Ruko2005

Vážení pøátelé zahrádkáøi - èlenové ÈZS.
Letos se již potøetí ke každému z Vás, spolu s èlenskou známkou, dostává bezplatnì
zahrádkáøská roèenka, tentokrát s názvem „Rukovì zahrádkáøe 2005".
Podobnì jako v minulých letech v ní najdete øadu užiteèných rad a informací jak pro
Vaše pìstitelské snažení, tak i informací obecných a organizaèních. Jsem pøesvìdèen, že
oceníte nejen obsahovou stránku publikace, která nepochybnì pøispìje k rozšíøení Vašich
odborných znalostí, ale i grafické zpracování obálky logicky navazující na typ obálek
èasopisu „Zahrádkáø".
Pøeji nové publikaci, aby se jí podaøilo uspokojit oèekávání ètenáøù a zároveò doufám, že nezùstane jen jediným vaším zdrojem odborných znalostí.
Vìøím, že navštívíte také èetné zahrádkáøské výstavy, odborné poradny a pøednášky,
stanete se pravidelnými poslouchaèi zahrádkáøských rozhlasových relací a v neposlední
øadì budete pravidelnými ètenáøi našeho èasopisu Zahrádkáø.
VᚠDr. Josef Klimeš - pøedseda ÈZS
Pøipravit své pokraèovatele
Oldøich Jankù, PRR ÈZS
Zahrádkáø nevzniká ze dne na den, tento postup rozvíjení je dlouhodobý, je vytváøen množstvím experimentù, úspìchù a také zklamání,
když pøíroda koná jinak, než je naše pøedstava.
V našem svazu tvoøíme systém soutìží, který
velmi usnadòuje dìtem a mládeži prvotní seznámení se s pøírodou tím, že jim takto pøedáváme zkušenosti, aby neobjevovaly skuteènosti
již vyzkoušené.
Získat mladou generaci pro naše soutìže
není obtížné. Dìti jsou ochotné v malém kolektivu vymìnit televizi a poèítaè za hravý zpùsob
poznávání pøírody. Nemáme v zahrádkových
osadách vybudovány prostory pro volný pohyb
dìtí a na práci s motykou nebo rýèem zaèínající nenalákáme. Nebudou spokojené ani s okøikováním na to nesahej, to netrhej, choï po pìšince… Zajímavá pro nì bude procházka lesem,
parkem, pøírodou. Pøíroda je volnost, tu jim dopøejme a když na ukonèení výletu poznají pouze jednu rostlinku a rády pøijdou pøíštì, je to výborné. Požádejme ZO nebo ÚR ÈZS o malé
obèerstvení pro dìti pøi tìchto a podobných
organizovaných akcích.
Namáhavìjší je získat a pøesvìdèit organizátora nebo vedoucího pro øízení tìchto soutìžících skupinek. Snad pomohou výroky a pøe-
svìdèování, že dítì které si hraje nezlobí, že
milovníci pøírody nejsou agresivní. Ovšem dnes
dìlat cokoliv bez náhrady se nenosí, prùlom
udìláme vlastním pøíkladem.
Zapojení se do soutìží je velmi snadné.
Ve svazu organizujeme výtvarnou soutìž dìtí
na zahrádkáøské téma. Soutìž je pro dìti v kategoriích, podle vìku dìtí, kategorii Z a polygrafických prací. Soutìže se zúèastòují dìti
od mateøinek pøes základní a specielní školy
a s podmínkami této soutìže se kroužky mladého zahrádkáøe a ZO ÈZS seznámí ve Vìstníku ÈZS, zveøejnìny jsou také na internetu
www.zahradkari.cz. Podmínky a téma rozesílají ÚR ÈZS také na školy.
Mladý zahrádkáø je další soutìž, která zaèíná na školách a v základních organizacích. Zájemci o tuto soutìž se informují o okolnostech
na školách, v ZO a ÚR ÈZS. Soutìží se
v základních kolech soutìže a pøes okresní kola,
které poøádají ÚR ÈZS se postupuje do národního kola, které se v roce 2005 koná v Kromìøíži.
Soutìžícím i jejich vedoucím velmi pomohou
LEXIKONY pro mladé a zaèínající zahrádkáøe,
kde najdou rady i odpovìdi. Nᚠsvaz již vydal
šest dílù a vy je obdržíte zdarma.
Pomožme i my zahrádkáøi dìtem získat zkušenosti s pøírodou hravým a soutìžním zpùsobem. Pozdìji nám to vrátí kladným vztahem
k rostlinkám a životnímu prostøedí.
1
ÈZS v novém funkèním období
RNDr. Josef Klimeš, pøedseda ÈZS
V prùbìhu volebního roku 2004 probìhly
v ZO ÈZS a ÚR ÈZS dle Stanov volby nových
funkcionáøù. Èlenské schùze ZO ÈZS zvolily
pøedsedy, èleny výborù, revizory a také svého
zástupce do ÚR ÈZS. Ustavující schùze ÚR
ÈZS zvolily pøedsedy, místopøedsedy, èleny
pøedstavenstev, vedoucí a èleny revizních skupin a své èleny do republikové rady ÈZS.
Ustavující zasedání RR ÈZS, složené z novì
zvolených zástupcù ÚR ÈZS pak 11.12. 2004
zvolí ze svého støedu pøedsedu a místopøedsedy, èleny pøedstavenstva, pøedsedu a èleny revizní skupiny RR ÈZS pro nové funkèní období.
To zaèíná lednem 2005 a konèí v prosinci 2009.
V tomto období bude dle dosavadních zkušeností nevyhnutelnì tøeba zviditelòovat práci
zahrádkáøù, vìnovat se problémùm ochrany
a tvorby životního prostøedí a upozoròovat na
celospoleèenský význam celého zahrádkáøského hnutí u nás. Bude nutné, více než doposud,
navazovat spolupráci s orgány státní správy
a nabízet pomoc pøi øešení problémù a to na
všech organizaèních stupních ÈZS. V tomto
smìru musíme zaktivizovat jak funkcionáøe, tak
celou èlenskou základnu. Je potøeba, aby o své
èinnosti, plánech a úspìších hovoøili na veøejných schùzích, na schùzkách s poslanci a senátory, aby informovali širokou veøejnost všemi
dostupnými prostøedky (mluveným slovem - písmem - obrazem), pøesnì v duchu rèení, které
v otevøeném dopise národním zahrádkáøským
svazùm Evropy použila generální sekretáøka
Mezinárodní zahrádkáøské organizace - pani
Malou Weirichová: „Èiníš-li dobøe - mluv o tom“.
Že je to správná cesta potvrzují i dobré zkušenosti z míst, kde zahrádkáøské organizace se
zástupci obcí a mìst spolupracují.
Vlastní èinnost všech organizaèních složek
svazu musí smìøovat k naplòování výchovného a vzdìlávacího programu ÈZS a to v pìti
oblastech:
1. Rozvoj vzdìlání a odbornosti èlenù v návaznosti na vývoj vìdeckého poznání v zahradnických oborech
a) Prohloubení spolupráce s vysokými a støedními odbornými školami, šlechtitelskými stanicemi, ÚKZÚZ, Státní rostlinolékøaskou
správou a profesními svazy.
b) Vydávání èasopisu Zahrádkáø, který v pøíštím
roce vstupuje již do 37. roku své existence.
2
c) Publikaèní, pøednášková a poradenská èinnost.
d) Organizování ÚZA, monotématických semináøù, oblastních školení, èi jiných forem výuky.
e) Výstavní èinnost a jiné (mediální) zpùsoby propagace práce a poslání ÈZS, vèetnì propagace zahrádkáøského muzea v Hradci Králové.
f) Vydávání a distribuce Rukovìti Zahrádkáøe
jako prostøedku ke vzdìlávání a komunikaci s
èleny, vèetnì propagace èasopisu Zahrádkáø.
2. Rozvoj právního vìdomí a zajišování
právních jistot èlenù
a) Poradenská a konzultaèní právní èinnost,
vèetnì zprostøedkování právního zastoupení pøi soudních sporech.
b) Prosazování zákonných norem pro zahrádkáøe.
c) Spolupráce s výbory poslanecké snìmovny
a senátu Parlamentu ÈR.
d) Spolupráce s orgány státní správy na všech
úrovních.
3. Práce s mládeží
a) Výchova k poznání a ochranì pøírody.
b) Výchova k estetickému cítìní.
c) Organizace soutìže Mladý zahrádkáø na základní, okresní a celostátní úrovni.
d) Organizování výtvarné soutìže ÈZS pro dìti
všech mateøských, základních a zvláštních
škol v celé ÈR.
e) Vydávání propagaèních materiálù pro dìti,
zamìøených na výchovu spojenou se zahrádkaøením a ochranou pøírody.
f) Vydání dalších dílù Lexikonu pro mladé a zaèínající zahrádkáøe, sloužících k výchovì
a vzdìlávání jak v zahradnických oborech,
tak v ekologii.
4. Ochrana životního prostøedí pøi zahrádkáøské èinnosti
a) Udržování biologické aktivity pùdy.
b) Ochrana ovzduší a spodních vod.
c) Vìtší využívání srážkové vody na zahrádkách.
d) Recyklace biologických odpadù ze zahrad
kompostováním.
5. Mezinárodní èinnost
a) Prohloubení spolupráce se Slovenským svazem zahrádkáøù.
b) Navazování kontaktù se zahrádkáøskými organizacemi v zemích Evropské unie na místní, regionální i celostátní úrovni.
c) Rozvoj spolupráce s Office International (Mezinárodní zahrádkáøská organizace) v rámci
Rady Evropy a Evropské unie.
JARO
Zahrádkáøská moudrost vychází z dlouhodobé tradice a opírá se o vìdecké a praktické poznatky významných osobností, z nichž mnohé byly známé svým osobním vztahem
k vlastní zahrádce. V úvodu jednotlivých roèních období, tvoøících tematické èlenìní této
rukovìti bychom chtìli pøipomenout nìkterá vybraná výroèí osobností, které rozvoj zahrádkáøské èinnosti kladnì ovlivnily. Kdyby snad byl nìkdo názoru, že výbìr tìchto upozornìní
není dost reprezentativní a mìl by vypadat jinak, dojde jistì k uspokojení pøi èetbì této spoleèensko-odborné literární pomùcky v jejich dalších roènících.
Když na skalce rozkvetou šafrány a talovín se odìje kvìty, když uslyšíme kantilénu kosa
a pøíjemný hlas pìnkavy, blíží se k nám jaro, na které jsme se celou zimu tìšili. Pro toto období si
pøipomeòme výroèí 3 osobností, které jsou nám zahrádkáøùm blízké:
František J. Thomayer, sadovník, se narodil 3. bøezna 1856 v Trhanovì u Domažlic. Pùsobil
jako øeditel pražských sadù a parkù a z let 1884-1895 jsou známá jejich založení, èi rekonstrukce této pražské veøejné zelenì.
Rudolf Glos, organizátor hnutí vinaøù na jižní Moravì, se narodil 11. dubna 1896. Svojí èinností se zasloužil o zapojení vinaøù do Svazu.
Jaromír Šikula, Doc., RNDr., vysokoškolský pedagog a vìdecký pracovník, se narodil
29. kvìtna 1924. Byl dlouholetým spolupracovníkem Svazu a podílel se osobnì na kvalitativním
formování Ústøední zahrádkáøské akademie Svazu.
Zahrádkáøské muzeum
v Hradci Králové
Ing. Otto Macl, øeditel muzea
ny, zrod a vývoj ovocnáøství, zahradnictví, vinaøství a zahrádkáøství v Èechách a na Moravì. Ze starých èasopisù a knih vydaných i pøed
více než sto lety na Vás dýchne nejen dávná
minulost, ale i krásný staroèeský jazyk.
Muzeum vydalo ke svému otevøení almanach
„Zahrádkáøské hnutí – koøeny, tradice a vývoj”
a k 45. výroèí Èeského zahrádkáøského svazu
jeho druhý díl, dokumentující etapy vývoje ÈZS
a jeho vznik v regionech. Obì publikace mùžete obdržet zdarma pøi návštìvì muzea v kteroukoliv dobu. Návštìvu je ale nutno pøedem
sjednat na adrese Územní rady ÈZS, Petra Jilemnického 351, 503 01 Hradec Králové, tel.
495 215 858.
Zahrádkáøské muzeum je jediným zaøízením svého druhu v naší republice. Kromì
shromažïování materiálù o vzniku a vývoji zahrádkáøského hnutí chce být i památníkem úcty
k tìm, kteøí svou záslužnou prací vyorali na tomto úrodném poli i svoji brázdu. Naší povinností
je památku na nì uchovat, nebo „Kdo si neváží svých pøedkù, neváží si ani sám sebe”.
Ano, zdá se to témìø neuvìøitelné, ale zahrádkáøskému muzeu v Hradci Králové je již
5 let. Øeklo by se, vždy je to teprve dìtský vìk,
ale nᚠÈeský zahrádkáøský svaz také ještì neoslavil svoji padesátku a pøitom jeho koøeny sahají až do zaèátku 19. století. Byly to sice zájmové spolky a spoleènosti, které nemìly centrální øízení, ale mùžeme je dnes pøesto poèítat
za pøedchùdce dnešních zahrádkáøských organizací.
Èeská a moravská zemì mìla mnoho vynikajících osobností, které svou prací položily
základy modernímu ovocnáøství, zahradnictví,
vinaøství a zahrádkáøství, na které bychom nemìli zapomínat. Proto také logo našeho muzea
øíká: „Kdo zapomnìl svoji minulost, jako by
ani nežil”.
Za pìt let èinnosti muzea ho navštívili vzácní hosté z naší vlasti i ze zahranièí, 25 zájezdù
našich základních organizací a žáci a uèitelé
hradeckých základních škol. To je ta nejlepší
Jihomoravští drobní vinaøi po
propagace a dùkaz spoleèenské prospìšnosti
vstupu ÈR do EU.
zahrádkáøské èinnosti a Èeského zahrádkáøskéIng.
Blažej
Ingr, vinaøská komise ÈZS
ho svazu. Naše muzeum neshromažïuje výrobní prostøedky pro zahrádkáøskou èinnost, ale lisV souvislosti se vstupem naší republiky do
tinný a obrazový materiál, dokumentující koøe- EU se pøevážná èást našich vinaøù zamýšlí
3
(a také o tom mezi sebou diskutují) o možných
dalších smìrech èinnosti a to jak každého vinaøe, tak i našich základních organizací ÈZS, vinaøských spolkù v obcích jižní Moravy. I když
mají tato vinaøská uskupení v našich obcích více
než 40 letou tradici a stala se v nich nedílnou
souèástí vývoje veøejného života, pøesto jejich
další funkce evokuje øadu otázek i následných
odpovìdí.
Známé politické podmínky uplynulých 40 let
do roku 1989 nedovolovaly rozvinutí èinnosti
drobného vinaøe do stavu nyní srovnatelného
s okolními státy na jih a západ od nás. Omezení výmìry vinice pro drobného vinaøe, èasto jediná možnost získání pùdy pro výsadbu vinice
výhradnì cestou pøes èlenství v ÈZS nebo zemìdìlském družstvu pøedeslala z vìtší èásti
dnešní stav. Na druhé stranì vznikaly velké,
investiènì dostateènì vybavené vinaøské zpracovatelské podniky, které pokrývaly kolem 40 %
své potøeby nákupem hroznù od drobných vinaøù. Nebyly problémy s odbytem jak hroznù,
tak i vína od drobných vinaøù. Tato situace mìla
však negativní vliv na kvalitu vín pro spotøebitele, která byla dána stejnou technologií zpracování a tím se vyznaèovala jen prùmìrností.
Cenová politika vín v obchodní síti také nemotivovala výrobce smìrem ke zvyšování kvality
a jejich konkurenèní schopnosti.
Bylo nedocenìnou zásluhou drobných vinaøù, že poøádáním výstav vín pøispìli k orientaci
spotøebitelù o rùzných kvalitách odrùdových vín
v dané vinaøské oblasti. Spotøebitel tak mìl
možnost posoudit širší kvalitativní spektrum vín
a pìstitelských a zpracovatelských schopností
vinaøù. Výstavy vín a další dobrá osvìtová, poradenská a organizaèní práce našich zahrádkáøských organizací tak rozšiøovaly øady dalších,
zejména mladých zájemcù o vinohradnictví.
Léta po roce 1989 nepøinesla vinohradnictví
jako celku zlepšení. Ceny vstupù se zvýšily se
souèasným poklesem stávajících cen hroznù
a vína. Tím byla posunuta rentabilita vinohradnictví v mnoha pøípadech do záporných èísel.
Na tuto situaci reagovala øada vìtších pìstitelù
snižováním ploch vinic a tím i zpracováním hroznù, kdežto drobní vinaøi se snažili dosavadní
plochy vinic udržet a øada z nich i rozšíøit. I když
výsadba nových vinic v posledních letech díky
jejich podpoøe se znatelnì zvýšila u vìtších pìstitelù, nelze to konstatovat již tak u drobných
vinaøù. Naopak se u nich jeví pokles zájmu
o jejich obnovu i o nové výsadby. Koresponduje s tím do jisté míry i prognóza popisující sou4
èasný trend vývoje v okolních zemích EU. Tam
se pøedpokládá nevyhnutelný úbytek ploch vinic u drobných vinaøù v pøíštích letech.
Musí však dojít (a do jaké míry) k této situaci
i u nás? Pokusme se zamyslet nad touto zásadní otázkou nejen jako prostým konstatováním, ale s hledáním pozitivních východisek. Jedním základním východiskem je skuteènost, že
vinohradnictví a vinaøství patøilo po mnoho staletí (již od tøetího století za vlády císaøe Marka
Aurelia Proba, léta 276-282 n.l. a doby existence øímských legií na jihu Moravy) k této krajinì,
sloužící nejen k obživì jejich obyvatel, ale také
k jejímu kulturnímu tvaru. Je známo, že znaèná
èást nejvhodnìjších poloh pro pìstování révy
je na svazích hùøe mechanizaènì zpracovatelných a tím i mimo zájem vìtších pìstitelù. Tyto
plochy jsou (a doufejme i dále budou) obdìlávány a udržovány v kulturním stavu drobnými
vinaøi. Je nutné øíci, že je to významné
a praktické dílo ochrany a tvorby životního prostøedí, které bude dále nabývat na svém významu. To chápou a uplatòují ve Štýrsku, kolem
Rýna v SRN, ale i tøeba u nás na Mostecku, jak
vinaøi, tak i tamní státní a místní správa. Tyto
správní orgány dovedly vytvoøit pro pìstitele
takové legislativní a ekonomické mantinely, které umožní jejich existenci i v jejich agrotechnicky t잚ích pracovních podmínkách.
Doufejme, že se obdobnì stane tak i u nás
a naši vinaøi budou schopni tyto podmínky
akceptovat. Pøedpokládá to pøedevším dostateèný a jasnì pochopitelný informaèní servis
o podmínkách a možnostech a poctivost pøi jejich plnìní. Pøedevším je tomu tøeba rozumìt
tak, že nebude podporováno zvyšování produkce hroznù na obhospodaøovanou výmìru vinice, vedoucí k navýšení již nadprodukce stolních vín v EU. Jistým øešením je produkce místních jakostních odrùdových vín typu kabinet,
pozdní sbìr a výbìr, která si stále více získávají svou oblibu u konzumentù, a tím i jejich
zvýšenou spotøebu.
Jednou z forem pomoci tìmto, ale i ostatním vinaøùm bez ohledu na velikost obdìlávaných vinic je, již nyní v tomto roce, podpora formy kontrolované integrované produkce využívající více biologických metod se snahou
nastolení pøírodní rovnováhy. Dùvody pro její
rozšíøení na srovnatelnou úroveò v sousedním
Rakousku (kolem 85 % z výmìry celkem obhospodaøovaných vinic) jsou jak pro pìstitele,
tak pro spotøebitele jednoznaèné. Pro pìstitele
je to pøedevším využití krátkodobé prognózy
a signalizace k chemickému ošetøení vinice proti
houbovým chorobám. Tyto choroby vyvolávají
zejména u drobných vinaøù snahu k použití ošetøení i v pøípadech, kdy je jejich použití možné
na základì této signalizace omezit. Pøináší to
nejen úsporu nákladù, ale také pozitivní vliv na
životní prostøedí a zdravotní kvalitu hroznù.
Spolu s dalšími zásadami integrované produkce, jako dalším omezením herbicidù, ozelenìním vinic, hnojením na základì rozborù pùdy
a dodržováním zásad správné sklepní technologie si získává dùvìru konzumenta ve víno
vyšší zdravotní a spotøebitelské kvality. Dá
se pøedpokládat, že tato forma bude postupnì
nabývat pøevahy, pokud se uplatní u našich vinaøù patøièná vstøícnost pøi jejich realizaci.
Další, zatím se pomalu uplatòující formou
pomoci zejména drobným vinaøùm, je spolupráce s místní samosprávou na funkènosti vinaøských stezek. Zde je tøeba øíci, že je nutné na
obou stranách, jak u vinaøù, tak u místní a státní správy uèinit opatøení, která jsou již obvyklá
v sousedních vinaøských zemích. U vinaøù je to
pøedevším zajištìní aspoò minimálních obèerstvovacích možností v období turistické sezóny pro návštìvníky, zejména na jízdních kolech
v okruhu vinných sklepù, poøádek v jejich okolí
a organizaci místních vinaøských akcí pro místní i turisty. Bude to také velmi významný a neopominutelný propagaèní stimul pro další zájemce o tuto formu turistiky v pøíštích letech. V dané
souvislosti je nutné pøipomenout potøebu úprav
stávajících pøedpisù pro tuto èinnost do souladu napø. v sousedním Rakousku a to provozních, daòových, hygienických a pod. a zohlednit také pøi tom možnost co nejjednoduššího
vedení pøíslušné evidence s tím spojené, která
v opaèném pøípadì odrazuje øadu vinaøù od jejich èinnosti. V této souvislosti je nutné, aby pøíslušná správní místa pochopila odlišnost vinaøské èinnosti od normálního typu živnostenského pohostinství se všemi jeho složitìjšími
pøedpisy a dala možnost drobným vinaøùm sdruženým v místních spolcích svou èinnost provozovat pro nì pøijatelným zpùsobem. Naopak vinaøi také musí pøeorientovat svùj smìr uvažování od hledání možných „dìr” v pøedpisech
a jejich krátkodobém možném využití k nutnosti „nauèit se s tím žít”. Vinaøi v okolních státech,
by ne s nadšením, tyto pøedpisy respektují
k uspokojení návštìvníkù. Pøesvìdèujeme se
o tom pøi návštìvách u nich a je na našich vinaøích, aby to také, èím døíve tím lépe zvládli, pokud budou upraveny v souladu se státy v EU.
Nᚠsvaz i jeho vinaøské spolky v obcích
nepozbývají po vstupu ÈR do EU na svém významu, naopak mají øadu otevøených možností
k pomoci svým èlenùm. Je si však nutno uvìdomit, že øada èinností v minulosti zákonitì zanikla, naopak nastaly nové. Byla to napø. možnost získání parcelky pro zahrádkáøskou a tedy
i vinaøskou èinnost, která pøivádìla do øad zahrádkáøských organizací mnoho zájemcù a øada
z nich tvoøí souèasnou èlenskou základnu i když
tento dùvod pro èlenství již pominul.
Nyní zùstává základní náplò, jako odborná
výchova èlenù, organizování odborných a osvìtových akcí, výstav vín, spolupráce s místní
samosprávou, støedními a vysokými školami,
institucemi životního prostøedí, organizacemi
turistického ruchu a také další, které nabývají
na svém významu, jako pohotový informaèní
servis s využitím internetu v ochranì vinic, právních pøedpisech ve vinohradnictví, organizaci
tématických zájezdù a pod.
Je tedy zøejmé, že èinnost našich základních
organizací v souèasných podmínkách bude mít
i dále svùj význam tam, kde dovedou èlenové
a výbory ZO tyto možnosti tvoøivì využít.
Biologická ochrana rostlin
v temperovaných prostorách
RNDr. Oldøich Pultar
ZD Chelèice - biologické laboratoøe BIOLA
Na rychlené zeleninì, skleníkových jahodách, citrusech a okrasných rostlinách i døevinách jsou nepøíjemnými škùdci svilušky, molice, mšice a tøásnìnky. Proti všem tìmto škùdcùm existují biologické prostøedky, dostupné na
našem trhu.
I. Biologická ochrana proti sviluškám
a roztoèíkùm
Základním biologickým prostøedkem ochrany je dravý roztoè Phytoseiulus persimilis.
Ideálními podmínkami pro vývoj jsou teplota
20-27 oC a relativní vlhkost vzduchu (RH)
70-80 %. Tento tropický druh je použitelný celoroènì. Ochrana je funkèní pøi minimálních podmínkách RH 50 % a teplotách nad 15 oC a pod
30 oC (myslí se tím celodenní prùmìry). Bez
svilušek se nemnoží, požírá se (kanibalismus)
a postupnì mizí. Roztoèi jsou dodáváni v inertním substrátu (piliny) s kterým se rozsypávají
na rostliny. Používá se v množství 10-12 ks/m 2
s vysazením po prvním nálezu svilušek. Na
5
kulturách, kde pøedevším vlhkostní pomìry nejsou optimální pro vývoj roztoèe a jeho dlouhodobé udržení v porostu, je vhodné kombinovat
nebo zcela nahradit jej jinými druhy. Na jahodách a citrusech lze použít roztoèe Typhlodromus pyri (0,5-5 ks/m2 nebo keø a stromek),
popø. Amblyseius californicus (6-20 ks/m 2),
který je také alternativním predátorem pro
ochranu papriky a lilku. Oba tito roztoèi pøijímají i náhradní potravu (pyl) což jim umožòuje pøežití bez svilušky a snáší i nižší teploty, což jim
umožòuje pøežívání a funkènost v nevytápìných
sklenících. Oba jsou schopni regulovat další fytofágní roztoèe – roztoèíka jahodníkového (Phytonemus pallidus) a roztoèíka Polyphagotarsonemus latus na citrusech a paprice. Nefungují
v období zkráceného dne (podzim, zima) a jsou
dražší než Phytoseiulus. Dalším doplòkovým bioagens k ochranì proti sviluškám na okurkách,
lilku, rajèatech, rùžích a jahodách je bejlomorka Feltiella acarisuga. Používá se zpravidla
k redukci ohnisek svilušek pøi souèasném použití dravých roztoèù. V ÈR není registrována,
ale èasto se objeví ve sklenících spontánnì bìhem èervna a èervence.
II. Biologická ochrana proti molicím
Nejrozšíøenìjším druhem je molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) a pøes všechna karanténní opatøení se na našem území periodicky objevuje i molice bavlníková (Bemisia
tabaci). Základním biologickým pøípravkem
k ochranì proti molicím je chalcidka Encarsia
formosa. Ideálními podmínkami pro vývoj jsou
teplota 27 oC, relativní vlhkost vzduchu (RH)
50-80 %; ochrana je funkèní pøi minimálních
podmínkách RH 50 %, noèních teplotách min.
10 oC, prùmìrných denních teplotách min.
18 oC a maximálních teplotách do 30 oC. Bez
molice v kultuøe nepøežívá. Encarsia je dodávána jako kukly ve zèernalých pupáriích molice
skleníkové, nalepených na kartièky nebo do trubièek, které se rozvìšují na rostliny. Používá
se jednorázové ošetøení pøi prvním zjištìní molice dávkou 10-12 ks/m2. Pùvodnì bílá nebo nažloutlá puparia bìhem kuklení larev vosièky
mìní svoji barvu na èernou (molice skleníková)
nebo nahnìdlou (Bemisia spp.). Tím se snadno pozná stupeò parazitace škùdce.
Dalšími bioagens používaným proti molici
skleníkové, ale hlavnì proti druhùm rodu Bemisia jsou chalcidka Eretmocerus eremicus
a ploštice Macrolophus caliginosus. Parazitoid i ploštice se dodávají pøedevším do velkých
skleníkù.
6
III. Biologická ochrana proti mšicím
Aulacorthum circumflexum
Mšice jsou druhovì nejbohatšími škùdci skleníkových kultur. Velké, nohaté kyjatky se zpravidla objevují na rostlinách jako první a to již
v prùbìhu zimy, zvláštì tam, kde jako pøedkultura byl pìstován hlávkový salát. Úèinkuje na
nì PIRIMOR. Patøí sem kyjatka skleníková
(Aulacorthum circumflexum), kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) a kyjatka zahradní
(Macrosiphum euphorbiae).
Velkým problémem jsou malé druhy mšic,
na které nepùsobí PIRIMOR. Mšice bavlníková (Aphis gossypii) vytváøí kolonie jedincù zbarvených od žluté, pøes svìtle a olivovì zelenou
až po èernou. Nejvíce škodí na okurkách. Na
paprikách i okurkách se od èervna silnì pøemnožuje žlutozelená až svìtle zelená mšice
øešetláková (Aphis nasturtii).
Pøechod mezi obìma skupinami tvoøí mšice broskvoòová (Myzus persicae), svìtle zelená až žlutozelená, èasto se v kolonii vyskytují
rùžovì až èervenì zbarvení jedinci. Škodí pøedevším na okurkách, paprikách, salátu, zelí,
rajèatech, lilku, asparagu a citrusech. Na nìkteré populace neúèinkuje PIRIMOR.
Univerzálním bioagens je mšicomorka Aphidoletes aphidimyza, která je použitelná na
všechny druhy mšic a doporuèuje se kombinovat ji s ostatními pøípravky. Optimální podmínky pro vývoj a úèinnost mšicomorky jsou dány
teplotou 22-28 oC, vlhkostí 70 % a vyšší. Limitujícím faktorem je pøedevším vlhkost. Pøi poklesu pod 70 % klesá množivost a životaschopnost mšicomorek. Pøi trvalém snížení na 50 %
a ménì je predátor témìø nefunkèní. Teplota
nesmí trvale klesat pod 16 oC. Larvy se kuklí
v pùdì. V jednotlivých, oddìlených kvìtináèích
a pøedevším v hydroponických kulturách nebo
pøi použití netkané textilie pod rostliny není mšicomorka schopna množit se a je nutné stále
doplòovat její zásobu až do likvidace mšic. Mšicomorka je dodávána ve stadiu kukel obalených
kokonem z hedvábných vláken a zrneèek písku. Kokony jsou smíchány s vlhkými pilinami
a uzavøeny do papírových trubièek. Používá se
7-10 kokonù/m2.
Pro kultury, napadané kyjatkami a mšicí
broskvoòovou se používá mšicomar Aphidius
ervi. Jeho použití je úèelné zejména pøi nižší
vlhkosti vzduchu a jako prevence proti invazi
mšic pøi èervnové migraci. Napadené mšice se
nafukují a zbarvují hnìdavì nebo šedavì. Tyto
„mumie” zùstávají na listech. Ideálními podmín-
kami pro vývoj jsou teplota kolem 25 oC, vlhkost vzduchu nad 60 %, introdukce provedená
okamžitì po prvním zjištìní mšice. Úèinnost
snižují teploty nad 30 oC. Parazitoid je neúèinný proti mšici bavlníkové, mšici øešetlákové
a mšici slívové. Používá se 1-2 ks/m2 pøi prvním zjištìní mšic.
Pro kultury, napadané „drobnými” mšicemi
nebo mšicí broskvoòovou s používá mšicomar
Aphidius colemani. V základních informacích
se shoduje s pøedchozím druhem. Ideálními
podmínkami pro vývoj jsou teplota kolem 25 oC,
vlhkost vzduchu nad 60 %, introdukce provedená okamžitì po prvním zjištìní mšice. Pøi teplotách pod 20 oC parazitoid pøežívá, ale není
schopen spolehlivì kontrolovat mšici bavlníkovou a øešetlákovou, úèinnost snižují i teploty nad
30 oC. Dodává se ve stadiu kukel uvnitø mumifikovaných mšic (èasto je èást již vylíhlých, což
není na závadu, pokud jsou imaga živá) s pilinami, které se rozsypávají na listy rostlin v dávce 0,1-1 ks/m2.
IV. Biologická ochrana proti tøásnìnkám
Tøásnìnka zahradní (Thrips tabaci) je nejrozšíøenìjším a nejhojnìjším druhem, který do
skleníkù pøichází zpravidla zvenèí, druhou nejrozšíøenìjší je zavleèená tøásnìnka západní
(Frankliniella occidentalis), pøežívající u nás
pouze v temperovaných prostorách. Základním
bioagens k ochranì je dravý roztoè Amblyseius cucumeris. Optimální podmínky jsou dány
teplotou kolem 25 oC, vlhkostí 70 % nebo vyšší. Funkènost roztoèe je zachována v rozmezí
teplot 18-30 oC. Jsou dodáváni jako smìs všech
vývojových stadií v obilních otrubách, které se
rozsypávají na svrchní stranu listù na vrcholku
rostlin, popø., je-li to možné, pøímo na vrcholky
dávkou 160-200 ks/m2. Ošetøuje se každá rostlina! V ohniscích zvýšeného výskytu tøásnìnek
ošetøete i více listù. Proti tøásnìnce zahradní
mùže být roztoè použit jako hlavní prostøedek
celoroènì, proti tøásnìnce západní jen v obdobích mimo teplot nad 25 oC, kdy již tøásnìnku
nezvládá a mìl by být doplnìn dravými plošticemi.
Dalšími použitelnými druhy, dodávanými pøedevším do velkých skleníkù a podstatnì dražšími jsou draví roztoèi Amblyseius degenerans
nebo Hypoaspis aculeifer a nejúèinnìjší ploštice, hladìnky Orius laevigatus a O. majusculus. Jedinì tito predátoøi jsou schopni regulovat tøásnìnku západní v letních mìsících vysáváním jejich larev i imag.
V. Biologická ochrana
proti ostatním škùdcùm
Pøedevším v komerèních sklenících se objevují pøíležitostnì další škùdci – vrtalky, lalokonosci, smutnice a èervci. Proti vrtalkám se
používají „vosièky” a to lumèík Dacnusa sibirica nebo lesknatka Diglyphus isaea. Proti smutnicím a to i v žampionárnách se používá dravý
roztoè Hypoaspis aculeifer a pøedevším hlístice Steinernema feltiae. Další hlístice, Heterorhabditis bacteriophora se používá proti
lalokonoscùm. Proti èervcùm se používají „vosièky” Leptomastix dactylopii, slunéèko Cryptolaemus montrouzieri a další. Pro jejich nízkou spotøebu byl zrušen tuzemský chov a momentálnì se ani neuvažuje o jejich registraci.
Tento struèný pøehled ani zdaleka nevyèerpal souèasné možnosti biologické ochrany
v krytých prostorách, vystihuje však základní
bioagens dostupná na našem trhu.
Na závìr dùležité upozornìní. Biologickou
ochranu je tøeba použít jako první a chemickou ochranu jako doplnìk, pokud již došlo
k neúmìrnému pøemnožení škùdcù. Pøíliš
èasto se setkáváme s opaèným postupem. Je
však nutné upozornit na fakt, že po nìkterých
chemických postøicích se již biologická ochrana uplatnit nedá, nebo použitý pøípravek (napø.
KARATE, DECIS, ACTELLIC aj.) zabíjí bioagens ještì nìkolik týdnù i mìsícù po použití.
Ochranná lhùta na etiketách pøípravkù se
vztahuje na lidi, ne na užiteèný hmyz a roztoèe!
Ptactvo na zahradì
Jaroslav Cepák
Kroužkovací stanice NM Praha
Každá zahrada je prostøedím plným života,
které neplní jen funkci produkce ovoce a zeleniny, ale poskytuje i životní prostor mnoha druhùm organizmù. Vìtšina z nás si jistì nedovede pøedstavit zahradu bez pøítomnosti ptákù
a jejich zpìvu.
Ptáci se na zahradì vyskytují po celý rok nìkteré druhy pouze v zimním období a v období migrace, jiné zde pouze hnízdí. Bìžnì se
na zahradách mùžeme setkat s pøibližnì 40 druhy ptákù, což je asi 1/5 všech u nás hnízdících
druhù.
Vìtšinou jsou ptáci na zahradách vítanými
obyvateli. Nejsou totiž pouze pøíjemným estetickým prvkem zahradního prostøedí, ale vìtšina druhù je pro zahradu a jejího majitele užiteè7
ným pøínosem. Pøedevším hmyzožravé druhy
jsou užiteèné a dokážou na zahradì zlikvidovat
množství škodlivého hmyzu.
Výskyt a poèetnost ptactva lze podpoøit rùznými zpùsoby - poèínaje zimním pøikrmováním
a konèe vyvìšováním budek.
Ptaèí budky jsou asi nejrozšíøenìjším a nejznámìjším prostøedkem používaným ke zvýšení
hnízdních možností ptactva. Budek bylo vyvinuto a odzkoušeno mnoho nejrùznìjších typù.
Jednotlivé typy budek se od sebe liší rozmìry (prùmìrem vletového otvoru a vnitøními
rozmìry dutiny), použitým materiálem, ochranou pøed predátory, konstrukcí èi zpùsobem
zavìšení.
Nejèastìjšími obyvateli budek na zahradách
jsou sýkora koòadra a sýkora modøinka, rehek
zahradní, lejsek šedý, konipas bílý a špaèek
obecný.
Pøi stavbì budky nesmíme zapomenout ani
na jejich zabezpeèení pøed možnou návštìvou
predátora - kuny èi koèky domácí. Dùležité jsou
následující úpravy - dostateènì hluboká
hnízdní dutina a oplechovaný vletový otvor.
Na budku nikdy neumisujte bidélko!
Pomoc ptákùm, kteøí hnízdí na stromech a keøích spoèívá pøedevším ve
tvorbì hnízdních možností vhodným zastøiháváním a zhušováním keøù. Takto
tvarovat lze vìtšinu druhù keøù bìžnì
pìstovaných na zahradì. Nìkteré keøe
(napø. pámelník a svídu) lze uzpùsobit
pro hnízdìní ptákù svazováním vìtví keøù. Svazování se provádí až po olistìní, nejlépe v dubnu, a to nejlépe drátem èi silným motouzem.
Vìtve nad svazkem se rozhrnou, aby vznikla
jakási nálevka. Svazek musí být pevný, ale jednotlivé vìtvì pøíliš nezaškrcujeme. Po skonèení hnízdìní svazky opìt uvolníme a odstraníme stará hnízda (ptáci je v pøíštím roce znovu
nepoužívají).
Ptákùm na zahradách hrozí ze strany èlovìka nejrùznìjší nástrahy, které jim, èasto nevìdomky, pøipravuje. V posledních letech se množí
pøípady kolizí ptákù se skly. Sklo se pomìrnì
hojnì využívá i v zahradní architektuøe - ke stavbì zimních zahrad, skleníkù, verand, ateliérù
atp. Pro ptáky pøedstavují skla smrtelné nebezpeèí - letící pták totiž prùhledné sklo nevnímá podobnì jako èlovìk dívající se skrz èistou
okenní tabuli. Každoroènì padne mnoho ptákù
za obì tìmto „pastem“.
Kolizím lze ale pomìrnì dobøe zabránit.
K nejèastìjším zpùsobùm ochrany pøed nárazy
ptákù do skel patøí nalepení siluety dravcù. Podle našich i zahranièních zkušeností se tato metoda ukázala jako málo úèinná. Nevhodné jsou
zejména èerné siluety, které se, bohužel, nejèastìji používají. Nejúèinnìjším øešením jsou
cca 2 cm široké proužky lepenky, které se na
sklo nalepí svisle ve vzdálenosti cca 10 cm od
sebe. Siluety dravcù, které se èasto používají,
se ukázaly být málo úèinné.
Mezi zahrádkáøi je èasto diskutován problém
škodlivosti ptactva na zahradì. Zejména se jedná o „tradiènì problémové“ špaèky,
kteøí mohou skuteènì zlikvidovat úrodu tøešní ale i hrušek, jablek èi vinných
hroznù. Nejúèinnìjší metodou ochrany je plašení èi instalace „strašákù“.
V pøípadì menších stromù èi keøù lze
použít na jejich zakrytí jemnou sí. Její
oka musí být ale dostateènì hustá, aby
nedošlo k zapletení ptákù a jejich úhynu.
Obèas se vyskytují i pøípady vytahování mladých rostlinek salátu a další zeleniny kosy
a havrany. Ochrana je podobná jako v pøípadì
ovoce - pøikrytí záhonu s rostlinami perforovanou folií nebo podobným materiálem.
I pøes obèasné škody, pùsobené obèas
špaèky èi kosy, je pøítomnost ptákù na zahrádce jednoznaènì pozitivní.
Základní parametry univerzálních typù budek (podle ZASADILA)
Typ budky
Sýkorník malý
Sýkorník velký
Lejskovník
Špaèník
Prùmìr
vletového
otvoru (mm)
28
34
30x45
45
Vnitøní
rozmìry
dna (mm)
12x12
12x14
14x14
15x15
Vnitøní
výška
budky (cm)
20-25
20-25
18-20
25-30
Výška
zavìšení
(m)
2-6
2-6
2-6
3-8
Sýkorník velký je pro sýkoru koòadru, sýkorník malý pro ostatní druhy sýkor.
8
Poèet budek
na 1 ha
zahrady
3-6
3-6
3-6
2-4
Škùdci nebo pomocníci?
