronov˝m popisem ve spise De natura deorum, kter˝ ji zde uv·dÌ pod jmÈnem ºgemonikÕn .4 U Manilia je hÈgemonikon totoûnÈ s bohem, kter˝ s nÌm Ñd˝ch· spoleËn˝m dechemì, a sv˝m
rozumem stanovuje vz·jemn˝ soulad jednotliv˝ch Ë·stÌ kosmu: ukl·d· jim
pravidla (foedera), pomocÌ nichû m˘ûe b˝t kaûd· Ë·st v tÈûe chvÌli subjektem
i objektem vesmÌrnÈho dÏnÌ a z·roveÚ ñ ve svÈ r˘znosti ñ z˘st·vat p¯Ìbuznou
souË·stÌ jedinÈho celku.
Pokud jde o jazyk a styl b·snÏ, nejp¯ÌznaËnÏjöÌm rysem je brevitas, charakteristick· pro vyjad¯ov·nÌ stoik˘. K tÈto ˙seËnosti se druûÌ i jist· v˝znamov· zhuötÏnost,
koncentrovanost ve v˝raze, kter· je doplnÏna i b·snick˝mi kvalitami ñ srov. nap¯.
spojenÌ Phoebeia tempora (4.856), Ñdoba jednoho obÏhu Slunce po oblozeì.
2
ÑToto tÏlo a dÌlo, tu obrovskou soustavu svÏta,/ i ˙dy p¯Ìrody, chovanÈ v rozliËn˝ch tvarech,/ v ohni a vzduchu, v zemi i v leûÌcÌm mo¯i,/ spravuje boûsk· duöe,
a pohybem svat˝m/ tu spolup˘sobÌ b˘h, an mlËÌcÌm rozumem ¯ÌdÌ/ a smlouvy vz·jemnÈ vöechnÏm ukl·d· Ë·stem,/ by jedna umoûÚovala a nesla p˘sobnost druhÈ/
a v podob·ch r˘zn˝ch si z˘stal p¯Ìbuzn˝m celek.ì (p¯el. J. NOV¡KOV¡)
3
MANIL. 1.62-65: (experientia) ... speculataque longe/ deprendit tacitis dominantia legibus astra/ et totum aeterna mundum ratione moveri/ fatorumque vices
certis discernere signis.
4
CIC. De nat. deor. 2,11: ÑJest tudÌû p¯ÌrodnÌ sÌla, udrûujÌcÌ cel˝ svÏt pospolu
a jej chr·nÌcÌ, nad·na smysly a rozumem. Neboù kaûd· vÏc v p¯ÌrodÏ, jeû nenÌ sama
o sobÏ a jednoduch·, n˝brû v tÏsnÈ spojitosti s jin˝m, m· v sobÏ v˘dËÌ prvek, na p¯.
ËlovÏk duöi, zv̯e cosi duöi podobnÈho, z Ëeho vznik· touha po vÏcech. (...) V˘dËÌm
prvkem pak jmenuji to, co naz˝vajÌ ÿekovÈ hÈgemonikon (...).ì (p¯el. A. KOL¡ÿ)
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
34
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 35
Jak poznamen·v· M. Lapidge,5 je zde charakterizov·na stoick· symp°ueia, Ñsouladnostì vesmÌru, jÌû jsou prostoupeny a pomocÌ nÌû jsou propojeny vöechny jeho Ë·sti. Pr·vÏ sympatheia je z·kladnÌm p¯edpokladem, kter˝
umoûÚuje astrologickÈ p¯edpovÌd·nÌ, neboù skrze vz·jemnÈ propojenÌ jednotliv˝ch Ë·stÌ vesmÌru ñ ûivÈho vesmÌru ñ lze pak ze stavu jednÈ Ë·sti vyËÌst
stav (t¯ebas dosud nezjevn˝) Ë·sti druhÈ. Manilius tu nedb· n·zoru stoika
Panaitia z Rhodu, kter˝ sice uzn·val sympatheiu, ale popÌral moûnost astrologie,6 ani nijak nereaguje na jejÌ negativnÌ hodnocenÌ u Cicerona, jenû t˝û
n·zor reprodukuje v dÌlku De divinatione,7 n˝brû naopak ËinÌ princip sympatheie hlavnÌ osou svÈho filosoficko-astrologickÈho v˝kladu.
FilosofickÈ pas·ûe jsou v b·sni rozesety na mnoha mÌstech; ve veröÌch
2.60-66 se Manilius k charakteristice sympatheie opÏtovnÏ vracÌ:
Namque canam tacita naturae mente potentem
i n f u s u m q u e d e u m caelo terrisque fretoque
ingentem aequali moderantem foedere molem,
totumque alterno c o n s e n s u vivere mundum
et rationis agi motu, cum s p i r i t u s u n u s
per cunctas habitet partes atque inriget orbe
omnia pervolitans corpusque animale figuret.
»ten·¯i je znovu p¯edloûen obraz boha, kter˝ Ñvplynulì do vöech ûivl˘,
z nichû sest·v· svÏt, a kter˝ dle rovn˝ch pravidel tuto ohromnou hmotu svÏta ¯ÌdÌ a vede. Verö 2.62 si zasluhuje pozornosti i pro svou form·lnÌ strukturu
a volbu lexika: v˝razy ingentem a molem tento st¯Ìbrn˝ verö r·mujÌ, zatÌmco
aequali a foedere jej spÌnajÌ s participiem moderantem v jeho st¯edu. V˘dËÌ
duch tak i vizu·lnÏ spravuje cel˝ svÏt a sloveso moderari, odvozenÈ od modus, p¯itom podtrhuje zachov·nÌ mÌry v celku; rovnost vöech Ë·stÌ je vyj·d¯ena adjektivem aequali; v˝raz moles pak uû s·m o sobÏ evokuje ohromnou
masu. Ve veröÌch 2.63nn. nach·zÌme nejen explicitnÌ v˝raz consensus, p¯esn˝ latinsk˝ ekvivalent ¯eckÈ symp°ueiaq,8 ale takÈ zv˝öen˝ d˘raz na popis
5
LAPIDGE 1989, s. 1394.
RIST 1998, s. 187.
7
CIC. De div. 2,14: ÑZ kterÈ p¯ÌrodnÌ spojitosti a jakoby naprostÈho souladu
a shody ñ ÿekovÈ tomu ¯ÌkajÌ sympatheia ñ m˘ûe vyr˘stat souvislost na p¯. trhliny
v j·trech s m˝m majeteËkem nebo m˘j soukrom˝ zisk souviseti s oblohou, zemÌ
a vöÌm vesmÌrem?ì (p¯el. J. HRŸäA)
8
Jak uv·dÌ LAPIDGE (1989), tÏchto terminologick˝ch shod existuje mnohem vÌce,
srov. kalky conspiro ñ sympn≠v, cognata ñ symwyµq atd.
