Teorie literatury
Transkript
Teorie literatury
Teorie literatury Estetické • Estetické: to, co v nás zanechává dojem, co je nějakým způsobem krásné, popř. zajímavé • Člověk vyhledává a tvoří estetické věci • Tím, co je estetické, se zabývá estetika • Krásné věci esteticky působí na člověka Estetické Estetické Umění • Umění: tvoří-li člověk krásné věci • Máme různé typy umění: • Statická umění: sochařství, malířství, architektura • Dynamická umění: literatura, tanec, hudba • Nás bude zajímat především literatura Literatura • Literatura: všechny písemné jazykové projevy • Souvisí s rozvojem písma a psaného textu • Nejstarší písma jsou čínská, egyptská a sumerská • Datují se do 4.-5. tisíciletí př. n. l. • Podle toho, zda se jedná o umění, dělíme: • Věcná literatura: články, vyhlášky, poznámky, návody… • Umělecká (krásná) literatura: romány, povídky, básně… Umělecká literatura • Také se nazývá „krásná literatura“ či „beletrie“ • Hlavní funkcí je estetický zážitek • Beletrie plní i jiné funkce: • • • • • F. formativní: proměna psychologického charakteru F. vzdělávací: poučení věcné, jazykové a vyprávěcí F. výchovná: poučení etické F. společenská: kulturní sounáležitost F. zábavná: literatura humoristická, dobrodružná, fantasy, sci-fi, hororová, erotická atd. (často brak) Věcná × umělecká literatura Dunkleosteus byl rod pancířnatých ryb žijících v období devonu. Některé druhy dosahovaly délky přes deset metrů a vážily až čtyři tuny. Dunkleosteové byli vrcholovými predátory devonských moří. Neměli zuby, ale jejich čelisti byly opatřeny ostrými kostěnými výčnělky. Dnes dvorce ani po klekání nezavřeli dva smutné dvorce na samotách propadlých dva hlasy se tam o cos hádaly a přely při rudých stínech pochodní za vodou vzdálených. Ústní lidová slovesnost • • • • • S literaturou souvisí ústní slovesnost Je podobná literatuře, ale není psaná, šíří se ústně Předává se zejména mezi prostými lidmi Také v kultuře, která ještě nemá psanou literaturu Patří zde: říkadla, hádanky, pověsti, anekdoty, pranostiky, písně ad. Podle původu • Literatura světová • Literatura národní • Literatura regionální Literární věda a kritika • Literaturou se zabývají různé vědecké obory: • Literární historie: dějiny a vývoj literatury. • Literární teorie: zabývá se obecně vyprávěním, postavami, tématy, formami literatury atd. • Literatuře se věnují také ne úplně vědecké obory: • Literární kritika: např. vytváření recenzí Literatura jako výpověď • Beletrie vypovídá určitým způsobem o skutečnosti • Ukazuje a řeší problémy světa a člověka • Vypravuje příběhy, v nichž vystupují lidé • Popisuje emoce, které jsou vlastní lidem Literární žánry Dělení literatury • Literární díla můžeme dělit podle určitých znaků • Některá díla pak budou podobná, jiná rozdílná • Několik děl může mít podobné: • Jazykové prostředky • Témata a motivy • Formy • Podobná díla spolu tvoří jeden žánr • Většinu literárních děl tak můžeme do nějakého žánru zařadit Žánr • Žánr: určité znaky, které má do určité míry každé z děl, která patří do jedné skupiny • Podle žánrů se dělí literatura • Žánry se postupně vyvíjely od počátku literatury • Některé zanikly dávno v minulosti (rytířský román), jiné jsou poměrně nové (experimentální román) Základní žánry • Nejdůležitější dělení literatury: • Lyrika: vyjadřuje emoce, nálady • Epika: vyjadřuje příběh • Drama: divadelní hry • Tyto tři žánry se obvykle nazývají „literární druhy“ • Další základní dělení: • Próza: je psána ve větách a odstavcích (povídky, romány…) • Poezie: je psána ve verších a slokách (básně, písně…) Lyrika • Vyjadřuje: náladu, pocit, prchavý okamžik, dojem • Lyrika se nejčastěji projevuje v poezii či v písni Lyrické žánry • Píseň: slouží ke zpěvu, patří do literatury i hudby • Óda: oslavná báseň • Epigram: krátká kritická báseň • Epitaf: původně nápisy na hroby Epika • Vyprávění s příběhem a postavami • Epika má zápletku • Nejčastěji se projevuje v próze Epické žánry • Bajka: příběh se zvířaty místo lidí, s ponaučením • Mýtus: příběh o stvoření a počátcích světa • Legenda: vyprávění o křesťanských svatých • Pověst: vyprávění lidového původu • Epos: rozsáhlé veršované vyprávění • Pohádka: příběh pro děti, často s poučením • Román: poměrně dlouhý literární text • Novela: literární text střední délky • Povídka: krátký literární text Lyricko-epické žánry • Na pomezí epiky a lyriky • Balada: pochmurná tragická báseň, s ponaučením • Romance: opačné vyznění, milostná témata Drama • Vypráví také děj a má postavy • Je založeno hlavně na dialogu • Dramatický text je určen k hraní na jevišti v divadle Dramatické žánry • Tragédie: vážná a pochmurná hra • Komedie: veselá a zábavná hra • Činohra: vznikla jejich smíšením, dnes nejběžnější Struktura literárního díla Vrstvy literárního díla • Literární dílo má různé vrstvy, resp. plány: • V. jazyková: jakými jazykovými prostředky je dílo napsáno • V. tematická: o čem dílo pojednává • V. kompoziční: jak je dílo postaveno Vrstva jazyková • Volba jazyka: spisovný, nářeční, vulgární, emotivně zabarvený, vznešený atd. • Volba slov: známá slova, cizí slova, emotivně zabarvená slova atd. • Zvláštní jazykové prostředky: • Zvukomalba: iluze určitého zvuku, citoslovce • Nocí řinčí řetězů hřmot. • Aliterace: opakování hlásek • Dudal dudák dům od domu, darů dost si dones domů. Vrstva tematická • Látka: část skutečnosti, kterou si autor vybral ke zpracování; rozlišujeme na: • Námět: jakákoliv látka • Předloha: látka, která je převzata ze starší literatury • Motivy: to, o čem se v díle píše (postavy, prostředí, situace, události) • Děj: ten příběh, který je v díle vyprávěn • Postavy: lidé (či jiní tvorové), kteří v díle vystupují Vrstva kompoziční • Kompozice: to, jak jsou v díle uspořádány jazykové a tematické složky • Díla jsou často řazena do kapitol, větší literární texty mohou vycházet i ve více dílech • 3 díly: trilogie, 5 dílů: pentalogie, 7 dílů: heptalogie Těsná a volná kompozice • Těsná: motivy na sebe těsně logicky navazují, není možné je libovolně přesouvat, odstraňovat či přidávat • Volná: motivy na sebe nenavazují tak těsně Typy kompozice • Chronologická: postupně vyprávěný příběh • Retrospektivní: návrat ke staršímu ději, vzpomínky • Rámcová: příběh je uvozen a ukončen něčím podobným, popř. úvod a závěr vypráví vedle hlavního příběhu ještě jiný příběh • Paralelní: je vyprávěno více příběhových linií najednou • Řetězová: několik samostatných příhod je něčím spojeno, např. jednou postavou Kompoziční postupy • Gradace: stupňování, stále silnější význam Např.: „On běží. Ne, neběží, on letí!