Hořící led pro budoucnost

SVĚT PLNÝ ENERGIE
8 SVĚTLO:
TLO:
6
SLOVENSKO:
Vrátí se
žárovky?
y?
Vědci obešli
bešli
fyzikální
její fyzik
kální
omezeníí
omezen
Do země se chystá velká a velmi podezřelá investice
7 ROZHOVOR:
Chybějí nám lidé, stát je sem nechce pustit
JARO 2016
INFORMACE,
ZPRAVODAJSTVÍ,
ROZ
ROZHOVORY
A ZAJÍMAVOSTI
ZA
ZE
SSVĚTA
VĚ PLNÉHO ENERGIE
Hořící led pro budoucnost
ZEMNÍ PLYN Po desetiletích konečně přinášejí první výsledky pokusy o využití velmi
specifického energetického zdroje: hydrátů metanu.
březnu roku 2013
zaujaly první místa v japonských
médiích pozitivní
zprávy o úspěchu
tamních vědců: jako prvním na světě se jim totiž podařilo z vrstev usazenin
pod dnem moře uvolnit plyn uvězněný
ve vodním ledu. Zemi, která po vyřazení atomové elektrárny Fukušima z provozu velkou vlnou tsunami v podstatě
opustila vytyčenou cestu majoritního
využívání jaderné energie, se tak otevřely zcela nové energetické výhledy.
Zatím sice stále jen hypotetické, ale možná i o to lákavější.
Na přelomu letošního roku japonská
vláda potvrdila, že geologové a těžaři se
po zhruba dvou letech vracejí na místo
činu a experiment tedy bude pokračovat.
Nová expedice se znovu – a především
důkladněji – pokusí prověřit možnost
těžby „metanového ledu“ ze sedimentů
pod dnem Tichého oceánu.
I když je optimismus japonských
zpráv v mnoha ohledech nepochybně
V
95 % ZÁSOB HYDRÁTŮ
METANU LEŽÍ NA DNĚ,
A PŘEDEVŠÍM POD
DNEM MOŘÍ.
Ukázalo se,
že jde velmi
jednoduše o vodní
led, do jehož
krystalické
mřížky se pod
tlakem natlačí
metan, vzniklý
třeba při rozpadu
organických
zbytků.
přehnaný, protože úspěch jednoho experimentu zdaleka není zárukou dosažení kýženého cíle, dopad této změny by
mohl být skutečně zásadní. Navíc se odborníci domnívají, že v principu je využití této metody možné i se současnou
technologií. Tak si pojďme „hořlavý led“
trochu představit.
Když zamrznou trubky
Hydráty metanu jsou poměrně „horkou“ novinkou – alespoň v poměrech
geologie. První popisy jejich existence se
sice objevují
o
už na konci 18. století, ale
dlouho to bylo považováno za laboratordlouh
ní kuriozitu.
ku
Ve 30. letech 20. století se
ovšem geologové začali podivovat nad
ovše
zvláštním ledem, který ucpával plynové
zvláš
potrubí, v přírodě se ho podařilo objevit
potru
ale až později při vrtech sovětských geologů. Postupně se zásoby hydrátu metanu podařilo objevit na dnech mnoha moří a rovněž v permafrostu, tedy ve věčně
zmrzlé půdě v polárních oblastech, která
ani v létě nerozmrzá.
Ukázalo se, že jde velmi jednoduše
o vodní led, do jehož krystalické mřížky
se pod tlakem natlačí metan, vzniklý třeba při rozpadu organických zbytků. Dnes
víme, že hydráty metanu lze najít na mnoha místech Země. Kromě některých oblastí věčně zmrzlé půdy na souši lemují
v hloubkách od několika desítek do několika set metrů podél pobřeží velké části
kontinentů oblasti bohaté na tuto látku.
Mořská ložiska jsou mnohem vydatnější,
podle současných odhadů v nich leží zhruba 95 % z celkového množství této látky
na Zemi. 2
Kam s jaderným odpadem?
Kde experti udělali chybu
ODPAD Nejen naši bezprostřední sousedé řeší velký problém: co s jaderným
odpadem. Velmi zdlouhavě a možná trochu zbytečně.
CENY ELEKTŘINY Návrh na změnu metodiky výpočtu cen
elektřiny vzbudil odpor. Ale má svou logiku, říká odborník.
klidným Finům to trvalo čtyři desítky
let. Po tak dlouhé době se jako první
na světě dohodli na vybudování trvalého úložiště odpadu z jaderných
elektráren – řešením
této otázky se přitom
odborníci zabývali už
od vzniku jaderné energetiky jako oboru. Otázka se ale v mnoha
částech světa stala velmi rychle stejně
citlivou jako většina otázek v jaderné
energetice, její řešení se velmi „úspěšně“
odkládalo a ve většině zemí světa stále
odkládá.
Navíc se objevily i příklady, kdy se tento úkol skutečně nepodařilo technicky
zvládnout, naštěstí zatím bez nějakých
dyž Energetický regulační úřad
spouštěl v lednu roku 2016 svou
prezentaci navrhované změny
ve výpočtu ceny za elektrickou energii,
asi nečekal, že diskuse, po které úřad
volal, bude tak krátká. Už na konci února bylo jasné, že změna se minimálně
odloží a původní návrh se nepochybně
bude přepracovávat.
Ale jednoznačné odmítnutí změny
možná není úplně na místě, v jádru
na ní něco racionálního je, vysvětluje
v rozhovoru pro SPE elektroenergetik
Jan Švec z ČVUT (který se na její přípravě nijak nepodílel). Logika návrhu
souvisí s předpokládanou změnou
v energetice, v níž stále přibývá drob-
I
velkých následků. Jeden takový ke škodě
tamní jaderné energetiky i v sousedním
Německu, kde se odborníci a geologové
velmi opatrně a zdlouhavě pouštějí do záchrany odpadu uskladněného v bývalém
solném dole v Dolním Sasku.
Přitom stále není jasné, zda náš přístup k problému není vlastně pomýlený. Stejně jako u řady jiných odpadních materiálů, i jaderné
„zbytky“ mohou mít stále
značnou hodnotu. A je otázkou, zda je rozumné řešit dnešní
technologií něco, co by se v budoucnosti dalo zvládnout efektivněji
a snad i hospodárněji. 4–5
K
ných zdrojů s ne zcela přesně předpověditelnou výrobou: „Výsledkem bude,
že se změní takzvaná rezervovaná kapacita, tedy maximální možný výkon,
který mohou využít, ale sníží se objem
celkové odebírané energie,“ říká Jan
Švec.
Na druhou stranu je podle něj jasné,
že zvolená podoba cíl přestřelila a je
nepochopitelně nepříznivá pro celou
řadu uživatelů, které navíc nezdravě
motivuje ke snižování kapacity jističů.
Tento princip podle něj jde jednoznačně proti osvědčeným zásadám konstrukce odolné a spolehlivé sítě s dostatečnými rezervami. 3
www.svetplnyenergie.cz 2
SVĚT PLNÝ ENERGIE
NOVÉ DRUHY ENERIE
Zahoříme pro hořlavý led?
ZEMNÍ PLYN Na dně moří i pod věčně zmrzlou půdou čeká na své využití nový zdroj zemního plynu. Přišel jeho čas?
1
Na mnoha místech hydráty leží i přímo na dně moří, tyto zásoby se dnes považují za zanedbatelné. Mnohem důležitější jsou zásoby, které leží zhruba pár
desítek až pár stovek metrů pod mořským dnem. Nevýhodou je, že i ta bohatší ložiska hydrátů nejsou tak koncentrovaná jako konvenční ložiska zemního
plynu nebo ropy. A na většině lokalit jsou
hydráty „roztroušeny“ tak řídce, že si
dnes nedokážeme ani teoreticky představit jejich ekonomickou těžbu.
I tak jde o zajímavý zdroj. Nevíme to
stále jistě, ale hydrátů metanu je zřejmě
v zemské kůře několikanásobně, nebo
dokonce možná až řádově více než zemního plynu v běžné podobě. Potenciálně
je to zdroj energie na dlouhá desetiletí
a možná i staletí. Ovšem musíme zároveň jedním dechem dodat, že dělat dnes
takové odhady je jednoduše nezodpovědné. Na první pohled tento zdroj vypadá určitě zajímavě – a více dokážeme
říci, až ho případně vyzkoušíme a začneme používat.
