JITKA LENKOVÁ

Transkript

JITKA LENKOVÁ
JITKA LENKOVÁ
REGIA
VELKÁ KNIHA
ALTERNATIVNÍ
MEDICÍNY
REGIA
VAROVÁNÍ
Tato kniha je pouhým orientačním encyklopedickým přehledem
různých odvětví alternativní medicíny. V žádném případě nemá sloužit jako návod pro různé samoléčebné pokusy čtenářů. Pokud se přes
toto výslovné varování rozhodnete ze své vlastní a svobodné vůle některé zde uvedené návody a postupy vyzkoušet v praxi, veškerou odpovědnost za takové počínaní a jeho případné následky nesete pouze
a jedině vy sami.
VÝZVA
Celá tato kniha je jedním velkým nekonečným příběhem. Je značně
obtížné, jakýmkoliv způsobem uspořádat a popsat oblast tak obsáhlou, jako je alternativní medicína, kde každý léčebný postup a každý
problém pacienta je do jisté míry unikátní. Snažila jsem se postihnout
současnou alternativní medicínu v celé její šíři a pestrosti, ovšem alternativní medicína není ani tak příběhem medicíny jako lidí, léčitelů
i jejich pacientů. Proto se zde setkáte i s konkrétními případy, kdy
jsou zúčastněné osoby, pokud si to přejí, ponechány v anonymitě.
Také se domnívám, že je třeba splatit druh několika generacím léčitelů, kteří museli za vlády komunistů léčit prakticky v ilegalitě.
Jestliže se domníváte, že mé pozornosti unikl nějaký zajímavý případ,
úspěšný léčitel nebo pozoruhodná metoda alternativní medicíny
anebo byste rádi cokoliv dopinili, napište mi prosím na adresu vydavatele. Děkuji.
Výběr z literatury
VÝBĚR Z LITERATURY
Bůhmig, Ulf, Přírodní léčitelství v domácí praxi, Praha 1993
Bravo, Brett, Crystal Healing Secrets, New York 1998
Crompton, Paul, Taiči, Olomouc 1996
Cunningham, Sco tt , Magické rostliny, Praha 1994
Čehovský, Jiří, Homeopatie - víc než léčba, Praha 1997
Čejka, Gustáv a kol., Radíme záhradkárom, 1 a 2, Bratislava 1982
Doležal, Jiří X., Bezbolestná kastrace, Praha 1998
Ebner, Wolf C., Akupresura působí okamžitě, Bratislava 1991
Englert, Ludwig, Paracelsus, člověk a lékař, Praha 1943
Erben, Jaroslav, Hofman, Jaroslav, Záhady podvědomí, Trutnov 1991
Griffon, T. Wynne, Astrologie, Praha 1993
Habětín, Vladimír, Knobloch, Ervín, Kapesní atlas zkamenělin, Praha 1981
Hall, Mari, Reiki, Praha 1994
Hanka, Zdeněk, Kuchař, Jiří, Léčitelé, jak je neznáte, Praha 1991
Hoffmanová Eva, Jebavý František S., Rostliny v domácí lékárně, Praha 2001
Horynová, Anna a kol., Praktické zahradnictví, Praha 1966
Hrubý, Jan, Akupresura pro všední den, Trutnov 1990
Hruška, Blahoslav, Jak se léčit rostlinami, Praha, rok vydání neuveden
Hubbard, Ron L., Dianetika, Brno 1997
Chobotský, Pavel, Čas senzibilů a léčitelů, Lysá nad Labem 1992
Inglis, Brian, West, Ruth, Průvodce alternativní medicínou, Praha 1992
Janča, Jiří, Alternativní medicína, Praha 1991
Janča, Jiří, Co nám chybí, Praha 1992
Janča, Jiří, Praktická homeopatie, Praha 1992
Janča, Jiří, Psychotronika pro každého, Praha 1992
Janča, Jiří, Reflexní terapie, Praha 1991
Jirsík, Josef, Léčivé rostliny, užití a pěstování, Praha 1946
Jonáš, Josef, Křížovka života, Praha 1996
Jonáš, Josef, Tajenky života, Praha 1996
Kefer, Jan, Praktická astrologie, Praha 1996
Kelder, Peter, Pět Tibeťanů, Praha 1996
Keller, Jiří, Patrovský, Věnceslav, Encyklopedie hraničních jevů, Praha 1995
Kersaint, J. P., de, Kurs radiestezie, Plzeň, rok vydání neuveden
Kouda, Lubomír, Abeceda přírodního léčení pro každého, Praha 1991
kol., Léčitelství a alternativní medicína, Plzeň 2000 (interní materiál KPU Plzeň)
kol., První adresář lidových léčitelů, Praha 1992
kol., Rodinná encyklopedie alternativní medicíny, Praha 1997
kol., Tajemné kyvadlo a zázračné amulety, Ústí nad Labem, rok vydání neuveden
Korbelář, Jaroslav, Endris Zdeněk, Naše rostliny v lékařství, Praha 1968
Kos, Miroslav, Nerosty v léčitelství, České Budějovice, cca 1992 (vl. náklad bez údajů)
Králová, Markéta, Koření v dnešní kuchyni, Praha, rok vydání neuveden
Výběr z literatury
Kreperat, Josef Pavel, Léčení drahými kameny, Praha 1993
Krumlovská, Olga, Alexa, Jiří, Léčivá pavučina a dalších 77 pověr a zázraků, Praha
1999
Kúhnl, Robert, Chytré drogy, Praha 2000
Kushi, Michio, Přírodní léčení makrobiotikou, Košice 1992
Medenbach, Olaf, Minerály, Praha 1995
Liška, Vladimír, Odtajněná psychotronika, Praha 1993
Novák, František A., Rostliny, Praha 1936
Novák, František A., Rostliny 2., Praha 1940
Novák, František A., Horské rostliny, Praha 1937
Normanová, Jill, Chuť a voňa korenia, Bratislava 1992
Patrovský, Věnceslav, Od magie k biotronice, Pelhřimov, rok vydání neuveden
Pavel, Viktor, Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník?, (seminární práce
autora z roku 2001)
Petříček, Petr, Adresář lidových léčitelů, Praha 2000
Pietroni, Patrick, Alternativní péče o zdraví, Praha 1996
Reinicke, Wolfgang, Astrológia, Bratislava 1991
Repka, František, Ženšen, Bratislava 1988
Rohová, Vl as ta, Kouzelné krystaly, Praha 1994
Rubcov, V. G., Zelená lékárna, Praha 1985
Ruckert, Ulrich, Homóopathie fur Kinder, Mnichov 1995
Seitz, Paul, Lékárna na zahrádce, Praha 1995
Schwart, Aljoscha, A., Schweppe, Ronald, P., Pfau, Wolfgang M., Léčivá síla druidů,
Praha 1994
•
Soukup, Jiří, Akupresura pro první pomoc v der všední i sváteční, Praha 1991
Steinbach, Gunter, Lexikon užitkových rostlin, Praha 1997
Suchý, Josef, Lidové léčitelství aneb Návrat k přírodě, Praha 1991
Sůsslow, Regine, Kvě ty naší přírody, Berlín, rok vydání neuveden
Templemore, Vernon, Nemoc jako cesta ke zdraví, Ostrava 1998
Toth, Max, Nielsen, Greg, Síla pyramid, Brno 1994
Treben, Maria, Zdraví z Boží lékárny, České Budějovice 1991
Valíček, Pavel a kol., Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny, Hradec Králové 1998
Vitebsky, Piers, Svět šamanů, Praha 1996
Vurm, Bohumil, Tajné dějiny Evropy, Praha 1996
Zemanová, Radmila, Bioenergie bez záhad, Praha 1991
Zentrich, Josef A., Jonáš, Josef, Věčně zelené naděje, Ústí nad Labem, 1990
Periodika: Regena, Regenerace, Spirit, Přírodní lékař aj.
Jitka Lenková
Velká kniha alternativní medicíny
Vydalo nakladatelství Regia
Ing. Petr Martinec
Gagarinova 1082, 165 00 Praha 6
v roce 2001, p rvní vydání
Grafická úprava Miroslav Pechánek
Návrh obálky Vítězslav Cinger
Sazba Grafoprint plus, Zubatého 5, Praha 5
Zhotovila tiskárna S Tisk Vimperk s.r.o.
Žižkova 448, 385 01 Vimperk
ISBN 80-86367-16-9
Naskenoval a upravil
Noname
Obsah
•
OBSAH
ÚVOD • 13 •
[I]
ALTERNATIVNÍ ANATOMIE • 15 •
Čakry a jejich systém • 15 •
Přehled čaker a jejich vazeb • 16 •
Meridiány a jejich systém • 20 •
[II] ALTERNATIVNÍ LÉČEBNÉ POSTUPY • 22 •
Bylinné terapie • 22 •
Příprava bylinných léků • 25 •
Léčivé byliny rostoucí v ČR a jejich účinky • 29 •
Kontraindikace bylin • 140 •
Cizozemské léčivé rostliny a koření • 144 •
Z bylinkářského receptáře • 154 •
Výběr z receptů • 157 •
Esenciální metody léčby • 174 •
Homeopatie • 174 •
Bachova květová terapie • 186 •
Kalifornské květové esence • 190 •
Havajské esence • 190 •
Tinktury Jarmily Podhorné • 191 •
Léčba tkáňovými solemi • 191 •
Clusterová medicína • 195 •
Léčba drahými kameny • 196 •
Kovy • 228 •
Živočišné léčebné prostředky • 228 •
Léčba lidskými tělními tekutinami • 234 •
Léčení prostřednictvím smyslů • 235 •
Kolorterapie • 235 •
Muzikoterapie • 237 •
Šamanská hudba • 237 •
Ozdravný zpěv • 238 •
Kymatika • 238 •
Arteterapie • 239 •
Aromaterapie • 240 •
9•
■10■
Obsah
Naturopatie • 244 •
Slunce • 246 •
Voda ■ 246 •
Vzduch • 260 •
Přírodní síly • 262 •
Strava, diety, potravní doplňky • 265 •
Léčba energií • 301 •
[III] MANIPULATIVNÍ TECHNIKY ■319 •
Masáž • 319 •
Rolfování • 321 •
Alexandrova metoda • 322 •
Feldenkreisova technika • 324 •
Reflexní terapie • 325 •
Kineziologie • 325 •
Osteopatie • 327 •
Kraniální (lebeční) osteopatie • 329 •
Chiropraxe • 330 •
[IV]
ORIENTÁLNÍ MEDICÍNA ■332 •
Adžurvéda - všeléčící věda o životě • 332 •
Akupunktura • 333 •
Akupresura • 342 •
[V]
POHYBOVÉ TERAPIE • 381 •
Jóga • 381 •
Tai čchi • 382 •
Aikido • 383 •
Pět Tibeťanů • 385 •
Wyda ■ 395 •
Léčebné tance • 398 •
Batesova metoda očního tréninku • 399 •
[VI]
MAGIE A ZÁZRAKY • 403 •
Šamani a šamanky • 403 •
Léčba vírou • 408 •
Víra ve vlastní uzdravení • 408 •
Zázrační kazatelé • 409 •
Obsah
Spiritualističtí léčitelé • 409 •
Léčba v protestantských církvích • 410 ■
Sestoupení Ducha svatého - charismatická léčba • 410 ■
Zázraky • 410 .
Spontánní remise nádorových onemocnění • 410 •
Návštěva zázračných míst • 411 ■
Terapie minulými životy • 411 •
Hovory s mrtvými • 414 ■
Terapie prenatálními zážitky • 414 •
Léčba cizími civilizacemi • 415 •
[VII]
ZMĚNĚNÉ PSYCHICKÉ STAVY ■417 ■
Hypnóza • 417 •
Autosugesce a sugesce • 418 •
Holotropní dýchání • 421 •
Silvova metoda ovládnutí mysli • 422 ■
Dianetika • 423 •
Meditace • 425 ■
Biologická zpětná vazba • 427 •
[VIII] ALTERNATIVNÍ CHIRURGIE •429 •
Magická chirurgie • 429 •
Brazilská chirurgie • 430 •
Filipínská chirurgie • 430 •
Spirituální chirurgie • 432 ■
Pouštění žilou • 433 ■
Přikládání pijavek • 433 •
Baňkování • 435 •
Umělé vyměšovací rány • 437 ■
Devitalizace • 438 ■
[IX]
ALTERNATIVNÍ LÉČBA POMOCÍ PŘÍSTROJŮ • 439 •
Přístroj Kvant 4 • 439 •
Rezonátor Systém JL • 439 •
Přístroje Václava Víta • 440 •
[X]
ALTERNATIVNÍ DIAGNOSTICKÉ METODY • 441 ■
Irisdiagnostika • 441 •
■12■
Obsah
Diagnostika dle očních panenek • 442 •
Diagnostika dle obličeje • 443 ■
Pulzní diagnostika • 443 •
Třetí oko • 444 •
Diagnostika podle aury • 444 •
Čtení z ruky • 447 •
Analýza biorytmů • 448 •
Astrologie • 449 •
Tatvy • 456 •
Radiestézie • 457 ■
Mermetova teorie • 459 ■
Abrams a jeho skříňka • 460 •
Vřeténka Ruth Drownové • 460 •
De la Warrova kamera • 461 •
Antropofyzický přístup k nemoci a pacientovi
[XI]
TRADIČNÍ LIDOVÁ MEDICÍNA • 463 •
[XII]
MOŽNÉ PŘÍČINY A PREVENCE CHOROB
[XIII]
ETIKA LÉKAŘE A LÉČITELE • 470 •
Etické zásady léčitele • 470 ■
Etický kodex práv pacientů • 472 •
Hippokratova přísaha • 474 ■
• 461 •
• 466 •
ADRESÁŘ LÉČITELŮ • 476 ■
REJSTŘÍK LIDOVÝCH NÁZVŮ LÉČIVÝCH
ROSTLIN • 494 •
REJSTŘÍK LÉČIV A LÉČEBNÝCH PROSTŘEDKŮ • 556 ■
REJSTŘÍK NEMOCÍ, OBTÍŽÍ A INDIKACÍ • 568 •
VÝBĚR Z LITERATURY • 581 •
Úvod
■13■
ÚVOD
Udržet člověka po co možná nejdelší možnou dobu ve zdraví, tedy
ve stavu psychické i fyzické pohody, a navracet ho do tohoto stavu,
když je přece jen zasažen nějakou chorobou, takový byl po tisíciletí
jediný a základní úkol všech léčitelů, šamanů, medicinmanů, zaříkávačů i lékařů. Z hlediska medicíny žijeme v úchvatné době. Jako
lidstvo máme k dispozici stále nové přístroje, léčebné postupy, léky
a stále vzdělanější lékaře, a přitom je náš svět piný protikladů.
Zatímco jedna část lidstva utrácí nepředstavitelné sumy třeba za
plastické operace, jinde lidé umírají jen proto, že nemají přístup
k čisté nezávadné vodě. Zatímco se podařilo některé nemoci zcela
vyhladit, objevily se nové, stejně hrozné, ne-li ještě děsivější. Zatímco
se doba lidského života stále prodlužuje, pokročilé stáří provázejí
nemoci orgánů, které mají z hlediska přírody dávno po „záruční
době" Za život v technické civilizaci platíme civilizačními chorobami, které ještě v poměrně nedávné době neměly ani jméno. Na
každou nemoc hledá medicína odpověď v podobě nějakého léku
a v nemocnicích piných chrómu a ocele častokrát chybí obyčejné povzbuzující lidské slovo.
Cítíme, že naše moderní a vyspělá medicína při nejlepší vůli na
všechno nestačí a hledáme k ní nějakou jinou, lidštější alternativu.
Svět nemocí je tak komplikovaný, že někdy je opravdu těžké říct, zda
nemocnému pomohl více nějaký lék, anebo prostá lidská účast a porozumění. Léčí více neúčastně prováděné lékařské procedury, anebo
naděje, kterou zoufalému člověku pinému beznaděje vnukl léčitel
bez doktorského titulu, a zmobilizoval tak jeho skrytou sílu k přežití?
Cílem a smyslem této knihy není bezpodmínečně se vracet do středověku nebo k šamanům. Chceme jenom upozornit na to, že vedle
oficiální medicíny existuje ještě jiná, obecně zvaná alternativní.
Máme zde k dispozici mnoho osvědčených prostředků a postupů,
které oficiální medicína jaksi nepřevzala. Je dobré o nich „pro každý
případ" vědět, aniž bychom chtěli oficiální medicínu odsunovat do
pozadí, nebo dokonce ji zcela opomíjet. I v praxi se nakonec častokrát jako nejúčinnější způsob léčení osvědčilo spojení medicíny oficiální a alternativní. V některých případech však až zázračně za-
Úvod
■14■
bral jen jeden z některých postupů alternativní medicíny. Možná
vám některé léčitelské postupy budou připadat opravdu pošetilé,
buďme k nim však shovívaví. Co když je na světě člověk, byť třeba
jen jeden jediný, kterému právě tento postup ulevil nebo uleví od bolesti? A tak se vlastně celá naše VELKÁ KNIHA ALTERNATIVNÍ
MEDICÍNY nese v duchu Paracelsova motta: „Kdo pacienta uzdravil, ten měl pravdu."
Alternativní „anatomie"
■15■
[I]
ALTERNATIVNÍ „ANATOMIE"
Pro klasickou, západní nebo též oficiální medicínu je možná jenom
jedna anatomie, a to je ta, která se vyučuje na lékařských fakultách.
Anatomie je v tomto pojetí v podstatě lidské tělo rozložené na jednotlivé „součástky", kosti, svaly, orgány atd. Všechny ostatní nauky
o uspořádání lidského těla bychom mohli nazývat alternativními anatomiemi, protože z našeho úhlu pohledu skutečně také alternativní
jsou.
Ještě přesnější by však asi bylo pojmenování anatomické funkční
systémy, protože v jejich pojetí není lidské tělo jen souborem součástek, ale zároveň se zabývá jejich vzájemnými vazbami, které se nám
mohou zdát leckdy i velmi podivné. Tyto alternativní anatomické
funkční systémy prolínají různými alternativními způsoby léčby,
a proto je užitečné se s jejich základy seznámit na prvním místě.
ČAKRY A JEJICH SYSTÉM
Různé obory alternativní medicíny si často „berou na pomoc" tzv.
systém čaker převzatý z orientální medicíny a snaží se ho nějak zapojit do svého systému. S čakrami se tedy můžeme setkat na mnoha místech, a proto je třeba se o nich zmínit hned v úvodu.
Teorie čaker vychází z předpokladu, že člověk nemá jenom jedno
hmotné tělo, ale že se k němu ještě jako jakási nadstavba pojí i další
nehmotná, energetická těla. Podle různých škol se pojetí těchto těl
různí. Na ukázku můžeme uvést staroindický systém se čtyřmi takovými těly. Podle něj je éterické tělo protějškem těla fyzického, je nositelem životní energie. Emocionální čili astrální tělo je nositelem
pocitů, mentální nese naše myšlenky a ideje a spirituální tělo nás
spojuje s vyšší božskou podstatou a je nejvyšším aspektem našeho
bytí. Každé z těchto těl má své základní vinění o různých frekvencích, éterické tělo má vinění s nejnižší frekvencí, spirituální tělo
s nejvyšší. Všechna tato těla se navzájem prostupují a prolínají. Tento
energetický systém má jisté ústřední body a ty mají podle tradice podobu tryčhtýřovitých vírů. Jmenují se čakry (čakra je v sanskrtu
kolo). Cakry se nalézají v éterickém těle. Z každé čakry vede energe-
■16■
Alternativní „anatomie"
Hlavní a vedlejší čakry
Korunní
Třetího oka
Hrdelní
Srdeční
Solar plexus
Křížová
Kořenová
Vzadu
Vpředu
tický kanál k páteři fyzického těla, která je hlavním kanálem bioenergie. Čaker je celkem devět, sedm hlavních, dvě vedlejší. Každá
čakra, centrum energie, je v trvalém spojení s určitými tělesnými orgány (a tím i s naším zdravím a nemocemi) a přijímá a vysílá vinění
ve své základní barvě. Kromě fyzických aspektů čakry řídí i ostatní
oblasti naší existence, emoce i duchovno. V tomto pojetí je tělo člověka jediným energetickým systémem, kde vše je spojeno se vším.
PŘEHLED ČAKER A JEJICH VAZEB
První čakra - čakra základu
Charakteristika: čakra kořene, základní centrum
Umístění: mezi konečníkem a pohlavními orgány
Ovlivňuje: konečník, vnější pohlavní orgány, tlusté střevo, prostatu,
krev, stavbu buněk, dolní končetiny, nadledvinky
Barva: červená
■1 7■
Alternativní „anatomie"
Mentální
'r centra
Centra citů
(pocitová)
Alternativní „anatomie"
•18■
Funkce: udržuje a obnovuje životně důležité funkce, dodává tělu základní životní energii, podporuje sexuální pud, sílu vůle, chuť k životu.
Druhá čakra čakra sakrální
-
Charakteristika: čakra sleziny, centrum kříže a vitality
Umístění: podbřišek
Ovlivňuje: pánev, vnitřní pohlavní orgány, močový měchýř, ledviny,
lymfu, trávicí šťávy, varlata, vaječníky, prostatu
Barva: oranžová
Funkce: „zodpovídá" za metabolismus, podporuje trávicí ústrojí
a krevní oběh, dodává obnovující a oživující energii, udržuje organismus v rovnováze
Třetí čakra čakra solar plexus
-
Charakteristika: čakra pupeční, centrum solar plexus
Umístění: solar plexus
Ovlivňuje: dutinu břišní, zažívací ústrojí, žaludek, játra, slezinu,
žlučník, vegetativní nervový systém, spodní část zad, slinivku břišní
Barva: žlutá
Funkce: soustředění duševní i tělesné energie, centrum emotivního vnímání a vyzařování, konkretizuje ideální představy, reprezentuje naše Já
Čtvrtá čakra čakra srdce
-
Charakteristika: láska a harmonie, srdeční centrum
Umístění: uprostřed prsou v úrovni srdce
Ovlivňuje: srdce, hrudní dutinu, spodní část plic, krev, systém vnitřního oběhu, pokožku horní části zad, brzlík
Barva: zelená a růžová
Funkce: ústřední vliv na všechny životní funkce a imunitní systém,
povzbuzuje lásku ve všech podobách
Pátá čakra čakra hrdla
-
Charakteristika: čakra krku, centrum komunikace
Umístění: pod hrtanem, přesně mezi krčním žlábkem a hrtanem
Ovlivňuje: krk, šíji, čelist, ústrojí řeči a sluchu, hrtan, hltan, jícen,
horní část plic, průdušky, horní končetiny, štítnou žlázu
Alternativní „anatomie"
■19■
Barva: světle modrá, tyrkysová
Funkce: přímé propojení mezi duchovním Já a vyššími rovinami,
schopnost vnímání vnitřního hlasu, konkretizace myšlenek do slov
Šestá čakra čakra čela
-
Charakteristika: čakra rozkazu, třetí oko, centrum čela
Umístění: čelo, jeden prst nad kořenem nosu
Ovlivňuje: obličej, oči, nos, uši, dutiny, malý mozek, centrální nervový systém, podvěsek mozkový (hypofýzu)
Barva: tmavomodrá, indigo
Funkce: intuice a inspirace, vnitřní hlas a vidění, sídlo rozumu a ducha, projekce vůle i mimosmyslového vnímání
Sedmá čakra čakra temene
-
Charakteristika: čakra korunní, centrum temene
Umístění: střed temene hlavy
Ovlivňuje: velký mozek, šišinku mozkovou (epifýzu)
Barva: fialová a bezbarvě průzračná
Funkce: spojení s nejvyšší kosmickou energií, může přijímat poselství nejvyšších dimenzí i léčebnou energii
Čakra rukou
(vedlejší)
Charakteristika: centrum rukou
Umístění: střed dlaní
Ovlivňuje: duševně
Barva: bezbarvě průzračná, šedá
Čakra nohou
(vedlejší)
Charakteristika: centrum nohou
Umístění: střed chodidel
Ovlivňuje: tělesně
Barva: bílá a černá
Funkce: výměna bioenergie se zemí, zejména ve fyzické rovině
•20■
Alternativní „anatomie"
MERIDIÁNY A JEJICH SYSTÉM
osrdečoík
ledviny
játra
žaludek
•21•
Alternativní „anatomie"
Podle tradiční orientální představy o životě a filozofii se celý svět
skládá vždy ze dvou protikladných sil. Můžeme je nazývat třeba plus
a minus, mužský a ženský princip i jinak, na Dálném východě to vždy
bude jin a jang. V každém z nás (i všude okolo nás) je něco jin a něco
jang. Když jsou jin a jang v naprosté rovnováze, je člověk zdravý.
Pokud dojde k nerovnováze, onemocní. Úkolem lékaře je navrátit
zpět tuto ztracenou rovnováhu mezi jin a jang.
V lidském těle jsou vždy některé oblasti a orgány jin a jiné jang.
Obecně vzato jsou jin vždy ty orgány, které jsou duté a něco přijímají a vylučují (např. žaludek, močový měchýř).
Jang jsou orgány neduté, tedy piné a zalité krví (např. srdce a plíce).
Ty regulují celé tělo.
Když jin a jang charakterizujeme jako dva protikladné póly, můžeme si představit, že jsou mezi sebou neviditelně spojeny určitou neviditelnou silou podobně jako póly magnetu. Narozdíl od magnetické
síly toto jin - jangové spojení zatím věda nedokázala objektivně prokázat. Pro orientálního lékaře a pacienta je však důležité, že po této
spojnici, meridiánu, neustále proudí životní energie nazývaná čchi
(v různých transkripcích má v latince toto slovo i různou podobu).
Pokud proudí po meridiánu hladce, je všechno v pořádku. Pokud někde dojde k nějakému bloku, člověk onemocní. Orientální lékař potom dělá všechno pro to, aby blok odstran il a obnovil bezproblémové
proudění čchi a rovnováhu mezi jin a jang.
Meridiánů je celkem dvanáct a jejich průběh je vidět nejlépe na obrázku nebo na modelu lidského těla. Na obrázku jsou naznačeny i ty
body, kde je nejlépe na daný meridián a orgány jemu podléhající působit. I když z hlediska klasické západní medicíny meridiány pochopitelně neexistují, operuje s nimi celá řada i neorientálních alternativních léčebných postupů.
t
E
t
Alternativní léčebné postupy
•22•
[II]
ALTERNATIVNÍ
LÉČEBNÉ POSTUPY
BYLINNÉ TERAPIE
Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) je léčba
bylinami (rostlinami) čili fytoterapie nejpoužívanější léčebná metoda vůbec. Je pravděpodobné, že některé rostliny využívali naši prapředci již v době kamenné, nejstaršími písemnými doklady o používání rostlin k léčbě jsou egyptské papyry. Během uplynulých tisíciletí
se rozvinula skutečně obrovská tradice používání různých rostlinných produktů, jejíž podrobný popis je nad rámec i tak rozsáhlé publikace, jako je tato. Pro lepší orientaci je proto tato část rozdělena na
čtyři hlavní celky: způsoby používání léčivých rostlin, ucelené fytoterapeutické systémy, léčivé účinky rostlin a výběr z bylinkářských receptů pro co nejobecnější použití. K tomuto tématu byl také publikován dostatek odborné literatury určený vážnějším zájemcům o tuto
oblast. Jednotliví léčitelé mají navíc i své vlastní receptáře a doporučené směsi, které ordinují konkrétním pacientům podle jejich konkrétních obtíží na základě svého vlastního vyšetření.
Používání léčivých rostlin
V zásadě je dvojí, vnitřní a vnější. Léčivé rostliny a jejich části pacienti požívají v různé podobě anebo je přikládají na postižené části
těla. Pro používání léčivých rostlin platí několik obecných zásad, pravidel a návodů, jejichž dodržování je předpokladem úspěšného léčení.
Získávání léčivých rostlin
Asi nejsnazší je získání léčivých rostlin nebo jejich směsí přímo od
léčitele - bylinkáře nebo koupí v lékárně či nějaké prodejně alternativní medicíny. Léčivé rostliny si samozřejmě mohou zájemci i sami
nasbírat nebo si je vypěstovat. V těchto případech je třeba řídit se následujícími doporučeními.
Alternativní léčebné postupy
Sběr, sušení a skladování léčivých rost lin
•23■
Veškeré léčivé rostliny je třeba sbírat na co možná nejčistších místech, daleko od průmyslových závodů a jiných možných zdrojů znečištění. Nesbírají se byliny rostoucí podél pozemních komunikací, železničních drah a prašných cest, a to až do vzdálenosti 200 metrů,
dále na březích znečištěných vodních toků, na skládkách v provozu,
na čerstvě hnojených plochách (jak chlévskou mrvou, tak umělými
hnojivy) a na plochách chemicky ošetřených. Dále se nesbírají rostliny napadené škůdci nebo nějakou chorobou a rostliny vůbec nezdravého vzhledu, např. s deformovanými nebo skvrnitými listy, květy
prorostlými listy apod. Dále je třeba respektovat zákony na ochranu
přírody a nesbírat rostliny v přírodních rezervacích a chráněné
druhy rostlin; a na sběr kůry, pupenů a mízy stromů si vyžádat povolení lesní správy. Uvážlivý sběrač léčivých rostlin také ponechá na
každém stanovišti část rostlin pro další rozmnožování.
Při sběru se doporučuje používat různých vhodných pomůcek
(nůžky, nůž, česací hřeben, srp, kosa, na kořeny rýč či motyčka) a nezapomínat na ochranné pomůcky při sběru dráždivých a jedovatých
rostlin (např. kopřiva, pelyněk, vlaštovičník, lýkovec, konvalinka aj.)
Děti by jedovaté rostliny neměly sbírat vůbec. Účelem sběru je získat
co možná nejčistší byliny bez příměsí plevelu, trávy a hlíny. Vždy je zapotřebí sběru věnovat patřičnou pozornost a mít na paměti, že nasbírané byliny mají sloužit jako lék.
Na byliny je dobře se až na výjimky (např. koriandr) vydat za suchého slunného dne, později dopoledne, když už oschla ranní rosa.
Sbírat je možné až do pozdního odpoledne. Sbírané rostliny mají být
v každém případě suché, ne vlhké, nebo dokonce mokré.
Byliny se sbírají do vhodných obalů, vzdušných a propustných tak,
aby se rostliny nezapařily. Vhodné jsou košíky, čisté látkové tašky,
případně různé přepravky. Na květy se používají papírové sáčky.
Nasbírané rostliny se v žádném případě nesmí do obalů pěchovat
a ponechávat v obalech na slunci.
Získané byliny se dále zpracovávají, nejčastěji se suší. Platí zásada,
že usušená bylina má mít původní barvu, všechny zčernalé, zahnědlé
a jinak barevně změněné, nebo dokonce plesnivé rostliny jsou nepoužitelné. Čím rychleji se byliny usuší, tím více účinných látek si podrží a získaná droga je kvalitnější. Suší se bud' přirozeně (suché, čisté
a dostatečně teplé a větrané prostory), anebo uměle. V tom případě
Alternativní léčebné postupy
•24s
nesmí teplota sušení přesáhnout 40 °C. Květy a nať se rozprostírají
v tenké vrstvě na vhodné podložky (např. na lísky), delší lodyhy se
mohou věšet. Nejhůře se suší kořeny. Ty je dobré podélně rozpůlit, sušit je na slunci a dosušit uměle. Na květy počítáme při přírodním sušení 4-6 dnů, na nať jeden až dva týdny, na kořeny tři až osm týdnů.
Dostatečně suché rostliny poznáme podle toho, že listy chrastí
a stonky se snadno lámou.
Usušené rostliny se ukládají na vzdušném, suchém a temném místě
bez prachu a par. Kuchyň je tedy pro dlouhodobé skladování bylin
nevhodná. Dále je třeba nasbírané byliny zajistit před hmyzem, hlodavci a kočkami. Optimální je ukládat byliny do uzavřených skleněných nebo porcelánových nádob, případně do plátěných sáčků anebo
dvojitých papírových pytlů.
Pěstování léčivých rostlin
Poptávka po léčivých rostlinách ze strany farmaceutického průmyslu přesáhla možnosti jejich získávání sběrem v přírodě. Obecně lze konstatovat, že nejprve je zapotřebí pomýšlet na efektivitu
pěstování určité léčivé rostliny, tzn. vybrat takové, kterým se bude
dařit v daných klimatických podmínkách a v dané půdě, opatřit si
kvalitní osivo, pozemek určený k pěstování řádně odplevelit a prohnojit - a v neposlední řadě zajistit i dostatečné sušicí a skladovací
prostory, aby sklizeň nakonec nepřišla nazmar. Také se stává, že některé kultury léčivých rostlin negativně ovlivňují rostliny v okolí.
Tak například kopřivy rostoucí v blízkosti anděliky, šalvěje, kozlíku,
máty nebo majoránky v těchto rostlinách nežádoucím způsobem
zvyšují obsah silic, anebo petržel znehodnocuje mátu. Naopak náprstník například prospívá divizně. Tyto vlivy nejsou ještě dostatečně prozkoumané. Léčivé byliny přitom není třeba pěstovat rovnou na hektary, jak tak činí někteří profesionální pěstitelé, ale pro
osobní potřebu a pro radost stačí i malý záhonek na zahrádce nebo
několik rostlin v květináčích za oknem či v místnosti.
Rostliny vhodné do zahrádky:
benedikt lékařský, divizna velkokvětá, heřmánek pravý, hořec
žlutý, kozlík lékařský, lékořice lysá, levandule lékařská, máta peprná, meduňka lékařská, oman pravý, proskurník lékařský, šalvěj lékařská.
Alternativní léčebné postupy
■25■
Rostliny vhodné do květináčů a truhlíků:
anýz, bazalka, česnek, dobromysl, fenykl, heřmánek pravý, hořčice, levandule lékařská, lichořeřišnice větší, libeček, máta všeho
druhu, meduňka lékařská, měsíček zahradní, kerblík, kopr, pažitka,
pelyněk pravý, potočnice, routa vonná, rozchodník zvrhlý, rozmarýn, šrucha, třezalka tečkovaná, tymián, yzop, případně keřík vavřínu a citroníku.
PŘÍPRAVA BYLINNÝCH LÉKŮ
V praxi se používá několik přesně určených základní postupů,
které se uvádějí i v receptech a které je třeba vždy dodržet.
Nálev
Asi nejčastější způsob přípravy rostlinného léku. Připravuje se jako
obyčejný čaj, tedy suchá droga se nejprve navlhčí (aby se lépe smáčela), poté se zalije vařící vodou a nechá se louhovat, obvykle 15 minut pod pokličkou. Poté se nálev scedí a užívá.
Odvar
Na rozdíl od předchozího způsobu se droga zalije studenou vodou
a vše se uvede do varu. Kořeny a kůra se vaří 30-60 minut, ostatní
části rostlin 10-15 min. Potom se odvar scedí. Protože se při vaření
voda odpařuje, počítá se, že po uvaření zůstanou z původního množství vody jen dvě třetiny (při 10 minutách varu) nebo jen polovina
(při jednohodinovém varu).
Alternativní léčebné postupy
■ 26.
Výluh
Droga se přelije studenou vodou a nechá se stát 24 hodin.
Sirup
Celé suché nebo i čerstvé byliny se zalijí studenou vodou a nechají se stát 24 hod. Potom se vše 15 min. vaří, po uvaření se
rostliny vylisují a získaná tekutina se dále vaří s cukrem na mírném
ohni za stálého míchání, dokud se hmota netáhne jako med.
Šťáva
Čerstvé byliny se vylisují (v lisu, lisovacím strojku, pasírováním přes plátno). Používají se jen nerezové, smaltované
a porcelánové nádoby, aby nedocházelo k nežádoucí reakci s kovem. Trvanlivost šťáv jev velmi omezená, v zásadě by se měla spotřebovat ještě téhož dne. Je však možné je mrazit. Před
použitím se šťáva zředí vodou, mlékem, jogurtem, kefírem
apod.
Tinktura
Výluh, kdy se místo vody použije potravinářský líh anebo kvalitní alkohol (vodka, slivovice, koňak). Droga se vloží do láhve či
jiné vhodné nádoby, zalije se lihem či alkoholem, dobře uzavře
a ponechá 5-10 dnů při pokojové teplotě ve tmě. Poté se tinktura slije a užívá. Na jeden litr alkoholu se počítá velká hrst by-
lin.
Prášek
Droga se rozmělní (rozdrtí v hmoždíři, roztluče, umele), proseje
a prášek se uloží do uzavřené skleněné nádobky.
Mast
Do masťového základu (k dostání v lékárnách) anebo do rozpuštěného tuku (kosmetická vazelína, sádlo, máslo) s trochou rozehřátého včelího vosku, nebo loje se vmíchá prášek z bylin a kávová
lžička stolního oleje. Směs se potom důkladně tře. Masti mají
trvanlivost jen několik týdnů a doporučuje se uchovávat je v chladničce.
Alternativní léčebné postupy
■2 7 ■
Bylinkové víno
Vybere se jeden litr jakéhokoliv vína (bílé, červené, sladké) a přidá se do
něj hrst bylin. Ty se nechají ve víně louhovat několik dnů na tmavém místě
při pokojové teplotě. Potom se víno scedí. Podle druhu vydrží několik měsíců až několik let (pokud bylo použito sladké jižní víno).
Bylinkový olej (mazání)
Suché byliny se celé z al ijí stolním olejem a 1-3 týdny se nechají stát na
slunci. Na jeden litr oleje se počítá hrst bylin. Poté se olej přecedí, rostliny
vylisují a olej uskladní. Trvanlivost bylinkového oleje je však jen několik
měsíců. Bylinkové oleje se používají k mazání, obkladům, masážím, jako
přísada do koupele a ke kloktání.
Kloktadlo
Kloktat je možné nálevem, odvarem, bylinkovým olejem nebo tinkturou zředěnou dostatečně vodou.
Obklad
K obkladům se používají celé čerstvé rozdrcené byliny, odvary, nálevy a výluhy, a to teplé i studené.
Koupel
Do vodní lázně se přidává odvar, směs odvaru a nálevu nebo bylinkový
olej. Na zhotovení nálevu do koupele se počítá s 50-100 g bylin.
Jícha
Používá se jako ekologické hnojivo a ochrana proti škůdcům, a je tedy
Alternativní léčebné postupy
• 28 ■
zvláště vhodná při pěstování léčivých rostlin. Připraví se tak, že se nařeže 1 kg zelené rostliny na kousky dlouhé 20-25 cm a ve vhodné nádobě se zalije 10 litry vody, nejlépe dešťové. Po 12-24 hodinách, nejpozději po třech dnech, se tento výluh používá bez dalšího ředění např.
k postřikům. Pokud výluh začne kvasit - po několika dnech, nejpozději
do pěti týdnů (v závislosti na okolní teplotě), vznikne bylinná jícha ke
hnojení. Doporučuje se ji občas promíchat a proti zápachu do ní přidat
hrst kamence. Před použitím se ředí v poměru 1:10. Pevné části jích a výluhů se mohou zkompostovat nebo využít k mulčování. Do těchto jích
a výluhů je možné přidat i odpadový papír a karton, který se potom též
zkompostuje. Nádoby s výluhy a jíchami mají být vždy zakryté, protože
jsou nebezpečné pro zvířata, ptáky i děti.
Ostatní způsoby přípravy
Některé ucelené léčebné systémy používají vlastní způsob zpracování rostlin, např. Bachova květová terapie, homeopatie aj. O těchto
zvláštních způsobech je pojednáno na příslušných místech.
Míry a váhy
Někdy je praktičtější drogu nevážit, ale použít „kuchyňské" míry.
Základní mírou v tomto systému je jedna kávová lžička.
Jedna kávová lžička se rovná:
1,5 g suchého rostlinného prášku
1-1,2 g suchých květů
1,3-1,5 g suchých řezaných listů
3-3,5 g suché celé řezané rostliny
2-3 g suchého drceného kořene
2-3 g semen
a také:
- jedné špetce (množství drogy, které je možné uchopit mezi palec,
ukazovák a prostředník)
- 4 dávkám „na špičku nože"
- 1/3 polévkové lžíce.
Sklenicí se obvykle rozumí 0,2 litru (tedy dvě deci) a jedním šálkem
1/6 litru. Do litru se tedy vejde pět sklenic a do půl litru tři šálky 1/10 hrsti suchých bylin vcelku (30-40 g)
Na přípravu bylinkového nálevu se obvykle počítá 1-1,5 kávové
lžičky směsi bylin.
Alternativní léčebné postupy
• 29 •
LÉČIVÉ BYLINY ROSTOUCÍ V ČR A JEJICH ÚČINKY
Andělika lékařská
(Angelica archangelica)
Čerstvé listy a nať se přidávají
do omáček, polévek a salátů, oddenky (sklizené brzy zjara anebo
v pozdním podzimu) se užívají
k přípravě bylinkového vína
k úpravě trávení, odvar z kořene
vnitřně pomáhá při odkašlávání
a jako močopudný prostředek,
v koupeli má uklidňující účinky,
zevně ke kloktání a k výplachům
dutiny ústní. Je tradiční součástí
žaludečních likérů benediktiny
a chartreusky. Stonky anděliky je
možné zavařovat s cukrem a potom se cucají proti nadýmání, alkoholová tinktura se užívá po
kapkách k uklidnění a k masáAndělika lékařská
žím namožených a pohmožděných míst, revmatických kloubů a na otoky a opuchliny.
Základní recepty:
Odvar k pití - povařit 2 lžičky sušeného řezaného kořene v 0,25 1
vody, 15 min. odstát.
Odvar do koupele - 10 minut vařit 100 g sušeného řezaného kořene v 21 vody, 15 min. odstát, přecedit do lázně.
Výluh - 1/2 lžičky sušeného řezaného kořene zalít šálkem vody, nechat přes noc vyluhovat, ráno ohřát a scedit.
Prášek - prosátý drcený kořen na špičku nože 2x denně 0,5 hodiny
před hlavním jídlem proti kataru.
Anýz vonný [bedrník anýz] (Pimpinella anisum )
Známé koření, užívají se plody s výraznými dezinfekčními
účinky. Anýzová silice působí proti plísním a mykózám, údajně
i proti svrabu, štěnicím a vším. Podobné účinky jako anýz má také
kmín.
Alternativní léčebné postupy
•30■
Základní recept:
Odvar - 2 lžičky drceného anýzu se dají do 0,25 1 vody, povaří
se a nechají se 15 minut stát. Odvar se pije chladný, 1-2 šálky
denně.
Áron plamatý (Arum maculatum )
Celá rostlina je v čerstvém stavu
prudce jedovatá, zvláště pak hlízy
a bobule, navíc je i chráněná.
Proto je její použití prakticky nemožné. Dříve se však užívala na
ischias (obklad z nastrouhané
hlízy) a k zlepšení žaludečních
šťáv jako součást prášku (sušená
hlíza áronu dopiněná kořenem
puškvorce a bedrníku, skořicí, pelyňkem jalovcovým dřevem a práškovým cukrem v poměru 40:20:
:20:12:4:4:100), 3x denně na
špičku nože. V obou těchto případech je však áron nahraditelný.
(Pozn.: Příznaky otravy - prudké, kolikové bolesti v žaludku
a ve střevech, zvracení krve až
smrt. První pomoc před příchoÁron plamatý
dem lékaře: zvracení, pití mléka
a černé kávy. Prevence: po manipulaci s áronem důkladné omytí
rukou mýdlem.)
Barvínek menší (Vinca minor)
Sbírá se kvetoucí nať, z níž se připravuje nálev (lžička na šálek
vody) proti nejrůznějším krvácivým stavům (např. krvácení
z nosu, gynekologickém, v ústní dutině). Působí také protizánětlivě, osvědčil se při zánětech zažívacího ústrojí, dýchacích cest
a dutiny ústní, v poslední době se užívá i při léčbě krevního tlaku
a krevních chorob. Je příbuzný známé rauwolfii, používané při
léčbě vysokého tlaku.
•31•
Alternativní léčebné postupy
Bazalka pravá (Ocimum basilicum)
Dnes se spíše užívá jako koření než jako léčivá rostlina. Je z ní
možné připravit mast na prasklinky rtů nebo bradavek kojících matek, dále odvar při mírných zánětech mandlí, nosohltanu a dásní, projímadlo a chladivý nápoj při horečce. Její velkou výhodou je snadné
domácí pěstování (i v truhlíku).
Základní recepty:
Odvar protizánětlivý - 1 hrst sušené nati se vhodí do 0,25 studené
vody, nechá se přejít varem a scedí se. Studený odvar se používá k výplachům a kloktání.
Nálev chladivý při horečce - 1 hrst sušené nati se vhodí do 0,51 vařící vody a ihned odstaví. Pije se chladný.
Mast - 5 g velmi dobře rozmělněné sušené nati se zamíchá do 50 g
čisté vazelíny nebo vepřového sádla.
Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
Pomáhá při zažívacích obtížích a při katarech horních cest
dýchacích, a to jako nálev a tinktura.
Základní recepty:
Nálev - 25 g rozdrceného kořene se vhodí do 0,25 1 vařící
vody a odstaví se. Užívá se 1 lžíce
každé 2 hodiny.
Tinktura - 25 g rozdrceného
kořene se nechá týden louhovat
v 0,5 litru 40% lihu: Potom se
přecedí a užívá se 3x denně 15
kapek na kostce cukru.
Benedikt lékařský
(Cnicus benedictus)
Bedrník obecný
Sbírá se horní část nati
(v rukavicích), jakmile rostlina začne kvést. V malých dávkách je to žaludeční droga
zlepšující zažívání, tradiční
Alternativní léčebné postupy
■32■
součást likéru benediktýnky. Ve velkých dávkách působí nevolnost a zvracení. Benedikt lze používat jako močopudný prostředek, proti průjmu a plynatosti, upravuje i činnost jater a žlučníku, posiluje nervovou soustavu, pomáhá při nespavosti,
vodnatelnosti a revmatismu. Odvar z natě zevně slouží k omývání
ran, pohmožděnin a vředů. Je možné ho kombinovat s vachtou,
pelyňkem nebo zeměžlučí.
Základní recept:
Nálev k pití - 2 lžičky sušené natě se přelijí 0,25 1 vařící vody,
nechá se 10 min. pařit, potom se přecedí, popíjí se chladný, 1 šálek denně.
Bez černý (Sambucus nigra)
Všeobecně známá a použitelná
léčivá rostlina. Nejvíce se používá odvar z květu se stopkami.
Teplý podporuje pocení při chorobách z nachlazení, vlažný se
užívá proti zácpě a močopudně
při chorobách močového ústrojí,
za studena k úpravě trávení, plynatosti, kolik, na žlučníkové
obtíže, při menstruačních, neuralgických bolestech a při migrénách. Je mírně projímavý. Vnějšně se vlažným odvarem kloktá
a vyplachuje dutina ústní při záBez černý
nětech a aftech, dále k inhalaci
(možno přidat solný roztok) při chrapotu, zastydlé rýmě a zánětech
nosních dutin a průdušek. Obklady z vlažného odvaru (možno přidat i heřmánkový odvar) se užívají na vnější otoky, např. po extrakci
zubu. Bezinkový ocet se užívá zevně k obkladům a k masážím.