“ • Retardace: zpomalení tempa vyprávění, dosaženo např. popisem, dialogem atd. • Kontrast: postavení protikladných věcí vedle sebe, např. dobro a zlo, krása a ošklivost • Opakování: vícenásobné užití jednoho motivu či jazykového postupu, má zdůrazňující funkci, ale také slouží k retardaci děje Části kompozice díla 1) Expozice: úvod do děje; seznámení s postavami a s jejich světem 2) Konflikt: hlavní zápletka, postavy o něco usilují, musí obvykle překonávat překážky 3) Krize: vyvrcholení zápletky, překážky zde jsou obvykle nejtěžší, vyprávění nejnapínavější 4) Peripetie: zvrat; může být náhlý a překvapivý 5) Závěr: konec, existují různé typy: - Happy end: šťastný konec - Tragédie: nešťastný konec - Rezignace: smír, ani šťastný, ani nešťastný konec - Pointa: nápaditý, úderný, popř. vtipný konec Teorie verše Verš a sloka • Od prózy se odlišuje graficky (verše a sloky) i zvukově (rytmická) • Základní textovou jednotkou poezie je verš • Graficky verš zabírá jeden řádek • Obvykle se verše řadí do slok (strof), které jsou od sebe odsazeny • Ale i v básni jsou věty, nemusejí však odpovídat veršům; věta může např. přesahovat verš, tomu se říká enjambement *anžambmá+ Báseň a rytmus • Rozlišujeme dva typy básní: • Psané vázaným veršem: mají určitý rytmus, ve verších si odpovídají přízvuky či délky slabik, mohou a nemusí se rýmovat • Psané volným veršem: mají podstatně slabší rytmus, často si verše příliš neodpovídají, skoro nikdy se nerýmuje • Obvykle se vázáný a volný verš nějakým způsobem prolínají • Např. v básni psané vázaným veršem je jeden verš mimo rytmus, popř. v básni psané volným veršem je nějaký rytmus Příklady volného a vázaného verše Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země, která vlastí je ti, krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil k rukojeti. Život už mě dávno naučil, že hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem. Vázaný verš • Vázaný verš má určitý rytmus • Jednotlivé verše vytváří dohromady určitý zvukový dojem • V některých verších se opakují různé jevy • Touto zvukovou stránku poezie se zabývá obor prozodie Zvuková stránka verše • Verš je možné rozdělit na stopy • Stopa se skládá z několika slabik, zde nazývaných doby, přičemž se dělí na doby těžké (přízvučné či dlouhé) a krátké (ostatní) • Těžká doba se značí –, lehká U Základní básnické stopy • V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: • Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná –U Sladce dřímej, dívko moje, zlý ať sen ti neublíží; na tvé lůžko do pokoje jenom tichá luna shlíží. • Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U– • Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné –UU Základní básnické stopy • V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: • Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná –U • Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U– Dál blyštil bledý dvorů stín, jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž se vinuly v soumraku klín. • Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné –UU Základní básnické stopy • V české poezii se nejčastěji setkáváme s těmito stopami: • Trochej: nejprve přízvučná, pak nepřízvučná –U • Jamb: nejprve nepřízvučná, pak přízvučná U– • Daktyl: přízvučná a dvě nepřízvučné –UU Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí na naší bílé posteli! Metrum • Basnické stopy dohromady tvoří určité metrum • Např. trochejské metrum, daktylské metrum atd. • Metrum není nikdy realizováno dokonale (vždy jsou v básních odchylky), někdy se i metra prolínají (př. daktylotrochejské metrum) • V češtině bývá přízvuk na první slabice slova • Proto je v češtině málo častý jamb, který začíná nepřízvučnou slabikou • Jamb je spíše v cizojazyčné poezii • V češtině je jamb k vidění např. u K. H. Máchy (tzv. romantický jamb) či u J. S. Machara (tzv. realistický jamb) Metrum • V češtině je častější trochej či daktyl • Verš může mít mužské zakončení (přízvučnou slabikou) nebo ženské zakončení (nepřízvučnou slabikou) • Když je ve dvou verších podobné rozložení stop (tedy metrum), zní nám báseň rytmicky; pro libozvučnost básně je metrum mnohem důležitější, než např. rým Prozodické systémy • Prozodický systém určuje, jaké zvukové jevy si budou ve verších odpovídat • Různé jazyky mají různé prozodické systémy • I v rámci jednoho jazyka se může uplatnit více prozodických systémů • Základní pojmy jsou: • Slabika, jinak také sylaba vidíme veselého pejska Otevřená slabika: končí samohláskou Uzavřená slabika: samohláska uprostřed • Přízvuk, aneb silnější výslovnost slabiky; v češtině na první slabice vidíme veselého pejska slova či některých slovních spojení Prozodické systémy • Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami • Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění • Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží • Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků Prozodické systémy: časoměrný • Časoměrný systém: např. v anglické poezii, těžké doby jsou realizovány tzv. dlouhými slabikami • Působí vznešeně, pateticky • U nás jej propagoval např. František Palacký • V úvodu Slávy dcery jej použil Ján Kollár: Aj, zde leží zem ta před okem mým smutně slzícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev. Stoj, noho; posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled. Prozodické systémy: tónický • Tónický systém: např. v ruské či skandinávské poezii, ve verších si odpovídá počet přízvuků, nezáleží na jejich rozmístění • Působí heroicky, časté jsou citoslovce • Tradiční ruskou poezii napodobil např. Ladislav Čelakovský v Ohlasu písní ruských: Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými, a za lesy, za hustými Lichvinskými vyletoval jasný, mladý sokol na rychlých křídlech až pod oblaky. Prozodické systémy: sylabický • Sylabický systém: např. ve staré české lidové poezii, ve verších si odpovídá pouze počet slabik, na přízvucích nezáleží • Příznačný pro starší českou poezii, folklórní prozodický systém • V 19. století se sylabismus do určité míry projevoval v např. tvorbě Karla Jaromíra Erbena • V některých slovanských jazycích, např. v polštině • Překlad z Pana Tadeáše od Adama Mickiewicze: Litvo, moje vlasti, jsi jako zdraví. Jak tě je nutno cenit se dozví jenom ten, kdo tě ztratil. Proto dnes tvoji nádhernost v plné kráse mohu vidět a popsat, protože se mi po tobě stýská. Prozodické systémy: sylabotónický • Sylabotónický systém: nejlepší pro moderní českou poezii, u nás používaný od 19. století, ve verších si odpovídá počet slabik i rozmístění přízvuků • V 19. století prosazovaný především Josefem Dobrovským • Příklad od Jaroslava Seiferta (Poštovní holub): Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí. Rým • Rým bývá často ve vázaném verši, ale není nutný • Rým znamená shodu jedné či více slabik na konci některých veršů • Rýmy mohou výjimečně být i uprostřed veršů či i v rámci jednoho verše • Pozor: rým sám nezajistí dobrou báseň; když si kupř. neodpovídají počty slabik, bude báseň i s důslednými rýmy působit neobratně Typy rýmů podle slabik • Zvláštní typy rýmů: • Úplný rým: shoda slabik ve všech hláskách • Neúplný rým: některé hlásky jsou jinak lez / les • Bohatý rým: shoduje se alespoň i jedna hláska před poslední slabikou pochoutky / proutky Typy rýmů podle rozložení veršů • Sdružený AABB A Kráčí stařík smrčím, doubky, A vzdaluje se od chaloupky. B Má to cestu dalekou. B Ještě není za řekou, kupce vidí s beruškou. • Střídavý ABAB A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, A i chodívaly každičkého rána B a matičku svou hledaly. • Obkročný ABBA Do domu ho k sobě vzal, A bohatě ho častoval, B královsky tu skončil slávu: B zlata kus jak koňskou hlavu A naposled mu daroval. • Přerývaný ABCB A Zemřela matka a do hrobu dána, B siroty po ní zůstaly, C i chodívaly děti na to místo B a matičku svou hledaly. Básnické tropy a figury Básnické tropy • Básnický tropus je slovo, které je záměrně použito místo jiného slova • Říkáme, že jde o slovo s přeneseným významem • Jazyk básně je tím ozvláštněn a zkrášlen Nejdůležitější básnické tropy • Metafora: použití jiného slova pro daný význam na základě podobnosti • Např. oči jsou modré a studánka je modrá, tedy místo slova „oči“ použiji v básni výraz „studánky“; takže myslím význam „oči“, ale napíši slovo „studánky“ • Metonymie: použití jiného slova pro daný význam na základě souvislosti • Např. pivo Pilsner Urquell je z Plzně (souvisí s městem Plzeň), tak v básni místo „pivo Pilsner Urquell“ použiji jen výraz „plzeň“ • Metafory a metonymie jsou důležité pro básnický jazyk, ale často je najdeme také v próze a dokonce mají velký význam i v běžné mluvené řeči Metafora: zvláštní typy • Epiteton: básnický přívlastek • Epiteton konstans: ustálený přívlastek bledá luna, zlaté paprsky, pochmurný hřbitov • Epiteton ornans: okrasný neobvyklý přívlastek mrtvé svítání, tekoucí myšlenky, křičící smutek • Oxymorón: slova v nelogickém spojení černé světlo, mrtvý život, svítání na západě • Personifikace: neživé věci či zvířata mají vlastnosti lidí běžící čas, smutný les, naříkající ptactvo • Synestézie: záměna různých smyslů viděl jsem tu vůni Metonymie: zvláštní typy • Synekdocha: záměna části za celek či celku za část nebyla tam ani noha (myšleni celí lidé) • Hyperbola: zveličení, lidově „přeháňka“ tisíc roků jsem v šachtě žil • Litotes: vyjádření něčeho dvojím záporem, má funkci zjemnění to nemohu nepochválit • Ironie: říkám něco, ale z kontextu vyplývá, že myslím opak vy jste teda dneska ukáznění (myšlen pravý opak) • Perifráze: popsání opisem, tedy místo jednoho slova užiji více slov majestátní králové lesa s korunami z větvoví (myšleny stromy) Básnické figury • Zatímco tropus je jedno slovo, básnické figury sestávají ze zvláštního uskupení více slov • Slova jsou uskupena tak, aby dohromady fungovala nějakým zvláštním způsobem, který upoutá čtenáře • Typy figur: • • • • • Figury syntaktické Figury s hromaděním hlásek Figury s hromaděním slov Figury s hromaděním významů Figury řečnické Figury syntaktické • Inverze: změna pořadí slov statečným rytířem muž ten chrabrý byl • Asyndeton: nezvykle málo či žádné spojky hráč běží, obíhá, nadbíhá, střílí, dává gól • Polysyndeton: nezvykle mnoho spojek (bližší mluvené řeči) hráč běží a obíhá a nadbíhá a střílí a dává gól • Parenteze: vsuvka hráč běží – davy šílí – střílí a je to gól • Zeugma: sloveso má několik předmětů, ale hodí se jen k jednomu zdvihl ruce i oči • Elipsa: výpustka; vynechání části věty Jsem pro (schválení toho plánu). • Anakolut: vyšinutí z větné vazby; náhle neodpovídá např. koncovka Podíval se do lednice a viděl jsem v ní máslo. Figury s hromaděním hlásek • Onomatopoie: zvukomalba, vytváří nějaký libozvučný dojem šuměly a šelestěly stromy v šerém lese • Kakofonie: opak onomatopoie, zvukomalba znějící disharmonicky řinčely