Ing. Jaroslav Rod
Státní rostlinolékaøská správa Brno
Z hlediska rostlinolékaøského, ale i pìstitelského, bývá výrazem „škùdce” oznaèován živoèich, který v urèitém období zpùsobuje škody na rostlinách nebo na skladovaných produktech rostlinného pùvodu. Z této jednoduché
definice by se zdálo, že vymezení škùdcù je jednoznaèné. Když se ale podíváme na tento problém trochu podrobnìji, zjistíme, že zdaleka
není tak jednoduchý.
Za nejvýznamnìjší škùdce jsou považovány
mšice, které škodí nejen pøímým sáním rostlinných šáv, ale i jako pøenašeèi (vektoøi), pøedevším virových chorob. Ale i tuto skupinu hmyzu není možné jednoznaènì považovat pouze
za škùdce. Kdyby nebylo mšic, a èásteènì i jiných druhù savého hmyzu (èervcù, mer a molic), neznali bychom nejvíce u nás cenìné medovicové medy, nebo medovice jsou ve skuteènosti cukry, které savý hmyz nedokáže strávit
a ve formì medovice jej vyluèuje. Vèely jej pak
sbírají a krmí s ním nejen sebe a své potomky,
ale nepøímo i všechny, komu med chutná, vèetnì nás lidí. A aby to nebylo tak jednoduché, je
tøeba si pøiznat, že povlaky medovice na listech
stromù snižují asimilaèní a transpiraèní schopnost rostlin a tím rostlinám a nakonec i nám
škodí. Ale i na vèely je možné pohlížet nejen
jako na prospìšné opylovaèe a medonosný
hmyz, ale napø. i jako na nejdùležitìjšího pøenašeèe nebezpeèné bakteriální spály rùžovitých
a nebo jako na u nás nejrozšíøenìjší jedovatý
hmyz. A protože mezi jedem a lékem je rozdíl
jen v dávce (na to již pøed více než 400 lety
pøišel Paracelsus, když pronesl „Dosis sola facet veneum”), je vèelí jed souèasnì považován
i za lék.
Se mšicemi a medovicemi úzce souvisejí
i mravenci. Tento hmyz na jedné stranì je užiteèný napø. tím, že požírá olejnaté a cukernaté
výrùstky (arilusy) na semenech a tím napomáhá jejich rozšiøování (u nás zejména ranì jarních rostlin jako jsou violky, snìženky, dymnivky a prvosenky), ale pøedevším chrání lesní
porosty pøed mnohým pro nì škodlivým hmyzem a tím je nedílnou souèástí integrované
ochrany lesa. Proto zcela oprávnìnì je mravenec lesní pøísnì chránìn. Na druhé stranì však
nìkteré druhy mravencù jsou však za urèitých
podmínek z pohledu èlovìka i škodlivé. A to
nejen tím, že chrání škodlivý savý hmyz pøed
jejich pøirozenými nepøáteli, ale èasto je dokonce aktivnì rozšiøuje (pro vztah mravencù a mšic
se používá výraz trofobióza) a tím nepøímo pomáhá jejich pøemnožování. Nìkteøí mravenci
pøímo okusují koøínky, lodyhy, bulvy (napø. kedlubnù) a plody (zejména jahod). Obèas též okusují spodní èásti lodyh mladých rostlin košálovin, ale i koøenové zeleniny a rajèat a tím zpùsobují jejich chøadnutí nebo i úhyn. Jiní mravenci
si staví ze zeminy a zbytkù rostlin kupky, kterým poškozují trávníky a znesnadòují jejich kosení. Obdobné kupky však mùžeme najít i na
záhonech, pøedevším v rostlinách jahodníkù.
Jiným pøíkladem hmyzu, který je souèasnì
škodlivý i užiteèný, jsou i škvoøi. Dokážou zlikvidovat znaèné množství mšic, vèetnì tìžce
hubitelné vlnatky krvavé, tøásnìnek a dalších
druhù hmyzu. Když však požírají napø. vajíèka
a housenky motýlù, samozøejmì to nejsou jen
druhy z pohledu èlovìka škodlivé (bìlásci, osenice, obaleèi atd.) ale i neškodné (indiferentní)
nebo dokonce užiteèné. Kromì hmyzu si však
škvoøi pochutnávají i na mladých rostlinkách,
na rašících pupenech, mìkkém ovoci (pøedevším broskvích) a velmi èasto i na kvìtech chryzantém, karafiátù, gerber, rùží a jiných okrasných rostlin. Rádi mají i šavnaté listy salátù
a nebo plody paprik. Takže se nemùžeme divit,
že nìkteøí ovocnáøi škvory považují za své pomocníky a vytváøí jim vhodné úkryty (napø. kvìtináè zavìšený dnem vzhùru a naplnìný døevitou vatou nebo starým hadrem) a kvìtináøi pak
ty samé úkryty používají jako pasti k vylapávání a likvidaci škvorù.
Úzká hranice mezi škùdcem a pomocníkem
však zdaleka není jen v pøípadì hmyzu. Tak
napø. vrabci své potomstvo krmí nejrùznìjším
hmyzem (samozøejmì nejen škodlivým, ale
i užiteèným) a souèasnì si pochutnávají na rašících pupenech rybízu a angreštu. A z ptactva
to zase zdaleka nejsou jen vrabci. Nedovedu si
pøedstavit, že napø. vinaøi by špaèkùm vyvìšovali budky a pøesto v lesích se tak èiní.
Kromì škùdcù samozøejmì existují i takoví
živoèichové, kteøí z našeho hlediska jsou pro
nás užiteèní. Jak je to se vèelami, jsem se již
zmínil, ale je i jiný hmyz, jako napø. predátoøi
neboli dravci (pavouci, draví roztoèi, dravé ploštice, zlatooèky, drabèíci, støevlíci, slunéèka, zoofágní bejlomorky, mšicomorky, pestøenky, roupice) èi parazitoidi (lumci, lumèíci, mšicomaøi,
mšicovníci, chalcidky, drobnìnky), kteøí více èi
ménì úspìšnì redukují populace škùdcù rostlin. A nejedná se jen o hmyz. Každý zaruèenì
9
za užiteèné bude považovat drobné ptactvo
(napø. sýkorky), ale i dravce (poštolky, kánì lesní) a sovy, dále pak žáby, užovky, ještìrky, ježky a další. Musíme si ale pøiznat, že samozøejmì likvidují nejen škùdce, ale vše, co se dostane do jejich blízkosti, vèetnì toho neškodného nebo i užiteèného a jestliže v jejich potravì
pøevládají škùdci, pak jen proto, že pøevládají
i v jejich potravním rajonu.
O tom, zda se jedná o škùdce nebo pomocníky nerozhoduje jen taxonomické zaøazení, ale
èasto i poèetnost organismù a mnoho dalších
faktorù. Zaruèenì za škùdce by nikdo nepovažoval lyšaje smrtihlava nebo dokonce otakárka
fenyklového èi martináèe hrušòového a pøesto
jsem se setkal s pøípady, kdy housenky tìchto
krásných velkých motýlù zpùsobily pomìrnì
velké škody, v pøípadì otakárka fenyklového
dokonce mnohatisícové, nebo to bylo v pøípadì, kdy jeho housenky zlikvidovaly vzácný šlechtitelský materiál mrkve.
A tak bychom mohli pokraèovat dál a dojít
tøeba až k volavkám, kormoránùm, vydrám, bobrùm, vlkùm nebo medvìdùm, ale to již není téma týkající se zahrádek. Vždy ale nakonec dojdeme ke zjištìní, že všechno v pøírodì má své
místo a opodstatnìní, že pojmy „škodlivý”
a „užiteèný” jsou jen èlovìkem vytvoøené
pro jeho potøeby a že jsou to pojmy nejen
relativní, ale i velmi èasto se pøekrývající.
Obraznì øeèeno, pøíroda v žádném pøípadì není
jen èerná nebo bílá, ale vždy v nejrùznìjších
odstínech šedi, pøièemž stupeò šedi je závislý
nejen na tom, kdo se na pøírodu dívá, ale souèasnì i z jakého úhlu pohledu. Pøíkladem mohou být letité zcela protikladné a nesmiøitelné
názory na to, jak se zachovat ke kùrovcové kalamitì v Šumavském národním parku. Skloubit
více èi ménì oprávnìné potøeby nìkolika miliard obyvatel Zemì s požadavky na „èistou” pøírodu je úkol v každém pøípadì velmi nesnadný.
Ménì známé formy smrku pro alpina
Ing. Václav Mentlík, CSc.
Je nepopiratelnou skuteèností, že jehliènany tvoøí výsadbovou kostru a rámec okrasné
zahrady i alpina. Spolu s kameny, z nichž je
skalka postavena, jsou nositelem jejího charakteru, pomáhají dobøe prostor skalky èlenit, zejména vertikálnì, což je velmi dùležité z toho
dùvodu, aby skalka nepùsobila plochým, nezajímavým dojmem.
10
Pøi výbìru jehliènanù pro alpina se obvykle øídíme nìkolika následnì uvedenými zásadami: zásada (1) velikosti døeviny – tu bychom nikdy nemìli podcenit, nebo nepùsobí
nic tak špatnì jako pøerostlý strom v malé skalce, který doslova „vyhnal” vše ostatní. Další
zásada se týká (2) barevnosti jehliènanù – zde
dbáme na to, abychom nevhodnì nesesadili
køiklavì rùznobarevné kultivary. Barevné ladìní výsadby by vždy mìlo být pøimìøené a nenápadné, oku lahodící. Pravdou je, že je možné, a také se to v nìkterých pøípadech dìlá, že
se rozhodneme pro jednu barvu, do níž pak ladíme celou zahradu – napø. modrá zahrada
s modrými kultivary jehliènanù doplnìná modøe kvetoucími rostlinami. To se ovšem netýká
skalek, nýbrž architektonicky tvoøených zahrad.
Dùležitým kriteriem je také vhodná volba jehliènanù v závislosti (3) na daném prostøedí.
Mìli bychom si uvìdomit, že do podhorské zahrady obklopené volnou pøírodou se v našich
podmínkách naprosto nehodí introdukované
rostliny exotického pøídechu. Tak napø. velice
násilnì pùsobí živý plot ze zeravù (Thuja occidentalis ´Smaragd´) na zahradì v Pošumaví èi
v Podkrkonoší. Tam patøí zcela jednoznaènì
napø. naše jalovce Juniperus communis spolu
s kleèemi Pinus mugo, eventuálnì Picea excelsa (vèetnì jejich kultivarù).
V souladu s výše uvedeným jde hledisko
další, které je tématem tohoto èlánku, a sice
zajímavosti (4), botanické hodnoty èi také
všeobecné známosti jehliènanù. Každý z nás
chce, aby jeho zahrada byla nìjak zajímavá
a lišila se od tìch ostatních. Výbìr rostlin, které
si vysadíme, nám k tomu mùže velmi snadno
pomoci. Musíme se ovšem pøipravit na to, že
takové rostliny mnohdy neseženeme snadno a nebudou, pokud budeme chtít už vìtší
exempláøe, ani laciné. V souèasnosti jsou už
u nás závody, které se vìnují i produkci tìch
zajímavìjších, z tohoto hlediska cennìjších,
rostlin.
Vìnujme pozornost nìkolika vybraným, zajímavým, spoøe rostoucím formám tak bìžného jehliènanu, jakým je smrk. Pestrost kultivarù
tohoto rodu je zajímavá a znaènì rozsáhlá.
Uvedené formy, s nimiž má autor více než dvacetileté pìstitelské zkušenosti, jsou vhodné do
malých zahrádek a alpin.
Picea omorika ´Pimoko´ je kultivar srbského - Panèièova - smrku, velmi spoøe rostoucí
se zajímavì nepravidelnì tvarovanou korunou.
Jeho estetická hodnota je vysoká. Je velmi hez-
ký, elegantní, decentnì lehce modro støíbrného zabarvení. Jeho nespornou pøedností je zejména skuteènost, že roste velmi pomalu – roèní pøírùstky èiní 3 - 5 centimetrù, v závislosti na
podmínkách, které rostlinì pøipravíme. Pøímo
roztomile pùsobí jeho pupeny pøed vyrašením,
které jsou lehce svìtle støednì hnìdé, kulovitì
zašpièatìlé, velmi hustì umístìné na letorostech. Jejich šupiny jsou hladké, bez smùly,
volnì pøitisklé. Poèet ve svazku je 3 až 5, jejich velikost je 5 až 8 mm. Jehlice jsou tmavé,
lesklé, shora modrozelené. Mají významnou
støední osovou rýhu, stejnì široké, s kulatou
nebo tupou špièkou. Jejich délka je 6 - 9 mm, Picea abies ´Clanbrassiliana´- habitus a detail
šíøka 1 - 1,5 mm. Na spodní stranì jsou svìtlej- vìtve
ší. Dìlají dojem, že jsou velmi husté, na omak
tuhé.
Picea abies ´Pirna 32´ je podobného vzrùstu s hustou nadýchanì pùsobící korunou. Pochází z Pirny u Drážïan. U nás je málo obvyklý, i když se jedná o velmi dekorativní a zcela
spoøe rostoucí rostliny. Tøicet let stará rostlina
mìøí v prùmìru 100 cm, její výška je 70 cm.
Paprskovitì nahlouèené uspoøádání vìtví, vytváøí nepravidelnou strukturu a zajímavì rozcuchanì tvarovaný habitus rostliny. Roèní pøírùstky
jsou minimální 2 - 5 cm. Jehlice jsou 0,8 - 1 mm
Picea omorika ´Pimoko´ - habitus a detail vìtve široké a 7 - 9 mm dlouhé. Obklopují letorosty,
na omak nepíchají. Svojí svìží zelení oživí kažPicea abies ´Clanbrassiliana´ je další vel- dé alpinum kde mùže, díky své pomalosti rùsmi zajímavou rostlinou s pøímo poutavou histo- tu, být velmi dlouho.
rií. Je to jedna z prvních uvádìných èarovìníkových forem smrku a sice od roku 1836, kdy ji
popsal lord Clanbrassil. Ještì zajímavìjší je, že
pùvodní strom je podle literatury stále živý
v Tollymore Park, rozkládajícího se v blízkosti
New Castlu v Severním Irsku. Podle literárních
pramenù Lord Clanbrassil zasadil tento exempláø v roce 1798 a v katalogu byl údajnì nabízen od roku 1820. Tento velmi zajímavý kultivar
tvoøí velmi pomalu rostoucí rostliny širokého,
rozložitého keøovitého tvaru, vìtšinou s oblým
vrcholem a mnoha kmínky. Jeho vìtvový sys- Picea abies ´Pirna 32´- habitus a detail vìtve
tém je nepravidelný, až pokroucený. Pupeny
jsou èervenohnìdé, jehlice vyhlíží „drátovitì”,
Picea abies ´Acrocona Busch´ je èarovìjsou nejširší pøibližnì uprostøed své délky, níkovou formou základního Picea abies ´Acrozužují se povlovnì do špièky na omak jsou cona´, který je endemitní v oblasti švédského
pichlavé. Jsou 5 - 10 mm (nìkdy i více) dlouhé, univerzitního mìsta Upsala. Zcela charakteris0,5 - 0,75 mm široké. Za charakteristické mù- tické je pro tyto rostliny nesení pomìrnì robustžeme oznaèit rùznost rùstu týkající se rùzných ních šišek na koncích letorostù. Za zajímavý
èástí rostliny – vìtví i jehlic. Systém jeho vìtví lze oznaèit klad vìtví, kdy mladší - následující
je rozložitý s postranními vìtvemi vystupujícími letorosty jsou jakoby pokládány na níže polov úhlu 10 - 20o, bez viditelné tendence rùst ve žené, pøedchozí. Rostlina pak pùsobí kuželovivrstvách, rostlina je tak více ménì pravidelné- tým dojmem s „taškovitì poskládanou” struktuho habitu.
rou vìtví. Z ní vyboèují nepravidelnì uspoøáda-
11
né výhonky nesoucí na svých koncích šišky.
Tvar šišek je velmi variabilní co do velikosti
(zejména), i co do tvaru. Roèní pøírùstky jsou
u tìchto rostlin vìtší - 5 - 8 cm. Jehlice jsou
0,7 - 1,2 mm široké a 10 - 12 mm dlouhé. Obklopují letorosty, jsou píchavé. Rostlina je velmi
vítaná dendrology - sbìrateli, nebo je zejména
z biologického hlediska zajímavá a cenná, stane se chloubou každé sbírky jehliènanù. Svým
sporým vzrùstem (v pìtadvaceti letech vìku
výška 60 cm, šíøka 100 cm) mùže i na skalce
rùst velmi dlouho.
Picea abies ´Acrocona Busch´ - habitus a detail vìtve
Picea glauca ´Alberta Globe´ je pupenovou mutací známého Picea glauca ´Albertiana
Conica´, který je na našich zahradách dost èastý
a známý. Pochází od jezera Loggan v Albertì
v jihozápadní Kanadì, kde byl objeven prof.
J. G. Jackem a Alfredem Rehderem v roce
1904. Dosahuje výšky až dva metry a má symetricky kuželovitý habitus. Jak je všeobecnì
známo je choulostivý na studené vìtry a bývá
èasto napadán škùdci – mšicemi a roztoèi, pùsobícími mnohdy poškození jeho habitu vyschlými místy. Popisovaná forma ´Alberta Globe´ tìmito neduhy netrpí, což lze potvrdit více než dvacetiletými zkušenostmi s jejím pìstováním na
naší zahradì. Tato forma vznikla ve školce pana
C. Strenga jr. v Boskoopu v Holandsku v roce
1968. Rostliny mají polokulovitý, k zemi pøisedlý tvar – dvacetiletá rostlina je 50 cm vysoká pøi
prùmìru 70 cm. Jehlice jsou 6 - 9 mm dlouhé,
Picea glauca ´Alberta Globe´ - habitus a detail
vìtve
12
svìtlé, lesklé, svìže trávovì zelené, tenké, kulatého prùøezu, stejnì široké, postupnì se zužující do špièky. Na omak jsou pøíjemné, nepíchají. Jednoznaènì lze doporuèit, jak pro sbírkové, tak pro okrasné zahrady a alpina.
Picea orientalis ´Aurea Nana´ je nádherná
forma východního smrku s celoroènì zlatými
jehlicemi, kosodélníkového prùøezu s oblou špièkou. Jejich délka je 6 - 7 mm. Habitus rostliny je
typický pro východní smrky s oddìlenými jednotlivými patry vzdálenými 10 - 18 cm. Vznosný, kuželovitý habitus pùsobí graciézním dojmem a èiní tyto rostliny velmi dekorativními se
silným estetickým úèinkem. Je to nádherná solitera, která se stane ozdobou a chloubou každé zahrady èi pozadí alpina. Vyžaduje plnì
osvìtlené stanovištì, zkušenosti ukazují, že
intenzívní, trvalé „výpalové” oslunìní zpùsobuje
èásteèné poškození – zahnìdnutí – exponovaných jehlic.
Picea orientalis ´Aurea Nana´ - habitus a detail
vìtve
perokresby: Dr. Jana Mainzerová
Øez okrasných døevin
Ing. TomᚠForal
Øez døevin se všemi metodami a dùsledky
nelze popsat v jediném èlánku. Urèitì odborná
literatura a mnohaletá praxe mùže obsáhnout
mnohé vlivy øezu døevin na jejich vzhled, rùst,
plodnost. Pøi øezu okrasných døevin jsou velmi
dùležité vnímavost a cit èlovìka, který øez provádí a samozøejmì druh døeviny, která je øezem
upravována a také za jakým úèelem se øez provádí.
Dbát musíme pøedevším na to, že každá døevina je živý organizmus. Øezem ovlivòujeme
rùst, vývoj, násadu kvìtù i plodù døevin.
Nemùžeme spoléhat pouze na øez. Je nutné
dbát na vhodné stanovištì (jak pùdní, tak klimatické podmínky), na vhodnost druhu èi kultivaru døeviny, tak na výživu a hnojení, ošetøování rostlin proti chorobám a škùdcùm, kvalitní
ošetøení ran po øezu a také estetický vzhled døevin. Ve své podstatì øez ovocných i okrasných
døevin se provádí stejnì. U ovocných døevin
dbáme na vìtší prosvìtlení koruny z dùvodu
oslunìní plodù a udržení pøirozené nosnosti
koruny, na velikost, kvalitu a vyzrávání plodù.
U okrasných døevin nám jde hlavnì o zachování zdravého rùstu, pìkného vzhledu a bohaté
násady kvìtù a u døevin okrasných plody i plodù.
Výchovný øez bychom mìli provádìt alespoò 4 roky po výsadbì, udržovací prùbìžnì
a zmlazovací pouze v období evidentního stárnutí stromu, snížení kvetení a plodnosti nebo
snížení koruny. U okrasných stromù, jejichž životnost je rùzná, doporuèuji u dlouhovìkých
døevin øez omezit pouze na odstraòování nemocných a proschlých vìtví. Každý zásah do
koruny narušuje pøirozený a geneticky daný tvar
a texturu koruny. Doba øezu závisí také na druhu døeviny, ale také na efektu, kterého chceme
øezem dosáhnout. Nìkdy je u okrasných døevin
(ale snad i užitkových) lepší radikální øešení,
tj. vykácení døeviny a výsadba nové, mladé
a kultivarovì vhodnìjší rostliny, než øez, který
z rostliny udìlá ubohý pahýl. Vždy nám má døevina dìlat okrasu a radost a ne strašit kolemjdoucí.
Snažíme se neøezat v období, kdy hrozí mrazy pod - 10 oC nebo v období silného tlaku mízy.
Mùžeme tedy hovoøit o zimním (lépe pøedjarním) a letním øezu nebo o øezu v dobì vegetaèního klidu a za vegetace. Pøedjarním øezem
podporujeme vegetativní rùst, letním øezem
podporujeme plodnost. Èím více øežeme, tím
více strom roste a ménì plodí. Je nutné øezem
docílit rovnováhy mezi rùstem a plodností. To
mùžeme hlavnì u ovocných døevin dosáhnout
také výbìrem ménì vzrùstné podnože a vhodnou odrùdou a samozøejmì stanovištìm. Peckoviny øežeme jen za vegetace, nejlépe po odkvìtu až do období skliznì plodù. Na teplých
a kvalitních stanovištích je možné provádìt
i zimní øez. Stejnì øežeme také sakury a ostatní Prunusy èi duhy, trpící klejotokem a namrzáním døeva. Øezné rány u tìchto døevin vždy
ošetøíme štìpaøským voskem nebo balzámem,
který obsahuje inhibièní látky a fytoncidy, pøípadnì vosky, které zabraòují vysychání rány.
Nikdy nepoužíváme Luxol a podobné pøípravky
používané na konzervaci mrtvého døeva. Také
barvy nejsou vhodné. Je bohužel málo výrobcù
balzámù, kteøí vyrábìjí kvalitní pøípravky a ještì v barvì kmene døeviny, aby jizvy po øezu nebyly tak patrné. Obarvení balzámu pøírodními
barvivy, popø èistými sazemi èi práškem z døevìného uhlí by mohlo tlumit svítivé tóny barev
balzámù. Pøi odøezávání vìtví doporuèuji, aby
se co nejménì odøezávaly vìtve s prùmìrem
vìtším jak 10 cm. Rány po tak velkých vìtvích
se špatnì hojí a zacelují a jsou bránou houbovým èi bakteriálním infekcím. Pøi øezu nikdy nezanecháváme pahýly a èípky. Øez provedeme
nejlépe v místech nejtìsnìji u vìtve èi kmene
nebo v místech vìtevního kroužku, a nikdy nepøipustíme vylomení vìtve pøi øezu. Proto vìtší
vìtve øežeme alespoò na dvakrát. U øezu okrasných døevin dbáme na pøirozený tvar koruny,
prosvìtlujeme ménì. Døeviny kvetoucí èasnì
na jaøe øežeme až po odkvìtu (Forsythia – zlatý d隝, Syringa - šeøík…) a døeviny kvetoucí
v létì øežeme v pøedjaøí (Buddleia – letní šeøík, Hibiscus syriacus – ibišek syrský …) Nìkteré døeviny se snažíme neøezat vùbec (Magnolia – šácholan, Rhododendron – pìnišník,
Hammamelis – vilín …) Jiné mùžeme každým
rokem øezat radikálnì. Jde vìtšinou o keøe
okrasné barvou kùry mladých vìtví (Cornus alba
– svída bílá, Salix – nìkteré vrby). Zde øežeme
na jaøe tzv. na hlavu, nebo u keøù tìsnì pøi zemi,
aby barevný efekt vìtví byl po celou dobu vegetaèního klidu. Chceme-li pìstovat døeviny
v pøísných geometrických tvarech (koule, kužele, jehlany, krychle), volíme vhodné døeviny
(napø. Buxus - zimostráz, Taxus - tis, Pyracantha - hlohynì, Carpinus – habr, Thuja - zerav
…). Tyto døeviny jsou také nejvhodnìjší na tvarované živé plo- ty. Proto námi požadovaný
tvar døeviny by mìl být jasný již pøi výsadbì,
aby byl zvolený správný druh èi pøímo kultivar.
Napø. magnolie má tolik druhù a kultivarù, že si
mùžeme vybrat keøe dorùstající do výšky 2 m
i stromy až 12 m vysoké.
Proto mysleme i na budoucnost stromù a keøù, aby nebylo nutné za pár let z nich dìlat
mrzáèky mnohdy nevzhledným, neodborným
a drastickým øezem. U malých zahrádek však
musíme poèítat s èastìjší radikální probírkou
døevin, než ve velké zahradì èi parku.
Chceme-li kvalitnì ošetøovat døeviny aby nás
plnì uspokojovaly pro žádaný zámìr, musíme
si nejenom prostudovat odbornou literaturu, ale
také pozorovat jednotlivé druhy jak rostou a jak
na øez reagují. Jsou vhodné také názorné ukáz13
ky odborníkù, pøed kterými si mùžeme své znalosti vyzkoušet.
Je vhodné u øezu odstupovat od stromu
a jednotlivé úkony si rozmýšlet v odstupu dopøedu. U vysokokmenù si mùžeme vìtve, které
chceme uøíznout oznaèit barvou nebo køídou
a ze zemì pøehodnotit zámìr øezu. Tato èinnost
by nemìla být uspìchaná, i když èasu je stále
ménì. Øezat musíme s citem a znalostmi a se
zásadou dvakrát mìø a jednou øež. Protože již
jednou uøíznutá vìtev nebo pokácený strom jsou
nenahraditelné.
Díky rozvoji pìstování zákrskových forem
ovocných døevin však ze zahrad mizí sice hùøe
udržovatelné, ale zato esteticky a krajinotvornì
cennìjší vysokokmeny. Ponechejte na zahradì
nìkolik krásných vysokých stromù a uvidíte, že
Vám pøinesou více krásy a pohody než mnohé
okrasné. Staèí si povšimnout necitlivých øezù
kolem silnic a v ulicích a jak døeviny na tyto chirurgické zásahy reagují nebo se z nich èasto
nevzpamatují. Dejme stromùm šanci a dostaneme ji od pøírody i my, lidé.
Oøezané vìtve je vhodné podrtit na štìpkovaèi a zkompostovaný materiál použít na mulèování èi hnojení. Je možná likvidace pálením,
ta však nepøispívá k udržení èistého ovzduší
a v nìkterých místech je již pálení zakázané.
Po zhodnocení všech výše uvedených problémù znovu zvážíme, zda vynaložené úsilí
a náklady na ošetøování budou stát za radost
z vlastních plodù na zahrádce. Nebo bude-li
lepší nìkolik potøebných kilogramù broskví si
radìji koupit. Rozhodneme li se i pøes dobøe mínìné rady broskvonì pìstovat, musíme si ujasnit v èem spoèívá úspìch èi neúspìch pìstování v daných podmínkách.
Požadavky
Broskvonì vyžadují plné slunce a propustné pùdy. Nesnášejí pùdy zamokøené, tìžké (jílovité) s vysokým obsahem vápníku (Ca).
Nedaøí se v terénních prohlubních a v níže položených místech, kam stéká chladný a mrazivý vzduch. Pokud je pozemek svažitý, vysazujeme radìji na výše položená místa. Pozemek
mùže být i mírnì odvrácený od slunce k severozápadu, nebo k západu. Na takových pozemcích raší broskvonì opoždìnì a nebývají poškozovány pøedjarními mrazy (viz. leden 2004)
nebo mrazy jarními.
T잚í pùdu mùžeme èásteènì vylepšit pøidáním vìtšího množství písku a kompostu, pøípadnì rašeliny. Na jílovitých pùdách nepomùže
ani výsev pecek pøímo na trvalé stanovištì
a dlouhodobì ani vykopání velkých jam pro výsadbu (100 x 100 x 130 cm). V zimním období
trpí broskvonì pøi oblevách a tání snìhu zamokøením pùdy. Voda pak vytìsòuje vzduch z pùdy
Pìstování broskvoní v podhùøí
a broskvonì se dusí v koøenech. Následnì se
Orlických hor
i v zimním období objevuje na stromech èerstvý klejotok.
Jaroslav Matejsek
Situaci by mohla zlepšit meliorace pozemku
(podle vlastních zkušeností)
a tím odvedení pøebyteèné vody v zimním obV ménì pøíznivých podmínkách je pìstová- dobí. Naopak v období vegetace za suchého
ní broskvoní problematické. Pøed uvažovanou poèasí a pøedevším v dobì kdy nejvíce narùsvýsadbou je vhodné podívat se po okolí a zjis- tají plody, což je dva až tøi týdny pøed dozrávátit, zda nìkdo v podobných podmínkách brosk- ním, jsou broskvonì vdìèné za závlahu.
vonì pìstuje. Pokud ano, zajímáme se o kvaliVelké možnosti jsou v použití vhodných podtu a složení pùdy jak ornice, tak i spodiny. Dále noží pro t잚í a ménì propustné pùdy.
jaké odrùdy a na jakých podnožích v dané
Nejvhodnìjší odzkoušenou podnoží je
lokalitì rostou, jak hodnì a pravidelnì plodí. BD-SU-1 (broskev Davidova). Ovocné školky
Zajímat nás bude zdravotní stav stromù, výskyt broskvonì na této podnoži prakticky nemnoží.
klejotokové rakoviny na kmenu a vìtvích, Zruèný zahrádkáø si stromky na této podnoži
výskyt chlorózy (žloutenky) listù, kadeøavosti mùže vypìstovat sám. Osivo dodává SEVAlistù, padlí (mouènatky), praskání a hnití plo- FLORA Valtice. Ostatní semenné podnože jsou
dù (moniliová hniloba). Náchylná na hnilobu pro t잚í, ménì propustné pùdy nevhodné. Výa praskání je odrùda ´Harbinger´ a vìtšina od- sledky zkoušek jsou za období v letech 1987
rùd nektarinek, které bychom ve vlhèích pod- až 2004 ve Vršovce, okres Náchod, 343 m.n.m.
mínkách nemìli pìstovat. Dále nás bude zajíDalší použitelné podnože pro broskvonì do
mat poškozování malých plùdkù zobonoskami horších pùd jsou množeny pøevážnì vegetativa poškozování dozrávajících plodù ptactvem nì. Jedná se o slivoòové podnože St. Julien A,
a hmyzem.
pøípadnì MY-KL-A.
14
Odrùdy broskvoní odolné chladu
odrùda
použití
FAVORITA MORETINI -3 pøímý konzum
RELIANCE
kompoty
REDHAVEN
kompoty
KATERINA (CLING)
kompoty
SUNCREST
kompoty
zrání v období
29.7. - 8.8.
12.8. - 20.8.
15.8. - 25.8.
18.8. - 25.8.
30.8. - 6.9.
Významný podíl na úspìchu pìstování má volba vhodné odrùdy. Rané odrùdy
mají omezené použití pøedevším pro pøímý konzum z dùvodu neodluèitelnosti dužiny od pecky. Pokud máme pøebytky úrody, snadnìji
odprodáme broskve, které jsou vhodné i na
kompot.
Pro zahrádkáøe do horších podmínek lze doporuèit výše uvedené odzkoušené odrùdy odolnìjší vùèi chladu.
Výše uvedené údaje doby zrání jsou prùmìrné údaje za posledních 15 let. V chladném roce
mùže dojít poèínaje odrùdou REDHAVEN k opoždìní doby zrání o 7 až 10 dnù.
zrání
ranné
støední
støední
støední
støednì pozdní
poznámka
horší odluèitelnost dužiny
zvýšená odolnost vùèi chladu
nevhodný do vìtrných poloh
horší odluèitelnost dužiny
zvýšená odolnost vùèi chladu
V dalších letech vzdálenost hnojení od
kmínku zvìtšujeme. Mùžeme použít také CERERIT v dávce až 30 g/m 2 . Lépe je rozdìlit
dávku na dvakrát - to je 1,5 dkg/m2 na podzim
a 15 g/m2 na jaøe.
Další možnosti jsou v používání jednosložkových hnojiv nebo tekutých hnojiv, pøípadnì
listové hnojení. Vyvarujeme se hnojení vápenatými hnojivy. V t잚ích pùdách bývá dobrá
zásoba vápníku (Ca).
K odstranìní žloutenky listù mùžeme použít
postøik na listy buï 0,2% roztok síranu železnatého – zelené skalice, nebo 1% roztok pøípravku HERBA-FERRON (10 ml na 1 l vody).
Ošetøujeme postøikem na listy v podveèer. Je
Výsadba
možné použít i zálivku vlhké pùdy, kde použíNakoupené stromky vysazujeme buï pozdì váme dvojnásobné množství uvedené koncenna podzim a to až koncem øíjna a nebo brzy trace.
z jara, nejlépe v bøeznu, což je vhodnìjší terPoznámka: stromky na podnoži BD-SU-1
mín výsadby.
nikdy chlorózou netrpìly.
Pøi výsadbì pøidáváme ke koøenùm vyzrálý
kompost. Po výsadbì dùkladnì zalijeme. Po Øez
Nejvhodnìjší období pro øez je v dobì
výsadbì na podzim pøivezeme ke stromku koleèko zeminy a navršíme ke kmínku kopeèek. kvìtu nebo tìsnì po odkvìtu.
Zakracování výhonù v srpnu se v našich
Kmínek mùžeme na zimu obalit rákosem nebo
podmínkách neosvìdèilo. V záøí zpravidla zachvojím a to až do korunky.
Po výsadbì korunku seøízneme. Ponechá- ène pršet a zakrácené letorosty zaènou obrùsme tøi až ètyøi výhony a každý zkrátíme na dvì tat. Nové pøírùstky narostou do délky 5 až 10 cm,
až tøi oèka. Rány peèlivì zamažeme napø. štì- nestaèí do zimy již vyzrát a v zimním období
zmrznou. Místo aby byla øezem podpoøena dipaøským voskem.
Lépe je vysazovat brzy z jara, nebo na pod- ferenciace (tvorba kvìtních pupenù) je vyvolázim pøesazené stromky od listopadu do ledna no obrùstání výhonù (prorùstání oèek). V našich podhorských oblastech je více srážek, takz dùvodu chladu nekoøení.
Dùležitá je také zálivka za vegetace v roce že tento termín øezu je vhodný pouze pro sušší
oblasti.
výsadby, pøedevším za suchého poèasí.
V dobì kvìtu zkracujeme jednoleté výhony
Hnojení
v takovém místì, aby mezi kvìtními pupeny
V roce výsadby postaèí stromku živiny, zùstal po øezu rùstový pupen na nové prodloukteré jsme dodali kompostem, nebo dobrou žení výhonu. Ten v dobì kvìtu již prorùstá, zeornicí.
lená se a proto se øíká, aby výhon po øezu mìl
V druhém roce po výsadbì pøidáme na ja- zelené pokraèování.
øe každému stromku hrstièku hnojiva, nejlépe
Po výsadbì øežeme na tøi až ètyøi výhony
HYDROKOMPLEX. Hrstièku rozhodíme rovno- kotlovitou korunu bez støedového výhonu (termìrnì do kruhu ve vzdálenosti 50 cm od kmín- minálu).
ku. Pøímo na kmínek nikdy nehnojíme!
Každý výhon seøízneme na dvì až tøi oèka.
Mohlo by dojít k popálení a k úhynu stromku.
V dalším roce zkracujeme v dobì kvìtu nové
15
výhony dle pøedešlých zásad s tím rozdílem,
že necháváme jednoleté výhony každý rok o dvì
až tøi oèka delší než v pøedchozím roce.
Druhý rok øežeme na 4 - 5 oèek každý jednoletý výhon.
Tøetí rok øežeme na 6 - 7 oèek každý jednoletý výhon.
Ètvrtý rok øežeme na 8 - 9 oèek každý jednoletý výhon.
Pátý rok øežeme na 9 - 11 oèek každý jednoletý výhon.
V šestém roce a v dalších letech po výsadbì øežeme na 8 - 10, maximálnì na 12 oèek.
Pøi ponechání delších výhonù než 12 oèek
mùže dojít k rozlámání korun.
Slabé výhony odøežeme ve vìtevním kroužku, nebo tìsnì u starší vìtévky. Kde je bohaté
rozvìtvení (hodnì výhonù), mùžeme sesadit
rozvìtvení na níže postavený pìkný výhon, který potom zakrátíme. Dlouhé postranní výhony v pøevisu, které mají rùstový pupen jen na
vrcholu a po celé délce výhonu mají jen kvìty,
nesmíme zkrátit. Buï je odstraníme hned ve
vìtevním kroužku, nebo je ponecháme odplodit a odstraníme je až na jaøe roku pøíštího
v dobì kvìtu.
Rány po øezu ošetøíme nátìrem. Vetší rány
nad 20 mm nejlépe kvalitním štìpaøským voskem, menší rány neøedìnou latexovou barvou
s pøidáním houbomorného pøípravku napøíklad
Fundazolu.
Broskvonì nemùžeme zmlazovat podobnì
tak jako zmlazujeme jablonì. Na starších vìtvích bez obrostu nemají broskvonì tolik adventivních (spících) oèek jako jádroviny. Pokud
chceme korunu snížit do staršího døeva, musíme poèkat až na starším døevì vyroste nový
výhon. Teprve potom mùžeme korunu postupnì snižovat až po novì zapìstované rozvìtvení.
V zásadì neponecháváme žádné èípky
a zaschlé pahýly, které jsou zdrojem klejotokové rakoviny vìtví.
Vliv kosení na užitné
vlastnosti trávníkù
Ing. Josef Straka
Prodlužovací rùst je po celé vegetaèní období typickým projevem travin a pravidelné zkracování travních výhonù je možno oznaèit za
základní opatøení provádìné v rámci udržovací
péèe o vìtšinu typù trávníkù. Udržování výšky
trávníku na požadované úrovni do znaèné míry
16
rozhoduje o jeho výsledném estetickém pùsobení. Navíc pravidelné odstraòování vegetaèního vrcholu souèasnì pøímo ovlivòuje aktivitu
fytohormonù, která se promítá do intenzity odnožování travin. Tento jev je tím intenzivnìjší,
èím èastìjší je kosení. Kosením tedy mùžeme
nepøímo pùsobit i na výslednou hustotu trávníku.
S ohledem na rychlost obrùstání je tøeba
odstraòovat jednorázovì nejvýše 1/3 stávající
výšky porostu. Výsledná výška se pohybuje
v závislosti na typu trávníku v rozmezí 15 až
30 mm reprezentaèní, 20 - 50 mm okrasné
a høišové trávníky, 60 - 120 mm (i více) extenzivní parkové a luèní trávníky. Pøerostlý trávník
zkracujeme na požadovanou výšku postupnì
v nìkolikadenních intervalech. Pøi jednorázovém pokosení o více než 1/3 výšky dochází výraznému zesvìtlení trávníku, které je zpùsobeno nedostatkem svìtla v pøízemním patøe trávníku, které je takto náhle odkryto. Souèasnì
dochází k proøídnutí a „drnovatìní” trávníku zpùsobenému omezeným odnožováním.
Výšku kosení je nutno pøizpùsobit i požadavkùm travních druhù dominantních v daném
typu trávníku. Snížení výšky kosení pod urèitou
hranici mùže vést k postupnému vymizení nìkterých druhù z porostu. Mezní výšky kosení
jsou uvedeny v tabulce. Roèní èetnost kosení opìt vychází z typu trávníku – reprezentaèní
50 - 80x, okrasné a høišové 20 - 50x, extenzivní parkové a luèní trávníky 0 - 15x.
Nejnižší hodnoty výšky kosení nejrozšíøenìjších trávníkových druhù
(Gandert, Bureš 1991)
(v mm)
Botanický název
Èeský název
Agrostis tenuis
Agrostis stolonifera
Festuca arundinacea
Festuca rubra spec.
