Brepta č. 11/jaro 2012

Editorial:
Rodina
je
základ
(státu)
Pro nČkteré rodiny toto
rþení platí více, pro
nČkteré ménČ. O tČch
druhých
se
dnes
zmiĖovat nebudu. TČch
prvních ale také pár
znám, þasto je potkávám u nás v Trojce.
Kdyby si jich povšimli
naši politici a vzali si je za vzor pro fungování státu, mČli bychom
se všichni asi o moc lépe.
Pod slovem rodina si každý z nás mĤže pĜedstavit nČco trochu
jiného. Máma, táta a dvČ dČti bezesporu není ten jediný
a zaruþenČ správný model (aþkoli je to model oblíbený
a v neposlední ĜadČ mĤj osobní -).
V duchu mČ napadají samá velká slova, která se stydím vyslovit
nahlas, natož je dát na papír. V každém pĜípadČ by znČla
pateticky a stejnČ by nebyla úplnČ pĜesná a výstižná.
A vy byste s nČkterými tĜeba nemuseli souhlasit. Proto se jim
radČji vyhnu. A vy si dosadíte ta svoje, která nosíte v hlavČ,
v srdci nebo kdekoliv jinde.
Rodina je mikrokomunita, ve které jsou dĤležité hodnoty
a vztahy, jež ji drží pohromadČ, nikoliv podoba jejích
jednotlivých þlenĤ. Umím si pĜedstavit skvČlou a funkþní rodinu,
kde máma a táta nejsou manželé nebo kde jsou místo mámy
a táty dvČ mámy þi dva tátové. Ale nemohu už souhlasit s tím,
že tradiþní model rodiny s manželstvím je mrtvý a pĜežitý a tudíž
není správné jej vyzdvihovat a na úkor ostatních forem soužití
jej podporovat. „Klasická“ rodina je tradiþní a osvČdþené
spoleþenství, které už pĜežilo nČjaké ty vČky, zmČny a svČtové
revoluce, a stát by ji mČl podle mČ podporovat minimálnČ z þistČ
pragmatických, ekonomických dĤvodĤ. Nic lepšího totiž zatím
nikdo nevymyslel… Z tohoto mého pĜesvČdþení pramení
i potĜeba obþas to pĜipomínat (nČkdy i velmi hlasitČ). A urþitČ
i proto jsem se rozhodla þást svého pracovního života zasvČtit
organizaci, která se práci s rodinou s plným nasazením vČnuje.
Nedá mi však jednu vČc tady nezmínit. Neberte to, prosím, jako
pouþování þi moralizování, spíše jako životní zkušenost osoby
už ne dvacetileté. VČtšina z nás se snaží být dobrými partnery
a co možná nejlepšími rodiþi. A soustĜedíme se na to nČkdy tak
moc, že nám nezbývá þas a energie pro ty ostatní, kteĜí k nám
do rodiny také patĜí. Pro naše rodiþe, sourozence, tety, ba
dokonce i tchýnČ-. Ale peþovat o dobré vztahy v rámci širší
rodiny se urþitČ vyplatí, i když je to nČkdy hodnČ nároþné.
MinimálnČ z jednoho praktického, trochu vypoþítavého dĤvodu.
Je to dobrý vzor pro naše dČti. Abychom jednou nezĤstali sami
a bez pomoci, protože ony už budou mít tu „svoji“ rodinu.
I pĜes všechno výše uvedené – když mČ naše milá
šéfredaktorka Míla oslovila, abych napsala na toto téma do
Brepty editorial, trochu mČ to zaskoþilo. Psát o nČþem tak
intimním, jako co pro mČ znamená rodina? To nebudu umČt…
P.S. Díky Radimu Procházkovi za skvČlý zážitek se
stejnojmenným filmem v Nové Trojce! Ŷ
A tak peþujme o rodiny vlastní, a když to jen trochu jde, tak i o ty
cizí. V Nové Trojce nebo nČkde jinde. Protože aĢ si kdo chce, co
chce, Ĝíká – RODINA JE ZÁKLAD STÁTU.
Edita Janeÿková
Brepta byl pői tom
-2-
Kőesadlo 2011
PĜedávání cen KĜesadlo probČhlo v rezidenci primátora na
Mariánském námČstí. Nejprve mČla proslov paní z Hestie, pak pan
radní, který mluvil o tom, že jsou dobrovolníci divní (použil slovo jako
„Ėoumouvé“), ale pak že vlastnČ ne, že divní jsou všichni
nedobrovolníci. Pak nám znovu první paní pĜedstavila pana kováĜe,
který má na starosti výrobu KĜesadel, a vyprávČla, jak má špínu za
nehtama (ale þunČ není!) a minule ho na pĜedávání nepustili, protože
si zapomnČl pozvánku. NáslednČ nás pozdravil pĜes internet Tomáš
Töpfer a koneþnČ jsme se dostali k pĜedávání. KĜesadlem byla
ocenČna desítka dobrovolníkĤ z rĤzných organizací. Na závČr nám
ještČ zahrála kapela pár skladeb a mohli jsme se pĜesunout
k obþerstvení, kde jsme si nakonec užili moc fajn veþer.
A vzhledem k tomu, že už byl ocenČn nejstarší dobrovolník (loni dČda
Petr) i nejmladší (já), nikdo neví, kdo z Nové Trojky mĤže KĜesadlo
dostat pĜíštČ. Tudíž kdyby vám Míla volala s tím, že vás chce
nominovat, þekejte krásný text, u kterého se budete þervenat,
a pĜibližnČ po mČsíci další telefonát, kdy vám chce v Trojce jen tak
nČco Ĝíct… PĜijdete do Trojky, þekáte, a když pĜijde skoro celý tým se
šampánČm (budou pĜedstírat, že si mysleli, že máte narozeniny), víte,
že ocenČní dostanete…
PĜeju tudíž všem dobrovolníkĤm, aby konali co nejvíce dobra, a ještČ
jednou celé Nové Trojce velké DÍKY! Ŷ
S Novou Trojkou
Dobrá zpráva z velikonoĀní
Trojky: Kohoutek se neudusil
Na Zelený þtvrtek se letos dveĜe do Nové Trojky neuzavĜely jako
v pĜedchozích letech o velikonoþních prázdninách, naopak se
pĜívČtivČ doširoka otevĜely pro všechny, kdo si chtČli užít
pĜedvelikonoþního tvoĜení a zábavy. Pletly se pomlázky, zdobily
vČneþky, vystĜihovaly slepiþky, zažehlovaly obrázky… Pro obþerstvení mozkových závitĤ malých i velkých posloužila velikonoþní stezka
– všichni pĜi vstupu obdrželi kvíz se záludnými otázkami rĤzné
obtížnosti, ze kterých bylo možné hravČ zjistit, co všechno (ne)víte
o nejdĤležitČjším kĜesĢanském svátku v roce. A jako už tradiþnČ pĜi
trojkových akcích – vrcholný zážitek pĜedstavovalo veselé divadelnČ-hudební pĜedstavení, v nČmž tentokráte slepiþka zachraĖovala
dusícího se kohoutka a skvČlá Mirka ýerná pĜi té pĜíležitosti zĜejmČ
trhla rekord v poþtu pĜevlekĤ za jedno pĜedstavení.
Nu, a kdo nemČl dost, mohl si ještČ zaskoþit na námČstí JiĜího
z PodČbrad, kde Nová Trojka mČla v rámci velikonoþních trhĤ po
nČkolik dnĤ svĤj kreativní stánek s velikonoþní dílniþkou pro dČti. Že
vás teć mrzí, že jste trojkové Velikonoce propásli? Tak si aspoĖ
dodateþnČ spolu s dČtmi odpovČzte na nČkteré otázky z velikonoþní
stezky. Níže je malá ochutnávka. Ŷ
Zuzana Ježková
Kristina Rudišová
Tőetí koule s „Trojkou“
Vše, co zavání dobrou zábavou, se toþí kolem þísla tĜi. Nová Trojka
poĜádá tĜetí turnaj v pétanque, který se hraje ve tĜech hráþích…
Anebo ve dvou, ale v tom pĜípadČ se tĜemi koulemi. Ono na té naší
akci ani tak nezáleží na poþtu hráþĤ, máme místo pro jednotlivce
i pro celé rodiny – opravdu pro všechny. V nedČli 27. 5. se tedy opČt
po roce setkáváme v Rajské zahradČ na celodenní rodinné akci, která
je z vČtší þásti zasvČcena právČ pétanque. Jednomu z mála sportĤ,
který se dá hrát i na vysoké úrovni v rodinném týmu.
Kdybyste se chtČli podívat na to, jak to dopadne, když taková rodina
poĜádnČ trénuje, mĤžete se letos na zaþátku Ĝíjna vypravit do
Marseille na 46. Mistrovství svČta v pétanque. Zde za domácí Francii
– tedy za favorita þ. 1 – s nejvČtší pravdČpodobností nastoupí rodinný
tým Rocherových ve vČku 19, 21 a 43 let. MČli jsme možnost je pĜed
šesti lety pĜivítat i v Praze na mezinárodním turnaji Avokádo
(mimochodem ten letos probČhne v sobotu hned po vysvČdþení u
Trojského zámku) a byla to radost pohledČt. Jen pro zajímavost, na
letošním Mistrovství svČta se na nČ pĜijde podívat celkem 30.000 lidí!
Sportovní hala je po 5 dní trvání MS již zcela vyprodána! Ale nČjaké
lístky „zašité“ mám, kdyby byla náhodou chuĢ se na jih Francie
vydat...
Takovou návštČvnost ovšem v Rajské zahradČ nemíváme. VpravdČ
ani žádné mistrovské výkony neþekáme. Když se podaĜí zopakovat
nebo pĜekonat loĖskou bohatou úþast, nadšení a atmosféru, jsme
naprosto spokojeni. Kdo pétanque nikdy nehrál, ten se to nauþí. Kdo
již koule zná, vyzkouší si svĤj um proti jiným soupeĜĤm. A jak je
s Novou Trojkou zvykem, disciplíny jsou nachystané i pro ty nejmenší.
Pokud jste to letos o Svatodušní nedČli nestihli, tak si pĜijćte užít Den
dČtí s pétanque rodinným turnajem pĜíští rok. A nebojte se, koule pro
vás máme pĜipravené. Ŷ
Karel Dohnal
Ĝehtaÿka je:
a/ velikonoþní pomazánka z vajec a ĜeĜichy
b/ kamarádka Kašpárka
c/ nástroj k dČlání hluku
Zvony na Velký pátek odlétají:
a/ do UhĜínČvsi
b/ do ěíma
c/ na dovolenou
V Norsku je velikonoÿní tradicí:
a/ jedení co nejvČtšího množství þokolády
b/ Ĝešení detektivek
c/ koupel v ledovém severním moĜi
Kĝesģanské Velikonoce se termínem shodují s:
a/ židovským svátkem Pesach
b/ muslimským svátkem Pašmína
c/ slovanským svátkem Pašík
Letnice jsou:
a/ dČtská nemoc propukající zaþátkem léta
b/ slavnost seslání Ducha svatého
c/ speciální kojící vložky do podprsenky
Brepta se zajímá
-3-
o děti i maminky
Užijte si veĀer, o vaše děti se
postaráme my!
Dárky pro projekt Mámy pro
mámy…
Pyžámkové veþírky si v tomto školním roce vydobyly své místo mezi
pravidelnými programy Nové Trojky. Jsou plánovány obvykle na první
pátek v mČsíci a jsou mezi dČtmi i rodiþi stále oblíbenČjší. NČkteĜí
pĜedškoláþci se nocování v Nové Trojce úþastní témČĜ pravidelnČ.
NČkolik Pyžámkových veþírkĤ probČhlo v režii dvou sleþen, které vám
teć Brepta pĜedstaví v malém rozhovoru.
Dobrovolnicím v Nové Trojce je velmi blízká pomoc potĜebným, a tak
se sešly a vyrobily krásné látkové brože pro maminky pĜedþasnČ
narozených dČtí, které pobývají dlouhé týdny v nemocnici. První
tvoĜivé setkání probČhlo v listopadu 2011 a druhé v dubnu 2012.
Látkové kvČtiny dostaly maminky na neonatologickém oddČlení
u ApolináĜe a ve FN Motol. Filcové brože zatím na své pĜedání þekají.
Martina Zierisová: V Ĝíjnu devatenáctiletá kráska, studuje stĜední
pedagogickou školu, sportovkynČ a kamarádka malých dČtí, modelka
(má za sebou pobyty v MilánČ a fakt fotí, nekecám!) a budoucí
topmodelka a zakladatelka neziskovek peþujících o malé dČti.
Na oddČlení nemocnic putovaly i darované obleþky nejmenších
velikostí, které pĜinesly maminky do Nové Trojky na podzimní burzu.
Anna Kurzweilová: V listopadu osmnáctiletá gymnazistka, partygirl
(Martina dodává, že to ona je taky!), jejímiž podivnými koníþky jsou
poþty, chemie a tzv. kalení (organizované i spontánní). No, ještČ taky
docela ráda tancuje a snowboarduje. A obþas dobrovolniþí v Trojce
(na vČncích a pokud nČkam nejede i na Burze).