řetězy, řinčely v třasu • Aliterace: časté opakování některých hlásek běžela Beruška v brekotu, byla bosa bez botů • Paronomázie: opakování podobných částí slov dudal dudák na dudácké dudy • Asonance: opakování hlásek na koncích slov či veršů (blízké rýmu) běžela, skákala a výskala • Akrostich: počáteční písmena dávají dohromady slovo školní kanceláře opouštěli ledabylí analytici • Palindrom: slovo či slovní spojení se pozpátku čte stejně, jako normálně jelenovi pivo nelej Figury s hromaděním slov • Anafora: opakování slov na začátcích veršů velryba plula oceánem, velryba, co žere plankton • Epifora: opakování slov na koncích veršů žraloci pluli oceánem, ticho bylo nad oceánem • Epizeuxis: opakování slova či slovního spojení v jednom verši koulelo se, koulelo červené jablíčko • Epanastrofa: slovo je na konci jednoho verše a na začátku dalšího žraloci pluli oceánem, oceánem tichým a modravým Figury s hromaděním významů • Pleonasmus: nadbytečné výrazy a informace ten muž chodil a k té chůzi používal své nohy • Tautologie: nutně pravdivý výrok či dvojí vyjádření téhož po čem mi nic není, do toho mi nic není • Gradace: stupňování • Klimax: gradace vzhůru on jde, ne, on běží, on přímo letí • Antiklimax: gradace dolů (resp. degradace) už se jen plouží, už se skoro plazí, už se ani nehne Figury řečnické • Řečnická otázka: autor ji klade spíše sám sobě, neočekává odpověď kam jsme se to jen dopracovali? • Apostrofa: oslovení lidí či věcí, od nichž nejspíš nepřijde odpověď ty mé slunce zlaté • Apoziopeze: úmyslné zamlčení informace a viděl jsem nevyslovitelné…, eh, to ani nelze vyslovit • Paradox: zdánlivě nelogické tvrzení zemři mlád a budeš žít navěky Opakování: tropy a figury Tropy Metafora Epiteton konstans Epiteton ornans Oxymorón Personifikace Synestézie Metonymie Synekdocha Hyperbola Litotes Ironie Perifráze Figury Inverze Asyndeton Polysyndeton Parenteze Zeugma Elipsa Anakolut Onomatopoie Kakofonie Aliterace Paronomázie Asonance Akrostich Palindrom Anafora Epifora Epizeuxis Epanastrofa Pleonasmus Tautologie Gradace: klimax Gradace: antiklimax Řečnická otázka Apostrofa Apoziopeze Paradox Počátky starověké literatury Písmo • V pravěku pouze nástěnné malby či ozdobné předměty • Ve starověku potom rozvoj písma a s ním související počátky literatury • Obrázková písma: vztahují se k vizuální podobě toho, co znázorňují • Piktografická písma: zjednodušené obrázky • Znaková písma: zjednodušené až tak, že již původní obrázek často nelze snadno rozpoznat (zde např. klínové písmo) • Fonetická písma: vztahují se k mluvené podobě řeči • Slabičná písma: jedno písmeno odpovídá jedné slabičná (starší) • Hlásková písma: jedno písmeno odpovídá jedné hlásce (mladší) Starověká literatura • Nejstarší literatura • Dělení: • Orientální: v oblasti Mezopotámie (řeky Eufrat a Tigris), ale také kupř. egyptská • Klasická: řecká a římská • Trochu stranou může stát např. rozvoj čínské literatury Orientální literatura • Literatura v oblasti Mezopotámie (literatura sumerská, akkadská a babylonská) • Začíná již v polovině 4. tisíciletí př. n. l. • Dříve spíše věcná literatura, až poté také umělecká • Důležité literární památky byly nalezeny v Aššurbanipalově knihovně ve městě Ninive (25 tisíc hliněných destiček s různými nápisy) Chammurapiho zákoník • Právní spis z 18. století př. n. l. • Chammurapi byl babylonský panovník • Přísné zákony: oko za oko Epos o Gilgamešovi • Hrdinský epos (veršované vyprávění) • Jedno z nejstarších literárních děl: z 3. tisíciletí př. n. l. • Původně vytvořen v sumerštině, na 12 hliněných destičkách se dochoval novoasyrský překlad (nalezen v knihovně v Ninive) • Gilgameš byl mytický vládce města Uruk • Přátelil se s divokým mužem jménem Enkidu, s nímž zažíval dobrodružství (dílo oslavuje přátelství a hrdinství) • Zejména však toužil po nesmrtelnosti • Nakonec zjistil, že nesmrtelnost spočívá v díle, postavil velké hradby okolo města Uruku Enúma eliš • Akkadský náboženský spis • „Enúma eliš“ znamená „když nahoře“ • Jedná se o mýtus o stvoření světa a lidstva • Postava akkadského boha Marduka (ten se ve 12. století př. n. l. stal nejvýznamnějším babylónským bohem) Egyptské literární památky • Achnatonův Hymnus na slunce • Oslavná báseň boha Atona z 2. tisíciletí př. n. l. • Chvalozpěv na Nil • Óda k řece, která dává život lidem, kteří u ní žij • Z 2. tisíciletí př. n. l. • Knihy mrtvých • Svitky přikládané do rakví, rady pro zemřelé v cestě do záhrobí • Původní Sinuhetův životopis: později zpracován Mikou Waltarim: Egypťan Sinuhet Indická literatura • Ve staré Indii byla literatura spojena zejména s indickým náboženstvím: hinduismem • V hinduismu hlavní bohové: Brahma, Višnu a Šiva • Později také Kršna • Společnost rozdělena na několik kast Védy a upanišady • Základní náboženské spisy hinduismu • Z půlky 2. tisíciletí př. n. l. • Psány sanskrtem (staroindický jazyk) • Jsou psané ve verších, jsou asi šestkrát rozsáhlejší, než Bible • Rgvéd: hymny, modlitby (mantry), úvahy • Atharvavéd: o magii • Jadžurvéd: o obětních formulích • Na védy navazují kratší a prozaické Upanišady, které vykládají základy hinduistického náboženství a filozofie (např. karmu, vznik vesmíru, lidské vnímání apod.) Mahábhárata • Dlouhý hrdinský epos (jeden z nejrozsáhlejších vůbec: ~200 000 veršů) • Vznikal ve 4. století př. n. l. až 4. století n. l. • Obsahuje mnoho různých příběhů: mýty, pověsti, legendy • Především vypovídá o bojích několika indických šlechtických rodů • Obsahuje také úvahy zakládající se na hinduismu Rámájana • „Putování Rámovo“ • Epos z 2. století př. n. l. až 2. století n. l. • Vypráví o událostech v životě indického prince Rámy, který je donucen se svou milovanou, princeznou Sítou, odejít do vyhnanství Kámasútra • Nejspíše z 1. století n. l. • Napsal mnich Vátsajájana • Žánrově jde o