Evropa a budoucnost energetiky

SVĚT PLNÝ ENERGIE
Skladování energie:
Vodík a jeho
budoucnost
Rozhovor:
I cihly dostávají
méně kalorií
Více na straně 5
Více na straně 7
Evropa a budoucnost energetiky
ENERGETICKÁ POLITIKA
Státy Unie se chystají na rozhodující jednání nejen o podpoře obnovitelných zdrojů.
27 %
energie by podle návrhu
Evropské komise mělo
v roce 2030 pocházet
z obnovitelných zdrojů.
poruje také zvyšování efektivity, ale žádný
pevný cíl nenavrhla. Možná i proto, že cíle
snížení spotřeby o 20 % nebude do roku
2020 pravděpodobně dosaženo.
V bruselských kancelářích se naplno rozhořela papírová bitva, která může do značné míry rozhodnout o cenách energií pro
příští desetiletí. Evropská unie se připravuje na přijetí nové energetické strategie
pro roky 2020 až 2030. Rozhodující projednávání klimatického balíčku špičkami
členských států je na programu na setkání
Rady EU ve dnech 20. a 21. března.
podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie na 20 procent. Výsledkem této strategie byla tedy nejen národní schémata
o podpoře fotovoltaiky či větru, ale také
předpisy o energeticky úsporných budovách či obchodu s uhlíkovými povolenkami
– tedy velká část legislativy a regulí, které
dnes určují vývoj evropské energetiky
a cenu energií.
Jde o program nastupující za program 20–20-20, který platí právě do roku 2020.
V jeho rámci se státy EU zavázaly snížit
emise CO2, zavést úspory v rozsahu 20
procent celkové spotřeby a zároveň zvýšit
Nové kolo
Při přípravě cílů pro další období byla jako
první na tahu Evropská komise, tedy nadnárodní sbor komisařů v čele exekutivy EU.
Svůj návrh představila v lednu a lze jej
charakterizovat nejlépe asi jako kompromisní. Obsahoval poměrně ambiciózní cíle,
co se týče snížení emisí CO2 celkem o 40 %
proti úrovni z 90. let, a také cíl, aby 27 %
energie pocházelo v roce 2030 z obnovitelných zdrojů, ale některé závazky z předchozích let už v něm zahrnuty nebyly.
Zmizel například cíl náhrady paliv v dopravě
biopalivy ve větším měřítku. Znovu a znovu
se ukazovalo, že jejich přínos, ať už ke snižování emisí oxidu uhličitého, či vůbec
k ekologii, je velmi sporný a v některých
případech jsou pro přírodu zřejmě škodlivější než běžná paliva, a tak tento krok není
překvapením. Komise ve svém návrhu pod-
Moře betonu a oceli
pro obnovitelné zdroje
SUROVINY
Boom obnovitelných zdrojů by mohl vést ke zvýšení cen
nerostných surovin a zvýšení tlaku na jejich dodávky
Boom obnovitelných zdrojů by mohl vést
ke zvýšení cen nerostných surovin a zvýšení tlaku na jejich dodávky, vyplývá z analýzy francouzských vědců. Týká se to celé
řady materiálů, od betonu, přes ocel či
měď až po vzácné kovy, které se používají jako příměsi třeba do magnetů ve větrných elektrárnách. Suroviny by mohly být
„neobnovitelnou položku“ zdrojů, jež se
jinak označují jako obnovitelné. Příčina je
fyzikální. Obnovitelné zdroje jsou energeticky méně „husté“ než dnes používané
zdroje klasické, ať už používají fosilní paliva či štěpnou reakci. Na výrobu stejného
množství energie je tedy zapotřebí větší
výrobní infrastruktura a její vybudování
s sebou nese značné náklady, především
Zajímavé je, že z návrhu vypadl i závazný
podíl obnovitelných zdrojů na výrobě v jednotlivých státech (tzv. národní cíle). V praxi by to podle návrhu tedy mělo být tak, že
27procentní cíl podílu „zelených“ energií
by platil pro EU jako celek. Protože obnovitelné zdroje vyrábějí téměř výhradně
elektřinu, takové opatření by se případně
dalo provést zhruba tak, že by se z těchto
zdrojů vyrábělo přibližně 40 procent evropské elektřiny. Z ekonomického hlediska
je to rozhodně šetrnější řešení než pevné
národní cíle.
Pokračování na straně 3
Rusko postaví
Maďarsku
atomovou
elektrárnu
To není samo o sobě novinka, na univerzitě v Grenoblu se ovšem dva vědci pokusili tyto údaje upřesnit a určit, jak významnou část světové spotřeby surovin by mohl
případný rozvoj obnovitelných zdrojů
potřebovat. Výsledky ukazují, že masivní
rozvoj by mohl u některých surovin vést
až ke zvýšení poptávky o více než 100 procent – pokud by tedy měly platit scénáře
dalšího bouřlivého rozvoje větrné či solární energetiky.
POLITIKA
K posílení ruského vlivu
ve střední Evropě přispěla na začátku letošního roku Budapešť. Vláda Viktora Orbána uzavřela smlouvu s Ruskem o dostavbě maďarské jaderné elektrárny Paks.
Kontrakt schválil i parlament a podepsal
prezident, a tak jeho realizaci už nic nestojí v cestě. Bez výběrového řízení tak v Maďarsku vzniknou dva nové jaderné reaktory, které mají pokrýt velkou část maďarské
poptávky po elektřině. Moskva se v podstatě postará i o financování celé stavby,
protože Maďarsku poskytne půjčku, která
uhradí většinu nákladů.
Více na straně 4
Více na straně 2
v základních stavebních a výrobních surovinách.
Informace,
zpravodajství,
rozhovory a zajímavosti
ze světa plného energie
jaro | 2014
❯ ENERGETICKÉ
AKTUALITY:
Německo bude platit za stojící
elektrárny
Německo pro své energetické koncerny
vytvoří systém plateb za to, že budou
udržovat konvenční elektrárny, i když
nebudou vyrábět. Na schůzce s řediteli skupiny dvanácti evropských energetických koncernů v druhém únorovém
týdnu to řekla německá kancléřka Angela Merkelová. Německo by se tak
mělo bránit proti nestabilitám v dodávkách elektřiny z obnovitelných zdrojů
a nízkým cenám elektřiny na burze.
Kapacitní platby budou čistě německé,
s nějakým celoevropským systémem se
nepočítá. Z technického hlediska by šlo
o řešení současné nestabilní situace
o řešení
v německé energetice, problém by to
ovšem představovalo na trhu s energiemi, který je v současnosti celoevropský.
Němečtí producenti by byli jednoznačně zvýhodněni a měli by cenovou výhodu před zbytkem Evropy. Výsledkem
by byla zřejmě další deformace cen
na trhu, kterou už teď výrazně ničí
obnovitelné zdroje. Opatření zatím nebylo oficiálně přijato ani na německé
vládě.
Slunce vyrobilo méně
I přes mírný rozvoj kapacity v obnovitelných zdrojích došlo v loňském roce
k mírnému poklesu výroby z nich. Kapacita fotovoltaických elektráren
stoupla zhruba o 37,5 MW, a pohybuje
se tak těsně nad hranicí 2000 MW.
Mezi těmi, kdo stihli v loňském roce
ještě získat licenci na malé sluneční
elektrárny (jiné nevznikaly), byl podle
týdeníku Ekonom také bývalý předseda vlády Miroslav Topolánek. Čistá
výroba ze slunečních elektráren kvůli
nepřízni počasí klesla v roce 2013
z 2173,1 GWh na 2070,2 GWh. Největší
podíl ve výrobě patřil jako obvykle uhlí
(40,58 TWh). Zhruba 29 TWh čisté
elektřiny loni vyrobily jaderné elektrárny Temelín a Dukovany. Česká republika také pokračovala v poměrně výrazném vývozu elektřiny do zahraničí:
čistý vývoz činil 16,89 TWh, což je
nepatrné snížení proti roku 2012. www.svetplnyenergie.cz
2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
ZE SVĚTA ENERGIE
Rychlá maďarská rošáda
JADERNÉ ZDROJE
V Maďarsku budou bez tendru a za ruské peníze stát dva ruské reaktory.
10 mld. eur
půjčí Rusko Maďarsku na dostavbu
jaderné elektrárny Paks.
především politický a hospodářský vliv.
