10-Infekce přenášené hmyzem

Transkript

10-Infekce přenášené hmyzem
Infekce přenášené členovci
MUDr. Drahomíra Rottenbornová
• Původci nákazy se nacházejí v krvi nemocného člověka nebo zvířete, jeho
přenos zprostředkují členovci.
• Každá nákaza má svého specifického přenašeče, v něm se původce
většinou množí a prodělává vývojový cyklus.
• Přírodní ohnisko: přírodní celek s určitým zastoupením flóry a fauny, které
umožňují trvalé přežívání rezervoárovým zvířatům, původcům nákazy i
přenašečům.
• Endemický, sezónní výskyt.
• V našich klimatických podmínkách - klíšťová encefalitida, lymeská
borelióza.
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
2
Členovci (Arthropoda)
Třída: Roztoči
Třída: Hmyz
klíšťata
komáři
klíšťáci
koutulovití-flebotomové ovádi
čmelíci
pakomárci
bodalky
muchničky
octomilky
vši
bzučivky
blechy
střečci
mouchy
štěnice
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
3
Klíšťata
Klíště obecné
• krev saje pouze samička
• životní cyklus trvá asi 3 roky, za velmi příznivých podmínek může proběhnout od
jara do podzimu
• vývojová stádia: larva-nymfa-imago (dospělec)
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
4
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
5
• Výskyt klíšťat v našich podmínkách: (březen ) duben-říjen (listopad)
• Výskyt: okraje listnatých a smíšených lesů a křovinaté porosty s vyšším
bylinným patrem a dostatečnou vlhkostí do 800- 1000 m
• Aktivita klíšťat (jsou hladová – sají): duben-červen; září-říjen
• Na konci listopadu opouštějí vegetaci a přezimují v hrabance nebo ve
vrchní vrstvě půdy
• Přezimovat mohou všechna vývojová stádia
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
6
Vybraná onemocnění přenášená klíšťaty
bakterie
Patogen
Onemocnění
Borrelia burgdorferi
lymeská borrelióza
Anaplasma phagocytophilum
lidská granulocytární ehrlichióza
Francisella tularensis
tularémie
ricketsiózy
Viry
virus klíšťové encefalitidy
virus ruské jaroletní encefalitidy
Paraziti
Babesie
7
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
8
Lymeská borrelióza
• Rezervoár: drobní savci, včetně hlodavců
• Přenašeč: v Evropě klíště Ixodes ricinus
• Výskyt: celosvětový; v ČR v některých oblastech promořenost klíšťat
až 30%
• V ČR každoročně hlášeno 3-4 tisíce nových onemocnění LB
Stádia lymeské borreliózy
Stádium
Časné lokalizované
Časné diseminované
Pozdní
diseminované
Časový odstup dny až týdny
od nákazy
týdny až měsíce
roky
Celkové
příznaky
subfebrilie,
chřipkovité
subfebrilie, únavnost
únavnost
Kůže
erythema migrans
mnohočetná nebo
sekundární EM,
lymfadenosis benigna
cutis
acrodermatitis
chronica atroficans
aseptická ME,
myelitida, parézy
hlavových nervů
chronická
encefalitida,
encefalomyelitida,
polyneuritida,
presenilní dmence
Nervový
systém
10
Pokračování tabulky
Stádium
Časné
Časné diseminované
lokalizované
Pozdní diseminované
Klouby,
kosti, svaly
migrující bolesti
chronické záněty kloubů
kloubů, záněty kloubů,
bolesti kostí, svalů,
šlach
Srdce
myokarditida,
perikarditida, poruchy
rytmu
kardiomyopatie
Oko
zánět spojivek,
živnatky
chronická uveitida
OVZ-1
Spirochety
11
Časné lokalizované stádium


•
•
•
•
•
subfebrilie, chřipkovité příznaky
erythema migrans:
vzniká 3-30 dní po nákaze
začíná jako červená skvrna, která se zvětšuje (až desítky cm),
centrální výbled – nemusí být přítomen
někdy se hematogenně tvoří další ložiska erytému (proto „migrující“)
nebolí, nesvědí
Časné disseminované stádium
• Subfebrilie, únavnost
• Kožní příznaky: mnohočetná erythema migrans, lymfadenosis
benigna cutis (borreliový lymfocytom)
• Příznaky postižení CNS
• Příznaky postižení pohybového aparátu
• Onemocnění srdce, očí
Borreliový lymfocytom
Nebolestivé zduření na kůži,
nejčastěji na ušním boltci, prsní
bradavce, skrotu
Pozdní stádium
• Příznaky kožní: acrodermatitis chronica atroficans (ACA)
• Příznaky neurologické
• Příznaky postižení pohyb. aparátu – chronické artritidy apod.
