Poutník - Vrbno pod Pradědem

Transkript

Poutník - Vrbno pod Pradědem
Poutník
Vrbenský měsíčník církve adventistů sedmého dne
květen 2014
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom
dunící kov a zvučící zvon.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska
nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. At se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
Bible Kralická
Hymna života
Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej
ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“
„Kdyby mi Bůh daroval kousíček života, nosil Matka Tereza
bych prostý šat. Vystavoval bych se prudkému
slunci a obnažoval nejen své tělo, ale i svou duši.“
„ Nikdo na tebe nebude vzpomínat pro to, co sis myslel(a) vskrytu. Žádej Pána,
ať ti dá sílu a moudrost, abys své myšlenky sdělil(a).“
„Buď na blízku těm, které miluješ. Opakuj jim, jak moc je potřebuješ.
Měj je rád a chovej se k nim hezky. Udělej si čas na to, abys řekl(a) - mrzí mě
to, odpusť, prosím Tě, děkuji - a všechny slova lásky, které znáš.“
Současný uznávaný spisovatel z Latinské Ameriky
Gabriel García Márquez
umírající na rakovinu lymfatického systému
JARO A LÁSKA
Už jste si toho také všimli, kolik je kolem nás krásných obrazů. Jako třeba tento? I když je to jen reprodukce fotky, přesto někdo byl očitým svědkem toho, co
vyfotografoval. Až se nám tají dech nad tím, jaká láska z toho vyzařuje. I nejurputnější ateista musí poznat, že za tím je někdo, kdo nás oslovuje svou láskou.
Já osobně mám nejraději ty obrázky, které jsou k vidění na jaře. Do všech živočichů jakoby pronikla nová tajemná síla – síla začít znovu. Nejviditelněji se to
projevuje u ptáčků. Jen málo kteří z nich se nastěhují do hnízda, které používali
minulý rok. Obdivuji se tomu, kde se v nich bere ta iniciativa vždy na jaře si postavit nový příbytek a upravit ho tak, aby tam mohli vychovat své dětičky.
Ale co nejvíce obdivuji, jak důmyslně dovedou své hnízdečko schovat před nezvanými „čumily“ a také před nepřáteli. Když mě bylo o několik desítek let méně, měl jsem ještě jako své velké hobby, fotografování ptáků. Strávil jsem mnoho hodin pozorováním, než jsem objevil, kde ten který ptáček bydlí. A když
jsem pak to hnízdo objevil, opatrně jsem
odešel, postavil si
v uctivé vzdálenosti
zamaskovaný v krytu a
čekal, až majitel
hnízda přiletí. A během toho čekání
jsem spatřil mnoho
krásných
obrazů
z probouzející se jarní
přírody, které se zapsaly do mé paměti. Je to můj úžasný obrazový majetek, který mi nikdo nevezme. Je to pozdrav od našeho Stvořitele, který skrze jarní „sílu“ dává všem svým
tvorům inspiraci k tomu ZAČÍT ZNOVU. Začít znovu znamená - se novým způsobem dívat na život, dívat se kolem sebe, kolik je toho krásného, začít znovu
v našich vztazích a začít znovu i v konverzaci s naším Bohem. Jarní příroda je
velkou inspirací k tomu, vidět na každém kroku i v každém detailu Boží stvořitelskou ruku. Jen je třeba si na to udělat čas. A to je ten problém, ve kterém
žijeme.
A JE TO I MŮJ PROBLÉM
Nostalgicky vzpomínám na ty roky, kdy jsem měl čas se dívat na ty krásné scénáře z přírody, které nám věnoval náš Stvořitel. Když jsem se začal zajímat o
entomologii, chodil jsem denně klidně 15 – 20 km ve snaze objevit nový druh
motýla, kterého jsem ještě neznal a pak ho vyfotografovat. V maskovaném krytu při čekání u ptačího hnízda jsem u mého fotoaparátu s dlouhým teleobjekti-
vem vydržel čekat klidně 4 hodiny. Mým učitelem v poznávání Bohem darované krásy byl les. Ten, kdo chce, může s ním splynout a za odměnu ho les přijme
za svého kamaráda.
