Základy psychopatofyziologie pro nejmenší

Základy psychopatofyziologie pro nejmenší

Základy psychopatologie osobnosti pro nejmenší
gertík
kontroloval a pravopisné chyby upravil: Zdeněk Faldyna
Knížka příběhů Medvídka Pú od
A.A.Milne
se
dotýká
mnoha
existenciálních témat a je tak
pozoruhodná a inspirující, že se stala
předlohou
několika
odborných
pojednání z různých oborů. V ČR
jsou v prodeji následující tituly: „Pú
a filozofové", "Pú a tao", "Prasátko a
tao", "Pú a management", "Pú na
cestě k úspěchu", "Pú v kuchyni",
"Pú a řešení problémů", "Slovník
medvídka Pú", "Pú a etiketa" a "Pú a
starověká
mysteria"
–
vše
v nakladatelství Volvox Globator.
Pú a jeho přátelé ze Stokorcového lesa ovšem své čtenáře a posluchače uvádějí i
do složitého světa psychopatologie a psychologie osobnosti, dokonce do teorie
objektních vztahů. Každá postava má svůj charakter a osobitý projev, který
v příbězích odhaluje dynamiku fungování osobnosti, schopnost vztahovat se
k ostatním a ilustruje základní psychologické obranné mechanismy. Co více, na
stránkách knížky se děti seznámí také s nejrůznějšími psychoterapeutickými
přístupy.
Asi bude vhodné nejprve shrnout teorii
osobnostních struktur podle současné dynamické
psychologie. Analyticky orientovaná vývojová
psychologie rozeznává několik klíčových období
v raném věku dítěte, kdy se utváří důležité
schopnosti a mechanismy fungování. Cílem
psychologického vývoje je jedinec, který je
schopný navazovat vztahy s ostatními, ale zároveň
dokáže udržet vědomí své vlastní identity. Po
narození je vztah dítěte ke světu
(reprezentovanému matkou) popsán jako
symbiotický. Dítě očekává uspokojení svých potřeb
od matky a není schopno si jinak poradit. Je jasné,
že jeho očekávání vždy bude do určité míry
frustrováno, kdyby nebylo – to platí i v ostatních
obdobích – nebyla by potřeba vyvíjet se dále.
Psychologické oddělení od okolního světa
nazýváme separací a individuací.
1
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Na tomto základě dítě buduje svůj vztah
ke světu a vnímá buď jako bezpečné nebo
jako ohrožující místo pro život. Přiměřená
frustrace uchovává pocit bezpečí, ale
zároveň dává poznat odlišnost dítěte a
jeho okolí. Zakládá se vědomí vlastní
identity a schopnosti vytvářet zralé vztahy.
Přílišnou frustrací v tomto období se
zakládá hraniční porucha osobnosti – se
kterou se ve Stokorcovém lese nesetkáme
vyhraněné formě, zřejmě pro její
destruktivitu.
Po opuštění symbiozy, asi tak v jednom roce, se začínají prudce vyvíjet
dovednosti a schopnosti dítěte, vyvíjí se řeč a motorika, dítě má nové možnosti,
jak svět zkoumat. zatím ještě není psychologické oddělení od matky hotové,
k tomu, aby si radost z nově otevřených obzorů mohlo patřičně užít potřebuje
reakci z okolí, to, že je maminka nadšená, když žvatlá, potlesk za nemotorný
krůček – to vše vyvolává pocit blaha a motivuje k dalším výkonům.
Tato reakce z okolí se nezývá
zrcadlení, objekt, který je poskytuje je
selfobjekt a podpůrně buduje identitu,
já nebo také self dítěte. Self by se dalo
přesněji přeložit jako uvědomění si
sebe samého, obsahuje i komponentu
kladného vztahu k sobě samému,
důvěru ve své schopnosti a svůj
potenciál.