6
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
35
4.9.2012, 14:20
36 JAKUB éYTEK
kosmu jako ûivÈ a dynamickÈ entity (vivere, agi, inriget, pervolitans), jejÌû
duch, jak uû vÌme, p¯eb˝v· ve vöech jejÌch Ë·stech.9
PodobnÏ, avöak jeötÏ o nÏco podrobnÏji, vysvÏtluje Manilius vesmÌrn˝ ¯·d
ve 3. knize:
Principium rerum et custos natura latentum
(cum tantas strueret moles per moenia mundi
et circum fusis orbem concluderet astris
undique pendentem in medium, d i v e r s a q u e m e m b r a
ordinibus certis sociaret c o r p u s i n u n u m,
aeraque et terras flammamque undamque natantem
mutua in alternum praebere alimenta iuberet,
ut tot pugnantes regeret c o n c o r d i a causas
staretque alterno religatus foedere mundus),
exceptum a s u m m a ne quid r a t i o n e maneret
et quod erat mundi mundo regeretur ab ipso,
fata quoque et vitas hominum suspendit ab astris.
(3.47-58)
P¯Ìroda sdruûila v p¯esnÈm uspo¯·d·nÌ Ñ˙dyì svÏta do jednoho tÏla a p¯ik·zala ûivl˘m, aby si navz·jem poskytovaly obûivu. To vöe proto, aby mezi nimi
panovala svornost, concordia, a svÏt z˘stal v·z·n vz·jemnou smlouvou.
V tÈto t¯etÌ pas·ûi uû p¯ed naöima oËima nab˝v· pevnÈho tvaru metafora vesmÌru jakoûto lidskÈho tÏla, kter· je pro stoickÈ myölenÌ velmi p¯ÌznaËn·10
a kter· v b·sni dosahuje svÈho vrcholu v z·vÏru 4. knihy, kde se Ñmal˝ svÏtì,
mikrokosmos ËlovÏka srovn·v· s Ñvelk˝m svÏtemì, makrokosmem vesmÌru.
V pas·ûi 3.47nn. je pot¯etÌ zmÌnÏn takÈ vesmÌrn˝ rozum (summa ratio; p¯edtÌm ve spojenÌch tacita ratio a motus rationis), z jehoû p˘sobnosti nenÌ ve
vesmÌru vyÚato nic ñ je totiû svrchovan˝ ñ a kter˝ je totoûn˝ se ÑsvÏtov˝m
¯·demì, pojmem, jÌmû se budeme zab˝vat vz·pÏtÌ.
9
K Maniliovu pojetÌ consensu viz tÈû VERG. Aen. 6.724-27: Principio caelum ac
terras camposque liquentis/ lucentemque globum lunae Titaniaque astra/ spiritus
intus alit, totamque infusa per artus/ mens agitat molem et magno se corpore miscet.
10
Srov. nap¯. SEN. Epist. 95,52: Membra sumus corporis magni, natura nos
cognatos edidit (...).
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
36
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 37
II.
Je nesnadnÈ rozhodnout, zda se Manilius v nÏkter˝ch pas·ûÌch vÏnuje speci·lnÏ ot·zce vesmÌrnÈho rozumu, ostatnÏ ve stoickÈm myölenÌ od sebe dost
dob¯e nelze oddÏlovat pojmy ÑsvÏtovÈ duöeì, Ñbohaì, Ñp¯Ìrodyì a ÑnebeskÈho rozumuì ñ bÏûÌ tu spÌöe o r˘zn˝m zp˘sobem pojÌmanÈ aspekty jednÈ
a tÈûe vÏci.
S pojmem ratio se setk·v·me jiû na samÈm poË·tku b·snÏ, v ˙zkÈ spojitosti s hvÏzdami, kterÈ jsou podle Manilia ÑznalÈ osuduì11 a zp˘sobujÌ ÑrozmanitÈ promÏny lidskÈho ˙dÏluì ñ pr·vÏ tyto z·kladnÌ astrologickÈ axiomy
majÌ v nebeskÈm rozumu pramenit a b˝t jeho dÌlem:
Carmine divinas artes et conscia fati
sidera diversos hominum variantia casus,
caelestis r a t i o n i s opus, deducere mundo
aggredior (...)12
(1.1-4)
Poskytuje-li sympatheia, vesmÌrn˝ soulad, uû ze svÈ definice moûnost p¯edpovÌd·nÌ toho, co nastane (jak je vyloûeno v˝öe), pak zd˘raznÏnÈ ratio p¯ipojuje k tÈto moûnosti navÌc dalöÌ kvalitu a dod·v· astrologick˝m postup˘m
¯·d a smysl. To je, jak soudÌme, takÈ d˘vod, proË pas·û o boûskÈm rozumu
(resp. ѯ·duì) v˝kladu astrologick˝ch charakteristik v eposu tak¯ka pravidelnÏ p¯edch·zÌ. Takov˝ r·mec je nejzjevnÏjöÌ ve 4. knize, kter· pojedn·v· mj.
o charakteristik·ch znamenÌ a jiû budeme jeötÏ interpretovat.
Po ˙vodnÌ zmÌnce se ratio objevuje znovu dosti z·hy ve veröÌch 1.62-65:
(... experientia) ... speculataque longe
deprendit tacitis dominantia legibus astra
et totum a e t e r n a mundum r a t i o n e moveri
fatorumque vices certis discernere signis.
Co se dozvÌd·me? PrvnÌ astrology praxe pouËila, ûe hvÏzd·m n·leûÌ moc
dÌky skryt˝m z·kon˘m, ûe vesmÌr je uv·dÏn v pohyb ÑvÏËn˝m rozumemì
a ûe podle jasn˝ch znamenÌ lze rozeznat promÏny osud˘ ñ tedy p¯ibliûnÏ
totÈû, co Manilius formuloval jiû v ˙vodu.
11
Toto spojenÌ nem˘ûe neupomÌnat na VERGILIOVY veröe: testatur moritura deos
et conscia fati/ sidera (Aen. 4.519-520).
12
ÑBoûskÈho umÏnÌ taje a souhvÏzdÌ, svÏdky to sudby,/ kte¯Ì osudu zmÏn jsou
p˘vodci lidskÈmu rodu,/ nebeskÈ moudrosti dÌlo se chyst·m s oblohy snÈsti/ ve veröÌch na naöi zem (...).ì (p¯el. F. STIEBITZ)
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
37
4.9.2012, 14:20
38 JAKUB éYTEK
Z pas·ûÌ zab˝vajÌcÌch se ratiem uveÔme jako poslednÌ tuto:
Sic omnia toto
dispensata manent mundo dominumque sequuntur.
Hic igitur d e u s et r a t i o , quae cuncta gubernat,
ducit ab aetheriis terrena animalia signis,
quae, quamquam longo, cogit, summota recessu,
sentiri tamen, ut vitas ac fata ministrent
gentibus ac proprios per singula corpora mores. (2.80-86)
Manilius se znovu snaûÌ postihnout pomÏr mezi boûsk˝m rozumem
a hvÏzdami: vöe ve vesmÌru setrv·v· v p¯esnÈm uspo¯·d·nÌ (dispensata, Ñodv·ûeno na vah·chì, tedy opÏt d˘raz na p¯esnou mÌru) a n·sleduje svÈho p·na,
jÌmû je deus et ratio, Ñboûsk˝ rozumì. Tento rozum vytv·¯Ì podle souhvÏzdÌ
na nebi ûivÈ tvory na zemi, a aËkoliv jsou hvÏzdy vzd·leny velice daleko,
p˘sobÌ na nÏ tak, ûe lze p¯esto pocÌtit jejich vlivy, tj. tak, aby z hlediska astrologie spoluurËovaly ûivot a osud n·rod˘ a vlastnÌ povahu kaûdÈho ËlovÏka.
