Raci v České republice - Česká zemědělská univerzita v Praze

Workshop on Biodiversity, Jevany, Czech Republic, 3.7. - 4.7. 2012. p.133-139, ISBN: 978-80-213-2343-8
Raci v České republice: přehled komerčně využívaných druhů
Jiří Patoka, Miloslav Petrtýl & Lukáš Kalous
Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, přírodních a
potravinových zdrojů, Katedra zoologie a rybářství, Kamýcká 129, 165 21
Praha 6 – Suchdol, Česká republika, e-mail: [email protected]
Abstrakt
Česká republika se řadí mezi přední světové producenty, vývozce
a dovozce akvarijních organizmů, mezi které patří i desetinozí korýši včetně
raků. Nepůvodní druhy raků se ve volné přírodě často projevují invazně
a závažně poškozují populace druhů původních a v současné době nad nimi
v Evropě dominují v poměru přibližně 2:1. Největším nebezpečím je přenos
račího moru, vůči kterému jsou oproti evropským rakům severoameričtí zástupci
čeledí Astacidae a Cambaridae imunní. Podrobná analýza trhu a přehled druhů
raků prodávaných v ČR nebyla doposud vypracovaná, a proto nebylo ani možné
zhodnotit riziko spojené s chovem nepůvodních druhů raků. Cílem této studie je
sestavit seznam druhů, se kterými se v ČR obchoduje a díky lidskému faktoru
hrozí jejich únik do volné přírody. Dotazníkovou metodou a vyhodnocením dat
z velkoobchodů s akvarijními zvířaty bylo zjištěno, že v ČR je v současné době
nabízeno 24 druhů raků ze všech tří čeledí a 10 z nich je vektorem račího moru.
Klíčová slova: raci, import, račí mor, nepůvodní druhy, akvaristika
1. Úvod
Česká republika je významnou pramennou oblastí evropského
kontinentu. Nachází se na hlavním evropském rozvodí - patří do úmoří
Severního (povodí Labe), Baltského (povodí Odry) a Černého moře (povodí
Dunaje) (Dvorak et al., 1997). Díky tomu se zavlečené vodní organizmy mohou
šířit velice rychle do mnoha povodí, jako je tomu například u karase stříbřitého
(Carassius gibelio Bloch, 1782) (Lusk et al., 1977). Celosvětově patří Česká
republika k největším producentům, importérům a exportérům akvarijních
organizmů (Livengood & Chapman, 2007; Miller-Morgan, 2009). Jako zástupci
velkých vodních bezobratlých makrofágů jsou raci atraktivními živočichy
a mnoho druhů je drženo a odchováváno v akvaristických chovech a minoritně
i v astacikultuře (Crandall & Buhay, 2008).
Raci patří do druhově velmi bohaté skupiny desetinohých korýšů.
V současnosti je vědecky popsáno více než 650 druhů řazených do tří čeledí:
133 Astacidae, Cambaridae a Parastacidae (Holdich, 2002; Crandall & Buhay,
2008).
Čeleď Astacidae zahrnuje celkem 6 rodů a 39 druhů (Hobbs, 1989)
a patří do ní všech 5 původních evropských druhů raků - rak říční (Astacus
astacus L., 1758), rak bahenní (Astacus leptodactylus Eschcholtz, 1823), rak
Astacus pachypus (Rathke, 1837), rak bělonohý (Austropotamobius pallipes
Lereboullet, 1858) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium Schrank, 1803)
(Holdich & Reeve, 1991; Gutierrez-Yurrita et al., 1999; Holdich, 2002). Čeleď
je zastoupena i na západě Severní Ameriky rodem Pacifastacus (Bott, 1950). Do
tohoto rodu patří druhy endemické a ohrožené (např. Pacifastacus fortis Faxon,
1914) (Eng & Daniels, 1982) i druhy invazní a rozšířené mimo původní areál
výskytu - především rak signální (Pacifastacus leniusculus Dana, 1852) (Bubb
et al., 2004). Evropští raci čeledi Astacidae jsou velice vnímaví k plísňovému
onemocnění zvanému račí mor, jehož původcem je oomyceta afanomyces račí
neboli hnileček račí (Aphanomyces astaci Schikora, 1906). Račí mor v minulosti
zdecimoval populace původních evropských raků a je pro ně nadále trvalou
hrozbou (Kozubíková at al., 2009). Severoameričtí zástupci čeledi jsou vůči
račímu moru imunní a jsou jeho přenašeči (Diéguez-Uribeondo & Söderhäll,
2008; Kozubíková et al., 2009).