HYDRÁTY METANU
BY MOHLY
PŘEDSTAVOVAT
ZDROJ ENERGIE
NA CELÁ DESETILETÍ,
MOŽNÁ STALETÍ.
○ Mapa potvrzeného
a předpokládaného výskytu
hydrátu metanu na Zemi podle
Americké geologické služby:
◆
potvrzený výskyt
● předpokládaný výskyt
Pod moře!
Jak využít odpad
Průkopníkem ve využití netradičního
zdroje jsou – asi vás to ani nepřekvapí –
USA. Pod patronátem státní organizace,
konkrétně tamní geologické služby
USGS, probíhá už prakticky od přelomu
tisíciletí výzkum možných technologií
těžby na kontinentálním ložisku
v Prudhoe Bay na Aljašce. Šlo jen o experimentální ověření principu jednoho typu těžby, která vypadá na pohled velmi
slibně: vytlačování metanu ze sedimentů CO2, který má metan v ledu nahradit.
Pokus probíhá ve spolupráci s místními těžaři, kteří mají oxidu uhličitého
s malou nadsázkou plné zuby; místní
plynová ložiska ho totiž obsahují velké
množství (až 12 %) a najít pro něj ekonomické využití by byl doslova zlatý důl.
Postup je (alespoň zatím, možná se s rostoucími zkušenostmi změní) takový, že
se do cílové vrstvy nejprve natlakuje dusík, který má vytlačit v něm obsaženou
vodu v tekutém skupenství, aby nezmrzla, až následně dojde na injekci CO2. Tento plyn nahrazuje metan uvězněný
www.svetplnyenergie.cz ○ Špinavý poklad. Vodní led
s obsahem metanu, vytažený ze dna
Mexického zálivu. Foto: USGS
v krystalické mřížce vodního ledu. Proces se nechá chvíli běžet, pak se těžební
prostor znovu navrtá a sníží se v něm
tlak. Je to trochu jako napíchnout zásoby
brčkem z povrchu (tlak na povrchu je
samozřejmě mnohem nižší než v sedimentech desítky nebo stovky metrů pod
zemí).
I když dosavadní projekty probíhaly
poměrně úspěšně a bez velkých potíží, je
otázkou, kdy by se mohl postup využívat.
Američané mají sice dravý soukromý
těžařský sektor, který si zakládá na své
odvaze k experimentům, na druhou stranu USA nyní „trpí“ poměrně značným
nadbytkem plynu z těžby v břidlicích.
Cena komodity na americkém trhu je
tedy relativně nízká, a tak ochota jít
do nového typu těžby a nového rizika
nebude neomezená.
Zajímavější než USA je tedy alespoň
nyní využití hydrátu metanu v zemích,
které žádná konvenční ložiska fosilních paliv nemají nebo jich mají malé
množství. Česká republika samozřejmě
má smůlu, protože nemá moře ani věčně zmrzlou půdu, ale jiní na tom jsou
podstatně lépe. Především je to Japonsko, které je dnes největším dovozcem
zemního plynu na světě (země tvoří
37 procent světového trhu se zkapalněným zemním plynem, tedy LNG).
Právě proto to byla japonská státní
agentura Japan Oil, Gas and Metals National Corporation (JOGMEC), jejíž geologové ve spolupráci se soukromými
těžaři jako první v roce 2013 získali
plyn z podmořského ložiska hydrátu
metanu. Bylo to na ložisku v oblasti
podmořského údolí Nankai, jen několik
desítek kilometrů jižně od japonského
ostrova Honšú, které je dnes téměř
určitě nejlépe prozkoumanou zásobárnou hydrátu metanu na světě.
Hydrát metanu se těžil v principu
podobně jako na Aljašce, tedy snížením
tlaku (bez využití CO2). Z pohledu dnešních vrtných technologií nejde o nic
převratného – jen jde o proces poměrně časově i finančně nákladný, jak je
tomu u každého vrtu pod mořem. Během šest dní trvajícího experimentálního provozu v březnu 2013 japonští
geologové a těžaři nakonec z mořského dna získali asi 120 tisíc krychlových
metrů metanu (při běžném atmosférickém tlaku), což odpovídá hmotností
zhruba nějakým 80 tunám zemního
plynu. A to je množství odpovídající
skutečně experimentálnímu charakteru podniku (pro srovnání je to celkem
zhruba čtvrtina denní produkce zemního plynu i v tak nevýznamné producentské zemi, jako je Česká republika).
Jednoduchý princip ale není zárukou jednoduchého provozu, a pokusy
byly po několika týdnech předčasně
přerušeny kvůli technickým obtížím.
Země se k nim chce vrátit až v letošním
● molekula vody H2O
● molekula metanu NH4
UVĚZNĚNÝ PLYN
Hydrát metanu je popsán nominálním chemickým vzorcem
(CH4)4(H2O)23, na každý jeden mol
metanu (CH4) připadá 5,75 molu
vody (H2O). Jedná se o klatrát, což
je krystalická adiční sloučenina
vzniklá vřazením molekuly do dutiny
krystalové mřížky hostitelské látky.
U hydrátu metanu je hostitelskou
látkou, tvořící krystalovou mřížku,
molekula vody v pevném skupenství,
a vřazenou molekulou je molekula
metanu. Vzhledem k tomuto faktu
závisí množství molekul metanu
na tvaru krystalové mřížky. Metan
není chemicky vázán, nýbrž je „uvězněn“ v krystalické mřížce vody. Jeho
hustota je přibližně 0,9 g/cm3, takže
za normálních podmínek by plaval
na vodě.
Vzhledem k velkému tlaku a nízkým
teplotám na dně moří je metan
v hydrátech velmi stlačen, a proto
jeden litr obsahuje přes 120 gramů
metanu. To je množství, které má při
atmosférickém tlaku a teplotě 0 °C
objem téměř přesně 170 litrů.
roce, ale jde o tak komplikovanou operaci, že postup bude pomalý. První plyn
by se měl z vrtu získat někdy na začátku roku 2017, do té doby se geologové
budou k zásobám hydrátu propracovávat přes vrstvu usazenin na dně.
Uvidíme, jak se jim bude dařit. Jedním velkým problémem japonského
projektu je, že s pracemi v takto extrémních podmínkách nemají v Japonsku příliš velké zkušenosti, protože
tamní těžební sektor není až tak významný. K mnohokrát opakovanému
prohlášení, že by se s komerční těžbou
mohlo začít do roku 2020, je i z tohoto
důvodu nutné přistupovat velmi opatrně. Na druhou stranu, Japonsko je
ve zcela jiné situaci než USA, a plynu
má naopak akutní nedostatek.
Motivace je tedy podstatně větší,
i přes náročnější technologii a podmínky podmořské těžby. Kdyby Japonci
uspěli, nebude rozvoj této technologie
s velkou pravděpodobností tak bouřlivý jako u těžby břidličného plynu (potažmo ropy), která zamávala světovými
trhy. Na to Japonsko nemá dostatečně
silný těžební sektor. Ale i tak by šlo
o ohrožení pozice tradičních exportních zemí, především ze Středního východu. Pokud hořlavý led jednou skutečně vstoupí na scénu, bude to asi
hodně hlasité entrée.
Hydrát metanu
je tuhá bílá látka připomínající vodní led – ten je ostatně také jeho hlavní
složkou. Látka vzniká, když se plynný
metan, vznikající třeba při rozkladu
biologického materiálu nebo pronikající vzhůru zemskou kůrou, dostane
za vysokých tlaků a nízkých teplot
do kontaktu s vodou. V takové situaci
se plyn může zachytit v krystalické
struktuře obyčejného vodního ledu
a hydrát metanu je na světě. Výsledná
látka je poměrně stabilní, dokud se nedostane z prostředí s vhodnými teplotami a tlaky – na vzduchu by dlouho
nevydržela. jaro | 2016
3
PLATBY ZA ELEKTŘINU
Špatně udělaná změna, která dává smysl
TARIFY Navrhovaná nová podoba tarifů pro platby za elektřinu má své klady, ale je přehnaná,
říká Jan Švec z Katedry elektroenergetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT.