Zvláště v situaci, kdy maďarský průmysl
není připravený udělat technologicky náročnější části stavby sám a bude muset
spoléhat na zahraniční, a to především
ruské dodavatele a odborníky. Na druhou
stranu energetická závislost na Rusku
do budoucna Budapešti nehrozí. Palivo
do ruských elektráren mohou dodávat
i jiné společnosti a trh s uranem je dostatečně diverzifikovaný. Zakázka by ale
ochotu k ní najevo dala. Nezdá se ovšem
příliš pravděpodobné, že by na takovou
dohodu přistoupila také nová česká vláda,
byť se z ní ozývají i hlasy po těsnější spolupráci s Ruskem a větší orientaci východním směrem.
Tlak na podobné řešení by ovšem mohl
sílit, český tendr je ve slepé uličce. ČEZ má
se soutěží velké starosti a snaží se řešení
odkládat, nejlépe na dobu, kdy elektřina
↑ Areál elektrárny Pask během stavby v 70. letech. Foto: Wikicommons
Maďarská vláda, prezident i parlament
posvětili v prvních týdnech roku snahy
o stavbu nové jaderné elektrárny v Maďarsku. Mohou se tak rozběhnout práce
na největším stavebním projektu v Maďarsku od pádu komunistického režimu. Dveře všemu otevřela ochota maďarské vlády
dohodnout se přímo s Ruskem. Budapešť
se v lednu dohodla na rozšíření atomové
elektrárny Paks za ruské peníze.
Maďarský komplex v Paks je velmi podobný českým Dukovanům. Stojí v něm čtyři
reaktory ruské výroby s výkonem po 440
MW a je připravený na rozšíření, v maďarském případě o dva další velké reaktory.
Mají jím být v podstatě stejné typy, jaké
ruské podniky nabízejí do Temelína, každý
s výkonem zhruba 1200 MW. Kolem roku
2025 bude mít elektrárna takový výkon, že
by mohla vyrábět zhruba 80 procent dnešní maďarské spotřeby elektřiny. Pokud
k tomu vůbec dojde, bude to ovšem jen
na chvíli, starší reaktory budou brzy odstaveny a jádro bude dodávat zhruba 40 procent maďarské spotřeby elektrického
proudu, tedy jen o něco málo více než nyní.
Zajímavější jsou ovšem finanční aspekty
dostavby. Moskva Budapešti poskytne
za podmínek výhodných pro Maďarsko
půjčku ve výši deseti miliard eur (asi 275
miliard Kč), které pomohou rozšíření zaplatit. Celý projekt by měl stát až čtyři biliony forintů (zhruba 370 miliard Kč), což
je v přepočtu v podstatě stejná částka, jaká
se uvažuje na dostavbu Temelína. Splácení
půjčky naplánované na 21 let může začít
až po dokončení prvního reaktoru v roce
2023.
Neměli nervy na tendr?
Maďarsko původně chtělo vypsat tendr
podobný tomu, který pořádá ČEZ na dostavbu elektrárny Temelín, ale tak dlouho
ho odkládalo, až v minulém roce od plánu
zcela upustilo. Příčiny byly stejné jako ty,
které dnes vedou k neustálým odkladům
stavby v Česku: nejisté ekonomické vyhlídky investice do podobného zařízení. Ceny
elektřiny jsou příliš nízké a garance výkupních cen je z různých důvodů problematická.
Maďarsko se pak poměrně rychle – jen
během několika měsíců – dohodlo s Ruskem na jiném způsobu financování bez
tendru (Rusové ovšem půjčku nabízeli už
před lety). Vyžádalo si to zvláštní zákon,
který v únoru schválil maďarský parlament
jasnou většinou hlasů poslanců strany
premiéra Viktora Orbána Fidesz a poté
podepsal prezident. Levicová opozice požadovala, aby vláda nechala vypsat o rozšíření atomového závodu referendum, ale
k tomu nedošlo.
Je nepochybné, že Rusko získává výměnou za nestandardně výhodnou půjčku
↑ K penězům je to tudy, pane premiére. Ruský prezident Vladimir Putin a maďarský
premiér Viktor Orbán na lednové schůzce v Budapešti. Foto: Úřad maďarské vlády
mohla být zajímavá pro český průmysl,
hlavně pro podniky už dnes navázané
na ruský průmysl, například pro Rusy
vlastněnou Škodu JS. Financování ruskou
půjčkou ovšem v českém případě není
zatím vůbec na stole a tato možnost je
nepravděpodobná, i když ruská strana už
podraží a rozvaha financování bude vypadat příznivěji. Ani nová vláda nedává najevo, že by chtěla nějak vyjít podniku na pomoc. Nový předseda vlády Bohuslav
Sobotka se už nechal slyšet, že je proti
záruce výkupních cen při dostavbě podle
britského vzoru.
Co říká nová česká vláda o energetice
POLITIKA
Vláda slibuje, že neudělá nic, co by vedlo ke zvýšení cen energií.
Čím by se měla řídit během své vlády pestrá koalice ČSSD, hnutí Ano a KDU-ČSL
jsme se definitivně dozvěděli v druhém
únorovém týdnu, kdy v té době už úřadující vláda schválila svoje programové prohlášení. V energetice slibuje hlavně nezdražování.
Co se týče změn v energetice, vláda prý
bude uvažovat o snižování závislosti ČR
na fosilních palivech, ale pouze za té podmínky, že „tím neutrpí konkurenceschopnost České republiky“. Česká republika by
se také chtěla postarat, aby kroky vedoucí
k možnému zdražení energií nepřišly ani
z Bruselu.
Pokud bychom měli brát vážně slova o ekonomicky smysluplné snižování závislosti
na fosilních palivech, v současné situaci by
www.svetplnyenergie.cz
❞
Temelín vláda
podpoří, jen
pokud to bude
ekonomicky
výhodné.
to znamenalo jedině podporu atomové
energetiky. Za jadernou energetiku se
ovšem Sobotkova vláda staví s jistou výhradou. Podpoří výstavbu nových bloků
jaderné elektrárny Temelín, ale pouze v případě, že to pro zemi bude ekonomicky
výhodné. Bezvýhradně prý vláda podpoří
modernizaci jaderné elektrárny Dukovany
a prodloužení jejího provozu za rok 2025.
Snižování závislosti na fosilních palivech
ovšem neznamená, že by se vláda v prohlášení postavila za územní limity v těžbě uhlí.
Výslovně je dokument vůbec nezmiňuje,
smíří se s obecnější poznámkou, že vláda
↑ Čeká nás další kolo bojů o těžbu uhlí v severních Čechách?
zachová nerostné suroviny pro pozdější
generace a jejich rozumné využití. Nezmiňuje ochranu obcí v severních Čechách.
V tomto kontextu je možná zajímavé i prosincové rozhodnutí německého nejvyššího
soudu z prosince loňského roku. Šlo o odvolání obyvatel vystěhovaných kvůli rozšíření uhelné těžby pro německé elektrárny.
Německý nejvyšší soud rozhodl, že rozhodnutí o složení energetického mixu je plně
na kompetenci vlády a vystěhování obyvatel je ve veřejném zájmu. Český Ústavní
soud rozhoduje často v podobném duchu
jako jeho německý protějšek, i legislativní
situace je u nás v mnoha ohledech podobná, a tak lze oprávněně spekulovat, že
v případě sporů kolem uhelných limitů by
obyvatelé dotčených obcí nenašli u soudů
pomoc.
jaro | 2014
3
ENERGETICKÉ TRHY
Evropa a budoucnost energetiky
Pokračování ze strany 1
Ústupek od závazných národních cílů
na podíl obnovitelných zdrojů by v podstatě měl znamenat, že státy, které nemají
vhodné podmínky pro rozvoj fotovoltaiky,
energie z větru nebo podobných zdrojů –
což je třeba případ České republiky – by se
tedy mohly držet klasických zdrojů ve větší míře a počítat například s jistou kompenzací jinde.
Jižní Evropa by naopak mohla využít své
vhodné přírodní podmínky pro rozvoj solární energie a přímořské státy obecně pak
svých „větrných zdrojů“.
Návrh Komise na výhradně celoevropský
cíl v zapojení obnovitelných zdrojů je výsledkem silného zákulisního tlaku některých zemí. Veřejně jsou zmiňovány především větší země, například Velká Británie,
ale je to postoj velmi blízký i zatím představeným českým představám o dalším
vývoji energetiky v EU.