Nadměrná frustrace spočívající buď v ignoraci projevů dítěte nebo v omezení
jeho exploračních a expanzivních aktivit způsobí, že jedinec po zbytek života
potřebuje někoho, kdo by jeho aktivity zrcadlil a zprostředkovával mu pocit
kompetence. Dokonce aktivně vystupuje tak, aby jej lidé zrcadlili způsobem, jak
potřebuje – projevuje svou grandiozitu. Pokud zpětnou reakci nemá, propadá
zoufalství a závisti. Takto se projevuje narcistická struktura osobnosti.
Pozoruhodné je, že narcistická struktura díky potřebě zrcadlení není schopna
zralého vztahu. Na svém protějšku vždy vyhledává tu jeho část, která poskytuje
vhodnou reflexi a zbytek ignoruje – nebo naopak vyhledává jen negativní
aspekty a ignoruje ostatní, podle poměru k tomu druhému.
Svůj protějšek tedy nevnímá jako celistvou osobu.
2
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Narcistickou strukturu v příběhu
Medvídka Pú ztvárnil Králíček:
Pú strčil opatrně hlavu do veliké tmavé
díry a zavolal:
"Je někdo doma?"
Z díry bylo slyšet cupitání a pak nastalo
ticho.
"Povídám, je někdo doma?" zavolal Pú
hodně nahlas.
"Ne!" zněla odpověď, a pak se ozvalo:
"Ale nemusíte tolik křičet, slyšel jsem
dobře už poprvé."
"To je hloupé!" řekl Pú. "Copak tu vůbec nikdo není?"
"Nikdo."
Medvídek Pú vytáhl hlavu z díry a chvilku přemýšlel. napadlo ho: "Někdo tam
ale musí být, protože někdo musel říct ,Nikdo`." A tak zas vstrčil hlavu do díry a
řekl: "Hej, Králíčku, nejsi to ty?"
"Ne," řekl Králíček, tentokrát změněným hlasem.
"Ale není tohle Králíčkův hlas?"
"Asi ne," řekl Králíček. "Aspoň to nemá být jeho hlas."
"Ach tak!" řekl Pú
Vytáhl hlavu z díry, zamyslil, pak ji tam zase vstrčil a řekl:
"A nemohl byste mi říct, kde je Králíček?"
"Šel na návštěvu k svému příteli Medvídkovi Pú, je to jeho dobrý známý."
"Ale vždyť jsem to já!" řekl Medvídek, velmi překvapen.
"Kdo já?"
"Medvídek Pú."
"Jistě?" řekl Králíček, ještě překvapenější.
"Docela jistě," řekl Pú.
"Tak tedy pojď dál."
Pú se tlačil do díry, až se dostal konečně dovnitř.
"Opravdu," řekl Králíček a celého si ho měřil. "Jsi to ty. Tak tě vítám."
"A kdo si myslel, že to je?"
"Nebyl jsem si jist, to víš, jak to v Lese chodí. Nemohu si pustit každého do bytu.
Musím být opatrný. Což takhle něco zakousnout?"
Králíček nejprve neví, kdo k němu hovoří, nezachycuje tedy ani svoji identitu a
tak správně odpovídá, že nikdo není doma. Až ve chvíli, kdy si ověří, že u
vchodu stojí Pú (tedy selfobjekt), zachycuje svoje self. Králíček svoji identitu
nezachycuje, je-li mu ze tmy sdělováno: „Ty jsi Králíček“, zato při sdělení: „Já,
Medvídek Pú tě vnímám jako Králíčka“ rychle ztrácí úzkost a transformuje ji do
fobických obsahů. Jako ilustrace narcistické grandiozity poslouží následující
ukázka:
3
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Králíček věděl, že ho čeká perný den. Sotvaže se probudil, cítil svou důležitost,
jako by všechno záviselo jen na něm. Dnes by tak mohl NĚCO USPOŘÁDAT
nebo NAPSAT VYHLÁŠKU PODEPSANOU KRÁLÍČEK nebo ZJISTIT,
JAKÉHO MÍNĚNÍ JSOU OSTATNÍ. bylo to skvostné ráno, právě se hodící k
tomu, aby si zaběhl k Púovi a řekl mu" "Tak dobrá, řeknu to Prasátku," a běžet k
Prasátku a říci mu: "Pú myslí - ale snad bych měl napřed navštívit Sovu." Byl to
takový vůdcovský den, kdy každý jen říká : "Ano, Králíčku," a "Ne, Králíčku," a
čeká, až co Králíček řekne.
a typická narcistická závist se objevuje zde:
"Mám nápad," řekl Králíček, "a tady je. Pozveme Tygra na dlouhou výzkumnou
cestu, někam, kde ještě nabyl, a ztratíme ho tam a na druhý den ráno ho zase
najdeme a - to mi věřte - bude to pak docela jiný tygr."
