Advice Book

Komentáře

Transkript

Advice Book
Teachers’ ICT Competences – a Way to Effective
Learning for Children with Hearing Difficulties
Some Hints
Daži ieteikumi
Několik tipů
Βιβλίο Συμβουλών
Overvejelser ved anvendelse
Agreement n.
129341-CP-1-2006-1-LV-COMENIUS-C21 2006-2523/001-001 SO2
Riga, Latvia
2009.
Some Hints for using ICT in the core subjects are based on the sources and
ideas of the authors that prepared the learning material “The integration of ICT in
the study process for children with hearing difficulties” It is designed to give a
brief insight into the use of ICT in general and then how to work with children who
have hearing problems.
Editorial board
Prof. Dr.paed. Ilze Ivanova,Latvia
Prof. Venetta Lampropoulou,Greece
Prof. Milan Pol, Czech Republic
Asoc. prof.. Jiri Zounek,Czech Republic
Georgious Panopoulos, Greece
Asoc. prof. Steen Hilling, Denmark
Ph.D. Charles Kejeh , United Kingdom
Mag.paed. Zigrida Zagurilo, Latvia
Mag.oec. Ricards Ivanovs, Latvia
Mag. Edu. sc. Ireta Cekse, Latvia
Dzintars Stepans, Latvia
Designer
Mag. Edu. sc. Ireta Cekse, Latvia
Reviewers
Dr.phil.,Dr.oec. Ineta Kristovska, Latvia
Asoc. prof. Danguole Rutkauskiene, Lithuania
ISBN 978-9984-18-264-3
Printed by SIA “Mācību grāmata”
© University of Latvia
Some hints for using ICT in the core subjects
Daži ieteikumi IKT izmantošanai pamata mācību
priekšmetos
Overvejelser ved anvendelse af IT som
undervisningsmiddel
Několik tipů pro využití ICT v práci učitelů
Συμβουλές για την χρήση των ΤΠΕ στα βασικά γνωστικά
αντικείμενα
Designed in the frame of SOCRATES Comenius 2.1. TICTC
Teachers’ ICT Competences – a Way to Effective Learning for
Children with Hearing Difficulties , 2006-2009
Agreement n.
129341-CP-1-2006-1-LV-COMENIUS-C21 2006-2523/001-001 SO2
Project coordinator:
University of Latvia (Latvia)
Partners:
Research Academic Computer Technology Institute (Greece)
Munkholm Course and Project Centre (Denmark)
Masaryk University, Brno (Czech Republic)
De Charles Resources Ltd. (United Kingdom)
University of Patras (Greece)
School for children with hearing difficulties (Latvia)
Riga, Latvia
2009.
Vážení učitelé, budoucí učitelé a studenti,
Jistě budete souhlasit s tvrzením, že informační technologie se staly neopomenutelnou
součástí naší každodenní práce. Použití počítačů, videa, televize, rozhlasu, kompaktních
disků i internetu hraje velkou roli při obměňování metod v rámci procesu učení.
Používají-li se informační technologie v procesu učení dovedně a účelně, napomáhá to
jeho zintenzivňování, a tedy i zvyšuje jeho úspěšnost. Všichni si uvědomujeme, že
inteligentního a tvořivého s rozvinutým potenciálem lze charakterizovat pozitivním
postojem k vědění a k myšlení a přáním rozšiřovat a obohacovat své znalosti v průběhu
života účastí v procesu celoživotního vzdělávání. Školy, vzdělávací instituce a různá
výuková střediska se stávají učícími se organizacemi. Nové technologie nastartovaly
změny nejen ve výrobě, ale i v ekonomické sféře, ve sféře sociální, v politice a ve
vzdělávání. V jednadvacátém století se musí nejvyšší hodnotou stát vzdělávání, které
umožňuje získávat nové znalosti a dovednosti coby základ konkurenceschopnosti na trhu
práce. Vzdělání a informace, které přináší, vždy musí být nejdůležitějším intelektuálním
vlastnictvím, které je zárukou blahobytu a prosperity společnosti.Má-li být proces výuky a
vzdělávání úspěšný, je třeba, aby učitelé byli hlavními protagonisty vyvolávajícími změny
v procesu učení. To je však možné, jedině jsou-li učitelé kompetentními odborníky a
mají-li dovednosti a kompetence potřebné k realizaci procesu výuky. Kompetence
v souvislosti s ICT jsou nesmírně důležité, avšak u učitelů pracujících s mladou generací
jsou důležité dvojnásob. Učiteli umožňují proces učení zintenzívnit, učinit jej aktivnějším,
zajímavějším a atraktivnějším a tak podpořit motivaci studentů k učení a získávání
dovedností pro život.Dnes je také velmi důležité zahrnout do procesu vzdělávání všechny
bez výjimky a bez ohledu na jejich pohlaví, rasovou příslušnost nebo handicapy a tak
naplnit myšlenku humanismu „Vzdělání pro všechny“. Cílem projektu „TICTC (Teacher's
ICT Competences; ICT kompetence pro učitele) – cesta k efektivnímu učení u dětí s
poruchami sluchu“ v rámci programu EU SOCRATES Comenius 2.1 bylo vybavit učitele
ICT dovednostmi, zlepšit a rozvinout proces výuky, který u studentů s poruchami sluchu
zvyšuje motivaci k učení a vytváří studijní dovednosti, nezbytné pro každého člena
společnosti založené na informacích a znalostech. Cílová skupina projektu sestávala z
praktikujících a budoucích učitelů se zaměřením na práci s dětmi s poruchami sluchu.
Realizace projektu proběhla od 1. října 2006 do 1. října 2009. Hlavní výstupy zahrnují
popisy kurzů a studijní materiály a příručky pro učitele na téma využití ICT v základních
předmětech. Učitelé zapojení do testování studijních materiálů a příručky tyto materiály
hodnotili jako užitečný materiál pro využití ve školní praxi, a to nejen v základních
předmětech a u dětí s poruchami sluchu, ale i jako materiál pro obecné využití a speciální
účely.
My, účastníci projektu – Pedagogickopsychologická fakulta Lotyšské univerzity v roli
koordinátora projektu i další partneři - Katedra sluchových postižení Univerzity v Patrasu
(Řecko), Masarykova univerzita Brno (Česká republika), Ústav počítačových technologií
Univerzity v Patrasu (Řecko), Munkholm Course and Project Centre (Dánsko), Charles
Resource Centre (Velká Británie), Internátní škola pro děti se sluchovým postižením
v Rize (Lotyšsko) – doufáme, že i vy tyto materiály shledáte užitečnými ve své praxi.
Příručka Několik tipů pro využití ICT v základních předmětech poskytuje velmi stručný
obecný úvod do využití ICT a dále se věnuje práci s dětmi se sluchovým postižením
v základních předmětech a pravidlům etiky při využití ICT. Tým tříletého projektu vám při
získávání dovedností pro práci s ICT přeje hodně úspěchů.
OBSAH
ÚVOD: VÝUKA A UČENÍ S PODPOROU ICT ..............................7
VYUŽITÍ INTERNETU JAKO ZDROJE..........................................9
JAK NAHLÍŽET NA WEBOVÉ STRÁNKY VE VÝUCE –
NĚKOLIK RAD A POZNÁMEK ....................................................11
JAK POSUZOVAT WEBOVÉ STRÁNKY.....................................13
VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY A JEJICH USKUTEČNĚNÍ VE
TŘÍDĚ...............................................................................................16
PROJEKTOVÉ UČENÍ ....................................................................18
MODERNÍ TECHNOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ A UČENÍ ........19
TECHNOLOGIE PRO INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ..................26
ZAPOJENÍ ODBORNÍKŮ DO UČEBNÍ KOMUNITY .................29
VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY..........................................................37
RADY A DOPORUČENÍ PRO UČITELE ŽÁKŮ SE
SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM.........................................................45
ICT JAKO PODPORA PŘI VÝUCE JAZYKŮ...............................52
VYUŽITÍ ICT VE VÝUCE MATEMATIKY U NESLYŠÍCÍCH
DĚTÍ..................................................................................................60
ETICKÉ ASPEKTY VYUŽÍVÁNÍ MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ
VE VÝUCE A UČENÍ .....................................................................63
ÚVOD: VÝUKA A UČENÍ S PODPOROU ICT
Ve své učitelské praxi neustále hledáme různé způsoby, strategie a
přístupy, které bychom mohli použít k zaujetí a motivaci studentů a
k zefektivnění procesu výuky a učení. Je známo, že využití ICT má
na učení pozitivní vliv a že příležitost využívat při učení ICT
studenty pozitivně motivuje.
Než však začnete připravovat a využívat aktivity do hodin, kde
chcete technologií využít, měli byste si položit několik otázek:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Jak často budu mít přístup k počítačům?
Kolik počítačů máme k dispozici? Bude muset být u jednoho
počítače víc studentů?
Bude zapotřebí speciální vybavení? (videoprojektor, velké
obrazovky, jiné speciální zařízení?)
Jaké další vybavení je zapotřebí? (tabule pro psaní fixami,
digitální fotoaparát, skener apod.)
Jaký software je na počítačích k dispozici?
Je k dispozici širokopásmový přístup k internetu?
Jaký software budu používat?
Budou mé vlastní počítačové dovednosti stačit?
Jakou úroveň počítačových dovedností mají studenti?
Bude zapotřebí další podpora (např. technická)?
Mám naplánovánu náhradní aktivitu pro případ, že by byl
problém s počítači?
O co se moji studenti zajímají?
Organizování zdrojů
Když jste vytvořili nebo získali více dokumentů, obrázků a jiných
typů souborů, měli byste je zorganizovat tak, abyste je našli, až je
příště budete potřebovat. Téma organizování souborů ve Windows je
rozsáhlé, proto ho zde jen ve stručnosti načrtneme:
7
•
•
•
•
•
•
Stejně jako při třídění tištěných složek poznámek z přednášek
zvolte jednoduché, ale srozumitelné názvy pro složky na
pevném disku a rozdělte je dále, když už budou příliš obsáhlé
na to, aby se s nimi pohodlně manipulovalo.
Když chcete vytvořit novou složku, klikněte pravým
tlačítkem nad volným místem a mělo by se vám zobrazit
menu začínající tlačítkem Zobrazit.
Jeďte dolů na Nový a klikněte na něj, potom vyberte Složka.
Objeví se symbol složky se jménem zvýrazněným jako Nová
složka – zde napište její jméno (07-08).
Když jste vytvořili složku, můžete ji dále rozdělit – např.
Školní rok 07-08 může obsahovat složky Matematika,
Literatura, Fyzika, apod.
Můžete také měnit názvy složek nebo souborů: vyberte
složku nebo soubor, klikněte na ni pravým tlačítkem a zvolte
Přejmenovat (druhé od konce v nabídce)
8
VYUŽITÍ INTERNETU JAKO ZDROJE
Internet se dá využít ke spoustě aktivit, ale jejich příprava je časově
náročná. Jakmile je však již vytvoříte, většinou je lze upravit i pro
jiné studenty.
Pokud mají vaši studenti problém s obrovským množstvím informací
dostupných na internetu, můžete použít cvičení s konkrétními
webovými stránkami, ve kterém získají potřebnou jistotu.
Vyhledávání informací online
Vyhledávače web prohledávají a databáze si budují pomocí
automatických softwarových programů známých jako „pavouci“
nebo „roboti“.
Tyto programy si webové dokumenty ukládají a analyzují je. Data
získaná z jednotlivých webových stránek si pak vyhledávač doplní
do rejstříku. Když do vyhledávače zadáte požadavek na vyhledávání,
vyhledávač to, co jste zadali, porovná se svým rejstříkem všech
webových stránek, které analyzoval. URL adresy, které nejlépe
odpovídají, se vám pak zobrazí jako výsledky hledání, přičemž
výsledky s nejlepší shodou jsou umístěny nahoře.
Google – http://www.google.com.
Pro vyhledávání menších webových stránek věnovaných specifickým
tématům je zvláště vhodný Google. Vyhledávání můžete omezit na
webové stránky ve své zemi – výsledků hledání pak nebude
nepříjemně mnoho!
AltaVista - http://altavista.com – je další velice užitečný vyhledávač.
Pokud chcete vyhledávat přesný text (např. „Byl pozdní večer, první
máj“ , nezapomeňte jej dát do uvozovek. Jinak vám vyhledávač najde
stránky s kterýmikoli ze zadaných slov, takže jich mnohou být celé
milióny!
Při vyhledávání informací je zcela zásadní zvolit si pro daný typ
informace nejlepší zdroj a pro tento zdroj nejefektivnější metodu
9
vyhledávání. Než se do vyhledávání informací pustíte, je dobré
ujasnit si předmět vyhledávání a otázky, které k tématu máte. Při
vyhledávání informací je nutné rozpoznat ústřední pojmy vašeho
tématu a to, jak spolu navzájem souvisejí.
Dvě nejdůležitější metody vyhledávání jsou vyhledávání podle
klíčových slov a vyhledávání podle předmětu neboli vyhledávání
v adresářích.
Při vyhledávání podle klíčových slov se v databázi hledá materiál,
jehož popis v některém z daných polí obsahuje slovo, které jste
zadali. Příklady těchto polí u článků a knih jsou název, autor,
předmět, abstrakt, plné znění textu nebo rok zveřejnění.
Při vyhledávání podle předmětu se vaše hledání řídí pouze polem
předmět, takže se dostanete pouze k materiálu souvisejícímu
s konkrétním tématem.
Další instrukce k vyhledávání na internetu najdete na těchto volně
přístupných stránkách English Online:
http://www.englishonline.co.uk/englishnon/search/search_web.html
10
JAK NAHLÍŽET NA WEBOVÉ STRÁNKY VE VÝUCE –
NĚKOLIK RAD A POZNÁMEK
Webové stránky lze chápat jako učební pomůcku, jejíž využívání
mnohdy ještě nepatří ve vyučovacím procesu k běžné záležitosti.
Následující teze představují jakousi základní filozofii práce
s webovými stránkami. Možná, že zde najdete, z vašeho pohledu,
některé polemické či rozporuplné body – nic nebrání tomu, abyste si
níže uvedené teze přeformulovali v souladu se svojí filozofií
vyučování.
o Využívejte internetu ke splnění vzdělávacího cíle jako možné
učební pomůcky, tzn. stanovte si nejprve vzdělávací cíl a pak
posuzujte, zda je pro jeho dosažení určitá webová stránka
adekvátní. Nehledejte vzdělávací cíl na základě toho, co je na
webové stránce k dispozici!
o Nespoléhejte na webové stránky jako na klíčový didaktický
prostředek. Mějte na paměti, že web obsahuje také mnoho
nekorektních i zcela zavádějících informací. Využívejte tedy web
jako jednu z učebních pomůcek.
o Ověřte si před každou vyučovací hodinou, zda je Vámi vybraný
web dostupný.
o Pracujte vždy s webovými stránkami, jejichž kvalitu jste si
dopředu pro daný účel posoudili. Věnujte zvýšenou pozornost
hypertextovým odkazům, prověřujte je – mohou být prospěšné,
ale taky značně zavádějící.
o Projděte si před použitím webu ve výuce pečlivě celou jeho
strukturu. Všímejte si všech jeho „zákoutí“.
11
o Nenechávejte v hodině žáky surfovat, vyhledávat či jinak „marnit
čas“. Žáci musí pracovat takovým způsobem, který vede k
naplnění Vašeho vzdělávacího cíle.
o Nepodceňujte znalosti žáků při práci s internetem. Mnohdy umí
po technické stránce zacházet s tímto médiem lépe než Vy, což
nemusí být na závadu. Snažte se být lepší v užitečném zacházení
s internetem, které vede k získávání smysluplných vědomostí.
K tomuto přístupu veďte i své žáky.
o Využívejte přednostně specifických vzdělávacích webových
stránek. Ve valné většině případů jsou na nich materiály
didakticky upravené. Usnadní to práci Vám i vašim žákům.
o Tvořte si vlastní databáze. Uchovávejte si v písemné nebo
elektronické formě informace o tom, kterých webů jste kdy a
s jakým vzdělávacím cílem využívali, jak dopadla provedená
evaluace, zda se podařilo dosáhnout vzdělávacího cíle, jaký jste
měli z vyučování pocit Vy a jaký vaši žáci atd. Vlastní zkušenosti
jsou nejcennější, avšak rádi se zapomínají.
12
JAK POSUZOVAT WEBOVÉ STRÁNKY
V případě, že jste nalezli webovou stránku, jejíž obsah chcete využít
pro doplnění výkladu nebo ji hodláte doporučit žákům, měli byste
vždy kriticky zhodnotit, zda je příslušná stránka opravdu vhodná ke
vzdělávacím účelům. Na internetu může publikovat prakticky
kdokoliv a může tak činit s různými cíli, které nemusejí být vždy
zcela čestné. Proto je důležité mít na paměti alespoň základní
