O řece a lidech

Otomar Dvořák a Marie Holečková
O řece a lidech
PADES T LET POVOD OHŘE
Nakladatelství MH Beroun
první projekt dispečerského řízení,
vypracovaný Ing. Miroslavem Tmějem
z Hydroprojektu Praha, začal realizovat
při stavbě Přísečnice. Přenos dat
z měrných míst do centrálního pracoviště
v těsném sousedství počítačového sálu
na ředitelství v Chomutově se prováděl
prostřednictvím pronajatých a zčásti
nových telefonních linek. Vzhledem
ke vzdálenostem a odlehlosti mnohých
míst s instalovanými měrnými zařízeními
se později začalo zřizovat rádiové spojení.
Informace zpracovával počítač RPP 16S.
V době budování dispečinku byly nálady
některých pracovníků zaměřené mnohdy
proti tomuto novému systému práce,
s poukazem na jeho nízkou technickou
úroveň. Přitom takový novátorský
přístup k řízení vodohospodářských
procesů neměl ve světě obdoby. Důležitý
moment, kdy hrozilo jeho zastavení,
nastal na jednání odborníků na Celné,
myslím že v roce 1980; naštěstí díky
důkladné přípravě argumentů Ing. Jana
Kubáta a vedoucího systémových
analytiků Ing. Františka Koreckého
byl projekt schválen. Zásadní rozvoj
dispečerského řízení nastal po roce 1989,
kdy se k nám díky zahraničním firmám,
zastoupeným českými specialisty, dostala
odpovídající technika. S přispěním firem
TDE – Tele Data Electronic, GmbH,
a TDC – Tele Data Control Praha se
podařilo výrazně posunout dispečink pod
vedením Ing. Petra Víta v celém spektru
jeho činností a umožnit další rozvoj
v následujících letech. O nových plánech
a výsledcích práce tohoto pracoviště
už budou vyprávět jiní,“ uzavřel své
ohlédnutí za počátky dispečinku Povodí
Ohře Ing. Ladislav Novák.
la a
e
e e ilech a hři
a e ici
21
a e Ohře e 26
i
ch a
e e
Jezy a jezinky
O
hře je na celém toku v Čechách sjízdná a zejména na svém romantickém
horním úseku je vyhledávanou vodáckou řekou. Vodní turistika v našich
zemích má velkou tradici a bohatou historii, ale teprve v posledních letech,
především díky komercionalizaci, zažívá obrovský rozmach. Na české řeky vyráží
v posledních letech více než 600 tisíc lidí ročně. Často nezkušení a nepřipravení
lidé, neznalí alespoň základních vodáckých pravidel, bez vybavení a často i zábran.
Většina našich vodácky využívaných toků, Ohři nevyjímaje, patří naštěstí mezi
klidné a mírně proudící, přesto i zde číhá řada nebezpečí. Nejčastěji to bývají jezy,
ale často i zvýšené průtoky, náhlé změny podmínek, počasí a alkohol. Ve vodácké
latině pod jezy na „ovíněné“ číhají zlomyslné jezinky.
Jezy jsou vzdouvací zařízení umístěná v korytě toku, která v něm trvale nebo
dočasně vzdouvají vodu k různým vodohospodářským účelům. Nejčastěji to je
ke stabilizaci koryta toku, vytvoření potřebné hloubky vody, zabezpečení odběru
vody nebo k využití vodní energie. Přehrady vodu nadržují pro pozdější využití,
proto vytvářejí nádrže, jezy vodu pouze zdržují a vytvářejí zdrže. Existuje celá
řada typů a konstrukcí jezů. Není nebezpečný jez, pouze může být nebezpečné
chování na něm. Pravdou však zůstává to, že při realizaci mnoha jezů se na potřeby
vodácké turistiky zas až tak příliš nemyslelo.
řech d a d c a e i
Něco pro pěšáky…
N
ři 64
ch c ch e hladi
a e
a e h ice
ejvětším lákadlem
údolí je však bezesporu
žulové skalní město,
nazývané Svatošské skály, tvořené věžemi
s charakteristickou blokovou odlučností.
Zdejší skály nabízejí ideální podmínky
pro horolezectví. Naproti Svatošským
skalám naleznete dvě výletní restaurace
a oblíbenou visutou lávku přes Ohři,
lidově zvanou „houpací most“.
V údolí Ohře se nacházejí i pozůstatky
staré důlní činnosti. Ve strmých skalnatých
svazích lze najít několik vyhloubených
štol a struskových hald. Historie zdejší
těžby železné rudy a dalších nerostů sahá
patrně až do raného středověku. Jedním
z dokladů této činnosti je například štola
Benátčanů, nazvaná podle italských
prospektorů, kteří na Karlovarsku
intenzivně pátrali po nalezištích drahých
kovů, minerálů a sklářských surovin. Štola
se nachází na naučné stezce.
Údolí je přístupné pouze pro pěší,
cyklisty a vodáckou turistiku, vjezd
osobním automobilům je zamezen. Nejlepší
přístup z Karlových Varů je z městské
části Doubí po modré turistické trase.
Do výchozího bodu vás zaveze od Tržnice
autobus MHD. Na okraji Doubí se nachází
také odstavné parkoviště pro osobní
auta. Druhou možností je projít si údolí
z opačné strany z města Loket, kam zajíždí
meziměstské autobusy či vlak. V Lokti si
můžete zapůjčit kánoe či rafty a splout řeku
celým skalnatým kaňonem až do Karlových
Varů. Celým údolím také prochází
cyklostezka z Karlových Varů do Lokte,
která je součástí páteřní cyklotrasy č. 204.
Vodácké propusti byly vzácností, maximem byly schody pro přenášení
lodí v nadjezí a podjezí. Pro splutí jsou zvláště nevhodné jezy s tak zvanou
proudnicovou přelivnou hranou a následným vývarem, kde vzniká vodní válec.
