Bihuncová_IDENTIFIKACE KONÍ ZA POMOCÍ VELIKOSTI A TVARU

Bihuncová_IDENTIFIKACE KONÍ ZA POMOCÍ VELIKOSTI A TVARU

IDENTIFIKACE KONÍ ZA POMOCÍ VELIKOSTI A TVARU KAŠTÁNKŮ
IDENTIFICATION OF HORSES BY USING A HEIGHT AND A SHAPE OF
CHESTNUTS
Bihuncová, I., Jiskrová, I., Kosťuková, M., Černohorská, M., Petlachová, T., Píšová, M.
Oddělení chovu, šlechtění koní a agroturistiky
Ústav chovu a šlechtění zvířat
Mendelova univerzita v Brně
ABSTRAKT
Pro sledování velikosti a tvaru kaštánků bylo vybráno celkem 11 plemen koní: achaltekinský
kůň (n = 23); anglický plnokrevník (n = 23); arabský plnokrevník (n = 18); český
teplokrevník (n = 21); starokladrubský kůň (n = 20); hucul (n = 20); českomoravský belgik
(n = 20); norický kůň (n = 7); slezský norik (n = 14); hafling (n = 20); shetland pony (n = 20).
Změřeny a zakresleny byly kaštánky 240 koní. Z toho zpracováno 206 koní, zařazených do tří
fylogenetických skupin. Do speciálního formuláře se zakreslovaly tvary kaštánků, měřili jsme
výšku v nejvyšším bodě a šířku v nejširším místě kaštánku upraveným posuvným měřítkem.
V rámci plemene a ani fylogenetických skupin se neshodují stejné či podobné tvary kaštánků.
Ověřili jsme, že obrysy kaštánků jsou vhodné jako identifikační znak, jelikož jsou pro
každého koně specifické. Pokusili jsme se rovněž stanovit vztah velikosti kaštánků k síle
kostry, ale tuto závislost se nepodařilo statisticky prokázat.
Klíčová slova: kaštánek, kůň, plemena koní
ABSTRACT
For the purpose of observing the shape and size of chestnuts, 11 breeds of horses were
selected: Akhal Teke (n = 23), Thoroughbred, Arabian horse (n = 18), Czech warmblood
horse (n = 21), Old Kladrubian horse (n = 20), Hucul pony (n = 20), Belgian horse (n = 20),
Noriker horse (n = 7), Silesian Noriker (n = 14), Haflinger (n = 20) and Shetland pony (n =
20). A total of 240 horse chestnuts were measured and recorded using a special form for
further adjudication. The chestnut height was measured at the highest point, the width at the
widest point. There were no matching shapes of chestnuts within the same phylogenic group
or even breed. Therefore it can be assumed the outline of a chestnut can serve as an
identification factor, as each horse has a specific one. We also made an attempt on
determining the dependence of a chestnut size on the skeleton strength, but there was no
statistical evidence for that.
Keywords: chestnut, horse, horse breeds
ÚVOD
Rudiment, který se nachází na hrudní končetině na mediální ploše distálního konce
předloktí a na pánevní končetině na mediální ploše tarzu, se nazývá kaštánek, který je
pozůstatkem na prvního prstu pravěkých předchůdců koní. Většina koní má na všech čtyřech
končetinách tyto rudimenty.
V průkazu koně se zapisují a zakreslují vrozené odznaky, získané odznaky, barva
koně, chlupové víry a popřípadě výžeh, pokud vyžaduje příslušný řád plemenné knihy.
Zakreslování obrysu kaštánků nastává pouze v případě, kdy kůň je bez odznaků a má méně
než tři chlupové víry.
Naším cílem bylo zjistit, zda tvary kaštánků jsou u koní podobné a nebo zda by byly
vhodným identifikačním znakem zakreslovaným do průkazu koně.
LITERÁRNÍ PŘEHLED
Na končetinách hospodářských zvířat se nachází rudimenty původních polštářů
pětiprstých zvířat. Tyto kožní útvary tvoří zesílená pokožka, škára a podkožní vazivo polštáře.
Zápěstní polštář (torus carpalis) se nachází na hrudních končetinách koně na mediální ploše
distálního konce předloktí, na pánevních končetinách leží zánártní polštář (torus tarsalis),
který je na mediální ploše tarzu. Zánártní polštář (torus metacarpalis) se nachází na palmární
ploše záprstí a nártní polštář (torus metatarsalis) na plantární ploše distálního konce nártu,
jsou to malé rohové útvary čili ostruhy (Hintze, 1909, Komárek a kol., 1964, Marvan a kol.,
2003). Prstové polštářky (torus digitales) jsou u kopytníků formou střelky a patky (Komárek a
kol., 1964; Marvan a kol., 2003). Místa výskytu kaštánků popsali autoři Hintze (1909),
Lechner (1922), Kolda (1936), Hanslian (1947), Popesko (1964), Bílek a kol. (1955), Lerche
(1962), Komárek a kol. (1964), Talukdar (2002), Stehlík a Trantírek (1971), Čollák a kol.