Obklady z drceného bezinkového listí (samotné nebo smíchané
s borovou vazelínou) se užívají na bolestivé záněty kloubů, na znehybněné a revmatické klouby. Plody bezinky jsou vděčnou surovinou na výrobu povidel, zavařenin, likérů, vína apod. Pozor! Nesmí
se používat zelené nebo syrové plody. Všechny výrobky z bezu mají
mírně projímavý účinek.
■33■
Alternativní léčebné postupy
Základní recepty:
Odvar z květu se stopkami - 1 lžíce sušených květů s krátkými
stopkami se hodí do 0,5 1 vařící vody, vaří se 3 minuty a nechá se
ustát, dokud květy neklesnou ke dnu. Odvar má nazelenalou barvu.
Pokud je odvar určen k léčbě nachlazení, je možné ho osladit cukrem, medem, jitrocelovým sirupem, jinak se nesladí.
Bezinkový ocet - 1 - 2 květenství se naloží do 11 octa, nechá se stát
14 dní na slunci, slije se, přecedí a užívá.
Bez chebdí (Sambucus ebulus)
Bez chebdí
Bylina příbuzná bezu černému, u nás dosti řídká. Užívá
se hlavně jako močopudný prostředek (odvar z kořene, povidla z plodů). Je třeba dodržovat
předepsané dávky, neboť při
požití většího množství dochází k silnému průjmu a zvracení.
Základní recepty:
Odvar - 1 lžička sušeného
drceného kořene se 5 minut
vaří v 0,25 1 vody, polovina odvaru se vypije ráno, druhá polovina večer.
Povidla - vaří se stejně jako
povidla švestková. Mají slabší
močopudný účinek než odvar.
Bělohořčice setá (Leucosinapis alba)
Všeobecně známý druh hořčice, která se pěstuje jako zemědělská plodina, připravují se z ní stolní hořčice a její semeno se užívá
např. k nakládání okurek. Dříve se jí říkalo i hořčice bílá (Sinapis
alba). Účinnou látkou je štiplavý a prchavý hořčičný olej užívaný
zevně. Když se dostane na kůži, způsobí nejprve začervenání daného místa (díky většímu prokrvení vlásečnic) a později dokonce
puchýře. Věřilo se, že takto se odvádí bolest z hloubky na povrch
a pryč. Tradičně se připravují k obkladům bolestivých míst při
■34■
Alternativní léčebné postupy
vleklém svalovém revmatis-mu
hořčičné placky, kdysi býval
k dostání i tzv. hořčičný papír.
K léčbě téže choroby se používá
i hořčičná tinktura, nebo glycerin, dále se užívá hořčičná mast
(k odstranění žlutých skvrn na
kůži) nebo koupel (na bolavé
nohy). Vnitřně se hořčice používá jen při trávicích obtížích
(denně 0,5 lžičky rozetřených
semen).
Základní recepty:
Hořčičná placka - čerstvě roztlučená semena se smísí s vodou, až vznikne řídké těsto. Lze
přidat i ocet a pro zeslabení účinku „naředit" hořčici 1/3 žitné
mouky. Těsto se rozetře na plátno, na postižené místo se přiloží
gáza a obklad. Do 15 minut kůže
zrudne a obklad je třeba sejmout (!), jinak vzniknou bolestivé a špatně se hojící puchýře.
Bělohořice setá
Po sejmutí obkladu se kůže omyje vlažnou vodou.
Hořčičný papír - hořčičné těsto dle předešlého recept:u se v tenké
vrstvě nanese na silnější papír a nechá se uschnout. Před použitím se
na okamžik namočí a použije jako hořčičná placka.
Tinktura - 1 g oleje (nebo 3 g drcených semen) se smísí s 50 g
40% lihu á malým množstvím (!) této tinktury se zlehka (!) potírají postižená místa, případně ji lze použít na obklad, který se
musí sejmout (!) po 5-10 minutách. Líh lze případně nahradit glycerínem.
Koupel - 100 g rozdrcených semen se v dobře zavázaném plátěném sáčku vaří 15 min. v 1 1 vody, která se potom vlije do lázně.
Mast - 15 rozdrcených semen se smísí s 15 g citronové šťávy a 5 g
mandlového oleje a dobře se promíchá.
Alternativní léčebné postupy
■35■
Blín černý (Hyoscyamus niger),
Velmi jedovatá, avšak hojně
rozšířená rostlina. Její užívání se
vzhledem ke snadné možnosti
otravy nedoporučuje. Býval vnitřně užíván jako dobrý prostředek k tišení bolesti, k uvolnění
svalových křečí, do očních kapek a mastí a k obkladům při
revmatismu. Dušený kořen odpuzuje myši. Obsahuje podobné
účinné látky jako durman a rulík.
Základní recept:
Nálev k obkladům - 5 g sušené natě se dá do 0,25 1 vody, krátce se povaří, odstaví se
a ihned se scedí.
Pozn.: Příznaky otravy - nejprve lehké vzrušení, zardění ve
tváři, rozšířené zornice, potom
sucho v ústech, obtížné polyBlín černý
kání, chrapot, ztížené dýchání,
únava, malátnost, mdloba a smrt. První pomoc před příchodem lékaře: zvracení a velmi silná černá káva (125 g na čajový hrnek podávaná po malých dávkách). Prevence: po manipulaci s blínem důkladné omytí rukou mýdlem, při práci s ním nejíst.
Bolehlav plamatý (Conium maculatum)
Prudce jedovatá rostlina, která se někdy vyskytuje i na venkovských
návsích. Je tak jedovatý, že k otravě může dojít i při pouhém delším
čichání k rostlině. Vnitřní užívání se vůbec nedoporučuje, dříve však
sloužíval jako lék při astmatu, epilepsii a nervových chorobách vůbec.
V obkladech ho lze používat na obklady při nádorech a otocích žláz.
Základní recept:
Nálev k obkladům - 5 g sušené natě se dá do 0,25 1 vody, krátce se
povaří, odstaví se a ihned se scedí.
(Pozn.: Příznaky otravy - nejprve škrábání v krku a slinění, později
Alternativní léčebné postupy
•36■
se otrávenému točí hlava a cítí v ní tlak, od nohou nahoru se začne šířit pocit slabosti a ochrnutí, smrt obvykle nastává za piného vědomí
srdeční zástavou. Někteří otrávení zvrací a mají průjem. První pomoc
před příchodem lékaře: zvracení, podání projímadla a živočišného
uhlí, při dýchacích obtížích umělé dýchání až do příchodu lékaře
a velmi silná černá káva (125 g na čajový hrnek, podávaná po malých
dávkách). Prevence: po manipulaci s bolehlavem důkladné omytí rukou mýdlem, vyvarovat se záměny kořene bolehlavu s kořenem petržele nebo křenu.
Borovice lesní (Pinus silvestris)
Strom s bohatým způsobem použití. Odvar z pupenů se popíjí vlažný
proti kašli všeho druhu, při dně, revmatismu a na pročištění krve při vyrážkách a ekzémech. Odvar z výhonků se přidává do koupele k celkovému posílení organismu, prokrvení
pokožky, proti dně a revmatismu.
Tinktura z pupenů se užívá proti
chorobám dýchacích cest a k inhalaci. Z borovicových a smrkových
pupenů je možné připravit i sirup.
Pyl (vytřesený z prašníku na papír)
je výborný prostředek proti opruzeninám. Z pryskyřice se chystají náplasti na omrzlá nebo revmatická
místa (rozehřátá pryskyřice se nanese na kousek plátna potřebné veBorovice lesní
likosti), z jehličí se vyrábí protirevmatická „lesní vina". Borovice je také zdrojem těkavého oleje příbuzného
oleji terpentýnovému. Ten se dříve používal k záchraně po sebevražedných otravách fosforem (z hlaviček někdejších zápalek).
Základní recepty:
Odvar obecně - 1 lžička sušených pupenů se dá do 0,251 vody a nechá přejít varem, odstaví se, nechá se vychladnout a přecedí se.
Odvar proti revmatismu - 3 lžičky mladých čerstvých pupenů se 20 minut vaří v 11 mléka, potom se mléko vypije natřikrát během dne.
■37■
Alternativní léčebné postupy
Odvar do koupele - 1 kg mladých výhonků se 30 minut vaří v 3 1
mléka a přidá se do koupele max. 34 °C teplé. Délka koupele max. 20
min., koupající se má být „ponořen až po bradu".
Tinktura - hrst pupenů se zalije lihem a nechá 14 dnů louhovat.
Užívá se 10 - 20 kapek na cukr.
Inhalace - tinktura se přidá do vařící vody.
Sirup - 1 kg borovicových a smrkových pupenů (mladých výhonků
se vaří v 31 vody, odvar se nechá stát 12 dní na slunci, scedí se a v kameninovém hrnci se vaří spolu s 1 kg cukru, až zhoustne do konzistence medu.
Lesní vina - 0,5 kg čerstvého jehličí se jeden den máčí ve 2 1 vody
a potom se hodinu vaří. Přiloží se na bolestivé místo a obváže.
Borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
Borůvka černá
Odvar z mladých listů se používá při cukrovce a proti střevním
kolikám, zevně se užívá k výplachům dutiny ústní při zánětech
a ke koupelím a obkladům při kožních onemocněních, zvláště plísňových. Odvar ze sušených plodů
se užívá proti průjmům, tzv.
Winternitzův výtažek z plodů se
užívá zevně na potírání ran, ekzémů a opařenin. Čerstvá borůvková šťáva, samotná nebo ředěná
vodou, pomáhá při nachlazení a zánětech ústní sliznice, případně
k výplachu nosu při rýmě, proti af
tům a na opary. Čerstvé borůvky
působí protiprůjmově. Obecně se
borůvky zavařují jako kompot a vyrábí se z nich borůvkové víno.
Základní recepty:
Odvar pro diabetiky - 2 lžičky řezaných listů se 10 min. vaří v 0,331
vody, pije se chladný, 2 šálky denně.
Výluh proti průjmům - 2 lžičky sušených plodů se zalijí 0,251 vody
a nechá se louhovat přes noc, pijí se 2 šálky denně.
•
Alternativní léčebné postupy
38 •
Winternitzův výtažek - 1 lžíce sušených plodů se zalije 0,25 1 vody
a nechá se stát až do vychladnutí.
Brambor [Lilek hlíznatý] (Solanum tuberosum)
Pro všeobecný pocit zdraví se doporučuje sníst denně jeden kousek mladé brambory. Pozor! Nesmí mít zelenou slupku. (Pozn. Pozor!
Zelené plody po odkvětu květů - ne podzemní hlízy - jsou jedovaté.)
Brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
Odvar z listů se používá jako protiprůjmový prostředek, působí i močopudně a dezinfekčně. Listy brusinky jsou také součástí různých čajových směsí, podávaných např. při cukrovce a chorobách žlučníku.
Brutnák lékařský (Borago officinalis)
Sbírá se nať na počátku květu rostliny (červen-září), která má močopudné účinky. Působí také mírně projímavě. Čerstvá šťáva celkově
uklidňuje a posiluje, zvláště při depresích a neurasteniích.
Základní recept:
Nálev - 2 lžičky sušené řezané nati se zalijí 1 1 vody, užívá se při zánětu močových cest po dobu 3-4 týdnů, jinak při revmatismu a vodnatelnosti.
Břečťan popínavý (Hedera helix)
Břečťan popínavý
Užívají se zdravé listy sbírané
na jaře a v létě, z nichž se připravuje odvar (0,5 lžičky na šálek
vody). Pije se jeden šálek obden
při chronických zánětech dýchacích cest k usnadnění odkašlávání. Čerstvé listy se přikládají na
rány, působí i protiparazitárně.
Pozor! Citlivější pokožka může na
břečťan reagovat podrážděním.
Ve větším množství může také
břečťan způsobit otravu, zužuje
cévy a zpomaluje srdeční činnost. Neměl by se tedy užívat bez
porady s lékařem.
Alternativní léčebné postupy
■39■
Bříza bělokorá (Betula pendula)
Mladé sušené lístky bez příměsi
jehněd a větviček se užívají k přípravě močopudného odvaru, který
působí proti vodnatelnosti, při revmatismu, pomáhá při ledvinových
obtížích, chorobách močového měchýře a k vypocení. Březové lístky
jsou také součástí „jarních" čajových
směsí k pročištění krve. Zevně se
užívá na potírání kůže postižené
svrabem a lišejem a do koupelí proti
pocení nohou. Březová míza získaná zjara z navrtaných stromů se
může v zazátkovaných lahvích uchovávat jako léčivý a posilující nápoj.
Podobně jako odvar z listí působí
močopudně a čistí krev. Zevně se
používá k posílení a osvěžení vlasové pokožky. Z mízy je také možné
Bříza bělokorá
připravovat březové víno. Pozor!
V ČR se smí březová míza získávat jen s povolením lesní správy (pokud nemáte pochopitelně břízy vlastní).
Základní recepty:
Odvar obecně - 4 lžičky sušených řezaných listů se dají do 0,25 1
vody a nechají přejít varem, odstaví se na 15 min a přecedí se. Popíjí se
ráno a večer teplý, jeden šálek.
Odvar proti vodnatelnosti - v předchozím receptu se voda nahradí vínem.
Odvar do koupele - 5 lžic sušených řezaných listů se dá do 1 1 vody
a nechá se krátce přejít varem, odstaví se a přecedí. Na jednu koupel
se počítají 4 litry odvaru.
Bukvice lékařská (Betonica officinalis)
Čerstvý oddenek odporně páchne a má škrábavou chuť. Používá se
ho proti zácpě. Po usušení kořen nepáchne, ale škrábavá chuť zůstává.
Vyvolává rychlé zvracení. Odvar z listů pomáhá při zánětu průdušek
proti hlenům a na nervové choroby.
Alternativní léčebné postupy
•40•
Základní recepty:
Odvar proti zácpě - 20 g čerstvého oddenku se nadrobno nakrájí, dá se do 0,25 1 vody, 1-2 minuty povaří a po scezení se vypije.
Odvar na zvracení - 10 g sušeného oddenku se nadrobno nakrájí, dá se do 0,25 1 vody, 1-2 minuty povaří a po scezení se vypije.
Nálev při zánětu průdušek - na hrst sušených listů se nalije 0,25 1
vařící vody, nechá se vystydnout, scedí se a pije se během dne. Chuť
nálevu je možné vylepšit lžící medu.
Odvar na nervové choroby - 2 hrsti sušených listů se vhodí do 0,25
1 vody, nechá se přejít varem a hned se scedí. Užívají se 3 lžíce denně.
Celer (Apium graveolens)
Čistí krev a je močopudný a působí i dezinfekčně, takže se užívá
při revmatismu, vodnatelnosti, ledvinových chorobách a chorobách močového měchýře. Jeho močopudnost se ještě zvyšuje ve
směsi s křenem. Dříve se semena celeru spolu se semeny kopru doporučovala kojícím ženám při tzv. zaraženém mléku. V praxi někdy
bývá nahrazován kořenem petržele, který má velmi obdobné
účinky. Čerstvá hlíza celeru nastrouhaná nebo nakrájená jako křen
posiluje žaludek a působí proti katarům, odvar z hlízy léčí omrzliny.
Základní recept:
Nálev - 4 lžičky drcené sušené hlízy se přelijí 0,25 I vařící vody.
Cibule kuchyňská (Allia cepa)
Vynikající preventivní prostředek proti infekčním zánětlivým
onemocněním, snad působí i protirakovinně. Cibule se jí syrová
nebo se užívá vylisovaná cibulová šťáva přidávaná do čaje.
Lidových receptů k použití cibule je bezpočet. Proti úpornému
nachlazení, kašli a zahlenění se podává horký nálev zc spařené cibule nebo cibule s cukrem. Tzv. cibulové ponožky, tj. nadrobno nakrájená cibule vložená do ponožek tak, aby byla rozprostřena po
celých chodidlech, pomáhají vypocení a prohřátí organismu při
angíně. Při rýmě se vkapává cibulová šťáva do nosu, při bolestech
ucha se vkapává do ucha. Kolečko cibule se dává na hmyzí bodnutí
vč. vosích a včelích žihadel. Horká cibule tzv. vytahuje hnis z nežitů. Cibulová tinktura je dobrým prostředkem proti nadýmání
■41■
Alternativní léčebné postupy
a zácpě. Rozetřená s česnekem vyhání ze zažívacího traktu cizopasníky. Jako léčebný prostředek je problematická v tom, že má
dosti razantní účinek, ale přitom je málo stálá a rychle vyprchá.
Pozor! Horký odvar z cibule nelze podávat tomu, kdo má srdeční
problémy.
Základní recepty:
Nálev - hrst lipového květu nebo lžička obyčejného čaje se spaří
0,25 1 vařící vody, přidá se šťáva z půlky citronu a jedné celé cibule,
případně se přisladí medem. Vypije se horký před spaním.
Cibule s cukrem - šťáva z jedné celé cibule se smísí s jednou lžící
práškového cukru. Užívá se 3x denně.
Tinktura - cibule se nakrájí na drobné kostičky a zalije se 0,125
1 40% lihu. Nechá se 24 hod. stát, vymačká se a přecedí přes jemné
plátno. Užívá se 3x denně 10 kapek.
Horký obklad - lupeny cibule se upečou v popelu nebo se cibule rozmačká v horké vodě a v plátýnku se přiloží na zanícené
místo.
Čekanka obecná (Cichorium intybus)
Čerstvé výhony (srdíčka) se
upravují jako salát, k léčení se
používá kvetoucí nať a kořen.
Odvar z kořene nebo natě podporuje chuť k jídlu, působí močopudně a žlučopudně, vyhání
močové a ledvinové kameny, upravuje stolici, čistí krev a napomáhá rekonvalescenci po žloutence.
Základní recept:
Odvar - 1 lžička jemně řezané natě nebo kořene nebo
obojího se dá do 0,25 1 vody,
nechá přejít varem, odstaví se
na 10 min a přecedí se. Popíjí
se ráno a večer chladný, po jednom šálku.
Čekanka obecná
Alternativní léčebné postupy
•42•
Čemeřice černá (Helleborus niger)
Nápadná rostlina jarních zahrádek. K léčení se používá její
jedovatý podzemní oddenek,
který odporně páchne (jako po
žluklém tuku). Jeho léčebné
účinky jsou navíc považovány za
pochybné. Tinktura se používala
na epilepsii, nervové choroby
a jaterní skvrny, odvar z čemeřice sloužil na odstraňování
vnějších parazitů (zvláště vší)
u zvířat. Prášek z rozemletých
oddenků způsobuje nezadržitelné kýchání.
Čemeřice černá
Základní recepty:
Tinktura na nervové choroby - 10 g nadrobno nakrájeného oddenku se týden máčí v 0,1160% destilátu nebo lihu, užívá se 3x denně
10 kapek.
Tinktura na jaterní skvrny - 15 g nakrájeného oddenku se týden
louhuje v 0,1 1 60% destilátu nebo lihu a potom se používá k potírání skvrn.
Odvar proti vším - 100 g oddenku se uvaří v 2 1 vody a odvarem
se potírá srst.
(Pozn. Otrava se projevuje závratí a hojným sliněním, zornice jsou
rozšířené, přicházejí křeče a při větší dávce nastává smrt ochromením srdce.)
Černucha setá (Nige ll a sativa)
Semena černuchy sbíraná po dozrání (červenec-září) uvolňují křeče
hladkého svalstva, působí proti nadýmání, jsou močopudná, žlučopudná, napomáhají tvorbě mléka a usmrcují hlísty. Černucha se používá
v nálevu (1 lžička na šálek vody, 2x denně), při nadýmání s křečemi, chorobách střevních a chorobách žlučových cest, při bolestivé menstruaci
a nedostatečné laktaci a k lepšímu odkašlávání při zánětu průdušek.
V některých zemích slouží jako koření do chleba a místo pepře.
Pozor! Je to prudký rybí jed a může být jedovatý i pro teplokrevné
živočichy.
■43■
Alternativní léčebné postupy
Česnek pažitka (Allium schoenoprasum)
Obecně známá rostlina, obvykle první jarní čerstvá zelenina. Obsahuje vitamín C a B2, provitamin A a kromě síry i řadu dalších minerálních látek. Povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje trávení, napomáhá
snižování krevního tlaku.
Česnek setý [kuchyňský] (Allium sativum)
Mnohostranný léčivý prostředek, stroužky česneku mají význačné antiseptické a baktericidní účinky. Cesnek podporuje
trávení a činnost žlučníku, snižuje krevní tlak, zpomaluje kornatění cév, pomáhá při zánětu
průdušek. Používal se k dezinfekci pitné vody, k vyhánění cizopasníků ze zažívacího traktu,
tradovalo se, že také „čistí nezdravý vzduch". Horké mléko
s česnekovou šťávou je tradičním prostředkem proti nachlazení. Preventivně působí proti
střevním katarům a chřipkám.
Nať se užívá podobně jako pažitka.
Základní recept:
Česnek setý
Česneková tinktura - hlavička česneku se nadrobno pokrájí, zalije se stejným váhovým množstvím alkoholu, nechá se 8 dní stát, přefiltruje se
a na jeden díl filtrátu se přidají dva díly cukerného roztoku (2 lžíce cukru na 0,25 1
vody). Vzniklá tinktura se dobře protřepe a uzavře do láhve. Užívá se 3x denně jedna
lžička.
Alternativní léčebné postupy
•
44 •
Čočka jedlá (Lens esculenta)
Odvar ze semen s olejem a trochou soli pomáhá při zácpě, vařená
rozmačkaná čočka se přikládá na krvácející rány, smíchaná s moukou
na bolestivá místa při dně, vařená v octě slouží k obkladům na otoky.
Devětsil lékařský (Petasites hybridus)
Podzemní oddenky se vždy tradičně používaly k utišení kašle, působí i močopudně a protikřečově, pomáhá proti hlístům a zácpě. Užívá
se v nálevu (1 lžička řezaného oddenku na šálek vody 3x denně),
v prášku, s vínem, medem a s rýžovými nebo ovesnými vločkami při
kašli horečkách a obtížném močení, zevně do obkladů na špatně se
hojící rány a hemeroidy.
Divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
Zmírňuje podráždění a podporuje vykašlávání hlenu. Užívají se květy bez kalichů k přípravě
nálevu, bud' samotné nebo jako
součást různých odkašlávacích
čajů při nachlazení a k vypocení.
Diviznová tinktura pomáhá při
bolestech hlavy, nespavosti, závratích, neuralgii a revmatismu,
diviznový olej se tradičně užíval
na otoky a vředy. Rovněž zmírňoval bolesti při křečových žilách.
Základní recepty:
Odvar obecně - 2 lžičky sušených květů se přelijí 0,251 vařící
vody, nechají se 10 minut a přecedí se. Popíjí se 1-2 šálky
denně.
Divizna velkokvětá
Tinktura - 50 g sušených květů
se zalije 50 g čistého lihu, v dobře uzavřené sklenici se ponechá 14 dnů,
poté se přefiltruje, užívá se 3x denně 1 lžička zevně.
Olej - čerstvé květy se zalijí olivovým nebo jiným kvalitním stolním
olejem a nechají se 14 dnů na slunci.
■45■
Alternativní léčebné postupy
Dobromysl obecná [oregano] (Origanum vulgare)
Dnes je známější spíše jako
koření, používá se jako přísada
do různých pokrmů z rajských
jablek, masa, sýrů, polévky, zeleniny a pizzy. Největší kořenivou sílu má v době květu, velmi
vhodná k sušení. Odvar z dobromysli pomáhá při kašli, žlučových kamenech a při zácpě
(popíjí se 2x denně po šálku),
zevně k inhalaci, kloktání, výplachům dutiny ústní při zánětech, do zklidňující a posilující
koupele a na obklady na špatně
se hojící rány.
Základní recepty:
Odvar - 2 lžičky řezané sušené natě se dají do 0,25 1 vody,
nechají se přejít varem, 15 minut ustát a poté se přecedí.
Dobromysl obecná
Nálev do koupele - 300 g sušené nati se spaří třemi litry vařící vody, nechá se půl hodiny pařit a potom se vlije do lázně.
Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos)
Severoamerický strom nebo
keř. Sbírají se zralá semena (září
- říjen), jejichž vnitřní část rozemletá na prášek se užívá jako
prostředek urychlující rozpadanost tablet jako náhražka cizozemského tragantu (tzv. arabské
gumy). Nemá žádné specifické
léčebné účinky.
Dřezovec trojtrnný
Alternativní léčebné postupy
■46■
Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
V léčitelství se užívá kořen,
kůra (sbírané na jaře) a plody,
tzv. dřišťálky (sbírané po přemrznutí), případně i listy. Doporučuje se při zácpě, nechutenství, při zánětech dutiny ústní,
menstruačních bolestech a k přípravě šťávy do osvěžujících nápojů pro nemocné.
Základní recepty:
Odvar projímavý -10 g čerstvého
nebo 5 g sušeného kořene se pokrájí na drobno, vloží se do 0,25 1
vlažné vody a nechá se 5 minut vařit. Po scezení se vypije jedna pol ovina odvaru a po hodině druhá.
Odvar k výplachům dutiny ústní
a kloktání - hrst čerstvých listů se
povaří v 0,25 I vody.
Tinktura proti nechutenství Dřišťál obecný
20 g pokrájené kůry i s lýkem se
nechá stát 6 dnů v 0,125 1 40% lihu nebo destilátu. Užívá se denně
3x 10 kapek před jídlem.
Tinktura proti menstruačním bolestem - 20 ks bobulí se zalije 0,125 1
40% lihu nebo destilátu a nechá se týden stát v teple. Užívá se denně 2x
10 kapek..
Šťáva - dřišťálky se rozvaří, vylisuje se šťáva a nechá se 3 dny stát
v chladu. Potom se svaří s polovičním množstvím cukru a nalije se do láhve.
Aby déle vydržela, zalije se vrstvičkou stolního oleje, který se před použitím šťávy zase odsaje.
Povidla - dřišťálky se rozvaří a prolisují, přidá se do nich dobrý vinný
ocet nebo citronová šťáva a uvaří se do husta, přidá se cukr a dále se vaří
a uchovává jako zavařenina.
Dub letní (Quercus robur)
Sbírají se žaludy, pupeny a kůra (3 mm silná) z mladých větví. Pozor! Ke
sběru pupenů a kůry je třeba mít povolení lesní správy (pokud nemáte
Alternativní léčebné postupy
■4 7■
duby vlastní). Třísloviny z dubové kůry ve formě nálevu nebo prášku působí svíravě a protizánětlivě, takže se užívají např. ke stavení krvácení, při
příliš silné menstruaci a při střevním kataru, na hnisající rány, ekzémy a potící se nohy a v sedací koupeli proti hemeroidům. Na obklady je kromě
kůry možné použíti listy, pupeny a žaludy.
Základní recepty:
Odvar obecně - 3 lžičky sušené drcené kůry se dají do 0,251 vody,15 minut se vaří a potom se odvar nechá vychladnout. Vnitřně se užívají 2-3
šálky studeného odvaru denně.
Odvar ke kloktání - hrst zralých žaludů se 20 minut vaří v 0,51 vody, p otom se odvar nechá ustát, přecedí se a naředí na polovinu.
Prášek - připraví se rozemletím suché kůry a přesátím, užívá se vnitřně
4x denně na špičku nože, zapíjí se vodou.
Durman obecný (Datura stramonium)
Značně jedovatá léčivá rostlina, jejíž užití je proto dosti omezeno. Obsahuje podobné účinné
látky jako rulík a blín. V odvaru
se používá při nervových chorobách, kouř z hořícího sušeného
durmanu se vdechuje při astmatu, na revmatismem postižená místa se používají k obkladům čerstvé listy anebo odvar
z listů sušených.
(Pozn. Příznaky otravy - podobné jako u blínu a rulíku, tj.
sucho v ústech, bušení srdce,
zrychlení dechu, rozšíření očních zornic, případně dvojité
vidění, bolest hlavy, závratě, nucení na zvracení, které je však
velmi
obtížné, nakonec haluciDurman obecný
nace, delirium, průjem a smrt.
První pomoc před příchodem lékaře: černá káva, čaj nebo ocet.
Prevence: po manipulaci s durmanem důkladné omytí rukou mýdlem, při práci s ním nejíst.)
■ 48
Alternativní léčebné postupy
•
Dymnivka dutá (Corydalis cava)
Jedovatá rostlina, kterou nelze užívat bez porady s lékařem. Sbírají
se podzemní hlízy (v době vegetačního klidu), které snižují krevní
tlak, tlumí činnost střev, způsobují ochrnutí předního mozku a prodloužené míchy. Dymnivka se používá při závratích, těžkých nervových poruchách a duševních chorobách. (Pozn. Obraz otravy dymnivkou se podobá příznakům po zánětu mozkových blan. Při
manipulaci s dymnivkou je nutno dodržovat všechna pravidla pro zacházení s jedovatými rostlinami.)
Dýně obecná [tykev] (Cucurbita pepo)
Horký a slazený nálev ze sušených a rozemletých dýňových jader
pomáhá při prostatických obtížích (hrst oloupaných semen na šálek
vody).
Fazole obecná (Phaseolus vulgaris)
Odvar z fazolových lusků se
používá proti lišejům a k čištění
krve, významný je i jeho antidiabetický účinek.
Základní recept:
Výluh antidiabetický - jeden
díl drobně řezaných lusků se zalije čtyřmi díly vody a nechá stát
přes noc. Ráno se výluh 15 minut
vaří, nechá se vychladnout a scedí
se. Pijí se 3-4 šálky denně vždy před
jídlem.
Fenykl obecný
(Foeniculum vulgare)
Obecně se užívají zralá semena
k přípravě nálevu vhodného ke
zmírnění zažívacích obtíží i u těch
Fazole obecná
nejmenších děti vč. kojenců (kolika, plynatost, zácpa). Doporučuje se i pro kojící matky, protože účinná
fenyklová silice přechází do mléka, a působí tak proti plynatosti preventivně. Starým lidem pomáhá při obtížích s játry a se slezinou a při
■49■
Alternativní léčebné postupy
obtížném močení. V tom případě se doporučuje ráno a večer zapít půl
lžičky rozdrceného fenyklového semene skleničkou bílého vína. Cerstvé
listy poslouží jako koření.
Základní recept:
Odvar - 2 lžičky drceného semene se dají do 0,25 1 vody, nechají se
přejít varem a na 15 minut odstaví. Popíjí se teplý přes den (2 šálky).
Malým dětem se odvar ředí na polovinu mlékem nebo vodou, při kašli
se přidává med.
Hadí kořen větší (Bistorta major)
Rostlina je podle dřívějšího botanického zařazení známá jako
rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta), nyní je to rod hadí kořen
(Bistorta) s jediným druhem (Bistorta major). Odvar z kořene se
užívá proti průjmům (25 g sušeného kořene se vaří 10 minut v 0,5 I
vody). Je-li průjem úpornější nebo krvavý, použije se silnější odvar.
Tentýž odvar se používá k výplachům úst při zánětech.
Heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
C
Sbírá se květ, zásadně nepřekvetlý, se stopkou dlouhou nejvíce 2 cm. Je to léčivá bylina
s mnohostranným použitím a s
nenahraditelným protizánětlivým účinkem. Pomáhá při onemocnění žaludku a střev, zánětech dutiny ústní a hrtanu (ke
kloktání), proti bolestem zubů,
zánětu průdušek (inhalace),
na ječné zrno, k omývání a doléčení ran, do koupelí i do klystýrů, čistí a regeneruje plet,
posiluje vlasovou pokožku.
Základní recept:
Nálev - 2 lžičky květu se
přelijí 0,25 1 vařící vody a nechají se 15 minut pařit pod
pokličkou.
Heřmánek pravý
•50.
Alternativní léčebné postupy
Hlaváček jarní (Adonanthe vernalis)
Chráněná a jedovatá rostlina, kterou nelze doporučit
k léčitelství (hrozí srdeční selhání). V oficiální medicíně
se jeho účinná látka, adonidin, užívá při srdečních vadách, při angině pectoris,
vodnatelnosti a otravě nikotinem. Nálev (8 g na 0,2 1 vody,
4-6 lžic denně) je močopudný.
Hloh obecný
(Crataegus oxyacantha)
Účinné látky hlohu ve formě
odvaru nebo tinktury regulují
krevní oběh, snižují krevní
tlak, uklidňují nervovou soustavu a blahodárně působí na
srdce a proti kornatění cév.
Sbírá se květ, kvetoucí letorosty, listy a plody - hložinky.
Odvar z hložinek se užívá
proti ledvinovým kamenům.
Základní recepty:
Odvar - 1 lžička sušených
řezaných listů a 1 lžička sušených květů se dají do 0,25 1
vody, nechají se přejít varem
a na 15 minut se odstaví. Popíjí se chladný odvar, ráno a večer po šálku.
Odvar proti ledvinovým kaHlaváček jarní
menům - 2 lžíce hložinek se
dají do 0,5 1 vody a nechají se 10 minut vařit. Popíjí se vlažný odvar, 2 šálky denně.
Tinktura - hrst sušených květů se zalije 0,5 1 koňaku nebo sli-
■51■
Alternativní léčebné postupy
vovice a nechá se stát 14 dnů v dobře uzavřené lahvi. Občas se láhev protřese. Užívá se 3x denně 20 kapek na lžíci vody.
Hluchavka bílá (Lamium album)
Sbírají se květy bez kalichů, ve formě horkého nálevu, tinktury se užívají při
menstruačních obtížích a bílém výtoku, při chorobách
močového měchýře a led^
vin, při nespavosti a chudo,.11100 g. /
kr vnosti a při kašli k lep
ř, ^' '.. ř.n
e
^^ ^^ - šímu odkašlávání. Obklady
-. I.. z hluchavky se používají na
'
rány, křečové žíly, otoky a he?4r1:
meroidy.
;E
,
-
Základní recepty:
Nálev - 2 lžičky sušených
květů se v šálku zalijí vařící
vodou a nechají se 15 minut pařit. Během dne se popíjí dva šálky denně.
Odvar k pití a kloktání 4 lžičky sušených květů se
dají do 0,25 1 vody, nechají
se přejít varem a na 15 minut se odstaví. Popíjí se
vlažný odvar, 2 šálky denně.
Odvar k obkladům - 30 g
sušených květů se dá do 1 1
vody, krátce se, povaří a na
Hluchavka bílá
10 minut se odstaví.
Rosol k obkladům - 5 lžic sušených květů se dá do 1 1 vody a 2
hodiny se vaří, potom se přecedí a nechá vychladnout.
Tinktura - 5 lžic sušených květů se zalije 0,51 destilátu a nechá
se stát 10 dnů v dobře uzavřené lahvi. Občas se láhev protřese.
Užívá se 10-20 kapek proti nespavosti.
Alternativní léčebné postupy
■52■
Hluchavka žlutá [pitulník] (Lamium luteum)
Užívá se nat, ávšak spíše ojediněle. Je součástí směsi údajně dle dr.
Kamenické doporučované při atrofii ledvin.
Hořec žlutý (Gentiana lutea)
Sbírá se kořen (říjen, listopad), který má všeobecně posilující účinek, pomáhá při nechutenství, žaludečních potížích a při nadýmání (odvar,
tinktura). Je častou složkou
tzv. žaludečních likérů (kromě
jiného např. fernetu). Rozdrcený kořen se přikládá na
špatně se hojící rány.
Základní recepty:
Odvar - 1 lžička suchého
drceného kořene se dá do 0,251
vody, 15 minut se vaří, nechá
se ustát a přecedí se. Pije se několik doušků chladného odvaru
půl hodiny před jídlem.
Výluh - 0,5 lžičky suchého
drceného kořene se zalije 2 sklenkami studené vody a nechá se
stát přes noc. Pije se několik
doušků výluhu půl hodiny
před jídlem.
Prášek - připraví se rozemletím suchého kořene a přesátím, užívá se vnitřně 3x
denně na špičku nože vždy
půl hodiny před jídlem, zapíjí
se vodou.
Hořec žlutý
Tinktura - 1 lžička drceného kořene se zalije 0,25 1 čistého lihu nebo destilátu a nechá se
stát 14 dnů v dobře uzavřené lahvi . Užívá se 10-20 kapek na lžíci
vody vždy půl hodiny před jídlem.
Alternativní léčebné postupy
■53■
Hrách setý (Pisum sativum)
Drcené lusky a listy dohromady se užívají k obkladům jakýchkoliv
zanícených míst. Polévka z hrachu a s petrželovým (celerovým) kořenem se doporučovala šestinedělkám k vyčištění dělohy a k lepší
tvorbě mléka.
Hruštička okrouhlolistá (Pyrola rotundifolia)
Listy hruštičky sbírané v době květu (červen-srpen) mají antiseptické a močopudné účinky. Užívají se v nálevu (2-3 lžičky řezaných listů na šálek vody) při chorobách dolních cest dýchacích.
Chmel otáčivý (Humulus lupulus)
Chmelové samičí šištičky ve
formě odvaru jsou dodnes dobrým prostředkem proti nespavosti, neurózám a hysterii, dále
povzbuzují chuť k jídlu, tiší křeče,
pomáhají při prostatických obtížích, působí močopudně, obecně
mají dobré dezinfekční a konzervační vlastnosti.
Základní recept:
Odvar - 2 lžičky rozpadlých
šištiček se dají do 0,25 1 vody,
nechají se přejít varem, 10 minut ustát a přecedí se. Pije se
po doušcích vlažný, 2 šálky
denně.
Chvojka klášterská
(Juniperus sabina)
Blízká příbuzná jalovce. Užívají
se její nejmladší větvičky s květy,
u nás však kvete dosti vzácně. Používala se vždy na ženské nemoci
a zvláště k vyvolání potratu. Pozor! Je prudce jedovatá, přitom stanovení „bezpečného" množství je velmi individuální. K užívání ji tedy
nelze dnes doporučit v žádném případě.
Chmel otáčivý
• 54 •
Alternativní léčebné postupy
(Pozn.: Příznaky otravy - zvracení a potom průjem, obojí často
krvavé, bolest hlavy, zúžení zornic, zpomalení dechu a tepu, závrati
a halucinace, nakonec bezvědomí a smrt. Jednotlivé příznaky otravy
se mohou vyskytovat s různou intenzitou. I když je otrávený zachráněn, může mít nenávratně poškozené ledviny - močí krev, nemůže
močit vůbec. První pomoc před příchodem lékaře: vyvolat zvracení.
Prevence: rostlinu vůbec neužívat.)
Chrpa polní [modrák] (Centaurea segetum)
Její květy se používají do čajových směsí při poruchách zažívání.
Jsou také močopudné.
Jablečník obecný (Marrubium vulgare)
Kvetoucí výhonky (na začátku kvetení) se dávají do
čajů proti kašli, na choroby
žlučníku a jater a proti žaludečním potížím. Odvar z jablečníku také čistí krev, staví
průjem, odstraňuje chudokrevnost a dodává chuť k jídlu. Sirup se užívá na kašel. Obklady
z jablečníku se přikládají na
pohmožděniny.
Základní recept:
Jablečník obecný
Jabloň (Malus silvestris)
Nálev - 2 lžičky suché řezané natě se přelijí 0,25 1 vody
nebo se nechají přejít varem,
15 minut ustát a přecedí se.
Pije se vlažný ráno a večer po
jednom šálku velkými doušky.
Obklad - šťáva z čerstvé
natě se smísí s borovou pryskyřicí.
Jablka bez slupky nalačno mají mírně projímavý účinek, regulují trávení, povzbuzují chuť k jídlu, jsou prevencí proti žluční-
Alternativní léčebné postupy
■55■
kovým chorobám. Jablečné pyré je vhodné pro rekonvalescenty,
sušené slupky se přidávají do čajů, odvar z mladých listů (sbíraných v květnu až červnu) se doporučuje při cukrovce. V poslední době se stal oblíbený i jablečný ocet (např. k redukci
váhy).
Pročišťující jablečná kůra - jeden den se místo každého jídla podávají dvě nastrouhaná šťavnatá jablka.
Jablečný ocet
Do 5 litrů vody se nadrobno nakrájí 2 kg jablek i se slupkami, nádoba se překryje čistým plátnem a nechá se několik týdnů ustát,
přičemž se občas promíchává. (Ke zrychlení kvasného procesu je
možné přidat jednu lžíci krystalového cukru.) Když se na povrchu
vytvoří povlak, tekutina se scedí a nechá se v jiné nádobě dále kvasit ještě 2-3 týdny, až se vytvoří další povlak. Potom se ocet naposledy přecedí a slije se do malých vyvařených lahviček, které se hermeticky uzavřou a uloží se na chladné místo.
Jahodník obecný (Fragaria vesca)
Užívají se listy (případně květ
nebo kořen) jahodníků, ovšem
pouze z planě rostoucích druhů.
Odvar z listů působí močopudně, reguluje tvorbu žluče a staví
průjmy, zevně slouží k výplachům dutiny ústní při zánětech.
Rozdrcené jahodníkové listy se
používají na rány a vředy. Plody
(čerstvé, vyzrálé, neslazené) jsou
vhodné při cukrovce, dně, překyselení žaludku, chudokrevnosti,
revmatismu, na pročištění krve,
proti žlučovým a ledvinovým kamenům Když se jahody osladí
a podávají s mlékem, smetanou
či šlehačkou, posilují nervy a srdce.
Jahodník obecný
Rovněž je to významný zdroj vitamínu C. Stejně jako listy jahodníku se používají i listy ostružiníku
a maliníku.
Alternativní léčebné postupy
■56 ■
Základní recepty:
Nálev (místo obyčejného čaje) - 1 lžička listů se přelije 0,25 1
vroucí vody a nechá se 15 minut stát. Pije se po doušcích vlažný,
2 šálky denně.
Odvar (léčivý) - 2 lžičky listů (nebo směsi listů, květů a kořene) se
dají do 0,251 vroucí vody, vaří se 10 minut a potom se nechá 15 minut
stát. Pijí se 2 šálky denně při chorobách jater, ledvin, revmatismu, horečkách a na pročištění krve, zevně k výplachům dutiny ústní.
Jalovec obecný (Juniperus communis)
Sbírají se zralé plody - jalovčinky. Mají močopudný účinek,
pomáhají při chorobách močového měchýře a ledvin a při
ledvinových kamenech, proti
dně a revmatismu, dále se užívají při kašli a nadýmání, a to ve
formě odvaru, nálevu nebo tinktury. Jsou také tradiční součástí
některých alkoholických nápojů (např. gin, borovička).
Pozor! Jalovcová silice může ve
větším množství působit dráždivě.
Základní recepty:
Odvar proti kašli - 2 lžičky suchých drcených plodů se zalijí
0,25 1 vody, nechají se přejít varem a 15 minut stát. Potom se
přecedí
a osladí se cukrem nebo
Jalovec obecný
medem. Pijí se 2 šálky denně.
Výluh močopudný proti dně, revmatismu a na pročištění krve 2 lžičky suchých drcených plodů se zalijí 0,251 studené vody a nechají se stát přes noc. Pijí se 2 šálky denně.
Tinktura - hrst jalovčinek se zalije 0,5 1 čistého lihu nebo destilátu (vodky, koňaku) a nechá se stát 14 dnů. Užívá se denně 2x10
kapek proti dně a revmatismu, postižená místa také potíráme tinkturou zevně.
•57■
Alternativní léčebné postupy
Jarmanka větší (Astrantia major)
Sbírá se nať v době květu (červen-srpen) a oddenek na podzim
(září-říjen). Užívá se k povzbuzení žaludeční činnost jako nálev
(1 lžíce drogy na 0,5 1 vody na celý den) nebo v prášku (3x denně
na špičku nože). Bývá součástí močopudných čajů. U zvířat zvyšuje
žravost. Pozor! Tradičně se pokládá za mírně jedovatou, proto je
třeba při jejím užívání dbát jisté opatrnosti.
Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
Jasan ztepilý
Sbírají se jen jednotlivé lístky
z celých zpeřených listů (bez středové stopky), a to v červenci
a v srpnu, někdy také kůra z mladých větví a semena. Je mírně močopudný a projímavý (asi 15x
méně než známá Benna). Proto je
vhodný zvláště jako projímadlo
pro děti. Z jasanových lístků se
připravuje odvar (3 lžičky řezaných lístků na 2 sklenice vody
denně, nebo obden) užívaný při
chorobách ledvin, vodnatelnosti,
dně a revmatismu. Zevně se odvaru užívá ke koupeli ran a bércových vředů. Kůra se užívala jako
náhrada za chinin a proti horečnatým stavům. Semena ojediněle
sloužila jako projímadlo.
Jaterník trojlaločný [podléška] (Hepatica nobilis)
Běžná rostlina. Navzdory svému jménu, které získala podle typického tvaru listů, se vůbec neužívá při jaterních chorobách, ale k výplachu úst při zánětech dásní, při tzv plivání krve (TBC) a spařené listy se
mohou přikládat na zhmožděniny a otoky.
Základní recept:
Odvar - 2 hrsti listů se 10 minut vaří v 0,5 1 vody, k výplachům se
užívá neslazený, k pití při TBC slazený.
■58 ■
Alternativní léčebné postupy
Jehlice trnitá (Ononis spinosa)
Sbírá se kořen, od srpna do listopadu. Ve formě nálevu a odvaru
se za tepla užívá proti kašli a za studena jako močopudný prostředek.
Základní recepty:
Odvar - 2 lžičky suchého drceného kořene se zalijí 0,251 vody, 10
minut se vaří a 15 minut nechají
stát. Potom se přecedí a osladí se
medem. Pije se ráno a večer po
šálku.
Výluh - 2 lžičky suchého drceného kořene se zalijí 0,251 studené
vody a nechají stát přes noc. Ráno
se přecedí, přihřeje a užívá jako odvar.
Jerlin japonský
(Sophora japonica)
Původně východoasijský keř
nebo strom, jehož poupata jsou bohatým zdrojem glykosidu rutinu
(obsahují ho až 17,5 %), příznivě
Jehlice trnitá
ovlivňujícího ústřední nervovou
soustavu a dýchací centrum v mozku. Mírně také snižuje krevní tlak a je
močopudný. Užívá se v nálevu (1 lžíce na šálek vody 3x denně) proti zánětům a k uklidnění.
J= = = ^'"
Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
Jeho plody jsou známé jeřabiny. Čerstvé se používají při opoždění menstruace. Jsou také močopudné. Slazená štáva z jeřabin je spolehlivý a neškodný prostředek proti úporným zácpám, zvláště u dětí (podává se 20 kapek až lžíce, 2-3x denně, vždy 3 hodiny po jídle; 10 hodin po poslední
dávce se dostaví stolice).
Jestřabina lékařská (Galega officinalis)
Teplomilná vikvovitá rostlina, pícnina zvyšující dojivost užitkových zví-
■59■
Alternativní léčebné postupy
řat. V léčitelství se proto logicky užívá i ke zvýšení tvorby mateřského
mléka, a to ve většině případů s úspěchem. Také snižuje hladinu krevního
cukru a je močopudná. Za těmito účely se připravuje nálev z rozmačkaných plodů (2 lžičky plodů na 0,51 vody).