Ten je za určitého průtoku velice nebezpečným jevem. Bohužel se stále najde
každoročně mnoho dobrodruhů, kteří to prostě musejí zkusit, jako by je vábily
„zlovolné jezinky“. Nevarují je ani výstražné tabulky a odkazy, ani viditelné
křížky…
Naštěstí se i v této rovině objevují nové kroky ke zlepšení stavu. Mnoho
jezů je postupně vybavováno výstražnou signalizací a bezpečnostními prvky
pro případnou záchranu tonoucích. Na Ohři je také díky aktivitě správce toku
rekonstruovaný jez v Tuhnicích s neblahou a tragickou minulostí, ještě nedávno
strašák pro vodáky. Jeho nová vodácká propust v kombinaci s rybím přechodem
a upravená přelivná hrana jezu může být vzorem k řešení problémů střetu vodáků
a provozu jezů. Dalším příkladem je jez na Ohři v Radošově, kde za posledních
25 let zahynulo více než 30 lidí. Ten byl koncem roku 2011 vybaven bezpečnostními
prvky pro možnost záchrany stále se vyskytujících hazardérů. Jde o kotvicí body
na břehu, další jsou na stěnách vývaru nad hladinou, kde je navíc nastálo i záchytné
lano. V případě záchrany vodáků se mohou hasiči lépe jistit a mohou si pomocí
kotvicích bodů vytvořit lanový travers přes celou šíři jezu a snadněji se dostat
do všech míst jezu i přímo pod splav.
e e
ech d
e ad
65
Kde je Povodí Ohře na suchu?
K
de jinde než v Chomutově. Ohře je daleko, i říčka Chomutovka je od sídla
závodu Chomutov z jižního okraje města také v nedohlednu. Závod
má typický vzhled – bílé a modré správní a provozní budovy, objekty
dílen a garáže pro dopravní techniku. Vedle dalších dvou závodů, v Karlových
Varech a Terezíně, je sice rozlohou nejmenší, ale počet vodních děl je zde
nejvyšší z celého Povodí Ohře. Jeho součástí jsou i dva provozy – Chomutov
a také Teplice, kde jsou vodohospodářské laboratoře. Při pohledu do mapy
na oblast, kterou celý tento závod spravuje, jsme překvapeni. Necelé dvě stovky
lidí – technici, hrázní, řidiči, údržbáři, pochůzkáři a další mají na starosti v rámci
Povodí Ohře více než 1 000 km vodních toků, 13 přehrad: Kadaň, Nechranice,
Přísečnice, Křímov, Kamenička, Jirkov, Jezeří, Otvice, Zaječice, Újezd, Janov, Fláje
a Všechlapy. Také 8 jezů, z toho dva pohyblivé – Klášterec nad Ohří a Jiřetín;
11 malých vodních elektráren, včetně největších – Nechranic a Kadaně;
4 čerpací stanice: dvě velké – Stranná a Rašovice v provozu, řadu dalších objektů
i převodů vody. To vše na území bývalých okresů Chomutov, Most, Teplice
a z velké části Ústí nad Labem. Důležitost vodohospodářských objektů a jejich
koncentrace především v oblasti Chomutova nemá v Čechách obdoby, nejspíše
však ani v evropském měřítku. Ale my odtud máme blízko k prvnímu cíli,
největší přehradě na Ohři – vodnímu dílu Nechranice.
Trasu našeho putování za vodou a nejzajímavějšími vodohospodářskými
stavbami, ale i historickými a přírodními památkami navrhl a naším průvodcem
byl ředitel závodu Chomutov Ing. Petr Vít.
el
72
adl a a
e ce ře e
d a e e
a a
e
ře e
d a
Cestami s Ohří
Chomutovskem
V
íte, kde najdeme Povodí
Ohře na suchu? Kde se
skrývá železný drak? Kde jsou nejlepší
pstruzi a co nám prozradí šupina? Nebo
kde najdete v Krušných horách nejhezčí
údolí a která přehrada u nás je tzv.
„Císařská“?
Pro odpovědi se vydáme na velký
okruh nejzajímavějšími místy nejen pro
vodáky, ale také turisty, cykloturisty
i rybáře, místy ve správě chomutovského
závodu podniku Povodí Ohře, kam běžné
značky nevedou a kde nalezneme i další
důkazy péče vodohospodářů o řeku i její
přítoky pod Krušnými horami.
Od poměrně málo narušené krajiny
i její říční sítě na Chebsku a Karlovarsku
se přesuneme do oblastí naopak velmi
poznamenaných zásahy člověka. I s těmi se
musí vodohospodáři vyrovnávat. Projděme
se nejprve krajinou Chomutovska. Zde
najdeme nejen mohutná novodobá a také
malá a historická vodní díla v povodí
Ohře, ale i významné přírodní a historické
památky v kontrastu s „měsíční krajinou“
důlní těžby.
Chrání, nebo nechrání „Nechranice“
před povodní?
Tipy pro
cykloturisty
G
igantické dílo z počátku sedmdesátých let bylo navrženo jako zásobní
nádrž, ačkoliv mohlo celou krajinu pod hrází chránit – tehdy ale
nebyla protipovodňová ochrana zvažována. Spodní výpusti by při
skutečně velkém ohrožení nestačily včas odpustit potřebné množství vody.
Sestoupili jsme s Petrem Vítem do prostoru bezpečnostního přelivu pod korunu
hráze, kde byla v letech 2003–2004 podle jeho technického návrhu realizována
stavba, rekonstrukce středního pole bezpečnostního přelivu VD Nechranice.