Pletené vČci pro maliþké do nemocnic jako první z Nové Trojky
napletla úžasná „trojková“ duše Ivanka Dolejší. Poslední zásilku
vyrobila paní Jana Blažejová, maminka „velké Lucky“, nejvČtší
kamarádka Helenky KováĜové.
þím bychom tak zaÿaly… Jakpak jste se k Pyžámkovým
veÿírkĥm dostaly?
A: To bylo, jak jste potĜebovali záskok a máma nám to dohodila… No
a nám se to zalíbilo. M: Budu za chvíli maturovat na stĜední pedagogické škole, a tak když
mi Aniþka Ĝekla, abych do toho šla s ní, neváhala jsem…
Jak to, že jste tak odvážné? Nebojíte se mít na starosti tolik
malých dčtí?
A (smČje se): VĤbec! Jezdíme na tábor a tam máme na starosti dČti
bez rodiþĤ celé tĜi týdny! Jsme instruktorky, a to taky znamená, že se
staráme o oddíl dČtí celý rok. Co nevidČt budeme vedoucí…
M: DČti z Pyžámkových veþírkĤ jsou sice menší než ty na táboĜe, ale
to mČ právČ baví! Mám malé dČti fakt ráda.
Co je na Pyžámkových veÿírcích nejzábavnčjší?
A: Že mĤžu pracovat se svojí nejlepší kamarádkou a ještČ to mám
zaplacené. - Každá koruna je dobrá, kapesné moc velké nemám.̅
M: Že mĤžu být s Anþou a mĤžu si vyzkoušet to, co se uþím ve škole.
(Aþkoli máme oficiální praxi ve školkách, tohle je víc doopravdy.
A pĜes noc je to zase jiné.)
Co je pro vás na veÿírcích nejtčžší?
A: Ráno s dČtmi vstávat – v noci toho moc nenaspíme, pĜece jen
musíme hlídat. A já si ráda pospím!
M: VČdČt, jak se zrovna jmenuje Eliška -, a pak taky vychytat
správný okamžik, kdy dát dČti v noci na noþník.
A co nejvíc baví dčti?
A: Nejvíc se tČší na veþeĜi („Opravdu?“ ptá se Brepta. „Fakt!“ dušuje
se Anþa.) a pak do tČlocviþny… To s nimi klidnČ Ĝádíme hodinu i víc.
M: Já mám zásobu rĤzných her, docela se mi daĜí dČti zaujmout –
baví je tĜeba udČlat pavuþinu z klubíþka a pak ji podlézat… Ale je toho
hodnČ, co je baví. Neumím vybrat jen jednu vČc.
No a co byste chtčly ĝíct nakonec?
A + M: TČšíme se zase v záĜí. (Teda jestli nás budete chtít – my
pĜijdeme urþitČ!) Ŷ
Jolana Kurzweilová
̅Jako vyvážené periodikum se budeme muset zeptat rodiþĤ na jejich
názor na tuto otázku...
Velké speciální PODċKOVÁNÍ patĜí Jance RĤžiþkové, která již našila
nespoþet prostČradýlek do inkubátorĤ, polohovátek, zavinovaþek na
mašli þi zip, napletla obleþky nejmenších velikostí. Loni byla
vyhlášená Dobrovolnicí Prahy 3, má velké srdce pomáhat.
NemĤžu nezmínit svĤj zážitek z Velikonoc, kdy jsem byla u ApolináĜe
pĜedávat vČci pro oddČlení; pĜišla jsem na ARO a JIP a všechna ta
miminka v inkubátorech byla zachumlaná v zavinovaþkách od Janky
RĤžiþkové a na oddČlení IMP byly dČti pĜikryté peĜinkami, které šila
taktéž Janka. Byl to velmi krásný pocit.
Projekt „Mámy pro mámy“ vznikl v obþanském sdružení
NEDOKLUBKO z potĜeby nás všech, kteĜí cítíme, že pĜedþasné
narození je pro rodinu i miminko obrovskou zátČží a sebelepší
lékaĜská péþe nedokáže zmírnit všechny jeho dopady na psychiku
a vztahy v rodinČ. Každým rokem se v ýeské republice narodí témČĜ
osm tisíc miminek dĜíve, než by mČlo a musí þasto nČkolik prvních
týdnĤ i mČsícĤ svého života prožít v inkubátoru. Pro rodiþe jsou první
týdny velice psychicky nároþné. PĜedevším maminka trpí pocity
beznadČje, selhání, bezmoci, sebeobviĖování, strachu radovat se
z narození miminka. V tento þas se i zdánlivČ malá pomoc, mĤže stát
v srdci obdarovaného pomocí nezmČrnou a projev pochopení
a empatie dokáže nesmírnČ povzbudit a potČšit. Každý z nás má tuto
zázraþnou schopnost – udČlat lidi okolo sebe šĢastnČjšími…
Toto je hlavní myšlenkou nedoklubkového svépomocného projektu:
malými vlastnoruþnČ vyrobenými dárky potČší maminky (babiþky, dČti
– kdokoliv ochotný pomáhat) „zvenku“ ty maminky, které zĤstávají
v nemocnicích s prázdnou náruþí a vydČšeným srdcem. Ŷ
Andrea Dohnalová (koordinátorka o.s. Nedoklubko)
Brepta pőedstavuje
-4-
DOBROVOLNICE
Kdo je kdo
aneb Koho v N3 potkáváte, ale vlastně o něm skoro nic nevíte
Štěpánka
Nikodýmová
Je lektorkou páteþní školiþky
a maminkou þtyĜleté Pepinky.
ěíká o sobČ: „Jsem ulítlej
Blíženec.“ Narodila se na
SmíchovČ, kde své dČtství
prožila v úzkém spojení
s tamní romskou komunitou.
Vystudovala
gymnázium
s výtvarným zamČĜením a VŠ
pedagogickou, obor výtvarná výchova a pedagogika.
ŠtČpánka je odbornice na obrazy, pracovala v galerii, výtvarná
a umČlecká þinnost vĤbec ji provází celým jejím životem. Vedla
mnohé výtvarné kroužky, pracovala u filmu jako skriptka, dČlala
produkci u fotografa, pracovala také jako výtvarná asistentka
u zdravotnČ postižených dČtí.
Brepta si nemohl nevšimnout, že ŠtČpánka svou práci miluje, ale
taktéž si nemohl nevšimnout, že neménČ miluje þas, kdy má volno
a mĤže si ulítnout za svými koníþky. A tČch z rukávu ŠtČpánka sype
celou haldu. Šest let se vČnovala stepu, ale tanþit umí i lidovČ
a modernČ, klidnČ si i zabaletí þi protáhne tČlo pĜi moderní
gymnastice. Je velmi pohybovČ nadaná, skvČle a pĜedevším rychle
lyžuje. ěíká: „Rychle lyžuji proto, že bych chtČla umČt létat.“ A z lyží
se rázem vyzuje a už jedním dechem popisuje, jak miluje moĜe,
sluníþko a teplo, potápČní a ryby a sbírání kamenĤ, kterými si posléze
plní byt.
Je to živel a líbí se jí živoþišní muži typu Johnnyho Deppa, George
Cloonyho þi Ivana Trojana. Ráda spí, nesnáší nedČle, nerada vstává
a Ĝídí se heslem: „Chodím pozdČ spát a chci si poĜád hrát“. Furt
poslouchá nČjakou hudbu, miluje mláćata, žirafy (ty jejich rĤžky) a je
arachnofobiþka. Jejím snem je mít hodnČ dČtí a naložit je do
mikrobusu a objet s nimi celý svČt. A urþitČ by s sebou vzala i toho
nejsprávnČjšího a nejulítlejšího chlapa na svČtČ.
Alena Cikánková
Žena s ještČ horkou dobrovolnickou smlouvou a hlavou
plnou dobrých nápadĤ se
narodila ve znamení Ryb a má
doma sympatického manžela
a dvČ hodné dČti, þtyĜletou
Haniþku a roþního Jeníka.
Podílí se na tradiþních akcích
(burza, Rybka, Velikonoce)
a od záĜí spolupovede dopolední program pro 1–2leté
mrĖousky. ěíká o sobČ: „Jsem
pĤvodnČ Vinohraćanka, nyní
Žižkovanka.“ NavštČvovala MŠ v Libické a paní uþitelky, které tam
tehdy mČla, má nyní i její dcera Haniþka. Vystudovala StĜední
zdravotnickou školu a poté VOŠ v oboru porodní asistentka,
pracovala v podolské porodnici, ale záhy odešla pokraþovat ve studiu
do ýeských BudČjovic, a to na ZdravotnČ sociální fakultu, kde
vystudovala obor rehabilitaþní péþe. Ale ani to nenaplnilo jejího
bohatého studijního ducha a vrhla se na Pedagogickou fakultu UK,
kde se v oboru speciální pedagogika zamČĜila na psychopedii.
V dobČ studií absolvovala školení pro vedoucí táborĤ pro dČti se
zdravotním postižením, spolupracovala s neziskovou Asociací rodiþĤ
a pĜátel zdravotnČ postižených dČtí, seznámila se s problematikou
sluchovČ postižených a okologicky nemocných. Ája toto skromnČ
shrnuje slovy: „Školení, pĜednášky, tábory.“
Pracovala jako sociálnČ právní poradkynČ v DomovČ dĤchodcĤ,
vČnovala se projektĤm EU v Národní radČ osob se zdravotním
postižením. Ovšem nejen prací živ je þlovČk a tak Ája Breptovi na
sebe prozradila, že se svým (tehdy budoucím) manželem „za mlada“
procestovali hezkou Ĝádku zemí. Líbilo se jim napĜ. na UkrajinČ,
v Rumunsku, Nepálu, Maroku. A dnes? „Co mám dČti, více se o sebe
bojím. Snowboard už asi vynechám úplnČ, lyže snad dám, a až budou
dČti vČtší, vrhneme se celá rodina opČt na naše milované cestování.“
Eva Bőešřovská
Eva, jež se donedávna honosila
krásným pĜíjmením Kartáková,
kraluje stĜedeþním trojkovým
dopoledním, kdy vyluzujíc magické
tóny na svou flétnu podmaĖuje si
srdce, duše i mozky nejednoho
mrĖouska. Aþ je dle zvČrokruhu
praktickým Kozorohem, neušlo
všudypozornému Breptovi, že její
duši
omývají
též
vody
volnomyšlenkáĜského VodnáĜe.
Eva je maminkou skoro dvouletého Lojzíka a druhé dČĢátko už na
sebe také nenechá dlouho þekat.
Narodila se v KarlínČ a nyní je již tĜicet let vČrna krásnému bydlení na
FloĜe. Vystudovala gymnázium Pražaþka, rok a pĤl studovala na
matfyzu a poté šla do slova a do písmene na mateĜskou s bráchou.
To tu Brepta ještČ nemČl, tudíž nechápavČ pozvedl oboþí a Eva
pokraþovala a vysvČtlovala: „Mám þtyĜi mladší bratry a jelikož
maminka hodnČ pracovala, šla jsem na mateĜskou já, abych jí
pomohla.“ Po této mateĜské odboþce Eva vystudovala ýVUT obor
konstrukce a dopravní stavby, absolvovala též doktorandské studium
a zaþala pracovat jako projektant silnic. Také pomáhala v rodinné
firmČ i s výchovou mladších bratrĤ.
Od dČtství je její vášní hra na flétnu, hraje v orchestru Akademie vČd.
Její druhou a taktéž velkou zálibou je hledání kešek, þemuž holduje
spolu s manželem. Evin manžel je jednak velmi vysoký a pohledný
muž a jednak veliký milovník vlakĤ, pražcĤ, výhybek a všeho, co se
železniþní dopravy týká. Breptu snad tudíž ani nepĜekvapuje, že Eva
svĤj sĖatek stvrdila na nádraží a celý její manželský život ujíždí
v duchu motoráþkĤ, rychlíkĤ a jízdního Ĝádu ýD.
I v tomto pravidelném rytmu si najde þas na své další záliby, jimiž jsou
divadlo a douþování matematiky. Eva Ĝíká: „VlastnČ nejvíc ze všeho
mČ baví uþit.“
pokraþování na další stranČ
Brepta pőedstavuje
-5-
Štěpánka Illichová
Nová mladá þerstvá posila
dobrovolnického týmu, autorka
letošní podoby Morany, kulis pro
trojkové tradiþní akce a po nČkolik
mČsícĤ pondČlní odpolední služba
v hernČ (spolu s Aniþkou).
ŠtČpánka je dle svých slov: „Býk
kreativec alias dáma v podhradí.“
(RozumČj – je narozena ve
znamení Býka, je kreativní
a miluje Karlštejn.) Má neménČ
kreativního syna Jakuba (8 let),
který v Trojce mimo výrazového
tance navštČvuje skoro všechny
možné kroužky. Bydlela s rodinou
na ŽižkovČ, nyní je šĢastná v domku v HrdloĜezích, odkud to má
blízko do pĜírody, k Ĝece Rokytce a k nutriím, ale i do Nové Trojky je to
slabá þtvrthodinka, inu co víc by si þlovČk mohl pĜát.
ŠtČpánka vystudovala návrháĜství a design na VOŠ odČvní a ve svém
oboru pracovala pČt let. Jeden rok žila v NČmecku, kde se dostala
k bytovému designu, což se jí stalo osudným a v této sféĜe nyní
pracuje už 15 let. Má vlastní ateliér, šije na módní pĜehlídky, pracuje
jako soukromník, má ráda svou volnost, je plná nápadĤ a je veselá.
