okenko 52006 final1 - Římskokatolická farnost Šlapanice

OKÉNKO
o
o
o
o
o
do života farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci
Ročník XIX, číslo 5
Vyšlo 24.12.2006
Spal v jeslích, které patřily někomu jinému...
Spal v jeslích, které patřily někomu jinému.
Přes jezero se plavil v člunu, který patřil někomu jinému.
Jel na oslátku, které patřilo někomu jinému.
Byl položen do hrobu, který patřil někomu jinému.
Učinil to proto, aby se o všechno, co měl, rozdělil s námi:
o svůj život, o svoji slávu, o své místo u Boha Otce.
Přišel tak proto, aby nám všem, ať chudým či bohatým,
nabídl věčný život, život v hojnosti.
Známe milost našeho Pána Ježíše Krista:
On, ačkoliv bohatý, stal se pro nás chudým,
abychom zbohatli z jeho chudoby.
Okénko
-2-
24. prosince 2006
MATRIKY VYPRAVUJÍ
Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:
10.9. František Svoboda ze Šlapanic
Filip Václav Sedláček z Bedřichovic
1.10. Tereza Klašková z Kobylnic
12.11. Šimon Jan Horák ze Šlapanic
Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili:
23.9.
30.9.
7.10.
4.11.
Jan Chlup z Ponětovic a Kateřina Bartečková z Ponětovic
Petr Velan ze Šlapanic a Kamila Šištíková z Brna
Jiljí Kučera z Velké Bíteše a Gabriela Kudová z Kobylnic
Radek Smetana z Pravlova a Jitka Havlíková ze Šlapanic
Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:
1.9.
1.10.
14.10.
30.10.
31.10.
2.11.
3.11.
3.11.
18.11.
Zdeněk Zicháček ze Šlapanic
Magdalena Buchtová ze Šlapanic
Josef Hlučka z Jiříkovic
Marie Kolečkářová ze Šlapanic
Antonín Zeman ze Šlapanic
Vilém Rubeš ze Šlapanic
Milan Faltus z Brna
Oldřich Ječmínek z Prace
Jiří Pecuch z Prace
(*1950)
(*1962)
(*1937)
(*1924)
(*1926)
(*1946)
(*1920)
(*1913)
(*1943)
Z KALENDÁŘE
7.1.
26.1.
21.2.
3.3.
17.3.
1.4.
8.4.
Vánoční besídka dětí v kostele
Farní ples v Jiříkovicích
Popeleční středa
Postní duchovní obnova – P. Miloslav Kabrda SDB
Adorace s obnovou manželských slibů
Květná neděle
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
Okénko
-3-
24. prosince 2006
MŠE SVATÉ O VÁNOCÍCH 2006/2007
ŠLAPANICE
PRACE
PODOLÍ
Neděle
24.12.
7.00; 9.00; 21.30
10.00; 20.00
8.00; 22.00
Pondělí
25.12.
7.00; 9.00; 18.30
10.00
8.00
Úterý
26.12.
7.00; 9.00
10.00
8.00
Středa
27.12.
18.00
------
18.00
Čtvrtek
28.12.
18.00 - Jiříkovice
------
7.00
Pátek
29.12.
18.00
------
18.00
Sobota
30.12.
7.30
------
7.30
Neděle
31.12.
7.00; 9.00; 18.30
10.00
8.00
Pondělí
1.1.
7.00; 9.00; 18.30
10.00
8.00
Úterý
2.1.
18.00
------
---
Středa
3.1.
18.00
------
18.00
Čtvrtek
4.1.
18.00 - Ponětovice
------
---
Pátek
5.1.
18.00
18.00
18.00
Sobota
6.1.
7.30
------
7.00
Neděle
7.1.
7.00; 9.00; 18.30
10.00
8.00
VÁNOCE V BRNĚNSKÉ KATEDRÁLE
24.12. Bohoslužby 7.30, 9.00,16.00, 24.00
16.00 MŠE SVATÁ PRO RODIČE S DĚTMI
Výběr českých a světových koled zpívá Petrováček,
řídí D. Kolařová
24.00 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ (PŮLNOČNÍ)
Tradiční koledy české a světové
Dómský smíšený sbor a žesťový orchestr řídí Petr Kolař
25.12. Bohoslužby 7.30, 9.00,
10.30 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ
Antonín Hradil Česká mše koledová
Dómský smíšený sbor a orchestr, varhany David Postránecký, řídí
Petr Kolař
16:30 VÁNOČNÍ KONCERT KANTILÉNY
Předprodej vstupenek Besední dům
Okénko
-419:30
24. prosince 2006
VÁNOČNÍ KONCERT
Jan Jakub Ryba: Česká mše vánoční „Hej, Mistře“
Dómský smíšený sbor, Brněnský filharmonický sbor Beseda
brněnská, orchestr a sólisté, řídí Petr Kolař
Předprodej vstupenek: BKC Běhounská 17, DONUM Petrov 9
26.12. Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30
9.00
MŠE SVATÁ
Spirituály a vánoční písně hraje a zpívá Pavlováček, řídí Jan
Zaplatil
10.30 LATINSKÁ MŠE SVATÁ
Ordinarium a proprium ze svátku sv. Štěpána zpívá
Svatomichalská Gregoriánská schola, řídí Josef Gerbrich
16.00 VÁNOČNÍ KONCERT
Vánoční vinšování s Ondrášem
Vstupné dobrovolné
20.00 VÁNOČNÍ KONCERT AGENTURY AMNERIS
Předprodej vstupenek BKC Běhounská 17
31.12. Bohoslužby 7.30,9.00,10.30, 16.00
16.00 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ NA ZÁVĚR OBČANSKÉHO
ROKU
1.1.
Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30
10.30 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ
František Xaver Brixi : Missa pastoralis in D
Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská, orchestr a sólisté,
řídí Petr Kolař
17.00 NOVOROČNÍ KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY
Soprán Naďa Bláhová, trombón František Jeřábek, trubka
Vlastimil Bialas, varhany Petr Kolař
Předprodej vstupenek BKC Běhounská 17, DONUM Petrov 9
2.1.
15.00 PONTIFIKÁLNÍ MŠE SVATÁ
S POŽEHNÁNÍM TŘÍKRÁLOVÝM KOLEDNÍKŮM
7.1.
Bohoslužby 7.30, 9.00, 10.30
9.00
MŠE SVATÁ PRO RODINY S DĚTMI
Dětský sbor „Vraník“, varhany Petr Kolař, řídí Jarmila Richterová
Okénko
-5-
24. prosince 2006
Vánoční přání biskupa Vojtěcha
Narodil se,
aby se stal světlem prozařujícím všechny myslitelné temnoty.
Těm, kdo jej hledají celým srdcem, dává budoucnost plnou naděje.
K radosti nad jeho narozením i k odvaze hledat celým srdcem
žehná
Vojtěch Cikrle
biskup brněnský
Brno, Vánoce 2006
Vánoce v klášteře
Lidé ve světě rytmují svůj život dovolenou, fotbalovým šampionátem, nebo
záležitostmi v práci. Je však možné se zaměřit vědoměji k něčemu vyššímu,
k nějakému vztahu nebo cíli. Život se pak odehrává v závislosti na všem, co nás
pojí k rodině, k někomu blízkému. Cítíme i potřebu slavit různá výročí, často něčí
narozeniny: vyjadřujeme tím radost, že nějaký člověk přišel na svět, že je mezi
námi.
Podobná situace se stává obrazem vztahu Krista a Církve. Každý rok si Církev
s radostí připomíná narození se Spasitele, vtěleného Boha. Věříme totiž, že Bůh
nepřišel na svět jenom proto, aby člověka zachránil. Jsme si jisti tím, že přišel
předně proto, aby se mu stal někým velice blízkým, někým, jehož příchod je
zapotřebí si připomenout s tou největší radostí. Víra hlásaná liturgií v nás tímto
způsobem vytváří cit, který má ve slavení Vánoc tolik místa.
Bůh se stal člověkem, aby nám získal vykoupení a nabídl život s Ním. Je však
na nás, abychom Kristovo přátelství přijali. Bůh se nám stal blízkým
prostřednictvím svého lidství, tedy prostřednictvím něčeho citelného; je na nás, aby
naše odpověď na Boží přízeň byla rovněž něčím naprosto konkrétním. Tímto
způsobem jsou Vánoce, podobně jako Velikonoce, příležitostí přijmout nebo
prohloubit naše přátelství s Kristem, nepromarnit možnost odpovědět na Boží lásku.
K přátelství s Ním si Bůh povolává různým způsobem. Může si povolat
i ke vztahu, který vylučuje radost z jiné blízkosti, než je blízkost Krista.
Pro člověka, který se rozhodl zříci se manželství a sloužit Bohu, radost Vánoc
získává novou povahu.
Okénko
-6-
24. prosince 2006
Vánoce v trapistickém klášteře jsou prožívány s radostí těch, kteří se rozhodli
odpovědět na povolání zcela se zasvětit Kristu. Zajisté, mniši pracují, starají se
o klášter nebo se věnují studiím, ale modlitba, blízkost našemu Pánu, zaujímá
v jejich životě první místo, ke kterému směřuje vše, co činí. Každý den bratří je
poznamenán slavením mše svaté, modlitbou před svatostánkem. Celý jejich život je
výhradně zaměřen na Osobu našeho Pána, na každou radostnou, ale i bolestnou
událost kristova života. Vánoce jsou pro mnichy tímto způsobem vrcholnou
událostí, kterou si jako takovou každoročně připomínají a oslavují.
Liturgický rok začíná dobou adventní: během celého měsíce se mniši připravují
na oslavu Božího narození. Zimní období má za důsledek pozastavení některých
prací, na polích nebo v lese, všechen klášterní shon jako by se zpomalil. Každý den
mnicha je podřízen přesnému řádu - zimní rozvrh však umožňuje dát více času
modlitbě. Bohoslužby jsou v době adventní silně poznamenány přípravou
na příchod vtěleného Boha. Zpěvy, liturgie jsou z velké části pozměněny,
je vyjádřeno očekávání narození se Dítěte-Spasitele, očekávání události zároveň
okázalé a křehké.