Jako by tÏmito veröi Manilus mimodÏk reagoval na v˝tku Panaitia z Rhodu ohlednÏ p˘sobenÌ hvÏzd na lidskÈ ûivoty (viz pozn. 6), aniû by ji ovöem
p¯Ìmo jmenoval. SouËasnÏ Manilius otevÌr· tÈma rozumu jakoûto zdroje fata.
Neû k nÏmu p¯istoupÌme i my, zmiÚme se jeötÏ o tom, jak podle Manilia
vznikl svÏt, kter˝ je onÌm boûsk˝m rozumem ¯Ìzen, a co se v eposu ¯Ìk·
o jeho moûnÈm konci.
III.
Ac mihi tam praesens ratio non ulla videtur,
qua pateat mundum divino numine verti
atque ipsum esse deum, nec forte coisse magistra
ut voluit credi, qui primus moenia mundi
s e m i n i b u s struxit m i n i m i s inque illa resolvit;
e quibus et maria et terras et sidera caeli
aetheraque immensis fabricantem finibus orbes
solventemque alios constare, et cuncta reverti
in sua principia et rerum mutare figuras.
(1.484-493)
Pokud jde o û·nr filosoficky zamϯenÈho didaktickÈho eposu, mÏl Manilius v ÿÌmÏ uû nanejv˝ö v˝znamnÈho p¯edch˘dce, Lucretia. Volbou myölenkovÏ zcela protikladnÈho smÏru i p¯Ìstupu, stoicismu oproti epik˙reismu, tak
uËinil z Lucretia nejen svÈho p¯edch˘dce, ale takÈ protich˘dce. Pr·vÏ veröe
1.484nn. jsou jednou z nejzjevnÏjöÌch polemick˝ch pas·ûÌ s Lucretiem.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
38
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 39
SvÏt se pohybuje podle pokyn˘ boûskÈ duöe (divino numine verti) a je vlastnÏ samotn˝m bohem; nespojil se tedy v jeden celek pod vedenÌm n·hody
(forte Ö magistra), jak chtÏl lidi p¯imÏt vϯit Ñten, kdo jako prvnÌ postavil
hradby nebes z nepatrn˝ch tÏlÌsek a znovu je do nich rozloûilì. Lze stÏûÌ pochybovat o tom, ûe prost¯ednictvÌm tÈto v˝tky v˘Ëi Epik˙rovi a atom˘m necÌlÌ Manilius p¯Ìmo na epik˙rovce Lucretia, svÈho b·snickÈho i filosofickÈho
rivala.
»ty¯veröÌ 1.490-3 epik˙rovskou ideu o vzniku svÏta rozv·dÌ jeötÏ podrobnÏji, aby mohla b˝t o to ˙ËinnÏji odmÌtnuta argumentem v z·vÏru pas·ûe:
Quis credat tantas operum s i n e n u m i n e moles,
ex minimis c a e c o q u e creatum f o e d e r e mundum?
Si f o r s ista dedit nobis, f o r s ipsa gubernet (Ö);
VÏ¯Ì snad nÏkdo tomu, ûe tak ohromnÈ struktury vznikly bez p˘sobenÌ
boûskÈ duöe (sine numine), z pranepatrn˝ch Ë·steËek, a ûe vesmÌr je utvo¯en
na z·kladÏ Ñslep˝chì, nejist˝ch z·kon˘? Manilius zde formuluje jasn˝ protiklad mezi sv˝mi mutuis, aequalibus foederibus,13 kterÈ jsou souË·stÌ vesmÌrnÈho ¯·du, a mezi n·hodn˝mi, slep˝mi svazky (caeco Ö foedere), kterÈ takov˝ ¯·d zaruËit nemohou. V˝skyt v˝razu fors v tÈto pas·ûi je zajÌmav˝ i tÌm,
ûe evokuje postavu Fortuny, personifikovanÈ N·hody, kter· nedbala pozemsk˝ch z·kon˘, p¯evracela ¯·d a p˘sobila zvraty a kter· je stoickou figurou
par excellence.
Jak tedy vznikl svÏt podle Manilia? OdpovÏÔ nach·zÌme uû ve veröÌch
1.149nn.:
I g n i s in aetherias volucer se sustulit oras
summaque complexus stellantis culmina caeli
flammarum vallo naturae moenia fecit.
Proximus in tenues descendit spiritus auras
aeraque extendit medium per inania mundi.
Tertia sors undas stravit fluctusque natantes
aequoraque effudit toto nascentia ponto,
ut liquor exhalet tenues atque evomat auras
aeraque ex ipso ducentem semina pascat,
ignem flatus alat vicinis subditus astris.
13
Srv. veröe 1.252 a 2.62.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
39
4.9.2012, 14:20
40 JAKUB éYTEK
Nejprve se Ñok¯Ìdlen˝ oheÚì zvedl do nebeskÈ v˝öe, objal klenbu hvÏzdnÈho
prostoru a vytvo¯il Ñhradby svÏtaì z ohniv˝ch val˘. Jako druh˝ klesl dol˘
vzduch v podobÏ jemn˝ch v·nk˘, rozepjal se a vyplnil nesmÌrn˝ prostor nebes. T¯etÌ mÌsto bylo p¯isouzeno vod·m a plynoucÌm proud˘m, kterÈ vytvo¯ily hladinu oce·nu, aby vodstva mohla vydechovat a chrlit jemnÈ v˝pary
a ûivit jimi vzduch. VanutÌ vzduchu, probÌhajÌcÌ pod blÌzk˝mi hvÏzdami, pak
zase ûivilo oheÚ ñ uû v tomto bodÏ tedy vlastnÏ m˘ûeme spat¯ovat poË·tky
vesmÌrnÈ, zatÌm pouze ÑûivlovÈì sympatheie. Je z¯ejmÈ, ûe Manilius zde
p¯edkl·d· stoick˝ pohled na utv·¯enÌ svÏta,14 ûe jasnÏ setrv·v· v intencÌch
jeho kosmologie.
Vznik svÏta vöak nenÌ jedinou oblastÌ, v nÌû se Manilius vÏdomÏ stavÌ
proti Lucretiovi. JeötÏ z¯etelnÏjöÌ lucretiovskÈ aluze se objevujÌ ve veröÌch,
kterÈ popisujÌ ûivot prvnÌch lidÌ. Jak poznamen·vajÌ koment·to¯i, nap¯. G. P.
GOOLD (2006, praef. s. xvii), podle Lucretia se prvnÌ lidÈ nezajÌmali o nebeskÈ ˙kazy, kdeûto Manilius Ñje vykresluje jako ty, kdo se bojÌ, aby den nep¯estal st¯Ìdat nocì.15 U Lucretia totiû Ëteme:
Nec plangore diem magno solemque per agros
quaerebant pavidi palantes noctis in umbris,
sed taciti respectabant somnoque sepulti,
dum rosea face sol inferret lumina caelo.
A parvis quod enim consuerant cernere semper
alterno tenebras et lucem tempore gigni,
non erat ut fieri posset mirarier umquam
n e c d i f f i d e r e, ne terras aeterna teneret
nox in perpetuum detracto lumine solis.16
(LUCR. 5.972-981)
14
Srov. CIC. De nat. deor. 2,9-10.
