Dukla sport 2/2009 - Armádní sportovní centrum DUKLA

Transkript

obsah
dukla sport
čtvrtletník
Armádního sportovního centra DUKLA,
Tělovýchovné jednoty Dukla Praha
a Unie armádních sportovních klubů
České republiky
2 2/09
duklasport
ročník 4 / číslo 2 / 2009
Vydavatel
Armádní sportovní centrum DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČ: 60162694
www.army.cz/sport
www.duklasport.cz
Jan Železný. Co dodat?
reportáže
rozhovory
z oddílů
z historie
osobnosti
aktuality
výsledky
6
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 973 203 811
Fax: 224 310 910
E-mail: [email protected]
Šéfredaktor
plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D.
(telefon: 973 203 801)
E-mail: [email protected]
Redakční rada
PhDr. Karel Felt
Ing. Pavel Nekola
Mgr. Ivana Roháčková
Ing. Cyril Schejbal
Jitka Suchopárková
PaedDr. Arnošt Šulc
Grafická úprava a zlom
Andrea Bělohlávková (PIC MO)
Naděje pro Vancouver
16 18
Korekce fotografií
Andrea Bělohlávková (PIC MO)
Jazyková úprava
Mgr. Vlasta Kohoutová (PIC MO)
Tisková příprava a tisk
MO ČR – PIC MO
(Prezentační a informační centrum MO)
Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
Evidenční číslo: MK ČR E 18249
Číslo 2 / 2009 vyšlo: 9. 7. 2009
Střelnice v ohrožení
22
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje ASC DUKLA a PIC MO
Publikované materiály nelze rozšiřovat
bez souhlasu vydavatele
Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí
NEPRODEJNÉ
Foto na obálce: Ivana Roháčková
Evropské juniorské
zlato
Do boje s novými pravidly
obsah
Názov Dukla má visačku
svetovej kvality
4 Inženýrky a maturanti
5 Na stříbrné vlně
8 Odvaha oceněná bronzem
9 Zlaté jízdy hlídek
10 Prostříleli se na stupně vítězů
11 Primátorky neztrácejí kouzlo
12 Dravý talent a ostřílený mazák
14 Editorial
14 Táhneme za jeden provaz
20 Profesor cyklistiky
24 Světová atletika na Julisce
26 Mládež láká atletika
28 Patnáctiletá
29 Jubilanti armádního sportu
30 Kalendář akcí
31 Sportovní výsledky
31 Tucet otázek pro Jaroslava Brabce
32 Líbal pohár mistrů světa
rozhovor
rozhovor
1
Jan Železný.
Co dodat?
Text: Jaroslav Priščák
Foto: Ivana Roháčková
1/ Medaili „Tibi Gratias“, tedy „Tobě
díky“, převzala na slavnostním plénu
k 110. výročí ČOV řada olympijských
vítězů. Zleva Roman Šebrle, Vladimír
Růžička, Jan Železný, Martin Doktor,
Jiří Raška a Dana Zátopková.
2/ Honza s dcerou Aničkou
Tuto výstižnou větu trenéra Jaroslava Brabce si může přečíst
každý, kdo vstoupí do vestibulu budovy na Julisce, pod fotkou
skutečné sportovní osobnosti, Jana Železného. Je to samozřejmě
reakce na skutečnost, jak vnímá slavného oštěpaře jeho bývalý
trenér a nynější kolega Jaroslav Brabec.
rozhovor
J
Jan Železný se narodil 16. června 1966 v Mladé
Boleslavi. Je mistrem světa, olympijským vítězem
a držitelem světového rekordu hodnoty 98,48 m
z roku 1996 z Jeny a rekordu 92,80 m z mistrovství
světa z Edmontonu 2001 v hodu oštěpem. Jako první český oštěpař překonal hranici 90 m a tuto metu
se mu do konce kariéry podařilo přehodit více jak
padesátkrát, překonal pět světových rekordů, třikrát za sebou dokázal vyhrát olympijské hry. V roce
2000 byl jako první Čech v historii vyhlášen nejlepším atletem světa a Evropy, u nás se stal sedmkrát
atletem roku.
Jan Železný byl také zvolen do nově ustavené
komise sportovců v rámci Mezinárodního olympijského výboru. Koncem roku 2001 se vzdal
funkce v MOV a věnoval se jen sportovní přípravě.
Od olympiády v Aténách 2004 opět pracuje v komisi sportovců MOV.
V roce 2006 Jan Železný oznámil ukončení své
dlouhé a bohaté kariéry. Na ME v Göteborgu vybojoval ve svých 40 letech bronzovou medaili, nejdelší pokus z první série měřil 85,92 m.
S obdivuhodně úspěšnou kariérou se rozloučil
19. září 2006 výkonem 82,19 m, v místě, kde s atletikou začínal, na dráze v Mladé Boleslavi. Rozloučil
se s kariérou aktivního atleta, nikoli však s atletikou.
Pracuje v MOV, kde mu funkční období končí v roce
2012, a působí jako trenér u ASC DUKLA.
Lidé tě vnímají jako velkou osobnost. Již dříve
jsi říkal, že se věnuješ sportu, protože tě baví,
2
dukla sport
a děláš to pro diváky a fandy. Teď jsi v situaci,
že trénuješ další oštěpaře, baví tě to?
Samozřejmě mě to baví, mám tři kluky a jednu
holku. Trenéřina je ale náročnější, než když je člověk sportovec a dělá si tu přípravu tak, jak jsem si
ji dělal já.
Dá se sladit funkce člena MOV s činností trenéra?
To není takový problém, zasedání MOV je maximálně čtyřikrát pětkrát za rok a je to otázka dvou
tří dnů, kdy opravdu vyjedu.
Doposud úspěšnou výslednost české reprezentace zabezpečují hlavně sportovci z resortů armády, vnitra a školství. V minulosti a možná někdy
i dnes vnímají lidé logo Dukly nebo minulé Rudé
Hvězdy (dnes Sportovní klub policie) negativně.
Jaký je tvůj názor na zabezpečení sportu v minulosti, jak jsi to vnímal ty jako závodník a jak to
vidíš dnes?
Já jsem závodil jako mladý ještě za komunistické
éry a zabezpečení bylo velké, podpora státu byla
znát na množství středisek vrcholového sportu,
počtu sportovců, sportovalo hodně dětí. To dávalo možnost většímu počtu lidí dostat se na vrchol.
Dnes se potýkáme s problémy, že máme vytypované dobré závodníky, ale nemůžeme je dostat
k nám, protože jsou stanoveny počty míst a těch je
málo už i v nižších kategoriích. Druhý problém je,
že sice stát dává určité finanční prostředky, ale jde
o to dát je správným směrem. Systém zabezpečení
sportu nebyl špatný, stále se zlepšuje a je to znát
na výsledcích mládeže. Vzniká ale zase jiný problém. Hodně mladých od sportu utíká jinam a tím
se ztrácejí ti, kteří by se mohli stát vynikajícími
sportovci. Proto je nutné popřemýšlet, jak to udělat, abychom dostali k mládeži vynikající trenéry.
Ty je potřeba zaplatit, aby mohli vytypovávat závodníky, podchytit je, dát jim zabezpečení a vzbudit u nich zájem o vrcholový sport. Když děláte
profesionálně sport, tak se musí začínat kvalitně,
a když budete mít dobrého trenéra, tak vás naučí
správnou techniku. Co se týká Dukly jako takové,
tak si myslím, že ze všech resortních center toho
udělala jasně nejvíc, stačí se podívat do statistik
s výsledky. Dukla od začátku vyhledávala sportovní talenty, v době vojenské základní služby jim
nabídla trenéra, tréninkové podmínky a dokázala
je vychovat, nasměrovat a dostat na absolutní vrchol. Podle mě měla a má Dukla nejlepší systém
sportovní přípravy a zabezpečení ze všech a měla
by v tom určitě pokračovat.
Zažil jsi slávu, vítězství na vrcholných soutěžích.
Radost z úspěchu jsi prožíval ve spojení s pocitem hrdosti na příslušnost k České republice.
Dá se popsat, jakou roli hrají emoce a národní
hrdost?
Emoce ke sportu určitě patří a sportovat bez
diváků taky nemá smysl. Pro mě to byla vždycky
enormně psychická zátěž, ale na druhou stranu
povzbuzení, protože v kariéře mi nejvíc pomáhali
vždycky lidé – diváci, že mi drželi palce a přáli mi,
abych vyhrával. Sice nebylo vždy jednoduché jet
na závody s pocitem super favorita a až moc velkou důvěrou, že vyhraju, ale na druhou stranu je
to fajn, že důvěru máte, a když přijde včas, tak to
strašně pomůže. Nejsilnější emoce jsem prožíval,
když jsem stál na stupních vítězů a naše vlajka kvůli
mně stoupala nahoru. V ten okamžik jsem měl pocit, že to dělám pro tohle, pro sebe i pro lidi, a tím,
že jsem se stal olympijským vítězem, tak jsem možná na chvíli přinesl pozitivní zážitek pro všechny
v České republice. To je to spojení, ta symbióza, která by měla fungovat a vytvářet pozitivní myšlení.
V prvním letošním čísle DuklaSportu se zmínil
profesor Pirk, že důležitou činností armády je
i podpora vrcholového sportu. Dokonce v nějakém vystoupení to charakterizoval slovem nejsmysluplnější. Samozřejmě jde o lechtivé hodnocení, ale jak bys reagoval na toto vyjádření.
Myslím, že to je dobré spojení jak pro armádu, tak
pro sportovce. Protože i armáda potřebuje pozitivní signály a ty od armádních sportovců přicházejí.
Hodně začínajících sportovců si zařadí třeba jméno
Roman Šebrle či Bára Špotáková do určité prestižní
škatulky a samozřejmě pak chtějí být také v Dukle,
2
protože být duklákem už něco znamená. Toho by
se mělo správně využít. Na druhou stranu sportovci dukláci vědí, že v armádním resortu mají kvalitní
zabezpečení. Takové propojení je prostě ideální.
Honzo, děkuju.|
dukla sport
3
sport a studium
SP kanoistů v Račicích
Text a foto: Ivana Roháčková
&
Inženýrky
maturanti
Potí se při sportu i ve škole
Čas mezi letní a zimní olympiádou využili někteří sportovní
reprezentanti Dukly k uzavření svého studia. Kromě tréninku
a závodění proto honili školu, leželi v učebnicích, absolvovali
zkoušky dospělosti, psali diplomové práce a promovali.
S
S novými tituly inženýrka se mohou pochlubit
dvě nejlepší atletky Dukly Praha – Ing. Baďurová
a Ing. Špotáková.
Tyčkařka Kateřina Baďurová se stala inženýrkou 27. dubna 2009, když absolvovala úspěšně
státnice na Vysoké škole ekonomiky a managementu v Praze. Přijela na pár dní ze soustředění
z Kanárských ostrovů, aby z ekonomie dostala
jedničku a z podnikové strategie dvojku. O tři dny
později obhájila diplomovou práci „Produktivita
jako cesta ke zvýšení konkurenceschopnosti“.
Bakalářské i inženýrské studium absolvovala vždy
za tři a půl roku, protože ji bavilo a zvládala ho bez
rozkládání.
V polovině dubna odevzdala svou diplomovou
práci na České zemědělské univerzitě na téma
„Projekt přechodu farmy na ekologické hospodářství“ i olympijská vítězka a mistryně světa
v oštěpu Barbora Špotáková. Třemi jedničkami a jednou dvojkou ukončila studium ekologie
25. května 2009. „Byla jsem pořádně nervózní.
Nebylo to úplně lehké, trochu mě ke správné
odpovědi museli navést. Poctivě jsem se týden
učila, vědomosti mám, ale neperlila jsem,“ hodnotila své vystoupení před komisí. Těšila se, jak
druhý den absolvuje první závodní start sezony.
„Zítra na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově může
zaznít: Ke třetímu pokusu se připravuje inženýrka
Špotáková,“ žertovala oštěpařka.
Absolventskou práci na Světovém poháru ve sportovní střelbě v polovině měsíce dubna sepisovala
pistolářka Lenka Marušková, aby letos mohla dokončit studia oboru prevence kriminality na vyšší
odborné škole. Téma práce: „Drogová prevence
v České republice“. „Přišlo mi nejzajímavější,“ říká
čtyřiadvacetiletá střelkyně. „Věřím, že v oboru prevence kriminality budu jednou moct pracovat.“
Na maturitních potítkách
„Vzdělání patří k osobnosti. A způsob, jakým
se dostáváte k cíli, vypovídá o vás hodně při
sportu stejně jako při studiu,“ říká trenér Martiny
Sáblíkové.
Vícenásobná mistryně světa a mistryně Evropy
v rychlobruslení Martina Sáblíková se po sedmi
letech studia sportovního gymnázia rozhodla „udělat“ maturitu. S ostatními maturanty
4
dukla sport
1
sportovních tříd novoměstského Gymnázia Vincence Makovského absolvovala 7. dubna písemnou část
z češtiny, vybrala si téma: „Člověk nemůže odejít
ze světa beze stopy“. Sepsala zamyšlení na téměř
čtyři stránky, výsledná známka dobrá. O speciální
maturitní termín musela žádat zřizovatele školy,
a tak ústní část absolvovala až v druhé polovině
června. Martina maturovala kromě českého jazyka z němčiny, základů společenských věd a teorie
sportovní přípravy. Teď se plně soustředí na olympijskou sezonu, a jestli bude ve studiu pokračovat,
to se teprve uvidí. Kromě Sáblíkové odmaturovala
i její spolužačka a spolujezdkyně ve vítězném triu
na SP v rychlobruslení Andrea Jirků. Téma písemné
práce si vybrala stejné, výsledná známka za dvě.
Ve studiu chce pokračovat, podala si přihlášku
na FTVS UK. Maturitu už v květnovém termínu složil další člen týmu trenéra Petra Nováka rychlobruslař Zdeněk Haselberger.
Zkoušky mezi závody Světového poháru v moderním pětiboji zvládla juniorská mistryně Evropy
v mixu dvacetiletá Natálie Dianová. Na Gymnáziu
Nad Štolou v Praze si jako písemnou práci z češtiny
vybrala téma vhodné pro sportovce „Co by napsal
Ota Pavel, kdyby žil“. Napsala povídku z prostředí
armádního sportu, a to jak o Zátopkovi, tak dalších sportovcích Dukly a samozřejmě o moderním
pětiboji. Z ústních zkoušek dělala povinné němčinu a češtinu, k tomu volitelnou psychologii a zeměpis. „Psychologii jsem plánovala dál, že třeba
na FTVS otevřou obor tělovýchova a psychologie,
jak to bylo v předchozích letech, ale zrovna letos
ho neotevřeli, takže jsem si dala přihlášku na management. Pak ještě zkusím ekonomii na zemědělské,“ zamýšlí dvacetiletá Natálie Dianová.
Na závodech Světového poháru v Račicích měly
s sebou učebnice i kajakářky Lucie Matoušková
a Martina Víchová, které spolu závodí na deblkajaku.
Lucie maturovala na gymnáziu v Hradci Králové,
písemnou práci psala na téma „Překvapení nemusí
být vždy příjemné“, a od října by ráda studovala
na FTVS UK. Martina dokončila studium na gymnáziu
v Děčíně, na maturitní písemné části napsala
úvahu „Televize je sice hloupá, ale občas musí
zabít čas“. Podala si přihlášku na lékařskou fakultu
a na FTVS – obor fyzioterapie. Další od vody, veslař
Petr Buzrla, složil zkoušku z dospělosti na obchodní
akademii.
Na stříbrné
1/ Barbora Špotáková
2/ Lenka Marušková
3/ Martina Sáblíková
4/ Kateřina Baďurová
5/ Andrea Jirků
2
3
VLNĚ
Dva úspěšné maturanty má i sportovní družstvo
juniorů parašutismu Prostějov. Významný skok
z gymnázia na vysokou školu učinili Bonifác Hájek
a Jiří Chovan.
Všem maturantům i promovaným sportovcům
Dukly gratulujeme a po dnech a nocích strávených
studiem přejeme klid a plné soustředění k dosahování nových medailí a titulů na světových
šampionátech.|
4
5
Nejrychlejší světoví kajakáři a kanoisté se sešli ve dnech
8. až 10. května 2009 na kanále v Račicích při úvodním závodu
Světového poháru. Startovalo přes 293 závodníků z 28 zemí
světa, z toho 21 kajakářů a kanoistů z Dukly Praha. Návštěvníci
měli možnost na vlastní oči sledovat držitele světových
a evropských titulů i olympijské vítěze.
K
Kanoisté Dukly se v Račicích probojovali sedmkrát
do finále a získali dvě stříbrné medaile. První vybojovala posádka čtyřkajaku na 1000 m ve složení Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík a Jan
Štěrba, která dojela těsně za vítěznými Francouzi,
před polskými kajakáři a olympijskými šampiony
z Pekingu Bělorusy. Za celou posádku zhodnotil závod Jan Štěrba: „Naše taktika byla stejná
jako v rozjížďce. Dobře odstartovat, jet rychle
a na konci ještě přidat. Celou trať jsme vedli, ale
naneštěstí na posledních dvou stech metrech
jsme si to nechali ujet. Díky silnému protivětru
byl závod o osm až deset vteřin delší. Do poslední
třetiny jsme se snažili zvýšit frekvenci, ale bylo
to kontraproduktivní. Podali jsme výborný výkon,
výsledek nás potěšil a byl pro nás zúročením náročné zimní přípravy. V této sestavě jsme jeli poprvé a musím pochválit nováčka v sestavě Ondru
Horského, který loď výborně hákoval.“
V ostatních finálových jízdách na kilometru si
nejlépe vedli deblkanoisté Jaroslav Radoň s Filipem Dvořákem a deblkajakáři Lukáš Trefil s Pavlem
Davídkem, kteří se ve své kategorii shodně umístili
na pátém místě. Anna Adamová na singlkajaku
obsadila místo osmé.
Vítězstvím ve finále B potěšili Jakub Adam
s Michaelem Odvárkem na deblkajaku a Braňo
Šrámek na singlkajaku a rovněž druhým místem
Jiří Heller na singlkánoi, když jim těsně utekl postup do finále A v semifinálových jízdách.
Druhou medaili na račickém kanále se podařilo vybojovat Ondřeji Horskému a Janu Štěrbovi
na deblkajaku na trati 500 metrů, čímž potvrdili dobře načasovanou přípravu a po strhujícím
závěru si tak přidali druhou stříbrnou medaili
do sbírky z tohoto Světového poháru. Oba závodníci byli výsledkem velmi příjemně překvapeni, protože ke startu na K2 500 m se rozhodli
až těsně před závodem. „Debl jezdíme na zkoušku,
původně jsme v Račicích nechtěli startovat a tohle
je naprostá fantazie,“ zářil Ondřej Horský. Štěrba
ale upozornil na první poolympijskou sezonu, která
nebývá tak silná: „Sice tady byla slušná konkurence,
ale nedělal bych z toho velkolepé závěry, i když bych
si přál, abychom se na úspěšné vlně vezli dál.“
Na trati 500 metrů ještě startovala Jana
Šebestová jako členka posádky ženského čtyřkajaku, který obsadil pěkné šesté místo.