Brepta se v její spoleþnosti cítí dobĜe, ŠtČpánka se opravdu ráda
smČje. A o sobČ prozrazuje, že má ráda vyjížćky na kole, ranní bČh
podél Rokytky, zvelebování rodinného hnízdeþka a výlety. S rodinou
projela autem ěecko, ale nedá dopustit ani na tuzemské luhy a háje,
fatální je pĜedevším pro syna Jakuba JeštČd. „Kuba JeštČd miluje od
dvou let. Jezdíme tam s koly, kolobČžkami, ubytujeme se pĜímo tam
a užíváme si sílu tohoto nevšedního místa.“
Brepta je okouzlen a naplnČn pĜíbČhy a sny tČchto nevšedních
trojkových žen a chce se mu volat: „Mám úžasné kandidátky na tyto
ministerské posty: kulturu, zdravotnictví, dopravu a vnitro.“ Ŷ
Zuzana Sadílková
Poradci v Nové Trojce
Poradce je v Nové Trojce velmi dĤležitá osoba – když jste v koncích,
mĤžete pĜijít za ním, za poradcem, a vše bude vyĜešeno. No… tak
takhle úplnČ to není, ale pĜece. Doopravdy je to tak: právní,
osobnostní, výchovné þi ryze praktické problémy (s kojením,
fyziologickým vývojem dČtí i napĜíklad s danČmi) teć není tĜeba Ĝešit
na místech oficiálních, s dlouhou þekací dobou. MĤžete se zkusit
poradit u nás, kde to znáte, v soukromí a zcela nezávaznČ. MĤžete
svĤj problém vyĜešit nebo se mĤžete posunout dál, k dlouhodobé
spolupráci s naším odborníkem nebo s nČkým z jiného ranku – náš
poradce vás umí i nasmČrovat k další pomoci.
A kdo jsou ti naši tajemní poradci – tedy, pĜiznejme si to, vČtšinou
poradkynČ? PĜedstavím vám první þtyĜi.
PORADCE A DOBROVOLNICE
Mgr. Jana ÿešková – krásná
a rázná blondýna, maminka dvou
dČtí, dlouholetá návštČvnice Nové
Trojky je opravdová odbornice na
dČti – umí pracovat s tČmi, které
mají problémy s chováním nebo
uþením, umí poznat, které potĜebuje
další odbornou diagnostiku, a umí bájeþnČ utČšit rodiþe. A že je tak
dobrá, u její poradny se dveĜe netrhnou.
Marika Pithartová je maminka
dvou dČtí, zdravotní sestĜiþka, která
pomáhá Ĝešit problémy spojené
s kojením, umí nauþit používat šátek
na nošení miminek a bude z ní,
doufejme, i dula – a má vĜelý vztah
ke zdravé výživČ, k Jance
a Matíkovi a taky k Ferdovi, víle
Amálce a dalším veþerníþkovým
postaviþkám, pravidelnČ se vtČlujícím do její malé dcery Elišky,…
pardon, do pejska.
Ing. Ludmila Hájková – milá
a kĜehce vypadající paní našeho
„dČdeþka“ Hájka, ekonomka a vedoucí referátu z finanþního úĜadu
v þerstvém dĤchodu své znalosti
daĖových pĜedpisĤ a nástrah dala
do našich služeb. Ukazuje se, že
úĜedního šimla krotí velmi šikovnČ.
Problémy spojené s mateĜskou
a povinnostmi a možnostmi s ní
souvisejícími Ĝeší taky s nadhledem.
A nezapomíná pĜitom ani na své dcery a vnuky…
Mgr. Vlastimil JaneĀek –
stateþný altruistický právník, zatím
jediný muž mezi poradkynČmi. Aþkoliv
radí zejména v oblasti práva
rodinného, jeho hlavní doménou je
právo trestní. Jeho koníþky jsou
vesmČs známy: je myslivec (a vĤdce
celé smeþky Malých mysliveþkĤ), má
rád italské rizoto (nejlépe ozdobené
snítkou þerstvé petrželky) a zelenou
barvu miluje i ve stavu tekutém…
Máme ho rádi.
Další poradkynČ pĜedstavíme v pĜíštím þísle Brepty, abyste se mČli
naþ tČšit. Ŷ
Jolana Kurzweilová
Mnoho let s Novou Trojkou
Bylo to už dávno, ani pĜesnČ nevím kdy, asi tak pĜed osmi, možná i devíti lety. Zavolala mi kamarádka Karolina s tím, že nás odpoledne
s dČtmi navštíví a pak mĤžeme jít spoleþnČ do Nové Trojky na tvoĜivé odpoledne. Sama bydlela v Holešovicích a jezdila s dČtmi na Žižkov
do Trojky za kamarádkami Danielou a Martinou. To odpoledne jsme byli v Trojce poprvé a pak ještČ mnohokrát a už jsme tam chodit
nepĜestali. Kluci tam zaþali chodit do kroužku keramiky k Lucii a EvČ a pozdČji i na flétnu. Já s tĜetím na Pilates pro tČhotné, na Batolátka
a cvíþko, teć i do trojkové Školiþky. Nová Trojka je prostČ super nalévárna skvČlých zážitkĤ, pĜátelské atmosféry a fajn lidí. Díky moc, Nová
Trojko! ŷ
Jana Thielová
Brepta vyzvídá
-6-
Na redakþní poradČ Brepty jsme se
dohodly, že udČlám velký rozhovor
s Radimem Procházkou. Je to
zajímavý muž, k Nové Trojce má
blízko, a to nejen pĜes svou ženu
Evu, která je dlouholetou trojkovou
lektorkou keramiky. ěíkala jsem si, že by to pro mne nemČl být
problém, koneckoncĤ Radim je mĤj kamarád, a tak k nČmu zajdu na
pár dvojek a budu to mít v kufru. Nebo v compu. Nebo vlastnČ na
mnoha hustČ popsaných papírech. A jak to vlastnČ celé nakonec
bylo? Proces zrodu byl velmi postupný a nelehký. Jednak filmaĜi
nedisponují dostatkem volného þasu a jednak samozvané novináĜky
mají pocit, že takový rozhovor sfouknou za dvČ tĜi hodinky sakum
prdum...
MEZI VIP OSOBNOSTMI
Lásky Radima Procházky
První setkání: PĜicházím do starého bytu rodiny Procházkových
na Chmelnici, Radim se mi omlouvá, že je obleþen jen tak
podomácku, usadí mne do sedaþky vzornČ uklizeného obýváku
a rozlije do sklenek bílé víno...
kina. A on chtČl. Šli jsme na W. Allena. My jsme spolu nikdy nechodili.
Hned jsme spoleþnČ na koleji zaþali žít.)
Kdo z vás dvou chtčl mít „tolik“ dčtí? Byla v tom nčjaká dohoda,
pĝemlouvání, kompromis, nebo je to včc náhody?
Eva chtČla dČti víc a dĜív. Já chtČl dČlat hodnČ filmĤ, Eva hodnČ dČtí.
Myslím, že tohle záleží víc na ženČ, i kdybych byl s jinou, která by
chtČla tĜeba jen jedno dítČ, neukecával bych ji. U nás víc rozhoduje
Eva, urþitČ ji to nČkdy štve, chtČla by, abych v rodinných otázkách
rozhodoval i já. Naše dČti plánované moc nebyly. Jejich poþet už je
zĜejmČ koneþný, i když nikdy neĜíkej nikdy...
Radime, toto je mĥj vĥbec první velký rozhovor, nebojíš se toho?
(Eva: ChtČla jsem mít tĜi dČti hned za sebou. Byla jsem vždycky
tolerantní k RadimovČ práci a chtČla jsem toleranci i od nČho. MČl
ohromný pracovní zápĜah, prožíval intenzivní život, natáþel první
celoveþerák, do toho už bylo tĜetí dítČ na cestČ, pĜi premiéĜe byl
našemu Honzíkovi rok. Každý mČl tu nároþnost jinou, on natáþení, já
rodinu. Nauþila jsem se být samostatná, dČti jsou vČtší a Radim už na
sobČ necítí takovou tíhu.)
Nebojím.
Jaká je vlastnč Eva?
Jak jsi na tom vlastnč s rozhovory, poskytuješ je rád?
Inteligentní, vtipná, hodná, pĜátelská, má smysl pro humor, je
empatická. Pochopí mé problémy z práce, umí mne podpoĜit. Je
temperamentní, vĤdþí, charismatická, má v sobČ tajemství. DobĜe se
s ní diskutuje, když si povídáme v klidu, shodneme se, v dobrém
slova smyslu se ovlivĖujeme. PĜi divoké diskusi mČ pĜeválcuje svým
temperamentem, mám z ní skoro strach, aby mi neublížila. Vyhrává
hlukem.
Pţsobím jako osvětový Āinitel
K mé práci to patĜí. Výroba filmĤ je velmi nákladná záležitost, a když
chceme, aby o nás bylo slyšet, musíme dávat rozhovory, propagovat
svá díla a vlastnČ mČ to baví, rád vysvČtluju, co obnáší mĤj obor
produkce; je tĜeba také lidi ovlivnit správným smČrem, upozornit je
nejen na svou práci, ale i obecnČ na dobré filmy, které si zaslouží
jejich pozornost. V tomto smyslu pĤsobím jako takový osvČtový þinitel.
Proÿ myslíš, že si Brepta vybral k rozhovoru právč tebe?
Hmm, myslím, že má žena Eva o mnČ v Trojce þasto hezky vypráví
a tím mi vytvoĜila jakousi gloriolu. ZĜejmČ vás zajímá mĤj pohled,
abych Eviny informace uvedl na pravou míru.
Pojí tč s N3 i nčco jiného než tvá žena Eva?
Nové Trojce velice fandím, líbí se mi komunitní koncept centra.
Obdivuji nadšení pĤvodních zakladatelek a to, že je tato idea pĜežila.
Trojka podle mého nabízí jakousi širší kvalitu, nejde jen o to, že si dČti
mají kde pohrát a matky kde pokecat. V dnešní dobČ zamČĜené na
výdČlek a výkon je toto prostor, kde se pracuje þasto svépomocí, ale
souþasnČ velmi kvalitnČ. Cením si Edity, ona je opravdu skvČlá
následovnice svých pĜedchĤdkyĖ.
Nikdy jsme spolu nechodili
Jak jste se s Evou seznámili a ÿím tč okouzlila? Včdčl jsi hned,
že je to právč „ta žena“?
Seznámili jsme se v hospodČ na koleji HvČzda (v Praze na Bílé hoĜe).
Náš první fyzický kontakt vznikl pĜi semifinále ME ve fotbale v roce 96.
Okouzlovala mČ postupnČ a okouzluje mČ þím dál tím víc, je to stále
intenzivnČjší. Že je ona ta pravá, jsem rozhodnČ hned nevČdČl. Eva
prodávala lístky v kinČ, mČla daleko vČtší zájem o film. Mohl bych Ĝíct,
že byla krásná a inteligentní, ale ten její zábČr v oblasti filmu...
PostupnČ jsem zjišĢoval, jak je úžasná, a po deseti letech jsem to
zjistil definitivnČ.
(Evin komentáĜ: Radim mČ ve fotbalové euforii povalil, prostČ na mne
skoþil. Pak jsme se pĜes letní prázdniny nevidČli a v záĜí jsem mu
nechala na dveĜích pokoje na koleji lísteþek, jestli by nechtČl jít do
A jaký jsi ty?
Jsem ambiciózní, soutČživý, rád poznávám nové lidi a vČci, rád jdu
s kĤží na trh – to souvisí s mým oborem. Jsem pĜející, pĜátelský,
nekonfliktní, emancipovaný, pĜeju ženám v práci i v domácnosti. Ale
teda neperu, nežehlím a tak, to ne.
Eva je uþitelsky dominantní, to je pro mne dobrý, ale tĜeba dominantní
režisérka – to mne celkem odpuzuje.
Děti mi pőerţstají pőes hlavu
Kdo z dčtí se ti nejvíc podobá?
Asi Pája, je všestrannČ talentovaná, pohotová, má velkou fantazii.
Haniþka i Honzík jsou vlastnČ taky dost po mnČ, Honzík svou
zamyšleností a dlouhou výdrží u nČjaké þinnosti. U Vojty se to asi
zatím nedá moc poznat. Nejde úplnČ pĜesnČ rozdČlit, kdo je po EvČ
a kdo po mnČ.
ýtu dČtem poezii, tĜeba Šruta, líbí se to jim i mnČ. A momentálnČ
u mne pĜevládá pocit, že mi dČti pĜerĤstají pĜes hlavu. Myslím, že se
máme rádi, ale nČkdy je nedokážu zkrotit. Eva má daleko vČtší
autoritu, dokáže být hodná i zlá tak, aby tomu dČti rozumČly.
Jak bys popsal svĥj život?
HroznČ to utíká. RozdČlil bych to na stres z práce a klid s rodinou na
chalupČ. Ovšem práce mne vČtšinou stíhá i na dovolené, ale
nestČžuju si. Že mám život nabitý událostma, považuju za normální.