"Proč?" zeptal se Pú.
"Protože to bude ponížený tygr. Protože to bude smutný Tygr, tesklivý Tygr,
zkrotlý a ohleduplný Tygr, jeho výraz bude říkat: Králíčku, jak jsem rád, že tě
vidím. Tak je to."
Variantou tohoto období je schizoidní
vývoj. Charakterizuje jej potřeba odstupu
od ostatních, potřeba izolace a strach
z přiblížení. Schizoidní jedinci mají
základní představu, že svět kolem nich je
nebezpečný a blízké vztahy zraňující,
pohybují se ve svém světě a pro ostatní
jsou nesrozumitelní.
Příběh Medvídka Pú přináší nádhernou ilustraci schizoidní struktury v oslíku
Ijáčkovi. Ijáček působí smutně a mrzoutsky, zvířátka jej nevyhledávají, protože
mu nerozumějí a navíc ve všech vyvolává nějaké rozpaky, jako by je obviňoval,
že se mu nevěnují. Je to ovšem bludný kruh, přes veškerou snahu zvířátka
narážejí na Ijáčkův strach z přiblížení, který je jim navíc podsouván jako jejich
selhání.
"Nikdo mi nic neřekne," řekl Ijáček. "Nikdo mně neinformuje. Počítám, že příští
pátek to bude sedmnáct dní, co se mnou naposled někdo promluvil."
"To jistě není sedmnáct dní -"
"Příští pátek," vysvětloval Ijáček.
"A dnes je sobota," řekl Králíček. "Tak to by bylo jedenáct dní. A já sám jsem tu
byl před týdnem."
"Ale nemluvili jsme spolu," řekl Ijáček. "Nemluvil totiž napřed jeden a potom
druhý. Řekl jsi mi: "Nazdar!" a mihl ses kolem. Viděl jsem tvůj ocas už nějakých
sto honů odtud na kopci, když jsem přemýšlel o odpovědi. Chtěl jsem říci: ,Co?`
- jenže už bylo pozdě."
"To víš, měl jsem naspěch."
4
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
"Žádná vzájemnost," pokračoval Ijáček, "Žádná výměna myšlenek. Nazdar. Co? - tohle přece k ničemu nevede, zvláště, když té druhé osobě je při druhé půli
rozmluvy vidět už jen ocas."
"Je to tvoje chyba, Ijáčku. Vždyť ty k nám jakživ nepřijdeš. Jsi tady pořád v tom
koutě Lesa a čekáš, až přijdou druzí k tobě. Proč nepřijdeš ty k nim?"
Ijáček chvíli mlčel a přemýšlel "Na tom může něco být, co říkáš, Králíčku," řekl
konečně."Zanedbával jsem vás. Musím se víc pohybovat.Musím víc mezi lidi."
"Tak jest, Ijáčku. Zajdi si k nám, kdykoli se ti zachce."
"Děkuju ti, Králíčku. A když někdo řekne hodně nahlas: ,Hrom do toho, je tu
Ijáček!`, mohu zase klidně odejít."
Králíček stál chvíli na jedné noze. "Tak já musím zase jít," řekl."Mám dnes
hodně práce."
Posuneme-li se ve vývoji dál, čeká nás po
hvězdném období primárního narcismu
poněkud bolestnější poznání, že šikovnost
a dovednosti se nemohou rozvíjet
donekonečna a při překročení vlastních
možností už svět opět hrozí nějakým
nebezpečím. Toto období nastává po cca
2. roce a nazývá se obdobím
znovusbližovacím. Můžeme sledovat, jako
by se dítě ve vývoji posunulo kousek
zpátky, jako by zase více viselo na
mamince a nemělo už ten elán a odvahu k
věcem, které dříve zvládalo.