Jedné noci zazní z chórových lavic „Adéste fidéles“ namísto „Roráte“ - to již
v kostele, ale i na mnoha jiných místech kláštera, jesličky nahradily adventní věnec.
Koledy ve vyzdobeném refektáři, vánoční stromek za okny křížové chodby, dým
prskavek s vůní jehličí a svařeného vína pak dodají vše, čím jsou Vánoce lidsky
přitažlivými. Doba adventní končí matutinem, kterého se jako jediného v roce může
zúčastnit kdokoliv; vše ale začne slavnou půlnoční mší svatou slouženou v hodinu,
Okénko
-7-
24. prosince 2006
kdy jeden z bratří pokradmu položí Jezulátko do připravených jesliček. V noci,
potom co si bratři popřejí šťastný Hod vánoční, se mniši modlí v kostele, děkují
na kolenou nebeské Matce před její sochou v křížové chodbě, nebo se ubírají
do kaplí, kde kněží slouží jitřní mši svatou. Začíná nový den, s ranními chválami,
se slavnou mší svatou Božího hodu, čas Vánoc, který každý tráví s Tím, kdo je mu
nejbližší, pro věřícího tedy s Bohem.
Bratři trapisté ze Sept-Fons přejí všem farníkům požehnané Vánoce!
JAK JSME PROŽÍVALI ROK 2006
Rok 2006 se pomalu a nezadržitelně blíží ke svému závěru. Jak jsme jej
prožívali? Co nás v něm potkalo? Byli jsme šťastní nebo nás potkaly nepříjemné
věci?
Ti mladší se nemohou dočkat, až budou dospělí, až si budou moci zařídit život
podle svých přání. Ti v tom středním věku si dělají starosti, aby jim to šlo, tak jak
mají naplánováno a ti, kteří už pamatují hodně dávné události, třeba se mrzoutsky
zabývají svými problémy, kdy je co přestane bolet, že už nevypadají jako kdysi, že
mládí je neodvolatelně pryč, že už nejsou k ničemu.
Okénko
-8-
24. prosince 2006
My se přece nemusíme zabývat takovými myšlenkami. Vždyť žijeme ve farním
společenství, i když jsme různých zájmů. Všichni se přece scházíme pod střechou
jednoho Božího domu a přejeme si při bohoslužbě navzájem: POKOJ VÁM!
Připomeňme si, co jsme tento rok prožívali:
Hned na prahu církevního roku 2006 – na 1. neděli adventní - 27. listopadu 2005
jsme se radovali, že jeden člen naší farnosti, Maria Bohuslav Buchta, rodák
z Jiříkovic – mnich trapistického kláštera Sept-Fons ve Francii – přijal skrze
vkládání rukou místního diecézního biskupa svátost kněžství. Liturgický průvod
zahajující tento posvátný okamžik čítal asi 60 bratří i kněží, kteří novokněze
provázeli ke svátostnému úkonu. Celá bohoslužba byla vedena ve francouzském
jazyce.
Naši farníci, kteří v plně obsazeném autobuse dorazili na místo svěcení, dostali
veškeré texty ke svěcení tištěné a přeložené do mateřského jazyka. Poznali prostředí
francouzského kláštera, někteří muži byli ubytováni v klášteře a ostatní
v nedalekém Paray le Monial. Během přípravy na svěcení stačili ještě naši farníci
mimo seznámení s klášterem Sept-Fons, navštívit i Nevers spojené s posledním
odpočinkem sv. Bernadetty Soubirous, vizionářky z Lurd, která zde zemřela. Paray
le Monial je spojeno se sv. Markétou Marií Alacoque, šiřitelkou úcty
k Nejsvětějšímu Srdci Páně.
Po obřadu svěcení následovalo novokněžské požehnání otce Maria Bohuslava
a slavnostní oběd o několika chodech. Po něm zavítal mezi nás i světící otec biskup,
který se s každým z nás osobně pozdravil. K neformální besedě pak, k naší velké
radosti, přišel také otec opat, převor a novicmistr i s naším novoknězem. Při této
besedě bylo dohodnuto, že otec Bohuslav v našem farním kostele v měsíci lednu
bude slavit svou primiční mši svatou.
Po návratu našich farníků z Francie se kvapem přiblížily vánoční svátky, které
proběhly již tradičním způsobem. Zakončeny byly vánoční besídkou dětí v neděli
8. ledna o svátku Křtu Páně.
Hned potom se přiblížil termín primiční mše svaté – neděle 22. ledna 2006.
Primice v netradičním termínu: v lednové a sněhové zimě. Do příprav se zapojila
celá farnost. Poněvadž se čítalo s větším počtem účastníků, kteří by se
pravděpodobně nevešli do kostela a také s mrazivým počasím, tak byly v zahradě
kostela postaveny tři velké plátěné stany, vytápěné plynovým agregátem. Mimo to
byl ještě k dispozici farní sál. Všechny tyto objekty byly spojeny televizním
okruhem, takže všichni mohli pohodlně sledovat průběh primiční mše svaté.
Primiční průvod vyšel do kostela z fary, kde se kněží převlékali. Po mši svaté
nabízeli farníci teplý čaj nebo svařené víno i s tradičními koláči. Primiční hostina
se konala na Orlovně v Jiříkovicích, kam byli pozváni všichni věřící. Mezi
Šlapanicemi a Jiříkovicemi jezdil autobus podle potřeby. Že se na hostině rozvinula
bohatá diskuze mezi farníky a známými kněžími snad nemusím připomínat.
Okénko
-9-
24. prosince 2006
Později jsme obdrželi poděkování otce Maria Bohuslava za krásně připravenou
slavnost, ke kterému se připojili i francouzští mniši. Vyjádřili se, že podobné
slavení primice je ve Francii něco nevídaného.
Sotva odezněly primiční slavnosti, už naše mládež pořádala 2. farní florbalový
miniples. Uskutečnil se v pátek 27. ledna na Orlovně v Jiříkovicích od 19:30 hodin.
Byl určen nejen pro florbalisty, ale pro všechny, kteří se chtěli setkat s přáteli,
popovídat si, zatančit, zkrátka pobavit se. K dobré náladě
vyhrávala hudba Radka Habáně.
V neděli 18. února zažila naše farnost další slavnost.
Mons. Jiří Mikulášek, generální vikář brněnské diecéze,
biřmoval 27 biřmovanců. V týdnu před svátostí biřmování
navštívil na faře naše biřmovance brněnský biskup
Vojtěch Cikrle. Při besedě jsme se dozvěděli mnoho
zajímavých věcí o panu biskupovi, sděloval biřmovanec
Vojtěch Klíma. Pohodový večer byl zakončen malým
občerstvením.
Postní dobu otevřela Popeleční středa. Středem postní doby byla postní duchovní
obnova ve dnech 10. – 11. února, kterou vedl P. Zdenek Wasserbauer, spirituál
kněžského semináře v Praze. O Slavnosti Zvěstování Páně 25. března asi 60
manželských párů obnovilo své manželské sliby při večerní adoraci.
Potom už církevní rok vrcholil velikonočními svátky. Měsíc květen byl
ve znamení putování. Nejprve 7. května naše farnost prožívala 1. svaté přijímání
dětí, 14. května mnozí z nás putovali na pouť do Podolí. 27. května jsme tradičně
putovali na pouť do Křtin a hned druhý den se uskutečnila pouť u Panny Marie
Lurdské v Bedřichovicích.
Na svatodušní neděli 4. června zažila naše farnost 2. den farnosti. Byl pečlivě
připravován. Náplní 2. farního dne byla anketa otce faráře s následujícími otázkami:
Čím je pro mě farnost? Co je pro farnost nejdůležitější? Čím mohu být pro farnost
prospěšný právě já? Co se mi ve farnosti líbí? Co by se mělo ve farnosti změnit?
Jak později sdělil otec Miloš v Okénku, očekával, že díky anketě poznáme, čeho se
máme ve farnosti držet, co zase z toho, co se dělá, opustit a na co se dál zaměřit.
V tomto smyslu anketa svůj účel splnila. Anketní otázky byly zpřístupněny
veřejnosti na jednotlivých panelech při 2. farním dnu na nádvoří. Na panelech se
také představila jednotlivá společenství i služby, která působí ve farnosti. Během
farního dne vyhrávala cimbálová muzika, konaly se dětské soutěže na náměstí
a v areálu kostela, dospělí měli svou soutěž o bibli a na závěr příjemného odpoledne
byla uvedena soutěž tří rodin: „HODINA PRAVDY“. Samozřejmě, že pečlivé
hospodyňky se pochlubily vynikajícími koláči a drobným cukrovím. Pro ty, kteří
nemají rádi sladké, se zase v udírně grilovaly párky, čepovalo pivo i víno
a minerálky. Tu neděli ráno pěkně pršelo a bylo i chladno. Vypadalo to, že z toho
farního dne asi nic nebude. Ale v poledne se vyčasilo, mraky se kamsi ztratily,
Okénko
- 10 -
24. prosince 2006
oteplilo se, objevila se modrá obloha a sluníčko začalo pěkně přihřívat. Zkrátka
bylo to O.K.. Mezi farníky se objevila šeptanda, že náš šéf pan farář má asi velmi
dobré styky s tím nejvyšším Šéfem tam nahoře.
Hned začátkem měsíce srpna jsme se rozloučili ve slavkovském chrámu s naším
bývalým kaplanem P. Vladimírem Novotným, který u nás působil v letech 1962 –
1971. Otec kanovník Václav Slouk z Brna, který vedl pohřební obřad, se s ním
rozloučil těmito slovy: „Když se loučíme s knězem, který svůj život zasvětil Bohu,
máme se spíše radovat, že došel cíle svého života.“
Jako v minulých letech, i o letošních prázdninách se naše mládež účastnila letního
prázdninového tábora v Náměšti n/Oslavou.
A už jsme u patrocinia našeho kostela, Slavnost; Nanebevzetí Panny Marie „Šlapanických slavností“. Jako předehra proběhla zpověď a návštěva nemocných.
Zamýšlená slavnostní mše svatá v městském parku pro nepřízeň počasí musela být
slavena v kostele. Odpoledne se už počasí zase umoudřilo a naplánované atrakce se
uskutečnily v městském parku.