Byla to dobře připravená razantní a účinná opatření. Celá betonová komora
hydrostatického uzávěru středního pole byla vybourána a tím se dosáhlo
snížení prahu přelivu o 5 metrů. Uzávěr dnes tvoří zdvižný ocelový segment
široký 13 metrů, hradící vodu na výšku téměř 8 metrů. Dvě boční pole zůstala
hrazena hydrostatickými uzávěry, na něž navazuje 600 metrů dlouhý betonový
i ř řed h le e e
78
h řeli
ech a ice
P
říznivci cykloturistiky
mohou využít soubor
cyklotras Vikletice-Vadkovice-Libědice
Nová Víska – Hradec – Rokle – Krásný
voreček – Želina – Kadaň, které jsou
zakresleny v cyklistických mapách.
Na těchto trasách jsou také vyznačena
a instalována odpočívadla vybavená
informačními panely a mapami okolí.
Na Nechranicku se nachází řada
historicky a turisticky atraktivních míst.
Jako inspiraci k zajímavým výletním cílům
lze doporučit například mimořádnou
památku obce Březno – barokní kostel
sv. Petra a Pavla z let 1739–1763. Obec
Nechranice má zase zachovalý cenný
návesní prostor; na okraji kamenné vodní
nádrže stojí opravená kaplička z konce
19. století.
Dominantou obce Stranná je jednolodní
kostel Nejsvětější Trojice z r. 1842
s trojbokým presbyteriem, obdélnou
sakristií a hranolovou věží.
V okolí Roztyl byl odkryt rozsáhlý
sídelní areál z doby před 2 700 lety.
Hodnotnou venkovskou usedlost
(čp. 1) najdete ve Vikleticích.
Ve svahu nad Libědicemi stojí kostel
sv. Víta s výraznou hranolovou věží.
Naproti zdejší faře se na místě původní
tvrze nachází barokní zámek s rozsáhlým
dvorem.
Nejvýraznější románskou stavbou
na Chomutovsku je kostel sv. Vavřince
z první poloviny 13. století v Želině. Ze
zdejšího návrší před kostelem se otevírá
krásný výhled na údolí Ohře s malebným
panoramatem města Kadaně.
Asi 1 km severně od Hradce se nachází
výšinné opevnění sídliště z doby eneolitu.
Mezi nejvýznamnější a nejstarší
památky zde patří tak zvané sluňáky, které
D
Dispečink v síti informací
Hlavní úkoly
dispečinku
Ž
e dispečink Povodí Ohře patří k prvním, kde se začaly prosazovat nové
myšlenky budování moderních monitorovacích zařízení k řízení soustav
velkých vodních děl nejen u nás, ale i v zahraničí, znělo již v úvodu
této publikace ve vzpomínkách bývalých vedoucích pracovníků. Petr Vít nám
u přehrady Kamenička, prvního článku v rodícím se řízení vodních soustav, ještě
připomněl, že již v průběhu 80. let docházelo k využívání dálkových přenosů dat
na zdejším centrálním pracovišti.
„V této době existoval jeden centrální dispečink v Chomutově a dva pomocné
dispečinky v Karlových Varech a v Terezíně,“ uvedl Ing. Petr Vít. „Ze začátku
se přenosy dat prováděly pomocí telefonních linek, které přenášely na tyto
pracoviště on-line data. Skutečný rozmach však začal v 90. letech 20. století,
kdy jsme společně s Ing. Václavem Klečkou položili základ dnešní monitorovací
sítě, tedy systému přenosu dat na základě radiové technologie a v posledním
desetiletí i technologie GSM. To umožnilo pohotově a účinně řešit hrozící
problémy s nevyrovnaným zásobováním vodou. Byla to jediná možná cesta –
osvědčila se a následně se tímto systémem inspirovaly i další podniky Povodí
v celé republice.“
D
ispečink zajišťuje operativní
řízení hospodaření
s vodou ve vodohospodářských soustavách
a na vodních dílech ve správě Povodí Ohře.
n Jedná se především o zajištění:
–
–
–
–
–
Co je vodohospodářský dispečink?
Místo, odkud se sleduje 22 velkých vodních nádrží s kapacitou vody téměř
530 milionů m3 a další důležitá vodní díla, jako jsou čerpací stanice, více než
200 kilometrů umělých kanálů a přivaděčů a hlavně šest a půl tisíc kilometrů
vodních toků, pokud hovoříme jen o podniku Povodí Ohře. Dispečink by si laik
mohl představovat jako obrovský velín plný blikajících světel a ovladačů nebo
jako rušnou centrálu s množstvím monitorů, na nichž nabíhají stovky údajů.
I když dispečink pro celé Povodí Ohře, který „hlídá a velí“ všem výše uvedeným
vodním dílům v hodnotě desítek miliard korun, je mnohem civilnější, množství
a význam jeho úkolů nejsou o to menší. Samozřejmě, počítače a monitory zde,
v přízemních sálech ředitelství podniku Povodí Ohře, pracují v nepřetržitém
provozu, jde o rutinní automatické shromažďování údajů z 236 pozorovacích
a sběrných míst. Najdeme zde však i další náročné technické a programové
vybavení na nejmodernější úrovni. Úroveň a kvalitu výsledků práce dispečinku
však vytváří především vysoká úroveň a zaujetí zdejšího pracovního týmu.
Ve spojení obou se uplatňuje původní a dodnes nejvýznamnější poslání
dispečinku – operativní řízení hospodaření s vodou ve vodohospodářských
soustavách a na vodních dílech Povodí Ohře.
de
96
ac i d h
d ř
a
a
a a
h di e i
potřebného množství kvalitní
povrchové vody pro zásobování
průmyslu, energetiky, zemědělství
a obyvatelstva,
ochrany území, obcí a objektů před
účinky velkých vod,
specializované protipovodňové
ochrany území s intenzivní důlní
činností,
minimálních zůstatkových průtoků
v určených profilech,
vytváření podmínek pro chov ryb
a rekreaci,
Přehrada několika jmen – Janov
Ú
dolní přehrada královského města Most v Čechách, Mostecká přehrada,
přehrada Křižatky, vodní dílo Janov… Zastavme se u této pozoruhodné
stavby, která v roce 2014 oslavila sto let od svého dokončení. Přehradní
hráz byla nejvyšší hrází v tehdejším Rakousku-Uhersku (v Čechách je vůbec
nejvyšší zděnou hrází), což přispělo k tomu, že dodnes funkční přehrada je
státem chráněnou technickou památkou. Právě zde nám Tomáš Pail na zajímavé
historii výstavby přehrady Janov připomněl preciznost a důkladnost všech prací
od přípravy po dokončení této ve své době unikátní stavby.