Čeleď Cambaridae je druhově nejbohatší, zahrnuje celkem 12 rodů
a 445 druhů, a je rozšířená na východě Severní Ameriky až po Mexiko a jeden
endemický rod (Cambaroides Faxon, 1884) se vyskytuje ve východní Asii
včetně Japonska (Hobbs, 1989; Crandall & Buhay, 2008). Všichni
severoameričtí raci patřící do této čeledi jsou imunní vůči račímu moru a díky
introdukci mimo areál původního výskytu jsou jeho nejvýznamnějšími přenašeči
(Vogt, 1999; Kozubíková et al., 2009; Chucholl & Pfeiffer, 2010). Do této
čeledi patří i rak červený (Procambarus clarkii Girard, 1852), který je nejčatěji
využívaným druhem jak v astacikulturních tak i v akvarijních chovech a díky
tomu je světově nejrozšířenějším račím druhem (Huner, 2002).
Čeleď Parastacidae zahrnuje 15 rodů a více než 175 druhů. Je rozšířená
na jižní polokouli. Nejvíce druhů je zastoupeno v Austrálii a okolních ostrovech,
několik endemitů obývá Jižní Ameriku a Madagaskar (Crandall & Buhay,
2008). Druhy patřící do této čeledi tvoří dobře definovatelnou monofyletickou
skupinu (Shull et al., 2005). Všichni zástupci čeledi Parastacidae jsou podobně
jako evropští raci čeledi Astacidae vnímaví k račímu moru (Unestam, 1975).
Ačkoliv do této čeledi jsou řazené i málo agresivní druhy náležející k rodům
Engaeus (Erichson, 1846) a Engaewa (Horwitz, 1995) (Horwitz & Adams,
2000), většina druhů je velmi agresivní a silně teritoriální. Patří mezi ně hlavně
raci rodu Cherax (Erichson, 1846), kteří jsou chováni i v produkční astacikultuře
- především Cherax destructor (Clark, 1936), C. quadricarinatus (von Martens,
1868), a C. cainii (Austin & Ryan, 2002) (Staniford & Kuznecovs, 2008;
Patullo et al., 2009).
134 V České republice se v současné době ve volné přírodě vyskytuje 5
druhů raků. Rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotamobius
torrentium) jsou druhy původní. Rak bahenní (Astacus leptodactylus), rak
signální (Pacifastacus leniusculus) a rak pruhovaný (Orconectes limosus
Rafinesque, 1817) jsou druhy nepůvodní, přesto je rak bahenní jako evropský
druh chráněn zákonem stejně jako oba druhy v ČR původní (Kozák et al., 2002;
Svobodová, 2002; Kozubíková et al., 2009). Díky importérům a chovatelům
akvarijních živočichů se na trhu objevuje i celá řada dalších druhů raků převážně
z čeledí Cambaridae a Parastacidae. Kvůli nezodpovědnému chování akvaristů,
kteří někdy úmyslně nebo z nedbalosti zaviní únik nepůvodních druhů do volné
přírody, je i přes legislativní opatření s dovozem a prodejem raků spojeno riziko,
které může vyústit v poškození populací původních druhů (Taugbøl & Skurdal,
1999; Svobodová et al., 2010).
Druhové spektrum raků prodávaných nebo nabízených v ČR nebylo
dosud zdokumentováno a je cílem této studie. Jelikož některé z těchto
nepůvodních druhů představují potenciální nebo reálné nebezpečí pro druhy
původní, je tato analýza důležitá pro nastavení správného managementu ochrany
přírody a případně i pro úpravu stávající legislativy.
2. Materiál a metody
Formou dotazníku byla v září 2012 získána data od osmi předních
českých velkoobchodů zabývajících se importem a exportem vodních organizmů
včetně desetinohých korýšů. Dotazník byl zaslán emailem, odpovědi byly
vypracovány písemně a doplňující informace byly upřesněny telefonicky.