Jsem spokojený. TĜeba teć se budeme stČhovat a den pĜed
stČhováním i den po nČm mám premiéru nového filmu Karla Vachka
TmáĜ a jeho rod. Mám pocit, že u nás vždy události pĜicházejí
v nČjakém balíku – úspČchy v práci, další dítČ a tak dokola.
Brepta vyzvídá
-7-
MEZI VIP OSOBNOSTMI
Druhé setkání: PĜicházím do nového bytu ProcházkĤ na
Jaké jsou vlastnč Radimovy oblíbené filmy?
Vápence, vítá mne Eva, Radim se zdržel na pracovní schĤzce, je dost
pozdČ veþer, nejstarší z dČtí Haniþka už spí, Vojta s Honzíkem skoro
spí, Pavlínka ještČ o pĤl dvanácté sedí na záchodČ; Eva mne provází
novým bytem, naþež mne usazuje na terase s nádherným výhledem
na Žižkov a nalévá mi þerstvého þerveného moravského vína, kterého
ten veþer vypijeme... hodnČ...
Radim moc filmĤ nezná, to já se v tom orientuju mnohem víc. Dokáže
zasvČcenČ mluvit o filmu, pĜitom poplete jeho název. No, má rád
Monty Python, Woodyho Allena, zprávy na ýT a teć, když jsme se
stČhovali, tĜikrát zkouknul Kulový blesk.
A co hudba, knihy? Neĝíkej, že Radim nic neÿte a neposlouchá.
Ale jo, má svého oblíbence, þte knihy Michela Houellebecqa.
A poslouchá Vltavu a Karla Kryla.
Co se líbí tobč?
Z filmĤ Vláþilova Markéta Lazarová a Údolí
vþel. Dále Zapomenuté svČtlo, Kulový
blesk, Frankie a Johnny. Mám ráda
Jarmusche, Kaurismäkiho a Kieslowskeho.
Z hudby bych vybrala Hegerovou, Nohavicu
a Vivaldiho a nadšenČ þtu vše od
A. Christie, od Oty Pavla mám nejradši Jak
jsem potkal ryby, Londonova Tuláka po
hvČzdách, SbČratele od Johna Fowlese
bych dala asi na špici svých oblíbených
knih. ýtu víc než Radim.
Ještč jsem se chtčla zeptat na kauzu
Radim a knihovna na Chmelnici…
Když Radim potkal Roberta, vznikl film
Ahoj Evi, budeš mi nyní odpovídat za svého manžela. Cítíš se
spíše jeho alter egem, nebo tiskovou mluvÿí?
Když si tedy mám vybrat, budu jeho tiskovou mluvþí.
Ĝekneš mi, co Radima formovalo v dobč jeho dospívání?
UrþitČ to byl sport. RadimĤv tatínek byl velký sportovec, hrál volejbal.
Radim se ho snažil následovat, vČnoval se plavání, bČhu na lyžích a
stolnímu tenisu, to ho velmi bavilo. PĜedevším je však spojovalo
nadšení pro šplhání po horách, v Radimových deseti letech ho otec
vzal poprvé do Tater a loni Radim vylezl na Gerlachovský štít, aby na
jeho vrcholu rozprášil þást popela ze svého tatínka. Otec je klíþová
postava, Radim se mu chtČl co nejvíc pĜiblížit. A k umČní ho zase
vedla jeho maminka, díky ní získal vztah ke knihám a umČní obecnČ.
To je jednoduché. Radimovi prostČ vadilo,
že by mČla zaniknout knihovna na
Chmelnici a místo ní tam být nČjaká blbá
herna, tak spolu s dalšími lidmi uspoĜádal
petici. Politici naštČstí vyslyšeli hlas lidu
a knihovnČ pomohli. Sešlo se to ještČ s jinou peticí proti snaze
postavit megabord na rohu ulice, tam to naštČstí pozastavila ještČ
pĜed odevzdáním podpisĤ policie, podle které billboard ohrožoval
bezpeþnost dopravy. Když se Radim do nČþeho dá…
A co vy a Nová Trojka?
Tvrdím, že mi Trojka zachránila manželství. V období, kdy Radim
dČsnČ moc pracoval, byl tvĤrþí, plný nápadĤ, já se starala o dČti
a rodinu. PotĜebovala jsem si najít nČco, co by mi pomohlo vytvoĜit
rovnováhu mezi péþí o rodinu a mnou samou. Našla jsem si Trojku,
zaþala jsem jedním keramickým dopolednem pro rodiþe a dČti, objem
hodin se postupnČ navyšoval a Radim mČ vždycky podporoval. Ale to
bylo dĜív, dnes mám pocit, že z celé Trojky už Radima zajímá jenom
Vlastík. Líbí se mu, že tam jsou i další chlapi.
Dčkuji za rozhovor! Ŷ
Zuzana Sadílková
Co Radim gymnazista a posléze žurnalista?
Radim je velmi pilný a pracovitý. Vliv na nČho mČla tĜídní profesorka.
Klíþové je pro nČj být nČþeho souþástí. Pracoval v gymnaziálním
þasopise, proto chtČl studovat žurnalistiku, ale na pĜání rodiny podal
pĜihlášku i na práva. Nakonec se dostal na obČ školy, ale prosadil si
žurnalistiku. Už za studií pracoval v ýT jako zprávaĜ, kde se seznámil
s Robertem Sedláþkem, a to bylo velké osudové setkání. Vymysleli si
spolu první film „Skinheads“, dČlali pro F. Feniþe Cestománii
a dokumenty pro ýT. Když skonþil novinaĜinu, zaþal studovat na
FAMU a souþasnČ pracoval v HospodáĜských novinách. To už jsem
þekala Haniþku. Když Radim potkal Roberta, vznikl film. AlespoĖ tedy
urþitČ jejich další mnohaletá spolupráce.
A na FAMU?
Na FAMU Radima okouzlil Karel Vachek, stal se pro nČho jakýmsi
filmovým guru. Další dĤležitou osobou se mu stal Petr Fišer. Radim
chce vždy tvoĜit pár, pracuje v tandemu, tvoĜí skupinovČ, tak to mČl
vždycky.
Radim Procházka – narodil se 22.1.1975 (VodnáĜ) ve VyškovČ,
má o þtrnáct let staršího bratra a o tĜináct let starší sestru.
Vystudoval gymnázium ve VyškovČ, na FSV UK obor žurnalistika
a masová komunikace, na FAMU obor dokumentární tvorba.
Živí se produkováním a režírováním filmĤ. Je 11 let ženatý, má
manželku Evu a dČti Haniþku, Pavlínku, Honzíka a Vojtíška.
VýbČr z filmografie:
2011 Rodina je základ státu (r. Robert Sedláþek)
2011 TmáĜ a jeho rod (r. Karel Vachek)
2010 NejvČtší z ýechĤ (r. Robert Sedláþek)
2010 Drnovické catenaccio (r. Radim Procházka)
2009 Náš první hospodáĜ (r. Radim Procházka)
Breptovy objevy
-8-
Moje velké děti
S JOLÿOU
ÿarodějnice a já
Když prší, nosím deštník.
TČžké krabice s korálky, dráty a kleštČmi vozím v kriplkáĜe *.
Chodím þĤrat þastČji než jednou za dvanáct hodin.
Mažu se proti sluníþku.
Nosím spodní košilky a trika zakrývající oblast kĜíže.
Noviny (a trojkový program) si dávám tak daleko, abych ta mrĖavá
písmenka pĜeþetla.
V kuchyĖském studiu chci po asistentce prodeje návrh kuchynČ podle
svých pĜedstav.
VaĜím fazolky a špenát.
A mám sedmnáctiletou dceru a þtrnáctiletého syna, kteĜí vČdí, že:
… deštník v dešti nosí jen ti nejvČtší trapáci.
… si mám ke kriplkáĜe koupit ještČ dĤchodky, aby byl obraz zoufalství
úplný.
… si mám poĜídit plínu.
… budu vyblitá.
… mi bude vedro.
… si lidi budou myslet, že jsem stará a prd vidím.
… jsem hnusná na prodavaþku.
… se má jíst zdravČ, ale nesmí v tom být fazole, špenát, paprika,
kukuĜice, þesnek, hrášek, kvČták ani dýnČ.
Taky se už tČšíte, až vaši malincí miláþci koneþnČ trochu vyrostou? Ŷ
Jolana Kurzweilová
* kriplkára = normální, úplnČ normální taška na koleþkách
zakoupená u VietnamcĤ -
Když lektorka ochoőí
TĜíleĢáci se scházejí, maminky je vedou do malé herny – toho þasu
hudebny pro kurz Muzikantská pĜípravka. S dĤvČrou otevírají dveĜe
a hrnou se dovnitĜ – a ouha, není tam jejich Kristýnka, studentka
sborového zpČvu a sama skvČlá zpČvaþka, ale úplnČ jiné ženské. No
jo, Kristýnka je nemocná a Martina, šikovná klavíristka a skoroabsolventka stĜední pedagogické, která ji ochotnČ zaskoþila (Martina
z Pyžámkových veþírkĤ, kdybyste poĜád ještČ nevČdČli) je pro dČti
pĜece jenom nová sleþna. A tak Baruška odmítá vstoupit, Petr nechce
Ĝíci ani slovo a Kája se dokonce chystá breþet… DvČ maminky se
usazují na schĤdcích a koukají, co z toho všeho bude. Jako hlavní
osoba pĜes kroužky v tom Martinu nemohu nechat. Sedm malých
tĜíleĢákĤ, dvČ maminky a Martininy trochu rozšíĜené oþi mluví jasnČ.
A tak zaþíná Muzikantská pĜípravka se dvČma lektorkami. Návod
a plán hodiny od Kristýnky máme, o to nic. Ale jak na to, když jedna
z lektorek vĤbec, ale vĤbec nemá hudební sluch a zpívala pĜed lidmi
naposledy v osmé tĜídČ, a to z donucení pod hrozbou trojky
z hudebky?
PĜiznám se vám, nevím už pĜesnČ, co se dČlo. Zato vím, že mi po
zádech tekl þĤrek potu a ruþiþka na hodinách se pĜestala hýbat.
A pamatuji se taky, že dČti zpívaly a tloukly do Orffových nástrojĤ jako
o život, Martina hrála jednu písniþku za druhu a že nakonec zpívaly
o traviþce zelené i maminky. A pĜivedly dČti i pĜíštČ, když už tam mČly
zase svou Kristýnku. Druhá hodina, s vČtšími dČtmi z Malých
muzikantĤ, se už obešla bez mé asistence a byla díky tomu po
hudební stránce zcela bez chybiþky.
Ale Ĝeknu vám, kdyby se rozdávaly trojkové medaile za odvahu, vím,
kdo by mČl nárok! - Ŷ
Jolana Kurzweilová
Na dovolenou odjíždím v pondČlí, je pátek, nemám nic sbaleno
a pĜede mnou dopolední hlídání dČtí v Parapleti, odpolední
ýarodČjnice v ZahradČ, sobotní práce na pĜestavbČ našeho nového
bytu a nedČlní balení a poslední nákupy (Bože! Nemám plavky!).
V pátek veþer je þást úkolĤ za mnou. Sedím u ohnČ, Markéta mne
zásobuje pivem a jsou tam i buĜtíky… KoneþnČ chvíle klidu. Na sobČ
mám ještČ þarodČjnický kostým i s malbou na obliþeji.
Vtom pĜichází jedna z dobrovolnic, taková milá holka mimochodem,
a hezky se na mne usmívá:
„To je dneska pĜíjemný, odpoþinkový den, co?“ navazuje konverzaci.
„No já si odpoþinu až teć veþer, ještČ dopoledne jsem hlídala dČti,“
odpovídám.
A pĜichází šrapnel. Ajaj.
Dobrovolnice se na to ani nenadechne, zhodnotí mČ zkušeným okem
a s chápavým úsmČvem se bezelstnČ zeptá:
„VNOUýATA???“
A mnČ padá þarodČjnická brada.
Je to v prdeli. NeĜíkej, Brepto, že se sem to slovo nehodí!
I v Lidovkách se smí jednou za rok objevit. A tady je více než na
místČ. Takže vypadám na šedesát?
„No, víš, mnČ je teprve“ … sakra, asi to sem ani nemĤžu napsat…,
tak jo, jsem roþník šedesátý osmý.
I dobrovolnice zjevnČ pĜemýšlí co teć.
„No ale to by klidnČ už šlo,“ pĜidává polínko do už tak dost
rozhicované konverzace.
Nevím už, co jsme Ĝíkaly dál – asi jsem se ji snažila pĜesvČdþit, že
jsem nemČla dČti ve dvaceti a ani moje dcera to nemá v úmyslu, pak
jsem bČžela vydrbat si þarodČjnické nalíþení z obliþeje (že by snad
proto…?) a nakonec vyprávím tragickou/veselou historku kamarádce.
„No jo, no, proti tČm tĜicetiletejm holkám už holt jsi tak trochu – starší,“
praví pobavená Zuzanka a já si dávám pĜedsevzetí: Dcera je pouþená
dost i syn, ale pĜece jen – doma bude další pĜednáška.
Já jim dám VNOUýATA!
A víte co?
Když jsem pak jela domĤ tramvají a sleþna mne chtČla pustit sednout
v domnČnce, že moje kila na bĜiše navíc znamenají jediné, nenaštvalo
mČ to. SvČt je zase v poĜádku! Ŷ
Jolana Kurzweilová
Breptovy srdeĀní záležitosti
-9-
RţžiĀkovi:
Zamilovaní i po letech
Znají se ze Skautu. Janky oddíl (Sedmiþka) a HonzĤv (PČtka)
spoleþnČ leccos zažily. Dohromady se z nich dalo víc než 20 párĤ.
Díky tomu mají dodnes tolik spoleþných styþných bodĤ – výlety,
pĜírodu, sporty, nekouĜení…
Na svatbČ kamarádky si pĜi vzájemném výslechu pĜiznali svoje slabé
stránky. Tam si jejich náklonnosti všimli kamarádi, jen Honzovi to
úplnČ nedocházelo. „MnČ se nic neĜekne, já se všechno dozvím jako
poslední,“ komentuje to.
První pusa byla 12. þervna 2004
v Riegerových sadech, pod stromem,
slunce pálilo, schylovalo se k bouĜce,
Janka mČla na sobČ sandály a šaty, do
kterých se už dávno nevejde.
O ruku Honza Janku požádal 1. kvČtna.
Jen tak ledabyle navrhl, aby Janka
otevĜela Kinder vajíþko. Vypadl z nČho
zásnubní prstýnek. Romantika. Jenže
tohle byla dobĜe pĜipravená akce –
originální nápad, prvek pĜekvapení. „Bál
jsem se, aby ho Janka neztratila,“ Ĝíká
Honza. „Nosil mi vajíþka celkem þasto, tak
jsem žádnou zradu neþekala. Na Kinder
vajíþku nebylo nic podezĜelého.“
Svatba byla 7. záĜí 2007. PĜi odpovČdi na
tuhle otázku Honza dlouze pĜemýšlí,
Janka na nČho zamilovanČ hledí a trpČ-livČ
vyþkává. Nakonec to datum Honza vyĜkne
správnČ.
Bydlí spolu na hranici Žižkova a Vinohrad, ale trvají na tom, že jsou ze Žižkova.
Mají 2 kluky – Matíka a Damíka. Janka na
mateĜské studuje Pedago-gickou fakultu
UK, Honza pracuje v IT oddČlení T-mobilu.
SpoleĀné vášně
RĤžiþkovi jsou milovníci deskových her. Když se rozbíhal porod
Matíka, tak hráli Osadníky z Katanu (byla to zbrusu nová karetní
varianta, kterou dostali na Vánoce). Janka vyhrála. Pak si šla dát
vanu a ráno se Matík narodil. Tuhle hru tedy taky Janka vyhrála,
a vlastnČ i Matík.
Když byl Matík malý, tak si domĤ zvali svoje kamarády (i kamarády,
kteĜí se vzájemnČ neznají) a spoleþnČ hráli rĤzné hry.
Dnes už hraje i Matík – v tomhle se potatil a pomamil. Má oblíbenou
legovou hru „Shave a sheep“, která má jen pČt pravidel, ale baví
i Janku a tak spolu þasto hrají. Matík prý hraje nekompromisnČ a jde
i pĜes mrtvoly. Takže Janka ho taky nešetĜí a umí být potvora.
Honza tvrdí, že na hĜe se pozná, jaký kdo je. NČkdo hraje, aby vyhrál.
NČkdo vymýšlí rĤzné strategie. NČkdo hraje tak, aby ho to bavilo.
A u Janky i Honzy jednoznaþnČ vyhrávají Osadníci z Katanu. Když
byla Janka podruhé tČhotná a bylo jí hodnČ špatnČ, tak hráli þasto
ýlovČþe, nezlob se. Ale obecnČ je víc baví hry, které nestojí tolik na
náhodČ.
Jana a Jan
Jejich další oblíbenou þinností je spoleþné þtení. Janka tĜeba stĜíhá
látky na plenky a Honza nahlas þte. ýetli si prý odjakživa. Vzniklo to
tak, že Janka vaĜila a Honza si vzal židli a þetl. „Škoda, že jsme to
nenahrávali, mČli bychom skvČlou audiotéku.“ PĜi kojení si
þtrnáctidenní Matík vyslechl Harryho Pottera. „Když mi bylo v druhém
tČhotenství hodnČ špatnČ, zachraĖovalo mČ, že byl Honza ochotný mi
nČkolik hodin þíst,“ vzpomíná Janka.
Pan Kaplan má tĜídu stále rád, EgypĢan Sinuhet, Detektiv Nero Wolf
– to je jejich oblíbené þtivo. Mimo jiné mají rádi Vlastu Buriana.
V Āem jsou odlišní
Tvrdí o sobČ, že jsou typologicky odlišní. Janka má dvojnásobnou
životní rychlost, koná. Honza dlouze pĜemýšlí a þeká…
Když se Honzy nČkdo zeptá, jak se má, tak o tom pĜemýšlí a snaží se
odpovČdČt co nejpravdivČji. Neodbyde to zdvoĜilostní frází.
NejþastČjší pĜíþinou svárĤ je prý, když se
Honza pustí do uklízení. To pak poĜád
nČco hledají. Honza tĜeba uklidí vČc tam,
kde bylo její místo v dĜívČjší kuchyni.
Janka miluje rajþata s mozzarelou.
Honza syrová rajþata nesnáší, ostatnČ
ani jinou syrovou zeleninu. Pochutná si
na slepici na paprice, i na dobrém þaji.
Díky tchýni a jejímu pĜíteli Honza zaþal
pít víno a orientovat se v nČm. „Myslím,
že s rodilým Žižkovanem je kompatibilní
supertoskánec,“ shrnuje Honza svoje
preference ve vínu. Janka alkohol nepije.
RĤžiþkovic auto Ĝídí Janka, Honza Ĝízení
nesnáší. Je to podle nČho þinnost, která
koncentruje to, co nemá rád: Ĝítit se
nepĜirozenou rychlostí, rychle se
rozhodovat, tísnit se v prostoru, který je
špatnČ navržený – aspoĖ pro lidi 195 cm
vysoké, nemožnost si užít cestu a k tomu
všemu do okolí šíĜit zplodiny.
Honza zase obstarává všechnu zábavu.
AspoĖ to tvrdí Janka, která si o sobČ
myslí, že je nudná. Honza pronáší mnoho
bonmotĤ. I z Matíka se prý postupnČ
stává zábavný kluþík.
Janka Honzu nauþila sledovat sporty, tĜeba fotbal. „Považoval jsem to
za naprosto trapnou záležitost, nebavilo mČ to,“ pĜiznává Honza.
Janka miluje atletiku, zimní sporty, lyžování – to, co sama dČlala.
Honza dĜív pČstoval badminton, softball, basketball.
Recept na spokojené manželství
Na otázku, co zdČdil po svých rodiþích, Honza dlouze pĜemýšlí: „Vím,
co jsem nezdČdil – po tátovi šikovnost a po mámČ píli.“ „To není
pravda,“ reaguje na to Janka.
Janka o sobČ tvrdí, že je hodnČ povahovČ podobná svojí mámČ. A její
pĜítel (rodiþe jsou rozvedení) je hodnČ povahovČ podobný Honzovi.
„Honza mČ hodnČ podržel pĜed mojí mámou i pĜed svými rodiþi, když
jsem otČhotnČla. Bylo mi 23 a ještČ jsem studovala. Máma mČ hodnČ
tlaþila k tomu, abych vyjela nČkam do zahraniþí. Já jsem sice chtČla
studovat, ale nejdĤležitČjší pro nás bylo mít rodinu. Honza mČ bránil,
že to nebyl mĤj nápad mít takhle brzy dČti. Jsem za to šĢastná.“
„Známe své silné a slabé stránky, ty slabé tolerujeme, tČch silných si
vážíme,“ shodují se a zamilovanČ na sebe hledí…Ŷ
Míla Kramná
Brepta cestuje
- 10 -
PO STĚNÁCH MALÉ HERNY
Bedekr malé herny
Concorde, nadzvukový letoun na dálkové lety, zvládl pĜelet pĜes
Atlantik z PaĜíže/Londýna do New Yorku za 3–3,5 hodiny. Letoun je
dlouhý 61,66 m.
Vážené dámy, vážení pánové, milé dČti, dovolte mi pĜivítat vás na
krátké prohlídce velkého svČta v malé hernČ.
Socha Svobody (vysoká 93 metrĤ, z toho 47 m zabírá podstavec)
nám ukazuje západ coby svČtovou stranu i „Západ“ metaforický -
Po té co se pĜezujete do papuþí, mĤžete se volnČ pĜesunout do malé
herny na konci této chodby. Prosím nehluþte, nebČhejte a hlavnČ
neotvírejte jiné dveĜe – to už je totiž jiná pohádka...
Apollo 11, americký kosmický raketoplán, pomohl vystoupit þlovČku
na MČsíc.
Nacházíme se uprostĜed malé herny, která se stala malíĜským
plátnem Magdy na konci roku 2011, a to na žádost žen z Nové Trojky.
Postavíte-li se do stĜedu místnosti, mĤžete si pĜedstavit, že jste na
vrcholu nejvyšší vČže s nejlepším dalekohledem, který vidí stovky
kilometrĤ daleko i skrze skály a jiné stavby. RozhlédnČme se
spoleþnČ po nejvČtších pamČtihodnostech a pĜírodních úkazech
svČta. Je dodrženo jejich mČĜítko, takže si pĜipomeneme i jejich
rozmČry. Sem tam se sem zatoulala i postava z bájné mytologie nebo
postava z kultovní pohádky.
Prohlídku tČchto pamČtihodností a jiných hodností zaþneme
u vstupních dveĜí, které pro nás dokonale znázorní startovní pásku.
Dalekohled nasmČrujeme na jih a dále si budeme blízký i vzdálený
svČt prohlížet po smČru hodinových ruþiþek.
Zaostőujeme na jih
Nad dveĜmi se tyþí Stolová hora vysoká 1086 metrĤ, která se
nachází na africkém kontinentČ v Kapském mČstČ. Hned vedle stojí
dva Baobaby jako symboly nejvyšších stromĤ zemČ. DorĤstají výšky
30 metrĤ a jejich vČk se odhaduje až na stovky let.
Bazilika sv. Petra ve Vatikánu, vysoká 158 metrĤ, držela až do roku
1990 prvenství mezi kĜesĢanskými chrámy svČta co do jejich velikosti.
Využití perspektivního okaklamu nikoli ke zvČtšení církevní
majestátnosti, ale k estetické vyváženosti je opravdovým divem
barokní architektury.
ZápadnČji stojí Koloseum vysoké 48 metrĤ, ale neuvČĜitelné rozlohou
a poþtem obČtí. PatĜí mezi nových sedm divĤ svČta.
Nad ěímem se vznáší obláÿek s barokním andčlíÿkem typickým pro
tvorbu Rafaela Santi.
Großglockner – pýcha Rakouských Alp, vysoká 3798 metrĤ, ráj
lyžaĜĤ a milovníkĤ snČhových radovánek.
Šikmá včž v Pise – vysoká 56 metrĤ a vychýlená cca o 3 metry od
svislé osy stavby.
No a samozĜejmČ parašutista s italským vynálezem malého padáþku,
který sám otvírá padák parašutistovi.
Socha Krista Spasitele (Vykupitele) se tyþí nad brazilským mČstem
Rio de Janeiro na kopci Corcovado. Je vysoká 30 metrĤ a její
podstavec mČĜí 9 metrĤ. Také ona patĜí mezi sedm nových divĤ
svČta.
Machu Picchu, jeden z divĤ svČta, jsou ruiny pĜedkolumbovského
inckého kultovního mČsta v peruánských Andách. Hory dosahují
výšky 2795 metrĤ, památné mČsto je ve výšce 2450 metrĤ.
V BarcelonČ zaostĜíme na nedostavČný chrám Sagrada Familia –
slavného architekta Antonia Gaudího, vysoký 80 metrĤ.
Chichén Itzá je zĜícenina mayského mČsta na mexickém poloostrovČ
Yucatán. Nejvyšší pyramida mČĜí 65 metrĤ a patĜí do výbČru sedmi
divĤ svČta.
Montgolfiéru, papírového pĜedchĤdce balónu, sestrojili vynálezci
bratĜi Montgolfierové z Lyonu, dosahovala výšky 10 metrĤ.
Ocelová Eiffelova včž je nejznámČjší paĜížskou dominantou s výškou
324 metrĤ vþetnČ antény.
Tower Bridge je zvedací most v LondýnČ nad Ĝekou Temží. Mostní
vČže jsou vysoké 40 metrĤ a mají rozpČtí mezi sebou 60 metrĤ, celý
most je dlouhý 244 metrĤ.
Big Ben je hovorové oznaþení používané pro hodinovou vČž která je
souþástí budovy Westminsterského paláce vedle Temže v LondýnČ
a neformální pojmenování Velkého zvonu. VČž vysoká 96 metrĤ se
tyþí nad severovýchodní stranou paláce, ve kterém zasedá parlament.
Nad ním letí Medvídek Pú, který se velmi pevnČ drží svého balónku.
Autorem slavné knihy je A. A. Milne, jejím ilustrátorem E. H. Shepard.
V rohu místnosti se, vážení návštČvníci, pokochejte pohledem do
zemČ vČtrných mlýnĤ, tulipánĤ a rackĤ, do Holandska.