Jasno zatím není u jednoho velmi důležitého detailu: kolik by to koho stálo. Pokud
by cíl na zastoupení obnovitelných zdrojů
měl platit jen pro celou Unii, používal by
se patrně i nějaký systém kompenzací pro
státy, které budou plnit nadprůměrně
za státy jiné. Jak přesně by „vyrovnávání“
v rámci Evropy probíhalo, to v návrhu jasně vysvětleno není.
Kolik uhlíku?
Zásadních změn by měl doznat i dosavadní systém obchodování s emisními povolenkami. Především díky útlumu průmyslové výroby po americké finanční krizi
z roku 2008 se trh s povolenkami zhroutil.
Bylo jich příliš mnoho a cena spadla hluboko pod plánovanou úroveň. Prodražily
sice provoz klasických zdrojů, ale jejich
účinek je malý v porovnání s jinými tržními
vlivy. Jde především o dovozy levného uhlí
a naopak vysoké ceny zemního plynu.
Evropská komise přesto v trhu s povolenkami vidí hlavní nástroj na snižování emisí
skleníkových plynů. V prosinci rozhodla
o mimořádném zpomalení uvolňování dalších povolenek na trh (tzv. back-loading)
a v tomto opatření hodlá pokračovat. Jejich
množství se má snižovat tempem 1,74 až
2,2 procenta ročně podle situace na trhu.
Ten by mělo oživit vytvoření automatického systému na stahování či vystavování
nových povolenek podle jejich ceny.
Ceny povolenek, stejně jako Komisí navržený cíl snížení emisí do roku 2030 o 40
procent proti roku 1990, budou nepochybně ještě předmětem vášnivých debat. I v samotné Komisi vůči tomuto cíli panuje poměrně silný odpor a ozývají se hlasy
volající alespoň po jeho cca 35procentním
snížení. Přičemž se počítá, že v roce 2020
by při zachování stávajícího trendu měly
emise klesnout zhruba o 24 procent proti
roku 1990.
Opozice na všech stranách
Tradičně „zelenější“ Evropský parlament
po zveřejnění návrhu Komise přispěchal
s vlastní rezolucí, podle které je návrh „nedostatečný“, a například závazné národní
cíle pro obnovitelné zdroje by měly zůstat
zachovány. Někteří zástupci průmyslu –
a také například komisař pro energetiku
Günther Oettinger – ho naopak označují
za stále příliš zavazující.
Další zájmové průmyslové organizace naopak volají po zachování cílů v úspoře
energií. Podporu mají v loňské analýze
Mezinárodní agentury pro energii, podle
které k drahotě energií v Evropě přispívají
více především drahé dovozy surovin než
dotace na obnovitelné zdroje.
Jednání budou nepochybně bouřlivá. Trend
posledních let naznačuje, že energeticky
náročné obory jsou v Evropě pod stále větším tlakem. Pokud by trend zdražování
energií měl pokračovat a dotýkal se i dalších
odvětví – a to se v případě rostoucích cen
elektřiny dá rozhodně očekávat – důsledky
40 %
O tolik by chtěla
Evropská komise
do roku 2030 snížit
evropské emise CO2 proti
roku 1990
pro evropskou ekonomiku a obyvatele asi
není třeba příliš rozvádět.
V této nepřehledné situaci je jasné jen to,
že rozhodující budou březnová jednání
na úrovni ministrů členských států Evropské unie. Nová česká vláda se na něm podle dosavadních prohlášení chce prezentovat údajně jako „hlas rozumu“ proti
příliš vysoké podpoře obnovitelných zdrojů, což by měl být v současné situaci silnější tábor.
Přidává se do něj pomalu i Německo, které
se přes rozpory mezi členy současného
kabinetu pomalu vydává cestou snižování
podpory těchto zdrojů. Další snižování
podpory chystají i další velké státy, jako
třeba finančními problémy stíhané Španělsko (i když právě to paradoxně z čistě fyzikálního hlediska má v Evropě vůbec nejlepší podmínky pro rozvoj „zelených“
energií, protože má dostatek slunečního
záření i větru). Další státy se naopak už
nyní daly slyšet, že jejich cíle budou ambicióznější než cíle, které naznačila ve svém
návrhu Komise, například Dánsko.
❯ NÁZOR
A:
EXPERTA:
Martin Kročil
obchodní ředitel společ-nosti Lumius, spol. s r.o..
ká enerener
Nová navrhovaná evropská
getická strategie je opět ve znamení
snižování emisí a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Myšlenka je to
na první pohled prozíravá, jenže…
Produkce emisí zdaleka nemají pouze
evropský rozměr. Jedná se o problém
globální a jako takový se musí řešit. Například ozónová díra vzniká nad zemskými póly a je celkem jedno, kde byly vyprodukovány plyny, které k jejímu
zvětšování přispívají. Má tedy smysl
vytvářet z Evropy ostrov environmentální ctnosti, když hlavní zdroj znečištění se
nachází ve zcela jiných oblastech zeměkoule?
Vyjednavači Evropské unie by měli konečně dokázat, že jsou schopni prosadit
svůj názor i v celosvětovém měřítku,
jedině takové aktivity budou mít v konečném důsledku smysl. Dosavadní
snahy zaměřené čistě na Evropu způsobily pouze deformaci tržní ceny elektřiny.
Přitom reálná cena pásmové dodávky
elektřiny v České republice stále zůstává
na úrovní cca 53 EUR/MWh, pokud započítáme do její výše i příspěvek na výkup z obnovitelných zdrojů.
Pokud se tedy evropská energetická
strategie bude opírat o celosvětový konsenzus (globálně podložený činy), pak
bude vše v pořádku. Všichni poneseme
svůj příspěvek pro modrou planetu stejně. V opačném případě musí energetický
výhled starého kontinentu hledat odpověď zejména na otázku, jak zajistit Evropě dostatek spolehlivých a výkonných
zdrojů za co nejnižší náklady.
Čínská sluneční řež
FOTOVOLTAIKA
Čínská vláda razantně omezuje počet výrobců solárních panelů a jejich dílů.
Čínská vláda na konci loňského roku zveřejnila seznam společností podnikajících
ve výrobě fotovoltaiky, které splňují její
kvalitativní, technologická a další kritéria.
Je na něm 134 společností, v Číně jich v oboru přitom funguje kolem pěti stovek. Vláda
de facto zbytek společností odsuzuje k likvidaci či alespoň velmi vážným potížím.
Pouze společnosti, které se dostaly na seznam, budou mít nárok na odpis cel a dalších vývozních poplatků z daní. Celé odvětví přitom z velké části spoléhá na vývoz
na zahraniční trhy a na řadě z nich, včetně
USA a Evropy, jsou čínské panely zatíženy
poměrně výrazným clem.
Společnosti, které jsou na seznamu, také
budou mít podstatně těžší situaci i v Číně.
V první řadě se dá předpokládat, že kvůli
potížím s vládou s menší pravděpodobností získají provozní či investiční úvěry. Navíc
se nesmějí podílet na soutěžích o zakázky
↑ Velkou část čínských výrobců fotovoltaických panelů čeká minimálně nejistá
budoucnost. Foto: Breakthrough Institute
pro státem vlastněné podniky, jejich šance
získat nové domácí zakázky se tak výrazně
snižuje.
Výrazný státní zásah do výroby slunečních
panelů má jasný cíl: snížit přebytek výrob-
ní kapacity. Analytici odhadují, že světová
kapacita na výrobu panelů je zhruba dvakrát vyšší než je poptávka. Velká část výrobních linek je zastaralá a dnes nemohou
ekonomicky konkurovat novějším provozům, přesto jich je řada stále v provozu,
a to hlavně v Číně. Nad vodou je pomáhají udržovat i levné úvěry, které firmy získávají třeba s podporou či zárukami čínských
místních vlád a úřadů. Ty v podobných
firmách mají také podíly.
Jde o významný obchodní spor, solární
panely a další příslušenství představovaly
v roce 2011 šest procent všeho čínského
vývozu do Evropy. Šlo o obchod v hodnotě 27 miliard dolarů.
Zásah centrální vlády do ekonomiky také
není zřejmě poslední, seznam „schválených“ firem se bude každých půl roku až
rok obnovovat, doplňovat či naopak zužovat. Zatím je otázkou, zda podobně razantní opatření přijme vláda i v jiných oborech,
kde hrají prim státem vlastněné podniky,
například v ocelářství.