Přípravné práce byly zahájeny 21. září 1910 kácením lesa a čištěním dna
budoucí nádrže. V téže době byla vyřešena přeložka údolní silnice a spojení nové
trasy s okresní silnicí vedoucí z Janova do Mníšku. Tyto práce dokončily místní
stavební firmy začátkem roku 1911. Na stavbu přehrady město vypsalo veřejnou
soutěž, které se zúčastnilo deset firem. Nabídky se pohybovaly od necelých
3 do 3,5 milionu korun. Na schůzi obecního výboru dne 10. května 1911 byla
vybrána nejlevnější nabídka ve výši 2 935 640 korun, kterou podalo konsorcium
Berndt, Schwarzer & Wurm z Mostu. Firma začala s přípravnými pracemi ještě
téhož měsíce. Dne 27. května 1911 byly u budoucí přehrady smontovány baráky
pro dělníky, především Italy a Chorvaty, najaté pro betonování a lámání kamene.
Italové zde měli dokonce i vlastní kuchyni. Mostecký hoteliér Dietl si již v dubnu
1911 prozíravě zajistil koncesi k provozu kantýny. Nacházela se na levém svahu
přibližně ve výši dnešního domku hrázného.
a le
108
i
a a
a h i
h e
e
ali
ch
řed e d a
Loupnice a její nádrže
L
oupnice pramení
v Krušných horách
na jihovýchodním svahu vrchu Kamenec
(814 m) v nadmořské výšce 781 metrů,
protéká Hamerským údolím, kde byla
pod soutokem s Klínským potokem
v období od června 1911 do prosince 1913
vybudována vodní nádrž Janov. Její střední
tok začíná pod nádrží. Protéká Litvínovem,
jeho městskou částí zvanou Hamr, částečně
v podzemí a regulovaným korytem.
Nachází se zde i malé území pro rozliv řeky
v případě povodní a přítok Janovský potok.
Město opouští již posílený potok v korytě
pod bývalou tratí do Horního Jiřetína
a soutokem s Černým potokem. Za tímto
soutokem se nachází suchá nádrž Loupnice.
Na dolním toku protéká zalesněnou
oblastí a ústí do retenční nádrže, která
leží u paty Hornojiřetínské výsypky.
Stéká se zde s Panenským potokem, který
teče z retenčních nádrží Rudý sever, kam
je zaústěno odlehčovací koryto Bílého
potoka. Odtud pokračuje k Hornímu
Jiřetínu, kde je vybudována další nádrž
Vítěz. Po jejím opuštění se do Loupnice
vlévá Jiřetínský potok, do něhož
na konci obce ústí přeložka Šramnického
a Černického potoka. V prostoru bývalé
obce Dolní Jiřetín protéká nádrží Jiřetín II
a poté se vlévá do Bíliny.
Ploučnice – konec pohádky
J
ako každá začínající řeka, která na svém horním toku směřuje z hor,
tak i Ploučnice rychle a bystře ubíhá od Ještědu směrem ke Stráži pod
Ralskem, kde končí její „pohádka mládí”. O jejím zdejším uranovém prokletí
jsme již psali. Zprava přibírá vody neposedného Ještědského potoka, který
pramení také pod Ještědem. Putují v souběhu, až spojí své vody ve Stráži pod
Ralskem. Zde mění Ploučnice výrazně svůj charakter. Až pod Českou Lípu se líně
vine náhorní planinou. Zde na ni číhalo ještě v nedávné minulosti další prokletí.
Na více než 20 let zde rozbila svůj hlavní tábor sovětská armáda v rámci své
bratrské pomoci po roce 1968. Na druhou stranu se možná Ploučnice zachránila
před tvrdou úpravou a zachovala si zcela přírodní charakter.
Na středním toku Ploučnice postupně sílí celou řadou přítoků. Posledním
významnějším přítokem je Robečský potok, který ústí do Ploučnice zleva těsně
pod Českou Lípou. Na Robečském potoce je naše nejstarší přehrada, zapsaná
v mezinárodním seznamu přehrad ICOLD, za níž vzniklo Máchovo jezero.
Jezero je to však jen podle názvu – jde o klasický rybník, vybudovaný v roce
1272 za vlády Přemysla Otakara II. Máchovo jezero je dlouhodobě vyhledávanou
Co zůstalo po uranu
Ž
ch
188
e e e
a
e
d
e likvidace následků
těžby uranu na severu
Čech je velmi náročným
a dlouhodobým úkolem, se diskutuje
na veřejnosti již více než dvě desítky let.
I tento bolestivý problém pravobřežních
přítoků do Labe, zejména Ploučnice,
spadá do správy Povodí Ohře. Jako by
s uhlím už nebylo dost problémů, i v této
romantické krajině Mimoňska a Ralska
je nutno škody průběžně napravovat
o to intenzivněji, že jde také o ochranu
významných zásob podzemní vody.
Ve Stráži pod Ralskem se uran těžil v letech
1967 až 1996. Za 30 let chemické těžby
uranu byly do podzemí vtlačeny 4 miliony
tun chemikálií na ploše 27 kilometrů
čtverečních, což způsobilo kontaminaci více
než 370 mil. m3 podzemních vod. Podle
slov ředitele státního podniku DIAMO
Tomáše Rychtaříka, který má sanaci území
na starosti, se postup sanace následků
a atraktivní rekreační oblastí s centrem v Doksech. Robečský potok pod
Máchovým jezerem protéká řadou rybníků, z nichž nejznámější je Novozámecký
v Zahrádkách, pod kterým již vtéká do hlubokého a divokého kaňonu, zvaného
Peklo. Strašidelné a tajemné místo to je, ale také nesmírně krásné.