Bohužel ne všichni prodejci jsou schopní správně určit prodávaný druh a to
samé platí o vývozcích z třetích zemí. Díky tomu se stává, že do České
republiky doputují i raci patřící ke zcela odlišnému druhu, než průvodní
dokumentace uvádí. Proto bylo nutné zajistit kvalitní fotografie či určit raky
přímo v daném velkoobchodu. U prodávaných druhů byly zaznamenány
komerční názvy, pod kterými je druh prodáván, věková kategorie nabízených
raků a případně i barevná forma.
3. Výsledky
Ze získaných dat vyplývá, že v České republice je v současné době
nabízeno k prodeji nebo výměně 24 druhů raků. V jednom případě se dokonce
jednalo o druh chráněný zákonem, což řešila Česká inspekce životního prostředí.
Raci jsou dováženi především ze Singapuru, Indonésie a Thajska. Jednotlivé
taxony a jejich nabízené věkové kategorie jsou uvedené v Tabulce 1. Z raků
vyskytujících se na našem území se neobchoduje pouze s rakem kamenáčem
(Austropotamobius torrentium) a rakem bahenním (Astacus leptodactylus).
135 Většinu druhů nabízejí velko- a maloobchody se zvířaty nebo chovatelé na
burzách a přes inzerci. Živí raci se také prodávají v obchodních řetězcích (např.
Makro, Carefour, Tesco). Nejpočetněji jsou v nabídkách velkoobchodů
zastoupeni raci Procambarus clarkii, P. fallax f. virginalis (Martin et al., 2010),
Cherax peknyi (Lukhaup & Herbert, 2008) a C. quadricarinatus. Zcela
výjiomečně se nabízejí druhy Cherax monticola (Obr. 1), C. lorentzi, C. preissi
a Pacifastacus leniusculus. Orconectes limosus a Orconectes nana se vyskytují
jen v soukromých chovech.
Obr. 1: Z Indonésie dovezení jedinci druhu Cherax monticola
Foto Jiří Patoka
136 Tab. 1: Prodávané druhy raků v České republice, zařazení do čeledi a jejich
věkové kategorie (juv – juvenilní, sub – subadultní, ad – adultní). Prodávaná
kategorie je označena křížkem
věková
kategorie
Druh
čeleď
juv
sub
ad
Astacus astacus
Cambarellus patzcuarensis
Cambarellus schufeldtii
Cherax albertisii
Cherax boesemani
Cherax cainii
Cherax destructor
Cherax holthuisi
Cherax lorentzi
Cherax monticola
Cherax peknyi
Cherax preissii
Cherax quadricarinatus
Cherax sp. Blue Moon
Cherax sp. Hoa Creek
Cherax sp. Red Tip
Orconectes limosus
Orconectes nana
Pacifastacus leniusculus
Procambarus alleni
Procambarus clarkii
Procambarus fallax f. virginalis
Procambarus milleri
Procambarus troglodytes
Astacidae
Cambaridae
Cambaridae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Parastacidae
Cambaridae
Cambaridae
Astacidae
Cambaridae
Cambaridae
Cambaridae
Cambaridae
Cambaridae
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
Komerční názvy raků často tvoří angličtina nebo domorodé názvy
a raci jsou takto nabízeni v zahraničí (hlavně v USA, Indonésii, Singapuru, Číně
a Thajsku). Díky prodejcům, kteří někdy nedokáží jednotlivé druhy správně
137 určit nebo se o to ani nesnaží, se tyto názvy objevují i při prodeji v ČR.
V Tabulce 2 jsou komerční názvy přiřazené k názvům vědeckým.
