3/2015 (PDF - 0,6 MB) - Horní Počernice
Transkript
3/2015 (PDF - 0,6 MB) - Horní Počernice
Sbor Českobratrské církve evangelické v Horních Počernicích S b o r o v ý d o p i s 3/2015 ročník XIV. podzimní číslo vychází 4. října 2015 Tak se Noemi vrátila a s ní se navrátila z Moábských polí její snacha, moábská Rút. Přišly do Betléma, když začínala sklizeň ječmene. Rút 1,22 Milé sestry a milí bratři, v malé starozákonní knížce o Rút se dvakrát mluví o tom, že se někdo stal migrantem, opustil svůj domov a přišel jako host do nového prostředí neznámé země. Nejprve je to Noemi s rodinou, která v době, kdy byl v Judsku hlad, najde útočiště v sousedním Moábu. A potom je to naopak její ovdovělá snacha Rút, Moábka, která z lásky k Noemi opouští své rodiště, a vrací se s ní do judského Betléma („domu chleba“), abys ní nesla její trpký úděl. „Lid tvůj, lid můj a Bůh tvůj, Bůh můj…“ Právě tato cizinka se pak dostane do rodokmenu krále Davida a její jméno se objeví mezi jmény čtyř žen Starého zákona v rodokmenu Ježíše Krista. Její význam tak zastíní i mnohé z „domácích víry“. Protože v Judsku právě probíhá sklizeň ječmene, rozhodne se Rút jít na pole, aby v situaci nouze sbírala za ženci spadlé klasy. A Noemi ji v tom podpoří. Ale Rút nejde na pole sbírat klasy jako žebračka. Její počínání není zoufalý pokus s nadějí, že snad někde na poli nějaké zrníčko zůstane zapomenuto. Dnes bychom řekli, že si Rút jako cizinka jde pro sociální pomoc, kterou si nedůstojně nevyžebrává, ale všichni dobře vědí, že na ni má právo a nikdo jí to právo nebude upírat. Vždyť ti, kdo se podílejí na sklizni obilí, mají příkaz, zakotvený v zákoně Mojžíšově, aby spadlé klasy nesbírali, ale nechali je právě kvůli potřebným cizincům, sirotkům a vdovám ležet na zemi. Rút se jako cizinka spolu s Noemi ocitla ve hmotné nouzi, ale Noemi už dobře ví, že na takové situace je v Hospodinově lidu pamatováno. Ve třetí knize Mojžíšově je zavedení tohoto nařízení o povinnosti pamatovat na příchozí, cizince, sirotky a vdovy zakončeno slovy: „Já jsem Hospodin váš Bůh, který jsem vás vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ K té svobodě, kterou jsi od Hospodina dostal a ke které tě vede, patří také citlivost pro všechny pronásledované, opuštěné a jinak potřebné. Vždyť jsi sám poznal, jak těžký může být úděl cizinců, když ses stal nevítaným migrantem v Egyptě… V ovzduší víry v Hospodina, ve společenství těch, kdo jej vyznávají, má proto cizinec v nouzi na milosrdenství a soucit druhých právo. Žádné snad, možná. Ve společenství víry může člověk v nouzi pomoc očekávat, má právo ji očekávat. A kde se jí nedočká, tam je s tím společenstvím něco zásadního v nepořádku… A tak nám přes vzdálenost několika tisíciletí Starý zákon připomíná, že milosrdenství a solidarita s těmi, kdo přicházejí jako potřební do „domu chleba“, do míst hojnosti, není jenom citovým hnutím mysli, ale že je to jeden z nejdůležitějších pilířů lidské pospolitosti, který ovlivňuje také zákonodárství a otevřenost vůči těm, kdo se ocitli různými způsoby „pod koly dějin“. Milosrdenství a z něho vyrůstající solidarita s potřebnými, je důležitý pilíř, na kterém vyrostla a stojí naše evropská civilizace se svými židovskými a křesťanskými kořeny. Je třeba to stále připomínat. Právě tam, kde pravidelně otvíráme slova Starého zákona a evangelium Pána Ježíše Krista a kde nás oslovilo Boží milosrdenství a slitování, tam bychom pro to měli mít zvlášť ostře vnímavé „senzory“ víry. Možná že právě dnes je ten čas, kdy se bude prověřovat, nakolik to, co jsme od Hospodina a od Krista přijali, proniklo