Klub, hotel nebo klášter?

Transkript

Klub, hotel nebo klášter?
PARTNER
časopis skupiny Skanska v ČR a SR, 3/2007, roč. 15
Klub, hotel nebo klášter?
Módní přehlídka světové kinematografie
Banka šitá na míru
Editorial
Událo se
Silná káva chutná i potmě
byla v infocentru k dispozici také multimediální
prezentace o stavbě. To, že jde o skutečně významné dílo, dokládá fakt, že si ji během své
pracovní návštěvy České republiky prohlédl i Stuart Graham, prezident celosvětového koncernu
Skanska AB.
Olomoucký obchvat
se již rýsuje
Milí čtenáři,
přestěhovat téměř tři tisíce zaměstnanců
z mnoha poboček do nového centrálního sídla
firmy není maličkost. Skanska jako developer
a generální dodavatel nové centrály ČSOB
v pražských Radlicích neměla lehkou práci
– čtyři roky trvající spolupráce s klientem znamenala řadu průběžných vylepšování a změn.
Výsledkem je budova na skvělém místě, která
nejenže splňuje v ČR dosud málo dodržované
energetické standardy, ale je i kompletně
ozeleněna a díky své relativně nízké stavbě do
lokality rychle zapadla.
O tom, jak je důležité podobné projekty připravovat pečlivě a s ohledem na budoucí využití,
vypráví manažer projektu Petr Přástka.
A o tom, na co všechno se klade při moderním
plánování administrativních prostor důraz ve
světě, se dočtete v rubrice Trendy.
No a protože je léto a kanceláře zavřené
i otevřené se vylidňují, zpestřuje toto číslo
rozhovor s první dámou karlovarského filmového festivalu – programovou ředitelkou Evou
Zaoralovou.
Přeji poučné čtení
S úctou
Ondřej Šuch
Jaké to je být nevidomý, si mohli na vlastní kůži
okusit návštěvníci Kavárny POTMĚ, která se na
počátku června objevila v Praze na Ovocném
trhu (za Stavovským divadlem). Jde o projekt
„Světluška“ Nadačního fondu Českého rozhlasu,
jehož cílem je pomoc zrakově postiženým lidem.
Patronkou projektu je zpěvačka Aneta Langerová. Návštěvníci kavárny jsou v černé tmě
a mohou si zde vypít taktéž černou kávu. Nevidomý průvodce je posadí a obslouží a oni tak
na vlastní kůži zažívají nové pocity. Kavárna POTMĚ se objeví i v Karlových Varech na Mezinárodním filmovém festivalu, kde se vloni setkala
s mimořádným úspěchem a zájmem veřejnosti.
Skanska je jednou ze společností, které tento
projekt podporují.
Výstavba úseku rychlostní silnice R35 z Křelova do
Slavonína, který po dokončení odvede tranzitní dopravu z centra Olomouce, vstoupila do závěrečné
třetiny. Pracovníci Skanska DS zde provádějí pokládku cementobetonového krytu, po níž budou
zahájeny dokončovací práce, jimiž jsou SOS systém, krajnice a betonová a ocelová svodidla. Budovaný úsek je 4,75 kilometru dlouhý, začíná
u obchodního centra Globus a končí napojením
na mimoúrovňovou křižovatku Slavonín. Během
stavby budou vybudovány čtyři mostní objekty, dvě
protihlukové a jedna opěrná stěna a přeložka silnice II/448 Olomouc–Konice, která byla zprovozněna už letos v květnu. Součástí projektu jsou
i nové chodníky a lávka pro pěší, přeložky inženýrských sítí a instalace veřejného osvětlení.
val provoz budovy a nových poštovních technologií. Na plné obrátky pošta běží od 1. května 2007.
Starý přepravní uzel bude po modernizaci sloužit
jako nová pošta pro obyvatele Brna.
Skanska je dobrý
zaměstnavatel
Společnost Skanska vítězí a sbírá body ve čtvrtém ročníku soutěže AXA Zaměstnavatel regionu.
Skanska DS, která je součástí skupiny Skanska
v ČR a SR, se stala Zaměstnavatelem regionu
v Jihomoravském kraji, Skanska CZ skončila na
druhém místě soutěže Zaměstnavatel regionu
2007 pro kraj Praha. Pořadatelem soutěže je
společnost Fincentrum Media a oceněné firmy
ze všech 14 krajů postoupí do celostátního kola.
Stavíme ekologicky,
říká certifikát
Nové srdce jihomoravské pošty
Začala stavba nového úseku D1
Nejpozději v listopadu 2009 začnou motoristé využívat druhou etapu dálničního úseku Mořice–Kojetín, který je součástí naší nejstarší dálnice D1.
Stavba více než šest kilometrů dlouhého úseku,
který vybuduje sdružení dodavatelů pod vedením
společnosti Skanska DS, byla slavnostně zahájena 24. května letošního roku. Nová čtyřpruhová
dálnice v ceně 2,2 miliardy korun výrazně zrychlí
cestování z Brna do Zlína.
Křižovatka Hlinky je otevřena
PARTNER, časopis skupiny Skanska v ČR a SR
Vydavatel: Skanska CZ a.s.; šéfredaktor: Ing. Eva Vítková; předseda redakční rady: Mgr. Oto Linhart; spolupracovníci tohoto čísla: Ing. Beáta Voskárová, Kamila
Havlínová, Mgr. Petr Adámek (Živé stavby); Ing. arch. Věra Kešnerová (Po stopách architektury), Marcela Mádrová (Skanska ve světě), Petra Braunová (Rozhovor);
Bohumila Weilová (jazyková úprava); obrazový materiál: není-li uveden jiný zdroj, pochází z archivu Skanska CZ a.s.; adresa redakce: Kubánské nám. 11,
100 05 Praha 10; tel.: 267 095 441, fax: 267 310 644, e-mail: [email protected]; registrační značka: MK ČR E 12503;
ISSN 1802-419X; design: Petr Štěpán /Studio Najbrt/; sazba: Miroslav Leixner; tisk: Tiskap, Na Louži 2a, 101 00 Praha 10-Vršovice,
tel.: 267 216 800, 271 724 259, fax: 271 721 264. Foto na titulní straně: Tomáš Kubeš, E-Gate; foto na této straně: Tomáš Kubeš
Vychází 6x ročně. Toto číslo předáno do výroby: 29. června 2007
Skanska DS v těchto dnech dokončila jednu z nejzajímavějších dopravních staveb na území Brna
– mimoúrovňovou křižovatku Hlinky. Po slavnostním otevření, které proběhlo 28. června 2007, křižovatka umožní plynulý a bezpečnější průjezd po
velkém městském okruhu, zjednoduší tranzit přes
město Brno a také usnadní příjezd a odjezd návštěvníkům BVV.
Návštěvníci si mimoúrovňovou křižovatku
a 300 metrů dlouhý tunel, který je součástí
stavby, mohli prohlédnout už v sobotu 23. června,
kdy zde byl den otevřených dveří. Pro zájemce
Nový přepravní uzel České pošty v Brně-Štyřicích je již v provozu. Stavbu za téměř 1,2 miliardy korun postavila společnost Skanska během
devatenácti měsíců. „Ještě před 10 lety existovalo v síti České pošty 70 přepravních uzlů. Dnes
jich je 11 a cílovým stavem je pouhých 8 automatizovaných sběrných přepravních uzlů. Brno je
po Praze, Plzni a Olomouci již čtvrtým moderním
centrem, které odpovídá požadavkům 21. století,“ uvedl 30. dubna 2007 při zahájení Karel
Kratina, generální ředitel České pošty. Areál se
skládá z administrativní části s podávací poštou
a technologického provozu. Budova byla do předběžného užívání předána letos v únoru, v období
od 15. března do 15. dubna se zkoušel a ověřo-
Centrum modelových ekologických projektů
pro venkov Hostětín, které vloni dokončila společnost Skanska, se v kategorii tzv. „pasivních
domů“ stalo známým. O tom, že budova je skutečně mimořádná, svědčí řada uznání, mimo jiné
je to i energetický štítek „mimořádně úsporná
budova“, který získala. V letošním 5. ročníku
soutěže o stavbu s ekologickým přínosem, vyhlášené sdružením Stavíme ekologicky, Svazem
podnikatelů ve stavebnictví a Ministerstvem pro
životní prostředí ČR, získal tento objekt cenu za
ekologicky realizovanou stavbu za rok 2006.
Gratulujeme!
Byty Zatlanka Hill
jsou dokončené
Společnost Skanska CZ dostavěla v květnu 2007
projekt Zatlanka Hill v Praze 5-Smíchově. Sedmipodlažní budova nabídne zájemcům 46 luxusních bytů v dispozicích od 1+kk po 4+kk.
Investorem projektu, který zvýrazní proměnu
Smíchova v moderní čtvrť, je společnost Business International Activities.
PARTNER 3/2007 03
Foto: H. Staffansson
Postavili jsme
Základní údaje o stavbě
Název
Nové ústředí ČSOB Group Praha-Radlice
Projektant
AP atelier
Zahájení
Leden 2005
Dokončení
Prosinec 2006 – zahájení kolaudačního řízení
Investor
ČSOB Group
Realizační tým
Divize Project Development, Petr Přástka
a Václav Töpper – projektoví manažeři
Subdodavatelé
Fasáda – Mechanika Prostějov, v.d.; střešní
plášť – Strabag a.s.; vzduchotechnika,
chlazení, vytápění – EKOKLIMA a.s.; měření
a regulace – SAUTER Automation, spol. s r. o.;
strukturovaná kabeláž, EZS, EKV, EPS –
MICOS spol. s r. o.; elektroinstalace
silnoproud, náhradní zdroj + UPS, SHZ –
Skanska CZ a.s., divize Technologie; zeleň –
TOMPEX INTERNATIONAL s.r.o.
Charakteristika stavby
Administrativní budovu pro více než 2 500 pracovníků ČSOB tvoří šest pavilonů se dvěma
dvory a čtyřmi atrii. Půdorys stavby ve tvaru
obdélníku má rozměry 220×75 metrů, zastavěná plocha činí 16 317 m2, obestavěný prostor
zhruba 412 785 m3. Vnitřní řešení je flexibilní,
tzv. open space. Budova vznikla ve vysokém
technologickém standardu, který klade důraz
na nízké provozní náklady. Použité materiály
byly vybírány s důrazem na obnovitelné zdroje,
vše doplňují ekologicky šetrné energie a automatická správa základních funkcí.
Zajímavost stavby
Objekt s fasádou zčásti porostlou zelení maximálně využívá přísun čerstvého vzduchu a denního světla. Polovinu plochy, která
stavbě náleží, včetně střechy pokrývá zeleň.
K jejímu zavlažování se využívá zachycená
dešťová voda. Stavba stojí nad stanicí Radlická na lince „B“ pražského metra, jehož tubus je přemostěn přepjatými nosníky. Ty tvoří
základnu pro vlastní objekt, který splňuje
i nejpřísnější ekologická pravidla amerického
certifikačního systému LEED (Leadership in
Energy and Enviromental Design). LEED je bodovací systém založený na hodnocení souboru
kritérií budov řízený I. S. Green Building Council; má čtyři stupně. Sídlo ČSOB v průběhu výstavby dosáhlo na stříbrnou příčku, má šanci
i na zlatou.
PARTNER 3/2007 04
Ing. Václav Töpper
Vystudoval obor konstrukce a dopravní stavby na
stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Do společnosti Skanska, tehdy
IPS s.p., nastoupil v r. 1973, a to na pozici samostatný přípravář a technický dozor. Postupně se
vypracoval a vyzkoušel si pozice jako provozně
technický náměstek, náměstek pro realizaci
a správu či manažer – vedoucí realizačního
týmu. V r. 2004 se stal projektovým manažerem.
Podílel se na projektech obytný soubor Botanica
– Vidoule, administrativní budova Kloknerova,
rekonstrukce administrativních budov společnosti Skanska v Praze na Kubánském náměstí,
v Murmanské a Perucké ulici. Posledním, a nutno dodat, že významným projektem je výstavba
nového sídla ČSOB v Praze-Radlicích.
Václav Töpper je ženatý a má dvě děti. K jeho
zálibám patří sport, především tenis a jízda na
in-linech, na nichž brázdí pražské cyklostezky
několikrát v týdnu.
PARTNER 3/2007 05
Foto: M. Velček
Postavili jsme
Základné údaje o stavbe
Názov
Tunel Sitina, časť diaľnice D2 Bratislava,
Lamačská cesta–Staré grunty
Projektant
Dopravoprojekt, a.s., Bratislava
Začiatok
Máj 2003
Ukončenie
Jún 2007
Obstarávateľ
NDS, a.s. Bratislava
Hlavný dodávateľ
stavebných prác na tuneli
združenie JV Taisei – Skanska
Hlavný dodávateľ
technológie do tunela
združenie JV Taisei – Eltodo
Subdodávateľ
stavebných prác na tuneli
Skanska BS a.s.
Subdodávateľ
technológie do tunela
Skanska Technológie a.s.
Realizačný tím
projektoví manažéri – Ing. Vladimír Kotrík
(od 2003 do 07/2006), Ing. Erich Bako (od 08/2006)
Charakteristika stavby
Tunel Sitina, prvý mestský diaľničný tunel na
Slovensku, je časťou 3,3 km dlhého úseku diaľnice D2 Bratislava, Lamačská cesta–Staré
Grunty. Ide o medzinárodné diaľničné prepojenie z Čiech do Maďarska, na slovenskú diaľnicu
D1 a na hraničný priechod do Rakúska. Trasa
tunela je vedená severo-južným smerom, popod ZOO a areál Slovenskej akadémie vied.
Tunel pozostáva z východnej a západnej tunelovej rúry dĺžky 1415 m a 1440 m, piatich únikových ciest, ktoré obe tunelové rúry spájajú,
a dvoch obslužných objektov. V každej tunelovej rúre sú vybudované 2 núdzové zálivy dĺžky
40 m, SOS výklenky vo vzájomnej vzdialenosti
120 až 150 m a protipožiarne výklenky vo vzájomnej vzdialenosti 70 až 105 m. V každej rúre
s dvomi jazdnými pruhmi pre jednosmernú premávku je vozovka s cementobetónovým krytom, ktorá spĺňa najvyššie bezpečnostné kritériá.
Zaujímavosť stavby
Pri výstavbe tunela bola prvýkrát na Slovensku aplikovaná metóda striekaného betónu
s použitím bezalkalického urýchľovača tuhnutia. Nová unikátna tunelová stavba odľahčí
dopravu z preťažených frekventovaných
križovatiek v oblasti Patrónky, ktorou denne
prechádza 54 tisíc áut, o 40 až 60 percent. Tunelom by malo denne prejsť približne 20 tisíc
vozidiel.
PARTNER 3/2007 06
Ing. Vladimír Kotrík
Ing. Erich Bako
Narodil sa v roku 1962. Vyštudoval odbor
Hlbinné dobývanie ložísk na Baníckej fakulte VŠT
v Košiciach. Svoju kariéru v spoločnosti Skanska
začal v roku 1985, a to na pozícii majstra, neskôr kalkulanta, zástupcu vedúceho strediska,
