Press Release CZ

Transkript

Press Release CZ
Dlouhá 5
110 00 Praha 1
[email protected]
www.dvoraksec.com
TISKOVÁ ZPRÁVA
Tomáš Smetana| Světlo z vedlejšího pokoje
Vernisáž: 31. červenec 2013 od 18:00 hod.
Výstava probíhá od 1. 7. 2013 – 6. 9. 2013
Pondělí – pátek 10.00 – 18.00 hod.
Významný figuralista a malíř Tomáš Smetana
v galerii dvorak sec contemporary od 1. 7. do
6. 9. představuje pozoruhodné precizní
velkoformátové kresby a svou další tvorbu.
Tomáš Smetana (1960) se zaměřuje především
na portréty a zátiší. V roce 1985 absolvoval
Akademii výtvarných umění v Praze. V roce
1990 získal grant od La Foundation pour une
Entrainde Intellectuelle Evropéenne a delší čas
pobýval v Paříži. V současné době žije a
pracuje v Kutné Hoře. Od 80. let kreslí výhradně mikrotužkou. Motivy kreseb jsou jasně figurativní,
představující osoby nebo věci. Zátiší, která vytváří, jsou poskládaná z předmětů běžně se objevujících v
jeho každodenním životě a portrétní obrazy v životní velikosti představují osoby autorovi blízké – přátele
a členy rodiny. Tomáš Smetana je výjimečným umělcem, jehož kreslířský rukopis je snadno
rozpoznatelný a neskutečně, až hyperrealisticky detailní. Své obrazy buduje jednotlivými malými
čárkami, mechanickým procesem s cílem dovršení stavu meditace. Důležitým prvkem při tvorbě kreseb je
u Smetany trvání času.
Kresby Tomáše Smetany jsou odrazy minulosti, ozřejmují život, který právě žijeme. Na některých jeho
obrazech se objevují stále ty samé prvky – prvorepublikový koberec, kubistický psací stůl, odkládací
stolek, židle, věci, ke kterým má určitý vztah. V těchto věcech vidí příběhy, které se váží k jeho
kresbám, a dává jim nový život. Soustředěně zkoumá hranice reality a fikce, od naturalistických kreseb
pomalu přechází až k realistickým, stále však v té samé tradici. Autorova meditativní tvorba vybízí
k rozjímání, přemýšlení i prožívání.
„Práce plyne sama od sebe. Nepotřebuji se soustředit, mohu vystoupit ze sebe, pohybovat se v prostoru.
Nekreslím proto, abych nakreslil obraz, kreslím, abych cítil, jak čas plyne. Hlavní je naplnit den nějakou
činností…. Je to určitý velmi pomalý způsob, jak se smířit s vlastními myšlenkami. Nejde mi ani tak o
kresbu, je to spíše kontemplace, způsob, jak být přítomný. Jde o zážitek z toho, že trávím hodinu za
hodinou na tomtéž místě. V kresbě se to odráží. Pomalost, proces zrání a proces myšlení jsou důležité….
Schválně se omezuji na tužku a vyplňuji celou plochu. Zahušťuji kresbu energií. Přesunuji věci, dokud
nenajdu ideální kompozici. Důležitá je estetická pohoda, musí se mi to líbit. Snažím se vytvořit řád v
kompozici, v rozdělení jednotlivých ploch. Jdu od celku k detailům, k jednotlivostem, a odtud opět k
celku. Tvořím neskutečné prostory, abstraktní kompozice. Zkouším různé formáty. Ale v tom, o co jde,
jsem stále na začátku. Soustředím se na to, aby byla plocha čistá. Čistá, jako hedvábí,“ říká Tomáš
Smetana.
Pro další informace prosím kontaktujte galerii na čísle +420 607 262 617 nebo na adrese [email protected].
Tomáš Smetana
Světlo z vedlejšího pokoje
Kresbu jsem nakreslil ve starém pronajatém bytě v Makovského ulici v Novém Městě na Moravě.
Staral jsem se celý den o děti a velmi mne to zmohlo. Když jsem dočetl poslední pohádku a konečně se
v mém pokoji zhaslo, tak jsem ten obraz spatřil. Ležel jsem v posteli, koukal na protější dveře a všiml si
světelného proužku, téměř bílé úsečky pod dveřmi světla, které přicházelo z vedlejšího pokoje, kde se ještě
svítilo. Poprosil jsem dceru Antonii, aby mi podala tužku a papír a kresbu jsem v pološeru rychle načmáral.
Nyní jsem si na ni vzpomněl, že bych podle ní mohl pojmenovat výstavu. Kresbu jsem hledal marně, nenašel
jsem ji. Přesto, i když od té doby uplynula čtyři léta, jsem nakreslil zpaměti její repliku.
Filmový režisér Jean Renoir cituje ve svých pamětech svého otce Augusta Renoira. Na obraz se musí počkat,
až přijde.
Já čekám trpělivě a dlouho. Za posledních osm let jsem spatřil a zaznamenal pouhé dva obrazy. Jeden mám
neuměle rozmalovaný, druhý je světlo z vedlejšího pokoje a původní kresba je ztracená. Mám je obtisknuté
v mozku a snad jednou se k nim dostanu.
Tomáš Smetana, 25. 7. 2013