charakteristiky nebo kritéria, podle nichž je možné webové stránky
„prověřit“. V následující části textu najdete několik základních
kritérií, která Vám pomohou při rozhodování, zda webovou stránku
lze využít ve výuce.
•
Správnost, věrnost, výstižnost
V tomto případě jde o problém, že prakticky kdokoliv může
publikovat na webu a mnohé zdroje (ani autory) nelze nijak
„zkontrolovat“. V podstatě neexistují žádné standardy, které by
musely stránky splňovat a jejichž dodržení by zajišťovalo správnost
či hodnověrnost informací na dané webové stránce. Zkuste si tedy
odpovědět na následující otázky:
Jak spolehlivé (hodnověrné) a bezchybné jsou informace na daném
webu?
Je možné kontrolovat/prověřit fakta (např. odkazy na použité zdroje
apod.), popř. autora
zprávy uvedené na webových stránkách?
•
Vzdělání (odbornost) autora
Problémem bývá zjistit autorství informací nalezených na internetu.
Je-li uveden seznam autorů, pak například chybí jejich kvalifikace.
V mnoha případech lze těžko zjistit zodpovědnost (a také
13
důvěryhodnost) nakladatele či toho, kdo informace publikoval.
Bohužel informace o autorech nebývají na webových stránkách
velmi často k dispozici vůbec. Zkuste si odpovědět na následující
otázky:
Jsou na stránce nějaké informace o autorovi/autorech? (jméno,
pracoviště)
Jaká je kvalifikace autora webových stránek pro to, aby mohl psát o
daném tématu? (vzdělání v oboru, další publikační činnost)
Jak renomovaný je ten, kdo informace publikuje? (soukromé stránky,
univerzitní stránky, stránky institucí)
Pokud nejsou na webové stránce žádné informace o autorech,
neznamená to automaticky, že jde o špatný projekt. Všechny knihy
ale mají uvedeného autora, tak proč by měl být internet výjimkou?
Objektivita
Často nejsou jasně stanovené cíle či zaměření autorů, kteří prezentují
dané informace. Stránky mohou sloužit i jako virtuální tribuna
určená k šíření jednostranných názorů či jinak zkreslených informací.
Položte si následující otázky:
Jsou prezentované informace bez předsudků, nebo jsou jednostranně
zaměřené?
Nejsou informace záměrně zkreslené či jinak „upravené“?
Nezamlčují důležité informace?
•
Aktuálnost
Na webových stránkách někdy nebývají žádná data. Pak lze jen těžko
zjistit, jak staré jsou publikované informace, nebo zda jsou ještě
vůbec platné. Webové stránky by měly obsahovat přinejmenším
datum poslední změny (aktualizace).
14
Je obsah webových stránek aktuální (časově i obsahově)?
Je zřejmé datum publikování informace?
•
Záběr, rozsah, zaměření
Někdy je rovněž těžké určit, komu je webová stránka určena, jaká
témata vlastně pokrývá, nebo co je jejím hlavním tématem. Je proto
vhodné položit si například následující otázky:
Jaká témata zachycuje dílo publikované na webové stránce?
Do jaké hloubky je téma zpracováno?
Komu je webová stránka určena?
15
VZDĚLÁVACÍ AKTIVITY A JEJICH USKUTEČNĚNÍ VE
TŘÍDĚ
Samoregulované učení ?
Termín “samoregulované učení“ můžeme definovat jako proces
učení, v jehož průběhu žáci samostatně určují své vlastní cíle, plány,
vypracovávají regulační pravidla a evaluační strategie. Učení může
být efektivní pouze tehdy, když žáci aktivně zpracovávají dostupné
informace.
Ovšem když učitel poskytuje počítačové prostředí k učení,
vzniká dojem,
že počítač navozuje u žáků chování “pokus-omyl”
namísto orientace na problémy nebo cíle. Důležité je, že žáci jsou
vedeni v procesu zpracování materiálu a vyvíjejí vlastní strategie,
aby se vyhnuli úskalím samoregulovaného učení.
Navíc množství informací poskytované na webu může vést
k informačnímu přesycení, nekonzistenci díky nelineární
strukrtuře, nekoherenci funkčnosti různých prostředí.
Nicméně, klíčem k efektivnímu učení je motivace žáků
Je všeobecně známo, že existují dva hlavní typy motivů:
Vnitřní motivace: Je známo, že vnitřní motivace vede k velmi
a kreativitě. Zájem o učební aktivitu se
kvalitnímu učení
zvnitřňuje, když žák shledává úkol prospěšným.
Vnější motivace: Žák, motivovaný k učební aktivitě zvnějšku,
pracuje, aby dosáhl cílů stanovených někým jiným, nikoli jím
samotným.
Využití webových nástrojů a obsahu ve třídě musí býrt
organizováno takovým způsobem, aby podporovalo samoregulační
učení cestou nárůstu vnitřní motivace žáků.
16
Problémové učení
Problémové učení (angl. PBL) je pedagogickou strategií “aktivního
učení”, která však může být adaptována k využití v oblasti
základního a středního vzdělání. Hlavními charakteristikami této
pedagogické strategie jsou :
• problém: ...učení je posouváno kupředu posuzováním
problémů s otevřenýmm řešením.
• proces spolupráce: ...žáci se učí v malých skupinách na bázi
spolupráce.
• role učitele:...učitel je spíše pomocníkem, nežli tím, kdo
dodává hotové znalosti.
Při vytváření PBL aktivity je důležité zpočátku použít zjednodušené
verze skutečných světových problémů. Učitel může postupně
přidávat další složky. Tato progrese
a postupné prolínaní
motivují žáky, takže tito postupně získávají odborné znalosti.
V průběhu tohoto procesu učení je velmi důležité poskytovat žákům
zpětnou vazbu a reflexi.
Schopnost řešit problémy je v dnešní době základní
znalostí. Řešením problémů žáci rozvíjí poznávací strategie, aby byli
schopni analyzovat nepředpokládané, obtížné situace a vytvářet
smysluplná řešení. Zapojíme-li žáky
do řešení takových
problémů, budeme rozvíjet jejich schopnost kritického myšlení, což
jim pomůže v interakci se skutečným životem.
Naproti tomu dobře strukturované problémy s jediným
řešením, předkládané žákům v tradičních třídách, poučí žáky o
samotném řešení, méně však o způsobu jak k němu dospět. Ve
skutečném životě zřídkakdy opakujeme tytéž kroky vedoucí k řešení
problémů; tudíž ustrnulá posloupnost řešení vyučovaná v dobře
strukturované třídě je stěží přenositelná. Místo toho problémy
skutečného života poskytují věčně proměnlivé množství cílů,
kontextů, obsahů, překážek a neznámých, které ovlivňují náš přístup
k nim. Aby byli úspěšní na své životní dráze, žáci potřebují
procvičovat řešení obtížných problémů odrážejících život mimo
školní lavice. Tato dovednost je hlavním cílem problémového učení.
17
PROJEKTOVÉ UČENÍ
Projektové učení (angl. PBL) zdůrazňuje v procesu učení aktivity,
které jsou dlouhodobé, mezipředmětové a zaměřené na žáka.
S ohledem na tuto metodu musí žáci organizovat svou práci a řídit
svůj volný čas. V rámci projektového učení žáci spolupracují a dávají
tak smysl svému konání. Projektové vyučování se liší od aktivit
založených
na pouhém zjišťování informací právě svým důrazem
na spolupráci v učení. Navíc dalším výraznýmm rozdílem je
produkce žákovských výtvorů za účelem prezentace naučeného. Web
je velmi dobrým rámcem pro navrhování projektových aktivit.
Tipy pro využití projektového učení
Učitel si musí uvědomit některé problémy dříve, než začne navrhovat
projekt pro své žáky. Přiložená tabulka uvádí přehled výše
zmíněných problémů
• Kdy použít projektové učení: Projektové učení je navrhováno
pro komplexní problémy, které nutí žáky bádat, aby porozuměli.
Nemá smysl používat projektové učení pro usnadnění učení
faktickýmm informacím. Například žáci mohou být požádáni,
se tak
aby sledovali kvalitu vody v místní řece a naučili
něco o místním ekosystému a ekologických problémech, které ho
ovlivňují.
• Název projektu: vyberte jako název projektu něco skutečného,
co má význam v životě vašich žáků.
• Použití technologie: poskytujte technologicky zaměřené
pomůcky, které rozvinou u vašich žáků schopnost bádat.
• Spolupráce: založte svůj projekt na žákovské spolupráci.
• Čas: projekt musí trvat dostatečně dlouho, aby se žáci mohli
zapojit (minimálně 3 týdny).
•
Požadavek na výstupy: žáci musí připravit výstup jako výsledek
svého výzkumu (prezentační soubor, textový dokument, shrnutí
atd.).
18
MODERNÍ TECHNOLOGIE VE VZDĚLÁVÁNÍ A UČENÍ
Co je Webquest?
WebQuest je formát lekce založené na zjišťování informací, v jejímž
rámci většina informací, s nimiž žáci pracují, pochází z webu. Žáci
informace čtou, analyzují a syntetizují. Jedná se o vysoce
konstruktivní výukovou metodu, v jejímž rámci se žáci aktivně
dobírají vlastního chápání problému. Výzkum je obvykle založen na
otázkách a problémech ze skutečného života. Internet tak přenáší
současné události do třídy. Samotné vyhledávání (angl. quest) je
obvykle rozděleno do následujících úseků:
• Úvod
• Úkol
• Zpracování
• Evaluace
• Závěr
• Učitelova stránka
Typické je to, že žáci dokončují WebQuests v kooperativních
skupinách. Každý žák v každé skupině má přidělenu “roli” nebo
specifickou oblast výzkumu. WebQuesty se často vyskytují ve formě
scénářů pro hraní rolí profesionálních výzkumníků nebo historických
osobností.
WebQuesty jsou skvělou pomůckou pro využití ve třídě.
Učitel může vyhledat určité téma nebo vytvořit své vlastní
webquesty s využitím programů Microsoft Frontpage nebo
Microsoft Word. Učitelem vytvořený WebQuest dovoluje žákům
dokončit nejrůznější úkoly s využitím kancelářských programů jako
např. Microsoft Word, PowerPoint, Access, Excel a Publisher.
Učitelé mohou používat tento nástroj a vytvářet webquestový
projekt. Na projektu můžeme hodnotit použití Microsoft Office,
webu a dokončení webquestových úkolů. WebQuest je skvělý
způsob, jak integrovat technologii do výuky. Webquesty mohou být
vytvářeny a spouštěny i bez internetu, uchovány na pevném disku
počítače.
19
Co je Web 2.0 neboli sociální internet ?
Web 2.0 odkazuje na druhou generaci webových komunit a
hostovaných služeb (jako např. sociální sítě, wiki, folksonomy)
zaměřených na podporu tvořivosti, spolupráce
a sdílení mezi
uživateli. Přestože termín označuje novou verzi webu, neznamená to
v praxi aktualizaci technických specifikací, ale změny ve způsobech
využití internetu developery a koncovými uživateli.
Výraz "Web 2.0" může také označovat přeměnu webových
stránek
z izolovaných zásobníků informací na vzájemně
propojené výpočetní platformy, které ve vztahu k uživateli působí
jako software. Web 2.0 také obsahuje sociální prvek umožňující
uživatelům vytvářet a distribuovat obsah , který je často možno
bez omezení sdílet a znovu používat. Je třeba si povšimnout, že roste
ekonomická hodnota webu, protože uživatelé mohou zvládnout větší
množství on line činností.
Někteří považují technologie Web 2.0 za dobře použitelné
v oblasti výuky cizích jazyků. Technologie jako např. on-demand
video, file-sharing, blogy, wiki
a podcasting se staly velmi
populárními mezi učiteli jazyků a studenty. Využitím těchto “nových
nástrojů“ uživatelé zdůrazňují aspekty spolupráce a společenství.
Co je del.ic.ious web site?
Webová stránka del.icio.us (v angl vyslovováno jako "delicious") je
sociální záložková webová služba určená pro uchování, sdílení a
objevování webových záložek. Nehierarchický kategorizační systém
klíčových slov je používán na del.icio.us, kde mohou uživatelé
každou svoji záložku označit tagem číselně nebo pomocí libovolných
klíčových slov. Je zde umožněn kombinovaný pohled na záložky
s tagy libovolného uživatele; kolektivní charakter aplikace umožňuje
vidět záložky podobně zaměřených uživatelů.
Veškerý materiál umístěný na del.icio.us je standardně
nastaven jako veřejně přístupný, třebaže uživatel může označit
specifické záložky jako soukromé; importované záložky jsou
nastaveny jako soukromé. Je zdůrazňovánn aspekt veřejnosti;
20
aplikace není primárně zaměřena na shromažďování soukromých
(“nesdílených“) kolekcí záložek.
Co je YouTube ?
YouTube je webová stránka zaměřená na sdílení videa, kde
uživatelé mohou nahrávat a sdílet videoklipy. Tato stránka používá
technlogii Adobe Flash k zobrazení široké palety videa včetně
filmových klipů, televizních klipů a hudebních klipů stejně jako
amatérského materiálu, jako jsou např. videoblogy a původní
videonahrávky.
Neregistrovaní uživatelé mohou zhlédnout větší část
videoobsahu stránky, zatímco registrovaným uživatelům je povoleno
nahrávat neomezený rozsah videomateriálů. Část materiálů je
přístupná pouze uživatelům starším 18 let
(např. videa
s potenciálně urážlivým obsahem). Nahrávání pornografie není
povoleno. Související videa, označená názvem a tagem, se na
monitoru objevují napravo
od daného videa. Během druhého
roku existence byly na YouTube přídány funkce umožňující
uživatelůmm odesílat “videoodpovědi“ a subskribovat si přísun
materiálu s určitým obsahem.
Co je RSS?
RSS označuje skupinu webfeedových formátů používaných
k publikování pravidelně aktualizovaného obsahu jako např.
zápisy do blogů, hlavní titulky zpráv nebo podcasty. Dokument RSS,
který bývá nazýván jako "feed," "web feed" nebo "channel",
obsahuje buď shrnutí obsahu asociovaného webu, nebo úplný text.
RSS lidem umožňuje držet krok s jejich oblíbenými webovými
stránkami automaticky, což je snazší než manuální kontrola.
Obsah RSS může být čten pomocí softwaru nazvaného "RSS
reader," "feed reader" nebo "aggregator." Uživatel si zajistí přísun z
“feedu“ vložením feedového odkazu do čtecího softwaru nebo
kliknutím na ikonu RSS v prohlížeči, což zahájí celý proces. Čtecí
program pravidelně kontroluje nový obsah uživatelem
subskribovaných feedů a stahuje všechny nalezené aktualizace.
21
Co je blog nebo WebBlog?
Blog je webová stránka, kam jsou záznamy zapisovány
chronologicky a běžně zobrazovány s obrácenou chronologií.
Slovo "blog" také může být užíváno jako sloveso s významem
udržovat nebo doplňovat obsah blogu.
Mnohé blogy komentují události nebo určitá témata, jiné
fungují jako osobněji zaměřené on line deníky. Typický blog
kombinuje text, obrázky a odkazy na jiné blogy, webové stránky a
jiná média vztahující se k jehom tematickému zaměření. Důležitou
součástí mnoha blogů je možnost zanechávat komentáře
v interaktivním formátu. Většina blogů má primárně textový
charakter, třebaže některé jsou zaměřeny na umění (artblog),
fotografie (photoblog), skeče (sketchblog), videa (videoblog), hudbu
(MP3 blog), audio (podcasting) a stávají se tak součástí širší sítě
sociálních médií.
Co je Wiki?
Wiki je druh počítačového softwaru umožňující uživatelům snadno
vytvářet, editovat a propojovat webové stránky. Wiki jsou často
používány ke tvorbě spolupracovních webových stránek,
komunitních stránek a stále více instalovány firmami k poskytování
finančně dosažitelných a efektivních intranetových sítí nebo pro
využití v oblasti znalostního managementu. Lze říci, že se jedná
“nejjednodušší on-line databázi, která vůbec může fungovat”.
Jedním z nejznámějších příkladů wiki je Wikipedia.
Co je podcast?
Podcast je digitální mediální soubor nebo vybraná kolekce
takovýchto souborů distribuovaných po internetu s využitím
sdružování přenosných mediálních přehrávačů nebo osobních
počítačů. Termíny jako “radio” mohou označovat buď samotný
obsah nebo metodu, kterou je sdružován; posledně zmíněné je také
22
nazýváno jako podcasting. Hostitel nebo autor podcastu je často
nazýván podcasterem.
Termín "podcast" je složeninou ze slov "iPod" a "broadcast".
iPod firmy Apple je přenosný mediální přehravač, pro který byly
vyvinuty první podcastingové skripty (viz historie podcastingu).
Přestože podcasterské webové stránky mohou často nabízet
přímé stahování nebo nasměrování datového toku se svým obsahem,
podcast odlišuje od ostatních digitálních mediálních formátů jeho