Lolium perenne
Poa annua
Poa pratensis
Poa trivialis
Psineèek tenký
Psineèek výbìžkatý
Kostøava rákosovitá
Kostøava èervená
Jílek vytrvalý
Lipnice roèní
Lipnice luèní
Lipnice obecná
výška
kosení
7-20
5-12
>35
25-50
30-50
< 25
20-60
12-25
Použité žací ústrojí rovnìž do znaèné míry
koresponduje s typem trávníku. Veškeré pøednosti vøetenového ústrojí vyniknou na reprezentaèních trávnících, rotaèní se svislou osou rotace (nožové, srpové) jsou vhodné pro vìtšinu
okrasných a høišových trávníkù, rotaèní s vodorovnou osou rotace (cepové) najdou uplat-
nìní pøi kosení extenzivních parkových a luèních trávníkù. Souèasnì s kosením je možno
na trávníku vytváøet rùzné efektní vzory a obrazce. Zvláštì vøetenové sekaèky spoèívající na
pojezdovém válci umožòují souèasnì s kosením naklonit travní výhony požadovaným smìrem a docílení pruhù.
Odpovìï na otázku, zda sbírat nebo mulèovat pokosenou hmotu, není jednoznaèná. Dlouhodobé zkušenosti ze zahranièí hovoøí spíše pro
odstranìní hmoty z pokosu, zejména na plochách s vyššími estetickými nároky. Hmota
mùže být sbírána buï pøímo sekaèkou nebo je
odkládána na pokos a sbírána v èasovém odstupu pøi další pracovní operaci. Rozhodnemeli se pro mulèování, je tøeba kosit èastìji a odstraòovat jednorázovì ménì hmoty a používat
pro tento úèel vhodnou techniku s možností
dùkladného rozdrcení hmoty. Tento problém je
ménì aktuální na extenzivních plochách, které
pro svoji plošnou rozsáhlost a s tím spojené
znaèné množství pokosené hmoty èasto jinou
možnost než mulèování neumožòují.
Letnièky, které snesou chlad
Ing. Ivan Dvoøák
Jakmile se otevøe jaro, mùžeme zaèínat
s výsevy letnièek, které nesnáší pøesazování
nebo jim vyhovuje setí pøímo na záhon. Mùže
to být v dobì, kdy ještì klesá teplota pod bod
mrazu (bøezen), nebo je v pùdì ještì dostatek
zimní vláhy (od poloviny bøezna do poloviny
dubna). Jiné druhy se sejí do teplé vyhøáté pùdy
koncem dubna.
Letnièky seté pøímo
(název èeský - botanický, doba výsevu, výška, doba kvetení, spon výsadby)
Mìsíèek lékaøský - Calendula officinalis, III-IV, 40-60 cm, od pol. èervna, 40x40
Lokanka lepá - Clarkia unguiculata, konec IV, 60 cm, od pol. èervna, 30x30
Ostrožka straèka - Consolida regalis, C.ambiqua, III-IV i XI, 100 cm, prázdniny, 20x20
Svlaèec trojbarevný - Convolvulus tricolor, konec IV, 30 cm (80 cm šíøka), od èervence,
10-15 x 20-30
Užanka líbezná - Cynoglossum amabile, pol.IV, 30-40 cm, èerven-srpen, 40x40
Dvoutvárka chobotnatá - Dimorphoteca sinuata, pol.IV, 30-40 cm, prázdniny, 30x30
Sluncovka kalifornská - (kaliforn. máèek) Eschscholtzia californica, poè.IV., 30-40 cm, od èervna,
30x30
Bytel letní cypøišek - Kochia scoparia, 100 cm, není podstatný, 30-40 x 30-40
Hrachor vonný - Lathyrus odoratus, III-IV, 150 cm u opory, od èervna, 10x10
Len velkokvìtý - Linum grandiflorum, IV, 50 cm, od pol.èervna, 10-15 x 10-15
Mìsíènice roèní - Lunaria annua, III-IV nebo VI-VII, 50-100 cm, od èervence nebo od kvìtna,
dle výsevu, 20-30 x 20-30
Slézovka - letní sléz - Malope trifida, III-IV, od èervna, 80-100 cm, 30x30
Èernucha setá, damašská - Nigella sativa, damascena, III-IV, 25-50 cm, od VII., 15-20x15-20
Mák setý - Papaver somniferum, XI, II-IV, 80-100 cm, èervenec, 20x20 cm
Svazenka zvonkovitá - Phacelia campanularia, od pol.IV, 20 cm, 2 mìsíce po výsevu cca, 20x20
Rezeda vonná - Reseda odorata, pol. IV, 20-30 cm, od èervence, 30x30
Zejména len a mák se výhradnì seje pøímo, nepøedpìstovává se. Též svazenka, hrachor, svlaèec a kalifornský máèek se hùø vyrovnává s „drsnìjší péèí”. Pøi ponièení hlavního
koøene se po výsadbì špatnì ujímají, nenarostou do velké krásy. Pøedpìstovávají se radìji
v nádobách (výsev více semen, protrhání, jednocení a výsadba bez narušení balu).
Plán výsadby letnièek ve vìtší zahradì se øídí
nároky rostlin na minimální teploty po výsadbì.
První na øadu pøichází relativnì mrazu odolné, ve
skleníku nebo v paøeništi pøedpìstované letnièky.
Pìstují se z èasných výsevù (únor - bøezen), pøepichují se do truhlíkù, poté do kelímkù nebo kvìtináèkù. Zvykají se - po dobrém zakoøenìní v kelímcích - (kvìtináècích, balíècích,…) vìtráním na
noèní chlad, pøenášením ven nejprve za oblaèného poèasí. Poté se vynáší na ranní slunce a zvykají se na nízkou vlhkost vzduchu a až na konec
na plné polední slunce.
17
Letnièky snášející mráz na jaøe (DO -5°C), pøedpìstované, øádnì otužené, jinak mrazíky utrpí
(Jméno, výška, kvetení, popø. jiné užití)
Slamìnka køídlatá - Ammobium alatum, vyšší 60-80 cm, od èervence do zámrzu, hlavnì do
suché vazby
Hledík vìtší - Antirhinum majus, nízké i vysoké odrùdy, od èervence, nìkdy se pìstuje jako
víceletá rostlina, pak kvete o mìsíc døíve
Hvozdík èínský - Dianthus chinensis, 20-40 cm, od konce kvìtna, od èervna
Kopretina osenní - Chrysanthemum segetum, 50-60 cm, od èervence Kopretina mnoholodyžná - Chrysanthemum multicaule, 20 cm, od èervence
Iberka okoliènatá - Iberis umbellata, 20-30 cm, od èervna Taøicovka pøímoøská - Lobularia maritima, 5-15 cm, od kvìtna Hrachor vonný - Lathyrus odoratus, popínavá, od èervna -, vonný
Kopretina kalužní - Leucanthemum paludosum, 20-30 cm, od kvìtna do srpna
Statice severoafrická - Limonium bonduelei, vyšší 60-80 cm, od kvìtna, zejména do suché vazby
Statice chobotnatá - Limonium sinuatum, 40- 60(80) cm, od kvìtna, do suché vazby
Fiala letní èi šedá - Mathiola incana, 30-70 cm, od kvìtna do srpna
Draèík hartwegùv - Penstemon hartwegii, 60-80 cm, od èervence
Plamenka drummondova - Phlox drummondii, 20-40 cm, od kvìtna
Silenka visutá - Silene pendula, 15-20 cm, kvete o prázdninách
Kopretina Øimbaba - Tanacetum parthenium, nízké (20-30) i vysoké (60-80), èervenec a srpen
Suchokvìt roèní - Xeranthemum annuum, 60-80 cm, od èervna, do suché vazby
Letnièky snášející mráz na podzim (do -5°C)
(Jméno, výška, kvetení)
Mìsíèek lékaøský - Calendula officinalis, 30-70 cm, od èervna
Kokarda spanilá - Gaillardia pulchella, 50-60 cm, od èervence
Bytel metlovitý (letní cypøišek) - Kochia scoparia, 80-100 cm, kvìt není podstatný
Taøicovka pøímoøská - Lobularia maritima, 5-15 cm, od èervna (též na jaøe odolné)
Dochan huòatý - Pennisetum villosum, 60-70 cm, travina, i do vazby
Draèík hartwegùv - Penstemon hartwegii, viz jarní mrazu odolné letnièky
Venidie nádherná - Venidium fastuosum, 40-60 cm, od èervna
Sporýš argentinský - Verbena bonariensis, 100-12 cm, od èervence, i do suché vazby
Hvìzdíèek texaský - Xanthisma texanum, 50-70 cm, od èervna
Suchokvìt roèní - Xeranthemum annuum, viz jarní mrazu…
Gazánie záøivá* - Gazania splendens, 20-40 cm, od èervna
Aksamitník rozkladitý* - Tagetes patula, 20-30 cm, od kvìtna
*) druhy citlivé mohou v rùzných místech rùznì odolávat. Obecnì lze øíci, že zalévané a dusíkem
vydatnì zásobené letnièky sežehne i nejslabší podzimní mrazík. Odolnost je vyšší v pùdách
dobøe zásobených draslíkem a u porostù lehce zavadlých.
Zahrádkáøem snadno a rychle
Nejásejte, žádný rychlokurz nepoøádáme a odborné èlánky ze všech zahrádkáøských obani jiný zaruèený recept pro Vás nemáme. Stu- lastí, ale také mnoho aktuálních rad, pozvánky
na výstavy, tradièní kalendária, oblíbedium odborné literatury a zkušenosti
získané léty úspìchù a omylù na zanou Peleškovu listárnu, recepty do kuchynì, návody k aranžování a mnohé
hrádce nelze nièím plnohodnotnì nadalší.
hradit.
Nejsnazší cesta k získání èasopisu
Jediné co Vám mùžeme upøímnì
nabídnout je pravidelné ètení našeho
za nejnižší cenu je sjednání pøímého
èasopisu Zahrádkáø. Obsahuje nejen 800 100 134 pøedplatného na naší bezplatné lince.
18
LÉTO
Léto se na zahrádce prozrazuje mimo pestré bohatosti kvìtin i pùsobivými vùnìmi rùží
a drobného ovoce. Z dùležitìjších osobností, které se v tomto období narodily, pøipomínáme:
Jiøí Mareèek, Prof., doc., nᚠpøední krajináø a sadovník a dlouholetý spolupracovník se Svazem, se narodil 3. èervna 1930. V období mezi 1. a 2. sjezdem Svazu vykonával funkci zástupce
tajemníka tehdejšího Ústøedního výboru Svazu, pracoval ve svazových komisích a v redakèní
radì èasopisu Zahrádkáø.
Johan Gregor Mendel, zakladatel genetiky a propagátor jejího významu u nás, se narodil
22. èervence 1822. Byl páterem augustiánského kláštera v Brnì kde svými pokusy na køížení
hrachu položil racionální základy k genetické disciplinì, byl ale též aktivním ovocnáøem a vinaøem.
Miloslav Vávra, Prof., dr., pedagog zemìdìlského vysokého školství a dlouholetý spolupracovník se Svazem, se narodil 8. srpna 1910. Byl èlenem tehdejšího ÚV Svazu.
Kl횝ata na zahrádce
RNDr. Josef Klimeš, pøedseda ÈZS
Nejen v èervnu a v záøí, kdy obvykle vrcholí
jejich výskyt, ale mnohdy již v èasném jaru, se
jak v pøírodì, tak na zahrádkách setkáváme
s kl횝aty - drobnými, plochými, krev sajícími živoèichy, které pro èlenìné tìlo a èlánkované
konèetiny øadíme mezi tzv. èlenovce (Arthropoda). Jsou to roztoèi, kteøí na rozdíl od hmyzu
mají ètyøi páry konèetin.
Jejich význam pro èlovìka spoèívá v nebezpeèí možného pøenosu nìkterých virových èi bakteriálních chorob, pokud tyto nemoci na daném území kolují s pomocí kl횝at mezi
volnì žijícími živoèichy (pøedevším hlodavci). Takovému území øíkáme ohnisko nákazy. Klíštì
se nakazí sáním krve nemocného zvíøete (rezervoáru nákazy) a pøi sání na èlovìku pøenese infekèní agens do jeho krve. Tím dojde
k onemocnìní. Nakažené klíštì je tedy jak pøenašeèem (vektorem), tak zdrojem (rezervoárem) nákazy.
Z virových onemocnìní je takto pøenášena
encefalitida (zánìt mozku), kterou zpùsobuje
Virus støedoevropské kl횝ové encefalitis.
Z bakteriálních chorob pak lymeská borelioza, vyvolaná spirálnì vinutou bakterií Borreiia
burgdorferi èi tzv. zajeèí nemoc - tularemie. Jejím pùvodcem je drobná tyèinkovitá Francisella
tularensis.
Pøesto, že se pøi pøenosu mohou uplatnit rùzné druhy kl횝at (Dermacentor marginatus, Dermacentor pictus, Argas persicus aj.), má na
našem území jako pøenášce nejvìtší význam
klíštì obecné (Ixodes ricinus), které je také hlavním vektorem klíštové encefalitidy.
Jeho vývoj prochází tøemi stadii. Z vajíèek,
kterých oplodnìná samice naklade do trávy èi
spadaného listí cca 3 - 5 tisíc, se nejprve líhnou
šestinohé larvy. Tato první larva je jedinou výjimkou, kdy roztoè má 3 páry konèetin. Dosahuje velikosti asi 1 mm, dýchá celým povrchem
tìla, nebo nemá ještì vyvinutý dýchací systém. Také pohlavní orgány ji chybí. Aby se mohla
zvìtšovat a dále vyvíjet, potøebuje odhodit tzv.
vnìjší chitinovou kostru. K tomuto procesu (svlékání) potøebuje energii, kterou získá z nasáté
krve. Protože se larvy vertikálnì pohybují po
vegetaci jen do malé výšky (asi 10 cm), jejich
hlavními hostiteli jsou drobní hlodavci (hraboši,
myši, rejsci). Po svléknutí se larva pøemìní
v nymfu - 2. larvu. Ta je již osminohá, o nìco
vìtší (1,5 - 2 mm), má vyvinutý vzdušnicový (tracheální) dýchací systém, ale pohlavní orgány ji
ještì chybí. Tøebaže se nymfy mohou vertikálnì pohybovat o nìco výše (20 - 30 cm), jejich
hostiteli bývají stejné organizmy jako u larev.
Teprve plnì nasátá nymfa se po svléknutí promìní v dospìlé klíštì (samce nebo samici) tzv. imago. Imago vylézá na traviny èi keøe
do výše 50 i více centimetrù, kde èeká na
hostitele pøichyceno na svrchní stranì vìtvièek nebo listù. Jeho hostiteli jsou vìtší druhy živoèichù. Na èlovìku sají, na rozdíl napø.
od sametek - všechna stádia! Epidemiologická
závažnost této skuteènosti se umocní když
víme, že napø. viry jsou pøenášeny transovariálnì. Znamená to,
že nakažená samice klade vajíèka již
s virem a všechna
další stadia, která
se z nich vyvinou
jsou infekèní. Velmi
výraznì tak vzroste poèet infekèních
jedincù v ohnisku. Larva klíštìte
19
V nenasátém stavu dosahuje dospìlá sami- 2) na zahrádce si provìøíme stupeò zaklíštìní. Nejlépe to zjistíme technikou tzv. vlajce klíštìte velikosti kolem 4 mm. Její vejèité tìlo
kování. Potøebujeme k tomu kus bílé chluse skládá ze dvou èástí. Pøední, pøipomínající
hlavu, nese vlastní ústní orgán, tzv. hypostom
paté textilie (flanel), kterou jako vlajku pøi(savý chobotek), opatøeny èetnými nazad ohnupevníme na nìjakou tyèku nebo lískový prut.
tými háèky, které umožòují jeho dobrou fixaci
Látkou pak smýkáme po trávì, spadaném
v kùži. Kromì nìho jsou zde pøíústní konèetiny.
listí, rostlinách èi keøích a následnì ji prohlíZadní, cihlovì èervená èást má na svrchní stražíme. Klíštata se na ní zachytí a podle jejich
nì tmavohnìdý štítek, umožòující u imág rozlipoètu mùžeme posoudit riziko støetu s nimi.
šení pohlaví. Samcùm totiž pokrývá celý høbet, 3) zásadnì se snažíme zabránit pøisátí klíšu samic jen asi 1/3. Tím je umožnìno, aby zbytìte. Používáme repelentní (odpuzující) pøítek zadeèku, tvoøený zøasenou pokožkou, se
pravky, napø. DIFUSIL H 92-M, kterým si
mohl nìkolikanásobnì zvìtšit nasátou krví, èímž
nastøíkáme odìv
také zmìní barvu na šedou. Vyplývá z toho, že
i nekryté èásti nokrev u dospìlých jedincù sají jen samièky, ktehou èi rukou. Tenré potøebují vìtší pøísun živin, aby v nich dozráto pøípravek má po
la vajíèka. Nasátá samice mìøí asi 10 - 12 mm.
aplikaci úèinek asi
Na bøišní stranì zadeèku jsou vpøedu pøipojeny
3 hodiny. Podobný
ètyøi páry konèetin. Za posledním párem zde
efekt je pozorován
také po stranách tìla nacházíme vyústìní dýi po požití vitamínù
chacího systému - tzv. stigmata. Jejich ucpání
skupiny B. Také
tím, že pøisátou samici potøeme nìjakým tekudùkladná prohlídtým tukem bylo døíve doporuèováno nebo vede
ka odìvu i tìla
k snazšímu vyndání dusícího se klíštìte z ranumožní odstranìní
ky. Dnes je tento zpùsob vyndávání klíštìte
klíštìte ještì pøed
považován za škodlivý. Dusící se klíštì totiž
pøisátím.
Savý chobot klíštìte
vedle uvolnìní své fixace v kùži vpouští do
ranky vìtší množství slin s infekèními zárod- 4) již pøisátì klíštì co nejdøíve z ranky odstraníme! Postupujeme opatrnì, abychom
ky. Tím se zvyšuje infekèní dávka a nebezpeèí
pøenosu.
ho nepøetrhli (hypostom nezùstal v kùži), nejlépe vyvikláním, bez použití oleje. Postižené místo zajodujeme.
Letnìní pokojových kvìtin
František Linhart
Klíštì obecné: a - samice, b - samec
Praktické rady k ochranì pøed onemocnìním:
1) zjistíme, jestli místo, kde máme zahrádku neleží v ohnisku nákazy. Lze to snadno
uèinit dotazem na protiepidemickém odboru
pøíslušné Krajské hygienické stanice èi jejího územního pracovištì. Pokud ano, necháme se bezpodmíneènì oèkovat proti klíštové encefalitidì!
20
Letnìní, jako forma pìstitelské péèe o kvìtiny je pouze jedním a ještì navíc bohužel velmi krátkodobým úsekem celoroèního pìstování pokojových hrnkových kvìtin.
Pøipomeòme si, že tøi ètvrtiny z kalendáøního roku jsou pokojové kvìtiny pìstovány v ménì
vhodných podmínkách, popø. v podmínkách
zcela nevhodných. Zanedbatelné procento
s pøijatelnými podmínkami napø. zimních zahrad
je dosud výjimkou. Co vlastnì tedy pokojovým
kvìtinám v našich bytech chybí?
Zde je nutné pøipomenout celý soubor rùstových faktorù, které se musíme snažit podle
nárokù jednotlivých druhù kvìtin sladit. Obecnì známý je fakt, že úspìšnost pìstování urèuje složka nárokù, která je v minimu. A to jak
všichni víme je pøedevším svìtlo. Vhodnì jej
nahradit je velmi obtížné a prvním poèinem je
úprava ostatních vegetaèních faktorù. Z toho
vyplývají zásadní poèiny obecnì známé - se
slábnoucím pøísunem svìtla zmírnit teplotu prostøedí, pøizpùsobit i zálivku a nakonec upravit
výživu.
Kritickými jsou podzimní a zimní mìsíce, kdy
pøirozeného svìtla výraznì ubývá. Rostliny
mùže èásteènì chránit jejich pøesunováním blíže k oknùm, alespoò doèasnì zmírnit vliv záclon a rùzných závìsù. Dosvìtlování v bytových
podmínkách není bìžnì praktikováno. Se zhoršujícími se svìtelnými podmínkami omezujeme
teplotu ovzduší, zmírníme zálivku a omezíme,
resp, pøestaneme s dodávkou živin. Kvìtiny nyní
prodìlávají období vegetaèního klidu.
Jakmile se zaènou lepšit pøirozené svìtelné podmínky, tedy v pøedjaøí, zaèínáme opìt
kvìtiny pøipravovat na jejich plný rùst. Nástup
do vegetace je u jednotlivých druhù èasovì
rùzný. Proè si tento fakt pøipomínáme: v tomto
èase se obyèejnì realizují zásadní pìstitelská opatøení jako napøíklad pøesazováni kvìtin, pøípadnì jejich úprava øezem. Soubìžnì
zaèínáme zvyšovat teplotu, množství zálivky,
ale zaèínáme i s pravidelným doplòováním
živin.
Mezi tím dosahují vegetaèní podmínky ve
volné pøírodì pro pokojové kvìtiny pøíznivých
hodnot a mùžeme pøistoupit k pøemisování
pokojových hrnkových kvìtin do vekovních podmínek, kvìtiny zaèínáme letnit.
Podmínky úspìšného letnìní hrnkových
kvìtin.
Stanovištì vybíráme dle našich skuteèných
možností. Velmi dobrá je zahrada u místa bydlení. U místa bydlení proto, že kvìtiny je nutné
mít prùbìžnì pod kontrolou. V zahrádkáøských
osadách, nebo na zahradì u chaty, èi chalupy
nemùžeme okamžitì zasáhnout, což je nìkdy
nutné. V rámci pøizpùsobení venkovních podmínek pro kvìtiny, což je obyèejnì nutné, musíme rostlinám zabezpeèit pøimìøené oslunìní.
Èásteèné rozptýlení sluneèních paprskù je podmínkou. Mùžeme kvìtiny umístit napø. pod
okrasné rostliny - stromy, keøe, popø. i pod stromy ovocné. Zde ale pozor na možnost padání
vadných anebo pøezrálých plodù ovocných stromù. Intenzita pøistínìní musí vyhovovat pøíslušnému druhu kvìtin. Pøímý sluneèní úpal ale
nesvìdèí žádným kvìtinám. Pro kvìtiny mùžeme vytvoøit pøistínìní umìlé i na volném prostranství. K dispozici je celá škála syntetických
materiálù, síových tkanin rùzné hustoty. Dobøe poslouží i jako pøípadná ochrana v èase krupobití. Rostlinám popøejeme dostatek prostoru,
aby se netísnily a v tomto èase dále pøimìøenì,
dle druhù zvyšujeme pøísun vody a živin.
Kdy mohou rostliny konkrétnì do volné pøírody? Obyèejnì bez rizika (napø. pozdních jarních mrazíkù) ve tøetí dekádì mìsíce kvìtna.
Doporuèuje se je alespoò z èásti zapustit, aby
nadmìrnì nevysychaly a nepøevracely se již pøi
mírém vìtru.
Nepodceòujte ani vìtrné podmínky. Zejména velkolisté druhy mohou být neúmìrnì silným
vìtrem mechanicky poškozovány. Víte-li o tomto nebezpeèí, vyhledávejte místa mírnì chránìná.
Pokud v zahradì používáte chemickou
ochranu jiných rostlin, pozor na letnìné kvìtiny, (možnosti napø. popálenin). Jinak naopak,
potøebují-li to kvìtiny vzhledem k momentálnímu zdravotnímu stavu (nejèastìji pøítomnost
puklic), využíváme období letnìní jako možnosti
ošetøení, protože se nemusíme obávat tak výrazných negativních úèinkù chemické ochrany,
jako je tomu pøi ošetøení v bytì.
Speciálním zpùsobem umístìní letnìnych
kvìtin je jejich vysazení do volné pùdy z nádoby. Používá se u vzrùstných druhù, nebo takových, které ocení stejnomìrné zavlažování
(napø. Rhododendron simsii).
Nemáte-li možnost umístìní kvìtin do zahrady, upravte jim prostor na balkonì, nebo lodžii.
Zde je nutné bezpodmíneèné zajistit stínování,
ale i vìtší pozornost vìnovat zálivce.
Dodržíte-li uvedené zásady péèe, bude již
brzy v létì patrný ozdravující vliv letnìní na kvìtiny. U nìkterých druhù mùžeme rùst usmìrnit
napø. vhodným zaštipováním. Pøi hnojení respektujeme vžité zásady: èasovì blíže k podzimu posilujeme vyzrávání pletiv, regulujeme pøísun vyslovenì rùstových složek. V souvislosti
s výživou si pøipomeòme, že letnìní skýtá možnost pøihnojování nìkterými vynikajícími organickými hnojivy, která bychom v bytì aplikovali
ponìkud problematicky.
A kdy celý vyslovenì ozdravný proces ukonèit? Jakmile nastane nebezpeèí èasných podzimních mrazíkù, nebudeme riskovat poškození kvìtin pøinejmenším nachlazením. A kdy to
bude? V bìžném vývoji poèasí první mrazíky
pøichází kolem svátku Sv. Václava, tedy poslední týden v záøí. Nezapomeòte pøi tom na skuteènost, že se jedná o mrazíky pøízemní, tedy
mìøeno nìkolik cm nad zemí.
21
Které hrnkové kvìtiny doporuèujeme letnit?
(seøazeno podle abecedy botanických názvù)
Abutilon - velmi vhodné vìnovat pozornost
zálivce, Agave - dostatek svìtla, Araucaria ano, polostín, Asparagus - ano, pøi pøechodu
ven pozor na pøipálení slun. záøením, Aucuba ano, pøi vynášení ven postupnì zvykat na slun.
záøení, Camellia - ano, možné i vysadit bez nádoby, Chlorophytum - ano, možné v rámci letnìní použít k výsadbì do mís v kombinací
s jinými kvìtinami, Citrus - ano, velmi vhodné,
Clivia - ano, stín, závìtøí, Cordyline - ano, pøistínit, Dracaena - ano, polostín, Fatsia - ano,
Ficus - ano, lehce stínit, pozor: vìtší rostliny
mùže poškodit vítr, Hibiscus - ano, Laurus ano, pozor na zmìnu prostøedí po zimì, možno
bez nádob ve volné pùdì, Myrtus - ano, vhodné aplikovat chem. ochranu, Rhododendron
simsii - ano, vsadit do volné pùdy, pøi umístìní
zpìt vìtší kvìtináè, pozor, aby nenachladla založená poupata pøi prvním podzimním mrazíku.
Toto je pouze struèný výèet kvìtin vhodných
pro letnìní. Podmínìnì mùžete umístit (dodržíte-li další podmínky pro pìstování) napø.
vzrostlejší exempláøe palem Phoenix jako centrální rostlinu napø. ve støedu kruhového záhonu s podsadbou nejrùznìjších kvìtin - napø.
kobercovitých.
Pøed opìtovným umístìními hrnkových kvìtin do interiérù zejména rostliny s vìtšími listy
šetrnì zbavte prachu na povrchu listù, popø.
odstraòte poškozené, uhynulé listy, oèistìte
nádobu a umístìte rostliny na jejich trvalém stanovišti doma.
Tato na pohled i ve skuteènosti pracná operace se výraznì projeví na kvìtinách jejich znatelným ozdravìním.
Ještì nìco chybìlo...
o ošetøení rododendronù
František Linhart
V jednom poøadu Èeské televize jsem vyslechl informaci o tom, jak úspìšnì pìstovat
rododendrony. Poøad byl zajímavý, všiml jsem
si ale jednoho detailního opomenutí s možným
podstatným výsledkem.
Byla øešena otázka odstraòování odkvetlých kvìtenství. Toto opatøení rostlinì jistì výraznì prospìje. Nebudeme si namlouvat, že to
budeme praktikovat u keøù, narostlých do 2 m,
pøípadnì výše - to je jistì technicky tìžko pro-
22
veditelné, ale u výškou dostupných rostlin, jak
poøad uvedl - to je velmi dobré. Ale je nutné
upozornit na reálné nebezpeèí poškození právì prorùstajících letorostù. Kvìtenství odlamujeme v dobì, kdy rostlina má pro nové výhony
pøipraveny v tìsné blízkosti starého kvìtenství
pupeny obyèejnì tøi. Je lépe s odstranìním odkvetlých kvìtenství poèkat, až mladé výhonky
zaènou prorùstat a jsou patrné. I tak je na místì opatrnost, aby nedošlo k poškození mladých
letorostù a nebyly omylem vylomeny.
K druhému problému, se kterým se zmínìný poøad zabýval, vyslovuji svoje plné ztotožnìní a souhlasím: Rododendrony je možné
zpìtným øezem zmlazovat. Jak hluboko øezat,
nelze paušálnì „naordinovat”. Je to závislé na
celkovém stavu každého keøe, ale rozhodnì se
nemusíme obávat „sesadit” staré výhony hloubìji. Z hlediska èasového termínu je dobré øezat døíve (poèátkem léta) a koncem srpna jsou
rostliny znovu obrostlé. Zastávám názor, že je
dobré øezat nadvakrát, tj. rostlinu pomyslnì rozdìlit na dvì poloviny a druhou polovinu øezat
následující rok. Rododendrony nemají na starém døevì patrné záložní pupeny, ale celkem
bez problemu se po øezu probudí a vyraší.
V každém pøípadì takový razantní zákrok rostlinì výraznì prospìje rùstovì i po zdravotní
stránce. Doprovodná opatøení jako výraznìjší pøihnojení a dostateèná zálivka jsou samozøejmostí.
Na závìr bych chtìl projevit pøání, aby naše
media do svých poøadù jako Receptáø... a Loskuták... zaøazovala odborná temata s vyšším
zamìøením pro praktické využití informací - by
i ve zkratce, tak jako tomu bylo u poøadu o rododendronech.
Taky pilnì øežete hortenzie
a ony ne a ne kvést?
Réva vinná na pergole jako užitkový
a estetický prvek
Ing. Ladislav Zahradník, PRR ÈZS
Pergoly jsou jedním z nejstarších zpùsobù
pìstování révy. Pøi souèasných tendencích
upøednostòování okrasných zahrad pøed užitkovými zájem o zkrášlující zahradní doplòky
narùstá.
Pergola pochází z Itálie. Je to lehká zahradní stavba bez zastøešení, které je nahrazeno
trámovou nebo laovou konstrukcí s popínavými rostlinami. Slouží k zastínìní, oddìlení èásti
užitková. Na jaøe potìší svìží zelení mladých
lístkù, v létì a na podzim bohatými barevnými
hrozny a pestøe zbarvenými listy. Réva vinná je
hodnì nároèná teplomilná plodina jak na pøírodní podmínky, tak i na samotné pìstování. Je
však zároveò plodina velmi ovladatelná, pøizpùsobivá a výnosná. Plody jsou pro svou zdravotní a výživnou hodnotu vysoce cenìny. Málokterý vyspìlý zahrádkáø odolá pokusem vyzkoušet svùj um pøi vypìstování vlastních hroznù.
Révu lze pìstovat tak, že keøe ponecháme
pøirozenému rùstu, podobnì jako v pøírodì.
Bude dokonce plodit, ale výsledkem bude stále
narùstající réví, nízká plodnost a keø promoøený chorobami. Øíkáme tomu extenzívní zpùsob
vedení. Réva má velmi silný rùst, i nìkolik metrù za rok. Existují révy, které porostou celé stavení bez péèe majitele. Bìžnì se jim øíká divoké nebo BAGO. Jejich plody jsou vesmìs nekvalitní, s nejrùznìjšími pachutìmi. Význam
mají pouze šlechtitelský, pro svoji odolnost mrazu i chorobám. Pokud se má réva opravdu pìstovat, pak ušlechtilé odrùdy vyžadující nejen øez,
ale kompletní pìstitelskou péèi (intenzívní zpùsob vedení).
Poloha pro pìstování révy je nejvhodnìjší
jižní, pøijatelná je ještì západní a východní, chránìná pøed severními vìtry. Ve vinaøských oblastech (do 300 m nad moøem) lze z nárokù
i slevit. V ménì pøíznivých podmínkách je poloha rozhodující. Specifikou je mìstská zástavba
s velmi teplými mikrozónami.
Sazenice révy vysazujeme z venkovní strany konstrukce pergoly na vzdálenost 60-120 cm
od sebe. Hustší spon je vhodnìjší. V blízkosti
staveb, kde bývá vìtšinou navážka, hloubíme
Polopergola lemující cestu k domu
jámy o velikosti 50 x 50 x 50 cm. Na dno jámy
se osvìdèilo uložit zásobní plné hnojivo (pø.
Cererit) v propíchaném igelitovém sáèku.
Kvalitní sadbový materiál je základem
úspìšného pìstování. Ve vinaøských oblastech
zásadnì štìpované sazenice na podnožích
odolných révokazu. V okrajových oblastech, pøi
výsadbì jen nìkolika keøù, postaèí sazenice
i neštìpované, tzv. pravokoøenné. Jejich výhodou je jednoduché vypìstování z øízkù nebo
høížením, i snadná dostupnost ovìøených odrùd v blízkém okolí. Nevýhodou je kratší životnost, nebezpeèí ohrožení révokazem díky oteplování a ztráta možnosti usmìròovat rùst a plodPergola s révou stínící terasu zkrášluje celý dùm nost prostøednictvím vhodné podnože.
Kresby: N. Roubíková
Doba výsadby je možná na podzim i zjara,
Vhodnost révy vinné k ozelenìní pergoly stejnì jako u ovocných stromkù. Podzimní napøedurèuje její výjimeènost jak estetická, tak bídka sazenic bývá bohatší. Pøed výsadbou je
zahrady, k zakrytí proti pohledùm z okolí, èi zajímavému propojení budov. Stavíme je nejèastìji v pøedzahrádkách, nad cestièkou do domu,
nad èástí dvora, atria, vjezdu do garáže.
Z pergoly se vytváøí zákoutí urèené k odpoèinku. Vnitøní mikroklima a nejtìsnìjší blízkost
rostlin blahodárnì pùsobí na èlovìka.
Konstrukce, vìtšinou døevìná o výšce obvykle 230 - 250 cm, musí být dostateènì pevná, aby odolala nárazùm vìtru a unesla nemalou váhu zelených rostlin. Impregnace døeva je
nezbytná, konstrukce by mìla sloužit desetiletí. Trvanlivìjší jsou konstrukce ocelové nebo
kombinované. Šíøka by nemìla pøesahovat
300 cm. Jedna strana pergoly mùže také ležet
na zdi, èi být pøipevnìná na domu. Oproti loubí,
kryjícímu chodníky v zahrádkách, u kterých konstrukce má èistì nosný charakter pro popínavé
rostliny a menší výšku, pergola má i bez rostlin
svoji prostorovou a výtvarnou pùsobivost.
23
prospìšné sazenice namoèit na nìkolik hodin
do vody. Spodní koøínky se zkrátí na šíøku dlanì, výše vyrostlé se odøíznou. Nejsilnìjší letorost se zakrátí na dvì zdravá oèka a ostatní
se odøíznou. Sází-li se na podzim, nechávají se
letorosty celé a krátí se až na jaøe. Sazenice
ulijeme a pøihrneme.
Výbìr odrùd je pomìrnì široký. Snaha
o vytvoøení pøíjemného mikroklima pergol se
mùže dostat do protikladu s potøebou èasté chemické ochrany révy. Dáváme proto pøednost odrùdám rezistentním (interspecifíckým). Jsou natolik odolné, že vyžadují jen minimální chemické ošetøení a pokud je nízký infekèní tlak, èasto
se bez nìho obejdou zcela. Rozhodnout se je
potøeba i mezi odrùdami moštovými a stolními.
Stolní jsou vhodnìjší. Kterým odrùdám se
v místì daøí nám poradí v nejbližší zahrádkáøské organizaci. V okrajových oblastech s jistotou dozrávají jen rané odrùdy. Mrazùm nejvíce
odolávají PRIM, KRYSTAL, ÈABAÒSKÁ PERLA, HORIZON.
Pøi ozelenìní (krytí) stìn se neosvìdèily víceetážové èi vícepatrové kordony. Nejsilnìjší
tlak mízy (polarita) smìøuje vzhùru, nejvíce tudíž rostou nejvýše postavené výhony (oèka).
Spodní partie keøe se vyholují. Je to obdoba
ovocných stìn.
Vhodnìjší je varianta, kdy jeden keø pokrývá jednu etáž. Spodní patro s kmínky vysokými
70 cm zaroste prostor do výše 150 cm. Další
keø v druhé etáži (kmínky 150 cm) kryje dalších
100 cm výšky. Tvoøí tzv. dvouramenné kordony. Keøe jsou od sebe vysázeny na 70 cm.
U všech zpùsobù je dùležité správné rozložení
ramen révy a výhonkù pro maximální osvìtlení.
Již ve druhém roce po výsadbì bude potøebné vodorovné opìrné zaøízení, latì nebo dráty.
První 70 cm nad terénem, další po 30 cm. Réva
je nároèná na tvarování dvouletého døeva a na
každoroèní zkracování døeva jednoletého. Nesmíme zapomínat, že nejvíce plodí mladé døevo (loòské). Letorosty ze starého døeva bývají
jalové. Plodonosné døevo se musí udržovat tìsnì u ramen. U vysokých tvarù staré døevo zvyšuje odolnost révy k zimním mrazùm.
Réva se øeže v pøedjaøí, od poloviny února
do konce bøezna. Èasný øez je výhodnìjší, nebo rány døíve zaschnou a réva tolik neslzí.
Pouze v oblastech ohrožených pozdními mrazy øežeme pozdìji, i zaèátkem dubna.
Øez révy má svá pravidla a nelze jej pro
omezený rozsah tohoto èlánku v detailech popsat. Obsáhlejší je také problematika ochrany
24
proti chorobám a škùdcùm. Odkazuji na odbornou literaturu. Ochrana proti mrazu je nejdùležitìjší u mladých rostlin. Kromì nakopèení chráníme kmínky i letorosty obalem z papíru, chvojí
èi slámy. I prudké zmìny teploty mezi dnem
a nocí v zimní dobì jsou pro révu nebezpeèné. Bìhem vegetace udržujeme okolí keøù kypré a bez plevele. Závlahu potøebují mladé výsadby.
Na hnojení je réva s ohledem na intenzivní
rùst znaènì nároèná. Každým tøetím rokem
dáváme organická hnojiva (hnùj, kompost).
Každoroènì pak pøihnojíme prùmyslovými hnojivy, nejlépe kombinovanými. Pìstování révy
vinné klade nároky na vìdomosti i èas. Nutí zahrádkáøe zajímat se o odbornou literaturu, sledovat nové poznatky. Stát se ze zahrádkáøe
i vinaøem, to je kvalitativní posun, jakoby postoupit o tøídu výš. A jak se drápkem chytne, pak už
je jen krùèek k tomu, zaèít vymýšlet, jaké odrùdy vyzkoušet, kam umístit pergolu, besídku èi
révový skleník. A hned je naè se tìšit.
Pìstování angreštu a rybízu èerného
v podmínkách ohrožení americkým
padlím angreštovým
Ing. Jana Dlouhá
V posledních letech je pìstování angreštu
na zahrádkách a ve vìtších výsadbách silnì
ohroženo èastým a silným napadením americkým padlím angreštovým (nyní správnì hnìdým padlím angreštu). Tuto chorobu zpùsobuje parazitická houba Sphaerotheca morsuvae. Houba pøezimuje pøevážnì v pupenech
a na jednoletých výhonech ve formì podhoubí
(tzv. mycelia) a pohlavních plodnièek. Shluky
malých tmavých plodnièek, na tìchto výhonech
dobøe viditelných, mají podobu hnìdých kožovitých povlakù. Na jaøe se z plodnièek uvolòují askospóry a zpùsobují primární infekci.
Za vegetace se patogen šíøí pomocí nepohlavních výtrusù. Bílé povlaky mycelia jsou vlákna
houby na povrchu i uvnitø pokožky hostitelské
rostliny.
Vìtšina pùvodcù padlí, vèetnì padlí na angreštu a rybízu žije jen v pokožce hostitelských
rostlin a neproniká do hlubších pletiv a vùbec
již neproniká do døevnatých èástí. Z tìchto dùvodù jsou doporuèení tzv. „nìkterých odborníkù“ k likvidaci napadených stromkù a keøù angreštu a rybízu, jako jediné možné ochrany, jen
velmi hrubou chybou.
Šíøení výtrusù velmi pomáhá vyšší nebo støídavá vlhkost vzdušná a teploty vyšší než 20° C.
Hnìdé padlí angreštu se nejvíce šíøí v uzavøených lokalitách se špatnou cirkulací vzduchu
a v letech s vysokou srážkovou èinností a vyššími teplotami zejména v dobì kvìtu. Vnímavost angreštu i rybízu èerného také podporuje
pøehnojení dusíkem a nedostatek vápníku
v pùdì.
(Pøíbuzný druh - evropské padlí angreštové
- v posledních letech ménì èasté se vyskytuje
na zanedbaných rostlinách s nedostateènou
výživou, zastínìných a s velmi hustým obrostem. Napadá zejména listy.)
Pøíznaky poškození
Houba Sphaerotheca mors - uvae zpùsobuje na plodech, øapících, nervatuøe listù a na
pokožce vrcholových letorostù angreštu, rybízu èerného, ale i nìkterých odrùd rybízu bílého, èerveného a køížence mezi rybízem a angreštem bílé povlaky mycelia, které postupnì
hnìdne a vytváøejí se na nìm drobné tmavé
pohlavní plodnièky. Napadené plody angreštu
zastavují rùst a vývoj, jsou tvrdé, bez chuti
a èasto opadávají. Listy jsou malé, deformované a ještì v prùbìhu vegetace také opadávají.