1
2
1/ Stříbrná posádka čtyřkajaku na 1000 m
2/ Cíl závodu K4 na 1000 m
Novinkou letošního Světového poháru byl závod na trati 5000 m, který Mezinárodní kanoistická federace zařadila do pořadu SP poprvé
v Račicích. Vytrvalostní disciplíny na hlavních
závodech sezony byly v historii české kanoistiky vždy úspěšné, i proto se závod těšil velkému
zájmu. ICF upravila pravidla tak, aby byla soutěž
co nejvíce atraktivní pro diváky, proto po hromadném startu a úvodním 1500 metrů dlouhém
kole následovaly čtyři 700metrové okruhy přímo
před tribunami. V tomto závodě je povolena jízda na vlně, a tak nebyla nouze o pěkné souboje
o co nejlepší pozice, které občas končily i srážkou. V závodu singlkanoistů si dojel pro skvělé
čtvrté místo loňský juniorský mistr světa v maratonu Jan Luňáček. Singlkajakářka Anna Adamová
obsadila deváté místo a Jan Souček osmé.|
Text: Vratislav Odvárko a Petr Náprstek
dukla sport
5
předolympijská sezona lyžařů
předolympijská sezona lyžařů
lyžování
2
NADĚJE
pro Vancouver
Medailový útok
se od armádních sportovců
očekává v příštím roce
na olympijských hrách
ve Vancouveru. Do důležité
sezony vstoupí nejvíc
povzbuzena boulařka
Nikola Sudová, která
přivezla bronz z mistrovství
světa. Běžci se však
přes solidní výsledky
na mistrovství světa
spíš trápili a dva národní
týmy vyměnily v citlivém
předolympijském období
trenéra.
6
lyžování
1
1/ Soustředění lyžařů běžců
ve vysokohorském prostředí
Itálie
2 a 3/ Skokani na lyžích
v posilovně a na U rampě
na bruslích
4/ Nikola Sudová trénuje
akrobacii na trampolíně
dukla sport
D
Dvojná helikoptéra zůstává jako trumf pro olympijský závod. I bez něj však jezdkyně v boulích Nikola
Sudová nastoupila v sezoně před Vancouverem
na úspěšnou cestu. Na mistrovství světa v japonském Inavaširu vybojovala bronzovou medaili a navázala tak na stříbro ze šampionátu v roce 2005
ve finské Ruce.
„Tehdy to byla trošičku náhoda, zatímco teď
se ode mě už něco očekávalo. Mohlo to být ještě
lepší, ale soupeřky nechybovaly,“ řekla Sudová, které až v posledním závodě uniklo celkové třetí místo
ve Světovém poháru. „To třetí místo by bylo třešničkou na dortu. Ale celkově můžu být spokojená.“
Sedmadvacetiletá reprezentantka upevnila svou
pozici mezi absolutní světovou špičkou a má dobré
vyhlídky vynahradit si poslední olympijské zklamání. V roce 2006 na Hrách v Turíně ji o medaili zřejmě
připravilo jen skandální rozhodnutí sudích. Příští
olympijský svah v Cypress si Sudová vyzkoušela už
letos v únoru během závodu Světového poháru.
„Je to složitější místo. Budou velké problémy
s počasím,“ líčila Sudová. „Světový pohár se tam
jel letos poprvé, protože rok předtím se počasí
rozhodlo, že tam pět dní bude sedět mlha. To tam
hrozí pořád, je tam hodně vlhko.“
Liberec bez vrcholu
Medaile se od armádních sportovců očekávala
také na domácím mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Silný tým běžců na lyžích se však
celou sezonu potýkal se zdravotními problémy.
Mužstvo trenéra Miroslava Petráska se dalo dohromady a na šampionátu se prezentovalo šestým
místem Aleše Razýma v bruslařském sprintu nebo
sedmou příčkou Martina Koukala na bruslařské
padesátce.
Zklamala však štafeta, která po katastrofickém
průběhu závodu dojela na dvanáctém místě. Trenéra
Miroslava Petráska neúspěch zasáhl do té míry,
že zvažoval odchod od národního týmu. Nakonec
však zůstal a připravil přesný plán olympijské sezony.
Její klíčovou částí bude soustředění v Kanadě,
které bude těsně předcházet olympijským hrám.
Reprezentace odjede 20. ledna do střediska Silver
Start v nadmořské výšce 1800 metrů k vysokohorskému tréninku. O čtrnáct dní později se tým
přesune buď přímo do olympijského městečka
Whistler nebo k posledním závodům před startem
Her do Canmore, kde se na olympiádě bojovalo
o medaile v roce 1988.
3
Kvůli přípravě na šampionát v Liberci si mužstvo
olympijské tratě v minulé sezoně nevyzkoušelo,
díky grantu od Českého olympijského výboru ale
na přelomu dubna a května vyrazil do Whistleru
Martin Koukal.
„Martin nám řekl své poznatky. Podle nich zvažujeme, že už v době, kdy budeme v Silver Star, budou
ve Whistleru dva servismani, aby si mohli vyzkoušet mazání,“ říká Petrásek. „Ve Whistleru se totiž
významně mění počasí.“
Velkou změnou prošel ženský tým v běžeckém
lyžování. Už v lednu byl z disciplinárních důvodů
vyřazen asistent Vladimír Pavlata. Po sezoně s neuspokojivými výsledky úsek ukončil spolupráci
s hlavním trenérem Vladimírem Šlofarem, který
se snažil změnit přípravu závodnic v dlouhodobém
výhledu. Kromě Kamily Rajdlové, která se vrátila po mateřské pauze pod vedením kouče Václava
Korunky, se ale týmu nedařilo.
„Výslednost holek nebyla dobrá. Když jsem ale
družstvo přebíral, měl jsem úkol dát dohromady
tým s výhledem do budoucnosti. Zas tak velký
prostor jsem neměl,“ povzdechl si Šlofar, jehož
nástupcem se stal bývalý reprezentační trenér
Jiří Šimůnek.
4
Česká cesta
Skokani na lyžích na mistrovství světa v Liberci
zazářili pátým místem v soutěži družstev, ale místo klidu před olympijskou sezonou je čekalo bouřlivé jaro.
Jako první se podle předpokladů poroučel rakouský trenér hlavního týmu Richard Schallert.
Muž, který je v zahraničí považován za špičkového
odborníka, v Česku se svými metodami stoprocentně neuspěl.
Na hledání jeho nástupce měla vliv také situace
ve vedení skokanského úseku. Jeho šéfové Leoš
Škoda a Rostislav Jozífek jsou sice uvnitř hnutí
dlouhodobě kritizováni za neprůhledné hospodaření, ovšem úseková konference je znovu zvolila
do čela. Rozpočet úseku je napnutý na hodnotě deseti milionů korun, což je méně než polovina oproti
nejlepším letům úspěchů Jakuba Jandy.
Staronové vedení úseku neuspělo při vyjednávání se zahraničním trenérem, a tak se do funkce
hlavního kouče po sedmi letech vrátil Čech. David
Jiroutek opouštěl místo kouče v roce 2002, od té
doby získal zkušenosti při angažmá ve Slovinsku
i při spolupráci se zahraničními odborníky v Česku
Text: Rudolf Vojtěch
Foto: David Jiroutek, archiv Nikoly Sudové
a ASO lyžování
a koordinace skokanské reprezentace pro olympijskou sezonu bude jeho úkolem.
Bývalý vítěz Světového poháru a Turné čtyř
můstků Jakub Janda se však už v minulé sezoně
vrátil k osvědčené spolupráci se Slovincem Vasjou
Bajcem a už koncem dubna spolu zahájili přípravu
na Vancouver.
Nejklidnější situace tak v předolympijském roce
panovala v týmu severské kombinace. Trenér Luděk
Šablatura se soustředil na posílení realizačního
týmu a lepší zázemí se projevilo i na výkonnosti
závodníků.
Lídr mužstva Pavel Churavý skončil dvakrát
v sezoně Světového poháru na třetím místě.
Mistrovství světa mu sice nevyšlo podle představ,
jeho výkonnostní zlepšení je ale jednou z nadějí
pro olympijské hry. Vedle něho se zvedli i další členové týmu, o čemž svědčí solidní šestá příčka v závodě družstev na mistrovství světa v Liberci.|
dukla sport
7
MS v dráhové cyklistice
ME ve vodním slalomu
ZLATÉ JÍZDY
ODVAHA
m
e
z
n
o
r
b
eněná
hlídek
hlídek
oc
Letošní mistrovství Evropy ve slalomu bylo uspořádáno
na umělém slalomovém kanálu v Nottinghamu, který je součástí
velkého areálu vodních sportů. Kromě slalomu je zde i veslařský
kanál a centrum vodních lyžařů. Nottingham přivítal účastníky
svým typicky anglickým počasím, větrem a deštěm.
Po pěti měsících od „openingu” v podobě evropského
šampionátu dráhařů zbrusu nový velodrom BGZ Bank Aréna
v polském Pruzskowě opět přivítal vrcholnou akci, tentokrát
šampionát světový. Podívejme se, jak si na něm vedli čeští
reprezentanti v dráhové cyklistice a současně závodníci
pražské Dukly.
cyklistika
C
8
Celkem dvě ženy a pět mužů, cyklistů Dukly Praha
bylo nominováno – mladíci, aby získali zkušenosti, a ti ostřílení s medailovými ambicemi. Hned
v úvodní den pětidenního klání se na startu stíhacího závodu jednotlivců představil teprve devatenáctiletý Jiří Bareš, aktuální domácí mistr, a časem 4:39,614 se zařadil na konec druhé desítky.
Ve stejný den se postavila na start ženské stíhačky
i Lada Kozlíková, které se bohužel nepodařilo zopakovat výkonností standard a časem 3:43,880
obsadila až 14. místo a po závodě z její tváře rozhodně spokojenost nevyzařovala. Ve večerním
programu prvního dne do závodu vstoupil Milan
Kadlec, nejzkušenější muž české bodovačky. Velmi
bojovným výkonem, po několika neúspěšných pokusech o rozhodující únik a po zisku šesti bodů
v bodovacích spurtech, se nakonec vešel do elitní
desítky a určitě nezklamal.
Čtvrteční scratch na 15 km v podání evropského
bronzového medailisty do 23 let Jiřího Hochmanna
nedopadl úplně podle představ. Ač si počínal velmi
dukla sport
1
Č
2
1/ Martin Bláha a Jiří Hochmann
s bronzem na krku
2/ Nástup české dvojice
vzhledem k počtu bodů získaných v bodovacích
spurtech brali „jen” bronz.
Deváté místo obsadila ve stejný den Lada
Kozlíková v omniu žen při premiéře této disciplíny
v programu šampionátu.
V nedělním omniu mužů, lidově řečeno cyklistickém víceboji, se postavil na start místo našeho exmistra světa Aloise Kaňkovského, který stále ještě
doléčoval zranění kolena, debutant na MS, mladík
Jan Dostál, domácí mistr republiky. Po sérii výborných výkonů a předvedené bojovnosti obsadil výbornou desátou příčku.|
České vodáky ale nepřekvapilo, protože stejné počasí vládlo i čtrnáct dní před ME, kdy si byli kanál
„osahat“. Z ASO Dukla Brandýs nad Labem sem
přijeli kajakářka Štěpánka Hilgertová, kanoista
Tomáš Indruch, deblkanoisté Jaroslav Volf a Ondřej
Štěpánek a David Mrůzek, který sedí ve složené
dvojici USK-Dukla s Jaroslavem Pospíšilem. Tato
dvojice mile překvapila, protože se nakonec stala
nejúspěšnější lodí naší reprezentace na ME!
Celé mistrovství se neslo v očekávání, jak si závodníci poradí s pravidly, která platí nově na toto
olympijské období. První změna se týká kvalifikace, kdy oproti minulosti se obě kvalifikační jízdy
nesčítají a tedy do výsledného pořadí se započítává jen ta lepší. Tím se zamezí vyřazení favoritů již
v kvalifikaci, ke kterému dříve docházelo, protože
padesát trestných bodů (za neprojetí branky) se již
nedalo v součtu dvou jízd napravit. Další změna
se týká semifinále a finále, kdy z jedné semifinálové jízdy se kvalifikuje prvních deset závodníků
do finále, a tam se jede od nuly opět jen jedna jízda, ale v obráceném pořadí. To znamená od desátého místa po první. Nyní tedy, kdo je nejrychlejší
a pokud možno i bez dotyků na brankách, tak vítězí! Jednoduché, ale tvrdé! Dříve se prakticky nestalo, aby desátý závodník nakonec vyhrál, protože
odstup od prvního byl většinou již velký a v součtu
3
Pavelková, Řihošková. Na Štěpánce přece jen byla
vidět únava z předchozích jízd, a tak děvčata skončila bez medaile. Vše si vynahradili kanoisté, kde
na C1 zvítězili Indruch, Mašek, Ježek a na C2 Volf-Štěpánek, Pospíšil-Mrůzek a Jiras-Mader.
Závěrečné soutěže, semifinále a finále v kategoriích K1 a C1 muži, se dukláckých lodí již netýkaly.
V K1 jsme neměli nanominovanou loď a v C1 Tomáš
Indruch neprošel sítem kvalifikace.
Mistrovství Evropy 2009 ve vodním slalomu ukázalo, že Dukla má stále závodníky evropské a světové úrovně, ale musí se velmi rychle přizpůsobit
novým pravidlům a naučit se ze sebe vydolovat to
nejlepší až ve finále!|
vodní slalom
1
aktivně, nedokázal zachytit rozhodující únik šestičlenné skupiny a v hromadném spurtu skončil
až třináctý.
Smolným dnem byl pátek pro Jarmilu
Machačovou, která byla ve scratchi žen postižena hromadným pádem a přestože prakticky ihned
se do závodu vrátila, nedokázala si již vytvořit
potřebnou pozici pro závěrečný spurt, který je její
silnou zbraní. Před startem pomýšlela určitě výš
než na konečné 10. místo.
Celkem 18 zemí se prezentovalo v madisonu,
který bezpochyby přitáhl diváky svou atraktivitou. Závodníky čekalo 50 kilometrů, čítajících 200 okruhů a k tomu 10 bodovacích spurtů.
Za Českou republiku byli nominováni zkušený
Martin Bláha s mladíkem Jiřím Hochmannem, kterým dal kouč Josef Kratina přednost před bronzovou dvojicí z MS 2007 Lazarem s Kaňkovským.
„Bláha s Hochmannem jednoznačně splnili nominační kritéria a tím prokázali oprávněnost startu.
Hochmann navíc v závěrečné přípravě na Mallorce
doladil výbornou formu a dokázal vyhrát dva dobře
obsazené silniční závody s hromadným startem”,
dodal kouč. V první polovině závodu se vše dramatické odehrávalo především v bodovacích spurtech, tam jsme se nedokázali prosadit. Přibližně
v polovině závodu však Jiří Hochmann předvedl
něco, co jej nyní právem řadí mezi světovou špičku. Na jeho učebnicový nástup v pravý okamžik nikdo nedokázal reagovat a během třech vystřídání
se česká dvojice ocitla zpět v hlavním poli s okruhem náskoku. To znamenalo naše vedení v průběžném pořadí. Tempo se však výrazně zvýšilo
a zhruba po čtyřiceti okruzích následoval atak vynikající dánské dvojice Rasmussen – Morkov, který
se nikomu nepodařil zachytit, a tak i dánská dvojice získala okruh náskoku. Jel se „doraz” a nástup
střídal nástup. Naše dvojice si prožila chvilkovou
krizi. Stejný atak v podání Argentinců naštěstí
nebyl úspěšný, přestože hlavní pole měli nadosah.
Pole se opět sjelo, tempo nepolevovalo, některé
dvojice nestačily, nechyběly pády. V dramatickém
závěru sólovou akcí zaútočili Australané a také
získali okruh náskoku. V celkovém součtu jsme tak
jízd už nebyla šance na vítězství. Dnes je to možná
i výhoda startovat jako první ve finále z desátého
místa a jet bez bázně a hany v relativním klidu.
Při samotných závodech se jako kouzelným
proutkem obloha vyjasnila a během všech čtyř dnů
soutěží bylo nádherné slunné počasí.
První kategorií prokousávající se kvalifikací
byly kajakářky. Štěpánka Hilgertová bez zaváhání prošla v klidu dál a stejně tak „debl“, Volf
se Štěpánkem a Pospíšil s Mrůzkem. Odpoledne
ještě proběhly kvalifikace v hlídkách obou kategorií s úspěšným postupem do sobotního finále.
Další den byly na programu kvalifikace „singl“ kanoistů a kajakářů. Zde nastoupil zkušený matador
Tomáš Indruch. Ten však po zranění, způsobeném
při tréninku, nebyl schopen jet svoje optimum
a s trestným dotykem v každé kvalifikační jízdě
skončil na nepostupovém 23. místě. Veledůležité
bylo, že Tomášovo zranění nebylo vážné a „singlíři“ se probojovali do sobotního finále hlídek.
Ve třetím soutěžním dni se v kategorii K1 ženy
a C2 muži rozehrála bitva o medaile. Štěpánka zajela bezchybně svou semifinálovou jízdu druhým
místem. Čas 105,52 by jí ve finále vynesl též druhé
místo. Pospíšil s Mrůzkem jeli rovněž bezchybně
a pátým místem si hrdě řekli o start v odpoledním
finále. „Volfíci“ předvedli opět technicky vyzrálou
jízdu a usadili se na prvním místě, což se později
ukázalo jako nevýhoda.
V odpoledním finále Štěpánka Hilgertová nakonec nesedla na nejrychlejší vlnu a skončila sedmá.
Pospíšil s Mrůzkem opět předvedli jízdu na hranici svých možností a obsadili nádherné 5. místo.
„Volfíci“ už na startu věděli, že musejí zajet ještě lépe než v semifinále a to jim ubralo na klidu.
Padesát trestných bodů je odsunulo na desátou,
poslední finálovou příčku. Leč šampionát ještě nekončil. Byly tu finálové soutěže tříčlenných hlídek.
V kategorii K1 ženy Česko hájilo trio Hilgertová,
2
Text: Ondřej Mohout
Foto: Tomáš Dvořák
1/ Štěpánka Hilgertová v peřejích
2/ Zlatá hlídka kanoistů C2
3/ Zlatá hlídka kanoistů C1
Text a foto: Jan Kopač
dukla sport
9
1/ Jan Sychra
2/ David Kostelecký
3/ Lenka Marušková (uprostřed) a Michaela Musilová (vpravo)
veslování
Prostříleli se
na stupně vítězů
Velmi úspěšně vstoupili střelci Dukly do letní sezony v průběhu
dubna a května na závodech Světového poháru, ale také na Velké
ceně osvobození Plzně.
1
vítězů,“ říkala spokojeně po nástřelu 485,9
(385+100,9).
Finále z káhirského písku
2
3
10
Světový rekord Sychry
Bronz Maruškové z Pekingu
Loni na olympiádě v Pekingu pistolářka Lenka
Marušková neobhájila stříbro z Atén. Olympijské
závody se jí nepovedly. Po necelém roce, v první
půlce dubna, se „na místo činu“ vrátila v rámci druhého závodu seriálu Světového poháru.
