Mezigenerační solidarita, rodinná soudržnost a rodinná péče o

Transkript

Mezigenerační solidarita
DRAFT, prosím NECITOVAT !
Hynek Jeřábek
Mezigenerační solidarita, rodinná soudržnost a rodinná péče o seniora.
Hynek Jeřábek (diskusní text pro seminář ISS 16.12. 2009) prosím o připomínky
Závažnost problému, společenská motivace k jeho řešení
Rostoucí a akcelerující nutnost pečovat o starší občany vyvolává trvalou potřebu
rodinné péče o seniory v současné české společnosti. Rozvoj institucionální péče nestačí
rostoucím potřebám zvětšujícího se podílu starší populace (přes 65 let a zejména přes 80 let).1)
2)
Již dnes pomáhá svým stárnoucím rodičům v každodenním životě téměř 70% dotázaných
starších 45 let, z toho 42 % označilo tuto pomoc jako častou. (Vidovičová-Rabušic 2003) 3)
Již řadu let dochází ke snižování podílu úplných rodin, spolu s poklesem míry reprodukce
dochází ke snižování procentního podílu osob, které budou moci pečovat o seniory v rodinách
v budoucích desetiletích. A s prodlužováním věku odchodu do důchodu se oddaluje doba, kdy
se mohou dcery a snachy, tradičně pečující o seniory v rodinách, věnovat této péči.4 ) Uvedené
demografické a sociální změny tedy jednak zmenšují potenciál pečovatelských rodin, jednak
vyostřují dilemata, zda pečovat o seniora sami v rodině nebo zda jej svěřit do institucionální
péče i v případě, že má svou rodinu, která se o něj však z nejrůznějších důvodů nemůže
postarat. V uvedených souvislostech se stává otázka „udržitelnosti rodinné péče o seniory“
klíčovým problémem sociální politiky, a tedy i aplikovaného sociálního výzkumu. Jedním
z cílů základního výzkumu je porozumět motivům rodinné péče. A druhým, neméně
obtížným, cílem je odhalit rozlišující znaky dvou krajních modelů – rodinné neformální
péče a institucionální profesionální péče o seniora.
Podstata projektu – klíčové hypotézy
Hlavní hypotézou, kterou si náš výzkumný tým postavil, je tvrzení, že rodiny pečující o
seniora v domácích podmínkách se významnou měrou liší od rodin, jejichž senioři jsou v péči
sociálních a zdravotních institucí. Předkládaný projekt si klade za cíl odhalit podstatné,
určující rozdíly mezi těmito dvěma základními modely péče. Model rodinné péče a model
institucionální péče o seniory dosud nebyly podrobeny hlubší srovnávací analýze
z hlediska sociálního a hodnotového zázemí jednotlivých rodin, jejich možností,
preferencí a potřeb. Ptáme se: „V čem se od sebe liší rodiny starající se o seniora
v domácích podmínkách od rodin, které svěřily péči o své seniory sociálním a zdravotním
institucím?“ Hypoteticky předpokládáme, že v podmínkách náročné osobní rodinné péče o
seniory nalezneme větší míru „rodinné soudržnosti“ než v rodinných sítích, kde jsou
potřeby seniorů zajištěny prostředky institucionální péče. Koncepce předkládaného
projektu vychází nejen ze současných teorií popsaných v literatuře, ale také z poznatků
1
)
V populaci ČR je v současné době cca 14 % osob ve věku přes 65 let, asi 3 % z celku je ve věku přes 80 let.
(Mašková, 2004, s. 25) V Rakousku je to 16 % a 3,8 %, v Německu 17 % a 3,7 %. Přitom v roce 2030
předpokládají demografické předpovědi, uvažující jak snižující se porodnost tak rostoucí průměrnou délku
života, cca 23 % osob přes 65 let věku a asi 6,5 % osob z celku ve věku 80 a více let, v Rakousku a v
Německu je uvažováno ve stejném roce dokonce 28 % osob přes 65 let a 7,5 % osob z celku přes 80 let věku.
(Mašková, 2004, s. 26-27)
2 )
Odhady pro Německo uvádějí 3 % osob přes 70 let, 5 % osob přes 75 let, 30 % osob přes 80 let a 40 % osob
přes 90 let jako osoby vyžadující nepřetržitou péči. [Heinemann-Knoch, 1993, s. 213]
3)
K podobným výsledkům docházejí Veselá a Janata (1999)
4 )
Tamara Tošnerová charakterizuje typický profil osob pečujících o závislého příbuzného. Je jím většinou
žena, nejčastěji dospělá dcera. (2001)
1
Hynek Jeřábek
vlastního výzkumu.5)
Teoretická východiska
Péči o stárnoucí rodiče vymezuje Christiane Millward jako „opatrovnickou nebo podpůrnou
pomoc nebo službu vykonávanou pro štěstí a blahobyt starých osob, které z důvodu chronické
nebo duševní nemoci nebo nezpůsobilosti nemohou tyto činnosti samy vykonávat“. (Millward
1999:2) Michal D. Fine zdůrazňuje mnohé významy pojmů „care“ and „caregiving“ v
současné společnosti. Mezi jiným upozorňuje na dvojí význam slova péče (care): … jednak
starost a emocionální podporu, jednak praxi konkrétního poskytování pomoci. (Fine 2007:29)
Dva modely péče o seniory: model „rodinné péče“ a model „zespolečenštění péče “
Hilary Graham ve své inspirativní práci „Caring - a labour of love“ (Graham 1983)
charakterizuje péči jako práci z lásky. Rodinná péče o staré nesoběstačné členy rodiny je
provázena jednak praktickou péčí („care of“) jednotlivých členů rodiny o seniora, jednak
láskou a starostí („care about“), která tuto péči provází a která je často hlavní motivací k této
péči a jejím průvodním konstitutivním rysem. Teorie Hilary Graham staví na představě, že
péče o staré rodiče je přirozenou součástí života rodiny, že jako samozřejmost vyrůstá z lásky
ke starému členu rodiny, který postupně ztrácí svou samostatnost a soběstačnost. Doslova
říká: „Péče ... je prožívána jako práce z lásky, v níž práce musí pokračovat i když láska
klopýtne.“ (Graham 1983:16) V návaznosti na základní konceptualizaci péče obsaženou
v kolektivní monografii „A Labour of Love. Women, Work and Caring.“ (Finch–Groves
1983) rozlišují Berenice Fisher a Joan Tronto čtyři fáze procesu péče: caring about, taking
care of, caregiving, and care-receiving. (Fisher-Tronto 1990:40-45) Přitom „Caring about“
definují jako „… věnovat pozornost světu způsobem, který se zaměřuje na nepřetržitost,
podporu, a opravy.“ (p. 40). „Taking care“ vymezují jako: „… převzetí odpovědnosti za
aktivity, které udržují náš svět v chodu…“ (p. 40). „Caregiving“ charakterizují jako:
„ konkrétní úkoly, praxi poskytování péče a podpory.“ A „care-receiving“: „… jsou odpovědi
těch, o něž je pečováno, na proces péče.“ (p.40) Tato dekompozice péče na dílčí složky
umožňuje přesněji popsat reálné situace péče, zejména pokud dochází k dělbě rolí v péči o
seniora.