Letorosty nerostou, deformují se a obvykle se
vlivem vytváøení adventivních pupenù rozvìtvují a èasto odumírají. U èerného rybízu jsou
pøíznaky v podobì bílých povlakù nejvýraznìjší na vegetaèních vrcholech letorostù v prùbìhu skliznì nebo po sklizni. Napadené keøe
a stromky vlivem dodateèného obrùstání v pozdním létì a na podzim nedokonale vyzrávají ve
døevì a mají sníženou odolnost vùèi mrazovému poškození v zimì.
Chemická ochrana
V lokalitách s pravidelným výskytem hnìdého padlí angreštu je preventivní chemická ochrana fungicidními pøípravky základním opatøením.
Je nezbytná a nenahraditelná. První ošetøení
angreštu provádíme krátce pøed kvìtem.
Základní ošetøení je však až po odkvìtu, kdy
podle podmínek ošetøujeme dvakrát až tøikrát
v intervalech 7 až 10 dní, ale vždy tak, abychom
dodrželi ochrannou lhùtu použití pøípravku pøed
sklizní. Pro první ošetøení lze použít velmi úèinné fungicidy Karathane LC a Rubigan 12 EC
s delší, 28denní ochrannou lhùtou. Karathane LC se aplikuje v 0,05% koncentraci (tj.
5 ml pøípravku na 10 l vody) a Rubigan 12 EC
v 0,03% (3 ml pøípravku na 10 l vody). Další
ošetøení se doporuèuje provést za 10 dní. Pro
toto ošetøení máme dva fungicidní pøípravky
s kratší ochrannou lhùtou, než 28 dní. Je to Beaton 25 WP - 0,03 % (3 g/10 l vody), který má
21denní ochrannou lhùtu. Lze použít také fungicid Discus, který má dokonce 14denní ochrannou lhùtu. Aplikuje se v koncentraci 0,2 až
0,25 % (2 až 2,5 g/10 l vody).
Èerný rybíz ošetøujeme pøed sklizní a po
sklizni. U prvního ošetøení èerného rybízu je tøeba dbát na ochrannou lhùtu používaných fungicidù. Výše uvedené fungicidy Karathane LC
a Rubigan, oba s 28denní ochrannou lhùtou,
jsou proto z tìchto praktických dùvodù z ochrany
rybízu èerného pøed sklizní ve vìtšinì pøípadù
vylouèeny. Zpravidla je používáme až po sklizni, a to ve stejných koncentracích jako u angreštu. Proti pùvodci padlí pøed sklizní lze použít Bayletone 25 WP, který souèasnì likviduje
pøezimující spóry parazitické houby Cronartium
ribicola sloupeèková rzivost rybízu (døíve rez vejmutovková). Bayletone 25 WP se aplikuje také
preventivnì pøed kvìtem v koncentraci 0,03 %
(3 g pøípravku na 10 l vody). Jeho použití je významné na zahrádkách a výsadbách, kde je
v blízkosti angrešt a rybíz èerný a druhý hostitel sloupeèková rzivost rybízu borovice vejmutovka. Tímto opatøením lze pøedevším u tradièních èeských a slovenských odrùd typu nejrozšíøenìjší odrùdy ´Otelo´, náchylnìjší k hnìdému padlí angreštu a souèasnì také ke sloupeèkové rzivosti rybízu, zlepšit zdravotní stav
a zamezit napadení a pøedèasnému opadu listù, s následkem obrùstání v pozdním létì a na
podzim, nedokonalému vyzrávají ve døevì
a snížení odolnosti k mrazovému poškození
v dobì vegetaèního klidu. Z fungicidù úèinných
proti houbì Cronartium ribicola se po sklizni
èerného rybízu používá Baycor 25 WP 0,1%
(10 g/10 l vody) a Beaton 25 WP 0,03% (3 g na
10 l vody).
Po sklizni angreštu a èerného rybízu aplikujeme uvedené pøípravky v kombinaci s mechanickou ochranou.
Biologická ochrana
Z nových biologických pøípravkù lze proti
padlí bezpeènì používat ve sklizni pøípravek
Bioan. Nemusíme se obávat poškození zdraví,
nemusíme dodržovat žádné ochranné lhùty,
jeho úèinnost je nižší. V pøípadì boje proti agresivní houbì Sphaerotheca mors - uvae nemùžeme aplikací Bioanu nahradit klasickou chemickou ochranu, která má hlavní pùsobnost
25
pøed kvìtem angreštu. Lze je chápat jako doplòkovou ochranu v dobì dozrávání plodù.
Mechanická ochrana
Mechanická ochrana spoèívá ve vèasném
odstøihování vrcholových èástí letorostù s primární infekcí. Toto opatøení mùže zabránit rychlejšímu šíøení výtrusù na další èásti letorostù
a pøípadnì i na plody.
Napadené plody je tøeba z keøù ihned odstranit. Jsou nepoživatelné!
Po sklizni pod keøi a stromky opatrnì odstraòujeme spadené listí a èásti vìtvièek. U rybízu
èerného se doporuèuje provést vèasný prosvìtlovací øez, protože v øidších keøích se po vyøezání vìtví starších ètyø let nebo vìtví mechanicky poškozených omezí hnìdého padlí angreštu i sloupeèkové rzivosti rybízu. Vyzrání
døeva pro dobré pøezimování a výši výnosù
v pøíštím roce pomáhá vèasné pøihnojení pøedevším draselnými hnojivy.
Odrùdy
I v podmínkách a roènících vyššího rozšíøení hnìdého padlí angreštu lze pøi použití uvedených fungicidù úspìšnì pìstovat tradièní
velkoplodé odrùdy angreštu. Pokud se každoroèní preventivní a dokonalá chemická ochrana proti parazitické houbì Sphaerotheca mors
- uvae stane souèástí agrotechniky pìstování,
pak mùžeme sklízet zdravé a dobøe vyvinuté
plody i u oblíbených chutných velkoplodých
odrùd. Mezi tradièními odrùdami byl v roènících
vyššího rozšíøení hnìdého padlí angreštu zjištìn rùzný stupeò napadení.
K relativnì odolnìjším odrùdám lze zaøadit
´Bílý nádherný´, ´Zlatý fík´, ´Skvost´ i novou odrùdu ´Matys´.
V èeském sortimentu odrùd angreštu už
máme i odrùdy velmi odolné k napadení houbou Sphaerotheca mors - uvae. Byly pro tyto
úèely zámìrnì vyšlechtìny køížením klasických
odolnìjších odrùd s rezistentním druhem Ribes
divaricata, syn. Grossularia divaricata. V roce
2001 byly ètyøi odolnìjší zahranièní odrùdy zapsány do Státní odrùdové knihy. V pøedloòském
roce na podzim byly do Státní odrùdové knihy
zapsány další dvì takové odrùdy. Jedna z nich,
odrùda ´Prima´ je èeského pùvodu. Všechny
uvedené odrùdy jsou povoleny k prodeji.
Jsou to odrùdy: ´Invicta´, ´Prima´, ´Remarka´, ´Rixanta´, ´Rokula´, ´Rolonda´.
Spoleèným znakem všech tìchto odrùd je
jen støední velikost plodù. Nìkteré dosud mají
26
vyšší trnitost obrostu a nižší chuové vlastnosti
plodù ve srovnání s odrùdami ´Zlatý fík´ nebo
´Skvost´.
Invicta
Byla vyšlechtìna v Anglii. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je firma
Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny na
meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì
husté, obrost je støednì trnitý. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je slabá,
témìø lysá, v konzumní zralosti žlutavá. Chu je
navinulá, nevýrazná. Zraje ranì.
Prima
Byla vyšlechtìna v Èeské republice a registrována v roce 2003. Odrùdu vyšlechtil a udržuje Martin Vrána ze Zborovic. Koruny na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì
husté, støednì trnité, ale ve vrcholových èástech výhonù je trnù málo. Plody jsou støednì velké, elipsovitého až lahvicovitého tvaru.
Slupka je støednì tlustá, žlutavá, témìø lysá.
Chu je sladkokyselá, aromatická. Zraje støednì ranì.
Remarka
Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2003. Udržovatelem odrùdy je
firma Fytos Plzeò. Koruny na meruzalce zlaté
jsou kulovitého tvaru, vìtší, hustší, støednì trnité. Plody jsou støednì velké, kulovité až elipsovité. Slupka je slabá, tmavì vínovì èervená,
s nápadnì prosvítající nervaturou, lysá. Chu
je sladkokyselá, aromatická, zraje ranì.
Rixanta
Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je
firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny
na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì husté, støednì trnité. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je tlustší, žlutozelená, ochmýøená. Chu je navinulá. Zraje
støednì ranì.
Rokula
Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je
firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny
na meruzalce zlaté jsou kulovitého tvaru, støednì husté, dosti trnité, èasto i s trojitými trny. Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru. Slupka je slabší, vínovì èervená, s témìø neprosvítající nervaturou, ochmýøená. Chu je navinulá.
Zraje pozdnì.
Rolonda
Byla vyšlechtìna v Nìmecku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je
firma Starkl - zahradník s.r.o., Èáslav. Koruny
na meruzalce zlaté jsou polokulovitého tvaru,
øidší, s delšími výhony. Obrost je støednì trnitý.
Plody jsou støednì velké, elipsovitého tvaru.
Slupka je tlustší, tmavì èervená, ochmýøená.
Chu je navinulá. Zraje pozdnì.
Ceres
Byla vyšlechtìna v Polsku. U nás registrována v roce 2003. Udržovatelem odrùdy je Sempra, ŠS Velké Losiny. Keø je støedního vzrùstu,
støednì hustý. Hrozny jsou støednì dlouhé, bobule velké, støednì tuhé konzistence. Je to
støednì zrající odrùda.
Sortiment doporuèených odrùd lze rozšíøit také o dvì ranì zrající odrùdy, u kterých
však v roènících s vyšším výskytem hnìdého
Skvost
padlí angreštu je chemická ochrana nezbytByla vyšlechtìna v Èeské republice a regisná. Je to odrùda ´Démon´ a ´Focus´, obì èestrována v roce 1995. Byla vyšlechtìna a udržukého pùvodu. Byly vyšlechtìny a udržuje je
je ji Sempra, ŠS Velké Losiny. Koruny na meruSempra, ŠS Velké Losiny. Obì odrùdy mají výzalce zlaté jsou polokulovitého tvaru, støednì
borné chuové vlastnosti a ´Focus´ navíc i velihusté, støednì trnité, s nižším poètem trnù ve
ké bobule.
vrcholových èástech výhonù. Plody jsou velké,
pøevážnì elipsovitého tvaru. Slupka je støednì
tlustá, žlutozelená, témìø lysá. Chu je sladkoAgrotechnika nízkých tvarù
kyselá, aromatická. Zraje støednì ranì.
Matys
Byla vyšlechtìna v Èeské republice a registrována v roce 2001. Autorská práva k odrùdì
má Miroslav Matyska z Èerveného Kostelce,
který také odrùdu udržuje. Koruny na meruzalce
zlaté jsou polokulovitého tvaru, støednì husté,
støednì trnité, s nižším poètem trnù ve vrcholových èástech výhonù. Plody jsou velké, pøevážnì elipsovitého až lahvicovitého tvaru. Slupka
je slabší, tmavì èervená, témìø lysá. Chu je
sladkokyselá, aromatická. Zraje støednì ranì.
V sortimentu registrovaných odrùd rybízu
èerného mají vyšší stupeò odolnosti k hnìdému padlí angreštu odrùdy ´Triton´, ´Titania´, ´Ceres´. Vlastnost tìchto odrùd navíc doplòuje odolnost k napadení sloupeèkovou rzivostí rybízu
a vlnovníkem rybízovým. Tyto kvalitní odrùdy už
pravdìpodobnì v letošním roce na podzim doplní další zahranièní odrùdy stejných vlastností.
Titania
Byla vyšlechtìna ve Švédsku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je
Ing. Michael Kocman z Mnichova Hradištì. Keø
je vyššího vzrùstu, støednì hustý. Hrozny jsou
dlouhé, bobule velké, tužší konzistence. Zraje
pozdìji.
Triton
Byla vyšlechtìna ve Švédsku. U nás registrována v roce 2001. Udržovatelem odrùdy je
Ing. Michael Kocman z Mnichova Hradištì. Keø
je støedního vzrùstu, støednì hustý. Hrozny jsou
dlouhé, bobule velké, støednì tuhé konzistence. Je to støednì zrající odrùda.
ovocných rostlin na zahrádce
s ohledem na výživu
a bezplevelný stav
Prof. Vojtìch Øezníèek
ZF MZLU Lednice na Moravì
Vhodné prostøedí pro pìstování je zpravidla
vytváøeno cílevìdomou pùsobností èlovìka –
zahrádkáøe, bezprostøednì obdìláváním pùdy,
ale rovnìž i výbìrem a skladbou pìstovaných
rostlin. Fyzikální vlastnosti pùdy vytváøejí pøíznivou strukturu, jsou závislé na typu a druhu
pùdy a ovlivòují rùst i vývoj stromù.
Obdìlávání musí být voleno s ohledem na
stav pùdy a požadavky pìstovaných rostlin.
Každý zásah by mìl pøedstavovat optimální øešení pro zabezpeèení celé øady požadavkù –
vhodné vláhové pomìry, správný pomìr vody
a vzduchu v pùdì, zvyšování biologické èinnosti,
snížení nebezpeèí pùdní eroze apod.
U ovocných druhù - jádrovin, peckovin i ostatních - bývají kultivaèní práce nejèastìji soustøedìny do podzimního a jarního období. V podzimním zpracování pùdy lze spatøovat základní
agrotechnický úkon, pøi nìmž se mìní pomìry
mezi složkami pùdního prostøedí. Pùda se provzdušòuje, obrací, mísí, více èi ménì drobí
a nakypøuje. Dùležitá je kvalita zapravení organické hmoty do pùdy (chlévský hnùj, zelené
hnojení, kompost) i minerálních hnojiv, práškových, granulovaných, tvarovaných i kapalných.
Rozhodující je zejména hloubka rozmístìní
v pùdním profilu. V jarním období pøi optimální
vlhkosti pùdy urovnáváme povrch. Mìlké kypøení je vhodné pro likvidaci plevelù. Vlastním
27
kypøením nièíme plevelné rostliny podøezáváním èi vytahováním.
Plocha pro zpracování pùdy bývá znaènì
omezena, èasto je využívána pìstováním podplodin, zejména v krátkém období po založení
výsadby, kdy se koruny nezapojily. Podplodiny pøináší pìstitelsky zajímavý výsledek – sklizeò, avšak jejich pøítomnost ztìžuje kypøení
a udržování bezplevelného povrchu pùdy. Výbìr pìstovaných podplodin musí zohlednit
nároky vysazených stromù, nesmí jim konkurovat. Nevhodné jsou druhy hluboko koøenící,
ale i nároèné na živiny a vláhu. Èasté je použití
raných brambor, raných druhù zelenin, luskovin i jahodníku. Vìtšina z nich pak poskytuje
uspokojivý výnos, mají-li potøebnou dávku živin, vyrovnané vláhové pomìry, ale i dostateèné oslunìní.
Na malých plochách pro lepší využití pùdy
existují výsadby kombinované, u kterých se støídají rùzné pìstitelské tvary. Pozornost zasluhuje
i døívìjší uplatòování tzv. „plnièù” na slabì rostoucích podnožích s èasným vstupem do plodnosti a pozdìji následovala likvidace. Zpravidla
se jednalo o kombinaci zákrskù a vøeten nebo
ètvrtkmenù a vøeten.
Mnohé názory podporují i využití malých
ploch v patrech. Nejvyšším patrem je ètvrtkmen,
støedové patro tvoøí stromkový angrešt èi rybíz
a nejnižší patro slouží pro pìstování jahodníku,
zeleniny èi kvìtin. Zkušenosti s uvedeným typem výsadeb se rozcházejí, závisí na stanovištních podmínkách, na použité podnoži, tvaru, druhu, odrùdì i na stupni agrotechniky.
Dosud existují zpùsoby agrotechniky s uplatnìním u nízkých tvarù ovocných døevin, které
mùžeme zaøadit do skupiny s kultivací a bez
kultivace pùdy.
Do skupiny, kde se pùda kultivuje øadíme
èerný úhor (udržovaný po celý rok) a èerný úhor
s výsevem smìsek na zelené hnojení.
Do skupiny bez kultivace øadíme sežínané
zatravnìní a nastýlku (mulèování).
- Èerný úhor spoèívá v celoroèním udržení
pùdy bez plevelù, a to jak v tìsné blízkosti
vysazených stromù, tak i v meziøadí (podle
stupnì zaplevelení kypøíme 4 - 5x za vegetaci). Kypøení pùdy brzy zjara ovlivòuje vyzaøování tepla z pùdy (zvýšení teploty o 1 až
3 oC), což mùže zachránit tvoøící se úrodu
pøed poklesem teploty.
- Èerný úhor s výsevem smìsek na zelené
hnojení. Pùda se v jarním období pouze
kypøí. Luskoobilné smìsky (vikev, poluška,
28
hrách) se vysévají v polovinì èervna, kdy
následnì pøichází deštivé poèasí, smìska
rychle narùstá a po sklizni ovoce se zapraví
do pùdy. Pùda se obohacuje organickou
hmotou – zelené hnojení.
- Sežínané zatravnìní. Meziøadí se osévá
skupinou mìlce koøenících trav netvoøících
drny (kostøava èervená, lipnice obecná, psineèek výbìžkatý), pøíkmenný pás je ošetøován okopávkou èi herbicidy. Podmínkou
úspìšného použití je dostatek srážek (nad
600 mm) èi doplòková závlaha. Trávník se
sežíná 6 - 10x, nemá pøesáhnout výšku porostu 100 mm. Pokosená tráva se ponechává na místì, obohacuje pùdu organickou
hmotou. Doplòkové pøihnojení dusíkem je pro
zdárný vývoj prospìšné.
- Nastýlka (mulèování) udržuje vhodnou vlhkost pùdy a její strukturu. Pro nastýlání se
používá sláma, rašelina, drcená borka, plevel poseèený pøed kvìtem apod. Vrstva
organické hmoty bývá vysoká 100 - 200 mm.
Každoroènì lze pøistoupit k pøistýlce a tak
dosáhnout požadované vrstvy. Nastýlku lze
využít pro pokryv pùdy pod korunami, takže
odpadá rytí, obrývání, udržování bezplevelného stavu apod.
Použité zpùsoby by mìly vycházet z podmínek stanovištì, ale souèasnì i z možností pìstitele a požadavku pìstovaného ovocného druhu. Souèasnì by mìla být respektována zásada bezproblémového ošetøování až do tìsné
blízkosti kmene. V mladých výsadbách, kde ještì koøeny nezasahují do vìtší vzdálenosti, si
dovolíme hlubší zpracování pùdy do 150 mm.
U jabloní ve starších výsadbách pokládáme za
nebezpeèné pásmo, kde jsou rozmístìny silnìjší
koøínky ve svrchních vrstvách ve vzdálenosti
1,5 - 2,0 m od kmene. V písèitých pùdách se
tvoøí hlavní èást tìchto koøínkù hloubìji než
v pùdách t잚ích. Peèlivì obdìláváme pùdu kolem kmenù, zbavujeme ji plevelù tak, aby nedošlo k výraznému poškození koøenù. Poranìné koøeny se zacelí bìhem 20 - 30 dní. U jabloní je nejvhodnìjší termín pro zimní zpracování
2 - 3 týdny po sklizni. Pøes zimu se pùda ponechává hrubì zpracovaná, po oschnutí na jaøe
její povrch urovnáme a kypøením èi jiným zpùsobem zabraòujeme rùstu plevelù.
V souèasné dobì, kdy se pìstují na zahradách èi zahrádkách pøevážnì nízké tvary
s mìlkou a køehkou koøenovou soustavou, mùže
tradièní obrývání poškozovat koøeny a nemusí
být tedy pøínosem.
Pásová výsadba
výška do 2,5 m
šíøka do 2,5 m
životnost 15 - 18 rokù
í
ad
ziø
e
m
pøíkmenný pás
Stìnová výsadba
výška do 2,4 m
šíøka do 1,5 m
životnost 12 - 15 rokù
dí
ziøa
e
m
pøíkmenný pás
Jednoduché letní rady pro zdraví na
zahrádku a dovolenou
Mgr. Ivana Paukertová
(podle J. A. Zentricha)
Léto má být èasem tvoøivého odpoèinku, dozrávání a skliznì nejen na zahrádkách, ale
i v našich myslích. Radujeme se z kvìtù a plodù
a naším úkolem je nejen práce, ale i naèerpání
sil, zdraví a krásy pro další období. Aby nám to
nic nekazilo, pøipravila jsem pro vás pár tipù, jak
si poradit s drobnými i vìtšími potížemi, které
nás mohou potkat. Vybrala jsem ty nejjednodušší rady, které byly dlouhodobì provìøeny prostou lidskou moudrostí - prostì to, co vìtšinou
máme po ruce, co se dá snadno sehnat nebo
natrhat na záhonku èi za plotem pøi Vaší cestì
na dovolenou, èi na rekreaci na zahrádce.
Afty léèíme výplachy nálevem šalvìje nebo
smìsi citronu a medu anebo potíráme listy netøesku støešního.
Bércové vøedy omýváme bílým vínem a pøiložíme obklad z pryšce, nejlépe mandloòovitého, ale mùže být jakýkoliv.
Menstruaèní køeèe mírní nálev z kvìtù hluchavky bílé, nálev z nati kontryhele pomáhá pøi
øadì ženských potíží.
Na bolesti kloubù pøipravíme koupele rukou a nohou z borovicového jehlièí nebo udìláme obklad z èerstvého pomaèkaného listí podbìlu, devìtsilu nebo lopuchu, pùsobí i obklad
z koriandrového nálevu. Na jídelníèek zaøadíme želatinu a pijeme nìjaký ledvinový èaj.
Na bolesti v køíži pijeme nálev z bršlice kozí nohy a obden si udìláme koupel z nìkolika
hrstí kvìtù kopretiny vratièe.
Nevkusnì umístìné køeèové žíly, hemoroidy obkládáme odvarem z dubové kùry nebo
èerstvou natí vlaštovièníku. Po lžièkách pøes den
užíváme odvar z pelyòku èernobýlu (20 g na
1 l vody). Na jídelníèek zaøadíme pohanku
a dennì sníme bílou hmotu z oplodí jednoho
pomeranèe, citronu nebo grepu.
Pøi køeèích v žaludku pijeme kmínový nálev. Na køeèe konèetin pøipravíme koupel z koøene kapradì samce: rozdrcený koøen bez
oddenkù vaøíme ve 4 - 6 l vody dvì hodiny. Koupel nevyléváme a po pøihøátí použijeme ještì
3x další dny. Dbáme na dostatek hoøèíku a vitamínù E a B v potravì.
Kuøí oka obkládáme drcenými listy netøesku nebo rozchodníku.
Køeèové žíly ošetøíme koupelí z kapradì
samce nebo si pøipravíme mast z popence bøeèanovitého: do rozpuštìného sádla vhodíme hrst
nati. Druhý den zahøejeme a pøecedíme. Stejnì dobrá je i mast mìsíèková.
Pøi nedostatku mateøského mléka pijeme
nálev z fenyklu nebo mateøídoušky.
Na nadýmání pomáhá sníst po jídle 1-2 vìtvièky èerstvé petrželové nati.
Plísnì na nohou ošetøíme mastí nebo
drcenou natí z lichoøeøišnice vìtší, obkladem ze
svaøených borùvek nebo nálevem z výhonkù
maliníku. Také mùžeme nohy pravidelnì koupat v odvaru z bobkového listu, léèení napomùže i zasypávání dìtským zásypem po koupeli.
Prùjem se pokusíme zkrotit nálevem z šalvìje, nálevem z pùl lžièky skoøice nebo 4 høebíèkù.
Na støevní zánìty použijeme nálev z nati
saturejky nebo èerstvé borùvky.
29
Pøi bolestech v krku a angínì kloktáme vodou s citronovou šávou, nálevem z nati šalvìje, mateøídoušky, tymiánu, jitrocele nebo heømánku. Antibakteriální úèinky mají èesnek, cibule, køen, hoøèice, zelí, listy ostružiníku, na
petržele a kopøivy, jako antibiotika pùsobí i šalvìj, èerstvý ananas, zelený èaj, tymián a mateøídouška. Máme-li k dispozici lichoøeøišnici vìtší, pøipravíme výborný salát z jejích listù, pùsobí jako zbraò hromadného nièení na všechny
zánìty, tøeba i moèových cest.
Bronchitidu pomáhá léèit køen s medem,
vaøený drcený pórek s medem, èaj z jableèných
slupek nebo listù ostružiníku.
Zánìt dutin se pokusíme zahnat nálevem
z majoránky, bobkového listu nebo heømánku.
Na kašel si nachystáme následující smìs:
žloutek, lžíci medu a lžíci køenu. Nebo nakrájíme
cibuli, posypeme cukrem a poèkáme, až se vytvoøí léèivý sirup, stejnì tak zacházíme s èernou
øedkví. Dìtem dáváme na kašel nálev z jitrocele,
fenyklu, tymiánu nebo mateøídoušky. S dìtmi se
nám vùbec mùže pøihodit spousta nesnází.
Bodnutí hmyzem potíráme citronem, cibulí
nebo i octem.
Ekzémy omýváme nebo obkládáme nálevem ze zeleného èaje, listù oøešáku vlašského,
kvìtù mìsíèku a svìdí-li, nálevem tymiánu nebo
máty. Na pití dáváme lipový èaj a udìláme teplou koupel z pùl až 1 kg bramborového nebo
rýžového škrobu. Koupeme ètvrt hodiny, neosušujeme.
Drobné rány omýváme bílým vínem a pøikládáme obklad z pryšce, ránu vyèistí jitrocel
vìtší a zacelí jitrocel kopinatý. Vytvoøení jizev
zabráníme potíráním nálevem nebo mastí
z mìsíèku nebo netøesku. Pomáhá vysoký pøíjem vitamínu A, v létì bude na zahrádce nejblíž
asi mrkev.
Na modøiny a pohmoždìniny dáváme pomaèkané listy netøesku nebo èerstvou šávu
z petržele. Ošklivé barvì pohmoždìných míst
(modøinám) zabráníme èasto vymìòovanými
obklady z nálevu tymiánu nebo mateøídoušky.
Dìti s horeèkou nakrmíme malinami a udìláme jim nálev z bazalky, výhonkù malin. Vymaèkáme šávu z rajského jablíèka a podáváme po lžících. Døíve používaný postup je natøít
nemocné osobì èelo, dlanì a chodidla nohou
octem.
Popáleniny ochladíme pod studenou vodou
a pøekryjeme bílkem z vajíèka, drceným listem
netøesku, strouhaným bramborem nebo mrkví
a omýváme mìsíèkovým nálevem.
30
Spáleniny od slunce utiší obklady i omývání zeleným nebo èerným èajem, mùžeme je také natøít podmáslím, jogurtem nebo kyselým
mlékem.
Nyní si dejme trochu kosmetiky.
Na akné pøikládáme obklad z pomaèkaných
listù kapusty nebo salát vaøený v mléce. Barvu
vlasù zesvìtlíme nálevem z heømánku, tmavé
vlasy osvìžíme odvarem z listù oøešáku. Koupelí v tomto odvaru si také upevníme opálení,
jen musíme dát pozor, abychom nebyli strakatí:
koupel by mìla být velmi krátká a odvar by mìl
pùsobit na celém tìle stejnou dobu. Stejným
odvarem se zbavíme i lupù, bojí se také odvaru z listù vrby. Bìlovlasé dámy mohou podtrhnout své zralé pùvaby modrým pøelivem z nálevu kvìtù chrpy polní. Pokud nám vybyde nìco
èasu, zkusme si pøipravit elixír na vrásky: rozemeleme cibuli a vymaèkáme šávu. Rozemeleme kvetoucí na lilie bílé a opìt vymaèkáme
šávu. Smícháme stejné díly obou šáv, pøidáme stejné množství medu a dùkladnì promícháme, nejlépe v mixeru. Zahustíme pøidáním trochy roztaveného vèelího vosku. Prohøejeme na
vodní lázni, promícháme a uschováme v chladnu.
Každý veèer potíráme oblièej. Nervozitu a stres
zaženeme pitím zeleného èaje, který také zlepšuje èinnost mozku a pamì. Máme i další zbranì: zaútoèíme pitím èaje z jableèných slupek
a dennì vezmeme lžièku vlašských oøechù
v medu. Celkové regeneraci a zvýšení všech
životních sil napomáhá i užívání adaptogenù:
žen-šenu, eleuterokoku, klanoprašky. Tyto tinktury musíme poøídit v lékárnì. Dámy i pánové,
pokud své drahé nervózní a uštvané polovici
udìláte relaxaèní èaj z dobromysli, levandule,
bazalky nebo majoránky a pøipravíte uklidòující
a kosmetickou koupel z ovesných vloèek nebo
pøeslièkovou (na bolesti zad, nohou, bércové
vøedy) léèivou koupel, urèitì se vaše snahy neminou úèinkem. A ještì jedna rada pro pány:
pokud toužíte po ženské pøízni své milované,
udìlejte jí koupel z jetele nebo vojtìšky.
Takže bychom mìli být už všichni zdraví, spokojení a dobøe užít si léta, což vám všem pøeji.
Pìstování, sklizeò a sušení kvìtin
Ing. Èestmír Tvrzník,
Støední zahradnická škola Mìlník
Kvìtiny k sušení je skupina rostlin, která je
v podvìdomí zahradníkù i zahrádkáøù již dlou-
hou dobu. Jejích poèáteèní význam je ve vyplnìní nedostatku èerstvých kvìtin v zimním období a k výrobì trvanlivých vazaèských výrobkù hlavnì pro výzdobu høbitovù a pod.
Postupem èasu se sortiment rozšiøoval
a zpracování sušených kvìtin se stalo dùležitou obchodní záležitostí a zároveò zajímavým
koníèkem.
Sortiment pìstovaných rostlin k sušení vychází hlavnì ze skupin letnièek, trvalek, ale
i okrasných keøù a stromù. K tomu lze pøiøadit
i sušené rostliny z dovozu, které k nám rùzné
zahradnické i obchodní firmy dovážejí a jsou
bìžnì k dostání. Nepøehlédnutelné jsou také
rùzné zemìdìlské plodiny a materiály, sbírané
ve volné pøírodì.
Nároky.
Charakteristika nárokù tìchto rostlin je velmi podobná nárokùm skupin do které patøí. Letnièky potøebují humózní, záhøevné a výživné
pùdy s pH okolo 6,0 - 6,5.
Dùležité je hnojení. Pøed výsadbou lze pøidat pomaleji rozpustné plné hnojivo se všemi
základními prvky v dávce 30 - 50 gramù na 1 m2.
Nìco málo dusíku mùžeme pøidat i po zakoøenìní. Pozdìji se už pøihnojuje fosforem a draslíkem v pohotové formì. K pøihnojování lze použít i rychle rozpustná kombinovaná hnojiva
s vhodným pomìrem živin. Pozor na pøehnojení. V dobì vegetaèního rùstu musí být zajištìna èastìjší a vydatná zálivka. Od poèátku sklízení zaléváme ménì èasto hlavnì po jednotlivých sklizních. Tím podpoøíme vývoj a rozkvìt
dalších poupat.
U trvalek je dùležitá pøíprava pùdy. Pro pìstování vybíráme kvalitní, støednì tìžké, výživné pùdy, které mùžeme vylepšit dobøe rozleželým kompostem. Dùležité je pozemek zbavit
hlavnì vytrvalých plevelù. Je-li èas nebo jsou-li
plochy silnì zaplevelené, lze použít systémových totálních herbicidù (pø. Roundup). Minerální kombinovaná hnojiva s pomalou úèinností
se používají pøed výsadbou.
Zálivka je dùležitá hlavnì po výsadbì, dále
ji podøídíme potøebì jednotlivých druhù. V prùbìhu dalšího pìstování se hnojí v pøedjaøí kompostem a v prùbìhu roku pak minerálními hnojivy. Bìhem roku je dùležité kypøení, odplevelování a na podzim odstraòovaní nedokvetlých
kvìtenství a zbylých èástí stopek. V pøípadì že
trvalky srostou nebo zarostou vytrvalými plevely, je tøeba je vybrat, rozdìlit a nasázet na nové
stanovištì.
Rozmnožování.
Vìtšina letnièek se množí semenem. Nìkteré
je možné vysévat pøímo, jiné je nutné pøedpìstovat.
Letnièky s dlouhou pìstební dobou, nebo
choulostivé, vyséváme do skleníku s teplotou
18 - 20 °C výsevních misek nebo truhlíkù v lednu nebo v únoru. Tyto výsevy je možné pøi klíèení podpoøit pøisvìtlováním. Odolnìjší druhy
vyséváme do paøeniš. Po vyklíèení lze rostliny
pøepichovat do sadbovaèù.
Moderní zpùsoby množení poèítají s výsevem obalovaného semene do pøedpìstovacích sadbovaèù. Tyto sazenice se dají koupit
na trhu.
Pøímé výsevy letnièek potøebují mít dobøe pøipravenou pùdu. Pøíliš jemnì zpracovaná pùda
mùže zpùsobit slévání povrchu a vytváøení škraloupu a stejnì jako pøíliš hrubá struktura, bude
snižovat klíèivost vysetých semen. Doba výsevu závisí na mrazuvzdornosti rostlin. Choulostivé vyséváme tak, aby vyklíèily po 15. kvìtnu.
Odolné druhy se vysévají v dubnu, nìkteré
i v bøeznu. Pøed poèátkem zimy se mohou vysévat ostrožky apod. Po vyklíèení je nutné husté výsevy vyjednotit.
Trvalky, které mají dobøe klíèivá semena
s odpovídajícím pøenosem rodièovských vlastností se množí semenem. Technika výsevu je
podobná výsevùm letnièek. Musíme poèítat
s tím, že semenáèky rostou pomaleji a doba
pøedpìstování je delší, proto se mohou nìkteré
druhy vysévat do skleníkù. Po vyklíèení se pøepichují do kontejnerù a když narostou jsou pøipraveny k výsadbì.
Èastìji se u trvalek používají vegetativní zpùsoby množení. Nejvíce využívaným zpùsobem
je dìlení rostlin. Trvalky, které vytváøejí trsy se
rozdìlují nožem nebo rýèem na menší èásti,
které se sází do pøipravených nádob odpovídající velikosti. Doba množení je opaèná dobì
kvìtu. Èastým zpùsobem množení je øízkování. Polovyzrálé øízky se píchají do misek nebo
truhlíkù, mohou se pøikrýt sklem. Po zakoøenìní je postup stejný jako u semenáèù.
Výsadba a ošetøení.
Zpùsob výsadby se øídí druhem a zpùsobem
skliznì. Vìtšinu letnièek i trvalek sázíme na
záhony tak, aby byl dobrý pøístup pro ošetøení
a sklizeò. Po zakoøenìní i pøihnojíme, aby rostliny dobøe urostly. Pøi nakvétání se zálivka èásteènì snižuje. Pøedèasné kvìty u trvalek je
možné odstranit.
31
Sklizeò.
Pro sklizeò je dùležité poèasí a správné stádium sklízené èásti. Rostliny mají být po ranní
rose oschlé. Není dobré sklízet za deštivého
poèasí. Stádium vhodné pro sklizeò je u každého druhu jiné.
Ve stádiu poupat se sklízejí napø. pivoòky,
rùže apod. Polorozkvetlé napø. ostrožky, slamìnky, svìtlice, bìlotrn aj. Plnì rozkvetlé pak,
øebøíèek, nevadlec, statice apod. Vìtšina trav
se sklízí ve stádiu metání. Podrobnìjší informace jsou uvedeny v tabulce. Technika skliznì
závisí na druhu rostlin a velikosti ploch. V našich podmínkách mají pøednost ruèní metody.
Slamìnky (Helichrysum) u kterých se pro
vìtší výtìžnost štípají jednotlivé kvìty. Ty se pak
mohou napichovat na drát a suší se zavìšené.
Vìtšina rostlin se sklízí pøevážnì probírkou.
Stonky se øeží, støíhají nebo lámou napø. øebøíèky, statice apod. Jiné se mohou vytrhávat celé
i s koøeny pø. laskavec, nevadlec, len aj. Rozhodující je stav rozkvìtu celé rostliny. Štípané
kvìty se suší na sítech. Øezané nebo vytrhá-
vané se svazkují. Úvazky se musí udìlat tak,
aby se svazky po usušení nerozpadaly.
Sušení.
Sušení je zpùsob konzervace rostlin, aby
nedocházelo k poškozování pletiv mikroorganismy. Dùležitou podmínkou je udržení barvy
a pokud možno i vùnì. Trvanlivost barvy ovlivòuje druh rostliny, ale i zpùsob a rychlost sušení. Nejobtížnìji se udržuje vùnì.
Kvalita sušených rostlin. U pøirozených zpùsobù sušení je zapotøebí zajistit pohyb vzduchu
(prùvan) a zamezit pøístupu slunce a prachu.
Sušení nad radiátorem nebo jiným topným zaøízením zlepší kvalitu sušených rostlin. Svazky
rostlin se zavìšují na rùzné konstrukce do volného prostoru suchých místností, kùlen pùd
apod. Nìkteré druhy trav, kvìtenství èesneku,
plnokvìté pátery, mochnì se suší na stojato,
aby zachovaly pøirozený tvar. Usušené kvìty se
skladují v uzavøených krabicích, aby se na nì
neprášilo. Pøed použitím zejména køehké rostliny necháme mírnì navlhnout, aby se nelámaly.
Pøehled kvìtin k sušení z hlediska množení a zpùsobu sbìru
Rod, druh
Èeský název
Ageratum houstonianum MILLER
Agrostis nebulosa BOISS. et REUTER
Achillea filipendulina
Achillea ptarmica
Allium species
Amaranthus caudatus L.
Amarathus paniculatus
Ammobium alatum R.B R.
Avena sativa L.
Briza maxima
Bromus lanceolatus ROTH
(syn. Bromus macrostachys)
Bupleurum griffithi HOOK, ARN
(B. rotundifolium Griffiti)
Carthamus tinctorius L.
Celosia argentea L.
Consolida ambigua (L.) P. BALL et HEYW
(syn. Delphinium ajacis L.)
Consolida regalis GRAY
(syn. Delphinium consolida L.)
Craspedia globosa BENTH.
Delphinium cultorum
Dipsacus silvestris
Echinops ritro (syn. E. banaticus)
nestaøec mexický
psineèek mlžný
øebøíèek tužebníkovitý
øebøíèek brtrám
èesnek
laskavec ocasatý
laskavec
slamìnka køídlatá
oves setý
tøeslice vìtší
sveøep velkoklasý
32
Místo
Doba sklizeò
výsevu výsevu
skleník
pøímo
pøímo
pøímo
paø.
pøímo
pøímo
pøímo
III
IV-V
jaro
jaro
podzim
V
V
III-IV
IX-X
jaro
IV
P
C
P
P
P
C
C
P
C
P
P
pøímo
skleník
pøímo
IV
II
X-II
C
C
P
II
II
IV
jaro
P
P
P
P
prorostlík okrouhlolistý
pøímo
ostrožka straèka
pøímo
svìtlice barvíøská
nevadlec støíbrný
ostrožka znamenaná
kraspedie
ostrožka zahradní
štìtka lesní
bìlotrn
skleník
skleník
pøímo
X
X-II
P
P
Fibigia clypeata (L.) MEDIK.
(syn. Farsetia clypeata (L.) R.BR.)
Gomphrena globosa L.
Gomphrena haageana KLOTZSCH
Goniolimon tataricum
Helichrysum bracteatum (VENT.) ANDERS
Helichrysum cassinianum G AUDICH.
Helichysum subulifolium HARV.
Helipterum humboldtianum (GAUDICH .) DC.
Helipterum manglesii (LINDL.) F.V.MUELL.
Helipterum roseum (HOOK.) B ENTH.
Hordeum jubatum
Hordeum vulgare L.
Lagurus ovatus L.
Leonotis leonurus
Lepidium sativa
Limonium bonduellei (LESTIB. F.) KUNTZE
Limonium sinuatum (L.) MILLER
Linum usitatissimum L.
Lonas annua (L.) VINES et DRUCE
Lunaria annua L.
Moluccella laevis L.
Nicandra physalodes
Nigella damascena L. fl. pl.
Nigella hispanica L.
Nigella orientalis Transformer
Paeonia
Panicum capillare L.
Papaver somniferum L.
Pennisetum villosum R.BR. ex FRESEN .
Phalaris canariensis
Physalis alkekengii
Psylliostachys suworowii (REGEL) ROSHK.
Rosa - hybridy
Rudbeckia hirta L.
Salvia farinacea BENTH.
Scabiosa stellata L.
Senecio bicolor (WILLD .)TOD.
Setaria glauca
Setaria macrostachya
Solidago - hybridy
Sorghum nigricans
Tagetes erecta L. fl. plena
Tanacetum vulgare
Triticum aestivum
Typha angustifolia
Xeranthemum annuum L.
Zinnia elegans JACQ.