Po bronzu z únorového ME v Praze ve vzduchové
pistoli i Peking potvrdil její návrat do světové špičky. Reprezentantka plzeňské Dukly trefila ve vzduchové pistoli opět bronz.
„Základní závod jsem začala velmi dobře, tři série po 97 bodech byly solidní. Až ta poslední mi
nevyšla, 94 bodů bylo málo, takže do finále jsem
šla až jako šestá. Střílely se tu opravdu vysoké
výsledky. Ve finále jsem dala tři hodně nízké devítky. Nemohla jsem se do závodu dostat. Už jsem
se bála, že to bude špatné finále. Série pěti desítek v řadě mě ale zvedla a vytáhla až na stupně
dukla sport
Fantastický výkon předvedl na květnovém závodě Světového poháru v Mnichově skeetař Jan
Sychra. Nejprve vyhrál základní závod ve vyrovnaném světovém rekordu, tedy absolutním nástřelu
125 bodů. Ve finále chybil jen jednou a zvítězil výkonem 149 bodů.
„Zázraky se někdy dějí, stopětadvacítku jsem
trefil před třemi týdny na nominačním závodě
v Plzni. Ve finále mi ulétl jen terč z nízké věže hned
v prvním dvojstřelu na čtvrtém stanovišti, ale jsem
spokojený,“ liboval si po závodě královéhradecký
duklák. Leoš Hlaváček starší skončil osmatřicátý
se 118 body a Luboš Rychlík 42. nástřelem o bod
nižším.
Zklamání přinesl Mnichov Davidu Kosteleckému
– až 32. místo za 120 bodů při položkách 23 – 25
– 25 – 25 – 22. „Po nepovedené první rundě jsem
se zvedl, ale při poslední mi najednou došla
Čtyři zlaté z Plzně
Čtyři cenná vítězství si připsali střelci
Dukly na květnové 40. Velké ceně osvobození
Plzně. V běžícím terči potvrdil Miroslav Januš,
že je v Lobzích doma a závod ve vzduchovce
na 30+30 ran byl nejlepší v základní části výkonem 579 bodů, v semifinále pak porazil Švéda
Bergströma a ve finále jeho krajana Anderssona.
V malorážkovém běžícím terči na 50 m 30+30 ran
deklasoval soupeře famózním výkonem 593 bodů.
Juniorka Michaela Musilová triumfovala ve vzduchové pistoli i mezi ženami výkonem 480,6
(383+97,6) bodů. Na největším závodě v Česku
startovalo přes 500 závodníků z 35 zemí, včetně
olympijských vítězů. Její starší kolegyně z plzeňské Dukly Lenka Marušková pak vyhrála sportovní
pistoli výkonem 797,5 (591+206,5) bodů.
V Brně se v květnu střílel brokový Bednaříkův
memoriál. Ve skeetu vybojoval královéhradecký Jan Sychra bronz za výkon 147 (123+24), když
do rozstřelu šli čtyři nejlepší. Jako první z kvarteta vypadl jeho týmový kolega Leoš Hlaváček, který
měl stejný výsledek – 147 (124+23).
Na CISM bez medaile
Na přelomu dubna a května se sjeli reprezentanti
čtrnácti armád do Plzně na tradiční závody CISM.
Ve velkorážním revolveru nastřílel Pavel Šafránek
580 bodů v týmové soutěži, ale za Česko bojoval
sám, v individuálním závodě mu stejný výkon stačil
na čtvrté místo. V armádní pistoli s 581 b. vybojoval šestou příčku.
Ve standardní pušce 3×20 ran na 300 m skončil Milan Mach s 575 body třináctý. V rychlopalbě
velkorážní puškou na 3×20 ran obsadil s 543 body
dvaadvacáté místo.|
neztrácejí
kouzlo
Bašta hrdého vlastenectví, anebo neschopnost sehnat zahraniční
soupeře? Ani jedno, ani druhé. Slavné Primátorky, veslařský
svátek pod pražskými mosty, opět ovládla osmiveslice Dukly,
členové její posádky se znovu fotili se štítem, na němž jsou
od nepaměti vytepána slova „Zdatné mládeži, opoře vlasti“.
Nicméně ani při 96. ročníku neutichaly diskuse o zpestření
v podobě kvalitních posádek odjinud.
O
O loď světla, tudíž s jistotou pětivteřinového náskoku před posádkou tvořenou reprezentanty
lehkých vah, proklouzla osma vítězů cílem mezi
Železničním a Palackého mostem. Za kormidlem
ji do klidných vod bezpečně dovedl nestárnoucí
Oldřich Hejdušek, jedna z legend veslařského sportu, navzdory jedenapadesáti křížkům. „Loni jsem
nejel, zastoupil mě Jirka Pták, letos mě přemluvili.
Já to těm klukům vlastně dlužil,“ povídal Hejdušek.
„Letos to byl závod z těch jednodušších, i když jsme
měli před a za zatáčkou pod Vyšehradem trochu
problémy, protože tam byly velké vlny. Ale kdo jiný
by si s tím měl poradit než já, že?“ dodal s úsměvem
rekordman Primátorek s jedenadvaceti vítězstvími.
Ojedinělý rodinný
primát
Osma Dukly ovládla závod potřicáté v řadě.
„Kdybychom ale nevyhráli, bylo by to špatné.
Vždyť v Dukle jsou nejlepší veslaři v republice,“
pokýval hlavou další doyen, jedenačtyřicetiletý
Václav Chalupa. Navršil svůj patnáctý triumf při
Primátorkách, z toho jich deset slavil v závodě
skifařů. Nyní však jezdí s Jakubem Makovičkou
na dvojce, zvykl si tudíž tahat za jedno veslo. O kolik vítězství se chce ještě pokusit?
„Těžko říct, sportovní život si prodlužuji vždy
po roce. Zeptejte se mě na podzim, jestli budu
jezdit ještě příští rok. Už mě však začíná zastupovat syn, ve finále dorosteneckých osmiveslic
dojel čtvrtý. Budu mít zdatného nástupce,“ těší
se Chalupa. A jelikož Primátorky vyhrál v roce 1964
také jeho otec, může Chalupům zanedlouho patřit
ojedinělý rodinný primát.
Sen o osmě
se rozplynul
Primátorkami vzal za své sen veslařských
činovníků o účasti vítězné osmiveslice v závodě
Světového poháru v Mnichově, který se jel dva
týdny poté. „Laik to nepozná, ale kluci ze čtyřky
veslují přece jen trochu jinak než Chalupa
s Makovičkou a hlavně Jirka s Dolečkem z párové
skupiny. Cítí to sami. Na Primátorkách jeli skvěle,
zatáčku zvládli bezchybně, ale není to na to, aby
v Mnichově zlomili světové posádky,“ sdělil trenér
Petr Blecha šéfovi svazu Jiřímu Kejvalovi.
Podobně přemítal veslovod vítězné posádky
Karel Neffe. „Natrénovat osmu opravdu dobře by
chtělo společnou práci od začátku sezony, kterou
máme rozjetou v malých disciplínách,“ dodal.
Zmíněný sen žije v duších činovníků také
kvůli vzpomínce na předloňské Primátorky, kdy
posádka Dukly slavně porazila německé mistry
světa. „To bylo krásné, ale tehdy s námi vesloval
Ondra Synek – jeho nadšení se přeneslo na nás.
Teď by nám chyběl,“ upozornil Chalupa.
Právě skifař Ondřej Synek, stříbrný olympijský
medailista z Pekingu, nyní suverénně ovládl
Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského. Teprve
potřetí, kvůli častému hostování na osmiveslici.
„Měl jsem to těžší než dřív, soupeři jeli dobře.
Ale od Vyšehradu už jsem měl klid, vyrušila
mě jen letící labuť. A spravil jsem si chuť,“
připomněl týden starou příhodu z úvodního
závodu Světového poháru ve Španělsku, kde mu
kvůli rákosu zachycenému na kormidle poprvé
po dlouhé době uniklo finále.
1
2
1/ Václav Chalupa před tradiční koupelí ve Vltavě
2/ Vítězná osma Dukly Praha se štítem Primátorek
Sázka na Kanaany
Co tedy s Primátorkami? Pořádají se každoročně už jen z úcty k tradici? „Nemyslím, na tradici
mladí veslaři do jisté míry kašlou, přesto pro ně
Primátorky znamenají strašně moc. Sportovně to
sice není to pravé – dráha není vybójkovaná jako
při klasických závodech, pod Vyšehradem je zatáčka, ale kde na světě tohle mají? Možná na regatě
v Henley, a tady se navíc závodí v krásném prostředí Prahy,“ zamyslel se předseda veslařského svazu
Jiří Kejval.
I veslaři říkají, že s kvalitním zahraničním soupeřem by závod byl zajímavější. „Když tady předloni
jeli Němci, atmosféra byla mnohem lepší,“ připomněl kormidelník Hejdušek již zmíněné slavné vítězství, na němž měl svůj podíl.
„Letos se to nepovedlo, protože Němci ještě
neměli jasno o sestavě osmy a zámořské posádky
přiletí do Evropy později, ale příští rok by to mohlo
vyjít,“ pravil Kejval, který míří vysoko – rád by pod
pražské mosty pozval Američany, Australany, ale
nejraději Kanaďany, olympijské vítěze. „Je to sice
o penězích, ale proč to nezkusit?“ položil otázku
do lehkého větru u cíle Primátorek na pravém břehu Vltavy.|
dukla sport
veslování
sportovní střelba
Text: Karel Felt
Foto: Pavel Bittner, Ivana Roháčková a Petr Schejbal
Olympijský vítěz v trapu David Kostelecký se musel potýkat na startu sezony s velkým problémem. „Firma Perazzi, s jejíž brokovnicí střílím,
nesměla vyvážet zbraně do zahraničí. Mám od ní
novou flintu, ale musel jsem zůstat u staré dobré
olympijské vítězky. Navíc příprava nebyla ideální, měl jsem hodně akcí. Zahraniční kolegové mi
říkali, že po zlaté olympiádě přichází horší sezona, v brokách to tak platí. Trochu jsem se obával
startu na úvodním závodě Světového poháru začátkem května na nové střelnici v Káhiře,“ přiznal
Kostelecký.
Prognózy postavil poněkud na hlavu. V základním závodě měl solidní sérii – 23, 23, 23, 25, 22.
Do finále postoupil jako pátý, jenže z prvních čtyř
terčů tři minul. „Málem jsem neodletěl kvůli zdravotním problémům. Srovnaly se na poslední chvíli. Navíc v Káhiře byly příšerné podmínky. Písečná
bouře, v níž nebyly terče skoro vidět. Ve finále jsem
měl oči plné písku. O to je čtvrté místo po rozstřelu
cennější,“ vyprávěl střelec královéhradecké Dukly.
energie. Střílely se neuvěřitelně vysoké výsledky,
takže to vypadá hrozivě. Mým vrcholem bude letos
světový šampionát v Mariboru,“ přiznal.
Lenka Marušková skončila ve sportovní pistoli jedenáctá za 581 b. a 25. ve vzduchové pistoli za 380 b. Mladý Jindřich Dubový skončil 70.
ve vzduchové pistoli za 563 b., Josef Fiala byl
v rychlopalbě 31. za 568 b. Pavel Světlík skončil
28. v libovolné pistoli nástřelem 555 bodů.
PRIMÁTORKY
Text: Jiří Jakoubek
11
učedníci a mistři
učedníci a mistři
dráhová cyklistika
ptali
ptali jsme
jsme se
se Jiřího
Jiřího Hochmanna
Hochmanna aa Martina
M
Martina
ti Bláhy
Bláh
Bláhy
12
Dravý
Dravý talent
talent
a
a ostřílený
ostřílený mazák
mazák
A
Abychom se dozvěděli co nejvíce jak o Martinu
Bláhovi, který v jednatřiceti letech ukončil čekání na vytouženou medaili z mistrovství světa, tak
o devět let mladším Jirkovi Hochmannovi, který
se cenného kovu dočkal prakticky na začátku své
kariéry, odpovídali na naše otázky oba.
Kdy a kde jste začali jezdit na kole?
Bláha: Na kole jsem začal jezdit brzy, protože
můj tatík se cyklistice věnoval, a viděl jsem, jak
lítá po závodech, pořád jezdí na kole, a tak jsem to
chtěl taky zkusit. Nejdříve jsem absolvoval nějaké
dětské závody, moc mě to bavilo, a tak asi od deseti let jsem začal trénovat cyklistiku ve Favoritu
Brno. Byla tam skvělá parta kluků, při tréninku
sranda, zábava, takže si mě cyklistika získala.
dukla sport
Hochmann: Já jsem začínal asi ve dvanácti, také
ve Favoritu v Brně. Můj otec rovněž jezdil na kole,
ale mě do toho nechtěl moc nutit, protože říkal,
že jsem na cyklistiku moc „měkkej“ a nehodím
se na ni. Tak jsem se prostě musel jít přihlásit sám,
ale v té době jsem byl takový neprůbojný a byl to
pro mě nadlidský úkol, ale zvládl jsem to. Kolo mě
začalo hrozně bavit, i když jsem byl proti vrstevníkům postavou malý a na úspěchy musel čekat strašně dlouho. Vypadalo to, že možná ani žádný nepřijdou, ale nakonec jsem se k tomu propracoval.
Kdo byl váš první trenér?
Bláha: Prvním byl Pavel Krejčí. Byl takový svůj,
svérázný, ale byl jsem s ním spokojený. Teď v Dukle
Praha mě i Jirku trénuje Josef Kratina.
Na jakém kole jste začínali a na kterém jezdíte
teď?
Bláha: Začínal jsem na skládacím, úplně malinkatém kole, měl myslím rám favorit, kola byla udělaná speciálně z malých předních koleček od kol,
která jezdila za vodičem. Momentálně jezdíme oba
na kolech Author.
Hochmann: Na první kolo mám velmi dobré vzpomínky. Protože jsem byl malý postavou, tak byl docela problém sehnat pro mě kolo. Až jednou se nám
podařilo získat závodní rám po jednom cyklistovi,
který dříve jezdíval Závod míru. Kolo se mu ztratilo a náhodou se objevilo u našeho souseda, ten
s ním narazil do sloupu a tím kolo zničil. Protože
mám ale šikovného otce, který z velkého rámu odřízl deseticentimetrové trubky, tím kolo zmenšil,
Martin Bláha
Narozen: 12. 9. 1977
Disciplína: dráhová cyklistika
V Dukle: od roku 2001
trenér: Josef Kratina
Největší úspěchy:
3. místo MSJ 1995 (družstvo)
3. místo ME 1999 (dvojice)
4. místo ME 2004 (dvojice s Lazarem)
6. místo MS 2005 (dvojice s Lazarem)
2. místo ME 2005 (dvojice s Lazarem)
4. místo MS 2007 (scratch)
6. místo ME 2008 (dvojice s Hochmannem)
3. místo MS 2009 (dvojice s Hochmannem)
a tak mi vyrobil kolo ze šrotu na míru. Pak mi slíbil, že když mě to bude bavit, tak mi koupí pořádné
kolo. Dodnes jsem se ho nedočkal.
Máte stejnou barvu kola?
Bláha: Ano, máme i stejnou barvu triček.
Kdy se dostavily první úspěchy, jaké byly a jak
vás dál motivovaly?
Bláha: První úspěchy přišly hned, jak jsem začal
závodit a to mě ke kolu přitáhlo ještě víc. Vyhrál
jsem dva závody a pak dlouho, dlouho, dlouho nic,
až někdy ve starším dorostu mi to začalo jít trošku
lépe, což mě motivovalo. Od té doby se cyklistikou
spíš bavím.
Hochmann: Já jsem vyhrál první náborový závod,
což se mi zalíbilo. Pak až v šestnácti letech jsem
získal první titul mistra republiky, hned v sedmnácti medaili z mistrovství Evropy, a teď je mi dvaadvacet a mám medaili z mistrovství světa v elitě.
Takže momentálně jsem spokojený.
Jak se soustředíte před závody? Máte nějaký rituál, vozíte s sebou talisman?
Bláha: Dá se říct, že trému před nějakými většími
závody jsem měl vždycky a mám ji stále, ale není to
nic výrazného, že by mě to nějak limitovalo, protože když se odstartuje závod, vše ze mě spadne.
Předstartovní rituály nemám, spíš se jen stejně
rozcvičuji, strečink a různé protahování. Jeden
talisman s sebou vozím, je od přítelkyně, dřevěné
prase.
Hochmann: U mě to bylo s trémou obráceně.
Jako mladší jsem byl hodně nervózní, později
to nějak s vyšší zodpovědností ze mě opadávalo
a určitým způsobem jsem se s tím naučil prát. Pak
přišlo letošní MS a tam to na mě zase padlo. Říkal
jsem si, do čeho jsem se to namočil, i myšlenky
na útěk se objevily. Co se týká rituálů, ty já mám
a důsledně je dodržuji. Například dost věřím, že si
musím obout nejdříve levou ponožku a botu, pak
teprve pravou. Na tom si zakládám, jinak nedokážu
jet, a když se mi občas stane, že se zapomenu, tak
se prostě musím vyzout a udělat to obráceně, prostě vždycky levá.
A ponožky máš stejné?
Hochmann: Ponožky nosím stejné od roku 2003
na všech závodech, jako je mistrovství světa
a Evropy. Tehdy jsem si oblékl ponožky odlišné
barvy, levá byla červená a pravá modrá, a hned
v nich získal medaili. Dodnes jsem v těch ponožkách jel šestkrát a z těch šesti startů jsem získal
pět medailí. Takže na ně nedám dopustit, mám
je pořád schované a vždycky je vytáhnu jen na tu
vrcholnou akci. Talisman nemám, ty ponožky jsou
dostačující.
Když jste jeli dvojice na MS, šli jste do závodu
s předem připravenou taktikou, vzájemně jste si
pomáhali?
Bláha: Taktiku před závodem jsme si určili tak, jak
jsme v podstatě jeli, že zkusíme na soupeře najet
kolo náskoku a dá se říct, že od toho se závod vyvíjel. Ze začátku jsme vyčkávali a pak Jirka nastoupil, povedlo se nám to a potom jsme už jen doufali,
jestli nějakou tu medaili utrhnem, nebo ne.
Stačíte si při závodě něco říct?
Bláha: Za tenhle závod jsme si řekli jen jednu
jedinou věc. Těsně předtím než jsme nastoupili,
když jsme se házeli, tak jsem Jirkovi řekl: „Jeď dopředu.“ To byl možná impulz, že začneme něco dělat a v podstatě, když ke mně přijížděl další kolo,
tak už jel před pelotonem a předával mi pozici
před balíkem soupeřů. To byla jediná věc, co jsme
si za celý závod řekli, ale jinak se dá komunikovat
i říct nějaká taktika, co kdo potřebuje, co zlepšit,
ale tentokrát jsme si řekli jen tohle.
Hochmann: Běžně spolu v závodech normálně
komunikujeme, to není problém, ale tenhle závod
byl strašně zvláštní, v podstatě za tu hodinu jsme
si opravdu řekli jedinou tuhle větu, musíme jet dopředu. To se moc často nestává, že bychom nekomunikovali, ale prostě na to nebyl čas. My jsme si vlastně ani nic víc říct nepotřebovali, každý věděl, co má
dělat a průběh závodu byla taková divočina, že jsme
z toho byli sami vyvalení, o co tady vlastně hrajeme.