ÑFor Lucretius the first men were unconcerned with celestial phenomena; Manilius improbably portrays them as terrified lest day fail to follow night.ì
16
ÑNikdy s b·zliv˝m n·¯kem si nep¯·li, aby se vr·til/ do kraje sluneËn˝ den,
kdyû noËnÌm tÏkali stÌnem,/ n˝brû Ëekali mlËky a vhrouûeni v sp·nek, aû slunce/
s r˘ûovou pochodnÌ r·no svÈ svÏtlo rozlije nebem./ PonÏvadû totiû zvykli jiû od ml·dÌ vÌdati vûdycky,/ z noci jak st¯ÌdavÏ den, jak ze dne se temnota rodÌ,/ v˘bec nemohla v nich ta promÏna vzbuditi podiv/ nebo snad nÏjak˝ strach, ûe noc vÏËn· zahalÌ zemi,/ jakmile navûdy slunce svou obvyklou opustÌ dr·hu.ì (p¯el. A. KOL¡ÿ)
15
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
40
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 41
Manilius naproti tomu ¯Ìk·:
Et s t u p e f a c t a novo pendebat lumine mundi,
tum velut amisso m a e r e n s , tum l a e t a ren<ato, 69a/69Ab
surgentem neque enim totiens Titana fug>atis
69Aa/69b
sideribus, variosque dies incertaque noctis
tempora nec similes umbras, iam sole regresso
iam propiore, suis poterat discernere causis.
(MANIL. 1.68-72)
Pozorujeme, ûe Maniliovo mÌnÏnÌ je zcela protich˘dnÈ mÌnÏnÌ Lucretiovu: u Lucretia prvnÌ lidÈ na nebeskÈ ˙kazy nedbali, neprojevovali p¯ed nimi
û·dnou ˙ctu Ëi b·zeÚ, protoûe podle jejich zkuöenosti slunce vych·zelo dennodennÏ a jeho st¯Ìd·nÌ s nocÌ bylo nÏco naprosto obyËejnÈho, bÏûnÈho ñ
v mezÌch svÈ zkuöenosti se chovali, smÌme-li to tak nazvat, racion·lnÏ,
a v intencÌch Lucretiovy b·snÏ byli tedy dosud prosti Ñstrachu z boh˘ì. Maniliovy prvnÌ lidi naopak zaplavuje ˙ûas, strach a radost, kdyû sledujÌ pohyby
nebesk˝ch tÏles, neboù jejich p¯ÌËiny dosud nejsou schopni pochopit ñ jejich
chov·nÌ je tedy, v kontrastu k LucretiovÏ popisu, emocion·lnÌ a v intencÌch
Maniliovy b·snÏ teprve povede k pochopenÌ vesmÌru jako dÌla boûskÈ duöe,
kter· tÏmito nebesk˝mi tÏlesy pronik· a pohybuje jimi.
StejnÏ rozporn· mÌnÏnÌ nach·zÌme i v n·sledujÌcÌch pas·ûÌch ñ n·ö b·snÌk
tu uËinÌ p¯Ìmou nar·ûku na Lucretiovy veröe z p·tÈ knihy:
N e c c o m m u n e b o n u m p o t e r a n t s p e c t a r e neque ullis
moribus inter se scibant nec legibus uti.
Quod cuique obtulerat praedae fortuna, ferebat
sponte sua sibi quisque valere et vivere doctus.17
(LUCR. 5.958-961)
Kdeûto u Manilia:
Sed cum longa dies acuit mortalia corda
et labor ingenium miseris dedit et sua quemque
advigilare sibi iussit fortuna premendo,
seducta in varias certarunt pectora curas
et, quodcumque sagax temptando repperit usus,
i n c o m m u n e b o n u m c o m m e n t u m l a e t a d e d e r u n t.
(MANIL. 1.79-84)
17
ÑNemohli starat se o to, co vöem jest spoleËn˝m dobrem,/ nedbali dobr˝ch
mrav˘ a neznali z·konn˝ch ¯·d˘./ Kaûd˝ ochotnÏ bral, co n·hoda za ko¯ist dala,/
umÏje na sebe jenom se spolehnout, pro sebe ûÌti.ì (p¯el. A. KOL¡ÿ)
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
41
4.9.2012, 14:20
42 JAKUB éYTEK
Jak ¯Ìk· nanejv˝ö p¯ÌpadnÏ G. P. GOOLD (2006, praef. s. xvii), za pomoci
Lucretiov˝ch vlastnÌch slov commune bonum se tu Manilius d˘raznÏ vyslovuje pro lidskou spoleËnost jako svazek p¯irozen˝, nikoli vznikl˝ pouhou
konvencÌ. ÑDivok˝ a sobeck˝ jeskynnÌ muû epik˙rejsk˝ch p¯edstav je nahrazen Çuölechtil˝m divochemë, kter˝ je veden vzh˘ru k civilizaci pomocÌ boûskÈ proz¯etelnosti.ì 18 DomnÌv·me se, ûe v tÏchto Maniliov˝ch veröÌch je
v jemnÈm n·Ërtu zaznamen·na idea stoickÈho humanismu, byù zatÌm jaksi
v poË·tcÌch: lidÈ byli a jsou ze svÈ p¯irozenosti, kterou sdÌlejÌ (a na jejÌmû
z·kladÏ jsou si rovni), vedeni k tomu, aby sdÌleli i svÈ objevy a myölenky.
Vzhledem k autorovu stoickÈmu p¯esvÏdËenÌ bychom v b·sni mohli oËek·vat takÈ nÏjakou zmÌnku o Økp’rvsiq, svÏtovÈm poû·ru, jÌmû by mÏl b˝t
dle stoik˘ zachv·cen umÌrajÌcÌ svÏt a z jehoû plamen˘ mÏl povstat svÏt nov˝,
s identick˝m bÏhem ud·lostÌ. N·zory na to, zda se o takovÈm konci Manilius
v b·sni v˘bec zmiÚuje, nejsou jednoznaËnÈ. P¯ikl·nÌme se k mÌnÏnÌ, ûe Manilius na nÏkolika mÌstech eposu moûnost ekpyrÛsis naznaËuje, ale nikde nepod·v· jejÌ souvisl˝ popis, jak˝ m˘ûeme ËÌst nap¯. p¯i lÌËenÌ vzniku vesmÌru
v 1. knize. Jak uv·dÌ M. LAPIDGE (1989: 1396), Manilius se na konci 2. knihy
kr·tce zmiÚuje o situaci, kter· by nastala, kdyby svÏt nedrûela pohromadÏ
vz·jemn· pouta:
Quae nisi perpetuis alterna sorte volantem
cursibus excipiant nectantque in vincula, bina
per latera atque imum templi summumque cacumen,
dissociata fluat resoluto machina mundo.