Jilm habrolistý a jilm drsný
(Ulmus carpinifolia a ulmus scabra)
Sbírá se kůra z mladých větví
na jaře před vyrašením, ojediněle i list. Z ní se připravuje nálev (1 hrst řezané kůry na 1 1
vody) anebo prášek (na špičku
nože 3-4x denně) proti průj mům a při poruchách trávení.
Zevně se kůra užívá ke koupelím (30-100 g kůry na 11 vody)
na hnisavé rány a hemeroidy
a ke kloktání při zánětech dutiny ústní a hrtanu. Častěji než
samotná se jilmová kůra užívá
v bylinných směsích.
Jírovec matlal
(Aesculus hippocastanum)
Užívá se kůra, květy a semena
(kaštany).
film habrolistý a jilm drsný
Základní recepty:
Odvar z kůry - 2 lžičky drcené kůry se zalijí 0,251 vody a 30 minut
vaří. Denně se popíjejí 1-2 šálky při zánětu dýchacích cest, hemeroidech, křečových žilách a neuralgických bolestech.
Tinktura z květů nebo ze semen (kaštanů) - 1 objemový díl květů
nebo drcených kaštanů se zalije 10 díly lihu nebo destilátu a postaví
se na 3 týdny na slunce. Užívá se jako mazání při neuralgiích, revmatismu a dně, kdy značně mírní bolest.
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Sbírají se listy z nekvetoucích rostlin. Zmírňuje podráždění a má
protizánětlivé účinky, používá se na rány, zhmožděniny a bodnutí
•60■
Alternativní léčebné postupy
od hmyzu (obklady z listů rozdrcených na kaši, zvláště vhodné při
první pomoci), působí proti kašli (tradiční jitrocelový sirup z listů
nebo vylisovaná šťáva, nálev) a ke kloktání při zánětech hrtanu (nálev z listů).
Základní recepty:
Sirup - sušené listy se rozřežou, vloží se do kamenné, skleněné
nebo smaltované nádoby a zalijí se studenou vodou. Nechají se
24 hodin stát, potom se slijí, do výluhu se přidá šťáva z čerstvých
listů a tekutina se zváží. Přidá se k ní jeden a půl násobek její
váhy cukru a směs se za občasného míchání vaří 20-30 minut. Po
vychladnutí by měl sirup být o něco řidší než med. Při varu se do
sirupu přidává špetka soli (proti okamžitému zcukernatění),
může se přidat několik lžic medu.
Nálev - 2 lžičky sušených řezaných listů se přelijí 0,25 1 vroucí
vody a nechají se 15 minut pařit. Popíjí se vlažný.
Jmelí bílé (Viscum album)
Sbírají se vrcholky větviček
s plody. Při sběru je nutná značná opatrnost, protože roste
v korunách stromů. Působí
močopudně, protikřečově,
osvědčilo se při snižování
krevního tlaku a proti kornatění tepen.
Základní recept:
Nálev - 2 lžičky sušeného
řezaného jmelí se přelijí 0,25 1
vroucí vody a nechají se 20 minut pařit. Popíjí se vlažný po
doušcích ráno a večer po šálku
při akutních obtížích, preventivně proti kornatění obden
1 šálek.
Pozor! Před zahájením léčby
je třeba poradit se s lékařem.
Jmelí bílé
■61■
Alternativní léčebné postupy
Kakost smrdutý (Geranium robertianum)
Kakost smrdutý
Ve farmaceutickém průmyslu
se považuje za terapeuticky nevýznamnou léčivou rostlinu,
v léčitelství se užívá okrajově.
Sbírá se kvetoucí nadzemní část,
pokud možno s malým podílem
plodů, z níž se připravuje protiprůjmový odvar odporné chuti,
a tudíž zřídka užívaný. Více se
kakost používá zevně na obklady (otoky, rány, vředy, záněty,
místa postižená dnou a revmatismem) a do koupelí (mokvavé
vyrážky a lišeje, nehojící se ekzémy). Podobně se užívá blízce
příbuzný kakost luční (Geranium pratense).
Základní recepty:
Výluh - 2 lžičky sušené řezané rostliny se přelijí 0,25 1
vody a nechají se 8 hodin stát.
Potom se výluh přihřeje a pijí
se 2 šálky denně.
Odvar k pití - 2 lžičky sušené řezané rostliny se dají do 0,25 1
studené vody, vaří se 3-5 minut, nechají se 15 minut stát a přecedí se. Pijí se 2 šálky denně.
Odvar ke koupeli - 8 lžic sušené řezané rostliny se dá do 1
1 studené vody, vaří se 10 minut na mírném ohni, nechá se 15 minut stát a přecedí se. Užívá se vlažný ke koupeli nebo k obkladu
postižených míst.
Kamejka lékařská (Lithospermum officinale)
Brutnákovitá bylina působící proti horečce a při krvácivých
stavech. Dříve se užívala i jako náhražka čaje.
Kaprad samec (Dryopteris filix - mas)
Obecně známá rostlina, jedovatá, používaná specificky k vypuzení
• 62 •
Alternativní léčebné postupy
tasemnic. Měla by se užívat s krajní opatrností, aby nedošlo k předávkování, protože účinná a přitom bezpečná dávka je u každého
individuální. Kaprad' má přitom
dosti razantní účinky. Každý rok
se musí oddenek kapradě (dvou
až tříletý, sbíraný od července do
září) sbírat a sušit nanovo, protože déle v sušeném stavu nevydrží. Tradiční protitasemnicový
předpis je tento: 30 g oddenku se
vaří v 270 g vody, až se obsah
svaří na pětinu objemu, polovina
se vypije ráno, druhá polovina večer. Předchozího dne se večer
užije lžička ricínového oleje. Je
také možné užít místo odvaru po
2 g prášku z oddenku, je však odporné chuti.
(Pozn.: Příznaky otravy - prudké a bolestivé zvracení, mdloby,
křečovité záchvaty.)
Karbinec evropský
(Lycopus europaeus)
Plevelná rostlina ve středověku
užívaná proti horečce a při
Kapraď samec
krvácivých stavech, později se
také užívalo její účinné látky lykopinu proti malárii. Dnes se z nati
sbírané v době květu (červenec-září) připravuje odyar (1-2 lžičky
na šálek vody) proti zvýšené činnosti štítné žlázy a při srdečních
neurózách. Je vhodný k delšímu užívání, protože se v těle nekumuluje. Dlouhodobé užívání také přináší nejlepší výsledky. Má-li
být léčebný účinek vyrovnaný, je třeba užívat rostliny stejného
stáří, nasbírané na témže místě. Užívání karbince by mělo být konzultováno s lékařem.
Pozor: Šťáva karbince barví na černo.
■63■
Alternativní léčebné postupy
Kardus zahradní (Cynara cardunculus)
Nazývá se také artyčok, „pravé"
artyčoky, tedy druh zeleniny,
však poskytuje jeho blízký příbuzný artyčok zeleninový (Cynara scolymus). Sbírají se listy
v době květu a připravuje se
z nich nálev (2 lžíce řezaných
listů na šálek vody) s močopudnými účinky. Pomáhá také při
jaterní nedostatečnosti (např.
při žloutence), doporučuje se
při arterioskleróze a kožních
chorobách.
Kdouloň obecná
(Cydonia oblonga)
Nepříliš známý a rozšířený
ovocný strom až keř. Užívají se
semena vybraná z plodů ve výKardus zahradní
luhu proti průjmu, výluh nebo
odvar na rozpukané rty a kůži a pro zlepšení kvality vlasů.
Základní recepty:
Výluh - 50 g pokrájených semen se máčí ve stejném objemu vody
až do zrosolovatění, potom se užívají 3 lžičky denně.
Odvar - 20 g semen se 10 minut vaří v 0,1251 vody.
Kerblík setý (Anthriscus cerefolium)
Jednoletá rostlina původem z jihovýchodní Evropy a jihozápadní
Asie, jako léčivka byl používán již v antice, jeho obliba vyvrcholila ve
středověku. Obsahuje značné množství vitamínu C, dále vitamin
A a některé minerální látky, podporuje chuť k jídlu, pomáhá při nadýmání a trávicích obtížích. Je také mírně močopudný. Obecně platí,
že jeho nat lze užívat stejně jako nať celeru.
(Pozn: Je výhodné kerblík vysévat každých 14 dnů a postupně jej
podle potřeby sklízet čerstvý, protože po odkvětu rostlina odumírá.
Na podzim vyseté rostliny bez obtíží přezimují. Kerblík není náročný
na půdu ani na stanoviště, ale musí se pravidelně zalévat.)
■64■
Alternativní léčebné postupy
Kmín kořenný (Carum carvi)
Užívá se semeno kmínu, známé koření. Podporuje trávení,
působí proti nadýmání, je močopudný, podporuje tvorbu mateřského mléka, tiší křeče, staví
průjem. Nálev kmínu se používal k vyprovokování opožděné
menstruace. Kmínová silice (z rozdrcených semen) působí podobně jako silice anýzová, tj. dezinfekčně a protiplísňově, i proti
mykózám.
Základní recept:
Odvar - 2 lžičky drceného
kmínu se dají do 0,25 1 vody,
povaří se a nechají se 15 minut
stát. Odvar se pije chladný,
1-2 šálky denně.
Kokoška pastuší tobolka
(Capsella bursa)
Sbírá se kvetoucí rostlina
s přízemní růžicí listů, ale bez
kořene,
nejlépe na jaře. ProsluKmín kořenný
la při stavění krvácení, zvláště
z nosu - do postižené nosní dírky se vkládal smotek napuštěný šťávou z této rostliny. Užívala se také na každé vnitřní krvácení, např.
při porodech, při příliš silné menstruaci a na krvácející hemeroidy, při ženských chorobách, chronických průjmech, úplavici,
vodnatelnosti, ucpání jater, ledvinovém písku, k obldadům na krvácející špatně se hojící rány a na otoky, ke kloktání při bolestech
v krku.
Pozor! Ve větším množství je mírně jedovatá.
Základní recept:
Nálev - 2 lžičky suché řezané natě se přelijí 0,25 1 vařící vody,
nechají se 15 minut pařit a přecedí se. Nálev se pije chladný.
■6 5 ■
Alternativní léčebné postupy
Komonice lékařská (Melilotus officinalis)
Sbírá se horní část kvetoucích
výhonů. Nálev se doporučuje při
chorobách močového měchýře,
při zánětu průdušek, proti migréně a proti vysokému tlaku.
Obklad z komonice tiší bolest,
odstraňuje otoky a léčí hnisavé
rány a vředy.
Základní recepty:
Nálev - 2 lžičky suché natě se
přelijí 0,25 1 vařící vody, nechají
se 15 minut pařit a přecedí se.
Nálev se pije po doušcích vlažný,
denně 1 - 2 šálky.
Nálev na obklady a k omývání
- 2 lžíce suché natě se přelijí
0,5 1 vařící vody a nechají se
ještě 10 minut na mírném ohni.
Koniklec luční
(Pulsatilla pratensis)
Chráněná a jedovatá rostlina,
pěstuje se ale i na skalkách. PoKomonice lékařská
máhá při úporném kašli (prášek,
odvar). (Pozor! Odvar z čerstvé rostliny způsobuje zvracení a křeče.)
Konitrud lékařský (Gratiola officinalis)
Nať konitrudu sbíraná v době květu (červen-červenec) účinkuje
jako silné projímadlo srovnatelné s rostlinou jalapou z tropické
Ameriky. Účinkuje také proti střevním parazitům a používá se jako
močopudný prostředek při dně a revmatismu, zevně potom někdy
při zastaralých kožních vyrážkách, bércových vředech apod. Užívá se
ve formě prášku, vnitřně nanejvýše 0,25-0,30 g, max. 1 g najednou,
denně nejvýše 3 g, protože je jedovatý. Neměl by být používán bez porady s lékařem.
(Pozn.: Ve větších dávkách způsobuje podráždění zažívacího traktu
a ledvin a vyvolává zvracení.)
■66■
Alternativní léčebné postupy
Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
Kontryhel obecný
Sbírají se kvetoucí lodyhy i
s přízemními listy a kořen. Kontryhel obecně velmi dobře působí na vnitřní orgány, je protizánětlivý, močopudný a stahující. Pomáhá při průjmech, cukrovce a obezitě, dále při nepravidelné a bolestivé menstruaci,
proti nespavosti a bolestem
hlavy, posiluje nervovou soustavu a pročišťuje krev. Čerstvá
šťáva se užívá na pohmožděniny, rány a vředy. Obecně byl
používán také jako dezinfekční
prostředek.
Základní recept:
Nálev - 3 lžičky suché řezané
rostliny se přelijí 0,25 1 vařící
vody, nechají se přejít varem,
na 15 minut se odstaví a přecedí se. Denně se pijí dva šálky
teplého nálevu. K obkladům se
používá nálev chladný.
Konvalinka vonná (Convallaria majalis)
Celá rostlina obsahuje glykosidy, které upravují srdeční činnost (posilují ji a zvyšují) podobně jako náprstník, ale méně účinně. Nejúčinnější
u konvalinky je květ, potom list a nakonec oddenek. Bobule jsou jedovaté stejně jako voda, v níž byly ve váze konvalinky. Konvalinku je možné
používat jen za dozoru lékaře.
Kopr vonný (Anethum graveolens)
Užívá se semeno kopru, které se sklízí, když nať začíná žloutnout
(později samovolně vypadává). Užívá se podobně jako fenykl proti zažívacím obtížím, plynatosti a kolikám, zvyšuje tvorbu mateřského
mléka, čistí krev. Býval tradičně podáván zuřícím šílencům k uklidnění.
■67■
Alternativní léčebné postupy
Základní recept:
Nálev - 2 lžičky drceného semene se přelijí 0,251 vařící vody a nechají se 10 minut pařit. Při žaludeční nevolnosti se popíjí vlažný nálev
průběžně, proti nespavosti 1 šálek před spaním.
Koprník štětinolistý (Meum athamanticum)
Z koprníku se užívá kořen sbíraný na podzim (září-říjen), který
se suší a drtí na prášek, a to ke
zvýšení chuti k jídlu (na špičku
nože nebo lžičku, zapít vodou).
K témuž účelu se užívá i ve veterinární medicíně. Častěji než samotný se koprník používá do bylinných směsí.
Kopřiva dvoudomá
(Urtica dioica)
Obecně známá oblíbená léčivá
rostlina s vícerým použitím. Sbírá
se nať (bez dolních dřevnatých
částí) nebo jen listy. Podle tradičních receptů kopřiva svařená s víKoprník štětinolistý
nem zahání kašel, vyhání kameny,
léčí strupovitost kůže a čistí krev. Rovněž se sní šlehají klouby postižené
revmatismem, a to denně, dokud bolest nezmizí. Kopřiva působí močopudně, posiluje nervy, tiší astmatické a žlučníkové záchvaty, zvyšuje
tvorbu mateřského mléka. Zevně se používá preventivně proti lupům
a padání vlasů a při nedostatku kyseliny křemičité, projevující se jako nespecifické bolesti nohou při doteku. Zjara poslouží mladé kopřivy i v kuchyni do nádivek a salátů, upravují se také podobně jako špenát.
Studený výluh z kopřiv se používá k postřikům rostlin proti mšici listové.
Základní recepty:
Odvar obecně - 2 lžičky suchých nebo čerstvých řezaných listů se dají
do 0,251 vody, nechají se přejít varem, na 10 minut se odstaví a přecedí.
Denně se pijí dva šálky vlažného odvaru (ráno a večer). K obkladům se
používá nálev chladný.
•68■
Alternativní léčebné postupy
Odvar ke koupeli - 100 g sušených listů se vaří 0,5 hodinyv 1 litru vody.
Po vychladnutí se odvar přidá do lázně.
Tinktura na vlasy - 1 lžíce směsi řezaných listů a kořene se zalije 3 lžícemi čistého lihu a v dobře uzavřené sklenici se ponechá 14 dnů stát na
slunci, poté se přefiltruje a zředí se 0,25 1 vody. Tinkturou se masíruje vlasová pokožka.
Kopytník evropský (Asarum europaeum)
Ve středověku velmi oblíbená léčivá rostlina užívaná hlavně k vyvolání
zvracení, např. při silné opilosti (na špičku nože dobře rozdrcený sušený
oddenek). Jako odvar slouží proti dlouhodobým bolestem hlavy. Při vdechnutí vyvolává prášek prudké kýchání.
Základní recept:
Odvar - špetka rozkrájeného oddenku se vaří 5 minut v 0,125 1 vody.
Několik dní po sobě se pije ráno a večer po šálku.
Koriandr setý (Coriandrum sativum)
Povzbuzuje chuť k jídlu a trávení,
uvolňuje křeče, zmírňuje žaludeční
a střevní potíže. Používají se semena
sklízená před pinou zralostí - na
rozdíl od jiných léčivých bylin časně
zrána za rosy, mladou nať lze použít
jako zeleninu.
Kosatec (Iris)
K léčení se používají tři pěstované druhy, a to kosatec německý
(Iris germanica), což je mateřský
druh mnoha okrasných kultivarů,
dále kosatec florentský (Iris florentina) a kosatec bledý (Iris pallida),
které obvykle nezplaňují. Sklízejí se
tří- až čtyřleté oddenky kosatce
(v srpnu). Bývají součástí bylinných
směsí na odkašlávání, užívají se i při
onemocnění žlučníku neboť jsou
žlučopudné. Bývají také součástí za,
Koriandr setý
Alternativní léčebné postupy
■69■
sýpacích prášků a všechny směsi vylepšují svojí jakoby fialkovou vůní.
Kosatec žlutý (Iris pseudacorus), dnes chráněný, se dříve užíval ke stavění
krvácení. Sťáva z listů kosatce vyvolává zvracení a případně i mdlobu.
Kostival lékařský (Symphytum officinale)
Kostivalový kořen se tradičně pro svoje regenerační schopnosti
používal k léčbě zlomenin, dodnes pomáhá při obtížně se hojících
zlomeninách. Dále se používá zevně na všechny druhy pohmožděnin,
výronů, podlitin, na drobné rány a popáleniny a na revmatismus. Od
vnitřního užití se v podstatě již upustilo, nicméně odvar z kostivalu
pomáhá proti kašli, při bolestech na prsou, žaludečních vředech a poruchách látkové výměny.
Základní recepty:
Odvar - 2 lžíce sušeného drceného kořene se dají do 0,51 vody, 15
minut se vaří na mírném plameni, potom se na 15 minut odstaví, přecedí se a osladí medem. Pije se teplý na kašel. K obkladům se používá
neslazený studený nálev.
Mast - 1 lžička sušeného drceného kořene se rozetře se 3 lžícemi
sádla nebo borové masti, přidá se trochu rozehřátého včelího vosku.
Mírní bolest.
Kozí brada (Tragopogon porrifolium)
Patří do čeledi hvězdnicovitých. Známo je asi 40 druhů, které rostou v Evropě, v Asii a v Africe. Pod názvem salsify se od středověku
pěstovaly jako kořenová zelenina, např. dvouletý druh Tragopogon
porrifolium (synonymum ovesný kořen, kozí brada porolistá). Při poranění roní bílé mléko. Stejně jako u ostatních hvězdnicovitých rostlin kořen kozí brady obsahuje jako zásobní látku inzulin, a proto je
vhodný pro diabetiky. Součást kůry proti lupence.
Kozlík lékařský [baldrián] (Valeriana officinalis)
Známý uklidňující a protikolikový prostředek v podobě tzv. kozlíkových čili valeriánských kapek. Nálev z kořene kozlíku se užívá
i proti nespavosti a zvláště při neurózách, povzbuzuje srdce a tiší
křeče.
Pozor! Kozlík se užívá vždy jen krátkodobě, velké, soustavně požívané dávky způsobují zažívací obtíže, nevolnosti, bolesti hlavy
a srdeční poruchy.
Alternativní léčebné postupy
•70■
Základní recepty:
Odvar - 2 lžičky sušeného
drceného kořene se dají do 0,251
vody, 10 minut se vaří na mírném
plameni, potom se na 15 minut
odstaví a přecedí se. Pije se vlažný
ráno a večer po jednom šálku.
Může se osladit medem.
Výluh proti nespavosti 1 lžička sušeného drceného kořene se zalije sklenicí studené
vody a nechá se 24 hodin vyluhovat. Pije se před spaním najednou 1 šálek.
Tinktura (kozlíkové kapky) 1 váhový díl čerstvého řezaného
kořene se zalije 1 váhovým dílem čistého lihu nebo jiného destilátu a v dobře uzavřené skleKozlík lékařský
nici se ponechá 14 dnů stát.
Občas se protřepe a nakonec se přecedí. Užívá se 3x denně 20 kapek na cukr nebo na lžíci vody.
Prášek - suchý kořen se roztluče nebo rozemele, přeseje se a podává se 3x denně na špičku nože v podobných případech jako tinktura nebo čaj.
Kručinka barvířská (Genista tinctoria)
Kvetoucí nať (sběr květen-srpen) je v nálevu (1 lžička na šálek
vody 3x denně) osvědčeným prostředkem při chorobách dolních
cest močových a ledvin, doporučuje se i při vodnatelnosti a srdeční
nedostatečnosti. Celkově podporuje látkovou výměnu.
Krušina olšová (Frangula alnus)
Sbírá se kůra z jarních větví, krátce před vyrašením. Větve mají
mít průměr nejvíce 45 mm. Před použitím je třeba kůru nejméně
jeden rok skladovat nebo jednu hodinu zahřívat nad 100 °C, čímž
se kůra zbaví nepříjemných vedlejších účinků (zvracení). Vnitřně
■71 ■
Alternativní léčebné postupy
jových směsí. Ze sušených plodů
lze připravit zavařeninu. Při zácpě se užívá 1 lžička zavařeniny
denně.
Základní recepty:
Odvar - 1 lžíce se zalije 0,25 1
vařící vody.
Výluh - 2 lžičky se namočí do
0,51 vody alespoň na 12 hod.
Křen selský
(Armoracia rusticana)
Známá součást jídelníčku i d omácí lékárny. Užívá se jen kořen
a jen čerstvý, protože jakoukoliv
úpravou (vařením, sušením) ztrácí
na účinnosti. Nedávno byly prokázány značné bakteriocidní účinky
čerstvého křenu. Obecně se užívá
jako močopudný prostředek při
dně, revmatismu, vodnatelnosti,
pro povzbuzení chuti k jídlu a při
Krušina olšová
kataru dýchacích cest, chřipce, nachlazení, kašli a rýmě (s medem). Zevně se užívá křenový ocet při bolestech zubů a hlavy, na bolavý zub se rovnou může kousek položit.
Tradičně bývá považován za bylinu, která se svými celkovými účinky
blíží žen-šenu.
Základní recepty:
Křenový ocet - rozstrouhaný křen se zalije octem tak, aby ocet byl
2 cm nad křenem, nechá se 8 dní stát, prolisuje se, slije a dobře se uzavře. Používá se zevně na bolavá místa
Křenová šťáva - očištěný křen se nakrájí na kolečka, dá se na sítko
a pocukruje. Vytékající šťáva se sbírá a užívá se 3x denně po lžičce.
Křen s medem - rozstrouhaný křen se smíchá s medem v poměru
1:1, užívají se 3 lžičky denně.
Kuklík městský (Geum urbanum)
Oddenek kuklíku se užívá při nechutenství a trávicích obtížích (od-
• 72 •
Alternativní léčebné postupy
var, prášek, vino), přidává se do směsi na diabetický čaj (údajně dle
dr. Kamenické).
Základní recepty:
Odvar - 10 g oddenku kuklíku se vaří 5 minut v 80 ml vody a potom se přidá 80 ml čistého lihu, nechá se stát 8 dní a přecedí se. Užívá
se 3x denně 1 lžíce před jídlem.
Víno - 50 g oddenku se nechá stát v 0,51 dobrého vína 8 dní za oknem. Užívá se rovněž 3x denně 1 lžíce před jídlem.
Prášek - 3x denně na špičku nože dobře roztlučený prášek z oddenku.
Kukuřice setá (Zea mays)
Sbírají se čnělky květů (vlasy),
a to před opylením. Odvar z nich
(5 g sušených čnělek na šálek vody,
obden) se užívá na všechny druhy
otoků, někdy při onemocnění močových cest a také jako neškodný,
ale účinný odtučňovací prostředek. Podporuje také srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak. Sněť kukuřičná, parazitická houba
cizopasící někdy na kukuřici, se
může po pečlivém prosátí používat podobně jako námel.
Kýchavice bílá
(Veratrum album)
Užívá se oddenek (sběr září-říjen), který je však velmi jedovatý
(Několik gramů oddenku je již
Kukuřice setá
smrtelná dávka.) Vnitřně se proto
v léčitelství neužívá vůbec. Zevně se používá tinktura na znecitlivění
(kůže nejprve zčervená a potom se stane necitlivou) a k zesvětlení pih,
mast na místa postižená dnou, ischiasem a revmatismem.
Základní recepty:
Tinktura - 4 díly oddenku se naloží na 3 dny do 1 dílu lihu a potom
se scedí.
■73■
Alternativní léčebné postupy
M ast - 25 g jemného prášku se smísí s 25 g vazelíny nebo vepřového
sádla.
(Pozn.: Příznaky otravy - při požití prudké zvracení a průjem, při
vdechnutí nepřetržité kýchání a krvácení z nosu, dále zdřevění jazyk,
dostaví se silná úzkost, tep se zpomaluje, zornice se rozšiřují a tělesná
teplota klesá, ještě později různé nepříjemné pocity - mravenčení, šimrání, pálení, škubání, nakonec křeče a smrt. Pomoci může jen co nejrychleji přivolaný lékař. První pomoc před příchodem lékaře: neškodí
černá káva. Prevence: vůbec kýchavici neužívat.)
Leknín bílý (Nymphaea alba)
Nápadná vodní rostlina, vyskytující se as i ve 40 druzích, zvláště
v tropech a subtropech (vč. lotosu čili leknínu posvátného,
Nymphaea lotus). Oba v ČR rostoucí druhy, leknín bílý a bělostný
(Nymphaea candida), i jejich kříženci jsou ve volné přírodě chráněné.
Užití leknínu je velmi omezené, z oddenku sklízených na jaře a na
podzim se získávají výtažky snižující pohlavní předrážděnost.
Lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
Lékořice lysá
Sbírají se tří- až čtyřleté podzemní oddenky, které u nás zplaněly z kultur pěstovaných na nejteplejších místech, jinak se kupuje.
Je to klasický prostředek proti kašli
a plicním chorobám, ale používá
se i na žaludeční choroby, při ledvinových a močových kamenech
(je močopudná), při revmatismu,
proti lišeji a svrabu.
Základní recepty:
Odvar močopudný - 20 g řezaných oddenků se dá do 0,25 1
vody, 10 minut se vaří, nechá se 15
minut stát, a přecedí se. Užívá se
každou půlhodinu 1 lžíce chladného odvaru.
Sirup - 30 g čerstvých oddenků
se naloží do 0,251 červeného vína
■74■
Alternativní léčebné postupy
a nechá se v uzavřené lahvi stát 3 dny. Poté se scedí, oddenky se prolisují
a přidá se 250 g cukru. Směs se mírně vaří do husta. Užívá se 4-6 lžiček
denně.
Len setý (Linum usitatissimum)
Len setý
Lněné semínko se užívá při
střevních obtížích a při bolestech
žaludku (působí podobně jako živočišné uhlí) a také jako projímadlo (vždy je třeba dopinit dostatečným množstvím vody). Nejjednodušším způsobem užití je
pojídání semínka (1 lžička se zapije vodou nalačno, nebo před
každým jídlem, nebo se 5 lžic semene smíchá v 0,51 vody a vypije
se během dne). Lněný olej se
užívá na menší popáleniny. Obklady z lněného semínka pomáhají při chorobách kůže a revmatismu, na změkčení sbírajících se
nežitů, na bolavý žaludek a při jaterních a ledvinových kolikách.
Pozor! Při podezření na zánět slepého střeva (silná bolest vpravo
na spojnici pupek - hrot pánevní
kosti, 2 prsty od pánve) se nikdy
nesmí přikládat žádné teplé obklady, ale naopak led.
Základní recepty:
Projímadla
.
Nálev - 1 lžička semen se zalije
šálkem vroucí vody, pije se vlažný
3-6 x denně.
Odvar - 100 g semen se rozemele na masovém strojku a svaří
se 1 litrem vody. Užívá se po lžičkách několikrát denně.
• 75 •
Alternativní léčebné postupy
Proti kašli
Výluh - 2 lžičky rozdrcených semen se večer zalijí 0,25 1 studené
vody, ráno se výluh přihřeje a pije se vlažný, 2 - 3 šálky denně.
Odvar - 2 lžičky rozdrcených semen se krátce povaří v 0,251 vody
a nechají se 10 minut stát. Nálev se pije vlažný, 2 - 3 šálky denně.
Obklad - rozdrcená semena se smísí s horkou vodou v poměru 1:2.
Vzniklá kaše se dá do plátěného sáčku a přiloží se na postižené místo.
Přes obklad se přiloží viněný šátek (proti předčasnému vychladnutí).
Levandule lékařská (Lavandula officinalis)
Levandule lékařská
Uklidňující bylina pomáhající
zejména při nespavosti a k uklidnění, působí proti nadýmání, povzbuzuje vylučování žluči. Květy
se užívají k přípravě nálevů,
mladé špičky výhonků celé jako
koření (do jídel „z jednoho hrnce" a k rybám), celé kytice levandule se suší pro kosmetické účely,
sušená levandule se vkládá v plátěných sáčcích mezi prádlo.
Mazání z levandule mírní revmatické obtíže. Oblíbená rostlina do
uklidňujících a relaxačních koupelí. Má také dezinfekční a protiplísňové účinky. Levandulový
kouř i silice (např. z aromalampy)
zapuzuje komáry.
Základní recepty:
Koupel - 4 hrsti levandule
(květ nebo nať) se spaří ve 41 vařící vody, nechá se 15 minut stát,
scedí se a vlije do lázně (nesmí
být horká).
Nálev - 2 lžičky květu se přelijí 0,25 1 vařící vody, nechají se
15 minut stát, slijí se a nálev se
popíjí po doušcích zejména proti
• 76 •
Alternativní léčebné postupy
pocitům úzkosti, migréně, při křečích a při žaludečním kataru.
Teplý nálev se používá i na obklady při křečích, pohmožděninách,
revmatismu a po obrně.
Levandulový olej - 50 g levandule se naloží do 0,5 1 kvalitního
jedlého oleje, nechá se 14 dní stát, občas se promíchá, potom se
scedí a uzavře do tmavé láhve. Užívá se 4-5 kapek denně proti nechutenství, nadýmání a bolestem hlavy, zevně k mazání při revmatických bolestech, dně, ischiasu a po obrně. Proti nervové slabosti
se dává k oleji čichat.
Libeček lékařský (Levisticum officinale)
Libeček lékařský
Jemné libečkové listy pomáhají při trávení a nadýmání, je
to také oblíbené, velmi aromatické koření (polévky, „jídla z jednoho hrnce"). Odvar se doporučuje při vleklém zánětu průdušek. Je močopudný a dráždí ledviny, proto se nesmí používat
při ledvinových chorobách a v těhotenství.
Základní recept:
Odvar - 15 g sušeného oddenku se vaří 3 minuty v 0,251
vody, užívá se 0,5 šálku 3x
denně.
Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)
Původně jihoamerická okrasná rostlina. Užívá se vylisovaná šťáva
(30 g) nebo salát z celé rostliny (40-50 g) při zánětu průdušek
a při zánětech močových cest. Semena lichořeřišnice jsou rostlinným antibiotikem, které neškodí střevním bakteriím.
Lípa srdčitá (Tilia cordata)
Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)
Květ lípy srdčité (pozor - pouze bez plodů!) je osvědčeným prostředkem při nachlazeních, chřipkách a angínách všeho druhu. Dále se
doporučuje při žaludečních a střevních obtížích a kolikách, na vypo-
Alternativní léčebné postupy
■77■
cení, proti bolestem hlavy a proti revmatismu. Může se dopinit mateřídouškou (v poměru 2 díly lípy na 1 díl mateřídoušky) anebo smíchat lipový nálev s nálevem z květu černého bezu. Lipovým nálevem se vyplachují ústa při zánětlivých onemocněních. Listy lípy spařené vodou
a smíchané s vínem se dříve užívaly jako obklady na svalové křeče a na
popáleniny.
Základní recept:
Nálev - hrst suchého květu se zalije 0,5 l vařící vody a nechá se 10 minut pařit, případně se osladí cukrem nebo dopiní medem. Pije se teplý.
Líska obecná (Corylus avellana)
Užívá se zevně nálev z listů (sběr červen- červenec, 2 lžičky na šálek
vody), a to na vyrážky a pro zastavení krvácení a zklidnění bolestí při
hemeroidech. Vnitřně uklidňuje střevní peristaltiku při zánětech a působí protiprůjmově.
Lnice květel (Linaria vulgaris)
Velmi oblíbená středověká léčivá rostlina. Zejména proslula mast z ní
připravovaná (Unguentum linariae). Jako protizánětlivá se používala na
hemeroidy, křečové žíly, bércové vředy, nežity apod. Odvar z natě je
slabě močopudný, mírně projímavý, pomáhá při střevních katarech
a prostatických obtížích. Pravděpodobně také zpevňuje křehké kapiláry
(vlásečnice). K obkladům na hemeroidy atd. je možný mléčný odvar
z nati (20 g na 0,5 1 mléka).
Lobelka nadmutá (Lobe li a inflata)
Rostlina původem od Mississippi, kde je to obtížný plevel. U nás se
pěstuje jako léčivka. Užívá se kvetoucí nať a semeno, a to na astma (inhalace kouře, tinktura). Lobelka je jedovatá, ale smrtelná otrava nebyla dosud pozorována.
Základní recepty:
Zápalná směs k inhalaci kouře - 10 g lobelkové nati se smísí s 20 g
listů durmanu, 5 g listů blínu a 5 g listů blahovičníku (eukalyptu),
rozdrtí se na prášek a smíchá se s 25 g dusičnanu draselného.
Kávová lžička se dá na talířek, zapálí se a kouř se vdechuje.
Tinktura - 10 g pokrájených listů se vloží do 100 g lihu. Užívá se 10
kapek po 2 hodinách.
■78
Alternativní léčebné postupy
.
Locika jedová (Lactuca virosa)
Sbírá se nať v době květu (červenec-září) a zatuhlá šťáva, tzv.
F
locikovina naříznutím kvetoucí
rostliny a seškrábáním). Obojí se
užívá vnitřně při dráždivém kašli,
astmatických záchvatech a nespavosti. Vzhledem k jedovatosti rostliny je nutná porada s lékařem.
''^
f
Lopuch vinatý
(Lappa officinalis)
Užívá se všech druhů lopuchu,
a to kořeny, listy i semena. Lopuch je močopudný, pomáhá při
zažívání a bolestech v krku, přikládá se v obkladech na rány a nežity. V oleji údajně podporuje
růst vlasů.
Základní recepty:
Odvar na zažívání - 10 g listu se
2 minuty vaří v 0,251 vody, užívá
se 3x denně lžíce.
Odvar močopudný - 20 g kořene se vaří 10 minut v 0,41 vody, užívá
se 5x denně lžíce.
Kloktadlo, obklad na nežity - 30 g listí se 5 minut vaří v 0,5 1 vody.
Mast na rány - šťáva z čerstvého listí se smíchá se sádlem do hustoty
masti a přikládá se na rány předem vymyté odvarem z přesličky.
Olej na vlasy - 25 g nadrobno pokrájeného kořene se zalije 100 g kvalitního stolního oleje, nejlépe olivového, a nechá se 7 dní stát. Ráno a večer se olejem natírá hlava.
Locika jedová
Lýkovec jedovatý (Daphne mezererum)
Vzhledem k jedovatosti celé rostliny se lýkovec nedoporučuje k užívání, ani vnitřně ani zevně. Pro farmaceutické účely se sbírá kůra před
počátkem květu (březen-duben) loupáním, výrobky z ní se ojediněle
užívají do mastí a mazání k prokrvení revmatismem a dnou postižených
částí těla.
■79■
Alternativní léčebné postupy
(Pozn. Otrava lýkovcem hrozí zvláště u dětí pozřením bobulí. Lýkovec
je silně dráždivý, na kůži vytváří puchýře, při požití těžké střevní poruchy. I z pouhé vůně lýkovce může rozbolet hlava. Listy se užívaly jako
osvědčený rybí jed.)
Lžičník lékařský (Cochlearia officinalis)
Rostlina původem ze severní Evropy, u nás se pěstuje, místy zplaněla.
Bývala to významná protikurdějová rostlina (proti nedostatku vitamínu
C) a na lodích se při dlouhých plavbách vozívala zásoba nasolené lžičníkové nati. Dnes se tinktura užívá k potírání zanícených dásní a jako přísada do ústních vod a protichřipkových nálevových směsí.
Základní recept:
Tinktura - 20 g čerstvých listů se nechá 3 dny vyluhovat ve 100 g lihu
a několikrát denně se potírají chorá místa.
Majoránka zahradní (Majorana hortensis)
Majoránka zahradní
Tato léčivá rostlina se pouze
pěstuje (ve dvou odrůdách - francouzská nebo německá), suší se
celá a po usušení se oddrolí květy
a listy. Používá se jako koření, dále
v nálevu proti nadýmání a při
migréně, do sirupů proti kašli, do
masti do nosu proti rýmě, v oleji
na masáže a k potírání čela při bolestech hlavy a v koupeli nebo s vínem na uklidnění nervů a proti
bolestem hlavy.
Základní recepty:
Nálev - 2 lžičky suché drcené
natě se přelijí 0,25 1 vařící vody,
nechají se 15 minut stát a popíjí
se 1 šálek denně. Koupel - 4 hrsti
majoránky se spaří 41 vařící vody,
nechá se 15 minut stát, scedí
se a vlije do lázně (nesmí být
horká).
Olej - 30 g suché drcené natě
•80■
Alternativní léčebné postupy
se naloží do 0,51 kvalitního stolního oleje, nechá se 14 dní stát, občas
se promíchá, potom se slije a přefiltruje.
Mast - 1 lžička šťávy vylisované z čerstvé natě se rozetře s 5 lžičkami nesoleného másla nebo borové vazelíny.
Výluh vinný - 30 g suché drcené natě se naloží do 1 1 kvalitního bílého vína, nechá se týden stát, potom se slije a přefiltruje. Užívá se po
lžících.
Mák setý (Papaver somniferum)
Odvar z makoviny (sušených
makovic) se užíval jako uspáva27_ 7. cí prostředek. Pozor! Jde o sil
ně návykové látky morfinového
typu.
Maliník obecný
(Rubus idaeus)
Jeho listy se užívají stejně
jako listy jahodníku a ostružiníku.
Mandloň obecná
(Amygdalus communis)
Původně asijský keř, u nás se
pěstuje, byť zřídka. Používají se
plody - známé mandle, které
existují ve dvou odrůdách,
sladké a hořké. Mandlové mléko
je osvěžujícím nápojem při hoMák setý
rečce, mandlová dřeň (po přípravě mandlového mléka) působí blahodárně na rozpraskanou kůži,
např. na rukách; mandlový olej (kupovaný) je ddbrý na chrapot
(3x denně lžička) a na odřeniny (2x denně potírat).
Základní recept:
Mandlové mléko - hrst sladkých mandlí se spaří horkou vodou,
oloupe se a tluče se v hmoždíři, kam se pomalu přidává voda. Po
utlučení se kaše dopiní přiměřeným množstvím vody, osladí se
a přecedí se.
Alternativní léčebné postupy
,
■81■
Mařinka vonná (Asperula odorata)
V druhém roce pěstování se krátce před květem seřezává nať
k přípravě jarních bowlí, šťáv a nálevů. Pomáhá proti nervozitě
a při nespavosti, uvolňuje křeče, hojí dutinu ústní. Může negativně
působit na játra, proto je zapotřebí používat ji jen v malém množství a zřídka.
Máta (Mentha)
•
Používají se různé druhy, nejznámější je máta peprná (M. x piperita), což je kříženec máty klasnaté a vodní (M. spicata a aquatica), máta vonná „Bowles" (M. rotundifolia), máta kadeřavá (M.
crispa) a máta citronová (M. citrata). Čerstvá nať se v malých dávkách užívá do omáček, polévek, syrových pokrmů, tvarohu, vajec, želé, nápojů (vč. koktejlů), do bylinkového octa a vína, ze sušené natě se připravují nálevy. Pomáhá při onemocnění žaludku
a střev, nadýmání a křečích, podporuje správnou funkci žlučníku
a jater, nálev z máty peprné lze použít k výplachům dutiny ústní,
k mazání proti bolestem končetin a k inhalaci při dýchacích obtížích a při zahlenění.
Pozor! Neužívat při vysokém krevním tlaku.
Základní recepty:
Nálev obecně - 3 lžičky sušených řezaných listů se přelijí 0,51 vařící vody a nechají se 15 minut pařit. Pijí se denně 2 šálky neslazeného odvaru.
Nálev americký - 1 lžička čerstvých řezaných listů a kvetoucích
vrcholků se v šálku přelijí 0,251 vařící vody, přikryje se a nechá vychladnout. Popijí se přes den 1-2 šálky.
Koupel - 200 g máty se přelije 31 vařící vody, nechá se 15 minut
stát, scedí se a vlije do lázně (její teplota nesmí přesáhnout 36 °C).
Olej - 30 g suché drcené máty se naloží do 0,5 1 kvalitního stolního oleje, nechá se 14 dní stát, občas se promíchá, potom se slije
a přefiltruje.
Likér - 1 lžíce řezaných nebo čerstvých mátových listů se zalije 0,75 1 destilátu, v dobře uzavřené lahvi se nechá stát 3 týdny
na slunci, scedí se, přidá se 200 g cukru a na několik dnů se
uloží do chladna. Popíjejí se 1-2 likérové sklenky denně na zažívání.
Koktejl (julep) - čerstvá větvička máty se zalije 1 sklenicí sherry
■82■
Alternativní léčebné postupy
a 1 sklenicí ginu a přidá se kůra a šťáva z 1 citronu, promíchá se a nechá vychladit. Popíjí se slámkou při zažívacích obtížích.
Mateřídouška obecná (Thymus seropyllum)
Sbírá se kvetoucí nat, která se
odřezává nebo odstříhává, nikdy
se nevytrhává i s kořeny, protože
hlína by mateřídoušku znečistila.
Tradičně se užívá na odkašlávání,
zevně působí proti plísním a mykózám.
Základní recept:
Nálev - 3 lžičky sušené řezané
natě se přelijí 0,25 1 vařící vody
a nechají se 15 minut pařit, případně se přisladí medem. Pijí se
denně 2-3 šálky.
Meduňka lékařská
(Melissa officinalis)
Mladé čerstvé výhonky se přidávají do salátů, tvarohu, k rybám, játrům a drůbeži a k divočině, ale nevaří se spolu s nimi.
Nat je možné i sušit a mrazit.
Pokud se mají z natě připravovat
nálevy, sklízí se krátce před květem. Nálev z meduňky uklidňuje
Mateřídouška obecná
a napomáhá při usnutí, uvolňuje
křeče, pomáhá při neuralgických bolestech hlavy a při žaludečních
a střevních obtížích, při bolestivé menstruaci, zahání stav úzkosti
a neklidu. Obklady z meduňky se používají na otoky, pohmožděniny
a revmatismem stižená místa.
Základní recepty:
Nálev - 2 lžičky sušených řezaných listů se přelijí 0,251 vařící vody
a nechají se 15 minut přikryté stát. Popíjí se vlažný.
Výluh vinný - hrst rozmačkaných čerstvých listů se zalije 1 1 vína,
nechá se 3 dny stát, potom se procedí a uchovává v uzavřené láhvi.
• 83
Alternativní léčebné postupy
•
Užívá se každé 2 hodiny 1 lžíce při neuróze, nechutenství a žaludečním kataru.
Obklady - suché řezané listy se vloží do plátna, nahřeje se a přikládá.
Medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi)
Vřesovcovitá, na severu Evropy hojnější, u nás velmi vzácná,
a tudíž chráněná a v přírodě nesbíraná rostlina. Pro lékařské
účely se dováží sušený list, pěstuje se na skalkách. List se sbírá za teplých, slunných dnů
a rychle se suší (nejlépe umělým
teplem, asi při 40 °C). Užívá se
jako součást různých močopudných směsí.
Merlík vonný
(Chenopodium ambrosiodies)
Medvědice lékařská
Pochází z tropické Ameriky,
u nás se pouze pěstuje, občas se
vyskytne zplanělý. Sbírá se kvetoucí nat, která se přidává do
směsí na menstruační obtíže.
Čerstvé listy přiložené na rány
urychlují jejich hojení.
Merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
Nazývá se také všedobr horní (Imperatoria ostruthium).
Jako velmi oblíbená léčivá rostlina se nejen sbírá, ale i pěstuje na zahrádkách. Odvar z oddenku se užívá k usnadnění odkašlávání při zastaralých katarech, do odkašlávacích a žaludečních čajů a do čajů užívaných při menstruačních poruchách.
Základní recept:
Odvar na odkašlávání - 15 g pokrájeného oddenku se 2 minuty vaří
v 0,25 1 vody, nechá se 10 minut stát, přecedí se a osladí medem.
Užívají se 2 lžíce každou hodinu.
■84■
Alternativní léčebné postupy
Meruzalka černá [černý rybíz] (Ribes nigrum)
Meruzalka černá
Rostlina s nápadným aroma,
které se mnoha lidem jeví jako
silně nepříjemné. Nálev z listů
a mladých větviček (sbíraných
po sklizni plodů) působí močopudně a na vypocení, osvědčil se ke kloktání při zánětech
mandlí. Odvar jen z mladých
větviček se doporučuje na bolest hlavy, odvar jen z listů na
snížení krevního tlaku. Teplá
šťáva z plodů (samotná) nebo
smíchaná s čajem z bezového
květu se podává proti kašli,
čerstvé bobule samotné mají
protisklerotické účinky, posilují nervy a působí proti chorobám žaludku. Černý rybíz
údajně svým pachem odhání
nepříjemný hmyz.
Základní recepty:
Odvar - 3 lžičky sušených drcených listů anebo větviček se vhodí
do 0,25 1 vařící vody, nechají se přejít varem a 15 minut stát. Poté se
scedí a vlažný popíjí.
Měsíček lékařský (Calendula officinalis)
Z celé rostliny se používají jen květy do nálevů a mastí, měsíčkový nálev se doporučuje ke kloktání při bolestech v krku a k pití
při žlučníkových potížích, mast zevně na rány a při slunečním
úžehu.
Základní recept:
Měsíčková mast - 200 g vepřového sádla se rozpustí při nízké teplotě v hrnku, přidá se hrst květu měsíčku lékařského, dobře se promíchá a nechá vychladnout. Po 24 hodinách se znovu rozpustí, přecedí přes ubrousek a používá.
■ 85 ■
Alternativní léčebné postupy
Mochna husí (Potentilla anserina)
f
Mochna husí
Celkem běžný plevel. Sbírá se
list, nať nebo nať s kořenem
v době květu (květen-červenec), samotný kořen se sbírá na
podzim (září-říjen). Používá se
při trávících obtížích (katarech) a do směsí proti nadýmání a při žloutence.