Na severozápadní roh navazuje islandský povČstný vodotrysk
dosahující výšky až 70 metrĤ a samozĜejmČ islandské sopky pokryté
snČhem a ledem a stále þinné (s výškou až 2119 m).
Dále severnČji si prohlédnČme Norsko plné skalních útvarĤ, fjordĤ
a bláznivých provazochodcĤ v neskuteþných výškách tzv. slackliners.
Storebæltsbroen je visutý most v Dánsku, pĜekonávající prĤliv Velký
Belt mezi mČsty Korsør a Nyborg a spojující tak dva nejvČtší
dánské ostrovy, Sjaelland a Fyn. Most je dlouhý 6790 metrĤ –
s rozpČtím hlavního pole 1624 metrĤ jde v souþasnosti o tĜetí nejdelší
visutý most na svČtČ. S výškou pilíĜĤ 254 metrĤ je nejvyšším mostem
Dánska.
Hledíme na sever
Sever nalezneme nČkde na zádi LZ 127 Graf Zeppelina – Ĝiditelné
vzducholodČ dlouhé 236 metrĤ s maximální rychlostí 130 km/h
a doletovou vzdáleností 12 000 km, pod kterou stojí budova ěíšského
snČmu v BerlínČ tzv. Reichstagu s prosklenou kopulí pĜipomínající
trychtýĜ vČdČní (výška 47 metrĤ).
A pohlećme zpČt do Dánska nebo pĜesnČji do KodanČ na jejich
nepĜíliš známou, zato velmi zajímavou operu, kterou snadno poznáte
dík Malé moĜské víle sedící pĜed ní.
Strom poznání (nebo života) – každopádnČ melodie Vikingské
mytologie, která praví, že nebesa drží statný strom, v jehož korunČ
sedí moudrý Orel a po kmeni bČhá veverka nosící stížnosti od draka
sedícího u jednoho ze tĜí koĜenĤ. Drak hlídá studnu poznání a dvČ
pĜadleny spĜádají þervenou nit života. U tĜetího koĜene je zemČ
mrtvých.
Pod policí je možné zahlédnout kouzelný svčt Tove Janssonové
švédsky píšící finské spisovatelky Mumího údolí, a vysoko nad policí
letí v balónu Pipi dlouhá punÿocha i s konČm a opiþkou.
TČsnČ pĜed druhým rohem místnosti je k vidČní Hora kĝížĥ, jediný
kopec a velký symbol revolty Litevských obþanĤ.
A jsme v Rusku. První vlaštovkou ruské kultury je ona povČstná Lajka
– první živý tvor na obČžné dráze. Pes, který s jistou dávkou
pĜedstavivosti krouží dodnes ve svém vesmírném korábu jménem
Sputnik 2. ýest jeho památce!
Aurora je ruský chránČný kĜižník tĜídy Pallada, který v souþasnosti
slouží jako muzeum v Petrohradu. Loć byla nasazena v rusko-japonské válce, první svČtové válce a v roce 1917 se stala
symbolem bolševické revoluce v Rusku. KĜižník je dlouhý 136 metrĤ
a stožáry dosahují výšky 30 metrĤ.
Brepta cestuje
- 11 -
Východní směr s pőíměsí fantazie
Katedrála sv. Izáka a vypálení synagog v Rize jsou v místech oken,
a tak místo zamalování prĤhledu rozhodla se autorka pro autentický
pohled na svČt v miniatuĜe žižkovského betonového hĜištČ.
Chrám Vasila Blaženého v MoskvČ – neboli pudinkové království –
jeden z nejznámČjších kostelĤ svČta vysoký 65 metrĤ. Jeho
architektura symbolizuje spojení Ruska s Evropou i Asií.
Kljuÿevskaja je stále þinná nejvyšší sopka na Kamþatském
poloostrovČ, vysoká 4750 metrĤ.
Kura (þesky slepice), raketová stĜelnice, která byla zĜízená v 50.
letech 20. století, je dopadovou plochou mezikontinentálních
balistických raket.
Auschwitz-Birkenau byl nejvČtším koncentraþním a vyhlazovacím
táborem založeným bČhem druhé svČtové války v NČmci okupovaném
Polsku. Nad BĜezinkou symbolicky visí hodiny – je to sice náhoda, ale
tiše tikají…
Jurij Alexejeviÿ Gagarin byl sovČtský kosmonaut a první þlovČk,
který vzlétl do vesmíru. Ke svému kosmickému letu odstartoval
12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. ObletČl Zemi
a po 108 minutách pĜistál. Loć byla dlouhá 38,36 metrĤ.
A naposledy Rusko – Volgograd a druhá nejvyšší socha svČta Matka
Vlast volá. Je souþástí Památníku Bitvy o Stalingrad na návrší
zvaném Mamajevova mohyla – pod tímto názvem je také památník
všeobecnČ znám. Postava na výšku mČĜí 52 metrĤ, další 33 metrĤ
mČĜí její meþ, celková výška sochy þiní tedy 85 metrĤ, bez podstavce
neboli soklu.
Za ohybem stČny východním smČrem (k oknu) nalezneme þtvrtý
nejvyšší mrakodrap svČta Shanghai World Financial Center vysoký
449 metrĤ a hned vedle si poletují draci ze Lhasy. Lhasa je tradiþním
centrem tibetského buddhismu a do roku 1959 byla sídlem dalajlámĤ.
Lhasa se svými památkami a pamČtihodnostmi a Mount Everest
(8848 m) jakožto nejvyšší hora svČta jsou skryty za okenní tabulkou a
i zde se autorka rozhodla pro zanechání pĜirozeného svČtla a prostoru
pro lidskou fantazii.
Indický Tádž Mahal – další z divĤ svČta, vysoký 72 metrĤ, je stavbou,
ke které snad ani není co dodat. Snad jen že ji nechal vystavČt
indický mogul Šáhdžáhán na památku své pĜedþasnČ zesnulé ženy.
Malajsie, Kuala Lumpuru a pátý a šestý mrakodrap svČta tzv.
Petronas Twin Towers (452 m) je velmi zajímavý svou siluetou.
PO PAMĚTIHODNOSTECH NOVÉ TROJKY
ani návštČvníkem.
Pod sušákem a za sušákem na výkresy najdeme památku byzantské
Ĝíše Hagia Sofia neboli Chrám Boží Moudrosti.
Na Jeruzalém nás upozorĖuje kometa z Davidovy hvČzdy a symbolicky znázornČná ZeĈ náĝkĥ i opevnČní mČsta a kupole Skalního
chrámu. Skalní dóm je islámská svatynČ v centru Chrámové hory,
kterou muslimové nazývají Vznešená a ušlechtilá svatynČ, židé
a kĜesĢané Chrámová hora. Skalní dóm je asi nejznámČjší
pamČtihodností Jeruzaléma.
Teć pĜenesme svĤj pohled k našim jižním sousedĤm do Vídnč a jeho
Prátru, parku oddechu a zábavy, s dnes již historickým Ruským
kolem vysokým 65 metrĤ. Katedrála svatého Štčpána je dalším
symbolem VídnČ a rakouských gotických památek, v souþasné dobČ
v ní sídlí biskup. VČž dosahuje výšky 136 metrĤ.
Dále nepĜehlédnČme Ĝecké Athény a Akropoli. Parthenón se zaþal
budovat v roce 447 pĜ. n. l., jeho ústĜedním bodem byla obĜí socha
Athény o výšce 11 metrĤ, chrám mČl rozmČry asi 70 x 31 metrĤ. Pod
Akropolí je bludištČ a v nČm Mínotaurus, muž s býþí hlavou. Nad
Athénami letí Daidalos a jeho syn Íkaros, který svou pýchou
a mladickou touhou pĜemohl laskavost bohĤ, a tak padá k zemi
s kĜídly roztavenými od slunce.
A následuje Egypt a Královské pohĜebištČ v Gíze. Chufuova neboli
Cheopsova pyramida je stavba vysoká 137 metrĤ (pĤvodní výška
byla dokonce 146 m), která ohromuje návštČvníky již nČkolik tisíc let
a pĜekonává lidské chápání. PĤvodnČ byla obložena bílým leštČným
vápencem a díky tomu nádhernČ záĜila v poledním slunci. O celé
obložení již bohužel pĜišla a nejeden dĤm v KáhiĜe se mĤže pochlubit
stavebním materiálem použitým právČ z pyramidy. PatĜí do sedmi
divĤ svČta jak souþasných tak tČch tradiþních.
Poslední zastávkou naší prohlídky je Kilimandžáro, horský masiv
témČĜ na rovníku v Tanzanii pĜi hranici s KeĖou. Skládá se ze tĜí
neþinných stratovulkánĤ – Shira, Mawenzi a Kibo. Nejvyšší bod
Tanzanie a zároveĖ celého afrického kontinentu je Uhuru
Peak (þesky Vrchol svobody) na vulkánu Kibo s výškou 5895 m n. m.
Vrchol pĜitahuje dennČ v prĤmČru 58 turistĤ.
A to už jsme zase na jihu u paty Stolové hory, proto vás milí
návštČvníci prosím, až si doprohlédnete malby, abyste opustili malou
hernu a nechali prostor jejím stálým obyvatelĤm – dČtem.
DČkuji za vaši pozornost a snad nČkdy zase v jiné místnosti na
podívanou. Ŷ
Burdž Chalífa (v Dubaji ve Spojených Arabských Emirátech) nejvyšší
mrakodrap svČta je vysoký 810 metrĤ. NechtČla bych být uklízeþkou
Magda Koláĝová
LEGA není nikdy dost. Máme díly pro starší i malé děti. Díky za ně.
StavČní z maliþkých komponentĤ LEGA bylo vždy, obzvlášĢ mezi staršími hochy, oblíbené. Od loĖských Vánoc je LEGO DUPLO jedniþkou
mezi zábavami i pro mladší dČti. Obrovskou krabici plnou barevných kostek a souþástek jsme pĜed Vánocemi v loĖském roce dostali darem
z programu LEGO Charity. Tento dar nám zprostĜedkoval pan StĜítezský, zamČstnanec firmy LEGO a tatínek Jonáška, který navštČvuje
s maminkou Cviþení pro rodiþe s dČtmi. Když nám paní StĜítezská Ĝekla, že její manžel pĜiveze pro N3 dvČ krabice LEGA, pĜedstavovali
jsme si úplnČ normální krabice, v jakých se LEGO prodává v obchodech. Ale pan StĜítezský pĜijel s krabicemi, které se skoro nedaly unést.
Byly plné hraþek znaþky DUPLO a LEGO City v hodnotČ 10 000 Kþ.
Za to patĜí obrovské díky rodinČ StĜítezských, firmČ LEGO i jejímu programu LEGO Charity.
LEGO Charity se zamČĜuje na pomoc a podporu potĜebných a podporuje zkvalitnČní výuky a volného þasu - poskytuje stavebnice jako dárek
pro dČti ze sociálnČ slabých rodin, do škol a ústavĤ, kde peþují o dČti s postižením, do školek, školních družin a tĜíd, do hracích místností
v nemocnicích, do dČtských domovĤ a jiných zaĜízení pro dČti. V roce 2011 LEGO Charity spolupracovala v ýeské republice s více než
stovkou organizací, dodala témČĜ 9000 stavebnic LEGO a 1030 charity kartonĤ a kromČ toho vynaložila více než 1 milion Kþ na rĤzné
investice (stavební úpravy pro bezbariérový pĜístup, speciální vybavení pro rehabilitaci, dČtské hĜištČ apod.) Ŷ
Míla Kramná
Brepta šmíruje
- 12 -
Hanka Pokorná
Víte, která to je? Pokud neznáte pĜímo Hanku, pak urþitČ znáte její
grafické projevy na trojkových tištČných materiálech. Její pojetí
žižkovských domeþkĤ nás okouzlilo, tČšíme se na její kreslené vtípky
na mČsíþních programech i na originální pojetí výroþní zprávy.
Kde a co jsi studovala?
Vyuþila jsem se pro výrobu þokolády v ýokoládovnách Orion
v ModĜanech, následovala studia na StĜední škole Václava Hollara,
pak Vyšší odborná škola grafická v HellichovČ ulici a navrch jsem
vystudovala obor Výtvarná kultura na plzeĖské Pedagogické fakultČ.
Jak by ses charakterizovala?
Jsem spící hyperaktiva… Buć spím, nebo makám.
Co nejradčji dčláš?
Drbu koþky a manuálnČ tvoĜím.
Oblíbené místo?
Domov, tj. náš pidibyt. Po osmi letech na intru a pČti letech na koleji si
vážím domova, zvlášĢ když jsem od patnácti let skoro žádný domov
nemČla, na víkendy jsem se vracela do prázdného bytu.
Co ráda jíš?
Teć v tČhotenství (a je to venku) všechno kromČ marmelády.
Co ráda piješ?
Pivo (vidČli jsme na trojkových ýarodČjnicích) a bílé víno.
Jakou hudbu posloucháš?
Nejsem zrovna vyhranČná. Mám docela ráda indies. PĜiznávám se, že
u vážné hudby trpím, ale také ne vždy.
Jaký typ mužĥ se ti líbí?
Tmavovlasí, hnČdoocí chlapi. (Hanka má o 11,5 roku mladšího
partnera, což považuji za souþást odpovČdi na tuto otázku.)
Jak jste se se Zdendou seznámili?