výrobného inšpektora a vedúceho strediska v závodoch na Slovensku, ale aj v Nemecku či Slovinsku. V rokoch 2003–2006 pôsobil ako projektový manažér stavby Tunel Sitina, pričom od
1. 5. 2003 sa podieľal na príprave projektu ešte
pred začiatkom jeho výstavby. Od 1. 8. 2006 je
projektovým manažérom modernizácie trate Železníc Slovenskej republiky Bratislava–Rača–Trnava.
Vladimír Kotrík je ženatý. Vo voľnom čase sa venuje práci v záhrade, ale aj športovým koníčkom
– lyžovaniu, plávaniu a korčuľovaniu.
Narodil sa v roku 1960. Vyštudoval odbor Výroba, rozvod a využitie elektrickej energie na
Elektrotechnickej fakulte Slovenskej vysokej
školy technickej v Bratislave. V roku 1991 absolvoval v Dánsku postgraduálne štúdium v odbore
Manažment v trhovej ekonomike. Do spoločnosti
Skanska BS nastúpil v roku 2003, kde pracoval
ako špecialista pre zmluvné vzťahy a subdodávky (do roku 2006). Pozíciu projektového manažéra stavby Tunel Sitina zastáva od augusta
2006.
Erich Bako je ženatý, má dve deti. Vo voľnom
čase sa venuje rodine a športu.
PARTNER 3/2007 07
Foto: T. Kubeš
Postavili jsme
Základní údaje o stavbě
Název
E-Gate
Projektant
4A architekti, s.r.o.
Zahájení
Listopad 2005
Dokončení
Květen 2007
Investor
E-GATE a.s.
Dodavatel
Skanska CZ a.s., divize Pozemní stavitelství
Subdodavatelé
Skanska CZ, divize Betonové konstrukce –
speciální zakládání, monolit, divize Technologie – VTZ, topení, ZTI, chlazení, horkovod, ocelové konstrukce; ROSS – měření a regulace;
SIEMENS – silnoproud a slaboproud;
ALLEGRO – podhledy; ALUFRONT – fasáda
Realizačný tím
Projektový tým 02, Richard Bakos
a Jan Marek - projektoví manažeři
Charakteristika stavby
Dopravně výborně dostupná budova E-Gate
vyrostla v Dejvicích v Praze 6, v těsné blízkosti
hotelu Diplomat. Jedná se o architektonicky
velmi zajímavý administrativní atriový objekt
s celoprosklenou fasádou, dominantním ortogonálním rizalitem a netradičně využitou střechou se zahradou a golfem. Na úrovni prvního a druhého nadzemního podlaží je vnitřní
atrium, jehož zastřešení je řešeno výškově
proměnnou celoprosklenou plochou.
Zaujímavosť stavby
Technickou zajímavostí je ocelová konstrukce
vynesená na čtyřech sloupech. Tyto obrovské
ocelové díly jsou montované a na místě svařované. Uživatelé jistě ocení zasedací místnost
na střeše objektu, z níž je úžasný pohled na
metropoli a především na Pražský hrad a vrch
Petřín.
PARTNER 3/2007 08
Richard Bakos
Po vystudování Střední průmyslové školy stavební začal jako projektant u soukromé firmy. Do
společnosti Skanska nastoupil v roce 1996. Začínal na pozici mistra a jeho první stavbou byla
čerpací stanice SHELL na Evropské třídě v Praze
6. Jako mistr se podílel na řadě projektů, od výstavby čerpacích stanic přes novostavby až po
rekonstrukce objektů. V roce 1999 byl přeřazen
do funkce stavbyvedoucího. Na „svém kontě“
má například stavbu výrobní haly SWOTES v Jihlavě, čerpací stanice SHELL a podílel se i na multiprojektu víceúčelové haly Sazka Arena v Praze-Vysočanech. Jako stavbyvedoucí měl na starosti
sídlo firmy NEOMED, které získalo titul STAVBA
ROKU 2006. Stavba administrativního komplexu
E- Gate je zatím jeho posledním projektem, kde
byl nejprve na pozici hlavní stavbyvedoucí a později jako projektový manažer.
Ve volném čase rád cestuje, a jak říká, je mu
jedno, zda jede autem či letadlem. Prozradil na
sebe, že je pasivním sportovcem. Přesto si aktivně rád zahraje squash a v zimě si zalyžuje.
Volné víkendy, a těch není moc, se snaží strávit
se svými dětmi ve velkém rodinném kruhu. Má
dvě děti, desetiletého syna Dominika a dvouměsíční dceru Terezu.
PARTNER 3/2007 09
Foto: T. Kubeš
Představujeme
Vítejte v bance, usmívá se na mě vysoký štíhlý muž a zve mě
k prohlídce. Společně procházíme nestísněné prostory nového sídla
ČSOB v pražských Radlicích. Obdivuji velmi netradiční interiéry
a spoustu zeleně. A tady je i malé jezírko, zaměstnanci do něj
nedávno donesli i akvarijní rybky, upozorňuje mne Petr Přástka,
jeden ze dvou projektových manažerů, kteří mají na tomto veledíle
zásluhu.
Určitě vás hřeje u srdce, že jste podepsán pod
takto velkým a úspěšným projektem.
Stavět takovouto budovu je jedinečné a člověku
se to poštěstí jednou… no, maximálně dvakrát
za život.
Banka šitá na míru
Samotná výstavba trvala necelé dva roky. Jaký
z díla máte pocit?
Velké uspokojení, že se to podařilo v tak krátkém čase. Začínali jsme v lednu 2005, kdy se tu
v rámci archeologického výzkumu začalo kopat.
Vlastní zemní práce začaly v únoru 2005, kolaudace hotového objektu byla v prosinci 2006.
Zaměstnanci banky se sem začali stěhovat letos
v dubnu.
Máte už nějaké reakce od investora? Jak se tu
lidem pracuje?
Zatím je krátce po dostavění, ale myslím, že až
sídlo banky obroste zelení, která je okolo všech
tří objektů vysázená, bude úžasné. Už v této
chvíli má energetický štítek LEED.
Tento certifikát si banka zajišťovala sama. Na základě projektovaných parametrů požádala o posouzení budovy z energetického hlediska a podle
výsledků tento standard získala. Každopádně je
jednou z mála budov, které u nás toto mezinárodně uznávané ocenění mají.
PARTNER 3/2007 10
V čem je budova ekologická, co jí dává tento
přívlastek?
Předně kvůli svému architektonickému řešení
– díky malé výšce a zeleni, která je v podstatě
všude, i na střeše budovy, postupně splyne
s okolní přírodou a bude, na rozdíl od mnoha
bankovních domů, velmi nenápadná… Dále
jsou to její parametry vyplývající z technického
řešení.
Banka hledala developera, který zajistí komplexní
projekt včetně realizace, to znamená nabídne
pozemek a na něm postaví sídlo podle jejího zadání. Velmi zjednodušené požadavky by zněly:
potřebujeme prostor pro 2 500 lidí, nechceme ho
ani v centru, ani na okraji Prahy, musí být v dostupnosti MHD a musí splňovat statut ekologická
budova. To bylo obecné zadání, s nímž se všichni
účastníci soutěže museli poprat.
Myslíte cirkulaci a využití vzduchu a použité
materiály?
Ano. Budova je celoskleněná, což je z energetického hlediska náročné a nevýhodné. Je navržena tak, aby do ní šlo v kteroukoliv denní dobu
maximální množství světla, ale žádné sluneční
záření. Proto jsou zde instalovány automaticky
natáčecí rolety. Už při jejím projektování se myslelo na to, jak co nejvýhodněji využít denních,
nočních a přechodných období a vlastností použitých materiálů, zejména betonu, který dokáže
akumulovat chlad v letním období a teplo v zimním období a pak ho po nějakou dobu vyzařovat
do prostoru, a tím šetřit provozní náklady.
Autorem návrhu budovy je známý architekt Josef Pleskot. Myslíte, že jste vyhráli i díky jeho
návrhu?
Ve výběrovém řízení hrálo roli vše – místo, návrh,
provedení. Projekt byl velmi dobře připraven, dokládá to i fakt, že vlastní výstavba byla kratší než
jeho příprava. Celkem trval pět let a jen projektování zabralo asi tři roky.
Jako developeři jste měli vymyšlený projekt,
který jste nabídli, nebo jste museli ušít projekt
na míru, tedy pro zákazníka?
Smlouva s bankou se podepsala v roce 2003,
vy jste do firmy přišel koncem roku 2004.
To jste asi nastoupil kvůli tomuto projektu, že?
Byla to spíš náhoda, nebo jsem přišel v pravou
chvíli. Na konci roku 2004 se začal tvořit realizační tým banky a tehdejší ředitel Jiří Poletín hledal partnera k manažerovi stavby, panu Václavu
Töpperovi. Potřeboval dvojici, která tu stavbu
potáhne.
PARTNER 3/2007 11
Když vezmeme v potaz rozlohu objektu – 220
na 75 metrů, ani se nedivím. Stavba se kontroluje denně, to asi nachodili pěkných pár kilometrů, že?
Ano, až 18 km denně se dalo při kontrole prací
na jednom patře nachodit. Fakt – kolegové to
jednou měřili krokoměrem. Abychom to mistrům
aspoň trochu usnadnili, zřídili jsme jim kanceláře
přímo na patře, aby neztráceli čas a síly přecházením z patra do patra.
Říkáte to tak skromně, postavili jsme tu budovu, byl to náš úkol… To jste takto skromný
ve všem?
Nejsem, ale člověk má o sobě pořád pochybnosti
a mnohdy mu pomůže, že se může s někým
poradit, o někoho opřít nebo naopak někomu
pomoci. Činností a detailů bylo na této stavbě
opravdu velké množství a bylo dobré, že jsme na
stavbu byli dva.
Jak jste spolupracovali – měli jste každý svoji
část stavby, nebo se každý staral o určité činnosti?
V zásadě platilo, že hlavní stavební výrobu, tedy
hrubou stavbu, měl v převážné míře na starosti
kolega Töpper, já jsem se více věnoval dokončovacím pracím, tedy fasádám, technologiím. V závěru jsme samozřejmě dělali všichni všechno,
ale koncepce byla nastavena takto. V prvopočátku nebylo tolik řídících činností, které by vyžadovaly denní přítomnost na stavbě, proto jsme
se mohli věnovat přípravě, zpracování realizačních projektů. S týmem přípravářů Jiřího Siblíka
jsme dělali kompletní dodavatelský systém – organizovali výběrová řízení na subdodávky a výběr
konzultovali s vedením divize.
Proč jste si práci rozdělili takto?
Rozdělení vycházelo z toho, že kolega byl u projektu dříve a měl už řadu věcí více rozmyšlených.
PARTNER 3/2007 12
Pak tu byli tři úsekoví stavbyvedoucí, kteří hlídali detailně práce vně objektu a práce v okolí.
Každé patro mělo i svého mistra.
Převážná část naší spolupráce byla o doplňování, o vzájemné pomoci. Platilo to i v lidské
oblasti – Václav Töpper je určitě velmi zdatný
odborník a dokáže si rychle zjednat autoritu, já
jsem spíš mírnější a snažím se problémy řešit
raději domluvou. Jenže na stavbě jsou potřeba
oba přístupy a myslím, že jsme se skutečně doplňovali a že jsme činnosti měli dobře rozdělené.
Dokázal byste říci, kolik se tu vystřídalo lidí
a řemesel?
Podle evidence se tu vystřídalo přes 4000 lidí.
Rekord v počtu pracovníků v jednom dni je 860
– to bylo v době, kdy probíhaly kompletace a dokončovací práce.
Pokud vím, bylo tu i víc stavbyvedoucích.
Ano, dva hlavní stavbyvedoucí. Jeden měl na
starosti garáže, gastro, strojovny v podzemních
podlažích, druhý kancelářské prostory a střechu.
Vraťme se ještě trochu zpět do doby výstavby.
Vzpomenete si na nejtěžší momenty stavby?
Docela složité období bylo na počátku stavby,
kdy se zde budovaly základy. Problém byl, že
stavba je nad metrem, jehož tubus jsme museli
ochránit. Šlo o významný a dost omezující faktor. Druhý klíčový okamžik nastal vloni v létě,
kdy jsme se nedokázali vypořádat s dokončením střešní izolace a střechy celé. Zastřešení
bylo obecně velkým problémem, stavba je technicky komplikovaná a protože na jaře i v létě
dost pršelo, do světlíků teklo a práce se táhly.
Navíc jeden ze subdodavatelů zrušil dohodnuté
termíny a odešel. Díky tomu se práce přerušily,
zpozdily se pak všechny navazující práce a nastal krizový stav. Byla to dosti prekérní situace.
To asi dalo práci to pak dohnat…
Udělali jsme několik opatření, zejména pomohla
konsolidace pracovníků. Přišly posily z divize Pozemní stavitelství, každý podle svých možností
pomohl znásobit kapacity subdodavatelů a začalo se dělat na dvě až tři směny. Situaci ovšem
komplikoval typický problém více velkých staveb
v jednom místě, a to nedostatek kapacit. Období
od září do listopadu bylo velmi hektické. Zlom
nastal až koncem ledna, kdy už bylo jasné, že
termín stihneme. Jeden z těch krásných okamžiků byl 5. února, kdy přišla SMS, že předávací
protokol je podepsán.
Sídlo banky už funguje, je zabydlené, přesto tu
zůstal malý tým. Co řeší?
Fungujeme jako prvotní kontakt s investorem.
Tým tvoří čtyři lidé a má na starosti úplné dotažení stavby, tedy činnosti typu dokončení venkovních úprav, ozelenění všech ploch, doladění
regulace objektu. V neposlední řadě je to i řešení závad, které se objeví při provozu zařízení
a které nelze dopředu předvídat…
Jako projektový manažer musíte denně řešit
spoustu více či méně příjemných záležitostí.
Co vás dokáže vytočit?
Když lidé neplní to, co slíbí. Když se vymlouvají,
vymýšlejí si argumenty a vy je musíte usvědčovat
tím, že kontrolujete zadání. Ztratí se tak spousta
energie a času. Jsem docela klidný, myslím, že
i tak působím, a dlouho dokážu věci řešit s chladnou hlavou. Když problém přesáhne únosnou
míru, pak jej řeším rázně, třeba i křikem.
Když jsme si domlouvali rozhovor a já se vás
ptala na záliby, zmínil jste, že rád tancujete. To
je docela neobvyklé… tančíte závodně, nebo
jen rád a příležitostně?
To tancování vzniklo vlastně z nutnosti. Jako
ředitel závodu jsem se musel účastnit mnoha
společenských akcí, často byl v popředí zájmu.
Ke společenskému bontonu patří i tanec, umět
se s grácií pohybovat jak ve společnosti, tak
na parketě. Proto jsme se s mojí ženou přihlá-