Základní recept:
Odvar protikatarový - 20 g
sušeného listu se povaří v 0,25 1
mléka. Pije se každou hodinu
jeden doušek.
Mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
Sbírá se celá rostlina i s podzemními oddenky anebo jen oddenky, které mají silné svíravé
účinky. Používají se proto v různých formách ke stavění krvácení všeho druhu (otevřené
rány, příliš silná menstruace, záněty dásní, hemeroidy), na pohmožděniny a podlitiny, vnitřně
proti průjmům. Prášek a tinktura mají dezinfekční účinky.
Základní recepty:
Odvar - 2 lžičky sušené rostliny i s oddenky se dají do 0,251
vody, nechají se přejít varem
a potom 15 minut stát. Pije se
Mochna nátržník
chladný, 1-2 šálky denně.
Tinktura - 50 g oddenků se zalije koňakem, vodkou nebo slivovicí
a nechá se 14 dnů stát v dobře uzavřené nádobě. Užívá se 10-15 kapek 3x denně na lžíci vody.
Prášek - sušený kořen se rozemele (rozdrtí) a přeseje, užívá se na
špičku nože a zapíjí vodou.
•86■
Alternativní léčebné postupy
Mochyně židovská třešeň (Physalis alkegenki)
Okrasná rostlina nápadná svými červenými „lampionky". Sbírá
se plod uvnitř „lampionků", z něhož se připravuje močopudný nálev (15-30 g plodů na 0,5 1 vody, denně se užívají 2 sklenice).
Slouží zvláště k vylučování kyseliny močové při dně, revmatismu,
chorobách močového ústrojí a ledvin a také jako dobrý zdroj vitamínu C.
Mořena barvířská (Rubia tinctorum)
Původně jihoevropská rostlina, u nás pěstovaná v kulturách a následně místy zplanělá.
Sbírá se kořen, z něhož se připravuje odvar (1 lžička řezaného kořene na sklenici vody
3x denně) nebo prášek (na
špičku nože 3x denně), užívaný
při ledvinových a močových kamenech. Dříve se mořena užívala i při rachitidě a při zlomeninách, zevně na vředy a špatně se hojící rány. Při delším užívání mořeny se veškeré tělesné
tekutiny (pot, moč, hleny, mléko) a kosti zbarvují do růžova.
Mrkev obecná pravá
(Daucus carota subsp. carota)
U dospělých se osvědčila
proti chronické zácpě (syrová), u kojenců krmených kravským mlékem (umělou výživou)
upravuje zažívací obtíže z toho plynoucí (zvracení, průjmy, bledost).
Základní recept:
Polévka kojenecká - 0,5 kg karotky se vaří v 11 vody tak dlouho, než
se tekutina svaří nejméně na polovinu. Potom se mrkvový odvar přecedí co možná nejjemnějším sítkem a vlije se do 1 1 masové polévky
(uvařené z 50 g hovězího masa s kostí, vloženého do studené vody
Mořena barvířská
•S7■
Alternativní léčebné postupy
a nakonec přisolené 6 g soli). Po 1-3 dnech se trávící obtíže upraví
a je opět možné krmit umělou výživou.
Mydlice lékařská (Saponaria officinalis)
Dříve se velmi hojně užíval kořen nebo nať s kořenem, dnes se
téměř neužívá. Odvar z mydlice
(2 hrsti mydlice na 1 1 vody)
sloužil k omývání obličeje a rukou zasažených kožními chorobami. Odvar z kořene se doporučuje na praní hedvábí a jiných
jemných látek vč. krajek, protože na rozdíl od mýdel není
ostrý a nenarušuje barvy.
Myrta obecná
(Myrtus communis)
Pochází z mediteránní oblasti,
relikt třetihorní květeny v Evropě. Obecně známá jako svatební
rostlina.
Součást tzv. švédských kapek
(údajně dle dr. Kamenické).
Námel (Claviceps purpurea)
Sklerociové (jakoby „spící")
stadium vřeckovýtrusné paličkovice nachové, dříve hojného
cizopasníka na obilí, zvl. žitu.
Je velmi jedovatý, jeho otravnost postupně klesá (čím starší
námel, tím méně je jedovatý).
Jeho
účinné látky se hojně užíMydlice lékařská
vají v gynekologii a porodnictví. Dříve nebyly vzácné hromadné otravy způsobené obilím s námelem, nyní jsou vymýcené.
(Pozn.: Příznaky otravy - akutní otrava - bolesti hlavy, zvracení,
•
Alternativní léčebné postupy
88 •
křeče jako při epilepsii, u těhotných žen potrat; chronická otrava ohnutí končetin, svalové záškuby v obličeji, nechutenství, zvracení,
duševní poruchy, někdy puchýře na kůži, následné odumírání tkáně
a její odpadávání. Nutná lékařská pomoc.)
Náprstník nachový (Digitalis purpurea)
Nápadná rostlina, u nás pěstovaná v zahradách jako okrasná,
občas v přírodě zplanělá. Užívá
se list náprstníku, jako léčivá rostlina (srdeční) se pěstuje náprstník vinatý (Digitalis lanata). Oba
náprstníky jsou jedovaté, proto
se vůbec v léčitelství neužívá
vnitřně. Spařené listy se přikládají na místa postižená revmatismem.
(Pozn.: Příznaky otravy - závratě, hučení v uších, zvracení, bolest
hlavy až delirium, zrychlený a nepravidelný pulz až srdeční zástava
a smrt. První pomoc před příchodem lékaře: silná černá káva.
Prevence: při používání léků
s náprstníkem nepřekračovat předepsané dávky.)
Netřesk střešní
(Sempervivum tectorum)
Původně alpská rostlina. Hojně
se vysazovala na střechy domů,
protože se věřilo, že chrání proti
bleskům, dodnes oblíbená nenáročná skalnička, místy zplanělá.
Náprstník nachový
Užívá se list netřesku, k sušení se
sbírá v době květu (červenec-srpen), jinak od května do září, ale
v akutním případě (bodnutí hmyzem - včela, vosa, sršeň) lze použít
kdykoliv. Na bodnutí a spáleniny se přikládá rozmačkaný list nebo vy-
Alternativní léčebné postupy
■89■
lisovaná šťáva. Ta přidaná do vody se také užívá k výplachům dutiny
ústní při zánětech a při chorobách močového měchýře (3x denně
lžička). Při silném průjmu a úplavici se užívá odvar, na zesvětlení pih
tinktura.
Základní recepty:
Odvar - 20 g suchého nebo 30 g čerstvého listu se 10 minut vaří
v 0,251 vody, užívá se 3x denně (po 0,25 1).
Tinktura - 20 g listu se nakrájí na drobné kousky, naloží se do 100 g
lihu a nechá se 7 dní stát. Přecedí se, listy se vymačkají a pihy se
3x denně potírají.
Ocún jesenní (Colchicum autumnale)
Nejčastěji roste na mokrých
horských loukách, ale vyskytuje se i v nížinách. Užívá se
podzemní hlíza (krátce před
rozkvětem, tj. konec července
- počátek září) anebo semeno
(po dozrání, tj. červenec-srpen).
Je to velmi jedovatá rostlina,
a tak se v léčitelství pro jistotu
vůbec neužívá. Výtažky z ocúnu se v oficiální medicíně používají při revmatismu a hlavně
při dně, ve veterinární medicíně slouží proti zácpě a nadmutí u přežvýkavců.
(Pozn.: Příznaky otravy pálení v krku, zvracení a masivní, razantní průjem, někdy
i krvavý, hojné močení, rovněž někdy s krví, otrávený trpí
silnou úzkostí, potom přijdou
křeče, bezvědomí a nakonec
smrt. Průběh otravy je velmi
Ocún jesenní
rychlý a smrtelná dávka poměrně nízká - jen 2 gramy semene. První pomoc před příchodem lékaře: vyvolat zvracení, podat živočišné uhlí a mléko, silný
Alternativní léčebné postupy
■90■
čaj, léky na posílení srdce, jsou-li k dispozici. Prevence: po manipulaci s ocúnem důkladné omytí rukou mýdlem, při práci s ním
nejíst, u přípravků s kolchicinem - účinnou látkou ocúnu - dodržovat předepsaná množství. Děti mohou požít semena ocúnu ze
zvědavosti. Dříve hrozila záměna ocúnových hlíz s hlízami vstavačů
při jejich sběru. Vstavačové hlízy se dnes nesbírají, neboť vstavače
jsou chráněné.)
Oleandr pravý (Nerium oleander)
Známá a oblíbená, avšak
značně jedovatá pokojová rostlina původem ze Středomoří.
Vzhledem k jeho • jedovatosti
ho nelze užívat bez porady
s lékařem. Pro farmaceutické
účely se sbírá list oleandru,
který působí podobně jako náprstník na podporu srdeční
činnosti. Je také močopudný.
Pozor: V žádném případě se
nesmí podávat po náprstníku
nebo spolu s ním, vyšší dávky
zvyšují kontrakce děložních
svalů, a proto se nesmí podávat ani těhotným ženám.
(Pozn. Otrava se projevuje třesavkou, zpomalením a nepravidelností srdeční akce, bušením srdce, průjmem a krvavou
Oleandr pravý
močí. Nakonec následuje mdloba a často i smrt. Jedovaté je i dřevo, a nelze jej tedy používat ani
např. jako prutů k opékání potravin na ohni. I v tomto případě
hrozí smrtelná otrava. I samotná vůně květů může přivodit bolesti hlavy nebo závratě. V domovině se oleandr používá i jako jed
na myši a krysy. Pozorovány byly i otravy dobytka po spasení oleandru.)
■9 1 ■
Alternativní léčebné postupy
Olše lepkavá (Alnus glutinosa)
Sbírá se list a kůra, obojí časně zjara. Připravuje se z nich nálev
(2 lžičky drogy na šálek vody) proti průjmu, při nachlazení a horečkách, zevně jako kloktadlo. Cerstvé rozmačkané listy se osvědčily na vředy a na popraskané bradavky kojících matek.
Oman pravý (Inula helenium)
Z kořenů omanu se připravuje nálev uvolňující hlen při
zánětu průdušek a při kašli,
podporuje trávení a činnost
ledvin; podává-li se pět nebo
šest dní za sebou, vyplavuje
ledvinové kameny a písek.
Vyrovnává také hladinu cukru
v krvi. Pozor! Ve větších dávkách je jedovatý. Může také
působit obtíže alergikům.
Základní recepty:
Nálev - 1 lžička řezaného sušeného kořene se v šálku zalije
0,25 1 vařící vody a nechá se
30 minut pařit. Poté se
scedí a popíjí 1-2 šálky vlažného nálevu denně.
Odvar - 2 lžičky řezaného
sušeného kořene se dají do
0,25 1 vody, nechají se 5 minut mírně vařit a 15 minut pařit. Užívá se jako předešlý nálev.
Tinktura - 50 g kořene se
naloží do 0,51 koňaku nebo jiného destilátu a nechá se 14
Oman pravý
dnů stát v dobře uzavřené nádobě. Užívá se 10-20 kapek 3x denně na lžíci vody.
Alternativní léčebné postupy
■92■
Oměj šalamounek (Aconitum napellus)
K léčení se užívají hlízy
nebo listy rostliny. Ta je však
prudce jedovatá, takže z bezpečnostních důvodů pro léčitelství prakticky nepoužitelná. V oficiální medicíně se
výtažku z oměje užívá při
dně, revmatismu, nervových
chorobách a proti krvácení
z dělohy.
Pozn.: Příznaky otravy teplo v ústech, bolest hlavy,
studená kůže a jakoby zaškrcené hrdlo, prudké zvracení
a průjem, potom se zpomaluje
srdeční tep, dýchání je stále
povrchnější, dostaví se poruchy vědomí, následuje delirium a smrt. K otrávení
stačí jediná hlíza.
První pomoc před příchodem lékaře: vyvolat zvracení,
podat silnou černou kávu,
při poruchách dechu umělé
dýchání. Prevence: po maniOlměj šalamounek
pulaci s omanem důkladné
omytí rukou mýdlem, při práci s ním nejíst, u přípravků s akonitinem (účinnou látkou oměje) dodržovat předepsaná množství.
Nezaměňovat omylem hlízy oměje s černou ředkví. Obaly s nasbíranými hlízami kvůli podobnosti s černou ředkví označit jménem a výstrahou, že se jedná o jed.
Opletník plotní (Calystegia sepium)
Sbírá se nat v době květu jako močopudný a žlučopudný prostředek. Užívá se bud' samotný (1-2 lžičky řezané natě na šálek
vody), anebo do nálevových směsí. Jeho působení je však obvykle dosti razantní až drastické.
Alternativní léčebné postupy
■93■
Ořešák královský (Juglans regia)
Užívají se listy nebo oplodí
6.
(zelená slupka) nezralých ořechů. Obojí má odpornou silnou hořkou chuť a svíravé
účinky. Ořechové listí a oplodí
je třeba velmi rychle sušit, nejraději uměle při teplotě do 50 °C,
jinak zčerná a znehodnotí se.
Ořešák se užívá při cukrovce,
vyrážkách, chudokrevnosti, poruchách menstruace, zažívacích obtížích a nechutenství
a na posílení nervů, dále ke
kloktání a výplachům dutiny
ústní při zánětu dásní, obklady
pomáhají proti vyrážkám a přikládají se i na krvácející rány
a na prsy ke zvýšení produkce
mateřského mléka. V těhotenství se doporučují sníst denně
Ořešák královský
jádra ze tří ořechů kvůli stopovým prvkům (fosfor, vápník, železo aj.)
Základní recepty:
Nálev - 3 lžičky sušených listů se přelijí 0,5 1 vařící vody a nechají
se stát. Pije se horký, 1-2 šálky denně, dále se užívá ke kloktání a na
obklady.
Koupel - 0,5 kg čerstvých listů nebo oplodí se 30 minut vaří v 1 1
vody, potom se nechá vychladnout a přecedí se do lázně.
Osladič obecný (Polypodium vulgare)
Užívá se střední část podzemního oddenku (sbírá se na jaře,
v březnu, ale ještě lépe na podzim, v září a říjnu). Odvar se užívá
proti kašli a chrapotu a jako močopudný při zánětu močového měchýře.
Základní recept:
Odvar - 20 g oddenku se 5 minut vaří v 0,25 1 vody a ihned se
přecedí. Užívají se 3x denně 2 polévkové lžíce.
■9ýt■
Alternativní léčebné postupy
Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)
Z rozmačkaných semen se připravuje nálev na zažívací obtíže
(1 lžička semen na šálek vody 2-3 denně), může se užívat také
v podobě prášku ze semen (4-5x denně lžičku). Pomáhá také při
jaterních a žlučníkových potížích (kaménky, koliky). Osvědčil se
i na hemeroidy, křečové žíly a bércové vředy.
Ostrožka stračka (Consolida segetum)
Tinktura z květů se užívá
proti hlístům a dále jako součást bylinných nálevových směsí proti kašli, jejichž vzhled
zlepšuje. Je také močopudná
a projímavá.
(Pozn. Tento druh ostrožky je možné zaměnit s jejími
zahradními odrůdami, které
jsou jedovaté. Otrava probíhá mírněji než u oměje, u některých osob se projeví zánětem pokožky.)
Ostružiník
(Rubus fruticosus)
Ostrožka stračka
Jeho listy se užívají stejně
jako listy jahodníku a maliníku. Plody slouží i k přípravě protiprůjmového sirupu, ke stejnému účelu se
užívá odvar ze sušených kořenů.
Základní recept:
Sirup - rozmačkané ostružiny se prolisují a vaří se se stejným
množstvím vody. Pěna se sbírá. Po zahoustnutí se přelije do lahví.
Oves setý (Avena sativa)
Odvar z ovsa se užívá při tělesné vyčerpanosti, nervové slabosti, nespavosti, přepracovanosti, poruchách štítné žlázy, předčasnému šedi-
Alternativní léčebné postupy
•95•
vění vlasů a při nechutenství.
Odvar z ovesné slámy se podává
proti kašli. Do koupele se přidává pro zlepšení krevního
oběhu, na kloubový revmatismus, na ekzémy, proti ledvinovému písku a vůbec při celkové
vyčerpanosti a slabosti.
Základní recepty:
Odvar ze zrní - 1 lžíce ovsa se
dá do 0,25 1 vody, krátce se povaří a nechá se 15 minut stát. Pije
se vlažný, 2 šálky denně.
Odvar ze slámy - 1 lžíce dobře
oprané, nadrobno nařezané slámy se dá do 0,251 vody, 10 minut
se povaří a nechá se ustát.
Přisladí se cukrem nebo medem,
pije se ráno a večer po jednom
šálku teplého odvaru.
Koupel - 1 kg řezané slámy
Oves setý
nebo ovsa nebo obojího v poměru 1:1 se 30 minut vaří v hrnci vody. Přecezený odvar se přidá
do lázně. Pacient v ní setrvá 15 minut, poté ji opustí, ale neotírá
se, ale jen se zabalí do prostěradla a půl hodiny leží pod pokrývkou.
Ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys)
Kvetoucí nať (sbíraná v červenci a srpnu) se užívá v nálevu (2 lžíce
na 1 litr vody) na všechny žaludeční potíže a nechutenství, zřídka
i proti průjmu. Dříve se užívala i ke stavění vnitřního krvácení. Zevně
se nálev používá ke koupeli špatně se hojících ran.
(Pozn. Při sběru je třeba vyhnout se záměně za jiné druhy ožanky.)
Pakmín větší (Ammi majus)
Nejúčinnější z celé rostliny jsou semena, případně nať krátce po
odkvětu. Připravuje se z nich nálev (1-3 lžičky na šálek vody) při poruchách zažívání a při nadýmání. Výtažky z plodů se zevně užívají
• 96 •
Alternativní léčebné postupy
v dermatologii a osvědčily se hlavně při nedostatku kožního barviva
v kůži (vitiligo).
(Pozn. Rostlina je jedovatá, v kontaktu s pokožkou působí místní
podráždění až ke zpuchýřovatění - podobně jako např. bolševník.
V takovém případě je nutno vyhledat lékařskou pomoc. Pakmín se doporučuje užívat také jen po poradě s lékařem.)
Pakmín visnaga (Ammi visnaga)
Odvar ze semen (5 g na 0,1 1
vody 2-3x denně) se užívá při
křečích močových a žlučových
cest hlavně k vypuzení kamínku,
dále při průduškovém astmatu
a při angině pectoris.
(Pozn. U nás se tato původně středomořská rostlina pěstuje zatím jen pokusně, dováží
se také pod arabským názvem
khella.)
Paprika roční
(Capsicum annuum)
Mletá paprika („pálivá paprika”, prodávaná jako běžné
koření) se užívá „na žaludek"
(0,1 g 3x denně), neboť podporuje trávení (i u zvířat) a také
vylučování tělních tekutin.
Připra-vují se z ní také mazání,
náplas-ti a tinktury k zevnímu
Pakmín visnaga
použití (revmatické choroby, dna
a kloubní potíže). Šťáva z pálivé papriky (stačí 12-15 ml) je silně
žlučopudná. Na kůži působí silně dráždivě, mohou vzniknout puchýře a vředy.
Pastinák setý (Pastinaca sativa)
Běžná zelenina, z jejíhož sušeného kořene se připravuje nálev
(2-3 lžičky na šálek vody, až 3x denně) proti nechutenství a při
•97■
Alternativní léčebné postupy
chorobách močových cest, zvláště při kaméncích. Působí i sedativně.
(Pozn. Čerstvá rostlina může u některých osob způsobit podráždění pokožky.)
Pažitka viz česnek pažitka
Pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
Mladé zelené výhony se přidávají v malém množství do salátů,
omáček a k pečenému masu. Posiluje žaludeční činnost, zlepšuje trávení.
Pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
Pelyněk pravý
Je to významná žaludeční droga, podporuje trávení a dodává
chuť k jídlu, pomáhá proti plynatosti, staví průjem. Čerstvou
i sušenou nať je možné přidat
ve velmi malém množství k masu
a do jídel „z jednoho hrnce"
(vaří se společně), dále se používá do bylinkového vína a do
různých likérů (např. absint).
Nálev z nati pelyňku se používá
k postřikům rostlin proti dřepčíkům. Vložený do šatstva chrání proti molům. Pozor! Pelyněk
je třeba užívat jen v malých dávkách a po krátký čas, jinak
může vzniknout drogová závislost.
Základní recepty:
Nálev - 1 lžička sušené natě
se přelije 0,51 vařící vody a nechá se 15 minut pařit. Užívá se
chladný, lžíce vždy po dvou hodinách.
Prášek - sušená nať se roze-
■98■
Alternativní léčebné postupy
mele (rozdrtí) a přeseje, užívá se 3x denně na špičku nože a zapíjí vodou.
Peprník [Rdesno peprník] (Polygonum hydropiper)
Nať sbíraná v době květu (červenec-září) se užívá v nálevu
(12 lžic na 1 litr vody) nebo
v prášku (2-3x denně na špičku nože) při bolestivé a nadměrné menstruaci. Zevně se
doporučuje na otoky, bolestivé
klouby a hnisavé kožní procesy.
Dříve se užívala i k zastavení krvácení z nosu.
(Pozn. Rostlina působí dráždivě na kůži, mohou vzniknout
až puchýře.)
Petržel setý
(Petroselinum sativum)
Peprník
Má obdobné účinky jako celer, zejména močopudné, proto
je možné v praxi zaměňovat
petrželový kořen a celerovou
hlízu. Kořen petržele je součástí
standardních lékárenských močopudných čajů.
Pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
Vikvovitá středozemní rostlina, nachází se místy na jižní Moravě,
kde zplaněla, jinak se dováží. Sbírají se zralá semena (červenec,
srpen). Nálev z nich pomáhá proti kašli a k celkovému posílení organismu, obklad se užívá při zánětech nehtového lůžka a na vředy
a nežity.
Základní recepty:
Nálev - 1 lžička semen se přelije šálkem vařící vody a nechá se vychladnout. Pijí se 1-2 šálky denně.
Obklad - semena se rozvaří na kaši, která se ještě teplá rozetře na
Alternativní léčebné postupy
■99■
pláténko potřebné velikosti a vzápětí přiloží na postižené místo.
Obklad se vyměňuje denně.
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
Její užití je dnes poměrně omezené. Odvar ze semene (ve vodě
nebo ve víně) pomáhá při nepravidelné menstruaci, odvar
z květů na močové kameny, prášek z kořene (3x denně na
špičku nože) při dně. Pokud se
užívají květy, potom jen z tmavě
červených odrůd.
Základní recepty:
Odvar ze semene - 15 g pokrájených semen se vaří 5 minut
v 0,25 1, nechá se ustát, scedí se
a po lžících se během dne vypije.
Odvar vínový - 10 g pivoňkového kořene, 10 pivoňkových semen, 2 g skořice se svaří v 0,5 1
červeného vína. Užívá se 1 šálek
večer.
Pivoňka lékařská
Odvar z květů - 10 g květu se
1 minutu vaří v 0,251 vody. Pije se po jednom šálku ráno a večer.
Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
Údajně podle Dr. Kamenické velmi účinná rostlina. Výtrusy se
hodí k zasypávání ran, pomáhá při dně a revmatismu, křečových žilách a chorobách močového měchýře. Nejvýrazněji se projevuje při
záduše v posledním stadiu cirhózy jater. Pozor: Plavuň se nikdy nesmí vařit, pouze se přelije horkou vodou. Účinnější je plavuň čerstvě nasbíraná. Pokud je nutno ji koupit, připravuje se z ní studený
výluh, který se před podáním ohřeje. Při vnitřním používání je jediná kontraindikace, a to průjem. Proti vysokému tlaku pomáhá
plátěný sáček napiněný čerstvou plavuní, přiložený přes noc na
ledviny.
• 100 •
Alternativní léčebné postupy
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
Známá léčivá rostlina, jejíž listy
a nať, případně ještě kvetoucí, se
odnepaměti užívají k léčení dýchacích obtíží a plicních chorob. Proti kašli a chrapotu se doporučuje odvar ze samotného
plicníku anebo z plicníku a jitrocele. K lepšímu hojení ran je
možné použít na obklady bud
odvar z listů, nebo spařené listy.
Základní recepty:
Odvar - 10 g listů plicníku se
vaří 3 minuty v 0,25 1 vody. Pije
se 2x denně.
Odvar s jitrocelem - 25 g listů
plicníku a 25 g listů jitrocele se
vaří 5 minut v 0,251 vody, nechá
se 10 minut ustát a přecedí se,
případně dosladí medem. Užívá
se polovina tohoto množství
ráno, druhá polovina večer.
Podběl obecný
(Tussilago farfara)
Plicník lékařský
Sbírá se květ bez stopek (březen - duben) a list (květen - červenec). Účinkuje protizánětlivě
a močopudně, pomáhá při vypocení a proti kašli, tradiční součást prsních čajů. Dále se užívá
ke kloktání při zánětech v dutině ústní, čerstvé listy anebo obklady namáčené v odvaru z podbělu se přikládají na spáleniny,
otoky a špatně se hojící vředy.
Kouření listů prý způsobuje halucinace.
■101■
Alternativní léčebné postupy
Základní recepty:
Odvar - 1 lžička sušených řezaných listů a 1 lžička sušených květů,
nebo 2 lžičky listů se dají do 0,51 vody a nechají se přejít varem a 15
minut stát. Potom se přecedí a popíjí se teplý po doušcích, 1 - 2 šálky
denně.
Obklad - čerstvé listy se natlučou a přikládají se ve dvou vrstvách,
potom se obalí flanelem a nakonec obinadlem.
Podražec křovištní (Aristolochia clematitis)
Teplomilná bylina, u nás roste
jen v teplejších oblastech. Z natě
sbírané v době květu (květen-červenec) se připravuje velmi hojivý
nálev (2 lžíce na šálek vody) ke
koupání a obkladům hnisavých
ran, bércových vředů, proleženin
a kožních vyrážek. Ke stejnému
účelu se může používat i kořen
podražce.
(Pozn. Stejné účinky mají i jiné
druhy podražce, např. pěstovaný
podražec velkolistý - Aristolochia
macrophylla).
Pohanka obecná
(Fagopyrum vulgare)
Podražec křovištní
Drcená nebo rozemletá semena pohanky se používají k obkladům na otoky. Pohankovými plevami se piní zdravotní polštářky,
které se při ležení lépe přizpůsobí, a tak dokonaleji podpírají
hlavu a krční páteř, čímž ulevují
od bolesti.
Popenec břečťanovitý (Glechoma hederaceae)
Z natě sbírané v době květu (duben - červenec) se připravuje nálev (0,8 g řezané natě na sklenici vody na den), užívaný při onemoc-
■102■
Alternativní léčebné postupy
něních cest dýchacích, při zahlenění a při zánětech dolních cest močových. Zevně se užívá ke kloktání při zánětech v dutině ústní a ke
koupeli hnisavých a špatně se hojících ran. Ojediněle se užívá i čerstvá šťáva. Mladé listy je možné použít do jarního salátu.
Posed bílý (Bryonia alba)
Spolu s posedem dvoudomým (Bryonia dioica) dnes již
téměř neužívaná léčivá tykvovitá rostlina. K léčení se používají nejméně dvou- až tříleté
podzemní oddenky sbírané na
podzim (září-říjen). Vnitřně se
používal v odvaru hlavně jako
močopudný prostředek při dně,
zevně na obklady na otoky
a zhmožděniny.
Základní recept:
Posed bílý
Odvar - 10 g kořene se vaří
5 minut v 0,151 vody.
(Pozn.: Oddenky sice nejsou
vysloveně jedovaté, ale ve větším
množství způsobují zvracení
a silný průjem. Obvykle sice jejich požití za čerstva nehrozí,
protože mají velmi odporný zápach i chuť, ty se však usušením
ztrácejí. Doporučuje se porada
s lékařem.)
Potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
.
Hojná lilkovitá polokeřovitá rostlina, někdy užívaná i jako ozdoba
živých plotů. Jedovatá, ale ne smrtelně. K léčení se užívají dvou- až tříleté stonky. Je oblíbená zejména k tzv. čištění krve jako součást „čisticích" čajů, samotná se v odvaru užívala i k léčení žloutenky a svařená
s vínem při tzv. letních střevních chřipkách a průjmech. Sťáva z potměchuti smíchaná se stejným množstvím lihu je prostředkem na zastaralé katary průdušek (2x denně 10 kapek).
■103■
Alternativní léčebné postupy
Základní recepty:
Odvar - 5 g stonků se vaří 15 minut v 0,25 1 vody. Užívá se šálek denně.
Odvar vinný - hrst stonků se svaří s 0,75 1 trpčího vína.
(Pozn.: Příznaky otravy - nejprve pálení v krku, bolest hlavy,
zvracení, průjem spolu s velkými bolestmi břicha. Otrávený zčervená v obličeji, promodrávají mu rty, teplota stoupá přes 38 °C.
Někdy mu hučí v uších a má svalové křeče. Úmrtí dosud popsáno
nebylo. První pomoc před příchodem lékaře: vyvolat zvracení,
pokud otrávený nezvrací sám, podat živočišné uhlí. Prevence:
děti mohou z neznalosti jíst bobule potměchuti, přičemž
k otravě stačí již malá hrst - 30 g. Stonky jsou jedovaté mnohem
méně.)
Potočnice lékařská (Nasturtiu m officinale)
•
`^ i'
! •1
1%
^
(1•JR^^f^^^ ‚
CWf
Potočnice lékařská
Vodní zeleninová rostlina podobná řeřišnici. Nat sbíraná
před květem nebo v době květu
(květen-červenec) pomáhá v nálevu (1-2 lžíce na šálek vody,
3x denně) při jaterních chorobách, žlučníkových a zažívacích
obtížích a při chronických kožních problémech a ekzémech
(i v tomto případě se nálev
užívá vnitřně). Je také močopudná. Může se užívat i čerstvá
šťáva z potočnice (3 lžíce 3x
denně, zředěná vodou v poměru 1:5). Čerstvé listy mohou posloužit do jarního salátu. Semena potočnice lze užívat jako
semena bělohořčice (hořčičné
semínko).
Pozor! Potočnice může způsobit zánět sliznice močového
měchýře a střevního traktu,
proto je třeba ji užívat opatrně.
• 104 •
Alternativní léčebné postupy
Prha chlumní [arnika] (Arnica montana)
Prha chlumní
Jedna z nejpoužívanějších léčivých rostlin. Sbírají se listy (před
rozkvětem), květy (v červenci) a oddenky (v září). Používá
se téměř výhradně tinktura
z prhy, hlavně zevně jako obklady na různé rány, záněty,
pohmožděniny, podlitiny a podvrtnutí, případně jako podpůrná léčba při onemocnění dutiny ústní (30 kapek tinktury
na 1 1 vody, obklady měnit
3-5x denně). Při revmatismu
se doporučuje užívat 5x denně
4 kapky tinktury na lžíci vody
a bolestivá místa potírat směsí
tinktury a teplé vody (půl na
půl). Prha také bývala součástí
čajové směsi proti černému
kašli. Pozor! Na prhu se může
objevit přecitlivělost.
Proskurník lékařský (Althaea officinalis)
Rostlina s širokým spektrem léčebných účinků, ve starověku se nazývala „bylinou všech nemocí" (herba omnimorbium). Sbírají se listy
(květen-červenec) a kořen (říjen-duben) a používají se k přípravě
různých nálevů, odvarů a výluhů proti onemocněním cest dýchacích,
kašli, chrapotu, zánětu nosních dutin, při žaludečním a střevním kataru a při onemocněních močového měchýře, k výplachům zanícené
dutiny ústní, v obkladech na tvrdnoucí otoky, zánětlivá kožní onemocnění a ječná zrna. Octový výluh se používá ke zmírnění bolestivosti dásní. Na kostičky pokrájený a kandovaný proskurníkový kořen
je známým cukrovím proti kašli, tzv. ibiškami.
Pozn. Stejně jako nat proskurníku lze používat kvetoucí nať slézu
lesního (Malva silvestris).
Základní recepty:
Nálev obecně - 3 lžičky sušených květů se přelijí 2 sklenicemi
■105■
Alternativní léčebné postupy
vroucí vody a nechají se 10 minut pařit. Pije se teplý, případně
oslazený cukrem nebo medem
při dýchacích obtížích.
Nálev ke kloktání - 6 lžiček sušených květů se přelije 2 sklenicemi vroucí vody a nechá se 10
minut pařit.
Výluh - 2 lžičky sušených řezaných listů nebo 4 lžičky sušeného nadrobno nařezaného kořene se zalijí 2 sklenicemi studené vody a nechají se přes noc vyluhovat. Ráno se výluh přihřeje
a přes den popíjí.
Průtržník lysý
(Herniaria glabra)
Proskurník lékařský
Prvosenka jarní (Primula veris)
Prvosenka jarní
Hojná léčivá rostlina. Užívá se
pro své močopudné účinky jako
přísada do různých močopudných
čajových směsí.
Květy s kalichy se používají
k přípravě nálevu, podzemní oddenek, ve středověku nazývaný
rajský kořen, se užívá do nálevových směsí. Prvosenka je výborným prostředkem k odkašlávání
a k uvolnění hlenů, při zánětu
průdušek a při nachlazení. Je také
močopudný, používá se i při dně,
revmatismu, vodnatelnosti a kamenech. Odvar z kořene a kvetoucí natě se doporučuje k pití
při migréně a melancholii.
Pozor! Chráněná rostlina.
Alternativní léčebné postupy
• 106 •
Základní recepty:
Odvar z kořene - 1 lžička drceného kořene se dá do 0,25 1 vody, vaří
se 10 minut, nechá se ustát a přecedí se. Přislazuje se cukrem nebo
medem.
Nálev - 2 lžičky květů nebo nařezané natě se přelijí 0,25 1 vařící
vody a nechají se 15 minut pařit. Popíjí se vlažný, 1 šálek denně.
Přeslička rolní (Equisetum arvense).
Nejvíce bývala dříve ceněna
pro svoji schopnost stavět krvácení. Proto se užívala vnitřně při
příliš silné menstruaci a při krvácejících vředech nebo v podobě prášku zevně do krvácejícího nosu a otevřených ran,
které potom dobře srůstají. Dále
se užívá jako močopudný prostředek, při plicních chorobách
a proti kornatění tepen. Výluh
nebo jícha z přesličky se používá
k postřikům rostlin proti houbovým chorobám.
Pozor! Při sběru je třeba pečlivě dbát, aby nebyla omylem sbírána i přeslička lesní nebo bahenní, která je jedovatá. Dlouhodobé užívání (déle než několik
dnů) nebo užívání velkých dávek
Přeslička rolní
přesličky rolní způsobuje lehkou
otravu, projevující se nevolností a nechutenstvím.
Odvar z kořene - 1 - 2 lžičky sušené řezané drogy se dají do 0,25 1 vody,
krátce se povaří, nechají se 15 minut ustát a přecedí se. Přislazuje se cukrem nebo medem. Užívá se po lžičkách, nejvíce 3 šálky denně.
Pukléřka islandská (Cetraria islandica)
Zelenohnědý až hnědý lišejník, hojný v severských zemích, u nás se
objevuje ve vyšších polohách. Užívá se celá rostlina, kromě jiného se
z něj mele mouka do pečiva pro diabetiky. Tradičně součást plicních
Alternativní léčebné postupy
•
107 •
čajů, samotný se užívá při žaludečních obtížích. Rosol z lišejníku
slouží k celkovému posílení organismu.
Základní recepty:
Odvar žaludeční - 2 kávové lžičky lišejníku se nechají přejít varem v 1 1 vody, pije se 3x denně 1 šálek odvaru s mlékem.
Rosol - lišejník se vaří s dvojnásobným množství vody až do zrosolovatění, občas se užívá 3x denně lžička.
Pupalka dvouletá (Oenothera biennis)
Kořeny (sbírané před vykvetením rostliny) do pokrmů z plané
zeleniny, ze semen se lisuje olej na vyrážky, zvláště proti neurodermatitidě. Obecně rostlina „čistí" krev.
Pupava bílá (Carlina acaulis)
Pupava bílá
Rostlina vzhledem připomínající bodlák. Je typická širokou
růžicí listu s květem na velmi
nízkém stonku uprostřed. Je močopudná a potopudná, při zažívacích obtížích se užívá prášek
z kořene (2x denně na špičku nože)
nebo tinktura z kořene (15 kapek 2x denně na lžíci vody).
Odvar smíšený s octem se užívá
zevně na nečistou pleť.
Základní recepty:
Odvar močopudný - 25 g kořene se vaří 5 minut v 0,251 vody
a nechá se ustát. Polovina množství se vypije ráno, druhá večer.
Tinktura - 20 g nadrobno pokrájeného kořene se nechá 4 dny
stát v teple v 0,125 1 lihu.
Odvar vinný k vypocení - 50 g kořene se vaří 10 minut v 1 1 červeného vína. Pije se 1 sklenice teplého odvaru před spaním.
Odvar k čištění pleti - 30 g kořene se vaří 10 minut ve směsi 0,251
vody a 0,125 1 octa.
• 108 •
Alternativní léčebné postupy
Puškvorec obecný (Acorus calamus)
Puškvorec obecný
Pýr plazivý (Elytrigia repens)
Sbírá se podzemní oddenek
bez kořenů a zbytků listů (březen-duben, listopad). Typická
hořká žaludeční droga, navíc
se podává při chorobách močového měchýře. Kromě odvarů se puškvorec užívá i ve formě prášku a tinktury anebo
nakrájený na kolečka a kandovaný. Sušený kořen se také tradičně vkládá do prádla proti
hmyzu.
Základní recepty:
Odvar - 1 lžíce drobně řezaného sušeného kořene se vhodí do 0,25 1 vařící vody a krátce se povaří. Pijí se 1-2 šálky
denně chladného, neslazeného odvaru.
Nálev - 1 lžička drobně řezaného sušeného kořene se v šálku zalije vroucí vodou. Pijí se
1-2 šálky denně chladného, neslazeného nálevu.
Úporný a nejspíše náš nejhojnější plevel. Užívají se jen oddenky. Na zastaralé katary průdušek k lepšímu odkašlání se
z nich užívá čerstvá šťáva (5x denně kávová lžička) anebo odvar.
Přidávají se také do odkašlávacích a močopudných čajů.
Základní recepty:
Odvar k odkašlání - 50 g oddenků se 5 minut vaří v 0,251 vody.
Toto množství odvaru se vypije během dne.
Odvar k odkašlání s proskurníkem - 20 g oddenků pýru, 20 g
květů proskurníku a 20 g kořene proskurníku se 3 minuty vaří
v 0,25 1 vody, osladí se a vypije se během dne.
■ 109■
Alternativní léčebné postupy
Rakytník řešetlákový (Hippopha rhamnoides)
Sklízí se zralé peckovice (od
září) k přípravě sirupů a marmelád, čerstvé i sušené plody
s Lom_ `' ; ^^,1' se mohou přidávat do různých
pokrmů. Rakytník je cenný zej ména vysokým obsahem vitaminu C, povzbuzuje chuť k jídlu a celkově povzbuzuje organismus.
(
,r
^: .^^
-
"
(4.
Reveň dlanitá
(Rheum palmatum)
Oloupané podzemní části rostliny se používají k přípravě nálevu, který v malých dávkách
povzbuzuje chuť k jídlu, ve větších působí projímavě. Zajímavý je recept na reveňové víno
povzbuzující chuť k jídlu: 20 g
kořene reveně a 5 g pomeranRakytník řešetlákový
čové kůry se naloží do 200 g
malagy (těžké sladké španělské víno), po 3 dnech se přidá 30 g
cukru a užívá se 3x denně 10 kapek v nápoji. Pozor: nepoužívat
v těhotenství a při kojení.
Rmen sličný (Anthemis nobilis)
Obecně se častěji nazývá římský heřmánek. Je středozemního
původu, u nás se pěstuje a místy zplaňuje. Sbírají se květy (pozor jen za sucha). Odvar ze samotného rmenu se užívá při nachlazení
a k výplachům dutiny ústní (záněty, po extrakci zubu), obklady na
zanícená místa snižují bolestivost a urychlují hojení. Je také součástí
žlučopudných a protinadýmavých čajů a protirevmatických koupelových směsí.
Základní recept:
Odvar - 2 kávové lžičky sušených květů se spaří 0,25 1 vařící vody
a nechají se 10 minut ustát. Vypije se během půl dne.
■110■
Alternativní léčebné postupy
Rojovník grónský (Ledum groenensis)
Listy se přidávají do čajových směsí jako tzv. labradorský čaj.
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
Rosnatka okrouhlolistá
Routa vonná (Ruta graveolens)
Dříve dosti hojná bahenní
a masožravá rostlina vyšších
poloh. Dnes je i díky přílišnému sběru (kvůli někdejší
vysoké výkupní ceně) vzácná,
a tudíž chráněná rostlina, s jejímž praktickým upotřebením
v léčitelství se proto nedá počítat. Pro farmaceutické účely
se dováží. Má slabý močopudný účinek, působí baktericidně a všeobecně pomáhá při
odkašlávání. Účinně uvolňuje
křeče hladkého svalstva. Mírně snižuje krevní tlak a hladinu krevního cukru. Šťáva z čerstvé nati se užívala k potírání
bradavic a při zánětu spojivek, lihová tinktura proti černému kašli a nálev proti kornatění tepen (10 g nati na 0,251
vařící vody). Výtažek z rosnatky se u nás kdysi přidával
do známého, původem italského likéru - rosolky (rosoglio).
Mladé výhony se jen v malém (!) množství přidávají k masu, do
omáček a polévek (např. z úhoře) a do bylinkového vína. Nálev
z listů nebo nati routy (dříve zvaný routová voda a pod tímto názvem prodávaný v drogeriích) se užívá při nechutenství a při bolestech hlavy, také uvolňuje křeče, uklidňuje a pomáhá odstraňovat zápach z ústní dutiny. Zevně se užívá nálev z routy jako kloktadlo a do
■111■
Alternativní léčebné postupy
posilujících koupelí. Při nepravidelné menstruaci se doporučuje tinktura z routy, routový olej zase na nervové
choroby a při hysterii (3 kapky
2x denně na cukr). Spařené listy
routy je možné přikládat na
otoky a zhmožděniny. Pozor:
Pro možné vedlejší účinky se
doporučuje routu užívat obezřetně, v těhotenství by se neměla užívat vůbec.
Základní recepty:
Nálev (routová voda) - 15 g
sušené natě nebo listů se spaří
0,25 1 vody, nechá se 10 minut
ustát a přecedí se. Proti nechutenství se užívá lžíce před jídlem, proti bolesti hlavy kávová
lžička 3x denně.
Tinktura - 10 g listů se zalije
Routa vonná
0,125 1 lihu a nechá se 23 dny
stát. Užívá se při nepravidelné menstruaci 3x denně 8-10 kapek.
Rozchodnik prudký (Sedum acre)
Sbírá se kvetoucí nať (červen
-červenec) a užívá se v nálevu (1
lžička na šálek vody, 2x denně)
anebo v prášku (1 g 3x denně
v oplatce) při arterioskleróze
a vysokém krevním tlaku. Zevně,
nejčastěji v masti, slouží k léčení
hnisavých ran a vředů, hemeroidů a plísňových infekcí. Pozor!
Větší dávky nálevu z rozchodníku vyvolávají zvracení.
Rozchodník prudký
■112■
Alternativní léčebné postupy
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Vrcholky výhonů a listy se přidávají do masitých, grilovaných,
bramborových a zeleninových
pokrmů (hned na začátku přípravy), také do bylinkových vín a nálevů. Nálev působí proti nechutenství a při trávicích poruchách, používá se na nečistou
pleť, v koupeli pomáhá proti revmatismu a při potížích krevního
oběhu. Rozmarýnový olej se doporučuje při nevolnosti (3-4
kapky na kostku cukru) Pozor!
Neužívat v těhotenství.
Základní recepty:
Rozmarýnové víno - na hrst
pokrájeného listí se nalije do
1 1 vařícího bílého vína. Užívá se
50 ml (půl deci) ráno a večer.
Nálev na nečistou plet - hrst
pokrájeného listí se spaří 0,25 1
vařící vody a nechá se ustát.
Nálevem se večer omyje obličej.
Rozrazil lékařský
(Veronica officinalis)
Běžný plevel. Nálev z nati (25 g
natě se vaří 3 minuty v 0,25 1
vody, nechá se ustát a scedí se) slouží k odkašlávání a na obklady na
spáleniny a opařeniny, dále se nat rozrazilu přidává do čajových
směsí na odkašlávání, na poruchy menstruace, při kloubovém revmatismu a ke kloktání. Čerstvá štáva z rozrazilu se doporučuje na
spáleniny a opařeniny.
Údajně podle dr. Kamenické má tento běžný plevel ještě řadu dalších léčivých účinků, přitom nejúčinnější jsou ty rostliny, které rostou
pod duby. Snižuje obsah cholesterolu v krvi, celkově čistí krev, pomáhá proti skleróze, stresu, nervozitě a vyčerpanosti duševně pracuRozmarýn lékařský
■113■
Alternativní léčebné postupy
Rozrazil lékařský
jících, zlepšuje paměť (nálev
z 1 lžičky natě na šálek, denně
se pijí 2 šálky). Šťáva z celé kvetoucí rostliny (s co možná největším podílem květů) pomáhá
při kožních onemocněních,
zvláště ekzémech (rostliny se
omyjí a vylisují, šťáva se
uskladní v chladničce v malých skleničkách, užívají se až
3 lžičky denně). Mazání na revmatismus a dnu - velká hrst
rozkvetlého rozrazilu se naseká
nadrobno a zalije se 1 litrem
obilného (!) lihu, nechá se 14
dnů stát na slunci a potom se
vtírá do nemocných míst.
Vnitřně se užívá 3x denně 15
kapek na lžíci vody.
Rulík zlomocný [beladona] (Atropa bella - donna)
Rulík zlomocný
Prudce jedovatá rostlina (nejjedovatější je kořen), v lidovém
léčitelství je proto nepoužitelná. V oficiální medicíně se
jedna z jejích účinných látek (atropin) používá hlavně
v očním lékařství.
(Pozn.: Příznaky otravy - podobné jako u blínu a bolehlavu
- nejprve sucho v krku a zrychlený tep, potom zvracení, vzrušení, halucinace, závratě a někdy i zuřivost, později vyčerpání, spánek, pokles tělesné teploty a smrt. První pomoc před
příchodem lékaře: zvracení, živočišné uhlí. Prevence: Otrava
Alternativní léčebné postupy
■114■
hrozí hlavně dětem, které z neznalosti mohou sníst bobule rulíku Byla
pozorována smrtelná (!) otrava dítěte již po požití pouhých pěti (!) bobulí.)
Růže stolistá (Rosa centifolia, též Rosa damascena)
Z okvětních plátků růže stolisté se zejména připravuje známý
růžový olej (na 1 kg oleje je
třeba vylisovat 6 tun okvětních
plátků), ale také nálev (tzv růžová voda) proti mírným průjmům a jako přísada mazání na
nehojící se vředy, růžový med na
plicní katary a růžový ocet k výplachům dutiny ústní. Okvětní
plátky je třeba sbírat za suchého
počasí v červnu a v červenci
před tím, než se květy úpině rozvinou, a rychle se v tenké vrstvě
suší ve stínu.