schopnost být sdružován, subskribován
a stahován
automaticky po zjištění nového obsahu, s využitím aggregátorů nebo
feed readerů schopných přečíst feed formáty jako RSS nebo Atom.
Co jsou mind mappingové nástroje?
Mind map je diagram zastupoující slova, myšlenky, úkoly nebo jiné
položky připojené a uspořádané radiálně okolo ústředního klíčového
slova nebo myšlenky. Tato metoda se využívá pro generování,
vizualizaci, strukturování a klasifikaci myšlenek a také jako
pomoc při studiu, organizaci, řešení problémů a psaní.
Je to diagram s vyobrazením, který reprezentuje sémantické
a jiné souvislosti mezi jednotlivými dávkami informací. Nelineární,
radiální povaha grafické prezentace podporuje brainstormingový
přístup k jakémukoli organizačnímu úkolu a eliminuje tak
překážky stanovení skutečně vhodného nebo relevantního
koncepčního rámce.
Mind map se podobá sémantické síti nebo kognitivní mapě,
druhy používaných spojení však nepodléhají žádné formální
restrikci.
Jednotlivé složky jsou uspořádány intuitivně s ohledem na
důležitost koncepce a jsou organizovány do skupin, větví nebo
oblastí. Uniformní grafické vyjádření sémantické struktury informace
metodou hromadění vědomostí může pomoci znova vybavit
existující paměťové stopy.
23
Co je Concept mapping?
Concept mapping je technika pro vizualizaci vztahů mezi různými
koncepcemi. Concept map je diagram ukazující vztahy mezim
koncepcemi. Koncepce jsou propojeny označenými šipkami
v hierachické struktuře rozvětvené odshora. Vztahy mezi koncepcemi
jsou artikulovány pomocí propojovacích frází jako např. "je příčinou
čeho", "je následkem čeho", "je požadováno kým (čím)" nebo
"přispívá k".
Řídící výukové systémy (LMS a CMS)
Panují nejasnosti o rozdílu mezi tzv. Content Management systém
(CMS) – Systém pro správu obsahu a Learning Management system
(LMS) – Řídící výukový systém. Definujme tedy tato dvě prostředí
pomocí srovnání podobností a rozdílů.
Systém pro správu obsahu (CMS): Pomáhá učitelům při nahrávání
digitálního vzdělávacího materiálu v různých formátech (např. MS
dokument, MS Powerpoint apod.). Tyto soubory nemusí být
transformovány do webového formátu jako je HTML stránka.
Používat tuto platformu je poměrně snadné a nejsou k tomu potřeba
žádné další předpoklady. Základní části CMS systému jsou:
• on line materiál
• hodnocení studentů (on line kvízy, testy, atd.)
• diskusní fóra
Mezi nevýhody patří:
• Malá flexibilita systému. Dokonce ani názvy modulů
systému CMS nelze měnit.
• Nedostatek interaktivních prvků. Přes CMS se nelze
dostat na interaktivní platformy se vzdělávacími materiály
(dreamweaver, flash atd.). Z těchto důvodů učitelé
vkládají odkazy na jiné zdroje uložené mimo CMS
platformu.
24
Pouze nahrávání. V CMS nefunguje identifikace
uživatele ani možnost uložit test před odesláním
vyučujícímu.
Řídící výukový systém (LMS): Tento systém pomáhá řídit
jakoukoli učební aktivitu. V podstatě organizuje informace
související s učebním procesem, nikoli učení samo. Základními
funkcemi LMS jsou:
• přihlášení studentů
• sledování kurzu online
• hodnocení
• diskusní fóra
• transfer dat do jiných LMS
• program kurzu
•
Mezi nevýhody patří:
• Tyto systémy se musí často aktualizovat..
• Konfigurace systému. Jedná se o komplikovanou
webovou aplikaci, která je nákladná, protože je třeba ji
konfigurovat dle vašich potřeb.
Toto jsou některé známé LMS a CMS:
• Blackboard (http://www.blackboard.com/us/index.Bb)
• Joomla (http://www.joomla.org/ http://www.joomla.gr/)
• Moodle (http://moodle.org/)
• eClass (http://www.eclass.net/pub/EClass_Web_Site_1.htm)
• PostNuke (http://www.postnuke.com/)
• Drupal (http://drupal.org/)
25
TECHNOLOGIE PRO INKLUZIVNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
Rovný přístup ke kurikulu
Kurikulum je rámcem, v němž každá škola utváří a následně
uskutečňuje vzdělávací program. Dlouhodobé i krátkodobé cíle, které
učitelé stanovují, vycházejí z toho, jaké kurikulum je v každé zemi
celostátně předepsáno. Hlavní a nejzajímavější otázka ve věci
inkluzivního uspořádání u nedoslýchavých a neslyšících dětí spočívá
v tom, zda mají ke vzdělávacímu programu a každodenní výuce
přístup všichni žáci. Učitelé z běžných škol jsou zvyklí pracovat se
slyšícími dětmi a často si neuvědomují překážky, jimž neslyšící žáci
čelí. Navíc nejnovější kurikula a vzdělávací programy (v souladu
s tlaky na velký objem informací v co možná krátkém čase) směřují
k předávání velkého množství znalostí i u mladších dětí. Takto
cirkulující informace, které pedagog nijak nepřizpůsobuje, často
nemohou dospět až k neslyšícímu žáku. A v tomto okamžiku mohou
velmi pomoci nové technologie.
Technologické novinky — příklady
Technologie převodu hlasu v text
Technologie převodu textu ve znakovou řeč
Interaktivní tabule
Digitální videokonference
Výukový software
Kritéria výběru správné technologie ve třídě
Již v předchozí kapitole jsme zmínili, že populace neslyšících není
homogenní. Podle potřeby každého jednotlivého žáka bude učitel
muset rozhodnout o typu technologické podpory této skupině.
Faktory, které bude přitom brát v úvahu, jsou následující:
1.
2.
3.
4.
úroveň vzdělávání (předškolní, základní atd.)
komunikační mód neslyšících nebo nedoslýchavých žáků
přítomnost případných dalších vzdělávacích potřeb
počet žáků
26
Co dělají nové technologie lépe?
Představte si, že máte ve třídě mezi dvaceti slyšícícmi dětmi tři
neslyšící.. Zároveň si představte, že úkolem dne je vysvětlit dětem
koloběh vody v přírodě. Pokuste se nalézt způsob, jakým vysvětlíte
slova jako vypařování, zkapalňování, pohyb molekul vody atd. dítěti,
které:
1. velmi špatně slyší a používá znakovou řeč
2. čátečně slyší, ale má velmi omezený slovník
3. slyší dobře, ale není na úrovni schopností plného
porozumění nebo dekódování významu slov
U všech tří případů je třeba dodatečná pomoc:
- vizuální pomoc k tomu, aby byly vysvětleny všechny
významy
- animovaná pomoc pro udržení motivace k učení
- bezprostřední pomoc pro to, aby se děti učily stejným
tempem
Dvě hlavní výhody moderních technologií jsou rychlost a obraz.
Učitel může využít buď software, nebo obrázky z internetu, video
z televizního pořadu, případně fotografie, a zároveň má k dispozici
simultánní tlumočení do znakové řeči nebo jinou možnost
zobrazování mluveného slova na monitoru. V takových případech se
zjevně zvyšuje pravděpodobnost úspěšného učení.
Dodatečná pomoc prospívá všem
Výzkumy ukázaly, že dodatečné vizuální a jiné pomůcky určené
neslyšícícm nebo nedoslýchavým dětem prospívají i slyšícím dětem
na všech akademických úrovních. Pozorujeme, že i sylšící děti, které
přijímají informace mluvenou formou jazyka, si obohacují znalosti i
všemi vizuálními podněty, s nimiž se ve výuce setkávají.
Jaké jsou obecné výhody?
o lepší komunikace mezi učitelem a žákem
o lepší komunikace mezi žáky
27
o
o
o
o
o
zábavnější učení
rychlejší výsledky
interaktivní forma učení
lepší sebehodnocení
aktivnější participace při výuce
Možné nevýhody
o nedostatečně připravení učitelé
o nekonzistentní používání technologií
o složitý výběr materiálu
28
ZAPOJENÍ ODBORNÍKŮ DO UČEBNÍ KOMUNITY
Učební komunity spojují lidi pro sdílené učení, objevování a
generování znalostí. V rámci učební komunity přebírají všichni
účastníci zodpovědnost za dosažení učebních cílů. Učební komunity
jsou procesem, ve kterém se jednotlivci potkávají, aby dosáhli svých
učebních cílů. Ty mohou být specifické pro jednotlivé kurzy a
aktivity nebo společné pro celý vzdělávací institut.
Tyto myšlenky jsou pro proces učební komunity ústřední:
• Sdílené objevování a učení;
• Fungující vztahy mezi členy;
• Propojení s jinými učebními a životními zážitky;
• Inkluzivní učební prostředí.
Sdílené objevování a učení. Společné učební aktivity, kde účastníci
sdílejí zodpovědnost za probíhající učení, pomáhají rozvoji učební
komunity. Ustupuje tradiční model, kde ústředním prvkem je
odborník, který se formou přednášek dělí o své poznatky. Účastníci
spíše využívají učební techniky, kde každý/každá vidí svůj přínos při
plnění učebních cílů.
Fungující vztahy mezi členy. Učební komunity se rozvíjejí, pokud
jsou interakce mezi jejími členy smysluplné, fungující a nezbytné pro
splnění úkolů v kurzech a učebních aktivitách. Smysluplné vztahy
fungují v rámci celé komunity, např. mezi studenty, vyučujícími,
různými dalšími pracovníky, nejen mezi vrstevníky podobného
zaměření nebo z jedné studijní skupiny.
Propojení s jinými učebními a životními zážitky. Učební komunity
vzkvétají, když implicitní a explicitní vztahy přesahují do života
mimo kurz, kterého se členové účastní. Tyto vztahy pomáhají zasadit
učení do širšího kontextu upevněním místa jednotlivce v celé školní
komunitě a snižují izolovanost jednotlivců.
29
Inkluzivní učební prostředí. Učební komunity jsou úspěšné, pokud
jsou různá prostředí, ze kterých účastníci přichází a jejich zkušenosti
přijímány tak, že obohacují kolektivní učení skupiny. Aktivity, při
kterých se účastníci seznamují a navazují vztahy s ostatními lidmi z
jiného prostředí, by měly být zapojovány co nejčastěji.
Lze tedy uzavřít, že hlavními principy učební komunity jsou:
• zapojení;
• vklad (ve smyslu reflexe psychologického vlastnictví);
• vliv;
• identita;
• určité normy, názory, předpoklady a hodnotové systémy.
Známe různé typy učebních komunit jako:
• profesionální;
• školní;
• aktivní;
• dynamické;
• IT;
• internetové;
• on – line;
• elektronické.
Úspěšné profesionální učební komunity mohou být popsány
následujícím způsobem:
• kolegiální a podpůrná účast řídící osoby, která se o dělí o vedení,
tedy moc a autoritu přizváním spolupracovníků k rozhodovacím
procesům;
• sdílená vize, která je výsledkem neochvějné oddanosti
vyučujících učení, často je zmiňována a vyučující se k ní vztahují
při své práci;
• společné učení se vyučujících a aplikace poznatků při řešení
problémů spojených s potřebami studentů;
30
•
•
vzájemné náslechy mezi kolegy a hodnocení učitelova chování ve
třídě jako zpětná vazba a asistenční činnost pro podporu rozvoje
jednotlivce a komunity;
materiální zabezpečení a kapacita lidí pro zabezpečení těchto
úkonů.
Online učební komunity představují společné místo na Internetu,
které řeší učební potřeby svých členů pomocí proaktivního
partnerství.
Pomocí sociálních sítí a počítače – zprostředkované komunikace,
pracují lidé v komunitě pro dosažení společného učebního cíle.
V online učební komunitě se komunikace odehrává prostřednictvím
textových diskusí (synchronních nebo asynchronních), audio, video
nebo jiných pomůcek podporovaných Internetem. Učební cíle mohou
být navrhovány instruktorem nebo mohou vyvstat z členských
diskusí, které odráží osobní zájmy. Záměrné onlinové učební
komunity mohou být rozděleny na dle svého zaměření na znalostní,
cvičební a problémové.
Základní znaky IT učební komunity:
• společný cíl, úkol;
• používání technologií;
• znalost jazyka;
• dovednosti pro používání technologií;
• podpůrný systém;
• tutoři;
• dobře navržený učební materiál;
• učební prostředí.
ICT učební komunity mají určité výhody:
• rychlá komunikace, spolupráce;
• levná komunikace;
• úspora času;
• rozvíjí nezávislé a autonomní učení;
• učení sdílením;
31
• noví přátelé, kolegové.
Jsou zde však také problémy a rizika – ne všichni vyučující a
studenti mají dobré počítačové dovednosti. Je také nezbytné
disponovat technickými platformami, které podporují učební
způsoby:
„aktivní“,
„konstruktivní“,
komunity
různými
„kooperativní“, „záměrné“, „konverzační“, „reflektivní“ a
„kontextualizované“. Technické platformy pro CSCL (Computer
Supported Collaborative Learning) musí podporovat různé typy
synchronních nebo asynchronních komunikací mezi členy učební
skupiny. Měly by učební skupině poskytnout funkce pro platformy
jako jsou e-mail, diskusní skupiny, chat, sdílení datových základen.,
koncepty skupinového povědomí, plánování a nástroje na
myšlenkové mapy, sdílené bílé tabule, software na zpracování
dokumentů, simulace pro více uživatelů, průzkumné prostředí.
Pokud považujeme školu za vzdělávací organizaci – učební
komunitu, potom můžeme říct, že cílem všech zapojených je rozvíjet
výuku a učební procesy integrováním ICT do škol a připravit tak
studenty na budoucí život.
Použití IT ve studijním procesu
Informační technologie se staly nezbytnou součástí každodenní
práce. Použití počítačů, videa, televize, rádia, CD a Internetu hraje
významnou roli v měnících se metodách studijního procesu. Při
správném a účelném použití IT ve studijním procesu se učení stává
intenzivnější a v budoucnu také plodnější. Každý si uvědomuje, že
vzdělaná a rozvinutá osobnost má pozitivní vztah k vědění a
poznávání, touží rozšířit a obohatit své znalosti. Výsledkem efektivní
pedagogické práce musí být intelektuálně rozvinutá mladá osobnost
toužící obohatit svůj duševní svět.
Nové technologie přinesly změny nejen ve výrobě, ale také v
ekonomice, sociální sféře, politice a vzdělávání. Nejvyšší hodnotou
se musí stát vzdělání, které dává příležitosti získat informace pro
praktické využití. Vzdělání a získané informace se musí stát
nejdůležitějším intelektuálním vlastnictvím, které zajišťuje prosperitu
a blaho společnosti. Aby tento proces mohl být uskutečněn, musí
32
školy disponovat moderním technologickým vybavením, aby zvýšily
šance a konkurenceschopnost mladých lidí na trhu práce.
Integrace informačních technologií do škol
Cíle integrace IT mohou být rozděleny do 3 skupin:
• Sociální cíle – předat žákům základní znalosti a dovednosti
pro práci s IT, aby byli připraveni pro život v moderní
společnosti jako dobře informovaní občané;
• Profesionální cíle – aspoň částečně připravit žáky na možné
používání IT v jejich budoucích profesích;
• Pedagogické cíle – použití IT pro zlepšení učebního a
výukového procesu.
Tyto cíle se v procesu integrace překrývají.
IT jsou do školního studijního procesu integrovány třemi způsoby:
1) IT jako předmět studia,
2) IT jako moderní studijní prostředí (studijní nástroj, který
vylepšuje a obohacuje tradiční studijní svět),
3) IT jako zcela nezbytná součást studijního procesu.
Prvním bodem obvykle rozumíme zvláštní předmět informační
technologie v osnovách. Druhý odkazuje na použití IT ve kterémkoli
předmětu a zároveň vazbu mezi jednotlivými předměty a zapojením
nových forem práce, např. projektové dny ve škole. Třetí bod se
běžně vztahuje k profesnímu komponentu středoškolského
vzdělávání.
Ve vzdělávání učitelů různých předmětů pro zavádění IT do jejich
výuky je nejpodstatnější volba softwaru, tedy speciálně
zpracovaných studijních programů, které musí splňovat tato kritéria:
• Správnost obsahu: v programu nejsou žádné obsahové, věcné,
výpočetní, gramatické ani syntaktické chyby.
• Prezentace obsahu: didaktický obsah je prezentován jasně,
názorně, snadno dostupnou a uživatelsky přátelskou formou.
Zadání úkolů je didakticky správně zpracováno, aby studijní
proces proběhl zdárně.
33
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Použití technologií – optimální, maximálně využívající nových
technologií. Žáci mají možnost učit se tvořivě a pestře, čehož lze
s jinými nástroji sotva dosáhnout.
Integrace do studijního procesu – program může být úspěšně