Tab. 2: Seznam vědeckých názvů druhů raků prodávaných v ČR a jejich
komerční názvy
vědecký název
komerční název
Astacus astacus (L., 1758)
Cambarellus patzcuarensis (Villalobos, 1943)
Cambarellus schufeldtii (Fitzpatrick, 1983)
Cherax albertisii (Nobili, 1889)
Cherax boesemani (Lukhaup & Pekny, 2008)
Cherax cainii (Austin & Ryan, 2002)
(dříve C. tenuimanus)
Cherax destructor (Clark, 1936)
Cherax holthuisi (Lukhaup & Pekny, 2006)
Cherax lorentzi (Roux, 1911)
Cherax monticola (Holthuis, 1950)
Cherax peknyi (Lukhaup & Herbert, 2008)
Cherax preissii (Erichson, 1846)
Cherax quadricarinatus (von Martens, 1868)
Cherax sp. Blue Moon
Cherax sp. Hoa Creek
Cherax sp. Red Tip
Orconectes limosus (Rafinesque, 1817)
Orconectes nana (Williams, 1952)
Pacifastacus leniusculus (Dana, 1852)
Procambarus alleni (Faxon, 1884)
Procambarus clarkii (Girard, 1852)
Procambarus fallax f. virginalis (Martin et al.,
2010)
Procambarus milleri (Hobbs, 1971)
Procambarus troglodytes (Le Conte, 1856)
noble crayfish
mexican dwarf crayfish
dwarf blue crayfish
red brick (chilli) crayfish
marron
yabby
apricot crayfish
brown coral crayfish
zebra crayfish
koonac
red claw crayfish
blue pearl crayfish
spiny-cheek crayfish
midget crayfish
signal crayfish
electric blue crayfish
red swamp crayfish
marble crayfish
Miami cave crayfish
eastern red swamp crayfish
Některé druhy jsou cíleně šlechtěné na barvu. U druhů Cherax cainii,
C. destructor, C. quadricarinatus, Procambarus alleni (Faxon, 1884), P. clarkii
138 a P. troglodytes (Le Conte, 1856) preferují chovatelé modré zbarvení. P. clarkii
se dále prodávají i jako celoplošně oranžově, jasně červeně a bíle zbarvení a pod
názvem „ghost“ se objevuje skvrnitá červeno-modro-bílá varianta. Pro
oranžovou variantu druhu Cambarellus patzcuarensis (Villalobos, 1943) se vžila
zkratka CPO.
4. Diskuse a závěr
Během devatenáctého a dvacátého století bylo do Evropy zavlečeno
několik nepůvodních druhů raků, které hlavně díky přenosu račího moru značně
zdecimovaly populace původních raků (Kozubíková et al., 2009). V současné
době převyšují nepůvodní druhy početností druhy původní přibližně v poměru
2:1 a je pravděpodobné, že za několik desetiletí budou nepůvodní druhy zcela
dominovat (Holdich et al., 2009). Většina evropských států, včetně České
republiky, zavedla ve snaze zamezit šíření již etablovaných druhů a introdukcím
druhů nových přísná legislativní opatření (Svobodová et al., 2002). Přesto se
nedaří obchod s raky v ČR účinně regulovat, jelikož jednotlivé taxony jsou
v mnoha případech špatně určené a prodávají se pod nesprávným názvem.
V některých případech dochází dokonce k porušení zákona, jako tomu bylo
u řetězce Makro, který v roce 2007 nelegálně prodával raky říční, což odhalila
Česká televize a případ následně řešila Česká inspekce životního prostředí [online] Čt24. 29. srpna 2007 [cit. 29. srpna 2007]. Dostupné
z <http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/30275-ct-makro-prodavaloohrozene-raky-ricni/>. Někteří zákazníci si raky říční nekupovali na jídlo, ale
vypouštěli je do volné přírody. Takový zásah ale může mít za následek likvidaci
geneticky unikátních divokých populací a je samozřejmě nežádoucí (Svobodová
et al., 2002). Další velkou a trvalou hrozbou je nezodpovědné chování laické
veřejnosti, kdy lidé přemísťují a vypouštějí do volné přírody nepůvodní raky,
případně jim umožní uniknout např. ze zahradních jezírek (Taugbøl & Skurdal,
1999). Ačkoliv klimatické podmínky v ČR znemožňují trvalou adaptaci a přežití
zimy tropickým rakům, jsou v nabídce i druhy, které se v sousedních zemích již
etablovaly a jejich uchycení se ve vodách ČR je proto pravděpodobně možné.