19,0 %
75,5 %
Složka nezávislá
na odebraném množství elektřiny
Platba současných tarifů, která by se podle
návrhu neměla měnit
5,5 % Složka závislá na odebraném
množství elektřiny
SOUČASNÁ PODOBA
NAVRHOVANÁ
PODOBA
22,9 %
Složka nezávislá na odebraném
množství elektřiny
1,6 %
24,5 %
Složka závislá na odebraném
množství elektřiny
Část, která by se měla změnit s novou tarifní strukturou
Rozložení plateb za elektřinu podle staré a navrhované
vané struktur
struktury tarifů (na hladině vys
vysokého napětí)
Je navrhovaná změna tarifů
z pohledu odborníka nezbytná, jak
říkají její autoři?
V tento okamžik změna nastat nemusí. V budoucnosti ovšem nějaká změna
asi bude muset přijít z čistě technického
důvodu: lze totiž očekávat, že poroste
podíl odběratelů, kteří si budou vyrábět
část elektřiny sami a nebudou potřebovat
takový objem ze sítě. Ale budou potřebovat připojení na síť, pro chvíle, kdy nebude svítit slunce, nebo jejich zdroj bude
z nějakého jiného důvodu vyrábět málo
anebo nebude vyrábět vůbec. Výsledkem
bude, že se změní takzvaná rezervovaná
kapacita, tedy maximální možný výkon,
který mohou využít, ale sníží se objem
celkové odebírané energie.
Což by znamenalo?
Možností je více. Pokud bude dál platba určená na udržování soustavy stejně
jako nyní vázaná převážně na objem odebírané elektřiny, musela by se zvýšit jednotková cena elektřiny, tedy cena za megawatthodinu. To by sice podle současného modelu zvýšilo platby pouze zejména
těm, kteří si vlastní zdroje nemohou nainstalovat, ale je to nepochybně možné.
Podle názoru autorů návrhu nové tarifní
struktury by zřejmě bylo lepší změnit
princip metodiky výpočtu a zvýšit důležitost rezervované kapacity pro konečnou cenu. Při pohledu na strukturu nákladů distributorů to má také svou logiku.
Jak to myslíte?
Distributoři – tedy společnosti, které
zajišťují dodávky elektrické energie k zá-
kazníkům – mají většinu nákladů
v podstatě zafixovaných. Jde o pravidelné a celkem předvídatelné
náklady na údržbu, od péče
o elektrozařízení po kácení porostu pod stožáry a také samozřejmě občasnou modernizaci
a náhrady dosluhujícího zařízení. Tyto náklady jsou v podstatě nezávislé na tom, kolik
energie sítí skutečně proteče. Náklady spojené se
skutečným zatížením sítě
naopak tvoří jen menší
část výdajů distributorů.
Což je přesně naopak, než je struktura
jejich příjmů. Distributoři dostávají peníze
na základě příspěvku
schvalovaného Energetickým regulačním úřadem, a ten
je dnes závislý převážně na celkovém objemu energie protékající
jejich sítí. Tak je systém nastavený
dnes.
Takže v principu rozumíte, co vedlo
k návrhu změny, a chápete to. Co ale
říkáte podobě návrhu, který ERÚ
představil veřejnosti?
Já začnu tím, že mechanismus výpočtu cen je zákazníkovi lhostejný. Jemu
jde pochopitelně hlavně o celkovou cenu, a proto i mě překvapilo, jak výrazná
ta navrhovaná změna vlastně byla.
V některých případech se poměr fixních
a variabilních složek obrátil podle mého
názoru až příliš. Poměr fixních a variabilních nákladů byl příliš nevyrovnaný,
alespoň podle ukázkových výpočtů, kte-
ré jsem si udělal. A příliš nerozumím tomu, že je toto velké
téma až po předložení návrhu
veřejnosti, když expertní skupina měla „cenovou kalkulačku“
k dispozici již mnohem dříve.
Někdy zaznívá, že
v souvislosti s rozvojem
lokálních zdrojů
a s dalšími změnami
bude zapotřebí poměrně
zásadní modernizace
rozvodné sítě a distributoři
budou potřebovat peníze
navíc – a to je další důvod
pro změnu tarifů. Co na to
říkáte?
ROZHODNĚ BY
NEBYLO DOBŘE, ABY
ZMĚNA ODBĚRATELE
PŘÍLIŠ MOTIVOVALA
KE SNIŽOVÁNÍ JEJICH
MAXIMÁLNÍHO ODBĚRU,
TEDY TŘEBA SNIŽOVÁNÍ
KAPACITY JISTIČŮ.
Ministr průmyslu zrovna
nedávno říkal, že by si rozvoj sítě
měl vyžádat během příštích 25 let
zhruba sto miliard korun. To mi nepřijde v dimenzích české elektroenergetiky až tolik, ale na druhou stranu to
bude znamenat, že distributorům se
zvýší náklady – a to i výhledově náklady na údržbu infrastruktury, která díky modernizaci přibude. A o to se musí zase navýšit platby distributorům,
kterou platíme my spotřebitelé.
Samozřejmě se můžeme bavit
o tom, zda by distributoři nemohli snížit náklady, ale to rozhodně tarify nevyřešíme. Dohled nad náklady distributorů má ERÚ, ten určuje, zda jsou
oprávněné. Bohužel, tržní mechanismy nám tu příliš nepomohou, protože
distributoři mají lokální monopoly.
Není myslitelné, aby v jednom regionu
stálo konkurenční vedení dvou různých společností, to nedává žádný
JAN ŠVEC
(*1980) se narodil v Teplicích, vystudoval Fakultu
elektrotechnickou ČVUT
v Praze, kde dnes pracuje
na tamní katedře elektroenergetiky jako odborný
asistent. Mezi jeho témata
patří například provoz a řízení elektrizační soustavy
nebo její modelování.
smysl. Takže tady musí odvádět dobrou
práci úřady, změna či naopak zachování
tarifní struktury tu nic nezmění.
Zároveň by ale nebylo příliš rozumné
vyvíjet přehnaně velký tlak na úspory. Je
dobré mít rozvodnou síť dostatečně silnou a robustní, aby byla připravena
na velké změny. Třeba v posledních letech se spotřeba elektřiny příliš nezvyšuje. A ukazuje se, že zřejmě nebude vždy
jenom růst – ale na druhou stranu se mohou objevit velké změny, které těžko
odhadneme, třeba případný nástup elektromobilů.
Pokud by se změna v dlouhodobém
měřítku prosadila a došlo tak
k vzestupu fixních nákladů za elektřinu
a poklesu těch pohyblivých, jak by se
to mohlo podle vás projevit na chování
spotřebitelů?
Nezdá se mi argument, že by lidé přestali úplně šetřit elektřinou. Navíc si myslím, že úspory ve spotřebě elektřiny v tuto chvíli už moc velké nebudou, spoří se
podle mého názoru poměrně dost a účinně. Ale možná by se někteří odběratelé
začali chovat jinak, třeba by se začalo
elektřinou více topit, to se dnes těžko
odhaduje.
Rozhodně by ovšem nebylo dobře,
aby změna odběratele příliš motivovala ke snižování jejich maximálního
odběru, tedy třeba snižování kapacity
jističů. To se dá dělat jen do omezené
míry, a navíc to z hlediska celkové
kapacity sítě nedává smysl. Naše distribuční sítě jsou ve většině případů
pro dodávky domácnostem dostatečně dimenzované, takový krok může
poškodit jen odběratele. www.svetplnyenergie.cz 4
SVĚT PLNÝ ENERGIE
JADERNÁ BEZPEČNOST
Zakopejte ho hodně hluboko
JÁDRO Svět se už dávno rozhodl, že jaderný odpad pohřbí. Ale k tomu trochu pochybnému cíli se blíží jen velmi pomalu.
hruba půl kilometru pod povrchem mírných vrchů pohoří Asse
se odehrává jedna nepříliš úspěšná kapitola našeho využívání radioaktivity. V solném dole Asse II
tu leží 125 787 sudů s radioaktivním odpadem, které se budou
stěhovat pryč – a nikdo zatím přesně neví, kdy a jak.
Když tedy v 60. letech hledala tehdejší Spolková republika Německo místo, kam přibývající radioaktivní zbytky z elektráren a jiných provozů
uložit, byla jako nejbezpečnější vyhodnocena možnost podzemního úložiště v nějakém dostatečně
geologicky stabilním místě (takových je ve střední
Evropě naštěstí dost). Bývalý solný důl nedaleko
dolnosaského Braunschweigu, kde těžba soli skončila v roce 1964, představoval nadějnou volbu. Odpad by měl být daleko od lidí a zdrojů vody, v suchém prostředí solného masivu, aby se k němu
nedostal velký nepřítel všech podzemních operací,
voda.