Dnes už na to jen vzpomínám; v mém životě se mnohé změnilo. Postupně jsem
akceptoval do svého života přesvědčení, že bez moderních komunikačních
technologií není možné žít. Získal jsem přesvědčení, že je nutně potřebuji a že
mi pomáhají mít všechno pod kontrolou. Ale skutečnost je taková, že ty technologie začínají mít pod kontrolou mě. Jsou příčinou toho, že žiju pod nějakým
neviditelným a záhadným tlakem. Na jednu stranu je to příjemné, že tento příspěvek do časopisu POUTNÍK píšu ne na psacím stroji, kde se musel po každé
řádce ručně posunovat válec s papírem, je příjemné, že až tento článek napíšu,
jen zmačknu dvě tlačítka a bude v redakci, ale na druhé straně mě to svazuje
být stále v jakési pohotovosti, reagovat na to, co mi kdo napíše do mailu nebo
do SMSky. Mobil je vůbec úžasná věc, stačí několik doteků a mám k dispozici
rozhovor s člověkem, který je stovky kilometrů daleko. A slyším ho tak čistě,
jakoby stál vedle mě. Ale i to má své nevýhody. Každý může téměř kdykoli
vstoupit do mého hnízdečka. Dnes je svět zamořený miliony rozhovorů, ale
místo toho, aby lidé měli k sobě osobně blíž, mají k sobě dál.Já se toto jaro rozhoduji, že budu těm vzdáleným na blízku. Těm, kteří také cítí, že skrze moderní
technologie nás kdosi nenápadně zotročuje. Těším se na to, až zase začnu chodit po lese bez mobilu a znovu spatřovat ty krásné obrazy, které
pro nás vymyslel sám Stvořitel a nebudu mít při tom výčitky svědomí, že zmeškám nějaký důležitý telefonní hovor nebo mail. Kdy
to bude?
Každé jaro je příležitostí k novému začátku. Pokud někdo chcete
také udělat ve svém životě podobnou jarní změnu, vítám vás do
klubu těch, kteří chtějí být osvobozeni od totálního nasazení bezmezné dostupnosti. Ale stejně se nejvíc těším na to, jaké to bude v Božím království, kde nám
budou k dispozici takové dimenze svobodného chození po ráji bez mobilu, kdy
naším průvodcem bude sám jeho Stvořitel, Pán Ježíš.
Co lidské oko nikdy nevidělo ani lidské ucho neslyšelo, co člověka ani ve snu
nenapadlo – to nabízí Bůh těm, kdo ho milují“ ( 1. Kor. 2, 9).
To bude to nejkrásnější jaro, které prožijeme. Jaro plné lásky, která nikdy neskončí.
O. Wagenknecht
S včelí pílí dojdeš k cíli
SUPERORGANISMUS VČELSTVA
CO JE TO SUPERORGANISMUS VČELSTVA?
Dnešní takovou trochu zvláštní kapitolu o superorganismu včel jsem zařadil
proto, abychom lépe porozuměli a pochopili různé souvislosti v chování včeliček v úle, nad kterými se budeme zamýšlet v dalších článcích a slovo supeorganismus budeme používat. Nejdříve si ale musíme alespoň zjednodušeně a
zkráceně vysvětlit co to vůbec superorganismus je a jak se projevuje.
Jednotlivé buňky se sdružují, aby vytvořily mnohobuněčný organismus. Podobně se mohou sdružovat jednotlivé organismy, aby vytvořily organismus organismů, tedy superorganismus. Biologové takto jako superorganismus označují společenství včel. Vysvětlíme si podrobněji.