Acrodermatitis chronica atroficans
• lokalizace většinou na akrech končetin
• atrofie kůže a podkoží
• kůže až papírově ztenčená
• často současně na postižené končetině
postižení kloubů a periferních nervů
Terapie:
• penicilinová ATB nebo doxycyklin (Deoxymykoin); v 1. stádiu p.o,
v dalších stádiích i.v.
Prevence:
• ochrana před klíštaty, včasné odstranění přisátého klíštěte
• vakcína-ve vývoji
Laboratorní diagnostika:
A - Přímý průkaz původce
• PCR (z kloubní tekutiny, bioptických vzorků kůže, z mozkomíšního
moku)
• Méně často:
• kultivace ve speciálním médiu
• mikroskopie
OVZ-1
Spirochety
15
B - Nepřímý průkaz
 ELISA IgM, IgG
• často falešná pozitivita při onemocněních způsobených jinými
spirochetami, při onemocnění parodontu
• někdy dlouhodobě pozitivní IgM i bez klinických známek infekce
 Imunoblot
• s velkou dávkou jistoty vyloučí negativní séra
• protilátky jsou prokazatelné od 2.-4. týdne od nákazy.
• Vyšetření protilátek proti B.b. je žádáno velmi často, diagnostická
hodnota výsledků je velmi malá. Počet falešně pozitivních výsledků a
zbytečně léčených pacientů je zřejmě vysoký.
17
18
19
20
21
Viry klíšťové encefalitidy
• Vyskytují se v přírodních ohniscích nákaz v Evropě, Asii a Severní Americe.
• Rezervoár: drobní a větší divoce žijící savci
• Přenašeč: klíšťata různých druhů
• Jednotlivé druhy virů komplexu klíšťové encefalitidy jsou navzájem
antigenně příbuzné, liší se závažností onemocnění, které mohou vyvolávat
u člověka.
• V našich oblastech mají největší význam viry klíšťové encefalitidy
západního typu (středoevropské klíšťové encefalitidy)
• Výskyt: na západ od Uralu až po území východní Francie
• V ČR se vyskytují viry klíšťové encefalitidy v příhodných přírodních
podmínkách téměř na celém území státu.
Vektor:
• klíště (Ixodes ricinus) – různá vývojová stádia - přenáší infekci na další
zvěř (veverky, zajíci, jelenovití aj.).
• Klíšťata mohou nakazit i dobytek pasoucí se v ohnisku - zejména kozy,
které virus vylučují mlékem ( v minulosti epidemie z kozího mléka na
Slovensku v okolí Rožňavy).
Patogeneze:
• K nákaze lidí dochází po napadení infikovanými klíšťaty nebo požitím
nepasterizovaného mléka.
• Virus se množí v regionálních lymfatických uzlinách.
• Není-li nákaza v této fázi zlikvidována imunitními mechanismy, dochází
k viremii
• virus proniká do mozkomíšního moku a k meningám a na ostatní tkáně
CNS.
ID: 7-14 dní
Onemocnění:
 inaparentní průběh (asi 70% osob)
 manifestní onemocnění:
• fáze viremie (obraz chřipkového onemocnění); toto stádium může chybět
• fáze remise (zdánlivá úzdrava, 4- 10 dní)
• fáze postižení CNS (meningitida, meningoencefalitida, encefalomyelitida)
• Akutní fáze onemocnění trvá 1-2 týdny.