integrován do studijního procesu. Musí být také použitelný v
jediné vyučovací hodině. Materiály musí být snadno použitelné a
působivé, aby stimulovaly studijní proces.
Program je snadno použitelný a uživatelsky vlídný.
Koordinace se studijním plánem: obsah programu je v souladu s
obsahem studijního plánu.
Interakce – členové studijní skupiny mohou efektivně
spolupracovat. Program nabízí dostatek možností pro interaktivní
studijní aktivity, které jsou vysoce kvalitní a stimulují studijní
proces.
Program má několik úrovní náročnosti, takže si je uživatel sám
může navolit.
V programu nejsou žádné programové chyby.
Učitel nebo žák si jako uživatelé mohou nastavit rychlost,
množství a pořadí prezentovaného materiálu.
Program správně vyhodnocuje uživatelovy odpovědi, přiměřeně a
pohotově reaguje.
Program má potenciál pro větvení, čímž umožňuje
individualizované učení a výuku.
Uživatel může v případě potřeby požádat o pomoc.
Učitel může upravovat obsah programu.
Program má výkonný systém, který umožňuje sledování a
dokumentování práce žáka.
Na základě těchto nebo podobných kritérií musí zodpovědné
instituce vyhodnotit programy, dříve než je doporučí školám.
Pokud odhlédneme od nesmírně rychlého rozvoje IT, je aktuální
položit si otázku, jakou roli sehrávají počítače v dosažení
pedagogických cílů. Je také zajímavé zamyslet se nad tím, zda
použití počítačů nezbytně a pozitivně ovlivňuje učení a výuku.
Abychom si mohli na tyto otázky odpovědět, pokusíme se analyzovat
některé možné výhody použití PC ve studijním procesu:
34
Počítač je “tolerantní pedagog”, který dokáže ochotně a
neúnavně opakovat výklad každému žákovi tak dlouho, jak
jen je to potřeba,
• Počítač věnuje veškerou pozornost jedinému žákovi, což u
učitele vyučujícího ve třídě není možné,
• Počítač je spravedlivý, pozorný a tolerantní v komunikaci s
jakýmkoli žákem a také objektivně a okamžitě vyhodnocuje
znalosti žáka,
• Počítačové programy využívající text, zvuk, film, ukázky
videa,
mohou
demonstrativně
vykonávat
mnoho
komplikovaných funkcí (včetně možnosti pro žáky
nastavovat si samostatně situaci v interaktivním modu), které
by pomocí tradičních metod nebylo možno realizovat.
• Počítače nabízí jak žákům tak učitelům široké a
mnohostranné databáze informací (např. slovníky,
encyklopedie), o nejrůznějších tématech, které jsou
vyprodukovány pomocí multimediálních technologií a
hypertextu,
• Počítačové sítě umožňují získávání a vyměňování informací
prakticky po celém světě,
• V mnoha případech je počítač vhodnější pracovní nástroj než
papír, pero, tužka a pravítko.
Ovládnutí počítače a jiných technologií pro zpracování informací se
stalo nezbytnou dovedností pro realizaci studijního procesu ve škole.
Velmi významným prvkem je však také přístup vyučujících a jejich
schopnost pozitivně žáky motivovat pro studijní proces, probouzet v
nich zájem a připravenost pracovat.
Učitelé hrají významnou roli ve správném nasměrování a předběžné
práci s IT, tak aby bylo možno uskutečnit posun od zvládnutí IT k
jejich skutečné integraci do vzdělávacího procesu.
•
Rozvoj dovedností pro využívání it ve studijním procesu
Pomocí Internetu je možné obohatit a podstatně rozšířit výuku jak
humanitních, tak i přírodovědných předmětů. Tyto metody motivují
k tomu, aby byla hodina netradiční, její příprava však nutně bývá
35
náročnější pro žáky i pro učitele. Učíme se, jak udělat výuku a učení
zajímavější.
Některá výuka se zabývá samotnými ICT a nevyžaduje tak další
počítačovou podporu. Jiná používá internetové učební prostředí s
funkcemi pro skupinovou práci. Tyto modely jsou vhodné pro vyšší,
ale i středoškolské vzdělávání, pouze musí být přizpůsobena
obtížnost obsahu a cílů podle schopností členů skupiny. Školy se
dnes přibližují tzv. IT učebním komunitám a v důsledku toho se
výuka a učení stávají zábavnější, zajímavější a spolupráce mezi
studenty a učiteli mezi sebou i navzájem je těsnější. Úkolem dnešní
školy je však také zabezpečovat výuku pro všechny.
36
VZDĚLÁNÍ PRO VŠECHNY
Vzdělání pro všechny (EFA) je hnutí, které se zabývá zajištěním
všeobecného přístupu aspoň k základnímu vzdělání.
“Každé dítě má jedinečné vlastnosti, zájmy, schopnosti a učební
potřeby, proto jestli právo na vzdělání má něco znamenat, musí
vzdělávací systémy a programy brát v potaz širokou škálu těchto
vlastností a potřeb.” (UNESCO 1994).
Podobně jako Vzdělání pro všechny je i cílem inkluzivního
vzdělávání zajistit přístup ke vzdělání všem, nehledě na jejich
individuální vlastnosti a obtíže, aby se budovala spravedlivější
společnost. V rámci přechodu k inkluzivnímu vzdělávání
nepředstavuje zvládání diverzity jen čistě technickou či organizační
změnu. Zvládání diverzity znamená odstraňování bariér a rozšiřování
vzdělávacích příležitostí. A k tomu nestačí jen změna legislativy či
organizační úprava, je to dlouhodobý proces.
Praxe v jednotlivých národních systémech je různá podle prostředí a
tradic země. Každá země by měla být připravena analyzovat vlastní
situaci, určit bariéry a facilitátory inkluze a naplánovat přiměřený
proces rozvoje. Kvůli tomu je nezbytné:
• zahájit změny,
• upravit administrativní struktury,
• mobilizovat zdroje a najít nové.
Důvody pro inkluzi
Pro posun směrem k inkluzivním školám, kde je třeba zvládat
diverzitu, můžeme uvést mnoho argumentů:
•
spravedlivější vzdělávání – požadavek vzdělávat všechny děti
společně v inkluzivních školách znamená, že školy budou nuceny
rozvíjet takové metody výuky, které budou odpovídat
individuálním rozdílům žáků a budou z nich tedy mít prospěch
všechny děti a jejich rodiny.
37
sociální spravedlnost – inkluzivní školy mohou změnit postoje k
odlišnostem tím, že budou děti vzdělávat společně a vytvářet
základ pro spravedlivější a nediskriminující společnost.
• ekonomická spravedlnost – bude zřejmě méně nákladné zřizovat
a udržovat školy, které vzdělávají všechny děti společně než
zavádět komplexní systém různých typů škol zaměřených na
konkrétní skupiny dětí. Pokud budou inkluzivní školy nabízet
efektivní vzdělávání pro všechny své studenty, budou také
efektivnější co se týče nákladů.
Je mnoho institucí, center, asociací, sociálních organizací a rodin,
které se podílí na řízení procesu diverzity ve vzdělávání. Rodiny
přispívají ke vzdělávání svých dětí nejvíce. Partnerský vztah může
být mezi odborníky a rodinami navázán pouze pokud obě strany
uznají tento přínos a pochopí roli, kterou v celém procesu hrají.
Výchozím bodem může být uznání práv dítěte tak, jak je stanoveno
OSN v Úmluvě o právech dítěte.
•
Pro vzdělávání dítěte je také významné, když je skutečně a plně
začleněno do rodiny. Teprve potom je možné začlenit jej do
vzdělávacího systému a společnosti. Rodiny někdy prožívají
zármutek a bolest, když jsou u jejich dítěte zjištěny obtíže s učením,
chováním nebo jiné specifické poruchy. Ty mohou vést k problémům
ve vztahu rodiny k dítěti. V těchto případech může škola či různá
centra a třídní učitelé zprostředkovat kontakt mezi rodinou a dítětem,
školou a rodinou.
Je také důležité, když rodina doma dítě v učení a rozvoji podporuje.
Děti se učí lépe, když jsou v souladu očekávání a příležitosti učit se
doma a ve škole. Nezbytným prvkem při inkluzi dítěte do vzdělávání
a společnosti vůbec je však spolupráce se školou a předávání
informací o dítěti. Rodiny znají dítě nejlépe – vidí jeho rozvoj už od
narození. Mezi jejich znalosti patří informace o schopnostech,
aktivitách, vztazích, postojích doma, jeho/jejích přáních a názorech
na různé otázky. Bez pomoci rodin by třídní učitelé ve škole tyto
informace nezískali.
38
Diagnostika studentů
Existují různé nástroje pro hodnocení dětí a jejich učení. Tyto
nástroje se mohou skládat z jednoduchého inventáře, který popisuje
výkony a obtíže dětí v řadě oblastí:
• úroveň hrubé motoriky
• úroveň jemné motoriky
• komunikace a vývoj jazyka
• kognitivní vývoj (myšlení)
• sebeobslužné dovednosti
• učení ve škole (např. chování, jazyk, čtení, psaní, počty)
• sociální vývoj
• emoční vývoj
• senzorické problémy
Podobné inventáře mohou být vyplněny na základě učitelovy
každodenní práce s dítětem, je možné i průběžně zaznamenávat
výkony dítěte.
Třídní učitelé mohou používat:
• dotazníky
• rozhovory
• záznamy diskusí
• pozorování dětí
Využití IT pro zaznamenávání výsledků a přípravě pozorování dětí
samozřejmě usnadňuje učiteli práci. ICT také výrazně pomáhá při
spolupráci a komunikaci s rodiči a jinými školními specialisty.
Třídní učitelé spolupracující se školním psychologem, dětským
lékařem, vedením školy nebo poradenskými centry se mohou o dítěti
mnoho dovědět během vyučování, o přestávkách i v rámci
mimoškolních aktivit. Cílem výzkumu a hodnocení studentů a jejich
rodin je zajistit každému dítěti individuální přístup. Pokud je pokrok
studenta hodnocen průběžně, pak budou vznikající obtíže zjištěny
dlouho předtím, než se stanou závažnými. Diagnostika také pomáhá
objevit různé talenty a nadané žáky.
39
Včasná diagnostika
Včasná diagnostika obtíží dítěte je velmi důležitá pro případnou
včasnou intervenci. “Včasná” v tomto smyslu neznamená jen během
prvních let dítěte. Znamená to, že obtíže musí být zjištěny dříve než
přejdou do vážných problémů a to lze pouze s pomocí rodičů.
Včasný zásah v tomto smyslu:
• minimalizuje dopad obtíží
• snižuje potřebu nákladných rehabilitačních a nápravných
programů
• zvyšuje šanci, že potřeby studenta budou naplněny v běžné
třídě
Včasná diagnostika a intervence jsou zvláště důležité v prvních
rocích života, školních rocích a přechodovém období. Častým
problémem bývá to, že učitelé vyčkávají do momentu, než se objeví
jasné doklady školního neúspěchu a teprve potom se snaží jednat.
Aby se tomuto selhání předešlo, je nezbytné, aby:
• Učitelé byli seznámeni s modely vývoje dětí a byli tak
schopni určit významné odchylky
• Učitelé spolupracovali s rodiči při získávání informací o
vývoji, dovednostech, zájmech a obtížích dítěte
• Učitelé byli schopni používat jednoduché výzkumné nástroje
• Učitelé pracovali v týmech se zdravotníky a sociálními
pracovníky, vyhledávali u nich pomoc nebo k nim v případě
potřeby posílali děti.
Je také velmi důležité, aby si učitelé uvědomili, že studenti mají
různé dovednosti a nadání, které se nevztahují ke školním osnovám.
Podpora studentů
Do podpory patří všechno, co žákům umožňuje učení. Konkrétně se
jedná o možnosti, které doplňují běžné možnosti třídního učitele.
Nejvýznamnější formou podpory je ta, která vychází ze zdrojů
dostupných na každé škole:
• podpora dětí dětem,
• podpora učitelů učitelům,
• rodiče jako partneři ve vzdělávání svých dětí,
40
společenství jako podpora pro školu,
využití moderních forem, metod, ICT pro zvýšení motivace k
učení.
V některých situacích lze získat pomoc také od učitelů specialistů,
poradenských center a odborníků z jiných sektorů. Pomoc musí být
uskutečněna holisticky. Služby a zprostředkování musí fungovat
koordinovaně a ne odděleně. Koordinátorem této podpory ve škole se
stává třídní učitel.
Jedním z prvních úkolů při budování efektivní podpory je mobilizace
zdrojů, které už existují ve škole a jejím okolí. Mezi strategie, které
jsou běžně používány pro zvýšení efektivnosti, patří: podpora dětí
dětem, kdy žáci spolupracují v rámci třídy a dokáží si vzájemně
pomoci s prací,
• podpora učitelů učitelům, kdy učitelský sbor společně
rozhoduje, jak nejlépe vyhovět různým potřebám svých žáků,
• diferenciace ve třídě a škole.
Vytváření školních týmů je velmi důležité při zvládání odlišností a
budování partnerských vztahů ve škole.
•
•
Rodiče jako aktivisté
Rodiče často přebírají roli aktivistů ve svého druhu národní asociaci
rodičů. Pomáhají školním radám a školám lépe komunikovat se
společenstvím, jinými vzdělávacími zařízeními, poradenskými centry
a menšinovými rodinami. Školní rady fungují jako součást
podpůrného systému pro realizaci cílů vzdělávání a osobnostního
rozvoje.
Vzdělávací systém přiznává právo rodičů na účast v rozhodovacím
procesu o jejich dětech, i kdyby nebylo dáno legislativou. Rodiče
mohou být např. zváni na rodičovské schůzky do školy, kde se
hovoří o situaci jejich dítěte. Tím je zajištěno, že rozhodnutí o dítěti
budou učiněna na základě všech dostupných informací. Rodičovské
schůzky se odehrávají na dvou rovinách – školní a třídní. Třídní rada
rodičů většinou pomáhá třídnímu učiteli při řešení různých problémů
s učením, výukou a vztazích mezi školou a komunitou.
41
Úrovně spolupráce
Spolupráce třídního učitele s rodinami může být na:
1. individuální úrovni
1. komunikace přes telefon, Internet, dopisy
2. odpovědi na otázky
3. pozvání do školy
4. individuální konzultace
5. domácí návštěvy
2. úrovni třídy
1. schůzky
2. konzultace
3. diskuse
4. přednášky
3. úrovni školy
1. rodinné večery (večírky)
2. slavnosti
3. exkurze, výlety
4. sportovní aktivity
Spolupráce učitele
Třídní učitel koordinuje spolupráci různých partnerů, jak znázorňuje
obrázek 1.
Obrázek 1: Spolupráce třídního učitele
42
Studenti
Lékař
Sociální
pedagog
Učitelský
sbor
Třídní
učitel
Rodiče
Knihovník
Psycholog
Vedení školy
Společenství
Třídní učitel musí vykonávat různé pedagogické funkce jako:
diagnostikování, plánování, organizování, řízení, vzdělávání,
kontrolování, opravování, zkoušení a hodnocení. Pracovní cyklus
třídního učitele je znázorněn v obrázku 2.
Pokud učitel dokáže pracovat s ICT, může mu to výrazně pomoci v
komunikaci, výzkumu nebo vedení záznamů o každém dítěti.
Obrázek 2: Pracovní cyklus třídního učitele
S ta n o v e n í c ílů
O p ra v y
D ia g n o s tik a
K o n tro la
P lá n o v á n í
R e a liz a c e
Všechny aktivity třídního učitele směřují ke zlepšení podpůrného
systému pro studenty, který jim dává šanci učit se efektivněji.
Každá škola usiluje o vytvoření podpory pro dítě, může se však lišit
v různých zemích, dokonce i obcích a městech.
43
Cílem tohoto systému je podpořit dítě a rodinu. Použití IT může být
velmi užitečné v komunikaci, vyhledávání informací, vzdělávání
rodin a kontaktování studentů.
44
RADY A DOPORUČENÍ PRO UČITELE ŽÁKŮ SE
SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM
Možnost vnímat přednášejícího a čerpat z učebnic a publikací má
nejen pro jedince se sluchovým postižením své meze, které jsou dané
lidskou schopností vnímat a zapamatovat si přednášený text.
Vědeckými výzkumy bylo dokázáno a všeobecnými zkušenostmi
také potvrzeno, že čím více medií na člověka působí (v rozumné
míře), tím větší množství informací a potažmo znalostí je schopen
recipovat. Tato situace přivedla řadu pedagogů k ústupu od
klasických pedagogických postupů a učebnic k užívání
audiovizuálních pomůcek a ICT technologií ve výuce. (Zlámal, 2004
in Malíková, 2007)
V uvedeném textu bude věnována pozornost především zásadám
práce při využívání výukových materiálů v elektronické podobě a
e-learningu ve výuce u žáků s postižením sluchu. Nemůžeme ovšem
opomenout, že i přes tento druh výuky je stále důležitá přímá
komunikace mezi učitelem a žákem. Proto zde uvádím specifické
zásady pedagogické práce s žáky se sluchovým postižením
(Jonáková, 2009):
•
•
•
•
Zásada stálého udržování zrakového kontaktu - nejdůležitější
zásada, která přímo ovlivňuje míru a úspěšnost komunikace