V sobotu 2. září se někteří naši farníci zúčastnili pouti rodin ve Žďáru nad
Sázavou. Hned nato se konala v neděli 3. září farní pouť v Tuřanech. Měli jsme
z toho trochu obavy, neboť když jsme se scházeli v tuřanském kostele, nad námi
hřměly tryskové motory vojenských stíhaček, které neustále nalétávaly nad tuřanské
letiště a kroužily nad ním své sestavy, zanechávající za sebou barevné kouřové
clony. Měli jsme strach, že nebude při mši svaté slyšet ani slovo. Na štěstí však
při začátku mše svaté motory stíhaček ustaly. Byla přestávka. Než přestávka
skončila, skončila také mše. Nastupující vrtulníky už nenadělaly tolik hluku. Že by
zase zasáhl ten nejvyšší Šéf?
V neděli 17. září jsme prožívali hody v Praci (Povýšení sv. Kříže.). V sobotu
23. září jsme skládali své prosby, těžkosti i díky u Panny Marie Vranovské. Tak
krásné a teplé počasí jsem na Vranově při pouti ještě nezažil. Později, 1. října, jsme
zase děkovali za úrodu na Tvaroženském kopečku. Závěr církevního roku utvářely
pobožnosti za zemřelé na našich hřbitovech, 21. listopadu adorační den v Praci
a 24. listopadu ve Šlapanicích. Církevní dění roku 2006 byla završeno Slavností
Ježíše Krista Krále.
Adventní dobu roku 2006 zahájil tradičně obřad svěcení adventních věnců
a Slavnost Panny Marie Počaté bez poskvrny prvotního hříchu, návštěva
nemocných před vánočními svátky a také zpovědní dny těsně před vánocemi.
Ukončení občanského roku 2006 bude zakončeno 31. prosince v kostele slavným
díkůčiněním.
Všichni se scházíme pod střechou našeho Božího domu. Všichni jsme účastni
dění při bohoslužbách. Prožíváme je také společně? Vždyť ze zkušenosti víme,
že mnohdy naše osobní problémy a těžkosti převyšují naši pozornost při jejich
účasti v kostele. Ale víme také, že Bůh je vždy s námi, stále nás zahrnuje svými
dary, aniž si to třeba uvědomujeme. On o nás ví. Vždyť život je dar. Schopnosti,
Okénko
- 11 -
24. prosince 2006
které máme, společenství, ve kterém žijeme - to všechno jsou dary, které
považujeme často za samozřejmé.
V chorvatském městě Omiši žil v 15. století bohatý kupec. Při nájezdu pirátů
přišel o všechny své lodě a ocitl se na mizině. Nevzdal se a začal znovu. Situace se
několikrát opakovala. Když umíral jako opět bohatý kupec, svolal svou rodinu
a poručil, aby nad vchod jeho domu dali vytesat tento nápis ve vzletné latině, jak to
bylo v té době zvykem:
Gratias ago, tibi Domine,
quia fuit in hoc mundo.
Volně přeloženo: Děkuji ti, Pane, že jsem byl na tomto světě!
Až tedy na Silvestra při děkování budeme uzavírat ve svých myšlenkách všechny
události, které jsme prožili, a které nás tento rok potkaly, až budeme zpívat hymnus
„Bože, chválíme Tebe“ – zpívejme vděčně a nadšeně s myšlenkou:
DĚKUJEME TI, PANE, ŽE JSME MOHLI BÝT A JSME NA TOMTO SVĚTĚ !
Jiří Kotulan
Svatá Lucie
Dne 13. prosince si církev připomíná památku této italské mučednice, která se
narodila kolem roku 286 v Syrakusách na Sicílii a zde také v roce 304 podstoupila
mučednickou smrt.
Je uctívána jako patronka slepců, nemocných dětí, kajících se hříšných žen,
sedláků, sklářů, sedlářů, švadlen, přadlen, krejčích, tkalců, nožířů, kočích, písařů,
notářů, poduškářů, pedelů, vrátných, spisovatelů, advokátů, služek, podomních
obchodníků. Vzývá se jako pomocnice při domácích pracích, k ní se obracejí
prosby za spořádanou domácnost, proti očním nemocem, proti bolestem v krku,
proti infekcím, proti krvácení, proti úplavici.
Lucie znamená „plná světla" a v ikonografii bývá zobrazována jako panna
v dlouhém oděvu: střídavě mívá u sebe: dvojitý kříž, knihu, palmu, svítilnu, svíčku,
pochodeň, meč (často vězící v krku) nebo dýku, někdy nese i dvě oči na míse.
Kdo by neznal italskou lidovou píseň „Santa Lucia"? V Itálii zná každé dítě text
i melodii této písně a svatá Lucie je velmi uctívanou světicí země, která se
připomíná mnohými zvyky, jako světelným průvodem a lidovými slavnostmi.
Ale i na severu Evropy je Luciin den, 13. prosinec, obzvláště slaven. Ve Švédsku
vystupuje „nevěsta Lucie", oblečena do dlouhého bílého oděvu, na hlavě věnec
s hořícími svícemi. Tato lidová tradice je doložena už od roku 1780 a má
Okénko
- 12 -
24. prosince 2006
symbolizovat konec tmavých dnů. Také v Maďarsku, Srbsku a Chorvatsku jsou
s Luciiným dnem spojeny četné lidové zvyky a tradice.
Luciina existence je historicky nepochybně doložena, především potom, co se
našla Luciina katakomba a hrob mučednice v Syrakusách. Životopis sám je naproti
tomu překryt četnými legendami, které však obsahují toto jádro: Lucie spatřila
světlo světa zmíněného roku 286 v Syrakusách. Už jako dítě složila slib věčné
čistoty, avšak nikomu o tomto rozhodnutí nevyprávěla. Když Lucie vyrostla
v mladou dívku, chtěla ji její matka Eutychie vdát za váženého pohanského
mladíka. Lucii se podařilo oddálit zásnuby a neustále prosila Boha, aby ji zachránil
od manželství. A Bůh vyslyšel modlitbu mladé křesťanky. Když Luciina matka
těžce onemocněla, přemluvila ji dcera k pouti ke hrobu Agáty v Katánii. Skutečně,
Eutychie nabyla zase zdraví. Považovala své uzdravení za takový zázrak, že splnila
Lucii její jediné přání, které měla: dovolila jí, aby nadále vedla zdrženlivý
a panenský život. S tímto rozhodnutím však ženich naprosto nesouhlasil. Uražen
a zraněn ve své pýše udal mladý muž Lucii u místodržícího císaře Diokleciána,
obávaného pronásledovatele křesťanů. Dívka byla pak zatčena a podrobena
ve vězení těžkým mukám. Když zůstala Lucie neoblomná a žádný hlas nářku
nepřešel přes její rty, vymyslel si místodržící zvlášť těžký trest: dívka měla být dána
do nevěstince. Spoutaná křesťanka měla být vezena městem k posměchu
obyvatelstva na vozíku taženém voly. Avšak tu se stal další zázrak: ani tažným
zvířatům, ani - jak praví legenda - „několika tisícům vojáků" se nepodařilo pohnout
vozíkem kupředu. Nato dal rozzuřený místodržící dívku polévat vařícím olejem.
Avšak Lucie zůstala nezraněná. Tu dal mučitel křesťanů svým vojákům rozkaz
usmrtit křesťanku mečem, stalo se to pravděpodobně roku 304. Už v byzantské
době postavili nad hrobem mučednice kostel, který je ještě dnes zachován
ve vícekrát změněném stylu. Krásný chrám sv. Lucie se nachází v jejím rodném
městě.
Ostatky sv. Lucie putovaly ze Syrakus na mnohá místa a kam všude se dostaly
není dodnes zcela jasno. Jeden pramen říká, že ostatky jsou v kostele svatých
Jeremiáše a Lucie v Benátkách, jiný míní, že jsou uchovávány v klášteře
sv. Vincence v Metz ve Francii.
Svatá Lucie je vzorem panenské čistoty, víry a úpěnlivé modlitby. Víra chrání její
čistotu a modlitba vrací zdraví její matce, která díky ní začíná chápat svou dceru.
V tomto směru je tato světice vzorem pro nás všechny a může se stát i průvodkyní
na naší cestě adventem, kdy v modlitbě, víře a mravní čistotě se připravujeme
na příchod Spasitele. V Matoušově evangeliu Pán zdůrazňuje, že jsou blahoslaveni
ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha (Mt 5,8): mělo by být naší snahou,
abychom takto viděli Boha, který se pro nás stal člověkem.
P. Pavel Kopeček
Okénko
- 13 -
24. prosince 2006
III. DIECÉZNÍ POUŤ RODIN VE ŽĎÁRU NAD SÁZAVOU
(z pohledu těch, kteří se podíleli na její přípravě)
V sobotu 2.9.2006 o půl sedmé ráno na brněnském hlavním nádraží usedám
do rychlíku Vysočina, jehož prostřednictvím se za hodinu ocitám ve Žďáru.
Schovávám růženec, beru batoh a již úplně probraná, po nezvykle brzkém
probuzení, vyrážím na nedaleké autobusové nádraží, kde jsem se vzápětí dočítám,
že tak časně mě žádný autobus ke klášternímu kostelu na druhém konci města, kde
se má zmíněná pouť konat, nedopraví. Protože mottem letošní pouti je podobenství
o hřivnách, jedné z těch svých neplánovaně hned využívám. Rychlou chůzí se
po třiceti minutách dostávám na místo i po svých. Je to dobré, i moji přátelé
z Diecézního centra života mládeže z Osové Bítýšky, kterým jsem slíbila
spolupráci, teprve přijíždějí. Na nádvoří již přešlapují další dobrovolníci, kteří se
chtějí na svých výtvarných a sportovních stanovištích věnovat dětem, někteří z nich
oblečeni do středověkých kostýmů. A už se otevírá brána do klášterní zahrady. Je
třeba postavit „party stany“ – ochranu před sluníčkem, protože Panna Maria, jíž je
klášterní kostel zasvěcen, nám vyprosila krásné počasí. Ouvej, to je ale tvrdý
oříšek! Tyčky do sebe nezapadají, konstrukce je pro stanové plátno příliš malá,
chybějí plastové součásti,… Sotva však přiloží ruku k dílu Papež, křestním jménem
Jan, animátor z Křepic, dva stany stojí, ani nevíme jak. Mezitím už na venkovním
pódiu proběhlo zahájení a přivítání rodin, které se dostavily opravdu v hojném
počtu. Tak, jako by se ale auto nerozjelo bez benzínu, tak i my potřebujeme
pro jejich nápor vzpruhu. Před desátou hodinou tedy P. Roman Kubín a P. Renda
Strouhal, mladí duchovní z DCŽM, běží (stejně jako mnoho dalších kněží s naším
brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem v čele) obléknout albu a i my ostatní se
přesouváme k pódiu, na kterém se má pod širým nebem konat mše svatá. Bereme si
k srdci slova jednoho z pořadatelů: “Tak, teď se podržte, hlavní bránou sem právě
vjíždí pan prezident Klaus!“ A po několika vteřinách napětí: „Ne, samozřejmě
že kecám, ale za chvíli k nám přijde někdo mnohem vzácnější – Pán Ježíš, tak se
na to připravme!“
Již o sobě dává vědět schola, vzduchem se šíří vůně kadidla, otec biskup nás
při svém krásném, srozumitelném (ale pro děti trošku dlouhém) kázání povzbuzuje,
abychom se nebáli využít svých hřiven; v obětním průvodu pak pozvedá flétnu,
malířskou paletu či švihadlo za naše hřivny, lékárničku a berle s prosbou
za nemocné či kolébku za děti.