skutečně náš život a tím i naše vztahy k těm, kdo jako Noemi nebo Rút přicházejí do cizí země, aby v ní hledali azyl a přijetí. V posledních dnech jsem smutný z toho, jak jsme v našich sdělovacích prostředků a v projevech naprosté většiny našich politických představitelů stále jenom strašeni příchodem migrantů a tím, co všechno negativního nás po jejich příchodu čeká. Neměli bychom spíš přemýšlet nad tím, čím tito lidé prošli, jak nás jejich příchod může obohatit a v čem pro nás mohou být přínosem? I to je podnět knihy Rút. Proto jsme také tentokrát věnovali část obsahu našeho Sborového dopisu právě tomuto tématu. Petr Firbas, farář sboru Setkání s Alenou Fendrychovou a možnosti pomoci migrantům Ve čtvrtek 17. září se někteří z nás zúčastnili setkání se sestrou Alenou Fendrychovou, členkou střešovického sboru ČCE, která pracuje ve Středisku celostátních služeb a programů Diakonie ČCE jako koordinátorka práce s migranty. O této práci se můžete dovědět také na internetových stránkách scps.diakonie.cz. V první části nás sestra Fendrychová podrobně seznámila se základní legislativou, která se týká uprchlíků a azylantů. Je dobré vědět, kdo má u nás statut uprchlíka, na koho se vztahuje statut mezinárodní ochrany, kdo má nárok na statut doplňkové ochrany a jaký je postup, když u nás někdo zažádá o azyl. Řadu základních informací lze dnes získat také na stránkách Ministerstva vnitra, které zřídilo zvláštní portál, který je věnovaný migraci. Podle statistik je v současné době nejvíc uprchlíků ze Sýrie (asi 4 milióny), z Afganistánu (asi 2,7 miliónů), ze Somálska (asi 1,2 miliónů) a z Eritreje. Podle průzkumů veřejného mínění má paradoxně právě naše republika, kterou zatím téměř žádní uprchlíci neprocházejí, ze všech států EU největší strach z jejich příchodu. Ve druhé části nám sestra Fendrychová vyprávěla o práci střediska, které se věnuje také pomoci cizincům, kteří se staly obětí vykořisťování ze strany zaměstnavatelů a potřebují právní pomoc a někdy i dočasnou ochranu. Možnosti střediska jsou omezené, a přece mohli jeho pracovníci už řadě konkrétních jednotlivců i rodin pomoci. Devět let jezdila sestra Fendrychová do detenčního zařízení v Bělé, kde vedla se ženami, které tam se svými rodinami čekaly na udělení azylu, šicí dílnu. Je potřebné slyšet o konkrétních osudech lidí, kteří neměli takové životní šance a možnosti, jaké máme my. V rámci programu „Buď sousedem“ se středisku podařilo v uplynulých letech ve spolupráci s některými sbory naší církve najít například několika rodinám z Barmy zázemí a tak jim pomoci, aby se mohly po získání azylu snáze integrovat v naší zemi. To je velice potřebný program i v situaci, ve které jsme teď a bude to výzva i pro naše sbory, ať už jednotlivě, nebo v ekumenické spolupráci v místě a jistě také ve spolupráci s místními úřady. Jak víme, musela v minulém týdnu naše vláda přes své odmítavé stanovisko přijmout kvóty, které se týkají přerozdělení uprchlíků a byly naprostou většinou států schváleny na evropském setkání v úterý 22. září. Z 66000 uprchlíků, kteří se budou aktuálně přerozdělovat z Itálie a Řecka, připadá na naši zemi zatím pouze 1591 lidí. Počet se téměř neliší od původního závazku České republiky, že k nám během tří let přesídlí 1500 uprchlíků, především rodin. Ve srovnání s některými západními státy je toto číslo směšně nízké a strašení, které slyšíme ze strany některých politiků, je trapné a nevěrohodné. Sestra Fendrychová nás také informovala, že 17. 