Přiměřenou reakcí je v tomto
období poskytnout dítěti podporu,
pomoci mu a nechat je bezpečně
prozkoumat
hranice
svých
možností. Frustrujícím přístupem je
dát dítěti znát, že pokud se vrací
k závislosti, není přijato, tedy když
už něco umělo, tak proč se zase
natahuje po matce… Z tohoto
zranění vyjde dítě do života s
přesvědčením, že aby bylo ostatními
přijato, musí být soběstačné,
bezproblémové, nezatěžující. Jeho
problémy nemají význam, nikoho
nezajímají, ostatní jsou přednější…
Vzniká depresivní struktura osobnosti.
5
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Reprezentuje je Prasátko. Prasátko problémy s identitou nemá –
"Kryštůfku Robine!, Kryštůfku Robine!" zvolalo Prasátko. "Řekni Klokanici, kdo
jsem! Pořád mi říká Klokánku. Nejsem Klokánek, že ne!"
Kryštůfek Robin se na ně pozorně podíval a zavrtěl hlavou. "Nemůžeš být
Klokánek, protože jsem Klokánka zrovna viděl, jak si hrál u Králíčka."
"Tak!" Řekla klokanice. "No, tohle! Jak jsem se jen mohla takhle zmýlit."
"Vidíš to!" řeklo prasátko. "Vždyť jsem ti to říkalo, jsem Prasátko.
-. Ačkoli je malé zvířátko (a trpí přiměřeným komplexem ) je schopno zralejších
vztahů. Má bohaté emoční prožívání, ačkoli je v něm občas převaha úzkostných
afektů, má také kompenzační fantazie o své vlastní hodnotě
SLON (krvelačně): "Ho - ho!"
PRASÁTKO (ledabyle): "Tra - la - la, tra - la - la."
SLON (překvapen, už ne tak sebevědomě):"Ho - ho!"
PRASÁTKO (ještě bezstarostněji): "Tydlidum, tydlidum."
SLON (chce říct Ho - ho a místo toho nejapně zakašle): "Ho - ehm! Co to tady
je?"
PRASÁTKO (překvapeně): "Nazdar! To je past na Slony, udělalo jsem ji tady a
teď čekám, až do ní nějaký Slon spadne."
SLON (velmi zklamán): "Ach jé!" (po dlouhé pomlčce) "Opravdu?"
PRASÁTKO: "Ano."
SLON: "Jéje." (rozčíleně): "Já - jsem myslel, že je to past, kterou jsem já udělal
na Prasátko."
PRASÁTKO (překvapeně): "Kdepak!"
SLON: "No tohle!" (omluvně): "Tak to - tak to jsem se asi zmýlil."
PRASÁTKO: "Bohužel" (zdvořile): "Je mi líto." (prozpěvuje si dál)
SLON: "Tak - tedy - já - tak. Myslím, že bych se měl vrátit."
PRASÁTKO: (hledí naň lhostejně): "Myslíš? No, uvidíš-li někde Kryštůfka
Robina, řekni mu, že bych s ním chtělo mluvit."
SLON (přeochotně): "Zajisté! Zajisté!" (spěchá pryč)
PÚ (který tam vlastně nemá být, ale bez něhož se to neobejde): Ale Prasátko, jak
jsi statečné a chytré!"
PRASÁTKO (skromně): "Ani dost málo, Pú." (A až přijde Kryštůfek Robin, Pú
mu může všecko vypravovat."
6
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Na první pohled by se mohlo
zdát, že je ustrašené, jeho
hlavním strachem je ale
obava ze ztráty vztahu, ze
ztráty blízké postavy . Kvůli
tomu je schopno mnohokrát
zapřít samo sebe a veškerou
energii věnovat ostatním:
Prasátko se přitočilo zezadu k
Púovi.
"Pú!" zašeptalo.
"Copak, Prasátko?"
"Nic," řeklo Prasátko a vzalo
Púa za pracku. "Chci jen,
aby ses mi neztratil."