Pod zaústěním Robečského potoka plyne Ploučnice ještě chvíli poklidně,
ale na svém dolním toku, na rozdíl od většiny ostatních řek, podstatně
zrychluje. Protéká hlubokým údolím Českého středohoří přes Benešov nad
Ploučnicí až k Děčínu, cíli své cesty, kde ústí zprava do Labe. Na celém dolním
úseku toku Ploučnice číhá poslední prokletí. Dostatek vody a velký spád láká
k hydroenergetickému využití. Ploučnice tak v tomto úseku po většinu roku
mizí v náhonech malých vodních elektráren, a jak už to v Čechách bývá, dnešní
elektrárníci seberou většinu vody pro své turbíny. Je to neustálý boj řeky a jejích
správců s nenasytnými „také podnikateli“, kteří vidí a sledují jen a jen své zájmy
a své zisky.
Na skále pod děčínským zámkem, těsně pod zaústěním Ploučnice do Labe,
je historický vodočet, na kterém jsou zaznamenány největší povodně na Labi –
a tedy i v Čechách – za několik století. A téměř naproti jejímu soutoku s Labem
ústí i Jílovský potok. To už je další kapitola…
ea d
c l
ice a ře
e
chemické těžby uranu ve zdejší oblasti již
poměrně výrazně projevuje na zkvalitnění
životního prostředí. Situace je však o to
komplikovanější, že oblast je rozsáhlou
zásobárnou pitných vod pro severní
a střední Čechy. Ekologové upozorňují
na to, že jde o zdroj vysoce kvalitní
pitné vody Severočeské křídy, která byla
nařízením vlády stanovena jako „chráněná
oblast přirozené akumulace vod“. Je to
jeden z nejvýznačnějších středoevropských
zdrojů kvalitní pitné vody.
Sanace území s chemickou těžbou je
z tohoto hlediska velmi náročná. Vláda
si je vědoma důležitosti této situace,
a proto pro roky 2015 až 2017 uvolnila
částku přesahující 4,5 miliardy korun
na její řešení. Sanace však potrvá podle
nejnovějších odhadů podniku DIAMO
ještě dalších 30 let, nejméně do roku
2037, a přijde stát na dalších 50 miliard
korun.
a
l
ice d a e 189
Voda jako výzva
V
ětšina lidí dnes považuje za naprostou samozřejmost, že otočí kohoutkem
a teče z něj voda… Obyčejná voda… Dokážeme si uvědomit, že je to
naopak velmi neobyčejný stav hmoty? Že to, co nám právě protéká mezi
prsty, je jakási krev země, nejen podmínka života, ale také rozpouštěč a přenašeč
mnohých prvků, zajišťující jejich koloběh, dokonce nositel „informací“, že je
to látka, která se v mnohém vymyká obvyklým fyzikálním zákonům? Naši
předci si vody uměli vážit více než my, uctívali ji a věřili v její velikou očistnou
a uzdravující sílu. Dobře rozeznávali živou a mrtvou vodu, o níž se vypráví
v pohádkách. Voda patřila ke všem obřadům a rituálům jako nejposvátnější
prvek. Svěcená voda zaháněla ďábla, ale také nemoci a zlé duchy; to nebyla
jen pověrčivost „hloupých“ venkovanů, ale obrazné vyjádření zkušenosti, že
tato poddajná a neuchopitelná hmota v sobě skrývá obrovskou sílu. Po dlouhá
tisíciletí bývala voda hlavním zdrojem k pohonu strojů (mlýnů, hamrů, důlních
zařízení) a říční toky sloužily jako dálkové dopravní cesty.
V posledních staletích jsme, bohužel, začali vodu vnímat jako surovinu,
technický materiál, s nímž můžeme manipulovat podle své libosti. Ukázalo se,
že to není pravda, že správné hospodaření s vodou je umění a náročná odborná
disciplína. Vodohospodáři mají v rukou naši budoucnost – a to není žádná
nadsázka. Právě oni musejí myslet daleko dopředu, plánovat v perspektivách
přesahujících několik generací a nenechat se ovlivňovat politickými a obchodními
tlaky, sledujícími momentální zisk.
a
led řad a e e l
Napravujeme
chyby minulosti
208
i
ch ech
H
istorie odstraňování
migračních
překážek na tocích ve správě Povodí
Ohře sahá mnoho let před jeho založení.
Jednalo se však o ojedinělé projekty.
Až v devadesátých letech minulého
století začala vznikat strategie a podpora
zprůchodňování vodních toků. Stále
však naráží na majetkoprávní vazby
a neschopnost státu vytvořit kvalitní zákony
k prosazování svých vlastních cílů,“ řekl
nám Martin Cidlinský z Povodí Ohře.
Navrhnout plně funkční rybí přechod
není jednoduché a následně ho zrealizovat
je ještě těžší. Snahy po dokonalosti
vyvrcholily ustavením Komise pro
rybí přechody (KRP) při AOPK ČR
a následně vydáním normy TNV 75 2321
Zprůchodňování migračních bariér rybími
„
e i ali ace l řech d a d c a Ohři
přechody a ČSN P 75 2323 Zajištění
poproudových migrací ryb ve vodních
tocích.
Odstraňování migračních překážek
není přímo spojeno se správou vodního
toku. Mnoho rybích přechodů je
realizováno jinými subjekty, zejména
u vzdouvacích objektů malých vodních
elektráren (MVE). Mnohdy záleží
na libovůli majitele, jak se k zprůchodnění
postaví.