9. se už potřetí sešla pracovní skupina pro přípravu a realizaci přesídlení a relokace, která připravuje právní podmínky a také další integrační programy právě pro ty, kdo budou postupně přicházet do naší země. Na integračním programu spolupracuje i Arcidiecézní charita a v pracovní skupině jsou zástupci Biskupské konference a Ekumenické rady církví. Odtud by měly přijít také do našich sborů a farností už konkrétní podněty k možnostem pomoci. Zcela aktuální je nyní podpora syrské křesťanské rodiny, která požádala v naší církvi o pomoc při přesídlení z Damašku do České republiky. Její příběh zveřejňujeme i s číslem účtu, na který je případně možné zaslat dobrovolný finanční dar. Setkání se sestrou Fendrychovou nám ukázalo na problém, se kterým se někdy velmi jednostranně setkáváme v médiích, z jiného úhlu. Strachu z nezná-mého se nejlépe zbavíme, když se seznámíme s konkrétními lidmi a jejich osudy. Globální problém nevyřešíme, ale můžeme pomoci aspoň v malém. Před tímto úkolem teď stojíme. Zároveň jsem přesvědčen, že bychom jako lidé oslovení evangeliem neměli v naší společnosti podporovat nebezpečnou atmosféru strachu a uzavřenosti. Petr Firbas Pomoc syrské rodině Vážení bratři a sestry, dovolte mi obrátit se na vás s prosbou o pomoc při přesídlení jedné syrské rodiny z Damašku do České republiky. Na Synodní radu a posléze na naše středisko se mailem obrátila paní Adla s prosbou o podporu při přesídlení své rodiny – jí, jejích dvou dcer (6 a 3 let) a jejího muže do Prahy. Její prosbu podpořil při našem setkání i otec paní Adly, Syřan, lékař v důchodu, který žije v Praze a pracoval léta v českém zdravotnictví. Paní Adla a její dcery mají české občanství, manžel je Syřan, všichni jsou křesťané a žijí celý život v Sýrii. Matka paní Adly je Češka. Dům, ve kterém žila paní Adla s rodinou blízko Damašku, byl zničen při válečném konfliktu. Paní Adla a její muž přišli o práci, žijí u manželovy matky v Damašku, v důsledku války všichni strádají. Ale hlavním důvodem k tomu, že se chtějí přestěhovat do ČR, je obava o bezpečí a život svých dvou dětí. Píše, že se obávají únosů, které jsou tam běžné, píše, že se necítí bezpečně také kvůli svému křesťanskému vyznání. Chtěli by začít nový život v České republice a žádají nás, jestli bychom jim v tom mohli pomoci. Jak již bylo řečeno, paní Adla má české občanství, přijet do Čech a zůstat tady i s rodinou by nebylo tedy asi tak velkým problémem, jakému čelí ostatní uprchlíci z válečných zón (problémy s dokumenty při vstupu do země, obtížnost dosáhnout na azyl - udělenou mezinárodní ochranu). Ale problémem je, že na přesídlení nemají peníze. A ty budou potřebovat pro první měsíce života v ČR, než se naučí česky, najdou si práci a budou moci sebe a děti sami živit. Otec je sice může podpořit při jejich integraci do české společnosti, ale nepomůže jim finančně, protože je v důchodu. Paní Adla a děti budou mít v první fázi nárok na to, na co mají čeští občané – dávky v hmotné nouzi a dávky sociální podpory (příspěvek na bydlení, přídavky na děti). Manžel bude muset žádat o nějaký typ pobytu. Ale je jisté, že budou potřebovat finanční podporu do začátku, protože dávky se vždy vyplácejí s velkým zpožděním od zažádání a také nikdy nepokryjí celé náklady. A to je také důvod, proč se obracím s prosbou o pomoc na pražské sbory. Zdá se mi, že tato potřebná rodina, která si nás sama našla, má velkou šanci s určitou pomocí se v ČR dobře integrovat… Pokud se rozhodnete přispět, bude možné poslat na účet Diakonie speciálně pro tento účel zřízený. Dárce, pokud nám dají na sebe spojení, potom budeme informovat, kolik peněz přišlo a na co byly finance použity. Číslo sbírkového účtu 356666359/0800, variabilní symbol 198. Přispívat můžete rovněž pomocí darovacího certifikátu na http:// www.mnohotvaripomoci.cz/podpora syrske rodiny. S díky a pozdravem Alena Fendrychová, koordinátorka pro práci s migranty, Diakonie ČCE Středisko celostátních programů a služeb Kontakt: [email protected], tel. 739244668 Nikdo neopustí svůj domov Warsan Shire nikdo neopustí svůj domov aniž by se domov stal tlamou žraloka utíkáš k hranicím tehdy když vidíš, že utíká celé město sousedé utíkají rychleji než ty krvavý dech v hrdlech kluk, se kterým jsi chodila do školy ten, který tě bláznivě líbal za starou plechárnou třímá pušku větší, než je sám opouštíš svůj domov jen tehdy, když ti tvůj domov nedovolí zůstat nikdo neopustí svůj domov, pokud ho domov sám nevyžene plameny pod nohama svírání v břiše nikdy by tě nenapadlo, že bys mohl něco takového udělat dokud čepel nevypálila hrozby na tvé šíji a stejně sis pak pobroukával hymnu a trhal cestovní pas na záchodech na letišti a vzlykal, když každé další sousto papíru ti stvrzovalo, že se nevrátíš. je třeba, abyste pochopili, že nikdo neposadí své dítě do lodi, pokud voda není bezpečnější než pevnina nikdo si nebude pálit dlaně pod vagony vlaku nikdo nebude trávit dny a noci v nitru kamiónu jíst noviny pokud kilometry, které musí překonat neznamenají víc, než jen cestování. nikdo nebude podlézat ploty nikdo nechce být bit litován nikdo si nevybere uprchlický tábor nebo tělesnou prohlídku, po které tělo bolí nebo vězení, protože vězení je bezpečnější než hořící město a jeden dozorce v noci je lepší než plný náklaďák mužů, kteří vypadají jako tvůj táta to by nikdo neunesl nikdo by to nestrpěl nikdo nemá tak hroší kůži táhněte domů černoši běženci špinaví migranti žadatelé o azyl vysáváte naši zem negři s nataženýma rukama divně páchnou barbaři zpackali si to ve své zemi a teď chtějí zaneřádit tu naši jak vám tato slova nevraživé pohledy nevadí možná proto, že bolest je mírnější než když máte urvanou končetinu nebo jsou slova jemnější než čtrnáct mužů mezi tvýma nohama nebo jsou ty nadávky snesitelnější než sutiny než kosti než tělo tvého dítěte na cucky chci se vrátit domů ale domov je chřtán žraloka domov je nabitá puška a nikdo domov neopustí pokud tě domov nežene až na pobřeží pokud ti domov nepřikáže, abys zrychlil krok a nic si s sebou nebral plazil se pouští brodil se oceány topil se byl zachráněn hladový žebral zapomněl na svou hrdost přežití je důležitější nikdo neopustí svůj domov, pokud tě hlas domova nenabádá běž, uteč ode mne, teď nevím, čím jsem se stal ale vím, že kdekoliv je bezpečněji než doma 2. 9. 2015 Warsan Shire (1988) je somálská básnířka narozená v Keni, nyní žijící v Londýně. Báseň přeložili Daniela a Tomáš Bískovi. Seniorátní setkání v Dobříši Když jsme v kostele narazili na pozvánku do Dobříše na seniorátní setkání, zaujaly mě nejprve dvě věci - místo (Dobříš a okolí mám moc ráda) a program tedy hlavně odpolední přednáška Věry Pokorné o vývoji sebereflexe u dětí. Vítka zaujalo, že to je v Dobříši, kde nikdy nebyl, a že tu je farářem Samuel Hejzlar, kterého zná od dětství. Termín se nám hodil, a tak jsme nakonec na seniorátní setkání vyrazili. Byl to skvěle strávený den. Kázání pro všechny připravil Matěj Opočenský z Vršovic, lidé ze sboru napekli a navařili, počasí vyšlo náramně, takže posedět na zahradě u fary bylo velmi příjemné. A zahradu mají v Dobříši vážně náramnou – nejen děcka ocenila pískoviště, kolotoč, prolézačku se skluzavkou a pingpongový stůl. U oběda se povídalo (kdo odkud doputoval, jak se budovala fara a zvelebovala zahrada, kdo se s kým jak dlouho neviděl), po obědě děti šly v doprovodu několika mládežníků a maminek na ještě větší hřiště a my jsme si vyslechli přednášku. Ta byla moc zajímavá. Nakonec nebyla jen o sebereflexi, ale také o důležitosti rozvoje řeči u malých dětí. Myslím, že skoro všichni přítomní po ní přemýšleli, jak vlastně mluví či mluvili se svými dětmi, a jak jednou budou mluvit s vnoučaty. Setkání se zúčastnily jak mladé rodiny s dětmi, tak i starší generace a dobříšští se o nás úžasně starali. A budeme-li mít (my z Počernic) cestu kolem, jsme srdečně zváni. Alena Pudlovská Letní sborový tábor ve Stříbrné Skalici 15.–22. 7. 2015 Už podruhé se náš dětský sborový tábor mohl konat v areálu junácké základny v Posázaví, v údolí vzdáleném od okolní civilizace, asi 1,5 km od Stříbrné Skalice. Téměř celý týden teploty příliš neklesaly pod 35 stupňů, ale většinu času jsme trávili na louce nebo v okolních lesích, takže vedro bylo snesitelné. Když pořádáte tábor podruhé na stejném místě, má to své výhody. Znáte už terén, víte kudy vést trasy lesních her, kuchařka už přesně ví, co bude mít v kuchyni k disposici. Navíc je vždycky příjemné když se můžete vracet na místa, kde jste už jednou prožili něco pěkného. Letos se nás sešlo osmnáct. Sestava byla stejná jako v loňském roce, jen přibyly dvě děti. Nejstarší kluky jsme už využili jako praktikanty, pomáhali s přípravou her, střídali se v přípravách programu k ohni, vzali si na starost ranní rozcvičky a na závěr výborně připravili stezku odvahy. Většina osazenstva se letos docela dobře obešla bez mobilů. Při ranních pobožnostech v přírodní „kapli“, totiž v kruhu na dřevěných lavičkách pod větvemi rozložitého smrku, jsme si vyprávěli o životě apoštola Pavla. Na výklady opět navazovala hlavní táborová hra, při které jsme se v malém lesním kaňonu spouštěli na laně z „damašských hradeb“ a cestou necestou pak zase směřovali do tábora – Jeruzaléma. V teplotách, které se reálně blížily těm maloasijským, jsme zažívali první Pavlovu misijní cestu až do Derbe a zpět, skládali obraz starověkých Athén a schovávali apoštola Pavla, vždy někoho z každé skupiny, v okolních lesích, a to tak dokonale, že ho jedna skupina vůbec nenašla. Po vyprávění o Pavlově cestě po moří do Říma vyráběly obě skupiny, modří a červení, římské galéry. Moc děkuji opět Jirkovi Eliášovi, ale také Vojtovi Mrklasovi a Vítkovi Jůzovi za všechnu pomoc. A také Pavle Vrbové, která se věnovala především tábornicím věkově nejmladším. S koupáním v rybníku byl letos problém, protože kvalita vody už nebyla v suchých vedrech příliš dobrá. Proto jsme vyrazili přímo k laguně řeky Sázavy a v pondělí uspořádali výlet do Benešova, kde jsme strávili celé odpoledne na místním koupališti. K plné spokojenosti všech strávníků nám letos opět výborně vařila Adéla Zbytovská, která s Pavlou zajišťovala také nákupy a zásobování. Díky za to. Pan Peška, který je správcem tábora, nás už pozval na příští rok. Tak snad to zase vyjde. A ještě přidávám několik postřehů a zážitků dalších účastníků tábora. Postřehy samotných táborníků: Na tábor jsem se těšil už několik měsíců dopředu. Jednak proto, že se zase uvidím s Petrem a s ostatními, se kterými se moc nevídám, protože jsem z Hradce, ale také jsem se těšil na program. Ten nás totiž během tábora provází příběhem vybrané biblické postavy tak poutavě, že si můžeme během her doslova zažít pocity a nesnáze tohoto hrdiny na vlastní kůži. To dá člověku mnohem víc, než obyčejné kázání. Hlavně si toho víc zapamatuje:). Co vám budu povídat, tábor byl super a všechna moje očekávání splnil do posledního puntíku. Program, hry