Okolo druhého roku začíná dítě přijímat první povinnosti a omezení na sociální
úrovni, učí se dodržovat hygienu, vydržet situaci nespokojenosti a dyskomfortu,
je-li to třeba. Nic nejde najednou, proto v tomto období mnohokrát selhává.
Pokud je ale reakce na selhání nepřiměřená, vyvíjejí se nadměrné mechanismy
kontroly a obava z toho, že kontrola může selhat a dojde ke katastrofě. Vyvíjí se
obsedantní osobnost. Charakterizuje ji strohost, sebekontrola a odpor ke
změnám.
Představa, že to je někdo, kdo pořád
uklízí či kontroluje dveře je
nesprávná. Obsedantní osobnost si
spíše udržuje přehled, systém, vše má
precizně
formulováno
a
klasifikováno. V jejím světě není
prostor pro něco tak obtížně
kontrolovatelného, jako jsou emoce.
Obsedantní strukturu má Sova. Pro
ilustraci poslouží následující dialog:
7
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Toho rána přilítla Sova přes vodu, aby pozdravila svého přítele Krštůfka
Robina.
"Poslouchej,Sovo," řekl Kryštůfek Robin, "to je legrace! Já jsem na ostrově!"
"Atmosférické poměry jsou poslední dobou velmi nepříznivé," řekla Sova.
"Co?"
"Prší," vysvětlovala Sova
"Ano," řekl Kryštůfek Robin. "Prší."
"Stav vody dosáhl nebývalé výše."
"Kdo?"
"Je všude spousta vody," vysvětlovala Sova.
"Ano," řekl Kryštůfek Robin. "To je."
"Nicméně vyhlídky na zlepšení jsou stále příznivější. Každým okamžikem --- "
"Neviděla jsi Púa?"
"Ne. Každým okamžikem --- "
"Doufám, že se mu nic nestalo," řekl Kryštůfek Robin."Měl jsem o něho
strach.Prasátko je asi u něho. Myslíš, že jsou v bezpečí, Sovo?"
"Doufám. Víš, každým okamžikem --- "
"Podívej se k nim, Sovo. Protože Pú nemá moc rozumu a mohl by provést
nějakou hloupost a já ho mám tak rád, Sovo. Rozumíš Sovo?"
"No dobře," řekla Sova." Půjdu. Hned rovnou." A odletěla.
První setkání Púa s Tygrem můžeme srovnat s jeho setkáním s Králíčkem :
"Nazdar!" řekl Pú pro případ, že by venku někdo byl.
"Nazdar!" řekl kdosi.
"Hm!" řekl Pú. "Nazdar!"
"Nazdar!"
"No vida!" řekl Pú. "Nazdar!"
"Nazdar!" řekl neznámý a myslel si, jak dlouho to ještě potrvá.
Pú chtěl právě říci počtvrté "Nazdar!", ale pomyslel si, že to raději neřekne, a
místo toho řekl: "Kdo je to?"
"Já," řekl hlas.
"Aha!" řekl Pú. "Tak pojď sem."
Tak ten kdosi přistoupil a ve světle svíčky se na sebe podívali.
"Já jsem Pú," řekl Pú.
"Já jsem Tygr," řekl Tygr.
Od počátku zde do vztahu
vstupují dvě ohraničené identity.
Tygr nenechává prostor pro
pochybnosti, kým vlastně je. I on
má v projevu jistou expanzivitu a
grandioznost, ba působí až
manicky a heboidně.
8
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Dalo by se říci, že je pravým protipólem sovy ve své živelnosti a
nekontrolovanosti, nemá rád strnulost, miluje akci a nikdy se s ním nikdo
nenudí.
Narozdíl od Králíčka nepotřebuje zrcadlení, je stále sám sebou a bezstarostně
skáče po stokorcovém lese, shazuje Ijáčka do řeky, dovádí s klokánkem apod.
