Tomáš Sýkora - Michal Rataj

AKADEMIE MUZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE
HUDEBNÍ FAKULTA
SEMINÁRNÍ PRÁCE
ELEKTROAKUSTICKÁ PERFORMANCE JAKO VÝCHODISKO PRO
KONCEPT JAZZOVÉHO TRIA
Tomáš Sýkora
Praha, 2012
Elektroakustická performance jako východisko pro koncept
jazzového tria
Úvod
Elektronická hudba je v současné době velmi rozšířeným fenoménem, který se
neustále rozvíjí, ať už v samotné tvorbě, která sebou přináší řadu nových
technologií a technik, tak v její prezentaci. V provozování hudby obecně může
interpret hrát hudbu podle not nebo improvizovat. V klasické hudbě či hře na
akustické nástroje se setkáváme s oběma těmito přístupy, ale v elektronické
hudbě je to až na výjimky právě improvizace. Podstatným a dnes velmi častým
jevem v provozování elektronické hudby je přítomnost počítačů a s ním spojené
výrazy - laptopová a počítačová hudba. Oba mají společné rysy, kterými jsou
využití osobního počítače nebo laptopu v procesu tvorby zvuku či při hudebním
vystoupení. Nejvíce užívaným nástrojem pro tvorbu a prezentaci elektronické
hudby je tedy bezesporu počítač. Již dnes lze pomocí něj nahradit řadu jiných
hardwarových hudebních nástrojů. Mohou to být syntetizéry, samplery, efektové
procesory a další. Pokročilost softwaru po zvukové stránce je na velmi vysoké
úrovni srovnatelné s hardwarem.
Tématem této stati je přiblížit využití jak softwarových, tak hardwarových
nástrojů v kombinaci s živými nástroji a propojení kompozičního a
improvizačního přístupu v rámci elektroakustické performance jazzového tria.
Organizační aspekty elektronické performance
Jak vlastně taková performance probíhá? Existuje mnoho konceptů. V případě
tanečněji a nonartificiálněji zaměřených projektů je na programu hned několik
vystupujících, kteří hrají po sobě (střídají se) či paralelně na jiných pódiích,
kterým se říká „stage“. Hudební materiál mají předem připravený a během své
produkce jej v reálném čase zpracovávají. V případě hudby artificialní je to
otázka jednoho performera nebo komonějšího ansámblu, který pomocí svého
zvukového „setupu“ produkuje a vytváří delší hudební plochy více či méně
prokomponované, avšak založené na vzájemné interakci a improvizaci.
Vlastní příprava hudebníků před vystoupením se značně liší od vystoupení
akustické hudby. Jelikož je zde hudba již částečně studiově připravena, u
zvukové zkoušky odpadá zdlouhavý proces přizpůsobení zvuku konkrétnímu sálu.
Hudební projekty jsou často na pódiu prezentovány pouze jediným člověkem a
své nástroje mají propojené tak, že od nich vedou pouze dva kabely (levý a
pravý kanál, tedy jeden stereo zvukový výstup) ke zvukaři, který s nimi nemá
příliš práce a zkouška tak probíhá rychle. Důraz je u ní kladen na nastavení
citlivosti vstupů jednotlivých zařízení. Hudební projekt by měl během ní zahrát
svůj nejhlasitější moment vystoupení, podle kterého se nastaví maximální
hlasitost celého koncertu. Vystupující si všechny své ovladače hlasitosti musí
srovnat také, bývá jich hodně - hlasitosti v softwaru, na zvukové kartě, efektech
a nástrojích, vstupní citlivost na interních mixech hudebníků a výstupní hlasitost.
Je nutno dohlédnout na to, aby zvuk nikdy nepřesáhl tzv. „nulu“, tedy 0 dB, což
je maximální hlasitost daného zvuku (tzv. akustický útlum). Je-li nula
přesáhnuta, zvuk začíná být zkreslený. Prakticky je tento stav signalizován
světlem červených kontrolek (led diod) na konkrétních zařízeních.
Rovněž sama zvuková a zesilovací aparatura, poslechová místnost a další má vliv
na konkrétní provedení díla. Byť je vystupujícím daná skladba např. jen přehrána
CD přehrávačem (v případě DJe) a není tedy provedena živě, pokaždé zní jinak a
často to bývá velmi znatelný rozdíl, který může mít na vnímání hudby u
posluchače velký dopad. V neposlední řadě ovlivní výkon samotného
vystupujícího, který např. slyší jinou barvu zvuku, než na jakou je zvyklý. Každá
aparatura zvuk více či méně zkresluje, degraduje jeho kvalitu (zvlášť při
několikanásobném převodu z digitálního zvuku do analogového a zpět) a určité
zvuky či frekvence mohou znít jinak, v krajním případě být zcela neslyšitelné.