(MANIL. 2.804-807)
ÿeËeno Maniliov˝mi slovy, ÑuvolnÏnÌm pout svÏta by se rozpadlo a rozpojilo jeho soustrojÌì. Lapidge v participiu resoluto spat¯uje odkaz na stoick˝
termÌn §nal’v uûÌvan˝ p¯i popisech ekpyrÛsis a p¯ipojuje takÈ pas·û 2.6772, jeû myölenku, co by se stalo, kdyby neexistoval vesmÌrn˝ consensus,
rozv·dÌ jeötÏ detailnÏji: zemÏ by ztratila svou pevnou polohu, hvÏzdy svÈ
obÏûnÈ dr·hy, souhvÏzdÌ by bloudila zmatenÏ po obloze, nebo by naopak
byla v pohybu ochromena, rovnov·ha ûivl˘ by byla poruöena. SoudÌme, ûe
Lapidge p¯esnÏ vystihl d˘vod, proË v b·sni popis ekpyrÛsis chybÌ: ÑManilius throughout the ëAstronomicaí was concerned with expounding cosmic
18
ÑTaking the actual words of Lucretius ñ commune bonum ñ he insists on the
influence of society as a natural and not merely conventional bond. The wild and
selfish cave-man of Epicurean fancy is replaced by the ënoble savageí, who is led
upwards to civilization through the providence of God.ì
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
42
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 43
order, not cosmic destruction.ì 19 Lze k nÏmu dodat snad jen to, ûe v celkovÏ
vzneöenÈm a pantheistickÈm ladÏnÌ dÌla, obsahujÌcÌm navÌc odkazy k osobÏ
cÌsa¯e Augusta, cÌsa¯e-obnovitele, by takov˝ popis mohl p˘sobit nemÌstnÏ.
Naproti tomu Marcia L. COLISH (1990, s. 315) uv·dÌ, ûe ÑManilius je jedin˝ latinsk˝ b·snÌk zab˝vajÌcÌ se oblastÌ kosmologie, kter˝ odkazuje v˝slovnÏ ke stoickÈ koncepci ekpyrÛsis a diakosmÈsis, kdyû popisuje nejen zniËenÌ
vesmÌru, ale takÈ jeho n·slednÈ obnovenÌ.ì 20 Toto tvrzenÌ dokl·d· veröi
4.838-9 (in tantum longo mutantur tempore cuncta/ atque iterum in semel
redeunt) a ö̯e tÈû veröi 4.818-865. Tato pas·û se vöak zab˝v· v˝kladem tzv.
ekliptick˝ch znamenÌ, a pokud obsahuje zmÌnky o tom, ûe Ñvöe se mÏnÌ
a znovu se navracÌ do d¯ÌvÏjöÌho stavuì nebo ûe Ñnebe se b·lo, ûe sho¯Ìì, fungujÌ tyto zmÌnky v textu b·snÏ jen jako ilustrace principu ÑvyboËenÌ z ¯·duì,
jehoû uk·zkou je i ekleipsis, ÑzatmÏnÌì, jakÈsi doËasnÈ strnutÌ charakteristick˝ch vliv˘ znamenÌ. Interpretaci dan˝ch verö˘ ve smyslu odkaz˘ k ekpyrÛsis
proto nepokl·d·me za opodstatnÏnou.
IV.
NaznaËili jsme uû, ûe princip sympatheie, vesmÌrnÈ soun·leûitosti, m· d˘sledky takÈ v existenci a p˘sobenÌ fata, osudu a osudovosti. Jeho v˝kladu se
vÏnuje zejmÈna 4. kniha b·snÏ, z jejÌhoû obs·hlÈho prooemia (bezm·la 120
verö˘) vybÌr·me veröe pro Maniliovo pojetÌ osudu klÌËovÈ:
F a t a regunt orbem, certa stant omnia lege
longaque per certos signantur tempora c a s u s .
Nascentes morimur, finisque ab origine pendet.
Hinc et opes et regna fluunt et, saepius orta,
paupertas, artesque datae moresque creatis
et vitia et laudes, damna et compendia rerum.
Nemo carere dato poterit nec habere negatum
f o r t u n a m v e suis invitam prendere votis
aut fugere instantem: s o r s est sua cuique ferenda.21
(4.14-22)
19
LAPIDGE 1989, s. 1396.
ÑManilius is the only Latin poet treating cosmological themes who refers expressly to the Stoic conception of ekpyrosis and diakosmesis, depicting not only the
destruction of the universe but also its subsequent renewal.ì
21
ÑOsudu v˘le svÏt ¯ÌdÌ, vöechno tkvÌ v nemÏnnÈm ¯·du,/ osud˘ p¯esn˝m bÏhem
jsou urËeny dalekÈ vÏky;/ zrozenÌm zaËÌn· smrt a poË·tkem urËen je konec./ Z osu20
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
43
4.9.2012, 14:20
44 JAKUB éYTEK
Ve vesmÌrnÈm ¯·du je vöe ¯Ìzeno osudem, podrobeno jeho p¯esn˝m z·kon˘m a jednotlivÈ ud·losti budoucÌch let jsou p¯edznamen·ny (signantur)
neomyln˝m bÏhem osudov˝ch sil. Z moci osudu pramenÌ bohatstvÌ i moc,
lidskÈ schopnosti i charaktery, a svÈmu losu tak nem˘ûe uniknout nikdo.
V˝klad proto ˙stÌ v jedin˝ moûn˝ z·vÏr ñ sors est sua cuique ferenda ñ
a celkov˝m ladÏnÌm upomÌn· na proslul˝ v˝rok Senek˘v: ducunt volentem
fata, nolentem trahunt.22
Manilius potÈ uv·dÌ mnoho slavn˝ch ud·lostÌ ¯Ìmsk˝ch dÏjin, kterÈ se p˘sobenÌm osudu staly, aË byly velmi nepravdÏpodobnÈ, a dokl·d· tak jeho
moc (Ëasto je vykresluje pomocÌ efektnÌch stoick˝ch paradox˘23 ). VöÌm· si
rovnÏû vlivu Fortuny-TychÈ a ÑnespravedlnostÌì (jen zd·nliv˝ch), kterÈ mezi
lidmi p˘sobÌ, a vyvracÌ n·mitky proti osudu, neboù jemu podlÈh· i Fortuna
samotn·24 ñ vöechno, co se na svÏtÏ jejÌm prost¯ednictvÌm dÏje, se proto dÏje
n·leûitÏ, neboù je v souladu s osudovou mocÌ.
P¯edivo vesmÌrn˝ch vazeb, jehoû souË·stÌ je vöe, co je ËlovÏku d·no a co
se mu v jeho ûivotÏ p¯ihodÌ, popisuje Manilius podobn˝mi obrazy uû ve
3. knize:
Nam, quodcumque genus rerum, quotcumque labores
quaeque opera atque artes, quicumque per omnia casus
humana in vita poterant contingere, s o r t e
conplexa est, tot et in partes, quot et astra locarat,
disposuit, certasque vices, sua munera cuique
attribuit, totumque hominis per sidera censum
ordine sub certo duxit, pars semper ut eidem
confinis parti vicinis staret in astris.
(3.67-74)
du bohatstvÌ plyne, i kr·lovsk· moc, takÈ bÌda ñ /ta ËastÏjöÌ b˝v·, i vlohy a povahy
lidem jsou d·ny,/ jejich z·sluhy, vady i ˙spÏch a nezdary v dÌle./ Nem˘ûe odloûit
nikdo, co bylo mu d·no, a mÌt, co/ up¯eno, modlitbou ötÏstÏnu zÌskat, kdyû stavÌ se
proti,/ Ëi jÌ, kdyû dolÈh·, uniknout: kaûd˝ svou sudbu nÈst musÌ.ì (p¯el. J. éYTEK)
22
SEN. Epist. 107,11,5.
23
Srv. nap¯. v. 4.23-28.