Takže jste to nečekali, že byste se dostali
až na medailovou pozici?
Hochmann: Před odjezdem jsem říkal, že chceme medaili a že doufáme i v titul, ale ve chvíli, kdy
jsme to měli ve svých rukách a nohách, tak myšlenky šly stranou a my jen šlapali.
A radost pak samozřejmě byla veliká, co?
Bláha: Radost byla veliká, především se radoval
Jirka, který i přeskočil bariéry za rodiči. Bylo to super, krásný pocit, když se vám to podaří po nějaké
době, kdy se na to připravujete, tak je to paráda.
Z kola se při závodech i padá, potkalo vás nějaké
vážné zranění nebo naopak „srandapád“?
Bláha: Nejvíc se padá v juniorských a dorosteneckých kategoriích, z toho si pamatuji asi takové
největší zranění – otřes mozku, naštípnuté zápěstí, ale zlomeného naštěstí nic.
Hochmann: Z kola jsem nikdy naštěstí žádné větší zranění neměl, ale „srandapád“ jsem měl v Praze
jako junior. Závod jsem tenkrát vyhrál, aniž bych
přijel na kole do cíle, tam jsem se dokutálel po zadku a bez kola, ale počítalo se to, protože jsem měl
číslo na zádech, ale v té situaci málokdo na tom
kole zůstal, to bylo pěkné.
Bláha: Vítěz závodu se určuje podle toho, kdo
protne cílovou pásku, takže když všichni popadají
z kola, záleží, kdo se první zvedne a dojde do cíle.
dráhová cyklistika
Po dvou letech má česká
dráhová cyklistika opět bronz
z mistrovství světa na dráze
a opět z disciplíny zvané
madison, tedy bodovacího
závodu na 50 km. Tentokráte,
jak se můžete podrobně
dočíst na straně osm, se o něj
zasloužili Jiří Hochmann
a Martin Bláha. Dva dráhové
cyklisty, dravý talent
a ostříleného mazáka, které
dělí devět let věku, tedy jedna
cyklistická generace, dala
dohromady náhodná situace
v oddílu cyklistiky Dukly
Praha. Závody dvojic spolu jeli
poprvé na Světovém poháru
v roce 2007, na evropském
šampionátu v Alkmaaru 2008
obsadili šesté místo a letos
v březnu vyjeli neskutečný
bronzový závod, když
se v závěru soutěže překvapivě
dostali do jeho čela.
A na závěr jedna otázka učedníka na mistra:
Hochmann: Martine, už nejsi nejmladší, kdy plánuješ skončit?
Bláha: Jirko, to ti takhle neřeknu. Skončím,
až mě to přestane bavit, nebudu mít žádnou motivaci a budu vědět, že už se nemůžu zlepšit. Za tři
roky je olympiáda v Londýně. Když by se podařila
v předolympijské sezoně nominace, rád bych si tam
s tebou zazávodil.|
Jiří Hochmann
Narozen: 1. 10. 1986
Disciplína: dráhová cyklistika
V Dukle: od roku 2003
trenér: Josef Kratina
Největší úspěchy:
5. místo MSJ 2003 (OH sprint)
3. místo MEJ 2003 (OH sprint)
3. místo MEJ 2003 (bodovací závod)
5. místo ME U23 2006 (bodovací závod)
6. místo ME U23 2006 (scratch)
3. místo ME U23 2008 (scratch)
3. místo ME U23 2008 (bodovací závod)
6. místo ME 2008 (dvojice s Bláhou)
3. místo MS 2009 (dvojice s Bláhou)
dukla sport
13
Časopis, který držíte v rukou,
vznikl hlavně proto, milí
čtenáři, aby se vědělo víc
o armádní Dukle a aby
se k vám všem doneslo,
že na Dukle sportu rozumíme.
Propagace nevyhnutelně patří
k manažerské a řídící práci
každé úspěšné firmy. Je to
stejné jak u nás v Česku, tak
i na Slovensku.
Se zaujetím jsem si přečetl
články v posledním čísle
slovenského časopisu Svet
športu. Jeho šéfredaktorem je
Jozef Mazár, který je uznávaná
osobnost mezi sportovními
novináři na Slovensku.
A navíc je to srdíčkem velký
duklák. Psal už i pro náš
DuklaSport. Domluvili jsme
se na spolupráci. Jedna
dvoustrana slovenská
v našem čtvrtletníku a jedna
dvoustrana česká v časopisu
Svet športu. Obě periodika
velmi důrazně a dle mého
soudu doufám i objektivně
vypovídají o armádním
sportu na Slovensku i v České
republice, protože si o to
výsledky armádních sportovců
říkají samy. Tak ať nám tato
spolupráce vydrží co nejdéle,
ku prospěchu nám všem.
Jaroslav Priščák,
šéfredaktor
14
dukla sport
Praha 6, Pod Juliskou 1. To je adresa sídla Armádního
sportovního centra DUKLA. A donedávna také Oddělení
zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového
sportu (OZZ AVS). Od 1. ledna 2009 je to jinak. Oddělení
zdravotnického zabezpečení bylo k 31. prosinci 2008 zrušeno.
T
To však v žádném případě neznamená, že se armádní vrcholový sport vzdal jedné z nejdůležitějších součástí svého zabezpečení. Právě naopak,
Oddělení zdravotnického zabezpečení AVS bylo
začleněno přímo do struktury ASC DUKLA a vedle
stávajících dvou odborů (sportu a logistiky) byl
nově vytvořen Odbor zdravotnického zabezpečení
ASC DUKLA. Je to návrat „pod jedno velení“, který
v praxi znamená daleko užší sepětí zdravotnické
služby s potřebami zabezpečení sportovní přípravy příslušníků ASC DUKLA.
Podíváme-li se do historie armádního vrcholového sportu, není to žádná nevyzkoušená novinka. Oddělení zdravotnického zabezpečení bylo
v minulosti součástí ASC DUKLA, ať už se názvy
obou součástí jakkoliv měnily, a teprve při reorganizaci zdravotnické služby Armády České
republiky počátkem devadesátých let minulého
století byla všechna zdravotnická zařízení AČR
podřízena Odboru zdravotnického zabezpečení MO. Vytvoření struktury OZZ AVS mimo ASC
DUKLA znamenalo nutnost personálního zajištění některých činností (finančních, personálních
a logistických), které byly paralelně zabezpečovány i ve struktuře ASC DUKLA, a přitom se nedostávalo míst masérů a fyzioterapeutů. Struktura
OZZ AVS byla budována jako zdravotnické zařízení
ambulantního typu, a ne jako servisní pracoviště vrcholového sportu, a činnost OZZ AVS nebyla
žádným způsobem svázána s motivačním systémem ASC DUKLA závislým na dosahování výsledků
v nejvyšších evropských a světových soutěžích.
Spolu s personálními změnami ve vedení obou
součástí docházelo postupně k stále rozdílnějšímu názoru na činnost OZZ AVS. Všechny tyto
okolnosti přiměly vedení ASC DUKLA k rozhodnutí
pokusit se o návrat k osvědčenému uspořádání,
jaké bylo v minulosti.
Po složitých jednáních se podařilo změnu
k 1. lednu 2009 prosadit. Ale to nejtěžší, zajištění
lékařského personálu a zabezpečení činnosti odboru v nových podmínkách, bylo teprve před námi.
Bylo to období intenzivních jednání se zdravotními pojišťovnami a s lékaři potřebných specializací,
kterých je, jak se nám potvrdilo, opravdu nedostatek. Nakonec se podařilo dotáhnout až k uzavření
smlouvy jednání s VoZP a zajistit z podstatné části
lékařský personál. Dnes, v polovině května, je činnost OZZ ASC DUKLA obnovena a nutno říci, že je to
především díky dvěma okolnostem.
Tou první je, že mimo lékařů všichni ostatní zaměstnanci, ať už pražské či liberecké části bývalého OZZ AVS, pro které se našlo v nové struktuře
ASC DUKLA uplatnění, zůstali na svých místech
a zabezpečili kontinuitu péče o sportovce v oblasti
regenerace a rehabilitace. Všem jim chci touto cestou poděkovat.
Tou druhou byl příchod nového vedoucího lékaře a od 1. května již zástupce ředitele–ředitele
Odboru zdravotnického zabezpečení ASC DUKLA
majora Bořivoje Gronycha, který po počátečním
„ohledání terénu“ pevně uchopil do rukou řízení
svého odboru. Bližší seznámení s ním vám nabízí
následující rozhovor.
e
m
e
n
h
Tá den
e
j
za
PROVAZ
1/ Mjr. MUDr. Bořivoj Gronych
2/ Tyčkařka Kateřina Baďurová v péči
fyzioterapeutky Silvie Němcové
Text: Petr Lakomý
1
Pane majore, můžete se představit čtenářům
DuklaSportu?
Je mi 48 let, odbornou specializaci mám v oborech vnitřní lékařství, pneumologie, praktické lékařství a urgentní medicína, v těchto oborech jsem
pracoval v nemocnicích a na záchranné službě v lékařských i manažerských funkcích. V armádě jsem
tři roky, působil jsem v 6. polní nemocnici a na praporním obvazišti v Přáslavicích, sedm měsíců jsem
strávil v misi v Afghánistánu.
Co vás přivedlo do řad ASC DUKLA?
O možnosti pracovat v ASC Dukla jsem se dozvěděl spíše náhodou z inzerátu v armádním tisku,
zaujala mě především možnost propojení praktické medicíny s medicínou preventivní, rehabilitací
a regenerací.
Jaký je váš vztah ke sportu, váš sportovní
životopis?
V mládí jsem hrál volejbal na krajské úrovni,
prakticky od dětského věku se věnuji sportovní
střelbě. Rekreačně hraji tenis, jezdím na kole, plavu, ze zimních sportů mám nejraději sjezdové lyžování a snowboarding.
Jak vidíte současnou situaci v oblasti zdravotnického zabezpečení armádních sportovců?
Podle mých dosavadních poznatků je zdravotnické zabezpečení na velmi dobré úrovni, snad
až na určitou roztříštěnost. Samozřejmě se mu nevyhýbají obecné problémy resortu zdravotnictví,
to je nedostatek finančních prostředků, problémy
s pojišťovnami a podobně.
Jak dál v této oblasti, co považujete za prioritu
v nejbližší budoucnosti?
Prioritou je nyní bezesporu personální stabilizace oddělení, zejména získání kvalitních lékařů,
ochotných k dalšímu vzdělávání v oborech rehabilitace a tělovýchovného lékařství. Cílem je mimo
základní léčebně-preventivní péče komplexní
zabezpečení armádních sportovců po stránce prevence infekčních onemocnění, úrazů, zajištění odpovídající výživy a regenerace.|
odbor zdravotnického zabezpečení
editorial
představujeme
2
dukla sport
15
sportovní střelba
sportovní střelba
2
Střelnice
V OHROŽENÍ
Položme si na začátku otázku. Co je veřejný zájem?
Státní reprezentace, výcvik složek armády a policie, celní správy. To lze bezpochyby za veřejný zájem považovat. A proti tomu – je veřejným zájmem
i bydlení pro pět tisíc lidí? Úzká skupina developerů, jejichž jediným zájmem je zisk z prodeje zemědělských pozemků, je za veřejný zájem bude chtít
označit rovněž.
Za pět minut
dvanáct
1
16
dukla sport
Loni v květnu byl pořizovatelem územního plánu projednáván návrh Útvaru koncepce a rozvoje
města Plzně na změnu č. 674 územního plánu města Plzně v lokalitě Švabiny, což je část Plzně nad
střelnicí. Nyní jsou tam již od nepaměti ještě pole,
ale protože to je poměrně blízko centra města
a dálnice, byly kýmsi určeny, aby se z nich staly lukrativní pozemky. Jejich majitelé je chtějí výhodně prodat na stavební parcely. Stávající cena za zemědělský pozemek je asi sto tisíc korun za hektar,
tedy deset korun za metr čtvereční. Pokud by šlo
o stavební parcely, cena by vzrostla na tisíc pět
set korun za metr, tedy na patnáct milionů za hektar! A to se jedná o pozemky bez inženýrských sítí.
Celkem jde asi o osmdesát hektarů.
„A to se bavíme o oficiálních cenách. Ve skutečnosti budou vyšší. Zejména, když tam budou
vybudovány inženýrské sítě. Majitelům pozemků právníci developerů nabídli zprostředkování
prodeje. Někteří už část pozemků velmi levně
vykoupili. Jeden z nich dokonce získal strategickou cestu, která protíná celou lokalitu. Proto by
střelnici nejraději zrušili úplně. Poté, co armáda
z prostředků MŠMT po pravé straně střelnice investovala do vybudování protipovodňové hráze
na břehu řeky Úslavy, navýšila se nejenom užitná hodnota střelnice, ale i její cena,“ popisuje
situaci podplukovník Bohumír Pokorný, velitel
střelnice.
„Byli jsme přizváni k ústnímu projednávání jako
zástupci armády, konkrétně se jednalo o Vojenskou
ubytovací a stavební správu Praha (VUSS), jejímž
detašovaným pracovištěm je Úsek správy nemovité
infrastruktury Plzeň (ÚSNI), který řeší záležitosti
majetku, pozemků atd. Bylo to za pět minut dvanáct, protože to byla poslední možnost, jak změnu
projednat, možná i zablokovat. I když jsme v souladu se zákonem jako dotčený orgán a současně jako
majitelé sousedního pozemku nesouhlasili, přesto
byl projekt Švabiny zájmovou skupinou na radnici
jako změna územního plánu pod číslem 674 protlačen zastupitelstvu města Plzně k odsouhlasení,“
dodal Pokorný.
„Naším nesouhlasem, v budoucnu zřejmě podpořeným rozhodnutím soudu, se snad podaří alespoň pozdržet projekt, který se ukazuje být veskrze soukromým zájmem. Jak jinak je tedy možné,
že změna č. 674 byla zastupitelstvu předložena
k odsouhlasení jinak, než prokazatelně navrhoval pořizovatel územního plánu? Především nás
zajímalo hlukové zatížení zmíněné lokality,“ zdůraznil Pokorný. Jednu ze studií nechal zpracovat
pořizovatel územního plánu města Plzně. Měření
ukázala, že v bezprostřední blízkosti stráně nad
střelnicí se stavět nemůže. Alespoň ne tzv. bydlení čisté.
Rozpolcená radnice
Návrh pořizovatele na zrušení či pozastavení
projednávání změny č. 674 byl předložen k projednání zastupitelstvu, které ho však ignorovalo.
Najednou pro město nebyl adekvátním partnerem
3
za armádu ani jeden ze zmíněných útvarů VUSS
nebo ÚSNI. Vůbec nebralo ohled na postavení armády jako dotčeného orgánu. Do boje o střelnici
se zapojily i nejvyšší armádní špičky. Projevilo
se také několik politických a názorových proudů
na radnici. Jedni jsou pro změnu a jdou za její realizací hlava nehlava, druzí jsou proti a trvají na dodržení zákona. Zatím mají navrch ti první.
„Staří i noví majitelé pozemků tlačí na město, aby
změny územního plánu schválilo. Najednou si začali
na hluk stěžovat i lidé, kterým čtyřicet let nevadil,“
krčí rameny Pokorný. Několik hlukových expertiz
ukázalo, že malorážkové zbraně jsou v normě, problém může nastat s velkorážnými zbraněmi a brokovou střelbou. Ještě budou následovat další měření
a příslušné propočty z naměřených hodnot.
Ze strany města došlo, jak se ukazuje, k porušení
zákona, proto armáda připravila žalobu. Nyní město dělá všechno pro to, aby ji nepodala, ale návrh
změny územního plánu zastavit nechce. „Armáda
měla vůli se dohodnout, ale za podmínek odpovídajících zákonu,“ zdůraznil pplk. Pokorný. Do této
doby byly vztahy mezi armádou a městem na velmi
dobré úrovni, protože si město uvědomovalo, jaké
armádní majetky v rámci redislokace armády získalo a profitovalo na nich. Jako příklad uvedl Pokorný
vojenské byty, které město obratem poté, co je armáda na město bezúplatně převedla, prodalo jejich nájemcům. Posledním objektem, který má být
městu předán, je objekt kasáren v areálu bývalého
pivovaru Světovar, jehož převod je nyní v řešení
a město očekává ze strany MO vstřícný krok. Avšak
samo armádě nevychází ani o píď vstříc. Přitom má
k dispozici několik dalších rozvojových ploch pro
bydlení na stejně zajímavých místech.
Neuvěřitelné
náhody
Navrhovaná zástavba je totiž ve zmíněném
plánu namalována velice blízko stráně, jež tvoří
hranici pozemku střelnice. Kousek odtud už stojí
několik atriových domů, které tu byly postaveny
za podivných podmínek a povolení na přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let, a proto si jejich
obyvatelé nestěžují.
„Až do návrhu změny č. 674 územního plánu byl
klid. Nyní skupina developerů vyvíjí maximální
úsilí, aby vlastníci pozemků tlačili na město, aby
neakceptovalo nesouhlas armády a omezilo výrazně provoz střelnice,“ pokračuje Pokorný. Netýká
se to všech, protože někteří odmítli dát právníkům
vysokou provizi z prodejní ceny pozemku. Jenže
jejich právníci znají cesty, jak dosáhnout svého.
V návrhu zástavby se objevují neuvěřitelné náhody. Zrovna na pozemcích majitelů, kteří odmítli
s developery spolupracovat, se objevil například
biokoridor, spojující lesní komplex za obcí Božkov
s malým lesoparkem za zmíněnými pozemky.
Naskýtá se tedy otázka, má-li se stávající stav
přizpůsobovat změně, nebo se má změna přizpůsobit stávajícímu stavu? Platí přeci zásada, že má
navrch ten, kdo tady byl dřív.
„Územní plán je jedna věc, ale ještě důležitější je
další krok, územní řízení, při němž se už konkrétně
řeší, co kde bude, nebo nebude postaveno. V něm
je ale složité něco zablokovat, protože se to řeší
s konkrétními vlastníky a těch mohou být desítky,“ připomněl Pokorný. Odpovídá zájem developerů obtížím, které mohou budoucí vlastníci bytů
a domů očekávat v souvislosti s hygienickými limity? Skupina developerů se prodejem pozemků jako
stavebních parcel problémů s hygienickými limity
zbaví a v okamžiku prodeje je přesune na budoucí
vlastníky domů a bytů!
„Proto chceme, aby město vzalo zpět změnu
územního plánu, která odporuje zákonu, už nyní
a vyhnuli jsme se pozdějším komplikacím. Je jasné,
že se tam něco stavět bude, ale jde o to, za jakých
podmínek a co. Druhým extrémem by bylo zablokování plánů z naší strany, takže by se tam kromě
průmyslové zóny nedalo postavit nic. Do toho jít
nechceme,“ zdůraznil.