Na fotograficko-výtvarném workshopu v jižních ýechách. On s sebou
nemČl foĢák a já zase barvy, tak co nám zbylo?!... (Za 3 týdny mČli
spoleþný nejen foĢák a barvy, ale také zárodek jejich prvního potomka
– nyní již dvouletého andČla Jonatána.)
Trpíš na idoly?
Asi jo, zrovna na ty mladší. NapĜ. o Vojtovi Dykovi si myslím, že je
naprosto dokonalý. (Pokud zaþne VD chodit na bootcampy, bude prý
HANKA A IVA V NEGLIŽÉ
HP chodit také, tĜeba i v 8. mČsíci tČhotenství. Debata se rozjíždí,
téma zaujalo, zapojují se další zájemkynČ o bootcamp, resp. o VD.)
Co se ti nelíbí na VD?
Tatiana.
Jaké je mít o tolik let mladšího chlapa? (Bojím se, o þem se
rozpovídá.)
On nerozumí komunistickým vtipĤm! Když byla revoluce, slavil druhé
narozeniny.
Co nemáš ráda?
Morousy, moralisty a puritány, co nekouĜí a nepijou, jsou nudní
a nikomu nejsou pĜínosem. Také jsme oba se Zdendou proti autĤm,
máme Ĝidiþáky, ale auto ne. Na dovolenou jezdíme vlakem.
Máš nčjaké životní krédo?
Minimální snaha, maximální styl a hlavnČ hodnČ humoru…
(Závidím…)
Jaký je tvĥj vztah k Nové Trojce?
Veselý, milý, pĜátelský, mám to tu moc ráda. Kdyby Trojka skonþila,
zhroutil by se mi svČt. (Myslí to vážnČ… Podávám jí nČkolik pĜihlášek
na naše kurzy od záĜí… Myslím to vážnČ…)
Iva Barešová
Pokud pátráte v pamČti, která je to ta Iva a vybavila se vám
nenápadná osoba posedávající v hernČ, ladnČ se pohybující,
rozvláþnČ hovoĜící, tiše rozjímající, tak to jste úplnČ vedle, to není Iva.
Iva je lektorkou Sportovní školiþky, Bodystylingu a Bootcampu a také
poradkyní v oblasti daní.
Jak by ses charakterizovala?
Svého þasu jsem byla neĜízená stĜela, ale postupem vČku
a zkušeností šetĜím energii a stala jsem se Ĝízenou stĜelou. Snesu jen
málo lidí, kteĜí mČ mohou Ĝídit, musím jim uvČĜit jejich autoritu.
Takových je málo.
Kde a co jsi studovala?
VŠE v Praze, obor finance a úþetnictví se specializací na danČ
a veĜejné finance.
Jaká je tvá oblíbená ÿinnost?
AktuálnČ – vyhrabat se z pelechu pĜed sedmou ráno, 30 minut bČhat
po VítkovČ a s þistou hlavou se vrátit domĤ za dcerou, kávou
a dobrou snídaní. (IB mi poskytla rozhovor ještČ pĜed první lekcí
bootcampu, jehož je lektorkou, což vysvČtluje, proþ jako svoji
nejoblíbenČjší þinnost neuvedla to, že se jednou týdnČ v pĜilehlých
žižkovských parcích pokouší srazit sebevČdomí nČkolika namakaným
manželĤm trojkových návštČvnic þi dobrovolnic…)
Oblíbené místo?
KromČ našeho domova-bytu-doupČte na ŽižkovČ je to Jablonecko,
odkud pocházím, a dalším místem jsou rakouské Alpy, kam jezdíme
od revoluce každoroþnČ lyžovat.
Jaké máš záliby?
Od mala hodnČ þtu. Vyrostla jsem v bazénu, postupem þasu jsem se
propracovala k bČhání, bere mČ také geocaching.
Kdo koho ĝídí u vás doma?
ěekla bych, že se Ĝídíme navzájem. Moje doména je každodenní
Ĝízení, hlídání diáĜĤ. Naopak oblast odpoþinku a požitkĤ Ĝídí mĤj muž.
On je improvizátor, já jsem strukturovaná (dooost dobrý).
Jak probíhá vaše dovolená?
Je to kombinace aktivního – já burcuji a pasivního – zbytek party mČ
brzdí. NapĜíklad MUSÍM být první na vleku (první lano, chápu) a i na
vyhlášenou válecí dovolenou si beru tenisky (jistČ, ležet se dá
i v teniskách).
Brepta šmíruje
- 13 -
Co ráda jíš?
TČstoviny a ryby. (IB se pĜiznala, že je jakýsi apoštol Havlíþka
a Cajthamlové, nejdĜíve provedla experiment sama na sobČ, pĜijala za
svou jejich stravovací osvČtu a ta se jí stala vynuceným koníþkem.
Teć za ní chodí lidé a ptají se, jak to dokázala? Hmmm… Ale co? Že
by IB nebyla vždy jen štíhlá a vysportovaná, jak ji známe my
v Trojce?).
Co ráda piješ?
Nejsem žádný znalec, ale mám ráda bílé suché víno. Nevypiju ho
nikdy moc, vadí mi, když jsem další den mimo, na to nemám þas…
Co nemáš ráda?
Nemám ráda „krysení“, tedy šizení, oþĤrávání a vymýšlení úhybných
manévrĤ. Nesnáším zabednČné a sobecké hrabání si na vlastním
píseþku a neschopnost dohlédnout dál než za vlastní práh. SouhrnnČ
to nazývám absencí talentu a osobní zodpovČdnosti. Jako pĜíklad –
neuklizená psí hovínka, vajgly a stĜepy na dČtských hĜištích nebo
neroztĜídČný odpad.
IVA V NEGLIŽÉ A CO JE POD POKLIÿKOU
Breptţv mlsný jazýĀek
PĜi návštČvČ cizí zemČ ochutnávám, co mohu – rakouské peþené
koleno s jediným bylinkovým veleknedlíkem, italské minichobotniþky
ve špagetách, polské kluzky (ano, nČco staþí ochutnat jen jednou).
Ale nikdy, opravdu nikdy jsem nebyla tak unešená jako v Izraeli. Bylo
to poprvé, kdy jsem byla v tak exotické a zároveĖ blízké zemi
(pojišĢovna OZP ji považuje za evropskou) a místní jídlo mi pĜipravilo
trauma. NeboĢ jsem si nikdy neuvČdomila, jak nudnČ vlastnČ vaĜím.
Chci vaĜit líp! ZábavnČji! BarevnČji! ZeleninovitČji, bylinkovatČji,
citronovitČji, ostĜeji a šĢavnatČji!
A tak jsem poprosila Martinu, naši blízkovýchodní dopisovatelku,
o pĜíspČvek do Breptova mlsného jazýþku. A Martina neprodlenČ
posílá recept na echt izraeli salátek. Ŷ
JK
Salát ala Orna a Ela (a trocha Babici navrch)
Tohle je salát, který jsem si z výzkumných dĤvodĤ musela dát asi
pČtkrát v restauraci za rohem. A dobĜe jsem udČlala, protože to teć
vypadá, že Ornu a Elu zavĜeli. Pokud ji ovšem nerekonstruují, protože
utržili spoustu penČz za saláty.
Ingredience: svazek rukoly, oloupaná okurka nakrájená na kostiþky,
pĜimČĜenČ koriandru nasekaného na jemno (žádná petržel!), jedno
uzrálé mango oloupané a nakrájené na pĜimČĜené kousky (celé je to
o mangu, není ho tĜeba mnoho, ale musí být v salátu poznat), olivový
olej, citronová šĢáva (dost), sĤl (trochu). Vše smíchat.
Musím se pĜiznat, že jsem už to už zkusila i bez manga (poĜád prostČ
není) a jde to se spaĜenými sušenými meruĖkami. Ŷ
Martina Pojarová
VaĜení je pro nČkoho þirým utrpením, španČlskou vesnicí a pro
nČkoho naopak chvilkami štČstí, klidu, seberealizace a relaxace.
Myslím, že se mĤžu smČle Ĝadit mezi ty druhé. Od dČtství jsem rád
stál u plotny vedle své maminky nebo babiþky, míchal, dochucoval
a samozĜejmČ ochutnával. Nebylo pro mČ vČtšího štČstí než malým
prstíkem stírat tČsto na bábovku z misky a blaženČ olizovat vaĜeþku.
ýím jsem byl starší, pouštČl jsem se do vČtších experimentĤ, s vČtším
þi menším úspČchem, vždy ale odhodlaný pokraþovat. Ochutnal jsem
nespoþet svČtových kuchyní, nejblíže mi ale k srdci pĜirostla ta naše –
þeská. Zde nabízím recept, za který jsem sklidil nedávno pochvalu.
PeĀená marinovaná vepőová kolena na Āerném
pivu a švestkových povidlech
Proÿ nejsi vdaná?
Ale já vdaná jsem! Jen jsem si nechala svoje pĜíjmení. ProstČ jsem to
tak zaškrtla v tom formuláĜi.
Máš nčjaké životní krédo?
HlavnČ mít talent, ostatní pĜijde samo…
Jaký je tvĥj vztah k Nové Trojce?
Nová Trojka je pro mČ nedílnou a neopomenutelnou souþástí
žižkovské komunity, která je vedle existence žižkovských parkĤ
a hospod jedním z dĤvodĤ, proþ bych ze Žižkova nešla ani za zlaté
prase! Ŷ
Markéta Vokrouhlíková
Ingredience: 4 ks vepĜových pĜedních kolen, 2 vČtší mrkve, 2 vČtší
cibule, 1 celý þesnek, 1 celer, 1 lahev þerného piva, 1 balení þerných
povidel, celý pepĜ, bobkový list, celé nové koĜení, sĤl, pepĜ, olej.
OþištČná a omytá kolena dáme do vČtšího hrnce, pĜidáme koĜení,
nahrubo nakrájenou koĜenovou zeleninu a povaĜíme za stálého
dolévání vody 1,5–2 hodiny. Maso musí být mČkké, skoro odpadající
od kosti. Po vyjmutí necháme kolena okapat a vychladnout
a naložíme je do marinády, kterou jsme si pĜipravili z oleje, soli, pepĜe,
švestkových povidel a pĜibližnČ z poloviny þerného piva. Dáme
marinovat do lednice, nejlépe pĜes noc. Kolena vložíme na vyšší
plech, podlijeme vodou, zbytkem þerného piva, pĜidáme celý pepĜ,
bobkový list a za stálého podlévání a pĜelévání peþeme v troubČ asi
pĤl hodiny na vyšší stupeĖ a další pĤl hodiny dopékáme na stĜední
teplotu.
Podáváme s þerstvým strouhaným kĜenem, hoĜþicí a chlebem.
Dobrou chuĢ! Ŷ
Václav Kamenický
Brepta se inspiruje
- 14 -
Jde to i bez dětí
PĜíchod dítČte obrátí náš život doslova
naruby. Když jsem si já pĜedstavila, jak
se po porodu zmČní mĤj život, zaþala
jsem panikaĜit. PĜepadl mČ strach, že
už nic nebude jako dĜív. NechtČla jsem
se pĜestat stýkat se svými bezdČtnými
pĜáteli, chodit se bavit a zajímat se
o okolní svČt. DČsila jsem se toho, že
zaþnu pod vlivem hormonĤ používat
slova jako mimísek, manža a tČhulka,
že se ze mČ stane „supermatka“, která
se dokáže bavit jenom o tom, kolik toho
Pepíþek spapal a jestli blinkal.
A v neposlední ĜadČ také, že moje
nejrĤznČjší aktivity a koníþky vezmou pravdČpodobnČ za své.
PostupnČ jsem si uvČdomila, že tak to být nemusí. Že podĜídit dítČti
úplnČ všechno pro nČj nejspíš ani to nejlepší není. A že to rozhodnČ
není nejlepší pro mČ. Protože já tu jsem poĜád. Je ze mČ sice matka,
ale to za tČma prsama jsem poĜád já. Rozhodla jsem se, že ze sebe
neudČlám nepostradatelnou, že dám svojí holþiþce šanci, aby
navázala úzký vztah i s jinými blízkými lidmi. A proto jsem se rozhodla
ji na pár týdnĤ opustit.
Zastávám názor, že pro dítČ rozhodnČ není pĜínosem, pokud nestráví
noc bez matky, dokud neodjede v první tĜídČ na školu v pĜírodČ. Není
to to pravé pro jeho zdravý duševní vývoj a v žádném pĜípadČ to není
dobré pro duševní zdraví matky. V první ĜadČ je tu tatínek, kterému
by, má-li zájem, mČlo být umožnČno podílet se úplnČ na všem, na co
si troufne, a to od samého zaþátku. KromČ kojení bohužel. A jsou tu
také prarodiþe, tetky a strýþkové. Všichni ti, kterým vČĜíme, by mČli
dostat šanci utvoĜit si svĤj vztah s dítČtem a to dost dobĜe nejde
s matkou za zády.
Tak jsem se rozhodla. Nenechte se mýlit, jednoduché to nebylo.
Sestra se chystala v lednu do Malaysie a jak jinak nechat rodinČ
prostor, aby se mohla tmelit, než odjet na jiný kontinent? Bylo to
vlastnČ spojení pĜíjemného s užiteþným. Znamenalo to, že dostojím
svému pĜedsevzetí a nevzdám se své vášnČ pro cestování, své lásky
Asie. Takže rychlá akce – letenka, plán cesty a sraz v Kuala Lumpur.