24
MANIL. 4.98-101: Scilicet est aliud, quod nos cogatque regatque,/ maius, et in
proprias ducat mortalia leges/ attribuatque suos ex se nascentibus annos/ fortunaeque vices. ÑOvöem, je tu moc vÏtöÌ: ta t·hne n·s a tÈû n·m vl·dne,/ pod¯izuje sv˝m
z·kon˘m smrtelnÈ z·leûitosti/ a lidem, jiû se z nÌ rodÌ, pak urËuje ûivota lÈta/ i promÏny jejich osud˘.ì (p¯el. J. éYTEK).
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
44
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 45
Sors, osudov˝ los, p¯isoudil kaûdÈmu ûivotnÌ ˙kol, Ñb¯ÌmÏì, a v pevnÈm
¯·du svÏta stanovil prost¯ednictvÌm hvÏzd veökerÈ jeho ud·losti ñ tak, aby
stejnÈmu ˙seku ûivota vûdy odpovÌdal p¯Ìbuzn˝ ˙sek na hvÏzdnÈ obloze.
Moûnost, ba dokonce opodstatnÏnost astrologickÈho p¯edpovÌd·nÌ, jeû je
v tÈto pas·ûi naznaËov·na a kter· vych·zÌ z principu sympatheie,25 tak odkr˝v· interpretaËnÌ r·mec, jÌmû je t¯eba nazÌrat i Maniliovy charakteristiky
znamenÌ a v˝klad hvÏzdnÈ geografie ve 4. knize ñ nap¯. lidÈ zrozenÌ ve Vah·ch vûdy p¯esnÏ rozsoudÌ spory jin˝ch, protoûe i znamenÌ, pod nÌmû se narodili, p¯esnÏ rozmϯuje dÈlku dne a noci p¯i podzimnÌ rovnodennosti; stejnÏ
tak KrÈta, podlÈhajÌcÌ znamenÌ St¯elce s kentau¯Ìm tÏlem, zrodÌ v tomto
dvojtÏlÈm souhvÏzdÌ i dvojtÏlÈho MÌnÛtaura ñ to vöechno je urËeno osudem26 a je vlastnÏ nanejv˝ö Ñp¯irozenÈì.
Je-li vöak cel˝ svÏt ¯Ìzen osudem a kaûd· vÏc i bytost spoËÌv· v nemÏnnÈm ¯·du, jakÈ je pak postavenÌ svobodnÈ lidskÈ v˘le? K takovÈ ot·zce se
Manilius nikde nevyjad¯uje v˝slovnÏ, byù, jak se domnÌv·me, ji nep¯Ìmo
p¯edjÌm· a jist˝m zp˘sobem na ni odpovÌd·. Na konci 4. knihy n·s totiû pouËuje o tom, jakÈ mÌsto v boûskÈm ¯·du vesmÌru n·leûÌ ËlovÏku.
V.
Uû v ˙vodu studie jsme uvedli, ûe Manili˘v epos je takÈ eposem didaktick˝m. P¯i ËtenÌ se v nÏm od zaË·tku setk·v·me s didaktick˝mi formulemi,
napomenutÌmi Ëten·¯e k pozornosti (percipe, nunc age), v˝zvami a povzbuzenÌmi. Tyto apely se nejvÌce objevujÌ ve filosofick˝ch pas·ûÌch a mÌsty p¯ech·zejÌ aû ve fiktivnÌ dialog (multum, inquis, 4.387; conditur en, inquit,
4.869). V tÏchto momentech uû Maniliovi nestaËÌ pouh· didaxe a jeho v˝klad se st·v· aktivnÏ propedeutick˝m, ba mÌsty aû zasvÏcovacÌm. Naplno se
tu uskuteËÚuje jedna z Maniliov˝ch nejv˝znamnÏjöÌch intencÌ ñ odhalit svÈmu Ëten·¯i tajemstvÌ jeho existence i existence vesmÌru a zÌskat ho pro svou
myölenku. PrvnÌm z vrchol˘ tÈto snahy a souËasnÏ mÌstem p˘sobivÈ poetickÈ sÌly jsou veröe 2.115-125:
Quis c a e l u m posset nisi c a e l i m u n e r e nosse,
et reperire d e u m , nisi qui p a r s ipse d e o r u m est?
25
Vz·jemn˝ vztah mezi pohyby hvÏzd a lidsk˝m osudem p¯ipomÌn· takÈ J. NO(1953, s. 33-34), kdyû hovo¯Ì o Ñvelebnostiì Maniliova fata a o jeho ztotoûnÏnÌ s Ñ˙Ëeln˝m svÏtov˝m ¯·demì.
26
Srv. v. 4.203-216 a 783-786.
V¡KOV¡
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
45
4.9.2012, 14:20
46 JAKUB éYTEK
Quisve hanc convexi molem sine fine patentis
signorumque choros ac mundi flammea tecta,
aeternum et stellis adversus sidera bellum
cernere et angusto sub pectore claudere posset,
ni sanctos animis oculos natura dedisset
cognatamque sibi mentem vertisset ad ipsam
et tantum dictasset opus, caeloque veniret
quod vocat in caelum sacra ad commercia rerum?27
»lovÏk je sp¯ÌznÏn s bohem, a tak je ze samÈ podstaty veden k pozn·v·nÌ
nebes a k hled·nÌ boûskÈ bytosti. Kdyby lidsk˝ duch nemÏl tyto jedineËnÈ
schopnosti danÈ mu p¯Ìrodou, nebyl by s to pochopit vÏci, jeû spat¯uje. B˘h
s·m je tedy tÌm, kdo vede mysl ËlovÏka k jeho pozn·nÌ a ke styk˘m s nÌm.
Toto je tedy zp˘sob, jak dos·hnout blaûenosti, kter˝ Ëten·¯i-adeptu nabÌzÌ
Manilius ñ objevit v sobÏ boûskou podstatu a jejÌm prost¯ednictvÌm nahlÈdnout i ¯·d svÏta.
Druh˝ vrchol Maniliova didakticko-filosofickÈho ˙silÌ nalÈz·me v z·vÏru
4. knihy (veröe 886-895):
An dubium est h a b i t a r e d e u m sub pectore nostro
in caelumque redire animas caeloque venire,
utque sit ex omni constructus corpore mundus
aeris atque ignis summi terraeque marisque
hospitium menti totum quae infusa gubernet,
sic esse in nobis terrenae corpora sortis
sanguineasque animas animo, qui cuncta gubernat
dispensatque hominem? Quid mirum, noscere m u n d u m
si possunt homines, quibus est et m u n d u s in ipsis
e x e m p l u m q u e d e i quisque est in imagine parva?28
27
ÑKdo by mohí jinak neû darem nebesk˝m pozn·vat nebe,/ kdo by mohí nalÈzat
boha leË ten, kdo boh˘ je Ë·stÌ,/ obrovskou nebes klenbu, jeû bez konce v d·lku se
t·hne,/ svÏta plamenn˝ kryt a hvÏzdn˝ch znamenÌ reje,/ vÏËn˝ pak boj, jejû sv·dÏjÌ
st·lice s obÏûnic sborem,/ kdo by mohí z¯Ìt a vöechno to pojmouti do tÏsnÈ hrudi,/
kdyby tak bystr˝ zrak kdys nedala p¯Ìroda duchu,/ kdyby s nÌ sp¯ÌznÏnou mysl k svÈ
podstatÏ nebyla vedla,/ kdyby takovÈ dÌlo jÌ nebyla vnukla a s nebes/ nemÏlo p˘vod,
co k nebi n·s vol· a k posv·tn˝m styk˘m? (p¯el. F. STIEBITZ)
28
ÑCopak je pochyb, ûe b˘h v n·s p¯eb˝v· pod naöÌ hrudÌ,/ ûe duöe se do nebe
vracÌ a z nebe ûe p¯ich·zejÌ/ a ûe jak vesmÌr, sloûen˝ ze vöech Ë·steËek vzduchu,/
nebeskÈho ohnÏ i zemÏ a stejnÏ tak vody,/ je domovem vÏdomÌ, kterÈ jej prostoupÌ
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
46
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 47
Seznamujeme se s pr˘zraËnÏ Ëistou formulacÌ principu makrokosmu a mikrokosmu: ËlovÏk pozn·v· svÈho tv˘rce, tedy svÏtovou duöi, jako vlastnÌ
souË·st a objevuje, ûe i v nÏm samÈm p¯eb˝v· b˘h. »Ìm je svÏtov˝ duch pro
vesmÌr, tÌm je lidsk˝ duch pro ËlovÏka, a proto svÏtov˝ duch prostupuje vesmÌrem stejnÏ, jako lidsk˝ vl·dne ËlovÏku. KlÌËovou myölenku pas·ûe a vztah
mezi lidsk˝m mikrokosmem a svÏtov˝m makrokosmem dokonale vystihuje
z·vÏreËn˝ verö: Ñkaûd˝ ËlovÏk je v zmenöenÈ podobÏ obrazem bohaì.