Bezpečnost
především
„Měření už bylo uděláno několik a v různých časech. Hladina hluku se mění i podle větru a dalších
faktorů. Norma na čisté bydlení je 38 db a tuto hranici překračuje například jen šum větru v korunách
stromů, zpěv ptáků a hluk z nedaleké silnice. Nad
4
5
tuto hranici vyskočí mnohem výš než hluk výstřelu
i průlet letadla či průjezd autobusu nebo traktoru,“ konstatuje velitel střelnice.
„Dál by se muselo zvažovat, co bezprostředně
za střelnicí stavět. Nebyly by vhodné čistě obytné domy, ale například kanceláře a vyšší budovy,
které by také tvořily před čistým bydlením jakousi
ochrannou bariéru a nevztahují se na ně hygienické limity jako pro bydlení čisté. O víkendech, kdy
se nejvíc střílí, v nich nikdo nebude. Až za nimi by
mohlo být podle námi předložených návrhů ono
čisté bydlení. Lze předpokládat, že protihlukové
normy budou stále přísnější, zejména o víkendech.
To by mohlo znamenat i zákaz závodů ve velkorážních zbraních a brokových disciplínách o víkendech,“ nastiňuje různé varianty pplk. Pokorný.
Dalším problémem jsou balistické normy.
Na střelnici nejsou žádné clony, kromě přirozené akátové stráně, s výškou převyšující asi 50 m.
„Zatím se nikdy nestalo, že by kulka nebo brok
někoho zranil nebo vůbec zasáhl,“ uvádí Pokorný.
„Střelnice je dostatečně velká, takže na jejím konci
už velké nebezpečí nehrozí. Ale… Je třeba vyloučit
sebemenší riziko. Třeba i takové, že by zatoulaný
brok cinkl někomu o parapet či okno nebo dopadl
na cestu. Žádná střela zkrátka nesmí opustit prostor střelnice. V Plzni tak musejí vybudovat systém
omezovačů náměru, což jsou různé typy clon, které zabrání, aby jakákoliv střela opustila střelnici.
Kouzelný výhled, který vytvářel image plzeňské
střelnice, tak bude omezen. Budeme ho asi muset
oželet. Clony by měly být hotové ještě letos nebo
by se alespoň mělo započít s jejich výstavbou.“
Jednou z variant, která by řešila jak balistický,
tak akustický problém, by bylo v případě ,relativně hlučné´ 25m střelnice její celkové zastřešení,“
konstatoval Bohumír Pokorný s vírou, že legendární střelnici se podaří zachovat v plném rozsahu
a provozu.|
sportovní střelba
P
Armádní střelnice
v Plzni-Lobzích je Mekkou
české sportovní střelby,
vyrostli tu olympijští
vítězové, mistři světa
i Evropy. Hostila světové
a evropské šampionáty,
velké mezinárodní závody.
Probíhá tu také výcvik
vojáků, policistů a celní
správy. Proslavila Plzeň
podobně jako pivo. A teď
jí hrozí možná zánik nebo
velké omezení provozu…
1/ Před hlavní budovou ASO Dukla Plzeň se konají slavnostní zahájení
střeleckých soutěží.
2/ Třistametrová střelnice
3 a 5/ Pětadvacetimetrová střelnice
4/ Šéftrenér ASO Dukla Plzeň Bohumír Pokorný s hejtmankou
Plzeňského kraje Miladou Emmerovou na CISM Regional 2009
Text: Karel Felt
Foto: Ivana Roháčková a Pavel Bittner
dukla sport
17
slovenská Dukla
slovenská Dukla
NÁZOV DUKLA
má visačku
svetovej
kvality
Š
Šport v dresoch Dukly Banská Bystrica prešiel
a stále prechádza na Slovensku zložitým vývojom.
Keďže športoví chodci patria k tým, ktorí sa môžu
pochváliť zlatou olympijskou medailou i ďalšími
cennými úspechmi z významných svetových a európskych šampionátov, pritom prakticky stále dokumentujú svoje prepojenie, úzku spoluprácu so
svojimi učiteľmi z Dukly Praha, nebude od veci zachytiť ich vstup do poolympijského roku, tak ako ho
vidí bývalý zverenec významnej svetovej chodeckej
osobnosti Ladislava Moca, „duklák telom i dušou“,
tréner prvého slovenského olympijského víťaza
v atletike, chodca Jozefa Pribilinca, dlhoročný
reprezentačný tréner chodcov Československa –
Juraj Benčík. Zvlášť preto, lebo slovenská chôdza
vstúpila do poolympijského roku poznačená nenaplnenými očakávaniami z vystúpenia slovenských
reprezentantov na OH v Pekingu.
Aj keď chodci mali vo výprave slovenských atlétov najpočetnejšie zastúpenie (čo je jav dlhodobý
už od OH 1980 v Moskve ), až päť chodeckých reprezentantov, aj keď Matej Tóth si polepšil svoje
18
dukla sport
umiestnenie z predchádzajúcich olympijských hier
o šesť miest, celkovo slovenskí chodci sklamali.
Sklamala teda aj Dukla, lebo tá až na jednu pretekárku tvorí prakticky súčasnú seniorsku slovenskú
reprezentáciu v športovej chôdzi.
Hodnotenia účinkovania boli právom kritické,
aj keď v niektorých prípadoch skĺzli do trápnych
osobných, nič neriešiacich invektív. Čo však malo
byť a súčasný stav naznačuje, že aj bolo, sú konštruktívne vykonané analýzy, výstupy z nich a konkrétne činy na zlepšenie výkonnosti a úspešnosti
slovenských chodeckých reprezentantov, hlavne
tých, ktorí obliekajú klubové farby Dukly Banská
Bystrica.
Rozborov bolo urobených viacero a na rôznych
úrovňach. V kluboch, Slovenskom atletickom zväze
– jeho výkonnom výbore, komisii trénerov i odbornej sekcii chôdze, v tréningových skupinách, hodnotili masmédiá, fanúšikovia, odborníci i laici.
Samotný tréner Benčík pokladá za najdôležitejšie tie analýzy, ktoré si spravili tréneri so svojimi
zverencami.
„Niektoré rozborové výsledky z oponentúr boli
prezentované aj na stránkach Spravodaja chôdze.
Reprezentačný tréner Roman Benčík načrtol i spôsoby na využitie rezerv, odstránenie nedostatkov
či chýb, na zlepšenie práce.
Nech sú výstupy z analýz, diskusií, doporučení,
projektov, koncepcií na akejkoľvek vysokej odbornej úrovni, kým sú na papieri, sú iba prianim. Je
predovšetkým na tréneroch, pretekároch, realizačných týmoch dať im reálnu hodnotu. Až dosiahnuté konkrétne výsledky potvrdzujú úspešnosť
celého snaženia.
Slovenská športová obec je charakteristická tzv.
„fanúšikovským mantinelizmom“, ktorý sa vyznačuje tým, že keď sa našim športovcom darí, tak
ich všetci nosia na rukách, chvália do neba, robia
z nich hviezdy a naopak, ak sú neúspešní, mnohí ich zatracujú, rušia reprezentáciu, odvolávajú
trénerov. Príkladom je vystúpenie slovenských
hokejových reprezentantov na MS. Podobné „mantinelové“ názory sa objavili aj po vystúpení našich chodcov na OH v Pekingu. Som presvedčený,
medzi športovými odborníkmi práve dnes naberá na váženosti a vážnosti, viac ako inokedy si ho
začína ctiť aj široká laická verejnosť. Prečo, netreba hádam zdôrazňovať. Povšimnutiahodné je,
že bývalého úspešného reprezentanta Dukly a slovenskej reprezentácie Petra Korčoka po skončení
jeho aktívnej pretekárskej činnosti ministerstvo
obrany menovalo do funkcie zástupcu riaditeľa vo
VŠC Dukla Banská Bystrica. Romana Benčíka zvolili
na valnom zhromaždení SAZu do výkonného výboru. Juraj Benčík sa stal čestným občanom obce
Matúškovo, kde prežil svoje detstvo. Ďalšie ocenenie od renomovanej humanitnej spoločnosti,
medailu Ferdinanda Martinenga, dostal spoločne
s Jozefom Pribilincom, Danou Zátopkovou a trénermi Filcom a Hochnoschnerom.
Popri v minulosti vzniknutých tréningových
chodeckých centrách či skupinách začali pracovať nové v Borskom svätom Jure (Ján Dobiáš),
na Základnej škole Okružná v Banskej Bystrici
(Jana Jergová), na ZŠ v Krupine (Miloš Bátovský),
v Handlovej (Eduard Straka), v Krpeľanoch (Martin
Pobuda), na Bacúchu, kde pre chôdzu založili
nový atletický klub (Juraj a Roman Benčíkovci).
K propagácii športovej chôdze, hlavne tej
s logom Dukly, prispievajú aj besedy (Korčok,
Bátovský, Tóth, Blažek, Pribilinec, Juraj a Roman
Benčíkovci), ukážky, demonštrácie atletickej
chôdze i náborové preteky, ktoré organizujú hlavne dukláci v školách.
V slovenskej televízii si pozorný divák všimol
medailóny o reprezentantoch – chodcoch v drese
Dukly, osobitný priestor v regionálnych televíziách dostáva aj krátky filmový dokument s chodeckou tématikou. Ostatný, ktorý bol publikovaný vo
viacerých regionálnych televíziách, niesol názov
„Benčíkovci v akcii“. Viacero publikovaných článkov o chodcoch Dukly a o slovenskej chôdzi v novinách i časopisoch (napr. v časopise „Svet športu“)
tiež prispieva k šíreniu kvality tohto športu a úzkej
spolupráci s Duklou Praha. Keďže mnohí aktívne
pôsobiaci v športe Slovenskej republiky poznajú
kvalitu časopisu DuklaSport a vnímajú ho ako vysoko profesionálne médium armádneho športu,
iste ocenia spoluprácu, na ktorú sa aj týmto príspevkom snažíme vydať. Názov Dukla má podľa výsledkov a názorov mnohých čitateľov a odborníkov
visačku svetovej kvality.|
2
Dukla Banská Bystrica
1
že rešpektovať uletené, krajne bezhlavé názory
„tiežodborníkov“, by znamenalo pochovávať slovenský šport.
Osvedčeným postupom ako pomáhať športu
je dlhodobá, systematická, koncepčná činnosť,
v ktorej je čo najužšia a najefektívnejšia spolupráca všetkých odborníkov, kde sa rešpektuje
nezastupiteľná dominancia pretekára a trénera.
Že slovenská chôdza je práve na takejto ceste,
potvrdzujú aj niektoré skutočnosti v poolympijskom roku. Ukazuje sa, že analýzy z vlaňajška
a závery z nich sú produktivne. Dôkazom je splnenie A limitov na MS (Gáliková, Tóth, Bátovský),
B limitu (Malíková), limitov na MS do 17 rokov
(Strmeňová, Fáber) i na ME do 23 rokov (Czáková).
Ďalej prekonanie 22 rokov starého slovenského
rekordu Pavla Szikoru v chôdzi na 50 km Matejom
Tóthom, ale aj víťazstvo našich mužov v medzištátnom stretnutí, druhé miesto žien a prvenstvo Mateja Tótha na dvadsiatke v osobnom rekorde s výsačkou vysokej medzinárodnej úrovne
v Podebradoch.
Vznikli nové chodecké preteky v Košiciach zásluhou manželov Rusnákovcov. Nová súťaž „Chodecká
liga mladých“, ktorú založil Roman Benčík. Svoju
životaschopnosť potvrdila „Žiacka chodecká liga“.
Športoví nadšenci na Horehroní založili športovo-společenské podujatie „Chôdza na Bacúchu,
cena Jozefa Pribilinca“, nad ktorým záštitu má
olympijský víťaz. Európska atletická asociácia pridelila Dudinciam poriadanie Európskeho pohára
v chôdzi pre rok 2011. To je ocenenie slovenským
organizátorom medzinárodných pretekov na čele
s primátorom mesta Štefanom Pokľudom a riaditeľom pretekov Júliusom Nyariášom. V Borskom
Mikuláši oslavia jubilejný 40. ročník „Záhoráckej
dvadsiatky“, čo je výsledok obetavej práce mnohých na Záhorí, zvlášť trénera a organizátora
Jána Dobiáša“ – povedal Juraj Benčík, otec viacerých ním spomenutých chodeckých podujatí na Slovensku, ktoré už dnes majú cenu zlata.
Z viacerých dôvodov. Medzi najhlavnejšie treba
počítať i praktickú propagáciu loga Dukly, ktoré
1/ Súboj o prvenstvo u chlapcov na 500 m
2/ Ani staršie žiacky sa nenechali
zahanbiť nasadením, navyše
s ukážkovou technikou.
3/ Štart najmladších žiačok, nasadenie už
od začiatku
4/ Na 1000 m trati tiež nebola núdza
o zaujímavé súboje.
3
4
Text: Jozef Mazár
Foto: archiv Dukla Banská Bystrica
dukla sport
19
osobnost
osobnost
1/ Jaroslav Cihlář, Karel Cibula
a Jiří Opavský
2/ „Učebnice” cyklistiky
85 let
Jaroslava
Cihláře
Ne každý z vrcholových
sportovců dokáže přeměnit
získané zkušenosti z aktivní
činnosti v metodicko-trenérské závěry. Jedním
z nemnoha těch, kteří to
dokázali v míře vrchovaté
i na půdě armádního sportu,
je letos pětaosmdesátiletý
mnohonásobný šampion
a cyklistický profesor
Jaroslav Cihlář.
Tak významné životní
jubileum je bezpochyby
dobrým důvodem k ohlédnutí
se za životní cestou tohoto
sportovního velikána.
Jaroslav spatřil světlo světa po návratu rodiny
z Ruska, kde jeho otec, umělecký čalouník, působil již před první světovou válkou. Tady také
uzavřel manželství a v roce 1917 se mu v Oděse
narodil syn Evžen. Pohnutá doba, vznik mladého
Československa, to byly důvody rodinného návratu
do vlasti, kde se 7. dubna 1924 narodil mladší syn
Jaroslav.
I toto období Cihlářova života bylo v minulosti
několika autory ozřejmováno s podtržením mateřské síly paní Cihlářové, zejména po předčasném
úmrtí manžela. Pro Jaroslava se stává doslovným
vzorem starší bratr Evžen – cyklista, ale především
motorista, který se stal továrním jezdcem slavné
firmy JAWA.
20
dukla sport
Mladík Jaroslav, člen Sokola, s hořkostí v srdci
sleduje začátek okupace – Hitlerův zákaz organizace a tím vlastně přerušení jeho sportování. Byl
tady však spolehlivý průvodce jeho životem, starší
bratr Evžen. Ten po okupačním útlumu motorismu
posadí bratra do sedla kola. Aby se mu prý „zvětšil
svět“! Následovaly společné toulky periferií a potom i kilometry, kdy jim Praha zůstávala daleko
za zády. Nikdo v té době nemohl tušit, že Evžen
v květnu 1945 podlehne kulce okupanta.
Po tréninkových kilometrech přichází v literatuře publikované datum 21. dubna 1941, kdy
Evžen čerstvě sedmnáctiletého Jaroslava hlásí
k jeho první soutěži do vrchu Barrandov. Tady
v závodu s hromadným startem získává své první
vítězství a setkává se tu i se svým životním přítelem Miroslavem Jungem, který mu nabízí členství
v Národním sportovním klubu.
Společně se svým kamarádem Karlem Cibulou
(později výraznou osobností naší silniční cyklistiky a projektantem cyklistických drah) stojí o několik dnů později s lopatou v ruce při začátku stavby
strašnické cyklistické dráhy. Ta byla, za přispění
exšampiona Šídla (úspěšného továrníka) otevřena v neuvěřitelném termínu již 7. září 1941, tedy
ve třetím roce světové války, před 10 000 nadšených diváků.
Od roku 1941 začíná Jaroslav Cihlář pravidelně
trénovat a závodit. Již v roce 1942 v rozpětí několika dnů získává mezi dorostenci titul sprinterského
Text: Cyril Schejbal z podkladů Jindřicha Pulmana
Foto: Cyril Schejbal
V sedle závodního stroje se objevuje ještě po čtyřicítce svého sportovního věku! A stále je radostí
dívat se na jeho soupeřům dávané „rundy“ ztrát.
Jeho cyklistika, to bylo opravdu „vyučování“
v praxi.
Reprezentační trikot oblékal především na dráze, i když jeden z největších mezinárodních úspěchů získal na silnici v roce 1951 v Berlíně ziskem
titulu akademického mistra světa. Navíc se jako
dnes poslední žijící reprezentant stal v roce 1956
účastníkem našeho prvního vystoupení na MS
v cyklokrosu.
Uděláme-li si dnes tečku za jeho medailovými zisky z domácích šampionátů, je to přehlídka doslova
famózní: celkově získal v šesti disciplinách 34 medailí (20× 1. místo, 12× 2. místo a 2× 3. místo) Byl
1
šampiona České ústřední jednoty velocipedistů
na dráze v Pardubicích a úspěch opakuje i na silnici
v Praze.
Hned v následující sezoně 1943, už mezi muži,
získává ve sprintu stříbro za obhájcem titulu
Vladimírem Vojtěchovským. Ten však o rok později
k obhajobě titulu již nenastupuje, za schvalování
atentátu na nenáviděného Heydricha byl popraven
okupanty na Pankráci.
S hořkostí v srdci tak Jaroslav Cihlář v roce 1944
získává svůj první titul sprinterského mistra ČÚJV.
Od tohoto roku jeho sportovní kariéra strmě stoupá. Jeho sportovní výsledky se začínají stávat encyklopedicky sledovanými základy nové éry československé dráhové cyklistiky.
mnohonásobným čs. rekordmanem mj. i dvakrát
v hodinovce na dráze.
V poválečných letech nelze přehlédnout Cihlářovo opakované působení ve Francii. V roce 1946
(společně s Karlem Cibulou a Vladimírem Čapkem)
prakticky celou sezonu závodil v elitní konkurenci
a získal řadu významných sportovních úspěchů.
Pro další léta byla důležitá první studijní etapa
v trenérské škole Daniela Clementa, jejíž další
dvě části absolvoval při pobytech v letech 1947
a 1949. Po úspěšném ukončení získal mezinárodně
uznávané osvědčení z oblasti trenérství, metodiky
a materiálu.
V roce 1949 se domů vrací s 80 kg cyklistického materiálu – se dvěma nejmodernějšími rámy,
prototypy klik, dvoupřevodníkem a měničem
Huret, literaturou, filmy a dalšími cyklistickými věcmi. Materiál předal tehdejšímu sportovně
nadšenému náměstku ministra průmyslu Skálovi
a společně s dalšími domácími odborníky cyklistiky tak dávají v Rokycanech vzniknout výrobě
legendárních kol Favorit, která měla zásadní vliv
na rozvoj československé cyklistiky.
Druhou nepřehlédnutelnou kapitolou Cihlářova
života je jeho trenérská činnost, ať s mládeží
či státní reprezentací. Ve všech případech dosahoval vysoké úrovně. V ATK (ÚDA) tak působil v roli
úspěšného závodníka i trenéra v letech 1952–56
(mimo jiné i jako účastník OH 1956). Když ÚDA
v roce 1956 ukončila činnost, začal systematicky
působit v „civilní sféře“.