Mezi takové druhy patří především Procambarus fallax f. virginalis, který se
v současnosti vyskytuje v Německu, Itálii a Nizozemí (Holdich et al., 2009;
Chucholl & Pfeiffer, 2010) a rak červený (Procambarus clarkii), který se
rozšířil po celé jižní Evropě a jeho výskyt je potvrzený i v Německu (Troschel &
Dehus, 1993). Oba zmíněné druhy jsou velice adaptabilní a přenáší račí mor
(Kozubíková et al., 2009). Procambarus fallax f. virginalis se rozmnožuje
partenogeneticky, což z něj činí velice nebezpečný druh z hlediska invazního
chování (Scholtz et al., 2003). Příležitostně se může partenogeneticky
rozmnožovat další přenašeč račího moru, rak pruhovaný (Orconectes limosus)
(Buřič et al., 2011), který se v nabídkách objevuje jen u soukromých chovatelů,
139 zatímco P. fallax f. virginalis je zřejmě nejrozšířenějším druhem chovaným
v akváriích v ČR. Dalšími druhy, které přenáší račí mor a prodávají se v ČR,
jsou Procambarus alleni, P. milleri (Hobbs, 1971) P. troglodytes, Orconectes
nana (Williams, 1952), Pacifastacus leniusculus, Cambarellus patzcuarensis
a C. schufeldtii (Fitzpatrick, 1983) (Kozubíková et al., 2009). Z těchto šesti
druhů jsou nejběžnějšími C. patzcuarensis a P. alleni. Prodej a chov všech
severoamerických zástupců čeledí Astacidae a Cambaridae provází zvýšená
míra rizika zavlečení račího moru do volné přírody v ČR. Oproti tomu druhy
náležející k čeledi Parastacidae, zastoupené na trhu především rodem Cherax, se
v Evropě etablují jen zcela výjimečně, protože jsou vnímavé na račí mor
a nejsou schopné přežít v našich klimatických podmínkách zimní období
(Holdich, 2002). Svobodová et al. (2010) navrhuje legislativní opatření
zakazující dovoz všech živých raků podobně jako je tomu v Irsku, Norsku,
Švédsku, Španělsku, Francii a Polsku. Zákaz obchodování se všemi druhy raků
se ovšem nejeví jako zcela nutný, jelikož zástupci čeledi Parastacidae, kteří se
v ČR prodávají, nepředstavují pro naše původní druhy raků vážné nebezpečí.
5. Poděkování
Tato práce vznikla jako součást řešení projektu TAČR TD010045
financovaného Technologickou agenturou České republiky. Rádi bychom
poděkovali pracovníkům jednotlivých velkoobchodů za vstřícné jednání.
6. Použitá literatura
Bubb D. H., Thom T. J.& Lucas, M., C. 2004: Movement and dispersal of the
invasive signal crayfish Pacifastacus leniusculus in upland rivers.
Freshwater Biology. 49 (3). pp 357-368.
Buřič M., Hulák M., Kouba A., Petrusek A., & Kozák, P., 2011: A successful
crayfish invader is capable of facultative parthenogenesis: a novel
reproductive mode in Decapod crustaceans. PLoS ONE. 6 (5). e20281.
Chucholl C. & Pfeiffer M., 2010: First evidence for an established Marmorkrebs
(Decapoda, Astacida, Cambaridae) population in Southwestern
Germany, in syntopic occurence with Orconectes limosus (Rafinesque,
1817). Aquatic Invasions. 5 (4): pp 405-412.
Crandall K. A. & Buhay J. E., 2008: Global diversity of crayfish (Astacidae,
Cambaridae, Paeastacidae – Decapoda) in freshwater. Hydrobiologia.
595:pp 295-301.
Diéguez-Uribeondo J. & Söderhäll K., 2008: Procambarus clarkii Girard as a
vector for the crayfish plague fungus, Aphanomyces astaci Schikora.
Aquaculture Research, 24 (6), pp 761-765.
140 Dvorak V., Hladny J. & Kasparek L., 1997: Climate change hydrology and
water resources impact and adaptation for selected river basins in the
Czech Republic. Climatic Change, 36: pp 93-106.
Eng L. L. & Daniels R. A., 1982: Life history, distribution, and status of
Pacifastacus fortis (Decapoda: Astacidae). California Fish and Game,
68 (4): pp 197-212.
Gutierrez-Yurrita P., Martinez J. M., Bravo-Utrera M. A. & Montes C., 1999: The
status of crayfish populations in Spain and Portugal. In: Gherardi F. &
Holdich D. M., (eds), Crayfish in Europe as alien species — how to make
the best of a bad situation? CRC Press. Brookfield, pp 161– 192.
Hobbs H. H. Jr., 1989: An illustrated checklist of the American Crayfishes
(Decapoda: Astacidae, Cambaridae, and Parastidae). Smithsonian
Contributions to Zoology, 480: pp 1-236.
Holdich D. M., 2002: Distribution of freshwater crayfish in Europe and some
adjoining countries. Bulletin Français de la Pêche et de la
Pisciculture, 367: pp 611-650. Holdich D. M. & Reeve I. D., 1991: Alien crayfish in British waters. Final
report on GR3/6842 for Natural Environment Research Council, 38 pp.