Povodí Ohře realizovalo na počátku
tisíciletí rybí přechody na jezech na Ohři
pod nádrží Nechranice. Jednalo se o jezy
Terezín, Hostěnice a Libočany v rámci
programu PHARE a předtím o Doksany
v rámci výstavby MVE. Návrh i výstavba
jsou na každém jezu jiné a zejména
Hostěnice vyžadovaly opakovaně úpravu
rybího přechodu doplněním dalších
přepážek. Ve stejné době proběhla
i realizace rybího přechodu u horního
jezu v Lokti a na pravém náhonu u jezu
v Kynšperku nad Ohří.
V rámci Plánu oblasti povodí
Ohře a dolního Labe (POP) se Povodí
Ohře rozhodlo zahájit přípravu všech
řech d a i
ce
Voda z nebe
V
ýznamná je právě v Čechách, které tvoří pomyslnou „střechu Evropy“.
Pouhé tři významné řeky, Ohře, Dyje a Lužnice, pramení mimo naše
území a přinášejí nám vodu od sousedů. Všechny ostatní jsou závislé
na našich zdrojích, naše voda nám musí „napršet“. Když si vodu nezadržíme,
přijdeme o ni.
Vodohospodáři nesmějí podléhat momentálním náladám veřejnosti, která
je jednou nutí, aby se zaměřili na boj se suchem, podruhé, aby urychleně
budovali něco proti povodním. Vodohospodář ví, že sucha a povodně se střídají
v nepravidelných cyklech, a neustále musí počítat s oběma extrémy. Ví, že musí
vyjít ze studia přírodních zákonů, že krajinu lze sice měnit podle lidské vůle,
ale jenom tak, aby se nenarušila pravidla přírody. Dokonalým vzorem jsou
díla našich předků, slavných rybníkářů, kteří například nevlídný močálovitý
kraj jižních Čech proměnili v malebný přírodní ráj, který je dodnes celosvětově
uznávanou ukázkou promyšleného díla, v němž se hospodářská užitkovost
snoubí s estetickou krásou krajiny.
Podobnou výzvou je pro pracovníky Povodí Ohře oblast narušená intenzivní
těžbou uhlí. Musí tady dojít k postupnému procesu obnovy území. Vlastně
vznikne úplně nová krajina, protože návrat k její podobě před začátkem dolování
už není možný. Nejde jen o zatopení dolů po ukončení těžby, čímž vznikne
zajímavá jezerní oblast, musejí se zbudovat přírodně vypadající meandrující
koryta pro potoky a říčky, které jsou zatím odváděny mimo těžební jámy
betonovými kanály nebo přímo potrubím. Vlastně se buduje nová hydrografická
síť. Především je však třeba domyslet – a to už samozřejmě není úkol
vodohospodářů, ale celé společnosti – další fungování rekultivovaného kraje,
způsob, jakým tady budou lidé žít a čím se budou živit. Mělo by se především
napřed myslet na budoucnost a pak se k ní blížit postupnými kroky.
Leckoho možná překvapí, že když konečně zmizí proklínané zdroje
znečištění, nastane situace, která je mnohdy ještě horší, než byla ta předtím.
Vodohospodáři vědí, že čím je voda čistší, tím náchylnější je k bujení „zeleného
květu“ – sinic, neboť zmizely jedovaté látky, které předtím bránily jeho rozvoji.
Když přestaly padat kyselé deště, rozmohly se nebývalou měrou plísně, invazivní
rostliny a hmyzí škůdci. Je to logické: život je připraven obsadit všechna prázdná
okna, nevyužitá konkurencí. Příroda startuje do nové fáze a jako první nastupují
ti nejagresivnější, negativní činitelé, kteří pokračují v rozvratu. Tento zákon platí
všeobecně, najdeme ho i v lidské společnosti, kde také osvobozující revoluce
přinese další, ještě větší problémy.
Člověk by se ovšem s tímto jevem neměl smiřovat, spíše se mu musí naučit
čelit. Nelze proto lpět na dogmatických představách z minula. Nepříznivé
podmínky držely některé živočišné druhy na pokraji vyhynutí, a proto byly
přísně chráněny. Zákonodárství by ovšem mělo počítat s tím, že jakmile se
209
podmínky změní, může se vzácný živočich ve velmi krátké době přemnožit a stát
se škůdcem – a začne se řešit nikoliv otázka, jak ho chránit, ale jak ho udržet
na uzdě v prostředí, kde nemá přirozené nepřátele. To je v poslední době případ
kormoránů, jejichž hejna dokážou vyčistit toky od většiny ryb, nebo bobrů, jejichž
dřevorubecká a stavitelská činnost se stane zhoubou, když se z přírodní divočiny
přesune do kultivovaného prostoru v blízkosti lidských sídel.
Moudrý hospodář tedy ví, že i dobré věci se mění ve špatné, když nám
„přerostou přes hlavu“, a dbá na nejdůležitější zákon, jímž je neustálé dodržování
správné rovnováhy. Naše umělé ochranitelské zásahy bohužel tuto rovnováhu
neustále narušují. Bylo by nebezpečné, kdybychom se dostali do záludné spirály,
kde budeme čím dál víc škodit nejen přírodě, ale i sami sobě.
Když otočíme kohoutkem a natočíme si sklenici vody, abychom uhasili žízeň,
neuvědomujeme si, jak vzácné je to privilegium. Nejenže nám závidí pouštní
země, kde žíznící lidé putují několik kilometrů vyprahlou krajinou, aby si nabrali
trochu kalné vody z nevábné nádrže, ale i mnohé vyspělé státy, včetně USA, se
dostaly do situace, že z kohoutků jim teče pouze užitková voda, nevhodná k pití.
Tato voda se filtruje ze znečištěných řek, získává se odsolováním mořské vody,
nebo dokonce neustále obíhá v recyklačním cyklu, kdy se čištěné splaškové vody
vracejí do oběhu. Takový roztok je ovšem nasycen desinfekčními látkami, takže je
samozřejmě nepoživatelný.