Foto: T. Kubeš
Foto: T. Kubeš
Řídit tak velký projekt může jen člověk se zkušenostmi. Tak se prosím pochlubte…
Prošel jsem toho víc… nebyl jsem jen stavbyvedoucím či manažerem projektu, ale působil jsem
i v řídících funkcích – jako výrobní náměstek
a ředitel závodu. Musím říct, že všechny dřívější
zkušenosti se mi tady, na stavbě ČSOB, hodily.
sili do tanečních kursů pro dospělé a tancování
nás chytlo. Nyní už jen udržujeme to, co jsme se
v potu naučili.
Podle vašeho spokojeného psíka, který tu odpočívá pod stolem, soudím, že jste i milovníkem psů…
Rozhodně ano, zvířata mám rád. Sídlo banky
jsme postavili spolu s mojí Cindy, desetiletou českou teriérkou. Nechce být sama doma, a protože
všichni pracujeme a rodina se schází až večer,
začal jsem ji brávat s sebou. Je dobře vycvičená,
chodí všude bez vodítka, je klidná a dobře snáší
i jízdy autem. Na psech se mi líbí, že vás vždy
vřele vítají, mají dobrou náladu a jsou to dobří
společníci. Zvláště když doma vařím.
Počkejte, chcete říci, že dalším koníčkem je
vaření?
Ano. Pro mě je to relaxace. Dokážu uvařit prakticky cokoliv.
Takže děláte omáčky, knedlíky a tak? A dokážete i upéct cukroví?
Ne, ne, cukroví nepeču.
Podělil byste se s našimi čtenáři o recept na
nějakou vaši specialitu?
Specialita? No, není to můj vlastní recept, ale
myslím, že umím velmi dobře jihočeskou kulajdu
s houbami. Recept je jednoduchý: do vody se dají
vařit houby, brambory, přidá se cibule, celý pepř
a nové koření, bobkový list, vše se povaří a nakonec se přidá šlehačka. Zkuste to, je fakt výborná.
Další můj „majstrštyk“ je svíčková – sice při přípravě využívám polotovarů, tedy mražené zeleniny, ale na mé svíčkové byste si určitě pochutnali!
Ing. Petr Přástka
Narodil se v r. 1962. Vystudoval stavební
fakultu ČVUT, obor pozemní stavby. Začínal ve
společnostech Sportovní stavby ČSTV, Vojenské
stavby a.s., VCES a.s., postupně prošel několika
funkcemi – od mistra přes stavbyvedoucího až
po výrobního náměstka a ředitele závodu.
Petr Přástka rád vaří, tancuje, jako vodák sjíždí
české řeky a také cestuje, proto si prý nikdy
nepořizoval chalupu ani žádnou nemovitost.
Navštěvuje s oblibou přírodní a kulturní památky
a občas si výlety po krajích českých zpestří i exotickou cestou do zahraničí (Venezuela).
Je ženatý a má dvě děti, syn studuje geodézii,
dcera dokončila česko-italské gymnázium a od
října bude studovat na VŠE.
PARTNER 3/2007 13
Živé stavby
Na Červenohorské sedlo povede lepší silnice
Horská cesta sa zmení na pohodlnú diaľnicu
Výstavba slovinských tunelov Tabor a Barnica, ktoré sa nachádzajú asi 70 km juhozápadne od Ljubljany a sú súčasťou diaľnice Razdrto–Vipava, Rebernice, je v plnom
prúde. „Tento projekt je technologicky náročný a technicky zaujímavý, pretože tunely
sú napojené priamo na viadukty. Začali sme raziť na troch portáloch oboch tunelov,
koncom marca sme urobili prvý záber na pravej rúre tunela Barnica. Na každom portáli je už v každej tunelovej rúre vyrazených po cca 60 m, spolu 360 m z celkovej dĺžky
1 800 m. Dostali sme sa z najťažších úvodných horninových častí do priaznivejších geologických podmienok,“ vysvetlil Milan Cagáň zo Skanska BS. Tunel Tabor bude dlhý
približne 2×600 m a Barnica 2×300 m. Oba tunely, razené metódou NRTM (Nová
Rakúska Tunelovacia Metóda), budú dvojrúrové s priečnym prierezom 76,2 m².
Budovaný približne 9 km dlhý úsek diaľnice Razdrto–Vipava, Rebernice vedie úbočím
horského hrebeňa a napája sa na existujúcu diaľnicu v údolí. Jeho súčasťou bude
9 viaduktov, 2 razené tunely, 5 tunelov budovaných otvoreným výkopom, 5 pilotných
stien a 10 oporných múrov.
V těchto dnech probíhají intenzivní práce na rekonstrukci silnice I/44 z Bělé pod Pradědem na Červenohorské sedlo. Rekonstruovaná část silnice, která celá leží v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, zdolává na devíti kilometrech převýšení více než 500
metrů. Společnost Skanska DS zde jako subdodavatel zajišťuje opravu 3 125 metrů
dlouhého úseku včetně náročného odtěžení hornin, výstavby gabionových zdí, žlabů
a vodních propustků. Po dokončení rekonstrukce se výrazně usnadní doprava na Červenohorské sedlo. V roce 2007 a 2008 si projekt vyžádá uzavření celé silnice vždy od
1. dubna do 31. října.
Základní údaje o stavbě
Základné údaje o stavbe
Silnice I/44 Červenohorské sedlo–sever
Lokalita
Červenohorské sedlo, okres Jeseník
Názov stavby
Tunely Tabor a Barnica
Investor
ŘSD ČR, správa Olomouc
Lokalita
Razdrto–Vipava, Rebernice, Slovinsko
Zhotovitel
Investor
Vidoni S.p.A, Tavagnacco, Taliansko
Sdružení Strabag a.s. a SSŽ a.s.,
subdodavatel Skanska DS a.s., závod Olomouc
Zhotoviteľ
Skanska BS a.s.
Projektant
Viapont s.r.o., Ing. František Vlach
Projektant
IRGO Consulting d.o.o., Ljubljana
Projektový tým
Projektový manažér
Ing. Milan Pastierik
Ing. Arnold Rozehnal – stavbyvedoucí,
Dušan Kubíček a Petr Schwazer – mistři
Doba realizácie
marec 2007–september 2007
Doba realizace hrubé stavby září 2006–říjen 2008
Bydlení v zeleni, a přitom v centru
Valašské Meziříčí se rozroste o další sportoviště
Sportovci žijící ve Valašském Meziříčí jásají: koncem roku by tu totiž měl být dostavěn
krytý plavecký bazén. Místní lidé se na něj těší už téměř dvacet let. Sportovní areál vyroste na okraji města, hned vedle koupaliště, a jeho součástí bude kromě bazénu také
tobogán, chrlič vody, masážní trysky, podvodní reflektory a další zábavní zařízení. Příjemné zpestření nabídne i několik druhů saun, chybět nebude ani restaurace s letní
terasou. „V tuto chvíli už je postavena hrubá stavba a probíhají montážní práce TZB
včetně bazénové technologie,“ uvedl hlavní stavbyvedoucí sekce 08 Morava divize
Technologie Vladimír Závěšický. Bazén se tedy začíná již rýsovat a jak stavbyvedoucí
podotkl, stavbaři doufají, že v soutěži Bazén roku, kam jej hodlají přihlásit, bude důstojným konkurentem ostatním přihlášeným stavbám.
V Praze 10-Záběhlicích vyroste do konce příštího roku nový obytný soubor Slatinka.
Ten bude sestávat ze tří budov, z nichž první dvě, s jejichž výstavbou se již započalo,
nabídnou 119 bytů ve dvanáctipatrovém věžáku a 59 ve druhém, osmipodlažním.
Společnost Skanska zde v současné době provádí pilotové založení a zajištění stavební jámy obytného souboru. „Zavrtali jsme tu celkem 161 pilot o průměru 620 až
1200 mm a 58 ks zápor profilu IPE 300–400, které tvoří cca 650 m2 záporového
pažení. Pro aktivaci záporové stěny bylo použito tří- a čtyřpramencových dočasných
horninových kotev. Metoda je sice standardní, ale čas provedení byl nezvykle krátký,“
uvedl Vladislav Pinkas, stavbyvedoucí ze závodu Speciální zakládání, který založení
stavby provádí pro generálního dodavatele stavby – divizi Pozemní stavitelství společnosti Skanska. Druhá etapa má být hotova koncem příštího roku.
Základní údaje o stavbě
Základní údaje o stavbě
Krytý bazén
Název stavby
Bytový soubor Slatinka
Lokalita
Valašské Meziříčí
Lokalita
Praha 10-Záběhlice
Investor
ST SERVIS s.r.o.
Investor
Slatinka s.r.o
Zhotovitel Skanska CZ a.s., divize Technologie,
sekce 08 Morava
Zhotovitel Skanska CZ a.s., divize Pozemní stavitelství
Projektant
BBD s.r.o
Projektant
Sdružení bazén Valašské Meziříčí
Založení stavby
Projektový tým (manažer)
PT 810, Ing. Petr Mitura
divize Betonové konstrukce, závod Speciální
zakládání, V. Pinkas (stavbyvedoucí)
Doba realizace
prosinec 2005–prosinec 2007
Doba realizace
květen 2007–červen 2007
Název stavby
PARTNER 3/2007 14
Název stavby
PARTNER 3/2007 15
Foto: Agenturka ONI
Rozhovor
Zatímco Jiří Bartoška je znám jako ředitel a „tvář“ Mezinárodního
filmového festivalu v Karlových Varech, Eva Zaoralová je jeho
„stratég“. Jak jinak totiž nazvat pozici umělecké ředitelky, člověka,
který v poslední instanci rozhoduje o tom, které filmy budou přijaty
do soutěže, o tom, jaké bude zaměření festivalu, i o tom, jakou
podobu budou mít jeho alternativní sekce.
Umělecká ředitelka vlastně formuje celkovou
uměleckou atmosféru i úroveň tohoto filmového svátku. To jsou velmi dobré důvody pro
rozhovor s filmovou kritičkou a publicistkou,
která se začátkem devadesátých let právě
s Jiřím Bartoškou festivalu ujala v době, kdy
reálně hrozil jeho zánik.
Módní přehlídka
světové kinematografie
Máte, paní Evo Zaoralová, opravdu to naprosto
poslední slovo při výběru filmů?
Mám. Ovšem dávám na úsudek lidí, kteří filmy
posuzují spolu se mnou. Těch filmů, které nám
přicházejí na DVD, je víc než tisíc. Spolupracujeme s okruhem lidí, kteří pro nás tvoří posudky
a tak nám pomáhají filmy vybrat. Jsou to mladí
lidé kolem třiceti let, mají filmové vzdělání anebo
pracují ve filmovém tisku. Já sama například
mám filologické vzdělání, nemám FAMU ani jsem
filmovou vědu nestudovala. Zabývala jsem se ale
filmem už od studentských dob, a to si postupně
vypěstujete názor i vkus.
Jak je možné zodpovědně vybrat z tisícovky
titulů kvalitu?
To není jednoduchá záležitost. Nesoutěžní filmy
nám chodí poštou po desítkách, největší nápor
je od února do května. I když máme termín „uzávěrky“ 15. dubna, spousta filmů přijde i potom.
Naopak po dobrých filmech do soutěže musíme
usilovně pátrat. Navštěvujeme například berlínský festival, kde je poměrně dobře zásobený trh
s filmy. Obvykle se tam uvádějí filmy pro distributory a pro lidi z festivalů. Takže se stává, že se
PARTNER 3/2007 16
střetneme třeba s festivalem Locarnem, který
má zájem o stejný film.
Mluvíte o tisících titulů, které vám přijdou poštou – jak dlouho vlastně trvá příprava nového
ročníku festivalu?
V podstatě celý rok. Jeden ročník festivalu skončí
a skoro okamžitě začínáme znovu.
Lze nějak definovat kritéria, která musí splňovat film, aby se mohl festivalu zúčastnit?
Musí to být film hodný uvedení na festivalu, musí
mít parametry estetické, být zajímavý i z hlediska výpovědi tvůrců. U nás by se těžko promítal
například film o násilí bez určitého autorského
postoje.
Řekněme to jinak: Vybíráte na festival i komerční filmy?
Komerční filmy pro multikina záměrně nevybíráme. Ale film, který se líbí širšímu publiku, nemusí být čistě komerční. Vzpomeňte si například
na Amélii z Montmartru, která se nesmírně líbila
publiku, a přesto je to umělecký film.
Jak se může stát, že film oceněný na festivalu
pak není tak divácky úspěšný?
To se stane velmi jednoduše. Přestože je návštěvnost festivalu asi 140 tisíc diváků, na festivaly nejezdí většinové publikum.
Jenom na okraj, to určitě každému vrtá hlavou
– společnosti poskytují filmy zdarma?
Soutěžní filmy nám jsou vždy poskytnuty zdarma.
Do nesoutěžních sekcí je to jak kdy. Když nám
filmy společnosti nabízejí, tak zadarmo, když je
chceme my, většinou za zapůjčení práv platíme.
Menší producentské firmy potřebují příspěvky
na údržbu a výrobu kopií, film nemůže být jen
tak někde v krabici, archivy musejí mít speciální
klimatizované sklady, kde se udržuje potřebná
vlhkost a teplota. S poplatky festival počítá, za
zapůjčení filmů platíme kolem tří až sedmi set
euro. Tato praxe se vžila i u nás, dnes si účtuje
za zapůjčení kopie i český Národní filmový archiv
a čeští producenti.
Co je připraveno pro vítěze hlavní soutěže?
Především hlavní cena – Křišťálový globus, tedy
hodnota jeho uměleckého ocenění. Nesporně
i do jisté míry marketingová pomoc filmu,
protože vždycky se film o něco lépe prodává
a o něco lépe se na něj lákají diváci, když má
cenu z festivalu. Globus je spojený s finanční odměnou 20 tisíc amerických dolarů, která se dělí
rovným dílem mezi režiséra a producenta. Cena
je krásná, má podobu dívky zvedající křišťálovou
kouli. Autory výtvarné koncepce jsou Tono Stano,
Aleš Najbrt, Michal a Šimon Cabanovi, autorem sošky je Martin Krejzlík. Dalšími cenami je
zvláštní cena poroty, cena za režii a cena za ženský a mužský herecký výkon. V sekci Na východ
od Západu je udělena cena spolu s odměnou
250 tisíc korun.
Pochopitelně, že ideální by bylo, kdybychom
mohli rozdávat víc peněz jako ostatní festivaly,
PARTNER 3/2007
1/2005 17
15
miér. Třetí soutěží je Na východ od Západu, kde
se utkají filmy z bývalých socialistických zemí,
a to i poněkud exotických, jako je Kazachstán.
Pro milovníky filmu je tu prostě mnoho potravy
duše.
Říká se, že české publikum se liší od návštěvníků festivalů v zahraničí – v čem?
To je spíše zvláštnost skladby publika. K nám
jezdí spousta mladých lidí, kteří Karlovy Vary
doslova oblehnou. Máme tu mocnou armádu
našich „batůžkářů“, lidí s obrovským zájmem
o film a s vědomostmi o filmu. To jinde neznají. Například v Cannes to ani nejde, tam