Zinnia haageana R EGEL
paø.
pestrovka
paø.
pestrovka Haageova
paø.
suchobýl tatarský
smil listenatý (slamìnka) paø.
paø.
paø.
smilek Humboldtùv
paø.
paø.
smilek rùžový
paø.
jeèmen
pøímo
jeèmen setý
pøímo
zajeèí ocásek vejèitý
paø.
pøímo
øeøicha setá
pøímo
limonka severoafrická
paø.
limonka chobotnatá
paø.
len setý
pøímo
bøinek roèní
paø.
mìsíènice roèní
paø.
skleník
lilík mochyòovitý
paø.
èernucha damašská
pøímo
èernucha španìlská
pøímo
èernucha východní
pøímo
pivoòka
proso vláskovité
pøímo
mák setý
pøímo
dochan huòatý
pøímo
lesknice
pøímo
mochynì tøešòová
limonka Suwerowova
paø.
rùže
tøapatka srstnatá
paø.
šalvìj pomouèená
paø.
hlaváè hvìzdicovitý
paø.
starèek cinerarie
sk/paø.
bér sivý
pøímo
bér
pøímo
celík „zlatobýl”
èirok èernající
pøímo
aksamitník vzpøímený
paø.
vratiè
pšenice obecná
pøímo
orobinec úzkolistý
suchokvìt roèní
paø.
ostálka lepá
paø.
ostálka Haageova
paø.
Místo výsevu: paø. = paøeništì, Sklizeò: P = probírkou, C = celá rostlina
II-III
III
III
jaro
III
III
III
III-IV
III-IV
III-IV
IV
IX-III
III
jaro
IV
III
III
II-III
III
III-IV
II-III
III
V
V
V
IV-V
IV
IV
IV
jaro
III
III
III
III
II-IV
IV
IV
III-IV
IV
IX-X
III-IV
III
III
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
C
C
C
P
C
P
P
C
C
P
P
C
P/C
P/C
P/C
P
P
C
P/C
P
P
P
P
P
P
P
P/C
P
P
P
P
P
P
C
P
P
P
P
33
PODZIM
Svùj význam v odborné výchovì ÈZS mají vedle školení a semináøù také odborné poradny.
Funkce nìkterých pøesahuje dokonce i vniøní svazovou organizaci a pøibližuje se široké veøejnosti. Je to napø. na svazových výstavách, kterých se ÈZS úèastní a je tomu i prostøednictvím
rozhlasu (napø. ÈR Praha a Hradec Králové). Pro toto roèní období si pøipomìòme alespoò tato
výroèí:
Felix Lisník, který v letech 1965 - 1980 pùsobil na tehdejším sekretariátu ÚV Svazu v Praze
jako vedoucí odbornì-propagaèního oddìlení, se narodil 13. záøí 1920. Byl velice aktivním
a obìtavým pracovníkem sekretariátu.
Václav Koch, zkušený praktický ovocnáø a zahrádkáø, se narodil 1. øíjna 1905 v Patøínì. Ve
Svazu pùsobil jako 1. místopøeseda po ustavujícím sjezdu Svazu a potom jako èlen tehdejšího
ÚV Svazu.
Jan Nitka, známý jako šlechtitel a školkaø, se narodil 22. listopadu 1906 v Tršicích. Na
organizování zahrádkáøské èinnosti se podílel již v Jednotì zahrádkáøù a pokraèoval ve Svazu.
Šarka slivoní a nebezpeèí latence
pøi výbìru výsadbového materiálu.
U broskvoní se na listech napadených šarkou objevují svìtlezelené až žlutozelené proužky, které úzce lemují žilky, nebo rùzné kresby,
Ing. Ladislav Vanìk
pøíznaky jsou zøetelné obvykle jen na starších
bazálních listech a v letních mìsících mizí. Na
ÚZA ÈZS 6. cyklus
plodech se vytváøejí barevné kroužky nebo
Šarka švestky je považována za nejzhoub- mapovité a mramorovité kresby, výjimeènì donìjší virózu ovocných døevin. Virus infikuje stro- chází k deformaci plodù.
my slivoní, merunìk a broskvoní a v posledních
U myrabolánu jsou na napadených listech
letech byl zjištìn i na višních a tøešních. Je to šarkou svìtlezelené difúzní skvrny nebo proužkarantenní choroba, která se epidemicky šíøí tam, ky. U èervenoplodých typù dochází v dobì dokde jsou její zdroje (hostitelské rostliny) a pøe- zrávání k vytváøení mramorovitých kreseb, ktenašeèi (zejména mšice).
ré v období plné zralosti mizí.
Síla (intenzita) pøíznakù šarky na listech
Šíøení této choroby napomáhá a to v nemalé
míøe také èlovìk, který množí nemocné pod- a plodech kolísá v závislosti pøedevším na citlinože, pøenáší chorobu nemocnými rouby a oèky, vosti jednotlivých druhù a odrùd, na klimatických
neodstraòuje napadené stromy, které jsou zdro- a povìtrnostních podmínkách stanovištì. U slijem infekce a neprovádí chemickou ochranu voní jsou listové pøíznaky šarky nejzøetelnìjší od
proti vektorùm. Výsledkem je snížení produkce poloviny až konce kvìtna do poloviny èervence.
švestek u nás o 83,4 % a ohrožení pìstování me- Vysoké letní teploty tlumí jejich intenzitu a zpùrunìk a broskvoní. Pøedevším u švestek a po- sobují jejich maskování. Rovnìž silné napadení
lošvestek se objevují typické pøíznaky na listech stromù mšicemi nebo sviluškami mùže pøekrýt
a na plodech a zejména plody pravých švestek pøíznaky šarky, které se pak stávají nezøetelnými.
Vizuální prohlídka stromù èasto nestaèí
jsou velmi poškozeny znetvoøením a pøedèasným opadem. Slívy, renklódy a mirabelky jsou k hodnovìrným závìrùm o jejich zdravotním starovnìž infikovány, avšak napadení a projev vu. Potvrzení skuteèného zdravotního stavu
pøíznakù na listech a plodech jsou rùzné síly, v tomto pøípadì by bylo možno provést pomocí
podle stupnì snášenlivosti (tolerance) jednotli- testù na speciálním pracovišti. Testy na pøítomnost viru šarky jsou nìkolikerého druhu.
vých druhù.
U merunìk se na listech napadených šarkou
Test ve volné pøírodì (v testovací školce se
objevují svìtlezelené skvrny, kroužky nebo prouž- uskuteèòuje na døevitých indikátorech, jimiž roky. Na plodech napadených merunìk jsou zøe- zumíme odrùdy, které i po slabé infekci projetelné mramorovité kresby, plody mohou být zhr- vují velmi výrazné pøíznaky zkoumaného viru
bolacené nebo i silnìji deformované, výjimeènì a to velmi brzy, napø. odrùda švestky ´Požegadochází k nekrózám dužniny. Na peckách se èa´ nebo naše švestka domácí ´Bystrická´). Ješobjevují svìtlé skvrny a kroužky, což je rozhodu- tì rychlejší je serologický dùkaz šarky metodou
jící znak ochoøení u tohoto ovocného druhu.
ELISA (Enzyme linket immunosorbent assay),
34
nebo elektronovou mikroskopií, pøípadnì metodou molekulární. Nepøesnost stanovení ochoøení stromù švestky ´Domácí velkoplodé´ virovou šarkou ukazuje i pøíklad pokusu, který jsme
provedli v okrese Uh. Hradištì.
V roce 2002 jsme se obrátili na pìstitele, aby
vytipovali stromy, na kterých se neprojevují
pøíznaky onemocnìní virovou šarkou a stromy
pravidelnì plodí. Okres Uh. Hradištì je jinak
plošnì zamoøen virovou šarkou švestek. Od
4 pìstitelù byly dodány vzorky listù ze 14 stromù. Tyto vzorky byly testovány na pøítomnost
viru šarky švestek serologicky metodou ELISA
ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzynì. Ze 14 vzorkù byla pozitivnì zjištìna pøítomnost stromù viru šarky v 7 pøípadech,
u 7 stromù byly výsledky negativní. Tento pokus ukazuje na to, že i v lokalitách zamoøených
virovou šarkou se vyskytují stromy švestky ´Domácí velkoplodé´, které nejsou infikovány touto
chorobou. Ale také zaruèenì potvrzuje domìnku, že zahrádkáøi èasto nejsou schopni rozpoznat prùbìh choroby u stromù se slabými pøíznaky nebo dokonce latentní formu prùbìhu
choroby. Tyto stromy se však stávají zdrojem
infekce virové šarky.
V našich podmínkách je základním opatøením v boji proti šarce zajištìní výroby zdravého
množitelského a výsadbového materiálu a výsadba rezistentních odrùd. Výbìr je však v souèasné dobì minimální. U švestek je to odrùda
´Jojo´, u merunìk ´Harleyne´, ´Veecot´, ´Goldrich´, u broskvoní ´Envoy´, ´Favorita Morettini´.
Vzhledem k tomu, že šlechtitelské postupy jsou
nákladné a zdlouhavé, musíme sáhnout i po odrùdách tolerantních pøípadnì s urèitou odolností
k onemocnìní virovou šarkou. U švestek a pološvestek jsou to perspektivní odrùdy: ´Elena´,
´Katinka´, ´Hanita´, ´Herman´, ´Presenta´, ´Tegera´, ´Pitestean´, ´Tipala´, ´Top´, ´Tophit´, ´Topking´, ´Topper´, ´Felsine´, nebo u nás již dobøe
známé ´Stanley´, ´Anna Spät´, ´Èaèanská najbolja´, ´Èaèanská lepotica´, ´Gabrovská´, ´Hamanova´ apod.
Citlivé odrùdy na šarku napø. švestka ´Domácí velkoplodá´, ´Vlaška´, ´Lützensachsenská´
atd. mùžeme vysazovat jen tam, kde je možno
zajistit dostateènou izolaèní vzdálenost od zdrojù infekce (1000 m na návìtrné a 500 m na závìtrné stranì) a provádìt pravidelnou chemickou ochranu proti mšicím.
Úspìšné výsledky pøi pìstování zejména
„modrého“ ovoce mohou pøinést jen stromy udržované v dobrém výživném a zdravotním stavu.
K tomu musíme vytváøet základní pøedpoklady. Na podzim, pøípadnì v pøedjaøí pøihnojit plným minerálním hnojivem (Cererit, NPK,
speciální hnojivo na stromy), každý druhý rok
povápnit.
Podle zkušeností mnohých ovocnáøù je významným prvkem k pravidelné plodnosti švestek i organické hnojení. Velmi dùležité je, kromì ochrany proti mšicím, též ošetøení proti pilatkám a obaleèùm. Jen komplexní pøístup, který
spoèívá ve výbìru vhodné odrùdy, použití zdravého výsadbového materiálu a správná výživa
a ochrana stromù na stanovišti, mùže vést
k uspokojivé a pravidelné plodnosti peckovin na
našich zahrádkách.
Pøemìna dusíkatého vápna v pùdì
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Zvláštní postavení mezi dusíkatými hnojivy
zaujímá dusíkaté vápno (20 % N a 50 % CaO),
protože pøi jeho pøemìnì v pùdì vznikají pøechodnì meziprodukty, které pùdu oèisují od
vìtšiny škodlivých hub a klíèících plevelù a jsou
škodlivé i pro rostliny. Dusíkaté vápno je proto
urèeno k základnímu hnojení pøed setím nebo
výsadbou a vzhledem k toxickým meziproduktùm pøi jeho rozkladu ho musíme do pùdy zapravit s pøedstihem minimálnì 14 dnù. Je nenahraditelné pøi pìstování zeleniny a kvìtin ve
sklenících a košálovin na záhonech, kde se
vyskytuje hlenka kapustová.
Dusíkaté vápno se v pùdì pøemìní na amonný a dusiènanový dusík. Tato pøemìna probíhá
stupòovitì a pøitom vznikající meziprodukty
a koneèné produkty jsou pøíèinou jeho mnohostranné výživáøské a ochranáøské úèinnosti.
Schéma pøemìny dusíkatého vápna v pùdì je
následující:
dusíkaté vápno
(kyanamid vápenatý)
hydroxid
vápenatý
kyanamid
dikyanamid
moèovina
amonný dusík-NH 4+
dusiènanový dusík-NO3-
35
Po aplikaci se kyanamid vápenatý, obsažený v dusíkatém vápnu, rozkládá vlivem pùdní
vlhkosti nejprve na kyanamid a hydroxid vápenatý. Pøi této reakci vznikající meziprodukt kyanamid se pøemìòuje pøes moèovinu na amonný a dusiènanový dusík. První stupeò rozkladu
(tvorba kyanamidu) závisí na pùdní vlhkosti.
Další procesy - tvorba moèoviny a amonného i dusiènanového dusíku - jsou spojeny s mikrobiální èinností pùdy a tím závisejí na všech faktorech, které ovlivòují aktivitu mikroorganismù.
Vzniklý amonný dusík se potom, pokud není pøímo pøijatý rostlinami, pøemìní dalšími mikrobiálními nitrifikaèními procesy na dusiènanový dusík.
Ve schématu je uveden také vznik dikyandiamidu. Jeho množství je sice malé, ale má
význam pro celkový prùbìh. Dikynadiamid, stejnì jako kyanamid brzdí nitrifikaci, to znamená
pøemìnu amonného dusíku na dusiènany, kterou vyvolávají mikroorganismy.
Toto zpomalení nitrifikace je výhodné, nebo
dusík zùstává déle ve formì ammonia (NH4+)
a tak vede u mnoha rostlin k žádoucí výživì touto formou dusíku. Kromì toho nepodléhá amonný dusík ztrátám vyplavením nebo denitrifikací,
jak je to možné u dusiènanového N.
Z popsaného procesu pøemìny je zøejmé, že
dusíkaté vápno se zcela pøemìní na amonný
a dusiènanový dusík. Použití dusíkatého vápna buï jako hnojiva nebo pøípravku na ochranu
rostlin nevede proto k zneèištìní pùdy a ani
k obohacení sklizòových produktù neznámými
a nežádoucími chemickými látkami.
Pøi použití dusíkatého vápna hraje velkou roli
èasové období, bìhem kterého probìhnou procesy pøemìny. Abychom správnì zvolili termín
aplikace, musíme pøedevším odhadnout, kdy
zaèíná hnojiváøský úèinek a pøi použití jako pøípravku na ochranu rostlin jak dlouho trvá tzv.
kyanamidová fáze.
Faktory
Pøemìnu
podporují brzdí
Vlhkost pùdy
malá
x
optimální
x
vysoká
x
Teplota pùdy
nízká
x
vysoká
x
Aktivita pùdy
biologicky aktivní
x
neèinná
x
Zpùsob aplikace se zapravením do pùdy x
bez zapravení
x
Je obtížné uvést pøesné období pro pøemìnu dusíkatého vápna. Za velmi pøíznivých pod-
36
mínek trvá jen nìkolik dnù, mùže se však prodloužit i na øadu týdnù. Vtabulce jsou uvedeny
nejdùležitìjší faktory a jejich vliv na rychlost
pøemìny.
Odborné poradny ÈZS
Mgr. Bohumír Muchka,
odb. poradna ústøedí ÈZS Praha
Jedním z nejdùležitìjších cílù ÈZS je zvyšování odborné úrovnì èlenù. Dìje se tak mnoha
rùznými formami odborného školení poøádaného základními organizacemi, vyšší formou jsou
pak oblastní školení a nejvyšší Ústøední zahrádkáøská akademie. Velkou pomocí pro èleny svazu jsou jistì i výstavy výpìstkù, odbornì zamìøené exkurze, praktické ukázky na zahradách,
pøednášky okresních odb. instruktorù a referentù. Nezastupitelnou úlohu plní rovnìž èasopis
„Zahrádkáø”, bohatý výbìr odborných publikací
z edice nakladatelství „Kvìt” a velmi oblíbené
poøady se zahrádkáøskými odborníky v Èeském
rozhlase i Èeské televizi.
Pøes všechny možnosti získání vìdomostí
o pìstování zahradních rostlin, odrùdách ovoce, ochranì proti chorobám a škùdcùm, výživì
apod. bývá však osobní styk zahrádkáøe s odborníkem o pìstitelských problémech, které ho
trápí, tou nejúèinnìjší formou. K tomu jsou nejvhodnìjší odborné poradny v sekretariátech
územních rad ÈZS. Mají v našem Svazu dlouholetou tradici. Rád vzpomínám na porady s pø.
Polickým, Novotným, Mojžíšem, Dr. Bouchalem
a s mnoha dalšími, bohužel dnes již nežijícími,
nadšenými zahrádkáøskými odborníky, kteøí své
celoživotní vìdomosti i zkušenosti rádi poskytovali èlenùm i široké veøejnosti.
Po øadu let - zhruba od 70 let uplynulého století - pùsobila v sekretariátì bývalého okresního výboru Praha západ odborná poradna, kam
pøicházeli nejen zahrádkáøi našeho okresu, ale
mnozí pìstitelé i populární osobnosti, napø. herci
pan Lackoviè, Sedliský, èastým návštìvníkem
byl i takový herec jako pan Ráž, skromný a milý
èlovìk.
Poradnu v Plavecké ulici poblíž Vyšehradu
zakládali a s nadšením vedli pøátelé Dr. Lyer,
Pospíšil, Marek, na které již jen vzpomínáme
a spolu s nimi i iniciátor založení RNDr. Peleška.
Poèátkem devadesátých let, po ustavení
územních rad se pøestìhoval i sekretariát do
budovy ústøedí ÈZS v Praze 3, Rokycanovì ulici 15, a i tam jsme obnovili tradièní odbornou
poradnu, pøijali rádi výzvu rozšíøit pùsobnost pro
celý nᚠSvaz. Díky propagaci v Èeském rozhlase i televizi se poèet návštìvníkù i telefonických a písemných dotazù stále rozšiøuje a za
deset let trvání poradny, jsme jich øešili, jak o tom
svìdèí dokumentace, více než 8500!
Poradnu je možno nejlépe navštívit osobnì,
nebo svùj dotaz telefonovat vždy v pondìlí a ve
ètvrtek v dobì od 14,00 - 16,00 hod na uvedené adrese, nebo tel. èísle 222 781 620. Vždy je
nutno pøinést ukázku èásti poškozené, nebo
nemocné rostliny, pokud to lze v èerstvém stavu uchované napø. v mikrotenovém sáèku, pøípadnì, jedná-li se o škùdce i nìkolik v malé
sklenièce (od lékù). Na telefonické a písemné
dotazy je možno reagovat jen pokud jsou podrobnì popsány pøíznaky a i tak je možno vyhovìt pouze informativnì. K urèení odrùd ovoce je nutno pøinést vždy tøi plody prùmìrné
velikosti, vyzrálé, nepoškozené, nejlépe i s èástí
letorostu a listy. Nejvíce ovšem tazatele zajímá
jak, kdy a èím mohou ochránit poškozenou rostlinu nìkterým z mnoha chemických, biologických prostøedkù, jak pìstitelskými zásahy,
správnou výživou mohou omezit nebezpeèí napadení rostlin.
Snahou poradny, kterou vede známý popularizátor zahrádkaøení RNDr. Stanislav Peleška se spolupracovníky, je pomoci radou, zkušenostmi a znalostmi uspokojit tazatele. Obtížnìjší problémy konzultujeme s našimi pøedními
odborníky, v poradnì jsou k dispozici nejnovìjší odborné publikace.
Práce v poradnì není jednoduchá. Vyžaduje nemalou míru vìdomostí, zkušeností z vlastní zahrádkáøské praxe, trpìlivost, rychlé reagování a pøátelské jednání. Naší snahou je, aby
návštìvníci odcházeli od nás uklidnìni a s vìdomím, že je možno pomoci napadeným rostlinám a jakými prostøedky, ale ne za cenu nešetrného zásahu do pøírodního prostøedí i k sobì.
Rádi bychom, aby naši poradnu využívalo
ještì více zájemcù z øad èlenù ÈZS, pro které
jsou porady bezplatné, ale rádi vítáme i ostatní
pìstitele, milovníky zahrádkaøení.
nikdy nekonèící monology, dialogy, diskuze, pøenášky a další povídání z front, èekáren, nádraží, prostøedkù hromadné dopravy - prostì odevšad, kde se lidé potkávají a shromažïují.
Na zahrádce podobnì jako v zemìdìlství se
projevuje nevyzpytatelný faktor, kterým je poèasí. Každý rok je svým zpùsobem jiný. Teploty, srážky (zvláštì ty kroupové mnohdy bolí),
sucho, vichry a tajfuny. S tím jsou spojené invaze chorob a škùdcù, a to všechno dává zahrádkáøskému èinìní nádech improvizace, která ne
vždy skonèí kýženým úspìchem. Z toho všeho
není mnohdy „chytrý“ zkušený ostøílený zahrádkáø, natož zaèáteèníci, kterých ovšem není, na
škodu oné pomyslnì pøedávané štafetì, mnoho. K problematice chorob a škùdcù se pøidají
pochyby z oblasti hnojení a výživy a následky
v podobì rùstových anomálií. Jdeme-li dále jako
po èervené niti zahrádkáøskými základy, narazíme na výbìr odrùd, ve všech oblastech zahrádkáøské „výroby“. To je oøíšek, podporovaný reklamami a se vstupem do unie se z nìho
stane víc než oøech.
Popsal jsem jen skromný výèet protivenství,
která èekají na všechny, kteøí se pustí do toho
zaèátku, vysetí nebo výsadby, a chytí je to do
té míry, že pokraèují rok, dva, tøi, ètyøi, pìt desetiletí a také i déle v nerovném a nikdy nekonèícím boji.
Recept, jak to všechno zvládnout, je - èi
spíše není žádný. I když - podívám-li se zpátky
tìch nìkolik desítek let, kdy se pohybuji mezi
„lidem“ zahrádkáøským, musím øíct èi napsat,
že mnohdy pomùže solidarita, sounáležitost.
Ostatnì už to øekl nìkdo pøede mnou: sdìlené
neštìstí jest polovièní trablí a naopak sdìlená
radost se zvyšuje nìkolikanásobnì, i když
v souèasné dobì? Ono nìkdy ani tak nejde o ta
kila sklizených plodù, ale o tu pohodu, kterou
na zahrádce prožíváme nehledì na roèní období a náladu partnera èi partnerky. A ten bonus v podobì èerstvých, šavnatých, orosených
plodù, tøeba poránu je tou pomyslnou tøešnièkou, troufám si napsat, že neèervavou na dortu
našeho snažení.
Zahrádkáøe poznᚠrázem....
Správné používání zelenin,
obsahujících kyselinu šavelovou
Josef Hrstka, ÚZA ÈZS 4. cyklus
Doc. Ing. Ivan Malý, CSc., MZLU Brno
a to nejen na zahrádce, kde ho charakterizuje èapkovsky zdaøile vyvedený hluboký pøedKyselina šavelová je dikarboxylová alifaticklon. Zahrádkáø se projevuje také pøi každé ká kyselina, která je bìžnou složkou zeleniny,
pøíležitosti a kontaktu s jinými lidmi. Znáte ony ovoce i dalších potravin rostlinného pùvodu.
37
Jedná se o pomìrnì agresivní organickou kyselinu, která s vápenatými ionty tvoøí nerozpustný šavelan vápenatý, což mùže za urèitých
okolností vážnì poškodit metabolismus vápníku u èlovìka. Pøi nízkém pøíjmu Ca a vitamínu
D dochází k interferování vápníku kyselinou
šavelovou, proto ji øadíme mezi tzv. antinutrièní látky. Je potøeba pøi konzumaci zeleniny s vyšším obsahem kyseliny šavelové zajistit souèasnì konzumaci dalších potravin s vyšším obsahem Ca jako napø. mléèné výrobky. Nejvyšší
obsah kys. šavelové je u špenátu 5400 až
9800 mg.kg-1, u revenì 2300 - 9600 mg.kg-1,
podstatnì nižší, který pøi konzumaci bìžného množství nemùže zpùsobit nìjaké potíže
je u salátové øepy 300 - 1300 mg.kg-1, zelí
130 - 1250 mg.kg-1, brokolice 100 - 500 mg.kg-1,
mrkve 10 - 550 mg.kg-1, zelené fazolky 200 až
450 mg.kg-1, rajèat 100 mg.kg -1.
V dalších u nás èasto konzumovaných potravinách je napø. v èaji 6500 - 7000 mg.kg-1,
kakau 3380 - 4400 mg.kg-1. V podstatnì menším množství v kávì - 580 mg.kg-1. V malém
množství je obsažena i ve vínì a pivì.
Je známé, že podstatnì nižší je obsah kyseliny šavelové napø. u revenì na poèátku skliznì, v kvìtu, a nejvyšší v závìru skliznì v èervenci. Pøi konzumaci napø. revenì bychom mìli
sníst kompotu misku, závinu 1 - 2 kousky. Pøi
pøípravì špenátu je možné pøi kuchyòském
zpracování použít napø. mléko. Pokud je nìkdo
zvl᚝ citlivý na kys. šavelovou, mìl by se konzumaci revenì a špenátu vyhnout. Špenát lze
pøipravit i z listové èepele mangoldu, kde je obsah kyseliny šavelové 5 - 8 x nižší, nebo listových èepelí èínského zelí (var. rosularis) s nízkým vzrùstem a tmavì zelenou listovou èepelí,
kde je obsah kys. šavelové 100 mg.kg-1 tzn.
bezvýznamný.
Køen na zahrádce
Doc. RNDr. Eva Pekárková
Køen patøí k nejznámìjším koøeninovým rostlinám domácího pìstování. Pochází z jihovýchodní Evropy a západní Asie, Øekové ani
Øímané jej neznali. Pìstovali jej však starovìcí
židé. Ve støední Evropì zdomácnìl až zásluhou Slovanù. Pøesvìdèivým dokladem o tom
jsou i nìkteré dnešní cizojazyèné názvy køenu:
nìmecky Kren, francouzsky cran.
Køen roste odedávna planì ve vlhkých pùdách podél potokù. Ten je však v kuchyni nevy-
38
užitelný pro nepøíjemnì pálivou chu svých tenkých rozvìtvených koøenù. Pro kuchyò se proto pìstují kulturní typy na zahrádkách a bìžnì
se prodávají v obchodech. Naše zemì má
v pìstování køenu dávnou tradici. Køen z Malína u Kutné hory se už v 17. století dokonce vyvážel. Velmi tlusté oddenky, které vyžaduje trh,
se však vìtšinou znaènì liší od tìch, které si
vypìstují sami zahrádkáøi. Pøíèina spoèívá ve
zpùsobu pìstování.
Køen je mohutná vytrvalá rostlina asi 150 cm
vysoká, s dlouhými lesklými listy a bohatì rozvìtveným kvìtenstvím bílých vonných kvìtù,
z nichž se vytváøejí kulovité šešulky. Klíèivá semena se u pìstovaných rostlin obvykle nevyvinou, proto se rozmnožují výhradnì vegetativnì
z koøenových oddenkù. Na klima je køen nenároèný, potøebuje však vlhkou humózní pùdu.
Tlusté oddenky, které jsou užitkovou èástí køenu, mají nažloutlou pokožku a bílou dužninu.
Jejich chu je výraznì ostrá, køen je totiž nejpalèivìjší rostlinou ze všech brukvovitých. Nepøíjemnou pálivost získává však pouze v suchém prostøedí pøi nedostatku živin. Typickou
chu koøenùm dodává hoøèièná silice uvolòovaná z glykosidu sinigrinu. K uvolòování však
dochází až pøi narušení bunìèných stìn, napø.
krájením nebo strouháním. Oddenky jsou zdravotnì cenné i vysokým obsahem vitamínu
C, z minerálií pak draslíku, železa a síry.
Zvláštì významná je pøítomnost antiseptických fytoncidù, které jsou základem využití
køenu jako konzervaèního prostøedku, napø. pøi
sterilovaní salátové øepy, zelí nebo okurek.
Vzhledem k intenzivní chuti a urèité dráždivosti
je tøeba využívat jej v kuchyni jen støídmì. Køen
sice nepatøí do oficiálního seznamu léèivých
rostlin, jeho pøíznivý vliv na sekreci zažívacích
šáv, na žluèové cesty a také jeho moèopudné
úèinky jsou však nesporné. Známé jsou také
v lidovém léèitelství døíve používané placky
z rozstrouhaných koøenù proti reumatizmu.
K pìstování se dnes využívá jedinì kvalitní
odrùda ´Krenox´, vyšlechtìná výbìrem a køížením kulturního køenu v Olomouci v r. 1967. Vyniká nejen vhodným tvarem koøene, ale pøedevším jemnou, nasládlou, i když výraznou chutí
a koøenitou vùní. Vytrvalý charakter a nenároènost køenu svádí pìstitele k tomu, že nechávají
rostliny na jednom místì po øadu let. Koøenové
oddenky, které z takových rostlin bìhem vegetace pro spotøebu nebo na podzim pro uskladnìní odkopávají, jsou pak tenké, vìtvené, vláknité, špatnì skladovatelné a obtížnì zpraco-
vatelné. Tlusté válcovité oddenky se získají pouze jednoletým, maximálnì tøíletým pìstováním.
Pìstování zaèíná získáním vhodných oddenkových øízkù. Na podzim pøi sklizni vyberte
z odkopaných koøenù ty, které jsou 0,5 - 1 cm
tlusté a uložte je pøes zimu ve sklepì v písku.
V bøeznu z nich pak odrhnìte tenké koøínky
a rozøežte je na kousky 25 - 30 cm dlouhé, které budou sloužit jako øízky k výsadbì. Vysazují
se mírnì šikmo do hloubky 15 cm na vzdálenost asi 60 cm. Horní konec øízku, odpovídající
pùvodnímu vegetaènímu vrcholu, musí pøitom
smìøovat k povrchu pùdy, aby mohl rychle vyrùst nad zem a vytváøet listovou rùžici. Osvìdèuje se proto oznaèit si øízky už pøi úpravì odrhnutím tak, že spodní konec øízku, který bude
smìøovat dolù a budou se na nìm tvoøit koøeny,
seøíznete šikmým øezem. Tvorbì kvalitních oddenkù velmi pøispìje, když rostliny zbavíte kvìtenství a nenecháte je vykvést. Oddenky se
sklízejí na podzim, když vnìjší listy zaèínají
hnìdnout, a ukládají se k zimní spotøebì. Uložené ve sklepì v písku vydrží až do jara. U dvouletých nebo tøíletých rostlin lze odkopávat silnìjší oddenky i bìhem vegetace.
Rostliny køenu se množí samovolnì i z tenkých koøínkù, zbylých v zemi po sklizni. Má-li
se po likvidaci køenového porostu pøedejít nežádoucímu zaplevelení následné kultury, je tøeba v øíjnu všechny rostliny vyrýt, oddenky
uskladnit ve sklepì a na jaøe z nich vybrat tenké oddenky pro získání øízkù k výsadbì na jiném místì. V malé zahrádce je zaplevelení
možné zabránit i tak, že se køen pìstuje v nádobì s drenáží o objemu alespoò 10 l, kterou
zapustíte až po okraj do zemì. Výhodou tohoto
zpùsobu je, že rostlina vytvoøí žádoucí kratší
a tlustší koøeny.
Pak už staèí jen pochutnávat si na chutných
pøílohách, pomazánkách èi krémech ze strouhaného køenu samotného nebo v kombinaci se
šlehaèkou èi jablky, které výraznì ochutí maso,
uzeniny èi ryby. Nebo použít køen do omáèky
køenové, tatarské èi jiné.
Správné používání chlévského
hnoje na zahrádce
Ing. Miroslav Kalina, CSc.
Chlévský hnùj mají pøímo k dispozici jen ti
zahrádkáøi, kteøí chovají domácí zvíøata. Pøitom
jde vìtšinou o hnùj od drobných zvíøat. Chlévskou mrvou nazýváme smìs pevných a zèásti
tekutých výkalù domácích zvíøat a steliva. Tato
smìs látek postupnì zraje na hnojišti a po uzrání
vzniká chlévský hnùj.
V tabulce je pøehled o složení a množství
mrvy od nejdùležitìjsích druhù drobných zvíøat.
Pro srovnání jsou uvedeny údaje pro mrvu skotu, koní a prasat. Mrva vìtšiny malých zvíøat,
zejména trus drùbeže, obsahuje více živin než
mrva velkých zvíøat, je èasto sušší a obsahuje
více organické hmoty. Øíká se také, že je „ostøejší“. Na to musíme dbát zejména na lehkých
pùdách. Zejména mrva (èerstvý hnùj) ze stáje
se nesmí používat bezprostøednì pøed nebo
dokonce bìhem vegetace.
Protože dennì se vìtšinou od tìchto zvíøat
získává jen malé množství, musíme mrvu ukládat na hnojistì. Zásadnì bychom nemìli dávat
mrvu v kyprém stavu na hromadu. Již zápach
nám prozradí, že se pøitom ztrácí dusík (zápach
po èpavku). Kromì toho mrva vysychá zejména na malé hromadì a nakonec je bezcenná.
Støední složení chlévských mrv a prùmìrná produkce mrvy
Druh zvíøat
Prùmìrný hnùj
Mrva skotu
koní
prasat
ovcí
koz
králíkù
slepic
hus
voda
77
75
71
72
68
70
71
65
70
*pøi celoroèním ustájení
Složení mrvy v %
organická hmota
N
17
20
25
25
30
30
28
30
20
0,54
0,45
0,58
0,45
0,85
0,40
0,52
1,70
0,80
P2O5
0,25
0,25
0,28
0,19
0,30
0,48
0,45
1,60
1,00
(od rùzných druhù zvíøat)
K2O
0,70
0,50
0,53
0,55
0,67
1,12
1,12
0,90
0,80
Produkce mrvy kg/zvíøe
dennì
roènì *
42,0
33,0
7,0
2,0
2,40
0,40
0,05
0,11
15 000
10 000
2 000
700
800
140
20
35
39
Mrvu bychom mìli ukládat tak, abychom co
nejvíce omezili nevyhnutelné ztráty organické
hmoty a živin.
Je-li produkce chlévské mrvy dostateènì velká, mìli bychom se také v zahrádce øídit starými rolnickými zásadami - chlévskou mrvu ukládat v utìsnìném a vlhkém stavu. Mrvu ukládáme na stinném místì, chránìném pøed vìtry,
což je pøíznivé i pro kompost. Abychom zachytili odtékající hnojùvku, zakládáme hromadu na
podkladu ze slámy nebo jiného suchého materiálu (bramborová na nebo rozdrcené vìtve).
Mrvu potom ukládáme postupnì na hromadu,
která má zhruba stejné rozmìry jako kompost.
Pøitom postupujeme po vrstvách a jednotlivé
èásti hnojištì by mìly být tak velké, abychom pøedepsanou výšku dosáhli za 2 až 3 týdny. Povrch je utìsnìný, takže dovnitø nemùže vniknout pøíliš vzduchu. Vlhký hnùj pomocí
lopaty nebo vidlí utužíme, mùžeme jej také
lehce ušlapat. Nepøehazuje se. Když hromada vyschne, opìt ji navlhèíme vodou nebo lépe moèùvkou. Takto ošetøovaný hnùj lze použít
za pùl roku. Chlévskou mrvu lze také promíchat s jinými organickými odpady a kompostovat. Kompostování dáme pøednost zejména tehdy, když se získává jen málo mrvy
a nevyplatí se založit hromadu hnoje. Spoleèným kompostováním s další organickou hmotou se zlepšuje kvalita kompostu, chlévská mrva ve smìsi s jinými organickými látkami zraje rychleji.
Obèas má zahrádkaø možnost si koupit
chlévský hnùj. Nemìl by však odmítat hnùj
prasat, nebo není v žádném pøípadì ménìhodnotným hnojivem. Totéž platí pro hnùj s podestýlkou z hoblin nebo pilin. Takový hnùj musíme používat dobøe zetlelý. Pøi vìtším podílu hoblin nebo pilin je právì úèelné kompostování.
Termín hnojení chlévským hnojem se øídí
podle pìstovaných plodin a podle druhu pùdy.
U velmi raných kultur je zapravení na podzim
pøíznivìjší. Je-li však na jaøe dostatek èasu na
pøípravu pùdy, lze hnùj i v této roèní dobì zapravit, a sice èasnì. Na tìžkých pùdách je podzimní zapravení výhodné. Na lehèích pùdách
existuje pøi podzimním zapravení nebezpeèí, že
pøes zimu v dùsledku ztrát vyplavením vlivem
zimních srážek se úèinnost chlévského hnoje
snižuje. Zde dáme pøednost hnojení na jaøe, pøièemž jej musíme urychlenì zapravit do pùdy,
aby nedošlo ke zbyteèným ztrátám vody z pùdní zásoby. Tato pravidla platí obecnì pro ménì
40
zetlelý hnùj více, než pro déle skladovaný, hnùj
již silnìji zetlelý.
Chlévský hnùj vìtšinou zaryjeme. Jsou pro
to rùzné dùvody. Pøedevším je velmi dùležité,
abychom chlévský hnùj co nejdøíve zapravili
do pùdy. Ponecháme-li jej na povrchu pùdy,
zejména v malých hromádkách, nebo rozhozený na povrchu pùdy, hnùj vysychá, ztrácí dusík a celkovì se znehodnocuje. Èetné pokusy
i zkušenosti dokazují, že chlévský hnùj má
nejvyšší úèinnost, když byl rychle zapraven
do pùdy.
Pro výši a èetnost organického hnojení obecnì platí, že pravidelné hnojení støedními dávkami je úèinnìjší než ménì èasté s vysokými dávkami nebo èastìji s malými dávkami.
Každé dva roky se doporuèuje organické hnojení a jako smìrná hodnota se považuje 300 kg
chlévského hnoje, nebo 600 kg kompostu na
100 m2.
K velmi nároèným zahradním plodinám na
organické hnojení patøí košáloviny (zelí, kapusta, kvìták), celer, rané brambory, jahody (pøed výsadbou) a vinná réva (každé 3 až
4 roky). K nim používáme vyšší dávky hnoje
kolem 350 kg na 100 m2. Mezi støednì nároèné patøí plodová zelenina, kedlubny, pór, chøest,
letnièky, ovocné døeviny (pøed výsadbou a vždy
za 3 - 5 let) a také okrasné døeviny vèetnì rùží. Zde se doporuèují nižší dávky hnoje kolem
250 kg na 100 m2. Èerstvé hnojení hnojem
nesnáší hrách, fazole, bob, èesnek, cibule, mrkev, petržel, øedkvièky, øedkev, èerný koøen, èervená øepa, salát, pastiòák, špenát, melouny,
hlíznaté a cibulnaté kvìtiny. Tyto plodiny nehnojíme nejen hnojem, ale ani fekáliemi, kejdou
nebo moèùvkou. Mùžeme však použít zralý
kompost.
Na závìr je tøeba uvést, že chlévský hnùj
se hodnotí jako nejlepší bakteriální hnojivo.
Je to proto, že obsahuje velké množství mikroorganismù a dostateènou zásobu výborného energetického a živného materiálu pro pùdní mikroorganismy. Tím se vysvìtluje jeho pronikavý úèinek na zúrodòování pùdy, zvláštì
pøi oživování mrtviny vyorané pøi prohlubování
ornice.
Chlévský hnùj není pouze hnojivem bakteriálním, ale též hnojivem pro mikroorganismy
a zdrojem humusu pro pùdu. Tato jeho druhá
významná vlastnost je dùležitá i pro biologicky
èinné pùdy, nemá-li v nich ubývat drahocenný
humus. Tuto funkci plní i další organická hnojiva - komposty a zelené hnojení.
Drátovci na zahrádce
Ing. Jaroslav Rod
Státní rostlinolékaøská správa Brno
Výrazem „drátovci“ se oznaèují larvy nìkolika druhù broukù kovaøíkù, které v prùbìhu celé
vegetace poškozují øadu pìstovaných rostlin
(obiloviny, brambory, øepu, zeleninu). V závislosti na druhu a na podmínkách prostøedí, pøebývají v pùdì 2 až 5 let. Nejvíce se vyskytují
na pozemcích po zoraných loukách, pastvinách
nebo víceletých bobovitých plodinách (jetele,
vojtìšky). V posledním desetiletí, kdy u nás
došlo k silnému poklesu zemìdìlství, pùsobí
na vyšší výskyt drátovcù zvýšený výskyt nezornìné pùdy a pøedevším velké množství pùdy
vùbec neobdìlávané. Takovéto pùdy jsou totiž
pro vývoj drátovcù ideální. Výskyt drátovcù podporuje i silné zaplevelení pùd (zejména pýrem),
dostateèná pùdní vlhkost a kyselá pùdní reakce. Vìtší množství drátovcù je v pùdách humózních než v pùdách minerálních. Název „drátovci“ dostaly tyto larvy podle svého vzhledu, který
pøipomíná kousky mìdìného drátu - protáhlý
tvar, tvrdost, žlutoèervená až èervenohnìdá
barva. Mladé larvy se živí rostlinnými zbytky,
avšak nejškodlivìjší jsou larvy staré 3 až 4 roky, které pøekusují jemnìjší koøeny a oddenky
a v bulvách a hlízách vykusují 2 až 3 milimetry
široké jamky a kanálky. Dospìlí brouci jsou protáhlí, 6 až 10 milimetrù dlouzí a typické pro nì
je, že pøi položení na høbet se vymršují. Z hlediska škodlivosti jsou nevýznamní. Samièky
kovaøíkù po pøezimování kladou do pùdy do
hloubky 5 až 6 centimetrù vajíèka. Jestliže
v dobì kladení je pùda suchá, znaèné procento
vajíèek i mladých vylíhlých larvièek hyne. Vlhká
pùda v dobì kladení vajíèek je ale pøedpokladem vysokého výskytu drátovcù v následujících
letech.
Ze zahradních plodin zpùsobují nejvìtší škody na salátu, mrkvi, øepì salátové, mangoldu
a na bramborách. Zajímavé je, že v rùzné literatuøe se uvádí, že cibule a èesnek jim nejen
nechutnají, ale dokonce je odpuzují a pøitom ve
skuteènosti obì tyto zeleniny jsou drátovci bìžnì poškozovány. U brambor drátovci nejenže
poškozují hlízy, ale èasto okusují i koøeny a stolony a v porostech brambor se pak vyskytnou
prázdná místa.
Základem regulace drátovcù jsou agrotechnická opatøení. Jakýmkoliv zpracováním
pùdy (rytí, orba, kultivace, vláèení atd.) se drátovci dostávají na povrch pùdy, kde vysychají
a hynou nebo je sesbírají ptáci. Likvidací plevelù se snižují množství posklizòových organických látek v pùdì, která jsou nezbytné pro výživu nejmladších larválních stádií. Vápnìním se
upravuje pùdní kyselost a tím se zhoršují podmínky pro život drátovcù. Dùležité je støídání
plodin a výbìr vhodných pøedplodin, ke kterým
patøí napø. pohanka, hrách a pøedevším všechny brukvovité plodiny, vèetnì øepky a hoøèice,
jejichž koøeny vyluèují speciální látky, oznaèované jako glukosinoláty, které velmi významnì
snižují životaschopnost drátovcù. Èasto se používá vylapávání drátovcù na rùzné návnady.
Nejèastìji to jsou rozpùlené hlízy brambor zamáèknuté øeznou plochou do pùdy, ale mùže to
být i hrst naklíèené pšenice nebo smìs pšenice a kukuøice zahrabaná do hloubky asi 10 centimetrù. Tyto návnady je vhodné pøekrýt kousky
èerné fólie. Po ètyøech až pìti dnech se návnady i s drátovci vybírají. Zbyteèné však je umisovat tyto návnady do porostù salátu, mrkve
nebo brambor, nebo tyto plodiny jsou pro nì
lákavìjší než návnady.
Z chemické ochrany je možné používat dusíkaté vápno (3 týdny pøed výsevem nebo 2 týdny pøed výsadbou) a jen v porostech øepy (cukrovky a krmné, ne však salátové), kukuøice,
obilovin a okrasných rostlin i granulovaný pøípravek Dursban 10 G.
Èesnek na zahrádce
Doc. Ing. Ivan Malý, MZUL Brno
Èesnek je tradièní zelenina našich zahrádek
a nutno øíci, že teï hlavnì zahrádek, nebo velkovýrobní pìstování je vlivem dovozu minimální. Pokud nìkdo chce kvalitní èesnek nejen po
vzhledové stránce, ale hlavnì z hlediska vnitøní
kvality, nutrièní hodnoty, mìl by si èesnek pìstovat sám. I když cena pìknì baleného èesneku je pomìrnì nízká. Proè? Naše èesneky mají
obsah silicí i jiných látek podstatnì vyšší - až
dvojnásobný oproti èesnekùm dováženým.
Kdy èesnek sázet? Je potøeba si uvìdomit,
že jsou tøi sortotypy èesneku:
1) tzv. palièáky, èesneky, které v závìru vegetace vytvoøí nepravý kvìtní stvol na kterém
se nevytváøí semena ale dužnaté cibulky
velikosti hrášku – pacibulky – a ty když zasadíme, dostaneme v dalším roce jednu
kompaktní cibuli nedìlenou na stroužky, teprve ve tøetím roce velkou cibuli dìlenou na
stroužky. Tyto èesneky jsou vìtšinou nafia41
lovìlé barvy a mají tvrdý krèek (zbytek kvìtního stvolu) a jsou hùøe skladovatelné.
2) širokolisté nepalièáky (nazývané èasto bílé
zimní èesneky) s mìkkým krèkem a pomìrnì velkou cibulí skladovatelnou do února,
bøezna.
3) úzkolisté nepalièáky nazývané bílé jarní
èesneky s menšími bílými cibulemi a skladovatelností nadprùmìrnou.
Palièáky a širokolisté nepalièáky sázíme
na podzim nejlépe koncem øíjna, zaèátkem
listopadu. Sázíme pozdìji oproti døívìjším dobám, protože na jaøe pozdìji vzchází a jsou
podstatnì ménì napadány houbomilkou èesnekovou, která klade vajíèka do vzcházejících
èesnekù brzy na jaøe. Z vajíèek se vylíhnou larvy, které zpùsobují následné kroucení, žloutnutí mladých rostlin až následné odumírání. Jarní èesneky sázíme v bøeznu nebo zaèátkem
dubna, tyto èesneky houbomilka nenapadá.
Jako sadbový materiál by mìly být použity cibule zdravé, stroužky nejlépe okrajové (vìtší).
Pøi loupání cibulí je potøeba postupovat opatrnì, aby nebylo vìtší procento stroužkù nahých
(bez obalových šupin), ty nejsou vhodné k výsadbì. Pøed výsadbou stroužky moøíme
20 minut v 0,5% roztoku Benlate T 20, nebo
v Rovralu 50 WP proti napadení celou škálou
houbových chorob (Sclerotinium cepivorum,
Botrytis ssp., Fusarium ssp., Penicillium ssp.).
Po namoøení je potøeba cibule osušit proudem
vzduchu a nejlépe hned vysadit. Pokud by bylo
podezøení na výskyt háïátka zhoubného, lze
moøit v smìsi s Vydate L 0,5%. Vìtšinou zvláštì u uznané sadby to není potøeba.
Ještì jedno upozornìní. Pokud èesnek pìstujeme na lehèích pùdách v kukuøièné oblasti,
vyplatí se sadbu nakoupit z øepaøských oblastí,
kde je èesnek pìstován na t잚ích pùdách. Po
pøesadbì èesneku z lehèích pùd dochází ke
snížení výnosù. Na trhu je k dispozici i bezvirózní èesnek napø. odrùda ´Benjamín´, jehož sadba je však podstatnì dražší. Výsadba by mìla
být provedena do øádkù od sebe vzdálených
30 - 40 cm, a v øádku na vzdálenost 10 cm, jen
u jarních èesnekù mùže být vzdálenost v øádku
menší (5 - 8 cm). Na podzim sázíme do hloubky 5 cm, vždy podpuèím dolù.
Jak již bylo uvedeno, je u nás na trhu dovážený èesnek pøevážnì z Èíny, nìkdy i ze Španìlska a dalších státù. Na pohled èesnek velmi
pìkný se rozhodnì nehodí k výsadbì v naších podmínkách. Je vyšlechtìn a pìstován
ve zcela odlišných klimatických podmínkách
42
a u nás pokud je vysazený, na podzim urèitì
zmrzne. Souèasný nᚠsortiment èesneku je pomìrnì bohatý, je možné si vybrat a hlavnì vèas
zajistit kvalitní sadbu. Pìstování našich odrùd
èesneku na zahrádkách se rozhodnì vyplatí.
Houby na zahrádkách
Jan Zavøel
Každý zahrádkáø se jistì bìžnì setkává
s houbami, které na zahradách rostou. Èasto
kladenou otázkou bývá, zda mohou nìjak uškodit, a jak lze zamezit jejich rùstu na místech,
kde to není žádoucí.
Houby mají rozlièné nároky na prostøedí svého rùstu. Tím je omezeno množství druhù rostoucích v podmínkách zahrad, kde bývá druhová skladba úèelovì øízena a zúžena tak na nìkolik málo stromù, keøù a užitkových rostlin.
I pøes toto velké omezení druhové rozmanitosti
se lze setkat s pomìrnì rozsáhlou škálou druhù hub. Nalézt mùžeme pøevážnì saprofytické
druhy, nechybìjí však ani mykorhizní houby
a paraziti.
Saprofytické houby nejsou úzce vázány na
konkrétní døeviny (symbiotické partnery), nebo
rozkládají již odumøelou organickou hmotu.
Mnohé z druhù bývají pøivleèeny se substráty
jako je napøíklad mulèovací kùra èi dovezená
zemina. Z takto napadeného materiálu vyrùstají rùzné druhy polnièek – Agrocybe, smržù –
Morchella (nejèastìji z okruhu smrže pražského) a další druhy. Se zakoupeným substrátem
pro pokojové kvìtiny bývá velice èasto zavleèena bedla cibulkotøenná – Leucocoprinus cepaestipes. Na hnojených pozemcích rostou druhy, které vyžadují vìtší množství dusíkatých
látek. Jde zejména o peèárky – Agaricus, hnojníky – Coprinus, kukmák okázalý – Volavariella
speciosa, bedlu zahradní – Macrolepiota rhacodes var. hortensis, bedlu zardìlou – Leucoagaricus naucinus, tmavobìlku šedobílou – Melanoleuca polioleuca a další, pøedevším menší
druhy vyšších hub.
Na ovocných stromech a keøích roste
množství parazitických až poloparazitických
druhù hub, které zpùsobují jejich onemocnìní
a èasto mohou ohrozit i jejich život. Jde pøevážnì o mikromycety, avšak z hub rozeznatelných
pouhým okem to jsou zejména choroše, které
žijí saproparaziticky èi paraziticky. Do stromu
se dostávají obvykle poranìním nebo odumøelou èástí døeva. Jejich podhoubí se rozrùstá a
proniká dále do døeva až napadený strom zcela zahubí. Na jabloních je nejèastìjším chorošem rezavec štìtinatý – Inonotus hispidus, který tvoøí rezavohnìdé plodnice, a dále bìlochoroš jabloòový – Tyromyces fassilis, jehož bílé
plodnice se tvoøí nejèastìji v dutinách stromù.
Dalšími škùdci mohou být napøíklad ohòovec
obecný – Phellinus igniarius èi choroš šupinatý
– Polyporus squamosus, který však roste nejèastìji na oøešácích. Mezi nejnebezpeènìjší
parazity patøí chorošovec sírový – Laetiporus
sulphureus, který je nenároèný a napadá témìø
všechny druhy listnatých stromù – nejèastìji
vrby, švestky a hrušnì. Tato houba vytváøí plodnice až nìkolik desítek kilogramù tìžké a je
schopná bìhem relativnì krátké doby napadený strom zcela zahubit. Plodnice chorošovce
sírového jsou velice snadno rozpoznatelné
a urèitelné díky charakteristickému oranžovožlutému zbarvení. Vyobrazení tohoto druhu nalezneme v každém rozsáhlejším atlasu hub.
Na trávnících èasto roste pláèivka sametová – Psathyrella lacrymabunda, špièka obecná
– Marasmius oreades, hnojník obecný – Coprinus comatus, hnojník inkoustový – Coprinus
atramentarius, hnojník nasetý – Coprinus disseminatus, peèárka zápašná – Agaricus xanthodermus, èirùvka májovka – Calocybe gambosa, zvonovka (závojenka) jarní – Entoloma
vernum, køehutka Candolleova – Psathyrella
candolleana, kropenatec otavní – Panaeolina
foenisecii, èepièatka mléèná – Conocybe lactea a další.
Je tøeba si položit otázku, zda je nutné vyrùstající houby cílenì likvidovat. Obavy mohou
plynout z možných otrav. Skuteènì jedovatých
hub však neroste na zahradách mnoho. Až
na možný výskyt nìkterých druhù vláknic – Inocybe se témìø nelze setkat se skuteènì jedovatými druhy. Je tøeba se však vyvarovat sbìru
peèárky zápašné – Agaricus xanthodermus,
která není pøíliš chutná a mùže u nìkterých citlivìjších osob zpùsobit zažívací potíže. Tento
druh je lehce poznatelný
podle okamžitého silného žloutnutí po poranìní,
a to zejména na bázi tøenì. Toto zbarvení po
èase mizí a pøechází do
šedých odstínù. Také
jeho výrazný nepøíjemný
pach po svítiplynu odradí od sbìru, pøípadnì
zkazí pokrm. Dále je tøeSmrž - (Morchella)
ba varovat pøed konzumací druhù hub, které mohou zpùsobit v kombinaci s alkoholem takzvaný „antabusový efekt” (napøíklad hnojník inkoustový).
V odpovìdi na položenou otázku nutnosti lilkvidace se mùžeme pøiklonit spíše k opaku –
houby rostoucí na zahradì nám mohou pøinést její zpestøení a oživení. Vedle druhù, které
vyrùstají bez našeho zámìrného pøièinìní, lze
velice snadno pìstovat i „užitkové” houby. Mezi
bìžnì pìstované druhy patøí žampiony – Agaricus a hlívy Pleurotus. Ménì èasto jsou pìstovány také límcovka vrásèitoprstenná – Stropharia rugosoannulata, houževnatec šii-také, ucho
Jidášovo – Hirneola auricla-judae a v poslední
dobì i smrže – Morchella èi nìkteré druhy lanýžù – Tuber. Postupy pro jejich pìstování jsou
èasem osvìdèené a pøi dodržení základních
pravidel i u nìkterých druhù pomìrnì snadné.
Na dotazy ohlednì likvidace hub, které „kazí”
estetický dojem trávníkù se odpovídá velice tìžko. Rostliny mají narozdíl od hub vymezenou
hranici, a lze tak snadno urèit, kde zmínìná rostlina konèí. Odstraòování hub (tedy vèetnì podhoubí – mycelia) je problematické a v øadì
pøípadù neefektivní. Spoèívalo by totiž v odstranìní substrátu, ze kterého houba roste. U døevokazných saprofytických a parazitických hub
je možné odstranit hostitele i s parazitem (zamezí se tím také šíøení nákazy), ovšem u mykorhitických hub je vše mnohem složitìjší, nebo plodnice jsou pouhou nadzemní èástí urèenou výhradnì pro rozmnožování – viditelnou
však pouze po dobu fruktifikace. Nelze jednoznaènì urèit, kam až zasahuje mycelium a není
tedy možné aplikovat efektivní postup pro jejich odstranìní.
Co dodat závìrem? S rùstem hub na zahrádkách je tøeba se spíše smíøit a brát jako
nedílnou souèást pøírody kolem nás.
Špièka obecná - (Marasmius oreades)
43
ZIMA
Èeský zahrádkáøský svaz ve spolupráci s odborníky a profesionály v oboru pokraèuje úspìšnì i nadále. Jedním z mnoha dùkazù úspìšnosti této spolupráce, která má velký celospoleèenský význam, jsou pravidelné dopolední úterky na rozhlasové frekvenci ÈR 2 - (Praha). V populárnì vzdìlávacím poøadu Klubovna zahrádkáøe zpøístupòuje ÈZS ve spolupráci s rozhlasem právì
prostøednictvím vybraných odborníkù, se Svazem spolupracujících, rady široké veøejnosti aktuálnì k vývoji vegetace na zahrádce vždy od 10.05 do 10.30 hod na zmínìné rozhlasové stanici.
Václav Kovanda, známý u mladší zahrádkáøské generace jako kronikáø Svazu, se narodil
17. prosince 1909. Od ustavujícího sjezdu byl èlenem tehdejšího ÚV Svazu a v letech 1961 až
1974 byl pøedsedou ÚV Svazu.
Bohumil Starý, RNDr, odborník v oboru fytopatologie rostlin se narodil 2. ledna 1908 a jako
zanícený zahrádkáø pùsobil též ve Svazu jako vedoucí odborného oddìlení. Byl èinný publikaènì
- známé jsou jeho texty v èasopise Zahrádkáø a zvláštì potom fytopatologické atlasy s jeho velice
zdaøilými kresbami.
Josef Vanìk, autor desetisvazkové Lidové pomologie, se narodil 6. února 1886 v Chrudimi.
Byl zahradním architektem a na základì svých zkušeností z ciziny vybudoval u nás jeden z nejlepších zahradnických závodù v Evropì vùbec se specializací na ovocné výpìstky a pereny.
Fata Morgana
dávat konkrétní podobu a vysazovat rostliny
podle pøedem promyšleného osazovacího pláVeronika Trmalová,
nu. Za jediný rok, který uplynul od kolaudace,
Botanická zahrada Praha -Troja
byly vyzkoušeny i technologie, které jsou ve
Fata Morgana je složitý optický jev, kdy do- skleníku na vysoké úrovni.
Èím je novì vybudovaný skleník zvláštní
chází k lomùm a odrazùm svìtla na vzduchových vrstvách s anomálnì rozloženou hustotou. a zajímavý? Fata Morgana je vystavìna v prudLze tak za vhodných podmínek vidìt i pøedmì- kém svahu trojské kotliny nad Vltavou. Oblouty za obzorem. Tak tohle si mùžeme pøeèíst ve ková, ocelová konstrukce skleníku, skrývá vnitøslovníku cizích slov. V novìjším vydání by tam ní terén, tvoøený pøírodní skálou. Povrch sklemohlo být uvedeno, že je to také skleník, vy- níku není ze skla, ale ze ètyøvrstvého polykarbonátu. Skleník má tvar protáhlého písmene S,
budovaný v Praze Troji.
Botanická zahrada byla založena již v roce je dlouhý 130 metrù, široký 17 metrù a vysoký
1969, ale její intenzivní rozvoj zaèal v letech 4,5 - 11 metrù.
Vnitøní expozièní prostor je rozdìlen na tøi
devadesátých. První návštìvníci vstoupili do
zahrady v roce 1992, kdy byla pro veøejnost ote- èásti. První èást je suchá a pøedstavuje rostliny
vøena venkovní expozice rostlin mírného pás- ze suchých oblastí Austrálie, støední Ameriky
ma. V zahradì však chybìl skleník s tropický- a Mexika, jsou zde rostliny ze zanikajícího svìmi rostlinami a bez nìj není botanická zahrada ta rostlin Madagaskaru. Jižní Afrika je zastoupena rostlinami z oblastí Namagualendu. Jsou
tou pravou botanickou zahradou.
Pøi dnešním pohledu na obrys Faty Morga- zde i zástupci rostlin z ostrova Sokotra a Kany se nám vybaví slova bývalého øeditele pana nárských ostrovù. Klima v této èásti je velice
Jiøího Hagera: „Nenávidím hranaté sklenìné teplé a suché. Teploty jsou zde kolem až 30 oC
domeèky, ve kterých jsou stoly s kytkami v hrn- a vzdušná vlhkost velice nízká.
Do druhé èásti skleníku se vchází tunelem
cích, mám sen o pøirozené expozici s rostlinami, které v jiných zahradách nenajdete. Skal- vyrubaným v nitru skály. Tunel ústí pod hladinu
natá tropická rokle je pøece úžasné místo”. A tak tropických sladkovodních jezer, kde za sklenìse v pražské Troji zaèala psát historie skleníku nými stìnami uvidí návštìvník tichý, vodní svìt
Fata Morgana.
sladkovodních jezer tropù Nového i Starého
Pøípravné projekty vznikaly v roce 1995, stav- svìta.
ba skleníku byla zahájena v roce 1999 a v kvìtV tropickém lese nesmí chybìt hluk padající
nu roku 2003 byl skleník dokonèen a zkolaudo- vody. Vodopád vytéká z umìle vytvoøené skály
ván. Potom dostali stavbu do rukou zamìstnan- a padá z výšky 7 metrù. Nachází se u expozice
ci, kurátoøi a zahradníci a zaèali tomuto snu Madagaskaru a èásti vìnované rostlinám z Ni44
caragui a Guatemaly. Za vodopádem jsou sbírky rostlin z Vietnamu a naproti z Indonésie,
Sundských ostrovù, Jávy, Sumatry a Bornea.
V této èásti se nachází vyhlídková terasa, ze
které je nádherný výhled na všechny expozice
této èásti Fata Morgany. Pod terasou je vidìt
obrovský epifytní kmen, hostící orchideje, kapradiny a další epifytní rostliny.
Pod terasou je také živo. Ve vitrínách jsou
rostliny z Panamy a nìkolik centimetrù velké
žabièky z rodu Dendrobates.
Tøetí èást skleníku je nejmenší, ale souèasnì i nejvzácnìjší. Zde se nachází chlazená èást
s ukázkami spoleèenstev tropických hor. Turista se v pøírodì do tìchto oblastí jen velmi tìžko
dostane. Návštìvnicky zøejmì nejatraktivnìjší
je expozice vìnovaná ztracenému svìtu stolových hor Venezuely s množstvím masožravých
rostlin z rodu Heliamfora.
Tropický expozièní skleník Fata Morgana
v trojské botanické zahradì není pouze sbírkou
shromáždìných vzácných a chránìných rostlin, kuriozit a botanických unikátù. Doba, kdy
davy zvìdavých návštìvníkù pøicházely spatøit
na vlastní oèi kvetoucí orchidej nebo Amorphophalus titanum je dávno pryè. Trend budoucnosti patøí moderním expozicím, které vytváøejí co nejdokonalejší iluzi skuteèného výletu tropickou pøírodou. Navozují pocit romantiky,
upoutají nejenom oèi, ale i sluch a èich. Cílem
expozic je co nejvìrnìji pøiblížit lidem pøírodu.
Ukázat její krásu a rozmanitost a upozornit na
to, jak je pøíroda køehká a nenahraditelná a èeho
se lidé dopouští, když jí nièí.
Skleník Fata Morgana byl pro veøejnost otevøen v èervnu 2004. Je otevøen dennì mimo
pondìlí (pokud nejsou státním svátkem). Bližší informace o otvírací dobì, výši vstupného
a pøipravovaných akcích najdete na internetové adrese: www.botanicka.cz.
Roubování citrusù
Pavla Matochová, ÚZA ÈZS, 6. cyklus
Citrusy roubujeme, abychom u rostlin vypìstovaných ze semen rychleji dosáhli jejich kvìtenství, plodnosti. U semenáèe bychom
èekali i desetiletí na kvìtenství a ještì déle na
plody.
Podnož je základem života naroubovaného kultivaru. Má možnost ovlivnit naštìpovanou
odrùdu v mnoha smìrech. Ovlivòuje vzrùst,
plodnost, chladuvzdornost, nástup do plodnos-
ti, velikost i chu plodù, odolnost proti chorobám. Podnoží pro citrusy je mnoho, ale v našich podmínkách máme vyzkoušeny tyto: citroník, pomeranèovník, Poncirus trifoliáta, bigarádie.
K vypìstování podnože je lépe použít semen
z plodù, které již byly vypìstovány v našich
podmínkách. Je nutné také pøihlížet, v jakých
podmínkách budeme chtít roubovanou rostlinu
pìstovat. Trvale v bytì, nebo v zimním období
umístìné ve svìtlé nepromrzající prostoøe s pøenášením na letní období do volného prostoru,
trvale zasazené do pùdy ve skleníku.
Pro pìstování v bytì je nejvhodnìjší podnoží citroník, pomeranè, bigarádie. Pro chladnìjší pìstování je jako podnož nejlepší Poncirus
trifoliáta, mohou být i ostatní, mimo citroníku,
který je na chlad ménì odolný.
Jako semenáè není vhodné použít semena
mandarinky, jednak pro její slabý koøenový systém, slabý rùst a hlavnì špatnou afinitu jakéhokoliv roubu k této podnoži.
Rouby odebíráme z plodících rostlin, nejlépe tìsnì pøed roubováním, nemáme-li tuto
možnost, je možné krátkou dobu roub uchovat
v dostateèné vlhkosti (mikrotenový obal) v chladnièce. Roubujeme v dobì mízy podnože, nejlépe nástup jara - bøezen až kvìten, dále èervenec - srpen (další míza).
Rouby nemají být odebrány z kvetoucích
vìtví, svìtová strana nemusí být pøi odbìru
dodržena. Vzhledem k tomu, že rouby získáváme od zkušeného citrusáøe, nedopustíme se
zaèáteènických chyb.
K roubování používáme podnoží prùmìru
3 - 5 mm, máme-li silnìjší rouby, mùžeme roubovat na starší podnože. Oèkujeme-li, mùžeme použít podnož jakékoliv velikosti, na níž to
technicky zvládneme. Jediná výhoda oèkování
je úspora roubovacího materiálu.
Vlastní roubování není tìžké pro toho, kdo
již rouboval ovocné stromy. Technika roubování je prakticky stejná, pro úplného zaèáteèníka
roubování je zcela jednoduchá a efektní metoda do rozštìpu. Roub by mìl mít alespoò 2 oèka,
listy roubu zkrátíme na 1/3, na podnoži listy témìø neponecháme.
Mùžeme roubovat do rozštìpu, kopulací,
anglickou kopulací, na „kozí nožku“, „plátkováním“, na „klínek”. Podnož i roub by mìly být pøibližnì stejného prùmìru, pokud je podnož silnìjší, pøiložíme roub tak, aby se kryl roub s øezem na podnoži na jedné stranì. Po pøiložení
roubu plochu zavážeme roubovací páskou, pøi45
mìøenì utáhneme, øezné plochy neošetøujeme
štìpaøským voskem. Jmenovkou oznaèíme
naroubovanou odrùdu, použitou podnož, datum
roubování. Roubované rostlinì je nutno zajistit
vlhké mikroklima, což nejlépe zajistíme mikrotenovým sáèkem, kterým rostlinu i s kvìtináèem pøekryjeme, aby nedošlo k poškození roubu, musíme sáèek zevnitø podepøít (pevný drát,
špejle). Rostlinu mùžeme pøekrýt prùhlednou
PET lahví, u které uøežeme dno, nasadíme ji
na kvìtináè, uzávìr ponecháme. Roubovanou
rostlinu umístíme do polostínu, aby roub nezaschl, nebyl pøehøíván sluncem. Pokud narùstají
pod roubem nové lístky, musíme je vylomit
a opìt obnovíme mikroklima. Když nám zjevnì
roub roste (asi do 4 týdnù), uvolníme postupnì
mikroklima (sáèek perforujeme, u PET lahve
trvale odstraníme uzávìr). Po dalších 2 - 3 týdnech krytí odstraníme, rostlinu rosíme, postupnì zvykáme rostlinu na prostøedí, v nìmž bude
umístìna. Roubovací pásku odstraníme do
2 mìsícù, pokud roub roste pomaleji, ponecháme pásku déle.
Jestliže se stane, že roub nám neroste nebo
zaschne, mùžeme roubovat pøi živé podnoži níže.
Proto pokud je podnož vysoká, roubujeme
nejménì v 15 cm vzdálenosti od povrchu substrátu.
Pøed roubováním alespoò 4 týdny podnož
pøesazujeme do kvìtináèe o 1 - 2 cm vìtšího
s výživným substrátem. Obecnì citrusy vyžadují propustnou zeminu mímì kyselé reakce.
V souèasné dobì je již na trhu substrát urèený
pøímo pro citrusy.
Pokud se nám rostliny nepodaøí všechny
úspìšnì naroubovat, buïme trpìliví, další roubování bude již urèitì úspìšnìjší, každý z nás
zaèínal, každý se pøi této práci uèil, získával
zkušenosti. Radost, kterou budete mít po prvním úspìšném roubování je velká a ještì vìtší,
jestliže naroubovaná rostlina do dvou let zakvete a ukáže první plody i v našich podmínkách.
Kopulace
Kopulace s jazýèkem
Plátování (rùzná síla podnože
a roubù)
a
Družební (kopulace):
a - øez na roubu,
b - øez na podnoži,
c - zavázání páskou PVC,
b
d - zavázání lýkem.
46
b
c
Øez vrcholku roubu: a - správný, b - pøíliš vysoký, c - pøíliš
hluboký (podøíznutý).
c
d
Správný pomìr délky øezné
plochy k síle roubu.
3 cm
a
1 cm
Podmínky pro pìstování
orchidejí doma
Pavel Svoboda, ÚZA ÈZS, 5. cyklus
V posledních letech se stále více objevují
v našich domovech jako nové pokojové kvìtiny
- orchideje.
Dnes bìžnì koupíte mnoho rodù a druhù
orchidejí v kvìtinových prodejnách. Vìtšinou
jsou to kvetoucí hybridy nebo rostliny s nakvétajícími poupaty. Pøijmìte nìkolik základních poznatkù, jak tyto rostliny pìstovat a ošetøovat,
abychom se z jejich krásy tìšili co nejdelší dobu
a pøiblížili si jejich život v domovinì.
Orchideje tvoøí druhou nejvìtší èeleï na
Zemi, ale zároveò jsou vývojovì nejmladšími
rostlinami.
Jejich vývoj není stále ukonèen, objevují se
nové a nové rostliny, nìkdy i pøírodní køíženci.
Dnešní odhad je asi 25 - 30 tisíc pøírodních druhù. Od roku 1850 cílevìdomì zasahuje èlovìk
do vývoje orchidejí a zaèíná køížit jak jednotlivé
druhy mezi sebou, tak rostliny z rùzných rodù.
Dnes se odhaduje na 80 - 100 tisíc registrovaných køížencù (hybridù).
Podle pøirozeného výskytu v pøírodì mùžeme orchideje rozdìlit na
- rostliny mírného pásma a
- rostliny tropické,
podle zpùsobu rùstu mohou být orchideje
zemní a epifytické, pøièemž epifitické tvoøí až
90 % celé rostlinné èeledi. Orchideje jsou též
rostliny pomalého vývoje. V konkurenci jiných
vzrùstnìjších rostlin nemají v domovinì šanci
pro úspìšný vývoj - proto využívají jiné rùstové
metody napø. stromy - skály apod. k lepším životním podmínkám - epifytní život. Orchideje na
jiných rostlinách neparazitují. Následující text
pojednává jen o hybridních rostlinách, protože
pøírodní - botanické orchideje mají specifické
nároky.
Pøi nákupu vybírejte jen zdravé, nepolámané, nezavadlé a èisté rostliny - bez škùdcù
a chorob. Ideální je stav rostliny pøi zaèínajícím
nakvétání. Dùležitá je jmenovka - abychom vìdìli, jak dále pìstovat. Po pøinesení domù rostlinu umístìte spíše v polostínu, poblíž jiných
rostlin (vìtší prùmìrná vlhkost), aby se kvìtina
adaptovala na nᚠbyt. Asi po týdnu až 10 dnech
ji umístíme na trvalé místo.
Užiteèné rady, dùležité pro pìstování orchidejí doma Vám nabízíme formou odpovìdí na
dotazy, které se v souvislosti se zájmem o jejich pìstování nejèastìji vyskytují.
Jaká je doporuèená teplota pro pìstování orchidejí v bytì?
Tato teplota je rozdílná podle skupiny rostlin
z hlediska nároènosti na teplotu a podle roèního období takto:
zima °C jaro °C
chladomilné rostliny
8-12
10-14
temperované rostliny 15-18
16-20
teplé typy
18-24
20-25
léto °C
12-15
18-21
25-28
Jaký je postup letnìní orchidejí?
Po zmrzlých až do poloviny záøí jen u typù
chladomilných a nìkterých temperovaných.
Mají orchideje vyhranìné požadavky
na svìtlo?
Z hlediska nárokù na svìtlo rozeznáváme
orchideje stínomilné, støednì nároèné a svìtlomilné.
Vìtšina orchidejí nesnáší pøímì oslunìní za
sklem na parapetu na jižní stranì domu. Také
po zimì je nutné rostliny pomalu pøivykat na
vyšší intenzitu svìtla - možnost popálení listù
(zvláštì únor, bøezen). Nejideálnìjší je rozptýlené svìtlo - východní + západní expozice.
Jaká se doporuèuje vzdušná vlhkost pro
úspìšné pìstování?
Asi od 55 do 80 %, zvláštì v domech
s ústøedním topením je nutno zvyšovat vlhkost
rosením nebo podtácem s vodou. Nikdy nesmí
stát kvìtináè spodkem ve vodì. Lépe je také
mít více rostlin pohromadì. Všechny orchideje
potøebují dostatek èerstvého vzduchu.
Jaký se doporuèuje režim zálivky?
Èistá dešová voda - v nouzi odstátá vodovodní voda - teploty minimálnì pokojové. Zaléváme radìji ráno (v létì èastìji, v zimì ménì),
nikdy ne do srdéèka listù (hniloba). Substrát by
mìl být jen vlhký, nikdy ne stabilnì mokrý. Kontrola je nejlépe ponoøením prstu do substrátu cítím-li vlhko - nezalévám.
NIC NEZLIKVIDUJE ORCHIDEJ DØÍVE,
JAK PØEBYTEK VODY
(hniloba koøenù). Podle rùstu koøenù poznáte,
jak se daøí vaší rostlinì.
Jak správnì hnojit?
Na list - dennì (5 - 10x slabší roztok hnojiva,
než pro pokojové rostliny)
- do substrátu - 1 až 2x týdnì (3 - 5x slabší
koncentrace hnojiva, než pro pokoj. rostliny)
V prodeji je i speciální hnojivo na orchideje
PH 4,5 - 5,5. Všeobecnì se dá øíci, že orchide-
47
je jsou „malí jedlíci” - proto nepøehnojovat. Také
se doporuèuje asi 2 x za rok (v létì) prolít celou
rostlinu èistou dešovkou. Vyplavíme tím soli ze
substrátu.
Poraïte, jak správnì pøesazovat?...
Pøi zaèátku rašení (vìtšinou brzy zjara), jednou asi za 2 - 3 - 4 roky (dle rùstu). Zbyteènì
nepøesazovat - nerušit rostliny v rùstu. Ovšem
pøi zjištìní poškození (hlavnì koøenù) pøesadit
ihned - kdykoliv.
Jaké složení substrátu pro pìstování je
správné?
Orchideje nemohou být pìstovány v jakékoliv zeminì pro pokojové rostliny. Rostou buï bez
substrátu na kùøe (paøízku), nebo ve speciálnì
namíchaném substrátu. Základem jsou kousky
kùry (nejlépe borovice), polystyrénu, molitanu
v pomìru asi 2 : 1 : 1. Dále pøidáme trochu kyselé rašeliny a suchého bukového listí. U zemních orchidejí (støevièníkù, Cymbidií) je vhodné
pøidat rašeliny více. Nutná je drenហasi do 1/4
kvìtináèe.
opìt vykvetou. Nesnáší velké výkyvy teplot.
Nutná dobrá drenáž.
Miltonia - hybridy:
Nesnáší pøímé slunce, temperované. Vyšší
vzdušná vlhkost (ovšem nemlžit), radìji nepøihnojovat. Není použitelná k øezu.
Cambria - Vuylstekeara - Odontoglossum Odontioda - Odontocidium:
Chladomilné až temperované, ménì pøímého svìtla, zálivka dešovkou. Dostatek èerstvého vzduchu - pozor na prùvan. Letnìní.
Oncidium:
Epifytní rostliny - stanovištì temperované až
poloteplé, vyšší vzdušná vlhkost, v zimì ménì
zalévat. Nìkdy kvete znovu z odkvetlých stonkù - neodøezáváme.
Dendrobium - typ nobile:
Chladomilné - letnìní - na podzim a v zimì
chladnìjší, sušší periodu - poloopadavý.
Bìhem rùstu plné oslunìní - dost vláhy.
- typ phalaenopsis:
Temperované až teplé - v létì snáší pøíMá ochrana proti chorobám a škùdcùm mé slunce - na podzim omezíme vláhu - neou orchidejí nìjaké odlišnosti?
padavý.
Možné je použít jak chemické, tak biologicOba typy rostou epifyticky a patøí mezi nejoké prostøedky, podobnì jako u pokojových rost- dolnìjší orchideje.
lin. Pozor na slimáky, sviòky, puklice a štítenky.
Paphiopedilum (støevíèníky):
Proè mi orchideje nekvetou a také shazují
Patøí k zemním orchidejím. Rostliny se zelepoupata?
nými listy jsou chladomilné až temperované.
Bývá to vìtšinou zmìnou prostøedí, nízkou
Rostliny s panašovanými listy jsou teplomilnebo vysokou teplotou (podle druhu), nízkou nìjší. Stále mírnì vlhký substrát - do substrátu
vzdušnou vlhkostí, nedodržení chladné perio- pøidat mech a kyselou rašelinu. Nesnáší pøímé
dy (napø. u rodu Dendrobium), nebo pøi poško- slunce. Nemlžit poupata.
zení zárodku kvìtu škùdcem.
Pøi pìstování orchidejí nezamìòujte význam Cattleya - laelia:
Typický pøedstavitel orchidejí - vìtšinou temtermínù kategorií typu rostlin: teplomilný a chladnomilný a zemní a epyfitický typ orchideje. Obì perované - žlutì kvetoucí rostliny jsou teplomilzámìny mohou konèit zánikem života rostliny. nìjší. Celkovì jsou svìtelnì nároèné. Vyžadují
vzdušný substrát - èasto rosit, ale nemlžit poupata. Kvìty dosahují obrovských rozmìrù a díky
Pøehled základních pìstitelských nárokù
nìkterých rodù nebo druhù orchidejí - hybridù: šlechtìní a køížení i velké škály pastelových
barev.
Cymbidium - minicymbidium:
Vìtší rostliny, ideální je letnìní v polostínu,
Umístìní v bytì - klady a zápory
koncem léta na plné slunce. V zimì více svìtla,
Volný parapet na oknì - popø. kvìtinový
chladomilné - pøihnojovat - dostatek èerstvého
stolek:
vzduchu. Pomìrnì rychle se rozrùstá. Kvete
Možnost pìstování jen urèitých druhù - malá
2 až 3 mìsíce.
vzdušná vlhkost. Prospìšná je kombinace s letnìním na zahradì nebo balkonì (Cymbidium,
Phalaenopsis:
Teplomilné, nesnáší pøímé slunce - ideální Coelogyne cristata, Stanhopea, Dendrobium
je rozptýlené svìtlo. Nezalévat do srdíèka, po nobile). Klady - žádné náklady na topení - dobodkvìtu zakrátit stonek za druhým kolénkem - rý pøehled pøes rostliny.
48
Kvìtinové okno - vitrínka:
Je to vlastnì jednoduchá forma domácího
skleníèku. Poskytuje lepší podmínky rùstu, možnost mìnit základní požadavky rostlin, vyšší
vzdušná vlhkost. Vyžaduje umìlou cirkulaci vzduchu (snadné pøehøátí prostoru). Umožòuje pìstování skoro celého sortimentu orchidejí. V malém prostoru (pod 1 m3) se špatnì udržují základní podmínky rùstu. Kladem jsou vzhledové
a estetické vjemy - celková pøehlednost rostlin.
Záporem jsou vìtší výdaje na poøízení a provoz
skleníèku (osvìtlení, topení, cirkulace vzduchu).
Zahradní skleníèek - skleník:
Zatím nejlepší podmínky pro pìstování. Nutnost vytápìní, vìtrání - cirkulace vzduchu, popø.
stínìní. Je zde nutný výbìr rostlin (nemožnost
pìstování vedle sebe studenomilných a teplomilných rostlin). Je zde ovšem možnost výbìrem urèitého místa lépe najít pro rostlinu ty nejlepší svìtelné a tepelné podmínky vèetnì cirkulace vzduchu apod.
Záporem je cena topení, náklady na poøízení skleníku, v létì možnost snadného pøehøátí
prostoru, v zimì vysoká vzdušná vlhkost.
POZOR!
Nesmíte zamìnit pøi pìstování teplomilný
a chladomilný druh rostlin a zemní a epifytické
orchideje. Obì zámìny pøi pìstování vedou
rychle k zániku kvìtin.
Nebojte se pìstování orchidejí - jestliže jim
poskytnete ty nejzákladnìjší podmínky rùstu,
bohatì se vám odmìní nevšedními a krásnými
kvìty.
Afrodiziaka z vlastní zahrádky
Martin Grbavèic, SEVA FLORA Valtice
Afrodiziakum - èesky povzbuzovaè, životabudiè - je látka, kterou obsahují druhy rostlin,
které dokáží nejen léèit konkrétní neduhy, ale
dokáží stimulovat imunitní systém organizmu.
Na lidské tìlo neustále pùsobí øada vlivù. Nìkteré pøíznivì, jiné nepøíznivì. Výsledek tìchto
vlivù jsou stavy únavy, apatie atd.
Nejznámìjší z životabudièù je Žen-šen, ale
není jediný. Chtìl bych Vás seznámit se dvìma
druhy, které lze bez problémù pìstovat i na zahrádce, kde Vám udìlají radost nejen svou léèivou silou, ale i na pohled jsou to rostliny velmi
dekorativní.
Z USA pochází rostliny druhu Echinacea,
Tøapatka.
Existuje 9 botanických druhù, nejznámìjší
a nejužívanìjší je Echinacea purpurea, Tøapatka nachová. Jedná se o vytrvalou bylinu, vysokou 60 - 100 cm, má široký list, kvete od druhého roku vegetace, kvìty jsou velké (ježkova hlava), okvìtní plátky purpurové. Má ráda slunné
stanovištì, spon 60 x 60 cm. Vysévat lze od
února až do konce èervence. Má rozvìtvené
koøeny, proto ji lze bez problémù pøepichovat
do truhlíku - kvìtináèe a potom v dobì, kdy má
asi 6 pravých listù ji mùžeme vysadit na stanovištì. Pokud zvolíte velmi èasný výsev a výsadbu provedete zaèátkem kvìtna, dokáží rostliny
vykvést již v prvním roce. Pøi pozdìjších termínech výsevu v prvním roce rostliny vytvoøí pouze listovou rùžici a zesílí. V druhém roce raší
rostliny v dubnu, zaèínají kvést již v èervnu. To
je doba, kdy mùžete rozkvetlé kvìty vyštípat
a buï usušit, nebo èerstvé dát do 40% lihu (cca
200 g kvìtu zalít cca 400 ml lihu). Po 14 dnech
macerování v chladnu extrakt slejete, pøefiltrujete a opìt uložíte do lednièky. A již máte vyrobený svùj první životabudiè. Užívat je nejlepší
preventivnì 20 kapek ráno, nebo veèer. Extrakt
má specifickou chu - když jej poválíte na patøe, cítíte píchání stovek jehlièek - to je jedna
z látek anestetikum - znecitlivovaè, indiáni proto používali Echinaceu pøi bolestech zubù a povrchových poranìních. Ostatnì u indiánù byla
Echinacea nejpoužívanìjší léèivou rostlinou údajnì po ní sáhli v 60 % pøípadù jakýchkoliv
potíží - vèetnì hadího uštknutí. Samozøejmì
nepoužívali jen kvìt, ale zajímal je také koøen.
Koøen lze sklízet v 2. - 3. roce, brzy na jaøe,
nebo na podzim. Tøapatka nachová má vlasovité koøeny, uložené v horních 10 cm pùdy, po
oprání je mùžeme usušit, nebo pøímo dát do
60% lihu (cca 200 g koøene na 400 ml lihu)
a uložit do chladna. Opìt po 14 dnech je extrakt hotový, mùžete jej slít, pøefiltrovat a užívat
po 20 kapkách dennì. V pøípadì zaèínající nemoci lze užívat 3 x dennì 20 kapek. Extrakty je
potøeba mít uložené v chladu a dobøe uzavøené
plné nádobì. Pøesto extrakt ztrácí 1 % úèinných
látek dennì - proto je vhodné ho do 1 roku spotøebovat.
Další druhy Echinaceí se liší od E. purpurea
nejen barvou kvìtu, tvarem listu, ale pøedevším
typem koøenu - všechny ostatní druhy mají kùlovitý koøen. Což má výhodu pøi sklizni. Na druhou stranu jsou tyto druhy citlivé na pøepichování, kdy se kùlový koøen poškodí a hùøe se
ujímají, pøesto se s tím rostliny velmi dobøe vyrovnají. Pøepichované rostliny poznáte pøi sklizni
49
koøene. Koøen není jeden, ale díky poškození
se rozvìtví na nìkolik menších. Proto, pokud je
to technicky možné doporuèuji u níže uvedených druhù Echinaceí pøímý výsev na stanovištì. A které jsou tyto jiné Echinacee?
Echinacea pallida - v Evropì po E. purpurea
nejpìstovanejší Tøapatka, vysoká až 120 cm, listy
štíhlé, mírnì chlupaté, kvìty ježek s rùžovými cca
10 cm dlouhými okvìtními plátky. Užívá se stejnì jako E. purpurea kvìty a koøen. Koøen lze využít i jako indiánskou žvýkaèku: koøen opereme
a syrový nakrájíme na cca 0,5 cm dlouhé kousky, které usušíme. Tyto kousíèky používali indiáni jako žvýkaèku (pozor - kousat až po zvlhèení
v ústech), opìt ucítíte štípání anestetik a typickou chu Echinacee.
Dalším druhem je Echinacea angustifolia.
Bìhem minlých 5 let jsme v SEVA FLORA Valtice
získali 24 pùvodù Echinacea angustifolia, ale
všechny byly Echinacea pallida. Jaký je tedy rozdíl? E. angustifolia je vysoká do 60 cm, má výraznì chlupatý list a má žlutý pyl. E. pallida je vysoká až 120 cm, má mírnì chlupatý list a bílý pyl.
Velmi dekorativní je Echinacea paradoxa, je
vysoká kolem 100 cm, má lesklý list a žluté kvìty, které Vás budou tìšit od èervna až do konce
èervence. Všechny Echinacey lze bez problému
použít i k øezu - ve váze vydrží kvìt asi 14 dnù.
Další druhy, které pìstujeme ve Valticích jsou
Echinacea tennesseensis, E. atrorubens a E. simulata. Nepodaøila se nám ještì získat Echinacea laevigata. Urèitì si øíkáte, proè potøebujeme mít celý sortiment Echinaceí, když se vlastnì využívají a pìstují pøedevším E. purpurea
a pallida? Všechny druhy Echinaceí absahují flavonoidy a další úèinné látky, jen jsou
v jednotlivých druzích v rùzném složení a proto
je velmi zajímavé je mezi sebou porovnávat
a snažit se je zaøadit do skupiny bìžnì pìstovaných a užívaných léèivek. Dalším naším cílem je zaøadit tyto jiné druhy do skupiny trvalek
a nabídnout je zahradníkùm v našich barevných
sáècích. Mají šanci oslovit pìstitele díky své
vitalitì rùstu a dekorativním kvìtùm.
Osiva Echinacea purpurea i Echinacea pallida jsou k disposici v SEVA FLORA s.r.o. Valtice.
Po životabudièi z USA Vás chci seznámit
s Maralím koøenem pùvodem z Ruska. Parcha
safolrová - Maralí koøen - Leuzea carthamoides pochází z oblastí Altaje, kde získal svùj
název podle jelena Maral, který s oblibou požírá nejen list, ale i koøen této odolné trvalky. Koøen této rostliny obsahuje 20-hydroxyekdysteron, což je anabolický stereoid, který bez ved50
lejších úèinkù podporuje èinnost organizmu.
Napø. prokazatelnì zvìtšuje srdeèní sval, holení kost a objem spermatu.
Parcha saftorová (Maralí koøen) Leuzea carthomoides - drátovitý koøen
V oblasti jižní Altaje roste v extrémních podmínkách, kdy vegetaèní doba trvá pouze 3 až
4 mìsíce, takže kvete v èervenci, dozrává v záøí
a vydrží i pøibližnì mìsíc, kdy se teplota pohybuje kolem -30 oC. Jedná se o rostlinu, vysokou
kolem 100 - 150 cm, se zeleným listem z obou
stran a drátovitým koøenem. V našich podmínkách lze vysévat od února až do konce èervence, rostliny lze pøepíchat a následnì vysadit na
slunné místo ve sponu 60 x 60 cm. První rok
vytvoøí rostlina listovou rùžici a v druhém, nìkdy až ve tøetím roce kvete v kvìtnu a semena
dozrávají v èervnu. Listy mají výraznì hoøkou
chu, mùžete si z nich uvaøit èaj, lze ho s úspìchem nabídnout i domácímu zvíøectvu. Napøíklad konì tuto rostlinu milují a z vlastní zkušenosti, z Altaje, mohu øíct, že byl velký problém
pøimìt konì k chùzi v porostu maralu..... Domácím zvíøatùm zlepšuje zdravotní stav a užitkovost. Pro èlovìka dopuruèuji vyrobit si lihový extrakt z koøene, kdy koøen brzy na jaøe, nebo na
podzim vyryjeme, zbavíme zeminy a èerstvý
dáme do 60% lihu (200 g koøene na 400 ml lihu).
Použít lze koøen z dvou a víceletých rostlin.
Parcha - novošlechtìní Raponticum - kùlový koøen
Užíváme opìt 20 kapek ráno, nebo veèer. Extrakt má specifickou „zemitou” chu.
Stejnì jako Echinacea není jen jedna, tak
i Leuzea není osamocena. Vedle rodu Leuzea
je rod Rhaponticum, kam øadíme další druhy
obsahující 20-hydroxyekdysteron. Hlavní rozdíly
mezi Leuzeou a Rhaponticem jsou tyto: Rhaponticum pochází z mírnìjších oblastí Ruska,
v našich podmínkách kvete od konce èervna do
konce èervence, spodek listu je bílý (jsou tam
bílé chloupky) a koøen je kùlový. Leuzea carthamoides má zelený spodek listu, drátovité
koøeny a kvete již v kvìtnu. Ve Valticích máme
shromáždìný sortiment Rhaponticum pulchrum
a Rhaponticum scariosum, které jsou velmi dekorativní. Dále máme Rhaponticum serratuloides a Rhaponticum Satzyperovii, což jsou rostliny velmi vzrùstné, takže vhodné pro sklizeò
zelené hmoty pro hospodáøská zvíøata a mají
také velmi dekorativní kvìty, které jsou zajímavé do suché vazby. Z pohledu medicinského se
nám jeví nejzajimavìji druh Rhaponticum centaureoides, který je støedního vzrùstu a oproti
druhu Leuzea carthamoides, který obsahuje
0,15 - 0,2 % 20-hydroxyekdysteronu obsahuje
tento druh v koøenu až 0,4 % úèinné látky. To je
zajímavé pøedevším pro producenty suchého
extraktu této látky, kdy potøebují jen polovinu
koøenù pro získání stejného množství extraku.
Bìžnì v prodeji jsou osiva Leuzea carthamoides - Maralího koøene s drátovitým koøenem.
Ostatní druhy pøipravujeme jak do skupiny léèivých rostlin, tak do skupiny okrasných trvalek.
Nový pohled na termíny výsevù u léèivých
a koøeninových rostlin:
Možná Vás zarazily termíny výsevù u tøapatky a maralího koøene. Uvádím zde výsev od
února do konce èervence. Nejde o specifikum
tìchto dvou druhù. Obecnì lze u trvalek léèivých rostlin prodloužit vysévání z bìžného
II. - IV. mìsíce na výsevy až do konce èervence. Zmìní se jen zpùsob, který je dle mého mínìní jednodušší a jistìjší. Vyséváme pøímo na
záhon, semena vysejeme do øádku, mírnì zasypeme zeminou a pøikryjeme bílou netkanou
textilií. Podstatná je zálivka - zaléváme jen 1x
za týden, ale vydatnì prolít záhon! Z tìchto
trvalek odstraníme textilii v dobì 6-8 pravých
listù, rostliny vytvrdnou. Potom je mùžeme vysadit pøímo na záhon, nebo pokud jste zvolili
výsev na konci èervence, necháte je na místì
a rostliny bez problémù pøeèkají zimu. Sázíte je
až na jaøe. Odpadá tedy ochrana pøed mrazíky
a pøepichování.
Tímto zpùsobem, od dubna do konce èervence, je vhodné vysévat tyto léèivé rostliny:
jableèník, levanduli, libeèek, tøapatku, maralí
koøen, šalvìj, tymián a yzop.
Specialitou pro setí v tomto období je øecké
oregano - Oreganum heracleoticum, které sejeme stejnì, jen semínka nezasypeme - jsou
drobná. Tato mrazuvzdorná trvalka má zpoèátku velmi pomalý vývoj a je vdìèná za tento zpùsob výsevu.
Pøejeme Vám mnoho úspìchù pøi pìstování
nejen našich životabudièù, ale i ostatních léèivých rostlin bez skleníku a pøepichování.
Santpaulia ionantha
František Linhart
Není snad jiná další hrnková pokojová kvìtina, která by byla tak oblíbená, známá a rozšíøená mezi naší pìstitelskou veøejností ve skupinì kvetoucích, jako je právì „Usambarská“,
„Kapskᓠfialka, „Pavlínka”, prostì Saintpaulia.
Objevil ji na sklonku 19. století v pohoøí Usambara a Uluguru dvorní maršál Saint Paul v Kapské provincii Jižní Afriky.
Trochu zavádìjící je název fialka, nepatøí
k nim, pøíbuzná je s gloxinií. Z pùvodního tmavì modrého druhu šlechtitelé obohatili sortiment
o kultivary s bílou barvou kvìtu, rùžové, èervené, lila, ale i plnokvìté i se zvlnìnými okraji kvìtních plátkù.
Protože je množení i pro laika pomìrnì
snadné, velmi rychle se rozmnožují. Listové øízky odebrané v létì mohou již na podzim téhož
roku kvést. Právì pro tento snadný a pøístupný
zpùsob množení je zvláštì nutné dbát, abychom
saintpaulie množili pouze ze zdravých jedincù
s typickými odrùdovými znaky. Pozor zejména
na listy deformované, anebo se skvrnami - mohou signalizovat pøítomnost viroz.
Pro pìstování žádají mìlèí nádoby, misky
i kvìtináèe, netvoøí totiž hluboký koøenový systém. Jakmile rostlina zcela vyplní nádobu (ne
pøedèasnì!), je tøeba ji pøesadit. Rostlina si „o to
øíkᔠtím, že vytváøí znaènì nahlouèené, netypicky malé listy v hustém trsu a zároveò ménì
nakvétá. Obyèejnì staèí pøesazovat každý druhý rok. Santpaulie žádá dostatek svìtla (ne
úpal), teplota nemá klesnout pod 15 °C (krátkodobì snese i 12 °C). Zalévá se zásadnì spodem kvìtináèe, nesnáší zálivku na list. Zde si
pøipomeòme, že zálivka spodem neznamená to,
aby rostlina byla spodní èástí kvìtináèe trvale
51
ve vodì, pøebyteènou vodu po zálivce je tøeba
z misky po chvíli vylít.
Saintpaulie pøihnojujeme asi 1x za 3-4 týdny nejlépe tekutými hnojivy.
Velmi dobøe se jí daøí napø. v koupelnì, nebo
kuchyni, kde uvítá vyšší vzdušnou vlhkost prostøedí. Výborným poèinem je umístit pìstitelský
kvìtináè s rostlinou do vìtšího kvìtináèe a mezeru vyplnit napø. mechem. Nebo do podmisky
nasypat kaménky a na nì rostlinu v nádobì postavit.
Budeme-li o saintpaulii dobøe peèovat, pokvete prakticky s malými pøestávkami po celý
rok. Jaká je její trvanlivost - životnost? U rostlin
starých 1 - 1,5 roku je vhodné opatøit nové (napø.
pøemnožením), jinak vydatnost a kvalita kvìtù
slábne.
A co dìlat, když se domníváme, že naše
péèe o rostliny je postaèující a pøesto výsledek
není podle našich pøedstav?
1) Jakmile rostlina v rùstu i kvìtu stagnuje, bude
s nejvìtší pravdìpodonbostí potøebovat pøesadit. Èást zeminy z koøenového balu opatrnì odstraòte a pøesaïte rostlinu do rašelinového substrátu do vìtší nádoby. Prvních
nìkolik dní velmi opatrnì a ménì zalévejte.
2) Listy blednou - buï jsme neuváženì zalili na
list, nebo je podvyživená, nebo je vystavena
nadmìrnému sluneènímu svitu.
3) Je-li vzhled rostliny normální, ale nekvete, bude potøebovat zvýšit ve výživì dávku
fosforu.
kvétají z oddenkù (koøenù) tìsnì pøi zemi. Jde
o vytrvalou rostlinu, která pochází ze stinných,
chladných japonských lesù. Má stálezelené,
lesklé, kožovité, podlouhle kopinaté listy na
pevném dlouhém øapíku, který vyrùstá z oddenku jednotlivì, podobnì jako kvìty. Protože vyžaduje chladnìjší prostøedí, v zimì nejlépe
s teplotou kolem 10 oC, ustoupilo její pìstování
pøed tropickými rostlinami, které jsou do teplých bytù vhodnìjší. Objevuje se však hodnì
jako doplòková zeleò v kvìtináøských obchodech.
Další rostlina nesoucí název štìstí, spíše
štìstíèko je Helxine soleirolii nebo Soleiroliasoleirolii, drobounká
k zemi pøisedlá rostlinka s oválnými støídavými lístky, vytváøející zelené bochánky. Pochází ze
Støedomoøí. V prodeji jsou i kultivary
se zlatavými listy
nebo bíle panašovanými. Èasto se kvìtináèky doplòují pøízdobami podle mo- Štìstíèko
mentální situace: - Helxine soleirolii
Velikonoèní, Valentýnské, Mikulášské, Vánoèní aj. Tato rostlinka
už je pro pìstování v moderních bytech vhodnìjší. Je nenároèná podobnì jako podenka,
blázen. Používá se také jako krycí rostlina do
misek a kvìtináèù s vìtšími, solitérními rostlinami.
Co je to štìstí?...
Další rostlinka se štìštím v názvu je ètyøSlyšela jsem, že existuje rostlina, která
lístek pro štìstí, Oxalis deppei. Není to jese jmenuje ŠTÌSTÍ a že se dá pìstovat v bytì. telíèek, ale hlíznatý šavel, který se dá také
Mùžete mi pøiblížit, o jakou rostlinu se jed- pìstovat pøes léto na záhonech. Ètyøèetné
ná?
V. P., Pøelouè listy mají èervenou
Odpovìï:
kresbu. Kvete rùRostlina, kterou
žovými kvìty.
naši pøedkové poAle co je domájmenovali „domácí
cí štìstí? Pohoda,
štìstí“ je dnes již
radost, láska, tolemálo pìstovaná Asrance a pozornost
pidistra elatior, nìv domovì. A tak
kdo ji mùže znát také
když Vám porospod názvem koøetou pìknì jakékonokvìtka. Tento náliv kytky, když se
zev je výstižnìjší,
na Vás budou blízprotože nenápadné,
cí usmívat, urèitì
hnìdoèervené hvìzmáte doma pravé
dièkovité kvìty vy- Koøenokvìtka - Aspidistra „DOMÁCÍ ŠTÌST͓. Šavel - Oxalis deppei
52
Fuchsie, latinsko-americké krásky
Ing. Pavel Talich,
ÚZA ÈZS 5. cyklus
Jsou kvìtiny, které nás svou krásou kvìtù
zaujmou natolik, že neodoláme a poøídíme si
je. Vìtšinou ale platí, že èím krásnìjší, tím nároènìjší na pìstování. Každá rostlina má svoji
domovinu, místo pùvodu, odkud byla dovezena
a následnì pøevedena do kulturního pìstování.
Ve svém pùvodním prostøedí jsou urèité pùdní
a klimatické podmínky, které rostlinám ideálnì
vyhovují bìhem roku pro potøeby rùstu a rozmnožování.
Mezi kvìtiny, které zaplní oko diváka svou
nádherou, patøí také fuchsie. Kvìtiny široké
barevné škály, rozmanitých tvarù a forem svých
kvìtù. Kdo kolem nich pøejde, nezùstane nezasažen. Po jejich získání je èlovìk kratší èi delší
èas u vytržení z kvìtù, ale pozdìji, pokud není
trochu obeznámen s jejich nároky, mohou nastat problémy s jejich uspokojivým pìstováním.
Ale zaènìme, jak se øíká, od Adama.
Pùvod fuchsií
Rod Fuchsia L. se vyskytuje v podobì asi
stovky botanických druhù. Tyto pùvodní druhy
mají domovinu pøedevším ve Støední a Jižní
Americe, pár druhù roste na Novém Zélandu
a na Tahiti. V Mexiku se nacházejí pøedevším
v tzv. mírném výškovém pásmu, které sahá do
výšky 1700 m.n.m. V jihoamerické oblasti se
setkáme s fuchsiemi také v tropickém pralese
v pásmu pravidelných tropických dešù. Ale také
na poušti Atakama nebo otevøených savanách.
Na Novém Zélandu rostou hlavnì v subtropických pralesích severního ostrova.
Z hlediska pìstitelských požadavkù je dùležité, že se jedná pøedevším o rostliny horských
lesù. Tvoøí pøevážnì keøové, podrostové patro
lesa. Najdeme je zde na vlhèích a pøistínìných
stanovištích.
Rùstové podmínky
Když víme, odkud fuchsie pocházejí, v jakém prostøedí se vyskytují, potom mùžeme pro
vìtšinu z nich odvodit podmínky, které potøebují pro svùj zdárný rùst. Nic samozøejmì neplatí
obecnì, i zde najdeme výjimky, které právì
mohou rozšíøit možnosti uplatnìní fuchsií i na
netradièních stanovištích. Pro vìtšinu souèasných odrùd ale platí, že jsou teplomilné a svìtlomilné, pøesto pøímé sluneèní svìtlo snáší jen
výjimeènì. Optimální polohou je polostín, protože v hlubokém stínu se rostliny vytahují a jsou
pøíliš slabé. Existuje
mezi fuchsiemi výjimka, která dává šanci pìstovat tyto kvìtiny i na sluneèném
místì. Jedná se o tzv.
triphyla typy fuchsií,
o kterých bude zmínka pozdìji. Se svìtlem ještì souvisí i fotoperiodická reakce, tj. nástup do kvì- Nepravá triphyla s kvìty
tu. Opìt obvykle pro v paždí listu
fuchsie platí, že s prodlužujícím dnem a rostoucí délkou dlouhodenní periody se efekt kvetení zvìtšuje. Co se týká
teploty, tak optimum se pohybuje v rozmezí
15 - 18 oC. Pokud ji budeme sledovat bìhem
roku, potom v zimním a èasném jarním období
fuchsie snese prostøedí studených skleníkù,
svìtlých sklepù, nevytápìných pokojù apod.
o teplotì 5 - 8 °C. Ale pro triphyla typy je potøeba teplota vyšší, tj. 8 - 12 °C. Dále pro vegetativní rùst je optimem 20 - 25 °C. Založení
kvìtù probíhá v rozmezí teplot 10 až 26 °C, ale
pro další vývin kvìtù je tøeba teplota vyšší, tj.
21 - 26 °C. Substrát, ve kterém je pìstujeme,
musí být pøimìøenì vlhký, rovnìž je vhodné, aby
i vzduch mìl patøiènou vlhkost. Sucho, ale hlavnì pøemokøení substrátu fuchsie špatnì snášejí, rychle vadnou, shazují listy a kvìty. Jsou
nároèné i na obsah živin v substrátu.
Shrneme-li pøedchozí, potom obecnì platí,
že fuchsie potøebují polostín, pravidelnou zálivku a pøimìøenou výživu.
Pøezimování
Aby radost z fuchsií neskonèila s posledním podzimním kvìtem, musíme nutnì poèítat
s vhodným prostorem pro pøezimování. Je tøeba upozornit, že pøezimování v souèasných,
trvale vytápìných bytech není pøíliš vhodné
a rostlinám neprospívá. Zavedení ústøedního vytápìní bylo i jedním z hlavních dùvodù ústupu
pìstování fuchsií u nás. Vysoká teplota a nedostatek svìtla rostlinu vyèerpá a namnožení
škùdci dílo zkázy vìtšinou dokonèí. Vyšší teploty totiž velmi svìdèí mšicím a molicím. Ideální pro pøezimování je zimní zahrada èi vytápìný skleník. V domácích podmínkách to mùže
být svìtlý sklep, veranda, ale i garáž. Teplota
by se v tìchto prostorách mìla pohybovat v rozmezí 5 - 8 - 10 °C. I pøes zimu se nesmí zapomenout na pravidelnou kontrolu vlhkosti substrátu.
53
V podstatì existují tøi hlavní pøíèiny uhynutí
rostlin pøes zimu:
- nejèastìji to bývá pøelití rostlin - nadmìrnou
zálivkou v dobì, kdy jsou teploty velmi nízké, v rozmezí 3 až 6 °C;
- nebo naopak koøeny fuchsií jsou pøíliš dlouho, tj. nìkolik týdnù v pøeschlém substrátu
i když nezbytnì nutné období sucha vyvolá
stav klidu (dormance), ale dlouhé sucho zpùsobí úhyn rostlin;
- a za tøetí to mùže být pokles teplot pod 0 °C,
tzn. zmrznutí rostlin.
Pokud tedy mùžeme rostlinám poskytnout
výše uvedené podmínky pro pøezimování, potom již nic nebrání tomu, poøídit si rostliny na
ozdobu venkovního prostøedí. Z uvedeného je
zøejmé, že fuchsie není pokojová kvìtina,
není kvìtinou interiéru bytu.
Substrát a pøesazování
Významným prvkem pìstování je substrát na
pøesazování a sázení, který by mìl obsahovat
nezbytné množství živin pro stálý rùst rostlin.
Substrát mùžeme koupit hotový nebo si jej mùžeme namíchat sami. Z tìch kupovaných je lépe
vybírat ty, které jsou urèeny pro balkónové kvìtiny. Na obalu zjistíme, zda substrát obsahuje
nìjaké živiny. Jinak je doplníme vhodným kombinovaným hnojivem (30 g NPK, Cererit do 10 l
substrátu). Doma namíchaný substrát mùže
obsahovat 1 díl zahradní zeminy, 1 díl kompostu (alespoò 3 roky starý) nebo listovky, 1 díl rašeliny nebo rašelinového substrátu. Na 10 litrù
této smìsi dodáme 0,5 l písku a 0,5 litru agroperlitu, kterým se podpoøí jímavost vody. Další
vhodná smìs se skládá ze 3 dílù zahradní zeminy, 2 dílù rašeliny a 1 dílu písku. Do tìchto
smìsí je tøeba ještì pøidat 30 g kombinovaného hnojiva na 10 litrù
substrátu.
Substrát je pøipravený a nyní je tøeba
vìdìt, kdy a jak pøesazovat. Na jaøe se pøesazuje v dobì, když
fuchsie zaèínají rašit.
Rostlinu vyjmeme z kvìtináèe, èásteènì odstraníme zeminu napø. tupým døevìným kolíèkem
a mùžeme i zakrátit koøeny. Nový kvìtináè volíme maximálnì o 2 cm
v prùmìru vìtší. NesmíPøesazená rostlina
me zapomenout pøekrýt
54
odtokový otvor kvìtináèe. Po pøesazení rostlinu jedenkrát zalijeme a potom spíše rosíme, aby
nedošlo k jejímu pøelití.
Pøihnojování
Správnì provádìná výživa rostlin je pøedpokladem pro jejich zdravý vzhled a rùst. To platí
bezezbytku i pro fuchsie. Na zaèátku vegetace
podpoøíme rùst rostlin použitím hnojiva s pøevahou dusíku. Pozdìji pøihnojováním hnojivem
s pøevahou fosforu a draslíku posilujeme tvorbu kvìtù a vyzrávání døeva. Na pøelomu srpna
a v záøí je tøeba pøihnojování ukonèit. K hnojení
rostlin je možné využít tabletovaná, dlouhodobì pùsobící hnojiva, která po urèitou dobu postupnì uvolòují živiny. Další, bìžnìjší možností, je pøihnojování jednou za týden roztokem
kombinovaného hnojiva o koncentraci 0,2 %.
Tvarování
Pøesazená, pravidelnì pøihnojovaná fuchsie
zaène rùst. Je to dobøe, ale není to stále vše.
Øada odrùd totiž roste nepravidelnì a pro dosažení pìkného vzhledu je tøeba je tvarovat –
zaštipovat, abychom podpoøili jejich vìtvení
a usmìrnili jejich rùst. Tradièními tvary jsou kulovitý keø nebo stromeèek. Nevýhodou zaštipování je ale oddálení zaèátku kvetení. Obecnì je
možno øíci, že fuchsie s jednoduchým kvìtem
potøebují 5 - 7 týdnù, plnokvìté 6 - 9 týdnù
a triphyla typy až 12 týdnù od posledního zaštípnutí do zahájení kvetení.
Zálivka
Žádný živý organizmus nemùže být bez vody,
ani fuchsie není výjimkou. Nejlepší vodou pro
zálivku je voda dešová. Jinak zálivková voda
by nemìla být pøíliš tvrdá. V dobì rùstu rostliny zaléváme jedenkrát dennì a na vrcholu léta
je tøeba zalévat i dvakrát dennì. Stanovit, kdy
je potøeba zalévat, není jednoduché. Ale možno se øídit podle suchého nebo zasychajícího
povrchu substrátu. Zalít je potom døíve, než rostlina zaène vadnout z nedostatku vody. Mírný nedostatek vody neuškodí tolik, jako trvalé pøelévání a pøemokøení substrátu.
Choroby a škùdci
Samostatnou kapitolou jsou choroby a škùdci
fuchsií. Prvním pøedpokladem zdravých rostlin
je jejich správné umístìní a starostlivá péèe
o nì. V uzavøených, nevìtraných polohách bez
proudìní vzduchu se choroby a škùdci snadnìji šíøí.
Mezi nejškodlivìjší živoèišné škùdce patøí
molice – bílý poletující hmyz, a mšice. Jejich
škodlivost spoèívá v sání na listech a tvorbì
medovice, na které rostou další houby – èernì.
Èernì dále rostliny vzhledovì znehodnocují.
Oba škùdci mají bìhem roku nìkolik generací.
Specifická vývojová stadia škùdcù mohou být
i odolná vùèi nìkterým pøípravkùm, proto je tøeba kontrolovat jejich pøítomnost na rostlinách
velmi peèlivì ihned od zaèátku vegetace. V pøípadì výskytu škùdcù je tøeba okamžitì zasáhnout, aby nedošlo k jejich pøemnožení. Zásadou musí být opakované ošetøení napadených
rostlin. V pøípadì molic musíme poèítat se 4 až
5 postøiky v intervalu 3 - 5 dnù (napø. BIOOL,
KARATE 2,5 WG, TALSTAR 10 EC, MOSPILAN 20 SP). U mšic by mìly postaèovat 2 postøiky v intervalu 4 dní (napø. BIOOL, KARATE
2,5 WG, NURELLE D, PIRIMOR 25 WG, TALSTAR 10 EC, MOSPILAN 20 SP). Pro skleníky
a fóliovníky jsou k dispozici i biologické metody
ochrany – lze použít predátory a parazitoidy.
Z houbových chorob se nejèastìji setkáme
s plísní šedou a to pøedevším v podzimním období, kdy je zvýšená vlhkost a nižší teplota
a rostliny jsou natìsnány u sebe. Napadená pletiva rostlin jsou pokryta šedým, šedohnìdým,
prášivým povlakem. Nemocné rostliny musíme
oèistit, rostliny rozestavit, snížit vlhkost a pravidelnì odstraòovat opadlé kvìty a listy, které jsou
potom zdrojem nákazy. Ménì èasto jsou na rubu
listù vidìt rzivé puchýøky rzi fuchsiové. Listy
postupnì žloutnou, opadávají a vìtvièky zùstanou holé. Nìkteré odrùdy fuchsií mohou být
k této rzi zvláštì citlivé. Rez žije také na vrbovkách, které by se nemìly v blízkosti fuchsií pìstovat. Napadené listy fuchsií odstraníme, pøípadnì rostliny prostøiháme. Fuchsie je možno
ošetøit opakovanì fungicidy 4 - 5x, v intervalu
7 až 10 dnù (napø. BAYCOR 25 WP, DITHANE
M 45, SYSTHANE 12 EC).
Použití fuchsií
Máme pìkné, zdravé
fuchsie - kam s nimi? Uplatnìní fuchsií je pomìrnì všestranné. Pøedevším rozšiøují
sortiment kvìtin pro polostinná místa. Nejefektnìjší je
jejich umístìní ve výši oèí
pozorovatele. Mùžeme tak
nejlépe vnímat všechny detaily rozmanité stavby kvìtù
i jejich pestré zbarvení. Nejbìžnìjší je pìstování fuchsií v kvìtináèích, které umis-
Poloplný kvìt
ujeme na rùzná místa:
okna, terasy, schodištì,
ale i hroby. Velmi vhodné je osazování okenních a balkónových truhlíkù fuchsiemi. Do truhlíkù použijeme nejlépe
pøevisle rostoucí formy
nebo nízké kompaktní
odrùdy. Na bìžný metr
poèítáme se 4 - 5 rostlinami. Do jednoho okna
vysazujeme radìji rostliJednoduchý kvìt
ny jedné odrùdy, aby barevný efekt byl co nejpùsobivìjší. Starší mohutnìjší rostliny nebo fuchsie stromkového tvaru
použijeme k solitérní výzdobì rùzných ploch:
pøed vchod domu, na terasu apod. Existuje nìkolik druhù a odrùd fuchsií,
které mohou být v teplejších oblastech trvale vysázeny venku, i když
fuchsie ve støedoevropských podmínkách nejsou zcela odolné mrazu.
Ve volné pùdì na zahradì mùžeme sezónnì klidnì pìstovat témìø všechny druhy a odrùdy fuchsií, pokud je ochráníme
Plný kvìt
pøed zmrznutím. Pøed zimou je vyjmeme z pùdy a uložíme v bezmrazé
místnosti. Pìstování fuchsií jako bonsaj je další zpùsob, jak využít mnohotvárnosti této kvìtiny. Existují druhy i odrùdy, které mají malé listy
a kvìty a pøímo se nabízejí pro tento zpùsob
pìstování.
Všeobecnì se traduje, že
fuchsie musí stát pouze ve stínu. Stejnì jako všechny ostatní
rostliny, tak i fuchsie potøebují k
životu slunce. Výjimkou jsou jen
odrùdy s bílým kvìtem a odrùdy s jemnými odstíny barev, které mívají problémy již i s mírným
ranním nebo veèerním sluncem. Není to slunce, co rostlinám škodí, ale pøedevším vysoká teplota (suché teplo), která
je vìtšinou vyzaøována oslunìnými zdmi. V tomto smìru ale
existuje skupina fuchsií, které Kvìt typu trijsou naopak snášenlivé ke slun- phyla
55
ci. Tato skupina se
oznaèuje jako triphyla hybridy. Pro ni
jsou typické svazeèky kvìtù na konci vìtvièek. Jednotlivý kvìt má dlouhou kvìtní trubku,
krátké kališní lístky
a malou korunku.
Pravá triphyla s kvìty
Pøevládající barvou
ve svazeèku
kvìtu je oranžová
nebo èervená. Listy jsou na dotek sametové,
tmavìji zbarvené a mnohé mají rub listu èerveno-fialovì zabarvený. Do této skupiny se také
øadí odrùdy fuchsií, které mají tvar kvìtu jako
pravé triphyly, ale kvìty vyrùstají jednotlivì
z paždí listù. Pro bìžného pìstitele toto rozdìlení není dùležité, protože obì skupiny bohatì kvetou a velmi dobøe snášejí slunce. Tedy
témìø všechny triphyla typy potøebují plné slunce, aby se mohly úplnì rozvinout do své krásy.
I když potøebují hodnì slunce, pøivítají pøes
poledne trochu stínu. Triphyly vìtšinou pøirozenì špatnì vìtví a ještì navíc špatnì snášejí zaštipování, protože potom do zaèátku kvìtu potøebují dobu 10 - 12 týdnù. Na druhou stranu
mají ale výbornou schopnost rašit z koøenové
èásti a vytváøejí tak pìkný keøovitý tvar. Vzhledem k pùvodu této skupiny fuchsií, potøebì plného slunce, je odlišné i pøezimování rostlin.
Teplota prostoru, kde rostliny pøezimujeme, by
mìla být v rozmezí 8 - 12 °C a s dostatkem
svìtla. Starší, velké rostliny snesou pøes zimu
i nižší teploty.
Závìr
Nejen stín, ale i plné slunce vyhovuje fuchsiím. Dá se øíci, že kolem celého domu, na všech
svìtových stranách lze fuchsie pìstovat. Do
každých podmínek prostøedí lze vybrat vhodnou odrùdu, která nám udìlá radost. Pouze
v trvalém hlubokém stínu nemáme mnoho šancí na úspìch. Limitujícím faktorem je období
zimy, hlavnì z pohledu možností pro pøezimování fuchsií.
Mráz ani vysoké pokojové teploty fuchsiím
pøes zimní èas nevyhovují. Potom nezbývá
než každoroèní nákup nových rostlin z bohaté
nabídky kvìtinových síní. Podrobnìjší informace o pìstování fuchsií naleznete v publikaci Fuchsie pro všechny z pera autora tohoto
pøíspìvku.
Perokresby: Dana Skopcová
56
Ochrana proti krtonožce na
zahrádce
Doc. RNDr. Josef Šedivý, Výzkumný ústav
rostlinné výroby, Praha-Ruzyò
Krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa)
žije a škodí v hlubokých pùdách bohatých na
humus a s nízkou podpovrchovou hladinou vody,
èasto na zalévaných zahrádkách, v paøeništích
i ve sklenících. Na zahradkách škodí zvláštì na
zelí, kapustì, èervené øepì, mrkvi, cibuli, okurkách, rajèatech a bramborech. Nejvìtší škody
zpùsobuje krtonožka na jaøe pøi budování hnízd
a chodeb. V tomto období vyhrabuje kolem hnízda okružní chodby a pøekusuje i požírá podzemní èásti všech rostlin, které prorùstají do chodeb. Podkousané rostliny vadnou a usychají,
èímž se nad hnízdem zvyšuje prohøívání pùdy
a vytváøejí se pøíznivé podmínky pro líhnutí
a rùst larev.
Krtonožka patøí do øádu rovnokøídlého hmyzu. Tìlo má válcovité, hnìdé, sametovì opýøené. Tykadla jsou krátká, silná, nepøesahují pøedohruï. Dospìlci mají na hrudi dva páry køídel.
První pár je sklerotizovaný, krovkovitý, druhý
pár je blanitý. Holenì prvního páru nohou jsou
lopatkovitì rozšíøené, pøizpùsobené k vyhrabávání chodeb. Stehna tøetího páru nohou jsou
ztlustlá. Zadeèek je dlouhý. Velikost dospìlcù
se pohybuje od 35 do 60 mm.
Vajíèka jsou okrouhle oválná, bílá, 2-2,5 mm
dlouhá a 1-1,5 mm široká. Bìhem vývoje larvy
ve vajíèku se velikost vajíèek zvyšuje až na
4 mm. Larvy jsou podobné dospìlcùm, ale mají
pouze základy køídel. Bìhem rùstu procházejí
ètyømi rùstovými stupni. V jednotlivých rùstových
stupních se délka tìla a základù køídel zvìtšuje.
Na povrchu pùdy se krtonožka zdržuje v noci,
zvláštì v dobì páøení. Páøi se na jaøe od kvìtna
do èervna. Pøed kladením vajíèek samice vyhrabuje 100 až 150 mm pod povrchem pùdy
komùrku, v níž buduje zemité hnízdo asi o velikosti slepièího vejce, do nìhož klade vajíèka.
Vajíèka jsou kladena ve skupinách v celkovém
množství 100 až 400 kusù. Larvy se líhnou za
10-15 dnù po nakladení vajíèek. Vylíhlé larvy
se nìkolik dnù zdržují v hnízdì. Samice je
v tomto období hlídá. Následnì se larvy svlékají a rozlézají se do okolí. Po druhém svlékání
larvy opouštìjí hnízdo, na povrch pùdy však nevylézají. V záøí se svlékají potøetí, pøed zimou
opouštìjí povrchovou vrstvu pùdy a pøezimují
v hloubce 60 až 100 cm pod povrchem pùdy.
Na jaøe se svlékají po ètvrté a v kvìtnu dospívají.
Nejhojnìjší výskyty jsou v kotlinách. K budování hnízd vyhledává krtonožka tìžké a slévavé pùdy, které usnadòují budování hnízd
a skýtají dostupnost podpovrchové vody. Èasté zalévání pùdy zajišuje dostatek nezbytné
vody pro vývoj larev. Dospìlci i larvy krtonožky
jsou všežravé, hlavní složkou jejich potravy jsou
larvy pùdního hmyzu.
Mechanická ochrana proti krtonožce se
uskuteèòuje opakovaným pleèkováním meziøádkù pìstovaných rostlin nebo vyhrabáváním
a nièením hnízd. Místa výskytu hnízd se poznají
podle nakypøeného povrchu pùdy a vadnutí rostlin na nich. Dospìlci se loví do vìtších nádob,
které se na záhonech až po hrdlo zapouštìjí do
pùdy. Od nádoby se do køíže kladou latì nebo
døevìné desky, alespoò l m dlouhé nebo tak
dlouhé jako je šíøka paøeništì. Krtonožky, které
v noci pøelézají po povrchu pùdy, nepøelézají
pøekážky, ale podle latí nebo døevìných desek
lezou k nádobì a padají do ní. Jedinci ulovení
do nádob se hubí pøelitím vaøicí vodou nebo mechanickým usmrcením. V chemické ochranì
proti krtonožce se používají insekticidní granulované pøípravky registrované proti škùdcùm
zeleniny. V ÈR v souèasné dobì není registrovaný insekticid proti tomuto škùdci. V zahranièí
se prodává nìkolik komerèních pøípravkù urèených výhradnì proti krtonožce.
a
b
Krtonožka obecná: a - larva, b - dospìlec
Rizika dovozu rostlin
a jejich produktù
RNDr. Oldøich PULTAR,
ZD Chelèice, biologické laboratoøe BIOLA
Od nepamìti lidstvo pøi všech jeho pøesunech doprovázely i pøesuny rùzných živých
organizmù, jejich produktù a výrobkù z tìchto
organizmù nebo jejich produktù. Nedají se ani
vyjmenovat všechny dùvody tìchto migrací (ob-
jevitelské plavby, váleèné výboje, ekonomicky,
sociologicky a politicky podmínìné migrace skupin a jednotlivcù, turistika atd.), je však zøejmé,
že v minulém století a hlavnì souèasnosti jejich frekvence silnì vzrostla díky širší dostupnosti pøepravních pøíležitostí na krátké i dlouhé
vzdálenosti a politickým zmìnám, které jednak
umožòují návštìvy døíve nedostupných oblastí
a rozsáhlejší, celnì nechránìný obchod s rùznými komoditami.