Poté, co nasytíme duši, se i tělo hlásí o svůj příděl, zvláště když kousek od pódia
voní párky. Jen trpělivost, na každého se dostane. V tom nám jde otec biskup
příkladem – asi bychom přimhouřili oko a nechali se předběhnout, avšak on stojí
s ostatními spořádaně ve frontě, přičemž hovoří se svými „ovečkami“.
A teď honem zpátky do zahrady! Nad naším stanem již visí cedule s nápisem
„Výroba skleněných vitráží“. Sklíčka, měděné pásky i cínové drátky jsou
Okénko
- 14 -
24. prosince 2006
připraveny, pájky nažhaveny. Usedám vedle zkušené animátorky Lucky a vzápětí
jsme v obležení dětmi i mládeží, kteří stojí o skleněný přívěšek, ať už pro sebe,
nebo jako dárek. Pro každého je třeba úsměv, rada, odpověď na otázku,… Každému
zvlášť – obroušené hrany sklíčka otřít lihem, oblepit měděnou páskou a pak vystát
frontu na pájku pro pocínování a připevnění očka. I ostatní dobrovolníci se na svých
stanovištích potí, avšak děti odcházejí spokojené, což je našim cílem. Svou
několikaminutovou přítomností a několika větami nám dodává energii i sám otec
biskup: „Já to teď pořádně odkoukám a po večerech to budu praktikovat
na biskupství!“
Kolem půl čtvrté přichází otec Roman s upozorněním, abychom se svou činností
pomalu ustávali, vždyť ve čtyři hodiny bude pouť oficiálně ukončena. S omluvou
tedy musíme odmítat další zájemce.
Odchází rozesmátá mládež, děti vypravují rodičům své zážitky, ubývá aut
na parkovišti a my opět balíme stany a další rekvizity, které chceme pro děti za rok
opět přivézt. Ještě několik stisků ruky, křížků na čelo a přátelských objetí.
Odjíždíme s hřejivým pocitem, že jsme směli být užiteční. „Hospodine, tvá věrnost
trvá navěky. Dílo svých rukou neopouštěj!“
Michaela Klímová
Třetí Diecézní pouť rodin
Dne 2. září 2006 se naše společenství zúčastnilo "Třetí Diecézní pouti rodin"
ve Ždáře. Počasí bylo nádherné. Program byl zahájen v 10.00 hod. mší svatou, která
se konala na hlavním pódiu. Celebroval ji otec biskup Vojtěch Cikrle. Po skončení
mše byl připraven bohatý program pro děti v areálu farní zahrady. Jako např. střelba
z luku, skákání v pytli, hádání různých předmětů a pod. Rodiče si zatím v areálu
zahrady mohli vypít kafíčko a popovídat si se svými známými. V 13.30 se hrála
na hlavním pódiu pro děti pohádka o Budulínkovi. Rodiče si v této době mohli
vyslechnout přednášku od P. Vojtěcha Kodeta - Otcovství. Přednáška nás silně
oslovila a doufáme, že tyto názory uplatníme ve své rodině, při výchově našich dětí.
Od 14,30 do 15,30 hrála na pódiu folková skupina Žamboši. Občerstvení
pro všechny poutníky bylo dobře zajištěno, každý si mohl dát párek za libovolný
příspěvek. Naše děti nejvíce ocenily prodej vařené zmrzliny a cukrové vaty, kterou
rodiče museli dojíst. Po dobu programu si poutníci mohli zakoupit knihy věnované
nejdůležitější problematice v rodině a další upomínkové předměty s křesťanskou
tématikou. V 15.45 - 16.00 hod proběhla závěrečná modlitba s požehnáním. Tato
Diecézní pouť byla věnována objevení našich hřiven, které nám dal Pán, a umění
použít je ve svém životě. Na závěr této pouti obdržel Vojtěch Cikrle pamětní
certifikát s podpisy všech účastníků Diecézní pouti rodin 2006.
Okénko
- 15 -
24. prosince 2006
Třetí diecézní pouť rodin nás velmi oslovila. Načerpali jsme zde mnoho energie,
hodně dobré nálady a získali nové přátele. Těšíme se na další setkání rodin
v roce 2007.
Brzy NA SHLEDANOU!
Trundovi
Rok diecéze 2007
230. výročí založení brněnské diecéze
(1777-2007)
Modlitba za diecézi
Všemohoucí Bože,
děkujeme ti za všechny dary a milosti,
kterými jsi zahrnul nás
i předcházející generace naší diecéze.
Prosíme tě, pomáhej nám,
ať v rozdílnosti našich služeb
zůstaneme věrni svému poslání
stávat se uprostřed dnešní společnosti
znamením a darem tvé lásky.
Dej, ať jsme pevně spojeni s Kristem
a navzájem mezi sebou,
aby tě skrze nás ostatní poznávali jako Otce a záruku naplnění smyslu života.
Na přímluvu Panny Marie, Matky církve,
patronů svatého Petra a Pavla,
i všech dalších světic a světců
spojených s brněnskou diecézí i s celou církví
o to prosíme skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Pozn. Od ledna 2007 bude modlitba za diecézi k dostání na Službách
biskupství vytištěná na památkových lístcích.
Nauč nás počítat naše dny,
ať dojdeme k moudrosti srdce.
(Žalm 89,12)
Okénko
- 16 -
24. prosince 2006
Logo Roku diecéze 2007
Stejně jako v Roce rodiny 2004 a Roce farnosti 2005 je pro začínající Rok
diecéze 2007 k dispozici logo autora Andreje Bielaka z Brna. Na internetových
stránkách Biskupství brněnského (www.biskupstvi.cz) je v sekci Dokumenty
k dispozici ke stažení v barevné i černobílé variantě. Lze je využít na tématické
materiály podle libovolné potřeby.
Legenda k logu:
Znak Biskupství brněnského je zasazen do levého horního rohu schematické
mapy brněnské diecéze. Její modrá barva připomíná mariánskou tradici, která je
s naší diecézí hluboce spjata. Dvě věže symbolizují srdce diecéze – katedrálu zasvěcenou patronům sv. Petru a Pavlovi.
Letopočet ve spodní části upozorňuje na 230. výročí založení diecéze, které
budeme v roce 2007 oslavovat a připomínat nejrůznějšími liturgickými
i vzdělávacími aktivitami.
Znak Biskupství brněnského:
Od založení biskupství v Brně byl jako jeho znak užíván čtvrcený štít, který
odkazoval na zakladatelku biskupství, císařovnu Marii Terezii, a na olomouckou
diecézi, ze které byla brněnská diecéze vyčleněna. Přestávka v užívání původního
znaku a zjevná vazba na habsburskou monarchii vedly biskupa Karla Skoupého
k tomu, že v roce 1946 určil jako znak brněnského biskupství černý štít se zlatými
vztyčenými zkříženými klíči, podloženými vztyčeným stříbrným mečem
s červeným jílcem a záštitou. Takto zvolený znak vychází z patrocinia katedrály
i diecéze.
Okénko
- 17 -
24. prosince 2006
Televize Noe otevírá brněnské studio
Samostatný televizní program pod názvem TV Noe se šíří denně
od 8 do 12 a od 18 do 24 hodin již půl roku. „Televize dobrých zpráv“, jak je svými
tvůrci charakterizována, uvádí při této příležitosti do provozu regionální studio
NOE BRNO.
Místnosti nového brněnského studia TV Noe na Barvičově ulici, pronajaté
a rekonstruované Biskupstvím brněnským, požehnal v pátek 10. listopadu 2006
sídelní brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Studio Tv Noe zahájí nejprve dabingem
převzatých cizojazyčných filmů, později je plánováno natáčení samostatných
pořadů; zařízení je zároveň připraveno tak, aby bylo možné ze studia vysílat přímo
– živě.
V dalších krocích plánuje držitel licence k televiznímu vysílání - Telepace s.r.o.dokončit budování obdobného studia v Praze. Jak v Brně, tak v Praze využije
Telepace výhodně sdílení kancelářských prostor, pracovníků a zkušeností s Radiem
Proglas. Chystá se též spuštění provozu teletextu; ten je v době, kdy je téměř každý
televizor vybaven k jeho příjmu, jedním z nejpohotovějších médií.
Televize Noe se sídlem a hlavními studii v Ostravě zahájila vysílání cestou
satelitního digitálního vysílání známého pod zkratkou DVB-S 10. května 2006 poté,
co od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání neobdržela licenci k digitálnímu
vysílání zemskému (zkratka DVB-T). Signál TV Noe je ovšem šířen kromě
základního způsobu DVB-S přes satelit Astra 3A také prostřednictvím mnoha
televizních kabelových sítí v České republice i na Slovensku, dále pomocí internetu
a pro Prahu a Střední Čechy také experimentálně v multiplexu B systému DVB-T.
Jejich seznam a další informace najdou zájemci na adrese www.tvnoe.cz.
Pokračuje také úsilí o vstup k některému z operátorů poskytujících vysílání
„televize po drátech“ – IPTV. Vysílání TV Noe je dostupné některým
z vyjmenovaných způsobů prakticky všem obyvatelům naší země, Slovenska
i mnoha evropských zemí.
Nekomerční TV Noe staví na křesťanských hodnotách, financována je
z dobrovolných příspěvků diváků, ze sponzoringu a z grantů. Nízkorozpočtový
provoz televize těží mimo jiné z propracované spolupráce s tuzemskými jednotlivci,
a zejména ze stále se rozvíjející výhodné výměny pořadů mezi obdobnými subjekty
v Evropě i ve světě.
Kontakt:
Ing. Petr Kudela, kudela@telepace,cz, mobil 606 664 610,
P. Leoš Ryška, [email protected], www.tvnoe.cz, [email protected]
nebo P. Martin Holík, [email protected], tel. 543 217 241
Okénko
- 18 -
24. prosince 2006
15.výročí od založení SFŘ v Podolí
Dne 23.11.2006 oslavilo naše Společenství františkánského řádu (SFŘ) v Podolí
15. výročí od svého založení roce 1991. Do SFŘ nás tehdy uvedl dnešní provinciál
františkánského řádu P.Jan Maria Vianey, který sloužil s P. Janem Králíkem mši
svatou. Po zazpívání hymnu k Duchu svatému složilo za přítomnosti našeho
představeného Petra Hudáně do rukou P.Vianeye třináct nových členů tento slib:
K slávě všemohoucího Boha, ke cti Panny Marie, svatého otce našeho Františka,
ke prospěchu našich bratří a sester slibuji, že se budu celý život řídit evangeliem
a zachovávat řeholi i pravidla života III. řádu svatého Františka, které jsou
potvrzeny církví. Nechť mi v tom pomáhají Ježíš a tato svatá evangelia, na nichž
držím ruku.
Letošní slavnou mši svatou sloužili, za přítomnosti většiny původních členů,
P. Daniel Hřebec OFM a P. Pavel Kopeček, kteří oslovili přítomné duchovním
slovem, poděkovali jim za jejich dosavadní činnost a dali požehnání na další
plodnou cestu. Po mši sv. bylo pro všechny na faře krátké agape.
Vilém Sitte
Podolské duchovní koncerty
Druhé pololetí letošního roku jsme zahájili duchovní koncerty setkáním okolních
schol. Přihlásilo se sedm schol a na poslední chvíli se tři zájemci omluvili. Jednalo
se o první setkání a splnilo, co jsme očekávali. Bylo zajímavé poslechnout si
jednotlivé styly podání. Každá schola má jiné aranžmá a interpretace stejné písně
by jistě vyzněla od každé scholy jinak a zajímavě. Potvrdili to Pozořice i Šlapanice.
Střelice předvedly vlastní tvorbu ve stylu country. Někteří účastníci nám tlumočili
svůj vztah ke křesťanské písni a společenství. Bylo to zajímavé a mělo by to být
inspirující pro ty, kteří se dosud neodvážili také to zkusit.
Začátkem října se konal velice zajímavý koncert komorního orchestru Musici
Boemi vedený koncertním mistrem brněnské filharmonie Pavlem Walingerem.
V tomto Mozartovském roce, kdy slavíme 250. výročí jeho narození, zaměřujeme
programy koncertů na jeho díla. Byla provedena tentokrát kompletní známá Malá
noční hudba a Divertimento F dur. Následovala Sinfonie in A od našeho starého
barokního mistra Zacha a závěrem zazněla Suita pro smyčce od Leoše Janáčka.
Tato skladba byla překvapivě velmi vřele přijata posluchači. Jistě také proto, že je
psána a ovlivněna ještě dvořákovských stylem. Ale i ostatní pozdější díla Janáčka
jsou překrásná a strhující. Dalším koncertem se představil smíšený sbor Kantiléna
složený z bývalých členů dětské Kantilény, kteří si našli čas ke svému dřívějšímu
koníčku. Přestože se setkávají a zkouší teprve od letošního února, bylo provedení
děl velmi zajímavé a slibné. Zárukou je vedení sboru vynikajícím prof. Ivanem
Okénko
- 19 -
24. prosince 2006
Sedláčkem. Jejich vystoupení mělo velký úspěch a posluchači zcela zaplnili
podolský kostel. Také vystoupení harfenistky bylo vřele přijato.
Na svátek Krista Krále byla provedena Mozartova Korunovační mše C dur
a Chrámové sonáty v podání předních brněnských umělců, komorního orchestru
brněnské katedrály za řízení Petra Kolaře. Tímto koncertem jsme důstojně oslavili
tento významný svátek na závěr církevního roku a také výročí Mozarta.
Korunovační mše s Requiem patří mezi nejznámější Mozartova církevní díla.
Zajímavé byly Chrámové sonáty. Závěrem zazněla improvizace na hymnus Kristus
vítězí v podání Davida Postráneckého a společným zpěvem jsme důstojně zakončili
tuto slavnost a koncert.
V letošní vánoční době vystoupí tradičně dětská Kantiléna s vánočním
programem. Kantiléna je velmi oblíbená a její koncert se těší vždy a kdekoliv
velkému zájmu a je zárukou vynikající úrovně. Jistě se máme na co těšit. Na to není
třeba komentáře.
Atmosféru vánoční doby ještě zpestří vystoupení Cimbál Clasic a varhaník
Martin Jakubíček. Při tomto koncertě si můžeme poslechnout vánoční varhanní
improvizace a společně si také zazpívat koledy u cimbálu i varhan. Těšíme se,
že přijdete mezi nás!
V příštím roce se zaměřujeme na jednotlivá období církevního roku v podání
umělců a souborů, kteří u nás dosud neúčinkovali. Potěšilo by nás, kdybyste
věnovali svoji přízeň a pozornost těmto duchovním koncertům a seznámili
se s dalšími díly světové hudební literatury.
Miloš Lorenc
Okénko
- 20 -
24. prosince 2006
Rozhovor se Zdeňkem Hlávkou
Náš farník Zdeněk Hlávka se letos v září zúčastnil mistrovství ČR ve znalostech
Bible. Jeho družstvo zvítězilo a Zdeněk byl také nejúspěšnějším jednotlivcem.
Požádali jsme ho proto o rozhovor.
1.
Zdeňku, na úvod přijmi gratulaci k těmto úspěchům a dovol nám položit
první otázku: Co tě přivedlo na mistrovství republiky ve znalostech Bible?
Děkuji za gratulaci, ale úspěchy nejsou rozhodujícím měřítkem biblické soutěže.
V jubilejním roce 2000 bylo jednou z akcí Radia Proglas přečíst celou bibli během
jediného roku. Denně jsem si zapisoval doporučené souřadnice a snažil se i daný
úsek přečíst. V jednom pořadu jsem se doslechl o soutěži ve znalostech Bible. Bylo
to v červnu 2000 v Kutné Hoře. Soutěž je ekumenická, pořádá ji Česká biblická
společnost. Od roku 2001 probíhá v Praze. Hlavní organizátoři soutěže zdůrazňují,
že cílem není prověřovat znalosti, ale především obrátit pozornost ke Knize knih.
2.
Kolik družstev se zúčastnilo a jaké bylo složení toho vašeho?
Letošní soutěže se zúčastnilo dvanáct čtyřčlenných družstev. Účastníci byli
z jedenácti církví a tak téměř žádné družstvo nebylo z příslušníků jedné církve.
Některá družstva přijíždějí kompletní, jiná jsou tvořena až na místě. Katolická
církev má malé zastoupení, letos jsme byli jen dva.
3.
Byli jste z různých měst a církví. Jak jste toto družstvo sestavovali?
Naše družstvo se tvořilo postupně. Na první soutěž jsem přijel jako poslední a tak
se naše družstvo nepodařilo sestavit úplné. Letos jsme byli dva katolíci, jeden
z církve adventistů a jeden z církve bratrské. Oba tito soutěžící jsou z Brna, tak
jsme cestovali společně. Slečna Romana je katolička a bydlí v Prachaticích. Složení
družstva se mění.
4.
Přibliž nám prosím způsob soutěžení. Jaké byly otázky a co rozhodovalo –
rychlost, správnost nebo něco jiného?
Soutěž má dvě části. Dopoledne je písemná část. Obsahuje 100 otázek formou
testu. Nabízí se pět možných odpovědí. Doba k vypracování je 60 minut. Soutěžící
jsou rozsazeni, aby nemohli spolupracovat. Během polední přestávky jsou odpovědi
vyhodnoceny. Je vyhlášeno pořadí jednotlivců a stanoven součet bodů jednotlivých
družstev.
Okénko
- 21 -
24. prosince 2006
Tři nejlepší družstva se pak utkají ve finále. Zde začíná ta nejdramatičtější část
soutěže. Jsou čteny dva verše z Bible a úkolem družstva, které teď už musí
spolupracovat, je co nejrychleji určit, o kterou biblickou knihu se jedná. Ale to
samotné nestačí. Je třeba co nejrychleji nalézt v Bibli příslušnou kapitolu i verš
a správnost potvrdit přečtením dvou následujících veršů.
Zde rozhodují nejen znalosti, ale i rychlost vyhledání v Bibli.
5.
Na stránkách www.christnet.cz jsem se dočetl, že jsi jako jednotlivec
získal 96 bodů ze 100 možných. To je jistě pěkný výsledek. Jak ses na tuto
soutěž připravoval?
Na soutěž se připravuji tak, že ve volném času čtu Bibli. Jako katolík mám výhodu,
že jednotlivá důležitá čtení jsou pravidelně opakována, oživují se v paměti. Určitou
nevýhodou je to, že ekumenický překlad, požadovaný pro soutěž, se liší
od liturgického. Ale podobnou nevýhodu mají ti, kteří dříve četli Bibli
Kralickou.Výsledek písemného testu není ukazatel skutečných znalostí.
6.
Bibli by měl číst každý a každý by si z ní měl něco odnést pro svůj život.
Co bys radil těm, kteří neví, jak začít a jak studovat?
Pokud má člověk čas, tak číst Bibli je jednoduché. Chce to jen vytrvalost
a motivaci. Tu mám v tom, že neustále objevuji, jak málo pozorně Bibli čtu. Je
mnoho veršů, u kterých se mi zdá, že je snad slyším poprvé. Mnohem důležitější
a obtížnější je ale odnést si něco pro život. To se daří více tomu, kdo zná sice méně,
ale dokáže to lépe přijmout. Je těžké radit, jak Bibli číst. Důležité je začít a pak
třeba zkusit i nějaké testy. I Okénko mělo dříve biblickou soutěž a zájem nebyl
malý.
7.
Máš v Bibli nějak zvlášť oblíbenou knihu, verš nebo myšlenku?
Žalm 23: „Hospodin je můj pastýř.“
Okénko
8.
- 22 -
24. prosince 2006
A poslední otázka. Chystáš se na další ročník?
Pokud to bude možné, rád bych na soutěž zase jel. Ředitel soutěže zdůrazňuje,
že smysl není ve zkoušení znalostí, ale že chce upozornit na Bibli, na její význam
a poselství.
Pro čtenáře Okénka na závěr jedna z ústních otázek. Najděte pokračování veršů:
„Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Budeš milovat Hospodina,
svého Boha, celým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.“
(Nápověda: verše se četly o 31. neděli v mezidobí).
Rozhovor připravil Rudolf Staněk
Bližší informace najdete také na internetu na stránce www.christnet.cz
Pouť ve 25. roce událostí v Medžugorje
Poutní zájezd do Medžugorje pro nás začal 31. srpna. V Líšni nastupujeme
do autobusu, kde se o příjemnou náladu starají dva řidiči, informovanost poutníků
zajišťuje paní průvodkyně Hladká. Cestou přes Mikulov, Vídeň až do Slovinska
na Maribor se farníci z Brna, Šlapanic, Újezda, Žatčan, Telnice a dalších míst
dozvídají o kulturních a společenských událostech.
Prvním duchovním občerstvením je zastávka na chorvatských hranicích. Je jím
poutní místo Maria Bystrica, kde u černé Madony s úctou prohlížíme desítky
děkovných tabulek. Svou naději na vyslyšení proseb skládáme do rukou Mariiných
písněmi a modlitbami i my, přispěním p. Jiřího Kopeckého (bratr P. Pavla
Kopeckého). Pokračujeme noční jízdou po dálnici na Split, kde s končícími
prázdninami řídnou fronty vozidel. S přicházejícím ránem se u jezera Peruča
modlíme a vzpomínáme svatého Jiljí, opata, pod jehož duchovní ochranou jsem
23 let sloužil v Jaroslavicích.
Následující cesta nám odkrývá vápencovou Dinarskou horskou soustavu. Je
patrné, že klesání mořské hladiny zde odhalilo četné ostrůvky. Přijíždíme
k Makarské riviéře. Městečko Brela skýtá tropickou vegetaci, naopak holé skály,
jakožto pozůstatek vykácených lesů, připomínají nevzhledný lidský zásah
do přírody- těžbu dřeva pro nutnou stavbu lodí. Ty potom mohou spojovat mimo
jiné Split s ostrovy Brač a nejdelším tamním ostrovem Hvar. Místní obyvatelé
využívají lodní přepravu hojně. Téměř jednodenním výletem se stane cesta
ze Splitu do Dubrovníku.
Jedeme po pobřeží měřícím 783 km směrem k Baška Vodě. Nejhlubší místo
ve značně slané vodě má 1330 m. Také obdivujeme modrý odstín hladiny při Plavi
Jadranu, kde voda lemuje celkem 69 větších ostrovů a 656 malých, z nichž největší
je Krk. Na blízkých svazích objevujeme černá místa, coby stopy nedávného lesního
požáru.
Okénko
- 23 -
24. prosince 2006
Zastavujeme na poutním místě Vepric u Makarské, zvané také „chorvatské
Lurdy“. K jeskyňce ukazuje vznosná socha anděla, ve svatyňce samotné je krásně.
Od Jadranu odjíždíme opět serpentinami vzhůru, takže si připadáme jako v letadle.
Odpoledne přejíždíme hranice s Hercegovinou přes Ljubuški. V této zemi je
40 % muslimů a díky působení františkánů také 15 % katolíků. Válka v nedávných
letech 1992-95 zničila jak většinu kostelů, tak i samotné hospodářství. Není divu, že
mladí častokrát emigrují, možná i z nedostatku snah ke smíření.
A jsme v Medžugorje. Chorvatští františkáni nechali v roce 1969 postavit nový
kostel, zasvěcený patronu poutníků sv. Jakubovi. Přestože pojme asi 3000 lidí, je to
stále málo. Zájem poutníků je velký, a proto mše svaté bývají denně, pro přítomné
a několik set kněží, večer pod velkým stanem. Nad městečkem se zvedá 520 m
vysoká hora Križevac zakončená čtrnáctimetrovým křížem z roku 1933. O něco
nižší je Crnica a známým je také Podbrdo, Podvedu, kde 25.6.1981 začala zjevení
dětem. Letos si tedy připomínáme už 25. výročí.
V pátek 1. září se spolu s asi dvaceti kněžími účastníme mše svaté. Po ní potmě
vycházíme na kopec Crnica. Za svitu několika světel míříme na místo, kde má mít
vizionář Ivan, tč. žijící s rodinou v Americe, zjevení. Z povzdálí hledíme
na osvětlenou sochu Panny Marie a po modlitbě růžence nasloucháme právě
řečenému poselství. Česky jsme slyšeli, že si Panna Maria přeje obnovit společnou
modlitbu v rodině. Při cestě dolů oceňuji bodovou baterku od P. Miloše, díky níž
jsem spolehlivě sešel do městečka.
Na první sobotu v měsíci jsme se setkali s poutníky ze Slavičína. Jejich bývalý
farář P. Josef Červenka měl pěknou promluvu. Dopoledne, za velké účasti lidí,
mělo být v léčebně narkomanů zjevení Mirjaně.
Nedělní mši svatou prožíváme spolu se Slováky a jejich novoknězem. (Musel
jsem se usmát, když jsem zjistil, že tři kněží byli Josefové a dva další Petrové).
Téma promluvy je Slovo Boží a opravdovost v jeho plnění. Odpolední čas trávíme
rekreací u krásných vodopádů na Neretvě „Kravina". Mnozí víte, že se zde natáčel
film Poklad na Stříbrném jezeře. Den uzavíráme besedou s pohoštěním a následným
programem.
K milým setkáním v Medžugorje počítám i návštěvu hrobu P. Barbariče a sochu
zmrtvýchvstalého Krista, kde se lidé dotýkají šátky. Duchovní rozjímání zde
podněcuje série pěti krásných mozaikových výjevů ze života Pána Ježíše.
Okénko
- 24 -
24. prosince 2006
Mariánský ctitel, autor 11 knih, P. Barbarič dal pro děti postižené nedávnou
válkou vybudovat Majčino selo. Dále z jeho podnětu vznikl dům Milosrdného Otce,
kde se léčí narkomani a pro děti dal ještě zbudovat zoologickou zahradu
sv. Františka. (Pro zajímavost dodávám, že o. Barbarič svůj život dovršil na hoře
Križevac). Cestou se také stavujeme v prodejně „Verité“, kde potkáváme rodačku
z Čech, paní Moniku.
Odpoledne přijíždíme do Mostaru, kde mají františkáni provinciální dům a kostel.
Je vidět stopy po válce, rozbité domy. Most je obnoven a s ním, zdá se, jsou
zahnány i bolestné vzpomínky - za poplatek zde totiž mladíci skáčou na laně
do řeky.
V úterý ráno jsme odjeli k úpatí Križevace a vydali se na dvouhodinový výstup.
Na kamenité cestě se modlíme křížovou cestu. Nemohoucí zde mají možnost služby
nechat se vynést na lehátku. U paty kříže se modlíme a za velkého horka
sestupujeme dolů. Před polednem se v kapli účastníme mše svaté se zasvěcením
Panně Marii. Obvyklá medžugorská večerní mše svatá je opět hojně navštívena.
Následují po ní ještě modlitby za uzdravení s adorací. (V sobotu byla adorace
od 22. hodiny s kytarami. Podle ct. sestry sakristánky letos na setkání mládeže
koncelebrovalo i 330 kněží najednou).
Ve středu 6. září máme recitovanou mši svatou o ranní půl sedmé se dvěma
duchovními otci z kojetínska. Medžugorje opouštíme v půl deváté. Cestou vítáme
osvěžení v moři na Makarské a po zastávce ve Veprici, chorvatských Lurdách,
směřujeme jadranským pobřežím ke Splitu. Navečer si prohlížíme bývalý
Diokleciánův palác, kam císař římský odešel na odpočinek v roce 305. Zajímavostí
je, že se pevnost se čtvercovým půdorysem rozkládá na 30.000 m2. Dnes zde žije
v domech 3 000 lidí. Sfinga hlídá vchod do hrobky císaře, která je dnes přeměněna
na křesťanský chrám. Noční jízdou poté směřujeme na Záhřeb. Míjíme Plitvická
jezera a k ránu se ocitáme u rakouských hranic. Tam si v Mariazell prohlížíme
krásu opravené svatyně. Čerpáme vodu, která je lékařsky prověřena jako
uzdravující a po modlitbě i účasti na bohoslužbě se vydáváme na poslední úsek
cesty přes Hatě a Znojmo do Brna.
Po tak dlouhé cestě jsem se nemohl ubránit vzpomínce na mocného českého krále
Přemysla Otakara I., za jehož vlády sahala naše zem daleko za dnešní hranice.
Škoda, že tomu tak není. Nemuseli bychom kupříkladu za rekreaci u moře vydávat
finanční prostředky v cizí měně...
Závěr cesty jsem věnoval vzpomínání na pěkné chvíle, kdy jsem asi 25 let působil
v právě míjeném Znojemsku. Nadějí mi však je známé úsloví, že časy i lidé se
mění, ale Bůh zůstává bez proměny. A tak se laskavým úsměvem Matky Boží
nechávám, spolu se všemi účastníky pouti, provázet do krásných i těžkých všedních
dnů.
P. Josef Vlček
Okénko
- 25 -
24. prosince 2006
Rozhovor s novým starostou Šlapanic
První rozhovor po svém zvolení poskytl nový starosta města Šlapanice,
Ing. arch. Jaroslav Klaška, časopisu Okénko.