sluchově postižených žáků a učitele. To znamená, že pedagog při
komunikaci stojí čelem k žákům tak, aby měli všichni možnost se
aktivně zapojit do rozhovoru.
Zásada komunikativnosti prostředí - zde je důležitý pozitivní
motivační faktor. Je to dostatek prostoru pro otázky a jejich
zodpovězení.
Zásada poskytování zpětné vazby - je velmi důležitým
faktorem, který ovlivňuje kvalitu výsledků činností, her, práce i
učení.
Zásada jasné struktury a pravidel pro organizaci činností – v
případě žáků se sluchovým postižením je třeba postupovat
45
zejména v počátcích, při uvádění nových postupů, organizačních
forem práce velmi strukturovaně s expozicí jasných pravidel.
Při výuce žáků se sluchovým postižením lze využít některých
programů a e-learningových kurzů, které byly vytvořeny pro výuku
žáků slyšících. Řada z těchto programů je však založena na práci se
zvukovými výstupy, příp. se opírají o složitě formulované větné
konstrukce, které figurují jako instrukce pro studujícího.
Při přípravě výukových programů a e-learningových kurzů pro
jedince se sluchovým postižením je proto nezbytně nutné zohlednit
úroveň jejich komunikačních kompetencí, které vyplývají z tohoto
druhu postižení. Národní jazyk (v našem případě český jazyk) je
jazyk s bohatou a nepravidelnou flexí, proto identifikace zákonitostí
jednotlivých gramatických kategorií může působit neslyšícím velké
potíže, stejně jako zákonitosti, podle nichž se řadí slova do vět a
souvětí.
Při úpravě textů pro žáky se sluchovým postižením by měla být
zohledňovala specifika recepce psaného textu jedinci s tímto
smyslovým postižením a dodržována tato základní pravidla:
• rozlišit informace relevantní (podstatné), které budou – byť i v
pozměněné podobě – zachovány, a informace redundantní
(nadbytečné), jejichž vypuštění nenaruší celkovou kohezi
cílového textu
• vynechat nepodstatné či nadbytečné informace, které by mohly
neslyšící zmást, ale zároveň klást důraz na zachování samotného
textu (příp. příběhu)
• vynechat komplikovaná slova, nebo je nahradit slovy, která
jedinec zná a rozumí jim
• v upraveném textu zachovat chronologický sled událostí, i když
v originálním textu tomu tak není nebo nemusí být
• text doplnit dalšími vysvětlujícími údaji, které by pro běžného
čtenáře byly zbytečné (výkladový slovník, apod.).
46
Trendy zavádění ICT do vzdělávacího procesu a charakteristika
konkrétních prvků využitelných při vzdělávání žáků se
sluchovým postižením:
• PC a dataprojektor pomocí kterých je možné využívat
výukové materiály v elektronické podobě
Srovnání klasických učebnic a elektronických výukových materiálů:
Výhody klasických učebnic:
Nevýhody klasických učebnic:
• z hygienického hlediska je
tištěný text pro čtení a
studium nejvhodnější
• učebnici je možno přenášet a
lze z ní studovat prakticky
kdekoli
• do tištěného textu si může
studující dopisovat
poznámky, podtrhávat, atd.
• ke studiu z učebnice
nepotřebuje studující žádné
další vybavení
• nákladná distribuce, nová vydání
• výklad je omezen pouze na text, resp.
obrázky a grafy
• nesnadná
aktualizace
údajů,
např.odkazů na zdroje na internetu,
atd.
• nemožnost interaktivního přístupu
• nemožnost zpětné vazby
Nevýhody elektronických
výukových materiálů:
Výhody elektronických
výukových materiálů:
•
•
•
•
•
•
•
mohou obsahovat sdělení
nepřeveditelná do tištěné formy
(aplikace, tutoriály, výukové
programy, interaktivní testy,
atd.)
snadná a nenákladná distribuce
možnost interakce a zpětné
vazby
snadná aktualizace
možnost sdílení informací
mnohonásobné využití kapacit
spolupráce studujících a
•
•
•
•
47
studující potřebuje příslušnou
techniku (minimálně počítač a CD)
pro použití live materiálů potřebuje
připojení na internet
studující musí vědět, jak příslušnou
techniku používat
čtení textů z monitoru je pro mnoho
studujících naprosto nepřijatelné
Nevýhody elektronických
výukových materiálů:
Výhody elektronických
výukových materiálů:
•
vyučujícího
spolupráce studujících navzájem
Velmi vhodná je kombinace tištěné učebnice s elektronickými
výukovými materiály.
• Elektronický studijní kurz (E-learning)
Silné stránky e-learningu
•
•
•
•
•
•
•
vyšší efektivnost výuky možnost informace uspořádat
do malých celků, které lze
jednoduše skládat do různých
kurzů
dostupnost studijního materiálu
(kdekoliv,
kdykoliv
a
odkudkoliv)
individuální
přístup
ke
studujícímu
–
možnost
vytvoření
více
variant
výukových materiálů
nižší náklady na vzdělávání
interaktivní forma výuky –
multimediální prvky (např.
flash animace, audio záznamy,
videosekvence)
atraktivnost výukového obsahu
širší
možnosti
testování
znalostí
Slabé stránky e-learningu
•
•
•
•
•
•
•
nízká motivace k sebevzdělávání,
nedostatečná potřeba veřejnosti
celoživotně se vzdělávat
chybějící potenciál pedagogů
schopných vytvářet a vést elearningové kurzy
nedostatečná
počítačová
gramotnost široké veřejnosti a
neschopnost samostatné práce na
straně potenciálních zájemců o elearningové vzdělávání
přehnaná délka kurzů
obsah
nesplňuje
studentovy
požadavky nebo není poutavý
nedostatečné vtažení studujícího
do výuky (špatná motivace)
nedostatek kontaktu s ostatními
E-learning je jednoznačně vhodná metoda vzdělávání žáků se
sluchovou vadou v případě, že jsou zohledněna specifika související
s daným smyslovým postižením. Ze zkušeností tutorů elearningového kurzu Eliška vyplývají následující doporučení
(http://www.eliska.cz/):
48
•
•
•
•
•
•
Zcela nezastupitelnou úlohu hraje e-learning v oblasti motivace.
Vše, co souvisí s prací na počítači, je pro žáky lákavé a působivé.
S ohledem na přirozenou soutěživost žáků se doporučuje
zavedení systému hodnocení, které by žáky mohlo motivovat
ještě více.
Základním předpokladem úspěchu projektu je respekt k žákům,
vstřícnost k jejich věkové skupině i k jejich způsobu
komunikace. Celý systém by měl být graficky přitažlivý,
důležitá je nabídka vhodných a zajímavých témat a pestrost
v nabídce cvičení.
Od žáků základní školy nelze očekávat systematičnost, cílený
přístup ke vzdělávání a schopnost samostudia na úrovni
dospělých studentů. Je proto nutné kurzy koncipovat tak, aby
jejich frekventantům bylo již od počátku zřejmé, zda se jedná o
aktivity povinné či dobrovolné.
Je nutné mít stále na mysli jazykovou stránku textů. Jak již
bylo výše zmíněno, je potřeba zohledňovat, že majoritní jazyk
dané země nemusí být sluchově postiženému jedinci
srozumitelný. Jako vhodné řešení se tedy nabízí úprava textů dle
výše uvedených pravidel, příp. převedení písemného textu do
znakového jazyka.
Žáci mají mít možnost konzultovat cvičení a úkoly s rodiči, je
tedy vhodné připravit i takové aktivity, na kterých může účastník
kurzu spolupracovat s rodinnými příslušníky.
Jako velmi přínosné se jeví pořádání jak vícedenních, tak
jednodenních seminářů a víkendových pobytových akcí se
zážitkovým programem, které námětově doplňují e-learningové
kurzy. Žáci mají možnost řešit jednotlivé úkoly v rámci pobytu,
zároveň mají možnost získat okamžitou zpětnou vazbu, pracovat
s tutory a spolužáky, se kterými jsou jinak v kontaktu pouze
elektronickou cestou, apod.
Tvůrci jiných e-learninových kurzů pro vysokoškolské studenty se
sluchovým postižením doporučují při vytváření jednotlivých témat
zohledňovat
následující
opatření
(http://www.teiresias.muni.cz/imosesp/download/pristupnost.pdf):
49
•
•
•
•
•
Texty zařazené v kurzu, příp. kurz samotný, je třeba důsledně
strukturovat (např. využívat seznamů a podobných textově
organizačních prvků a stěžejní části graficky odlišit, příp.
zvýraznit.)
V případě, že se v textech zařazených v kurzu objevují neznámé
pojmy či málo frekventované výrazy, které nejsou v rámci
konkrétního kurzu vysvětleny, je vhodné opatřit kurz určitou
podobou slovníku. V souvislosti s problematikou porozumění
významu slov u sluchově postižených se jeví jako optimální
zařadit výkladový slovník. Stěžejní pasáže textu je vhodné
opatřit překladem do znakového jazyka (tedy videozáznamem
tlumočníka interpretujícího daný text v národním znakovém
jazyce).
Kurz je vhodné opatřit obrazovými a interaktivními prvky.
Grafy, animace, obrázky, interaktivní prezentace atd., doplňující
hlavní část kurzu, mají nezastupitelnou úlohu v didaktice a
metodice výuky sluchově handicapovaných, dokreslují smysl
slov a činí sdělovanou informaci nejen zajímavější, ale především
snadněji srozumitelnou a akceptovatelnou.
Kurz by měl ve zvýšené míře obsahovat pasáže sloužící k
procvičení získaných vědomostí, k jejich následnému testování
a pravidelnému opakování. Vzhledem k úsilí, které musí
neslyšící vynakládat na porozumění textu, a k strukturální
odlišnosti kódu, se kterým spontánně pracuje, nemají
zaznamenané informace v národním (majoritním) jazyce nikdy
tak trvalý pedagogický dopad jako u slyšících studentů.
Veškeré zvukové záznamy je třeba opatřit jejich textovou
alternativou přímo v zobrazeném textu, nebo alespoň
stručným popisem obsahu zvukového souboru. Je-li navíc
záznam stěžejní pro pochopení výkladu, je nanejvýš vhodné, aby
byl opatřen titulky nebo překladem do znakového jazyka.
Mezi další trendy informačních a komunikačních technologií, které
mohou být zaváděny do výuky žáků se sluchovým
postižením,můžeme zařadit např.:
50
•
•
•
• Digitální kamera a fotoaparát
Elektronická tabule (tzv. White Board)
Laptopové třídy
Digitální knihovny
51
ICT JAKO PODPORA PŘI VÝUCE JAZYKŮ
Informační a komunikační technologie (ICT) měly během
posledních dvaceti let obrovský vliv na oblast vzdělávání, včetně
vzdělávání dětí se sluchovým postižením. Učitelé musí integrovat
ICT do svých výukových programů a vytvářet prostředí pro učení, ve
kterém nebude počítač sloužit pouze k naplňování kurikulárních cílů,
ale kde bude přístroj pomocí nejrůznějšího softwaru využíván také k
budování znalostí napříč kurikulem. Role a styl učitele je
nejvýznamnější podmínkou pro úspěšnou integraci počítačů do
výuky a učebního procesu a má tak vliv na výsledky žáků se
sluchovým postižením. Chování dětí se změnilo a to následujícím
způsobem:
• Studenti se neučí nebo nechtějí učit z knih.
• Věnují velkou část svého času televizi, Internetu, počítačovým
hrám a mobilnímu telefonu.
• Učí se komunikovat.
Technologie posouvá zájmy dětí, které si pomocí nich osvojují
znalosti a dovednosti. Jedním z hlavních rysů moderní doby je nárůst
komunikace, která je provázaná s produkcí a distribucí informací.
Naše psané a mluvené zprávy jsou okamžitě přenášeny na dlouhé
vzdálenosti a řeč je používána stále více. Komunikace vede k rozvoji
a rozvoj vytváří další potřebu komunikace. Každá kultura produkuje
znalosti a zvyky, které se odráží v jazyce. Výuka jazyka s použitím
ICT má dva aspekty:
• Pomoc při výuce mateřského jazyka pro jeho efektivnější
ovládnutí.
• Učení jazyků pro komunikaci a profesní uplatnění.
Učitelé a ICT
Dostupnost ICT a příprava učitele jsou rozhodující pro
porozumění efektivnosti počítačů ve třídě. Není možné přesně
vyhodnotit efektivnost jakéhokoli výukového nástroje, aniž by byl
dostatečně často používán a měl tak určitý pedagogický efekt. Také
pokud učitelé nejsou pro výuku pomocí počítačů vyškoleni, efekt
52
dostupnosti počítačů sám o sobě může generovat neobjektivní
výsledky, použitelné jen částečně.
Mnozí učitelé jazyků jsou stále málo obeznámeni se současnou
počítačovou technologií. V mnoha případech musí učitelé při
seznamování se s nástroji a vyvíjení nových možností čelit
organizačním překážkám jako jsou nedostatek času, financování,
školení. Různé ICT aplikace mají různý efekt v závislosti na designu
a také na způsobech, jak jsou použity v prostředí třídy. ICT ve třídě
rozšiřují možnosti učitele, nabízí bránu k obohacení obsahu,
pomáhají dětem k lepším výsledkům jejich pátrání a také umožňují
učitelům stát se opět žáky.
Přijetí ICT je silně ovlivněno naším postojem a názorem na ně.
Měli bychom si tedy zodpovědět následující otázky:
• S jakým cílem chceme počítače ve třídě použít?
• Můžeme svých cílů dosáhnout?
• Jakými prostředky můžeme svých cílů dosáhnout?
Technologický hardware a typy nástrojů pro použití ve třídě
• Elektronické bílé tabule
• Kamery
• Video
• Skenery
• Projektory
• Počítač
• Laptop
Software použitý ve třídě
Standardy
Microsoft Office - MS Word, PowerPoint.
• Software pro prezentace - MS PowerPoint .
• Programy založené na webu - Mapy, Digitalní znalosti.
Oblíbené
• Nástroje na opravu pravopisných chyb v textu.
• Nástroje na zvýraznění syntaktických chyb.
• Nástroje na fonetický přepis slov.
• Systém transformace textu na hlas a hlasu na text.
53
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Speciální elektronické slovníky pro děti na úrovni základní
školy, středí školy a lycea.
Klíčové dovednosti pro čtení.
Zrychlené čtení.
Chybějící odkazy.
Hláskuj.
Příběhy.
Psané instrukce.
Psané chybějící odkazy.
Obrázky.
Obrázky nebo videa ve znakové řeči.
Video slovník znakové řeči.
Pro výběr vzdělávacího softwaru existují tato kritéria:
• Užitečnost.
• Funkčnost.
• Estetičnost.
Na webu jsou v současnosti dostupné jazykové databáze, které
umožňují učit se jazyk samostatně z autentických zdrojů (tzv. datadriven learning). Mnohé internetové noviny, vyhledávače a webové
adresáře poskytují přístup k nesčetným zdrojům informací na
Internetu. Např. noviny a časopisy přinášejí zprávy, které studenti
mohli slyšet jen předcházející den a uplatnit tak své znalosti o světě
kolem ve studiu jazyků.
Vyvstávají zde však dvě otázky: první z nich je problém
interaktivity. Jak ve spleti všech těchto různých možností a nástrojů
zpřístupnit učitelům a studentům stále komplexnější informace,
komunikační možnosti a nástroje, aniž by byly matoucí a zároveň
umožnily učitelům a studentům vybírat si a zpracovávat svůj vlastní
výběr nástrojů/možností. Druhá otázka se týká interakce: jak
můžeme zajistit, aby asynchronní a synchronní komunikační
možnosti dokázaly replikovat obrovskou rozmanitost interakcí mezi
učitelem a studentem a studenty mezi sebou.
Odpověď na výše uvedené otázky je: Školy musí vyvinout
efektivní strategie pro proškolení učitelů ve tvořivém a efektivním
použití výukových nástrojů. Při prozkoumávání a experimentování s
54
těmito nástroji potřebují učitelé podpůrný systém pro to, aby
udržovali krok s nově dostupnými technologiemi, seznamovali se s
příklady zasazenými do kontextu výuky/učení u dětí se sluchovým
postižením, využívali příležitostí pro rozvoj osobních dovedností ve
vytváření svých vlastních využití technologií a mohli se zapojenými
kolegy konzultovat všechny výhody a nevýhody vlastních výtvorů ve
fázích návrhu i realizace. Při usměrňování skupinové práce a
poskytování cílového jazyka musí učitelé také spolupracovat se
studenty, aby našli vhodné způsoby pro realizaci projektů. Ve
spolupráci by se měli zaměřit na rozvoj dovedností jednotlivých
studentů ve třídě a v cílovém jazyce.
Učební proces
Studující se liší v tom, jak jsou schopni zařadit nové prvky jako např.
ICT do svého modelu přiměřeného prostředí pro učení jazyka. Často
jsou jako podmínky pro úspěšnou integraci ICT u studentů jazyka
uváděny přístupnost, autonomie, reflektivita a interaktivita.
V důsledku integrace digitálního obsahu nastává změna v