Chování jednotlivých včel vypadá nesmyslně, pokud na ně nenahlížíme
z hlediska přežití celku.
Otec je vždy nejistý
Všechny včelky jsou sice po matce sestry, ale vzhledem k tomu, že se matka
na snubním proletu páří s více trubci, tak pouze ty včelky, které jsou potomky
jednoho trubce, nazýváme - supersestrami (vlastními sestrami). Včelky, dcery
jedné matky, ale různých otců jsou - polosestry. Od každého otce tedy vzniká
jedna skupina včel - podrodina, kterých je ve včelstvu kolem deseti. Lépe nám
to pomůže pochopit obrázek na předchozí straně. Počet jedinců jedné podrodiny bývá v poměru k ostatním nevyrovnaný a po dobu trvání společenství
proměnlivý (vždy je jedna podrodina v převaze). Výhodou těchto složitých příbuzenských vazeb je skutečnost, že se v jednom včelstvu současně vyskytuje
několik skupin včel, z nichž každá může být lépe geneticky vybavena pro jiný
druh činnosti. Přes tyto rozdíly mezi „nevlastními“ sestrami však nedochází
k prosazování zájmů jednotlivých skupin, ale naopak k těsné spolupráci pro
blaho celku. Proto je včelstvo označováno jako superorganismus. Tento fakt je
ovšem v rozporu s vývojovou teorií, protože podle evoluce má každý organismus bojovat o přežití na úkor druhého. (Charles Darwin když studoval chování
včelstva, tak měl z toho velké bolení hlavy, protože včelstvo nemohl nikde zařadit do žebříčků své teorie o vzniku druhů. Proto pro včelstvo vymyslel zvláštní
kolonku mimo).
V poslední době vědci přišli na to, že např. když se začne úl přehřívat, začne při
určité teplotě jedna skupina včel, s největší citlivosti na určitý podnět,
s provětráváním. Pokud to nestačí a teplota stále stoupá, přidá se v určitém
momentě další skupina k větrání. Pokud ani toto nestačí a teplota stále stoupá,
přidá se v určité chvíli další skupina atd. Naopak zase když se úl začne ochlazovat, tak se „odpojují“ postupně jednotlivé skupiny.
Vědecky je prokázáno, že každá takováto skupina je po jednom otci a má jiný
práh citlivosti na určitý podnět z okolí. Tyto skupiny se podle vůně jemňounké
voskové vrstvy, která je chrání před vysýcháním vzájemně poznají. Někteří otcové zplodí včelky na podněty z okolí velmi citlivé, jiní zplodí včelky na podněty
z okolí méně citlivé až necitlivé. Konkrétní následky širokého rozpětí citlivosti
se týkají intenzity, s níž kolonie postupuje vůči vnějším nebo vnitřním rušivým
vlivům. Je patrné, že kolonie jako celek reaguje na rušivé podněty takto odstupňovaně naprosto optimálně, protože zmobilizuje vždy přesně tolik sil, kolik
je přiměřeně potřeba k danému podnětu. Toto vede k velice racionálnímu rozložení pracovní síly, jednotlivé skupiny se mohou věnovat různým činnostem, a
když je potřeba, tak si vypomůžou. Široké spektrum od vysoce citlivých až po
zcela necitlivé včelky vede ke správné intenzitě reakce kolonie zcela automaticky.
Nejsou to však jen řízené klimatické životní podmínky v hnízdě, kvůli kterým je
výhodné, když ve včelstvu je tolik otcovských linií. Výhoda vícečetného otcovství a tím i „pestrého“ složení vlastností svých členů se týká každého aspektu
v životě včelstva, který byl z tohoto pohledu zkoumán.
Také např. náchylnost včelstva k nemocem klesá s počtem otců, jejichž dcery
včelstvo tvoří. Proč jsou včelstva pocházející z vícenásobně oplodněných včelích matek výrazně méně náchylná k nemocem než včelstva s matkou inseminovanou jedním trubcem? Tomu zatím vědci plně nerozumí. Jde o složitější
problém než jen to, že každá jednotlivá včela má různou odolnost k nemocem.