příručky, tématem je sex, ale také obecně láska či vztahy Čínská literatura • Znakové písmo (vzniklo z piktografického) • Konfucianismus: filozofie pocházející od Konfucia (Kchung-fu-c‘) • V základu je Pět knih: Kniha písní, Kniha proměn, Kniha historie, Kniha obřadů, Kniha jara a podzimu • Taoismus: zakladatelem je Lao-c‘ • Hlavní kniha: Tao-te-ťing; velmi filozofické dílo, psáno ve verších Hebrejská a řecká literatura: Bible • Bible se někdy označuje Písmo svaté či jen Písmo • Z řec. „biblio“ – „kniha“ (viz „bibliografie“, „bibliotéka“ atd.) • Jedná se o nejpřekládanější knihu na světě Hebrejská a řecká literatura: Bible • Sestává za Starého a Nového zákona • Je základní náboženskou knihou pro judaismus a křesťanství, ale ne vždy ve stejném rozsahu • Abrahámovská náboženství: • Judaismus: nejstarší (před n. l.), posvátné knihy Starý zákon (Tóra) a Talmud, nepřijímají Ježíše Krista • Křesťanství: novější (z počátky letopočtu), posvátný Starý i Nový zákon, ve středu náboženství je Ježíš Kristus, který je zároveň Bůh a člověk • Islám: nejnovější (7. stol. n. l.), Ježíše považují pouze za jednoho z proroků, největším prorokem je Mohammed, kterému archanděl Gabriel nadiktoval Korán Starý zákon • Základ židovského náboženství • Vznikal až po dobu tisíce let (od 11. stol. př. n. l. do 1. stol. př. n. l.) • Vznikl v hebrejštině, malá část aramejsky či řecky • Křesťané uznávají také Starý zákon, ale ne ty stejné, jako Židé • Každé vyznání má svůj kánon: seznam přijímaných knih (co není v kánonu, ale čte se to, se někdy nazývá jako apokryfní) • Judaismus má jiný kánon, než křesťanství, ale také kupř. protestanté mají jiný kánon, než katolíci Starý zákon: Pentateuch • Pentateuch je první částí Starého zákona, název pochází z řec. výrazu pro „pět knih“; také se říká Pět knih Mojžíšových • Židé jej nazývají Tóra a je (vedle Talmudu) jejich základní náboženskou knihou • Jednotlivé knihy: 1) Genesis: o stvoření světa, vyhnání z Ráje a prvních generacích lidí 2) Exodus: o vyvedení Izraelitů z egyptského otroctví 3) Leviticus: různé židovské zákony a návody k obětem 4) Numeri: popisuje pouť Izraelitů pouští a sčítání 5) Deuteronomium: opakování zákonů, které Mojžíš přinesl z hory, závěrečná řeč Starý zákon: Dějepisné knihy • Knihy jako např. Jozue, Rút • Hovoří o starých králích, ale také o prostých lidech • Časté příběhy s mravním ponaučením Starý zákon: Prorocké knihy • Kniha soudců, Ezechiel, Izajáš či Jeremiáš • Jejich autoři či hrdinové jsou proroci Nový zákon: Evangelia • Jeho hlavní částí jsou evangelia, která pojednávají o životě Ježíše • Evangelia jsou čtyři: Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo • Evangelia vznikala na přelomu 1. a 2. století n. l., napsána řecky • Evangelisté od sebe do určité míry opisovali • Každé evangelium zpracovává tentýž příběh, ale trochu jinak • Obvykle vypráví o těchto událostech: 1) Ježíšovo narození 2) Uzdravování a konání zázraků 3) Umučení 4) Zmrtvýchvstání Nový zákon: po evangeliích • Skutky apoštolů • Epištoly: dopisy (např. Korintským, Římanům atd.) • Zjevení Janovo, také známo jako Apokalypsa, o konci světa: antikrist, leviatan, čtyři jezdci zkázy (mor, válka, hladomor a smrt) Známá vydání Bible • Vulgáta: latinský překlad Bible z 5. století n. l. • Bible kralická: první česká tištěná bible (16. stol.) • Bible krále Jakuba: klasická verze anglické Bible • Bible také existuje v různých podobách elektronicky na internetu Antická literatura Řecká literatura • Antická literatura: souhrnné označení pro literaturu ve starověkém Řecku a Římě • V Řecku vyvinutá kultura již od 2. tisíciletí př. n. l. • Členité pobřeží vedlo k městským státům, v těch vznikla demokracie • Potřeba rétoriky a politického myšlení vedla ke vzniku filozofie a umění, jak je známe dnes • Dějiny řecké literatury dělíme na: • Archaické období: do zhruba 6. stol. př. n. l., homérská doba • Attické období: 6. až 4. stol. př. n. l., rozkvět demokracie, období klasické řecké filozofie: Platón, Aristoteles • Helénské období: období po vládě Alexandra Makedonského Homér • Nejznámější autor z archaického období • Autorem známých řeckých eposů (epických básní) Ilias a Odyssea byl údajně slepý pěvec Homér v 8. stol. př. n. l. • Ve skutečnosti však mohly eposy vznikat postupně a šířit se ústní tradicí • Oba eposy byly v Řecku nesmírně oblíbené nejen jako literatura, ale také jako náboženské a poučné spisy • Jsou psány časomírou a tzv. hexametrem (šest stop, dvanáct slabik) • Často používají ustálené básnické přívlastky: „rychlonohý Achilles“, „věrná Penelopé“ • Ilias vypráví o dobývání Tróje řeckým králem Agamemnónem, z desetiletého dobývání zachycují pouze posledních pár týdnů; hlavní hrdina je Achilles, který je rozzloben na krále Agamemnóna; Achilles dopadne špatně, protože se rouhá bohům • Odyssea vypráví o dlouhé a strastiplné cestě Odyssea domů na Ithaku Ilias (ukázka) O hněvu, Múso, mi pěj reka Péléovce Achilla zkázyplném, na tisíce který zplodil útrap Achajským, jenžto mnohé, bujaré v oběť duše Hádovi sřítil héróův a jejich těla psům ke kořisti uchystal a všelikým ptákům — tak Zévova dála se vůle — od doby té, po prvé co rozešli se různo po vádě Atreovec, vojevůdce mužův, s bohatýrem Achillem. Odyssea • Odysseus přelstil Tróju s dřevěným koněm • Deset let se ovšem musel po moři vracet domů • Zažíval různá dobrodružství: boj s mořskými netvory Skyllou a Charybdou, s čarodějkou Kirké, s kyklopem • Odysseus musel často používat svého důvtipu • Po návratu domů na Ithaku zjistil, že o jeho ženu Penelopé mají zájem mnozí nápadníci • Nejprve působil v převleku, nakonec všechny nápadníky spolu se svým synem Telémachem pobil • Dnes se „odysea“ používá obecně jako označení pro dlouhý a komplikovaný návrat domů z velké dálky Hésiodos • Další známý autor z archaického období • Napsal dílo Zrození bohů, které popisuje první generace řeckých bohů Ezopovy bajky • Opět archaické období • Bajka: příběh s ponaučením, v němž vystupují zvířata dostávající se do lidských situací a řešící lidské problémy • Ezop jako historická postava je také nedoložen Platón a Aristoteles • Platón je jedním z nejznámějších filozofů vůbec • V centru jeho filozofie je nauka o tzv. idejích • Platón psal dialogy: knihy, které spočívaly v rozhovoru více lidí; mají děj a jejich hlavní postavou je obvykle Sokrates • Některé dialogy: Sympózion, Faidón, Parmenidés, Menón • Aristoteles by Platónův žák Antické divadlo Vznik divadla • Vznik ve starém Řecku v 6. stol. př. n. l. • Původ ve sborovém přednesu poezie • Dihtyramb: sborová oslavná píseň na boha Dionýsa • K přednesu se přidávali herci, kteří přednášené verše předváděli • Nejprve byl herec jeden, Aischylos zavedl druhého herce, Sofoklés pak třetího • Původně se divadlo hrálo především při Dionýsiích: svátcích boha Dionýsa Podoba antického divadla • Hrálo se v amfiteátru • Většinou nebylo více herců, než tři • Všechny role hráli muži • Dodržovala se zásada tří jednot: • Času: divadelní hra se odehrávala v jednom čase • Místa: divadelní hra se odehrávala na jednom místě • Děje: divadelní hra vyprávěla o jednom ději • Často už staří Řekové používali komplikované mechanismy pro vytvoření zvláštních efektů (např. kladkou spustili herce reprezentujícího boha) • Motiv božího zásahu do děje, který náhle rozuzlil situaci, podle jevištních mechanismů se dodnes nazývá deus ex machina („bůh ze stroje“) Divadelní žánry a hlavní představitelé • Tragédie: starší, popisující strasti, války, končící špatně • Aischylos: jeden z prvních dramatiků, známý Oresteiou, příběhem o dětech Orestovi a Elektře, které ze msty zabily svou matku a za to pak samy trpěly • Sofoklés: známý díly Král Oidipus, které je o synovi, jenž zabil svého otce a oženil se se svou matkou, a Antigona, které je o tom, že zákony boží jsou přednější zákonům lidí a obecně pak o neporušitelnosti zákonů či o trestech za jejich porušení • Euripidés: známý díly Médea či Ifigenie v Tauridě, proslul psychologickou prokresleností a příběhy s ženami v hlavních rolích • Komedie: mladší, humorná, pozitivnější • Aristofanés: díla Žáby či Oblaka Postoje filozofů k divadlu • Platón upřednostňoval rozum a divadlo odmítal, protože podle něj vzbuzuje spíše emoce a ty zatmívají rozum • Platónův žák Aristotelés naopak divadlo vyzdvihoval • Za hlavní kvalitu divadla považoval Aristotelés uměřenost a souměrnost; byl to právě on, kdo velmi propagoval jednotu času, místa a děje • Aristotelés se divadlem zabývá v díle Poetika Aischylos • 525-456 př. n. l. • Známý řecký dramatik z attického období • Tvořil především tragédie • Nejznámější hra Oresteia: odehrává se po trójské válce; král Agamemnón je zabit svou ženou Klytaimestrou a jejím milencem, Agamemnónovy děti Orestes a Elektra otcovu smrt pomstí, za matkovraždu jsou však pronásledováni erinyemi (andělé pomsty, česky také „lítice“) • Téma později mnohokrát zpracováno: J.-P. Sartre, E. O‘Neille Sofoklés • 496-406 př. n. l. • Známý řecký dramatik • Časté téma, které zpracovával, je neporušitelnost božích i lidských zákonů • Tragédie Král Oidipus: věštba Oidipovi prorokuje, že jednou zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou; Oidipus se nakonec sám stane králem, je dobrý a zachrání lid před sfingou, ale věštba se vyplní (odtud Oidipovský komplex, u žen Elektřin), nakonec se oslepí a odchází do vyhnanství • Tragédie Antigona: navazuje na Oidipa, Antigona je thébská princezna, která se vzepřela zákazu pohřbít tělo svého bratra Polyneika (označeného za zrádce), hra končí tragicky: Antigona se oběsí Eurípidés • 480-406 př. n. l. • Také známý dramatik • Často byly v jeho dílech hrdinkami ženy • Tragédie Trójanky: zaměřená protiválečně • Hra Medea: o ženě, která kvůli lásce zradí svou zemi • Hra Ifigenie v Tauridě: události okolo trójské války Aristofanés • 445-388 př. n. l. • Autor komedií • Komedie Žáby: zesměšňuje Euripida Theokritos • 300-260 př. n. l. • Psal básně, které nazýval jako idyly: odtud pojem „idyla“ pro označení poklidného, dobrého a bezpečného života, někdy jsou idyly poměrně naivní • Také tvůrce tzv. bukolické poezie: oslavující pastýřský život Římská literatura • Později, než řecká • Řím hodně dobýval, na přelomu tisíciletí byl největší velmocí • Často přijímal kulturu podmaněných národů • Římská literatura: od přelomu tisíciletí až do 5. století n. l. Titus Maccius Plautus • 251-184 př. n. l. • Autor divadelních her • Tvořil komedie, např. Komedie o hrnci Gaius Valerius Catullus • 84-54 př. n. l. • Psal lyrickou poezii • Psal o lásce, známé je jeho spojení „Nenávidím a miluji“, kterým začíná jednu ze svých básní Marcus Tullius Cicero • 106-43 př. n. l. • Jeden z nejznámějších římských řečníků i filozofů • Jeho latina je považována za velmi vysokou a kultivovanou • Psal filozofická díla: O nejvyšším dobru a zlu • Také se hodně angažoval politicky Gaius Iulius Caesar • 100-44 př. n. l. • Římský politik a vojevůdce • Jeden z nejvýznamnějších panovníků v římských dějinách • Stal se doživotním vládcem Říma, po něm následuje období monarchie • On jeho jména slovo „císař“ • Byl také literárně činný, o tažení v Galii napsal: Zápisky o válce galské Publius Vergilius Maro • 70-19 př. n. l. • Velký římský básník • Ovlivněný Theokritem napsal Zpěvy pastýřské • Nejznámější je eposem Aeneis: příběh o hrdinovi jménem Aeneis, který bránil Tróju a po jejím dobytí putoval a založil Řím Publius Ovidius Naso • 43 př. n. l. – 18 n. l. • Velmi významný římský básník • Znelíbil se císaři a posledních deset let svého života strávil ve vyhnanství • Poezie Umění milovat: ve verších podává básník řadu dobrých rad ohledně vztahů a lásky • Nejznámější dílo Proměny: přes 200 básní zpracovávajících různé řecké a římské pověsti, často je v nich nějak zakomponován motiv proměny Publius Ovidius Naso: Proměny • Tvoří je několik knih • Mapují v chronologickém pořadí široké spektrum antických mýtů od nejstarších (stvoření světa) po nedávnou minulost (Caesar) • Vystupují zde postavy: • • • • Římští bohové: Jupiter, Merkur, Venuše, Minerva, Mars, Apollón, Pluto ad. Nymfy: Dafné, Ió, Sýrinx Postavy proměněné do zvířat: Arachné, Ió, Lykaón, Ganymédés Bájní hrdinové: Perseus, Iásón, Théseus, Daidalos a Ikaros, Héraklés, Orfeus, Péleus, Achillés, Odysseus, Aeneás, Rómulus • Skutečné postavy: Caesar Publius Ovidius Naso: Proměny • Lykaón: král, který nabídne Jovovi, králi bohů, lidské maso, je proměněn na vlka • Faëthon: půjčí si od otce Sóla, boha slunce, jeho sluneční vůz, ale neuřídí jej, ohrožuje zemi a musí zasáhnout Jupiter • Minótauros: boj Thésea s mínotaurem na Krétě • Pygmalión: krásná soška obživne a je z ní skutečná žena • Filémon a Baukis: staří manželé pohostí Jova, za odměnu se po smrti promění v dub a lípu a jsou stále spolu • Únos Persephoné: dcera Deméter; unesl ji Pluto • Orfeus: pěvec Orfeus jde z podsvětí vysvobodit milovanou Eurydiké Lucius Annaeus Seneca • 4 př. n. l. – 65 n. l. • Zastánce filozofického směru stoicismu: klidné přijetí svého osudu, vyrovnanost se světem („stoický klid“) • Ve stoicismu pojem stoického mudrce: dosáhl dokonalé moudrosti, ví, kam všechny věci směřují, nic jej nikdy nedokáže překvapit • Psal výchovná díla, ve kterých vedl čtenáře k dobrému a vyrovnanému životu Marcus Aurelius • 121-180 n. l. • Římský císař, ale zároveň také spisovatel • Zastával také filozofii stoicismu • Dílo: Hovory k sobě Středověká literatura Středověk • V Evropě období zhruba mezi 5. a 15. stol. n. l. • Obvykle se za počátek středověku považuje zánik Západořímské říše a za jeho konec počátek kolonizace Ameriky a zánik Východořímské říše • Středověk je obdobím formování moderních národů a jejich kultur • Rozvíjí se společenský řád založený na dávání léna (lat. „feudum“; vlastnictví půdy a určitých výsad) od panovníka vazalům a na nevolnické práci • Tři stavy ve společnosti: panský, duchovní a nevolnický Středověk • Středověk se prolíná s renesancí, která začíná ve 14. stol. v Itálii a v průběhu několika staletí se šíří Evropou • Středověk je obdobím křížových výprav, rytířství a hradů • Ve středověku bylo naprosto běžné doslovné opisování z jiných děl • Sedmero svobodných umění: gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba Vliv křesťanství • Ve středověku má nesmírnou moc křesťanství a tedy také církev • Základní náboženskou knihou je tedy Bible • Dochází k častému pronásledování Židů a k bojům s muslimy • Papež vyhlašoval křížové výpravy a korunoval císaře • Knihy vznikaly v opisech, které vytvářeli mniši ve skriptoriích (písárnách) v klášterech; kněží a mniši byli tedy nositeli vzdělanosti • Bůh byl stavěn nade vše: každý by měl především oslavovat Boha, veškerá krása v přírodě i umění pochází z Boha atd. • Rozdělení stavů a vláda aristokracie jsou označeny za vůli boží Vývoj křesťanství • Vývoj středověkého křesťanství bývá dělen na dvě velká období: • Patristika: zhruba 1.-7. stol. n. l.; období počátků církve a tzv. církevních otců, tedy filozofů, kteří stanovovali základní dogmata křesťanského náboženství; největší autoritou patristiky byl sv. Augustin (4.-5. stol.): dílo O obci boží • Scholastika: zhruba 10.-15. stol. n. l.; období systematické teologie, filozofie té doby hodně vycházela ze starověkého filozofa Aristotela; největší autoritou scholastiky byl sv. Tomáš Akvinský (13. stol.): dílo Summa teologická Románský sloh • 11.-13. stol. n. l. • Sloh výrazný v architektuře, výtvarném i jiném umění • V architektuře kulaté tvary a bytelné zdi • Typická náboženská stavba: rotunda Gotický sloh • 12.-16. stol. n. l. • Gotika navazuje na románský sloh • Pro gotiku je typická monumentálnost, vertikalita (stavění do velké výšky) a komplikovanost Středověká literatura: časté žánry • Rytířské romány: psány prózou; milostné motivy (čistá láska rytíře k nedostupné a vznešené ženě), dobrodružné • Žákovská poezie: světská; motivy pijácké, milostné, satirické, humorné • Hrdinské národní eposy: často ústně tradované rozsáhlé epické básně o velkých hrdinech, obvykle o statečných a věrných rytířích a jejich dobrodružstvích • Byliny: ruské básně o udatných bohatýrech Středověká literatura: časté žánry • Exempla: „exemplum“ = „příklad“; krátké příběhy, v nichž se hrdina proviní proti božím pravidlům a je následně (často drasticky) trestán v pekle; slouží k ponaučení • Dvorské lyrické písně: jejich tvůrci byli obvykle ve službě nějakého pána, nazývali se trubadúři či minnesängři; oslavovali svého pána, také se věnovali motivům lásky a krásy přírody • Legendy: vypravování o životě a umučení svatých Středověké drama • Středověké divadlo vzniká asi v 9. století • Původně přehrávání a recitování scén z Bible • Obřadní hry: různé náboženské výjevy, často se vážící ke svátkům • Postupně se ke hrám přidávaly další motivy, některé i docela světské, nakonec divadlo vykázáno pryč od kostelů • Hry tří Marií: divadelní hry hrané při Velikonocích, jsou o třech ženách, které jdou pomazat Kristovo mrtvé tělo; nejznámější z těchto her je Mastičkář (české drama z 14. století) Severská mytologie • Velkým zdrojem pro zkoumání severské (vikinské) mytologie jsou sbírky epických písní z Islandu známé jako Edda • Poetická Edda: starší, z 12. století, sbírka písní • Prozaická Edda: mladší, z 13. století, do velké míry koncipovaná jako učebnice pro skaldy (vikinský básník) • Vikingové používali runové písmo, tzv. futhork Severská mytologie • Ódin: nejvyšší bůh, poutník a válečník, „všeotec“, prorocké schopnosti, také znám jako Wodan (germánská mytologie) • Freya: Ódinova žena • Thór: Ódinův syn, bůh hromu, také znám jako Donar (germánská mytologie) • Tyr: bůh spravedlnosti • Valkýry: andělé smrti odvádějící chrabré válečníky do Valhally Severská mytologie • Ásgard: země Ásů (bohů) • Valhalla: síň padlých, kde hodují padlí válečníci a čekají na konec světa • Midgard: naše země • Ragnarok: mýtický konec světa Béowulf • Anglický hrdinský epos z 9.-10. století • Odehrává se ve Švédsku, kde dánský hrdina Béowulf porazí trolla Grendela i jeho matku • Béowulf se potýká také s jinými mýtickými tvory – fantastické prvky • Tragický konec Píseň o Nibelunzích • Německá epická píseň z 13. století • Hlavní hrdina Siegfried • Bojuje s drakem, získá srdce milované Kriemhildy, vystupuje zde postava Brunnhildy, tady princezny • Zpracováno v 19. století Richardem Wagnerem jako cyklus oper Prsten Nibelungův: Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů • Zde je Brunnhilda valkýrou a Wodanovou dcerou • Motiv magického prstenu • Inspiroval se Písní o Nibelunzích i Eddou • Nejznámější skladby: Jízda valkýr, Siegfriedův pohřeb Píseň o Rolandovi • Francouzská národní hrdinská epika z 12. století • Hrdina Roland je bájný rytíř z družiny Karla Velikého (8.-9. stol.) • Báseň pojednává o napadení Rolandovy přesilou Saracénů • Roland odmítá přivolat pomoc (samotného Karla Velikého) až do chvíle své vlastní hrdinské smrti Píseň o Cidovi • Španělská národní hrdinská epika z 12. století • Hlavní hrdina Cid bojoval s Maury • Jedno z nejstarších dochovaných děl španělské literatury Artušovské legendy • Artuš: bájný anglický král • Guinever: Artušova žena • Merlin: Artušův čaroděj • Uther: Artušův otec • Moranna: zlá čarodějka, její syn je Mordred • Galahad: udatný rytíř • Lancelot: jeden z nejlepších rytířů, ale zradí Artuše, když se zamiluje do Guinever • Perceval: rytíř, váže se k pověsti o hledání svatého grálu, tedy Ježíšova kalicha (našel jej), podle něj složil Wagner operu Parsifal (arabská varianta jména) • Kamelot: bájný Artušův hrad, ve kterém seděl s rytíři u kulatého stolu • Excalibur: bájný Artušův meč Marco Polo • Benátský kupec z 13. století • Dílo Milion: cestopis z cest po Asii Staroslověnská literatura • Roku 862 požádal velkomoravský kníže Rastislav byzantského císaře Michala III. o vyslání náboženské slovansky orientované misie • Ze Soluně byli vysláni Konstantin (známý jako Filozof) a Metoděj (spíše diplomat) • Na Velkou Moravu přišli roku 863 a i před pár problémů zde působili • Metoděj a Konstantin zpracovali slovanské nářečí od Soluně a pro potřeby jeho zápisu vytvořili nové písmo: hlaholici • Nová řeč se uchytila jako staroslověnština • Šlo především o liturgický (obřadní) jazyk • Překládali Bibli, celý překlad se nedochoval • Konstantin později přijal řádové jméno Cyril Staroslověnská literatura • Později vytvořili Cyrilovi žáci na jeho počest písmo cyrilici, která byla jednodušší, než hlaholice, a dochovala se v ní řada památek; z cyrilice vznikla později azbuka • Mnoho staroslověnských textů se dochovalo v tzv. Kyjevských listech (protože byly později nalezeny v Kyjevě) • O Konstantinovi a Metodějovi vznikly díla Život Konstantinův a Život Metodějův • Konstantin napsal předmluvu k Bibli, tzv. Proglas • V Proglasu obhajuje právo na bohoslužby v slovanském jazyce (jinak obvykle bohoslužby v latině) Hospodine, pomiluj ny • Píseň z 10. století • „Krleš“ je zkomolenina z „Kyrie eleison“ („Pane, smiluj se“) • „Pomiluj ny“ = „smiluj se nad námi“; „žizn“ = „blahobyt“ Hospodine, pomiluj ny! Jezukriste, pomiluj ny! Ty, spase všeho mira, spasiž ny i uslyšiž, Hospodine, hlasy našě! Daj nám všěm, Hospodine, žizn a mír v zemi! Krleš! Krleš! Krleš! Kristiánova legenda • • • • Celým názvem Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily Napsána latinsky nejspíš na začátku 10. století Legenda (vyprávění o svatých) o sv. Václavovi a sv. Ludmile Začíná líčením počátků křesťanství na Moravě za působení Cyrila s Metodějem, mluví o knížeti Přemyslovi a o jeho potomcích, o Bořivoji, kterého pokřtil Metoděj • Hlavní část je o sv. Václavovi, ale též o sv. Ludmile, jejím konfliktu s Drahomírou a po jejím zavraždění též o přenesení jejich ostatků z Tetína do kostela sv. Jiří v Praze • Možným autorem je Strachkvas, syn Boleslavův (jméno podle narození v době hostiny, po níž byl zabit sv. Václav) • Spory o osobu autora: že by Strachkvas (Kristián) psal negativně o svém otci? Hradecký rukopis • • • • Soubor různých básní dochovaný z 14. století u Hradce Králové Některé básně užívají satiry či komiky Je zde např. Bajka o lišce a džbánu Další jsou Satiry o řemeslnících a konšelích, mezi nimi je známá báseň O ševcích Švec vece: Co učiniti? jižť mi sě chce velmi píti; ženo, chceš do krčmy jíti, jediný haléř propíti? Ona jemu v tom povolí, řkúci: Staň sě po tvej voli. A když do krčmy jidesta, brzo tři kroše propista. Kosmas • Kosmas žil v 11.-12. století • Napsal v latině Kroniku českou • Sahá od samých počátků až do Kosmovy smrti (1125) • Jedná se o kroniku, ale je zároveň také silně uměleckým dílem • Historicky věrohodnější, než Dalimilova kronika Alexandreis • Dlouhá česká epická báseň ze 14. století • Předlohou byla francouzská a možná také německá Alexandreida, tedy vypravování o Alexandru Makedonském • Jedná se o světskou epiku (není to náboženský text) • Do vypravování o Alexandrovi se dostávají také české reálie a prvky Kronika tak řečeného Dalimila • Kronika psaná česky ze 14. století • Neví se, zda skutečně tuto kroniku napsal nějaký Dalimil • Autorovi nejde ani tak o historickou věrnost, ale sleduje politické cíle: snaží se ukázat, jaký je historický význam Čechů a jakou mají slavnou minulost (dílo je vlastenecké) • Např. příběh o Oldřichovi, který radši zvolí prostou českou selku Boženu, než německou princeznu