V dalöÌch veröÌch Manilius vykresluje vzneöenost a uölechtilost lidsk˝ch
bytostÌ a zd˘razÚuje laskavou v˝zvu boûskÈ duöe, kter· Ñsama sebe vötÏpuje
a nabÌzÌ, aby mohla b˝t ˙plnÏ pozn·na a pouËila vidoucÌ o tom, jak· jeì (v.
4.918-20). Nato se obracÌ znovu ke Ëten·¯i-adeptu a apeluje pomocÌ efektnÌch p¯irovn·nÌ a paradox˘ na jeho rozum a schopnosti:
Nec contemne tuas quasi parvo in pectore vires:
quod valet, immensum est. Sic auri pondera parvi
exsuperant pretio numerosos aeris acervos;
sic adamas, punctum lapidis, pretiosior auro est;
parvula sic totum pervisit pupula caelum,
quoque vident oculi minimum est, cum maxima cernant;
sic animi sedes tenui sub corde locata
per totum angusto regnat de limite corpus.
Materiae ne quaere modum, sed perspice vires,
quas ratio, non pondus, habet: ratio omnia vincit.29
(4.923-32)
Obraz oËnÌ panenky (v. 927), kter· Ñobs·hne zrakem celÈ nebeì, p¯irozenÏ
souznÌ s veröi 906-7: Ñpozved· k hvÏzd·m/ sv˘j hvÏzdn˝ zrakì (ad sidera
mittit/ sidereos oculos). Nejde tu ale jen o pouhÈ zobrazenÌ hvÏzdnÈho nebe
cel˝ a ¯ÌdÌ,/ tak stejnÏ v n·s sam˝ch n·m souzen· smrteln· tÏla a duöe,/ plnÈ sil ûivota, hostÌ ducha, kter˝ vöe ¯ÌdÌ/ a v ËlovÏku vl·dne? Co je zvl·ötnÌho na tom, ûe lidÈ/
mohou pozn·vat nebe, kdyû nebe sÌdlÌ v nich sam˝ch/ a kaûd˝ ËlovÏk je v zmenöenÈ
podobÏ obrazem boha?ì (p¯el. J. éYTEK) ñ K citovanÈ pas·ûi viz tÈû pozn. 9.
29
ÑNepohrdej silou svÈho zd·nlivÏ malÈho ducha ñ/ jeho moc je nesmÌrn·. Tak
v·ha p·r zrnek zlata/ p¯evyöuje svou cenou poËetnÈ hromady bronzu,/ tak dÈmant,
maliËk˝ kamÌnek, cenn˝ je vÌce neû zlato,/ tak maliËk· zorniËka oka obs·hne zrakem vöe z nebe:/ ËÌm oËi vidÌ, je pramalÈ, avöak co z¯Ì, je tak velkÈ!/ SÌdlo lidskÈho
ducha, jeû v ˙tlÈm srdci m· mÌsto,/ tak ze svÈho skromnÈho p¯Ìbytku ovl·d· kaûdou
Ë·st tÏla./ Nesnaû se urËovat mnoûstvÌ l·tky a prozkoumej sÌly,/ kterÈ m· rozum,
a nikoli hmota: to rozum vöe zm˘ûe.ì (p¯el. J. éYTEK)
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
47
4.9.2012, 14:20
48 JAKUB éYTEK
na z¯Ìtelnici, n˝brû i o pozn·nÌ toho, co z¯Ìm: Manilius tak d˘slednÏ rozliöuje vidÏnÌ prostÈ od vidÏnÌ pronikavÈho, pozn·vajÌcÌho ñ z¯enÌ. V tomto smyslu d·le apeluje na svÈho adepta: vyuûij daru svÈho rozumu a nezab˝vej se
hmotou ñ moûn· i reflexe Lucretiovy b·snÏ. Maniliovo p¯esvÏdËenÌ o sÌle
a moci rozumu je korunov·no z·vÏreËnou vÏtou ratio omnia vincit, z¯etelnou
aluzÌ na Vergiliovo omnia vincit amor (Ecl. 10.69).
VI.
ObÏ v˝öe citovanÈ pas·ûe z 2. a 4. knihy t˝kajÌcÌ se vztahu mezi makrokosmem a mikrokosmem (2.115-125 a 4.886-895) vöak v celku b·snÏ nemajÌ pouze v˝kladovou a propedeutickou funkci. SoudÌme totiû, ûe se z·sadnÌm
zp˘sobem vztahujÌ k samÈmu monument·lnÏ pojatÈmu z·vÏru dÌla a ûe mohou nov˝m v˝kladem podpo¯it tezi o tom, ûe Manili˘v epos byl autorem rozvrûen pr·vÏ do pÏti knih. Onen velkolepÏ pojat˝ vrchol znÌ takto (v. 5.734742):
Utque per ingentis populus discribitur urbes,
principiumque patres retinent et proximum equester
ordo locum, populumque equiti populoque subire
vulgus iners videas et iam sine nomine turbam,
sic etiam magno quaedam res publica mundo est
quam natura facit, quae caelo condidit urbem.
Sunt stellae procerum similes, sunt proxima primis
sidera, suntque gradus atque omnia iusta priorum:
maximus est populus summo qui culmine fertur (Ö).
Mikrokosmos pozemskÈho svÏta a lidskÈ spoleËnosti, kter˝ je v jejÌch mÏstech uspo¯·d·n od sen·torskÈho stavu p¯es stav jezdeck˝, svobodn˝ lid,
neteËn˝ plebs aû k nesËetn˝m lidsk˝m z·stup˘m, m· svou paralelu v makrokosmu svÏta hvÏzdnÈho. ExistujÌ hvÏzdy Ñvzneöen˝ch rod˘ì, hvÏzdy tÏmto
blÌzkÈ, existujÌ hvÏzdnÈ t¯Ìdy a nesmÌrn˝ poËet z·¯iv˝ch tÏles na vrcholu
nebeskÈ b·nÏ (re·lnÏ zde Manilius odkazuje k MlÈËnÈ dr·ze). Jeden d˘leûit˝
rys tohoto popisu ale z˘stal aû dosud opomÌjen: je pozoruhodnÈ, ûe mikrokosmos ËlovÏka, s nÌmû jsme byli detailnÏ sezn·meni ve 4. knize, je zde
p˘sobivÏ abstrahov·n na celou lidskou spoleËnost, kdeûto makrokosmos
vesmÌru je naopak konkretizov·n do podoby hvÏzdnÈho st·tu.