Pane starosto, gratuluji k zvolení a mám pro vás tři otázky:
1.
Jaké nejbližší kroky a jaké dlouhodobé úkoly vidíte jako prioritní pro
Šlapanice a pro Vás v tomto volebním období?
Nejbližším úkolem bude bezproblémové převzetí řízení města námi, nově
zvolenými uvolněnými funkcionáři. Je potřeba zorientovat se ve všech činnostech
městského úřadu a ve všech činnostech pro řízení města. To je ten nejdůležitější
krátkodobý cíl v nejbližší budoucnosti. A ty dlouhodobé cíle jsou všechna
nejdůležitější témata, která trápí město. To znamená především dokončení
rekonstrukce inženýrských sítí a následná oprava komunikací. To bude úkol
dlouhodobý a finančně velmi náročný. Potom zde bude velké téma průmyslové
zóny, které bude nutno řešit v tomto volebním období tak, aby realizace průmyslové
zóny byla bez negativních důsledků se všemi pozitivy pro město. Dále bude potřeba
zcela jistě řešit dopravu v našem městě. Tak, jak sílí provoz osobními nebo
nákladními auty, všechny komunikace se pomalu stávají nevyhovujícími. Navíc
ještě situaci zhoršuje špatný stav mnoha komunikací. Samozřejmě chceme také
klást důraz na životní prostředí – od údržby zeleně a udržování pořádku ve městě až
po činnost Satesa. Další témata, která můžeme podporovat spíše nepřímo, jsou
mezilidské vztahy. Budeme se je snažit podporovat vzájemným setkáváním,
činností různých spolků, klubů, zájmových a společenských organizací ve městě.
Okénko
2.
- 26 -
24. prosince 2006
Jak hodnotíte povolební vývoj ve Šlapanicích a jednání, která předcházela
ustavujícímu zasedání městského zastupitelstva?
Povolební jednání byla relativně zdlouhavá a nebyla z mého pohledu ani tak
dramatická. Ta zdlouhavost spočívala v přenášení informací do všech grémií
jednotlivých vyjednávajících subjektů. Musím říct, že jinak povolební jednání
s našimi koaličními partnery byla korektní a konstruktivní.
3.
Co byste chtěl říct Vy sám čtenářům našeho farního časopisu?
Chtěl bych je poprosit, aby nám drželi palce, aby se za nás přimlouvali,
vyprošovali pomoc a aby přispěli také sami k rozvoji našeho města právě
vytvářením lepších mezilidských vztahů. Také je prosím o toleranci a vstřícnost.
Za rozhovor poděkoval Rudolf Staněk
Sestra Vojtěcha Antonie Hasmandová
(představujeme kandidátku blahořečení)
Sestra Vojtěcha se narodila 25.3.1904 v Hustěnovicích u Uherského Hradiště.
V roce 1933 vstoupila do kongregace Boromejek, kde roku 1941 složila věčné
sliby.
Působila v několika klášterních školách. Během II. světové války pracovala jako
ošetřovatelka v nemocnici ve Slaném. Nato strávila krátký čas v mateřském domě
v Praze na Malé Straně a v roce 1950 odešla do prachatického domova Neumannea.
Tam byla v září 1952 zatčena a za rok nato odsouzena „pro velezradu“
k osmiletému vězení. Po propuštění v roce 1960 se s ní setkáváme v Charitním
domově ve Vidnavě, kde působila deset let
Od roku 1970 byla zvolena generální představenou kongregace. Tuto funkci
zastávala v těžkých dobách „normalizace“ až do své smrti v roce 1988. Snažila
se zejména o znovuvytvoření potlačované, v ilegalitě působící kongregace.
Ctihodná matka zemřela v pověsti svatosti 21. ledna 1988 v Hradišti u Znojma.
Byl podán návrh na její blahořečení. Postulátorem, který shromažďuje podklady
k této slavnosti, je mons. Laštovica.
Vilém Sitte
Okénko
- 27 -
24. prosince 2006
Domov je místo, odkud tě nevyhodí
Sdružení pěstounských rodin představilo 9.11. v Klubu zastupitelů
na Mečové ulici 5 v Brně publikaci Dagmar Zezulové „Domov je místo, odkud tě
nevyhodí“, kterou vydalo ve spolupráci s nadací Rozum a cit.
Kniha Domov je místo, odkud tě nevyhodí, je pravdivým příběhem rodiny, která
se rozhodla, že se kromě dvou vlastních dětí postará o další tři, které žily v dětských
domovech. Vyprávění je jedinečné svou autenticitou a smyslem pro humor,
doplňují ho fotografie rodiny a kresby dětí.
Autorka Dagmar Zezulová na otázku, jak vznikala její publikace, říká: „Nejdříve
šlo o soubor článků, které jsem publikovala na internetu. Začala jsem je psát
pod dojmem internetového příspěvku jedné žadatelky o adopci, který se mi zdál
velmi naivní. Uvědomila jsem si, že se stejnou naivitou jsme vstupovali do náhradní
rodinné péče i my a nepochybně také mnoho dalších manželů. Začala jsem jí psát
odpověď, ale byla moc dlouhá. Vznikl z toho nakonec celý seriál, který
na stránkách rodiny (www.rodina.cz) vycházel od roku 2003. Začínala jsem psát
v době, kdy jsme prožívali řadu složitých situací, které jsme si dříve neuměli
představit ani ve snu, a sepsáním toho všeho se mi podařilo získat určitý nadhled.
Taky jsem brzy zjistila, kolik maminek moje povídání oslovilo...“
Setkání s MUDr. Zezulovou se konalo 9.11. v Klubu zastupitelů (Mečová 5)
v Brně. Jakákoliv podpora a propagace této knihy napomůže k pozitivnímu
vnímání pěstounské péče u široké veřejnosti a může být i dobrou motivací
pro všechny, kteří přemýšlí o pomoci opuštěným dětem.
Kontakt:
Sdružení pěstounských rodin
Anenská 10, 602 00 Brno
Tel.: 543 331 718, 543 249 142
Fax: 543 249 141
E-mail: [email protected]
Další informace na www.pestouni.cz
Martina Jandlová
Okénko
- 28 -
24. prosince 2006
Novinky ve farní knihovně, aneb pro každého něco?
Desatero/Josef Janšta
Jáhen Josef Janšta píše pro děti a mládež s velkým citem. Mezi jeho knížkami
Evička, Nejsme zlí, Mladí apoštolové apod. ani Desatero není výjimkou. Tato kniha
je složena z velmi čtivých příběhů ze života dětí i dospělých. V prvních z nich autor
vysvětluje, co je např. pýcha a svědomí. Ke každému přikázání z Desatera pak patří
1 – 3 příběhy doplněné obrázkem a citáty z „Života z víry“.
Tuto knížku jistě ocení malí i velcí. Zejména může být dobrou pomůckou pro děti
připravující se na první svaté přijímání.
Plný život ve stáří/Zdeněk Fišer
Tato kniha, dýchající neprovokujícím optimismem, se snaží povzbudit všechny
dříve narozené. Skládá se z lidských příběhů, osobních svědectví, rad odborníků,
citátů, modliteb, úryvků z Bible, Katechismu katolické církve i breviáře, rozhovorů,
úvah, ale i hádanek, básní a vtipů. Je rozdělena do kapitol týkajících se duchovního
života, činorodosti, vztahu k druhým, zdraví, utrpení, smrti i nového života. Jistě
si z ní každý vezme něco, co ho zaujme, obohatí a bude mu ku prospěchu.
Brněnská diecéze (1777-2007) – historie a vzpomínky
Kniha vzpomínek z brněnské diecéze. Více než 300 autorů s více než pěti sty
příběhy se podílelo na vzniku publikace, která vychází k výročí založení brněnské
diecéze (5.12.1777). Na mnohé připomínané události si vzpomenete, najdete
příspěvky od kněží i laiků, které znáte. Dílo vznikalo v uplynulých dvou letech
z podnětu otce biskupa Vojtěcha Cikrleho. Kniha o 340 stranách s několika sty
fotografiemi z rodinných alb, ale i od profesionálních fotografů, je kronikou velké
diecézní rodiny. Vzpomínky na osoby, události či setkání vytvářejí plastickou
mozaiku osudů jednotlivců i společenství, kteří žili a žijí na území diecéze, jejíž
230. výročí založení bude připomínáno příští rok.
Kompendium Katechismu katolické církve
Kompendium Katechismu katolické církve je nejnovější, stručná a srozumitelná
příručka katolické víry a morálky – jakési základní křesťanské vademecum. Může
pomoci jak lidem věřícím, tak těm, kdo ve víře v Krista teprve začínají hledat
odpovědi na závažné životní otázky. Kniha představuje průvodce po Katechismu
katolické církve.
České srdce pro Jana Pavla II.: Svatý otec ve vzpomínkách Čechů
a Moravanů /Aleš Palán
Nejen Poláci chtěli papežovo srdce. Osobnost Jana Pavla II. zanechala
nesmazatelnou stopu v srdcích a myslích mnoha Čechů, Moravanů a Slezanů.
Okénko
- 29 -
24. prosince 2006
Karmelitánské nakladatelství se proto rozhodlo vydat knihu vzpomínek na Svatého
otce. Vyzvalo českou veřejnost k zasílání vzpomínek na papeže. Mnozí se totiž
s Janem Pavlem II. osobně setkali, řadě dalších papežova osobnost změnila život.
Kromě řady věřících do sborníku s názvem České srdce Jana Pavla II. přispěli
někteří biskupové, duchovní, umělci a další osobnosti.
Zapaluji? Z exercicií L. Kubíčka vybrala Marie Svatošová
Kniha přináší myšlenky Ladislava Kubíčka z jeho duchovních cvičení, jak si je
zapsala a nyní vybrala Marie Svatošová. Nabízí tři okruhy úvah: svoboda, plnění
Boží vůle, manželství a vztahy obecně. Texty vybrané z více než 1200 citátů jsou
uspořádány tak, aby přinášely nový pohled než dosud publikované práce
L.Kubíčka.