Holdich D. M., Reynolds J. D., Souty-Grosset C. & Sibley P. J., 2009: A review
of the ever increasing threat to European crayfish from non-indigenous
crayfish species. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems,
11: pp 394-395.
Horwitz P. & Adams M., 2000: The systematics, biogeography and conservation
status of species in the freshwater crayfish genus Engaewa Riek
(Decapoda: Parastacidae) from south-western Australia. Invertebrate
Taxonomy, 14 (5): pp 655-680.
Huner J. V., 2002: Procambarus. In: Holdich D. M., (ed), Biology of freshwater
crayfish. Blackwell Science, Oxford, pp 541-584.
Kozák P., Ďuriš Z. & Policar T., 2002: The stone crayfish Austropotamobius
torrentium (Schrank) in the Czech Republic. Bulletin Français de la
Pêche et de la Pisciculture, 367: pp 707-713.
Kozubíková E., Filipová L., Kozák P., Ďuriš Z., Martín M. P., Diéguez-Uribeondo
J., Oidtmann B. & Petrusek A., 2009: Prevalence of the Crayfish Plague
Pathogen Aphanomyces astaci in Invasive American Crayfishes in the
Czech Republic. Conservation Biology, 23 (5): pp 1204-1213.
Livengood E. J. & Chapman F. A., 2007: The ornamental fish trade: An
introduction with perspectives for responsible aquarium fish ownership.
University of Florida IFAS Extension, pp 1-8.
Lusk S., Baruš V. & Veselý V., 1977: On the occurrence of Carassius auratus
in the Morava River drainage area. Folia Zoologica, 26: pp 377-381.
141 Miller-Morgan T., 2010: A Brief Overview of Ornamental Fish Industry and
Hobby. In: Roberts H. E., (ed), Fundamentals of Ornamental Fish
Health. Blackwell Publishing, Indianapolis, pp 25-32.
Patullo B. W., Baird H. P. & Macmillan, D. L., 2009: Altered aggression in
different sized groups of crayfish supports a dynamic social behaviour
model. Applied Animal Behaviour Science, 120: pp 231-237.
Scholtz G., Braband A., Tolley L., Reimann A., Mittmann B., Lukhaup C.,
Steuerwald F. & Vogt G., 2003: Parthenogenesis in an outsider
crayfish. Nature, 421: p 806.
Shull H. C., Pérez-Losada M., Blair D., Sewell K., Sinclair E. A., Lawler S.,
Ponniah M. & Crandall K. A., 2005: Phylogeny and biogeography of
the freshwater crayfish Euastacus (Decapoda: Parastacidae) based on
nuclear and mitochondrial DNA. Molecular Phylogenetics and
Evolution, 37 (1): pp 249-263.
Staniford A. J. & Kuznecovs J., 2008: Aquaculture of the yabbie, Cherax
destructor, Clark (Decapoda: Parastacidae): an economic evaluation.
Aquaculture Research, 19: pp 325-340.
Svobodová J., Vlach P. & Fischer D., 2010: Legislativní ochrana raků v České
republice a ostatních státech Evropy. Vodohospodářské technickoekonomické informace, 52 (4): str 1-5.
Troschel H. J. & Dehus P., 1993: Distribution of crayfish species in the Federal
Republic of Germany, with special reference to Austropotamobius pallipes.
University of Southwestern Louisiana. Lafayette. USA, pp 390-398.
Taugbøl T. & Skurdal J., 1999: The future of crayfish in Europe: How to make
the best of a bad situation? In: Gherardi F. & Holdich D.M., (eds),
Crayfish in Europe as alien species – how to make the best of a bad
situation? A. A. Balkema, Rotterdam, pp 271–279.
Unestam T., 1975: Defence reactions in and susceptibility of Australian and
New Guinean freshwater crayfish to European–crayfish–plague
fungus. Australian Journal of Experimental Biology and Medical
Science, 53: pp 349-359.
Vogt G., 1999: Diseases of European freshwater crayfish, with particular emphasis
on interspecific transmission of pathogens. In: Gherardi F. & Holdich D.
M., (eds), Crayfish in Europe as alien species – how to make the best of a
bad situation? A. A. Balkema, Rotterdam, pp 87-103.
142