• Rekonvalescence je dlouhá, prognóza většinou příznivá (smrtnost asi 5%).
• Časté bývají neurologické následky.
Lab. dg:
• izolace viru (ve fázi viremie z krve, ve fázi postižená CNS z likvoru)
• průkaz specifických IgM v séru nebo likvoru akutně nemocných
• vzestup titru protilátek (KFR, HIT)
Prevence: inaktivovaná vakcína
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
Ehrlichia (4 druhy)
HME
HGE
klíště
vysoká zvěř,
psi, hraboši
USA
Anaplasma
phagocytophila
HGA
klíště
kopytníci
S Amerika,
Evropa
HME- lidská monocytární ehrlichióza
HGE- lidská granulocytární ehrlichióza
HGA- lidská granulocytární anaplasmóza
Bakterie napadají monocyty nebo granulocyty, jimi roznášeny do uzlin,
sleziny, jater.
Nepříznivé ovlivnění funkce imunitního systému.
Klinický obraz
• změny na kůži
 někdy podobné lymeské borrelióze - erythema migrans (EM)
 nebo vyrážka makulopapulární nebo s (krvácením do kůže)
•
zvětšení uzlin, někdy jater a sleziny, bolesti hlavy, svalů, horečka, nausea,
zvracení a abdominální potíže, parésy.
Těžší průběh u imunologicky oslabených nemocných
ID: 1 týden
Léčba: antibiotiky (Doxycyklin,u chronického průběhu Chloramfenikol. )
Babesióza
• prvok rodu Babesia, napadá červené krvinky
• Klinicky: únava, nechutenství, bolesti kloubů a svalů,
deprese, kašel, nevolnost a zvracení , dušnost
horečka, zvětšení jater, bolesti svalů, třesavka, žloutenka.
Těžší formy jsou podobné malárii
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
38
Riskettsiózy
Patogeneze:
• většina rickettsií se množí v endoteliálních buňkách periferních kapilár, kde
vyvolávají vaskulitidu → klinické projevy:
• postižení kůže: exantém
• postižení vnitřních orgánů (mozku-meningoencefalitida, plic, srdce)
Klický obraz rickettsiových infekcí:
• horečka
• neuropsychické, kožní, kardiovaskulární projevy
Terapie rickettsióz:
• tetracyklin, chloramfenikol
• špatně léčitelné jsou purpurové horečky (život ohrožuje hypovolemický šok nebo
krvácení do životně důležitých orgánů)
Prevence: dezinsekce
Původci skvrnitých (exantémových, purpurových) horeček
Více druhů rickettsií
Přenos: členovci, většinou klíšťaty
Rezervoárová zvířata: divoká zvířata, dobytek
ID: 5-7 dní
KO: horečka, zchvácenost, bolesti svalů, hlavy, překrvení spojivek
po 4-5 dnech výsev vyrážky
Průběh lehčí než u skvrnitého tyfu
Ve střední Evropě: rickettsiové horečky se
zřejmě také vyskytují, ale nerozpoznány,
léčeny pod jinou diagnózou.