Ve svém projevu ale nepřipouští proti své osobě projevy hněvu, svým postojem
nutí ostatní, aby jej přijímali s láskou. Provází jej totiž strach, že přijde o jejich
přízeň, tak se občas pustí bez rozmyšlení do akcí, které by po chvilce přemýšlení
nedělal. Ochutnává od zvířátek jejich potraviny, aby nakonec zjistil, že má
nejraději klokánkovu medicínu, klokánka vynese na zádech na strom a vypráví
mu, jak dovede létat, aby pak zjistil, že nedokáže slézt dolů. Tygřík má
hysterické rysy. Normálně probíhá vývoj tak, že dítě v období 3-5 let příjme
svou sociální roli a také roli příslušející jeho pohlaví. Zažívá zde onen proslulý
oidipský konflikt, kdy nevědomě touží po rodiči opačného pohlaví a rivalizuje
s rodičem stejného pohlaví, aby pak jeho vyřešením bylo schopno navázat
kvalitní partnerský vztah. A.A.Milne do těchto detailů nezabíhá, přesto si
můžeme všimnout, že tygr vstupuje do domácnosti klokánice a klokánka a v této
konstelaci vytváří jakousi oidipskou triádu. K incestním fantaziím se ale
v našem příběhu nedostává.
Nyní si položme otázku, jakou roli sehrává v tomto příběhu hlavní hrdina,
medvídek Pú? Na první pohled působí retardovaně, hloupě, sám to o sobě říká,
že má pramálo rozumu.
9
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Vyjdeme-li ovšem ze základní poučky, že
dobrého psychoterapeuta charakterizují tři S,
tedy dobrý terapeut je slow, stupid a selfish,
(pomalý, hloupý a sobecký), pak pochopíme,
že jím není nikdo jiný, než náš Medvěd. A
skutečně, na několika ukázkách můžeme
demonstrovat, jak se v rozhovorech opírá o
několik psychoterapeutických systémů a jak
pomáhá svým přátelům k sebeuvědomění,
vhledu na jejich proces prožívání a přináší
jejich řešení.
Pú rogeriánem:
Ale Sova mluvila pořád dál a dál, užívala delších a delších slov, až se vrátila
tam, odkud začala, a vykládala, že vyhlášku může napsat Kryštůfek Robin.
"To on psal tabulky na mých dveřích. Viděl jsi je, Pú?"
Pú už hezkou chvíli říkal střídavě jenom "Ano" a "Ne" se zavřenýma očima, a
protože naposledy řekl: "Ano, ano", řekl nyní: "Ne, vůbec ne", ačkoli ve
skutečnosti ani nevěděl, o čem to Sova vlastně mluví.
Dlouho se dívali na řeku pod sebou a nic neříkali a řeka také nic neříkala, jen si
za toho letního podvečera klidně a pokojně hověla.
"Tygr je vlastně docela hodný," řeklo Prasátko ospale.
"To se rozumí," řekl Kryštůfek Robin.
"Všichni jsou vlastně hodní. Aspoň já si to myslím," řekl Pú. "Ale nejspíš nemám
pravdu," dodal.
Pú gestaltistou:
"No," řekl Pú, "hledáme cestu domů a nenalézáme ji, tak jsem myslel, když
budeme hledat pískoviště, jistě je najdeme, a to bude dobré, protože pak možná
najdeme, co jsme nehledali, a to by mohlo být, co jsme ve skutečnosti hledali."
"To nemá hlavu ani patu," řekl Králíček.
"To nemá," řekl Pú skromně. "Ale mělo to, když jsem začal. Ale pak se s tím
něco stalo."
"To je správné," řekl Ijáček. "Jen si zpívej. Tydli dum, tydli tam. Kvete máj,
pojďme v háj! Buď veselý!"
"To taky jsem," řekl Pú.
"Někomu je hej," řek Ijáček.
10
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
"Proč, co se děje?"
"Copak se něco děje?"
"Jsi takový smutný, Ijáčku."
"Smutný? Proč bych byl smutný? Mám narozeniny. Nejšťastnější den v roce."
"Narozeniny?" řekl Pú užasle.
"Ovšem. Nechápeš? Podívej se na všechny ty dárky." Mávl nohou."Podívej se na
ten sváteční dort. Svíčky a růžová poleva."