Dlouhá léta pracoval jako pedagog na půdě
FTVS UK. Jeho rukama procházela plejáda trenérů nedávné minulosti i současnosti. Systematicky
však vzdělával i sebe. Vědeckou prací v cyklistickém oboru dokázal získat doktorát. Všeobecně byl
pak cyklistickým hnutím titulován profesorem.
Jeho odborné statě se objevovaly na stránkách našeho i zahraničního tisku.
V oblasti pedagogické činnosti je hodně hrdý
na svého svěřence, odchovance a později i studenta Pavla Vršeckého, dalšího z významných osobností armádního sportu. Před deseti lety při příležitosti 75. narozenin Jaroslava Cihláře populární
„Vrda" řekl: „Pan profesor Cihlář uměl člověku vždy
poradit i ve chvíli, kdy jsem já sám nevěděl kudy
kam. V jeho radách vždy zaznívaly bohaté zkušenosti – prostá lidská moudrost.“
Jaroslav Cihlář ve svém životě nemyslel jen na závodníky, ale i na všechny ty, kteří dnes bezpečně
brázdí kilometry cyklostezek v okolí hlavního města Prahy. Stovky „hobíků“ ani netuší, že jejich spoluautorem byl muž, který 7. dubna 2009 v kolektivu svých přátel oslavil 85. narozeniny! A kde jinde
než na strašnické cyklistické dráze.
Díky Vám, pane profesore, díky za to, že jste tolik lidí dokázal posadit do sedla toho báječného
Dreisova vynálezu!|
dukla sport
osobnost
Profesor
cyklistiky
J
2
21
moderní pětiboj
moderní pětiboj
Evropské juniorské zlato v mixu
a vítězství v SP
Moderní pětibojaři armádního oddílu Dukla Praha Ondřej Polívka
a Natálie Dianová se 1. května 2009 stali v bulharské Albeně
juniorskými mistry Evropy ve smíšené štafetě. Do historie
moderního pětiboje budou čeští reprezentanti zapsáni jako
vůbec první vítězové této nové soutěže, tzv. „mixu“, určeného
pro jednoho muže a jednu ženu na vrcholné akci. Smíšené páry
by v budoucnu měly soutěžit i na olympiádě.
Text: Ivana Roháčková
a archiv Natálie Dianové
2
DO
DO BOJE
BOJE
ss novými
novými pravidly
pravidly
Na výhody a problémy kolem nového soutěžního systému jsme se zeptali trenéra reprezentace
a Armádního sportovního oddílu moderního pětiboje DUKLA Praha Jakuba Kučery.
1
M
Moderní pětiboj se letos představil dvěma novinkami. V obou dominoval Ondřej Polívka. Jako první
moderní pětibojař zvítězil v závodu Světového poháru ve starém i novém soutěžním systému. V polovině dubna zvítězil v závodu Světového poháru
v Káhiře v novém systému, který spojuje závěrečný
běh se střelbou, tzv. combined event. Závodníci
po startu běží nejméně 20 metrů. Poté musí vzduchovou pistolí sestřelit pět terčů ve vzdálenosti
deseti metrů, každý o průměru necelých 60 mm,
v časovém limitu 70 sekund. Po každé ráně nabíjejí. Na střelbu mají neomezený počet nábojů, ale
po uplynutí času pokračují v soutěži. Ať sestřelili
vše, nebo ne. Střelba se opakuje dvakrát, vždy
po dalších 1000 metrech.
22
dukla sport
Museli jste něco změnit v tréninku běhu a střelby?
Trénink obou disciplín bylo nezbytné změnit zcela zásadně a příprava nové metodiky trvala mnoho týdnů. Současná podoba střelecké části nemá
s minulostí mnoho podobného a tomu odpovídají
také změny v tréninkovém programu. Obsah tréninkových jednotek je naprosto odlišný, museli
jsme změnit jejich četnost v rámci jednotlivých
cyklů, řazení během dne atd. Prostě prakticky
všechno. Také struktura soutěžního běžeckého
výkonu se změnila ze souvislého zatížení (3000 m)
na intervalové (3 × 1000 m), a na to jsme museli reagovat i při stavbě tréninkového programu. Pokud
byl pětibojařský trénink v minulosti složitý, tak
v současnosti přibyly k samostatným běžeckým
a střeleckým tréninkům ještě ty „kombinované“.
Program je proto ještě složitější než dřív.
Jak se vyrovnávají se změnou v soutěži naši moderní pětibojaři, zatím proběhly závody SP a MEJ?
Základní faktory, které ovlivňují úspěšnost
ve střelbě podle současných pravidel, jsou v mnohém
odlišné, než tomu bylo v minulosti. Přesto se ukazuje, že pětibojaři, kteří patřili v předchozích letech
mezi elitní střelce, se většinou prosazují i podle
nových pravidel. A to platí beze zbytku i o českém
týmu. Obecně se dá říci, že ti „mladší“, kteří neměli
ještě stereotyp statické klidové střelby tolik zažitý,
mají s přechodem minimální problém. Podle nových
pravidel se závodí teprve pět měsíců a na hodnocení
je ještě brzy, i když jsme asi jediným týmem, který
má zpracovanou detailní analýzu rychlosti střelby
na dosud absolvovaných soutěžích. Ondřej Polívka
vyhrál hned úvodní závod letošního SP a byl i nejlepší v rychlosti střelby, s Natálií Dianovou vyhráli
premiérový titul na MEJ v mix štafetě, v posledním
závodě SP skončili David Svoboda, Natálie Dianová,
Lucie Grolichová i Sylvie Marčevová ve střelbě mezi
nejlepšími šesti. Celkem šest českých pětibojařů si
vybojovalo účast ve finále letošního seriálu SP. Chci
věřit, že ve střelbě nebudou čeští pětibojaři ztrácet
ani podle současných pravidel.
Ovlivnila čtvrtá kombinovaná disciplína výsledky
závodů, nebo je stále rozhodující jízda na koni?
Kombinovaná část složená ze dvou disciplín
(střelby a běhu) ovlivňuje výsledky samozřejmě
významně. Pokud ale sečtete střelecké a běžecké
výsledky, bylo tomu tak i v minulosti. Liší se to jen
v tom, že dnes jsou rozdíly ve střelecké výkonnosti
nejlepších přece jen o něco větší. Pětiboj má stále
pět disciplín, i když v současnosti rozdělených jen
do čtyř částí. A v moderním pětiboji vždy rozhodovala výkonnost ve všech pěti disciplínách. Jízda
je „atypická“ jen tím, že rozdíl ve výsledcích jednotlivých pětibojařů může být za určitých situací
větší, než je rozdíl jejich reálné výkonnosti. Jízda
na koni ale nedokáže a nikdy nedokázala „vyhrát“
sama o sobě žádný pětibojařský závod. Může výsledek jen znehodnotit.
Použili jste nějaké „vylepšováky“, aby pětibojaři
lépe zvládli střelbu při běhu?
Nový formát trénujeme plnohodnotně teprve
od 6. ledna. „Vylepšení“ proto nacházíme prakticky stále, na každém tréninku – jsou jich stovky,
jejich popis by byl velmi složitý a jen věřím, že jsme
dál než naše konkurence. Na rozdíl od většiny
předních zemí jsme se rozhodli k některým zásadním změnám, např. k „přezbrojení“ podstatné části týmu a úpravám jednotlivých zbraní, aby odpovídaly více současným „biatlonovým“ potřebám.
Na pětibojařský typ střelby totiž žádná světová
firma speciální zbraň zatím nevyrábí. Teprve čas
ukáže, zda je naše cesta správná.
Setkáváte se při závodech s problémy uspořádání
kombinované disciplíny?
Jako představitel jedné z nejsilnějších světových
pětibojařských federací bych měl být asi loajální
a „držet basu“ s těmi z mezinárodní federace, kteří
odpovídají za úroveň organizace jednotlivých soutěží. Na druhou stranu jsem byl vždy velmi kritický
k jakékoli neprofesionální a nekompetentní práci
a nedostatky, které se na soutěžích dosud objevily, byly natolik závažné, že raději zůstanu u „bez
3
komentáře“. Je ale třeba připomenout, že nejen pro
český tým, ale také pro organizátory soutěží a mezinárodní federaci je letošní sezona do jisté míry
„testovací“. Opravdu důležité budou jen tři vrcholné
akce letošního roku – MS v Londýně, ME v Lipsku a finále SP v Rio de Janeiru. A ty jsou teprve před námi.
Kdy a za jakých podmínek bude možné uspořádat
závody v moderním pětiboji?
Zajištění technologií, které jsou nezbytné pro
uspořádání kvalitních mezinárodních soutěží,
se ukazuje být daleko složitější, než bylo prezentováno na loňském klíčovém kongresu mezinárodní federace. Jediná firma, která má zatím „homologizaci“ elektronického terčového zařízení pro
závody nejvyšší úrovně, není vůbec schopná uspokojovat „požadavky trhu“. Mimoto cena jednoho
terče se v současnosti pohybuje okolo 1200 eur
a pro soutěže „A“ kategorie je nezbytné mít takových terčů minimálně 38 a ještě vhodnou střelnici.
Jedna z našich domácích firem je schopná vyrábět
odpovídající zařízení nepoměrně levněji a je připravena už i na zvažovaný přechod na laserovou
technologii. Ve vedení mezinárodní federace ale
zatím příliš vstřícnosti k případné spolupráci nevidím. V rámci závěrečné přípravy na nejdůležitější akce letošního roku se v současnosti snažíme
zajistit odpovídající střelnici alespoň pro trénink.
Organizace mezinárodních soutěží není zatím
„na pořadu dne“, reálné je v současnosti jen pořádání domácích mládežnických soutěží v „provizorních“ podmínkách.|
1/ Juniorští mistři Evropy v mixu
2/ Ondřej a Natálie se zbraní
3/ Parkur Natálie Dianové
4
5
4/ Šermířský trénink
5/ Výměna v bazénu
dukla sport
23
atletika
atletika
Světová atletika
24
Na stadionu pražské Dukly
na Julisce se 8. června 2009
uskutečnil 16. ročník
atletického Memoriálu
Josefa Odložila EAA Premium
Meeting za účasti evropských
a světových atletů a atletek.
Tento mezinárodní mítink se stal
tradiční prestižní atletickou
událostí a byl uspořádán
na počest památce vynikajícího
atleta, člena Dukly Praha,
stříbrného medailisty z OH
v Tokiu 1964, Josefa Odložila.
V roce 1965 překonal světový
rekord v běhu na 2000 metrů
časem 5:01,2 min, což je
dodnes národní rekord.
V letech 1961–1969, kdy působil
v pražské Dukle, vytvořil deset
československých rekordů.
P
První ročník memoriálu se konal v roce 1994 v Praze
na Strahově, za skromných podmínek pouze v jedné disciplíně, běhu na 2000 metrů. V dalším ročníku se stala Dukla Praha spolupořadatelem a závod se přesunul na armádní stadion Juliska, muži
soutěžili ve dvanácti a ženy v pěti disciplínách.
Na Julisce se memoriál pořádal až do roku 1996,
kdy se přesunul opět na Strahov, aby se v roce 2002
vrátil zpět na Julisku. Za šestnáct let postupně získal mítink statut EAA a IAAF a byl zařazen do skupiny EURO mítinků. Ve své kategorii patří mezi nejlepší na světě.
Memoriál Josefa Odložila pořádá společnost Memoriál Josefa Odložila, s. r. o., společně s ASC DUKLA
a atletickým oddílem TJ Dukla Praha. Pořadatelé letos připravili 17 disciplín, z toho šest ženských a jedenáct mužských včetně štafety mužů na 4 × 100 m.
V předprogramu soupeřili talentovaní žáci a nad jejich soutěží štafet „O pohár primátora hlavního města
Prahy“ převzal vedle primátora Pavla Béma záštitu
i předseda ČOV Milan Jirásek. Proběhl také již tradiční
závod vozíčkářů na 1500 m a nově hod diskem.
V závodech Dukla mítinku měli možnost prokázat
svoje kvality v krásné atmosféře osmi tisíc diváků
dukla sport
Text: Radomil Skoumal a Ivana Roháčková
Foto: Ivana Roháčková a Petr Schejbal
2
3
4
5
1
i mladí atletičtí reprezentanti. Ti možnosti využili, a tak ještě před zahájením hlavního programu
padly dva české juniorské rekordy. Závod na memoriálových 1500 m vyhrál na cílové čáře Etiopan
Dawit Wolde a limit pro ME do 22 let pokořil Jakub
Holuša z Dukly Praha, jenž doběhl na osmém místě
v osobním rekordu 3:42,15 min, jako nejlepší z českých závodníků. Všichni diváci se nejvíce těšili
na olympijskou vítězku a světovou rekordmanku,
oštěpařku Barboru Špotákovou. Ta splnila na domovském stadionu roli největší hvězdy Odložilova
memoriálu, když se blýskla v šestém pokusu hodem dlouhým 68,23 m a přiblížila se tak vedoucí
ženě světových tabulek Obergföllové na pouhých
sedmnáct centimetrů. Cenu vítězce předala legenda světového ženského oštěpu Dana Zátopková.
Barbora vzala kytici za vítězství a lehce ji hodila
do hlediště. Druhá zástupkyně Dukly Praha Jarmila
Klimešová si na pátém místě zlepšila letošní výkon
na 57,78 m. Na třetím místě ve skoku do dálky s výkonem 7,75 m skončil Štěpán Wagner. Ve třech disciplínách se představil také olympijský vítěz a světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle. V dálce
předvedl skok dlouhý 7,26 m, na 110 m překážek
doběhl na šestém místě v čase 14,81 s a v kouli obsadil výkonem 14,21 metru desátou příčku.
Tyčkařské armádní trio se neprosadilo, Michal
Balner, Jan Kudlička a Štěpán Janáček zdolali
shodně 520 cm.
Skvělé výkony podávali zahraniční závodníci.
V běhu na 110 m překážek zvítězil v čase 13,21 s
Američan Dexter Faulk, který tak vylepšil rekord
mítinku. Jeho největším soupeřem byl český závodník Petr Svoboda, kterého nakonec o přední
umístění připravilo zranění stehna. Při posledních, šestých pokusech ve skoku do dálky se vyhecoval Stephan Louw z Namibie a svým skokem
dlouhým 7,95 m zvítězil. Kvalitně obsazenou soutěž kladivářů vyhrál vedoucí muž letošních tabulek
Maďar Krisztián Pars, který ve třetí sérii přehodil
o čtyřicet centimetrů osmdesátimetrovou hranici.
Mezi tyčkaři kraloval francouzský závodník Romain
Mesnil, který jako jediný přeskočil 570 cm.
Z původně malého závodu – Memoriálu Josefa
Odložila – se tedy postupně stal významný, mezinárodně uznávaný atletický mítink, jenž má
v Evropě i ve světě svůj zvuk a pevné místo v mezinárodním atletickém kalendáři.|
6
8
memoriál Josefa Odložila
memoriál Jose
na
na Julisce
Julisce
1/ Dana Zátopková gratulovala vítězce
oštěpu Barboře Špotákové
2/ Slavnostní zahájení MJO 2009
3/ Roman Šebrle s náměstkem MO
Jaroslavem Kopřivou
4/ Josef Štiak v hodu diskem
5/ Finále běhu na 100 metrů
6/ Roman Novotný ve třetím pokusu skoku
do dálky
7/ Roman Šebrle v souboji s Američanem
Porterem
8/ Memoriálový závod na 1500 metrů
9/ Vodní příkop závodu na 3000 m
překážek mužů
7
9
dukla sport
25
ze života TJ Dukla
ze života TJ Dukla
O tom, že atletika je
výkladní skříní armádního
sportu, není pochyb. Vždyť
stačí vzpomenout na řadu
olympijských vítězů, mistrů
světa a Evropy a světových
rekordmanů posledních let,
kteří oblékali či oblékají
dres Dukly Praha. Jenže
atletika nejsou jen sledovaná
vrcholová klání nejlepších
závodníků. Je to i málo
viditelná, ale o to více
náročná, odpovědná a důležitá
práce s mládeží. Odhadnout
talent dítěte, vychovat je
a udělat z něj sportovce
té nejvyšší třídy, za tím je
opravdu velké úsilí. Armádní
sportovní oddíl DUKLA
atletiky Praha má tu výhodu,
že se může opřít o práci
oddílu atletiky TJ Dukla
Praha, který disponuje
řadou kvalifikovaných
trenérů vychovávajících
mladé sportovce s cílem
dovést je až na úplný vrchol,
k olympijské medaili.
1
2
3
4
5
J
dukla sport
V jakém složení působí výbor oddílu atletiky
TJ Dukla Praha?
Výbor má devět členů. Předsedou je Radomil
Skoumal (zároveň vedoucí starší trenér ASO
DUKLA atletiky Praha), 1. místopředsedou Václav
Fišer (jinak šéftrenér Českého atletického svazu), 2. místopředsedou a hospodářem Jiří Šimice
(současně předseda TJ Dukla Praha), dalšími členy
jsou Milan Kovář, Jiří Kmínek, Josef Vedra, Tomáš
Dvořák, Rudolf Černý a já ve funkci tajemníka oddílu. Scházíme se podle potřeby několikrát ročně, běžné problémy řešíme operativně. Činnost
oddílu je prezentována na webových stránkách
www.duklaprahaatletika.cz.
Využíváte služeb TJ, především jejího sekretariátu?
Většinu záležitostí si řešíme sami, se sekretariátem komunikujeme pouze v oblasti účetnictví.
Má mládež o atletiku zájem? Kde získáváte talentované děti?
Zájem je v poslední době značný, počet členů přípravky a mladšího žactva se zvyšuje. Děti se často
hlásí samy, buď na doporučení nebo po zhlédnutí
našich webových stránek. Snažíme se oslovovat
zájemce o atletiku, na které trenéři dostanou tip,
nebo šikovné děti na školních závodech. Účastníme
se společných náborových akcí, které pořádá TJ
a které jsou organizovány vždy pro víc sportů najednou. Podílíme se na projektu Sport bez předsudků,
který představuje sport jako dobrou alternativu
trávení volného času. Největší reklamu nám dělají
úspěchy našich nejlepších sportovců.
Jak probíhá výchova mladých sportovců?
Každý u nás začíná jako řadový člen oddílu atletiky TJ. Ukáže-li se, že má talent a výkonnost, bývá
na základě spolupráce s ASC DUKLA zařazen do sportovního družstva juniorů. Když jde nahoru i v dalším
období, může v osmnácti letech postoupit na pozici instruktora sportu. Nejvíc, co může ASC DUKLA
sportovcům nabídnout, je místo vojáka z povolání.
O jaké disciplíny mají mladí atleti největší zájem?
Určitě existují módní trendy, za poslední dva roky
třeba výrazně stoupl zájem o hod oštěpem, který
je díky Báře Špotákové velkým hitem. Nejvíce zastoupené disciplíny v mládežnických kategoriích,
které máme i nejlépe pokryté našimi trenéry, jsou
sprinty, skoky a víceboje. Naopak mezi nepopulární patří tradičně především chůze.