Základní recepty:
Nálev (růžová voda) - hrst
plátků se spaří 0,25 1 vody, nechá
se krátce ustát a najednou se vypije.
Růže stolistá
Růžový med - 2 hrsti plátků se
spaří 0,251 vody a přidají se 3 lžíce medu.
Růžový ocet - 2 hrsti plátků se na týden naloží do 0,25 1 octa.
Potom se dávají 2 lžíce do sklenice vody.
Mazání na vředy - 80 g růžové vody, 20 g octové tresti, 100 g terpentýnového oleje a 1 žloutek se dobře promíchá a Zx denně se nanáší na nemocné místo.
Růže šípková (Rosa canina)
Obecně se užívají její plody, známé šípky (sbírají se „pěkně červené", v září a říjnu). Kromě běžného čaje se z nich připravuje
i víno a také zavařenina. Dále se šípky mohou „rozebírat" na dužninu a semena - šípek se podélně nakrojí a vyškrábne se plstnatý
Alternativní léčebné postupy
•
115 •
vnitřek, slupka se zbylou dužninou se pomalu suší, plstnaté
vnitřky se proplachují vodou a zbaví „plsti", zbylá semena se
rychle suší na slunci. (Svědění rukou při této práci lze předejít jejich občasným potřením magnéziovým práškem.) Odvar z takto
získaných semen je močopudný a používá se při močových kamíncích a písku, odvar z dužniny poslouží při chorobách močového měchýře.
Základní recept:
Odvar - lžíce semen nebo dužniny se vaří 10 minut v 0,5 1 vody
a potom se scedí. Pije se 3x denně šálek.
Řebříček bertrám (Achillea ptarmica)
Řebříček bertrám
Tiší bolest a zvyšuje činnost
zažívacího a močového ústrojí.
Pomáhá při bolestech zubů, močových kamenech a chronickém
revmatismu. Je možné oddenek
rovnou žvýkat, rozdrtit ho a několikrát denně brát tento prášek
na špičku nože nebo připravit
nálev či tinkturu.
Základní recepty:
Nálev - 5 g sušeného drceného oddenku se zalije 0,251 vařící vody, nechá ustát a vypije se
nadvakrát.
Tinktura - 15 g pokrájeného kořene se týden máčí ve 200g 40%
lihu nebo destilátu. Užívá se 3x
denně 10 kapek.
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
Nať s květem (vrcholky rostlin dlouhé max. 20 cm) a květ se
užívá proti trávicím obtížím (střeva, žaludek, žlučník) a menstruačním bolestem, při nachlazení, proti počínající chřipce a kašli, dále
obecně uvolňuje křeče a upravuje krevní oběh. Zevně svými dezinfekčními účinky pomáhá v obkladech léčit otevřené krvácející
rány, vředy, otoky, pohmožděniny, hemeroidy (v koupeli), rozpu-
• 116 •
Alternativní léčebné postupy
Řebříček obecný
kané ruce, při kožních onemocněních a k léčbě zanícené dutiny ústní (kloktání, výplachy).
Užívá se k výplachům nosu při
krvácení, které pomáhá zastavit.
V koupeli všeobecně posiluje organismus.
Pozor! Vnitřně se řebříček může
užívat jen krátkodobě.
Základní recepty:
Nálev k pití - 3 lžíce řezané
natě se přelijí do 0,5 I vařící vody
a nechají se 15 minut pařit. Pije se
chladný velkými doušky, 1 šálek
denně, výjimečně 2 šálky.
Odvar k zevnímu použití 6 lžic řezané natě se dá do 0,5 I
vody, nechá se 10 minut vařit
a potom vychladnout. Odvar se
používá k výplachům, oplachování, na obklady a jako přísada
do koupele.
Ředkev setá, odrůda černá (Raphanus sativus, var. nigra)
Užívá se černá bulvička, případně z ní vymačkaná šťáva (100-200 g
kořene nebo postupně 100-400 g šťávy denně), a to při žlučníkových
kamíncích, kde již dozněl zánět. Nastrouhaná ředkev se také podává
při nachlazeních a bolestech v krku. Chuť se koriguje solí a cukrem.
Slouží také jako zelenina. Pozor! Dráždí játra i žlučové cesty, nelze ji
proto užívat při jejich probíhajícím zánětu.
(Pozn.: Stejné účinky vykazuje také bílá odrůda ředkve seté (Raphanus sativus, var. alba.)
Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
Sbírá se kvetoucí nať s listy, ale bez spodních zdřevnatělých částí
a bez plodů. Obecně má protizánětlivý a uklidňující účinek, výluhy
působí dezinfekčně. Neslazený odvar se doporučuje při chorobách
jater, žlučníku, ledvin, močových cest, při zažívacích obtížích, průjmu
■117■
Alternativní léčebné postupy
a při revmatismu. Slazený odvar
při nachlazeních všeho druhu,
rýmě a kašli. Kloktání odvaru
pomáhá proti bolestem v krku
a při zánětu dásní. V koupeli pomáhá na oteklé klouby, obklady
s řepíkovým odvarem se dávají
na otoky od zubů a špatně se hojící rány. V tomto případě je
možné ho smíchat s odvarem
z jitrocele v poměru 1:1.
Základní recept:
Odvar - 2 lžičky řezané natě
se dají do 0,25 1 vody, nechají se
přejít varem a 15 minut stát.
Popíjí se 2-3 šálky denně.
Řeřicha setá
(Lapidum sativum)
Známá, snadno pěstovatelná
bylinka. Užívají se celé mladé
rostliny, např. na chléb s másŘepík lékařský
lem, do salátů, na obložené chlebíčky. Její mírně palčivá chuť připomíná ředkvičky. Obsahuje značné
množství vitamínu C, dále provitamín A a vitamín B, hořčičné látky
a minerální látky. Podporuje činnost žlučníku a vylučování žaludečních šťáv, a tak napomáhá trávení. Je mírně močopudná.
(Pozn.: Někdy bývá zaměňována s jinou rostlinou lidově zvanou řeřicha, a to s lichořeřišnicí větší - Tropaeolum majus, která však s ní
botanicky nemá nic společného.)
Řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)
Plody řešetláku (řešetlačky) a kůra (tříletá) jsou pradávným projímadlem. Projímavé účinky dokonce přecházejí i na maso ptáků, kteří
řešetlačky konzumují, případně na švestky, které jsou naroubovány
na řešetlákovou podnož.
Základní recepty:
Odvar - 3 lžíce čerstvých rozmačkaných nebo sušených a pře-
■118■
Alternativní léčebné postupy
Řešetlúk počistivý
dem namočených řešetlaček
nebo kůry se dají do 0,25
1 vody, povaří se, nechají se
ustát, přecedí se a osladí medem. Užívá se po lžících, 1 šálek denně.
Sirup - zralé plody se rozdrtí, nechají se trochu zkvasit a vylisují se. Šťáva se dopiní dvojnásobným množstvím
cukru a na každý 1,5 kg této
směsi se přidá na špičku nože
kyseliny citronové a potom se
vše 10 minut vaří. Vychladlý sirup se nalévá do malých skleniček. Užívá se denně 1-2 lžíce sirupu, děti jen 0,5-1 lžičku.
Saturejka zahradní (Satureja hortensis)
Pěstuje se v zahradách, občas
zplaňuje. Sbírá se kvetoucí nať
(červen-září) a připravuje se
z ní nálev ( 3 lžičky řezané natě
na 2 šálky vody), pomáhající při
lehkých průjmech a žaludečních
a střevních katarech. Zmírňuje
také nadýmání, a proto je vhodné ji používat při přípravě kapusty, fazolí nebo hrachu (na
0,5 kg luštěnin nebo kapusty 2 silnější lodyhy). Používá se i při uzení masa.
Sedmikráska obecná
(Bellis perennis)
Saturejka zahradní
Sbírají se květy málo rozkvetlé
s kratičkou stopkou. Zvyšuje lát-
■119■
Alternativní léčebné postupy
kovou výměnu v játrech, žlučníku
a ve slezině, účinkuje proti zimničné horečce a chřipce, je také
močopudná. Čerstvé lístky je možné použít do projímavého salátu
(nakrájet, posolit, zalít octem a olejem). Zevně se aplikuje na kožní
onemocnění, hnisavé záněty, vředy
a otoky.
Základní recepty:
Odvar - 3 lžičky květů se vhodí
do 0,5 1 vařící vody a nechají se
přejít varem. Popíjí se po doušcích 2 šálky denně.
Sirup proti kašli - hrst květů se
vhodí do 11 vařící vody a nechá se
12 hodin stát. Scedí se, prolisuje
se přes plátno a šťáva se dále vaří
s 0,5 kg cukru až do zhoustnutí.
Sedmikráska obecná
Užívají se 2-4 lžičky denně.
Tinktura - 1 lžíce květů se zalije 5 lžícemi destilátu a nechá se
v zavřené sklenici 14 dnů stát. Vnitřně se užívá 10 kapek na lžíci
vody 3x denně, zevně se tinktura ředí vodou ve stejném poměru.
Skočec obecný (Ricinus communis)
)Í
Skočec obecný
Původně africká rostlina, u nás
se občas pěstuje. Ze semen se vyrábí dobře známý ricínový olej, vynikající projímadlo. Užívá se 1-2
lžíce pro dospělého a 0,5-2 lžičky
pro dítě. Pokud někdo nesnáší
jeho specifickou chuť, může ho
spolknout v mléce, vaječném
žloutku, v polévce nebo s citronovou šťávou.
Alternativní léčebné postupy
Sléz lesní (Malva sylvestris)
■120■
Sušené květy a listy se používají k přípravě nálevu proti
žaludečním a střevním obtížím a proti kašli (kloktá se).
Obecně působí protizánětlivě a zmírňuje podráždění.
Kvetoucí nať se užívá stejně
jako nať proskurníku lékařského.
(Pozn.: Stejně je možné používat sléz okrouhlolistý - Malva
rotundifolia, sléz léčivý - Malva
alcea a sléz pižmový - Malva
moschata. Tzv maurský sléz Malva silvestris ssp. mauritanica - je odrůdou slézu lesního.
Je nejvhodnější k pěstování,
protože dává větší výnosy než
ostatní druhy slézu.)
Smetanka lékařská
(Taraxacum officinale)
Kořen a listy před květem se
užívají do nálevu proti dně
a revmatismu. Nálev dále blahodárně působí na žaludek,
žlučník a ledviny, „čistí krev",
upravuje krevní oběh a vůbec
Sléz lesní
z těla odstraňuje škodlivé látky,
podporuje sekreci žluči a je močopudný. Používá se při různých vyrážkách a ekzémech, při pálení žáhy a při nechutenství. Opražený kořen poslouží jako náhražka kávy, mladé listy na salát, květy do tzv.
pampeliškového medu.
Základní recepty:
Odvar - 2 lžičky drobně řezaného sušeného kořene nebo kořene
s listy se dají do 0,251 vařící vody, nechají se přejít varem, 15 minut
louhovat a potom se scedí. Pijí se denně dva šálky vlažného odvaru.
■121■
Alternativní léčebné postupy
Salát - mladé listy se nadrobno pokrájejí, přidá se špetka pokrájené
mladé cibule, sůl, cukr, ocet a olej a dolije se vodou.
Smil písečný (Helichrysum arenarium)
Smil písečný
Sbírá se květ, resp. květenství,
těsně před rozkvětem. Nejvýraznější je jeho žlučopudný účinek.
K přípravě žlučopudného odvaru se používá bud' samotný
smil, anebo směs smilu a nati
řebříčku a pelyňku (1 lžíce na
0,51 vody). Údajně se do hodiny
po požití zvýší produkce žluči
až 4x. Proto by se i v lékařské
praxi mohl smil používat místo
zahraničních drog, např. místo
listu boldovníku. Ve středověku
se pro svoji nápadnou žlutou
barvu s oblibou používal proti
žloutence a kožním vyrážkám.
Zlepšuje také vzhled čajových
směsí.
(Pozn. Podobné účinky má také
protěž lesní - Gnaphalium silvaticum - a protěž norská - Gnaphalium norvegicum.)
Sporýš lékařský (Verbena officinalis)
Z kvetoucích rostlin se připravuje nálev k podpoře látkové výměny.
Nálev je močopudný a při kašli ho lze použít ke kloktání.
Srdečník obecný (Leonurus cardiaca)
Uklidňuje při srdeční neuróze, pomáhá při nadýmání a trávicích
obtížích, doporučuje se v klimakteriu a při problémech s prostatou.
Užívají se kvetoucí vrcholky výhonů k přípravě nálevu, odvaru i ke
koupeli, bud' samotné, nebo ve směsi s jinými bylinami.
Základní recepty:
Nálev - 2 lžičky řezané sušené natě se přelijí 0,251 vroucí vody,
•
Alternativní léčebné postupy
122 •
nechá se 10 minut stát, pije se chladný, po doušcích, 1-2 šálky
denně.
Výluh - 2 lžičky řezané sušené natě se zalijí dvěma sklenicemi studené vody a nechají se 12 hodin stát. Užívají se 2 šálky
denně.
Starček obecný (Senecio vulgaris)
Tinktura se osvědčila při zastavení menstruace po nachlazení,
při kolikách a menstruačních bolestech. Starček se naloží do desetinásobku své váhy do lihu a nechá se 8 dní stát. Užívá se nejprve
3x denně 2 g tinktury a toto množství se postupně zvyšuje až na
15 g 4x denně.
Stulík žlutý (Nuphar lutea)
Stulík žlutý
Kdysi velmi oblíbená bylinkářská rostlina, dnes v přírodě
chráněná, takže její upotřebení je omezené. Účinky stulíku jsou podobné jako účinky
leknínu, kořen stulíku sbíraný
na jaře nebo na podzim slouží
k výrobě léčiv používaných při
nervových poruchách a předrážděnosti (i pohlavní). Ve
větších dávkách způsobuje ochrnutí dýchacího centra v mozku.
(Pozn. Na stejných stanovištích jako stulík žlutý roste
i stulík menší - Nuphar pumilum, rovněž chráněný.)
Stračka polní (Delphinium consolida)
Semena stračky (sbíraná v srpnu a v září před úpiným dozráním)
se rozdrtí na prášek a přidávají se do masti proti vším (30 g prášku,
100 g vazelíny nebo sádla). V odvaru (50 g drcených semen se 3 minuty vaří v 0,25 1 vody) se myjí zavšivené vlasy (několikrát denně).
• 123 •
Alternativní léčebné postupy
Svatolina cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus)
Šedě plstnatý okrasný keřík. Kvetoucí části výhonů a listy před květem se dříve používaly proti vnitřním cizopasníkům, dnes se může
užívat proti molům.
Světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
Kvetoucí nať bez kořenů je
tradičním lidovým očním lékem. Dokonce se traduje, že
jako světlíkové víno může vrátit zrak již slepým lidem. Na
oční choroby se užívá nálev
a odvar k pití a odvar k výplachům, světlíkový odvar se pije
i při katarech horních cest dýchacích a nechutenství.
Základní recepty:
Nálev - 1 lžička suché řezané
natě se zalije šálkem vařící vody
a nechá 30 minut vyluhovat. Pije
se vlažný po doušcích, 3 šálky
denně.
Odvar - 2 lžičky suché, drobně
řezané natě se dají do 0,25 1
vody, nechají se přejít varem a 15
minut stát, potom se slije a přecedí se.
Odvar k výplachům - 2 špetky
suché drobně řezané natě se dají
do 0,11 vody, nechají se přejít varem a 1 hodinu stát, potom se
přecedí přes pláténko.
Svízel přítula
(Galium aparine)
Světlík lékařský
Známá plevelná rostlina, blízká příbuzná mařinky vonné. Sbírá se kvetoucí nať (červen-srpen).
Alternativní léčebné postupy
■124■
Nálev (1-2 lžíce na 1 1 vody) je
močopudný, zevně se užívá na
obklady špatně se hojících ran,
na vyrážky a spáleniny. Je také
součástí bylinné směsi při atrofii
ledvin (údajně dle dr. Kamenické).
(Pozn.: Stejně působí i další
druhy svízele, zejména svízel syřištový - Galium verum, ale i svízel bahenní - Galium palustre
nebo svízel mokřadní - Galium
uliginosum.)
Šafrán lékařský [setý]
Crocus officinalis (sativa)
Blizny jsou známým kořením,
získávají se z šafránu, za tím účelem pěstovaným v subtropických
oblastech. Součást tzv. švédských
kapek (údajně dle dr. Kamenické).
Šalvěj lékařská
(Salvia officinalis)
Roste i u nás, ale pro farmaceutické použití se dováží
z jižních krajů, protože obsaSvízel přítula
huje více účinných látek. Listy
šalvěje (sklízené před rozkvětem) mají stahující a antiseptický
účinek a nejčastěji se doporučují k výplachům a kloktání při zanícených sliznicích dutiny ústní a hrtanu, vnitřně při žaludečních a střevních obtížích (staví průjem). Jedinečnou vlastností
šalvěje je, že působí proti pocení a utlumuje produkci mateřského mléka. V koupeli se používá při nervových onemocněních.
Zevně se užívá k omývaní a na obklady špatně se hojících mokvavých ran. Mladé jemné lístky čerstvé i sušené jako koření do
masitých, rybích a zeleninových pokrmů, do polévek, tvarohu
■125■
Alternativní léčebné postupy
a do rajčatového salátu. Pozor!
Neužívat ve větších dávkách
po delší dobu.
Základní recepty:
Nálev - 2-3 lžičky řezaných
listů se zalijí 0,25 1 vařící vody
a nechají se 15 minut pařit.
Pije se vlažný 1 2 šálky denně
anebo proti pocení se užívá 1
lžíce každé 2 hodiny, dále se
tímto nálevem kloktá a užívá
se na obklady.
Nálev do koupele - 200 g řezaných listů se krátce povaří
v 1 1 vody, nechá se 20 minut
ustát a přidá se do koupele.
Tinktura proti pocení - 50 g
řezaných listů se zalije 0,51 koňaku nebo jiného destilátu
a nechá se 10 dnů stát v dobře
uzavřené nádobě. Občas se
protřepe. Užívá se 30 kapek
3x denně na lžíci vody.
Prášek - sušené listy se rozdrtí a přesejí. Užívá se na
špičku nože 3x denně proti
pocení, průjmu, nechutenství
a při žaludečním kataru.
(Pozn. Ojediněle je možné narazit i na šalvěj muškátovou Salvia sclarea, ze zplanělých kultur. Voní po levanduli a účinkuje
stejně jako šalvěj lékařská.)
-
Šalvěj lékařská
Šanta kočičí (Nepeta cataria)
Kvetoucí vrcholy výhonů k přípravě nálevu proti kašli a průjmům.
• 126 •
Alternativní léčebné postupy
Špenát setý (Spinacia sativa)
Povzbuzuje činnost slinivky břišní, doporučuje se při chudokrevnosti, osvědčil se při zácpě a nečistotě pleti.
Štědřenec zlatý déšť (Laburnum anagyroides)
Štědřenec zlatý déšť
zvláště prodloužené míchy.
Keř nebo strom připomínající květem akát, jenže žlutý.
Listy se užívaly proti předrážděnosti, při psychoneurotických
poruchách, migrénách, melancholii a hysterii, při chronické
otravě arzenikem a při jaterních chorobách. Za první světové války byl zkoušen jako náhrada tabáku. Protože je štědřenec jedovatý, nelze ho doporučit k užívání bez porady s lékařem. Semeno štědřence se
sbírá pro farmaceutické účely.
Pozor! Již několik semen může
vyvolat otravu u dětí. Jedovaté je
i mléko zvířat (např. koz), které
se na štědřenci pásly. Učinná
látka, cytisin, při otravě dráždí
centrum pro dýchání a zvracení,
nakonec způsobí ochrnutí nervů,
Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
Dle dr. Kamenické šťáva ze šťavelu (čerstvá, neředěná) pomáhá
při zánětech a proti rakovinným nádorům.
Topol černý (Populus nigra)
Topolové listí (sbírané v květnu a v červnu) se užívá jako přísada
do protirevmatických čajů a mastí. Z pupenu lze připravit pomádu
na vlasy (50 g pupenů se vaří 1 hodinu ve 150 g sádla a pod tlakem
se přecedí).
Alternativní léčebné postupy
•
127
Topolovka růžová (Althaea rosea)
Je také známá pod názvem
slézová růže. Pochází z východu,
u nás se pěstuje v zahradách
a místy zplaněla. Sbírají se její
květy průběžně tak, jak se rozvíjejí. Odvar z nich slouží k lepšímu odkašlávání, je také přísadou do odkašlávacích čajů.
Základní recept
Odvar - 15 g sušených květů
se 3 minuty vaří v 0,251 vody, nechá se ustát, scedí se a osladí.
Podává se 1 lžíce každé 2 hodiny.
Toten lékařský
(Sanguisorba officinalis)
Sbírá se podzemní oddenek,
součást protiprůjmových čajových směsí. Je také potopudný,
užívá se ke kloktání při zánětech. Čerstvá rozmačkaná nať se
Topolovka růžová
užívá na vředy a rány. V podobě
prášku se užívá ke stavění krvácení z nosu (šňupe se). Mladou nať je
možné použít do salátů.
(Pozn.: S totenem lékařským je možné snadno zaměnit příbuzný toten menší - Sanguisorba minor a toten měkkostěnný - Sanguisorba
muricata, které však jsou méně účinné.)
Trnka obecná (Prunus spinosa)
Sbírají se květy (v dubnu a květnu, jen za sucha a pině rozvinuté),
potom kůra (z mladých větviček v květnu), plody - trnky (zcela zralé
v září a počátkem října) a listy. Odvar z květů je slabým projímadlem
a jeho pravidelné pití pomáhá při nečisté pleti. Květ trnky je také součástí čajových směsí k redukci váhy. Odvar z listí se pije při nachlazení. Tinktura z trnek je protiprůjmová. Odvar z trnkové kůry se dává
na obklady při zánětu mandlí a nosohltanu. Z trnek se také vyrábí
známé trnkové víno, mohou se i zavařovat s cukrem a kompotovat.
Alternativní léčebné postupy
• 128 •
Základní recepty:
Odvar z květů - 15 g květů se
vaří 2 minuty v 0,21 vody, nechá
se ustát a přecedí se. Pije se 2x
denně toto množství.
Odvar z listí - hrst listí se 5 minut vaří v 0,25 1 vody, scedí se
a přidá se citronová šťáva. Pije se
večer na lůžku.
Tinktura - 25 g sušených
trnek se na 3 dny naloží do 0,1251
destilátu. Užívá se 2x denně
lžička.
Truskavec ptačí
(Polygonum aviculare)
Podle dřívějšího botanického
zařazení jako jeden z druhů rdesen
(rod Persicaria) je známý jako
rdesno ptačí, nyní je samostatTrnka obecná
ným rodem (rod Polygonum).
Sbírá se celá kvetoucí rostlina bez kořenů. Tradičně je považována
za prostředek stavící krvácení a vyhánějící ledvinový písek. Dále se
užívá vnitřně při cukrovce, žlučníkových chorobách, chorobách
močového měchýře, dně, revmatismu, při průjmu, ke snížení horečky a do čajové směsi proti tuberkulóze plic. V koupeli se doporučuje proti revmatismu. Čerstvá rozdrcená rostlina se dává na
krvácející rány, vředy a zánětlivé otoky.
Základní recept:
Odvar - 3 lžičky řezané sušené rostliny se dají do 0,25 1 vody,
5 minut se vaří a nechají se ustát 15 minut. Popíjí se chladný,
2 šálky denně.
Třemdava bílá (Dictamus albus)
Sbírá se oddenek po odkvětu rostliny (květen-červen) a užívá se
v nálevu (1 lžička na 2 šálky) při chorobách trávicí trubice, při zácpě,
nadýmání a proti střevním parazitům.
• 129 •
Alternativní léčebné postupy
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Třezalka tečkovaná
Listy a kvetoucí špičky výhonů
(max. 20 cm dlouhé) zásadně bez
plodů se užívají k přípravě nálevu
proti nervovému rozrušení a nespavosti. Má také močopudné
a protizánětlivé účinky, upravuje
krevní tlak a látkovou výměnu.
Z květů se připravuje olej na povrchové rány, spáleniny (zde je
možné ho smíchat se lněným olejem), pohmožděniny, hemeroidy,
nežity a špatně se hojící rány.
A k mazání při neuralgických
a revmatických bolestech (např.
zánět trojklaného nervu). Vnitřně
třezalkový olej nakapaný na cukr
povzbuzuje chuť k jídlu, pos iluje
nervy a působí proti bolestem
hlavy. Pozor! Odvar z třezalky
a třezalkovou tinkturu je možné
používat vždy jen krátkodobě.
Základní recepty:
Odvar - 1 lžíce řezané sušené
natě se v 0,5 1 vody nechá přejít
varem a 15 minut pařit.
Tinktura - květy třezalky (případně s přídavkem menšího
množství listů máty peprné) se
zalijí lihem nebo destilátem tak,
aby byly ponořené, a nechají se
14 dnů stát v dobře uzavřené nádobě v teple nebo na slunci.
Potom se tekutina slije a zbytek
rostlin vylisuje. Tinktura se užívá
3x denně 10 kapek na lžíci vody.
Olej - hrst suchých květů se zalije kvalitním stolním olejem a nechá
se 14 dnů stát v dobře uzavřené nádobě na slunci. Občas se protřepe.
• 130 •
Alternativní léčebné postupy
Potom se olej slije, rostliny vymačkají a vzniklý třezalkový olej se uzavře do tmavé láhve.
Tučnice obyčejná (Pinguicula vulgaris)
Sbírá se nať v době květu rostliny (červen, červenec) a užívá se podobně jako rosnatka. Má však slabší účinky.
(Pozn. Při sběru je třeba šetřit velmi podobné bublinatky Utricularia, různých druhů, které jsou chráněné.)
Turan kanadský (Erigeron canadensis)
Hvězdnicovitá rostlina zavlečená do Evropy ze severní Ameriky. Má močopudné a protikrvácivé účinky. Odvarem se vyplachuje dutina ústní při paradentóze a při krvácení dásní,
dále se doporučuje při krvácení
z nosu a z dělohy a na krvácející hemeroidy. Dále se používá
k zastavení průjmu a proti úplavici, při ledvinovém písku, zánětu močového měchýře, chronickém revmatismu a dně. Osvědčil se při cukrovce a proti střevním parazitům.
Základní recepty:
Nálev - 2 lžičky řezané sušené natě se přelijí 0,25 1 vařící vody a nechají se stát až do
úpiného vychladnutí (min. 30
minut). Pije se' velkými doušky, 1-2 šálky denně.
Tinktura - 1 lžíce řezané suTuran kanadský
šené natě se zalije 3 lžícemi
lihu nebo destilátu a nechají se 14 dnů stát na světle. Užívá se
jako mazání na revmatismus; k výplachům dutiny ústní se celé
toto množství tinktury naředí 0,25 1 vody.
Alternativní léčebné postupy
■131■
Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)
Vždy patřil mezi méně známé léčivky, před objevem očkování se používal preventivně proti vzteklině. Později
se prokázalo, že skutečně do
určité míry ničí viry vztekliny
a že celá rostlina má antibakteriální účinky. (Citliví na ni
jsou např. zlatý stafylokok
a Escherichia coli.) Tužebník
se užívá okrajově proti horečce, průjmu, křečím, vysokému krevnímu tlaku, při dně
a revmatismu a poruchách látkové výměny. Je močopudný,
potopudný a hlístopudný. Výluh kořene ve vodce se doporučuje při nervových onemocněních, prášek z květů na rány
a spáleniny a odvar z květů
pro růst vlasů.
Základní recept:
Výluh - 1 lžička řezané sušené
natě s květem v šálku se
Tužebník jilmový
zalije studenou vodou a nechá
se 10 hodin stát. Potom se přihřeje a pije se vlažný, při horečce
teplý.
Tymián obecný (Thymus vulgaris)
Mladé výhony se užívají jako koření do masitých a zeleninových pokrmů, do omáček a pizzy a k houbám (vaří se společně s jídlem).
Nálev s antiseptickými účinky pomáhá při kašli (uvolňuje hleny), na
zanícený hrtan (jako kloktadlo) a vnitřně při žaludečních a střevních
obtížích a na křeče.
Urginea přímořská [mořská cibule] (Urginea maritima)
Původem středozemní rostlina, u nás se pěstuje ve sklenících,
Alternativní léčebné postupy
■132■
případně jako pokojová rostlina. Připomíná cibuli kuchyňskou, ale její cibule je podstatně větší (průměr až 30 cm)
a je celá prudce jedovatá. Její
účinné látky se používají k přípravě léků na srdce, v octě se
doporučuje také jako močopudný prostředek a na odkašlávání. Je možné ji užít i k trávení hlodavců (nakrájí se na kolečka, osmaží se na omastku).
Základní recept:
Mořská cibule v octě - drobně nakrájená cibule se hojně
zalije octem a nechá se 3 dny
stát. Potom se vylisuje, ocet se
přecedí a smísí se s dvojnásobným množstvím medu. Užívá
se 2x denně kávová lžička.
Úročník bolhoj
(Anthyllis vulneraria)
Význačná pícnina. Sbírá se
kvetoucí nať (květen-červen), z níž se připravuje nálev
(1 hrst řezané natě na 1 litr
vody) k celkovému posílení
organismu a zevně na obklady a koupele na mokvavé
a špatně se hojící rány (např.
bércové vředy) a ke kloktání
při různých zánětech. Bývá
i součástí projímavých čajů.
Urginea přímořská
Ve směsi s listy jahodníku,
maliníku, trnky apod. se používá jako náhrada normálního černého čaje.
• 133 •
Alternativní léčebné postupy
Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
Podporuje trávení, zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv a patrně
i upravuje funkci jater a žlučníku. Tradičně se podává při
žloutence. Protože je potopudná, podává se i při horečce.
Bývá součástí hořkých žaludečních likérů. Pozor! Při dlouhodobém užívání nebo ve větší
dávce může způsobit otravu,
projevující se nevolností.
Základní recept
Odvar - 2 lžičky řezaných sušených listů se dají do 0,25 1
vody, nechají se přejít varem a 15
minut odstát, užívá se chladný,
2 šálky denně.
Violka trojbarevná
(Viola tricolor)
Sbírá se kvetoucí nať bez
plodů a kořenů. Je močopudná,
uvolňuje hlen, doporučuje se
Vachta trojlistá
k čištění krve, a tím i pleti, zvláště u dětí, případně k mytí pokožky při padání vlasů. Pozor! Není
vhodná pro dlouhodobé vnitřní užívání.
Základní recept:
Nálev - 2 lžičky řezané sušené natě se přelijí 0,25 1 studené nebo
vařící vody. Pijí se 2 šálky studeného nápoje. Pozor! Pro děti se ředí na
polovinu.
Violka vonná (Viola odorata)
Z květů (tmavších, ve stínu rostoucích) se připravuje fialkový sirup
proti kašli, z listů anebo z kořene odvar k odkašlávání. Odvar z květů
se krajově užívá proti bolesti hlavy a obecně ke kloktání. Květ a kořen
jsou součástí protirevmatické tinktury, na zánětlivé otoky se přikládají rozdrcené listy anebo obklad z odvaru z listů v ředěném octě.
Alternativní léčebné postupy
■134■
Základní recepty:
Fialkový sirup - 50 g sušených
květů se spaří 0,25 1 vařící vody,
scedí se, přidá se cukr a vaří se
do mírného zhoustnutí. Užívá se
3x denně lžíce, děti však jen lx
denně lžičku.
Odvar z listí - hrst čerstvých
listů se spaří 0,251 vařící vody a dál
se nechá 2 minuty vařit a scedí se.
Užívá se 3x denně malý šálek.
Místo listů lze použít sušený nebo
čerstvý kořen, případně smíchat
Violka vonná
kořen a list (stejným dílem).
Nálev z květů - 15 g sušených květů se spaří 0,25 1 vařící vody, nechá se 10 minut ustát a scedí se. Užívá se 3x denně 1 šálek.
Višeň obecná (Cerasus vulgaris)
Odvar ze stopek (které jsou odpadem při zpracování višní) a sirup
ze stopek nebo z celých višní působí proti kašli, z jader (vyloupaných
z pecek) se připravuje tzv. višňová voda anebo tinktura užívaná při žaludečních obtížích.
Základní recepty:
Odvar ze stopek - hrst stopek se spaří 0,251 vařící vody a nechá se
přejít varem. Pije se 3x denně malý šálek.
Sirup ze stopek - výše uvedený odvar se přisladí a svaří. Užívá se
3x denně lžíce.
Višňová voda - 15 g drcených jader se zalije 0,251 studené vody, nechá se několik hodin stát a scedí se. Užívá se 3x denně lžíce.
Tinktura - 20 g drcených jader se zalije 0,125 1 lihu a nechá se týden stát. Užívá se 3x denně 20 kapek.
Vítod hořký (Polygala amara)
Užívá se celá nať i s kořeny, ale je třeba sbírat skutečně jen vítod
hořký, ostatní druhy nemají léčivé účinky. Odvar z vítodu pomáhá při
plicních nemocích, vítodový prášek, případně oslazený cukrem nebo
medem, se doporučuje při žaludeční nevolnosti (2x denně na špičku
nože). Spolu s třezalkou slouží k přípravě mazání na nečistou pleť.
■135■
Alternativní léčebné postupy
Základní recepty:
Odvar - 5 g natě se vaří 3 minuty v 0,25 1 vody, nechá se ustát
a scedí se. Užívá se jedna třetina odvaru ráno, druhá v poledne a třetí
večer.
Mazání s třezalkou - 20 g natě vítodu a 20 g listu třezalky se svaří
s 150 g vody, scedí se a přidá do olivového oleje.
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
Vnitřně se vůbec neužívá, oranžové mléko, které rostlina roní,
se používá s velmi dobrým výsledkem k potírání bradavic,
které se takto snadno odstraňují.
V poslední době se vlaštovičník
zkoumá z hlediska léčby rakoviny. Pozor! Prudce jedovatá rostlina.
Vodilka kanadská
(Hydrastis canadensis)
Rostlina původem ze severní
Ameriky. Její užívání u nás je téměř vyloučené, neboť volně
v přírodě neroste. (Bylo by ji však
možné pěstovat.) Její účinná
látka, alkaloid hydrastitin, se
užívá v oficiální medicíně v gynekologii a porodnictví a při
Vlaštovičník větší
„chrlení krve" (TBC). Při vyšších dávkách je hydrastitin zdraví nebezpečný.
Vratič obecný (Tanacetum vulgare)
Celkem hojná bylina, nápadná vysokým vzrůstem (až 1 metr)
a žlutými plochými kvítky. Pěstuje se i jako ozdobná rostlina.
Nálev nebo prášek z listí nebo natě se užíval proti vnitřním cizopasníkům. Vratičovým olejem (rozdrcená rostlina naložená do
oleje) se potírají zhmožděniny. Sušený vratič se používá k odpuzování molů.
• 136 •
Alternativní léčebné postupy
Vrba bílá (Salix alba)
Vrba bílá
• Sbírá se kůra z mladých větví (naklepe se a velmi snadno
oloupe). Obsahuje kromě jiného kyselinu salicylovou,
tedy účinnou látku acylpyrinu, takže snižuje horečku.
Také staví krvácení, posiluje
nervy a zmírňuje bolesti při
revmatismu a neuralgii a pomáhá proti nespavosti. V koupeli posiluje celkově.
Základní recept:
Odvar - 20 g kůry se svaří
v 0,25 1 vody a nechá se 15 minut stát. Přecedí se a osladí
medem nebo ovocnou šťávou.
Užívá se 1 polévková lžíce po
2 hodinách.
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia)
Nať sbíraná v době květu (květen-červen) se užívá v nálevu
(1 lžička na šálek vody 3x denně) proti průjmu a jako posilující
prostředek. Zevně se doporučuje ke koupelím a obkladům na
špatně se hojící rány, nežity a městky. K témuž účelu je možné
použít také kaši z rozdrcené čerstvé rostliny - zvláště se této
kaše užívalo k obkladům částí těla postižených kloubovým
a svalovým revmatismem a při zánětech kloubů. Kaše z vrbiny
také zvláčňuje a zjemňuje pokožku.
Vrbovka (Epilobium)
'
Ze sušených listů se připravuje nálev při prostatických obtížích.
Vřes obecný (Calluna vulgaris)
Tradičně se doporučuje při ischiasu, zánětech mezižeberního nervu a při bolestech hlavy. Je to prostředek močopudný
a potopudný, vyhání ledvinové kameny a písek. Pro své svíravé
■137■
Alternativní léčebné postupy
účinky se používal i k vymývání ran.
Základní recepty:
Odvar - 2 lžičky květů nebo
čerstvých či sušených zelených
nezdřevnatělých větviček se
krátce povaří v 0,25 1 vařící
vody, nechá se 15 minut stát
a přecedí se. Popíjí se vlažný,
1-2 šálky denně.
Výluh - 3 lžičky čerstvých či
sušených zelených nezdřevnatělých větviček se večer zalijí
2 sklenicemi studené vody
a nechají se stát přes noc. Ráno
se výluh přihřeje a přecedí,
popíjí se vlažný 1-2 šálky
denně.
Vstavač kukačka
(Orchis morio)
Nazývá se také vstavač obecný nebo přílbonosý (O. vulgaris, militaris). V léčitelské praxi
Vřes obecný
se užívaly i další druhy vstavačů, purpurový, skvrnitý a obecný, ale všechny jsou dnes chráněny. Sbíraly se dceřinné podzemní hlízy v době květu rostliny
(červen-červenec). Bylo třeba dát pozor na to, aby se mezi vstavačové hlízy nepřimísily hlízy ocúnové (jsou z jedné strany ploché,
na ploché straně je podélná rýha). Prášek z hlíz se užíval proti průjmu (na špičku nože prášku se smíchalo se lžící studené vody a přilil se šálek vařící vody, užívala se každou hodinu lžíce až do zastavení průjmu). Vstavačový (salepový) nálev se podával při dráždivém kašli (výše uvedený odvar se přisladil medem a podávala se 1 lžíce 4x denně). Z hlíz se připravovala výživná potrava pro hodně
oslabené nemocné (5-6 hlíz se nahrubo roztlouklo a asi minutu vařilo v 0,5 1 mléka).
• 138 •
Alternativní léčebné postupy
Yzop lékařský (Hyssopus officinalis)
Původem středomořská rostlina se u nás pěstuje na zahrádkách. Čerstvé mladé výhony a listy
jako přísada do salátů, omáček,
luštěnin, bramborových a masitých pokrmů, sušené do bylinkových vín a likérů. Působí proti
kašli, žaludečním a střevním obtížím. Nálev z yzopu zlepšuje trávení a zmírňuje pocení, při nachlazení je to osvědčené kloktadlo. Slouží i jako přísada do různých čajových směsí.
Základní recept:
Odvar na katar dýchacích cest 15 g nati se spaří 1 1 vařící vody
a nechá se ustát. Užívá se každou
hodinu 1 lžíce.
Zemědým lékařský
(Fumaria officinalis)
Sbírá se nať v době květu (květen - červenec). Tradičně se považuje za rostlinu čistící krev, pomáhá také při zácpě. Čerstvá šťáva
Yzop lékařský
z nati v klystýru se používá proti
roupům a jiným střevním cizopasníkům Přidává se také do čajových směsí
při nečisté pleti a proti menstruačním obtížím (zastavení menstruace po
nachlazení).
Základní recept:
Odvar - 40 g sušené natě se 5 minut vaří v 0,25 1 vody, nechá se ustát
a přecedí se. Užívají se každé 3 hodiny 2 lžíce.
Zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
Značně hořká bylina, její hořká chuť je patrná ještě při zředění v poměru
1:3500. Tradičně se předepisuje na zažívací obtíže vč. pálení žáhy, při jaterních chorobách a při chudokrevnosti. Zlepšuje také látkovou výměnu.
■ 139 •
Alternativní léčebné postupy
Základní recept:
Nálev - 1 lžička nařezané nepřekvetlé natě se přelije 0,25 1 vařící
vody a nechá se 15 minut pařit.
Popíjí se vlažný před jídlem, 1 šálek
denně. Pozor! Silnější nálev působí
jako dávidlo.
Zimostráz vždyzelený
(Buxus sempervirens)
Původně jihoevropský keř se
u nás pěstuje v zahradách. Z listů se
připravuje nálev (0,5 lžičky na šálek vody) nebo prášek (0,5 g 2x
denně) užívaný při zvýšených teplotách a horečnatých zánětech žlučových a močových cest.
Zlatobýl obecný
(Solidago virgaurea)
Zeměžluč lékařská
Sbírá se vršek kvetoucí natě
(v délce asi 30 cm), méně často nezdřevnatělá nať před květem (květen - červen). Močopudný odvar
ze zlatobýlu se pije při chronických chorobách ledvin a močových cest, pomáhá při prostatických obtížích, údajně snižuje
vylučování bílkovin močí. Méně
často se užívá při dýchacích obtížích všeho druhu a kašli a proti
průjmu. V obkladech se přikládá
na podlitiny, špatně se hojící a hnisající rány, na hemeroidy a ekzémy.
Základní recept:
Odvar - 2 lžičky zlatobýlu se
zalijí šálkem vařící vody, pije se
2-3x během dne.
• 140 •
Alternativní léčebné postupy
Žindava evropská (Sanicula europaea)
Tradičně se používá ke stavení průjmů. Z listů se k tomu
účelu bud' připravuje odvar,
nebo prášek (užívá se 3x denně
na špičku nože), anebo se z čerstvých rostlin vylisuje šťáva (užívá se 3x denně kávová lžička).
Šťáva z žindavy vkapaná do ran
urychluje jejich hojení stejně
jako obklady z žindavového odvaru.
Základní recept:
Odvar - 20 g sušených listů
se 5 minut vaří v 0,25 1 vody,
nechá se 10 minut ustát a přecedí. Pije se 3x denně 0,25 1.
Žindava evropská
KONTRAINDIKACE BYLIN
Užívání některých bylin, i když nejsou jedovaté, by za jistých okolností mohlo být nebezpečné. Proto se doporučuje vystříhat se určitých bylin v následujících případech:
Těhotenství, kojení, menstruace, děti do 8 let
-
chvojka klášterská
jalovec obecný
jehlice trnitá
kapraď samec
komonice lékařská
kopytník evropský
krušina olšová
libeček lékařský
majoránka zahradní
mařinka vonná
mateřídouška obecná
máta
Alternativní léčebné postupy
■141■
- pelyněk pravý
- petržel setý
- pivoňka lékařská
- reveň dlanitá
- reveň kadeřavá (rebarbora)
- routa vonná
- řešetlák počistivý
- srdečník obecný
- šalvěj lékařská
- tužebník jilmový
- vachta trojlistá
- zerav (túje)
+ všechny aromatické byliny
Při kojení navíc ještě doporučujeme vynechat všechny hořké byliny.
I starším dětem podáváme tyto byliny s jistou opatrností.
Při menstruaci se kromě výše uvedených bylin navíc
nedoporučují:
-
kontryhel obecný
mochna husí
mochna nátržník
řebříček obecný
Ledvinové obtíže
-
andělika lékařská
benedikt lékařský
borovice lesní
brusinka obecná
česnek setý (čerstvý)
dobromysl obecná (oregano)
dřišťál obecný
hadí kořen větší
jalovec obecný
kuklík městský
libeček lékařský
rozmarýn lékařský
sléz lesní (list)
Alternativní léčebné postupy
■142■
Jaterní obtíže
-
brusinka obecná
komonice lékařská
meduňka lékařská
medvědice lékařská
mydlice lékařská
ředkev setá
smil písečný
vratič obecný
Vysoký tlak
- máta
- kukuřice setá (čnělky)
+ preventivně byliny kontraindikované při ledvinových obtížích
Dispozice k tvorbě novotvarů
- cibule kuchyňská
- fenykl obecný
- jeřáb obecný (plody)
- proskurník lékařský
+ všechny byliny obsahující estrogeny
Choroby krve a sliznic, špatná srážlivost,
žaludeční vředy
- divizna velkokvětá
- heřmánek pravý
- jírovec mad'al
- máta
- mařinka vonná
- mydlice lékařská
+ všechny byliny obsahující saponiny
Duševní poruchy
-
andělika lékařská
máta
petržel setý
plavuň vidlačka
Alternativní léčebné postupy
Srdeční obtíže
-
kozlík lékařský (baldrián)
mateřídouška obecná
trnka obecná
tymián obecný
zemědým lékařský
Dýchací obtíže, alergie
- dřištál obecný
- růže šípková (šípky)
- zemědým lékařský
Epilepsie
- máta
- šalvěj lékařská
Pozor na léčivé, ale zároveň i jedovaté rostliny
- áron plamatý (Arum maculatum)
- blín černý (Hyoscyamus niger)
- bolehlav plamatý (Conium maculatum)
- čemeřice černá (Helleborus niger)
- durman obecný (Datura stramonium)
- hlaváček jarní (Adonanthe vernalis)
- kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
- koniklec luční (Pulsatilla pratensis)
- kýchavice bílá (Veratrum album)
- lobelka nadmutá (Lobelia inflata)
- námel (Claviceps purpurea)
- náprstník nachový (Digitalis purpurea)
- náprstník vinatý (Digitalis lanata)
- ocún jesenní (Colchicum autumnale)
- oman pravý (Inula helenium)
- oměj šalamounek (Aconitum napellus)
- potměchut popínavá (Solanum dulcamara)
- rulík zlomocný (Atropa bela-donna)
- urginea přímořská (Urginea maritima), tzv mořská cibule
- vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
• 143 •
• 144 •
Alternativní léčebné postupy
CIZOZEMSKÉ LÉČIVÉ ROSTLINY A KOŘENÍ
Aloe léčivá (Aloe arborescens)
Rostlina afrického původu, v ČR se pěstuje jako pokojová rostlina.
Z naříznutých listů se nechá odkapat, nebo se lisuje šťáva, která se zahřívá a zahušťuje, až vznikne sklovitě lesklá, tmavě hnědá hmota (tzv.
suchý extrakt). Používá se spolu s jinými rostlinami na žaludeční
a trávicí obtíže vč. rakoviny a jako projímadlo.
Badyán
Je známý také jako hvězdicový (hvězdový) anýz, s nímž ale botanicky příbuzný není. Jsou to plody, resp. hvězdicová souplodí badyáníku pravého
(Illicium verum) původem z Asie, součást tradičního koření pěti vůní. V orientální medicíně se používá při léčbě koliky a kašle.
Blahovičník kulatoplodý
(Eucalyptus globulus)
Badyán
Původně australský strom. Ve farmakologii se často do různých přípravků užívá eukalyptová silice (tzv. oleum
eucalypti), případně i list.
Bobkový list
Obecně známé koření, listy vavřínu pravého (Laurus nobilis).
Podporuje trávení a chuť k jídlu, je možné ho používat při většině diet.