Pú se rozhlédl - nejprve nalevo a pak napravo. "Dárky?" řekl Pú."Sváteční
dort? A kde?"
"Cožpak nevidíš?"
"Ne," řekl Pú.
"Já taky ne," řekl Ijáček. "Žert," vysvětloval."Ha,ha!"
Pú se podrbal na hlavě, tak tím byl zmaten. "Máš opravdu narozeniny?" zeptal
se.
"Ano."
"Ach! Tak mnoho štěstí a zdraví, Ijáčku."
"Mnoho štěstí a zdraví Medvídku Pú."
"Ale já nemám narozeniny."
"Ne, já mám."
"Ale ty jsi řekl: Mnoho štěstí a zdraví."
"A proč ne? Přece nechceš být nešťastný na mé narozeniny?"
"Ach tak!" řekl Pú.
Pú psychoanalytikem:
Ijáček se tedy postavil a smutně hleděl k zemi, a Medvídek Pú si ho obešel kolem
dokola. "Copak se stalo s tvým ocasem?" řekl s údivem.
"Co se s ním stalo?" řekl Ijáček
"Vždyť ho nemáš."
"Opravdu?"
"No přece buď ocas máš, nebo nemáš, a ty ho nemáš. V tom se snad nemůžu
zmýlit."
"A tak co mám?"
"Nic."
"Podívám se," řekl Ijáček a pomalu se otočil tam, co měl předtím ocas, a když
ho nemohl dostihnout, točil se na druhou stranu, až zase stál tak jako předtím, a
pak sklonil hlavu a díval se mezi přední nohy a nakonec řekl s dlouhým
povzdechem: "Myslím, že máš pravdu."
"To si myslím, že mám pravdu," řekl Pú.
"Tím se vysvětluje mnoho," řekl Ijáček zachmuřeně. "Tím se vysvětluje všechno."
11
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz
Další příklad:
"To jsem se chtěl právě taky zeptat," řekl Pú. A pak dodal: "Snad hledá
nějakého -- nějakého --- "
"Skvrnitého čili býložravého Hnedtubuda?"
"Ano," řekl Pú. "Takového nějakého. Jestli tu snad není."
Králíček si ho přísně změřil. "Tak se mi zdá, že mi nejsi nic platný," řekl.
"To nejsem," řekl Pú. "Ale aspoň se snažím," řekl pokorně.
Můžete namítnout, proč Pú nepoužívá nyní oblíbený a perspektivní kognitivně
behaviorální styl. Patrně proto, že tento styl jeho diferencované a citlivé
osobnosti nevyhovuje. Používá jej ovšem Králíček, ukázka jeho techniky
expozice již zazněla…
Příběh tedy vlastně provází Kryštůfka Robina jeho psychologickým zráním
v předškolním věku, jako diferencující se osobnost jej posílá k jeho školním
povinnostem, za kterými již čeká život plný odpovědnosti, problémů, vztahů,
krizí, rolí, ústupků, kompromisů, … který směřuje k dospělosti. Poselstvím je,
že přesto všechno v člověku jeho dítě stále žije, dobrodružství raného vývoje se
všemi úspěchy i zraněními si člověk stále uchovává a neměl by je popírat.
"Pú, slib mi, že na mne nezapomeneš ----- nikdy. Ani až mi bude sto let."
Pú chvíli přemýšlel. "Kolik pak bude
mně?"
"Devětadevadesát."
Pú přikývl. "Slibuju," řekl.
Kryštůfek Robin stále hleděl na svět a
rukou nahmatal Púovu pracku.
"Pú," řekl Kryštůfek Robin vážně, "až já až už nebudu tak docela -" zarazil se a
spustil znovu. "Pú, ať se stane cokoliv, ty
tomu porozumíš, viď?"
"Čemupak porozumím?"
"Ale ničemu." Zasmál se a vyskočil.
"Pojďme!"
"Kam?" řekl Pú.
"To je jedno," řekl Kryštůfek Robin. Tak
spolu odešli.
A ať je cokoli potká na začarovaném
místě na vrcholku Lesa, chlapeček a
medvěd si budou stále hrát
12
PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz