Velká tuková lež

Velká tuková lež - 1.část
Napsal uživatel Dr. Stanislava Tillmannová
Pondělí, 04 Květen 2015 08:13 - Aktualizováno Pondělí, 18 Květen 2015 07:14
Když anglický tesař William Benting v roce 1862 přišel s odtučňovací kůrou doporučující
konzumaci vysoce tučné stravy chudé na uhlohydráty, psaly o tom noviny na titulních stranách.
Benting, který trpěl tělnatostí po celý život, ve věku 66 let při výšce něco přes 160 centimetrů
vážil přes 90 kilogramů. Po houževnatém pátrání po způsobu jak zhubnout nakonec dokázal
shodit 23 kilo v 38 týdnech. Jeho strava sestávala ze slaniny, hovězího, skopového, ledvinek,
ryb, zeleniny (s výjimkou brambor) a čaje (bez mléka či cukru). Viditelně se vyhýbal pečivu,
obilným produktům, škrobům a cukru. Když Benting roku 1878 ve zralém stáří 81 let zemřel,
měl normální váhu. Se svou dietou byl tak úspěšný, že publikoval brožurku nazvanou
Bentingova dieta. Lékaři tuto knihu pochopitelně kritizovali jako „nevědeckou“. Proč lékařská
profese zavrhovala něco, co bylo evidentně funkční? Představa, že lze zhubnout jezením masa
obsahujícího velká množství tuků byla pro tehdejší vykonavatele lékařské profese jednoduše
příliš pokročilá. Protože tuk má nejvíce kalorií na gram, je přece jen logické omezit jeho příjem
jestliže někdo chce zhubnout. Tento názor se na první pohled rozhodně jeví jako dokonale
správný.
Klinické výzkumy obezity prováděné v posledním století však toto zažité přesvědčení
nedokázaly podepřít. Ukázalo se, že ve skutečnosti je pravdou opak. Úbytky na váze se jevily
jako přímo úměrné obsahu uhlohydrátů ve stravě. Když jíme hodně tučnou sytou stravu,
snížíme příjem uhlohydrátů a ztráty na hmotnosti jsou vyšší. Funguje to i obráceně. Navzdory
tomu lékaři tuto pravdu ještě stále nechtějí vidět.
Teď rychle přeskočíme do roku 1972. Kardiolog Dr. Robert Atkins tehdy rozpoutal svou
„revoluci ve stravování“. Jinak řečeno, Dr. Atkins oprášil a prosazoval Bentingovu dietu. Jak se
dalo očekávat, bylo to odmítnuto jak lékařskou profesí tak i mezitím zpracovanou veřejností.
Ještě stále to pro ně byla „neprokázaná nová koncepce“. Američané byli tehdy už takřka úplně
přesvědčeni, že tuky, obzvláště nasycené tuky z masa a mléčných produktů, jsou primárním
stravovacím zlem v jejich každodenní potravě. Výzkumné studie zveřejněné v tomto období
rovněž poukazovaly na vysokou hladinu krevního cholesterolu jako na příčinu srdečních chorob
číslo jedna, a hlavním viníkem podle nich byla tučná strava.
Ne tak podle Dr. Atkinse. Věřil, že epidemii otylosti v Americe přivodila přílišná konzumace
spousty uhlohydrátů, ne tuky. Atkinsův přístup vzbuzoval naději, že člověk může zhubnout
dokonce i když si dopřává steaky, vejce a másla, co hrdlo ráčí. Atkins věřil, že tuky jsou
neškodné, a že příčinou otylosti a srdečních chorob jsou ve skutečnosti uhlohydráty, tedy
těstoviny, rýže, chléb a cukr. V knize „Atkinsova americká stravovací revoluce“, která mezi
1/3
Velká tuková lež - 1.část
Napsal uživatel Dr. Stanislava Tillmannová
Pondělí, 04 Květen 2015 08:13 - Aktualizováno Pondělí, 18 Květen 2015 07:14
americkým obyvatelstvem vzbudila mnoho vzruchu, povolil čtenářům neomezenou konzumaci
živočišných tuků. Varoval však před škroby a rafinovanými uhlohydráty, bílým cukre a čímkoli,
co bylo vyrobeno z mouky. Dokonce zavrhl i ovocné šťávy a připustil jen umírněné množství
zeleniny, ačkoli to druhé se s postupem diety uvolňovalo.
Dr. Atkins získal mnohé přívržence a kolem tématu se rozpoutalo tolik sporů, že Atkins svou
tukovou dietu nakonec musel obhajovat při výslechu před Kongresem. Jeho přístup
doporučující omezený příjem uhlohydrátů se zdál předurčen k vypovězení do oblasti
nevědeckého nesmyslu na hranici mastičkářství.
O 150 let později
Ještě i po 150 letech v této věci ještě stále lékařským společenstvím zmítaly spory. Nicméně,
trend se zřetelně obrací. K Atkinsovu táboru se přiklonilo mnoho výzkumníků poté, když viděli,
že explodující obezitu nezastavila ani tři desetiletí snížené spotřeby cholesterolu. Mohli mít
Benting a Dr. Atkins po celou tu dobu pravdu?
K Bentingovi a Atkinsovi se přidával stále rostoucí počet respektovaných vědců, kteří po
desetiletí psali hodnotné a velmi úspěšné knihy o stravování, včetně „The Zone“, a „Cukroví
cvalíci“, a říkají, že tuky neškodí. Z tuků se netloustne. Hlavním viníkem jsou skutečně
rafinované uhlohydráty, tedy těstoviny, rýže a chléb, což jsou ovšem položky tvořící základ naší
potravní pyramidy poskytující převážnou a podstatnou část kalorií, které naše tělo potřebuje.
Avšak, jak říká Dr. Atkins: budeme-li jíst méně uhlohydrátů zhubneme a rozhodně budeme déle
žít.
S tím souhlasí i Walter Willett, vedoucí oddělení výživy při Harvardské škole veřejného zdraví.
Podle něho údaje, získané od ohromné, 300 000 lidí čítající skupiny sledovaných lidí v průběhu
studie, která přišla na více než 100 miliónů dolarů, jasně popírají prohlášení o prospěšnosti
nízkotučné stravy. Exkluzivní tři desetiletí zaostřená na nežádoucí účinky tuků navíc patrně
epidemii otylosti ještě napomohla, protože lidem bylo neustále a ze všech stran doporučováno,
aby přešli od tuků na uhlohydráty.
Na mnoho lidí, má nízkotučná strava ze dvou důvodů opačný účinek. Mnozí z těch, kteří přešli
na nízkotučnou stravu zvolilo nevhodné náhrady. Místo tuků konzumují nadměrné množství
uhlohydrátů, například ve formě těstovin a brambor. V důsledku toho si vytvářejí chronicky
vysokou hladinu krevního cukru, vedoucí k otylosti a rezistenci na inzulín, končící cukrovkou
2/3
Velká tuková lež - 1.část
Napsal uživatel Dr. Stanislava Tillmannová
Pondělí, 04 Květen 2015 08:13 - Aktualizováno Pondělí, 18 Květen 2015 07:14
(typu 2). Podobné nízkotučné diety (a z toho vyplývající strava s vysokým množstvím
uhlohydrátů) vyvolávají paradoxní efekty - lidé se cítí mnohem hladovější a neustále přibývají
na váze – stali se na uhlohydrátech (sacharidech) závislí.
[Zdroj: WM magazín 39/2005]
3/3