(Pozn.: Bobkový list dlouhým vařením hořkne, proto se přidává do
pokrmů až 5-10 minut před dokončením.)
Boldovník vonný (Peumus boldus)
Léčivá rostlina domácí v Chile a v Peru, k nám se dováží. Přísada do
žlučopudných směsí.
Citroník pravý (Citrus limon)
Klasický léčebný prostředek při nachlazeních. Díky vysokému ob-
Alternativní léčebné postupy
■14E5■
sahu vitamínu C to býval oblíbený protikurdějový prostředek. Při začínající rýmě pomáhá její další rozvoj zarazit citronová štáva, vkapaná
do nosu ve spojení s jitrocelovým sirupem. Vypití většího množství citronové štávy staví příliš silné menstruační krvácení.
Čaj
Obecně známý nápoj připravovaný z lístků čajovníku čínského
(Thea sinensis). Pokud se tyto listy nechávají fermentovat, vznikne čaj černý (ruský), z nefermentovaných se připravuje zelený
čaj.
Pravidelné pití čaje reguluje trávení (má mírný protiprůjmový
účinek), dýchání a krevní oběh, černý čaj je vhodný na obklady
na všechny kožní problémy vč. alergických a na omývání ran
a popálenin. Pravidelné pití zeleného čaje se považuje za dobrou
prevenci proti některým druhům rakoviny a proti chorobám
srdce, pomáhá při redukci váhy a zpomaluje stárnutí.
Základní recept: Zelený čaj se správně připravuje tak, že se
voda nechá přejít varem, na pět minut se odstaví a teprve potom
se jí přelije čaj v sítku a nechá se 2-3 minuty louhovat. Počítá se
rovná čajová lžička čaje na šálek.
(Pozn. K dosažení výše uvedených účinků je třeba denně vypít
pět šálků zeleného čaje. Pití velkého množství čaje po dlouhou
dobu, zvláště pak čaje příliš silného, může způsobovat nespavost,
bolest hlavy, deprese, bušení srdce a srdeční arytmii.)
Z čaje se též připravuje speciální regenerační a posilující nápoj
zvaný kombucha, známý v Číně již za dynastie Tsin (cca 220 př. n. 1.).
Kombucha se skládá z obyčejného zeleného nebo černého čaje,
který se dopiní cukrem, kvasinkovou kulturou a mléčnými bakteriemi (z již stávající kombuchy). Tím v nápoji probíhá přirozený
kvasný proces, který dodává kombuše ony specifické léčebné
účinky - zlepšování funkce střev efektivnějším vstřebáváním živin
z přijímané potravy, harmonizace střevní mikroflóry, posilování
i munity, čištění pleti, vyplavování toxických látek (těžké kovy, nikotin), redukce váhy (pije se 3x denně před jídlem). K dosažení žádoucích účinků je třeba denně vypít nejméně 0,2 1 kombuchy,
horní hranice je neomezená. Děti ho mohou pít od tří let věku.
Případný zákal nápoje není na závadu. Zevně je možné užívat kombuchu na masáže proti celulitidě.
■146■
Alternativní léčebné postupy
Čili
Někdy se též nazývá kajenský pepř. Jsou to silně pálivé plody americké papriky křovité (čili papričky). Čili zlepšuje trávení a oběh
krve.
Tip: Vyzkoušejte ostrý čili olej - čerstvé papričky čili se omyjí, asi
10 minut restují na pánvi při 175 °C, potom se vsypou do uzavíratelné
sklenice a zalijí se olejem, nejlépe olivovým, panenským.
(Pozn. Čili se nedoporučuje používat při žádné dietě.)
Echinacea viz třapatka
Estragon viz pelyněk kozalec
Hlavěnka dávivá (Uragoga ipecacuantha)
Dopiněk sirupu na odkašlávání, vyráběný z oddenků jihoamerické
rostliny zvané též ipekakuanha (čte se ipekakuaňa).
Hřebíček
Sušená nerozvitá poupata hřebíčkovce vonného (Caryophyllus aromaticus). Při bolesti poškozeného zubu (zkaženého, odvrtaného) se doporučuje
rozkousat jeden hřebíček anebo postižený zub potírat hřebíčkovým olejem.
Chlorella
Sladkovodní řasa patřící do pestré skupiny zelených řas. Je možné ji pěstovat
i u nás, tradičně se pěstuje v Japonsku.
Chlorella je pozoruhodná v řadě ohledů.
Hřebíček
Patří např. mezi vývojově nejstarší organismy na Zemi vůbec, má silné detoxikační schopnosti, obsahuje přírodní antibiotikum chlorellin a její účinky nebyly ještě ani zdaleka prozkoumány, i když naše ČSAV na tom pracuje již přes půl století. Ing.
Zdeněk Štěpánek, který si dal za cíl zpřístupnit tuto řasu k použití široké veřejnosti, je přesvědčen o tom, že to je nejprospěšnější rostlina
pro člověka vůbec, a to jako bohatý zdroj vitamínů, minerálů, nepostradatelných aminokyselin a nenasycených mastných kyselin.
Alternativní léčebné postupy
•
147
•
Chlorella má řadu pozitivních účinků zlepšuje celkově imunitu,
působí preventivně proti rakovinným nádorům a chorobám srdce
a cév, reguluje množství cukru a cholesterolu v krvi, podporuje trávení a vylučování, pomáhá organismu vyrovnat se se stresem a únavou, zrychluje regeneraci tkání.
Chlorella se pěstuje v obrovských lagunách o hloubce cca 40 cm
v kvalitní vodě a co možná nejvíce na slunci. Vzniklá hmota, směs
vody s řasou, se odstředí, zahustí, zbaví vody, naruší se buněčná stěna
řas a řasy se usuší. Vznikne prášek, který se dále používá k výrobě tablet, krémů, past atd. Výrobky z chlorelly je dnes možné zakoupit
i u nás v Chlorella centru (viz adresář).
Kardamom
Semena (anebo lusky se semeny) kardamomu obecného (Elletaria cardamomum), příbuzného zázvorníku. Nejoblíbenější je v indické kuchyni. Pomáhá
při nevolnosti, zvracení, nadýmání
a průjmu.
(Pozn.: Několik zrnek kardamomu je
možné přidat pro vylepšení chuti i do
kávy nebo čaje. Neměly by ho užívat
osoby trpící žaludečními vředy.)
Kardamom
Kombucha viz čaj
Kurkuma
Koření, zvané také žlutý zázvor, získávané z podzemních oddenků
kurkumovníku dlouhého (Curcuma longa), patřícího mezi zázvorovité rostliny. Je součástí karí směsí, používá se i k barvení. Zlepšuje
trávení (je žlučopudná), čistí krev.
Mandragora lékařská [pokřín] (Mandragora officinarum)
Středomořská bylina, zasahující až k Himálaji. Celkem je známo 6
druhů mandragory. Byla to vždy rostlina spíše magická než vysloveně
léčivá. Z mnoha účinků, které jí jsou připisovány, je pro současné léčitelství významný ten, že její vůně přivolává spánek. Ve středověku
Alternativní léčebné postupy
• 148 •
bylo také jako velmi účinné anestetikum oblíbené tzv. mandragorové
víno.
Mumio
Přesná definice této látky zní „pryskyřičný vysokohorský balzám". Nachází se jen na několika málo místech nepřístupných
asijských velehor, kde dozrává po tisíce let. Mumio tvoří směs různých zbytků horské flóry a fauny, které díky lokálním přírodním
podmínkám nezetlely, ale specificky zpolymerovaly do podoby
pryskyřice. Chemické analýzy prokázaly přítomnost více než osmdesáti různých účinných látek, a právem je tedy více než tři tisíce
let považováno za všelék. Dnes se oceňuje zejména pro své celkové biostimulační účinky a přidává se do mastí, kapek i masážních balzámů.
Použití: tekutý mumiobalzám na podrážděnou pleť a akné, k masážím narušené ústní sliznice a dásní, v mumio krému na ochranu pleti
obecně, k prevenci vrásek a alergií, na lupénku a ekzémy a na drobné
kožní defekty a poranění.
Muškátový oříšek a květ
Jsou to bobule muškátovníku vonného (Myristica fragrans), květ je
slupkou, která v době zralosti praská a odhaluje tvrdé jádro uvnitř bobule, muškátový oříšek. Muškát podporuje chuť k jídlu, pomáhá při
žaludečních a střevních katarech, muškátový olej je možné použít na
kožní problémy. Ve velkém množství je muškátový květ i oříšek jedovatý.
Kasie senna (Cassia senna)
Roste v severní Africe a její listy se užívají jako projímadlo (senna,
sennové listy, Folia sennae), bud samostatně, nebo i jako součást projímavých čajů. Je také jednou z ingrediencí tzv. švédských kapek
(údajně podle receptu dr. Kamenické).
Pelyněk kozalec [estragon] (Artemisia dracunculus)
Nať tohoto druhu pelyňku obsahuje látku napomáhající trávení a je
mírně močopudný. Lze jej používat i při některých dietách (žlučníková, ledvinová) a při cévních a srdečních chorobách.
(Pozn. Nejaromatičtější, a tudíž nejkvalitnější estragon se pěstuje ve
Alternativní léčebné postupy
■1 49 ■
Francii. Je však možné ho pěstovat i u nás. Vyžaduje slunné chráněné
místo a v půdě dostatek živin.)
Pepř
Obecně známý pepř jsou bobulky pepřovníku černého (Piper nigrum), které jsou v mládí zelené, potom červené a nakonec černé. Tzv.
bílý pepř jsou semena vypraná z celých bobulek. Pepř se obecně užíval proti infekcím všeho druhu vč. moru a cholery a jako lidový prostředek k vyvolání potratu. Kromě toho pepř potlačuje apatii a letargii, dodává energii a chuť do života, zlepšuje zažívání a chuť k jídlu,
snižuje hladinu cholesterolu v krvi a riziko vzniku krevních sraženin,
zlepšuje krevní oběh. V obkladech lokálně zvyšuje prokrvení pokožky, což má svůj význam při revmatismu a při ústřelu.
(Pozn. Pepř je nejpoužívanější koření vůbec, obchod s pepřem
tvoří jednu třetinu světového obchodu s kořením. Jeho účinky jsou
tedy dostatečně známé, přesto je dobré si připomenout, že k dosažení žádoucího léčivého efektu stačí i malé množství pepře, protože pepř i v nepatrném množství provokuje zvýšené vylučování
některých enzymů. Ve větším množství může způsobit podráždění
žaludku.)
Pepř kajenský viz čili
Pepř sečuánský [fagara, fágor]
Plody rostliny Zantoxylum piperitum původem z Cíny a Japonska
bez jakékoliv botanické souvislosti s pepřovníkem černým. Užívají se
jen sušené lusky palčivé chuti, zbavené semen, která jsou hořká. Před
použitím se lusky obvykle pro zvýraznění chuti opraží. V Asii je toto
koření velmi oblíbené jako součást koření pěti vůní. V rozumných
dávkách podporuje chuť k jídlu.
Pepř čínský
Plody rostliny Zantoxylum bungei, užívané stejně jako příbuzný
pepř sečuánský.
Skořice
Mletá kůra skořicovníku čínského (Cinnamomum aromaticum).
V mléce působí proti průjmu, samostatně proti vyčerpání, únavě, na-
Alternativní léčebné postupy
■150■
dýmání, střevním katarům, impotenci a nervovým obtížím, dále pomáhá při kašli, gynekologických problémech a při revmatismu. Je
také antiseptická.
(Pozor! Skořici nelze doporučit lidem se srdečními obtížemi.)
Třapatka nachová (Echinacea purpurea)
Léčivá rostlina z čeledi hvězdnicovitých, kterou jako první užívali
severoameričtí Indiáni k čištění a pro lepší hojení ran a na hadí
uštknutí. V současné době byly potvrzeny stimulační účinky třapatky
na bílé krvinky, a tím její protiinfekční působení. Je součástí řady průmyslově vyráběných léčiv pro posílení imunity, dále se používá
k rychlejšímu hojení ran a vřídků, k léčbě zánětů horních cest dýchacích a na podporu trávení a zažívání.
(Pozn. Třapatku nachovou je možné pěstovat i u nás na zahradě
jako jakoukoliv jinou hvězdnicovitou rostlinu. K léčebným účelům se
potom sbírá nať a kořen, přičemž kořen obsahuje více účinných látek
a hodí se na přípravu příslušné lihové tinktury k použití podle výše
uvedených indikací.)
Vanilka
Obecně známé nezralé fermentované plody orchideje vanilovníku
pravého (Vanilla planifolia). Někdy se vanilce také říká „královna koření" nebo „černé zlato Aztéků". Je velmi účinným prostředkem proti
plísňovým infekcím.
Vilcacora
Jihoamerická liána rostoucí ve vysokých polohách tropických lesů,
dozrává ve dvaceti letech. Již odnepaměti ji používají místní Indiáni
kmene Machiguengů. Pro civilizovaný západní svět ji objevil páter
Edmund Szeliga a v Limě založil institut pro léčbu vilcacorou. Její použití je univerzální: virus HIV, rakovina všeho druhu, záněty kloubů, revmatismus, opary, pásové opary, alergie, vředová onemocnění žaludku
a dvanáctníku, zmírňuje předmenstruační tenze, upravuje menstruační
cyklus, detoxikuje organismus, zmenšuje následky střevních poruch
a pomáhá při léčbě mnoha dalších chorob. Vědecky je prokázáno, že obsahuje množství protinádorových látek a že jako silný antioxidant může
potírat substance způsobující tvorbu nádorových buněk. Zmírňuje následky klasické protinádorové léčby, způsobuje i spontánní remise rako-
■15 1■
Alternativní léčebné postupy
viny. U nás se vilcacora používá jako dopiněk klasické onkologické
léčby. Vilcacoru je možné objednat si v Centru andské medicíny
v Londýně (tel. 0442075104800). (Pozn. Další informace o této terapii je
možné získat na číslech 0618675874 nebo 0601738796, případně
e-mailovat na adresu: [email protected] )
Objevitel o léčbě vilcacorou říká:
„Léčení není drahé, snažím se, aby ho mohl využít každý, kdo ho potřebuje. Celá kúra má několik etap a trvá někdy i více než deset týdnů.
Každá léčba je ale jiná. Řeknu jen, že rostlinnými preparáty léčíme
všechny druhy novotvarů a v zásadě jinak než na pracovištích konvenční medicíny - žádné případy pro nás nejsou beznadějné." (páter
E. Szeliga)
Pozn. Protirakovinný je údajně jen odvar z nejméně tříleté kůry vilcacory, rostoucí jen v Peru, který se vařil nejméně 30 minut. Pacient
musí denně vypít odvar nejméně z 30 g kůry.
Yerba mate
Jde o čaj z listů cesmíny paraquyaské (Ilex paraguayensis). Obsahuje
velké množství vitamínů (B, C, E), minerální látky (sodík, hořčík, vápník,
železo, měd', fosfor, mangan) a matein, látku podobnou kofeinu, avšak
bez jeho nežádoucích účinků. Yerba maté zvyšuje imunitu, reguluje látkovou výměnu, neutralizuje jedovaté látky vč. těžkých kovů (kadmium,
olovo, rtut), je velmi účinný proti některým alergiím, tlumí pocit hladu
a únavy, pomáhá při redukci hmotnosti.
Základní recept: Lístky cesmíny se spaří horkou vodou, nechají se
5-7 minut vyluhovat a dochutí se medem nebo cukrem, pro děti je
možné dopinit mlékem, v horkých dnech je možné ho pít vychlazený,
případně s ledem.
-
Zázvor
Oddenek zázvorovníku lékařského (Zingiber officinale). Černý zázvor je neloupaný oddenek, bílý zázvor je oddenek oloupaný a vybělený (chlorem, vápnem, sádrou, křídou), zelený je čerstvý zázvor,
jedno ze základních koření asijské kuchyně a součást karí směsí.
Zázvor má tu základní vlastnost, že zahřívá tělo i mysl, odvar ze zázvoru pročistí hlavu při nachlazení a mírní žaludeční neurózy Dále se
používá při trávicích obtížích a tradičně jako protijed při otravách.
Alternativní léčebné postupy
.
■152■
Při nevolnosti při cestování (kinetóze) se doporučuje žvýkat kousek
zázvoru v ústech. Syrový zázvor lze také využít na obklady, tinktury
a mazání na revmatismus, dnu, bolesti zad apod.
Ženšen
Existuje několik ženšenových rostlin s podobnými účinky, liší se
však místem, kde v přírodě rostou.
Ženšen asijský
Nejznámější a nejpoužívanější ze skupiny ženšenů, piným
jménem se nazývá všehoj ženšenový (Panax ginseng). Je to
všeobecně známá léčivá aralkovitá rostlina původem z Koreje,
Číny a Japonska. Užívá se její
podzemní kořen, který má podobně jako u mandragory podobu lidské postavy. Tradičně
jsou mu již po 5000 let připisovány účinky afrodiziakální a geriatrické (prodlužuje život).
Původně se sbíral ženšen volŽenšen asijský
ně rostoucí v přírodě, značná
poptávka vedla k umělému pěstování. Vytěžené kořeny se bud' utajovaným způsobem zpracovávají v páře, takže zčervenají, až téměř zprůhlední (tzv. červený ženšen), nezpracované sušené kořeny zůstávají
bílé a neprůhledné. Ženšen se tradičně suší po několik měsíců v místnostech s různou teplotou.
Užití ženšenu: současná lékařská i léčitelská praxe oceňuje jeho všeobecně tonizující a posilující účinky. Doporučuje se přibolestech hlavy,
únavě, vyčerpání, ztrátě paměti, doplňkově při srdečních, oběhových
a ledvinových obtížích, cukrovce, tuberkulóze a duševních poruchách.
Změny polohy kořene divoce rostoucího ženšenu
v půdě (podle Malyševa):
zleva - jednoletá, dvouletá
dospělá rostlina
Podmínky pěstování ženšenu v ČR
Je možné pěstovat všehoj léčivý, a to v polohách 300-800 m. n. m.
Základní podmínkou úspěšného pěstování je stín, proto se musí
pěstovat na zalesněném pozemku (pod listnatými stromy) anebo
•
Alternativní léčebné postupy
153 •
vybudovat stínící přístřešky. Dále je zapotřebí vybrat takový pozemek, který je rovný, nebo ještě lépe mírně svažitý (sklon 3-5
stupňů), obrácený na východ nebo na sever. Nesmí se nikdy zamokřit a voda z něj musí mít kam odtékat. V blízkosti musí být také
vhodný vodní zdroj pro zavlažování. Podloží by mělo být písčité
nebo hlinitopísčité, půda hnědá lesní nebo podzolová, protože
v půdách tohoto druhu vyrůstá ženšen nejkvalitnější. Pozemek by
neměl být zaplevelený.
Samotné pěstování je dosti náročné. Nejprve se musí odstranit
plevel a případné náletové dřeviny a semenáčky stromů. Potom se
půda proorává do hloubky 25-30 cm, a to během prvního, přípravného roku 6-8x. Přitom se stále ničí plevel, semenáčky a půdní škůdci, odstraňují se kameny a kořeny. Pokud nakonec není na
pozemku více než 20 cm ornice, musí se dopinit. Hnojením se zajistí optimální pH půdy (5,2-6,5) a její složení (podmínkou je obsah humusu 6-10 %, fosforu 150-200 mg v 1 kg půdy, draslíku 300 mg
v 1 kg půdy, nasycení sorpčního komplexu 85-95 %). Je-li půda příliš
hutná, doporučuje se do ní ještě zapracovat říční písek nebo dřevěné
piliny. Hnojí se vyzrálou chlévskou mrvou nebo kompostem.
V květnu se do připravené půdy vysejí semena ženšenu, která předtím prošla poměrně komplikovanou stratifikací zaručující téměř
100% klíčivost (blíže viz bibliografie, F. Repka: Ženšen). Zenšen vyklíčí do 20 dnů, na místě se ponechává 1 2 roky, potom se na podzim
(mezi 15. 9. až 15. 10.), anebo na jaře před vyrašením přesazuje na
plantáž do sponu 20 x 20 cm. Na podzim druhého roku se po skončení vegetace seřezává nať až u země, u čtyřletých a starších rostlin ve
výšce 60-80 cm nad zemí, nať se vynáší mimo plantáž a pálí se (prevence proti chorobám). Na zimu se ženšen zakrývá 5 cm vysokou vrstvou pilin. Pro další farmaceutické využití se na podzim těží kořeny
pěti- až šestileté. Semena k dalšímu pěstování se sbírají ručně v srpnu,
když jsou plody již červené.
(Pozn. Zenšen je možné při dodržení výše uvedených podmínek
pěstovat i na zahrádkách, anebo dokonce i jako pokojovou rostlinu.)
-
Ženšen americký
Správně botanicky se nazývá všehoj americký (Panax quinquefolium), je to americký příbuzný výše uvedeného asijského ženšenu
s obdobnými účinky.
Alternativní léčebné postupy
• 154 •
Ženšen brazilský (pfaffia)
Jihoamerický druh rostliny s obdobnými účinky, jako má ženšen,
který je ale jiného botanického druhu.
Ženšen sibiřský
Pod tímto názvem se nejčastěji skrývá rostlina česky zvaná kelekejka (Eleutherococcus senticocus), počeštěle i eleuterokok. Patří ke
stejné skupině rostlin aralkovitých jako ženšeny rodu Panax a přiřazují se k nim i rod Acanthopanax (tedy česky ostnitý všehoj). Celkem
existuje na třicet druhů eleuterokoků a akantopanaxů, některé se pěstují i jako okrasné dřeviny (tzv. japonský jilm). Všechny pocházejí
z východní Asie, Himálaje a Malajsie. Kůra eleuterokoku obsahuje
látky povzbuzující imunitní systém, schopné zregenerovat celý organismus. Sibiřský ženšen se sbírá jako divoce rostoucí, což není jednoduché, protože nejlépe se vyhledává podle květů a kvete jen několik
dnů v roce.
Z BYLINKÁŘSKÉHO RECEPTÁŘE
Bylinné čaje
Pravý půvab praktického užití léčivých rostlin spočívá v tom, že si
zájemci o tento druh alternativní léčby dokáží sami sestavit vhodnou
bylinkovou směs a připravit z ní nějaký léčivý prostředek. Nejjednodušší je příprava různých čajů, tedy nálevů. Bylinkový čaj je
možné brát jako čaj léčivý (např. při nachlazení), ale také „jen" jako
další možnost rozšíření sortimentu nealkoholických nápojů a pít bylinné čaje např. místo „obyčejného" černého čaje nebo místo kávy,
případně i jako studený osvěžující nápoj v horkých dnech.
Pro začátečníky v této oblasti bude nejlepší, když se při experimentování s čajovými směsmi budou držet několika jednoduchých
základních pravidel. Za prvé - vyloučí se všechny jedovaté rostliny
a jejich části. Za druhé - vybere se jedna nebo více „základních" rostlin, které budou v budoucí směsi tvořit jednu třetinu až jednu polovinu celkového množství. Vhodnými základními bylinami jsou různé
druhy máty, heřmánek, fenykl, tymián, rozmarýn, meduňka, šalvěj
nebo lipový květ. Barvu a chuť budoucího čaje potom „vylepšíme"
přísadou dalších vhodných rostlin, např. listem černého rybízu, květem bezu černého, jablečnými slupkami, šípky, slézem, měsíčkem
Alternativní léčebné postupy
■155■
nebo řebříčkem. Doporučuje se sestavit několik různých směsí a potom si vybrat tu, která bude členům rodiny nejvíce chutnat. Je také
možné různé směsi střídat, takže bylinkové čaje nebudou působit jednotvárně.
Léčivé domácí bylinkové čaje se připravují cíleně k léčbě nějaké
choroby. Někteří odborníci doporučují, že by neměl obsahovat více
než čtyři složky, dvě „léčivé" a dvě k vylepšení chuti a vzhledu.
Z praxe jsou ovšem známé daleko komplikovanější čajové směsi. Ze
skupiny jednodušších čajů jsou obecněji známé čaj průduškový (tymián + podběl), čaj srdeční (hloh), žlučníkový (čekanka a řebříček),
žaludeční (pelyněk), čaj proti nachlazení (černý bez + lipový květ),
čaj ke kloktání (šalvěj + heřmánek) nebo čaj uklidňující (meduňka
+ kozlík). Čajové směsi tohoto druhu předepisují i lékaři a jsou k dostání v lékárnách i v podobě nálevových sáčků. V bylinářské praxi
koluje ovšem velké množství dalších receptů na přípravu různých
léčivých čajů a při určitých zkušenostech a znalostech je možné
také se pokusit o přípravu vlastních léčivých čajů.
Černý bylinkový čaj jako náhražka za „obyčejný" černý čaj je možné
připravit fermentováním listů jistých bylin. Zatímco pro klasický
černý čaj se fermentují listy čajovníků, pro bylinkový černý čaj se
používají listy obsahující tříslovinu, nejčastěji listy ostružiníku, jahodníku, maliníku a černého rybízu. Postupuje se tak, že se nasbírané
listy nechají nejméně jeden den zavadnout, potom se navrství do kameninové nádoby, zvlhčí trochou vody, přikryjí talířem a zatíží např.
kamenem a umístí do tepla. Při venkovní teplotě 30 °C je fermentace
ukončena po třech dnech. To, že listy jsou dostatečně fermentované,
se pozná podle jejich zřetelného ztmavnutí a kořenité vůně po čerstvém čaji. Fermentované li sty se dále suší běžným způsobem a lisují
se. Kromě výše uvedených rostlin je možné experimentovat i s listy jiných druhů rostlin, např. s mátou nebo meduňkou.
Veškeré bylinkové čaje lze dosladit a dále dochutit, i když se tím potlačí piná „bylinková" chuť. V případě některých méně chutných bylinkových čajů přídavek medu, cukru, umělého sladidla nebo alkoholu (např. rum) celkovou chuť nápoje výrazně vylepší. Med navíc
ještě léčivé účinky některých bylin znásobuje.
Studené bylinkové nápoje
V tomto případě se fantazii meze nekladou. Základem je studený by-
Alternativní léčebné postupy
■156■
linkový čaj (z máry, meduňky, listů ostružiníku, fenyklu, šípku nebo
květů černého bezu) dopiněný citronovou nebo jinou ovocnou šťávou
a vodou (minerální, stolní, sodovou), případně doslazený cukrem, medem nebo umělým sladidlem Vzniklý koktejl je možné různě ozdobit
(ovocem, lístečky máty apod.), případně přidat led. Pěkně působí kostičky ledu s kousky bylinek uvnitř.
Bylinkové oleje
K přípravě bylinkového oleje dle výše uvedeného postupu jsou
vhodné máta, levandule, třezalka tečkovaná, kopr, tymián, meduňka
a rozmarýn. Vyluhované rostliny mohou barvu oleje změnit, např. olej
z třezalky má nakonec barvu tmavě červenou.
Bylinné tinktury
K jejich výrobě se hodí zejména meduňka, máta, kořen hořce, libeček, třezalka tečkovaná, plody trnky, arnika, rozmarýn a tymián. Je
možné připravit hořký žaludeční likér pro zlepšení trávení stejně jako likér sladký (přidá se cukr svařený s vodou).
Bylinná vína
K domácí přípravě bylinných vín se nejlépe hodí mařinka vonná
(v malém množství), rozmarýn, bazalka, meduňka, šalvěj, levandule, heřmánek a pelyněk (v malém množství), případně jiné osvědčené byliny.
Šťávy
K domácí jarní kúře se použije šťáva z kopřiv, potočnice lékařské, sporýše, bedrníku, anýzu, kokošky, hluchavky, řepíku, smetanky nebo z planého chmele.
Obklady
Používají se na výrony, otlaky, zhmožděniny a podvrtnutí, nikdy ne
přímo do otevřené rány. Tradičními obkladovými rostlinami jsou na
kaši rozdrcený jitrocel kopinatý, majoránka, tymián, česnek, cibule,
mrkev, brambory nebo bílé zelí.
Přísady do koupele
Obecně nejoblíbenější jsou řebříček, máta a meduňka, cíleně je
možné použít kozlík proti nespavosti a nervozitě, heřmánek při
Alternativní léčebné postupy
• 157 •
kožních chorobách a hemeroidech, levanduli při nervozitě a pro
uklidnění, meduňku při nervozitě a srdeční neuróze, rozmarýn na
nízký krevní tlak, proti revmatismu a k všeobecnému povzbuzení
nebo tymián při chorobách horních cest dýchacích.
VÝBĚR Z RECEPTŮ
Čaje
Proti chřipce (ádžurvédský)
1 cm sušeného zázvoru, 1 stroužek česneku, 5-7 kuliček černého pepře, kousek celé skořice a 5 hřebíčků se svaří ve 1/4 litru
vody, vaří se 3-5 minut, scedí se a pije teplé 2-3x denně nalačno.
I když tento čaj není příliš chutný, silně zahřívá organismus a je
velmi účinný zejména v počátečních stádiích onemocnění (dr.
George Essay).
Proti zahlenění
Smíchá se po dvou váhových dílech jitrocele (list), bezu (květ)
a podbělu (list) a po jednom váhovém dílu lékořice (kořen), proskurníku (kořen), fenyklu (semeno) a chrpy modráku (květ). 2 lžičky
směsi se povaří 5 minut v 0,251 vody. Pije se teplý, 2-3 šálky denně.
Na odkašlávání I.
Odvar ze stejných dílů kořenu lékořice, proskurníku a omanu. (Po
jedné lžičce z každé byliny na 0,25 I vody.)
Na odkašlávání II.
Odvar z 15 g kořene lékořice, 25 g kořene proskurníku, 55 g listu
proskurníku a 5 g květu sléze lesního.
Na odkašlávání III.
Odvar z 15 g kořene lékořice, 40 g kořene proskurníku, 10 g semene
anýzu, 10 g květu divizny, 20 g listu podbělu a 5 g oddenku kosatce.
Proti kašli I.
Stejným dílem se smíchá nať řebříčku a list jitrocele, 2 lžičky směsi
se nechají přejít krátce varem v 0,25 1 vody. Pije se teplý, 2-3 šálky
denně.
Alternativní léčebné postupy
• 158 •
Proti kašli II.
Stejným dílem se smíchá nať řebříčku, list jitrocele a podbělu a bezový květ, 2 lžičky směsi se nechají přejít krátce varem v 0,251 vody. Pije
se teplý, 2-3 šálky denně.
Při nachlazení k zahřátí
Nechá se na pánvi zkaramelizovat cukr, zalije se horkou vodou a přelije do hrnku. Přidá se rum a lžička másla. Pije se co možná nejteplejší.
Plicní čaj
Stejným dílem se smíchá nať přesličky, rdesna ptačího (truskavce),
konopice a kořene lékořice. 1 lžíce směsi se 15 minut vaří v 0,25 1
vody. Pije se vlažný, 2 šálky denně. Po 3 dnech je třeba udělat dvoudenní přestávku. (Přeslička by jinak způsobila nevolnost, až otravu.)
Kloktadlo při zánětu a krvácení dásní
Připraví se odvar z 30 g kořenu nátržníku, 30 g dubové kůry, 20 g listu šalvěje a 20 g květu heřmánku.
Proti průjmu
Smíchá se 32 g borůvky (plod), 20 g nátržníku (kořen), 20 g totene
(kořen), 7 g šalvěje (list), 7 g máty peprné (list), 7 g heřmánku (květ).
2 lžičky čaje se povaří v 0,251 vody.
Proti nadýmání a plynatosti I.
Smísí se stejným dílem heřmánek (květ), fenykl (semena), kmín (semena) a máta peprná (list). 2 lžičky směsi se krátce povaří v 0,25 1
vody. Pije se vlažný po doušcích.
Proti nadýmání a plynatosti II.
Smíchá se 25 g máty peprné (list), 25 g heřmánku (květ), 20 g
proskurníku (kořen), 20 g lékořice (kořen), 10 g fenyklu (semena),
přelije se 0,25 1 vařící vody a nechá se 15 minut pařit.
Proti nadýmání a plynatosti III.
Smíchá se stejným dílem máta peprná (list), heřmánek (květ),
puškvorec (kořen) a kmín (semena). 2 lžičky směsi se přelijí 0,25 1
vařící vody a nechají se 15 minut pařit.
Alternativní léčebné postupy
•
159 •
Proti špatnému trávení
2 lžíce nati řebříčku se smíchá s 1 lžičkou listu vachty, 1 lžička
směsi se nechá přejít varem v 0,251 vody a poté 15 minut stát. Popíjí
se chladný, 1-2 šálky denně.
Proti zácpě
Smíchá se 1 lžička anýzu (semena), 2 lžičky krušiny (kůry),
2 lžičky řešetlaček (plodů řešetláku), 2 lžičky lékořice (kořen),
3 lžičky kasie (jinak též senna, list). 2 lžičky směsi se 20 minut
vaří v 0,25 1 vody a užívá se po lžících, celkem 1-2 šálky denně.
Hořký žaludeční čaj
Připraví se běžným způsobem nálev z nati zeměžluče (50 g), máty
peprné (25 g) a skořice (25 g).
Proti kornatění I.
Smíchá se po jednom dílu meduňka (nať), máta peprná (list)
a heřmánek (list). 2 lžičky směsi se spaří 0,251 vařící vody a nechají
se 15 minut pod pokličkou stát. Scedí se a popíjí vlažný, 1-2 šálky
denně.
Proti kornatění II.
Smíchá se hloh (list) 50 g, krušina (kůra) 20 g, rosnatka (nať) 10 g,
lékořice (kořen) 10 g, jahodník (list) 10 g. 2 lžičky směsi se 10 minut
vaří v 0,251 vody a nechají se vychladnout. Popíjí se chladný, 2 šálky
denně.
Proti infarktu preventivně
Jednou do roka je třeba provést kúru se jmelím. tmelí, nejlépe
z dubu nebo topolu, bez bobulí a sbírané jen v dubnu, listopadu
a prosinci (jinak je neúčinné), se přes noc naloží do studené vody
(1 vrchovatá lžička drcené větévky s listem na sklenici). Ráno se výluh přihřeje a scedí, pije se vlažný, první týden 1 šálek denně (při
bolestech 3 šálky), druhý týden 2 šálky (v obou případech), třetí týden 1 šálek (v obou případech). Když se pije 3x denně nepřetržitě,
odstraňuje původní příčinu cukrovky. Celkově výrazně vylepšuje
látkovou výměnu (údajně dr. Kamenická).
Alternativní léčebné postupy
■160■
Žlučopudný čaj I.
Smíchá se po jednom dílu komonice (nat), lípy (květ) a rmenu
(květ). 2 lžičky směsi se přelijí 0,251 vařící vody a nechají se pod pokličkou pařit.
Žlučopudný čaj II.
Smíchá se 30 g třezalky (nat), 30 g omanu (kořen) a 30 g boldovníku (list) a běžným způsobem se připraví odvar.
Močopudný čaj I.
Smíchá se bříza (list) 30 g, fenykl (plod) 2,5 g, máta peprná (nat)
2,5 g, oman (kořen) 5 g, yzop (nat) 5 g, lékořice (kořen) 5 g, meruzalka černá (list) 5 g, krušina (kůra) 7,5 g, jehlice (kořen) 7,5 g, řebříček
(nat) 10 g, pýr (oddenek) 10 g. Lžíce směsi se spaří 0,251 vařící vody,
nechá se 15 minut ustát a přecedí se. Pije se vždy 0,5 hodiny před jídlem.
Močopudný čaj II.
Stejným dílem se smíchají fenykl (semena), jalovčinky, kořen jeljlice a lékořice. 2 lžičky směsi se krátce povaří v 0,251 vody, nechají se
ustát a přecedí se. Popíjí se 1-2 šálky denně.
Proti vodnatelnosti
1 šálek odvaru z kontryhelu se smíchá s 1 šálkem odvaru z přesličky.
Ledvinové obtíže
Stejným dílem se smíchá květ tužebníku a nat rdesna ptačího a kokošky pastuší tobolky. 2 lžičky směsi se nechají přejít varem v 0,25 1
vody a nechají se 15 minut odstát. Popíjí se 1-2 šálky denně.
Atrofie ledvin
Denně se pije 5 šálků čaje ze směsi svízele, hluchavky žluté a zlatobýlu, z čerstvých bylin se připravuje nálev, ze sušených odvar. K vyléčení dojde za 3 týdny (údajně dle dr. Kamenické).
Žloutenka a ostatní jaterní choroby, onemocnění sleziny
Smíchá se 50 g listu pampelišky, 50 g kvetoucí natě rozrazilu, 25 g
Alternativní léčebné postupy
■161■
kořene čekanky a 25 g natě majoránky a ze směsi si připraví odvar
- 1 lžička směsi na 1 šálek vody (údajně dr. Kamenická).
Proti příliš silné menstruaci
1 šálek odvaru z kontryhelu se smíchá s 1 šálkem odvaru z řebříčku.
Menstruační obtíže
Smíchá se po jednom dílu nať řebříčku, kokošky pastuší tobolky
a rdesna ptačího. 3 lžičky směsi se krátce povaří v 0,251 vody, přecedí
se a čaj se popíjí chladný, 2 šálky denně.
Lupénka
Smíchá se stejným dílem nať vlaštovičníku a kozí brady luční,
1 lžíce směsi se zalije 11 studené vody a nechá se stát 24 hod. Výluhem
se potírají postižená místa. Ta se dále 2x denně natírají mastí (čerstvá
šťáva z vlaštovičníku smíchaná se stejným dílem rozpuštěného vepřového střevního sádla). Přitom se drží jaterní dieta (žádné kyseliny
a syrové ovoce, jen vařený jablkový kompot, žádná čokoláda a kakao,
jen lehké maso a čerstvé ryby). Nemocný se nekoupe, jen občas (!)
sprchuje. Zlepšení lze očekávat za 2-3 měsíce, odstraněné vyrážky po
5 měsících (údajně dr. Kamenická).
Pásový opar
5 masitých listů skalnice (netřesku) se rozřeže po délce a položí se na talíř. Takto získanou šťávou se několikrát denně potírá
postižené místo. Případně lze dopinit ještě odvarem z 25 g dubové kůry, 10 g kontryhelu, 20 g ovsa, 10 g heřmánku, 20 g šalvěje
a 10 g komonice. Smíchá se, zalije se studenou vodou a nechá se
přejít varem. Počítá se lžička směsi na šálek nápoje (údajně dle dr.
Kamenické).
Zelený zákal
Kombinovaná kúra: k pití 2-3 šálky denně nálevu z bylinné směsi
(kopřiva, měsíček, rozrazil, přeslička stejným dílem případně s přídavkem tzv švédských bylin), k čemuž je možné připojit sedací koupele z přesličky (studený výluh z bylin naložených ve vodě 24 hodin,
dolity teplou vodou) a napařování postiženého oka (smíchá se 20 g
světlíku, 30 g kozlíku, 10 g sporýše, 30 g bezu a 20 g heřmánku, 5 lžic
Alternativní léčebné postupy
■162■
směsi se nechá vařit v 0,51 bílého vína a páry se nechají působit na zavřené (!) oko (údajně dr. Kamenická).
Na pročištění krve I.
Smíchá se bříza (list) 10 lžic, kopřiva (list) 5 lžic, bez (květ) 5 lžic,
trnka (květ) 5 lžic. 4 lžičky směsi se dají do 0,251 vody, nechají se přejít varem, na 15 minut se odstaví a přecedí se. Popíjí se teplý, ráno a večer 1 šálek.
Na pročištění krve II.
Smíchají se stejným dílem listy jahodníku, ostružiníku a maliníku,
nechají se několik dní fermentovat a potom se usuší.
2 lžičky směsi se přelijí 0,251 vařící vody a nechají se vychladnout.
Pije se naráz nalačno ráno a večer po jednom šálku.
Na pročištění krve III.
Vždy 4 lžíce kořenu smetanky a čekanky a oddenku pýru si smíchají s 1 lžicí semene fenyklu. 2 lžičky směsi se 15 minut vaří v 0,251
vody a nechá se stát do vychladnutí. Užívají se 2 šálky denně.
Leukémie
Denně se doporučuje píť2 litry nálevu z 25 g natě řebříčku, 30 g
listu kopřivy, 30 g výhonků bezu, 30 g natě vlaštovičníku, 30 g
květu měsíčku, 25 g natě kozí brady, 20 g kvetoucí natě rozrazilu,
15 g květu třezalky, 15 g kořene pampelišky a 25 g mařinky. Je důležité, aby alespoň část bylin byla toho dne čerstvá. Jako podpůrná léčba se doporučuje pro posílení sleziny pít nálev z kořene puškvorce (1 šálek denně šesti doušky). Přitom je třeba
dodržovat diety - vyhýbat se všem kyselinám - octu, citronu, grapefruitům, pomerančům, ovocným šťávám a nakyslému ovoci,
jen vařený jablkový kompot se smí neomezeně (údajně dle dr.
Kamenické).
Uklidňující aromatický
Smíchá se stejným dílem dobromysl (nať), mateřídouška (nať), šalvěj (list), máta peprná (list). 2 lžičky směsi se přelijí 0,251 vařící vody
a nechá se 15 minut pařit.
Alternativní léčebné postupy
■163■
Uklidňující a proti nespavosti
Smíchá se stejným dílem chmel (šištice), kozlík (kořen) a meduňka
(nat). 2 lžičky směsi se v 0,251 vody nechají přejít varem, 15 minut ustát
a vychladnout. Pije se teplý, 1 šálek před spaním.
Uklidňující a proti migréně
Smíchá se po lžičce listů vachty, máty a kořene kozlíku a přelije se
0,251 vařící vody a na 15 minut se odstaví. Užívá se chladný po lžících,
2 šálky denně.
Uklidňující kozlíkový I.
Smíchá se 30 g kozlíku (kořen), 30 g máty peprné (list), 30 g meduňky (list) a 10 g fenyklu (semeno) a připraví se běžným způsobem
odvar.
Uklidňující kozlíkový II.
Smíchá se 40 g kozlíku (kořen), 25 g máty peprné (list), 25 g meduňky
(list) a 10 g chmelu (šištice) a připraví se běžným způsobem odvar.
Uklidňující kozlíkový III.
Použije se po jednom váhovém dílu kozlíku (kořen), vachty (list),
meduňky (list), levandule (květ) a heřmánku (květ). Nejprve se 10 minut vaří kořen kozlíku, potom se přidá vachta a směs se odtáhne z plamene. Přihodí se zbývající byliny a nechá se 15 minut pod pokličkou
pařit. Popíjí se chladný odvar, 2 šálky denně.
Odvar při cukrovce
Po jedné lžíci se smíchá borůvka (list), šalvěj peprná (list) a chmel
(šištice) a 2 lžíce fazolových lusků. Vaří se 10 minut v 0,331 vody, pije
se chladný, 2 šálky denně.
Kombinovaná léčba
Směs ze 3 dílů kuklíku alpského, 2 dílů černice, 2 dílů listu borůvky
(sbíraných před květem), 3 dílů nátržníku, 2 dílů zelených fazolových
lusků a stonků se spaří a nechá 3 minuty louhovat. Pije se 2x denně.
Hladinu cukru v krvi dále snižuje celer a štáva z kyselého zelí, případně
denní užívání moruše nebo cibule a česneku (pozor, nesmí se jíst
s chlebem), dále odvar ze samotného borůvkového listí (4 polévkové
Alternativní léčebné postupy
• 164 •
lžíce listí se zalijí 2 litry studené vody a vaří se na polovinu objemu, pije
se 3x denně 1 šálek), pomáhají i nálevy z kopřiv, černého bezu, ze jmelí,
jarní salát z pampeliškových stonků (dobře omytých, bez květů, 10-15 ks
denně) a kořen čekanky (máčením ve vodě ztratí hořkost).
Atrofie
Postižené svaly se 3x denně potírají tinkturou z kokošky pastuší tobolky (čerstvá posekaná nat se zalije 40% alkoholem a nechá se 10 dnů
stát na slunci nebo v teple). Zároveň se pijí 4 šálky nálevu z kontryhele
denně (údajně dle dr. Kamenické).
Univerzální směs
Na játra, žlučník, čištění krve, cévy, hubnutí, bolesti hlavy, ledviny,
močový měchýř, zrak a gynekologické problémy.
Smíchá se 10 g šalvěje, 10 g máty, 20 g přesličky, 10 g pampelišky,
20 g truskavce, 10 g jitrocele, 20 g řepíku, 10 g kopřivy, 10 g třezalky,
20 g divizny, 20 g šípku, 10 g plavuně. Jedna lžička na čtvrt litru vody,
15 minut louhovat, užívat tři šálky denně po dobu šesti týdnů. Celou
kúru opakovat 2-3x ročně (J. Spěváček).
Celkově posilující čaj
Smíchá se ve stejném poměru benedikt (nat), ostružiník (list), meduňka (nat) a máta peprná (list), půl lžičky směsi se v šálku zalije vařící
vodou a nechá se 10 minut pařit. Popíjí se vlažný, večer před spaním.
Sirup faráře Kneippa na odkašlávání
Hrst jitrocelových listů, 0,5 hrsti listu podbělu a 0,5 hrsti listu pelyňku se 5 minut vaří v 0,51 vody. Scedí se, přidá se několik lžic medu
a vaří se dál, až vznikne řídký sirup. Užívá se teplý, 1 lžičku každou
čtvrthodinu.
Sirup na odkašlávání
Do 230 g jitrocelového sirupu (viz jitrocel, základní recepty) se přidají 4 g anýzové silice, 2 g tinktury z hlavěnky dávivé a dopiní se destilovanou vodou do 200 g.
Proti nadměrné tvorbě červených krvinek (polycytemia vera)
Komonice lékařská (20 g) se vloží do 1 litru červeného vína. Směs
Alternativní léčebné postupy
• 165 ■
se každý den promíchá a nechá louhovat celkem 9 dní, poté se přefiltruje přes pláténko. Užívá se 3x denně před jídlem nalačno. První
3 dny se užívá kávová lžička, další dny až do využívání celého množství se berou polévkové lžíce. Používá se jako doplňková kúra při běžném léčeni (ze specializační atestace v oboru hematologie a transfúzní služba).
Srdeční obtíže
10 ks stonků petržele s listy se cca 10 minut vaří s 1 lžičkou přírod-
ního octa a s 1 1 přírodního vína, potom se přidá 300 g včelího medu
a dále se vaří ještě 5 minut. Horké se nalije do lahve vypláchnuté alkoholem (víno potom déle vydrží). Při srdečních obtížích (akutních,
např. změna počasí, podrážděnost) se užijí 1-3 lžičky vína (údajně dr.
Kamenická).
Karmelitánské kapky
Při žaludeční nebo střevní kolice, též při bolestech hlavy a nervové
slabosti. Smíchá se 500 g sušené meruňkové natě, 20 g citronové
kůry, 10 g skořice, 10 g muškátového oříšku a vše se zalije 1 litrem koňaku. Nechá se několik dní stát, přecedí se a slije do dobře uzavřené
lahve.
Pelyňkové víno
K posílení žaludku a povzbuzení chuti k jídlu. Smíchá se po jednom
dílu pelyňku (nat), máty peprné (list) a šalvěje (nať), zalije se 100 díly
bílého vína a nechá se 8 dní v uzavřené láhvi. Potom se scedí a užívají
se 4 lžičky denně vždy před jídlem.