A již vìdomì nebo náhodnì tak byly do rùzných míst svìta pøeneseny organizmy, které zde
zpùsobily nemalé ekologické a ekonomické problémy. Velice známý je pøípad rozšíøení králíkù
v Austrálii; pohroma, kterou zpùsobily krysy,
potkani, psi a kozy v ostrovních ekosystémech,
pøedevším v nejcennìjším z nich, souostroví
Galapág; zavleèení mandelinky bramborové
nebo štítenky zhoubné do Evropy. Veøejnosti
jsou ménì známé další pøíklady. Napø. celé týmy
entomologù zamìstnávají na Novém Zélandu
obyèejné vosy, vosa útoèná (Vespula germanica) a vosa obecná (Vespula vulgaris), zavleèené sem z Evropy; zablokování lodní dopravy
zpùsobily ve Støední Americe porosty vodního
hyacintu (Eichhornia crassipes), pùvodem
z Amazonie; miliardy dolarù jsou vynakládány
na ochranu a karanténu proti vrtuli ovocné (Ceratitis capitata), zavleèené ze Støedomoøí do vìtšiny subtropických a tropických oblastí atd. Celá
øada varujících pøíkladù vedla postupnì na celém svìtì k vytvoøení systému tzv. karanténních opatøení, která mají zabránit šíøení cizích,
zejména škodlivých organizmù do jednotlivých
oblastí svìta (vnìjší karanténa), ale i uvnitø jednotlivých zemí (vnitøní karanténa). Protože problematika karanténních organizmù má dalekosáhlé ekonomické, ekologické a spoleèenské
dùsledky, je øešena na úrovni legislativní, tj. vydáváním zákonných opatøení vymezujících jasnì pøedmìt zájmu karantény (druhy karanténních organizmù, zpùsoby jejich pøenosu a jeho zamezení atd.). Pro území ÈR je smìrodatný zákon è. 147/1996 Sb. ve znìní zákona
è. 326/2004 Sb., ve smyslu karanténních opatøení dále upøesnìné vyhláškami è. 330/2004 Sb.,
331/2004 Sb., 332/2004 Sb. s pøihlédnutím na
obecnì závazné pøedpisy práva Evropských
spoleèenství (EU), jejichž dodržování jsme povinni od 1.5.2004 (jejich výèet lze nalézt ve vyhlášce 195/2004 Sb.).
Pøestože uvedené právní pøedpisy jsou závazné pro každého obèana, je jejich obsah
zamìøen pøedevším na opatøení zabraòující hro57
madnému šíøení karanténních organizmù, tj. na
obchod s rostlinami, jejich èástmi a výrobky (produkty) z nich. Tomu odpovídá i systém kontrolních opatøení, kterým státní orgány kontrolují
dodržování tìchto zákonù a vyhlášek. Struènì
øeèeno, karanténa je organizována na úrovni
výrobních a obchodních kontaktù, není však
schopna zachytit malé zdroje v podobì dovozu
jednotlivých rostlin, plodù nebo výrobkù v rámci turistické aktivity obèanù. A øeknìme si otevøenì. Zná nìkdo zarputilého zahrádkáøe, který si nedovezl ze zahranièní výstavy rostlin nebo
zájezdu, èi rodinné dovolené nìjakou cibulku,
sazenièku, roub, øízek, semínko? Není pravdou,
že vìtšina našich turistù si na cestu pøi návratu
ze zahranièní dovolené nakoupí nìjaké ovoce,
popø. i zeleninu, že z nichž èást nespotøebuje
a ty skonèí v odpadcích na území naší republiky? Není pravdou, že turisté vozí domù øadu
upomínkových pøedmìtù ze sušených rostlin
a døeva, vìtšinou nakoupených levnì na tržištích, bez jakýchkoli certifikátù o karanténní nezávadnosti? Mnohdy tyto zdroje karanténních
organizmù mohou být nebezpeènìjší než kontrolovaný dovoz pro obchod. Uvedu jen struèné
pøíklady. Již v roce 1995 jsem nakoupil pøi dovolené ve Španìlsku rajèata. Na jednom plodu
jsem našel „pøilepených” pìt pupárií karanténní vrtalky zhoubné (Liriomyza huidobrensis), ze
kterých se mouchy vylíhly za šest dní, tedy dobu
dostateènou pro pøevoz do ÈR, pokud bych odjel
ihned po nákupu (naštìstí jsem odjíždìl až po
dvou týdnech a mouchy se mnou putovaly k urèení už jen jako konzervovaný materiál v lihu).
Již v šesti domácnostech jsem nalezl na pokojových rostlinách karanténní molici tabákovou
(Bemisia tabaci), která byla dovezena na hrnkových rostlinách (minirùže, orchideje a vánoèní hvìzdy) z Nizozemí. Úèinnì se mi podaøilo
tyto populace zlikvidovat døíve, než se rozšíøily
dále (a také døíve než jsem mohl zjistit, jestli se
nejedná o ještì horší, obtížnì odlišitelný druh
Bemisia argentifolii). Nᚠodborník na èervce,
doc. Zahradník, uvádí mnoho druhù èervcù,
puklic a štítenek z botanických zahrad. Pøestože rostlinný materiál, který je v nich umístìn
prochází karanténní kontrolou, èervci z pralesù
a také tøásnìnky v nich pøežívají dodnes. Uvedené pøíklady jsou jen nepatrnou špièkou ledovce, kterým jsou drobné zdroje karanténních
organizmù, nicménì jasnì demonstrují, jak neúèinná mohou být sebedokonalejší legislativní opatøení proti pøírodì, lidské posedlosti a také lidské hlouposti. Nakonec nìkteré pøedsta58
vy o dùsledném naplnìní pøedpisù mohou být
až absurdní. Dokážete si pøedstavit, jak v pøedlouhé frontì automobilù na hranici prohledávají státní úøedníci Vᚠvùz, aby zjistili, jestli
neprovážíte tøešeò s karanténní vrtalkou; „vzpomínkový kámen” obalený èásteèkami hlíny, sebraný z bramboøištì zamoøeného karanténním háïátkem; semínko z neznámé, ale neodolatelnì krásné rostliny na terase thajského hotelu nebo jak surovì strhávají z vlasù Vaší ratolesti vìneèek upletený ze suchomilných
rostlin na pláži v Chorvatsku a vypisující protokol o porušení zákona o opatøeních proti
zavleèení karanténních organizmù? Je zøejmé,
že zde mùže pomoci pouze náležitá osvìta, seznámení s riziky, kterým se èlovìk
dovozem neznámých rostlin, jejich èástí
a produktù vystavuje. Ta je možná shrnout do
tøí bodù:
1. Riziko zavleèení karanténního
organizmu:
V pøílohách výše uvedených vyhlášek jsou
jmenovitì uvedeny škodlivé organizmy, které
jsou pro území ÈR a Evropy považovány za
karanténní a také seznam komodit, kterými se
mohou pøenášet a které podléhají karanténní
kontrole pøi importech. Rizika, kterým se vystavujeme importem tìchto organizmù do své domácnosti jsou tøi.
Ø Škodlivý organizmus sám o sobì mùže zpùsobovat škody na našich rostlinách, v extrémních pøípadech nás mùže pøipravit
o vìtšinu našich rostlin bez ohledu na jejich
systematické zaøazení a to ještì døíve, než
jsme schopni vùbec urèit pùvodce problémù,
natož pak zajistit proti nìmu ochranu. Vypoøádání se s karanténními organizmy zpravidla není jednoduché. Buïto se vùbec nedají vyhubit jinak, než úplným zlikvidováním
všech potenciálnì hostitelských rostlin, nebo
sice jsou známy prostøedky na jejich hubení, ale nejsou k dostání u nás, protože k jejich povolování a dovozu zatím nebyl dùvod.
Sem patøí vìtšina virových a bakteriálních
onemocnìní. Jako pøíklad mùžeme uvést
choroby rajèat, vyvolané virem „Pepino” (Pepino mosaic potexvirus, PepMV) nebo baktérií Clavibacter michiganensis subsp. michiganensis. Pepino pochází z Peru, kde je rozšíøen na lilku Solanum muricatum, ale napadá
mnoho dalších rostlin, pøedevším tabáky, lilky, rajèe, Datury, Physalis, brambory i okurky. V souèasnosti je již pøítomen v zemích
EU (hlavnì Španìlsko a Francie), ale byl
již zjištìn i u nás. Pùvodem infekèního materiálu mùže být osivo, ale k dalšímu šíøení dochází kontaktnì, pøenosem rostlinných
šáv. Na rajèatech nejprve vyvolává žlutou mozaiku na listech a žluté rozsáhlé skvrny na plodech. Pozdìji vede k odumírání
listù a rostlin. Clavibacter je hospodáøsky
významnou baktérií na rajèatech, ale napadá i jiné lilkovité rostliny a je schopna napadat i další, jako napø. okurky, sluneènici
aj. Projevuje se nejprve chlorotickými lézemi na listech, pøechází ve vadnutí a zasychání listù, pozdìji celých rostlin. Hlavním
zdrojem jsou semena, ale pøežívá v pùdì.
Šíøí se za vlhka kontaktnì nebo kontaminovanými dešovými závlahami, do rostliny
vstupuje pøes hydatody a rùzná poranìní (jizvy po listech, odìrky atd.), v rostlinì se šíøí
xylémovými vodivými pletivy. Pochází ze
Severní Ameriky, ale je rozšíøena po celém
svìtì, vèetnì všech zemí Evropy. Proti tìmto chorobám není pøímé ochrany. Rostliny,
resp. celé kultury se musí zlikvidovat, prostory dezinfikovat a min. jednu sezónu na
stejném místì nepìstovat napadení náchylné rostliny.
Ø Škodlivý organizmus se u nás „zabydlí”, namnoží a potom rozšíøí do okolí.
K tomuto pøípadu patøí mnoho živoèišných
škùdcù (pøedevším hmyzu a roztoèù) a houbových chorob. Obrovským problémem USA
a Kanady je bekynì velkohlavá (Lymantria
dispar). Z Evropy si její vajíèka dovezl v roce
1869 francouzský hvìzdáø L.TROUVELOT
do Medfordu, pøedmìstí Bostonu ve státì
Massachusetts se slavnou Harvardskou
univerzitou. Sklenici s housenkami, položenou na okenní parapet, vítr shodil na zahradu a tím zaèala nejvìtší americká pohroma s introdukovaným hmyzem v celé historii Ameriky. Tato zdánlivì banální pøíhoda
stála USA již v roce 1889 25000 $ a v následujících letech postupnì dosáhla miliónových nákladù a to až 90 000 000 $ roènì
v pováleèných letech. Možná ještì pøesvìdèivìjším údajem o tom, co zpùsobil jediný
èlovìk s jedinou sklenicí housenek je ošetøení více než 1 200 000 ha lesù, parkù
a zahrad pøípravkem DDT v roce 1957. Po
zákazu užívání tohoto insekticidu byl nahrazen karbonátem SEVIN, což je ekotoxikologicky øeèeno, „z bláta do louže” nebo „vyhánìní èerta ïáblem”. Hrùznost tìchto opatøe-
ní pro ekosystémy i zdraví všech živoèichù,
vèetnì lidí si dokážou pøedstavit pouze specializovaní profesionální hygienici, toxikologové, zoologové, entomologové, lesníci
a ekologové.
Nakonec podobnì se u nás v minulosti rozšíøili všem známí škùdci – mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), štítenka
zhoubná (Quadraspidiotus perniciosus), vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum) nebo mšièka
révokaz (Viteus vitifolii). Výše popsaný pøípad
nálezu molic rodu Bemisia by mohl být dalším
pøíkladem soudobých nebezpeèných zavleèení škodlivých organizmù, kdyby ohniska nebyla
vèas zjištìna a zlikvidována.
Ø Zavleèeme si organizmus, proti kterému jsou
známy pøípravky k jeho hubení, ale shodou
okolností jsme si pøivezli populaci, na kterou
neúèinkují (rezistentní populace). Ukázkovým pøíkladem je rozšíøení tøásnìnky západní. Dostala se k nám kolem roku 1987, jako
dokonale rezistentní populace ze západní
Evropy. Do dvou let se rozšíøila po celém
tehdejším Èeskoslovensku a trápí nás dodnes. Pøíèinou takové expanze byla právì
rezistence provázená obtížnou, nìkdy až
nemožnou chemickou ochranou. Situace se
zlepšila až zavedením biologické ochrany
a v poslední dobì i registrací nových insekticidù, vùèi kterým nevykazuje tøásnìnka rezistenci. Za hranicemi naší republiky však
èeká na vhodnou pøíležitost celá øada takových škùdcù, napø. molice Bemisia argentifolii, vrtalka zhoubná (Liriomyza huidobrensis), tøásnìnka Thrips palmi aj.
2. Riziko zavleèení rezistentního
škodlivého organizmu
V nìkterých pøípadech nemusí být hlavním
nebezpeèím zavleèení karanténního organizmu,
ale zavleèení rezistentní populace jinak u nás
se vyskytujícího druhu, avšak citlivého k pesticidùm. Dokonce se nemusí jednat o zavleèení
ze zahranièí, ale z tuzemska, z míst, kde se
rezistence vyskytla. K rizikovým místùm, odkud
mohou takovéto organizmy pocházet, patøí intenzívnì chemicky ošetøované oblasti zemìdìlské výroby (Itálie, Španìlsko, Nizozemí, Belgie, Kalifornie, komerèní skleníky jak v zahranièí, tak u nás). Pøípadù prokazatelných je mnoho,
zejména z oblasti skleníkových škùdcù, kde
neustále dochází k zavlékání a pøenosu rezistentních populací svilušky chmelové (Tetranychus urticae), molice skleníkové (Trialeurodes
59
vaporariorum), mšice broskvoòové (Myzus persicae), mšice bavlníkové (Aphis gossypii) aj.
Z pøedbìžných toxikologických studií a situaèních zpráv FAO lze pøedpokládat buï již existující, nebo hrozící zavleèení rezistentních populací dalších škùdcù, jako je napø. mera skvrnitá
(Cacopsylla pyri) a mera ovocná (Cacopsylla
pyrisuga) se školkaøským materiálem z napø.
francouzských, nizozemských a belgických školek; obaleèe jableèného (Cydia pomonella)
s jablky a hruškami nebo jejich pøepravními obaly z Itálie, Belgie a Nizozemí; obaleèe zimolézového (Adoxophyes orana) s jablky z Nizozemí a Itálie; podkopníèka spirálového (Leucoptera malifoliella) na pøepravních obalech
s ovocem z Itálie atd.
3. Riziko porušení právních pøedpisù
Toto poslední riziko je spíše teoretické a týká
se více ménì podnikatelské sféry, na kterou se
vztahuje vìtšina výše zmínìných právních pøedpisù. Nicménì nedá se vylouèit, že v pøípadì
soudního procesu, po vznesení žaloby na pùvodce pøíèiny „škod nemalého a zejména celospoleèenského významu” zapøièinìné nepovoleným dovozem karanténního organizmu nebo
jeho hostitelské rostliny (produktu), soud s pomocí trestního zákoníku rozhodne o vinì i u jednotlivce, který „netušil”. Neznalost zákona jak
je známo neomlouvá a interpretace znìní zákona jak je také známo, pøísluší toliko soudu
(po jeho vydání už ani tvùrci nejsou kompetentní vysvìtlovat jeho znìní).
Shrnutím uvedených faktù lze dojít k jednoznaènému závìru. Jestliže hodláte svoji domácnost nebo zahradu (zahrádku) èi skleník obohatit o nové rostliny, poøizujte je pouze ze zaruèených zdrojù, než je pøevezmete,
dùkladnì ovìøte, že jsou zdravé a škùdcù
prosté a doma je minimálnì mìsíc držte
v karanténì (oddìlenì od ostatních rostlin), aby
se vylouèil projev skryté infekce nebo napadení škùdcem. Semena zakupujte v originálních
obalech garantujících pùvod (a tím zpravidla
i nezávadnost) osiva. Plody zkonzumujte ve státì, kde jste je získali a výrobky ze døeva nebo
sušených rostlin zakupujte pouze s obchodní
znaèkou.
Zdá se Vám to pøehnané? Možná ano, ale
pøijít o všechny své rostliny, o které peèujete
mnohdy i celé generace díky jednomu semínku nebo jediné rostlince z dovolené, mùže být
také realita.
60
Význam tykví pro zahrádkáøe
Doc. RNDr. Eva Pekárková
Tykve pocházejí z amerického kontinentu,
takže jejich dovezení po objevení Ameriky v roce
1492 z nich èiní plodinu pro evropský kontinent
znaènì novou. Zdomácnìly však v širokém mìøítku ve všech teplejších oblastech Starého svìta. Dùvodem je zøejmì to, že patøí k jednomu
z nejrùznotvárnìjších druhù kulturních rostlin.
K rodu tykev (Cucurbita), který dal název celé
botanické èeledi tykvovitých, patøí nìkolik druhù. Znaènì teplomilné druhy, jako je napøíklad
tykev muškátová (C. moschata), se pìstují jen
v jižnìjších oblastech. Také pro tykev fíkolistou
(C. ficifolia), která se pìstuje na Slovensku,
nejsou u nás dost pøíhodné podmínky. Její èerná semena jsou však u nás bìžnì v prodeji.
Chladuvzdornost jejích koøenù uèinila z ní totiž
v praxi nejosvìdèenìjší podnož pro roubování
skleníkových okurek. Zato velkým poètem
odrùd je u nás zastoupená tykev velkoplodá
(C. maxima) a ještì vìtším tykev obecná
(C. pepo). Jejich využití je ovšem rozdílné.
Plody tykví jsou vitaminóznì pomìrnì chudé, cenný je zejména obsah karotenoidù ve zralých plodech. Nízká energetická hodnota, zejména mladých plodù, z nich však èiní cennou
složku pro redukèní diety. Výjimkou je ovšem
vyšší obsah sacharidù u plnì vyzrálých plodù,
zejména tykve velkoplodé. Dužnina tykví je také
dieteticky pøíznivì pùsobící hmotou, která se dá
kombinovat s øadou jiných zelenin i s bramborami a pøipravovat nejrùznìjšími zpùsoby, vìtšinou tepelným zpracováním. Protože chu tykví
není výrazná, dává prostor k neomezené nápaditosti pøi ochucování a koøenìní èerstvì podávaných i konzervovaných jídel. Výhodou je
i výborná uchovatelnost mražením, napøíklad
hrubì nastrouhané hmoty mladých plodù. Semena všech tykví patøí mezi nejolejnatìjší - obsahují až 48 % oleje. Jsou navíc velmi chutná.
Protože rostliny obvykle ukládají do semen nejvíce zinku ze všech orgánù a semena tykví jsou
navíc jedna z nejvìtších mezi rostlinami, je zøejmé, proè se doporuèují jako nejvhodnìjší zdroj
doplòování zinku v lidské výživì.
Rostliny tykví jsou teplomilné, nièí je i slabý
mráz. Musí se proto vysévat až v polovinì kvìtna nebo chránit fóliovými kryty. Také plody,
i úplnì vyzrálé, se musí sklidit pøed prvním mrazem, protože i slabé poškození mrazem vede
k rychlé hnilobì. V pøíznivých podmínkách tykve velmi rychle rostou, proto se i v našich pod-
mínkách z pøímých výsevù do volné pùdy získají plnì vyzrálé plody. Dají se také vysazovat
pøedpìstované sazenice, avšak jen s neporušeným koøenovým balem z kelímkù nebo sadbovaèù. Všechny tykve jsou jednodomé, tzn. že
vytváøejí na každé rostlinì oddìlené samièí
a samèí kvìty. K zakládání plodù potøebují nutnì pøístup hmyzu k opylení.
U nás jsou odedávna v zahradách i na poli
nejrozšíøenìjší šlahounovité odrùdy tykve velkoplodé, které se hodí výhradnì k využití plnì
vyzrálých plodù ke kompotování a k proslazování, ale také ke krmení. Plody této tykve jsou
kulovité, oválné nebo zploštìlé, s pevnou, ale
pomìrnì tenkou slupkou. Neobvyklý tvar a pestré zbarvení mají odrùdy zvané turbanovité.
Jejich plody jsou jakoby složené ze dvou rùznì
velkých a rùznì zbarvených èástí. Pro všechny
tykve velkoplodé je typické výraznì rozšíøené
zdužnatìlé nasazení plodu ke stopce. Jednou
z nejkvalitnìjších odrùd, vyšlechtìnou speciálnì pro zpracování, je v Libochovicích vyšlechtìný ´Goliᚴ. Plodùm tykví velkoplodých, které
se využívají ve zralém stavu, skoro vždycky prospìje nìkolikatýdenní posklizòové dozrání
v mírnì teplém prostoru.
Podstatnì jinak se využívají zeleninové odrùdy, které patøí vesmìs k druhu tykve obecné.
Z velkého jejich bohatství v našem sortimentu
odedávna vystupovaly tzv. kabaèky, jejichž jediným pøedstavitelem byla keøíèková ´Kveta´
s krémovými válcovitými plody. Pìstovala se
však jen na Slovensku. V Èesku jsme zeleninové tykve prakticky neznali až do r. 1971, kdy se
v sortimentu odrùd keøíèkové tykve obecné objevila první prùkopnická odrùda ´Diamant´. Patøila do skupiny cuket, které si rázem získaly
takovou oblibu pìstitelù i hospodyò, že o nich
psaly kuchaøky i naše známé hereèky. Pøispìly
tím rozhodnì k šíøení užiteèné novinky. K této
odrùdì se pozdìji pøidaly další, a to nejenom
cukety, ale také patisony. Pro plody všech tykví
obecných je typické nasazení stopky k plodu –
bez zduøení, s výraznou suchou žebernatostí.
U zmínìných zeleninových tykví se postupnì sklízejí nedorostlé, popø. dorostlé, avšak
vždycky nedozrálé plody. Využití vyzrálých plodù je totiž problematické: mají velmi tvrdou slupku a suchou, chuovì mdlou dužninu, která se
nehodí ke kompotování. Výhodný keøíèkový
vzrùst umožòuje urychlit vývoj rostlin nebo jejich ochranu pøed chladem krytím fóliovými tunely nebo netkanou textilií. Oblíbené jsou také
pro letní využití paøeniš. V dobì kvetení se však
rostliny musí odkrýt, aby k nim mìl pøístup opylující hmyz. Ze zeleninových tykví získaly plným
právem nejvìtší oblibu právì cukety se štíhlými válcovitými plody rùznì intenzivní zelené barvy. Sortiment byl však pozdìji obohacen i o výraznì žlutoplodé odrùdy. Vysoká ranost cuket
dovoluje výsev do volné pùdy ještì zaèátkem
èervna. Jsou také vysoce plodné a vzhledem
k charakteru listù se snadno sklízejí, protože do
keøe je vždycky dobøe vidìt. Døípené bíle skvrnité listy na dlouhých stopkách jsou navíc vyslovenou okrasou zahrady. Nedejte se mýlit, bílé
skvrny nejsou následek napadení padlím, jde
o zdravé tzv. vzdušné pletivo na povrchu listù.
Podmínkou bohaté skliznì je ovšem pravidelná postupná sklizeò mladých plodù, které jsou
také nejkvalitnìjší. V jižnìjších zemích jsou nejcennìjší plody do 10 cm dlouhé, na nichž ještì
ulpívá zavadlé okvìtí. Rozkvétající kvìty se
základem plodu se tam dokonce po obalení
v tìstíèku jedí smažené. Celkový výnos plodù
zeleninových tykví výraznì závisí na zpùsobu
skliznì. Necháte-li totiž na rostlinì plnì dorùstat a zrát jediný plod, zastaví se kvetení a zakládání dalších plodù.
Ne všechny odrùdy tykve obecné se však
využívají jako zelenina. Patøí sem i nìkteré podstatnì odlišné šlahounovité typy. Je to pøedevším tykev olejná, jejíž bezeslupká semena
postrádají tvrdé osemení a jedí se proto bez
pracného louskání. Dále je to tykev špagetová,
pozoruhodná tím, že její žluté vejcovité plody
se vaøí vcelku a využívají se úzké proužky samovolnì rozdìlené dužniny jako špagety. A koneènì sem patøí i okrasné tykvièky, jejichž zralé plody bizarního tvaru a nejrùznìjších barev
slouží jako trvanlivá zimní okrasa pøíbytkù.
Mnohé pìstitele láká získávání vlastních
semen. U tykví není problémem je v našich
podmínkách získat, pokud necháte zralé plody
dostateènì posklizòovì dozrát. Kdo nechce
semena využít jen ke chroustání, ale k dalšímu pìstování, by mìl být ovšem velmi opatrný
- u zeleninových odrùd proto, že jde vìtšinou
o F1 hybridy. Ty jsou pìstitelsky rozhodnì podstatnì výhodnìjší, ale jejich potomstvo v následné generaci F2 je nejednotné. Dalším nebezpeèím je skuteènost, že rùzné odrùdy a typy
téhož botanického druhu se vzájemnì samovolnì køíží a poskytují nežádoucí štìpící potomstvo. Pøi spoleèném pìstování tykví obecných
– cuket, patisonù, tykve olejné, špagetové
i okrasných tykvièek proto nelze poèítat se získáním odrùdovì èistých semen. Spoleèné pìs61
tování odrùd tykve velkoplodé – napø. ´Goliᚴ
a kterékoliv odrùdy tykve obecné – napø. cuket,
tykve olejné nebo špagetové však nevadí. Ty
se nekøíží. Tam, kde nehrozí nebezpeèí cizosprášení, je možné u nehybridních odrùd získat spolehlivá semena ruèním opylením pøedem
zaizolovaných a po opylení znovu zaizolovaných
kvìtù. Samièí kvìty se od samèích snadno poznají podle malého základu plodu pod okvìtím.
Spolehlivìjší ovšem bude zbytky osvìdèených
semen uložit. Semena tykví mají totiž jednu
z nejdelších trvanlivostí: pøi skladování v suchu
a chladnu vydrží klíèivá až 10 let.
Do vrby se nejen šeptá, . . .
vždy je to døevina hezká
Miroslava Dostálová, ÚZA ÈZS 5. cyklus
Slovo „vrba“ nám vìtšinou navodí pøedstavu „vrb babek“ z Ladových obrázkù, nostalgické vrby smuteèní èi jívy (rokyty), obsypané zjara pùvabnými koèièkami. Pøi zmínce o vysazení do zahrady zahrádkáø zrozpaèití. I v odborné
literatuøe se obèas doète, že „rod vrba (Salix)
nemá pro sadovnictví velký význam“. Je to zøejmì døevina romantikù, kterým pøipomíná drsnou krásu tundry, horské krajiny èi nížinné mokøady, okolí tùnìk a vodních tokù. Její druhy pocházejí témìø ze všech svìtadílù (s výjimkou
Antarktidy, Austrálie, Nového Zélandu a Oceánie). Za polárním kruhem a ve vysokých horách
tvoøí jen nízké plazivé keøíky. Nížinné druhy jsou
vzrùstnìjší (až 30 m).
Možnosti praktického využití vrb
Ze 300-600 druhù uvádìných botaniky je vìtšina velmi vzrùstných. Vysazují se v parcích
a na veøejných prostranstvích, slouží ke
zpevòování bøehù vodních tokù.
Vrba košíkáøská (S. viminalis), lesklá (S. lucida), bílá (S. alba) a šedá (S. elaeagnos) se
úplatní v košíkáøství.
Vrba bílá se døíve používala v koláøství, hlavnì však k výrobì násad a kosišat.
Pro rychlý rùst jsou vrby vhodné k produkci biomasy. K tomuto úèelu se nejlépe hodí vrba
košíkáøská a køíženci (S. x argentinensis,
S. x smithiana).
Z kùry vrby byl získán salicin pro výrobu acylpyrinu. Odvar z vrbové kùry je vhodný k omývání mastné pokožky a má protiplísòový úèinek.
Vrba køivolaká (S. x erythroflexuosa), Matsudova (S. matsudana „Tortuosa“) a S. m. cv.
62
Bijdorp i vrba sachalinská (S. sachalinensis
cv. Sekka) poskytují zprohýbané vìtve - cenný materiál k aranžování.
Z pohledu vèelaøe patøí všechny druhy vrb
mezi nejcennìjší medonosné rostliny. Jejich pyl
obsahuje více než 20 % bílkovin. Vrby jsou rostliny dvoudomé a poprvé kvetou podle druhu ve
vìku 5-10 let. Samièí kvìty obsahují pouze nektar. Samèí jsou výraznìjší svými žlutými prašníky a poskytují jak nektar, tak pøedevším pyl.
Významné jsou i okrasné kultivary vrby bílé,
pocházející z jejího køížení, napøíklad S. alba
„Tristis“.
Mezi vèelaøsky nejcennìjší druhy patøí vrba
egyptská (S. medemii - 6 m), vrba lýkovcová
(S. daphnoides - 10-15 m), jíva (S. caprea 10 m), vrba Smithova (S. smithiana - 6-10 m),
vrba mechovitá (S. muscina - 6 m), stálekvetoucí kultivar vrby trojmužné (S. triandra „Semperflorens“ 3-6 m), vrba èernající (S. nigricans
- 3-6 m), vrba lesklá (S. lucida - 1-2 m), vrba
bílá (S. alba - 25-30 m).
Za zmínku stojí, že vrba pìtimužná (S. pentandra) je jediným dosud známým druhem døevin mírného a subarktického pásma, který se
pøizpùsobil dlouhodobému nedostatku kyslíku
v pùdì tvorbou dýchacích koøenù. Na rozdíl od
tropických døevin jsou tyto její útvary sezónní na podzim odumírají a v dobì jarních záplav ze
stejného místa koøene opìt vyrùstají kolmo
k hladinì.
V Dendrologické zahradì Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Prùhonicích lze
shlédnout Salicetum - ucelenou sbírku rodu
Salix (asi 260 klonù pøevážnì zakrslých druhù).
Ze sadovnického hlediska mají pro malé
zahrádky význam hlavnì takové druhy vrb, které tvoøí nižší stromky, keøe a poléhavé keøíky.
Zjara nás zaujmou svými jehnìdami - „koèièkami“ S. caprea, S. daphnoides, S. hastata
cv. Wehrhahnii, S. helvetica, S. lanata, S. bicolor a S. melanostachys, kvetoucí pozdìji.
V letním období upoutají svým tvarem, lehkostí a koloritem olistìní. Výraznì bíle s rùžovým nádechem panašovaný list má napø. S. integra „Hakuro-Nishiki“.
Na podzim a pøedevším v zimì vynikne tvar
a barevnost vìtví i kùry. Nejnápadnìjší jsou žluté a èervené odstíny. Žlutohnìdé vìtve má
S. myrtilloides, vìtve purpurové S. magnifica
a S. purpurea „Gracilis“, èervenohnìdé: lesklé
S. purpurea, lesklé, zpoèátku bìlavì plstnaté
S. candida, šedì plstnaté S. caprea, hedvábnì
chloupkaté S. hastata a S. helvetica.
lesklé s nápadnou nervaturou, vespod našedVrby harmonují témìø se všemi listnáèi, hlavlé, snáší suché stanovištì a zakouøené ovzdunì vlhkomilnými, a se smrky, jejichž temné jehší, má výraznì žluté koèièky, je vhodná do vìtlièí dává vyniknout svìtlému olistìní vrb. Zvlᚚích skalek a vøesoviš;
tì v jarním období dodávají vrby scenériím veselý a lehký ráz. Rychle rostou a proto je lze Druhy tvoøící vyšší keøe èi stromy
použít k doèasnému vyplnìní a zakrytí ne- S. acutifolia „Pendulifolia“ - vrba špièatolistá,
vzhledných zákoutí, k náhradì trávníkù na svakeø èi stromek až 6 m vysoký, list temnì zelezích a tím i jejich zpevnìní.
ný, lesklý, vìtve temnì èervenohnìdé, silnì
modøe ojínìné, obloukovitì pøevisající, kvete
pøed olistìním v únoru až bøeznu, snáší extrémPlazivé druhy
ní sucho a vyšší obsah soli v pùdì, (krásná
S. arctica - vrba arktická do 10 cm výšky, matnì
døevina do vìtších zahrad);
zelený list;
S. candida - vrba bìlostná, vzpøímený keø do 2,5 m
S. formosa (syn. S. arbuscula) - vrba úhledná do
výšky, má bìlavì plstnaté vìtve, pozdìji lesk15 cm výšky, žlutozelená kùra, krásné koèièky;
lé, èervenohnìdé, se svraskalým listem;
S. herbacea - vrba bylinná, jeden z nejdrobnìj- S. caprea „Kilmamock“ malá jíva, podobá se
ších plazivých keøù, listy 1-2 cm velké, leskle
deštníku s jemnými pøevislými vìtvemi, na jaøe
zelené, lysé se znatelnou žilnatinou, vhodná
má šedé, pozdìji žluté koèièky;
pro vlhèí místa na skalce a v rašeliništi;
S. glauca var. acutifolia - vrba sivá, kulovitý keø
S. hylematica - vrba západohimalajská, vzrùstem
vysoký 1 m, široký 1,5 m, temnì zelený lesklý
nejnižší a nejdrobnìjší, dorùstá pouze do výšlist, vìtve zpoèátku bìlavì plstnaté, pozdìji žluky 2-3 cm;
tohnìdé, kvete až po olistìní;
S. myrtilloides - vrba borùvkovitá, poléhavý keøík S. hastata - vrba šípovitá, keø je 1 m vysoký, èerdo 15 cm výšky, žlutohnìdé vìtvièky, temnì
venohnìdé vìtve zpoèátku hedvábnì chloupzelený list, kvete po olistìní;
katé, patøí k nejvýraznìji kvetoucím;
S. reticulata - vrba sínatá, kopíruje terén, je zce- S. hastata cv. Wehrhahnii výška 2 m, výraznì
la plazivá, se žlutohnìdými, hadovitì pokroužluté koèièky;
cenými vìtvièkami, listy široce elipèité, dlouhé S. integra „Hakuro-Nishiki“ - vrba celolistá
2-5 cm, celokrajné, s nápadnou síovitou nerz Japonska, nižšího vzrùstu, má šedozelené,
vaturou, svrchu tmavì zelené, svraskalé a mírbíle a èásteènì rùžovì panašované listy; štìnì lesklé, zespodu šedobílé; ze zakrslých vrb
puje se na kmínek, èastìjším øezem získává
je nejhezèí - koèièky jsou vzpøímené, zároveò
na atraktivitì;
s rašícími listy, zajímavá vápnomilná miniatur- S. lanata „Stuartii“ - vrba hedvábná, letorosty
ní døevina do skalek a nádob;
a mladé vejèité listy jsou pokryté dlouhými hedS. retusa - vrba uatá (tupolistá), roste ve štìrbivábnými vlákny, pozdìji list matnì zelený, venách skal a na sutích, je plazivá, vysoká jen
spod namodralý, zvl᚝ temnì žluté koèièky;
8-10 cm, tvoøí velké koberce, má drobné listy S. magnifica - vrba nádherná, tvoøí kulovitý keø
dlouhé 1,5-2 cm, protáhlé, na konci zaokrouh2 m vysoký, má purpurové vìtve, hlavnì letolené, oboustrannì zelené, vìtvièky hnìdozelerosty, modrozelený list, kvete až po olistìní;
né, vhodná pro skalky, nádoby, vøesovištì;
S. matsudana „Tortuosa“ - vrba Matsudova keS. serpyllifolia - vrba mateøídouškovitá (syn.
øovitá (nebo stromek) se zprohýbanými a poS. retusa var. serpyllifolia), tvoøí pøízemní polškroucenými žlutozelenými vìtvièkami, bizarní
táøky, má hnìdozelené vìtvièky, snáší polostín;
rùst, je vhodná do atriových zahrádek;
S. melanostachys - vrba èernokvìtá kulovitý keø
Druhy tvoøící nižší keøe
do 2,5 m výšky, èerné koèièky, kvete pozdìji;
S. helvetica - vrba švýcarská (syn. S. nivea), vzpøíS. phylicifolia - vrba bobkolistá (syn. S. bicolor)
mený kulovitý keø do 80 cm výšky, èervenokeø do 2 m výšky, má žlutohnìdé lesklé vìtve,
hnìdé vìtve, zpoèátku hedvábnì chloupkaté;
lesklý list, kvete pøed olistìním, nìkdy souèasS. purpurea „Gracilis“ - vrba nachová, 40 cm
nì s ním;
vysoký rozložitý keøík s jemnými, lesklými, S. purpurea „Pendula“ - vrba nachová, keø vypurpurovými vìtvièkami (hlavnì letorosty),
soký 1,5 m a až 3 m široký, má velmi slabé
listy nemají palisty, jsou protáhle kopinaté,
pøevisající vìtve;
matnì zelené, dlouhé až 9 cm, v horní tøetinì S. rosmarinifolia - vrba rozmarýnolistá (syn.
pilovité, na rubu modrozelené; nenároèná, snáS. repens var. rosmarinifolia), kompaktní keø
ší zakouøené ovzduší, miluje vápenité pùdy,
s tenkými vìtvièkami, dorùstá do 1,5 m, listy èártoleruje sušší stanovištì, má význam pro košíkovitì kopinaté, na rubu hedvábnì chloupkaté;
káøství;
S. repens - vrba plazivá, keø až 1 m vysoký, má
Neustále vznikají nové kultivary, a tak zahrádžlutohnìdé vìtve, listy temnì zelené, navrchu káøi mají z èeho vybírat.
Výbìr druhù a kultivarù pro malé zahrádky
63
Vedení Èeského zahrádkáøského svazu upøímnì dìkuje všem autorùm
za spolupráci na této publikaci. Vìøíme, že poskytnuté cenné rady pøispìjí
ke zvýšení odborných dovedností èlenù našeho svazu.
OBSAH
Úvod ........................................................................................................................................... 1
Pøipravit své pokraèovatele ......................................................................................................... 1
ÈZS v novém funkèním období .................................................................................................. 2
JARO ............................................................3
Zahrádkáøské muzeum v Hradci Králové ...... 3
Jihomoravští drobní vinaøi po vstupu
ÈR do EU ...................................................... 3
Biologická ochrana rostlin
v temperovaných prostorách ........................ 5
Ptactvo na zahradì ....................................... 7
Škùdci nebo pomocníci? ............................... 9
Ménì známé formy smrku pro alpina ......... 10
Øez okrasných døevin ................................. 12
Pìstování broskvoní v podhùøí Orlických hor . 14
Vliv kosení na užitné ................................... 16
Letnièky, které snesou chlad ....................... 17
LÉTO ..........................................................19
Kl횝ata na zahrádce ................................... 19
Letnìní pokojových kvìtin .......................... 20
Ještì nìco chybìlo - ošetøení rododendronù . 22
Réva vinná na pergole jako
užitkový a estetický prvek ........................... 22
Pìstování angreštu a rybízu èerného
v podmínkách ohrožení americkým
padlím angreštovým ..................................... 24
Agrotechnika nízkých tvarù ovocných rostlin
na zahrádce s ohledem na výživu
a bezplevelný stav ...................................... 27
Jednoduché letní rady pro zdraví
na zahrádku a dovolenou ............................ 29
Pìstování, sklizeò a sušení kvìtin .............. 30
Rukovì zahrádkáøe 2005
PODZIM ...................................................... 34
Šarka slivoní a nebezpeèí latence
pøi výbìru výsadbového materiálu. ............. 34
Pøemìna dusíkatého vápna v pùdì ............ 35
Odborné poradny ÈZS ................................ 36
Zahrádkáøe poznᚠrázem.... ...................... 37
Správné používání zelenin,
obsahujících kyselinu šavelovou ............... 37
Køen na zahrádce ........................................ 38
Správné používání chlévského hnoje
na zahrádce ................................................ 39
Drátovci na zahrádce .................................. 41
Èesnek na zahrádce ................................... 41
Houby na zahrádkách ................................. 42
ZIMA ........................................................... 44
Fata Morgana .............................................. 44
Roubování citrusù ....................................... 45
Podmínky pro pìstování
orchidejí doma ............................................ 47
Afrodiziaka z vlastní zahrádky .................... 49
Santpaulia ionantha .................................... 51
Co je to štìstí? ............................................ 52
Fuchsie, latinsko-americké krásky .............. 53
Ochrana proti krtonožce na zahrádce ........ 56
Rizika dovozu rostlin a jejich produktù ........ 57
Význam tykví pro zahrádkáøe ..................... 60
Do vrby se nejen šeptá,
vždy je to døevina hezká ............................ 62
Vydal Èeský zahrádkáøský svaz v roce 2004
v nakladatelství Kvìt, Rokycanova 15, 130 00 Praha 3,
jako úèelovou publikaci pro své èleny v rámci èlenského pøíspìvku. Neprodejné.
Z pøíspìvkù autorù sestavil Ing. Josef Nejedlo.
Odpovìdný redaktor - Ing. Josef Nejedlo, technický redaktor - Ing. Miloš Kožešník.
Obálka - foto 1. str. LukᚠKožešník, foto na 4. str. autoøi èlánkù a Ing. Miloš Kožešník.
Sazba a grafická úprava - Køeèek Bohuslav, Polygrafická èinnost.
Tisk - tiskárna Vltava-Labe-Press, a.s. Praha Uhøínìves.