Naši vodohospodáři mají před sebou náročný úkol zachování vody a její
čistoty. Ale současně se hodlají zaměřit na vzdělávání veřejnosti, na to, aby
lidé pochopili význam péče o vodní síť a zvýšila se jejich ohleduplnost k vodě.
Mnohdy ještě přežívá, snad podvědomě, dávná představa, že očistná síla vody
je tak mocná, že odnese všechnu špínu a nepořádek z našeho dosahu. To snad
mohlo platit ve středověku; ale kupodivu ještě dnes si někteří lidé myslí, že když
elice dařil e i ali ace 210
a a i e
řech d a a e ici ře
l
a e
e odsouhlasených opatření na majetku
ve své správě, neboť bylo zcela zřejmé, že
zdaleka ne všechna se podaří zrealizovat.
U opatření, která jsou na majetku jiných
vlastníků, je úspěšnost zprůchodnění
migrační překážky zpravidla minimální.
Povodí Ohře realizovalo rybí přechody
na horní Ohři na jezech Jindřichov, Černý
Mlýn, Loket (dolní), na Ploučnici v České
Lípě (Prádelna), na Svitávce v Kunraticích
a na Liboci v Libočanech.
Ke zprůchodnění Ploučnice na jezu
Brenná nedošlo, neboť majitel s tím
nesouhlasil. Přitom technické řešení bylo
jednoduché a finančně nepříliš náročné.
Migrační neprostupnosti vlastního jezu
se podařilo odstranit realizací prvního
kartáčového rybího přechodu na území
ve správě Povodí Ohře.
Zcela zásadním rybím přechodem se
stal vstup z Labe do Kamenice ve Hřensku,
který byl plně funkční pro návrat lososa již
v podzimních měsících roku 2014.
a řech d ch a a e ici
Obnovujeme…
M
nohem lepším řešením pro migrační
zprůchodnění je přirozená obnova
koryta vodního toku. Jedním z příkladů
je postupný zánik jezu Číňov na Ohři pod
Nechranicemi, který probíhá několik desítek
let a dnes již netvoří migrační překážku.
Dalším příkladem je jez na Kamenici
v Janské, kde průchodem povodní
v letech 2009 a 2010 došlo k narušení
stupně, takže již nepředstavuje migrační
bariéru. Na základě vyjádření KRP bylo
odsouhlaseno úplné odstranění zbytků
původní konstrukce jezu.
Povodí Ohře vybudovalo či připravuje
v rámci takových šetrnějších opatření
náhradu některých spádových objektů
jinými konstrukcemi (balvanitými
rampami apod.) v celém příčném řezu
koryta. Jedná se o stupeň na toku
Chomutovka v Minicích, zprůchodnění
dvou stupňů v Chodově na Chodovském
potoce, velkého počtu stupňů na Liboci
(pravostranný přítok Ohře v Libočanech),
revitalizaci Svitávky v Lindavě na soutoku
s Boberským potokem a také o odstranění
jezů na Teplé (Krásný jez a jez pod
Bečovem nad Teplou).
se chci něčeho zbavit, hodím to do vody a ono to klesne ke dnu nebo to odnese
proud a tím mi to zmizí z očí. Je nepochopitelné, že ve vodních tocích pořád
nacházíme plastové obaly, láhve, pneumatiky a další předměty. Je to vrchol
neúcty k přírodě – a vlastně k životu vůbec. Dalším problémem jsou látky, které
lze identifikovat ve zdánlivě již čisté vodě pouze citlivými přístroji. Podnik
Povodí Ohře se rozhodl investovat nemalou částku do chromatografu, zařízení
k rozborům vody. Ten zjistí i takové látky, jako jsou zbytky léčiv, antibiotika
nebo hormony. Zatím nevíme, jak je z vody odstranit, ale můžeme se pokoušet
odhalovat jejich zdroje a zaměřit se na prevenci. Tyto látky mají totiž devastující
vliv na veškerý život ve vodě, vedou k úhynu, degeneraci nebo neplodnosti ryb.
Vodohospodáři musejí tedy pracovat s větší perspektivou než ostatní obory.
Měli by mít nejmodernější technické vybavení. Bude nutné také vyřešit, jakým
způsobem bude v budoucnu fungovat ekonomika vodního hospodářství.
Zpoplatnění odběrů vody průmyslem, zemědělstvím a vodárnami by mělo
být doplněno o náhrady za další činnosti, jako například zatápění dolů. Lidé
by si měli uvědomit, že vodohospodáři nejsou placeni ze státních příspěvků
a že je jejich povinností veškeré zisky investovat zpátky do péče o vodní toky.
Není – a nesmí to být výdělečná organizace, proto je dobře, že odolala tlakům
na privatizaci.
Poznali jsme, že zaměstnanci Povodí, s nimiž jsme se během svého putování
setkali, jsou nadšenci, kteří svým oborem žijí a kteří si vodní toky doslova
zamilovali. Nedivím se jim; vždyť voda ve svých mnohotvárných podobách, ať už
jako zurčící bystřina, majestátně se valící řeka, či poklidná jezerní hladina, v níž
se zrcadlí oblaka, má v sobě neodolatelné, podmanivé kouzlo. Kdo mu jednou
podlehne, už se ho nemůže vzdát. Voda je láska na celý život.
e i ali ac e ře le
d
i
e d 211
Veřejnost se o naši práci zajímá…
I
nformovat veřejnost nejen v dobách povodní je nezbytné, aby byla správně
chápána různá nutná vodohospodářská opatření. V současnosti Povodí
Ohře v této oblasti využívá různé možnosti komunikace i spolupráce ať
prostřednictvím mluvčího a tiskových zpráv, nebo na poli prezentací různých
situací.