Tinktura na roztroušenou sklerózu
Kokoška pastuší tobolka (nať) se vypere, nadrobno se poseká, nasype se do láhve (až po hrdlo) a dopiní se 40% lihem. Nechá se stát 10
dnů na teplém místě a potom se touto tinkturou denně potírají postižená místa. Kokošku je také možné nahradit řebříčkem, případně
je možné k mazání použít třezalkový olej. Potom se postižená místa
potírají 3x denně. K tomu se pije 4x denně šálek nálevu z kontryhelu
(bylina se 1 minutu louhuje v horké vodě), což je případně možné dopinit 1 - 2 šálky nálevu ze šalvěje. Důležitou součástí kúry je sedací
koupel s výluhem z mateřídoušky, hřebíčku, třezalky, přesličky a mla-
Alternativní léčebné postupy
• 166 •
dých smrkových výhonů. Pozor! Postup léčby je velmi pomalý, čímž
se pacient nesmí nechat zmást. Všechny používané rostliny musí být
čerstvé - sušení snižuje účinnost (údajně dle dr. Kamenické).
Koupel na uklidnění nervů, při křečích, proti migréně
a nespavosti
Smíchá se hrst levandule, 200 g heřmánku, 200 g máty peprné,
100 g puškvorce a 100 g šalvěje. To vše se hodí do 1 1 vařící vody,
nechá se 15 minut pařit a vlije se do lázně.
Koupel na posílení nervů, k dezinfekci a celkovému osvěžení
250 g nati řebříčku a 200 g listu máty peprné se krátce povaří ve
41 vody, nechá se vychladnout a vlije se do lázně.
Koupel na krvácející hemeroidy
Nálev ze stejného dílu natě řebříčku a listu jitrocele se vlije do odvaru z 1 dílu dubové kůry, nechá se vychladnout, přecedí se a vlije do
sedací koupele.
Koupel proti pocení nohou
Dubová a vrbová kůra a ořechové listí se zalijí studenou vodou.
Nechá se stát přes noc, potom se mírně ohřeje a dolije se vodou. Ve
vychlazené lázni se máčejí nohy před spaním.
Obklad na místa postižená neuralgickou bolestí
Za piného slunce se natrhá nať mateřídoušky a řebříčku a květ divizny a heřmánku, vloží se do šátku a uvážou na postižené místo.
Zároveň se z těchto bylin pije odvar (údajně dle dr. Kamenické).
Mazání na popáleniny
5 lžic drceného kořene kostivalu a 10 lžic květu třezalky se naloží
do 0,5 1 kvalitního stolního oleje a nechá se v zavřené nádobě 14 dnů
vyluhovat.
Mast na hemeroidy
90 g neslaného másla nebo vepřového sádla se dobře rozpustí
a vmíchá se do něj asi 15 g nadrobno nasekaného květu řebříčku
a stejné množství sušených maliníkových listů a krátce se přecedí.
Alternativní léčebné postupy
•
167 •
Rakovina zažívacího traktu
300 g aloe léčivé se rozmixuje nebo rozemele na masovém strojku,
přidá se 500 g domácího včelího vosku, 0,75 1 červeného vína, 0,1 1
čistého lihu nebo destilátu (jakýkoliv, např. koňak, vodka), vše se
dobře promíchá, uzavře se ve skleněné nádobě a uloží do chladna. Po
14 dnech se začne užívat, první týden 3x denně 1 kávovou lžičku vždy
2 hod. před jídlem, druhý týden se místo kávové lžičky začne užívat
polévková lžíce, celkem se lék užívá po 2 měsíce.
Rakovina lymfatických uzlin
Postižené uzliny se potírají majoránkovým olejem. Majoránka z poslední úrody se naloží do olivového oleje a nechá se stát 10 dnů na
teplém místě (údajně dle dr. Kamenické).
Rakovina hrtanu
1 vrchovatá lžička sekaného listu slézu (čerstvého, sušením
ztrácí třetinu účinku) se v šálku večer zalije vodou a nechá se do
rána vyluhovat, potom se mírně ohřeje a scedí. Pije se po doušcích,
2 šálky denně. Zbytky rostlin se dají do nerezové nádoby, smíchají
se s ječnou moukou a směs se dobře prohřeje. Přiloží se na krk
a dobře zaváže, aby se nemocné místo zapařilo (údajně dle dr. Kamenické).
Rakovina plic
Celý den se žvýká kořen puškvorce, sliny se polykají, zbytek kořene
se vyplivne. Ráno a večer se navíc pije šálek teplého odvaru z hřebíčku (údajně dle dr. Kamenické).
Rakovina žaludku
Po operaci se na ránu přikládá obklad z hojivých bylin (obecně bylin používaných na rány), během dne se pije 1,5 1 nálevu z kopřiv
a měsíčku (nejlépe čerstvých, smíchaných rovným dílem, na šálek se
počítá 1 lžička směsi, tedy na 1,5 1 nálevu 6 lžiček). Po několika týdnech dojde ke zlepšení. Potom se udělá přestávka a celá kúra se znovu
opakuje (údajně dle dr. Kamenické).
Rakovina kostí
Denně se pijí 3-4 šálky nálevu z řebříčku + čaj na čištění krve
Alternativní léčebné postupy
■168■
z čerstvých bylin - 1 díl kopřivy, 1 díl řebříčku, 3 díly měsíčku, počítá se 1 vrchovatá lžička nasekaných bylin na šálek. Postižené
místo se k tomu ještě natírá řebříčkovou tinkturou - květ řebříčku
se nasype do láhve až po hrdlo, zalije se 40% lihem a nechá se stát 10
dní v teple (údajně dle dr. Kamenické).
Rakovina jater
Mladé, na drobno posekané výhonky plavuně přelité horkou vodou. Pozor! Nesmí se vařit. Při průjmech opatrně (údajně dle dr.
Kamenické).
Rakovina varlat
Čerstvě omyté listy jitrocele nebo devětsilu se rozetřou v dřevěné
misce dřevěným nástrojem a vzniklá kaše se přiloží na postižené
místo jako obklad. Předtím se toto místo potře majoránkovým olejem.
Majoránka z poslední úrody se naloží do olivového oleje a nechá se
stát 10 dnů na teplém místě. Rakovina ustoupí do dvou týdnů (údajně
dle dr. Kamenické).
Rakovina jazyka
Podává se čaj ze svízele, nálev z čerstvého, odvar ze sušeného (údajně
dle dr. Kamenické).
Protirakovinná kúra Rudolfa Breusse
Ucelený léčebný postup je vlastně řízenou hladovkou dopiněnou příjmem zeleninových šťáv a bylinných čajů, který se údajně
osvědčuje v případech rakoviny, kde již není jiné pomoci (např. nádor je uložen tak, že jej nelze odoperovat, klasická léčba nezabrala).
Kúra je založena na myšlence, že rakovinné buňky žijí a rostou jenom z toho, co je v potravě člověka přebytečné. Zatímco člověk dokáže 42 dnů skutečně vydržet o zeleninových šťávách a bylinkových
čajích, rakovinná buňka ne. Odumře a člověk se uzdraví. Musí však
při této kúře dodržovat poměrně přísná pravidla. Hlavní je, že šťávy
a čaje pije podle svého subjektivního pocitu hladu, celkově by však
neměl vypít více než půl litru šťávy za 24 hodin. Množství čaje je neomezené, je třeba ho však pít pomalu, po doušcích. Šťávu je třeba
před polknutím na okamžik podržet v ústech, aby se smísila se sli-
Alternativní léčebné postupy
■169■
nami. Čas od času je možné vypít doušek šťávy ze zelí, která podporuje vyměšování.
Breussova zeleninová protirakovinná šťáva
Na její přípravu se použije 300 g červené řepy, 100 g mrkve, 100 g
celeru (bulva), 30 g černých ředkviček a jeden brambor velikosti
slepičího vejce. Vše se očistí, nastrouhá a vylisuje (např. v plátěném
sáčku), šťáva se ještě přecedí přes jemné sítko a nechá se ustát.
Dietní rozpis - obecný
1/ Ráno pomalu vypít půl šálku studeného ledvinového čaje.
2/ 30-60 minut nato po doušcích vypít 1-2 šálky teplého šalvějového čaje s třezalkou, mátou peprnou a meduňkou.
3/ 30-60 minut nato malý doušek zeleninové šťávy.
4/ Během dopoledne dle pocitu hladu vypít s přestávkami 10-15 doušků zeleninové šťávy.
5/ Podobně pokračovat až do večera, pamatovat na to, že celkové
množství šťávy je omezené.
Čaje dle jednotlivých druhů rakoviny
Podle aktuální situace se v rámci této kúry doporučují tyto čaje:
- nádor na mozku - meduňkový
- gynekologické nádory - světlík lékařský
- rakovina plic - jitrocel, plicník, popenec, divizna a pukléřka islandská
- rakovina žaludku - pelyněk
(Pozn. Při kúře se předpokládá, že pacient povede v podstatě normální život jako předtím. Zvláště se však doporučuje nezapomínat na
pohyb na čerstvém vzduchu. Při kúře pochopitelně dojde ke ztrátě na
váze, jako obvyklá se uvádí ztráta 5-10 kg tělesné hmotnosti. V některých případech, zvláště je-li kúra dodržována opravdu přesně,
však kupodivu k výraznému váhovému úbytku nedochází. Breussovu
zeleninovou šťávu je možné také zakoupit již hotovou, což léčbu
usnadňuje.)
Kneippův žaludeční likér
Ve čtvrtlitru vody se pomalu rozvaří všechny další přísady, tj. po
špetce máty peprné, zeměžluče, pelyňku, heřmánku, hořce, anděliky
Alternativní léčebné postupy
• 170 •
a chininové kůry, dále trochu jalovce a několik kousků pomerančové
kůry. Vše se nechá vychladnout, přecedí se přes plátno, přidá se 0,51
lihu a dá se na 10 dnů do tepla ustát. Potom se svaří půl kila cukru
v jednom litru vody, smíchá se s tinkturou a likér je hotov.
Švédské byliny [švédské kapky],
(Schwedenkráuter)
Podle legendy jde o recept, který kdysi sestavil jistý švédský lékař
a dožil se díky nim sta let. Existuje několik receptů na jejich přípravu, které se mezi sebou liší. V prodeji jsou „švédské byliny" i v lékárnách. Je to bylinná směs tzv. „na všechno", užívají se vnitřně
i vnějšně. Prokázaný je jejich mírně projímavý účinek a celková pqdpora metabolismu. Různí léčitelé se ve svém názoru na užívání švédských kapek i dosti podstatně liší. Např. známá rakouská léčitelka
Maria Treben doporučuje užívat švédské kapky vnitřně i po lžících,
český léčitel L. Klouda vidí jejich největší přínos v obkladech, kdy
se kapky ředí a přikládají na promaštěnou kůži.
Recepty na švédské byliny
(Jednotlivé složky v případě potřeby zkonzultovat v lékárně.)
I.
- Aloe, myrta, šafrán, kasie (senna), fágor, benátská toriska a kořen
anděliky se naloží do 40% lihu a nechají se 10 dní stát (údajně dle
dr. Kamenické).
II.
- aloe (Aloe capensis) - 17 g
- kořen anděliky (Rad. Angelicae) - 5 g
- Auranti amati flavedo - 5 g
- fenykl semeno (Fr. Foeniculi) - 4 g
- Fungus laricis - 2 g
- Rhiz. Galangae - 2 g
- kořen hořce (Rad. Gentianae) - 2 g
- lékořice (Succus Liquiritiae) - 10 g
- myrha - 1 g
- kořen rebarbory (Rad. Rhei) - 6 g
- senesový plod (Fr. Sennae) - 5 g
Alternativní léčebné postupy
• 171 •
- oddenek zedorie (Rh. Zedoriae) - 4 g
- cukr - 37 g
Zalije se 0,51 čisté vodky (nejlepší je ruská) anebo dvěma litry vína,
na 14 dnů se ponechá na slunci nebo u kamen a denně se protřepává.
Potom se scedí a užívá. (J osef Suchý)
III.
- aloe (Aloe capensis), nebo kořen hořce (Rad. Gentianae), nebo pelyněk - 10 g
- myrha - 5 g
- šafrán - 0,2 g
- alpské listí - 10 g
- kafr přírodní - 10 g
- kořen rebarbory (Rad. Rhei) - 10 g
- mana- 10g
- benátský lektvar - 10 g
- kořen jestřabiny - 10 g
- kořen anděliky (Rad. Angelicae) - 10 g
Zalije se 0,51 čisté vodky (nejlepší je ruská) anebo dvěma litry vína,
na 14 dnů se ponechá na slunci nebo u kamen a denně se protřepává.
Potom se scedí a užívá. (J osef Suchý)
IV.
- aloe (Aloe capensis), nebo kořen hořce (Rad. Gentianae), nebo pelyněk - 10 g
- myrha - 5 g
- list senny (Fol. Sennae) - 10 g
- šafrán - 0,2 g
- kafr přírodní - 10 g
- kořen rebarbory (Rad. Rhei) - 10 g
- oddenek zedorie (Rhiz. Zedoraiea) - 10 g
- mana - 10 g
- theirak (Electuarium theriacale) - 10 g
- kořen anděliky (Rad. Angelicae) - 10 g
Směs bylin se vloží do dvoulitrové láhve, zalije se 1,5 litrem žitné
nebo jakékoliv ovocné pálenky a nechá se stát na slunci nebo v blízkosti kamen 14 dní. Každý den se protřepe a protřepává se vždy, když
se odlévá do menší láhve nebo když se odebírá k použití. V nálevu
Alternativní léčebné postupy
• 172 •
bylinky mohou zůstat 6 týdnů i déle, potom se rozdělí do menších
lahviček. Takto se mohou uchovat i několik let. Čím jsou starší, tím
jsou lepší. (Maria Treben)
V.
-
kořen ibišku
pomerančový květ
myrha (pryskyřice)
oddenek rebarbory
kořen hořce
kořen anděliky
kořen nátržníku
list máty peprné
kořen omanu
kořen kozlíku
oddenek zedoáru (rostlina příbuzná kurkumě)
kůra krušiny
list senny
nať řebříčku
nať jablečníku
kulička theriaku
Tato směs se vyrábí průmyslově ve Slovinsku pod názvem „švedska
grenčica". 330 g zakoupené směsi se zalije 1,1 koňaku, přidá se rozdrobený theirak a nechá se za občasného protřepávání macerovat
běžným způsobem (podle J. A. Zentricha a J. Jonáše).
(Pozn.: Tzv. theirak či toriska, zvaný někdy též benátský (benátská),
je zaužívanou lékárnickou směsí vonných drog, obsahující např. aloe,
kořen lékořice, skořici, šafrán, hřebíček aj.)
Svatojánské koření
Je to směs devíti tzv. svatojánských bylin, tedy bylin'sbíraných na sv.
Jana (tj. 24. června):
- janovec metlatý
- komonice lékařská
- kaprad' samec
- kopřiva dvoudomá
- pelyněk obecný (černobýl)
- prha arnika
Alternativní léčebné postupy
• 173 •
- svízel syřišťový
- třezalka tečkovaná
- vstavač
Podle tradice se svatojánské koření má sbírat o půlnoci z 23. na 24.
června, kdy jsou údajně tyto byliny nejúčinnější. (Tato pověra může
mít i reálný základ. Např. účinnost třezalky je dána obsahem jejích
éterických olejů a ten je pochopitelně větší o půlnoci než např. za poledne v piném slunci.)
Svatojánské koření patří mezi univerzální léky a může se užívat po
celý rok, až do té doby, než se o dalším sv. Janu nasbírá svatojánské koření zase čerstvé. Je třeba ještě také dbát na to, že vstavač je dnes chráněnou rostlinou.
(Pozn.: Pro ty, kteří si přejí posílit magický účinek svatojánského
koření, je zde ještě prastaré tradiční zaříkávadlo: „Svatojánská bylino,
má závist patří tomu, kdo tě má. Utrhnu tě rukou levou, uschovám tě
rukou pravou. Kdo tě najde v ohradě, nikdy nebude sám."
Tygří mast
Orientální prostředek, bylinná mast užívaná zevně téměř „na
všechno". Obecně se doporučuje při nachlazení a chřipce ke zlepšení
dýchání, bolestech hlavy, na komáří štípance, na bodnutí žihadlem
všech druhů hmyzu, při menstruačních obtížích, při úžehu a úpalu
a lehkých popáleninách, na svědící kůži a při bolestech ve svalech.
Obecně se užívá tak, že se mastí potře postižené místo, při chřipkách
a nachlazeních se natírá pod nos, při bolestech hlavy se rozetře na
obou spáncích. Pod nosem nebo na spáncích také pomáhá proti
únavě při práci nebo cestování.
Složení „tygřích mastí" je různé. Zkušení cestovatelé např. tvrdí,
že tygří mast prodávaná na našich tržištích nemá nic společného
s tou „pravou" tygří mastí, která je k dostání přímo na Východě.
Složení tygří masti
- mentol - 16 g
- peprmintový olej (z máty peprné) - 10 g
- kafr - 16 g
- eukalyptový olej - 10 g
- hřebíčkový olej - 1-2 g
- skořicový olej - 1- 2 g
Alternativní léčebné postupy
• 17 4 •
- měkké a tvrdé parafíny
(Tzv. tygří mast zn. Tygr a drak vyrobená v Šanghaji.)
Slovo léčitele
„ Já vlastně nikoho neléčím. Jsem však schopen zjistit zdravotní stav
vašeho organismu a doporučit účinnou bylinnou léčbu. Ta v lidském
těle probudí informační systém, který deklasovala, likvidovala civilizace. Člověk se tak potom léčí sám prostřednictvím energie skryté
v bylinách. Samozřejmě můj klient musí dodržovat životosprávu, kterou mu po důkladném vyšetření doporučím. Určím i škodliviny, které
by léčbu opět vracely zpátky. Vyžaduje to rovněž určitou harmonii,
duševní i tělesnou. Ta se dosáhne především pomocí jógy. Nevanedbatelné je i to, jak má pacient pevnou vůli a jak respektuje moje rady."
(L. Kříž)
ESENCIÁLNÍ METODY LÉČBY
HOMEOPATIE
Velký význam a značné rozšíření tohoto alternativního způsobu
léčby nám unikly jenom proto, že až do roku 1989 u nás patřila
mezi zakázané způsoby léčby. Přitom je to podle údajů WHO
(Světové zdravotnické organizace) druhý na světě nejrozšířenější
způsob léčby. Na prvním místě je, pro zajímavost, tradiční čínská
a indická medicína, na třetím fytoterapie čili bylinkářství všeho
druhu a teprve na čtvrtém místě naše západní, klasická (nebo oficiální) medicína.
Princip homeopatie je velmi jednoduchý. Pacientovi se podává
látka, která sama o sobě vyvolává stejné příznaky jako choroba, jíž pacient trpí. Tato látka se ředí téměř až donekonečna. Homeopat vybere
pro pacienta jeden jediný homeopatický lék a pacient se po jeho podání zbaví všech svých chorob. Tento jednoduchý popis samozřejmě
nezahrnuje všechny obtíže a úskalí homeopatické léčby, nicméně
jsou doloženy případy, že „to" zabralo právě takhle zázračně.
Podívejme se nyní na homeopatii vzhledem k jejímu velkému významu podrobněji.
Alternativní léčebné postupy
■175■
Počátky homeopatie
Zakladatelem homeopatie je německý
lékař a zednář Samuel Hahnemann
(1755-1843). Pocházel z chudého prostředí, jeho otec byl malířem míšeňského porcelánu. Vystudoval medicínu,
přičemž se na studiích živil výukou jazyků (ovládal jich osm), překlady knih
a pomáhal v lékárně. Se svým příznivcem a zaměstnavatelem baronem von
Bru-kenthalem se ještě jako student dostal do Maďarska, shodou okolností do
oblasti s il ně postihované malárií (okolí
Samuel Hahnemann
měst Raab a Temešvár). Tam začal pochybovat o léčebných postupech klasické medicíny v případě této
choroby. Jeho pochybnosti dále narůstaly, když po studiích působil
jako praktický lékař. Začal vydávat první spisy, kde kritizuje klasickou léčbu. V téže době se seznámil i se svojí budoucí manželkou
Henriettou, s níž měl deset dětí. Přibližně v roce 1789 podnikl svůj
první homeopatický pokus. Při překladu skotské knihy o lécích zjistil, že chinin léčí malárií tím, že posiluje žaludek. Protože trpěl žaludečními problémy, vyzkoušel to a pozoroval na sobě stejné příznaky,
jaké způsobuje malárie. Došel tedy k názoru, že když se chinin podá
člověku, který nemá malárii, vyvolá stejné příznaky jako nemoc,
proti níž je podáván. Samozřejmě začal zkoušet, zda je tomu stejně
i s jinými léky, a ve svých pokusech na sobě i na dobrovolnících pokračoval následujících dvacet let. V roce 1810 konečně vydal svůj
Organon racionální léčby, v němž shrnuje všechny své dosavadní poznatky o homeopatické léčbě. Za Hahnemannova života byl Organon
vydán ještě čtyřikrát, v ČR vyšel jeho český překlad v roce 1993
a 1996.
Homeopatické léky
Hahnemann a jeho pokračovatelé se nadšeně snažili jako léčiva pro
homeopatii využít co možná nejvíce látek. Nyní má homeopat na výběr přib li žně ze dvou tisíc homeopatických léků. K jejich výrobě
slouží zásadně přírodní látky, které se zastáncům klasické medicíny
mohou zdát leckdy podivné. Vedle rostlin (koniklec, plavuň) to jsou
Alternativní léčebné postupy
• 176■
i látky živočišného původu (psí mléko, skořápka škeble), prvky a jejich sloučeniny (zlato, zinek, fosfor, kyselina sírová, kuchyňská sůl),
minerály (láva ze sopky Hekly). Zvláštní a pro zastánce klasické léčby
těžko stravitelnou skupinu tvoří energie (sluneční a různých hvězd).
Homeopatické léky se připravují i z produktů chorobných procesů.
Ty se nazývají nosoda. Lze je připravit prakticky z čehokoliv. Jako příklad lze uvést sliny vzteklého psa, rakovinný nádor nebo bakterie.
Pacienti se však nemusí těchto leckdy děsivých látek obávat. Tyto základní suroviny se totiž, přísně chemicky vzato, v homeopatickém léku nakonec nevyskytují! A to je na celé homeopatii asi ta největší záhada vůbec.
Dojde k tornu takto. Ten, kdo připravuje homeopatický lék, vezme
základní surovinu, např. celou koniklec i s kořeny, a rozetře ji v čistém
nebo destilovanou vodou mírně zředěném lihu (do 10 procent celkového obsahu). Líh i destilovaná voda jsou homeopaticky neutrální
látky. Jiné suroviny, třeba kovy, se mísí ve formě p ilin s mléčným cukrem (rovněž homeopaticky neutrálním). Energetické léky vznikají
tak, že se miska s lihem a destilovanou vodou na několik dní vystaví
danému záření, třeba slunečnímu. Tím vznikne tzv. mateční tinktura,
která se dále ředí. Cílem je dosáhnout co možná největšího zředění,
neboť čím je lék zředěnější, tím je účinnější. V praxi se ředění provádí
tak, že se vezme jedna setina objemu mateční tinktury, přenese se do
další nádobky a přidá se k ní dalších 99 dílů ředicího média. Tím získává lék ke svému základnímu latinskému označení písmenko C (jako
lat. centum - sto. Někteří výrobci nahrazují písmeno C vlastním označením CH, což značí centezimální Hahnemann.) U léků anglické
a americké provenience, kde je toto ředění samozřejmostí, se písmenko C vypouští. Následuje číslovka, která označuje, kolikrát bylo
ředění provedeno. Označení léku Pulsatilla C 30 tedy znamená, že základní surovinou je koniklec, která byla ředěna 30x, přičemž do další
nádobky byla přenesena vždy jedna setina obsahu nádobky předchozí. Jestliže se přenáší jedna desetina, písmenko C nahradí D (jako
lat. decem - deset). Počet ředění se nazývá potencí léků, čím více jsou
ředěné, tím vyšší potence a účinnější, potentní lék. Z jedné rostliny
tak může vzniknout lék pro miliony lidí.
Zvláštním případem potentizace čili ředění jsou tzv. LM (padesátitisícové) potence. Když se zvláštním postupem ředění dosáhne koncentrace 1:50 000, vznikne první stupeň, LM I. Když se postup opakuje, dojde k dalšímu zředění v témže poměru. Zakladatel homeopatie, který
• 177 •
Alternativní léčebné postupy
vynalezl i tento způsob ředění, se dopracoval až k třiceti takovým postupným ředěním účinné látky
Tím se dostáváme k druhému, dosud záhadnému rysu homeopatické léčby. Podle tzv. Avogardova limitu při určitém zředění již látka
nemůže obsahovat ani jednu jedinou molekulu či atom výchozí suroviny čili účinné látky. Tento limit je stanoven hodnotou 10 (tedy poměrem 1:10.000.000.000.000.000.000.000). To v homeopatii odpovídá potenci již C 12, o potencích LM ani nemluvě. Přesto je homeopatický lék účinný i při takovém ředění. Tento je samozřejmě nejčastěji vysvětlován tzv. placebo efektem, tedy že samotné očekávání
toho, že lék zabere, způsobí, že se pacientův stav zlepší. V tomto případě však toto vysvětlení nemůže obstát, neboť jsou doložena
úspěšná homeopatická léčení kojenců, kteří ještě nemohou vědět, že
užívají nějaký lék. Přitom právě u nich je homeopatická léčba díky jejich vitalitě nejmarkantnější. Homeopatika se také úspěšně používají
ve veterinární léčbě, kde o nějakém placebo efektu už vůbec nemůže
být řeč. Určité možné vysvětlení podává výsledek pokusu francouzských výzkumníků, publikovaný v Journale de Medicine Nucleaire et
Biophysique. Ti pomocí magnetické rezonance zjistili, že voda obsahující homeopatikum Silicea C 13, tedy za Avogardovým limitem, vykazuje parametry odlišné od parametrů vody bez tohoto léku, a tedy
že homeopatikum muselo nějakým způsobem změnit strukturu použité vody, byť v ní již nemůže být obsaženo.
Obvyklou formou homeopatických léků jsou kuličky z hroznového
cukru napuštěné příslušnou potencí daného léku, existují i kapky
anebo injekce. Léky se ukládají do dóz z tmavého skla. Pozoruhodná
je jejich trvanlivost. Nedávno byly vyzkoušeny léky z Hahnemannovy
pozůstalosti, tedy staré 150 let, a stále účinkovaly. Při skladování homeopatikům vyhovuje pokojová teplota, nesmí být vystaveny žádnému záření (slunečnímu, měsíčnímu, elektromagnetickému, silným
chemickým pachům, a zejména ne vůni kafru). Při podávání nesmí
být brány do ruky, přenášejí se pomocí kousku papíru. Při jejich podání se doporučuje hodinu před a hodinu po podání nic jiného nejíst
a nepít. Homeopatická tabletka se rozpustí v ústech a nezapíjí se.
Základním předpokladem homeopatické výroby léku je to, aby na
každé ředění byla použita vždy nová, nejčastěji skleněná nádobka.
Tento požadavek je možné v domácích podmínkách obejít tzv.
Korsakovovou potentizací, kdy se používá jen jedna skleněná ná23
,
Alternativní léčebné postupy
• 17 8 •
dobka. Napiní se jedním procentem matečné tinktury a dopiní ředicím médiem. Potom se celý obsah vylije. Na stěnách nádobky ulpí přibližně jedna setina jejího obsahu, takže v dalším kroku stačí přilít dalších 99 dílů ředicího média atd. Tento způsob výroby je označován
písmenem K (místo C, CH, D apod.). Problémem této výroby je skutečnost, že účinnost léku se po třiceti ředěních již dále nezvyšuje. To
je dáno tzv. pamětí skla, nepříliš probádaným, ale zcela jasně existujícím fenoménem, kdy sklo si jakoby „pamatuje", co na něm bylo dříve,
a další ředění tím je už znehodnoceno. Proto také musí být v homeopatické výrobě používány vždy nové a nové nádobky. Tzv. pamět skla
nelze odstranit žádným známým čisticím postupem.
Některé léky se v praxi užívají velmi často, to jsou tzv. velké léky
(polychresty), některé vzácněji (tzv. malé léky). Z homeopatické
praxe vyplývá, že výběr určitého léku pro určitého člověka je velmi
individuální a také dosti komplikovaný, protože homeopat léčí „celého člověka", a ne nemoc. Některé tzv. malé léky jsou doceňovány až
v poslední době. Jejich význam pomáhají vyzdvihnout počítačové
programy, které vyhodnocují symptomy pacienta a vyhledávají k nim
nejvhodnější léky ve větším rozsahu, než je toho schopen homeopat
bez počítače.
Homeopatická léčba
Základním úkolem homeopata je porovnat symptomy pacienta
s příznaky uvedenými v tzv. materii medice, příručce popisující jednotlivé homeopatické léky. Těchto příruček jsou dnes desítky druhů,
což odráží neustálý vývoj homeopatie. Nejobsáhlejší materia medica
(Allenova Encyklopedie homeopatické Materie mediky) má na
11 000 stran a jednomu léku se věnuje třeba na stu stranách. Jiné jsou
méně obsáhlé a umožňují snadnější orientaci. Druhou základní pomůckou je kniha zvaná repertorium (čili v lat. naleziště, seznam),
dnes nejznámější a nejuznávanější z nich je Kentovo. Je to vlastně seznam symptomů, k nimž jsou přiřazeny zkratky všech možných vhodných léků. Existují i kompilace materií medik a repertorií i jejich počítačové podoby. Úkolem homeopata je nalézt tzv. similimum, lék,
který způsobuje co nejpodobnější příznaky, jako má pacient (podle
homeopatické zásady Similia similibus curantur, tedy že podobné se
léčí podobným).
Když je takový lék nalezen a pacient ho užije, dochází k uzdravo-
Alternativní léčebné postupy
•
179 •
vání pacienta, a to v opačném postupu, než jak se jeho nemoc projevila. Pokud jako dítě trpěl rýmou, později zánětem průdušek a k homeopatovi přišel se zápalem plic, odezní nejprve toto onemocnění.
Postupem času se objeví onemocnění, na která trpíval dříve.
Homeopaté toto nazývají reverzními (čili vratnými) symptomy. Jejich
průběh se však liší od obrazu dřívější nemoci. Reverzní angína není
taková jako ty předchozí, pacient se při ní subjektivně cítí dobře,
a když odezní, je mu lépe než před jejím propuknutím. Reverzní
symptomy jsou důkazem toho, že homeopatikum zabralo. V žádném
případě by pacient neměl reverzní symptomy léčit klasickým způsobem, např. antibiotiky. To by proces homeopatické léčby zase zvrátilo.
Může se samozřejmě stát, že homeopat nevyhodnotil správně pacientovy symptomy a nezvolil ten úpině nejvhodnější lék. Podle postupu léčby potom může výběr léku přehodnotit. Dobrou pomůckou
pro pacienta i jeho homeopata proto je, když si pacient během léčby
po dnech zapisuje poznatky tykající se jeho zdravotního stavu.
LÉKŮ
DRUHY HOMEOPATICKÝCH LÉKU
Konstituční a nekonstituční léky
Dr. Hahnemann vycházel z názoru, že lidé se dělí do různých konstitučních typů, dokonce že je možné říct archetypů. Lidé stejného
konstitučního typu mají určité sklony k jistému druhu chování, cítění
a samozřejmě i k chorobám. Těmto typům potom odpovídají konstituční homeopatické léky, které na osoby příslušného typu působí
jako na celek a jsou schopné vyléčit všechny (!) jejich choroby.
Některé typy jsou častější, jiné méně časté. Dva nejčastější jsou tyto:
Lycopodium clavatum [Plavuň vidlačka]
(3 % pacientů, nejužívanější homeopatický lék vůbec)
Tento typ je zřejmě nejčastějším lidským typem a je v populaci zastoupen zcela jistě více než jen třemi procenty. Jsou to lidé inteligentní, ambiciózní a soutěživí, snaží se dostat vždy na vrchol a ovládat lidi pod sebou, demokraticky i diktátorsky. Pokud je zdravý, je to
zosobněná síla, kterou navenek otevřeně demonstruje. Když onemocní, chová se zbaběle, ubývající síly navenek maskuje jejich přehnanou demonstrací. Snaží se za každou cenu udržet vnější image,
Alternativní léčebné postupy
• 180 •
„dekórum", i když si tak může uškodit. O tom, jak se bude konkrétní
člověk tohoto typu chovat, rozhoduje etická složka jeho osobnosti.
Typickým představitelem je stejně dobře Mussolini jako kladný hrdina představovaný třeba Belmondem nebo Brucem Willisem. Zdá se,
jako by typ Lycopodium byl výrazně, až archetypálně mužský, prostě
„zosobněný chlap". Je-li Lycopodiem žena, je znevýhodněna, protože
díky tomuto svému naturelu nemůže dostát společenským představám o tom, jaká má být „správná" žena. V obou pohlavích je však tento
typ stejně četný.
Lachechis
Je zrcadlově obráceným obrazem Lycopodia a lidé těchto dvou
typů jako by se navzájem přitahovali a vyhledávali. I když je jejich
vztah někdy dramatický, protože jsou opravdu svými protiklady, navenek tvoří vyváženou dvojici, která se navzájem harmonicky doplňuje.
Popisy obou těchto typů (i mnoha dalších) by bylo možné rozvést
na mnoha stranách, takže tyto zkrácené charakteristiky je nutné brát
skutečně jen jako orientační. A i zkušený homeopat může být někdy
při posuzování typu zmaten. Někdy navíc může dojít k takovým změnám v osobnosti člověka, že se změní jeho konstituční typ i jeho konstituční lék (např. z Pulsatilly na Lachechis). Některé typy však obvykle vydrží člověku pro celý život (např. Phosphorus, Lachechis, Sulphur, Arsenicum album, Natrum Muriaticum aj.).
Některé homeopatické léky ovšem nezahrnují nikdy pině všechny
charakteristiky a úpiný popis některého konstitučního typu (např.
Plantago, Coffea, Hecla lava). Obvykle to jsou ty léky, které se používají
na akutní potíže. Třetí skupina léků je smíšená. V některých nepříliš
častých případech mohou sloužit jako konstituční a přitom u většiny
případů pokrývají omezený počet symptomů (např. Arnica, Millefolium), jině léky se používají téměř výhradně jako konstituční.
NĚKTERÉ DALŠÍ SOUVISLOSTI HOMEOPATIE
V souvislosti s homeopatií a jejími některými rysy se objevují některé spojnice s dalšími myšlenkovými proudy a názory, které jsou až
neuvěřitelné. Mgr. Jiří Čehovský, kterého můžeme piným právem řadit mezi průkopníky homeopatie v Čechách, se zmiňuje o následujících:
Alternativní léčebné postupy
■181■
Homeopatie a buddhismus
Buddhismus stejně jako homeopatie dává návod, jak „odstranit utrpení". Buddhismus stejně jako homeopatie odstraňuje utrpení postupně.
Homeopatie a grál
Podle homeopatie je nemoc způsobena dezorganizací ústředního
řídicího centra zvaného dynamis. Podobně v legendě o grálu způsobuje nemoc krále chřadnutí celého království.
Homeopatie a alchymie
C. G. Jung byl přesvědčen o tom, že homeopatie je „pokračováním
alchymistické praxe". Podobné jsou i některé postupy obou těchto
oborů, např. donekonečna opakované stejné postupy. I alchymie, stejně
jako homeopatie, usiluje o uzdravení (zušlechtění) „krále". Jeden
z nejznámějších alchymistů, Paracelsus, používal k léčbě svých pacientů i zákona similarity a stejně jako homeopatie léčil podobné podobným. Zakladatel homeopatie, S. Hahnemann, byl svými současníky často k Paracelsovi přirovnáván, a dokonce mu byl podobný
i vzhledem.
Homeopatie a Jung
Konstituční typy v homeopatii lze přirovnat k Jungovým archetypům, ideálním prvotním formám, které „utvářejí svět a lidskou psychiku". V této souvislosti vystupují v homeopatii navenek podivuhodná zřetězení:
Lachechis je homeopaty zvaný „lék vyhnání z ráje" pro jeho podobnost s biblickým mýtem:
- vyrábí se z hadího jedu
- u lidí typu Lachechis je z párových orgánů napaden vždy jako první
ten levý (ženský)
- subjektivní pocit úlevy přináší pacientovi svlečení donaha, nesnáší
oblečení
- pacient trpí pocitem nějaké iracionální viny
- miluje nebo naprosto nesnáší jablka (alergie na jablka)
- zdává se mu o hadech a má z nich panickou hrůzu
- má pocit, že je „pod nadlidskou kontrolou"
- je zvědavý.
Alternativní léčebné postupy
■182■
Lék Phosphorus, tedy svítící fosfor, je spojován s Luciferem jako
nosičem světla. Nemocní lidé tohoto typu trpí úpornou snahou co
možná nejvíce se předvádět navenek, tedy vyzařovat. Nemoc se
u nich projevuje průjmy, obtížně stavitelným krvácením (hemofilií). Pacient má pocit vnitřního ohně, který chladí pitím studené
vody.
Lidé typu Lycopodium, kladoucí důraz na sílu a schopnost pomáhat druhým, např. přenosem bioenergie a také třeba tím, že jim
„velí", vykazují podobnost s hrdinou archetypální legendy, sv.
Kryštofem, silným obrem, který dobrovolně, jako rytíř, slouží ostatním. Kryštof je řecky Chrystophoros, nosič Krista, protože ho v podobě malého, ale stále těžšího dítěte přenesl přes řeku (stejně jako
ostatní pocestné, což byl druh Boží služby, který vykonával). Lidé tohoto typu také velmi rádi a velmi dobře (včetně žen) řídí automobily.
Sv. Kryštof je patronem řidičů. Zároveň Lycopodium v latině znamená vlčí tlapa. Některé eticky nepříliš uvědomělé lidi tohoto typu
můžeme v naší společnosti klidně k vlkům přirovnat (člověk člověku
vlkem).
Podivnou svázanost některých léků, příslušných konstitučních
typů a archetypů prokazují i archetypální sny, které se někdy objevují u pacientů po zahájení homeopatické léčby. A to i u těch, kterým se jinak „nikdy nic nezdá". Vídají tak stojatou vodu, která začne
proudit a jako povodeň odnáší staré a zchátralé budovy (staré ego
s chorobnými symptomy), což zároveň připomíná alchymistickou
operaci rozpouštění (dilutio). Dále vídávají krále, trojici bohyň,
hada požírajícího vlastní ocas, draky, podzemní labyrinty aj. Muži
typu Lycopodium se tak zdálo, že nosí po ulici v náručí zraněné
dítě (podobně tedy jako sv. Kryštof nesl Krista v dětské podobě).
Naprosto nevysvětlitelný je ovšem případ pacientky, které se zdálo,
že ji jako homeopatikum uzdraví kaktus. A správně to,byl Agnus castus.
Celkem vzato je oblast homeopatie přes svoji obrovskou rozsáhlost a nesmírné zkušenosti homeopatů stále ještě velmi neprobádaným a velmi zajímavým odvětvím alternativní medicíny, které
zde bylo možné postihnout pouze zkratkovitě a orientačně. Máte-li
zájem o tento druh léčby, bude nejlepší, když se rozhodnete některého homeopata osobně vyhledat. To, že jste na správné adrese, poznáte podle dlouhého úvodního rozhovoru, který se bude dosti li-
Alternativní léčebné postupy
■183■
šit od toho, na co jste zvyklí z klasické medicíny, a že dostanete
pouze jeden jednosložkový lék.
VÝROBA HOMEOPATICKÝCH LÉČIV
V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH
Vzhledem k tomu, že již byla vydána řada homeopatických publikací s poměrně přesnými návody k domácí výrobě homeopatických
léčiv, není to nic neuskutečnitelného. Každý homeopat amatér by si
však měl uvědomit, zda jeho znalosti a zkušenosti jsou dostatečné
k tomu, aby se mohl sám pustit do homeopatické léčby vč. výroby
léků a zda vzhledem k obsáhlosti tohoto oboru zbytečně neobjevuje
to, co již bylo objeveno, případně zda se zbytečně nevydává úpině
špatnou cestou. Někteří autoři argumentují tím, že homeopatika
jsou zbytečně drahá a že jejich domácí přípravou je možné ušetřit
nemalé finanční prostředky, s čímž se pochopitelně dá souhlasit. Na
druhou stranu by ovšem aplikaci léku mělo předcházet důkladné
zjišťování toho, zda daný lék je pro danou osobu skutečně tím nejsprávnějším. Je třeba si znovu uvědomit, že všichni většinou uvažujeme v intencích klasické medicíny, tedy ve vazbě choroba - lék (klasický či homeopatický), ale homeopatie je o něčem úpině jiném, což
jasně vyplývá z předchozích řádek. Objeví-li se tedy homeopatický
„receptář" jen s několika desítkami „základních" surovin, kde je každému léku věnován krátký odstavec s výčtem potíží, na které je lék
vhodný, obávám se, že takové zjednodušení homeopatii nutně poškozuje. Při bližším studiu se navíc objevují i věcné rozdíly. Zatímco
jeden autor uvádí, že Apis melifica se vyrábí z celé rozetřené včelí
královny (J. Čehovský), jiný autor (J. Janča) k výrobě téhož léku doporučuje dát „živé včely do láhve, zjistit jejich objem, třepáním je maximálně rozzuřit a pak je zalít pětinásobným množstvím 60% lihu".
Druhým velkým problémem je, zda a jak kombinovat homeopatii
s ostatními léčebnými postupy alternativní medicíny. Zatímco někteří „ortodoxní" homeopati toto zcela vylučují, neboť tím se podle
nich účinek homeopatických léčiv snižuje, jiní nadšeně doporučují
přidat třeba akupunkturu nebo odstínit geopatogenní zóny. A zatímco jeden homeopat trvá na tom, aby se sklo po použití likvidovalo, neboť je pro další homeopatickou výrobu bezcenné, ba škodlivé, jiný je klidně vyvaří a používá dál. Takové rozpory nutně
vzbuzují pochybnosti a řadu otázek. Vážný zájemce o homeopatii by
Alternativní léčebné postupy
• 184 •
se měl v případě takových pochybností asi snažit dohledat informace v co možná nejpůvodnějších zdrojích, pokud možno přímo
u Hahnemanna.
Některé homeopatické léky (příklady)
- Aconite - oměj šalamounek
- Allium - červená cibule
- Antimonium tart. - vinan draselno-antimoničný, tzv dávivý vinný
kámen
- Apis melifica - včelí královna
- Arnica - prha arnika
- Arsenicum - oxid arzenitý
- Asparagus - chřest
- Aurum - zlato
- Bacilinum - choroboplodné zárodky
- Beladona - rulík zlomocný
- Bryonie - posed (kořen)
- Calcarea carbonica - skořápky škeble čili uhličitan vápenatý
- Calcarea phosphorica - uhličitan fosforečný
- Calendula - měsíček
- Carnosin - rakovinný nádor
- Coffea - kávovník
- Drosera - rosnatka okrouhlolistá
- Dulcamara - lilek potměchuť
- Eupatorim - sadec konopáč
- Euphrasia - světlík lékařský
- Gelsenium - jasmínovec vždyzelený
- Glonoinum - trinitroglycerin
- Hecla láva - láva ze sopky Hekly
- Hepar sulph. - sulfid vápenatý
- Hypericum - třezalka tečkovaná
- Chamomilla - heřmánek pravý
- Ipecac. - ipekakuanha (čte se ipekakuaňa), kořen jihoamerické
rostliny hlavěnky dávivé
- Kali carbonicum - uhličitan draselný
- Lac caninum - psí mléko
- Lachechis mutus - jed hada křovináře tichého a křovináře sutukuku
z Holandské Guayny, zvaného též bushmaster
Alternativní léčebné postupy
-
■185■
Ledum - rojovník bahenní
Lycopodium - plavuň vidlačka (výtrusy)
Lysin - sliny vzteklého psa
Millefolium - řebříček
Nux vomica - vraní oko
Phosphorus - fosfor
Plantago - jitrocel
Platinum metallicum - platina
Pulsatilla - koniklec (celá rostlina)
Rhus tox. - škumpa jedovatá
Sepia - sépiový inkoust
Sol - sluneční záření
Sulphur - síra
Sulphuric acid - kyselina sírová
Zincum - zinek
Některé smíšené homeopatické léky a jejich užití
- Stodal (sirup) - kašel, záněty hrtanu, průdušnice a průdušek
- Homeogene 9 (tablety) - bolest v krku, chrapot, laryngitida
- Homeovox (tablety) - únava hlasivek, chrapot, afonie, laryngitida
- Oscillococcinum (globule) - chřipka a chřipkové stavy
- Paragrippe (tablety) - chřipka a chřipkové stavy
- Coryzalia (dražé) - rýma
- Homeplasmine (mast) - drobná (!) poranění kůže - odřeniny,
praskliny, trhliny, popáleniny, podráždění nosní sliznice při rýmě
(Pozn. Protože homeopatická léčba u nás ještě není zaběhnutá, lze
pouze doporučit, aby se ten, kdo se pro tuto léčbu rozhodne, obrátil
na homeopata. Na rady v lékárnách nelze příliš spoléhat, neboť lékárníci i homeopatické léky ordinují běžným způsobem, tj. podle příznaků choroby a příručky dodané výrobcem homeopatik, což nemusí
být vždy zcela spolehlivé.)
Slovo homeopata
„jestliže nemá na nějakou nemoc lék homeopatie, nemá ho nikdo.
Naopak, cokoliv jde vyléčit klasickou medicínou, jde vyléčit i homeopaticky. Navíc homeopatie léčí i nemoci, u nichž klasická medicína
naprosto otevřeně přiznává, že jsou pro ni nevyléčitelné, a proto je
nazývá chronickými." (J. Čehovský)
Alternativní léčebné postupy
■186■
BACHOVA KVETOVÁ TERAPIE
Tvůrcem této metody je anglický bakteriolog, patolog a homeopat
Edward Bach (1880-1936). Vycházel z myšlenky, že nemoci mají sedm
hlavních příčin:
- strach
- nejistota
- nedostatek zájmu o přítomnost
- smutek a zoufalství
- přehnaná starost o druhé
- osamělost
- přecitlivělost vůči vnějším vlivům.
Tyto stavy a způsoby chování narušují vnitřní soulad člověka a takový vnitřní konflikt, třeba starost, obava, deprese, se nakonec promítne navenek jako nemoc. Sami jsme tedy příčinou svých chorob,
neboť „nemoc není ani krutost, ani trest, ale pouze opravný zásah,
kterého použila lidská duše, aby poukázala na naše omyly, ochránila
nás před ještě větším nebezpečím a přivedla nás zpět na cestu světla
a pravdy, z níž bychom nikdy neměli sejít," píše dr. Bach. Protože si
nemoci vlastně způsobujeme sami, máme ve svých rukách i možnosti
svého uzdravení.