Spíše se můžeme domnívat, že sociofyziologie heterogenní kolonie umí lépe
reagovat na stresové situace všeho druhu včetně ohrožení choroboplodnými
zárodky. Z této skutečnosti vyplývá pro budoucí výzkum včel medonosných
mnoho zajímavých otázek.
Superorganismus včelstva je přizpůsobivé komplexní společenství tvorů, které
se skládá z mnoha tisíc jedinců, kteří jsou neustále aktivní a při svých činnostech reagují na dané skutečnosti svého prostředí a aktivity svých kolegů
v hnízdě. Celkové chování kolonie není řízeno žádnou nadřazenou kontrolní instancí, ale vzniká ze spolupráce včel mezi sebou. Stejně jako má každý solitérní
organismus svou fyziologii, má superorganismus svou „superfyziologii“, která
vyplývá z vlastností a interakcí členů kolonie. Právě sociofyziologie superorganismu je tou silou, která jako mocné pouto drží pohromadě členy kolonie.
Formu organizace včel medonosných je možné v současné době považovat za
nejvyšší organizační úroveň ve světě živých tvorů.
Z této skutečnosti vyplývá pro budoucí výzkum včel medonosných mnoho zajímavých otázek k pozorování.
Superorganismus je více než jen součet všech jeho jedinců. Má vlastnosti, které se u jednotlivých včel nevyskytují. Vlastnosti celé kolonie naopak určují a
ovlivňují v rámci své sociofyziologie mnohé vlastnosti jednotlivých včel.
V příští kapitole otevřeme trochu širší téma na pokračování — „Tajemství tepla
ve světě včel“
„Víte že …“

květy po opylení přestanou ronit nektar a ztrácejí vůni
Včelařská pranostika:
Roj, který se v máji rojí, za fůru sena stojí,
v červnu rojení nestojí za zvonění
Moje turistické cíle
- František Kafka
2. část
Možná vás bude zajímat, proč jsem na turistickém okruhu kolem hranic došel
dvakrát do Vrbna pod Pradědem. Správně bych měl pokračovat na Ostravu a
Beskydy. Já jsem si však rovinatou část Ostravska nechal až na závěr a změnil
jsem směr cesty. Jel jsem opět do Hřenska a vykročil proti směru hodinových
ručiček přes Krušné hory, Šumavu a Třeboňsko na Moravu. Dále jsem pokračoval přes Bílé Karpaty a Beskydy k Ostravě. Viděl jsem bezpočet krásných koutů
naší přírody, setkal jsem se s mnoha dobrými lidmi. Jednou mě v nouzi nechala
přespat stavební firma (muž a žena) v nedokončeném rodinném domku. Bylo
to v době mimo turistickou sezonu a šel jsem proto bez stanu, karimatky a spacího pytle. Doufal jsem, že nebude problém sehnat ubytování na jednu noc
v penzionu, ubytovacím hostinci apod. Tentokrát mi to zase nevyšlo. Nechali
mě proto přespat v kuchyni na molitanu. K mému překvapení jsem v místnosti
uviděl Bibli. Někdo zde musí být věřící, buď majitel domku, nebo tito dva lidé,
řekl jsem si. Muž i žena byli z Křesťanského společenství a prožili jsme společně
krásný večer vyprávěním zkušeností. Jindy jsem sehnal laciné ubytování
v katolickém školícím a rekreačním středisku. Vzpomínal jsem tam na zvláštní
dobu minulého režimu. Do tohoto zařízení jezdíval i pan kardinál Tomášek. Nevěděl však, že správce objektu je spolupracovník Státní tajné bezpečnosti a nahrává jeho rozhovory.