Toto celé umocňuje fakt, že vystupující poslouchá celou dobu svého vystoupení
zvuk z odposlechů na pódiu, které zcela určitě zní úplně odlišně od „velkého“
zvuku (PA), díky kterému poslouchají zvuk posluchači v sále. Dalším aspektem
je vracení zvuku z PA, odražení od stěny a zpoždění zvuku oproti odposlechům,
což má za následek efekt ozvěny (podobně jako v případě obecního rozhlasu). I
každý posluchač má na svém místě jiný zvuk než jeho soused. To je zapříčiněno
vlivem odrazů od stěn, různými vlnovými délkami frekvencí zvuků, vzdáleností
od reproduktorů, vzájemnou interakcí zvuku z jednotlivých reproduktorů a
dalšími akustickými jevy. Tyto procesy jsou zřejmé u jakékoliv elektronicky
zesilované či reprodukované hudby, nicméně v kombinaci s jejím extrémním
zesílením jsou mnohem více znatelné právě u vystoupení elektronické hudby.
Kombinace hardwaru a softwaru v rámci elektroakusitcké performance
Software versus Hardware
Software má oproti hardwaru nespornou výhodu především v daleko větším
množství editačních možností úprav zvuku a v podstatě neomezené velikosti
paměti pro ukládání souborů a nastavení. Software má také výhodu v
aktuálnosti. Je vyvinut výrobcem v daleko kratším čase a nejnovější technologie
jsou uvedeny v hardwarové podobě až se zpožděním – snad kromě situací, kdy se
v posledních 20 letech softwarově reprodukují stará hardwarová zařízení.
Hardwarových nástrojů se v živé elektronické hudbě používá stále dost. V
případě syntetizérů, samplerů a efektů přichází výrobci s více či méně podobnými
produkty s ne příliš inovativními vlastnostmi. Avšak pro ortodoxní vyznavače
klasických nástrojů jako např. Fender Rhodes nebo kytarového aparátu Messa
Boogie je jakákoliv softwarová simulace nepřijatelná. Existují však výrobky, které
do performance „vlijí“ opět něco nového, dříve nevídaného, např. Kaoss Pad od
firmy Korg. Jedná se o kombinaci efektu, sampleru, syntetizéru a MIDI
kontroleru. Základní a zároveň jeho nejvýznamnější částí je dotyková plocha
uprostřed přístroje. Ta dovoluje dotykem prstů (na principu tlaku) regulovat
množství efektu, hlasitosti samplu či frekvenci tónového generátoru digitálního
syntetizéru. Umožňuje modulaci dvou přiřaditelných funkcí současně. Jedna je na
ose x a druhá na ose y. Z efektových modulů můžeme tímto způsobem ovládat
delay, modulation, reverb a filter.
Hardwarový nástroj při elektroakustické performance nemusí být nutně
elektronické povahy. Často se využívá různých předmětů, které mají zajímavý
zvuk. Tyto předměty performer ozvučí a v rámci svého vystoupení je používá
jako plnohodnotný hudební nástroj.
Vlastní koncept elektronického jazzového tria
Myšlenka vytvoření elektronického konceptu pro vlastní jazzové trio vzešla ze
společných jam sessions, v rámci kterých se s mými spoluhráči snažíme
praktikovat koncept free music (totálně improvizované hudby). Naší velkou
inspirací jsou nahrávky švédského E.S.T tria, které podobný koncept aplikovalo
na svých posledních cd Leukocyte (2008) a 301 (2009). Toto trio ve složení
klavír, kontrabas, bicí využívalo při svých koncertech elektroniku a samply a také
ve spolupráci se zvukařem a podle jasného dramaturgického plánu uplatňovali
tzv. real time audio processing, kdy jejich vystoupení bylo v reálném čase
editováno. Zvuková editace se týkala kontrabasu, kdy hráč používal klasické
kytarové efekty typu delay, flanger, chorus, ale také basové efekty jako oktaver
a compresor. Klavírní part byl v reálném čase zpracováván zvukařem, který
používal virtuální softwarové efekty programu Reason a na spouštění samplů
program Ableton. Jednotlivé samply spouštěl bubeník pomocí kontrol pedálu,
čímž zajistil potřebnou synchronizaci s právě probíhající hudební situací.
Oproti E.S.T tria je instrumentace našeho tria následující: elektrická a akustická
kytara, synthetizér – workstation Korg M3, tenor saxofon střídající flétnu a
klarinet. Dalším nástrojem, který je v rámci tria obsluhován, je počítač s aplikací
Max MSP, kytarový multiefekt a looper. Naše koncepce se od E.S.T tria liší v
několika aspektech: nevyužíváme zvukaře, v rámci jednotlivé kompozice máme
stanovené dynamické strukturální momenty, které více či méně naplňujeme, a
pomocí realtime kontrolerů probíhající performanci ovlivňujeme.