V únoru se Peking a Brusel údajně dohodly na rámcovém řešení, podle kterého by
se ceny měly udržet zhruba na dnešní úrovni a většina čínských panelů by neměla být
zatížena více než nyní.
Podraží, nebo ne?
Jaký to bude mít vliv na ceny fotovoltaických panelů u nás, to zatím není zcela jasné. Od loňského června jsou totiž čínské
panely zatíženy clem, které Evropská unie
zavedla jako opatření proti čínského státní pomoci tamním výrobcům. Výsledkem
byl růst jejich cen zhruba o 10 procent.
V příštích měsících i nejbližších letech lze
ovšem spíše očekávat minimálně mírné
zvyšování cen panelů, výrobci jsou pod
ohromným tlakem a jejich marže jsou minimální, řada z nich je dokonce v průběžné ztrátě. Z laboratoří přicházejí stále
velmi zajímavé nové výsledky a ceny fotovoltaiky v dlouhodobém měřítku budou
určitě dále klesat, v nejbližších měsících
a letech ale pokles cen podle všeho minimálně zpomalí.
www.svetplnyenergie.cz
4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
OZE / ATOMOVÁ ENERGETIKA
Zelené energie spotřebují moře betonu
Obnovitelné zdroje energie vyžadují mnohem více materiálu než zdroje klasické.
Z údajů autorů zhruba vychází, že pokud
by se svět měl elektřinou zásobovat jen
z obnovitelných zdrojů (velmi zhruba 20
tisíc TWh ročně), musel by na vybudování
infrastruktury obětovat zhruba jedenapůlnásobek své celkové roční produkce oceli
či dvojnásobek produkce mědi. Čísla jsou
následující: něco pod 3 mld. tun oceli proti necelým dvěma produkovaným a 40 mil.
tun mědi proti 16 mil. vyprodukovaným.
vývoj byl třeba u magnetů používaných
například ve větrných elektrárnách, které
dnes používají příměsi tzv. kovů vzácných
zemin, a díky tomu jsou podstatně výkonnější než generace železných magnetů
z doby před 20 či více lety.
Ještě dramatičtější by mohl být v sektoru
výroby zelených energetických technologií
nárůst spotřeby kovů vzácných zemin a dalších podobných „příměsí“, které se používají v menším měřítku, ale pro moderní
technologie jsou nutné, protože mají v řadě
případů ojedinělé fyzikální vlastnosti.
Masivní spotřeba materiálů pro stavbu
obnovitelných zdrojů má i tu nevýhodu, že
neumožňuje recyklaci. Kovy či další materiály jsou v nich napevno po celou dobu
jejich životnost, což v případě energetické
infrastruktury musí být reálně několik málo
desítek let. Třeba u spotřební elektroniky
je životní cyklus podstatně dražší, a tak se
materiály mohou rychleji znovu dostat
do výrobního procesu. Jenom s úsporami
ve spotřebě si tedy při masivním rozvoji
obnovitelných zdrojů nemůžeme vystačit
a bude (či bylo by) zapotřebí vytěžit i nové
suroviny.
Třeba počítačové čipy, dnes používané už
nejen v počítačích, ale i telefonech, televizích atd. V 80. letech byste v počítačových
čipech našli 12 prvků, v 90. letech o čtyři
více, v prvním desetiletí 21. století kolem
šedesáti, uvádí společnost Intel. Podobný
Energie vyrobená elektrárnou za dobu životnosti (v GJ)
7850 GJ
141 750 GJ
4900 GJ
1 950 GJ
189 000 GJ
Celková energetická náročnost na beton a ocel potřebné
na vybudování 1 MW instalovaného výkonu (v GJ)
551 250 GJ
Porovnání surovinových nákladů
na stavbu elektrárny s energií, kterou vyrobí během svého průměrného života. Čím je zadní sloupec daného zdroje výše, tím více energie
během životnosti vyrobí, a čím je
přední sloupec menší, tím nižší jsou
náklady na stavbu jednotky výkonu
(konkrétně 1 MW). V reálu samozřejmě mezi jednotlivými elektrárnami mohou být veliké rozdíly, u obnovitelných zdrojů například velmi
výrazně závisí na zeměpisné poloze.
Těžba, těžba, těžba?
1951 GJ
❯ KOLIK
A ZA CO:
Nejde jen o náklady na samotné zařízení,
třeba větrné elektrárny a turbíny, ale ve velké míře především o náklady na vybudování infrastruktury, která by zajistila stabilní zásobování elektřinou. Je zapotřebí
více vedení pro případy, kdy v nějaké větší
oblasti nefouká či nesvítí. Jiné řešení dnes
ve velkém není, protože skladování elektřiny je alespoň zatím příliš drahé, nepraktické nebo neúčinné.
661 500 GJ
Může za to především fakt, že obnovitelné
zdroje mají takzvaně nižší energetickou
Výsledkem je, že v mnoha ohledech jsou
tak obnovitelné zdroje materiálově podstatně dražší. K vybudování kapacity se
stejnou výrobou energie je v případě obnovitelných zdrojů zapotřebí zhruba
90krát více hliníku, 50krát více železa,
mědi či skla a 15krát více betonu, odhadla
nedávno v časopise Nature Geoscience
dvojice vědců z univerzity ve francouzském Grenoblu.
19 860 GJ
více betonu je prý
v průměru zapotřebí
na vybudování stejného
výkonu v obnovitelných
zdrojích než v těch
klasických
Například české slunečné elektrárny mají
zhruba stejný maximální výkon jako dva
současné temelínské bloky, tedy kolem
2 GW. Ale zatímco Temelín vyrobil v roce
2013 zhruba 15 TWh elektřiny, fotovoltaické elektrárny vyrobily zhruba sedmkrát
méně, o něco málo více než 2 TWh.
1 575 000
0 GJ
15x
hustotu. Zatímco v ropě, uhlí či uranu je
z různých důvodů energie v podstatě koncentrovaná, ve větru či slunečním záření
je jí na stejný objem méně. Takže pokud
chcete vyrábět stejně energie, musíte postavit podstatně větší elektrárnu.
1025 GJ
Boom ekologických zdrojů energie by nás
mohl postavit před možný paradoxní úkol
podstatně zvýšit těžbu nerostných surovin.
Ty by mohly představovat „neobnovitelnou
položku“ obnovitelných zdrojů energie.
1 701 000 GJ
EKOLOGIE
Data: Vidal et al. US DoE, IEA
Atomová
At
á elektrárna
l k
Vodní
V
d í elektrárna
l k á
Plynová
Pl
á elektrárna
l kt
Uhelná elektrárna
elekt
Větrná
Vět
á elektrárna
l kt á
Fotovoltaické
F
t
lt i ké panely
Jižní Korea postaví dva nové reaktory
ASIE
Korea si chce zachovat za každou cenu výhodu levné energie a sází na atom.
Jihokorejská vláda schválila v únoru stavbu dvou nových reaktorů o výkonu 1400
MW za zhruba 7 mld. dolarů (tedy cca
140 mld. Kč). Jedná se o jasnou podporu
pro domácí atomový průmysl, který dlouhodobě – ovšem zatím s jednou výjimkou
neúspěšně – cílí na zahraniční trhy. V současnosti se například jihokorejská společnost KEPCO pokouší uspět s projektem
na své reaktory v Indii.
výrobce. Ti se totiž z velké části orientují na energeticky náročnou výrobu. Kromě
například automobilové výroby je země
domovem také obřích loděnic.
Korejští výrobci ale mají co dohánět.
Po kontrolách bezpečnosti v současných
jaderných elektrárnách také došlo k odstavení několika reaktorů. Jak se zjistilo,
vládou významně protežovaná firma KEPCO a další subjekty podváděly při kontrolách a dokonce se prokazovala falešnými certifikáty. Skandál otřásl pověstí
výrobce i státního dozoru a několik reaktorů je odstaveno, dokud si dokumentaci
nedá do pořádku.
↑ Reaktory ve Spojených arabských emirátech, které představují zatím jediný exportní úspěch korejského atomového průmyslu.