V roce 1965 proto důl Asse II koupila spolková
vláda. Byl zamýšlen jako jedno z úložišť pro tzv.
nízko a středně aktivní odpad, kam spadá mimo
jiné třeba i vybavení z vědeckých, zdravotnických
či výzkumných laboratoří, ale rovněž část materiálu z jaderných elektráren. I když rozhodně nejde
o nic tak nebezpečného jako vyhořelé palivo, neznamená to, že by mohl být ponechán bez dohledu
někde na skládce.
Z
Bohužel se ukázalo, že důl byl až příliš důkladně vytěžený a z původního solného ložiska zůstala jenom tenká skořápka; z původních zhruba 5,5
milionu kubických metrů soli bylo vytěženo více
než 90 procent. V některých místech činila zbývající mocnost soli kolem stěn zhruba kolem deseti
metrů – což nestačilo na dostatečnou izolaci
od skalnatého podloží, a do dolu se začala dostávat
voda v objemech, které geologům dělají starosti.
Dnes přitéká do chodeb zhruba 12 tisíc litrů vody
denně, což na geologické poměry není mnoho, ale
z hlediska účelu Asse II to je příliš. Navíc se při
kontrole zjistilo, že v relativně velmi
krátké době – tedy po pár desítkách let – po uložení odpad
oproti předpokladům uniká
z betonových sudů, do kterých je zalitý.
○ Pohled na řez sudem s nízko
aktivním odpadem, používaným
v úložišti Richard v bývalém dole
(a později nacistické podzemní
továrně) u Litoměřic. Odpad
(na ukázce zdravotnický materiál) je
v menším, stolitrovém sudu. Ten je
vložen do většího, 200litrového sudu
betonem.
a zali
zzalit
alitt b
beto
etonem.
Bude se stěhovat
V roce 2011 tak německý
spolkový Úřad pro jadernou
bezpečnosti (Bundesamt für
Strahlenschutz, čili BfS) rozhodl, že jaderný odpad musí z Asse II pryč, na nějaké sušší místo. Není to ovšem vůbec jednoduchá práce. Komory
s odpadem byly v minulosti
Pohled do šachty trvalého jaderného úložiště Yucca Mountain
ve státě Nevada v USA. I když se na celý projekt za několik
desetiletí vynaložilo zhruba 15 miliard dolarů, kvůli odporu
místních se nakonec zřejmě nikdy nebude používat.
uzavřeny a zabetonovány, takže nejsou jednoduše
přístupné. Do nich se mají provést zkušební vrty,
které nejprve zdokumentují jejich stav i stav okolního materiálu, aby při otevření nedošlo k nějaké
nevratné škodě. Musí se ale postupovat velmi opatrně – třeba úroveň radioaktivity se měří ve vrtu
po každých dvaceti odvrtaných centimetrech –
a k začátku roku 2016 byl hotový jen vrt do jedné
komory z celkových třinácti. Ono ale také není kam
spěchat, opatrnost má vždy přednost. Podle lidí
pracujících na projektu ke skutečnému přesunu
nedojde možná dříve než v roce 2030, i když oficiální plány jsou zatím o několik let smělejší.
Rovnou řekněme, že se nejedná
o žádnou vážnou tragédii, která
by ohrožovala lidské životy nebo zdraví. Radioaktivní materiály z Asse II nikam podle monitoringu neunikají a nezdá se, že
by se to v brzké době mělo nějak
radikálně změnit. Ale celá záležitost je velmi drahá (náklady
na projekt Asse dosáhly v roce
2015 cca 110 milionů eur na rok)
a neúspěch experimentu velmi
vážně poškozuje pověst jaderné
energetiky jako celku – a ta to
v Německu už tak nemá vůbec
jednoduché.
Nadále se tak komplikuje už
i tak velmi těžká debata o dlouhodobém řešení otázky. Odpad z Asse
a dalších míst se postupně přesune
do bývalého železného dolu Konrad
v Dolním Sasku. Méně jasné je, co
bude s tou nejnebezpečnější kategorií odpadu, s vysoce aktivním odpadem z elektráren, který by v nejhorším případě měl pod zemí zůstat
miliony let.
Konečná není na dohled
Podle rozhodnutí vlády z roku 1977
se hlavním hřbitovem nejnebezpečnější části německého jaderného odpadu mělo stát hlubinné úložiště nedaleko Gorlebenu. Vesnice na břehu
Labe leží zhruba 150 kilometrů od Asse. V 70. letech se řídce osídlený a málo perspektivní výběžek na hranici
s NDR před spojením Německa zdál
vhodnou volbou.
POHLED NA ODPAD
Jaderný odpad se rozděluje podle aktivity.
Nízko a středně aktivní odpad tvoří různá směs
materiálů, které třeba jen přišly do kontaktu se
zářením a takzvaně se „aktivovaly“, když záření
část jejich atomů změnilo na slabě zářící izotopy.
Může sem spadat třeba i oblečení laborantů pracujících ve zdravotnictví, ale například i stavební
materiál z provozů, kde se vyskytovaly radioaktivní materiály. V nejvyšší a nejnebezpečnější
kategorii je v podstatě jediný materiál: vyhořelé
palivo. To obsahuje v průměru 95 % izotopu
U238 uranu, 1 % nově vytvořeného plutonia
a 4 % štěpných produktů. Pouze 4 % štěpných
produktů je možné považovat za skutečný jaderný odpad, protože zbytek může být po přepracování znovu využit jako palivo. Přepracování
je však zatím poměrně nákladné a reaktory
na využití izotopu U238 se dosud vyvíjejí.
www.svetplnyenergie.cz SKROMNÝ NÁVRH
Stavba úložišť je tak obtížný a dlouhý proces,
že někteří odborníci ho považují za bohapusté
plýtvání. Třeba v USA se po fiasku s úložištěm
Yucca ozývaly hlasy, že by se alespoň části
odpadu (třeba pelet z reaktoru v Hanfordu,
kde se produkovalo plutonium) dalo mnohem
elegantněji zbavit jednoduše tím, že je „hodíme“ do dostatečně hluboké díry. Nápad je minimálně několik desetiletí starý, a jeho jádrem
je zhruba pět kilometrů hluboký vrt, na jehož
„dno“ (zhruba do posledního kilometru) by se
odpad mohl uschovat nejméně na tak dlouhou
dobu, řádově stovky tisíc let, aby už nebyl nebezpečný. Americké ministerstvo energetiky
dotuje projekt, který by měl od letošního roku
začít experimentálně ověřovat jeho praktické
aspekty.
125 787
sudů s aktivním odpadem
musí pryč z německého
solného dolu Asse II kvůli
nevhodným skladovacím
podmínkám
NAŠE CESTA
Proces výběru lokality
hlubinného úložiště probíhá
roky i v Česku. Zatím jde
jen o geologický průzkum
a tipování vhodných lokalit,
kterých je sedm. Proces je
v poměrně rané fázi a zatím
nebudou mimo některé
vytipované oblasti velké
emoce. Ale to je možná právě proto, že je v dosti rané
fázi: zahájení provozu první
části hlubinného úložiště,
kam bude použité palivo ze
skladů v jaderných elektrárnách převezeno, se plánuje
na rok 2065.
5
jaro | 2016
VELMI CENNÝ ODPAD
VLADIMÍR WAGNER,
Ústav jaderné fyziky AV ČR
Řídicí středisko
Přístupová šachta
ŘEZ TRVALÝM ÚLOŽIŠTĚM
JADERNÉHO ODPADU NA FINSKÉM
OSTROVĚ OLKILUOTO
Ventilační šachty
Technické zázemí a čerpadla
pro odčerpávání vody
Odpad bude uložen v chodbách v žulovém
masivu, kde se kontejnery s vyhořelým palivem
zalijí do speciální směsi s dobrými izolačními
vlastnostmi.
Stejně jako v Asse jde o velkou solnou sloj. Místní hlubinné prostory ale nevznikly v bývalém dole,
byly vybudovány přímo za účelem ukládání odpadu.
Investovalo se tady přes 1,5 miliardy eur a měl tu
vzniknout i závod na přepracování vyhořelého paliva pro další využití. Projekt svůj účel nikdy nezačal
plnit a zřejmě ani nezačne, a to kvůli odporu aktivistů.
Spor trvá už téměř čtyřicet let a během jeho vrcholu, třeba na počátku osmdesátých let, se tu pravidelně scházely desítky tisíc lidí a v okolních lesích
vznikla velká ilegální osada. Dnes už se žádné podobné masové akce nekonají, ale odpůrci úložiště se
na místě v malých počtech scházejí pravidelně – a je
těžké odhadnout, kolik lidí by se k nim mohlo přidat
v případě obnovy plánů na využití Gorlebenu.
Tato možnost se ale nezdá příliš pravděpodobná.
V roce 2013 vláda původní rozhodnutí o využití Gorlebenu zrušila a hledání začalo nanovo. V létě letošního roku by měla své rozhodnutí vydat komise složená z odborníků a politiků, která má vládě pomoci
určit kritéria pro výběr nejlepší lokality trvalého
úložiště. Její rozhodnutí nebude určitě přijaté jednomyslně, už proto, že aktivisté z velké části práci
v komisi bojkotují. A tak už dnes mnozí pochybují,
zda rozhodnutí padne vůbec do roku 2050, kdy mají práce na úložišti začít.
Finové vedou
Právě jiný žulový masiv severně od Německa je
jediným místem, kde dlouhodobé úložiště už opravdu vzniká. Na finském ostrově Olkiluoto se začíná
budovat systém podzemních chodeb v hloubkách
400 až 450 metrů pod povrchem. Do nich se umístí
materiál v měděných kontejnerech, který se pak zasype bentonitem (to je stavební materiál podobný
jílovité hornině bentonitu, který má výborné izolační vlastnosti a nepropouští vodu).
Lokalita úložiště Eurajoki nedaleko jaderné elektrárny Olkiluoto byla vybrána v roce 2000. Finský
parlament projekt úložiště schválil následující rok.
Celý proces výběru lokality a vyjednávání s tím spojeného ale trval mnohem déle, zhruba čtyři desítky
let. Ukládání vyhořelého paliva by mělo začít po ro-
Úložné šachty. Délka jedné je
zhruba 400 metrů
DLOUHÉ OTÁLENÍ
A VÁHÁNÍ KOLEM
STAVBY ÚLOŽIŠŤ
UKÁZALO, ŽE
NEBEZPEČNÉMU
ODPADU
VLASTNĚ NENÍ
TAK ŠPATNĚ
TAM, KDE JE.
ce 2020 a celková cena se vyšplhá k 3 miliardám eur. Většina
této částky padne na století provozu úložiště, nikoliv na stavbu samotnou.
Možná není náhodou, že další zemí, která má ke zřízení
úložiště blízko, je soused Finska, tedy Švédsko – přece jen
podobné vyjednávání vyžaduje stabilní společnost, s vysokou
mírou vzájemné důvěry a stabilními institucemi. Ve Švédsku
by mohlo být úložiště velmi podobné tomu finskému schváleno v roce 2017, a to v lokalitě Forsmark, blízko již existujícímu dočasnému úložišti a stejnojmenné jaderné elektrárně.
Stojí to za to?
Dlouhé otálení a váhání kolem stavby úložišť také ukázalo
jednu nečekanou věc: nebezpečnému odpadu vlastně není tak
špatně tam, kde je. Vyhořelé palivo se po zchlazení ve speciálních bazénech dnes uskladňuje často přímo v areálech jaderných elektráren, obvykle ve speciálních kontejnerech. Nejen
u nás se k tomu používají třeba v Německu vyráběné kontejnery Castor, které jsou upravené i tak, aby dlouhodobě udržely radioaktivní odpad produkující větší množství tepla. Neleží
v žádných speciálních podzemních bunkrech či kobkách, ale
jen vyhrazených budovách, a přesto s ním nejsou v podstatě
žádné problémy. Na rozdíl od podzemních úložišť typu Asse se
prakticky nevyskytují problémy s nějakými úniky kontaminace, ba ani potíže bezpečnostní – kontejnery jsou dosti objemné, poměrně robustní a navíc samozřejmě leží v tak už
velmi dobře střežených areálech. Není tedy divu, že někteří
odborníci vidí budování dlouhodobých úložišť jako trochu zbytečné cvičení. „Palivový odpad“ je dnes uložený přímo před
jejich zraky a pod neustálou kontrolou – na rozdíl od situace
v podzemních úložištích, jak dokládá příklad Německa.
Navíc vyhořelé palivo obsahuje spoustu energie, kterou
by vhodné jaderné reaktory dokázaly dobře využít: vždyť
v něm zbývá 95 procent původního paliva. Vývoj nových typů reaktorů ale pokulhává, a to ani ne tak z důvodů technických jako finančních – nemá v současnosti příliš velkou prioritu. Koneckonců také netrpíme žádnou energetickou nouzí (i když ceny energie bychom samozřejmě všichni rádi
viděli nižší) a prioritu v energetice hrají politické a ekonomické zřetele.
A ani jedny nyní velkému rozvoji nových jaderných technologií – alespoň ve vyspělém světě – příliš nepřejí. Hledání
podzemního řešení a nutné politické shody tedy zřejmě bude
pokračovat – a podle všeho stejně těžkopádně jako doposud. Jednou z hlavních příčin, které v očích veřejnosti problematizují využití jaderné energie,
je jaderný odpad, zvláště vyhořelé jaderné
palivo. Jde o dlouhodobě a silně radioaktivní
materiál. Pokud se nepřepracuje, musí se
bezpečně uložit na tisíce let.
Vyhořelé jaderné palivo se v zásadě skládá
ze dvou komponent: štěpných produktů
vzniklých při štěpení jader v reaktoru, jejichž
množství a radiotoxicita jsou relativně
omezené. Druhou pak jsou transurany, které
vznikají záchytem neutronu na uranu a již
vzniklých transuranech i jejich následnými
přeměnami. Právě ty představují vysoké
a dlouhodobé riziko.
Na druhé straně ovšem právě transurany
lze štěpit a využívat jejich energetický
potenciál. V principu lze v intenzivním poli
neutronů rozštěpit a využít jako palivo každý
transuran, i když u každého z nich je různá
pravděpodobnost štěpení a nejvhodnější
jsou různé energie a intenzity neutronů.
Ke štěpení vznikajících transuranů dochází
v jisté, i když omezené míře i v klasických
reaktorech. Lze tak vyhořelé palivo recyklovat a využít pak získaný uran, který v něm
zůstal, a některé z transuranů, konkrétně
plutonium, k výrobě nového paliva.
Daleko efektivnější mohou být při spalování transuranů rychlé reaktory, například
nedávno spuštěný sodíkový reaktor BN800
v Rusku. Úplné spálení všech transuranů by
mohly umožnit vyvíjené urychlovačem řízené
transmutační systémy. Zde je hlavním zdrojem neutronů tříštění jader v terči ozářeném
protony s rychlostmi blízkými rychlosti světla získanými z urychlovače. Takový systém
by nebyl citlivý ke složení paliva a mohl by
efektivně štěpit libovolnou směs transuranů.
V tomto případě by do trvalého podzemního úložiště šel pouze odpad dominovaný
štěpnými produkty a jeho aktivita by v řádu
stovek let klesla pod úroveň přírodních
materiálů.
Transurany se rozpadají rozpadem alfa
s uvolněním energie a mohou se využít pro
produkci tepla. Na nich jsou třeba založeny
radionuklidové generátory, které dodávají
elektřinu sondám ve vnějších oblastech,
nebo marsovské vozítko Curiosity. V současnosti panuje nedostatek plutonia 238,
které se u těchto zařízení využívalo. Nejen
evropská kosmická agentura tak testuje
možnost využití americia 241 získávaného
z vyhořelého paliva.
Je tak vidět, že transurany ve vyhořelém palivu mohou být velmi cennou surovinou nejen
v jaderné energetice, ale i v dalších oblastech.
Ovšem jejich efektivní využití závisí na řadě
technologií spojených s přepracováním
vyhořelého paliva a také jednotlivých typech
jaderných štěpných zařízení. Řada z těchto
technologií se však stane ekonomicky výhodnými pouze v případě, že se lidstvo rozhodne
k dlouhodobému intenzivnímu využívání
jaderné energie na Zemi i ve vesmíru.
www.svetplnyenergie.cz 6
SVĚT PLNÝ ENERGIE
SLOVENSKO
Rozprávková investícia alebo rozprávka?
INVESTÍCIE Hodnotou by tak mohlo ísť o jednu z najväčších investícií v dejinách Slovenska, no sprevádzajú ju podivné okolnosti.
emer neznáma americká spoločnosť Theta
Energy Group sa vraj
rozhodla v elektrárňach Vojany na východe krajiny preinvestovať 800 miliónov
dolárov (730 mil. eur) a zamestnať 800
nových ľudí.
Hodnotou tak ide o jednu z najväčších
investícií v histórii krajiny, porovnateľnú
s príchodom automobilky Kia, ktorá
na začiatok v Tepličke nad Váhom pri
Žiline preinvestovala vyše 900 miliónov
eur. Tepelná elektráreň Vojany pritom
dlhé roky vyrába straty, v minulosti jej
zamestnancom hrozilo aj prepúšťanie.
Podnik patrí do portfólia spoločnosti Slovenské elektrárne, štát v ňom vlastní
34percentný podiel.
Detaily investície sú však zvláštne.
Denník Nový Čas upozornil, že Američania svoju slovenskú pobočku zaregistrovali len pred niekoľkými dňami a na bratislavskej adrese po nej nie je ani stopy.
Konateľom (a jeden zo spoločníkov) slovenskej pobočky je Igor Hantuch, brat
tenistky Daniely Hantuchovej. Okrem
Igora Hantucha je spoločníkom slovenskej pobočky americkej firmy aj Sean
P. McCarthy, ktorý je podľa svojej webovej stránky odborník na fitness a zdravú
stravu.
Spoločnosť so slovenskou vládou zatiaľ podpísala aj nezáväzné memorandum, ktoré má byť východiskovým dokumentom o ďalších spoločných rokovaniach. Memorandum rozdeľuje projekt
do dvoch častí. Prvá časť sa týka modernizácie elektrárne Vojany, ktorá by
prestala spaľovať uhlie. Následne by mal
vo Vojanoch vyrásť nový zelený technologický park. Spoločnosť na svojej webovej stránke napísala, že nová kombinácia
palivových zdrojov zníži emisie o 70 percent. Všetko bez štátnych dotácií a tiež
bez podrobností: spoločnosť napríklad
palivo nešpecifikuje bližšie než „hybridné palivové zdroje“.
Minister hospodárstva Vazil Hudák
očakáva, že investičná zmluva by sa
T
○ Elektráreň
Vojany I a vpravo odstavená
elektráreň EVO II v noci.
730
miliónov
eur má robiť
investícia
do dnes
stratovej
elektrárne
Vojany
SME PODNIKATELIA S INOVÁCIAMI
A KREATIVITOU V OBLASTI
ENERGIE. DALI SME DOKOPY
NAJINOVATÍVNEJŠIE RIEŠENIE
V OBLASTI ENERGETIKY.
SEAN P. McCARTHY, SPOLOČNÍK SLOVENSKEJ POBOČKY THETA
ENERGY GROUP, ODBORNÍK NA FITNESS A ZDRAVÚ STRAVU
FIRMY, KTORÉ OHLÁSILI INVESTÍCIU A NEPRIŠLI
2006
2013
2014
Americká firma NORDMAN s nejasnou vlastníckou štruktúrou chcela
v Spišskom Hrhove preinvestovať
416 mil. eur a zamestnať tisíc ľudí
GRANDWOOD HOLDING chceli
vo Vranove nad Topľou vybudovať
závod na spracovanie dreva, preinvestovať 42 mil. eur a zamestnať
skoro 400 ľudí
POLTÁR CRYSTAL & STEEL chceli
obnoviť sklársku výrobu, preinvestovať 26,4 mil. eur a zamestnať takmer
400 ľudí
mohla podpísať v priebehu najbližších
mesiacov. „Sme podnikatelia s inováciami a kreativitou v oblasti energie. Dali sme dokopy najinovatívnejšie riešenie
v oblasti energetiky,“ povedal McCarthy,
ktorý elektráreň priamo navštívil.
Štát nemá obavy
Minister hospodárstva sa po podpise
memoranda nebojí, že by plánovaná investícia išla do stratena. „Majú rokovania
s Európskou bankou pre obnovu a rozvoj,
spolupracujú s rôznymi fondmi, vrátane
nášho slovenského investičného holdingu,“ odpovedal novinárom Vazil Hudák.
Ak by sa so štátnym investičným holdingom dohodli, v praxi by to znamenalo, že
na túto investíciu by prispeli aj eurofondy. Štátna investičná firma má k dispozí-
cii 450 miliónov eur z eurofondov. Ide
o tri percentá z eurofondov na obdobie
rokov 2014 až 2020.
Rovnako pokojný je Hudák aj v súvislosti s voľnočasovými aktivitami Seana
P. McCarthyho. „Ministerstvo hospodárstva neskúma voľnočasové aktivity
predstaviteľov potenciálnych investorov, ktorými sa prezentujú na súkromných stránkach alebo profiloch na sociálnej sieti,“ povedala pre server aktuality.
sk hovorkyňa ministerstva. Dodala, že
rezort rokuje s každým investorom alebo spoločnosťou, ktorá má záujem
na Slovensku umiestniť svoju investíciu.
V krátkom čase na Slovensko prichádza druhá investícia, ktorá má zvláštne
pozadie. Len minulý týždeň premiér Robert Fico zo Smeru podpísal memorandum s firmou RKN Global Europe. O stimule pre ňu vláda rozhodovala v stredu
2. marca, teda len tri dni pred voľbami. Slovensko je kritizované za dotovanie uhlia
SUROVINY Poplatok na podporu domácej ťažby uhlia, ktorý platia vo faktúrach odberatelia elektriny, škodí podľa Bruselu životnému prostrediu a poškodzuje ceny.
urópska komisia kritizuje Slovensko za dotovanie vyťaženého domáceho uhlia v koncových cenách elektriny. Cena elektrickej energie na Slovensku podľa komisie zahŕňa viacero
diskrečných zložiek, medzi ktoré patrí aj výkupná tarifa na podporu výroby elektrickej energie z domáceho uhlia. „Táto tarifa zvyšuje sieťové náklady a koncovú cenu elektrickej energie, čo má
vplyv na konkurencieschopnosť domácich spoločností,“ uviedla
komisia vo svojej správe o stave krajiny.
Poplatok na podporu domácej ťažby uhlia, ktorý platia vo svojich
faktúrach všetci odberatelia elektriny, má podľa komisie negatívny vplyv aj na životné prostredie. „Výkupná tarifa na podporu výroby elektrickej energie z domáceho uhlia má veľmi negatívny
vplyv na životné prostredie, pretože sa ňou z veľkej časti kompenzuje znižovanie emisií dosiahnuté vďaka obnoviteľným zdrojom
energie,“ konštatuje komisia.
E
www.svetplnyenergie.cz TARIFA ZVYŠUJE SIEŤOVÉ
NÁKLADY A KONCOVÚ
CENU ENERGIE, ČO MÁ
VPLYV NA KONKURENČNÚ
SCHOPNOSŤ DOMÁCICH
SPOLOČNOSTÍ.
Výhľad až do roka 2035
Ťažbu uhlia na Slovensku podporujú v rámci
všeobecného hospodárskeho záujmu slovenskí
odberatelia elektriny. Tí v koncových cenách
za elektrinu platia podporu ťažby uhlia. Ročne
sa poskladajú na podporu slovenského baníctva
sumou zhruba 90 mil. eur. Ak nové vlády nezrušia spomínaný všeobecný hospodársky záujem,
s podporou ťažby uhlia na Slovensku sa počíta
s výhľadom až do roku 2035.
Po blížiacich sa parlamentných voľbách sa
situácia v oblasti dotovania domáceho uhlia môže zmeniť. Nie všetky politické strany totiž sú
za ďalšie dotovanie výroby elektriny z domáceho uhlia. jaro | 2016
7
ENERGIE PRO PODNIKY
Stát nám úspěšně brání vzít lidi zvenčí
ROZHOVOR Energie se nám daří nakupovat výhodně, říká Jan Heřmanský, majitel a ředitel textilní firmy Svitap.
Horší podle něj je, že se nedaří do Čech dostat vhodné lidi.
Kolik energie pro představu asi
spotřebováváte?
Energie u nás tvoří asi pět procent
celkových nákladů. Což se nemusí zdát
moc, ale v našem oboru každý milion poměrně výrazně zahýbe s hospodářským
výsledkem, takže rozhodně energie nepřehlížíme. Největší spotřebu u plynu
máme na vytápění. V roce 2015 jsme tak
spotřebovali zhruba 10 300 MWh energie
v plynu za zhruba 10,5 milionu korun,
převážně na teplo. Elektřiny jsme spotřebovali přibližně za pět tisíc megawatthodin, za 14 milionů korun.
Máte dost vysokou spotřebu
energie na teplo.
Máme poměrně staré budovy a naše
provozy jsou dost rozsáhlé. Nějaké úspory jsme udělali, ale jejich potenciál je dost
omezený – i proto, že máme provozy,
které vyrábějí hodně tepla, ale zároveň
je v nich nutné intenzivně větrat. Navíc
máme pět divizí, z nichž každá dělá něco
jiného, takže centralizace je o to obtížnější.
Vyrábíte si vlastní energii?
V roce 2013 jsme postavili na střechách dvě fotovoltaické elektrárny s výkonem po 30 kilowattech, ale ani na stá-
sů a nakupovat v příznivou chvíli, a snažíme se chránit proti změně cen. A tak
třeba už teď máme nakoupeny energie
i na příští rok. Nakupujeme za eura,
a na tom jsme v poslední době spíše tratili, ale do budoucna čekáme, že se situace otočí.
Máte poměrně široké spektrum
výroby, od klasické tkalcovny
po specializovaný materiál. Ale
zároveň ze značné části fungujete jako
ryze obchodní společnost.
Ano, kromě výroby tady v Čechách
máme i jednu divizi, která dováží převážně bytový textil z Číny. V podstatě si necháváme u čínských partnerů, které si
vybíráme na veletrzích nebo na základě
zkušeností, vyrábět textil podle našich
návrhů. Je to dlouhodobě velmi stabilní
a výdělečný obchod. A ostatně je to
vlastně jediná možnost, jak tento sortiment zákazníkům dodat, protože podobná výroba už prakticky nikde v Evropě
není. A firma, jako je ta naše, by podobnou linku nedokázala dost vytížit, aby to
dávalo ekonomický smysl. Mimochodem, dovážíme hlavně pro náš
trh a vyrábíme především
pro export, zejména
po Evropě.
NAŠI NĚMEČTÍ
PARTNEŘI SE
POKOUŠELI VÝROBU
PŘEVÉST DO ČÍNY,
ALE PŘED DVĚMA LETY
OD TOHO UPUSTILI.
Svitap vyrábí i speciální
tkaniny pro armádu či jiné
bezpečnostní složky.
y.
řili výrobu, a výsledek je ten, že nemáme
lidi.
Jak to budete řešit?
Je to těžké. U nás v regionu vhodní
pracovníci nejsou, tak jsme se obrátili
do zahraničí. Máme vytipovaných zhruba
50 lidí, které bychom rádi přivezli, ale
vázne to na úřadech. Nedaří se nám je
přesvědčit, aby naše lidi vůbec zařadili
do té takzvané registrace, aby je policie
začala prověřovat. A až to konečně schválí, tak už je třeba nebude potřeba.
Z kterých zemí mají přijet?
Ne z blízkého okolí. My máme dlouhodobé zkušenosti s Mongolci, teď tu
máme skupinu z Nepálu, vybírali jsme
ale i ve Vietnamu a Indii. Ale český stát
se zatím úspěšně brání jejich přijetí.
Do značné míry je to tím, že současný
ekonomický růst není daný nárůstem produktivity práce,
ale i tím, že máme více
zakázek. A na ty potřebujeme více lidí. Takže když nám HDP
stoupne o 4 % procenta, tak potřebujeme o 4 %
více pracovníků. SVITAP J.H.J.
Firma Svitap J.H.J. spol.
s r.o. vznikla v roce 1993
ze státního podniku, jehož
výrobu představovaly
především páskové
tkaniny, lněné plachtoviny
a vojenské stany. Po dvaceti
letech od privatizace
společnost své portfolio
výrobků výrazně rozšířila
o technické tkaniny, fólie,
syntetické usně a další
materiály. Dnes společnost
ve svých dvou výrobních
areálech zaměstnává
zhruba pět stovek lidí.
○ Do nabídky Svitapu patří i pevné
krycí textilie pro sportovní haly.
○ Tkaniny ze Svitapu se používají
i na stavbu objektů k dlouhodobému
využití, jako jsou letecké hangáry pro
sportovní letce.
vajících střechách jsme nesměli postavit
elektrárnu větší než 30 kilowattů. Máme
i další volné střechy, kde nám vůbec nebylo umožněno postavit fotovoltaickou
elektrárnu, přestože jsme o to opakovaně žádali.
Slouží fotovoltaika k pokrývání
špiček?
Ani ne. Provozy s největší spotřebou
energie u nás běží prakticky v nepřetržitém provozu, takže velké výkyvy v odběru nemáme.
Jak energie nakupujete?
Víte, mně se zdá, že dnes mluvit o ceně elektrické energie je téměř nesmyslné. V průběhu roku totiž cena kolísá
o desítky procent a na vás záleží, kdy
a za kolik si ji nakoupíte. Pokud máte
štěstí a trefíte se, nakoupíte dobře, a naopak. Nám se zatím daří využívat pokle-
Nevyplatilo by se vám postupovat
podobně i u jiného zboží a stát se
výhradně dovozci?
Ne, nevyplatilo. U bytového textilu
platí, že k efektivní výrobě potřebujete
stroje, jaké už tady v republice a v podstatě ani v sousedních zemích nenajdete.
My odebíráme třeba jen malou část produkce od firmy, která polovinu výroby
vyváží na americký kontinent. Ale my
prodáváme i zboží, u kterého se klade
mnohem větší důraz na kvalitu. Svitap
je jedním z největších světových výrobců přístřešků ke karavanům. To je poměrně drahý produkt, a přitom jeden
špatně zašitý šev stačí, aby ho znehodnotil. Naši němečtí partneři se pokoušeli výrobu převést do Číny, ale zhruba
před dvěma lety od toho upustili, protože problémy s kvalitou byly příliš veliké.
A teď chtějí po nás, abychom my rozší-
SPRAVUJEME ELEKTŘINU
A PLYN STOVKÁM KLIENTŮ
ZA TÉMĚŘ 10 MILIARD KORUN
VYZKOUŠEJTE NÁS!
Lumius, spol. s r.o. İ Ulice Míru 3267 İ 738 01 Frýdek-Místek
T: +420 558 438 581 İ E: [email protected] İ www.lumius.cz
www.svetplnyenergie.cz 8
SVĚT PLNÝ ENERGIE
KRÁTKÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA ENERGETIKY
Vrátí se klasické žárovky?
ČÍSLO DNE
OSVĚTLENÍ Může se zdát, že na klasické tepelné žárovce už není po více než stu letech co vylepšovat. Vytváření světla
díky průchodu proudu vhodným typem vodiče už se z principu vylepšit nedá – a také z něj vyplývá, že velká část
energie se bude ztrácet v podobě tepelného záření, které v drtivé většině případů není nijak k užitku.
kupina vědců z americké techniky
MIT ale dokázala fyzikální omezení
chytře obejít. Základem práce skupiny studentů a spolupracovníků profesorů Johna D. Joannopoulose a Marina Soljačice z MIT je na míru vytvořený a skládaný materiál, který
propouští viditelné světlo a světlo infračervených
délek odráží zpět. Vytvářené viditelné světlo proudí
ven, ale tepelné záření se odráží znovu k vláknu, které
ho po pohltí, tím se zahřeje a září o to více. A pak se
proces opakuje, viditelné světlo odlétá, tepelné záření
se znovu odrazí a vrátí k vláknu a tak dále a znovu.
Pokusná „superžárovka“ vyrobená na MIT díky tomu dosáhla účinnosti zhruba 6,6 procenta, tedy přibližně dvojnásobku účinnost běžných žárovek. Fyzikální modely přitom naznačují, že účinnost celého
systému by mohla být i několikanásobně vyšší, když
se použijí „tepelná zrcadla“, třeba s vyšším počtem
vrstev nebo z jiných materiálů. (U prototypu je tvořil
sendvič z 90 vrstev dvou různých SiO2 a Ta2O5.) Pro
srovnání, účinnost dnes používaných LED svítidel se
totiž pohybuje zhruba v rozmezí 5 až 20 procent, dnes
prodávané typy mají účinnost spíše ve vyšší části rozmezí.
Kovové vlákno žárovky má poněkud netradiční
tvar. Je navržené tak, aby byla účinnost recyklace světla co nejlepší. Autoři vlákno žárovky pečlivě složili
do podoby malé destičky, či spíše hustého radiátoru,
S
aby pohlcovalo odražené infračervené záření co nejlépe. Samotné reflektory tepelného záření jsou
od wolframového vlákna trochu odsazené, aby je vysoká teplota nezničila.
Byť jde o velmi chytrý a zajímavý princip, jeho případný úspěch či neúspěch v praxi určí nakonec zejmé-
na ekonomická stránka věci. Především cena sendvičových materiálů, které v žárovce „recyklují“ tepelné
záření. To je technologie v mnoha ohledech stále teprve laboratorní, a tak není jasné, zda a kdy bude možné podobné materiály vyrábět za konkurenceschopné
ceny. Snímek prototypu
žárovky recyklující
tepelné záření
z laboratoří
MIT. Zřetelný je
nestandardní tvar
vlákna poskládaného
tak, aby dobře
pohlcovalo tepelné
záření, i „zrcadel“,
která propouštějí
viditelné světlo
a odrážejí
infračervené.
KRÁTKÉ ZPRÁVY ZE SVĚTA ENERGIE
ÍRÁN POSLAL
DO EVROPY PRVNÍ
TANKER
Z Íránu v polovině února vyplula
první dodávka ropy pro Evropu
po lednovém zrušení mezinárodních
sankcí vůči Teheránu, tedy po více
než třech letech. První dodávku
zajišťoval francouzský energetický
gigant Total a její objem činil zhruba
dva miliony barelů, v dalším týdnu
následovaly další. Podle teheránské
vlády má země dohody o vývozu
ropy s Francií, Ruskem a Španělskem. Země v minulosti vyvážela
2,3 milionu barelů denně. V roce 2012
ale export klesl na milion barelů.
Celková produkce v současnosti činí
3,1 milionu barelů. Íránská ropa ale
pravděpodobně ještě zvýší převahu
produkce nad poptávkou (podle
některých o více než o 1,5 milionu
barelů ropy denně), která tlačí ceny
dolů. A i když o omezení produkce
se hodně mluví, především ze strany
zemí OPEC a Ruska, ke konkrétním
krokům se zatím nikdo neodhodlal.
www.svetplnyenergie.cz V ENERGETICE
VZNIKÁ NOVÝ
OBR
DUKOVANY
PO ODMLCE ZNOVU
JEDOU
ČÍNA VE VĚTRU
PŘEDBĚHLA
EVROPU
Britsko-nizozemský ropný koncern
Royal Dutch Shell se dohodl na převzetí britské plynárenské skupiny
BG Group za zhruba 70 miliard
dolarů (1,77 bilionu korun). Bude
Jaderná elektrárna Dukovany
obnovila 13. února výrobu energie na druhém bloku, několik dní
po něm začal energii pro síť vyrábět
i první blok. Blok číslo jedna byl
mimo provoz od loňského srpna,
odstávka tedy trvala 167 dní místo
plánovaných 58. Na podobně dlouho
(148 dní) se protáhla i odstávka
bloku číslo dvě. Přerušení výroby
na obou blocích kvůli opakované
kontrole dozorových orgánů trvaly
delší dobu, než jaderná elektrárna
původně očekávala, a ČEZ na odstávkách bloků v této elektrárně
v minulém roce tratil tedy celkem
2,5 miliardy korun v ušlém zisku.
Kvůli opakování kontrol svarů
vyvolaných jejich nekvalitními
a v některých případech zjevně
nepravými rentgenovými snímky
v dokumentaci loni stály přes tři
měsíce tři bloky Dukovan ze čtyř.
Podle údajů firmy byla kvůli tomu
podána dvě trestní oznámení, jedno
podal ČEZ, druhé Státní útvar pro
jadernou bezpečnost.
„Nemyslím si, že to bylo primárně
o lajdáctví. To bylo vědomé podvádění,“ komentoval šéf ČEZu Daniel
Beneš kvalitu kontrol.
Polovina nové kapacity větrných
elektráren byla loni instalovaná
v Číně. Tamní trh loni rostl o 27 %
a celková kapacita místních větrných
elektráren tak překonala Evropskou
unii, uvádí Světová rada pro větrnou
energii. Čína loni zapojila větrníky
o kapacitě 30,5 gigawattu (GW)
a celkový instalovaný výkon větrných elektráren tak dosáhl 145,1 GW.
V EU se v loňském roce připojilo
12,8 GW (což je mimochodem také
dosavadní rekord). Celková kapacita
evropských větrných elektráren dosáhla 141,6 GW, uvádí statistika bruselského oborového sdružení. Peking
mohutně investuje do obnovitelných
zdrojů ve snaze bojovat proti znečištění ovzduší. Čínským investicím
pomáhají i klesající ceny technologií.
Letos se aktivita podle analytiků
přesune na další, pro obor nové
trhy, a ačkoliv celkový růst by měl
být silný, ve velkých zemích už další
rekordy zřejmě nepadnou. Celosvětový výkon větrných elektráren loni
dosáhl 432,4 GW a meziročně stoupl
o 17 procent. Po Číně mají větrné
elektrárny s největší kapacitou USA
a Německo, s celkovým instalovaným
výkonem 74,5, respektive 45 GW.
to první megafúze v odvětví těžby
ropy a plynu za poslední desetiletí
a čtvrté největší spojení v tomto
sektoru od roku 1996. Shell, který je
s tržní hodnotou 200 miliard dolarů
největší ropnou společností v Evropě, si koupí BG výrazně posílí pozici
v těžbě zemního plynu. Co do velikosti se přiblíží americkému rivalovi
Exxon Mobil, který je s kapitalizací
360 miliard dolarů největší veřejně
obchodovanou ropnou společností
světa. Tržní hodnota BG je nyní
kolem 50 miliard dolarů.
6086
O TOLIK PROCENT MÁ PODRAŽIT
95OKTANOVÝ BENZÍN
VE VENEZUELE.
Venezuelský prezident Nicolás
Maduro v polovině února oznámil,
že jeho vláda poprvé po 20 letech
zvýší ceny výrazně dotovaného
benzinu. Jde o součást balíčku
ekonomických opatření, která chce
země zavést v boji proti dlouhodobé
ekonomické recesi. Cena 91oktanového benzinu vzrostla během
několika dní o 1329 % z 0,07 bolívaru na jeden bolívar (necelé čtyři
koruny), 95oktanový benzin pak
podražil o 6086 % z 0,097 bolívaru
na šest bolívarů (23 korun). „Jde
o nezbytné opatření. Beru za něj
zodpovědnost,“ prohlásil Maduro.
Paliva byla dosud z velké části dotována ze státního rozpočtu, kterému
by omezení podpory mělo ročně
ušetřit nezanedbatelných 800 milionů dolarů ročně. Reakce veřejnosti
i opozice byly poměrně nečekaně
chápavé, když vezmeme v potaz, že
v roce 1989 vyvolal podobný plán
vlnu pobouření, která vyústila v několikadenní nepokoje, během nichž
zemřely stovky lidí. (Nicméně v roce
1997 se méně razantní podražení
obešlo bez protestů.) Venezuela
má kvůli klesajícím cenám ropy
velké ekonomické potíže, protože
je na jejím vývozu závislá. Výnosy
z ropy tvoří 96 procent devizových
příjmů země.
SVĚT
PLNÝ
ENERGIE
jaro | 2016
přináší Lumius, spol. s r.o. –
obchodník s elektřinou a plynem
PRO LUMIUS, SPOL. S R.O.,
VYDÁVÁ:
Business Media CZ, s.r.o.,
Nádražní 32
150 00 Praha 5, IČ: 28473531
REDAKCE:
Josef Janků, Martin Kročil,
Antonín Hálek
GRAFICKÉ ZPRACOVÁNÍ:
Michael Ehrlich
TEXTY:
neoznačené materiály jsou
redakční
FOTO:
archiv firem a autorů, redakce,
Shutterstock
TISK: Triangl, a.s., Praha
Evidenční číslo: MK ČR E 20328