(1978), Hampl a kol. (1984), Najbrt a kol. (1982), Hermsen (1999), Marvan a kol. (2003),
Kapitzke (2008) a Kojouri a kol. (2010).
Kolda (1936) uvádí, že orientální plemena koní mají menší kaštánky nebo mohou
popřípadě i chybět, kdežto u západních koní jsou vyvinuty vždy a jsou velké. Kapitzke (2008)
udává, že kaštánek není vyvinut u všech plemen koní. Komárek a kol. (1966) charakterizuje u
teplokrevných koní kaštan na povrchu hladší, jen mírně zvrásněný a celkově menší. U
chladnokrevných koní jej popisuje jako rozbrázděný hlubokými zářezy a celkově většího
tvaru. Kaštánky na hrudních končetinách bývají pravidelně větší než na pánevních
končetinách, kde mohou i chybět (Komárek a kol., 1966). Kojouri a kol. (2010) také tvrdí, že
jsou kaštánky delší na předních končetinách než na zadních a dále dodává, že jsou kaštany
větší s vyšší tělesnou hmotností koně. Najbrt a kol. (1982) souhlasí, že jsou na zadních
končetinách kaštánky menší a že někdy mohou chybět. Stehlík a Trantírek (1971) uvádějí dva
názory na vznik a to, že jsou to atavistické pozůstatky zápěstních a zánártních pružných
rohovitých polštářků pětiprstých předků koní a nebo, že kaštánek je zbytek prvého nebo
druhého prstu. Kolda (1936), Komárek a kol. (1964), Talukdar (2002) popisují velikost
kaštánků až 10 cm výšky, délku 1 – 10 cm a 1 - 4,5 cm šířky. Naproti tomu Najbrt a kol.
(1982) popisují kaštánek jako až 5cm dlouhý útvar, jeví se jim jako svisle oválný, plochý
útvar. Také Stehlík a Trantírek (1971) vidí oválný, plochý útvar bez chlupů s nerovným a
často rozbrázděným povrchem. I Kolda (1936) popisuje kaštan oválného tvaru, šedočerné
barvy, méně žlutohnědé či nažloutlé, ale Komárkovi a kol. (1964) se jeví barva spíše jen
tmavošedá až černá a občas žlutavá. Talukdar (2002) udává barvu šedočernou či žlutošedou.
Povrch kaštánku charakterizuje jako hladký a dodává, že nejvýraznější kaštánky jsou u koní
ve věku 6 až 19 let. Podle Novotného a kol. (1966) je kaštan a ostruha kožní útvar, jejichž
podkladem je vazivo škáry, které vytváří bohaté papilární těleso a nad ním se nachází silná
vrstva rourkové a mezirourkové rohoviny. Komárek a kol. (1964) dodává, že škára kaštanu a
ostruhy je papilózní, bez chlupů a žláz, rohovitá vrstva je poměrně měkká a má rourkovou
skladbu. Najbrt a kol. (1982) popisuje rohovinu kaštánku jako tuhou, dále na povrchu
hluboce rozeklanou a uvádí, že se odlupuje v celých kusech. Dodává, že polštář kaštánku je
jen málo zřetelně oddělen od okolního podkožního vaziva, zpravidla je podkožní vazivo
pevněji přichyceno k povázce.
Klement (cituje Navrátil, 2011) zpracoval pro účel rychlé identifikace dostihových
koní před dostihem přehled nejčastějších kaštánků. Dělí je na devět nejčastějších tvarů (obr.
1).
1) Vrchol je úzký nebo zahrocený, spodní část je širší nebo rovná (tvar hrušky).
2) Vrchol je rovný nebo širší než spodní část, která je zahrocena nebo užší (tvar jahody).
3) Vrchol spodní část jsou užší nebo zahrocené (tvar plamínku).
4) Vrchol i spodní část jsou široké nebo rovné, nebo je kaštánek kulatý (tvar pomeranče).
5) Vrchol má jeden zářez, jehož oba okraje jsou ve stejné výši (tvar srdce).
6) Pravý okraj zářezu je vyšší (pravý pazourek).
7) Levý okraj zářezu je vyšší (levý pazourek).
8) Vrchol má tři hroty, nebo jen velký hrot uprostřed (tvar erbovního štítu).
9) Tvar kaštánku je nepravidelný a neodpovídá žádnému výše uvedenému tvaru.
Obr. 1 Kód očíslování tvaru kaštánků podle Klementa (Navrátil, 2011)
MATERIÁL A METODIKA
Studijní materiál pro analýzu představuje 206 koní 11 plemen. Plemena koní byla
rozdělena podle fylogenetických skupin. Měření tedy proběhlo u skupiny východní, západní a
severské. Skupina koní východních se člení na podskupinu íránskou, kde byli vybráni
zástupci plemene achaltekinského koně. Druhá podskupina jsou arabští koně, vybrané
plemeno byl arabský plnokrevník. Třetí podskupinou zahrnují araboberberští koně a
konkrétního zástupce reprezentuje naše jediné autochtonní plemeno starokladrubský kůň
(vraník). Čtvrtou podskupinou koní anglických zastupovala v práci dvě plemena anglický
plnokrevník a český teplokrevník. Do páté podskupiny tarpanovitých byl vybrán huculský
kůň. Do skupiny koní západních byla vybrána plemena českomoravský belgik, slezský norik,
norik a hafling. Jako poslední skupinu koní severských reprezentuje v naší práci shetlandský
kůň. Z celkového počtu 206 koní je 44 hřebců, 119 klisen a 43 valachů.
Pracovní pomůcky pro měření kaštánků byly upravené posuvné měřítko, pásková
míra, speciální formulář a digitální fotoaparát. Do formuláře jsme zakreslovali tvary kaštánků
a následně jsme je měřili upraveným posuvným měřítkem v mm a zapisovali naměřená data.
Do tabulky v programu Excel jsme zapsali získaná data: kůň, plemeno, pohlaví, věk,
barva, výraznost, barva kaštánku. Dále jsme zadali efekty: plemeno, pohlaví, věk a obvod
holeně. Co se týče závislé proměnné, byly následně za sebou zapsány: výška pravé přední
končetiny (PP I), šířka pravé přední končetiny (PP —), výška pravé zadní končetiny (PZ I),
šířka pravé zadní končetiny (PZ —), výška levé přední končetiny (LP I), šířka levé přední
končetiny (LP —), výška levé zadní končetiny (LZ I), šířka levé zadní končetiny (LZ —).
Předmětem sledování bylo posoudit, zda jsou tvary kaštánků a jejich rozměry
ovlivněny konkrétním plemenem a fylogenetickou skupinou, dále pak, zda hraje roli věk,
pohlaví či síla kostry, určená podle měřeného obvodu holeně. K posouzení vlivu sledovaných
efektů na výšku a šířku kaštánků byla použita analýza rozptylu. K mnohonásobnému
porovnávání byla použita metoda Tukey – B. Porovnávání významně odlišných párů
sledovaných plemen proběhlo u výšky a šířky kaštánku na levé zadní končetině.
Dále jsme zjišťovali pomocí obecného lineárního modelu (GLM), zda efekty
fylogenetická skupina, pohlaví a věk mají statisticky průkazný vliv na závisle proměnnou
výšku a šířku kaštánků na všech čtyřech končetinách. Testovali jsme, jaký vliv budou mít
sledované efekty na výšku a šířku změřených kaštánků.
Zpracování dat proběhlo v Unistat for Excel verze 5,1.
VÝSLEDKY A DISKUSE
Vyhodnocení rozměrů kaštánků
Nejčastěji se vyskytujících tvarů kaštánků je dvanáct. Pod číslem 1 jsme označili
chybějící kaštan, 2 nepopsatelný, 3 představuje je srdcovitý tvar, 4 rozdvojený. 5 kapkovitý, 6
obrácená kapka, 7 úzký ovál, 8 ovál, 12 písmeno tvaru ,,b“, 13 písmeno tvaru ,,d“, 18
kosočtverec, 20 kruh. Tvary byly seřazeny podle končetin PP, PZ, LP, LZ a podle tvarů 1, 2,
3, 4, 5, 6, 7, 8, 12, 13, 18, 20 do tabulky s následným vyhodnocením.
Obr. 2 Tvary nejčastějších kaštánků podle výsledků měření
Analýza rozptylu závisle proměnných výška a šířka kaštánku na všech končetinách
nám ukázala, že s výjimkou levé zadní končetiny je vliv všech sledovaných efektů statisticky
neprůkazný.
Pouze u levé zadní končetiny jsme prokázali statisticky vysoce průkazný vliv efektu
plemene na výšku i šířku kaštánku. Proto bylo dále provedeno mnohonásobné porovnání
výšky a šířky kaštánků na levé zadní končetině u sledovaných plemen. Výsledek přináší
tabulka 1
Tab. 1 Porovnávání výšky kaštánku na levé zadní končetině u sledovaných plemen
Skupina Příp. Průměr
SHP
20 25,6500
HF
20 35,2000
SHP HF STKL
OR
ACH
A1/1
ČMB
*
*
*
*
H ČT
*
N SN
*
*
*
*
*
*
*
STKL
20 37,4000
OR 1/1
18 41,7222
*
*
ACHAL
23 42,6087
*
*
A1/1
23 43,0000
*
*
ČMB
20 44,6500
*
*
H
20 46,0000
*
*
ČT
21 47,5714
*
N
7 59,1429
*
*
*
SN
14 61,7143
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
Z tabulky 1 vyplývá, že nejvyšší kaštánky na levé zadní končetině má jednoznačně
slezský norik a dále norik. Slezský norik se liší od všech ostatních plemen, norik pouze od
shetland pony, haflinga a starokladrubského koně. Na druhou stranu nejmenší kaštánky má
plemeno koní shetland, které se liší v porovnání se všemi ostatními plemeny s výjimkou
starokladrubského koně a haflinga.
Tab. 2 Porovnávání šířky kaštánku na levé zadní končetině u sledovaných plemen
Skupina
SHP
Příp. Průměr
20
SHP HF
H
OR
1/1
A1/1
ČT
STKL
ACHAL
N
ČMB
SN
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
HF
20 15,0000
9,4000
*
*
*
*
*
H
20 15,5000
*
*
*
*
OR1/1
18 15,6111
*
*
*
A1/1
23 16,0435
*
*
*
ČT
21 17,8571
*
*
*
*
STKL
20 20,3000
*
ACHAL
23 20,8696
*
*
N
7 23,0000
*
*
ČMB
20 23,3000
*
*
*
*
*
*
SN
14 24,1429
*
*
*
*
*
*
*
*
Nejširší kaštánky má plemeno slezský norik, českomoravský belgik a následně norik a
nejužší kaštánky má shetland pony. Shetland pony se odlišuje od všech plemen. Šířka
kaštánku odlišuje haflinga od slezského norika, českomoravského belgika, norika a
achaltekinského koně. Hucul s anglickým plnokrevníkem se společně odlišují od slezského
norika, českomoravského belgika a achalteke. Dále arabský kůň a český teplokrevník se
společně odlišují od slezského norika a českomoravského belgika.
Pomocí obecného lineárního modelu jsme prokázali vysoce statisticky průkazný vliv
efektu fylogenetická skupina na výšku a šířku kaštánků na všech čtyřech končetinách. Faktor
věk má vysoce statisticky průkazný vliv na šířku kaštánku na PP a LP. Dále statisticky
průkazný vliv má efekt pohlaví na výšku kaštánku na PZ a LZ.
V tabulkách 3 – 5 jsou uvedeny minimální, průměrné a maximální rozměry kaštánků u
koní sledovaných fylogenetických skupin.
Tab.3 Minimální rozměr kaštánků na končetinách podle fylogenetických skupin
fylogen skup
Východní
Západní
Severská
Celk.min
PP I
29
33
15
15
PP —
PZ I
PZ —
LP I
LP —
LZ I
LZ —
10
0
0
26
10
14
3
14
11
6
33
12
0
0
5
0
0
12
6
0
0
5
0
0
12
6
0
0
Tab.4 Průměr velikosti kaštánků na končetinách podle fylogenetických skupin
fylogen skup
Východní
Západní
Severská
Celk.prům.
PP I
49
58
30
50
PP —
PZ I
PZ —
LP I
LP —
LZ I
LZ —
25
43
18
48
25
43
18
32
48
21
57
31
47
21
15
26
8
29
14
26
9
26
43
18
49
25
43
18
Tab.5 Maximální rozměr kaštánků na končetinách podle fylogenetických skupin
fylogen skup
Východní
Západní
Severská
Celk.max
PP I
PP I
85
91
49
91
PP I
45
54
24
54
PP I
84
91
49
91
PP I
33
33
15
33
PP I
81
90
48
90
PP I
37
50
26
50
80
94
48
94
PP I
38
37
24
38
V tabulkách 6 – 8 jsou uvedeny maximální, minimální a průměrné a rozměry kaštánků
u sledovaných plemen koní.
Tab. 6 Maximální rozměr kaštánků na končetinách podle plemen koní
Maximum
ACHAL
A1/1
ČMB
ČT
HF
H
N
OR1/1
SHP
NS
STKL
Celkové
maximum
PP I
85
70
76
80
67
58
85
59
49
91
60
91
PP —
PZ I
PZ —
LP I
LP — LZ I
LZ —
35
70
33
81
37
64
38
32
78
21
63
33
74
30
54
75
33
82
50
67
37
39
84
33
77
34
80
33
37
59
24
63
32
57
20
30
79
23
59
29
71
22
45
91
31
90
50
85
28
32
69
30
63
32
74
21
24
49
15
48
26
48
24
47
81
33
86
47
94
34
45
60
32
60
37
58
30
54
91
33
90
50
94
38
Nejvyšší kaštan na PP je u NS, dále se stejnými hodnotami jsou plemena achalteke a
norik, šířka kaštanu je největší u ČMB následně NS, N a STKL. Výška kaštanu na PZ je
největší i NS, ČT, H a A1/1, kdežto šířku kaštanu na PZ mají souběžně stejnou čtyři plemena
ACHAL, ČT, ČMB a NS, největší kaštan na LP má N, NS, ČMB, nejširší kaštan na LP je u
ČMB a N stejný, o něco menší NS. Maximální výška na LZ se nachází u NS, N a ČT a
maximální šířka je u ACHAL dále ČMB a NS.
Tab. 7 Minimální rozměr kaštánků na končetinách podle plemen koní
Minimum
ACHAL
A1/1
ČMB
ČT
HF
H
N
OR1/1
SHP
NS
STKL
Celkové
minimum
PP I
36
31
48
29
33
32
39
33
15
45
34
15
PP — PZ I
PZ — LP I
LP — LZ I
LZ —
10
0
0
28
10
20
3
14
18
10
26
13
18
10
23
20
13
42
24
22
12
19
19
11
27
15
25
11
14
16
6
33
12
0
0
10
10
8
31
12
14
8
25
11
13
36
21
12
10
11
16
7
30
10
15
7
5
0
0
12
6
0
0
27
29
12
45
25
32
16
20
20
12
28
20
20
11
5
0
0
12
6
0
0
Minimální výška i šířka kaštánků na předních i zadních končetinách je jednoznačně u
SHP a na PZ stejně i u ACHAL a LZ u HF. Jejich hodnota je 0, tedy chybějící kaštan.
Následné nejmenší výšku kaštanu na PP má ČT a A1/1 a nejužší kaštan na PP je dále u SHP,
ACHAL, H a OR1/1. Na PZ nejmenší kaštan mají dále H a N a nejužší HF a H. Minimální
hodnota na výšku kaštánku je následně na LP A1/1, ČT a ACHAL, stejně se STKL, tato
plemena jsou odstupňována po 1mm. Minimální hodnota měřená na šířku kaštanu na LP je
ACHAL s OR 1/1, HF s H, výška minimální hodnoty kaštanu na LZ je již zmíněno u SHP a
HF 0, dále pak N, H OR1/1 a šířka je následně u ACHAL o 3 mm více než SHP s HF, dále
OR 1/1 a H.
Tab.8 Průměrný rozměr kaštánků na končetinách podle plemen koní
Průměr
ACHAL
A1/1
ČMB
ČT
HF
H
N
OR1/1
SHP
NS
STKL
Celkový
průměr
PP I
55
51
60
51
46
43
66
44
30
68
49
50
PP —
PZ I
PZ — LP I
LP — LZ I
LZ —
27
42
19
52
27
43
21
23
44
16
48
23
43
16
33
45
23
59
33
45
23
27
48
19
50
27
48
18
26
38
16
44
25
35
15
19
46
15
44
19
46
16
37
60
22
63
36
59
23
23
42
15
43
23
42
16
15
26
8
29
14
26
9
37
61
24
68
34
62
24
31
37
20
49
30
37
20
26
43
18
49
25
43
18
Průměrný výsledek výšky a šířky kaštánků je na předních končetinách téměř stejný PP
výška 50 a LP 49mm, PP šířka 26 a LP 25mm, PZ výška 43 a LZ 43 a šířka PZ 18 a LZ také
18mm. Z celkového průměru jsou nejmenší kaštánky u plemene koní shetland pony, dále u
arabského koně a hucula a haflinga.
Největší a nejširší kaštany mají plemena koní norik slezský a norik, dále u
teplokrevných koní jsou to plemena ČT, ACHAL, A1/1, OR1/1.
Vyhodnocení tvarů kaštánků
Chybějící kaštánky na končetině koně se vyskytly z celkového počtu 206 sledovaných
koní celkem u 4 koní Ztráta kaštánku se objevila u klisny achaltekinského koně na PZ, dále u
klisny plemene hafling na LZ a u dvou klisen shetland pony, z toho jedné klisně chyběl
kaštánek na PZ a druhá měla ztrátu na obou zadních končetinách.
Na rozdíl od těchto případů se nám objevili dva jedinci, kteří měli kaštánky dva na
jedné končetině a opět je vztah pouze k zadním končetinám. Nálezy byly pouze u plemene
ČMB u klisny 49/997 FÍBÍ po 2696 KORBUS z matky 49/493 FIRMA po 2537 SAPON s.v.
a další nález byl u plemenného hřebce 2694 SASUN po 2537 SAPON z matky JM 4448
DARINA po 2255 AGRISUN – 2. Tento hřebec měl dva kaštánky na LZ končetině, ale je
možné, že nějaká genetická predispozice by tam mohla být díky 2537 SAPON.
Kojouri a kol. (2010) ve své práci vůbec neuvádějí chybějící kaštánky, podle jejich
výpočtů totiž neměl ani jediný případ možné ztráty kaštánků či výskytu dvou kaštánků na
končetině.
Celkově v rámci všech sledovaných plemen byla značná rozmanitost tvaru kaštánků, stejně
jak uvádí Kojouri a kol. (2010), kteří sledovali tvary pouze u tří plemen. Tvary pojmenovali
jako oválný, kruhovitě oválný, mandlovitý, kruhovitý, fazolovitý a v některých případech,
kdy tvary byly velmi nepravidelné, označil jako nepojmenované.
Tab.9 Tvary kaštánků u třech různých plemen podle Kojouri a kol. (2010)
Oval
Elongated
oval
Circular
oval
Amygdalate
Gyrate
Bean
like
Undistinguishable
shape
Left
front
20
12
12
16
16
24
-
Right
front
24
8
32
12
20
-
4
Left
hind
56
4
16
4
16
-
4
Right
hind
48
8
24
8
12
-
-
Nejčastější výskyt tvaru kaštánku je jednoznačně č.5 kapkovitého tvaru, nejpočetněji
je tento tvar zastoupen nejvíce u A 1/1, ČT, ČMB, STKL, OR 1/1, HF, SHP, H, N a nejméně
u ACHAL. Dále nejpočetněji vyšly tvary nepojmenované díky četné rozmanitosti, nejvíce se
tyto tvary objevovaly na předních končetinách.
Nepojmenované kaštany se nejvíce objevují u plemene ACHAL, kde se nachází
nejvíce tvarů na LZ – 27 kaštánků z celkového nepojmenovaného počtu 56 u daného plemene.
Druhé plemeno je shetland pony s celkovým počtem nepojmenovaných kaštanů 19. Již méně
se vyskytují nepravidelné tvary u ČT, OR 1/1, H, ČMB a A1/1 a nejméně N, HF, STKL.
Tab. 10 Tvary kaštánků v jednotlivých zastoupení na končetinách koní
Očíslování
1
2
3
4
5
6
7
8
12
13
18
20
tvarů
kaštánků
PP
/
41
4
5
67
7
9
38
7
2
24
2
PZ
3
26
8
24
54
12
27
14
6
16
5
11
LP
/
37
4
7
63
13
17
31
5
8
20
1
LZ
2
25
10
23
51
9
35
19
21
3
1
7
Celkem
5
129
26
59
235
41
88
102
39
29
50
21
U Kojouri a kol. (2010) z celkového počtu 100 koní ze 400 kaštanů vyšly pouze 4
nepojmenované tvary.
Dalším nejčetnějším tvarem u většiny plemen je ovál s výjimkou achalteke, kdy se
kaštan typu ovál nevyskytuje ani na jediné končetině. Po fylogenetické straně se ovál
vyskytuje více ve skupině východních koní, ale i severské.
Z výsledků a tabulek se ukázalo, že pro konkrétní plemeno či fylogenetickou skupinu
není specifický konkrétní tvar kaštanu. I když byly kaštánky seskupeny do konkrétních tvarů,
byly silně rozlišné.
Kaštánky, které nemají momentálně příliš vysokou hodnotu v identifikaci koní by
časem mohly získat své uplatnění. Ovšem je otázka, zda se mění jejich tvar během života
koně. Kojouri a kol. (2010) jsou přesvědčeni, že délka kaštánků se s věkem zvyšuje a šířka
klesá u OR 1/1 a A1/1 a že se rozměry mění s věkem a tělesnou hmotností.
Klement (in Navrátil, 2011), který se věnoval sice úzké specializaci na jedno plemeno,
a to na anglického plnokrevníka, tyto koně identifikoval před dostihem a po dostihu. Při
pozorování zaznamenal časté pravidelně se opakující tvary kaštánků.
Paradoxem je, že se k nám tento způsob identifikování (při nulovém počtu vrozených
odznaků a minimálním počtu chlupových vírů) do Průkazu koně dostal díky FEI.
V Ústřední evidenci koní ČR se neevidují tvary zakreslené v průkazech koní. Dle
platné legislativy není tento znak jako identifikační a podléhající popisu uváděn. Co se týče
kopií zahraničních průkazů, tak je větší pravděpodobnost vyššího nálezu obrysů kaštanů
v průkazech koní.
Pro popisy koní do FEI pasu se kaštánky běžně nepoužívají jako identifikační znak.
Průkazy koní s obrysy kaštánků se ve světě vyskytují sporadicky.
ZÁVĚR A DOPOPRUČENÍ PRO PRAXI
Tvary kaštánků jsou velice různorodé a mají spíše v menším počtu tvary opravdu
jednoznačně popsatelné, přičemž největší variabilita tvarů se nachází zejména u
achaltekinských koní.
Mnozí koně v rámci plemene se lišili extrémní velikostí kaštánků. Výsledkem
zkoumání je, že velikosti ani tvary kaštánků nejsou ovlivněny konkrétním plemenem.
Z výsledků je patrné, že největší a nejširší kaštánky má skupina koní západních, nejmenší
kaštany se nacházejí u skupiny koní severských.
Z obecného lineárního modelu jsme dospěli k poznání, že faktory fylogenetická
skupina a pohlaví mají statisticky průkazný vliv na výšku kaštánku jak na pravé, tak i na levé
zadní končetině, dále jsme zjistili, že faktory fylogenetická skupina a věk mají statisticky
průkazný vliv na šířku kaštánku jak na pravé přední končetině, tak i na levé přední končetině.
Minimální a maximální naměřené hodnoty v rámci fylogenetické skupiny se nacházejí
na přední končetině, kdy se výška kaštánků pohybuje od 12 do 91 mm, šířka je od 5 – 54 mm,
na zadní končetině je výška kaštánku od 0 tedy chybějící do 94 mm, šířka 0 – 38 mm.
Průměr změřených kaštánků dal pro PP výšku 50 mm a šířku 26 mm pro LP výšku
kaštanu 49 mm a šířku 25 mm, tedy z každé strany o jeden mm méně. U zadních končetin
vyšla šířka i výška na obou stranách stejná a to výška kaštanu 43 mm a šířka 18 mm.
Žádný autor se nezmínil o nálezu dvou kaštánků na jedné končetině, které se objevily
v experimentální části ve dvou případech, a to pouze u chladnokrevných koní. U případu
klisny ČMB má horní kaštánek 22 mm výšku a 8 mm šířku, mezera mezi horním kaštánkem a
spodním je 19mm, spodní kaštánek má 26 mm výšku a 8 mm šířku. Druhý případ dvou
kaštánků se objevil u hřebce ČMB, kdy horní kaštánek měl 11 mm výšku a 6 mm šířku,
mezera byla opět 8 mm, spodní kaštánek měřil na výšku 20 mm a na šířku 11 mm. V obou
případech je spodní kaštánek o několik mm vyšší.
Doporučili bychom využití tvaru kaštánků jako dalšího dílčího identifikačního znaku,
zejména u plemen koní v typické jedné barvě. Pokud časem dojde na koni ke změnám, které
neodpovídají jeho slovnímu a grafickému popisu, zajistí majitel opravu osob provádějících
registraci a označování koní. Změna slovního a grafického popisu se zaznamená do Hlášení o
registraci koně narozeného v ČR, a toto hlášení se zasílá do 7 dnů ode dne opravy na adresu
ÚEK. To se týče zejména změny barvy, kdy první označení a evidence probíhá u hříbat.
Hříbě se označuje před odstavem tak, aby byl vydán průkaz koně nejpozději do 31. prosince
roku narození koně, nebo během 6 měsíců od data narození podle toho, který z těchto termínů
nastane později. První označení probíhá kolem 4.měsíce života hříběte a původní barva se
může jevit poněkud jinak než bude v dospělosti. Proto bychom navrhovali možné zakreslení
kaštánků již při první registraci hříběte. Návrh viz obrázek 2
Obr. 2 Grafický popis koně a formulář pro zakreslení kaštánků
Co se týče administrativy při zavedení zakreslování kaštánků, tak by nebyla nutná
žádná speciální úprava, změna či nové popisové formuláře. Obrysy kaštánků by pověřené
osoby zakreslovaly k příslušné končetině. Dále na ÚEK při zhotovení průkazu koně by tyto
tvary nakreslily přímo do uvedené tabulky, která se nachází přímo v Průkazu koně. Co se týče
slovního popisu, navrhovali bychom jej zapsat v řádku pro konkrétní končetinu
v navrhovaném znění nejčastěji se vyskytovaných tvarů.