Svatý Martin: Rytíř milosrdenství / Wilhelm Hünermann
Románový životopis svatého Martina
Bůh v mém životě: Příběhy, které se opravdu staly
Kniha je sestavena z příspěvků čtenářů Katolického týdeníku zaslaných
do rubriky Bůh v mém životě.
Pro tebe, můj Bože, tančím: Mireille Négreová
Mireille Négreová zasvětila svůj život Bohu a tanci. I když přišla v dětství málem
o nohu, její nezdolná vůle ji přivedla až na místo první tanečnice pařížské Opery,
točila filmy… Avšak na vrcholu kariéry, kdy se jí nabídky sbíhají z mnoha stran,
z opery odchází, hledá hlubší smysl svého života a zaslibuje se Bohu. Vstupuje
ke karmelitkám, ale ani mezi nimi nenachází to, po čem touží: spojení modlitby
a krásy, askeze a nadšení, jednotu ducha a těla. Z kláštera sice brzy odejde, své
ideály však neztrácí. Zůstává věrná svému pojetí tance jakožto modlitby těla,
a neslevuje z duchovních nároků, jež na sebe má od doby svého druhého obrácení.
Začíná znovu příležitostně vystupovat, učí děti výrazovému tanci, tančí
před papežem Janem Pavlem II. Tanec je pro ni umělecký prostředek, jímž se sami
můžeme přiblížit Bohu, a zároveň způsob, jak můžeme zvěstovat evangelium
druhým lidem
52 způsobů, jak dětem vyjádřit lásku / Jan Dargatzová
Záleží vám na tom, aby vaše děti věděly, že je milujete? Kniha přináší náměty,
které vám pomohou vyjádřit dětem lásku rozmanitými způsoby. Dejte svému dítěti
najevo, jak moc je pro vás vzácné nejen při zvláštních příležitostech, ale i během
všedních dnů: Pošlete mu pohlednici. Udělejte si čas na hraní. Darujte mu květiny.
Vezměte ho do společnosti. Jděte s ním na „rande“. Připravte mu překvapení.
Oceňte jeho osobnost. Praktické, jednoduché a nápadité.
Okénko
- 30 -
24. prosince 2006
Manželství, po jakém jste vždycky toužili / Gary D. Chapman
Autor si všímá „nervových bodů“ partnerského soužití: nerealistická očekávání
od životního partnera, zvýšený tlak na změnu toho druhého, špatné přístupy
ve vzájemné komunikaci, rozdělení práce a zodpovědnosti, vztah k rodičům,
sexuální soužití, vztah k penězům. „Ještě nikdy jsem se nesetkal s manželi, kteří by
uzavřeli manželství s úmyslem, aby jeden druhému zkazili život. Většina lidí chce
mít milujícího, chápavého partnera, který jim bude oporou.“
Šťastní rodiče: křesťanská výchova podle Dona Boska / Bruno Ferrero
Kniha známého autora uvádí do výchovného stylu slavného „otce a učitele
mládeže“, zakladatele salesiánů Dona Boska a tvůrce tzv.preventivního výchovného
systému. V krátkých kapitolách se dozvídáme, jak by rodiče měli vést děti
k vzájemné komunikaci, radosti ze hry a sportu, střízlivému zacházení se
sdělovacími prostředky, k rozumnému využití volného času. Kniha je provázena
citáty z děl Jana Boska, každá kapitola končí krátkou výzvou vhodnou
k uskutečnění při výchovné praxi. Knihu lze číst jako průvodce šťastného
rodičovství, rádce pro praktický život v rodině nebo jako duchovní inspiraci
v běžném životě.
Kytice z královské zahrady: Příběhy svatých ochránců Čech a Moravy pro
děti /Ivan Renč, ilustrace Zdeňka Krejčová
Kniha přináší vyprávění o hrdinech – nikoli o těch na poli válečném, ale na poli
víry a lásky. Nese podtitul Příběhy svatých ochránců Čech a Moravy pro děti a malí
čtenáři se zde mohou přitažlivou formou seznámit se životem sv. Anežky České,
sv. Vojtěcha, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Ludmily, sv. Jana Nepomuckého,
sv. Václava aj.
Když myslíš, milý Bože /Lene Mayer – Skumanz
Malý Vítek se umí ztišit, vposlouchávat do sebe, vnímat Boží hlas, oslovovat
Boha, prosit ho, děkovat, přijímat to, co Bůh dává i nedává. Citlivě vyprávěné
epizody svým obsahem i rozsahem jsou přímo předurčeny pro malé čtenáře
(1. až 2. tř.) právě jako půvabné ilustrace H. Unzeitigové.
Ježíš tě miluje – přijmi od něj odpuštění a uzdravení / P. Joseph K. Bill.
Koclířov: Českomoravská Fatima, 2006
Tato kniha je „Pracovní příručka k exerciciím s P. J. Billem“, které proběhly
v České republice už 2x a je pravděpodobné, že v Koclířově se uskuteční v dubnu
2006 znovu.
Otec Bill je kněz a kazatel z Vincentianské kongregace (lazaristé) v Kerale
v Indii a Africe. Byl zázračně uzdraven z těžké nemoci a tato zkušenost setkání
s Pánem jej přiměla cestovat a kázat o Ježíši, šířit evangelium, celebrovat mše
Okénko
- 31 -
24. prosince 2006
za uzdravení po celém světě. Svědectví lidí, kteří se s otcem Billem setkali,
potvrzují zvláštní dar uzdravování, který od Boha dostal. Jeho vyučování
a modlitby za uzdravení pomohly mnoha lidem přijmout Kristovo evangelium
a umožnily jim obnovit vztah ke katolické víře. Pořádá duchovní cvičení
(rekolekce), mše s modlitbou za uzdravení a lidové misie po celém světě
(především v Africe, USA, Asii a Evropě). Pomáhá účastníkům otevřít se působení
Ducha svatého, který touží uzdravit celého člověka – duši, mysl i tělo.
Doporučuji tuto knihu všem, kdo touží upevnit a povzbudit se ve víře, poznat
Pána Ježíše osobně, těm, kdo touží po uzdravení duše i těla, kdo si chtějí vyjasnit
otázky a pochybnosti víry, těm, kdo víru znají dobře i těm, kteří dosud hledají.
A přesto říci životu ano/ Viktor E. Frankl
Drazí čtenáři, po několika knihách vlastních, chtěl bych vám tentokrát nabídnout
k četbě knihu zapůjčenou, a to v knihovně farní, malé, ale útulné. Berte to, prosím,
trochu jako pozvání do místnosti nacházející se o patro výš nad farní kavárnou.
Nedostanete zde ovšem, na rozdíl od přízemí, ani párek ani „turka“. Za to vás
přivítá jedna z milých knihovnic a můžete si domů odnést zdarma něco do dlouhých
adventních, či vánočních večerů. Sám jsem dostal už napoprvé luxusní výpůjční
termín „až na dva měsíce“.
Vybral jsem si, jako líný čtenář, samozřejmě knížečku útlou, přesto obsahově
velmi bohatou i dostatečně dramatickou. Nabízí reálné zážitky, prostoupené
psychologickými a filosofickými postřehy rakouského psychiatra s českými kořeny,
Viktora Emanuela Frankla. Zážitky z prostředí koncentračních táborů, kterými jako
člověk s významným židovským rodokmenem prošel, navíc přežil a rozhodl se
podělit se o ně s námi.
Jak název napovídá, šlo autorovi o touhu sdílet se, dát nám motiv „žít“ , nebo-li
poprat se s těžkými situacemi, které nám život přináší. S takovou mírou utrpení
fyzického i psychického, kterou poskytlo prostředí nacistického koncentračního
tábora se, dá-li Pán, už nepotkáme. Ale určitou zředěnou formu nabízí život každý
den. V. E. Fankl nabízí východisko z těchto situací v udržení rituálů všedního dne,
zachování si vnitřního duchovního života.
Přes všechny prožité křivdy odmítá kolektivní vinu. Pro dokreslení situace uvádí
hned v úvodu, že např. dodržet „rituál“ čištění zubů byl zásadní problém, neboť již
na „příjmu musel odevzdat a zapomenout nejen kartáček, oblečení, obuv, osobní
věci, ale i vlastní jméno, rukopis svého celoživotního díla (logoterapie) atd. Přesto,
pro motiv žít stálo za to zmíněné čištění zubů alespoň předstírat. Jeho ego začalo
mít hodnotu vícemístného čísla a levné pracovní síly.V knize mě také zaujala věta:
„Ti nejlepší se nevrátili“. Pokorně v ní autor doznává spojitost každodenního
zápasu o holé přežití s určitými morálními úskoky a prověření ryzího charakteru
osobnosti. V souvislosti se zmíněnou kolektivní vinou uvádím Franklovo
Okénko
- 32 -
24. prosince 2006
konstatování, že největších zvěrstev se většinou nedopouštěli dozorci z řad SS,
ale spíše spoluvězni pasovaní do role tzv. „kápů“.
Duchovní život zde není popisovaný obvyklými náboženskými klišé, nýbrž opět
jako boj o nalezení fyzického místa k rozjímání a časové skulinky v chronickém
existenčním stresu.
Lze si tedy něco z té hrůzy odnést do letošního
adventu? Nabízím odpověď jediným, malým
srovnáním. Pro V. E. Frankla znamenala vzácně
nalezená plovoucí brambora v polévce možnost přežití
v časovém horizontu následujícího dne!!! Pro nás
tentýž objev může znamenat roztomilou radost, kterou
bychom v jiném liturgickém období, zaplaveném
silnými náboženskými prožitky a materiálními požitky,
nemuseli ani postřehnout. V těchto paradoxech by se
dalo dlouho pokračovat, ale místa není nazbyt. Objevíte
je sami, a ještě zásadnější, odvážíte-li se otevřít tuto
knihu. Vydalo ji letos Karmelitánské nakladatelství
v Kostelním Vydří.
Přeji vám požehnaný advent a pokojné Vánoce.
Připravili: Lenka Klašková, Michaela Klímová, Ivo Blažek
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 9.3.2007
Plánované datum vydání: 1.4.2007 (Květná neděle)
e-mail, na který je možno posílat příspěvky: [email protected]
Redakce
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci
Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice
telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.com
Tisk: OLPRINT – Jaroslav Olejko
NEPRODEJNÉ!