Přehled některých z nich uvádí tabulka
na dalším snímku
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
R. rickettsiii
horečka
Skalistých hor
klíště
hlodavci, psi, klíšťata
S a Stř.Amerika
R. conorii
středomořská
(marseilleská)
horečka
klíště
hlodavci, psi
oblast
Středozem.moře
R. acari
rickettsiální
neštovice
roztoč
myš
USA, Rusko,Ukrajina,
Korea,Chorvatsko,
Afrika
R. africae
africký klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci, dobytek
Afrika, západ. Indie
R. sibirica
severoasijský
(sibiřský klíšťový
tyf)
klíšťata
hlodavci
R. australis
queensladský
klíšťový tyf
klíšťata
hlodavci, vačnatci
Austrálie
R. japonica
japonský klíšťový
tyf
klíšťata
hlodavci
Dálný východ
Orientia
tsutsugamushi
horečka
Tsutsugamushi
(japonská říční
horečka)
roztoči
hlodavci, hmyzožravci
Indie, JV Asie, severní
Austrálie
Vybraná onemocnění přenášená komáry
Prvoci
Plasmodium
viry
v. žluté zimnice
malárie
West-Nile virus
v. Japonské encefalitidy
v. horečky Dengue
v. Chikungunya
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
42
Malárie
•
•
•
( ČR- 14-29 importovaných případů/rok - naši, cizinci)
Tropické onemocnění, které bývá nejčastěji importováno do zemí mírného klimatu
a které nejčastěji postihuje cestovatele (Afrika, Asie, jižní Amerika).
V endemických oblastech výskytu malárie žije 1/3 populace, ročně onemocní asi
150 miliónů lidí, z nichž více než 2 mil na malárii zemřou
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
43
Původce: prvok Plasmodium (4 typy)
Zdroj: člověk
Přenos: bodnutí komáří samičky rodu Anopheles, (transfúzí, jehlou)
KO: 4 typy, nejhorší průběh má tropická malárie (záchvaty horečky, zimnice,
třesavky, které se opakují každý třetí den)
Podstatou onemocnění je napadení erytrocytů plasmodii, jejich rozpad a
ucpání kapilár zásobujících důležité orgány (mozek, ledviny), postižení jater
(plasmodia se zde vyvíjejí)
Opatření:
 ochrana proti komárům (oblečení, repelenty, moskytiéry)
 chemoprofylaxe ( týden před odjezdem + celý pobyt + několik týdnů po
návratu)
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
44
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
45
ZDZ-1 Infekce přenášené hmyzem a
členovci
46
Žlutá zimnice
Výskyt: subtropické a tropické oblasti Afriky a Jižní Ameriky
Onemocnění: postižení vnitřních orgánů s hemoragickým syndromem postižení jater, kostní dřeně, ledvin
KO: horečka, žloutenka, proteinurie, krvácivé projevy
Smrtnost: 25-50%
2 formy: městská: - rezervoár: člověk
- přenašeč: komár Aedes aegypti
džunglová: - rezervoár: opice
- přenašeč: komáři rodu Haemagogus
ID: 3-6 dní
Prevence: živá oslabená vakcína, hubení komárů
• Vakcinace povinná pro cestovatele do endemických
oblastí
Stavbu Panamského průplavu ohrožovala m.j. žlutá zimnice
•
•
•
1880: s projektem začali Francouzi, nedokončili (deště, sesuvy půd, malárie, žlutá
zimnice)
Na poč. 20 století převzaly práce Američané; zpočátku podobné problémy
1905: John Frank Stevens – hlavní inženýr stavby a armádní lékař dr.William
Gorgase
spustili nejnákladnější asanační kampaň, jakou kdy svět viděl, aby vyhubili
přenašeče žluté zimnice (1905) – za rok již bez výskytu žluté zimnice
Asanace: především boj proti komárům:
sítě do oken, vykuřovaly se domy, zaváděla se kanalizace, dláždily se vozovky i chodníky,
budovaly se vodovody, voda se stáčela do lahví a vysoušely se močály, aby se zabránilo
množení komárů.
Finanace: Výstavba průplavu stála Američany 352 000 000 dolarů, spolu s francouzskou
investicí činila 639 000 000 dolarů, což odpovídá 7 miliardám dnešních dolarů.
Oběti: Výstavba si od roku 1904 vyžádala 5 609 lidských životů, z toho 4 500 černochů.
Do roku 1889 stál průplav 20 000 lidských životů, z toho 19 tisíc černochů.
Západonilská horečka
Původce: West Nile Virus
Výskyt: WNV se endemicky i epidemicky vyskytuje
především v oblastech Afriky, Středního východu,
západní Asie, ale nově i v regionech USA a východní
Evropy
Přírodní rezervoár: ptáci, hlodavci a koně.