Širší pohled na péči v rodině i ve společnosti zvolil Michael D. Fine ve své souhrnné
monografii „A Caring Society? Care and Dilemmas of Human Service in the 21st Century.“
Podrobně rekapituluje postupný vývoj pojmů a utváření teorie péče. Zdůrazňuje přitom
základní argumenty feministické teorie (Fine 2007: 31-39) i obecnější modely pojetí péče
(Fine 2007: 39-140). Ukazuje, že současné zvyšující se celospolečenské nároky na péči o
seniory, projevující se v souvislosti s demografickým vývojem, je třeba konceptuálně řešit
prostřednictví „hybridních forem péče“, při nichž rodina a placené i neplacené profesionální
služby se dělí o péči a při nichž rodiny používají dávek sociálního pojištění, daňových odpisů
i přímých plateb při využívání soukromě provozovaných služeb domácí péče.“ (Fine
2007:200-201). Na základě podrobného rozboru procesů proměn moderní a postmoderní
5
)
Projekt navazuje na výsledky aplikovaného výzkumu rodinné péče o seniory v České republice, který byl v
letech 2004 – 2008 součástí širšího výzkumného projektu sponzorovaného MPSV, grant č.: 1J 028/04-DP2:
"Sociální a kulturní soudržnost v diferencované společnosti", jehož vedoucím byl Prof. PhDr. Jiří Musil, CSc. –
FSV UK.
2
Hynek Jeřábek
společnosti, včetně růstu individualismu i důsledků globalizace, dospívá k závěrům, které
akcentují celospolečenské formy odpovědnosti za péči o seniory ve společnosti 21. století.
(Fine 2007:223) V závěru charakterizuje péči a pečování jako lidské právo a zároveň
důležitou ekonomickou aktivitu. Přitom podle něj „právo pečovat o druhé právě tak jako
právo na poskytnutou péči musí být provázeny právem na přístup k pečovatelským službám
pokud je člověk potřebuje.“ (Fine 2007: 223-224) Způsob řešení, který Fine navrhuje, kdy:
„… péče může být dosažitelná a dostupná pro budoucí generace, je založen na zcizení pojmu
péče a na jeho přebalení do podoby statku – zboží či služby, které poskytují pečovatelské
agentury a firmy zprostředkovávající práci pečovatelů nebo pečovatelek ….“ (Fine 2007:224)
Jen mírně odlišné stanovisko než Michael D. Fine zastává Evelyn Nakano Glenn, která
argumentuje ve prospěch zlepšení komunitní a soukromé péče a hovoří o potřebě
„defamilization of care“, tj. o potřebě přenesení povinnosti péče o staré občany z rodiny na
ostatní instituce. (Glenn, 2000, s. 89-91) Tyto teorie péče o seniory, které počítají s právem na
péči a s přenesením odpovědnosti za péči z rodiny na širší společenské útvary, počínaje
komunitou a konče sociálním státem, mají za důsledek nejen „defamilization of care“, ale
jejich důsledkem je také „zespolečenštění“ péče o seniory, tedy především řada změn
v rozhodování, které se týká péče o seniory v celospolečenském měřítku.
Sociální podmíněnost modelů péče, koncept sociální solidarity a měření potřeb seniorů
Širšími souvislostmi rodinné, komunitní i sociální soudržnosti ve vazbě na klasické i
současné teorie sociální solidarity se zabývá Graham Crow (Crow 2002). Jeho koncepce
nabízí možnosti, jak chápat rodinnou soudržnost jako součást širšího pojmového rámce
rodinné, komunitní a sociální solidarity.
Sociální podmíněnost využívání rodinné a institucionální péče činí předmětem zájmu
svého zkoumání Baldo Blinkert a Thomas Klie z Freiburgu. Jak vyplývá z jejich výzkumu,
zabezpečení seniora prostředky institucionální péče volí v německých podmínkách častěji
dobře situované rodiny středních a vyšších tříd, a to zejména zastánci moderní liberální
orientace. Naproti tomu péči o seniora v rodině volí častěji tradičně orientované rodiny
z nižších sociálních vrstev. Ve velkém městě (Kiel, Hesensko) je orientace k preferenci
institucionální péče ještě posílena. Naopak v menší obci Baden-Würtenberska se zesiluje
podíl domácí rodinné péče. (Blinkert-Klie 2004)
Vzhledem k tomu, že rozdíly v postojích k péči o seniory se mezi jednotlivými
sociálními skupinami v české společnosti významně neodlišují, jak dokládají výzkumy MPSV
a VÚPSV 6), ukazují se jako důležité rozdíly v potřebách seniorů. Velmi podrobné posouzení
těchto potřeb uvádějí K.G. Manton a J.G. Soldo ve studii „Nezpůsobilost a úmrtnost mezi
nejstaršími seniory“. Rozlišují podle Katze (1983) mezi instrumentálními aktivitami denního
života IADL (Instrumental activities of daily living), kam patří např. obstarávání nákupů,
domácí práce, příprava jídla nebo telefonování; a základními aktivitami denního života BADL
(Basic activities of daily living), v nichž senior potřebuje pomoc, kam náleží např. takové
6
)
Je možno odkázat na studie Věry Kuchařové (2006), I. Možného (2004) nebo J. Veselé (2002), v nichž
najdeme sice paušálně proklamované odhodlání 80% českých rodin pečovat o seniora v domácích
podmínkách, zároveň však se dozvíme i o limitujících okolnostech, za nichž by taková péče byla
uskutečnitelná. A tato omezení se ukazují být neméně univerzální součástí odpovědí dotazovaných rodin.
Právě problematická validita obecných postojových výroků, kterou jsme si ověřili i vlastním výzkumem, nás
vedla k potřebě postulovat úkol v oblasti základního výzkumu zaměřený na podrobný rozbor podmínek a
okolností, které vedou k jednotlivým typům a modelům péče o seniory v naší společnosti.
3
Hynek Jeřábek
základní funkce jako krmení, koupání nebo oblékání. Uvažují index BADL 7), který vyjadřuje
the počet základních aktivit denního života, v nichž senior potřebuje pomoc. (Manton-Soldo
1992:212). Ve skupině osob vyžadující nejvyšší stupeň pomoci je uvedeno pro věkovou
skupinu 65-74 let 2% osob, pro věk 75-84 je to 4,5 % osob a ve věkové skupině přes 85 let
10,4 % starých lidí. V této nejvyšší skupině přitom 45,8 % osob potřebuje pomoc alespoň
v jedné základní denní aktivitě. (Manton-Soldo, 1992, s. 212)
Koncepce výzkumu, navrhovaná strategie řešení
Hypoteticky ústřední dvojici vysvětlujících proměnných jsme pracovně nazvali
„mezigenerační solidarita“ a „rodinná soudržnost“. Velkým problémem našeho výzkumu
zůstává způsob, jak měřit „mezigenerační solidaritu“ a jak zjišťovat její výsledek - „rodinnou
soudržnost“. V celkové koncepci výzkumu budeme předpokládat, že mezigenerační solidarita
se bude projevovat celé řadě dílčích skutečností. Naopak „rodinnou soudržnost“ budeme
chápat spíše jako syntetický výsledek působení těchto mnoha strukturních a hodnotových
předpokladů, dílčích stimulů, podmínek a okolností.