učebním procesu, která má tyto znaky:
• Vychází ze studenta. Studenti si uvědomují, že byli pověřeni
úkolem a podílí se na vytváření a rozvíjení vlastních projektů,
zatímco učitelé vedou, pomáhají a poskytují materiály ke studiu.
Učitelé dále představují pilíře vzdělávacího procesu ve spolupráci
se svými studenty, přejímají však roli, která je méně autoritativní
a spíše podpůrná a směřuje učení studentů směrem k cílům, které
byly definovány učitelem a kurikulem.
• Je založen na spolupráci. Učení pomocí autentických úkolů je
interaktivní zkušenost mezi studenty a jejich učiteli - studenti
dostávají a používají informace, vyměňují si myšlenky a navazují
vztahy s odborníky v dané oblasti.
• Aktuální. Výuka pomocí ICT má potenciál vytvářet vzdělávací
příležitosti, které různými způsoby splňují požadavky jednotlivců
a skupin a umožňují jim pracovat podle svých potřeb a zájmů.
Učitelé mohou navíc používat digitální přístroje ke
zdokonalenému zaznamenávání výsledků studentů pomocí
databází nebo video záznamů pozorování rozvoje dovedností.
55
Produktivní. ICT motivuje studenty i učitele k vytváření obsahu,
a přínosem je proto fakt, že úroveň a kvalita produkce je
zpravidla vysoká.
• Celoživotní. Studenti rozvíjí své učební dovednosti, ze kterých
budou těžit dlouhodobě a které jim umožní interagovat s lidmi a
myšlenkami bez omezení. Dovednost najít informace a lidi,
použít informace v kontextu, to jsou zásadní cíle učebního
procesu.
Efektivní práce učitele vyžaduje působení na několika
rovinách. Učitelé se musí zapojit do plánování a kontrolování
zkušeností založených na počítačích, aby zajistili, že studenti
reflektují a rozumí obsaženým jazykovým pojmům. Mohou použít
tyto postupy:
• Zaměřit se na konkrétní aspekty prožitků dětí se sluchovým
postižením.
• Navrhnout postupy rozvíjející potřebné dovednosti.
• Facilitovat počítačovou zpětnou vazbu.
• Pomoci zvolit nejvhodnější cesty při hledání odpovědi.
• Podpořit bádání otázkami.
• Uspořádat skupinová setkání a v jejich rámci tzv. burzy nápadů
(brainstorming).
• Děti vytváří modely jako základ pro práci jiných dětí.
• Zadávání úkolů s otevřeným koncem, kde je stanovená jen
počáteční struktura a děti samy si volí strategie pro splnění.
•
Mluvený jazyk a ICT
Jedním z hlavních cílů vzdělávacího procesu zůstává osvojení si
dovednosti sebevědomě, jasně a účelně se vyjádřit. Jazyk prostupuje
všemi oblastmi kurikula pro základní školu, představuje však také
samostatný okruh. Úkolem učitele je průběžně plánovat a vytvářet
pro děti zajímavé a nápadité situace nebo scénáře, ve kterých
rozvíjejí jednotlivé složky jazyka, vnímavost k jazyku, kompetenci a
sebevědomí pro jeho použití, kognitivní schopnosti v jazyce a
nakonec pomocí jazyka rozvíjí děti i po stránce emoční a
imaginativní.
56
ICT poskytují mnoho stimulujících příležitostí pro rozvoj jazyka.
Činnosti mohou být přizpůsobeny věku a pokročilosti studujících.
Kromě toho umožňují činnosti spolupráci a týmovou práci, která
vede ke konverzacím a diskusím mezi dětmi. Tzv. storytime
představuje pro děti příležitost zveřejnit vlastní příběhy a každodenní
zážitky širokému publiku. Děti se díky této technologii dozví něco o
vyprávění příběhů, naučí se recenzovat knihy, dělat rozhovory s
autory, pracovat s glosářem, tematickým slovníčkem a anketou. Děti
přivítají, když je jejich práce zveřejněna a mohou ji tak sdílet s
jinými dětmi, rodinou a přáteli. Práce se různí od básní po úvahy a
záznamy zážitků.
Použití digitálního fotoaparátu
Digitální fotoaparát je při výuce jazyka nedocenitelnou pomůckou
pro nesčetné možnosti, které skýtá - na prvním stupni základní školy
je to snad nejužitečnější přístroj. Děti se přirozeně zajímají o svět
kolem sebe a pomocí fotoaparátu mohou zachycovat momenty a
události v čase, které později mohou tvořit základ pro diskuse ve
třídě, např. školní výlet.
Digitální vyprávění příběhů
Digitální vyprávění příběhů (Digital Storytelling) je technologií,
která dětem umožňuje vyprávět své příběhy s přesunutím těžiště z
textu na mluvené slovo prostřednictvím audia a videa. Digitální
příběh je sérií obrázků zkombinovaných se soundtrackem a
ústředním hlasem dítěte. Děti mohou na příběhu pracovat samy nebo
ve skupinách, důraz je však vždy kladen na sdělení a vyznění
příběhu, nikoli na použité technologie. Při budování příběhu je
užitečné použít techniku tzv. storyboarding, tedy předběžné přehrání
obrázků ve sledu.
Příběhy mohou být založeny jen na textu s fotografií a audiem nebo
mohou být důmyslnější a obsahovat i soundtrack, pohyblivé obrázky
(zachycené DVD kamerou), apod. Použité digitální technologie
propojují vizuální, orální a textové prvky, přesto zůstává vyprávění
příběhů hlavně uměním komunikace. Děti se speciálními
vzdělávacími potřebami mohou z tohoto postupu velmi těžit a může
vést ke větší inkluzi a účasti na učebním procesu.
57
ICT a psaný jazyk
Psaný jazyk funguje jako externí paměť. Děti jsou mnohem
přístupnější činnostem, které vedou k zamyšlení nebo mají zvýšit
jejich povědomí o určitých jevech, pokud jsou založeny na ICT. Ještě
významnější z hlediska gramotnosti je „vyšší úroveň kognitivních
funkcí, která je vyvolána samostatnějším, kritickým postojem ke
zkušenostem, které navozuje psaný jazyk”.
Zatímco v mluvené řeči odvazujeme význam ze vzájemného
působení mluvčího, příjemce a kontextu, v psaném jazyce musí
čtenáři do značné míry usuzovat pouze ze samotného textu. Pokud
chceme, aby byl text autonomní a explicitní reprezentací
zamýšleného významu, musíme rozvíjet porozumění abstraktním
vztahům mezi jazykem a zkušeností a být ochotnější využívat
symbolický potenciál vlastní jazyku.
Gramotnost slouží jako nástroj i podnět k dosažení vyšších úrovní
analytického myšlení a formální argumentace – dovedností,
představujících jedny z klíčových sil v rozvoji civilizace, jak v
celých kulturách, tak u jejích členů. Právě v procesu psaní si je
jednotlivec nejvíce vědom symbolické funkce jazyka a potenciálu,
který má pro zachycování zkušeností, tak aby mohla být při dalším
využití zvažována, zpochybňována a modifikována.
Během procesu psaní jsou rozvíjeny ty dovednosti, které
nejvíce spojujeme s vyššími kognitivními dovednostmi. Mezi ně
patří větší povědomí o učebním procesu, v případě studia jazyků
větší metalingvistické znalosti. Při týmovém psaní je navíc rozvíjena
i sociální a pragmatická dimenze, čímž jsou vyvráceny dřívější
obavy o tom, že posun od ústního k novým médiím sebou
nevyhnutelně
přinese
sociální
odcizení
a
nedostatek
interpersonálního zapojení při šíření informací a účasti v zábavních a
výukových aktivitách.
Autonomie učitele a studujícího jsou těsně spojeny. Pokud tyto
koncepty aplikujeme na internetovou technologii pro výuku jazyků,
lze konstatovat, že některé technologie a jejich způsoby využití jsou
vhodnější než jiné. Při používání výhradně autentických
informačních zdrojů v cílovém jazyce, které nejsou interaktivní, se
ochuzujeme o širokou paletu komunikačních zdrojů, které jsou
58
dostupné. Učitelé, kteří jsou ochotní sdílet své nápady, mohou
podpořit jiné projekty. Tak pomáhají rozvíjet internetovou komunitu
jak studujících, tak i vyučujících, přičemž ani jedna není virtuální.
Očekávání spojená se zapojením ICT do výuky jazyků
• Děti dělají pokroky.
• Zvyšuje se sebevědomí dětí a také jejich vzájemná podpora,
společná zábava.
• Děti používají jazyk při vysvětlování toho, co udělaly nebo při
pomoci druhým.
• Děti se zlepšují v práci na počítači. Používají různé funkce při
hledání různých složek – příběhů.
Hodnocení školního technologického vybavení a nástrojů
Odpovězte na otázky:
• Jaká je situace ve vaší škole?
• Jste připraven/a zapojit technologie?
• Víte, jaké dovednosti v oblasti technologií má nebo potřebuje
učitelský sbor?
• Jaké vybavení používáte při výuce jazyků?
• Jak plánujete použití technologií?
• Jaký je rozpočet na nové technologie?
• Jak hodnotíte dosavadní vývoj?
Hodnocení učebního procesu
Cílem evaluace je posoudit učební materiály, organizační aspekty
výuky, kooperativní učení atd. Organizační složka učení a vyučování
se tak zrychlí a zjednoduší a vznikne prostor pro jazykové
facilitátory, kteří se mohou soustředit více na samotné žáky.
Primárním cílem výuky, která je založena na určité didaktické linii,
je prohloubit učební procesy oslovováním žáka na třech úrovních:
kognitivní, sociální a osobní. Úkolem učitele při dosahování tohoto
cíle je poskytnout konceptuální základnu pro výměnu zkušeností.
• Zpětná vazba z komentářů studentů o technologických
možnostech.
• Cíle a očekávání v oblasti studia jazyků.
• Zapracování technik vrstevnického hodnocení ve fázi klasifikace.
59
VYUŽITÍ ICT VE VÝUCE MATEMATIKY U NESLYŠÍCÍCH
DĚTÍ
Dříve než integrujeme ICT do výuky matematiky u neslyšících, je
třeba zvážit několik bodů. Informační technologie by měly být v
matematice použity tak, aby rozvíjely Národní kurikulum
matematiky Evropské Unie integrovaně a smysluplně, aby bylo v
souladu s nařízeními. Rozhodnutí, kde ICT v matematice použít, by
mělo být vedeno vašimi cíli. Diskuse s jinými uživateli ICT u
neslyšících ve výuce matematiky i jiných předmětů pomůže učiteli
dojít k vlastnímu praktickému řešení. Je důležité promluvit s výrobci
softwaru a požádat je, aby nabídli zdarma volný software pro
otestování, dříve než bude rozhodnuto o koupi. O softwaru byste
měli také zjistit co nejvíce informací, než se definitivně rozhodnete
použít jej ve výuce matematiky.
Neslyšící student matematiky nemá kvůli svému postižení žádný
první jazyk. Z tohoto důvodu by při výuce matematiky u neslyšících
měl učitel používat metody jako při výuce nového jazyka. Neslyšící
děti se liší co do stupně hluchoty, proto budou také reagovat na
výukové metody velmi rozdílně. Z toho důvodu by mělo být využito
mnoho různých ICT metod a možností, aby se tak řešily problémy, se
kterými se mohou jednotliví studenti v matematice potýkat. Nyní
popíšeme dostupný software a hardware:
•
Komunikace. Neslyšící studenti mají problémy s komunikací
mezi sebou i s ostatními studenty, díky spolupráci na ICT úkolu v
matematice však mohou rozšířit použití rozvinutého
matematického jazyka i souvisejících matematických pojmů,
naplánovat a dokončit práci. Kromě toho je komunikace součástí
sociálního, emočního a kognitivního rozvoje studentů. ICT
software jako webový prohlížeč pro navigaci na Internetu, emailový software pro komunikaci s přáteli, software pro tzv.
rychlé zprávy, software propojený s mobilními telefony,
videotelefony a videokonferencemi, diskusními místnostmi a
60
diskusními fóry o matematice zlepší neslyšícím studentům
možnosti komunikace.
•
•
•
•
•
Matematický software pro začátečníky může být použit při
rozvíjení početních dovedností a upevňování náročných pojmů.
Je vhodný z toho důvodu, že nedoslýchaví studenti si obtížně
osvojují jazykové dovednosti. Jelikož se matematika vyučuje v
kontextu určitého jazyka, pojmy by měly být zaváděny už v rané
fázi. Software volíme tak, aby nebyl příliš závislý na zvuku.
Software zaměřený na předměty jako je matematika nabízí řešení
problémů, zácvikové programy a procvičování, stejně jako
simulace.
Použití softwaru ve znakové řeči navrženého speciálně pro
matematiku.
Textový editor umožní neslyšícímu studentovi splnit zadání z
matematiky.
Díky multimediálním prezentacím kombinujícím text, obrázky,
video a animace mohou studenti experimentovat s čísly a jinými
aritmetickými operacemi. Dva nejčastější výukové softwarové
nástroje jsou Power Point a Hyper studio. Software byl navržen
ve Spojených státech a je založen na Americké znakové řeči, jak
ukazuje obrázek níže.
Hardware
Tento hardware lze připojit k počítači pro zdokonalení výuky
matematiky u neslyšících nebo nedoslýchavých dětí:
•
Skener: využíván pro načítání obrázků, čísel, textové grafiky
a kreseb.
•
Digitální fotoaparát: pomáhá při práci na projektech, rozvíjí
početní dovednosti i čtení a psaní.
•
Digitální video kamera: dá se použít v hodinách matematiky,
matematické znakové řeči, hodinách mluvení atd.
•
Tiskárna: pro vytváření materiálů vysoké kvality.
•
Mobilní telefony: pro psaní zpráv. Jsou vhodné z toho
důvodu, že díky nim budou nedoslýchaví studenti moci
diskutovat a vyměňovat si názory s ostatními svými vrstevníky.
61
•
•
•
Videotelefony a video konference: umožňují obousměrnou,
synchronní audiovizuální komunikaci na dálku. Výuka
matematiky pro neslyšící i slyšící tak může probíhat přímo ve
znakové řeči nebo prostřednictvím tlumočníka na určitém místě,
na národní nebo mezinárodní úrovni.
Pomůcky pro neslyšící jako např. indukční smyčky.
Osobní pomůcky pro neslyšící jako televizní nebo video
zesilovače.
62
ETICKÉ ASPEKTY VYUŽÍVÁNÍ MODERNÍCH
TECHNOLOGIÍ VE VÝUCE A UČENÍ
Profesionální etika
Existuje několik odnoží aplikované etiky, které se zaměřují na etické
problémy různých profesí, např. obchodní etika, lékařská etika,
novinářská etika, inženýrská etika, muzejní a právnická etika.
Technologické a environmentální obory zase zkoumají účinky a
dopady nových technologií nebo projektů na přírodu a společnost.
Všechna tato odvětví řeší podobné problémy, které vznikají v rámci
etického kodexu dané profese a stanovují svou zodpovědnost vůči
veřejnosti, např. chránit její přírodní bohatství nebo splňovat
očekávání poctivého jednání a ochrany soukromí.
Etika používání moderních technologií pojednává o tom, jak se
správně chovat při používání moderních technologií.
Etika v klasickém smyslu slova odkazuje k pravidlům a normám,
které řídí chování jednotlivce ve vztahu k ostatním. S rozšířením
technologií a počítačů je zřejmé, že problémy, které odedávna
sužovaly obchodní styk a chování, budou přetrvávat. Nové médium
může dokonce vyvolávat další problémy. Jinými slovy, od vzniku
Internetu se změnila i definice etiky. Objevil se nový typ etiky zvaný
počítačová etika, která se zabývá normami chování souvisejícími s
počítači.
Počítačová etika je potřebná z těchto důvodů:
• rozmach Internetu otevřel nové právní otázky
• objevují se nové otázky, které nelze zodpovědět pomocí
starých zákonů
• tradiční zákony jsou v tomto světě již zastaralé
• Internet a počítače by měly podléhat ucelenému systému
zákonů
63
V počítačové etice se dnes objevují tři palčivé otázky. Jsou to:
autorská práva, soukromí a cenzura.
Mnoho lidí má špatnou zkušenost se lživými emaily (scams), které
slibují, že z Vás udělají milionáře. Jedná se vlastně o stejný princip
jako u pyramidové hry, která funguje prostřednictvím telefonu nebo
pošty, ale žádný zákon ho na jistý čas nepokryl. Kvůli hromadným
emailům se také rychleji rozšířily městské legendy a vyvolaly obavy
z některých potravinářských a lékárenských výrobků. Tyto zprávy
jen zahlcují emailové systémy a uživatele a zdají se být
nezadržitelné. Někteří inzerenti také zasílají nevyžádané reklamy,
tzv. spamy.
Autorské právo
Autorská práva neboli copyright zajišťují právní ochranu proti
kopírování originálních výtvorů, což mohou být tištěná nebo
fotograficky či elektronicky uložená slova, hudba, výtvarné umění a
múzická umění. Cílem copyrightu není jen chránit práva, ale také
stanovit pravidla pro to, které kopie nebo části díla mohou být široce