Nejen ûe lidsk· spoleËnost zrcadlÌ uspo¯·d·nÌ spoleËnosti hvÏzdnÈ
a naopak, ale takÈ se obÏ zaËÌnajÌ pohybovat smÏrem k sobÏ, a to jak prostorovÏ, tak pojmovÏ. DomnÌv·me se, ûe toto ÑhvÏzdnÈ fin·leì je tak dalöÌm
d˘kazem pro tvrzenÌ, ûe 5. kniha Maniliova eposu je z·roveÚ knihou posledAVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
48
4.9.2012, 14:20
Caelestis rationis opus: Stoicismus v ManiliovÏ eposu Astronomica 49
nÌ: ani ne tak kv˘li analogiÌm se vËelÌm st·tem z Georgik,30 jako spÌöe proto,
ûe oba paralelnÌ kosmy se v celÈ b·sni setk·vajÌ a dot˝kajÌ pr·vÏ na tomto
mÌstÏ, a podtrhujÌ tak harmonickou boûskou jednotu, kter· v podobÏ sympatheie, rozumu a fata prostupuje cel˝m vesmÌrem. Jsem p¯esvÏdËen, ûe pr·vÏ
v nÌ leûÌ klÌË k Maniliovu filosoficko-astrologickÈmu poselstvÌ.
BIBLIOGRAFIE
Prim·rnÌ literatura:
MARCUS MANILIUS. Astronomica (LCL, ed. G. P. GOOLD), London: Harvard
University Press 20064.
MARCUS MANILIUS. Astronomicon liber IV (ed. A. E. HOUSMAN). Londinii:
Grant Richards 1920.
TITUS LUCRETIUS CARUS. De rerum natura libri sex (ed. C. M‹LLER). Z¸rich:
Rohr 1975.
LUCIUS ANNAEUS SENECA. Ad Lucilium epistulae morales (OXT, ed. L. D.
REYNOLDS). Oxonii: Oxford University Press 1989.
PUBLIUS VERGILIUS MARO. Opera (OXT, ed. R. A. B. MYNORS). Oxford: Oxford University Press 1969.
Sekund·rnÌ literatura:
COLISH, Marcia L. The Stoic tradition from Antiquity to the early Middle Ages
I. Leiden: E. J. Brill 1990.
H‹BNER, Wolfgang. Manilius als Astrologe und Dichter. In ARNW, 32.1,
1984, s. 126-320.
LAPIDGE, Michael. Stoic Cosmology and Roman Literature. In ANRW II,
36.3, 1989, s. 1379-1429.
MORFORD, Mike. Roman philosophers. London ñ New York: Routledge 2002.
NOV¡KOV¡, Julie. DevÏt kapitol o tak zvanÈm st¯ÌbrnÈm vÏku ¯ÌmskÈ slovesnosti. Praha: NakladatelstvÌ »SAV 1953.
RIST, John M. Stoick· filosofie. Praha: OIKOYMENH 1998.
TOOHEY, Peter. Epic lessons: An Introduction to Ancient Didactic Poetry.
London ñ New York: Routledge 1996.
30
WILSON 1996, s. 918: ÑBut since book 5ís extensive Andromeda myth and its
closing depiction of stellar magnitudes as a hierarchical star-state analogous with
human society echo the bee-state and Orpheus myth of Virgilís last Georgic, book 5
should be the final book.ì
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
49
4.9.2012, 14:20
50 JAKUB éYTEK
WILSON, Anna M. Manilius, Marcus. In The Oxford Classical dictionary.
Oxford: Oxford University Press 1996 3.
P¯eklady:
V˝bor z†¯ÌmskÈ poesie v†p¯ekladech (vyd. K. HRDINA). Praha: Jan Laichter
1935.
M. TULLIUS CICERO. O p¯irozenosti boh˘ (p¯ekl. A. KOL¡ÿ). Praha: Jan Laichter 1948.
M. TULLIUS CICERO. P¯edtuchy a v˝strahy (De divinatione) (p¯ekl. J. HRŸäA).
Praha: Bohuslav Hendrich 1942.
T. LUCRETIUS CARUS. O p¯ÌrodÏ (p¯ekl. A. KOL¡ÿ). Praha: Jan Laichter 1948.
éYTEK, Jakub. ÿ·d vesmÌru a osud ËlovÏka ve IV. knize Maniliova Astronomicon (roËnÌkov· pr·ce, nepublikov·no). FF UK, Praha 2004.
SUMMARY
Caelestis rationis opus: Stoicism in the Astronomica of Manilius
This paper deals with principles of Stoic doctrine as they are treated and presented in the Astronomica, a didactic and philosophical poem of Manilius
(1st century AD). It explores the principles of cosmic sympathy, divine reason, origin of the world, role of Fate, and the one of microcosm and macrocosm. In interpreting the closing passage of Book 5 (v. 734-42) it suggests
that its depiction of intertwinning of microcosm and macrocosm may be considered a magnificent culmination of the poem, supporting thus the opinion
that Book 5 should be the final book.
AVRIGA ñ ZJKF 54, 2012, s. 33-50
03zytek.PM6
50
4.9.2012, 14:20

Podobné dokumenty

1. Planctus Panny Marie Pláči mému hodina 1. Pláči mému hodina

1. Planctus Panny Marie Pláči mému hodina 1. Pláči mému hodina ale on tu není. Stojím a rozhlížím se, ale on se neobjevuje, křičím a volám, ale on neodpovídá. Budu tedy naříkat a plakat, dokud mi vystačí slzy, neboť jsem tu zanechána sama bez toho, jenž by mne...

Více

Zpravodaj - únor 2010 - Obec Konstantinovy Lázně

Zpravodaj - únor 2010 - Obec Konstantinovy Lázně Editace a ˙pravy se ovöem, na rozdÌl od jin˝ch "ûiv˝ch" DVD, t˝kaly pouze obrazu - co se audio Ë·sti t˝k· - kapela, jejÌû sÌla je pr·vÏ v bezprost¯ednosti a syrovosti koncertnÌch vystoupenÌ, dala p...

Více

René Descartes - společenské vědy

René Descartes - společenské vědy pláštíkem boje proti teismu zejména v jeho církevní podobě. Proto byla tato otázka tak „oblíbená“. (Ve skutečnosti ještě v 19. století se setkáváme s „vrozenými idejemi“ u některých filosofů a psy...

Více

ZÁPAS O SVĚTLO Poznámky k pojetí prostoru v epice Anglosasů

ZÁPAS O SVĚTLO Poznámky k pojetí prostoru v epice Anglosasů 2.2.1. Odchod Izraelitů z egyptské poroby je tak ztotožněn s poutí křesťana životem na cestě k pravému domovu (srov. např. v. 104, 534). Cesta má na obou rovinách čtení slovesnou podobu plavby (v. ...

Více