•
•
Epidemie viru se v poslední době objevují i v místech velmi vzdálených od
endemických lokalit, což je dáno snadností migrace ptáků mimo jiné v důsledku
globálního oteplování.
Onemocnění se může vzácně objevit i v České republice. Poslední případy (5
infikovaných) byly zaznamenány v roce 1997 v oblastech jižní Moravy,
pravděpodobně jako následek rozsáhlé povodně s masivní reprodukcí vektoru
WNV.
ID: 3-14 dní
Klinický obraz:
- asymptomatická infekce
- nespecifické (chřipkovité) příznaky, někdy
vyrážka, zduření uzlin
- obraz meningoencefalitidy
- obraz polomyelitidy
Horečka Dengue
Původce: virus z čeledi Flaviviridae, který má čtyři odlišné sérotypy DEN 1 – 4.
Přenos: komáři Aedes aegypti a Aedes albopictus
Inkubační doba onemocnění je 2 až 12 dní, průměrně se uvádí 3 – 7 dní.
Klinický obraz
• horečka, bolest hlavy, retro-orbitálními bolestmi, slabostí spojenou s bolestmi
svalů a kloubů, nevolností a zvracením
• makulopapulární vyrážka nebo drobné krvácení v podobě petechií či purpury,
může se objevit také krvácení z dásní, nosu, dělohy a gastrointestinálního traktu.
• u nejtěžších forem až šokový stav
•
V Evropě byla naposledy epidemie horečky Dengue hlášena v letech 1927 a 1928 v
Česku, s vysokou mortalitou; vektorem byl komár Aedes aegypti.
•
V posledních letech se zvyšuje frekvence onemocnění horečkou Dengue
importovaných do Evropy cestujícími z Asie, Afriky a Latinské Ameriky a současně
přibývá oblastí s výskytem komára Aedes albopictus.
•
Tím mohou vznikat podmínky pro šíření tohoto onemocnění v Evropě. Např.
v okresech jihovýchodní Francie, kde se Aedes albopictus vyskytuje, bylo od 1.
května do 10. září 2010 hlášeno 108 importovaných případů horečky Dengue.
•
Oblast výskytu komára Aedes albopictus se rozšířila především prostřednictvím
nákladní dopravy od 70. let minulého století v řadě zemí EU: Itálii, Francii,
Slovinsku, Španělsku, Řecku a Nizozemsku a také v zemích s EU bezprostředně
sousedících (například země bývalé Jugoslávie, Monako, Švýcarsko, Vatikán).
•
Výskyt druhu Aedes aegypti byl zaznamenán na Madeiře.
•
Zdroj: Hlavní hygienik ČR
Horečka Chikungunya
•
•
•
•
•
Horečnaté onemocnění s výraznými bolestmi kloubů.
Původce: virus Chikungunya
Zdrojem nákazy: člověk a v některých oblastech světa opice.
Přenašeč: komáři rodu Aedes.
Výskyt: tropy a subtropy subsaharské Afriky, indického subkontinentu a
jihovýchodní Asie
• Inkubační doba: 2 až 12 dnů
• Klin. obraz: horečka, bolest hlavy, povšechná lymfadenopatie a především
nápadné bolesti kloubů. Postiženy bývají drobné klouby nohou, zápěstí,
kotníky i kolena. Artralgie přetrvávají často několik týdnů až měsíců.
• V letech 2004 až 2005 došlo k rozsáhlé epidemii v Indii a na ostrovech
Indického oceánu a odtud byla řada případů importována do Evropy
včetně ČR.
Původci skvrnitých tyfů
Vyvolavatel
Nemoc
Vektor
Rezervoár
Výskyt
R. prowazekii
skvrnitý tyfus,
epidemická skvrnivka
veš šatní
člověk
Asie, Afrika, S a J
Amerika
R. typhi
myší tyfus
(endemický)
(krysí skvrnivka)
blecha krysí,
kočičí
divocí hlodavci
Blízký východ
(Egypt, Kuvajt),
JV Asie, Afrika, S
Amerika
R. felis
kočičí (bleší) skvrnivka
blecha kočičí
kočky
Evropa. JV Asie, S
a J Amerika
Druh
Hostitel
Vektor
Výskyt
Onemocnění
Bartonella
quintana
člověk
veš šatní
oblasti se
špatnou
hygienou
volyňská (zákopová,
pětidenní) horečka
Bartonella
henselae
kočka
kočičí blecha
celosvětově
nemoc z kočičího
škrábnutí
Bartonella
baciliformis
člověk
komárci rodu
Lutzomia
Peru, Ekvádor,
Kolumbie
horečka Oroya, verruga
peruviana
Bartonella
elizabethae
potkan
krysí blecha?
celosvětově
horečnaté onemocnění
Známo 19 druhů bartonel, nejčastěji způsobují onemocnění člověka v tabulce
uvedené 4 druhy.
Další druhy bartonel parazitují na hlodavcích, kočkách, psech a vzácně mohou
u člověka vyvolat horečnaté onemocnění s bakteriémií, endokarditidou aj.
•
•
•
•
•
Bartonellóza (Bacilární pelióza a bacilární angiomatóza)
Vzácněji diagnostikované bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty a blechami především
z koček a psů na člověka. U nás onemocnění vyvolává Bartonella henselae způsobující
především u oslabených pacientů proliferaci endotelových buněk. Nemoc postihuje většinou
chovatele koček, osoby imunodeficitní, pacienty s jiným vážným onemocněním, nebo
skupiny osob žijící ve špatných hygienických podmínkách.(bezdomovci, alkoholici a některá
etnika)
Klinicky: V místě vpichu vzniká charakteristický tmavý příškvar podobný tmavšímu strupu,
který se vytvoří za 5-10 dní po zákusu. Dochází ke zduření nejbližších uzlin (trvá 1týden až 2
měsíce), je zjistitelná horečka po dobu 4-5 dní. Běžné bývají bolesti kloubů a svalů, bolesti
hlavy, závratě bolesti zad a očí. Může dojít k zánětu spojivek, nystagmu (samovolné oční
pohyby), a ke zvětšení jater.
Laboratorně: V periférní krvi je rozmnožen počet bílých krvinek, snížený počet krevních
destiček, anemie, v séru je zvýšená alkalická fosfatáza. K potvrzení diagnosy je třeba další
laboratorní vyšetření: průkaz specifických protilátek v titru rovném a vyšším IgM 1:20 a IgG
1:256 titry. Má být proveden pokus izolace bakterií z krve pomocí speciálního živného agaru
(„Čokoládový" agar) a při kultivaci se zvýšenou tenzí CO2 a při 35°C. DNA bakterie lze
prokázat v klinickém materiálu pomocí PCR reakce (glt gen v RT-PCR) a v biopsii stříbřením, na
histologických preparátech tkání je nápadná častá proliferace kapilár.
Léčba: antibiotiky (Doxycyklin, Erythromycin,Azitromycin, Clarithromycin, Ciprofloxacin,
Trimethoprim, Chloramphenicol, Gentamycin)
Přehled vybraných infekcí způsobených arboviry
Rod
Přenašeč
Onemocnění
Výskyt
Flaviviridae/
Flavivirus
klíšťata
klíšťová encefalitida
Evropa
ruská jaro-letní encefalitida
Sibiř
žlutá zimnice
tropická Afrika a
Amerika
dengue
tropy a subtropy
západonilská horečka
J.Evropa, Afrika, USA
japonská encefalitida B
JV Asie
chikungunya
JV Asie, V Afrika
Bunyaviridae/P pakomáři
hlebovirus
papatači
Středozemí, JZ ASie
Bunyaviridae/
Nairovirus
Krymsko-konžská hemoragická
horečka
JV Evropa, JZ Asie,
Afrika
komáři
Togaviridae/
Alphavirus
komáři
klíšťata

Podobné dokumenty