SEZNAM ZKRATEK
A 1/1 – anglický plnokrevník
ACHAL – achaltekinský kůň
ČMB – českomoravský belgik
ČT – český teplokrevník
H - hucul
HF – hafling
N- norický kůň
NS – slezský norik
OR 1/1 – arabský kůň, plnokrevník
SHP – shetlandský kůň, pony
STKL – starokladrubský kůň
PP I - výška kaštánku na pravé přední končetině
PP – - šířka kaštánku na pravé přední končetině
PZ I - výška kaštánku na pravé zadní končetině
PZ – - šířka kaštánku na pravé zadní končetině
LP I - výška kaštánku na levé přední končetině
LP – - šířka kaštánku na levé přední končetině
LZ I - výška kaštánku na levé zadní končetině
LZ – - šířka kaštánku na levé zadní končetině
PP – pravá přední končetina
PZ – pravá zadní končetina
LP – levá přední končetina
LZ – levá zadní končetina
PK – přední končetina
ZK – zadní končetina
FEI – mezinárodní jezdecká federace
Ohol. – obvod holeně
ÚEK – Ústřední evidence koní
SEZNAM LITERATURY
Dvořáková, A., 2011, únor: Ústní sdělení k evidenci obrysů kaštánků v Průkaze koně.
Čollák, D., Hampl, A., Klein, Z., Klesnerová, R., 1987: Morfologie hospodářských zvířat,
Část II, Splanchnologie, nauka o kůži a smyslové ústrojí. Státní pedagogické nakladatelství,
Praha. 126 s.
Čollák, D., 1984: Kožní soustava, s. 143 – 159. In: Hampl, A. Morfologie hospodářských
zvířat II. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 221 s.
Hermsen, J., 1999: Encyklopedie koní. Rebo Productions, Čestlice, 312 s.
Hintze, R., 1910: Kastanien an den Gliedmassen der Einhufer, s. 372 – 380. In: Wiegmann,
A. F. A., Archiv für Naturgeschichte. Nicolaische, Berlin.
Jahn, P., 2011, leden: Ústní sdělení k zakreslování kaštánků do pasu FEI.
Kapitzke, G. 2008: Kůň od A do Z. Brázda, Praha, 411 s.
Kojouri, G., Shadkhast, M., Ziaiie, B. a Taghadosi, C., 2010: Characterizations of Chestnut in
Relation to Age, Height and Body Weight in Equines. Databáze online [cit. 2010-3-25].
Dostupné
na:
http://www.vetscan.co.in/v5n1/characterizations_of_chestnut_in_relation_to_age_height_bod
y_weight_in_equines.htm
Komárek, V., Bukvaj, J., Hampl, A., Holman, J., Král, A., Ponížilová, E., Pravda, D. a Torda,
M., 1964: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat, Státní zemědělské nakladatelství,
Praha, 387 s.
Lechner, A., 1922. Povšechná nauka o koni. Zemědělské knihkupectví A. Neubert, Praha, 201
s.
Lerche, F. 1962: Chovatelská technika (Chov koní). Státní zemědělské nakladatelství, Praha,
359 s.
Marvan, F., Hampl, A., Hložánková, E., Kresan, J., Massanyi, L. a Vernerová, E., 2003:
Morfologie hospodářských zvířat. Brázda, Praha, 304 s.
univerzita v Brně, Brno, 170 s.
Najbrt, R., Bednář, K., Červený, Č., Kaman, J., Mikyska, E., Štarha, O., 1982: Veterinární
anatomie 2, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 596 s.
Navrátil, J., 2011, duben: Ústní sdělení a archiv k metodě rychlé identifikování anglického
plnokrevníka navrženou Klementem Kód očíslování tvaru kaštánků (archiv s největší
pravděpodobností z Bulletinu nebo ze Studijní informace VSCHK Slatiňany.
Stehlík, V. a Trantírek, J., 1971: Naučný slovník zemědělský 3 k-l. Státní zemědělské
nakladatelství, Praha, 1254 s.
Svaz chovatelů českého teplokrevníka, 2010: Ročenka 2009. AP tiskárna Písek, Písek, 137 s.
Talukdar, A., 2002: Kastanie, Torus carpeus bzw., Torus tarseus (Haut und Hautorgane), s.
45 - 46. In Wissdorf, H., Gerhards, H., Hukamp, B., Deegen, E., Praxisorientierte Anatomie
und Propädeutik Des Pferdes. 2., ergänzte und völlig überarbeitete Auflage, Verlag M. & H.
Schaper Alfeld, Hannover, 947 s.