Technický setup:
Kytara akustická
Kytara elektrická-efekty: flanger, delay, wah wah, over drive – multiefect, TC
elektronic Flashback Delay and Looper.
Synthezátor Korg M3 workstation – nástroj určený jak pro živé hraní, tak pro
studiovou práci. Obsahuje sampler, sequencer, funkci Karma – která je simulací
úspěšného nástroje Korg Karma, sekce efektů disponuje až pěti Insert efekty,
dvěma Master efekty a jedním Total efektem. Vedle nejrůznějších variací efektů
chorus, flanger, phaser, delay a reverb je zde 170 typů efektů i dynamických
efektů, jako jsou kompresor a limiter, či efekty modelující nejrůznější zesilovače
či ozvučné skříně. Součástí tohoto nástroje je věrná simulace již zmíněného
Kaoss Padu.
V rámci živého hraní používám drum track – tato funkce umožňuje vytvořit
rytmickou variaci ke každému zvolenému nebo naprogramovanému zvuku.
V interní paměti tohoto nástroje lze vybírat až z 2500 přednastavených patternů.
Dále je možné nahrát do režimu drum track vlastní uživatelský pattern a ten
spouštět buď stiskem tlačítka drum track, anebo přiřadit pattern libovolné
klávese. Při společné performance využívám oba tyto způsoby.
Tenor saxofon, flétna, klarinet
Jeho zvuk je zpracováván přes aplikaci Max MSP, ve které používáme vlastní
patch složený z delaye a nástroje Munger, který funguje na principu granulární
syntézy. Delay je spouštěn klávesou D a má naprogramované zpoždění. Vstupní
signál je dělen na čtvrťové, orsminové a šestnáctinové hodnoty, dále se dá
rytmicky tvarovat na trioly a sextoly. Přepínání mezi jednotlivými rytmickými
hodnotami provádíme pomocí damper pedálu.
Nástroj Munger je vytvořen na bázi granulární syntézy a spouští se mezerníkem.
Granulární syntéza je specifickou metodou samplingu aplikovanou často v
laptopové hudbě, ale i řadě jiných stylů. Dochází u ní k narušení struktury právě
přehrávaného zvuku, čímž vzniká zvuk jiný, s původním však značně podobným.
Zabýval se jí již Iannis Xenakis, francouzský skladatel řeckého původu, při
experimentech s novými technologiemi. Jde v podstatě o roztříštění zvuku na
velké množství malých útržků, často o délce nepřesahující 50ms. Tyto útržky
jsou přehrávány neustále za sebou ve smyčce a tím je docíleno
charakteristického zvuku. V praxi je tak možné např. ze samplu tónu klavíru o
délce 5 s přehrát pouze jeden jeho úsek o délce 20 ms a neustále ho opakovat a
měnit startovní pozici přehrávání (start přehrávání není pevně dán, může být
posunut dopředu či dozadu) i délku přehrávaného úseku.
Závěr
Cílem této práce bylo stručně přiblížit možný přístup k elektroakustické
performance v rámci jazzového tria. Hlavním impulsem k vytvoření kompozice
pro tento ansámbl byla představa zvukového potenciálu, který ve spojení s
počítačem, realtime efekty a synthetizérem Korg M3 může vzniknout. Důležitou
roli pro realizaci tohoto projektu sehrává touha aplikovat své dosavadní
interpretační zkušenosti na jiných hudebních přístupech a pomocí zvukových
možností současných elektronických nástrojů.
Od tohoto přístupu očekávám, že mi přinese spoustu nových poznatků a
zkušeností jak z oblasti zvuku a práce se zvukem, tak z oblasti využívání nových
technologií při živém hraní. Právě v dokonalém ovládnutí a pochopení výše
zmíněného technického setupu vidím budoucnost pro vytvoření nových hráčských
návyků a technik, které mohou razantně proměnit mé dosavadní hudební
uvažování, jak na poli interpretačním tak kompozičním.
V rámci mého jazzového tria bych považoval za úspěch vytvoření osobitého
zvuku, se kterým budeme umět pracovat a pomocí kterého budeme přirozeně
ovládat komunikaci a interakci při naši performance.
Tato nová zkušenost bude dalším přínosem do mého neustálého hledání hudební
cesty, na které bych chtěl chvilku setrvat.
Elektronické zdroje
http://slovnikmidi.info
http://www.soundonsound.com/
http://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-testy/Korg-M3-syntezator-ci-pracovnistanice~04~leden~2009/