Problémy s ubytováním se občas opakovaly a byl jsem nucen si koupit malý
lehký stan pro jednu osobu. Téměř všechny další noclehy pak byly ve stanu,
často na horské louce s výhledem do kraje. Nejednou se mi však stalo, že jsem
k večeru nemohl nalézt v horách vhodné místo na postavení stanu. Terén nebyl
rovný nebo byl mokrý či zarostlý nebo plný balvanů či padlých stromů. Rád
vzpomínám na cestu z Jablunkova na Velkou Čantoryji ve Slezských Beskydech.
Nikde kousek vhodného místa pro stan a večer na krku. V takové situaci jsem
se za chůze v duchu modlil. A tentokrát to byl docela odvážný rozhovor
s Bohem: „ Pane Bože, Ty víš, v jaké jsem situaci. Tady se nikde nenechá postavit stan. Já bych si tak přál najít horskou louku, kde bude rovná plocha, sucho a
nebude foukat vítr. A taky by se mi líbil krásný výhled. Já vím, chtěl bych toho
moc, takové místo zde ani neexistuje“. Za několik okamžiků jsem uviděl odbočku lesní cesty přes hranici do Polska a tam trochu prosvítalo. Bylo to až neskutečné! Má přání byla všechna splněna! A nechyběla ani nádherná vyhlídka!
Srpen 2008-závěr etapy Červenohorské sedlo-Vrbno p. P. -pod Vysokou
horou
Na jiném místě v Beskydech, v podobné situaci a po podobné rozmluvě
s Bohem, jsem narazil na turistickou odpočívku, kde byl i pramen pitné vody.
Na Šumavě na nouzovém nocovišti ( místo pro legální přespání ve stanu
v Národním parku na jednu noc) mě ráno překvapil mráz –4oC. Tráva i stan,
všechno bílé. Ani se mi nechtělo převlíkat na cestu a dělat snídani. V tom přišel
mladý muž ze sousedního stanu: „Pane, nedal byste si horký čaj?“
Rád vzpomínám i na „kouzelnou babičku“ v osadě Ježník u Města Albrechtice
v Jeseníkách. Sháněl jsem místo na stan a ona mě pozvala na zahradu. Potom
mi stále něco nosila- varnou konvici s horkou vodou na polévku, vodu na umytí, čaje, bábovku, atd. „Paní, Vy jste věřící?“, ptal jsem se jí. „Ano, katolička“. Zážitků bylo mnoho a jsou to krásné vzpomínky.
František Kafka
Pokračování příště
O ošklivém káčátku
Na jednom dvoře žila maminka kačena a měla 8 krásných vajíček, ze kterých se
měly každou chvíli vylíhnout žlutá káčátka. Maminka kachna se už moc těšila a
připravovala měkounké hnízdečko, aby se jí dobře sedělo. Když přišel čas, káčátka se začala líhnout a byla jako zlatá sluníčka. Jenom jedno vajíčko ne a ne
prasknout a pustit malé káčátko ven. Už se zdálo, že se z tohoto vajíčka nic nenarodí. Maminka kačena chtěla vajíčko opustit, ale najednou prasklo a na světě
bylo káčátko, které se od ostatních velice lišilo - bylo velké, mělo šedou barvu a
celé bylo takové nějaké nemotorné, že maminka kačena byla celá nešťastná.
„Co se mi to narodilo?“ bědovala, takové ošklivé káčátko?! I ostatní káčátka se
za sourozence styděla a nechtěla, aby s nimi chodilo k jezeru a na procházky na
louku. A tak káčátko zůstávalo doma a bylo smutné, že si s ním nikdo nechce
hrát a nikdo ho nemá rád. A na podzim přišel hospodář a řekl, „ty jsi ale nějaká
divná kachna, k ničemu se nehodíš, běž pryč z našeho dvorku, tady nemáš co
dělat!“
A tak káčátko muselo odejít a celou zimu přečkalo na břehu rybníka a nechtělo
se vůbec nikomu ukázat, jak se za svůj vzhled stydělo.