dostupné. Copyright zasahuje i elektronickou podobu těchto děl,
ačkoli zákony o nových elektronických kopiích v indexu
vyhledávače a vyrovnávací paměti prohlížeče musí být ještě
upraveny. Autorská práva existují na jakékoli originální dílo od
momentu publikování, ať je formálně registrováno či nikoli a
dokonce i v případě, kdy dílo nenese žádnou značku copyrightu.
Copyright zřejmě platí i na veřejných vývěskách jako je e-mail,
vzkazovník, diskusní skupina, ovšem zákon nebyl v těchto oblastech
zatím dobře otestován. Autorská práv jsou respektována ve většině
zemí světa.
Počítačová komunikace
Elektronická pošta (e-mail) je používána pro výměnu zpráv mezi
jednotlivci kdekoli na světě.
Mailing lists neboli e-mailové konference používají email pro
vytvoření diskusního fóra, spolupráci mezi skupinami lidí, kteří se
zapojí. Mohou vzniknout pro nejrůznější aktivity od pořádání
elektronických schůzek až po registraci na konferenci.
64
Usenet je internetový nástroj, který umožňuje vytvářet, číst a
přispívat do mezinárodních diskusních skupin organizovaných kolem
konkrétního tématu, od závažnějších po bizarní názory a banální
klábosení.
Počítačové konference umožňují malým skupinkám lidí pořádat
diskuse zanecháváním vzkazů v počítačovém systému. Jednotliví
členové skupiny se připojují do systému v čase, který jim vyhovuje a
čtou a odpovídají na zprávy. Počítačové konference jsou běžně
používány jako podpora výuky.
Při video konferenci se zase malé skupiny lidí setkávají k diskusi v
reálném čase. Mohou se vidět a slyšet a mohou také sdílet data či
jinak spolupracovat za použití počítačového softwaru.
E-mailové zprávy
E-mailové zprávy se skládají ze dvou základních částí, nadpisu a těla
textu.
• Nadpis obsahuje kontrolní informace, tj. od koho,
komu, datum a předmět zprávy
• tělo textu obsahuje samotný text zprávy
Je úkolem učitelů, aby se sami naučili psát zprávy správně a následně
to naučili i své žáky.
Zde je několik tipů, nad čím se zamyslet, než odešleme zprávu.
Uvědomte si přesně, co chcete sdělit!
Pamatujte, že e-mail slouží pro rychlé odesílání zpráv tak, aby si je
adresáti mohli okamžitě přečíst a reagovat. Buďte věcní, aniž byste
zapomněli něco podstatného a nezacházejte do zbytečných detailů.
Buďte konkrétní!
Používejte velká a malá písmena standardně. Jednou z
nejčastějších chyb při psaní e-mailových zpráv je, že odesilatelé
používají velká písmena v domnění, že tak více zaujmou. V jistém
smyslu to tak je, ale byla by to asi nežádoucí pozornost, kterou byste
získali. Zkuste napsat velkými písmeny jeden odstavec a dejte ho
někomu přečíst. Co myslíte, že vám na to poví? Dokáže ho přečíst
bez problémů? Adresát takové zprávy bude dost možná ignorovat
váš e-mail, protože číst velká písmena je poměrně náročné. Dalším
65
důvodem je to, že použití velkých písmen může působit výhružně či
rozzlobeně. Skoro jako byste adresátovi sdělovali: „Přečti si to, nebo
uvidíš!”.
Používejte správně a přiměřeně předmět zprávy. Předmět zprávy
by měl být stručný, aby se podle něj dalo usuzovat na obsah zprávy.
Nikdy nenechávejte políčko prázdné. Před odesláním zprávy si
ověřte, že jste ho vyplnili!
Rozhodně
buďte
zdvořilí.
Vždy
začněte
pozdravem
„Vážená/Vážený paní/pane“ a rozlučte se „S pozdravem” nebo i
méně formálně, pokud je zpráva pro vaše kolegy nebo někoho
blízkého.
Pokud chcete v textu něco zdůraznit, použijte některý z těchto
obvyklých způsobů:
4. určitou pasáž můžete zdůraznit podtržením (podobně jako
tučným písmem)
5. *hvězdičkami* můžete část textu zvýraznit (podobně jako
kurzívou)
6. VELKÝMI PÍSMENY docílíte opravdu velkého důrazu (ovšem
pozor, zprávy napsané výhradně nebo téměř celé velkými
písmeny působí, jako byste křičeli!)
7. „smajlíky” jsou výrazy tváře vytvořené pouze s pomocí
klávesnice, které mají předat náladu nebo záměr pisatele (šťastný,
smutný).
Dbejte na gramatiku, pravopis a interpunkci. V některých
jazycích se můžete v gramatice a interpunkci dopustit hrubých chyb.
Vždy své chyby opravte před odesláním zprávy – špatně napsaná
zpráva s pravopisnými a gramatickými chybami udělá na adresáta
špatný dojem, zvláště pokud píšete někomu úředně.
Dávejte si pozor při citacích z jiných zpráv, zvláště pokud
odpovídáte na zprávu z Usenetu nebo Mailing listu - ostatní ze
skupiny pravděpodobně viděli původní zprávu a nebudou mít zájem
číst ji celou znovu, je také možné, že jste pochopili informace jinak
než ostatní.
66
Nezapomeňte se podepsat.
Pokud píšete v angličtině, snažte se psát jednoduše. Ne všichni
adresáti jsou rodilými mluvčími, proto zvolte raději tzv. global
English.
Pokud možno, vyhněte se:
• slangu, ustáleným frázím a vtipům
• frázovým slovesům
• záporům
Ty mohou čtenáře zmást.
Vyhněte se záporům. Kladné otázky a výroky jsou srozumitelnější
než záporné.
Přeposílání a přílohy
Někteří lidé se v přeposílání vyžívají. Pokud je zpráva důležitá a
nebyla všem zainteresovaným doručena, pak ji jistě přepošlete.
Pokud ale přeposíláte jen vtipy nebo jiné nepracovní zprávy, zřejmě
mrháte svým časem. Najděte si něco lepšího na práci, když nevíte co
se svým časem. Pokud přepošlete zprávu jednou za čas, je to v
pořádku, pokud se z toho ale stane zvyk, popřemýšlejte o tom!
Pokud píšete zprávu, ve které popisujete určitý postup nebo
detaily, použijte pro psaní Microsoft Word a potom dokument
pošlete jako přílohu ke zprávě. Naučte se, jak posílat přílohy na
vašem e-mailu. Přílohy nemíchejte.
Vyhledávání informací na webu
Existují tři základní způsoby, jak na Internetu vyhledávat informace:
brouzdání, adresáře webových stránek a vyhledávače.
Brouzdání na webu je velmi jednoduché a zábavné, někdy nečekaně
najdete zajímavý materiál pro praktické využití, jindy ale zase
promarníte spoustu času. Zkuste tedy použít konkrétní stránku, např.
univerzity nebo pedagogické fakulty, pokud hledáte určitý program.
Můžete využít tlačítko „O krok zpět”, abyste mapovali svůj pohyb,
soustřeďte se na to, co hledáte, nenechte se rozptýlit jinými
zajímavými objevy.
Adresář webových stránek vám bude užitečný, pokud hledáte
informace o širším problému, musíte však postupovat logicky.
67
Internetové vyhledávače jsou vhodné, pokud hledáte něco
konkrétního. Fungují tak, že do nich zadáte klíčová slova definující
váš problém.
Vyhledávání informací vyžaduje trpělivost, logiku, poznámky,
konkrétnost. A to je to, co se musíme naučit.
Nezapomeňte citovat své zdroje, zvlášť pokud připravujete materiál
pro prezentaci, článek, zprávu nebo projekt. Vytváření bibliografie
chce trpělivost a důslednost. Pokud chcete bibliografii vytvářet
online, použijte nástroj nazvaný Noodlebib.
Je důležité vědět, jak psát odkazy na použitou literaturu.
Tři hlavní typy elektronických zdrojů jsou:
• webové stránky
• ucelené práce (zprávy, výzkumné zprávy, online knihy)
• články z periodik jako jsou odborné časopisy nebo noviny
Následující tipy vám pomohou správě uvést odkazy.
Buďte co nejkonkrétnější
Samotné množství materiálu na Internetu někdy znemožňuje
vytváření užitečných referencí. Pravidlo číslo jedna zní: buďte co
nejkonkrétnější. Pamatujte, že účelem odkazu je zprostředkovat
čtenářům určitou stránku nebo dokument. Předkládáme dva příklady,
které uvádí American Psychological Association (APA) a Write
Group style.
Webová stránka (APA)
Write Group Limited. (2003). StyleWriter. Retrieved May 20th,
2003, from http://www.write.co.nz/mainsite/StyleWriter.html
Webová stránka (Write Group)
Write Group Limited. StyleWriter. 2003. Retrieved from
http://www.write.co.nz/mainsite/StyleWriter.html (20 May 2003)
Článek na webové stránce (APA)
Write Group Limited. (2003). How to write references for Internet
pages and online resources. Free stuff. Retrieved May 20th, 2003,
from
68
http://www.write.co.nz/mainsite/HowToWriteReferencesForInternet
PagesAndOnlineResou.html
Článek na webové stránce (Write Group)
Write Group Limited. 'How to write references for Internet pages and
online resources.' Free Stuff. (2003). Retrieved from
http://www.write.co.nz/mainsite/HowToWriteReferencesForInternet
PagesAndOnlineResou.html (20 May 2003)
Buďte důslední
Musíte uvést stejné klíčové prvky a seřadit je také stejně, jako by šlo
o tištěné zdroje. Jak přesně to bude vypadat, to záleží na stylu, který
si pro odkazování zvolíte.
Nezapomeňte na tyto dva rozdíly
Internetové zdroje se od tištěných liší ve dvou ohledech.
• Internetové zdroje by měly obsahovat dva údaje – datum, kdy
byla stránky naposledy aktualizována (pokud možno) a datum
přístupu na stránku
• Internetové zdroje by měly obsahovat tzv. URL (Uniform
Resource Locator – internetová adresa), které ukazuje, kde
jste dokument čerpali.
Uveďte co nejvíce z těchto prvků
Autor
Uveďte autora/autory a/nebo redaktory tak jako v tištěných citacích
Datum vydání nebo revidování
U kompletních prací nebo periodik to bude datum vydání, u
webových stránek datum posledních úprav. Datum se většinou
objevuje na konci stránky. Pokud uvedeno není, napište 'n.d.'.
Název dokumentu
Název i podnázvy uveďte jako u tištěných citací. Může se jednat o
název článku nebo kapitoly. Pokud není uveden autor nebo redaktor,
začněte názvem.
69
Název celého díla
Může se jednat o název knihy nebo periodika. Použijte kurzívu.
Informace o vydání
U periodik to bude ročník, číslo a (případně) čísla stránek
Datum přístupu
Tento prvek bude záviset na celkovém stylu psaní odkazů, je však
důležité uvést datum, kdy jste dokument na Internetu otevřeli.
URL – internetová adresa
Nejlepší způsob jak se ujistit, že jste URL uvedli správně, je
zkopírovat a vložit ho přímo do dokumentu z adresního řádku. Pokud
musíte zalomit dlouhé URL přes řádek, udělejte to pomocí pomlčky
nebo mezi dvěma částmi. Na konci URL nepřidávejte interpunkci.
Nezapomínejme na autorská práva
Autorská práva neboli copyright jsou souborem exkluzivních práv,
která upravují používání určitých myšlenek nebo informací a jejich
vyjádření. Zjednodušeně řečeno jde doslova o „práva kopírovat”
původní díla. Většinou jsou tato práva poskytována na omezenou
dobu.
Symbolem pro copyright je "©". Přestože nebylo písmeno C v
kroužku nikdy právně uznáno jako symbol autorského práva, běžně
se v tomto významu používá.
Autorské právo se objevuje v nejrůznějších tvůrčích, intelektuálních
nebo uměleckých podobách či „dílech”. Patří mezi ně básně,
studentské a vědecké práce, divadelní hry a jiná literární díla, filmy,
choreografie (tanec, balet, apod.), hudební kompozice, audio
nahrávky, malby, kresby, sochy, fotografie, software, rádiové a
televizní vysílání živých a jiných vystoupení, a podle některých
jurisdikcí i průmyslový design. Design nebo průmyslový design
mohou být pod některými jurisdikcemi podřízeny jednomu nebo
několika zákonům. Autorské právo patří do zákonů tzv. duševního
vlastnictví
Zákon o autorském právu se zabývá pouze formou nebo způsobem,
jakým byly myšlenky nebo informace podány, „formou objektivního
vyjádření”. Nebyl vytvořen ani zamýšlen s tím, aby chránil samotnou
70
myšlenku, koncept, fakta, styly nebo techniky, které mohou být v
chráněném díle obsaženy, nebo které mohou reprezentovat. Ve
většině jurisdikcí dává autorský zákon prostor pro satirické nebo
interpretační zpracování, které může samo podléhat autorskému
právu. Jiné zákony stanovují omezení na reprodukování nebo použití
tam, kde nesahá copyright – jako jsou obchodní značky a patenty.
Autorské zákony byly v některých zemích standardizovány
mezinárodními úmluvami jako je Bernská úmluva a jsou od
členských států vyžadována mezinárodními organizacemi jako je
Evropská Unie nebo Světová obchodní organizace.
Bernská úmluva z roku 1886 poprvé stanovila uznání autorského
práva mezi suverénními státy, nikoli jen bilaterálně. Podle Bernské
úmluvy není třeba autorská práva u tvůrčích děl uplatňovat nebo
vyhlašovat, dílo je chráněno automaticky již v momentu vzniku,
autor se nemusí nikde registrovat ani o právo žádat. Jakmile je dílo
“ustanoveno”, tj. napsáno nebo zaznamenáno na fyzické médium,
autor je automaticky oprávněn uplatnit své právo na dílo, jakákoli
díla odvozená, pokud se jich sám nezřekne nebo práva nevyprchají.
Díky Bernské úmluvě se dostává zahraničním autorům stejného
zacházení jako domácím a to ve kterékoli zemi připojené k úmluvě.
Velká Británie například podepsala úmluvu v roce 1887, ovšem
významné části zavedla až v roce 1988, kdy byl přijat Zákon o
autorském právu, designu a patentech.
Spojené státy podepsaly Bernskou úmluvu až v roce 1989.
Nařízení Bernské úmluvy jsou včleněna do dohody Světové
obchodní organizace TRIPS, čímž se Bernská úmluva stala prakticky
celosvětovou.
Většinou musí dílo splňovat minimální standardy originality, aby se
pro autorské právo kvalifikovalo a právo vyprchá po dané době
(některé jurisdikce ho však povolují prodloužit).
Velmi jednoduchou definici předkládají zákony Spojených států.
Autorské právo je způsob ochrany poskytovaný zákony Spojených
států autorům „původních autorských děl” včetně literárních,
dramatických, hudebních, výtvarných, architektonických a dalších
intelektuálních děl.
71
***Tato ochrana je poskytována pro vydaná i nevydaná díla.
Materiál z „veřejné sféry” je duševním vlastnictvím, které nepodléhá
autorským zákonům.
Co je plagiátorství?
Plagiátorství je krádež a rozšiřování myšlenek, slov a jiného
duševního vlastnictví vydávaného za vlastní dílo. Např. používání
slov někoho jiného ve vědeckém článku bez uvedení zdroje je
plagiátorský čin.
Netiketa, (z „network etiquette“), je dohoda na elektronických
fórech (Usenet, mailing lists, chat a na Internetových fórech) pro
usnadnění efektivní interakce.
Netiketa pochází ještě z dob před Internetem, kdy byly nejčastěji
používány textové elektronické zprávy, Telnet, Usenet, Gopher,
Wais a ftp to převážně výzkumnými a vzdělávacími institucemi.
AUTORSKÁ PRÁVA NA INTERNETU:
Jedna ze známých pověr kolujících v rámci internetové kultury je ta,
že všechny materiály uveřejněné na Internetu jsou od copyrightu
osvobozené nebo vstupují do veřejné sféry. Tak to ale není.
Materiály jsou chráněny od okamžiku jejich vytvoření nebo
ustanovení ve hmatatelné podobě, i když jejich vyvěšení na Internetu
může za určitých okolností vést k oprávnění pro použití jinde nebo za
jiných okolností.
Normálním stavem všech děl, pokud jejich copyright nevyprchal
nebo nejsou umístěny do veřejné sféry, je ochrana autorskými právy.
Co znamená ochrana autorských práv?
Vlastníci autorských práv mohou zabránit (nebo povolit) kopírování
a přepracování svého díla a jeho uložení na jakékoli elektronické
médium. To se vztahuje na každou situaci během přístupu na
Internetu (včetně vyrábění dočasných nebo neplánovaných kopií při
používání díla), rozšiřování, stahování, brouzdání (čtení) a tištění děl
z Internetu.
72
Co je autorskými právy chráněno?
Téměř všechno, co je na Internetu vyvěšeno, může být chráněno
autorským právem, pokud autor není více než sedmdesát let po smrti
(a i v tom případě je možné, že platí autorská práva na kompilaci a
redakci materiálu).
Díla jsou chráněna od okamžiku, kdy vzniknou napsáním nebo
zaznamenáním či ustanovením jiným způsobem.
Autorská práva nezahrnují registraci. Není vyžadováno ani oznámení