V první fázi prací na výzkumném úkolu je třeba vyvinout měřící škálu. Výzkumný
nástroj pro měření rodinné soudržnosti je nutno navrhnout, ověřit a v odborné diskusi obhájit,
případně ve spolupráci s dalšími výzkumníky vylepšit a posléze prosadit. S jeho pomocí se
pak pokusíme testovat, anebo zpřesnit, naši hlavní výzkumnou hypotézu, totiž, zda pečující
rodiny jsou ke své pečovatelské roli buď do značné míry „předurčeny“ charakterem
rodinných vazeb a mírou „rodinné soudržnosti“, anebo zda jejich reakce vyplývá ze „situační
podmíněnosti“ rodiny případně z momentálních potřeb seniora. Tato „předurčenost“ přitom
může být způsobena charakteristikami, které mohou souviset s velikostí a skladbou rodin, se
silou vazeb mezi jednotlivými členy rodin, s hodnotami, které rodiny tradičně vyznávají.
Hledaná „rodinná soudržnost“ se může vázat na otevřenost či uzavřenost rodin, může souviset
s důrazem, který rodiny kladou na širší sociální sítě nebo naopak s jejich spoléháním jen na
úzký okruh nejbližších příbuzných. Použít tradiční baterie postojů zjišťující názory
dotázaných členů rodin na potřebu péče o seniory obecně i na jednotlivé aspekty pomoci
vlastním rodinným příslušníkům se ukázalo jako nedostatečně diferencující. Členové rodin,
kteří o seniora sami nepečovali, souhlasili téměř stejnou měrou s obecnými výroky týkajícími
se péče, tak jako pečující. Přitom však zpravidla faktické překážky v jejich životě jim
nedovolily pečovat. A nás mimo jiné zajímá právě „fakticita“ a „nepřekonatelnost“ těchto
překážek na jedné straně a „samozřejmost“ „hladkého zahájení péče“ na straně druhé.
Musíme se tedy nutně ptát: Z čeho pramení poskytovaná rodinná péče, když je jen
velmi málo podmíněna názory a obecnými postoji rodinných příslušníků? A jednou
z možných hypotetických odpovědí je předpoklad významného rozdílu mezi rodinami, které
„samozřejmě pečují“ a rodinami, pro které tato péče „ze zcela legitimních důvodů nepřichází
v úvahu“. A tyto rodiny se pravděpodobně liší v jednotlivých dimenzích „mezigenerační
solidarity“. Výslednicí těchto dílčích solidarit by pak byla hypotetická latentní proměnná,
kterou jsme si pracovně nazvali „rodinná soudržnost“. A co tvoří hlavní složky mezigenerační
solidarity a co je tedy zdrojem této „rodinné soudržnosti“?
7
)
V uvedené studii Manton a Soldo pracují se šesti základními aktivitami denního života. V našem výzkumu
jsme použili rozsáhlejší soubor 18 sledovaných položek.
4
Hynek Jeřábek
Teorie mezigenerační solidarity a dimenze solidarity
V roce 1975 se poprvé objevuje konceptualizace mezigenerační solidarity ve výzkumu Verna
L. Bengtsona na základě vícerozměrného sociálně-psychologického modelu se šesti na sobě
nezávislými dimenzemi. Významné jsou pak články [Bengtson - Roberts 1991], [Silverstein,
Bengtson 1997], [Bengtson 2001], [Giarrusso, Silverstein, Gans and Bengtson 2005] a
[Bengtson and Oyama 2007].
Tento model je postupně použit při dotazování rodičů dospělých dětí na jejich vztah k dětem,
a naopak v dalším výzkumu při dotazování dospělých dětí na jejich vztahy solidarity k jejich
rodičům. Objevuje se také simultánní zjišťování od obou skupin. Data mají většinou podobu
dichotomických výroků pro dvojice subjektů dospělé dítě – matka nebo dospělé dítě – otec.
Někdy také v podobě syn – matka, syn – otec, dcera – matka, dcera – otec nebo obráceně.
Zkoumány jsou následující dimenze:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
citová solidarita (solid. náklonnosti, solid. lásky) „affectual solidarity“
solidarita kontaktů (asociační solid., kontaktní solidarita) „associational solidarity“
solidarita souhlasu (konsenzuální solid., solidarita shody) „consensual solidarity“
solidarita pomoci a podpory (funkční solidarita) „functional solidarity“
solidarita rodinných závazků (normativní solidarita, s. hodnot) „normative solidarity“
solidarita možností a příležitostí (strukturní solidarita) „structural solidarity“
Přitom
1. Citová solidarita (affectual solidarity) vyjadřuje city, které člen rodiny vyjadřuje ke
druhému. Jsou používány následující otázky: „Jak blízko (close) se cítíte ke svému otci (ke
své matce)?“ „Jak dobře vycházíte (get along with) se svým synem (dcerou) (vnukem,
vnučkou)?“ „Kolik citové odezvy (how much affection) od něj (ní) cítíte?“ [Bengtson 2001:8]
2. Solidarita kontaktů, (asociační solidarita) (associational solidarity) vyjadřuje typ a častost
kontaktu s matkou (otcem) (synem) (dcerou), kterou vyjadřuje dotázaný/á. Jedná se o
odpověď na otázku: „Jak často se vidíte (do you see) se svou matkou (otcem), máte s ní/ním
kontakt (or have contact)?“
Varianty odpovědí v jednou z případů použití byly: -denně; 2-6x týdně; 1x týdně; 2-3x za
měsíc; 1x za měsíc; 5-11x za rok; 3-4x za rok; 2x za rok; 1x za rok; méně než 1x za rok;
nikdy. [Silverstein, Bengtson 1997:455]
3. Solidarita souhlasu (consensual solidarity) znamená, že syn (dcera) vyjadřuje shodu
v názorech (opinions), hodnotách (values) a orientacích (orientations) se svou matkou (otcem)
[Bengtson 2001:8]. Jindy je tento typ solidarity vyjádřen jako rodinná shoda v hodnotách,
postojích a přesvědčení (beliefs) a také jako „hodnocení vnímané podobnosti s ostatními
5
Hynek Jeřábek
členy rodiny v hodnotách, postojích a přesvědčení“ [Bengtson - Roberts 1991:857] „Jak
podobné jsou Vaše názory (opinions) s názory vaší matky (otce)?“ [Silverstein, Bengtson
1997:455]
4. Solidarita pomoci a podpory (funkční solidarita) (functional solidarity) vyjadřuje stupeň
mezigenerační podpory (support across generations) včetně směny, pomoci a podpory jak
materiální, provozně technické nebo emocionální [Bengtson 2001:8]. Jindy se jedná o
„hodnocení vzájemnosti v mezigenerační směně zdrojů nebo prostředků“ a také „častost
(frequency) mezigenerační pomoci nebo podpory (finanční, psychické, emocionální)“
[Bengtson - Roberts 1991:857] V některých výzkumech je rozlišována „poskytovaná pomoc a
podpora“ (help that you provide) a naopak „obdržená pomoc a podpora“ (help you receive)
[Silverstein, Bengtson 1997:455]. V našem výzkumu bychom se měli více přidržet cíle
našeho výzkumu a neptat se na velmi zprostředkované způsoby mezigenerační podpory, které
se v některých výzkumech v USA objevily. V interpretaci pak autoři hovořili spíše o
„potenciální podpoře“. Nám jde především o pomoc dospělých dětí svým seniorům, a to buď
o péči, nebo o pomoc tam, kde ji senior potřebuje. Může to být i emocionální podpora,
psychická podpora (pokud je častá a pravidelná). Lépe by však bylo uvažovat o osobní péči a
případně o pravidelné instrumentální pomoci.
5. Solidarita rodinných závazků (normativní solidarita) (normative solidarity) vyjadřuje
předpoklad nebo očekávání závazků, které mají dospělé děti a jejich rodiče k sobě navzájem.
Zároveň sem náleží normy vyjadřující důležitost „rodinných hodnot“ (familistic values)
[Bengtson 2001:8]. Jindy to autoři vyjadřují jako „hodnocení (ratings) důležitosti rodiny
v mezigeneračních rolích“ a také „hodnocení síly rodinných závazků“ [Bengtson - Roberts
1991:857].
6. Solidarita možností a příležitostí (strukturální solidarita) (structural solidarity) vyjadřuje
konkrétní podmínky uskutečnitelnosti, příležitosti, možnosti pomoci a podpory
(opportunity). Patří sem vzdálenost (blízkost) bydlení rodičů a dospělých dětí (někdy měřená
v kilometrech, jindy dojezdovou vzdáleností v čase), dále počet členů rodiny a také zdraví
členů rodiny (potenciálních pečovatelů) [Bengtson - Roberts 1991:857].
Uspořádání výzkumu, použitá metodologie a metodika
Východiskem našeho výzkumu je představa, že v situacích, kdy senior má svou rodinu (děti,
jejich manželské partnery, někdy vlastního manželského partnera, někdy i dospělá vnoučata),
má smysl mezi sebou rozlišovat jednotlivé modely péče, v zásadě rodinnou péči o seniora
v podmínkách jeho domova na jedné straně a institucionální péči v zařízení sociálních či
zdravotnických služeb na straně druhé. Za důvody, které rodiny dovedly k určité formě
zajištění péče o seniora, tedy za rozlišující znaky takových “modelů péče o seniora”, můžeme
6
Hynek Jeřábek
hypoteticky pokládat rozdíly v potřebě péče o jednotlivé osoby, odlišnosti v bytových i
dalších materiálních podmínkách domácností, variabilitu sociálního zakotvení jednotlivých
rodin, ale také míru mezigenerační solidarity a rodinné soudržnosti, která bude patrně
založena na hlubších hodnotových preferencích jednotlivých rodin a jejich členů. Rozbor
bude sledovat řadu dalších faktorů a okolností, které zřejmě ovlivňují řešení, k němuž rodina
seniora v konkrétních případech došla.
Prostředkem našeho zkoumání by měl být nově zkonstruovaný výzkumný nástroj
relativně podrobně zjišťující nároky péče o seniora, podmínky v seniorově nejbližší rodině
(rodinách) jeho dětí a zejména sítě rodinné solidarity a rodinné soudržnosti včetně
hodnotových modelů sdílených členy zkoumaných rodin. Výslednou podobou výzkumného
nástroje by měly být vzájemně provázané baterie měřící jednotlivé dimenze mezigenerační
solidarity a z nich vyplývající „škála rodinné soudržnosti“ (family cohesion scale).
Ke hledání dimenzí takovéto škály a pro zkoumání relevantních okolností a podmínek
v životě rodin, které vedou k určitému modelu péče o seniora byly v prvních měsících řešení
výzkumného grantu využity kvalitativní výzkumné nástroje:
A) Řízené skupinové rozhovory (Focus groups - minigroups) s profesionály, kteří mají
bezprostřední zkušenost jednak s rodinnou péčí o seniory, jednak s institucionální péčí o
seniory. (3 FG)
B) Řízené skupinové rozhovory (Focus groups - minigroups) se členy pečujících rodin, kteří
mají bezprostřední zkušenost s domácí rodinnou péčí o seniory. Dotazovány byly
především osoby pečující o seniora, zejména současné rodinné pečovatelky (event.
pečovatelé). (3 FG)
C) Řízené skupinové rozhovory (Focus groups - minigroups) se členy rodin, kteří mají své
seniory umístěny v zařízeních institucionální péče, navštěvují je tam a všemožně je
psychicky a materiálně podporují. Některé z oslovených osob se o své seniory dříve
staraly a hovořily také o své bezprostřední zkušenosti s rodinnou péčí o seniory. Většina
účastníků se vyjadřovala k ostatním dimenzím mezigenerační solidarity, které zůstávají
přítomné i v situacích institucionální péče o seniory. (2 FG)
V současné době diskutovaný a připravovaný výzkumný nástroj bude testován
prostřednictvím pilotážních hloubkových rozhovorů s vybranými členy rodin, které mají
seniora ve věku (75 a více let), kdy je třeba věnovat mu pomoc anebo přímo osobní péči.
Cílem těchto rozhovorů bude ověření vhodných indikací mezigenerační solidarity a rodinné
soudržnosti navržených předchozími řízenými skupinovými rozhovory. (Asi 8 až 12
individuálních rozhovorů)
Předpokládané pokračování výzkumu
V současné druhé etapě výzkumu je největší pozornost věnována přípravě
standardizovaného šetření, které by se s využitím nástroje vyvinutého pro měření
mezigenerační solidarity mělo pokusit odpovědět na několik klíčových otázek výzkumného
projektu: “Čím se liší rodiny seniorů, jimž je poskytována institucionální péče od rodin
poskytujících svým seniorům péči v domácích podmínkách?” “Které z dimenzí
mezigenerační solidarity představují rozhodující faktory ovlivňující rodinnou soudržnost?
Které z nich a v jakých vzájemných vztazích rozlišují mezi jednotlivými modely péče o
7
Hynek Jeřábek
seniora? Za jakých podmínek? V jakých specifických situacích?” “Jak ovlivňuje rodinná péče
na jedné straně a institucionální péče na straně druhé (v jednotlivých případech) soudržnost
těchto rodinných sítí?” Aby se navrhované šetření mohlo pokusit o zodpovězení těchto
netriviálních otázek, je třeba zajistit výběr zkoumaných jednotek způsobem odpovídajícím
koncepci výzkumu.
Výzkumný tým se rozhodl při výběru vycházet ze souboru domácností ČR, jejichž
přednosta dosáhl v době dotazování věku 50 – 65 let. Zároveň bude zjišťováno, zda oslovená
rodina mé žijící seniory (rodiče obou partnerů) ve věku 75 a více let. Dalším významným
kritériem pro výběr souboru dotazovaných je stupeň závislosti seniora na pomoci cizí osoby
při zvládání péče o vlastní osobu. Tu budeme měřit indexem BADL, který, jak jsme ověřili v
předchozím výzkumu, je možno opírat o zjišťování 18 základních činností péče o vlastní osobu,
(Zákon 108/2006:§9) v nichž je senior závislý na pomoci cizí osoby. (Zákon 108/2006:§8)
Jako podmínku pro zařazení rodiny do tohoto užšího výběru jsme se rozhodli zvolit hranici
podle počtu činností, v nichž senior potřebuje pomoc cizí osoby, ať již profesionálního
pečovatele, dobrovolného asistenta anebo člena rodiny.
Rozhodli jsme se vybrat (podle finančních možností) alespoň 100 rodin, které mají
seniora ve věku 75 a více let (s předem definovanou mírou potřebné pomoci), který se nachází
v institucionální péči, a to v době dotazování již alespoň tři měsíce, a naopak 100 rodin, které
mají seniorů ve stejném věkovém pásmu 75 a více let a se stejně zjišťovanou mírou závislosti
na pomoci cizí osoby. Tito senioři však žijí doma a jsou v péči buď zajišťované nebo
prováděné rodinou. V obou částech zkoumaného souboru budou dotazováni jak senioři, za
předpokladu, že budou schopni odpovídat, tak členové jejich rodin. V dotazování se omezíme
na tu část rodiny, které udržuje se seniorem pravidelný kontakt. V případě rodinné péče to
bude rodina hlavního pečovatele/ky.8) V případě institucionální péče budeme dotazovat
srovnatelný soubor rodinných příslušníků, budou to děti seniora, případně jejich partneři a
partnerky.
Předpokládaná velikost výběru – počet rodin - bude vyžadovat odhadem vykonání
rozhovorů asi s čtyřmi až šesti sty pečujícími osobami a sto až sto padesáti seniory schopnými
zodpovědět připravený standardizovaný výzkumný nástroj. Předmětem šetření záměrně
nebudou senioři, jejichž rodinné zázemí by představovala jen jedna další osoba, ať již
aktuálně či potenciálně pečující. Hypotéza „rodinné soudržnosti“ vyžaduje soustředit
pozornost na „pečovatelské rodinné sítě“ a s nimi srovnatelné rodinné sítě schopné zajistit
svému seniorovi adekvátní péči institucionální.
Alternativní teoretické koncepce
Konflikt
V literatuře se vedle teorie/teorií solidarity objevuje také hodnocení konfliktu jako dalšího
aspektu mezigeneračních vztahů. Konflikt je dále členěn do podrobnějších kategorií: je
rozlišováno, zda se jedná o konflikt ve finančních, materiální a praktických otázkách, anebo o
konflikt ve věcech názoru, politických otázkách nebo o spory v oblasti idejí. Příkladem otázek
8
)
Podle Norah Keating et al. (2003) je pro určení, kdo náleží do pečující rodiny, rozhodující osoba hlavního
pečujícího (primary caregiver).
8
Hynek Jeřábek
na mezigenerační konflikt mohou být následující položky, které uvádějí Giarrusso et al.: „Jak
moc konfliktu nebo napětí cítíte, že je mezi vámi a (vaším dítětem)?“ „Jak moc se s Vámi
hádá (Váš syn( (Vaše dcera)? [Giarrusso, Silverstein, Gans and Bengtson 2005: 415-416]
Ambivalence
V letech 1998 až 2004 vychází několik publikací [Lüscher-Pillemer 1998], [ConnidisMcMullin 2002a],[ Connidis-McMullin 2002b], [ Lüscher 2004], které kritizují analytické
teorie mezigenerační solidarity z perspektivy kritické teorie a zavádějí nový pojem
„ambivalence“. Kurt Lüscher a Karl Pillemer publikují stať Intergenerational ambivalence: A
new approach to the study of parent-child relations in later life, [Lüscher-Pillemer 1998],
která problematizuje pojetí mezigenerační solidarity pojmem „ambivalence“. Ambivalence je
charakterizována jako současné vnímání jak pozitivních tak i negativních postojů, reakcí na
situaci v rodině a v mezigeneračních vztazích. Jedná se na jedné straně o značné
zproblematizování teorií solidarity, na druhé straně však tento pojem přináší i obohacení
rozboru o otázku, jaké jsou vlastně vzájemné vztahy solidarity a konfliktu. Hlavní tvůrci
pojmu ambivalence, vzhledem ke své paradigmatické orientaci, nepovažují za svou povinnost,
a dokonce ani neuznávají potřebu, operacionalizovat nový pojem, tedy hledat způsoby jeho
empirického uchopení, jeho měření. Teprve následně vznikají v zásadě tři modely měření
ambivalence. Bengtson a kol. [Bengtson a kol 2002] ji definují jako „termín, který slouží
k popisu kontradikcí, které zakoušíme v našich intimních sociálních vztazích“. Jedná se
například o paradoxní pocity blízkosti a zároveň odtažitosti/vzdálenosti nebo rozpor mezi
potřebou intimity a zároveň potřebou stanovení určitých hranic ve vztahu.Willson a kol.
[Willson a kol. 2003] docházejí ve svém výzkumu k závěru, že největší ambivalence se
vyskytuje v dyadických vztazích mezi ženami, mezi tchýněmi/tchány a snachami/zeti, mezi
lidmi v horším zdravotním stavu a u dospělých dětí, které v dětství neprožily dobré
rodičovské vztahy. Ambivalentní dospělé dítě prožívá svůj vztah k seniorovi jako zároveň
vyčerpávající i naplňující. Co se týče situace pečování a tvorby ambivalence zdůrazňuje
Smelser [Smelser 1998] roli závislosti ve vztahu. Dle Connidise a McMullinové [ConnidisMcMullin 2002a] je ambivalence strukturálně vytvořená kontradikce, kterou individua
zakoušejí ve vztahu k druhým.
Solidarita a konflikt jako náhrada za měření ambivalence
V roce 2007 provedla Ariela Lowenstein [Lowenstein 2007] na empirických datech
otestování a srovnání konceptů solidarity a konfliktu s konceptem ambivalence a jejich
dopadu na kvalitu života seniorů. Na základě srovnání dat z 5 evropských států došla
k závěru, že všechny tři konstrukty existují simultánně (současně), a to v různých
kombinacích. Dnešní rozšířené rodiny vykazují značnou míru mezigenerační sociální
soudržnosti (koheze) a zároveň i konfliktů (viz. také [Bengtson 2001], a to i přes ambivalentní
pocity, které ve vztazích zakoušejí (viz. také [Lüscher 2004; Pillemer & Lüscher 2004]). Data
9
Hynek Jeřábek
tudíž podporují perspektivu solidarity a konfliktu, zároveň je však zapotřebí hlouběji
prozkoumat koncept ambivalence jakožto prediktoru duševní pohody rodičů. A. Lowensteinová zároveň zkoumala validitu těchto tří konceptů jakožto prediktorů kvality života seniorů.
Došla k závěru, že pro predikci kvality života mají dimenze solidarity nejlepší prediktivní
validitu. Bengtsonův model solidarity a konfliktu je vhodný pro zhodnocení síly rodinných
vztahů v různých společnostech (zemích), neposkytuje ovšem komplexní obraz vztahů
v rodině v pozdním věku (obzvláště co se týče přechodných období, v nichž mají
ambivalentní pocity tendenci projevovat se intenzivněji).
Modely navrhované pro výzkum
1) Konceptualizace:
Vycházím z obecného modelu mezigenerační solidarity v rodině jak byl představen
v několika článcích Bengtsona a jeho spolupracovníků. Konkrétně se jedná o dvojici modelů.
Graf 1 podává schéma podle Robertse a Bengtsona (1990), v němž hlavní vysvětlovanou
proměnnou je asociační solidarita, tedy naše solidarita kontaktů. Faktory, které ji ovlivňují,
jsou solidarita rodinných závazků, solidarita možností a příležitostí a citová solidarita.
Přitom solidarita pomoci a podpory, jinak nazvaná jako funkční solidarita je také jedním
z faktorů ovlivňujících solidaritu kontaktů, tedy asociační solidaritu. Tento graf z pohledu
ovlivňované solidarity pomoci a podpory, tedy funkční solidarity, předpokládá přímé
působení solidarity rodinných závazků a solidarity možností a příležitostí na pomoc a podporu
poskytovanou seniorovi.
Druhým, konkurenčním modelem, je schéma podle Rossi a Rossi (1990), graf 2,
v němž je solidarita pomoci a podpory (funkční solidarita) výslednou proměnnou, a ta je
přímo závislá na solidaritě rodinných závazků, solidaritě možností a příležitostí a
solidaritě kontaktů (asociační solidaritě). Zprostředkovaně, skrze tuto solidaritu kontaktů
pak působí také citová solidarita a skrze ni též solidarita souhlasu, která v prvním
(Bengtsonově) modelu vůbec neovlivňovala.
V našem modelu, vyjadřujeme jej obr.1 až obr.5, počítáme také se 6 hlavními
konstrukty: Vysvětlujeme solidaritu pomoci a podpory jako přímo závislou na solidaritě
rodinných závazků, solidaritě možností a příležitostí a solidaritě kontaktů (viz. obr.1).
Zprostředkovaně působí, stejně jako tomu bylo u Rossi a Rossi (1990), citová solidarita a
solidarita souhlasu. Solidarita rodinných závazků působí na solidaritu možností a příležitostí a
ta také na solidaritu kontaktů.
V modelu 2, vyjádřeném obr.2, uvažujeme rovinu minulosti a rovinu současnosti.
Některé z měřených proměnných uvažujeme tedy dvakrát – v minulosti a v současnosti. Čtyři
konstrukty (latentní proměnné) měříme jen jednou. Dvě z nich uvažujeme jako relativně stálé,
založené na hodnotách, normách a přesvědčení. Jsou to solidarita rodinných závazků,
10
Hynek Jeřábek
vyjadřující přesvědčení o povinnosti mezigenerační pomoci a podpory a solidarita souhlasu,
vyjadřující společné přesvědčení dospělých dětí a jejich starých rodičů. Druhé dvě proměnné
představují objektivní a subjektivní okolnosti, za nichž se realizují mezigenerační kontakty a
pomoc. Jsou to citová solidarita (affectual solidarity) a solidarita možností a příležitostí
(structural solidarity). Solidaritu kontaktů (associational solidarity) a solidaritu pomoci a
podpory (functional solidarity) navrhujeme zjišťovat do minulosti a do současnosti.
Přitom minulá solidarita pomoci a podpory ovlivňuje současnou solidaritu pomoci a podpory,
a to je ověřeno naším předchozím výzkumem. Současně předpokládáme, že minulá solidarita
kontaktů ovlivňuje současnou solidaritu kontaktů. To vyplývá z teorie i z předchozích
výzkumů. Hlavní vysvětlovanou proměnnou představuje současná solidarita pomoci a
podpory, přímo ovlivňovaná solidaritou rodinných závazků, solidaritou možností a
příležitostí, současnou solidaritou kontaktů a také minulou solidaritou pomoci a podpory.
Pouze nepřímé působení předpokládáme od citové solidarity a také od solidarity souhlasu.
Také solidarita rodinných závazků má navíc dvě nepřímá, zprostředkovaná, působení:
prostřednictvím solidarity možností a příležitostí a prostřednictvím minulé solidarity pomoci a
podpory.
V modelu 3, vyjádřeném obr. 3, přidáváme dodatečně testované vztahy mezi minulou
solidaritou kontaktů a současnou solidaritou pomoci podpory a také mezi minulou solidaritou
pomoci a podpory a současnou solidaritou kontaktů. Jde o posouzení vzájemného působení
obou proměnných v čase. Ten, kdo v minulosti „poskytoval pomoc a podporu“ svým
stárnoucím rodičům (nebo rodičům partnera/ky), anebo naopak obdržel významnou pomoc a
podporu své rodiny od svých rodičů nebo od rodičů své manželky (manžela), očekáváme, že
bude obdobně, anebo recipročně, poskytovat pomoc svým rodičům, rodičům patrnera/ky i
v současnosti. Minulá mezigenerační pomoc může být také vysvětlujícím faktorem častějších
současných kontaktů. Podobně časté minulé kontakty se velmi pravděpodobně budou
opakovat i v současnosti a lze také testovat (pravděpodobně pozitivně), že frekventované
minulé kontakty jsou pozitivním faktorem v současnosti poskytované pomoci a podpory
stárnoucím rodičům (vlastním nebo patrnera/ky).
Otázkou zůstává, co budeme považovat za „rodinnou soudržnost“? Obr. 4 nabízí
jednu možnost a obr. 5 je pak širším modelem takové rodinné soudržnosti. Měli bychom ji
chápat jako výsledek nebo výslednici mechanismů mezigenerační solidarity. V minimální
podobě je tento výsledek představován čtveřicí solidarit: (současné) solidarity pomoci a
podpory, (současné) solidarity kontaktů, solidarity možností a příležitostí a citové solidarity.
Jde tedy o to, že soudržná je taková rodina, která se vyznačuje významnými citovými
vazbami (citová solidarita), blízkostí a možnostmi bohatých vazeb (solidarita možností a
příležitostí), vysokou frekvencí kontaktů (solidarita kontaktů) a mezigenerační pomocí a
podporou (v současnosti dospělých dětí svým rodičům – seniorům) (současná solidarita
11
Hynek Jeřábek
pomoci a podpory). Je třeba vyzkoumat, jaké jsou vzájemné vazby mezi těmito dimenzemi
rodinné soudržnosti.
Obr. 5 nabízí širší možnost, jak chápat rodinnou soudržnost, jednak jako aktuální
rodinnou soudržnost (viz. minulý odstavec a obr.4), jednak také jako „potenciální rodinnou
soudržnost“, do níž by patřila také solidarita rodinných závazků, solidarita souhlasu, tedy
například rodinná shoda v hodnotách, postojích a přesvědčení (beliefs), a navíc možná také
(to je třeba ještě uvážit) minulá solidarita kontaktů a minulá solidarita pomoci a podpory.
Hypoteticky je možno ještě ověřovat, nakolik se projevuje zprostředkovaný vliv solidarity
rodinných závazků na současnou solidaritu pomoci a podpory prostřednictvím solidarity
kontaktů (současných či dokonce i minulých). Tento řetězec působení předpokládali například
již Rossi a Rossi (1990) viz. graf 2.
2) Operacionalizace:
Jak měřit jednotlivé latentní proměnné, které jsme zařadili do modelu? Je možno
s úspěchem využít měřitelné proměnné z modelů nabízených Vernem Bengtsonem, Robertem
Robertsem, Merril Silversteinovou, Arielou Loevensteinovou, Ruben Gaalenem a Pearl
Dykstrou a dalšími. Musíme pro každou z dimenzí najít a vyzkoušet nejméně tři indikátory
(optimálně 5-6 měřitelných proměnných) a testovat reliabilitu takové škály. Druhým úkolem
bude ověřit interní i externí validitu takto modelovaných proměnných. Třetím, návazným,
úkolem pak bude ověření hypotetických vazeb v navrženém modelu.
Příloha:
Modely pro výzkum obrázek 1 až 5
12
Hynek Jeřábek
Literatura:
Arber,S., Ginn,J. (2003), Gender Differences in the Relationship between Paid Employment
and Informal Care. In: Cheal,D. (ed.) Family. Critical Concepts in Sociology. London,
Routledge 2003, Vol. II., Family and gender Issues, p.276-301
Bengtson, Vern L. & Petrice S. Oyama. (2007), Intergenerational Solidarity: Strengthening
Economic and Social Ties. Expert Group Meeting, United Nations Headquarters, New
York 2007
Bengtson Vern, L., Roseann Giarrusso, J Beth Mabry, Merril Silverstein. (2002), Solidarity,
conflict, and ambivalence: Complementary or competing perspectives on intergenerational
relationships?. Journal of Marriage and Family. Minneapolis: Aug 2002. Vol. 64, Iss. 3; p.
568 (9 pages)
Bengtson, Vern L. (2001), Beyond the nuclear family: The increasing importance of
multigenerational bonds. Journal of Marriage and Family. Minneapolis: Feb 2001. Vol.
63, Iss. 1; p. 1 (16 pages)
Bengtson, Vern L, Roberts, Robert E. L. (1991), Intergenerational Solidarity in Aging
Families: An Example of Formal Theory Construction. Journal of Marriage and the
Family. Nov 1991. Vol. 53, Iss. 4; p. 856 (15 pages)
Bengtson, Vern L, Schrader Sandi S. (1982), Chapter 2: Parent-Child Relations. In: Mangen,
David J. & Peterson, Warren A.: Social Roles and Social Participation. Minneapolis,
University of Minnesota Press 1982, pp. 115-185
Blackman, T., Brodhurst, Sally and Convery Janet (2001), Social Care and Social Exclusion.
A Comparative Study of Older People’s Care in Europe. New York, Palgrave Macmillan.
Blinkert, B., Klie, T. (2004) Die Solidarität in Gefahr? Pflegebereitschaft und
Pflegebedarfentwicklung im demografischen und sozialen Wandel, Vinzentz Network,
Hannover
Brody, E.M. (1986), Patterns of Parent-Care When Adult Daugthers Work and When They
Do Not. The Gerontologist, Vol. 26, No.4, 372-381.
Connidis, Ingrid A. (2001), Family Ties and Aging. London -, Sage.
Connidis, I. A. & McMullin, J. A. (2002a). Sociological ambivalence and family ties: A
critical perspective. Journal of Marriage and Family, 64,558–567.
Connidis, I. A. & McMullin, J. A. (2002b). Ambivalence, family ties, and doing sociology.
Journal of Marriage and Family, 64,594–601.
Crow, G. (2002), Social solidarities.Theories, identities and social change. Buckingham –
Philadelphia Open University Press.
Finch, J. – Groves, D. (eds.)(1983), A labour of love: women, work and caring. London,
Routledge & Kegan Paul.
Fine, M. D. (2007), A Caring Society? Care and the Dilemmas of Human Service in the 21st
Century. New York - Palgrave Macmillan
Fisher, B., Tronto, J. (1990), Toward a Feminist Theory of Caring. In: Abel, E.K.-Nelson,
M,K, (1990), Circles of Care. Albany, State University of New York Press.
van Gaalen, Ruben I. & Pearl A Dykstra. (2006), Solidarity and Conflict Between Adult
Children and Parents: A Latent Class Analysis. Journal of Marriage and Family.
Minneapolis: Nov 2006. Vol. 68, Iss. 4; p. 947 (14 pages)
13
Hynek Jeřábek
Ganong Lawrence & Marilyn Coleman. (2005), Measuring Intergenerational Obligations.
Journal of Marriage and Family; Nov 2005; 67, 4; pg. 1003
Giarrusso, Roseann, Merril Silverstein, Daphna Gans and Vern Bengtson. (2005), Aging
Parents and Adult Children: New Perspectives on Intergenerational Relationships. In: The
Cambridge Handbook of Age and Ageing. (ed. M.L.Johnson, V.L.Bengtson, P.G.Coleman
and T.B.L.Kirkwood) Cambridge University Press 2005
Glenn, Evelyn Nakano. (2000), Creating a Caring Society. Contemporary Sociology, 2000,
Vol. 29, No.1, Utopian Visions: Engaged Sociologies for the 21st Century, pp. 84-94.
Graham Hilary (1983), Caring: a labour of love. In: Finch Janet and Dulcie Groves (eds.),
A labour of love: women, work and caring. London, Routledge & Kegan Paul, pp.13-30
Heinemann-Knoch, Marianne (1994), Care of the Frail Elderly in Germany. In Olson,
L. K. (ed.) The graying of the world : who will care for the frail elderly? Binghampton,
NY : Haworth Press, pp. 211-231.
Jeřábek, H. et. al. (2005), Rodinná péče o staré lidi. (Family care for seniors.) Studie
CESES 11/2005. Praha, CESES FSV UK.
Jeřábek, H. (2008), Familiäre Altenpflege als Beispiel des sozialen Zusammenhaltes. In:
Amann,A. – Kolland,F.(eds.), Das erzwungene Paradies des Alters? Fragen an eine
kritische Gerontologie. VS Verlag, ISBN: 978-3-531-15528-9
Katz,S.(1983), Assessing Self-maitenance: Activities of Daily Living Mobility and
Instrumental Activities of Daily Living. Journal of the American Geriatrics Society
Dec; 31 (12):721-727
Keating,N., Kerr,K., Warren,S., Grace,M. and Wertenberger,D. (2003), Who’s the Family
in Family Caregiving? In: Cheal,D. (ed.) Family. Critical Concepts in Sociology. London,
Routledge 2003, vol.I. Family Patterns and Processes, p.103-123 (original source Canadian
Journal on Aging 1994, vol.13 (2), 268-287)
Kuchařová, V. (2002), Život ve stáří. Praha: SOCIOKLUB – VÚPSV.
Künemund H, Hollstein B (2000) Soziale Beziehungen und Unterstützungsnetzwerke.
In: Kohli M, Künemund H (Eds) Die zweite Lebenshälfte. Gesellschaftliche Lage und
Partizipation im Spiegel des Alters-Survey. Leske + Budrich, Opladen, pp. 212-276
Lawton, M.P., Brody E.M. (1969), Assessment of older people: self-maintaining and
instrumental activities of daily living. Gerontologist. 1969 Autumn;9(3):179-86.
Levine, Carol (1999), Home Sweet Hospital. Journal of Aging and Health, 1999, Vol.11,
No.3, p. 341-359.
Li, Lydia W. (2005), Longitudinal Changes in the Amount of Informal Care Among Publicly
Paid Home Care Recipients. The Gerontologist, Vol. 45, No.4, 465-473
Lindeboom R, Vermeulen M, Holman R, De Haan RJ. (2003), Activities of daily living
instruments: optimizing scales for neurologic assessments. Neurology. 2003 Mar
11;60(5):738-42.
Lüscher Kurt. (2004), Conceptualising and uncovering intergenerational ambivalence. In K.
Pillemer & K. Luescher (Eds.), Intergenerational ambivalences: New perspectives on
parent-child ralation in later life (pp.23-62). Oxford, UK: Elsevier Science. 2004.
Lüscher Kurt & Karl Pillemer. (1998), Intergenerational ambivalence: A new approach to the
study of parent-child relations in later life. Journal of Marriage and the Family. May 1998.
Vol. 60, Iss. 2; p. 413 (13 pages)
14
Hynek Jeřábek
Lowenstein Ariela & Svein Olav Daatland. (2006), Filial norms and family support in a
comparative cross-national context: evidence from the OASIS study. Ageing and Society.
Cambridge: Mar 2006. Vol. 26; p. 203 (21 pages)
Lowenstein Ariela. (2007), Solidarity-Conflict and Ambivalence: Testing Two Conceptual
Frameworks and Their Impact on Quality of Life for Older Family Members. The Journals
of Gerontology. Washington: Mar 2007. Vol. 62B, Iss. 2; p. S100 (8 pages)
Mangen, David J. (1982), Chapter 3: Dyadic Relations. In: Mangen, David J. & Peterson,
Warren A.: Social Roles and Social Participation. Minneapolis, University of Minnesota
Press 1982, pp. 43-114
Manton, Kennet G. and Beth J. Soldo. (1992), Disability and Mortality Among the Oldest
Old: Implications for Current and Future Health and Long-term Care Service Needs. In:
Suzman, Richard M. – Willis, David P. and Kenneth G. Manton (eds.), The Oldest Old.
New York - Oxford, Oxford University Press 1992, p.199-250
Mardsen, Peter V. and Campbell, Karen E. Measuring Tie Strength. Social Forces. Dec. 1984.
Vol. 63, Iss. 2; p 482-501 (20 pages]
Markovsky Barry and Lawler Edward J. (1994), A New Theory of Group Solidarity. In:
Lawler, E.J. ed.: Advances in Group Processes. Vol.11, pp. 113-137, JAI Press Inc. 1994.
Mašková, Miroslava. (2004) Evolution of Social Care Services for Older Population in the
Czech Republic. In Czech Welfare State : Changing environment, changing institutions.
Praha : UK FSV CESES, Studie č. 7, pp. 23-39.
Millward, Christiane. (1999), Caring for Elderly Parents. Family Matters, Autumn 1999,
Issue 52.
Mindel, Charles H. (1982), Chapter: Kinship Relations. In: Mangen, David J. & Peterson,
Warren A.: Social Roles and Social Participation. Minneapolis, University of Minnesota
Press 1982, pp. 187-229
Možný, I. 2004. Mezigenerační solidarita. [online] Brno: VUPSV. Dostupné z
http://www.vupsv.cz/Mozny-Mezigeneracni_solidarita_zav.pdf.
Peters, George R. (1982), Chapter 9: Friends, Neigbours, and Confidants. In: Mangen, David
J. & Peterson, Warren A.: Social Roles and Social Participation. Minneapolis, University
of Minnesota Press 1982, pp. 389-443
Pillemer, K. and Lüscher , K. (2004). Intergenerational ambivalences: New perspectives on
parent-child ralation in later life (pp.23-62). New York: Elsevier Science.
Roberts, Robert E.L., Richards, Leslie N. and Bengtson Vern L. (1991), Intergenerational
Solidarity in Families: Untangling the Ties That Bind. Marriage and Family Review 1991,
Vol. 16, Issue 1 & 2, pp. 11-46
Silverstein, M., V Bengtson, R Giarrusso, D Gans. (2004), Is Ambivalence a Component of
tha Solidarity - Conflict Paradigm? The Gerontologist. Washington: Oct 2004. Vol. 44, Iss.
1; p. 90 (1 page)
Silverstein, Merril, Stephen J Conroy, Haitao Wang, Roseann Giarrusso, Vern L Bengtson.
Reciprocity in parent-child relations over the adult life course. The Journals of
Gerontology. Washington: Jan 2002. Vol. 57B, Iss. 1; p. S3 (11 pages)
Silverstein, Merril & Vern L Bengtson. (1997), Intergenerational solidarity and the structure
of adult child-parent relationships in American families. The American Journal of
Sociology. Chicago: Sep 1997. Vol. 103, Iss. 2; p. 429 (32 pages)
15
Hynek Jeřábek
Smelser, N. J. (1998). The rational and the ambivalent in the social sciences. American
Sociological Review, 63, 1-16.
Steinbach Anja. (2008), Intergenerational Solidarity and Ambivalence: Types of
Relationships in German Families. Journal of Comparative Family Studies. Calgary:
Winter 2008. Vol. 39, Iss. 1; p. 115 (19 pages)
Tennsedt,S.L., McKinlay,J.B., Sullivan,L.M. (1989), Informal care for frail elders: The role
of
secondary caregivers. The Gerontologist, 29 (5): 667-683
Tošnerová, T. (2001), Pocity a potřeby pečujících o starší rodinné příslušníky. Praha:
Ambulance pro poruchy paměti, Ústav lékařské etiky 3. LF UK Praha.
Veselá, J. (2002), Představy rodinných příslušníků o zabezpečení péče nesoběstačným
rodičům. [online] Praha: VÚPSV. Dostupné z <http://www.vupsv.cz/fulltext/detsen.pdf>.
Veselá, J., Janata, Z. (1999), Sociální služby ve světle připravovaných reforem (II.díl).
Postoje občanů důchodového věku k připravovanému zákonu o sociální pomoci. [online]
Praha: VUPSV [cit. 6.10.2005] Dostupné z <http://www.vupsv.cz/fulltext/SocSl.pdf>.
Vidovičová, L., Rabušic, L. (2003), Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu
české veřejnosti. (Zpráva z empirického výzkumu) [online] Brno: VÚPSV Dostupné z
<http://www.vupsv.cz/fulltext/vidrab.pdf>.
Willson, Andrea E., Kim M Shuey, Glen H Elder Jr. (2003), Ambivalence in the Relationship
of Adult Children to Aging Parents and In-Laws Journal of Marriage and Family.
Minneapolis: Nov 2003. Vol. 65, Iss. 4; p. 1055
Zákon o sociálních službách. č.108/2006 Sb., §8 Osoba se považuje za závislou na pomoci
jiné fyzické osoby a §9 Posuzování péče o vlastní osobu. viz:
http://www.skok.biz/_download/projekty/zakon-o-socialnich-sluzbach.pdf
16
Graf 1
Hynek Jeřábek
podle Roberts and Bengtson (1990)
sol. souhlasu
citová
solidarita
solidarita kontaktů
s. rodinných
závazků
solidarita
možností a
příležitostí
solidarita
pomoci a
podpory
Graf 2: podle Rossi and Rossi (1990)
sol. souhlasu
citová
solidarita
solidarita kontaktů
s. rodinných
závazků
solidarita
možností a
příležitostí
solidarita
pomoci a
podpory
17

Mezigenerační solidarita, rodinná soudržnost a rodinná péče o

Transkript

Podobné dokumenty

zde