Přišlo jaro a na jezero se přistěhovaly labutě. Jak je káčátko uvidělo, zastavilo
se a zálibně si labutě prohlíželo, nikdy ještě nevidělo tak krásná stvoření. A najednou zaslechlo, jak labutě volají, „pojď si s námi hrát“, ale káčátko se honem
schovalo do svého úkrytu, - „Já? Já ne, já jsem moc škaredé káčátko“. Ale labutě volaly: „Jenom se podívej do zrcadla hladiny a uvidíš, jaké jsi. Káčátko“. A tak
káčátko posbíralo všechnu odvahu, kterou mělo a podívalo se na svůj obraz na
hladině. A co to - z vody se na něho dívala nádherná, vznešená, sněhobílá labuť.
„To jsem já?“ – nevěřilo káčátko. „Ano jsi labuť, nepatříš na dvorek, ale k nám!“
Káčátko bylo šťastné, našlo svoji rodinu a všechny kachny i husy ze dvorků chodily kolem jezera a zálibně pozorovaly nádherné labutě, které se nořily do stříbrných vln a říkaly si : „Ty se mají, ty jsou krásné, šťastné a volné.“ Netušily, že
jedna labuť se narodila jako ošklivé káčátko a trvalo dlouhou dobu, než poznala kým skutečně je. Že patří do volné přírody, aby přinášela radost všem lidem,
kteří umí ocenit krásu.
Izaiáš 1,18
Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby
vaše hříchy byly jako šarlat,
zbělejí jako sníh, i kdyby byly
rudé jako purpur, budou bílé
jako vlna.
Izaiáš 49,15
Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem
vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.
Zjevení Janovo 7,9
Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze
všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou.
Host časopisu v květnu 2014
Katka Švancarová
1. Co tě v poslední době potěšilo?
Moji milí bratři a sestřičky, byla jsem vyzvána Olinkou, abych v tomto krásném
jarním měsíci odpověděla na tyto otázky, tak se tedy pokusím Musím se přiznat, že i když mi připadala tato otázka úplně jednoduchá, nakonec jsem nad
ní dlouho přemýšlela. Spíše se mi na mysl dostávaly smutné věci, jak zdravotní,
tak i osobní problémy. Ale jedna událost mi přece jen vytanula na mysli. Bylo
to asi v druhé polovině března a byla krásně teplá sobota, svítilo sluníčko, měla
jsem touhu podívat se ven a načerpat jiný vzduch, jinou atmosféru než doma.
Nakonec jsme se rozhodly s maminkou , že si zajedeme do města na točenou
zmrzlinu a při té příležitosti se podíváme do klubu Mír, kde se měl konat maškarní ples dětí ze školky na Jesenické. Tam chodí moje malá neteř Anička. Já
jsem jela na své tříkolce a těšila jsem se z krásné přírody a počasí, maminka šla
vedle mě, povídaly jsme si, pak jsme si daly tu domluvenou zmrzlinu a šly se
podívat na karneval. Vlastně se mi tam moc nechtělo, ale když jsme zjistily, že
je tam spousta lidí a moje sestra Maruška se všemi třemi dětmi, tak jsme si
sedly k jejich stolu a nechaly se unést tou veselou atmosférou. Moc se mi to
líbilo, všechny ty děti v krásných maskách, tak bezstarostné a bezprostřední.
Bylo to moc srandovní, jak tancovaly a plnily úkoly, které dostávaly od klaunů,
kteří výborně organizovali celý průběh. Chvilkama se mi až chtělo brečet, když
jsem vzpomínala na své dětství, že jsem tohle nikdy prožívat nemohla, protože
jsem byla nemocná a nemohla do kolektivu. Ale byla jsem zároveň šťastná, že
tam mohu být se svou rodinou a vidět spokojené děti a nejen ty naše. Motaly
se tam i úplně maličké děťátka, co sotva začaly chodit, měli masky malých čarodějnic, princezen, pirátů a jen se vesele pohupovaly v rytmu dětských písniček, chytaly bubliny a balónky a úplně zapomínaly, že se ztratily z dohledu jejich maminek... Zkrátka měla jsem veselou náladu ještě po celý zbytek dne a
ještě druhý den jsme se doma smáli jak to bylo fajn....
2. Na co ve svém životě vzpomínáš nejraději ?
Tak stejně jako Renatka vzpomínám nejraději na dětství, i když jsem byla nemocná od narození a nikdy jsem si nemohla užít vše, co svět dětem nabízí,
přesto se i v mém dětství odehrálo spoustu krásných a veselých věcí . Ráda
vzpomínám hlavně na společné rodinné dovolené, které se konaly většinou na
Vranovské přehradě, kde vládly podmínky, které by asi dnešní lidé odmítli.
Bydleli jsem v malých chatičkách, společná jídelna , společná kuchyně, WC v
lese, ale pro nás děti to byly ty nejlepší místa, pro naše hry. Jezdilo nás tam
opravdu hodně, i babička, celá má rodina a rodiny mých tetiček a strýců....,
takže kolem mě byla spoustu bratranců a sestřenic. Všichni nám mohli závidět,
jak naše rodina drží pohromadě a máme se všichni navzájem rádi.
3. Který příběh z Bible je Ti nejbližší a proč?
Mám ráda např. příběh o tom, jak Pán Ježíš vzkřísil dceru představeného synagogy a v zástupu se jej dotkla dvanáct let nemocná žena a byla uzdravena. Obdivuji na tom hlavně tu silnou a obrovskou víru ženy v uzdravení. A uvědomuji
si, že jedině víra v Krista jako osobního Spasitele mi může pomoci.
4. Chtěla bys něco vzkázat našemu vrbenskému sboru ?
Našemu sborečku bych chtěla vzkázat, že jsem moc ráda, že do něj patřím, že
se mohu nazývat vaší sestrou a mám zde výborné přátele. Jsem ráda, že náš
sbor je takový jaký je, myslím tím typu přátelského a rodinného. Moc se mi
líbí, že dokážeme přátelsky přijímat nové členy i osoby, které se třeba jen přijdou podívat, jak to vlastně u nás adventistů vypadá Ten kdo mě trochu líp
zná, ví, že jsem člověk velice vztahový a tak jsou tyto věci pro mě obzvlášť důležité. Co bych vám tedy hlavně chtěla vzkázat opravdu od srdce ( jsou to však
slova Oldy Wagenknechta, které mi silně přirostly k srdci) - Lidské vztahy jsou
nejvyšší kvalitou v životě člověka. Vztahy jsou jediné, co nám v životě zůstane a co po nás zůstane!!! A protože prosíme Pána Ježíše, aby nás spojil v jedno, poutem, jež nemůže být zlámáno, nezapomínejte na lidičky, kteří z různých důvodů nemohou přijít do sboru a byli by moc potěšeni vaší návštěvou a
zájmem.
Katka Švancarová
Pravé ořechové—pokračování………….
Makadamový ořech – „král mezi ořechy“
Makadamy (také queenslandské či
puma ořechy) jsou považovány za velmi jemné a chutné ořechy. Díky vysoké
poptávce, obtížnému pěstování a především zpracování jsou nejdražšími ořechy na světovém trhu, proto jsou
právem nazývány králem mezi ořechy. Jedná se o plody dvouděložných rostlin z čeledi proteovitých původem z deštných pralesů Queenslandu v Austrálii, konkrétně druhů Macadamia integrifolia nebo Macadamia tetraphylla, a i
když je popsáno více druhů, jen ořechy z těchto dvou stromů jsou jedlé. Makadamie je pojmenována po vědci Johnu Macadamovi, příteli známého australského botanika Ferdinanda von Muellera. Makadamové ořechy jsou pěstovány po celém světě, Austrálie však zůstává s produkcí 40 000 tun ořechů
se skořápkou ročně na světové špičce.
Makadamy mají ze všech ořechů nejvíce prospěšných mononenasycených
mastných kyselin, jejichž pravidelný příjem snižuje riziko vzniku srdečních
onemocnění. Tyto lahodné ořechy jsou také vynikajícím zdrojem manganu,
thiaminu (vitaminu B1) a důležitých antioxidantů – vitaminu E a selenu. Makadamy dokonce obsahují všechny esenciální aminokyseliny – stavební látky
bílkovin, které jsou důležité pro růst a regeneraci svalů a imunitní systém.
Ořechy z makadamií se nabízejí většinou bez skořápky (která je velmi tvrdá a
obtížně se z ní ořech loupe), a to buď v přírodním syrovém stavu nebo jako
pražené, solené či nesolené. Výborné jsou v müsli, kde si opravdu vychutnáte jejich jemnou křupavost a máslovou příchuť. K dostání je rovněž olej z
makadamových ořechů, který je vysoce kvalitní a kromě potravinářství se
používá např. v kosmetice.
Klub zdraví Vrbno p. P. pro Vás v měsíci květnu 2014
připravuje:
Jarní očista
Jaro je tady
a proto načerpejme energii!
KDY:
ČTVRTEK
VRTEK 15. května 2014
KDO:
Melanie Kautzová
K jarnímu období dnes již stále častěji patří nejen úklid domu a zahrady, ale i
očista našeho těla. Tato tzv. detoxikace je pro nás vhodná nejen v jarním období, ale když se ji naučíme zařazovat několikrát ročně, uděláme svému tělu velkou službu. Jak na to, nám poradí paní Melanie Kautzová, majitelka prodejny
racionální výživy v Bruntále, jejímž celoživotním koníčkem je zdravý životní styl
a osobní rozvoj člověka. Původním povoláním je učitelka a je matkou 4 synů.
Těšíme se na vaši účast.
Na závěr přednášky bude jako obvykle připravena ochutnávka zdravých
pokrmů spolu s recepty na jejich přípravu.
Přednáška Klubu zdraví se koná ve Středisku chytrých aktivit STŘECHA,
Vrbno pod Pradědem.
Začátek přednášky je v 18 hod.
hod.
Vstup volný
Rozpis vaření polévek
Datum
10.5.
Jméno
O. Gryczová
Datum
7.6.
Jméno
M. a L. Galleovi
24.5.
D. Stavárková
21.6.
A. Keilingová
Rozpis služebností při společných bohoslužbách
Květen 2014
Západ
Datum slunce Příběh pro děti
Kázání
Studium tř. 1 Studium tř. 2
Modlitby
za rodiny
3.5.
20,21
D.Dobeš
D. Dobeš
M. Bukur
O. Gryczová
Bukurovi
10.5.
20.32
V.Gruntová
Savický
A. Keilingová
P. Galle
A.Drobná
17.5.
20.42
T. Sedlák
T. Sedlák
M. Bukur
R. Svobodová
J. Francová
24.5.
20.51
A. Keilingová
Do
R. Kraus
31.5.
20.59
J. Bukurová
O.Wagenknecht
O. Wagenk-
O. Gryczová Galleovi st. a ml.
P. Galle
Gruntovi
Narozeniny v měsíci květnu 2014
V. Gruntová, J. Boček
Kontakt:
Olga Gryczová
[email protected]
Webové stránky sboru Vrbno pod Pradědem:
www.vrbnopodpradedem.casd.cz
Archiv kázání:
www.kazanivrbno.cz
Archiv přednášek klubu zdraví
www.klubzdravivrbno.cz

Podobné dokumenty