copyrightu, přestože uvedení jména držitele autorského práva slouží
jako varování pro uživatele.
Stejně jako jsou v tištěném světě chráněny osobní dopisy, jsou v
počítačovém světě chráněny e-maily.
Pod ochranu spadají i webové stránky a jejich obsah, témata
diskusních skupin a jejich obsah atd.
Hlavní ponaučení tedy je, že při přípravě materiálů do výuky je třeba
vycházet ze stejných předpokladů jako u tištěných textů nebo
audiovizuálních produkcí. Jinými slovy, je třeba si uvědomit, že při
práci s materiály na Internetu pro jiné účely než čtení na obrazovce
bude potřeba oficiální povolení, pokud ovšem nejsou dostupné pod
licencí (explicitní nebo implicitní) nebo nepodléhají ustanovením
Spravedlivého jednání (Fair Dealing), které platí pro jiná média.
Je rozumné si myslet, že když je materiál přístupný, je také
povoleno jej kopírovat?
Tento argument je poměrně častý. Nikdo by prý nemohl očekávat, že
materiály uveřejněné na Internetu zůstanou nedotčeny. Nejen že
kopírování a šíření nemůžeme zabránit – dokonce se s ním počítá.
Obecně se předpokládá, že když je materiál dostupný na Internetu
nebo WWW, je také povoleno jej minimálně číst. Ovšem i toto
předpokládané oprávnění vychází z autorského práva.
Autorské právo se vztahuje, nebo by se mohlo vztahovat, na všechny
následujících činností, které by mohly být zajímavé pro týmy
připravující kurzy na Internetu:
•
stahování materiálů z webových stránek;
73
vytváření odkazů, které studenty zavedou ze stránek vlastní
instituce přímo na jiné relevantní stránky jiných organizací;
•
kolování zápisů z diskusních skupin;
•
ukládání mailů v archivu
Při každé z těchto činností dochází ke kopírování a elektronickému
ukládání děl, na která se vztahuje autorské právo.
•
JAK MŮŽEME NA INTERNETU PRACOVAT LEGÁLNĚ?
Legálně kopírovat můžeme dvěma způsoby:
• s oprávněním od vlastníka autorského práva
• podle ustanovení Spravedlivého jednání (Fair Dealing), které
určité úkony povoluje
Oprávnění
Existují dva druhy oprávnění:
•
•
explicitní oprávnění, které je vyvěšeno na domovské stránce a
kde je uvedeno, jak lze nebo nelze s obsahem nakládat
implicitní oprávnění lze vyvodit z kontextu, ve kterém je
materiál zpřístupněn
Spravedlivé jednání (Fair Dealing)
Spravedlivé jednání je založeno na výjimkách z autorského práva,
které se vztahují na většinu úkonů, při kterých není třeba žádat o
povolení vlastníky autorských práv (reprodukování díla pro recenzní
účely, kritiky, kopírování pro samostudium, zadávání zkoušek,
domácích úkolů apod.)
Internet a autorské právo
Co konkrétně je na www chráněno?
Originální podkladový design webové stránky a jejího obsahu
včetně:
• odkazů
• originálního textu
• grafiky
• audia
74
• videa
• html, vrml a jiných původních sekvencí
• seznam webových stránek zkompilovaný jednotlivcem nebo
organizací
• všechny ostatní původní prvky, které vytváří originální
materiál
Mnohé aspekty a otázky týkající se autorského práva a Internetu
nejsou stále vyřešeny. Tyto informace mají sloužit jako průvodce,
který by vás měl uchránit porušení autorských práv a plagiátorství.
Pokud máte o používání různých položek stále pochybnosti,
odkazujeme na oficiální pravidla copyrightu.
Můžete vytvořit webové stránky pro sebe nebo svou třídu
Pokud jste se rozhodli vytvořit si webové stránky, musíte si vše
dobře naplánovat. Je třeba zamyslet se nad designem i obsahem.
Můžete stránky použít jako výukový materiál pro žáky, pak ale jazyk
musí být srozumitelný a rozvržení stránek přehledné.
Je dobré s dětmi na přípravě stránek spolupracovat, aby byly
přiměřené jejich věku. Na stránkách můžete vyvěšovat různá
oznámení, doplňující materiál do výuky, úkoly dle pokročilosti apod.
Nezapomeňte ale, že web je dynamické médium.
Při vytváření webových stránek MŮŽETE:
•
•
Zadat odkazy na jiné stránky (Pozor, někteří jednotlivci a
organizace mají specifické požadavky, pokud na ně
odkazujete. Dobře si stránky prohlédněte, jestli podobná
omezení nenajdete. Je dobré požádat o povolení. Pokud
citujete nebo parafrázujete materiál z cizího zdroje, musíte ho
uvést stejně jako při psaní vědeckých prací. Rozsah citací je
omezený.)
Použít volně dostupnou grafiku, pokud je inzerována jako
"free".
75
Při vytváření webových stránek NEMŮŽETE:
• Uveřejnit na svých stránkách obsah jiných stránek
• Kopírovat a skládat informace dohromady z různých
Internetových zdrojů a vytvářet tak „svůj vlastní” dokument.
(Můžete citovat nebo parafrázovat v omezeném rozsahu,
pokud původní zdroj uvedete včetně jeho adresy. Stejná
zásada samozřejmě platí pro tištěné zdroje.)
• Vkládat bez dovolení do svých dokumentů elektronický
materiál jiných osob, např. e-mail.
• Měnit kontext nebo upravovat něčí digitální korespondenci
způsobem, který mění původní význam.
• Kopírovat a vkládat něčí seznam literatury na vlastní webové
stránky.
• Kopírovat a vkládat loga, ikony a jinou grafiku z webových
stránek na vlastní stránku (pokud není jednoznačně
inzerovaná jako "freeware." Shareware (sdílený materiál)
není zadarmo. Některé organizace vám rády povolí použít
jejich logo, neboť je to reklama zadarmo, ovšem budou chtít
vědět, kdo o ně žádá. Nemusí schválit jakoukoli stránku, na
které se jejich logo má objevit.
Počítačové hry
Hry, které jsou u aktivních uživatelů ICT dobře známé a oblíbené,
mají také své plusy a mínusy. Mohou být zařazeny téměř do všech
oblastí školního kurikula, od matematiky přes jazyky a společenské
vědy.
Hry rozvíjejí tvořivost, interakci, sebekázeň, respektování pravidel,
autonomii, vyplňování instrukcí, trpělivost a přesnost. Mimo to hry
probouzí další zájem o ICT, využití jeho možností. Obsah a forma
her musí být v souladu s věkem uživatelů. Ve výukových a učebních
procesech musí hry doplňovat učivo, mohou být ale také využity pro
odreagování po závažném a náročném úkole. Každá hra má svůj
začátek a konec. Úkolem učitele je stanovit pro hraní her určitá
pravidla.
76
Nevýhody počítačových her
Ne vždy mohou být vyučující a rodiče s dětmi a dohlížet na to, jaké
hry hrají, je však nezbytné, aby rodiče nenechali děti hrát cokoli. Je
dobré, když si rodiče po hře s dítětem popovídají o tom, co hrálo a co
mu hra přinesla. Hry jsou speciální případ, protože je děti hrají
převážně doma, přesto mohou učitelé ve spolupráci s rodiči vytvořit
určitá pravidla. Pokud se jedná o dítě se speciálními potřebami, měl
by na stanovení pravidel spolupracovat i dětský lékař. Děti s
poruchami sluchu získávají velké množství informací zrakem, oči
jsou pak ale unavené, může se objevit bolest hlavy, dítě se stává
nervóznějším.
Pokud mluvíme o počítačových hrách, většinou máme na mysli
nepsaná pravidla, která jdou ruku v ruce s etikou práce učitele.
Patří mezi učitelovy úkoly ve spolupráci s rodiči dohlížet na hraní
počítačových her. Pohovor s rodiči by mohl pomoci zavést doma
hrací kulturu. Společně s rodiči můžete vytvořit Rady pro rodiče, jak
zajistit bezpečnost na Internetu – jak zajistit bezpečnost na Internetu
pro děti. Na začátku je užitečné seznámit rodiče se statistikou.
Rady pro rodiče, jak zajistit bezpečnost na Internetu. Obecná
pravidla pro zajištění bezpečnosti na Internetu:
• Zajímejte se o Internet.
• Dokonce i když nemáte počítač, je dobré se o Internet
zajímat, protože vaše dítě na něj může mít přístup jinde.
• Stanovte pravidlo pro Internet a povolte jen určité stránky a
určité časy.
• Instalujte počítač v otevřeném prostoru, kde na něj vidíte.
• Kontrolujte, které stránky vaše dítě navštěvuje.
• Zablokujte stránky, kam by vaše dítě nemělo chodit.
• Vytvořte složku v záložkách, kam dítě může uložit své
oblíbené stránky.
• Nevyvěšujte na Internetu fotku svého dítěte.
• Řekněte svým dětem, aby neudávaly žádné informace o sobě
ani členech rodiny.
• Naučte děti, aby se vám svěřily, pokud po nich někdo žádá
osobní informace.
77
Řekněte svým dětem, že mluvit s cizím člověkem na
Internetu je jako mluvit s ním někde venku.
Pokud vašemu dítěti telefonuje cizí člověk, řekněte mu, že se vám s
tím musí svěřit. Děti by také měly vědět, že pokud na Internetu na
něco narazí, nebudou za to potrestány. Pokud cítí, že budou mít
problémy a něco jim zakážete, nebudou vám ochotně sdělovat, když
na obrazovce něco „vyskočí”! Řeknou vám jen to, o čem si myslí, že
vám nevadí.
Řekněte svým dětem, aby vás okamžitě informovaly, pokud je někdo
na Internetu obtěžuje.
•
Zde jsou rady, jak chránit vaše dítě na sociálních webových
stránkách:
• Dovolte jim vyvěšovat jen obrázky, které jako rodiče/pečovatelé
schvalujete – cokoli příliš sexy na to, abyste to nechali kolovat
při nedělním obědě, by se na Internet nemělo dostat. Také by
neměly poskytovat fotky, na kterých je možno identifikovat
školu, do které chodí, protože tak by je někdo mohl najít.
• Řekněte svým dětem, aby na svých stránkách nevyvěšovaly svá
telefonní čísla ani e-mailové adresy.
• Upravte dětem nastavení jejich účtu tak, aby jim pouze vybraní
kamarádi mohli posílat rychlé zprávy (např. ICQ). Tím
nenarušíte jejich společenský život (další známí s nimi mohou
textovat), pouze nebudou obtěžováni přes službu rychlých zpráv
(Instant Messenger).
• Zkontrolujte, zda vaše dítě na nastavení své sociální webové
stránky zvolilo možnost zablokování přeposílání fotografií – tím
se zabrání šíření fotek z jejich domovské stránky do celého světa
bez souhlasu.
• Přesvědčte děti, aby na sebe na svém blogu moc
neprozrazovaly. Pokud budou přátelé potřebovat adresu večírku,
kam se chystají, mohou zavolat a nemusí se o tom dočíst na
stránkách.
• Poproste je, aby vás seznámily se svou sociální webovou
stránkou – když se zapojíte a postavíte je do role autority, rádi se
podělí o své zkušenosti.
78
Existuje určitý kodex o chování na společenských webových
stránkách a webovém chatu. Stránka
http://www.rediff.com/money/2003/aug/07betterlife1.htm vás
dovede k informacím o webovém chatu.
Pro děti a dospělé
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Nikdy neprozrazujte své příjmení.
Nikdy neuvádějte v přezdívce svůj věk, např. Sameer14.
Nikdy neuvádějte svou adresu, dokonce ani město, kde
bydlíte.
Nikdy nedávejte nikomu své telefonní číslo, ani neslibujte, že
zavoláte.
Dejte si velký pozor, pokud se vás někdo bude ptát na váš věk
hned potom, co jste se seznámili.
Nepřijímejte od lidí, které neznáte, žádné soubory.
Nedávejte nikomu, koho neznáte, svoji fotografii.
Nikdy si nedomlouvejte schůzku s někým, s kým jste se
poznali na chatu, pokud nepůjdete s dospělým, kterému
důvěřujete, jako s mámou nebo tátou.
Pokud z někoho dostáváte strach, oznamte to správci diskuse.
Nevěřte nikomu, kdo říká: “Jediná etika na síti je to, co vám
projde.” Pokud narazíte na morální dilema v kybernetickém
prostoru, zamyslete se nad zásadami, kterými se řídíte v běžném
životě. Je dobrá šance, že najdete odpověď.
Řiďte se pravidly slušného chování tak jako v běžném životě.
Jak se seznámit s pravidly chování v online diskusních
místnostech
Online diskusní místnosti poskytují digitální prostor, ve kterém se
uživatelé mohou zapojit do sociálních webových systémů účastí v
diskusích na konkrétní témata. Na rozdíl od jiných metod online
komunikace jsou diskusní místnosti většinou monitorovány ve
79
skutečném čase vyškolenými zaměstnanci, kteří dohlíží na
dodržování protokolu nebo servisních požadavků. Předpokládá se
však, že všichni uživatelé se seznámí a budou dodržovat pravidla
chování, kterým se souhrnně říká „Netiketa”.
Seznamte se s pravidly konkrétních diskusních místností
Krok 1
Seznamte se s pokyny pro účast v diskusních místnostech na
webových stránkách poskytovatele. Tato pravidla jsou obvykle
označovaná jako TOS (servisní požadavky).
Krok 2
Pokud na stránkách, kde je diskusní místnost umístěna, nejsou
servisní požadavky uvedeny, řiďte se pravidly z internetové
bezpečnosti. Více informací je dostupných na stránkách
CyberAngels (viz. odkazy níže).
Vyhněte se častým chybám v diskusních místnostech
Krok 1
Nepoužívejte ve zprávě do diskusní místnosti výhradně velká
písmena, protože ta jsou považována za “křičení” a rozptylují ostatní
uživatele.
Krok 2
Nepoužívejte hrubé výrazy.
Krok 3
Zdržte se reakcí na něčí nepřiměřené chování. Tomuto počínání se
říká “flaming” (vzplanutí) a jen situaci zhoršuje.
Krok 4
Hlídejte si své soukromí a respektujte soukromí ostatních. Nikdy
neudávejte své osobní údaje (jako skutečné jméno a adresu), ani to
nevyžadujte od ostatních.
Krok 5
Uvědomte si, že komunikace v diskusní místnosti postrádá určité
znaky, které pomáhají při interpretaci, jako je intonace a řeč těla. Při
dodržování pravidel chování diskusní místnosti bude lépe pochopen
význam i záměr sdělení.
80
Soukromí a bezpečnost
Soukromí a bezpečnost jsou pro učitele, žáky a rodiče velmi důležité.
Zde jsou některé rady, jak soukromí hájit:
• Nezapomeňte, že na Internetu není opravdu soukromé nic.
Proto neuveřejňujte domácí adresu ani telefonní číslo své ani
někoho jiného.
• Dejte si pozor na to, co o sobě řeknete na blogu a sociálních
webových stránkách, i kdyby to mělo být v sekci komentářů.
Vaše slova se vám mohou vrátit zpět.
• Vždy se odhlašte, když odcházíte od počítače.
• Nikdy nedávejte nikomu svá hesla ani nepoužívejte hesla
někoho jiného. Pokud máte pocit, že vaše heslo by mohlo být
odhaleno, změňte ho. Při vytváření hesla kombinujte velká a
malá písmena, čísla, písmena a znaky. Naučte se, jak heslo
vytvořit!
• Nikdy nepiště do e-mailu nic, co by mohlo být použito proti
vám.
• Nakládejte s korespondencí ostatních lidí s respektem.
• Neodpovídejte na spam.
• Nemyslete si, že znáte někoho, s kým jste se potkali online.
Virtuální setkání mohou být zavádějící.
• Neodpovídejte na výhružné zprávy.
Učitelé a vedení školy musí pro studenty vytvořit vyhovující
pracovní prostředí, kde fungují moderní technologie.
Je důležité zamyslet se nad židlemi, umístěním počítačů, osvětlením,
zvláště pokud pracujeme se studenty se sluchovým postižením,
abychom nepoškodili jejich zdraví.
Etika – psaná i nepsaná pravidla pro používání ICT se stanou
normou pouze tehdy, až je všichni ti, kteří jsou zapojeni do
vzdělávacího procesu, začnou sami dodržovat. V této kapitole jsme
se věnovali některým aspektům etiky při používání ICT a doufáme,
že jsme podnítili zájem o tuto významnou problematiku.
81

Podobné dokumenty

Startlist Names JTC 2016

Startlist Names JTC 2016 United States of Americ United States of Americ United States of Americ United States of Americ Germany 1 Germany 1 Germany 1 Germany 1

Více

časopis společnosti ZÁLESÍ a.s.

časopis společnosti ZÁLESÍ a.s. ZÁLESÍ a.s. v tomto roce odvedli. Společně jsme dokázali upevnit naši pozici na trhu, získali jsme další odběratele, byly nám svěřeny nové projekty. Hlavní úkoly roku 2013 jsou splněny, dostáli jsm...

Více

Stáhnout

Stáhnout pro svůj servis konkurenční výhodu a stanete se pro své zákazníky profesionálním partnerem. Nabízí Vám tyto služby: Jednoduchá evidence vozidel Vašich zákazníků Vyberte si typ vozidla ze známé stru...

Více

jak se bránit drogám

jak se bránit drogám nenalezli shodu. Nedomníváme se však, že je to na škodu – k prevenci vede mnoho cest. My vám zde předkládáme některé, založené důsledně na principech osobnostní a sociální výchovy. Berte tak proto ...

Více