a dokonce i počasí. A když mi v tom v příštím roce nic nezabrání, pojedu zase. Vítek Jůza, Hradec Králové Na letošním táboře se mi nejvíce líbila noční bojovka, kdy jsme šli ve tmě okolo brodu a starší kluci nás strašili. Také jsme si letos užili různá koupaliště a pěkné výlety a večerní hry. Na táboře jsem si moc pochutnal na jídle, obzvlášť na výborném řízečku a lívanečcích s marmeládou a nesmím zapomenout ještě na skvělé palačinky. Ještě teď se mi sbíhají sliny a moc vzpomínám na naše kuchařky – Adélu a Pavlu. Tom Mrklas, 10 let Letos byla nejlepší bojovka, kde jsem ji pomáhal organizovat a dělal jsem tam strašidlo „Bílý přízrak“. Také se mi moc líbily výlety – byli jsme ve městě Benešově i na tamním koupališti, pak v Sázavě v přírodním koupališti, kde jsme již jednou byli, ale opět to stálo za to. Letošní táborové hry pro mne osobně byly nejlepší ze všech táborů, na kterých jsem zatím se sborem byl. Josef Mrklas, 13 let Letošní tábor jsem si jako každý jiný rok užil. Letos jsem byl poprvé praktikantem a bylo to pro mne velmi zajímavé a odnesl jsem si mnoho nových zkušeností. Bavilo mě pomáhat při organizaci soutěží, vymýšlení aktivit pro volný čas a přípravě večerního programu se zpěvem, kytarou a soutěžemi. Doufám, že příští rok se bude tábor konat zase a já budu u toho. Vojta Mrklas, 17 let Na táboře byly výborné snídaně. Rád jsem hrál volejbal. Byli tam hodní vedoucí, kteří nám rádi pomohli. Byl tam moc hezký program, měl jsem rád ranní bohoslužby s Petrem. Modří jsou dobří, už je to tak. Honzík Kubita, 9 let Letošní sborový tábor se opět vydařil. Místo, které jsme letos obývali již podruhé, je nejen v krásném prostředí, odkud se daly podnikat nejrůznější výlety do okolí, ale je sem také dobrá dostupnost autem. Tentokrát hlavní téma táborové hry znělo: „Cesty apoštola Pavla“. Aktivity, které byly součástí této celotáborové hry, měl úžasně propracované náš pan farář Petr Firbas. O doprovodný program se letos také starali Vojta Mrklas a Vítek Jůza a patří jim za to velký dík. O zábavu také nebyla nouze a večerní táborové hry u ohně krásně završily uplynulý den. Velký dík patří také naší kuchařce Adéle Zbytovské, bez které by se letošní tábor nemohl uskutečnit, potřebná energie z velmi bohaté a výživné stravy by nám scházela. Děti si to na letošním táboře, alespoň myslím, velice užily. Jiří Eliáš Program sborových setkání v říjnu 2015 neděle 4.10. bohoslužby v 9:30 kazatel: Zdeněk Halas - ordinovaný presbyter neděle 11.10. bohoslužby v 9:30 kazatel: Martin Hrubeš - kurátor sboru neděle 18.10. bohoslužby Díkčinění v 9:30 s vysluhováním Večeře Páně neděle 25.10. bohoslužby v 9:30 Během bohoslužeb odcházejí děti do nedělní školy. Biblické hodiny: út 6.10. v 18:30 na faře, čt 22.10. v 18:30 na faře, út 13.10. v 18:00 u Eliášových v Klánovicích, út 27.10. v 18:00 u ses. Pfannové v Újezdě n. Lesy Němčina: každou středu v 19:00 Biblický program pro děti v Zelenči: každou středu ve 14:00 Schůze staršovstva: 6.10. v 19:30 Setkání s hostem: ve čtvrtek 15.10. v 19:30 na téma: Jak se žije v Japonsku nejen křesťanům - o svých zkušenostech bude s promítáním vyprávět Kateřina Vojkůvková, kurátorka sboru ČCE v Dobříši. Do všech shromáždění našeho sboru jste srdečně zváni! Úřední hodiny kazatele: úterý 16:00–17:30, středa 9:00–11:00, pátek 9:00–11:00. Adresa farního sboru: Třebešovská 2101/46, Praha 9 - Horní Počernice, PSČ 193 00 Bankovní spojení: č. ú. 2400484971/2010, Telefon sboru: 281 922 216 Mobil kazatele: 776 303 960, Mobil kurátora: 737 645 375, 602 160 117 www stránky sboru: http//horni-pocernice.evangnet.cz