6
Mládež láká
atletika
Jedním z trenérů atletického oddílu TJ je Josef Jičínský. V dětství ho bavily téměř všechny
sporty, ale nejvíc ho zaujala atletika. Začal s ní
ve svém rodišti v Roudnici nad Labem, v době
studií na Fakultě tělesné výchovy a sportu
Univerzity Karlovy závodil za USK Praha. Jako
voják základní služby nastoupil do pražské Dukly,
kde začal v roce 1999 trénovat přípravku a od roku
2000 pak pokračoval s dorostenci a juniory. Jeho
specializací jsou víceboje a skoky. V současné
době působí ve funkci tajemníka jak v ASO DUKLA
atletiky Praha, tak i v oddíle atletiky TJ Dukla
Praha a zároveň vypomáhá jako asistent tyčkařské
skupiny trenéra Boleslava Patery. Činnost oddílu
atletiky se zaměřením na oblast mládeže byla
hlavním tématem našeho rozhovoru.
26
dorostence a dorostenky (16 a 17 let), starší žactvo
(14 a 15 let), mladší žactvo (12 a 13 let) a přípravku (11 let a mladší). Podíl žen a dívek byl v Dukle
v minulosti zanedbatelný, ale teď se jejich počet
zvyšuje.
Prostředníkem mezi naším oddílem a vedením TJ je
z pozice své funkce Jiří Šimice.
Jak je zabezpečen chod oddílu po finanční stránce?
Největší část našich příjmů tvoří oddílové příspěvky, vybíráme od 3000 Kč (od rekreačních
sportovců) po 200 Kč (od důchodců) ročně. Zdá
se to hodně, ale naše příspěvky patří ve srovnání s ostatními pražskými oddíly k těm nižším.
Spolupracujeme též s Městskou částí Praha 6 a určité prostředky dostáváme z grantů. Oddíl má však
i své sponzory, které nám pomáhá získávat marketingová agentura SMA.
Kolik má oddíl členů?
Něco přes 150, takže jsme jedním z největších oddílů TJ. Máme zastoupeny všechny věkové kategorie – muže a ženy, juniory a juniorky (18 a 19 let),
Kdy se začíná mládež specializovat na jednotlivé
disciplíny?
Nejmenší děti v přípravce se věnují pohybovým
hrám. Mladší žactvo začíná se základy techniky,
starší už jednotlivé disciplíny trénuje, ale s důrazem
na všestrannost. Teprve od dorosteneckého věku
se závodník zaměří na určité skupiny disciplín, třeba
7
vrhačské nebo sprinterské, a až v juniorském věku si
vybere konkrétní disciplínu a soustředí se na ni.
Jak často a jak dlouho mladí atleti trénují?
Přípravka trénuje dvakrát týdně hodinu, mladší
a starší žactvo třikrát týdně hodinu a půl, dorostenci a junioři jsou na dráze v podstatě denně, čili
pětkrát až šestkrát týdně, a to dvě hodiny.
Máte asi velkou výhodu v tom, že trénujete
na Julisce, že?
Jsme samozřejmě velmi rádi, že můžeme využívat výborných podmínek, které Juliska nabízí.
Máme zde spoustu možností, přípravka třeba chodí
jednou týdně plavat a trenéři dokonce brali děti
i na horolezeckou stěnu, což zvyšuje jejich obratnost a sebevědomí. V zimě pak využíváme k tréninku tělocvičnu a atletický tunel na Julisce. Mimo
Julisku chodíme běhat do Stromovky, na Babu
nebo do Hvězdy.
Jsou děti soustředěné ve sportovních třídách?
Ne, většina jich sice je z okolí Julisky, ale jezdí
k nám děti i z jiných koutů Prahy.
Můžete popsat systém mládežnických atletických soutěží?
V soutěžích družstev, které nejvíce vypovídají
o kvalitě práce oddílu s mládeží, pořádají jednotlivé kraje své přebory, které většinou mívají čtyři
kola. První dva nebo tři oddíly postoupí do semifinálových skupin a nejlepší tři pak do finále mistrovství republiky, což je vždy jediný závod.
Jak si v těchto soutěžích vede Dukla?
Účastníme se soutěží ve všech věkových kategoriích a v Přeboru Prahy se umísťujeme na předních
příčkách. V mladších kategoriích jsou nejsilnější
ty oddíly, které jsou napojeny na sportovní školy
a mají tak dostatečně velikou zásobárnu atletů,
takže vyhrávají v podstatě počtem. Ve starších kategoriích je už důležitá kvalita a tam jsme loni zaznamenali velké úspěchy, když junioři skončili šestí
na mistrovství republiky a nově sestavené družstvo
dorostenek bylo osmé v semifinále mistrovství republiky, což je opravdu historický úspěch.
Text: Pavel Nekola
Atleti přípravky, žactva a dorostu:
1/ Šimon Fridrich, Jakub Faltus
2/ zleva Natálie Pavlisová,
Alžběta Ottová, Lucie Lefnerová,
Karolína Singerová
3/ Jakub Faltus
4/ Alžběta Kratochvílová
5/ Václav Sedlák
6/ Jan Kubálek
7/ Tajemník, trenér mládeže a asistent
Josef Jičínský
Máte v soutěžích družstev obsazeny všechnyy
disciplíny?
U mládeže jsou problémy s obsazením vrhů, protože pro ni nemáme příslušného trenéra. S dětmi
děláme hlavně sprinty a skoky, ale vrhy jsou jenom
doplněk, takže v nich trochu zaostáváme.
Kde závodí dospělí výkonnostní sportovci?
V extralize družstev startují za Duklu jen vrcholoví atleti. Ti výkonnostní většinou hostují v prvoligových nebo druholigových klubech, protože
by se do extraligového družstva nedostali. Jsou
však kluby, které mají třeba A-družstvo v extralize,
B-družstvo v 1. lize a C-družstvo v Přeboru Prahy.
I my teď zvažujeme, jestli pro příští sezonu nepostavit ještě „béčko“, když se nám členská základna
tak rychle rozrůstá. Je to ale složité, protože bychom museli začít od nejnižší úrovně a projít soutěžemi do 1. ligy, aby to mělo nějaký smysl.
Jsou pořádány i závody jednotlivců?
Jedná se opět o přebory ve všech věkových kategoriích od krajů až po mistrovství republiky,
kromě toho se konají i jednotlivé mítinky nebo
veřejné závody. Náš oddíl pořádá několik závodů:
nejvýznamnější je Dukla mítink, který je součástíí
Memoriálu Josefa Odložila, dále Přebory Prahy,
veřejné závody žactva (v tunelu), přespolní běh
v okolí vodní nádrže Džbán a kolo soutěže družstev
každé věkové kategorie.
Organizujete pro mládež nějaká soustředění?
S mladšími dětmi plánujeme prázdninové soustředění v Liberci. Ti starší, tedy dorost a junioři, se po tréninkových skupinách účastní soustředění v zařízeních liberecké Dukly v Liberci
a v Harrachově. Do zahraničí se dostanou hlavně
členové sportovního družstva juniorů (SDJ), třeba
letos byli v Itálii v San Benedettu.
Kolik je v SDJ atletů? Jsou tam nějaké výrazné
talenty?
SDJ má asi 25 členů, nicméně jejich počet se může
měnit. Pokud bych měl jmenovat ty nejtalentovanější, tak to jsou Miroslav Burian a Václav Sedlák
nebo třeba Lukáš Šťastný, který zaběhl český rekord na 200 m, byl členem SDJ a teď je od 1. května
zařazený v tabulkách instruktorů sportu.
Co byste potřebovali do budoucna ještě vylepšit?
Chtěli bychom rozšířit naši základnu hlavně
v nižších věkových kategoriích. Rádi bychom pokračovali v nastaveném trendu, protože od záříí
loňského roku nám počet dětí rychle roste.
Plánujeme samozřejmě propagaci, chtěli bychom
v období od června do srpna využít inzerce v novinách i na internetu a nabídnout rodičům naše služby. Hlavní náborové období je pro nás totiž září,
kdy děti začnou chodit do školy a rodiče hledajíí
aktivity pro jejich volný čas.
Máte doma malého sportovce, který rád běhá,
skáče, nebo hází čímkoliv, co mu přijde pod
ruku? Zajděte s ním někdy odpoledne na Julisku
na trénink atletické mládeže Dukly. Nikdy totiž
nemůžete vědět, zda z vašeho potomka nevyroste druhý Železný, Šebrle nebo třeba Špotáková!|
dukla sport
27
UNIASK ČR
parašutismus
Patnáctiletá
J
Již pošestnácté se 8. dubna 2009 sešli delegáti
členských klubů na valné hromadě Unie armádních
sportovních klubů České republiky. Jejich jednání
bylo z několika důvodů velmi významné. Konalo
se v jubilejním patnáctém roce od vzniku Unie,
který jak se ukazuje, bude poznamenán bojem
o přežití. Probíhající hospodářská krize se promítá
i do ekonomického zabezpečení spolkového sportu a tělovýchovy. Není bez zajímavosti, že prvním,
kdo omezí svoji finanční pomoc sportu a tělovýchově, je stát, byť zatím omezením finančních prostředků na vyhlášené programy dotační politiky.
Unie armádních sportovních klubů ČR s dotacemi
na sportovní akce pro vojenské profesionály, občanské zaměstnance, jejich rodinné příslušníky, mládež
a ostatní občany nemůže v tomto roce počítat.
Dnešních 4839 členů v 32 členských klubech je
postaveno před úkol pomoci si jinak a tento rok
doslova přežít. Delegáti valné hromady schválili
změnu stanov, když rozhodli o snížení členů výkonného výboru a členů kontrolní komise. Předsedou
UNIASK ČR na následující tři roky byl jednomyslně
zvolen Miroslav Málek, výkonným místopředsedou Arnošt Šulc a místopředsedou pro sport Cyril
Schejbal, členy výboru Václav Patrman a Antonín
Mařík. Předsedou kontrolní komise byl zvolen
Martin Gajanec, jejím členem František Dvořák.
V přijatém usnesení vyjádřili delegáti valné hromady vůli prosazovat „Programové zaměření činnosti UNIASK ČR na léta 2007–2011 a východiska
pro její dlouhodobou strategii“ a projekt „Armádní
klub“. Mají zájem na posílení pozice v Asociaci
Vojáci společně, kde hodlají prosadit zvolení předsedy Miroslava Málka do pozice 1. místopředsedy
této organizace a na prohloubení úzké součinnosti
s odbornými orgány sekce majetkové MO a odbornými tělovýchovnými orgány. Do jaké míry se to
podaří, záleží na jejich úsilí, které je ostatně zdobilo i v uplynulých patnácti letech činnosti.
Medaile olomouckých
boxerů
1
Boxeři Dukly Olomouc získali při mistrovství
České republiky kadetů největší počet medailí ze všech zúčastněných oddílů. Po celou dobu
soutěže, kterou hostila sokolovna v Těmicích,
obci nedaleko Bzence, podávali vynikající výkon
a udělali velkou radost svému trenérovi Alexandru
Bögimu. Připomeňme si, že Alexander Bögi se pohybuje v českém a armádním boxu neuvěřitelných
padesát let. Od roku 1959, kdy nastoupil základní
službu v Dukle Kroměříž, je rudožlutému dresu
věrný dodnes. Své zkušenosti dnes předává nejmladším boxerům v Dukle Olomouc. K jednotlivým
váhovým kategoriím nastoupilo pět olomouckých
boxerů a všichni sebevědomě s medailovými ambicemi. Škoda jen, že se jim nepodařilo získat kov
nejcennější. Nejblíže ke zlaté medaili měl Mário
Wiederman ve váze 42 kg, který přesvědčivě v semifinále porazil plzeňského Křivance 11:0. Ve finále proti ústeckému Agateljanovi ještě těsně
před koncem utkání vedl o jeden bod. V závěru „zapracovali“ rozhodčí, kteří přiřkli těsné vítězství
ústeckému boxerovi. Mário podle názoru trenéra
prohrál nezaslouženě, to se však v boxu stává.
Neméně úspěšní byli i další boxeři olomoucké
Dukly – Martin Šolc a Štefan Gábor, kteří získali
rovněž stříbrné medaile, a Pavol Polakovič s Janem
Grehem doplnili sbírku o medaile bronzové. Jistě
jste zpozorněli u jména Pavola Polakoviče. Ano,
jeho otec stejného jména získal na ME 1969 bronzovou medaili a v olomouckém dresu patřil mezi
nejlepší čs. reprezentanty. Zdá se, že jablko nepadlo daleko od stromu. Zajímavé je, že oba se stali
svěřenci stejného trenéra – Alexandra Bögiho.
V podmínkách amatérského sportu s minimální
státní podporou dokazují mladí olomoučtí boxeři,
že chtějí pokračovat v kvalitních výkonech svých
předchůdců, jako byli Rostislav Osička, Tibor Puha,
Michal Franek, Pavol Polakovič a další. Přejme jim
a jejich trenérovi další úspěchy a medaile.|
1/ Valná hromada UNIASK ČR
2/ Wiedermann st., Šolc, Wiedermann, Gábor,
Polakovič, Greho, vedoucí trenér Bögi
3/ Vedoucí trenér Bögi, Gábor, Šolc,
Polakovič, Wiedermann, Greho,
trenér Musil
I ve druhém čtvrtletí tohoto roku si připomínáme životní jubilea řady skvělých armádních sportovců, trenérů a funkcionářů. Dříve než tak učiníme, omlouváme se těm,
na které se nedostalo v prvním čísle časopisu DuklaSport. Bohužel přes veškerou snahu
redakce nelze v řadě případů získat relevantní informace o datech narození těch, kteří
si zaslouží, aby jejich životní jubileum bylo připomenuto.
V prvním čtvrtletí 2009 oslavili své životní jubileum:
PaedDr. Jaroslav ŠLAMBOR, nar. 1. února 1949, parašutismus
V letech 1977 až 1988 a 1991 až 1993 vedoucí starší trenér ASO Dukla parašutismu. Pod jeho vedením získali prostějovští parašutisté řadu světových a evropských
prvenství.
PaedDr. Jaroslav HONCŮ, nar. 23. března 1939, lyžování
Reprezentant v běhu na lyžích, který po ukončení závodní kariéry slavil úspěchy jako
vedoucí starší trenér ASO Dukla lyžování, v letech 2008 až 2009 vykonával funkci generálního sekretáře MS 2009 v klasickém lyžování v Liberci.
Ve druhém čtvrtletí 2009 se dožívají životního jubilea:
Jaroslav ŠKARVAN, nar. 3. dubna 1944, házená
Brankář stříbrných olympijských medailistů Her XX. olympiády 1972 v Mnichově, mistr světa 1967. S pražskou Duklou získal řadu titulů mistra republiky, v letech 1967
a 1968 chytal ve finále PMEZ.
PhDr. Jaroslav CIHLÁŘ, 7. dubna 1924, cyklistika
Stál u zrodu armádní cyklistiky jako závodník a trenér. Startoval ve stíhacím závodě
družstev při Hrách XVI. olympiády 1956 v Melbourne. Později pracoval jako pedagog Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Významný a uznávaný cyklistický
odborník.
Ludvík LIŠKA, nar. 8. dubna 1929, atletika
Účastník Her XV. olympiády 1952 v Helsinkách (800 m), spoludržitel světového rekordu ve štafetě 4× 800 m (1953). V ATK, ÚDA a Dukle v letech 1951 až 1957, 6× mistr
republiky, spoludržitel 11 čs. rekordů a patnáctinásobný reprezentant.
UNIASK ČR
Josef KUTHEIL, nar. 17. dubna 1939, lyžování
Účastník ZOH 1964 v Innsbrucku, kde v závodě jednotlivců v severské kombinaci
skončil na 21. místě. Po ukončení závodní kariéry trenér v Dukle Liberec.
Mgr. Jaroslav KOVÁŘ, nar. 12. května 1934, atletika
V dresu ÚDA Praha získal bronzovou medaili na ME 1954 ve skoku vysokém a v témže
roce se stal akademickým mistrem světa. V armádním dresu v letech 1954 až 1957 vytvořil tři čs. rekordy, získal tři tituly mistra republiky a 15× reprezentoval. Významný
trenér a atletický odborník.
Přejeme všem jmenovaným pevné zdraví a děkujeme jim touto cestou za významný
podíl na úspěšnosti armádní sportovní reprezentace.
2
28
armádního sportu
dukla sport
3
Text: Arnošt Šulc
Foto: Cyril Schejbal a archiv oddílu boxu
Dukla Olomouc
dukla
d
sport
29
kaleidoskop
V pátek 8. května 2009
byl MUDr. Martin Barták
uveden do funkce místopředsedy vlády a ministra obrany ČR. Ještě
za funkce náměstka
ministryně obrany mu
udělil ředitel ASC DUKLA
plk. Jaroslav Priščák
Pamětní odznak ASC
DUKLA. Odznak, s evidenčním číslem 007
a diplom za osobní podíl
a významnou spolupráci
spojenou s rozvojem armádního vrcholového sportu mu osobně předal 17. dubna
2009 na Ministerstvu obrany ČR.
„Bára“ – biograﬁe
olympijské vítězky v oštěpu
„Po olympijských
hrách v Pekingu
jsem měla hodně
nabídek na napsání knihy. Zpočátku
jsem si říkala, že je
to brzy. Vždyť přeci ještě nekončím.
Pak jsem si ale
uvědomila, že zlatá olympijská medaile byla jakýmsi završením jedné cesty. Obzvlášť když to byl takový příběh,"
vysvětlovala Barbora Špotáková, proč biografie vznikla.
Kniha vypráví o rodině, o dětství, o atletických začátcích,
o osudovém setkání s Janem Železným, o titulu mistryně
světa a hlavně o olympijském příběhu. Příběhu o 21. srpnu
2008, kdy sebrala zlato Rusce a stala se olympijskou vítězkou v oštěpu. Knihu jménem „Bára“ pokřtila spolu s autorem knihy Petrem Čermákem a kmotry Janem Železným
a Monikou Absolonovou 19. května 2009.
Atletika
MS 17
ME U23
MEJ
8. – 12. 7.
16. – 19. 7.
23. – 26. 7.
MS
15. – 23. 8.
MČR družstev
MČR 22
Světové finále
Cyklistika
ME 23 a MEJ silnice
29. 8.
5. – 6. 9.
12. – 13. 9.
ME a MEJ dráha
15. – 19. 7.
1. – 5. 7.
MSJ dráha a silnice 1. – 9. 8.
MČR dráha – dvojice 26. 9.
MČR silnice
28. 9.
– čas. dvojic
Kanoistika
ME maraton
24. – 26. 7.
ME 23 a MEJ
MSJ
MČR
MS
MČR maraton
MS maraton
Brixen – Itálie
Kaunas – Litva
Novi Sad
– Srbsko
Berlín
– Německo
neurčeno
Plzeň
Soluň – Řecko
Hooglede-Gits
– Belgie
Minsk
– Bělorusko
Moskva – Rusko
Brno
Březnice
Ostroda
– Polsko
16. – 19. 7. Poznaň – Polsko
31. 7. – 2. 8. Moskva – Rusko
7. – 9. 8.
Račice
13. – 16. 8. Dartmouth
– Kanada
29. – 30. 8. Týn nad Vltavou
19. – 20. 9. Crestuma
– Portugalsko
Karate
SP
12. – 13. 9.
Aschaffenburg
– Německo
Moderní pětiboj
MEJ
neurčeno
MSJ
6. – 12. 7.
MS
8. – 23. 8.
SP – finále
11. – 13. 9.
Albena
– Bulharsko
Kaoshiung, Taipei – Tchaj-wan
Londýn – Velká
Británie
Rio de Janeiro
– Brazílie
Parašutismus
SP
16. – 19. 7.
Světové hry
16. – 26. 7.
CISM regional PP
5. – 9. 8.
SP
MS CISM
6. – 9. 8.
14. – 23. 8.
SP
27. – 30. 8.
SP
24. – 27. 9.
Sportovní střelba broková
ME a MEJ
13. – 26. 7.
MS
6. – 17. 8.
MČR
28. – 30. 8.
VC AČR
14. – 16. 8.
Sportovní střelba kulová
ME a MEJ
12. – 26. 7.
MS CISM
10. – 17. 8.
MČR BT
MS BT
MČR Pu 300m
Finále EP Pi
14. – 16. 8.
22. – 30. 8.
1. – 2. 9.
11. – 13. 9.
MČR a MČRJ
Finále EP 300m
Veslování
MČR
SP
11. – 13. 9.
27. – 29. 9.
3. – 5. 7.
10. – 12. 7.
MS U 23
MS
ME
Vodní slalom
SP slalom
23. – 26. 7.
23. – 30. 8.
18. – 20. 9.
SP slalom
11. – 12. 7.
4. – 5. 7.
smějeme se s
ME 23 a MEJ slalom 11. – 12. 7.
DUKLASPORTEM / kresby Milan Kounovský
30
dukla sport
MS slalom
8. – 13. 9.
MČR slalom
Sportovní lezení
MS
Světové hry
19. – 20. 9.
1. – 5. 7.
18. – 19. 7.
SP
8. – 9. 8.
SP
21. – 22. 8.
SP
Jachting
MS
MSJ
25. – 26. 9.
3. – 11. 7.
1. – 6. 8.
ME
21. – 29. 8.
Altenstadt
– Německo
Rapperswil
– Švýcarsko
Belluno – Itálie
Lučenec
– Slovensko
Zell am See
– Rakousko
Locarno
– Švýcarsko
Osiek
– Chorvatsko
Maribor
– Slovinsko
Brno
Hradec Králové
Osijek
– Chorvatsko
Záhřeb
– Chorvatsko
Plzeň
Finsko
Plzeň
Thun
– Švýcarsko
neurčeno
Plzeň
Račice
Lucern
– Švýcarsko
Račice
Poznaň – Polsko
Brest – Itálie
Bratislava
– Slovensko
Augsburg
– Německo
Liptovský
Mikuláš
– Slovensko
Seo d’Urgel
– Španělsko
Špindlerův Mlýn
Quinghai – Čína
Barcelona
– Španělsko
Imst
– Rakousko
Puurs – Belgie
Kodaň – Dánsko
Balaton
– Maďarsko
Varna
– Bulharsko
Přehledy na této dvoustraně
připravil: Petr Eliáš
Text: Pavel Nekola
přehled sportovních výsledků / březen – květen 2009
Pamětní odznak
Martinu Bartákovi
očekávané sportovní akce
ve III. čtvrtletí 2009
Atletika
30. – 31. 5. Mítink IAAF ve vícebojích –
Götzis – Rakousko
muži / desetiboj – 4. Roman Šebrle – 8348 –
splněný limit na MS
Cyklistika
25. – 28. 3. MS dráha – Pruzsków – Polsko
muži / dvojice – 3. Martin Bláha, Jiří
Hochmann
ženy / omnium – 9. Lada Kozlíková
ženy / bodovací – 8. Jarmila Machačová
12. – 14. 5. MZ dráha „500+1 kolo“ – Brno
muži / celkově – 1. Milan Kadlec
Kanoistika
2. – 3. 5. MČR dlouhé tratě – Sedlčany
muži / deblkajak 5 km – 1. Karel Leština –
podíl 1/2
muži / kánoe 5 km – 1. Jan Luňáček
muži / deblkanoe 5 km – 1. Václav Dubský,
Jan Luňáček
ženy / kajak 5 km – 1. Marcela Krauzová
ženy / deblkajak 5 km – 1. Marcela Krauzová
– podíl 1/2
8. – 10. 5. SP – Račice
muži / čtyřkajak 1000 m – 2. Ondřej Horský,
Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrba
muži / deblkajak 500 m – 2. Ondřej Horský,
Jan Šterba
muži / kánoe 5 km – 4. Jan Luňáček
22. – 24. 5. SP – Poznaň – Polsko
muži / čtyřkajak 1000 m – 4. Ondřej Horský,
Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrba
Lyžování – běh
13. – 14. 3. MČR U23 – Jablonec nad Nisou
muži / 20 km stíhací – 1. Jan Rykr
muži / sprint dvojic – 1. Jan Rykr, Jan Hamr
20. – 22. 3. SP finále – Falun – Švédsko
muži / 3,3 km volně – 3. Martin Koukal
26. – 29. 3. MČR – Horní Mísečky
muži / sprint klasicky – 1. Aleš Razým
muži / štaf. 3 × 5 km volně – 1. Aleš Razým,
Martin Koukal, Dušan Kožíšek
ženy / 10 km volně – 1. Kamila Rajdlová
ženy / 5 km klasicky – 1. Kamila Rajdlová
ženy / štaf. 3 × 3,3 km volně – 1. Kamila
Rajdlová – podíl 1/3
Lyžování – alpské dicsiplíny
24. – 27. 3. MČR – Špindlerův Mýn
muži / super G – 1. Kryštof Krýzl
muži / seperkombinace – 1. Kryštof Krýzl
muži / slalom – 1. Kryštof Krýzl
ženy / obří slalom – 1. Lucie Hrstková
ženy / superkombinace – 1. Lucie Hrstková
ženy / slalom – 1. Lucie Hrstková
Lyžování – akrobatické
18. – 20. 3. SP – La Plagne – Francie
ženy / boule – 2. Nikola Sudová
SP 2009 – CELKOVÉ POŘADÍ
ženy / boule – 4. Nikola Sudová
Lyžování – snowboarding
7. – 8. 3. MČR – Herlíkovice
ženy / paralelní slalom – 1. Zuzana
Vojtěchová
ženy / paralelní OS – 1. Zuzana Vojtěchová
20. – 22. 3. SP – Valmalenco – Itálie
muži / snowboardkros – 1. Michal Novotný
SP 2009 – CELKOVÉ POŘADÍ
muži / snowboardkros – 4. Michal Novotný
28. 3. MČR – Rejdice
muži / snowboardkros – 1. David Bakeš
Moderní pětiboj
18. – 19. 4. SP – Káhira – Egypt
muži – 1. Ondřej Polívka
27. 4. – 3. 5. MEJ – Albena
– Bulharsko
juniorky / družstvo – 2. Natálie Dianová –
podíl 1/3
smíšené / štafeta – 1. Ondřej Polívka,
Natálie Dianová
Parašutismus
1. – 3. 5. MZ – Strasbourg – Francie
muži / přesnost přistání – 1. Hynek Tábor –
+3 – nejlepší světový výkon
Motorismus
25. – 26. 4. Seriál MS – Assen
– Nizozemsko
muži / superbiky – 2. závod – 3. Jakub Smrž
Karate
4. – 5. 3. SP – Italia Open – Golden league
– Monza – Itálie
muži / kata – družstva – 2. Jakub Tesárek
8. – 10. 5. ME – Záhřeb – Chorvatsko
muži / kata – 5. Jakub Tesárek
muži / kata – družstva – 3. Jakub Tesárek –
podíl 1/3
Sportovní střelba broková
24. – 26. 4. 1. kolo ČP – Plzeň
muži / skeet – 1. Jan Sychra – 125+24 – 125
– vyrovnaný svět. rekord
3. – 4. 5. SP – Káhira – Egypt
muži / trap – 4. David Kostelecký – 116+18
14. – 19. 5. SP – Mnichov – Německo
muži / skeet – 1. Jan Sychra – 125+24 – 12 –
vyrovnaný svět. rekord
Sportovní střelba kulová
14. – 15. 3. HMČR – Plzeň
muži / VzBT 30+30 – 1. Josef Nikl
muži / VzBT mix – 1. Bedřich Jonáš
ženy / VzPi 40 – 1. Lenka Marušková
junioři / VzPi 60 – 1. Jindřich Dubový
juniorky / VzPi 40 – 1. Michaela Musilová
19. – 21. 4. SP – Peking – Čína
ženy / VzPi 40 – 3. Lenka Marušková
– 385+100,9
Veslování
11. 4. MČR dlouhá trať – Hořín
muži / skif – 1. Tomáš Karas
muži / dvojka bez korm. – 1. Václav
Chalupa, Jakub Makovička
muži / skif LV – 1. Ondřej Vetešník
muži / dvojka bez korm. LV – 1. Jiří Kopáč,
Miroslav Vraštil
28. – 31. 5. SP – Banyolas – Španělsko
muži / čtyřka bez korm. – 2. Milan Bruncvík,
Karel Neffe, Michal Horváth, Jan Gruber
Vodní slalom
28. – 31. 5. ME – Nottingham – Velká
Británie
muži / deblkánoe – 5. David Mrůzek – podíl
1/2 (Pospíšil)
muži / hlídky kánoe – 1. Tomáš Indruch –
podíl 1/3
muži / hlídky deblkánoe – 1. Jaroslav Volf –
Ondřej Štěpánek, David Mrůzek – podíl 1/2
ženy / hlídky kajak – 4. Štěpánka Hilgertová
– podíl 1/3
Tucet
otázek pro
Jaroslava
BRABCE
1. Datum a místo narození:
27. července 1949 v Litoměřicích
2. Dosažené vzdělání:
Vystudoval jsem Střední zemědělsko-technickou školu v Litoměřicích
a trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity
Karlovy v Praze.
3. Co a kdy vás přivedlo k atletice?
V Třebenicích, kde jsem vyrůstal, jsem odmala sportoval. Atletika mě
zaujala při sledování televizích sportovních přenosů. Začal jsem s ní
ve čtrnácti letech, od roku 1967 jsem startoval za Sechezu Lovosice.
Nejvíc se mi zalíbil vrh koulí, i když jsem zkoušel všechny vrhačské
disciplíny.
4. Vaše kariéra v Dukle:
Dne 1. 7. 1969 (hned po maturitě) jsem nastoupil základní vojenskou
službu do Dukly Praha k trenérovi Jiřímu Skoblovi. Po vojně jsem v Dukle
už zůstal a závodil jsem za ni až do roku 1982. Když jsem zanechal aktivní činnosti, dostal jsem nabídku, abych pokračoval jako trenér vrhačských disciplín, a od té doby tedy trénuji koulaře, diskaře, kladiváře
a oštěpaře Dukly.
5. Jaký je váš vztah k Dukle?
Samozřejmě velmi kladný, vždyť jsem v ní prožil už bezmála čtyřicet let.
Duklákem jsem byl ale odjakživa, jako kluk jsem fandil třeba fotbalistům
v jejich nezapomenutelných pohárových zápasech.
6. Vaše sportovní úspěchy:
V roce 1973 jsem vyhrál HME, v letech 1972 a 1974 jsem byl na HME třetí,
na OH v Mnichově 1972 jsem skončil desátý a v Montrealu 1976 jedenáctý. Reprezentoval jsem ve 35 mezistátních utkáních, mnohokrát jsem
se stal mistrem republiky v hale i na dráze, v letech 1971 až 1981 jsem
byl československým rekordmanem.
7. Vaši nejúspěšnější svěřenci:
Z koulařů to byl Remigius Machura, z kladivářů František Vrbka, úzce
jsem spolupracoval i s olympijskými vítězi desetibojařem Robertem
Změlíkem a oštěpařem Janem Železným.
8. Jakou jste používal techniku k vrhu koulí?
Praktikoval jsem zádovou techniku (sun), rotační techniku (otočku)
jsem sice zkoušel, ale dosahoval jsem nižší výkonnosti. V současné době
je ale 90 % koulařů „otočkářů“, protože celková dráha působení koulaře
na kouli je u otočky víc jak o metr delší než u sunu, tím se dosáhne vyšší
počáteční rychlosti a koule tudíž lítá dál.
9. Další sporty, které provozujete mimo atletiku:
V mládí jsem chodil cvičit do Sokola a hrával jsem fotbal a hokej. Když
jsem ale začal pořádně s atletikou, nezbýval už na nic jiného čas.
Zajímají mě však všechny druhy sportu, sport miluji jako celek a obdivuji
všechny sportovce, kteří jdou za svým cílem a kterým se podaří dosáhnout úspěchu.
10. Vaše rodina je vyloženě sportovní, že?
S mojí paní jsme se seznámili na atletických závodech, protože také
házela koulí. Naši dva synové se sice trochu odrodili a atletice se nevěnují, ale též sportují, dali se na házenou a oba nyní hrají extraligu
za Duklu Praha.
11. Vaše mimosportovní zájmy a koníčky:
V současné době je mým největším „koníčkem“ vnuk, jinak třeba četba.
12. Vaše přání do budoucna, vaše životní motto:
Především bych chtěl zůstat zdravý. A motto mého života by mohlo znít
třeba takto: „Žij tak, aby ses mohl každému podívat do očí.“|
dukla sport
31
v armádním dresu
Jaroslav Škarvan, házenkářský
brankář Dukly oslavil 65. narozeniny
LÍBAL
POHÁR
mistrů světa
Cítil se dobře mezi třemi
tyčemi na fotbalovém
hřišti a stal se výborným
házenkářským brankářem.
Ze Starého Plzence našel
cestu až k titulu mistra světa.
Plnou nůši úspěchů nasbíral
v Dukle a před osmi lety
se do ní vrátil. A jako ostraha
objektu na Julisce oslavil
Jaroslav Škarvan 3. dubna
ve svém milovaném klubu
65. narozeniny.
Z fotbalisty
házenkář
V dorosteneckých letech byla jeho domovem fotbalová branka ve Starém Plzenci. Jednou za ním
přišli házenkáři, zda by jim neodchytal aspoň jeden
zápas. Souhlasil, ale vzápětí zjistil, že fotbalová
a házenkářská branka je úplně něco jiného. „Když
jsem se snažil míč vyrazit robinzonádou, tak se mi
všichni smáli. Po čase mě však házenkáři k sobě
znovu pozvali a začali mě učit, jak se mezi tyčemi
32
dukla sport
správně pohybovat. A v 16 letech mě házená učarovala. Mými velkými vzory byli Jiří Vícha a Ruda
Havlík, s nimiž jsem se pak sešel v Dukle i v národním mužstvu,“ vzpomíná na své začátky.
Dodnes mu zůstal v paměti jeho první velký zápas
v roce 1962 proti Dukle, která přijela do Starého
Plzence ověnčena gloriolou vítěze Poháru mistrů.
Jenže na nadšeně bojující Západočechy v tomto utkání nestačila. V té době už Škarvan dostal
pozvánku do reprezentačního družstva juniorů
a o rok později povolávací rozkaz do Dukly Praha.
„Když se pak naskytla možnost stát se vojákem
z povolání, tak po poradě s rodiči jsem tuto nabídku přijal. Dukla měla tehdy skvělý tým, který patřil
k evropské špičce.“
Zlato a stříbro
Před pražským mistrovstvím světa v roce 1964
se Škarvan z širšího výběru do sestavy ještě neprotlačil, ale po třech letech ho na další šampionát
trenér Bedřich König už nominoval. „Brankářskou
jedničkou byl František Arnošt, který mně v jednom utkání umožnil poznat atmosféru šampionátu přímo na hřišti. Řekl tehdy, že je jedno, kdo
z nás chytá, hlavně musí pomoci týmu. Moc jsem
si toho vážil a to jsem ještě netušil, co se stane
ve finále s Dánskem. Arnošt tehdy chytal s čočkami, ale během zápasu v nich začal špatně vidět,
a tak po čtvrthodině hry jsem ho vystřídal. Bylo
to něco neopakovatelného, doslova úžasného, ale
snad jsem nezklamal. Vyhráli jsme 14:11 a pohár
pro mistry světa jsem tehdy políbil a potom vezl
do Prahy,“ září štěstím ještě dnes, ale hned dodává: „O tři roky později jsem na něj dával pozor při
cestě na šampionát do Paříže a při předávání ho
naposledy políbil. Už před začátkem mistrovství
jsem věděl, že titul neobhájíme, velká éra české
házené končila.“
Na začátku 70. let se tvořilo nové mužstvo, které v roce 1972 přivezlo z olympiády v Mnichově
stříbrné medaile. Byl to samozřejmě opět velký
úspěch, ale Škarvan, který nastoupil jen v utkáních
základní skupiny, nemá na tento svátek sportovců moc hezké vzpomínky. „Tehdejší konflikt mezi
Palestinou a Izraelem ohrožoval i uspořádání
olympijských her, které touto napjatou situací byly
dost poznamenané. Po návratu domů jsem se s reprezentací rozloučil,“ vrací se k závěru svého působení v národním mužstvu.
Dukla je jeho život
Dres Dukly oblékal Škarvan do roku 1978, potom ještě dva roky působil v Bohemians a tři sezony v Tatře Smíchov. Už v Dukle se však studiem
připravoval na příští zaměstnání vojáka z povolání. V 57 letech, na začátku starobního důchodu,
se jako ostraha objektu na Julisce do Dukly vrátil.
„Jsem moc rád, že zase mohu být mezi sportovci.
Navíc Dukla je můj život a nechápu nedávnou snahu tento slavný klub zrušit. Vždyť dlouhá léta je
dodavatelem mnoha vynikajících sportovců do reprezentace a také se o ně po všech stránkách stará,“ zdůrazňuje jubilant.
Při otázce co mu házená dala a co vzala, se s pousmáním zamýšlí: „Nikdy nezapomenu na báječné
zážitky ve skvělé, kamarádské partě. Díky házené
jsem navštívil řadu zemí, kam bych se jinak nikdy nedostal. Horší už byla moje častá absence
u rodinného krbu. Dcery rostly a všechny starosti
s jejich výchovou zůstaly na manželce. Vrcholový
sport se zřejmě podepsal i na mém zdravotním stavu. Jednu operaci kyčle mám za sebou a na druhou
se připravuji. Ale nenaříkám. Navíc Nadace sportovní reprezentace se snaží členům Klubu olympioniků finančně pomáhat, aby tak dodatečně ocenila
jejich zásluhy na zisku medailí z velkých mezinárodních soutěží. A mnozí z nás, hlavně ze zdravotních důvodů, tuto pomoc opravdu potřebují,“ připomíná Jaroslav Škarvan.|
Text: Jaroslav Pešta
Foto: Ivana Roháčková a archiv ASC DUKLA

Dukla sport 2/2009 - Armádní sportovní centrum DUKLA

Transkript

Podobné dokumenty

Moji drazí sponzoři, S láskou vás zdraví Vaše milovaná Anu Shilpa

Studentka z Hradčovic je ve finále Ceské Miss

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr

Turnaj na Dýšině má hvězdy a nové jméno