Teprve za pár dní, to když opadla prvotní euforie, mi došlo, co
všechno budu muset pĜipravit a zaĜídit. V první ĜadČ vybrat spolehlivé
a ochotné hlídání. Mám tu výhodu, že manžel je svou dcerou doslova
posedlý, uznává, že si dovolenou zasloužím, a má možnost si
pĜizpĤsobit pracovní povinnosti. Také ho potají podezĜívám, že se tak
trochu tČšil, až mČ vyloží na letišti a bude si moci užívat se svou
NA CESTÁCH
princeznou den za dnem po svém. Vím, že se na nČj mohu 100%
spolehnout, že to zvládne. NavaĜila jsem kašiþky, zásobila domácnost
všemi tČmi nezbytnými vČcmi pro mimino a vyprala úplnČ všechno, na
co jsem narazila, protože superman to pĜece jen není. Tím byly
pokryty ty praktické záležitosti. Pak už staþilo pĜipravit se na to, že se
mi bude stýskat. HodnČ. Musím se plnČ odevzdat svému pudu
sebezáchovy. Ten zaĜídí, že druhý den po pĜíletu nebudu chtít
nastoupit na letadlo zpátky, udrží stesk v rozumné míĜe, protože
z Asie se prostČ dĜív mĤžete vrátit jen hodnČ tČžko. Také se postará,
abych si cestu užila a omezila kontakt s domovem na rozumné zhruba
tĜi SMS dennČ.
Pak už staþilo, jako obvykle, potlaþit stĜední paniku z létání a byla
jsem tam. Nadechnout se a vyjít z klimatizovaného letištČ do parádní
tropické výhnČ. SmČle se ponoĜit do svČta, který se od toho našeho
liší tak, že máte pocit, jako by nic pĜed tím ani nebylo. To
mimochodem také hodnČ pomáhá. Nechat se pohltit atmosférou
daleké exotické zemČ, rušných velkomČst, milých usmČvavých lidí,
zemČ prosycené vĤnČmi neuvČĜitelného pálivého jídla, vonných
tyþinek a koĜení. Nechat svou duši hýþkat nadpozemsky krásnou
pĜírodou od vlhké dusné džungle pĜes svČží zelené hory s þajovými
plantážemi až po rozpálené píseþné pláže. PoĜídit si stovky fotek
nejrĤznČjších zástupcĤ zdejší Ĝíše fauny a flóry, oddat se meditaci
v monumentálních chrámech a stavbách náležejících nejrĤznČjším
bohĤm. A relaxovat pod hladinou v tom zvláštním tichém zelenavém
podmoĜském svČtČ. Posunout o kousek hranice svých fyzických
i duševních schopností.
Pro tohle jsem na necelé tĜi týdny opustila svou, v té dobČ
desetimČsíþní dcerku. A jsem ráda, že jsem to udČlala. Potvrdilo mi to
fakt, že všechno jde, když se chce. Umlþela jsem všechny ty hlasy, co
Ĝíkaly, že nedokážu opustit dítČ na tak dlouhou dobu. Vím, že spousta
lidí mČ možná bude odsuzovat, že oni by tohle nikdy neudČlali. Ale
nemyslete si, jednoduché to tedy nebylo. SamozĜejmČ jsem
pĜemýšlela nad tím, jestli mČ holþiþka pozná, jestli se jí nestýská, jestli
jí nepĜivodím nČjaké trauma nebo nezpĤsobím trauma sobČ. V letadle
cestou zpátky to dokonce došlo tak daleko, že jsem pĜemýšlela, jestli
ji vĤbec ještČ nČkdy uvidím, to ale pĜipisuji své silné nechuti létat.
A víte co? Když bude situace pĜíhodná, pĜíští rok poletím zase.
Zasloužím si þas, který bude patĜit jenom mnČ a který strávím tak, aby
mi to dalo co nejvíce. Mám neskuteþnou výhodu, že manžel si to
myslí také a moc se tČší, že bude zase se svojí holþiþkou nČjakou
dobu sám, nebudou se muset mýt a budou jíst jenom pizzu. A také
mám štČstí, že mám kamarádky s dČtmi, se kterými mĤžu mluvit
o knížkách a skleníkovém efektu a vesmíru a kamarádky zatím bez
dČtí, které mČ vyslechnou, když jim vykládám o tom, kolik krĤþkĤ už
naše Eliška udČlala, než pĜejdeme na ty knížky a mimozemšĢany. Ŷ
Zuzana Zemanová
Brepta se inspiruje
- 15 -
DÁNSKO
– family friendly
Tenhle þlánek jsem mČla psát už na podzim jako ohlédnutí za
prázdninovým pobytem. VČci se ale sebČhly tak, že jsem nenapsala
nic a þiním tak až teć. Budiž tedy brán tĜeba jako doporuþení pro
prázdniny letošní, neboĢ Dánsko zde bude vychvalováno až do nebe,
zejména z pohledu rodiny s malými dČtmi.
Stejným douškem je ale tĜeba dodat, že Dánsko je zemČ zatracenČ
drahá, a pokud se na to patĜiþnČ nepĜipravíte (þi nemĤžete-li si to
dovolit), budete obracet dánskou korunu sem a tam a nakonec
dojdete k tomu, že jsou v Dánsku vlastnČ velmi obdobné ceny jako
u nás (jen násobené v kurzu 3,2 vĤþi korunČ). Mluvím o „discount“
supermarketech. V menších obchodech je dráž, v restauracích draho
nepĜedstavitelnČ. U nás v rodinČ jsem ta šetĜivČjší já, takže doteć sem
tam vytáhnu fakt, že jsem dvČma krabicemi jídla a la tČstoviny, rýže
a trvanlivé mléko, vþetnČ asi pČti vaniþek Luþiny v cestovní ledniþce
(to je ta, co se zapojuje do auta místo zapalovaþe a vydrží pĜesnČ
jednu cestu), ušetĜila nČkolik desítek tisíc. -
NA CESTÁCH
koutek samozĜejmostí, pĜed turistickým centrem se skvČlo velké
dĜevČné hĜištČ. V zábavním parku (asi zdaleka ne tak zábavním jako
Legoland, o to však zábavnČjším) se musely sundávat boty, prodávaly
se všemožné dobroty i klasické jídlo pro dČti, ale zároveĖ zde bylo asi
padesát stolĤ, kde si každý mohl dČlat, co chtČl a jíst, co chtČl. JasnČ
pĜevažovaly dánské maminky a jejich „krabiþky“. Mimochodem, dánští
tatínkové pak venku v dešti vČtšinou kouĜili a živČ navzájem
konverzovali. V plaveckém bazénu si mĤžete vybrat kromČ bazénu
pro dospČlé i dva bazény pro dČti – dle vČku. V nich a kolem nich je
obrovská spousta rĤzných nástrojĤ a pomĤcek, vše zdarma
k zapĤjþení. Každý záchod má pĜebalovací pult, v automatu jsou
k dispozici pleny. V obchodech mají þasto zmenšené košíþky pro dČti,
aby také mohly „nakupovat“.
A tak se spousta þinností, které k životu patĜí, ale dČti (a ještČ více
jejich rodiþe) protrpí, stávala mnohem pohodlnČjšími a nČkdy
i zábavnými. Navíc obecná atmosféra je dČtem citelnČ naklonČna (a
to bez jihoevropského ponechání osudu a zvĤli). MĤj muž tvrdil, že je
to tím, že tam ve volbách vyhrávají feministky; pak se pro korektnost
vĤþi genderu opravil a Ĝekl – vládnou ženy. Možná… Nevím… Ale
vyhovovalo nám to obČma, vlastnČ všem þtyĜem!
Cesta autem po pevninČ (pĜes druhý nejdelší závČsný most pĜes moĜe
na svČtČ) trvá s mrĖaty cca 16 hodin, cesta do Rostocku a odtamtud
trajektem o dvČ hodiny ménČ (dČtem se subjektivnČ zdála kratší asi
o den). Trajekt je totiž vybaven dČtským koutkem, resp. dČtským
koutem vþetnČ prolézaþek, pouštČných pohádek a všelijakých hraþek.
DČti mohou bČhat, skákat, Ĝvát a tĜeba i zvracet. Vše dovoleno,
akceptováno a pĜijímáno s úsmČvem nejen personálu, ale i DánĤ
vracejících se z nákupĤ þi dovolené v EvropČ.
V Dánsku jsme mČli pronajatý malý dĜevČný domeþek blízko u moĜe,
kde jsme ocenili sice pidi, ale dvČ ložnice a obrovský obývák
s jídelním koutem. Luteránský model dĤležitosti scházení se
u spoleþného jídla (a modlitby) asi stále žije, vþetnČ jisté skromnosti
aþ zároveĖ vkusu v zaĜízení. Nota bene, dánský design je vyhlášený.
DevČt dní našeho pobytu pršelo non stop, s malou pĜestávkou na
dvoudenní výlet do KodanČ (to pršelo jen obþas). Okolní domeþky,
resp. jejich zahrádky se zaþaly mČnit v mokĜady a pozdČji i blata,
dospČlí si mohli sundávat boty, ale dČtem jsme radČji poĜídili
„speciální“ dánské gumáky. Teplota vzduchu 15°C (a to nČkolik dní
ráno i veþer, takže jsme se s mužem dohodli, že nefunguje venkovní
teplomČr; až jednou bylo 14°C – takže fungoval...), teplota moĜe asi
obdobná.
Vzhledem k poþasí nám nezbývalo než se vydávat na obhlídku okolí.
Ve vČtrném mlýnČ si dČti mohly na vše sáhnout a navíc i vyzkoušet
dĜeváky, nikdo je ostražitČ nehlídal, jestli nČkterou z rekvizit
neposunou o pár centimetrĤ. V informaþním stĜedisku byl dČtský
Suma sumárum – poþasí bylo na nic, stravování hodnČ jednotvárné,
ale dČti bĤhvíproþ byly neustále ve skvČlé náladČ a nepĜízeĖ poþasí
se nakonec ukázala jako skvČlý prostĜedník k tomu, abychom se
vlastnČ „museli“ místo noĜení do moĜe a následného sušení na pláži,
neustále vydávat na ménČ þi více vzdálená zajímavá místa. Každý
den celodenní výlet, o tom se nám rodiþĤm s malými dČtmi ani
nesnilo!
A když pĜipoþtu skvČlé podmínky, které jsou všude pro dČti (a jejich
rodiþe) jakoby mimochodem a zároveĖ zcela samozĜejmČ pĜipraveny,
zdálo se nám Dánsko jako zemČ zaslíbená – taková COUNTRY
FAMILY FRIENDLY. Ŷ
A.M.
BREPTA, Āasopis pőátel Rodinného a kulturního centra Nová Trojka, vychází 2krát roþnČ v Praze.
Evid.þ. period. tisku: MK ýR E 18531. Vydavatel: o. s. Nová Trojka, Jeseniova 19, 130 00 Praha 3, Iý: 26594161. Vydavatele zastupuje Edita Janeþková.
Brepta mezi nás pravidelnČ pĜichází od roku 2007. ýíslo 11 vychází na jaĜe 2012.
Breptu þ. 11 koordinovala Míla Kramná. Do jeho tvorby se zapojili tito pĜispČvatelé a pĜispČvatelky: Edita Janeþková, Zuzana Ježková, Magdalena KoláĜová,
Jolþa Kurzweilová, Míla Kramná, Kikþa Rudišová, Zuzana Sadílková, Markéta Vokrouhlíková, Zuzana Zemanová a další oslovení. Pro Breptu fotili Rejka
Balcarová, Zuzana Ježková a majitelé rodinných archivĤ. PĜeklepy a stylistické nesrovnalosti odstraĖovaly KateĜina Ondroušková a Zuzana Ježková. Titulek
vytvoĜila Hedvika Marešová.
Vážení þtenáĜi, nakládejte prosím s Breptou ekologicky. Pokud jste už doþetli, možná najdete nČkoho, kdo se vašeho Brepty rád zmocní. A pokud vás
náhodou jedenácté þíslo nudí, odložte ho prosím do tĜídČného odpadu. AutoĜi své þlánky píší bez nároku na honoráĜ. PĜedem dČkujeme za vaše dobrovolné
pĜíspČvky na Breptu do breptovské kasiþky. PĜedchozí þísla najdete na webu www.novatrojka.cz v sekci „ke stažení“. Vaše e-maily oþekáváme na adrese
[email protected].
Breptţv fotoeditorial
- 16 -
BOOTCAMP
BOOTCAMP V NOVÉ TROJCE – květen 2012
Iva má nápad, Markétu nadchne, Edita dá svolení, Zuzka to dostane pĜíkazem… Malá ukázka toho, jak se
v Trojce rodí nový projekt. Bootcamp. Já ho miluju! PĜijćte vyzkoušet jednu lekci, jsem pĜesvČdþená, že nebude
poslední. Zde je ukázka toho, co se dá na Bootcampu zažít … Ŷ nafotila a okomentovala Markéta Vokrouhlíková
drsná Zuzka…
… kliky na rozehĜátí
… vysmátá Iva
… kliky s odrazem
… nové kontakty
… kliky s výhledem
… dokonalá synchronizace
… nemĤžete si doma
vyskakovat?