Levno musí být
Výsledkem odstávek byl akutní nedostatek elektřiny, který vedl k řadě větších či
www.svetplnyenergie.cz
menších blackoutů. Politický tlak na zajištění stabilních dodávek je enormní
a korejská vláda dává svým únorovým
rozhodnutím najevo, že jadernou energe-
tiku považuje za nezbytnou pro udržení
stability dodávek a výhod pro korejské
Bez atomové energie se v dohledné době
neobejde. Po fukušimské havárii a následných protestech vláda ustoupila
od plánu, že by přes 40 procent instalovaného výkonu korejských elektráren
měly v roce 2030 tvořit atomové reaktory. Cíl snížila na 26 procent, ale v posledních měsících došlo znovu k jeho revizi
směrem vzhůru, na 29 procent. V praxi
ovšem atomové elektrárny pokrývají více
než třetinu korejské spotřeby, protože
na rozdíl od jiných pracují většinu roku
na plný výkon. Levná elektřina je přitom
jednou z hlavních výhod korejské ekonomiky: současné ceny pro podniky jsou
o 60 procent nižší než ceny v Japonsku.
Vláda ceny udržuje tak nízko uměle
a do budoucna lze čekat jejich zvýšení,
ale levný proud z jaderných elektráren
představuje výhodu, které se země evidentně nechce vzdát.
jaro | 2014
5
SKLADOVÁNÍ ENERGIE
Vybouchne vodík, nebo ne?
VODÍK
Třaskavý plyn by se mohl stát cennou surovinou, ale i slepou uličkou.
↓ Honda FCX Clarity byla prvním automobilem s palivovými články,
který si mohl běžný člověk pořídit formou dlouhodobého pronájmu.
❞
Vodík není
jen palivo, ale
také surovina
pro chemický
průmysl.
Jejich ceny jsou astronomické. Pohybují
se kolem 10 tisíc eur za instalovaný kilowatt výkonu (nový Temelín by měl vyjít
na 4000 eur za kW). A problémy nejsou
jen finanční. Technicky k tomu vodík hned
rozhodně není zralý. Nejde jen o pořizovací náklady, problémy jsou i subtilnější.
Stávající elektrolytické systémy obvykle
několik minut „nabíhají“, takže nejsou
schopné dostatečně rychle reagovat
na výkyvy v dodávkách elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Velké naděje se vkládají do systému využívajícího místo tekutého elektrolytu tzv.
protonové výměnné membrány. V nich jsou
elektrody odděleny porézním tuhým materiálem. Systémy tohoto typu mají být
účinnější a rychlejší, nevýhodou naproti
tomu je nutná údržba membrán.
Jednotky by ovšem mohly být tak pružné,
aby efektivně mohly fungovat i jako srdce
čerpacích stanic pro vodíková auta. Vyráběly by vodík z levnější, „přebytečné“ elektřiny a běžné vody z kohoutku. Odpadly
by tak náklady na vybudování infrastruktury k dopravě a skladování vodíku.
Jestli dnes existuje nějaká automobilová
laboratoř, je to Kalifornie, stát internetových milionářů milujících technologické
hračky. Letos jejích možností hodlá využít
nově korejský Hyundai. Jako první nabídne
řidičům ve Spojených státech možnost
koupit si úřady schválený a sériově vyráběný vůz na vodíkový pohon.
Model ix35 bude k dostání pouze na leasing za tři tisíce dolarů (60 tis. Kč) předem
a poté 499 dolarů (10 tisíc Kč) měsíčně.
V ceně je neomezené palivo a servis vozu
po celou dobu jeho životnosti.
Jde o upravenou verzi běžného vozu, i s podobnými vlastnostmi. Palivo se do něj
tankuje jako do běžného vozu benzín, tedy
během několika minut. Dojezd je nad 500
kilometrů, takže řidiče by nemělo děsit, že
nikam nedojedou. Nevýhodou je, že čerpacích stanic je v Kalifornii deset, a to jde
o stát s rozlohou větší než Německo.
Hyundai je první, kdo prodává vodíkové
vozy, ale v oboru se činí i další. Například
Toyota nebo Honda, průkopník využití vodíku. Firmy využívají každá trochu jinou
technologii. Hyundai například využívá
složitější, ale u hybridních vozů vyzkoušenou kombinaci „motoru“ (vodíkových palivových článků) s bateriemi. Vodík se
v článku slučuje s kyslíkem na vodu za uvolnění energie, která pohání elektromotor.
lík. Vodík by se pak uskladnil na pozdější
použití. V době vyšší poptávky jej mohou
spalovat automobily s vodíkovými články,
nebo dokonce elektrárny s turbínami určenými pro spalování vodíku.
Hlavní ale bude cena. Řada velkých automobilek už postavila fungující prototypy
vodíkových vozů, jež měly jedno společné:
byly nejdražšími modely dané značky. Vývojářům se prý daří situaci měnit. Zástupci Toyoty například uvádějí, že se jim podařilo od zahájení jízdních zkoušek svých
vozů snížit cenu vodíkových článků o 95
procent. (Přesná čísla bohužel nesdělují.)
Celková účinnost procesu je zhruba jen 50
procent, ale vodík má své praktické výhody. Věděli bychom například, kam s ním:
do stávajících plynovodů. Kdyby ho například bylo v německých plynovodech jen
pět procent celkového objemu, mohl by se
v potrubích a zásobních tancích schovat
ekvivalent zhruba 130 terawatthodin elektřiny, což je čtvrtina německé roční spotřeby. Zatím jde jen o teorii, ale určitě zajímavou, protože by odpadla alespoň část
jinak kolosálních nákladů na budování
vodíkové infrastruktury.
Ve větru
Vývoj navíc nestojí jen na automobilkách.
Německé firmy vidí ve vodíku možný lék
na nestálost obnovitelných zdrojů. Například větrníky na severu Německa zhruba
pětinu času jen nečinně stojí ve větru. Vyráběly by totiž více energie, než je v danou
chvíli potřebné. Nejenže by byl problém
elektřinu prodat, ale také by ohrožovala
stabilitu elektrické sítě.
Co tedy s vyrobenou energií? Jeden nápad
je, využít ji k rozkladu vody na vodík a kys-
130 TWh
čili dvojnásobek roční
spotřeby elektřiny v ČR,
by se dalo realisticky
uložit v německých
plynovodech
a zásobnících.
Plyn pro chemiky
I když výhledy jsou tedy nejisté, má vodík
tu výhodu, že není jen palivem, ale také
surovinou pro chemický průmysl. V tomto
případě platí, že odběratelé mají větší požadavky na kvalitu (čistotu plynu), ale zato
jsou ochotni zaplatit poněkud vyšší cenu
než výrobci energií nebo domácnost. Dnes
se vodík pro chemiky získává převážně ze
zemního plynu.
Nabízí se i možnost prodávat vodík s oxidem uhličitým. Skleníkový plyn, za jehož
vypouštění evropští provozovatelé elektráren musí platit, by mohl v kombinaci
s vodíkem sloužit k výrobě oxidu uhelnatého, tj. CO (a vody jako „odpadu“), a ten
by se dal použít jako výchozí surovina
k výrobě sloučenin důležitých v organické
chemii, třeba k výrobě plastů.
Jak ho oddělit
V Německu už ovšem probíhají provozní
zkoušky menších systémů pro vývoj vodíku z přebytečné elektřiny z obnovitelných
zdrojů. Zatím je na světě jenom zkušební
prototyp s příkonem řádově do deseti kilowattů, větší (stokilowattové) verze už by
měly být podle informací výrobců, třeba
Siemensu, alespoň v prototypové výrobě.
1000 eur
stojí výroba jedné
kilowatthodiny
v demonstračním
projektu v Německu.
Tento koncept prověřuje od října 2013 futuristický projekt nazvaný CO2RRECT v Severním Westfálsku, který bude zdrojem CO2.
Experiment ověřuje, zda výroba energií
nabitého plynu z přebytečné elektřiny vyhovuje požadavkům chemického průmyslu
na stabilitu a přesnost dodávek. Výsledky
nemůžeme čekat dříve než v roce 2015. ❯ NÁZOR EXPERTA:
❯ JAK JEZDÍ...
Petr Hanke
„Vodíkový“ Hyundai ix35 má výkon rovných
100 kW, tj. 136 koní. Technické parametry dávají tušit, že jde o usedlejší vůz: z 0 na 100 km/h
zrychlí za 12,5 sekundy, nejvyšší rychlost je
160 km/h. Nádrž má kapacitu 5,6 kg, přičemž
normovaná spotřeba činí 0,95 kg H2 na sto ujetých kilometrů.
Podle názorů recenzentů se vodíkový vůz chová
v podstatě jako vůz klasický. Je ovšem těžší, protože jde o hybridní automobil s těžkými akumulátory, a to je hlavně při brzdění trochu znát.
Motor je zcela nehlučný a vůz je vybavený zvukovým systémem, který má při nízkých rychlostech
varovat chodce. Zavazadlový prostor je poněkud
menší než u běžného modelu, protože pod ním,
tedy na místě rezervy, jsou nádrže na vodík. redaktor odborného
časopisu Automobil
↑ Neškodnost emisí z vodíkových vozů Hyundai ukázal na své expozici v Londýně, kde vodní pára,
vznikající v palivovém článku modelu ix35, „pohání“ malou hydroponickou farmu a dodává vodu
do akvária s živými rybičkami.
Výrobci automobilů si od tohooto zdroje pohonu, kdy je záákladním palivem vodík a hnací
cí
jednotkou elektromotor, slibu-jí především nulové lokálníí
emise CO2 a současně odpoutání
utání se
od závislosti na ropě.
Obecně se stále uvažuje o tom, že vodík bude
jedním z paliv budoucnosti, zejména pro automobily jezdící na delší vzdálenosti. Tato budoucnost je však i přes reálnou funkčnost
automobilů s touto technologií relativně vzdálená. Za největší omezení se považuje chybějící infrastruktura vodíkových čerpacích stanic.
www.svetplnyenergie.cz
6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Slovenský plyn pro Ukrajinu?
ZEMNÍ PLYN
Oboustranně výhodný projekt transportu plynu na východ se stále nedaří dokončit. Nyní by se to mohlo změnit.
❞
Dodávky plynu
přes Slovensko
jsou pro
Ukrajinu velmi
atraktivní.
Obě země jsou
totiž propojeny
čtyřmi
plynovody.
↑ Pomůže slovenský plyn Ukrajině k energetické nezávislosti?
Novou ukrajinskou vládu čeká i jeden těžký úkol: zajistit zemi dostatek energie.
Ukrajinské potíže s dodávkami plynu jsou
obecně známé, vedly totiž ke sporům
s hlavním dodavatelem, Ruskem, které se
dotkly i dalších evropských států. Východní soused Slovenska proto dlouhodobě
připravuje a realizuje program diverzifikace dodávek energií, hlavně ropy a zemního
plynu. Jedná se nejen o projekt těžby břidličného plynu se západními společnostmi
15 mld. m3
Až tolik by z evropských
trhů mohla Ukrajina
získat ročně plynu, což
je více než čtvrtina roční
spotřeby.
přímo na jeho území a rozšiřuje i klasickou
těžbu zemního plynu.
Nabízí se mu také využití cest, které se
během let „budování socialismu“ používaly k exportu energetických surovin směrem
na západ. Jedním je i projekt otočení chodu
dodávek plynu ze Slovenska na Ukrajinu.
O této otázce se diskutuje mezi zástupci
obou států a zúčastněných společností už
nejméně rok, ale přesto se to zatím nepo-
dařilo. Slovenský přepravce plynu Eustream
už dal jasně najevo, že je ke spuštění reverzního chodu připraven. Disponuje technickou kapacitou v objemu více než 80
milionů metrů krychlových plynu denně.
Dodávky plynu přes Slovensko jsou přitom
pro Ukrajinu velmi atraktivní. Obě země
jsou totiž propojeny čtyřmi plynovody.
Z evropských trhů by mohla Ukrajina získat
do 15 miliard metrů krychlových plynu ročně, což je více než čtvrtina roční spotřeby
(55 miliard metrů krychlových plynu v roce
2012).
Ukrajinští představitelé v polovině ledna
také tvrdili, že z jejich strany dalšímu postupu jednání také nic nebrání. Eustream
si proto pozval zástupce ukrajinského přepravce plynu do Bratislavy, aby doladili
poslední detaily memoranda.
Jak uvedl pro zpravodajskou agenturu SITA
mluvčí Eustreamu Vahram Chuguryan, setkání se dodnes neuskutečnilo. Společnost
odmítá spekulovat o příčinách, ale je velmi
pravděpodobné, že důvodem byla vyhrocená politická situace na Ukrajině, kterou
zmítaly občanské nepokoje a velké demonstrace. Výsledek tohoto dění ovšem dává
reálnou naději, že se jednání podaří dotáhnout. Závislost na energetických dodávkách z Ruska je jedním z velkých témat
opozičních skupin.
Samotné dodávky na sebe samozřejmě
dají ještě nějakou dobu čekat. Zatím jde
o podepsání dokumentu s vyjádřením společného úmyslu prozkoumat možnosti
vybudování technického řešení pro reverzní tok plynu směrem na Ukrajinu. Podpis
je nutnou podmínkou pro další kroky, ale
sám je jen krokem prvním.
Otázkou bude samozřejmě i cena. Rusko
na přelomu roku souhlasilo se snížením
ceny zemního plynu pro Ukrajinu o zhruba
třetinu, a to na 268,5 USD za tisíc krychlových metrů.
Jak těžké je postavit si minielektrárnu
MALÉ ZDROJE
Progresivní spalovna odpadu i přes souhlas ekologů narazil na odpor veřejnosti.
V průmyslovém parku nedaleko města Zlaté Moravce má vzniknout projekt na stavbu
nového malého zdroje s výkonem 24 MW
a netradiční vstupní surovinou. Elektřina by
se tu měla vyrábět z odpadních plastů.
Zařízení na energetické využití plastů chce
postavit společnost WFF Drevotes. Nejde
o zařízení přímo spalující plasty, ale využívá tzv. termokatalytické depolymerizace.
Což jednoduše znamená, že jde o tepelný
rozklad plastů bez přístupu vzduchu. Výsledné produkty této přeměny se pak mají
dále zpracovávat nebo spalovat.
Surovina má v první fázi provozu pocházet
z Itálie, odkud se má vozit odpadní plast,
později by se měl využívat i odpad slovenský. Pro výrobu elektřiny se bude v novém
energetickém zdroji částečně spalovat
i směs tvořená dřevem, papírem a starými
textiliemi.
Odhadované náklady na výstavbu se pohybují od 84 do 105 milionů eur podle konečné technologické podoby. Investor
zatím získal od Ministerstva hospodářství
SR osvědčení o souladu investičního záměru s dlouhodobou koncepcí energetické
politiky, bez kterého nemůže začít výstavba žádného energetického zdroje. Nyní se
www.svetplnyenergie.cz
pracuje na studii vlivů na životní prostředí
(tj. EIA).
dateli záměru a vypískali ho, líčili novináři
na místě.
Stavba má podle záměru investora začít již
ve druhém čtvrtletí tohoto roku, ukončení
výstavby je naplánováno koncem tohoto
roku. Ale otázkou je, zda k tomu dojde,
projekt narazil na velmi bouřlivý odpor
místních obyvatel. Proti záměru je podle
všeho většina obyvatel obce Zlaté Moravce i okolních vesnic.
Obyvatelé dávali velmi hlasitě najevo, že
„italský odpad na Slovensko nepatří“, a ptali se, zda se nestanou pokusnými králíky
při zkouškách nového zařízení. Podobné
zdroje však už existují, fungují na Slovensku i jinde ve světě a splňují ekologické
požadavky – samozřejmě jen proto, že
odpadní látky z procesu rozkladu plastů se
nevypouštějí do vzduchu. Jde o uzavřený
proces.
❞
„Italský odpad
na Slovensko
nepatří,“
volají odpůrci
spalovny.
Vznikla i petice, která sesbírala více než tři
tisícovky podpisů. V lednu se také nakonec
uskutečnilo velmi bouřlivé veřejné zasedání zastupitelstva k projektu. Diskuse trvala dvě hodiny, lidé ani nedali slovo předkla-
↑ Překročit strach z nových technologií je někdy těžké. Přesto, brali byste za svou
obcí raději skládku s plasty, nebo ekologicky čistou provozovnu na jejich likvidaci?
Otázkou je, zda v tuto chvíli argument někoho zaujme. Primátor Zlatých Moravců
své voliče během jednání podle reportérů
ujišťoval: „Buďte si jisti, že když přijde k podepisování stavebního povolení nebo něčeho podobného, tak to rozhodně nepodepíšu.“
Zdá se, že v tomto případě investor podcenil komplikace, které ho mohou čekat
ve vztahu s veřejností v případě budování
malého energetického zdroje. V současné
situaci může být jejich ekonomický přínos
v mnoha případech nepochybný a jejich
budování představuje zajímavou podnikatelskou alternativu. Ale jako každý jiný
projekt mají i svá úskalí.
jaro | 2014
7
ROZHOVOR
Škrtání investic je svůdná cesta do pekel
HELUZ
Vladimír Fajtl, technický ředitel největšího českého výrobce cihel, firmy HELUZ, odpovídá na naše dotazy.
Krizi odoláváme, i když jsme byli nuceni
zeštíhlit výrobu, jako ostatně i většina výrobců stavebních hmot, protože jsme
ve „zlatých časech“ investovali trvale a průběžně, říká Vladimír Fajtl, technický ředitel
největšího českého výrobce cihel, firmy
Heluz.
zíme za hranice. Především na Slovensko,
méně do Rakouska a Polska. Před 20 lety
jsme masivně vyváželi do Německa, ale
dnes je situace zcela opačná a němečtí
výrobci z příhraničních oblastí vozí k nám
do republiky. Díky tomu, že koruna byla
silná, jim dovozy vycházely ekonomicky
poměrně příznivě.
Kolik energie ročně spotřebujete
a k čemu?
Za rok spotřebujeme přibližně 200 GWh
energie v zemním plynu a přibližně 35 GWh
v elektřině. Pro nás je tedy hlavní energetickou komoditou plyn, který používáme
na výpal a sušení cihlářského zboží. Spalujeme ho přímo v pecích, jen na teplo.
Elektřina se z něj nevyrábí, to z technologického hlediska není možné.
V tom případě vás vývoj cen energií
v posledních letech příliš netěší?
Samozřejmě, že příliš ne. Ale my víme, že
situace na trhu je jako na houpačce. Já už
něco pamatuji, v cihlářském průmyslu jsem
36 let. V roce 2008 stála megawatthodina
zemního plynu – jen jako komodity – kolem
tisíce korun. O dva roky později byla na 450
korunách, a pak zase pozvolna stoupala,
i když zaplaťpánbůh zatím nedosáhla vrcholu z roku 2008.
Doufáte, že by se trend mohl znovu
obrátit?
To jistě doufáme. Ale předvídat si netroufnu. Znám jediný nástroj, který něco takového umožňuje, a to je křišťálová koule.
My musíme především šetřit – a to je špatný výraz, přesnější je, že opravdu musíme
trvale snižovat energetickou náročnost.
Co to u vás znamená?
To je celá řada různorodých opatření.
Úspory přinesla v našem případě i změna
v sortimentu. Dnes děláme cihly s výrazně
nižší – až poloviční – hmotností na stejný
Kde všude se dá najít inspirace k hledání nových postupů a technologických
úprav?
Nejsem velký milovník energetických auditů a podobných věcí právě proto, že si
myslím, že se musí hledat úsporná opatření neustále, a ne jen jednou si nechat zpracovat nějaké hodnocení, odstranit největší chyby, a tím to považovat za vyřešené.
Ale na druhou stranu je pravda, že firmě
čas od času prospívá, když přijde někdo
zvenčí a přinese nové zkušenosti nebo
pohled na věc. Já jsem si také před 20 lety
myslel, že děláme všechno dobře. Až když
náš majitel zprivatizoval další závody, tak
jsem poznal, že jinde dělají některé věci
lépe. Některé samozřejmě naopak zase
hůře.
↑ Výroba cihel je plně automatizována. I proto je otázka nákupu energií tak důležitá.
Jak moc se to u vaší výroby daří,
výroba cihel teplo potřebuje a bude
potřebovat vždy, ne?
My jsme například zasahovali i do výrobních směsí. Do těch se začaly přidávat
spalitelné látky, které střep jednak vylehčují, jednak jejich hoření přispívá k výrobnímu procesu. Můžou to být dřevěné piliny, papírenské kaly, popílky, drcená sláma
a tak dále. Často to původně byl odpad,
dnes už často nejsou tyto materiály zadarmo a někdy je jejich využití ekonomicky
na hraně, a tak neustále hledáme nové
možnosti a nové suroviny.
nějakého odpadu, stává se z něj zpoplatněná surovina.
práci vykonávají automatické a robotizované linky.
A můžeme konkrétně prozradit, jaké
jsou konkrétní výsledky?
V roce 1990 byla průměrná spotřeba energií – tedy elektřiny i plynu – kolem 550 až
600 kilokalorií na kilogram vypálené hmoty. Dnes se musíme vejít do zhruba 250 až
280 kilokalorií na kilo.
Heluz jako firma má tu výhodu, že náš majitel věřil v průběžné investice, a tak neustále hledáme a realizujeme nové nápady
a postupy, jak výroby vylepšit a zefektivnit.
I díky tomu se nám zatím daří překonávat
krizi, která ve stavebnictví v současné době
je. A která mimochodem podle mého jen
tak neodezní, protože tenhle obor se obvykle dostane z potíží až jako poslední, až
všichni ostatní znovu získají chuť stavět
a investovat.
Kdybychom se nedokázali neustále zlepšovat, už bychom v oboru nebyli. Od privatizace cihelny v roce 1992 neustále
Co inovace v samotné firmě?
Je důležité mít lidi, kteří přicházejí s novými
nápady, kteří aktivně hledají nové postupy
a možná vylepšení. Samozřejmě, nemá
k tomu sklony každý – chce to takříkajíc
kutily od přírody. Když se sejde ve firmě
tým takových lidí, kteří mají chuť někam
to dotáhnout a něčeho dosáhnout, je to
skvělé.
A ještě lepší je, když ti lidé ve firmě zůstávají a mají neustále pocit, že je co vylepšovat a posunovat dále. Na provoz podniku
se nemůže koukat v krátkodobé perspektivě dvou tří let, to může snadno klamat.
Je snadné získat dobré výsledky, když osekáte investice, údržbu a podobně. Ano, dva,
tři roky to bude vypadat na papíře dobře,
ale po takovém managementu zůstane
firma bez perspektivy.
❯ PROFIL FIRMY:
HELUZ cihlářskýý pprůmysl
y v.o.s.
↑ Společnost dnes vlastní celkem osm výrobních provozů ve třech lokalitách. Na snímcích jsou výrobní závody na kompletní cihlářský sortiment v Hevlíně u Znojma.
objem v porovnání třeba s cihlou plnou.
Gros výroby se tak změnilo na cihly s vylehčeným střepem. Samozřejmě, dělají se
i cihly s vyšší objemovou hmotností, jako
například plné cihly akustické, ale hlavně
jako speciální sortiment.
Dělá se i spousta dalších opatření, například prodlužujeme pece, zlepšujeme využívání tepla v rámci výrobního procesu. To
jde například tak daleko, že zboží vychází
z pece v podstatě studené, aby žádné teplo neopustilo pec zbytečně a nezůstalo
nevyužito.
Takže u vás v oboru se odpad mění
na cennou surovinu?
Ano, to se stává neustále. Podobně jako
ceny energií, to je také neustálý koloběh.
Nejprve jsou producenti „odpadu“ vděční,
že je ho zbavíte, pak za něj pomalu začínáte platit, musíte cenově soutěžit s konkurencí a nakonec to může skončit jeho nedostatkem. Třeba dřevěné piliny byly
v podstatě zbytková surovina, pak se rozhodlo, že budou sloužit v energetice, a dnes
je jejich cena pro mnohá původní využití
příliš vysoká. Je to nevyhnutelné: jakmile
jednou zvládneme technologické využití
pracujeme na snižování nákladů na výroby. Během celých 22 let se na provozech upravovalo, modernizovalo a investovalo.
Takže ani v cihlářství člověk nemůže
zůstat stát na místě.
Přesně tak. Dnes je výroba cihel vysoce
specializovaný a automatizovaný proces.
V našem nejnovějším závodě v Hevlíně
na Znojemsku se denně vyprodukuje zhruba 40 kamionů cihel, ale na směně jsou
jenom čtyři lidé, vykonávající v podstatě
dohled nad činností zařízení. Veškerou
Ale abych se vrátil k nám: díky průběžným
investicím a modernizaci jsme dokázali
udržet provozy ve výrobě i v době, kdy
všichni výrobci stavebních hmot byli nebo
stále jsou pod velkým tlakem a kdy se výrobny i zavíraly. Víte, tři z našich čtyř provozů byly postaveny v 60. a 70. letech,
a bez modernizace by byly zoufale zastaralé. Naštěstí se ale u nás na tyto investice
nezapomnělo v dobách konjunktury.
Vy jste v krizi ale také hledali nové
trhy, že?
To ano, zhruba čtvrtinu naší produkce vo-
Firma Heluz je nej-větší český výrobce
cihlářského zboží.
Vznikla privatizací
cihelny v Dolním
Bukovsku ve proospěch rodinných přísluší l š
níků původních majitelů, od té doby
postupně expanduje a roste. V roce
1993 tak činil obrat firmy 111 milionů
korun, v roce 2011 se poprvé obrat
vyhoupl přes 1,5 miliardy korun.
Společnost dnes vlastní celkem osm
výrobních provozů ve třech lokalitách.
V Dolním Bukovsku u Českých Budějovic, kde sídlí také centrála společnosti, je cihlářská výroba, výroba
stropních konstrukcí, překladů a cihelných komínů. V Hevlíně u Znojma
se nacházejí dva výrobní závody
na kompletní cihlářský sortiment
a v Libochovicích nedaleko Prahy je
cihelna a panelárna.
www.svetplnyenergie.cz
8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
AKTUALITY
ROZVOJOVÉ TRHY
Karibik má zezelenat a ušetřit
❯ ČÍSLO VYDÁNÍ:
Asi není překvapivé, když miliardář vlastní ostrov
v Karibiku. Je tomu tak i v případě Richarda Bransona, majitele aerolinek Virgin, který na svém ostrově Necker pořádá například tradiční tenisový
turnaj, kde si amatéři mohou zahrát s wimbledonskými vítězi. Ale Necker není jen zábava: v únoru tu
Branson hostil konferenci o karibské energetice
a cenách energií.
3, 2
mld. $
Pro země v oblasti to je palčivá a rozsáhlá otázka.
Hlavně menší ostrovy v Karibském moři totiž platí
za energie podstatně ceny dvoj- až trojnásobně
vyšší, než je evropský průměr, a to samozřejmě při
podstatně nižší kupní síle obyvatelstva. Důvodem
je především velmi drahý dovoz paliva, často nafty
do dieselagregátů. V takové situaci by mohly být
řešením obnovitelné zdroje, především větrné elektrárny.
Zastánci tohoto řešení se mohou opřít už o příklady. Třeba stotisícová Aruba vydávala ještě před pěti
lety 15 procent HDP na energie, tedy více jak dvojnásobek průměru vyspělých zemí. V roce 2012 ostrov zahájil program obnovy energetické infrastruktury, snížil spotřebu paliva na polovinu. Investice
za 300 milionů dolarů prý přinesla roční úspory
ve výši 85 milionu dolarů. Ostrov pak postavil
30 MW větrných turbín, které dále snížily spotřebu
nafty na čtvrtinu původního množství. Cena elektřiny klesla o čtvrtinu, spotřebitelé jsou spokojeni
a veřejnost souhlasí s plánem přejít v roce 2020
výhradně na obnovitelné zdroje.
I díky tomu se na Bransonově schůzce podařilo
získat příslib půjčky ve výši 250 milionů dolarů pro
přechod na obnovitelné zdroje od rozvojových bank
↑ Richard Branson. Kdo ví, zda tentokrát jeho plány vyjdou? Foto: Wikimedia
❞
V Karibiku
se za energie
platí dvakrát
až třikrát
vyšší ceny než
v Evropě.
i dalších institucí. Bransonův ostrov Necker má jít
příkladem. Přejde z 75 až 80 procent na obnovitelné zdroje (větší podíl nedává podle Bransona smysl) a zavede nejrůznější úsporné technologie.
Výsledky by měly být vidět do pěti let, a tak brzy
uvidíme, jestli Branson na téhle zelené investici
vydělá. Podle odhadu autora knihy o Bransonovi
Toma Bowera prodělal na investicích do „zelených
energií“ už 300 milionů dolarů. Padesát milionů
investoval například do výrobce solárních panelů
Solyndra, který neslavně zkrachoval před třemi
lety.
❯ LETEM SVĚTEM ENERGETIKY
Obchodníci
s energiemi budou
moci být pružnější
Evropské energetické burzy se dohodly na zavedení nového systému přeshraničních spotových
obchodů, který by mohl lépe zohlednit náhlé výkyvy v produkci obnovitelných zdrojů. Obchodovat se tak může ještě v průběhu dne odběru a ne
den předem, jak tomu na evropských spotových
burzách je nyní. Zatím nebylo oznámeno, kdy
bude opatření přesně zavedeno, ale bude to zřejmě v průběhu několika měsíců.
Firmy chtějí
po státu peníze
za povolenky
Energetická společnost ČEZ požádala finanční
úřad, aby jí vrátil 5,3 miliardy korun odvedených
v letech 2011 a 2012 na darovací dani z emisních
povolenek. Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž řekl, že firma
musí podle právních norem postupovat tak, aby
nepoškodila své akcionáře. Většinu akcií v ČEZ
přitom vlastní stát. Na stát kvůli darovací dani
z povolenek podává stížnost více firem, mladoboleslavská Škoda už dokonce uspěla se svou
stížností proti oprávněnosti darovací daně u praž-
www.svetplnyenergie.cz
ského krajského soudu. Po odvolání státu má vše
posoudit Soudní dvůr EU.
Podle IEA může
za drahotu
v Evropě hlavně
dovoz
země. Plán na vysokokapacitní spojení ze spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko do Bavorska
dnes v Berlíně představily společnosti TenneT
a TransnetBW, které spravují přenosové sítě.
Náklady vedení s kapacitou 4000 MW se odhadují na 10 miliard eur (275 miliard korun). Tzv.
V Německu má do roku 2022 vyrůst 800 kilometrů vedení vysokého napětí, které spojí sever a jih
jaro | 2014
pro společenství příznivců a přátel
přináší Lumius, spol. s r.o. –
nezávislý obchodník s elektřinou
a plynem
Vysoké ceny elektrické energie a plynu budou ničit
konkurenceschopnost evropského průmyslu ještě
nejméně 20 let. Varoval před tím v rozhovoru pro
britský list Financial Times hlavní ekonom Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Fatih Birol. Vedle
přemrštěných podpor pro drahé obnovitelné zdroje se na nekonkurenceschopných cenách energie
v EU podílí zavržení jaderné energie v některých
zemích a odpor vůči těžbě z břidlic, uvedl. Podle
Birola se až příliš velká vina za nynější situaci klade
ambicím EU v boji proti změně klimatu a téměř se
zanedbávají vysoké náklady dovážené energie.
Dlouhé německé
vedení
v přepočtu, tedy zhruba
65 mld. Kč, zaplatila
společnost Google
za výrobce „chytrých
„chytrých“
termostatů
NEST. Její
výrobek se
stal v USA
hitem
a znamenall
pro domácí
energetická
á
zařízení
podobný impulz
mpulz
jako iPhone svého času
pro chytré telefony.
„Jméno téhle firmy u nás
nesmělo ani zaznít,“ říká
anonymní hlas z jedné
velké mezinárodní
korporace, která vyrábí
konkurenční výrobky.
Googlu má termostat
otevřít nové dveře přímo
do domu zákazníků,
k jejich osobním
informacím a také na trh
zařízení pro domácnost.
PRO LUMIUS, SPOL. S R.O., VYDÁVÁ:
Business Media CZ, s.r.o., Nádražní 32
150 00 Praha 5, IČ: 28473531
REDAKCE:
Matouš Lázňovský, Martin Kročil,
Antonín Hálek
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ:
Michael Ehrlich
TEXTY:
neoznačené materiály jsou redakční
Suedlink už se ovšem setkává se značným odporem majitelů okolních pozemků, jak bývá u liniových staveb obvyklé. Bez něj ovšem dále budou
hrozit přeteky proudu do okolních zemí (včetně
ČR), které si stěžují na ohrožení své sítě a v některých případech se pouštějí do stavby zařízení
pro rychlé odpojení od německé sítě.
FOTO:
archiv firem a autorů, redakce,
Thinkstock
TISK: Triangl, a.s., Praha
EVIDENČNÍ ČÍSLO: MK ČR E 20328.