na to není prostor, i když tam nejspíš lidé
nocují i na pláži, ale rozhodně to nejsou tak
velké skupiny. Turisté tam spíše okukují ono
úpatí slavného schodiště a sledují, které
hvězdy přijely. Nám chodí na nejexotičtější
filmy a pak se o nich hodiny hádají. To je
přece nádhera.
které tvůrce přitahují různými cenami, protože
jsou mohutně dotované státem. U nás tomu tak
bohužel není.
Celebrity a hvězdy jsou navenek nejviditelnější
částí festivalu. Které hvězdy u nás už vlastně
byly a hlavně: kdo přijede letos?
Bylo jich hodně. Namátkou třeba Sharon Stone,
Michael Douglas, Salma Hayek, Michael York…
Vzpomínám si na návštěvu Leonarda di Capria
v roce 1994, kdy ještě zdaleka nebyl tak slavný,
jezdil po Varech na kole… Nikdo netušil, jaká se
z něho stane hvězda. Letos v Cannes například
neposkytl ani jeden rozhovor. A k letošku: abych
řekla pravdu, není v zájmu festivalu prozrazovat
dopředu, kdo přijede či ne. Prozatím potvrdila
svou návštěvu Renée Zellwegerová, ale jedná se
i s dalšími osobnostmi, které zajímají média.
PARTNER 3/2007 18
Defilé hvězd je hlavně pro fotografy a špalír kolem koberce, co ale vlastně nejvíce přitahuje
ty desítky tisíc diváků?
Obecně filmy a atmosféra. Páteří festivalu
jsou soutěže. Diváky určitě nejvíc přitahuje
ta hlavní, Mezinárodní soutěž celovečerních
hraných filmů, nyní je v ní čtrnáct filmů. Musejí
to být filmy, které nebyly nikde jinde uvedeny,
pouze v zemi původu. Dejme tomu polský film,
který byl uveden na domácím festivalu v Gdyni
a byl uveden pouze v polských kinech, budeme hrát v mezinárodní premiéře – a takhle
to je se všemi filmy. Zastoupeny nejsou jen
země Evropy a Asie, ale také Argentina, Austrálie a USA.
Druhá je soutěž dokumentárních filmů, ta je
rozdělena na filmy do třiceti minut a nad třicet
minut. Letos v ní bude několik světových pre-
Odhadnete, které nesoutěžní sekce letos přitáhnou nejvíce zájmu diváků?
Letos poprvé se představí sekce Otevřené
oči. Zařadili jsme do ní úplně nové filmy, které
jsme viděli v Cannes a které byly vesměs
oceněné. Uveden bude například velmi pozoruhodný rumunský film, který letos dostal
Zlatou palmu a jmenuje se 4 měsíce, 3 týdny
a 2 dny. Další zajímavou sekcí je Jiný pohled,
v níž jsou uváděny filmy natočené s malým
rozpočtem, výrazně autorské, které ukazují osobitý pohled autora na nějaký problém
nebo na nějaké etnikum, nebo filmy experimentální a nezávislé. Této sekci se blíží Fórum nezávislých.
Diváky letos určitě přitáhnou také retrospektivní
sekce, například Nový Hollywood.
Je v programu něco, co odlišuje festival ve Varech od jiných mezinárodních festivalů?
Určitě sekce Variety Critics’ Choice, připravovaná ve spolupráci s časopisem Variety, která
se letos koná už podesáté. Filmy zde vybírají
kritici časopisu Variety, je promítáno deset filmů
a soutěž vrcholí velkou párty, které se účastní
všichni režiséři těch filmů, které byly vybrány.
Další odlišnost lze vidět v sekci Na východ od Západu, ta je rovněž specificky „karlovarská“, jinde
ji nenajdete.
Hovořili jsme o exotických kinematografiích
i elitních filmech, jaká oblast je ale vlastně
osobně blízká vám?
Studovala jsem francouzštinu a italštinu, takže
vzděláním je mi asi nejbližší kinematografie
italská a francouzská, ale to neznamená, že neoceňuji filmy ruské anebo americké. Překládala
jsem z italštiny scénáře, Felliniho, Antonioniho.
V současné době nevidím v Itálii nikoho tak výrazného, jako byli oni. V každé kinematografii
máte určité osobnosti a filmy, ke kterým máte
blízko, například ve Švédsku je to pro mě Bergman. Vážím si i mladších tvůrců, v poslední době
je zajímavá kinematografie německá, která dlouho byla na okraji zájmu. Najednou se v ní objevila řada jmen, která jsou pozoruhodná a mají
šanci oslovit diváka nejen z bývalých socialistických zemí.
Měla jste možnost mluvit například s Fellinim?
Bohužel ne. Na začátku šedesátých let jsem mu
napsala obdivný dopis, na který mi odpověděl,
abych ho v Římě navštívila. Jenže za komunistických časů jsem tam jezdila pouze účelově
jako tlumočnice a nemohla jsem si vytvořit svůj
vlastní program. Zvlášť poté, co zemřel, mě to
velmi mrzelo.
Foto: Archiv MFF KV
Foto: Agenturka ONI
Rozhovor
42. ročník MFF Karlovy Vary
se koná ve dnech 29. 6.–7. 7. 2007. Jde o nejvýznamnější mezinárodní filmový festival kategorie A ve
střední a východní Evropě a jediný festival kategorie A v České republice. Kategorie A zařazuje MFF
Karlovy Vary do skupiny prestižních festivalů se statutem „nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů“, jako jsou MFF v Cannes, Berlíně, Benátkách nebo Tokiu. Společnost Skanska
festival již šestým rokem podporuje.
MFF Karlovy Vary uvádí každý rok přes dvě stě celovečerních filmů z celého světa a několik desítek
krátkých filmů. Většina z nich je v České republice uváděna poprvé. Festival je rozdělen do několika
programových sekcí, z nichž pro diváky nejpřitažlivější je Mezinárodní soutěž celovečerních hraných
filmů, do které jsou vybrány pouze snímky natočené v uplynulé sezóně a dosud neuvedené v soutěži
jiného festivalu kategorie A.
PARTNER 3/2007 19
Foto: Š. Špic
Ekologie
Cyklistika je sport, který se stává stále populárnějším
a rozšířenějším. Při jízdě na kole se mysl uvolní a vy se můžete
soustředit na to, jak zvládat výšlap do kopce či si vychutnat
sjezdy. Řada lidí dává před brázděním mnohdy rušných
a frekventovaných silnic přednost jízdám v přírodě po tak
zvaných cyklostezkách.
Cyklostezky jsou žíly Země
Jedna z nich byla nedávno otevřena na Uherskohradišťsku. Nová šestikilometrová trasa spojující
Babice se Starým Městem vede podél Baťova
kanálu a není pochyb, že získá mezi místními
občany i turisty oblibu a že zároveň přispěje k zatraktivnění regionu. „Pro nás je hlavní, že místní
lidé nebudou dále vystavováni riziku kolize
s automobily na rušné silnici první třídy ze Zlína
do Uherského Hradiště. Ta totiž byla zatím vlastně jedinou asfaltovou spojnicí mezi Babicemi
a Starým Městem, ostatní trasy vedly přes pole
a mohli je používat jenom opravdu zruční cyklisté,“ uvedl staroměstský starosta Josef Bazala.
Cestu pro cyklisty vybudovaly společným úsilím
Skanska, obce Staré Město, Babice a Huštěnovice, šedesát procent prostředků poskytl Státní
fond dopravní infrastruktury.
Budování cyklostezek má ve svém programu
i společnost Skanska. Nejen už že je zhotovuje,
ale navíc podporuje i jejich rozvoj, a to prostřednictvím programu Stromy pro stezky. „Díky
partnerství se společností Skanska jsme začali
koordinovat propojení existujících stezek a partnerů v koridoru budoucí Greenway Odra–Morava–Dunaj. V olomouckém kraji je to například
PARTNER 3/2007 20
projekt cyklistické stezky, která by měla doplnit
tuto evropskou trasu v úseku Olomouc–Horka.
Skanska podpořila zpracování projektu, obce
a město Olomouc pak výstavbu,“ uvedl Juraj
Flamik, koordinátor programu Stromy pro stezky.
Dalším společným projektem na trase Greenway
od Baltského moře až k Jadranu jsou stezky
v Moravskoslezském kraji. Za peníze stavební
společnosti Skanska byla vypracována vyhledávací studie trasy v území od Bohumína až po
Hranice na Moravě. „Jde o to, že zde už existují
cyklistické trasy a stezky a studie ukáže, kde
budovat nové trasy a kudy je vést, aby navazovaly na již vybudované úseky a zapadly do stávající
sítě cyklostras,“ vysvětlil Flamik. Projektu se
opět účastní všechny obce a města, které leží na
trase, centrum regionu Ostrava nevyjímaje.
„Neméně zajímavý projekt je cyklostezka Bzenec–Vracov na Kyjovsku. Obce v této lokalitě se
dohodly a vlastními silami vybudovaly bezpečnou stezku pro cyklisty, z grantu podpořeného
společnosti Skanska tu pak přibyl odpočinkový
altánek a pěkné stromořadí 50 stromů a 300
keřů.
Program Nadace Partnerství Stromy pro stezky
je koncipován tak, aby podporoval dlouhodobý
rozvoj a péči o víceúčelové trasy a stezky Greenways, zejména jejich přírodní okolí a celkovou
vybavenost. Společnost Skanska s touto nadací
už třetím rokem spolupracuje a je generálním
partnerem programu Strom života.
PARTNER 3/2007 21
E. Wiesner:Palác Morava v Brně
Po stopách architektury
Ocel vstoupila do 21. století jako jeden z nejvýznamnějších a všestranně použitelných stavebních materiálů i proto, že se vyznačuje
ekonomicky příznivými parametry ve spotřebě energií a z ekologického hlediska téměř stoprocentní recyklovatelností.
V architektuře znamenal nástup ocelových konstrukcí novou etapu, která posunula hranice
možností v navrhování nových, odvážných řešení
tam, kde se s tradičními materiály (cihla, kámen,
prostý beton) nedalo počítat. Vznikaly složitě
zakřivené plochy, nové tvarové geometrie, prostorové útvary zavěšené na tenkých lanech a nepřehlédnutelné výškové stavby.
Chvála ocelové smělosti
PARTNER 3/2007 22
Symbol dvacátého století
Produkce železa a oceli byla v minulém století
považována za měřítko vyspělosti ekonomiky té
které země (bývalé Československo patřilo v této
oblasti ke světovým velmocím) a železo bylo dokonce považováno za symbol 20. století, což demonstruje mj. i sto metrů vysoká stavba Atomia
v Bruselu (představuje mnohonásobně zvětšený
krystal alfa železa), postavená v r. 1958. O rozšíření a zvyšující se oblibu v používání kovu ve stavebnictví se zasloužily jeho vlastnosti a výhody
– vysoká pevnost, houževnatost, četnost možných způsobů spojování (šroubování, nýtování,
pájení svařování a lepení), které převažují nad
nevýhodami kovových materiálů – náchylnost ke
korozi, větší pružné deformace a snížená odolnost proti ohni s nutností účinné ochrany před
těmito vlivy. Naproti tomu pevnostní a technologické charakteristiky kovu umožňují vnášet do
konstrukcí neobvyklé tvarosloví, používat subtilní prvky, překonat velká rozpětí (sportovní haly,
mosty), přenášet velká zatížení a dosáhnout velkých výšek (stožáry, věže, mrakodrapy). Vysoký
standard kvality zabezpečuje automatizovaná
průmyslová výroba ocelových stavebních prvků
dílců a konstrukcí. A ještě jednu velmi ceněnou
vlastnost ocel (slitina železa s max. 2,14 % uhlíku) má – během procesu recyklace neztrácí
žádné ze svých vlastností. Oceli pro stavební
konstrukce se podle evropských norem označují
čísly a písmeny, která značí mj. pevnostní třídy,
jakost a způsob výroby (jde o ocel na stropní
a příhradové nosníky, sloupy, lanové a prostorové prutové konstrukce, betonářskou armovací
ocel – pruty, dráty, tyče, předpínací výztuž, ocel
pro kolejnice, štětovnice, klempířské výrobky…).
Dalšími kovy používanými ve stavebnictví v různých podobách jsou litina (odpadní potrubí),
měď, zinek, hliník a jeho slitiny (střešní krytiny,
lehké obvodové pláště, závěsové stěny, okna,
dveře, příčky, izolační fólie, kabely – vodiče, spojovací materiál…)
Ohlédnutí do budoucnosti
Jako stavební materiál se z kovů používala na
začátku 18. století nejprve litina, až o sto let později to byly skutečné kovové konstrukce a pruty
pro výztuže betonu. Právě litina byla tím materiálem, který uvedl železo a další slitiny do stavebnictví. Nosné litinové konstrukce (namáhané
tlakem, ne tahem nebo ohybem) netrpí korozí,
jsou pevné a tvrdé, ale velmi křehké. Technologie lití předurčuje litinu pro tvarově velmi složité kusy (reliéfní desky, architektonické detaily)
a uměleckou tvorbu, ale také pro konstrukce
vystavené vlhkému a mokrému prostředí (odvodňovací výrobky, potrubí). Na počátku minu-
lého století krátce přibrzdil rozmach kovových
konstrukcí nový materiál – železobeton, 20. léta
však znamenají další rozmach nových ocelových staveb v podobě konstrukcí z napnutých
lanových ohebných prvků. Životnost stavebních
konstrukcí se obecně uvažuje 80 až 100 let
a ocelové konstrukce této délky běžně dosahují. Existuje však řada staveb, které tento věk
mají už za sebou. Na konci 19. století udivovaly
svou smělostí například Eiffelova věž (1887 až
1889) vysoká 324 metrů, která byla až do roku
1930 nejvyšší stavbou světa (pravidelné nátěry
každých sedm let udržují její konstrukci v dobrém stavu, jen odstín je pokaždé trochu jiný) či
Petřínská rozhledna (1891), jež je volnou kopií
svého daleko většího vzoru; 60 metrů vysoká
ocelová konstrukce váží 175 tun. Ve stejném
roce byla postavena další pozoruhodná stavba
– Průmyslový palác na pražském Výstavišti (příklad rámové a obloukové konstrukce s velkým
rozpětím). Z mostních konstrukcí pak nesmíme
vynechat železný řetězový most (z r. 1848, rozpětí 91 m, B. Schnirch) ve Stádlci u Tábora, přemístěný sem v r. 1973 z Podolska, kde ustoupil
stavbě Orlické přehrady. Tím úplně prvním byl
litinový most přes řeku Severn z r. 1779 (Anglie,
rozpětí 31 m), pokládaný za začátek použití kovu
v architektuře. Na evropské pevnině byl první
most tohoto typu postaven přes rameno Moravy
ve Strážnici (1823–4). Měl rozpětí 30 metrů
a jeho autorem byl český inženýr B. Schnirch,
který se podobnými stavbami proslavil. Už
v r. 1826 mu byl udělen patent na železné
PARTNER 3/2007 23
Po stopách architektury
střešní krovy, kde využil principu řetězových visutých mostů (nejstarší visutá střešní konstrukce
na světě – divadlo v Banské Bystrici, rozměr
30 × 76 m). Další most postavil v Praze v r. 1891
s rozpětím už 133 metrů a realizoval také nejdelší kovové lanové zavěšené střechy. První
silniční most byl vyroben v r. 1858 pro město Litoměřice (měl 5 polí à 44 m ze svařované ocele
a z litiny). Nelze vynechat známý ocelový obloukový most přes Vltavu u Žďákova z r. 1967
(330 m rozpětí a vzepětí 42,5 m, plnostěnný
dvojkloubový), největší z té doby.
Ocel vydělala na požárech
Časté požáry dřevěných staveb a všeobecný
rozmach techniky přály v 19. století rozvoji nového typu konstrukce – skeletu (tzv. salfordského, 1801) z litinových stojek a nosníků uvnitř
budovy, později s nosníky i v obvodovém plášti.
V r. 1871 byla při obnově centra Chicaga použita pro stavbu 12–15podlažních budov skeletová ocelová konstrukce prakticky stejného
systému, jakého se používá i dnes. Začaly se
používat železné válcované profily (na stropy),
železné schodišťové dílce a zábradlí, pokojová
kamna, k novinkám v budovách patřily osobní
i nákladní výtahy. Skutečný průlom kovu do stavebnictví souvisí s vývojem výrobních technologií, důležitou roli sehrává i rozvoj metod výpočtu
konstrukcí (návrh první příhradové kupole pochází z r. 1863). V městské architektuře přináší
nový stavební materiál možnost výstavby velkých
shromažďovacích prostorů bez vnitřních podpor
a s denním osvětlením – např. budova Hlavního
nádraží v Praze. Na secesním Obecním domě
PARTNER 3/2007 24
v Praze našly v té době kovové prvky obdivuhodné uplatnění.
Po druhé světové válce se rozvíjely montované
skelety vedle železobetonu i z oceli, výška staveb
se zvyšovala, na obvodový plášť se začal používat hliník a sklo (skeletová kostra obalená lehkým
pláštěm na bázi kovů a skla – styl moderního
„unifikovaného“ klasicismu). Pozdější realizace
(po r. 1970, postmoderna) již zdůrazňují individualitu stavby a práci architekta (např. budova ČKD
v Praze od A. Šrámkové), dalším stylem byl high-tech se speciálními řešeními konstrukcí a s konstrukčními prvky většinou ocelovými. Prudký rozvoj
teorie konstrukcí má na svědomí aplikace výpočetní techniky – lze navrhovat prakticky cokoliv,
bez počítačů bylo navrhování složitých soustav
nemožné a neřešitelné. Typický příklad odrážející nejen vývoj konstrukčních kovových soustav
a používání nejrůznějších kovových materiálů, ale
i architekturu charakterizující dobu vzniku jednotlivých staveb, jsou halové průmyslové stavby
– Škoda Plzeň, VŽKG Ostrava, objekty v Jeseníku,
Hustopečích…, Palác kultury a sportu v Ostravě
(nepravidelný šestiúhelník), řada zastřešení i konstrukcí zimních stadionů (příhradové konstrukce).
K těm prvním z r. 1962 patřil Zimní stadion v Brně,
originálním řešením se vyznačuje Pavilon Z na
brněnském výstavišti (F. Lederer), z občanských
výškových staveb (většinou s tuhým železobetonovým jádrem) uveďme alespoň budovu SHD
v Mostě (23 NP), hotel Thermal v Karlových Varech (19 NP), z pražských staveb z druhé poloviny
20. století Palác kultury (Kongresové centrum), budovy Federálního shromáždění či Tranzitního plynovodu, Dům bytové kultury...
Architektonický unikát
Jako příklad vynikajícího užití kovových konstrukcí
a materiálů v architektuře nelze vynechat Ještěd
– objekt s titulem Stavba století (r. 2000) České
republiky. A opět – kdyby nebylo požáru v roce
1963, kdy původní hotel s rozhlednou (1012 m
n. m.) prakticky do základu vyhořel, nebyla by
věž na Ještědu jednou z nejobdivovanějších staveb novodobé architektury u nás i ve světě, která
má velkou šanci dostat se i na seznam památek UNESCO. Ne náhodou za ni dostal v r. 1969
architekt Karel Hubáček architektonickou obdobu Oscarů – Perretovu cenu, ne náhodou je
Ještěd naší nejmladší národní kulturní památkou. Unikátní objekt (1966–1973) ve tvaru rotačního hyperboloidu opláštěného laminátem
(výška 89,7 m, kruhový průměr základny 33 m,
výška vnitřního sloupu 41 m a průměr 4,4 metru, statika Z. Patrman, interiéry O. Binar) je vysílač televizního a rozhlasového signálu s hotelem
a restaurací. Řada technologických postupů i samotné konstrukční řešení byly na svoji dobu zcela
ojedinělé. Ještěd je příkladem úžasné symbiózy
stavby s krajinou, ale také citu tvůrců pro použitý
materiál a jeho schopnosti, které kov přesvědčivým způsobem demonstroval.
Foto: Archiv architektury NTM v Praze
Stavba železničního viaduktu v Červené
n. Vltavou, 1886-89
J. Krejcar, Čs pavilon na Světové výstavě
v Paříži, 1937
Strojovna, Výstavní pavilon na Zemské jubilejní
výstavě v Praze, 1891
Ocelová konstrukce jezu v Miřejovicích
O. Starý, Ocelová konstrukce Domu
uměleckého průmyslu na Národní třídě v Praze
J. Kotěra, vstupní mříž Peterkova domu v Praze
PARTNER 3/2007 25
Snöflingan, vizualizace
Skanska ve světě
Čtvrť Snöflingan (v překladu Sněhová vločka) patřila donedávna
k zapomenutým koutům švédského hlavního města. Nyní tu
Skanska realizuje rozsáhlý projekt, který má přispět k oživení celé
čtvrti a zvýšit její atraktivitu pro obyvatele Stockholmu.
Snöflingan dostává novou tvář
PARTNER 3/2007 26
Stavba byla zahájena v lednu letošního roku
a bude předávána do užívání postupně. Celkové
dokončení se plánuje v roce 2012. Projekt
zahrnuje výstavbu konferenčního hotelu Marriott
s 272 pokoji a bytových domů s celkovým počtem 340 bytových jednotek. Provoz hotelu bude
zahájen v roce 2009. 170 bytových jednotek v širokém výběru od 1+ kk po 5+1 má být předáno
do užívání v prosinci 2008, výstavba dalších 170
bytů se plánuje v roce 2012. Předností hotelu
i bytů bude kromě výhodné polohy nedaleko
centra města krásný výhled na jezero. Vzniknou i nové komunikace – 200 metrů dlouhý
úsek ulice Drottningholm s hustým provozem
a trasa metra Fridhemsplan budou přemostěny,
automobilová doprava a metro budou svedeny
do podzemních tunelů a nad nimi vznikne nový
široký bulvár lemovaný stromořadím. Projekt tak
vdechne stagnující oblasti nový život.
Není bez zajímavosti, že projekt je „ženskou
záležitostí“. Annika Dahlén je projektovou manažerkou výstavby hotelu, Mia Rodrick projektovou
manažerkou bytové výstavby a Anna Rosenlind
projektovou manažerkou výstavby komunikací.
Ale to nejsou zdaleka všechny ženy, které se na
projektu Sněhová vločka podílejí. Cecilia Uhrstedt je šéfdesignérkou bytové výstavby a Lena
Adolfsson má na starosti zajištění dodávek pro
výstavbu komunikací.
Podíl žen na celkovém počtu zaměstnanců
Skanska má stoupající tendenci. V roce 2006
tvořily ženy 40 % nově přijatých zaměstnanců
a zaměstnanců, kteří nově získali titul inženýr.
Přesto je neobvyklé, že se při práci na projektu
Snöflingan ve vedoucích pozicích sešly samé
ženy. Podle Anniky Dahlén je ale přirozené, že
zkušených žen – stavařek na vedoucích postech
Skanska přibývá. Sama dobře ví, o čem mluví,
protože před několika lety sbírala zkušenosti na
stavbě stockholmského hotelu Clarion.
Trend, který se projevuje ve Skanska, není ve
Švédsku ojedinělý. Také mezi urbanisty a architekty žen přibývá. Monica Almquist, je hlavní
projektantkou Úřadu pro urbanistický rozvoj
Stockholmu. Za projektem bytové výstavby je
další žena, Katarina Tobé z architektonické firmy
ÅWL Arkitekter Stockholm. Všechny ženy, které
se sešly při práci na novém projektu, se shodují
v tom, že vysokou zodpovědnost, kterou na ně
jejich povolání klade, vyváží svoboda dělat práci,
která je baví.
Přesto by ale nechtěly, aby veřejnost na Snöflingan pohlížela jako na „ženský projekt“. Anna
Rosenlind říká: „Budeme stejně důrazné jako
naši mužští kolegové, ať již půjde o překládku
dopravy nebo o podobné záležitosti, jaké jsou
součástí každé velké stavby. Ale všechno zcela
určitě dopadne skvěle a nakonec budeme moci
být hrdé, že jsme my, ženy, přispěly k vylepšení
našeho města.“
PARTNER 3/2007 27
Zajímavosti
Norra Lanken spojí dva morské prístavy
Cestné spojenie Norra Lanken je projekt národného významu, pretože logisticky prepája najdôležitejšie
švédske morské prístavy Vartahamnen a Frihamnen, ktoré sú významné najmä z hľadiska prepravy tovaru a pasažierov do Fínska a Ruska. Na jeho výstavbe sa podieľa aj slovenská spoločnost Skanska BS,
ktorá práce na úseku NL 101, priamo v metropole krajiny, rozbehla už 11. júna 2007.
nízkom nadloží v skalnom masíve, čo je spojené
s prísnymi požiadavkami na vibrácie a nulovými
poklesmi nadložia,“ vysvetlil projektový manažér
zo Skanska BS Anton Sumerák.
Práce by mali byť ukončené v januári 2008.
„Dobu výstavby predlžuje tá skutočnosť, že práce
sú vykonávané len počas dňa, keďže stavba sa
nachádza v tesnej blízkosti obytných domov,
ktoré sú chránené pred negatívnym vplyvom protihlukovou bariérou,“ uviedol projektový manažér.
Skanska pomáhá s výstavbou
Petrohradu
Stavební koncern Skanska tvoří společnosti takřka z celého světa a nezřídka vzájemně spolupracují. Příkladem takovéto spolupráce je účast
pracovníků společnosti Skanska CZ na výstavbě
rezidenčních developerských projektů v ruském Petrohradu spolu s obchodní jednotkou
Skanska RU.
V nejvyšším standardu byl postaven exkluzivní
projekt Morskoj 30 umístěný v luxusní čtvrti na
břehu Finského zálivu. Dům je kvůli nestabilnímu podloží, pro Petrohrad typickému, postaven na pilotách. Všech 36 bytů o výměře od
110 do 360 metrů čtverečních má klimatizaci
a jejich obyvatele bude těšit úchvatný výhled
na moře.
Dalovice už jsou před sesuvy
půdy ochráněny
Oba prístavy, vzdialené od seba približne 20 km,
sú súčasťou mesta Štokholm a vybudovanie
spojenia Norra Lanken pomôže predovšetkým
ich vzájomnej komunikácii – preprava tovaru
rôzneho druhu a cestujúcich.
Veľká časť cestného spojenia je vedená
v podzemí urbanistickej zóny – v širšom centre metropoly, aby bola minimálne o polovicu
odľahčená pozemná doprava a nenarúšali sa
parkové a environmentálne dôležité mestské
zóny. Nadzemné časti – cesty, železničný most,
dočasné premostenie, chodníky pre chodcov
a cyklistov – sú dlhé 5 km, podzemné časti
PARTNER 3/2007 28
až 11 km, pričom 9 km tunelov sa bude raziť
a 2 km hĺbiť.
Keďže podzemné objekty cestného spojenia
Norra Lanken sú v intraviláne väčšinou pod
jestvujúcou zástavbou, je potrebné vybudovať
prístupové tunely pre tieto diela a napojenie na
inžinierske siete.
„Razíme 65 m prístupového tunela a 61 m z cestného tunela. Z neho bude vybudovaná úpadná
štôlňa – spája dva výškovo rozdielne body a kolektor, v ktorom sú združené všetky inžinierske siete s dĺžkou 235 m. Pracovať budeme pod jestvujúcou vlakovou traťou a cestnou križovatkou pri
První zdokumentované zprávy o sesuvech půdy
v Dalovicích nedaleko Karlových Varů pocházejí
z doby těsně po 2. světové válce. Sesuvy se tu
projevují více než 60 let. V roce 1998 došlo po
dlouhotrvajících dešťových srážkách k dalšímu
masivnímu sesuvu, kdy vozovka poklesla až
o 0,8 m. Sanované území navíc leží v ochranném pásmu přírodních vodních zdrojů lázeňského města, což práce do jisté míry ztěžuje.
Na základě odborného geologického průzkumu
byl stanoven efektivní způsob sanace sesuvu.
Sanace pak spočívá v odvodnění a následné
úpravě terénu nad sesuvy; pozornost se věnuje
zvláště geometrii svahů. Srážkové a odpadní
vody se odvádějí systémem sběrných drénů, přičemž jednotlivé štěrkové drény, chráněné těsnicí
folií, jsou z důvodu zachování stávajících vzrostlých stromů účelně rozmístěny mezi jednotlivými
stromy okolního stromořadí. Součástí díla je dále
dešťová a splašková kanalizace. Celé stavební
dílo, které provedl projektový tým divize Technologie společnosti Skanska pod vedením Michala
Beňáka, bylo dokončeno v květnu 2007.
16 nadzemních podlaží, pracuje Skanska od
dubna 2006 a své působení plánuje ukončit
na konci tohoto roku. První nadzemní podlaží
budovy s železobetonovým skeletem, příčnými
stěnami a samonosnou lícovou fasádou je
koncipováno jako nebytový prostor a bude využíváno pro kanceláře, obchody a restaurace.
V celém objektu pak přibude 445 jednopokojových až pětipokojových bytů.
Mezinárodní modernizace
V těchto dnech byla zahájena zatím ojedinělá
spolupráce české a polské společnosti Skanska
na elektrifikaci a optimalizaci 6,5 kilometru dlouhého železničního úseku z polského Mezilesí
na státní hranici ČR. Mezinárodní projekt zlepší
ekologickou situaci v této malebné oblasti, zajistí
elektrifikované spojení obou států na železniční
trati z Hradce Králové do Vratislavi a zvýší provozní rychlost až na 80 kilometrů za hodinu. Provoz na trati bude obnoven v prosinci roku 2007,
během roku 2008 budou probíhat úpravy okolí
trati. Investorem stavby je polská akciová společnost PKP Polskie Linie Kolejowe.
Razenie viac ako kilometer
pod zemou
„Naše spolupráce se datuje od listopadu roku
2005. Podíleli jsme se na dokončování a předávání projektů Poklonodvorskaya, Botkinskaya,
Yakornaya, Tavriceskaya, Shuvalovo, Piskarevsky
a BKA. Na dalších projektech, jako je například
pěti- až šestipatrový obytný dům New Scandinavia, jsme spolupracovali již při jejich stavbě,“ říká
Jan Parpel, manažer projektu Petrohrad.
Po roku raziacich prác na Dole Paskov, závodu
Staříč, ktorý patrí k ostravsko-karvinským baniam, je v prevádzke čerpacia stanica. Na jej
výstavbe pracovalo od apríla 2006 do začiatku
mája tohto roku takmer 50 ľudí. Stanica bude
slúžiť na koncentrovanie vody a jej postupné
prečerpávanie až na povrch zeme. Stavba pozostávala z vyrazenia 190 m žumpových chodieb
a 50 m strojovne, vrátane všetkých pomocných objektov a montáže technológie. „Zložité
bansko-geologické podmienky nám počas prác
Projekt Poklonogorskaya tvoří komplex dvou
10–12podlažních domů v kombinaci monolitické a zděné konstrukce, kde vzniklo celkem 123 bytů v dispozicích 1+1 až 4+1. Na
projektu South West, což je objekt rozdělený
do devíti sekcí s proměnnou výškou od 9 do
spôsobovali problémy. Tlak horniny deformoval
ťažké výstuže diela, no napokon sa nám tento
problém podarilo odstrániť. Najnižšie miesto
stavby sa nachádzalo až 1125 m pod zemou,
čo je najhlbšie budované dielo v našej 55-ročnej
histórii,“ uviedol Miloslav Daňo, hlavný stavbyvedúci zo Skanska BS.
PARTNER 3/2007 29
Technologie
Na severu Moravy se buduje toužebně očekávaná dálnice D47,
která tento region napojí na dálniční síť České republiky a zároveň ji spojí s Polskem.
Na stavebně nejnáročnějším, 4,2 kilometru dlouhém úseku Hrušov–Bohumín se práce chýlí ke
konci. Dálnice zde překonává několik přírodních překážek – řeku Odru, Antošovické jezero
a rozsáhlá území, která jsou často postihována
záplavami. K jejich úspěšnému zdolání zde společnost Skanska DS staví jedinečný 593 metrů
dlouhý zavěšený most.
Dálnice na lanech
Přemostění tvoří dva samostatné souběžné
mosty o tloušťce nosné konstrukce 2,2 metru,
spojené v zavěšené části spřahující mezideskou a prefabrikovanými vzpěrami. Dominantou
stavby je téměř padesát metrů vysoký ocelobetonový pylon, který je základem pro nosná lana.
Na něm je z jedné strany zavěšeno hlavní 105
metrů dlouhé pole mostu přes Odru a z druhé
strany dvě pole v délce 56,5 a 39,4 metru. Na
tato pole pak na obou stranách navazují estakády. Díky použití technologie zavěšeného mostu
nebudou v korytu Odry umístěny žádné sloupy
a tedy potenciální překážky vodního proudu při
vysokých stavech vody. Navíc se díky trase vedené nad vodními plochami mohla dálnice vyhnout obydlenému území Antošovic.
„Stavba mostu začala beraněním štětovnicových
jímek v Antošovickém jezeře a Odře, do nichž
naši pracovníci zavrtali piloty a následně vybudovali základové patky. Na nich zhotovili opěry,
pilíře a dočasné montážní podpěry pro nosnou
konstrukci mostu. Ta vznikala pomocí unikátní
technologie výsuvné skruže s horním nosným
PARTNER 3/2007 30
systémem,“ uvedl projektový manažer František
Mašek ze společnosti Skanska DS, která dílo
provádí.
Jakmile se výsuvná skruž přesunula za pylon,
ocelová konstrukce pylonu byla smontována
a následovala jeho vícestupňová betonáž. Po dokončení nosných konstrukcí obou samostatných
mostů mezi ně osadili prefabrikované vzpěry
a mezidesky s kotevními bloky aktivních kotev
závěsů a položili izolaci. V závěrečné fázi stavby
se na pylon mostu osadí závěsy ocelových lan.
Během napínání se nosná konstrukce postupně
odlehčí z dočasných montážních podpěr, až
se zcela zvedne. Poté se podpěry odstraní, položí se asfaltový povrch, proběhnou zatěžovací
zkoušky a již v listopadu 2007 bude most i celý
nový úsek předán do užívání motoristům.
PARTNER 3/2007 31
Foto: H. Staffansson, ČSOB
Trendy
Kancelář může být soukromá nebo klubová, konzervativní nebo
kreativní, hierarchická nebo anarchistická, korporativní nebo
antikorporativní, buňková nebo halová, mobilní nebo virtuální.
Vývoj kanceláře prošel během tisíciletí a hlavně posledních dvou
set let dramatickým vývojem ruku v ruce s rozvojem techniky.
Klub, hotel nebo klášter?
Obrovské kancelářské sály, tzv. „open-space“,
rozhodně nejsou módním výkřikem 21. století.
Koncept velkoprostorových kanceláří se zrodil
již ve třicátých letech minulého století v USA.
Haly vstřebaly obvykle 200 až 450 pracovníků,
objevovaly se ale i sály pro 1 500 osob.
V Evropě vznikala podobná pracoviště také,
ovšem maximálně pro 450 lidí. Model ale
v průběhu minulého století několikrát selhal,
byl považován za málo humánní. V 70. letech se proto architekti pokoušeli dodat
open-space lidský rozměr. S různou mírou
úspěchu. Tehdy vzniká budova formy Boots
v Nottinghamu. Angličané ji považují za symbol
amerického ekonomického imperialismu ve
vztahu k britské ekonomii. Obrovský otevřený
půdorys a smělá konstrukce byly navrženy tak,
aby hlásaly firemní řád. Všechno a všichni měli
své místo.
V kontrastu s touto „tradiční“ administrativní
budovou od SOM navrhl Herman Herzberger
v Apeldoornu pro holandskou pojišťovnu
Centraal Beheer objekt s naprosto odlišnou
PARTNER 3/2007 32
koncepcí. Organizační kultura je rovnostářská,
mladá, nejednoznačná, antikorporátní, poloanarchistická. Není patrná žádná hierarchie.
Řešení interiéru podněcuje interakci – ne
atmosféru kontroly a řízení. A mimochodem
– firma Boots přestavěla v polovině devadesátých let svou centrálu v Nottinghamu právě po
vzoru Centraal Beheer s tím, že velice otevřený
půdorys doplnila vnitřní ulicí. V tomto duchu
začaly vznikat další kancelářské budovy, které
převzaly ideje eliminující hierarchii. Objednávaly si je převážně reklamní a public relations
agentury, jako vždy lačné po všem novém
a revolučním. Jako příklad těchto nekonformních a kreativních kancelářských budov uvádí
architekt Angelos Papadopoulos, doktorand
na FA ČVUT, který se zabývá vývojem administrativních budov, sídlo reklamní agentury
Chiat Day v Los Angeles od Franka Gehryho
(1975–91) nebo budovu reklamní agentury
CLM-BBDO v St. Germain od Jeana Nouvela
(1988–92). Zápas o podobu otevřených kancelářských prostor tím ale rozhodně neskončil
a vývoj neustrnul.
Těžko na středoevropském bojišti
Ve státech střední a východní Evropy se architekti stále ještě setkávají s nelibostí zaměstnanců firem, pro které otevřené kanceláře
projektují. Jak říká Miroslav Čech z architektonického studia Gradus, lidé byli zvyklí pracovat
v individuálních kancelářích a nyní mají celkem
pochopitelnou obavu ze ztráty soukromí
a z přemíry kontroly. „Když jsme před pár lety
poprvé zařídili open-space pro pražskou pobočku jedné zahraniční firmy, sesypali se na nás
rozhořčení čeští zaměstnanci. Prohlašovali, že
tam nikdy pracovat nebudou, podají výpověď
nebo že nás dají do novin… Nic z toho se
samozřejmě nestalo,“ podotýká Čech. Oslovení
vedoucí pracovníci si nicméně libují, že se po
přechodu pracovníků ze samostatných jednotek do open-space zlepšila pracovní docházka,
zvýšila efektivita práce a zefektivnila komunikace s kolegy.
Na druhou stranu management vyžadující stále
větší výkony zapomíná na místa pro odpočinek. V zahraničí už se podle toho mnohde
PARTNER 3/2007 33
Trendy
řídí. Například švýcarsko-německý výrobce
kancelářského nábytku na pohodlí svých
zaměstnanců myslel. „Podle designu anglické
architektky Sevil Peach nechal ve velkoprostorových kancelářích zbudovat odpočinkové
koutky s lehátky za závěsem pro relaxaci,“
popisuje Miroslav Čech. Zpočátku se tam prý
zaměstnanci báli chodit, časem ale ztratili
ostych a naučili se v práci odpočívat.
Tak vznikl termín „teleworking“ či „telecommuting“. Zaměstnanci se stali součástí jakési sítě
virtuálních kanceláří, s ústředím komunikovali
přes e-mail nebo používali videokonference.
A začali se cítit velmi frustrovaní, odříznutí od
společenského života. Ukázalo se, že pracovníci musej jednou až dvakrát týdně pracovat
v onom centru, aby neztráceli pocit sounáležitosti s firmou.
Většina firem se ale při navrhování prostor pro
své zaměstnance stále rozhoduje v kontextu
úspory nákladů. Vidět je to prý především u českých poboček zahraničních společností. Dostatečně přátelské prostředí ale rozhodně není jen
domácím problémem. Uznávaný britský architekt Francis Duffy v roce 1999 v článku A Vision
of the New Workplace Revisited konstatoval,
že až 63 procent zaměstnanců po celém světě
pracuje v nevyhovujících kancelářích. Zdůrazňuje ale, že relativně silné odbory v Evropě
pozitivně ovlivnily pracovní prostředí například
v Německu, ve skandinávských zemích nebo
v Nizozemsku.
Jako alternativa k tomuto systému se zrodila
kancelář sdílená, ve které pracuje zaměstnanec na směny. Pokud je doma, přiřazený
počítač v ústředí využívá jeho kolega. Princip je
podobný jako v internetových kavárnách. Takto
vznikl termín „Hot desk“ nebo „Hot desking“.
Podobný princip využívají i další trendová
pracoviště, jako jsou „klubové kanceláře“
inspirované britskými kluby nebo „hotelling“.
Pojem vytvořili podnikatelé, kteří nevlastnili
kancelář, ale k jednání s klienty potřebovali
adekvátní prostory. Posloužily jim hotelové
pokoje. Této rozšiřující se libůstky si všimli
hoteliéři i developeři kancelářských budov
a začali běžně nabízet pro tyto účely plně
vybavené prostory.
Usedlíci nebo Nomádi?
Podobu kanceláří ovšem vždy nevyhnutelně
předurčoval a ovlivňovat i nadále bude především prudký vývoj moderních komunikačních
technologií. Vstup počítačů a elektroniky do
administrativních budov spolu se zřizováním
elektronických sítí vedl jednu dobu dokonce
k názoru, že se práce přenese do domovů
zaměstnanců a zůstanou pouze řídící centra.
PARTNER 3/2007 34
Další možnost, kterou podnikatelé využívají dnes
již velmi hojně, je mobilní kancelář – obnáší
v podstatě jen telefon a laptop. Jednat se dá
v kavárně nebo v parku, stačí jen připojení
na internet pomoci mobilního telefonu nebo
populární sítě WiFi. Pracovníci se začínají dělit
do dvou kategorií: Usedlíky jsou nazýváni lidé,
kteří pracují v kanceláři denně, mobilní jsou
přezdíváni Nomády.
Skutečnost, že lidé začínají pracovat mimo prostory kanceláří a stávají se z nich „nomádi“ závislí
na digitálních technologiích, ale předznamenává
nový životní styl. „Měli bychom se zamyslet nad
způsoby, jak odlišit a vyvážit čas mezi prací
a soukromým životem, hranice mezi nimi se
začíná vytrácet. Tento ožehavý problém ohrožuje
kvalitu života a vztahy uvnitř společnosti,“ dodává Papadopoulos.
Klub, hotel nebo klášter?
Je tedy kancelář předurčena k zániku? „Pokud
se tato otázka vztahuje k dotyčným „buňkovým“
15 metrům čtverečním na každého pracovníka,
odpověď zní ano! Ale pokud se bavíme o kanceláři, ve které tým lidí pracuje na společném
projektu, odpovídám ne!“ říká Papadopoulos.
Architekt se domnívá, že kanceláře již nebudou
jen řadou individuálních buněk a zasedacích
místností. „Stane se z nich nový druh kolektivního prostoru podobný britským klubům 19. století
s knihovnou, barem a pohovkami, kde lidé
budou v klidu pracovat. Nebo možná získají podobu rodinného hotelu s obývacím pokojem jako
pracovním prostorem a hernami. Nebo se třeba
kanceláře vrátí ke svým historickým kořenům,
budou se podobat klášteru, ve kterém bude mít
každý zaměstnanec svou vlastní pracovní celu
a všichni dohromady budou rozebírat detaily
své činnosti ve společných prostorech – jakési
modlitebně,“ zamýšlí se Papadopoulos.
Kanceláře nejsou záležitostí posledních desetiletí, dokonce ani století. Předchůdce dnešních
úřadoven lze nalézt tisíce let dozadu. Tak například mobilní kancelář 21. století v podstatě založil již egyptský písař, který se pohyboval se svým
náčiním – kazetou s barvami a štětci – z místa
na místo. Předchůdce dnešních konferenčních
prostor či sálových kanceláří můžeme zase hledat v místnosti nazývané „skriptorium“, ve které
se scházeli egyptští učenci. Ve skriptoriu pracoval i středověký mnich. Ostatně on je prapůvodce termínu byrokracie. Bureau ve francouzštině
vychází ze slova Bure (anglicky Burel), což je název hrubé látky, kterou mniši používali k ochraně
svých spisů.
Nový směr nabírá vývoj administrativy vynálezem knihtisku v 15. století. Ten umožnil vznik
papírového platidla, prvních peněžních ústavů
a poštovních služeb. Během vlády Ludvíka IX.
působilo v Paříži 60 notářů. Notář pracoval a pohyboval se v ulicích svého města podobně jako
jeho předchůdce, starověký písař, ovšem s tím
rozdílem, že měl svou soukromou kancelář zařízenou ve vlastním bytě, a to byla novinka! S nástupem průmyslové revoluce během 19. století
Evropa přestává hrát ve vývoji kanceláří prim
a evoluce se přesouvá do Severní Ameriky, která
jakožto nejdynamičtěji rostoucí ekonomika světa
přebírá otěže.
První komerční kanceláře se objevily v severních
průmyslových městech Spojených států koncem
devatenáctého století. Díky vynálezu telefonu
a telegrafu mohly být kanceláře situovány daleko od domova nebo továrny. Nástupem psacího
stroje se kanceláře výrazně zvětšily, zvýšil se je-
Interiér Baťovy „21“
Od Egypta k mrakodrapu
jich počet stejně jako počet zaměstnaných osob
a rozdíly v pracovním určení. Změnila se také sociální struktura kanceláře, která se stala prostředím výhradně mužským ve vedoucích funkcích,
zatímco ženy pracovaly jako písařky na strojích.
Po požáru v Chicagu v roce 1871 umožnily nové
stavební technologie, jako je ocelový nebo litinový skelet, a vynález výtahu (OTIS 1853) stavbu
prvních výškových kancelářských budov s maximálním využitím plochy pozemku. Tyto stavby
byly vůbec prvními spekulativními kancelářskými
budovami, obecně následovaly tradiční dispoziční schéma oddělených místností otevřených do
koridorů (buňkové kanceláře). Nejvyšší patro si
i přes zavedení výtahů udrželo svou hodnotu jakožto symbol moci.
Zvláštností a světovým unikátem v tomto směru
se stala výtahová kancelář Tomáše Bati v šestnáctipodlažním „mrakodrapu“ ve Zlíně postaveném v roce 1934. Architektem slavné „21“
(jde o Baťovu dvacátou první správní budovu)
je Vladimír Karfík, žák F. L. Wrighta. Stavba je
založena na modelu továren, které se stavěly
v USA. Americký mrakodrap se stal symbolem
rozvoje a úspěchu. A přestože podoba interiérů
se vlivem například vzduchotechniky, umělého
osvětlení, evropských myšlenek či nástupem
PC významně měnila, zůstal jím v podstatě dodnes.
S využitím doktorandské práce
architekta Angela Papadopoulose,
doktoranda na Fakultě architektury ČVUT,
který se zabývá vývojem administrativních budov.
PARTNER 3/2007 35
Město uprostřed Evropy
Foto: Reuters
Ze společnosti
Tradiční festival zábavy pod hrady Špilberk a Veveří, Brno – město uprostřed Evropy, se letos
konal už po desáté.
Egon Bondy ožil na scéně Boudy
Nejvíce táhla opět mezinárodní soutěžní
přehlídka ohňostrojných show Ignis
Brunensis. Vedle domácích ohňostrůjců
se předvedly také zkušené týmy z Itálie,
Jihoafrické republiky a Portugalska.
Právě Portugalci se ukázali jako nejlepší
a ohňostrojnou přehlídku vyhráli. Milovníci
pyrotechniky ocenili otevření stálé a v Evropě
naprosto unikátní expozice Vulcanalia o vývoji
ohňostrojného umění.
Návštěvníci festivalu si dále mohli zdarma prohlédnout brněnská a okolní muzea a galerie
a do sytosti si užít jak zábavu pod hradbami
s Lidovou hradní slavností na Špilberku, tak
akce Dětské dny uprostřed Evropy, divadelní
představení „Bez opony“, přehlídku historie
dopravy „Dopravní nostalgie“ s dobovými vlaky
a tramvajemi či obdivovat horkovzdušné balóny
z různých koutů Evropy, které se sem snesly
v rámci Svátku balónového létání „Baloon
Jam“.
Společnost Skanska je už několikátým rokem
partnerem tohoto významného kulturního mezinárodního svátku.
PARTNER 3/2007 36
Dočasné divadelní scéna s názvem Bouda,
která v půli června vyrostla na piazettě
u Národního divadla, uvedla letos dramatické
texty nedávno zesnulého filosofa a spisovatele Egona Bondyho Jednou v noci, Návštěva
expertů, Leden na vsi a První večer s maminkou.
Jde o projekt původně zacílený zejména na
mladou generaci – jak typem repertoáru, tak
i nestandardním prostředím.
Letošní scéna byla designově stejná jako vloni
(podle návrhu arch. Luboše Svobody), odlišná však byla vnitřní scénografie. Společnost
Skanska, která je letos už počtvrté partnerem tohoto zajímavého kulturního projektu, použila ke
stavbě zmíněné netradiční divadelní scény konstrukci z běžně používaného moderního systémového stavebního lešení, kterou opláštila deskami
„cetris“. Projekt běží už několikátým rokem
a nutno dodat, že o představení je velký zájem.
PARTNER 3/2007 37
Kaleidoskop
Skanska otevřela školicí
protipožární centrum
V květnu 2007 bylo v pražských Řeporyjích otevřeno školicí centrum pro pracovníky v oblasti
protipožárního technického zajištění a prevence.
Pro účastníky školení je zde k dispozici mnoho
ukázek požární techniky a zkušební komora.
Primárně bude centrum sloužit pracovníkům
Skanska, jejíž Divize Technologie je vybudovala,
ale využijí je i příslušníci hasičských záchranných
sborů a požární specialisté.
Na Považí je už 35 kilometrov
novej kanalizácie
Projekt výstavby kanalizačného systému v regióne
Považskej Bystrice je po dva a pol roku ukončený.
Prvá časť projektu pozostávala z rekonštrukcie
objektov a intenzifikácie prevádzkovanej ČOV
v Považskej Bystrici s použitím modernej technológie čistenia odpadových vôd. Vybudovali sa
nové objekty, ktoré spĺňajú kapacitné a kvalitatívne parametre do roku 2030. Druhá časť bola
zameraná na výstavbu systému kanalizácie v Považskej Bystrici. Na lavom brehu je teraz nová
verejná kanalizácia s celkovou dĺžkou takmer
21,4 km, 3 čerpacie stanice splaškov, 167,5 m
výtlačného kanalizačného potrubia a 772 domových kanalizačných prípojok.
Súčasťou projektu bol aj pravý breh v Považskej
Bystrici, kde sa vybudovala nová verejná kanalizácia s dĺžkou viac ako 10,7 km, 7 čerpacích staníc
splaškov, 3,3 km výtlačného kanalizačného potrubia a 664 domových kanalizačných prípojok.
„ČOV a kanalizačný systém v Považskej Bystrici“
je súčasťou programu ISPA/Kohézny fond, financovaného čiastočne z fondov Európskej únie.
Investorom projektu bola Považská vodárenská
spoločnosť, zhotoviteľom „Združenie Považská
Bystrica“, ktorého lídrom je Skanska BS. Na prácach sa podieľali i spoločnosti K+H Kinetic zo
Slovenskej Ľupče a Skanska DS.
PARTNER 3/2007 38
Summary
Litomyšl patřila dětem
V rámci čtyřicátého devátého ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl,
jehož generálním partnerem je Skanska DS, se
v sobotu 16. června 2007 uskutečnil na náměstí
v Litomyšli den plný her pod patronací Nadace
Partnerství. Pro děti byly připraveny ekohry, soutěže, omalovánky, puzzle a spousta další zábavy
a poučení.
Samotný operní festival s podtitulem „Smetanova
Litomyšl ve světě dětí“ proběhl od 15. června do
1. července 2007 a nabídl dvacet představení.
Program probíhal jak na druhém nádvoří zámku
v Litomyšli, tak třeba i v Lanškrouně a v Chrudimi.
Festival zahájila oslavou dvaceti let umělecké kariéry sopranistka Eva Urbanová s hosty. Pro děti
se hrály operní aktovky Zvířátka a loupežníci Otmara Máchy, Císařovy nové šaty Jiřího Temla či
operní představení Benjamina Brittena Kominíček. Oblíbený Koncert na přání, letos titulní pořad,
uvedl tentokrát melodie známé z pohádek, večerníčků, dětských filmů a seriálů.
Developerské projekty Skanska
jsou úspěšné
Realitní kanceláři Skanska se daří úspěšně
nabízet své projekty veřejnosti. V květnu zahájila prodej celkem 26 bytů v rámci projektu Rezidence Nové Petřiny, který vznikne na okraji
pražského sídliště Petřiny a je zaměřen na
náročnou klientelu. Na ni tu budou čekat luxusní byty různých dispozic a atraktivní okolí
s možností sportovního vyžití. Současně začala
realitní kancelář nabízet 142 nových bytů v dispozicích 1+kk až 4+kk ve třetí etapě výstavby
rezidenční čtvrti Botanica v Praze 5-Jinonicích.
Klientům, kteří hledají komfortní bydlení uprostřed zeleně a přitom nedaleko městského
centra, nabízí oblíbená jinonická lokalita všestranné možnosti.
Skanska byla partnerem
CZECH OPEN
Construction activities are culminating in the
summer months and the number of completed
construction projects is steadily growing. Read
about the most interesting ones in the “Events”
section (page 3) and in the “We have built” section (pages 4–9).
Tailor-made bank. Can you believe it? There is
no doubt that the CSOB head office is exactly
that. In an interview featured on page 11 you
can learn about the difficulties of this project but
also about the extraordinary skills of the project
manager, Petr Přástka who is not only a well experienced construction engineer but also a good
cook and an excellent dancer.
Stále populárnější nejvýznamnější turnaj ATP
a WTA na území České republiky, mezinárodní
tenisový turnaj mužů a žen CZECH OPEN, je vždy
velkým sportovním svátkem. Letos už počtrnácté
se na kurtech areálu TK Plus Prostějov ve dnech
3. až 9. června sešly špičky celého tenisového
světa.
Skanska byla i letos hlavním partnerem tohoto
prestižního tenisového klání, proto zde pro své obchodní partnery uspořádala sportovní den. K dispozici bylo veškeré sportovní zázemí areálu hotelu
TK Prostějov, lidé si zde mohli zahrát squash,
bowling, využít hotelový bazén nebo si zajít na
masáže či kosmetiku. Po slavnostním vyhlášení
vítězů firemního tenisového turnaje následovalo
příjemné neformální posezení s ochutnávkou vín
za doprovodu cimbálové muziky.
Modernizace karlovarské
kanalizační sítě pokračuje
Modernizace čistíren odpadních vod (ČOV) spojená s rozšiřováním kanalizačních sítí v Karlovarském kraji úspěšně pokračuje. Rozsáhlý projekt
dokončí sdružení dodavatelů pod vedením společnosti Skanska v prosinci 2007.
Stavbu v ceně více než 10 milionů eur financuje
Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech
a část prostředků pochází z dotace Fondu soudržnosti Evropské unie.
Stavba probíhá na osmi místech v regionu – pracovníci Skanska budují nebo rekonstruují kanalizaci v Karlových Varech, Ostrově, Jáchymově,
Nové Roli, Horním Slavkově a Chodově a modernizují ČOV v Drahovicích a v Ostrově.
The International Film Festival in Karlovy Vary
has been a phenomenon for quite a while. Who
would not fall for the romantic illusion of the silver screen. The popularity of film festivals all
over the world has been growing, but to organize
an event like this is no fun. We have interviewed
the Art Director of the festival, Eva Zaoralová
and you can read about this on page 16.
Do you also enjoy a bicycle ride through a nice
countryside? Here is a piece of good news: the
number of cycling paths is growing. Skanska is
promoting their construction and you can learn
more in the “Environment” section on page 20.
In the section “Following the footsteps of architecture” on page 22 you can learn about the history of using metal materials and structures in
the construction industry.
On pages 26–29 you can read about new Skanska projects in Sweden and Poland but also
about the domestic ones.
Bridges are popular not only because they look
nice. They are more importantly a connection of
two parts which makes them even more attractive and significant, in particular if the bridge is
suspended as the one Skanska built across the
river Odra. Read more on page 30.
What will the offices look like in the future?
The “Trends” section will give you an idea on
page 32.
The “Events” section on page 38 feature some
interesting developments in the Skanska group
in the Czech and Slovak Republics.
„Kolem brnìnského
výstavištì projedete
plynuleji a bezpeènìji.“
Petr Homolka, øeditel výstavby mimoúrovòové
køižovatky Hlinky v Brnì, Skanska DS
Obyvatelé a návštìvníci Brna mohou nyní projíždìt okolo výstavištì a do západních èástí mìsta výraznì
bezpeènìji a rychleji. Konsorcium vedené spoleèností Skanska DS nyní pøedává do užívání novou
mimoúrovòovou køižovatku Hlinky, jejíž souèástí je mimo jiné 300 metrù dlouhý silnièní tunel, zjednodušení
tramvajové i trolejbusové dopravy a plynulejší výjezdy z veletržního areálu. Projekt pamatoval také na
bezpeènost chodcù a cyklistù, pro které zde byly vybudovány bezbariérové pøechody a vyznaèeny „pruhy“
pro cyklisty.
www.skanska.cz
www.skanska-hlinky.cz

Podobné dokumenty

Cihla nebyla vždy hranatá

Cihla nebyla vždy hranatá Kamila Havlínová, Mgr. Petr Adámek (Živé stavby); Ing. arch. Věra Kešnerová (Po stopách architektury), Marcela Mádrová (Skanska ve světě); Bohumila Weilová (jazyková úprava); obrazový materiál: nen...

Více

Akademický bulletin, rok 2010, číslo 7

Akademický bulletin, rok 2010, číslo 7 podniku jedním z mála měšťanských akcionářů. Byl – jak už jsme zmínili – nájemcem provozu na české straně dráhy a kvůli tomu vydržoval až 800 koní. Jeho nájem trval až do roku 1847, kdy došlo k jeh...

Více

50-1 Investice7_developeri.qxd: vzor2str.qxd - 4

50-1 Investice7_developeri.qxd: vzor2str.qxd - 4 jsme ve vývoji, stavbě a prodeji vlastních bytových projektů, daří se také dopravnímu stavitelství, kde jsme mimo jiné získali zajímavé zakázky v Polsku, ve Slovinsku a ve Švédsku,“ komentuje vývoj...

Více

bulletin 3·2013 - Česká společnost pro mechaniku

bulletin 3·2013 - Česká společnost pro mechaniku Toto jsou možnosti, které má k dispozici uživatel LateXu. V Equation Editoru, který je součástí editoru Microsoft Office Word, není symbol operátoru parciální derivace úplně svislý – vypadá trochu ...

Více

ÚPO odůvodnění územního plánu - Územní plán Ostravy

ÚPO odůvodnění územního plánu - Územní plán Ostravy Tabulka 39: Dobývací prostory pro těžený vyhrazený nerost zemní plyn vázaný na uhelnou hmotu.108 Tabulka 40: Dobývací prostor pro vyhrazený nerost černé uhlí s ukončenou hlubinnou těžbou

Více