Práce je to soustavná, náročná, ale hlavně – přináší výsledky v podobě
lepšího chápání vodohospodářské činnosti v naší průmyslové oblasti. Názornou
pomůckou a současně jistou odměnou pro zvědavé laiky jsou dny otevřených
dveří, které pořádá Povodí Ohře každý rok.
Otevírá pro ně brány přehrad, kam se za normálních provozních situací nikdo
nepovolaný nemá šanci dostat. Při těchto příležitostech je možné návštěvníkům
osvětlit řadu aktivit podniku srozumitelnou a názornou formou a také jim předat
některé tištěné materiály.
Důležité je, že se tyto akce neomezují jen na dospělé zájemce, ale obvykle jsou
hojně navštěvovány celými rodinami s dětmi, pro které je to inspirující zážitek.
O a i a
214
la le a
K 50. výročí
VD Fláje
P
adesát let je obvykle
v životě člověka časem
bilancování, a nejinak je tomu i v životě
přehrady. Pátek 17. května 2013 se stal
pro vodní hospodářství mimořádným
dnem. Poprvé v historii se stala ústředním
motivem české poštovní známky přehrada.
V Galerii Radniční sklípek v Litvínově
byla inaugurována poštovní známka
„Vodní dílo Fláje“, vydaná k 50. výročí
uvedení do provozu této národní technické
a kulturní památky. Autorem výtvarného
návrhu je RNDr. Adolf Absolon a rytcem
známky Martin Srb, oba patří ke světové
špičce v oboru známkové tvorby.
Následně, v sobotu 18. května 2013,
uspořádalo Povodí Ohře den otevřených
e e ře
ch d eř l e
dveří na VD Fláje. I přes značnou nepřízeň
počasí využil této nabídky neočekávaně
velký počet návštěvníků – střízlivý
odhad byl až 7 tisíc lidí. Pravdou je, že
již v 8:30 hod., za vytrvalého a silného
deště, čekala na zahájení více než stovka
zájemců a během celého dne až do 16:30
hod. stála fronta čekajících na schodišti
až k parkovišti. Součástí celého dne
byla i výstava více než 200 historických
a dobových fotografií.
Fláje jsou jedinou pilířovou přehradou
ve střední a východní Evropě; i díky tomu
jsou vyhledávaným cílem exkurzí jak
odborné, tak i laické veřejnosti. Povodí Ohře
si je vědomo výjimečnosti přehrady Fláje
a připravuje výstavbu informačního centra
přímo na přehradě, s napojením na naučné
stezky pro pěší, cyklisty i motoristy.
Ing. Petr Vít
e e e a i d Ohře a cel
ch d h
d ř
ch ch h ch Setkávání vodohospodářů
R
ůzné konference, semináře, přednášky a školení jsou významné pro
sdílení nových zkušeností z odborné praxe na různých pracovištích
v rámci naší republiky, ale i Evropy. Mezi významné partnery našich
vodohospodářů patří Zemská správa přehrad svobodného státu Sasko. Jejich
činnost je dosti blízká té naší, i problémy k řešení jsou často velmi podobné.
Výměna informací v oblastech s různou legislativní i odbornou podporou přináší
velmi dobrou možnost pro konfrontaci a pro zefektivnění některých kroků.
Konkrétním příkladem spolupráce je příprava Informačního centra Fláje, jehož
převážná část, jak praví název, bude spočívat na české straně v okolí vodního díla
Fláje a menšinová část bude ležet na straně německé v sousedním Sasku, v okolí
vodního díla Rauschenbach. Kromě plánované budovy informačního centra
na Flájích a odpočívadla na Rauschenbachu jsou připravovány stezky pro pěší
i cyklotrasy spojující obě vodní nádrže i jejich okolí.
A vzhledem k tomu, že vodohospodáři jsou také lidé, je potřeba jejich
střetnutí nerozvíjet pouze na poli odborném, pracovním, ale i na poli
společenském – sportovním. Ano, vodohospodáři pravidelně pořádají i celostátní
vodohospodářské sportovní hry, kde se na rozdíl od vazeb pracovních tvoří
vazby osobní, přátelské. A to je v té naší „vodohospodařině“ také zapotřebí.
215
Poděkování
Autoři děkují za spolupráci při přípravě této publikace především generálnímu řediteli Povodí Ohře, státního podniku, Ing. Jiřímu Nedomovi
a ředitelům závodů Karlovy Vary, Chomutov a Terezín Ing. Martinu Zoulovi, Ing. Petru Vítovi a Ing. Pavlu Egerovi. Dík patří i bývalým vedoucím
pracovníkům podniku Ing. Ladislavu Novákovi, Ing. Václavu Pondělíčkovi a Ing. Zdeňku Círusovi. Podnětná byla spolupráce s Vítem Slabyhoudem
a Ing. Tomášem Pailem. Také setkání s pracovníky Povodí přímo v terénu nám přineslo řadu námětů a za ně všem, kdo nám pomáhali, patří velký dík
a uznání.
O ŘECE A LIDECH
50 let Povodí Ohře
Otomar Dvořák a Marie Holečková
Obálka: Ohře pod Svatošskými skalami
Zadní strana obálky: Pracovníci Povodí Ohře při kontrole bezpečnostního přelivu přehrady Újezd
Frontispis: Cheb s kostelem sv. Mikuláše, pohled z nábřeží Ohře, obr. nahoře – vodní dílo Stanovice, střed – vzdutí jezu
v Klášterci nad Ohří, dole – vodní dílo Chřibská
Odborný poradce: Ing. Petr Vít
Foto: Marie Holečková a archiv Povodí Ohře, státní podnik
Grafická úprava: Studio Machart Beroun, Tiskárna Didot, spol. s r.o.
Grafický návrh, úprava foto a obálka: Petra Mejstříková
Technická redakce: Marie Holečková
Korektury: Česky hezky (www.ceskyhezky.cz)
Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r.o.
Vydalo Nakladatelství MH Beroun, 2016, 1. vydání, Beroun 2016