Při vytváření své terapie směřující v podstatě k odstraňování negativních emocionálních stavů vycházel dr. Bach z homeopatie a nakonec vybral, a to na základě své intuice a odhadu, 38 divoce rostoucích
rostlin, z nichž připravil účinné výtažky svým zvláštním způsobem.
Do běžné skleněné nádoby nalil vodu a položil na její hladinu květ
dané rostliny a ponechal ji tam „asi tak tři hodiny". Tím se voda „nasytí" léčivými silami květin. Dr. Bach sám přiznával, že k výběru vhodných rostlin dospěl intuitivně a že tento výběr nelze nijak „vědecky"
podložit, i když se o to sám několik let pokoušel. Záleží také na tom,
aby květy byly sbírány na určitém utajovaném místě. Ďále se musí sbírat za bezoblačného počasí a nesmí přijít do styku s lidskou rukou.
Není tedy možné použít jakékoliv rostliny uvedených druhů.
Základní květové esence se používají obvykle ve směsi, ideální je
směs tří druhů, nejvýše se doporučuje používat druhů šest. Velmi
oblíbená je univerzální směs zvaná jednoduše Záchrana (Rescue) - na
všechny případy „paniky, smutku, šoku, panického strachu, náhlé
špatné zprávy a nehody". Skládá se z esence snědku okoličnatého, de-
Alternativní léčebné postupy
• 187 •
vaterníku, netýkavky, slívy třešňové a bílé lesní révy. Nověji se vyrábí
i ve formě krému (Rescue Cream), určeného na poranění a traumata
kůže. To, jakou esenci má ten který konkrétní pacient používat, záleží
hlavně na jeho vlastním rozhodnutí. Musí si totiž, ve spolupráci s odborníkem na tento druh léčby, ujasnit, jakým negativním emocionálním stavem trpí, jednoduše řečeno, co ho trápí. Velkou výhodou této
terapie je, že není možné se jí za žádných okolností předávkovat a že
zde nejsou žádné kontraindikace. Mohou ji tedy používat kupříkladu
i těhotné ženy. Úspěšně provedenou terapii, která obvykle trvá
2-3 týdny, dr. Bach definuje takto: „K uzdravení člověka dojde ve
chvíli, kdy se osvobodí od svých nešvarů a z jeho srdce začne prýštit
láska."
PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH ESENCÍ
A PŘÍSLUŠNÝCH NEGATIVNÍCH EMOCIONÁLNÍCH STAVŮ
(Pozn. Esence jsou řazeny podle užívaných českých názvů, které
ne vždy odpovídají názvům botanickým. Rozhodující je původní,
anglické označení esence uvedené za českým názvem.)
Bílá lesní réva - Clematis
Snílek, žije ve svém světě, myšlenkami je mimo přítomnost.
Bílý kaštan White Chestnut
Stálé nechtěné myšlenky, kterých se člověk nemůže zbavit, mentální dohady.
-
Buk lesní Beech
Netolerance, kritizuje ostatní.
-
Cesmína ostrolistá Holly
Nenávist, žárlivost, závist, podezřívání.
-
Čekanka obecná Chicory
Sobecká panovačnost, péče o milované, která je soustředěna na sebe a své
potřeby, manipulace láskou.
-
Červený kaštan Red Chestnut
Přílišná starostlivost a obavy o druhé.
-
■188■
Alternativní léčebné postupy
Devaterník penízkový - Rock Rose
Panická hrůza, děs.
Divoká hořčice Mustard
-
Deprese, která nemá původ a padne jako černý mrak.
Dub Opak
-
Vyčerpání, ale nepřestává bojovat.
Habr Hornbeam
-
Mentální únava, pocity pondělního rána, oddalování věcí.
Hlodaš Gorse
-
Skleslost, ztráta odvahy a deprese, když se věci nedaří.
Hořec podzimní Gentian
-
Skleslost, nerozhodnost, výkyvy nálad.
Chmerek roční Scleranthus
-
Nejistota, nerozhodnost, výkyvy nálad.
Jedlý kaštan Sweet Chestnut
-
Naprostá skleslost a beznaděj.
Jilm Elm
-
Zahlcenost odpovědností.
Kejklířka skvrnitá Mimulus
-
Strach ze známých věcí, stydlivost, plachost.
Modřín Larch
-
Nedostatečné sebevědomí, očekávání neúspěchu.
Netýkavka žlázonosná Impatiens
-
Podrážděnost, nervozita.
Oliva Olive
-
Naprostá vyčerpanost.
Růže šípková Wild Rose
-
Apatie, rezignace.
Alternativní léčebné postupy
• 189 •
Plané jablko - Crab Apple
Nenávist vlastní osoby, posedlost detaily, čisticí esence.
Poupě kaštanu - Chestnut Bud
Neschopnost poučit se z chyb minulosti.
Rožec (svatojánský chléb) - Cerato
Pochybnost o vlastním úsudku, hledá potvrzení u druhých.
Skotská sosna - Pine
Pocity viny, obviňuje se i za chyby druhých.
Skotský vřes - Heather
Posedlost vlastními problémy a prožitky.
Sliva třešňová - Cherry Plum
Strach, že se mysl zblázní, nekontrolovatelné myšlení.
Snědek okoličnatý - Star of Betlehem
Šok, následky šoku.
Sporýš lékařský - Vervain
Přílišné nadšení, fanatické přesvědčení.
Sveřep větevnatý - Wild Oat
Nejistota ohledně vlastní životní cesty.
Topol osika - Aspen
Strach z neznámých věcí, předtuchy.
Vinná réva - Vine
Dominance, tyranie, obvykle dobrý vůdce.
Vlašský ořech - Walnut
Přizpůsobení se změnám, prolamuje spojení s minulostí, přecitlivělost.
Voda pramenitá - Rock Water
Perfekcionismus, sebezapírání, ztuhlost mysli.
Zeměžluč - Centaury
Podřízenost, neschopnost říct ne.
Alternativní léčebné postupy
■190■
Zimolez kozí list - Honeysuckle
Žití v minulosti, nostalgie.
Žebratka bahenní Water Violet
-
Pýcha, vzdálenost, zalíbení v samotě.
Žlutá vrba Wi ll ow
Vzdor, zahořklost, „já chudinka".
-
Slovo léčitele
„Květy pracují samy, vědí, co mají dělat"
(Milada Pavlíčková, léčitelka)
KALIFORNSKÉ KVĚTOVÉ ESENCE
Vyrábí se stejným způsobem jako Bachovy květové esence, ale používají se skutečně jen květy rostlin, které se ponoří do vody prohřívané paprsky kalifornského slunce. Ve specializovaných prodejnách
se jich prodává více než 70 druhů, přičemž každá piní nějakou funkci,
např. zvyšuje vnímavost k druhým, povzbuzuje ke smíchu, zmírňuje
úzkosti a deprese, nervové obtíže a únavu. Užívá se několik kapek
esence kápnuté pod jazyk nebo do sklenice s vodou.
HAVAJSKÉ ESENCE
Jsou další variantou léčebných esenciálních systémů. Podle tradice
jsou jejich objeviteli domorodí havajští (polynézští) léčitelé, zvaní kahuni, kteří věřili v léčivou moc květin, na nichž ulpívaly kapky ranní
rosy, případně dopiněné tamějšími drahokamy a minerály. Havajské
esence jako komerční produkt se údajně vyrábějí podle této staré tradice na severním havajském ostrově Kauai, mimochodem také považované za vůbec nejstarší místo vědění na Zemi (navazující na legendární Lemurii). K výrobě esencí se užívají tamější tropické a subtropické rostliny.
Příklady havajských esencí: proti stresu směs „Méně stresu" (ibišek,
orchidej, jiřinka, smetanka, povíjnice + perly a topaz), k zlepšení sexuálního života pro ženy směs „Uvolnění ženské sexuální energie" (ibišek + železník) a pro muže směs „Mužská výkonnost" (banánovník +
mučenka), proti závislostem směs „Odvykání - detoxikace" (heliconia,
povíjnice nachová, pua kenikeni, pepřovec, vousatec + zlatý kalcit).
Alternativní léčebné postupy
■191■
TINKTURY JARMILY PODHORNÉ
Bývalá učitelka přírodopisu se o alternativní medicínu vlastně
zajímala celý život. Rozhodujícím impulzem pro to, aby se sama začala zabývat nějakým druhem alternativní léčby, bylo studium na
univerzitě třetího věku. Tehdy se rozhodla zkusit výrobu nějakého
rostlinného léku. Začala výtažkem z vlastnoručně nasbírané třezalky, dnes vyzkoušela a vyrábí na osmdesát různých léčivých výtažků. Jako jediná v Čechách používá i výtažky z pupenů listnatých
i jehličnatých stromů. Všechny nově získané výluhy se nejprve testují v laboratořích v Praze a teprve potom se vyrábějí a mohou poskytnout přímo zájemcům nebo distribuovat do obchodů se zdravou výživou. Každý výtažek se zalévá lihem a glycerinem a po tři
týdny se protřepává, pravidelně ředí a hlavně uchovává ve tmě.
Výluhy čili extrakty zejména zvyšují obranyschopnost organismu,
zlepšují činnost centrální nervové soustavy a odstraňují únavu
a bolest.
Příklady použití
- třezalka - zmírnění obtíží způsobených roztroušenou sklerózou
- pupeny topolu - borelioza
- jalovec - jaterní obtíže
- pupeny lípy - uklidnění, sedativum
- černý rybíz a maliník - gynekologické problémy
- olše - veškeré zánětlivé stavy
- žampiony - kožní a průduškové alergie, poruchy krevního tlaku
- pupeny tamaryšku - obnova červených krvinek
- ženšen - aktivizace krvetvorby
LÉČBA TKÁŇOVÝMI SOLEMI
Je to vlastně zjednodušená homeopatie, protože používá pouze
dvanáct homeopaticky připravených látek, tzv biochemických tkáňových solí.
Zakladatel této terapie, dr. W. H. Schússler (1821-1898), dospěl
k názoru, že všechny zdravotní obtíže jsou způsobeny nedostatkem
tkáňových solí, tedy minerálů, které tvoří základní stavební kameny lidských tkání. Když se tyto minerály dopiní, obtíže pominou. Tkáňové soli se pro léčebné účely homeopaticky ředí - jeden
díl tkáňové soli se smíchá s devíti díly homeopaticky neutrální lak-
Alternativní léčebné postupy
• 192 •
tóny (mléčného cukru), ze směsi se oddělí opět jedna desetina, dopiní se laktózou atd. Nejčastěji se soli takto ředí šestkrát. Tkáňové
soli se užívají bud' samostatně, nebo v předem připravených směsích. Užívají se ve formě laktózových tabletek, které se nechají pozvolna rozpustit v ústech. Podstatné je, aby se užívaly často a hojně,
při akutních projevech nemoci třeba i každou půlhodinu. Protože
se rychle vstřebávají do krve, poskytují téměř okamžitou úlevu.
Pokud určená tkáňová sůl nezabere a příznaky nemoci přetrvávají,
byla sůl vybrána nevhodně a je třeba ji nahradit jinou.
Použití tkáňových solí je univerzální. Pro pacienty mají tu výhodu, že se jimi nelze předávkovat a že jsou zcela bez vedlejších
účinků. Nejsou vhodné jenom pro osoby alergické na laktózu.
(V tomto případě by snad bylo možné najít jinou vhodnou homeopaticky neutrální látku, která by mohla posloužit jako ředidlo místo
laktózy.)
PŘEHLED SCHÚSSLEROVÝCH BIOCHEMICKÝCH
TKÁŇOVÝCH SOLÍ
Biochemický název: Calc. Fluor.
Chemický název: calcium fluoratum
Běžné označení: fluorid vápenatý (kazivec)
Funkce v organismu: dodává pružnost pojivové tkáni.
Použití: uvolnění namožených tkání - namožené svaly, hemeroidy, kýly, natržené a namožené šlachy, křečové žíly, ochablé
svalstvo, oběhové obtíže, praskání rtů, ústních koutků, jazyka,
opary.
Biochemický název: Calc. Phos.
Chemický název: calcium phosphoricum
Běžné označení: fosforečnan vápenatý
Funkce v organismu: pomáhá při vytváření nových krevních buněk, u dětí podporuje růst, je důležitý pro správný vývoj kostí
a zubů.
Použití: regenerace a rekonvalescence, chřadnutí, špatný krevní
oběh, vyrážky, omrzliny, snížená vitalita, chudokrevnost z nedostatku
železa, zvýšená kazivost zubů a zubní problémy obecně.
Alternativní léčebné postupy
• 193 •
Biochemický název: Calc. Suplh.
Chemický název: calcium suplhuricum
Běžné označení: síran vápenatý
Funkce v organismu: čistí krev.
Použití: vyrážky, akné, bolavé rty, zpomalené hojení ran.
Biochemický název: Ferr. Phos.
Chemický název: ferrum phosphoricum
Běžné označení: fosforečnan železitý
Funkce v organismu: součást červených krvinek.
Použití: záněty, menší zranění, časná stadia nachlazení, bolest
v krku, kašel, rýma, bronchitida, revmatismus, záněty kůže.
Biochemický název: Kali. Chlor.
Chemický název: kalium chloratum
Běžné označení: chlorid draselný
Funkce v organismu: napomáhá metabolickým pochodům.
Použití: astma, bronchitida, katary, rýma, sípání, bolest v krku, angína, stagnace trávení.
Biochemický název: Kali. Phos.
Chemický název: kalium phosphoricum
Běžné označení: fosforečnan draselný
Funkce v organismu: živina nervové a svalové tkáně a krvinek.
Použití: nervové obtíže, nespavost, stres, bolest hlavy, poruchy trávení, deprese, nespavost ze stresu.
Biochemický název: Kali. Sulph.
Chemický název: kalium sulphuricum
Běžné označení: síran draselný
Funkce v organismu: napomáhá přívodu kyslíku do tkání a regeneraci kožních buněk.
Použití: kožní obtíže, špatný stav nehtů, vlasů a kůže na hlavě, hnisání, výtok z nosu.
Alternativní léčebné postupy
• 194 •
Biochemický název: Mag. Phos.
Chemický název: magnesium phosphoricum
Běžné označení: fosforečnan hořečnatý
Funkce v organismu: živina pro krev, kosti, zuby, mozek, nervy a svaly.
Použití: vystřelující bolesti, křeče, neuralgie, svědění, škytavka, kolika, větry.
Biochemický název: Nat. Chlor.
Chemický název: natrium chloratum
Běžné označení: chlorid sodný (kuchyňská sůl)
Funkce v organismu: pomáhá při regulaci oběhu vody v těle.
Použití: při nerovnováze solí v organismu, silná rýma, ztráta chuti
a čichu v jejím důsledku.
Biochemický název: Nat. Phos.
Chemický název: natrium phosphoricum
Běžné označení: fosforečnan sodný
Funkce v organismu: reguluje hladinu kyselin v buňkách.
Použití: nerovnováha žluči, kyseliny močové, špatné trávení, nevolnost, pálení žáhy, překyselení žaludku, revmatické bolesti.
Biochemický název: Nat. Sulph.
Chemický název: natrium sulphuricum
Běžné označení: síran sodný
Funkce v organismu: podporuje přirozené vylučování.
Použití: jaterní obtíže, bolesti hlavy, astma, nevolnost, ranní zvracení, žlučníkový záchvat, koliky, chřipky.
Biochemický název: Silicea
Chemický název: silicium oxidatum
Běžné označení: oxid křemičitý
Funkce v organismu: základní prvek pojivových tkání, podporuje
hnisání jako ozdravný proces, vyrovnává obsah vody v těle.
Použití: celková slabost, otravy, patologické výměšky, uhry, pupínky, nežity, ječná zrna, celkově očišťuje organismus.
Kombinace tkáňových solí
- Kombinace A - neuralgie, zánět nervů, ischias
•
Alternativní léčebné postupy
195 •
- Kombinace B - nervové vyčerpání, celková slabost, předrážděnost,
rekonvalescence
- Kombinace C - překyselení žaludku a pálení žáhy
- Kombinace D - lehčí kožní obtíže
- Kombinace E - plynatost, nechutenství, kolika
- Kombinace F - bolesti hlavy nervového původu, migrény
- Kombinace G - bolest zad, ústřel, hemeroidy
- Kombinace H - senná rýma
- Kombinace I - svalový revmatismus, bolest svalů
- Kombinace J - kašel, nachlazení
- Kombinace K - lámavost nehtů, vypadávání vlasů
- Kombinace L - křečové žíly
- Kombinace M - revmatické obtíže
- Kombinace N - menstruační bolesti
- Kombinace P - bolesti nohou a omrzliny
- Kombinace Q - katary, potíže s dutinami
- Kombinace R - prořezávání zoubků
- Kombinace S - žlučníkové a žaludeční obtíže
CLUSTEROVÁ MEDICÍNA (cellhelp pomoc buňce)
-
Je to další odrůda homeopatie, protože je v podstatě založena na
stejném principu. Pro diagnostické účely se používá něco, v čem nemůže být z fyzikálně-chemického hlediska po nějaké účinné látce ani
stopy. Vezme se totiž vzorek nějakého výměšku pacientova těla (krev,
moč, stolice, pot, hlen), protože zastánci clusterové medicíny jsou
přesvědčeni o tom, že si každý výměšek o pacientovi všechno „pamatuje". Vzorek se naředí a vloží se do speciální baňky, kterou se prohání
pára o teplotě 100 °C, která „strhává" ony informace ze vzorku.
Destilát se potom nechá uschnout a odborník na clusterovou medicínu ho zkoumá pod mikroskopem. Na základě tohoto zkoumání navrhne léčbu a připraví lék, samozřejmě zase clusterově, z páry prohnané vzorkem výměšku pacienta. Účinnost takového postupu je
odůvodňována tak, že pára „rozbíjí dlouhé bílkovinné řetězce na
krátké fragmenty, kterými jsou cytokiny a jejich části. Ty jsou pak přítomny v léku a právě ony působí příznivě na organismus" (MUDr.
David Pondělíček, laboratoř Paracelsium). Cytokiny jsou přitom tkáňové hormony, jejichž pomocí mezi sebou komunikují buňky. Lék
připravený z krve se nazývá Sanguidot, lék z ostatních tělních vý-
Alternativní léčebné postupy
• 19 6 •
měšků Soludot. I když léčbu clusterovou medicínou podstoupily již tisíce pacientů, výsledky jsou nejednoznačné. Obecným problémem
této metody je fakt, že je poměrně nákladná, že trvá dlouho a často nepřináší jednoznačně pozitivní výsledky. Zatím chybí i odborné studie
o její účinnosti a faktickém přínosu.
Použití: Clusterová medicína zmírňuje následky chorob, vylepšuje
obraz nemoci, posiluje imunitní funkci organismu, a snižuje tak nemocnost, zvláště u dětí. Prokazatelně a fotografickou dokumentací
doložitelně výrazně zlepšuje stav u nemocných lupénkou a u alergických ekzémů.
(Pozn. Metoda se nazývá clusterová podle angl. cluster = oblak,
shluk a byla teprve nedávno, v 80. letech 20 st., objevena německým filozofem a profesorem hudebních věd Ulrichem Ji rgenem
Heinzem. V jeho vlasti se clusterovou medicínou zabývá několik set
léčitelů.)
LÉČBA DRAHÝMI KAMENY
Tradice této léčby sahají údajně až pět tisíc let hluboko do minulosti,
nejpropracovanější systém měli staří Indové. V podstatě však neexistuje
žádný národ anebo kultura, která by nechala drahé kameny bez povšimnutí. Některé národy považují nádherné krystaly za zhmotnělé
světlo nebo žijící kámen. Podle mexických Indiánů Huičolů je například
krystal křemene krystalickou duší mrtvého šamana. Obecně podle indiánské tradice je krystal duší dobrého člověka, která potom povede majitele krystalu k spinění jeho přání a cílů.
Léčitelé, kteří používají k léčbě drahokamy a krystaly, obecně tvrdí, že
kameny mohou člověka harmonizovat svými vibracemi, přičemž nejlepší je k určitému člověku podle jeho aktuálních potíží vybrat ten nejvhodnější kámen. Člověk si musí ke „svému" kamenu najít vztah a být
s ním v denním kontaktu. Neměl by ho však nikomu půjčovat, o jeden
kámen by se nemělo „dělit" více lidí. Jeden člověk může mít i několik kamenů a používat je aktuálně podle situace. Podle některých léčitelů se
tak však jejich působení někdy navzájem ruší.
Nemá-li člověk svůj kámen právě po ruce, může pracovat i s jeho pouhou představou. Účinek je stejný, jako kdyby měl svůj kámen u sebe.
K léčení drahými kameny má blízko kolorterapie, léčení barvami.
Podle německého fyzika Dietera Knappa jsou drahé kameny zhuštěné
barvy nejvyšší intenzity, čímž je dán jejich léčebný účinek.
Alternativní léčebné postupy
■197■
Stejně jako lidi je kameny možné úspěšně léčit i zvířata a rostliny.
Očištění a nabití kamene
Před jakýmkoliv použitím musí být kámen očištěn od všech předchozích energií, které by mohly mít na toho, kdo kámen používá, negativní vliv. Pro jistotu by tímto procesem měly projít všechny kameny, jakmile je dostane jejich vlastník do ruky. Návodů ke správnému očištění kamenů je několik variant. Například se kámen na několik dní ponoří do roztoku mořské soli (jedna polévková lžíce na
sklenici vody) a potom se vezme do dlaně a nechá se na něj proudit
chladná, ne však studená nebo ledová voda, nejlépe pramenitá. Tím je
s kamenem navázán první kontakt. Na kámen je třeba hledět jako na
staršího přítele, protože zde byl už před miliony let. Po opláchnutí se
nechá uschnout na denním světle, nejlépe na slunci, čímž absorbuje
potřebnou energii. Podle jiného návodu je vhodné vložit kámen do jakéhokoliv solného roztoku (sůl nemusí být mořská, stačí i kamenná)
a ponechat ho v něm tak dlouho, až se odpaří voda a na kameni se vysrážejí krystalky soli. Potom se opláchne pod tekoucí vodou a na několik hodin vystaví na slunce. Anebo ho stačí v solném roztoku ponechat jen přes noc, ráno ho opláchnout pod tekoucí vodou a osušit,
nebo ho jen na několik hodin vystavit na slunce. Jiní léčitelé doporučují kámen ve vodě s mořskou solí dokonce deset minut vařit a potom
na určitou dobu, nejčastěji na dvě hodiny, vložit do kvalitní vody.
Stejnou službu je možné kameni prokázat tím, že se přes noc položí
na ametyst, pokud by slaná voda byla pro šperk, v němž je kámen zasazen, příliš agresivní. Kámen je možné také očistit vizuálně tak, že ho
vezmeme do dlaně a představujeme si, že je obklopen bílým, čistým
světlem. Jiný způsob spočívá v použití modlitbou, kdy vlastními slovy
prosíme o očištění kamene a zbavení jeho negativního nánosu a energie. Razantnější způsob očisty spočívá v zakopání kamene na čas do
panenské půdy. Po každém použití nebo nošení je třeba kámen
opláchnout pramenitou vodou a ponechat ho na slunci. To, zda je kámen skutečně očištěn, zkontrolujeme kyvadlem. Kámen je třeba očišťovat pravidelně, jinak se může stát, že v něm dojde k vnitřnímu pnutí
a kámen, i když to zní neuvěřitelně, začne praskat, nebo dokonce
pukne úpině.
Velkou výhodou léčby drahými kameny je to, že se jimi nelze pře-
Alternativní léčebné postupy
• 19 8 •
dávkovat. Tělo si samo odebere potřebnou dávku. Důležitý je ovšem
správný výběr kamene. Neškodné a bezpečné jsou všechny odrůdy
křemene, varovat je třeba před některými kameny černé barvy, např.
černým obsidiánem nebo černým korálem. Některé drahokamy jsou
považovány za prokleté, např. smolný diamant Hope překrásné
modré barvy, který měl údajně účast i na potopení Titaniku. Před takovými kameny je třeba se mít na pozoru. Kolem jiných kamenů panují nejasnosti. Například beryl se někdy doporučuje používat jen
jako kyvadélko a nikdy k léčení.
Mechanismus působení drahých kamenů není přesně vědecky zdůvodněn. Podle některých léčitelů kameny vysílají jakousi energii
nebo vinění, vyloučené není ani působení homeopatické, např. když
se kámen nechá ponořený do vody. Není vyloučeno, že při nošení
dochází k mikrooděrkám na kůži nositele a touto cestou potom do
jeho organismu vstupují mikroskopické částečky kamene. Proto také
léčitelé kladou takový důraz na přímý fyzický kontakt s kamenem.
Něco o tom tušili i staří klenotníci, kteří kameny ve špercích zásadně
nepodkládali právě proto, aby byl tento přímý kontakt zachován.
Přitom šperk s podloženým kamenem je vždy na pohled efektnější.
Dalším důležitým rysem drahých kamenů je skutečnost, že atomy
jsou v nich uspořádány velmi pravidelně a svým způsobem je to nejdokonaleji geometricky uspořádaná hmota na Zemi s nejnižší možnou mírou entropie (chaosu, neuspořádanosti). Takto dokonale uspořádaná hmota potom možná má schopnost a tendenci „uspořádávat"
a harmonizovat i vše kolem sebe, např. „energie" v nemocném člověku.
Gemmoterapii, čili léčení drahými kameny, jako objektivně existující léčebnou metodu, prokazuje i to, že různé světové kultury,
které spolu nemohly být nikdy v kontaktu, „ordinují" na stejné choroby stejné kameny, např. jadeit na ledvinové koliky používali jihoameričtí Indiáni stejně jako Číňané a Evropané. Podobně se proti
alkoholovému opojení používal ametyst jak ve starém Řecku, tak
v Číně.
Pokud jde o dělení drahých kamenů, tradičně jsou za drahokamy
považovány jen diamant, safír, smaragd a rubín, ostatní se nazývají polodrahokamy (mají menší tvrdost, a jsou proto choulostivější). Do kapitoly o léčení drahými kameny se tradičně řadí i „kameny" neminerálního původu, jako perly, jantar nebo korály.
Alternativní léčebné postupy
• 199 •
Používání kamenů obecně
S kamenem si pohráváme v ruce, nosíme ho na těle, někdy se
vkládá i do úst. Nošení kamenů v podobě náhrdelníků a korálů pomáhá při prevenci chorob a při chronických problémech fyzických
i psychických. Přívěsek z kamene se doporučuje nosit na koženém řemínku, používá se i chirurgické hedvábí. Kámen je také možné na postižené místo na těle použít jako obklad - přilepí se leukoplastí.
Zvláště účinný je kámen vybroušený do tvaru pyramidy.
Elixír
Energeticky očištěný a nabitý kámen postačí vložit do pramenité
vody (v nádobě), a to nejméně na tři hodiny. Silnější elixír se získá, když
se ve slané vodě opláchnutý kámen vloží do čisté sklenice a ta se napiní
do poloviny destilovanou nebo pramenitou vodou. Sklenice se potom
postaví za pěkného dne již ráno na slunce a ponechá se tam alespoň tři
hodiny. Vodu pijeme po douškách na lačný žaludek podobně jako třeba
bylinkový čaj nebo jí potíráme postižená místa. Elixír je také možné zředit čistým lihem nebo kvalitním alkoholem (půl na půl). Jiný druh elixíru se připraví, když se kámen ponechá ve vodě přes noc a voda se
ráno vypije nalačno. Elixíry lze připravovat z jakéhokoliv druhu drahých kamenů, např. v USA se připravují elixíry (kapalné esence) z asi
200 druhů minerálů vystavených ve vodě kalifornskému slunci. Tyto
americké esence se doporučuje užívat bud' půl hodiny před jídlem,
nebo půl hodiny po jídle. Pacient se uvolní a uklidní, několik minut drží
lahvičku s esencí v ruce, několikrát se zhluboka nadechne a kápne si
čtyři kapky esence přímo pod jazyk.
Masti
Do obvyklého masťového základu se přidá kámen rozdrcený na
jemný prášek. Masti se používají zejména k léčení alergií a kožních
chorob.
Výroba nástrojů
Některé druhy drahých kamenů, např. obsidián, byly odedávna
používány k výrobě různých nástrojů. Typickým příkladem takového
užití jsou obětní nože středoamerických indiánských kultur
(Aztékové, Mayové). Současné výzkumy prokázaly, že chirurgické nástroje zhotovené z drahých kamenů (např. safírů), třeba i umělých,
Alternativní léčebné postupy
■200■
jsou kvalitnější než nástroje z klasické chirurgické oceli. Navíc se jimi
provedené řezy i lépe hojí.
Kamenné lampy
Kusy různých krystalů se „svítí" na postižená místa podobně jako
skutečnou lampou.
Masáže
Používají se kameny ve tvaru oblázku či valounů různých druhů
podle konkrétních obtíží. Krystaly je také možné vkládat do masážních olejů a mastí.
Stimulace akupunkturních bodů
Při některých způsobech používání drahých kamenů dochází ke stimulaci akupunkturních drah. Velmi příjemné a uklidňující je přebírání
„svých" kamenů v koženém váčku nebo v kapse, čímž se stimulují nervová
zakončení ve špičkách prstů podobně jako třeba při přebírání růžence.
Pozor je třeba dát na kameny v náušnicích a na náušnice vůbec, zda pr opíchnutím ucha nedošlo k narušení nějakého akupunkturního bodu.
Vnitřní užití
Používaly se a používají kameny drcené nebo mleté na prach. Tento
způsob užití lze doporučit jenom při skutečné znalosti složení minerálů a jejich účinků, protože řada z nich může být jedovatá i v poměrně malém množství.
JEDNOTLIVÉ KAMENY (abecedně)
Achát - oxid křemičitý [Si02 + Si02 . nH2O]
Odrůda chalcedonu charakteristicky pruhovaného vzhledu. Černý
nebo černobíle pruhovaný se nazývá onyx, hnědobílý sardonyx.
Slouží k utišení bolesti (klade se na postižené místo) a na kožní onemocnění a popáleniny, posiluje srdce a čistí tělo od jedovaných látek
vč. nikotinu. Dříve se používal i proti moru, horečnatým infekcím,
epilepsii a náměsíčnosti a k usnadnění porodu. Pokud má achát krystalický střed, podporuje regeneraci buněk, chrání nový (dosud nenarozený) život, daruje pocit bezpečí. Při masáži má univerzální použití,
bourá blokády, dodává energii.
Alternativní léčebné postupy
•
201 •
Achát mechový - oxid křemičitý [Si02]
Druh chalcedonu bezbarvé až mléčné barvy. V něm jsou větvičkovité vrostlice železa (hnědé), manganu (černé) nebo chloritu
(zelené), připomínající svou strukturou mech. Posiluje odpovědný
vztah ke všemu živému a vede k harmonickému soužití s přírodou.
Položený na očních víčkách hojí a posiluje oslabené a nemocné
oči.
Akvamarín - křemičitan berylnatohlinitý [Al2Be3 (Si6018)]
Modrá až modrozelená odrůda berylu. Kámen mystiků, vizionářů
a léčitelů, vhodný k meditaci. Je pro svou „mořskou" barvu rovněž oblíbený u námořníků. Odstraňuje navrstvené blokády, podporuje
léčbu dýchacích cest, sliznice a plic, zmírňuje kašel, astmatické stavy,
průběh černého kašle a záškrtu, upravuje funkci žláz, uvolňuje napětí
v šíji, pročišťuje hlas a projasňuje slova, pomáhá při žaludečních a jaterních problémech. Vložený do úst mírní bolesti zubů, dásní a čelistí. Větší akvamarín položený na třetí oko (6. čakru) a po jednom
menším na každé oko posiluje zrak vnější i vnitřní. Jako elixír se používá na kožní záněty a alergie.
Amazonit hlinitokřemičitan draselný [K (A1Si3O8)]
-
Zelený až modrozelený živec, odrůda mikroklinu. Někdy je prorostlý bílými žilkami. Již ve starověkých kulturách (Mezopotámie,
Egypt) byl používán jako talisman, o čemž svědčí mnohé nálezy, mj.
i z Tutanchamónovy hrobky. Obecně se doporučuje ke zklidnění při
emotivních poruchách, posiluje srdce a výraznost mluveného projevu (na příslušných čakrách).
Ametyst bezvodý oxid křemičitý [Si02]
-
Drahokam fialové až červenofialové barvy, údajně působí proti
omámení alkoholem i jinými omamnými látkami. V arcibiskupském prstenu manifestuje oduševnění a vnitřní čistotu. Velmi oblíbený a atraktivní kámen, bohužel svoji krásnou barvu na světle
obvykle ztrácí. Působí proti bolestem všeho druhu, fyzickým
i psychickým. Jejich výčet je bohatý: omezuje účinky radioaktivního záření, pomáhá při cukrovce a padoucnici, chrání před malomocenstvím a svrabem, usnadňuje porod, omezuje růst tukové
tkáně, podporuje imunitní systém, odstraňuje chronické bolesti,
Alternativní léčebné postupy
• 202 •
přináší útěchu i klidný a hluboký spánek (vkládá se pod polštář).
Položený na 2. čakru pomáhá při odvykání na alkohol, drogy
i léky. Proti bolestem hlavy a migréně se jeho valounkem třou
spánky. Ametystovým elixírem se potírají vyrážky a vředy, čistí
cévy a krev a posiluje slinivku břišní.
Amonity
Spirálovité zkamenělé schránky druhohorních hlavonožců. Ve starověku byly nazývány Amonovy rohy a položené pod lůžkem pomáhají proti nespavosti.
Aventurín - oxid křemičitý [Si02]
Hrubozrnný druh křemene třpytivé světle až tmavě zelené
barvy, někdy bývá i nahnědlý. Obsahuje vrostlice fuchsitu (tzv.
světlé slídy s příměsí chrómu charakteristicky zelené barvy).
Nejvšestrannější a „nejléčivější" kámen. Je možné ho použít na
nejrůznější obtíže a poruchy, zmírňuje migrény, jako elixír prospívá očím a pleti. Pokud je červenohnědý, podporuje vitalitu
a vytrvalost.
Azurit - uhličitan mědnatý [Cu3/ (OH)2/ (CO3)2/]
Má typickou azurovou barvu, bývá ale i opakní až průsvitný. Patří
k nejmocnějším kamenům, má celkový ozdravující a rekonvalescentní účinek, odstraňuje vše, co blokuje rychlé uzdravení. Podle pověstí byl užíván již v legendární Atlantidě.
Beryl - křemičitan berylnatohlinitý [Al2Be3 (S16018)]
Vyskytuje se v řadě barev, žlutý (zlatý beryl), žlutozelený (heliodor,
zbarvený uranem, v ultrafialovém záření modře světélkuje), zelený
(smaragd), růžový až fialový (morganit), angreštově červený (bixbit)
a modrý (akvamarín), i bezbarvý.
Obecně je mu připisován příznivý vliv při léční očních chorob,
onemocnění jater a střev, při chřipce, žloutence, skleróze, rakovině
a při gynekologických obtížích, usnadňuje porod, staví krvácení, navozuje spánek, zbavuje škytavky.
Citrín - bezvodý oxid křemičitý [S102]
Světle žlutý až slabě nahnědlý křemen zlatisté barvy. Pravý je po-
Alternativní léčebné postupy
• 203 •
měrně vzácný, na trhu jsou proto převážně (až z 90 %) uměle vyrobené citríny (získávají se pálením ametystu nebo záhnědy). Umělé
citríny mívají oranžový nádech a tmavší barvu, postrádají pleochroismus (schopnost měnit barvu podle směru procházejícího
světla). Citrín aktivizuje přenos bioelektrických impulzů prostřednictvím nervů, podporuje látkovou výměnu, silně působí na poruchy zažívacího ústrojí a cukrovku, čistí střevní trakt od balastu a jedovatých látek, a tím zároveň také čistí pleť. Uvolňuje dýchací
cesty, pomáhá při bronchitidě, čistí krev a podporuje tvorbu bílých
krvinek. Podporuje imunitní systém, léčí zánět slepého střeva (pozor, jen pod lékařským dozorem, někdy je k zachránění života pacienta nezbytné chirurgické řešení).
Diamant čistý uhlík [C]
-
Je očistcem myšlení a bariérou proti negativním energiím kolem
nás. Posiluje funkci ledvin, zabraňuje tvorbě ledvinového písku a kamenů, stimuluje brzlík, pomáhá v léčbě kostních nemocí, traduje se
jeho použití při epilepsii, poruchách rovnováhy, cukrovce, žloutence a horečnatých onemocněních.
Jako diamantový elixír pro ochranu před nákazami a pro duševní vyrovnanost. Pro úpinost je třeba poznamenat, že briliant
není diamant, ale druh jeho výbrusu. Briliantový výbrus však mohou mít i jiné drahé kameny. Účelem briliantového výbrusu je
dosáhnout co možná nejdokonalejšího rozkladu světla v diamantu, čímž se diamantům dostává onoho pověstného třpytu. Na
rozdíl od jakéhokoliv jiného materiálu totiž pouze diamanty odrážejí veškeré světelné paprsky (nejlepší zrcadla odrážejí jen
97,5 % paprsků). Podle tradice se diamanty jako jediné mohou
zasazovat do platiny.
Dioptas vodnatý silikát mědi [Cu6 (Si6018).6H20]
-
Poměrně vzácný smaragdově zelený minerál. Když se vezme do
dlaně, vzniká pocit tepla, doslova „pálí jako oheň", a to díky mědi, kterou obsahuje. Obzvláště je účinný, pokud se přiloží přímo na zanícená místa. Posiluje také slabé srdce a působí proti srdeční arytmii.
Fluorit fluorid vápenatý [CaF2]
-
Nejčastěji fialový kámen (přechází od fialové přes levandulové od-
Alternativní léčebné postupy
■204■
stíny až do tmavomodrého purpuru), má však celou škálu dalších barev,
které se často míchají (červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, černá,
může být i bezbarvý). Česky se mu také říká kazivec. V podobě osmistěnu má stejný tvar jako energetické pole lidského těla, a tak je mimořádně vhodný pro meditaci. Takovému fluoritu se říká „kámen géniů".
Podle barvy se aplikuje na příslušné čakry k ovlivnění jimi ovládaných
orgánů.
Gagát - opracovatelný druh uhlí
Tento smolně černý kámen je kamenem smutku a pomalého zapomnění, odebírá negativní energii, ale nevyčerpá se tak snadno a rychle
jako onyx. Na 6. čakře tiší migrény a bolesti čelních dutin a zubů. Jinak
vyvolává opožděnou menstruaci, vysušuje rány a staví krev, někdy se
doporučuje na bolesti žaludku a močového měchýře. Kouř gagátu se
dřív používal na zahánění epidemií.
Granát - křemičitany různých druhů
Celá skupina nerostů podobné krystalizace, ale různého chemického složení. Nejznámější je český granát čili pyrop. Ohnivě červený
„kámen lásky" má i krásné staročeské jméno jiskřík. Probouzí veškerou
aktivitu, dodává sílu k regeneraci a k obnově buněk, podporuje tvorbu
červených krvinek, upravuje krevní tlak, doporučuje se na revmatismus a při zánětech kloubů. Do této skupiny patří také almandin
(hnědý, červený až červenofialový), andrandit (žlutý), topazolit (zelený), demantoid (čirý), melanit (černý), grosulár (hnědooranžový),
hesonit (červenohnědý), hydrogrosulár (zelenavý), leukogranát (bezbarvý), tsavorit (zelený), rodolit (růžový), spessartin (oranžový až
hnědočervený) a uvarovit (smaragdově zelený).
Heliotrop - oxid křemičitý [Si02]
Tmavozelený druh chalcedonu s červenými bodl, někdy zvaný
i krvavý jaspis. Pro křesťanské mystiky je symbolem země pokropené
krví Ježíše Krista. Posiluje celý organismus, chrání před zlými sny.
Doporučuje se při krvácení, na hemeroidy, podporuje funkci ledvin,
žaludku, střev, žlučníku, jater a sleziny (podle čaker). Při chudokrevnosti je vhodné nosit jej ve formě náhrdelníku (jako korále). Jako talisman sloužil na ochranu proti otravám a tělním parazitům.
Alternativní léčebné postupy
•
205 •
Hematit - oxid železitý [Fe2O3]
Nazývá se též krevel. Je temně červený až hnědý a v rypu jasně červený. Voda, do které byl vložen, krvavě zčervená. Používá se při bušení srdce, křečích, např. v lýtku, při strnutí šíje, bolesti zad, nemocích sleziny a proti nespavosti, pomáhá překonávat pocity beznaděje
a nejistoty, podporuje krvetvorbu a tvorbu nových buněk, doporučuje se ke stavení krvácení a k odstraňování krevních otoků a sraženin.
Chalcedon - oxid křemičitý [SiO2]
Světle šedý až modravý kámen, vzácně i světle modrý, někdy bíle
pruhovaný. Jeho odrůdy mají různé názvy. Červený je karneol, hnědočervený sard, tmavoolivově zelený pras, jablkově zelený je ze všech
chalcedonů nejcennější chryzopras, tmavozelený s krvavě červenými
nebo oranžovými skvrnami heliotrop a zelený s bílými nebo žlutými
skvrnami plazma. Bílý chalcedon je v Tibetu považován za obdobu lotosového květu a nosí se jako talisman. U kojících matek má bílý chalcedon podporovat tvorbu mléka. Jakýkoliv chalcedon vložený do úst
nebo držený v dlani pomáhá překonat trému a ostych. Zmírňuje krční
obtíže, pozitivně působí na štítnou žlázu.
Chryzoberyl - oxid berylnatohlinitý [BeA1LO4]
Nejčastěji má žlutou až žlutozelenou barvu. Jeho nejvzácnějším druhem je alexandrit, který se za denního světla jeví jako modrozelený až
tmavozelený a při umělém osvětlení jako červený až purpurový.
Alexandrit reguluje krvetvorbu, čistí krev, zpevňuje cévy. Neprůhledný,
ale průsvitný chryzoberyl se nazývá cymofan. Pokud je vybroušen do
tvaru mugle, tedy jakoby ohlazeného oblázku, získává efekt kočičího
oka. Chryzoberyl obecně zmírňuje křeče žaludku a střev a posiluje zrak.
Používá se jako elixír nebo se přikládá přímo na postižená místa.
Chryzokol - vodnatý křemičitan mědi [CuSiO3 + H2O]
Svojí modrozelenou barvou připomíná tyrkys, zvláště je-li více do
modra. Nejvzácnější odrůda je blankytně modrá. Ve starověku býval
uctíván jako svatý kámen a stejně jako tyrkys se nosil jako amulet. Jeho
použití je široké, v krční oblasti pozitivně působí na štítnou žlázu, zmírňuje bolesti v krku, uvolňuje napětí šíje. V oblasti solar plexus zabraňuje tvorbě žaludečních vředů, zmírňuje zažívací obtíže a křeče. Při
menstruaci a rizikovém těhotenství pomáhá, když se jeden kámen po-
• 206 •
Alternativní léčebné postupy
loží na čelo (6. čakra) a druhý na postižené místo. Rodičkám se doporučuje držet ho v dlani, což napomáhá uvolnění porodních cest. Pro
chladivý vliv se klade i na spáleniny.
Chryzopras oxid křemičitý [Si02]
-
Zelená odrůda chalcedonu s příměsí niklu. Je průsvitný s typickou
jablečně zelenou barvou. Posilňuje vnitřní vidění, pomáhá při stavech
hysterie, pozitivně působí na funkci žláz a je vhodný při krvácení,
chrlení krve a porodu.
Jadeit a nefrit jadeit hlinitosodnan pyroxen [NaAl (Si206)],
-
nefrit - druh aktinolitu, hořečnatovápenatého a železitého amfibolu
[ Ca, (Mg, Fe) (Si 0„) (OH) 1
Dva minerály, které si jsou tak podobné, že se někdy oba v běžné
praxi označují společným názvem jade. Jadeit má typickou zelenou
barvu, může však být i růžový, fialový, žlutý, bílý a černý. Stejně tak nefrit bývá převážně zelený, někdy je ale i šedý, žlutý, růžový, hnědý a fialový. Nejuctívanější kámen Dálného východu, tradičně používaný zejména na ledvinová onemocnění. Vůbec nevstřebává negativní
energii, ale neustále vyzařuje nepřetržitý tok harmonického vinění.
Zelené jadeity a nefrity příznivě ovlivňují průběh porodu, pomáhají
při chřipce, zmírňují bolesti hlavy a migrény. Elixírem potíráme
opary (i pásové). Při léčbě ledvin a močového měchýře se pokládá jeden kámen na postižené místo a druhý na 4. čakru, čímž se zlepšuje
filtrace tělních tekutin a zlepšuje se odvodnění organismu. Je-li položen na 3. čakru, pomáhá při žloutenkách, zažívacích a žaludečních
obtížích a kolikách.
5
4
2
2
Jantar [CIOH160 + příměs síry, mineralogicky succinit]
Zkamenělá pryskyřice třetihorních stromů, stará až 60 mil. let. Má
schopnost harmonizovat prostředí v místnosti, uklidňovat, vytvářet pocit spokojenosti a duševní vyrovnanosti, údajně kvůli své mimořádné
schopnosti ve velké míře přijímat a zároveň vyzařovat sluneční energii.
Ve starém Řecku se proto nazýval élektron - sluneční svit. Zlepšit prostředí v místnosti mohou dva jantarové obrázky nebo kousky jantaru pověšené proti sobě. Na každý z nich však musí denně alespoň na několik
minut dopadat sluneční paprsek. V nouzi je možné sluneční svit nahradit bodovým osvětlením. Jantar také zlepšuje hormonální činnost, příz-
Alternativní léčebné postupy
• 207 •
nivě působí na srdce, čistí krev, pomáhá tlumit žlučníkové a žaludeční
potíže i astma, snižuje horečku, pomáhá při Basedowě chorobě (jako náhrdelník), údajně má i afrodiziakální účinky. Je možné jej přikládat na
každou část těla, kde pacient cítí napětí, je tedy lékem „na všechno".
Zvláště byl také doporučován k utišení bolesti při prořezávání prvních
zoubků u dětí. Smíšený s medem se dodnes v Polsku užívá proti hornické
silikóze. Kousek jantaru je také možné vložit večer do sklenice vína, které
se pak ráno pije po douškách k podpoře trávení a vyrovnání hladiny žaludečních šťáv. Léčebné účinky jantaru uznával již Hippokrates.
Jaspis oxid křemičitý [Si02]
Cervený jaspis byl označován za „matku všech kamenů", chrání
proti nočním můrám, pomáhá při nemocích ledvin a močového měchýře, při vyplavování ledvinového písku a kamenů, na gynekologické obtíže (vaječníky, vejcovody, těhotenské nevolnosti a usnadňuje porod), na třetí čakře posiluje funkci žaludku, střev, žlučníku,
jater a sleziny, napomáhá krvetvorbě, zmírňuje krvácení a růst hemeroidů, podle tradice i projevy epilepsie a dny. Při prochlazení pomáhá prohřát organismus.
Zelený jaspis uklidňuje, zmírňuje deprese a rozčilení, na páté
čakře zjemňuje chuť, na třetí snižuje kyselost žaludečních šťáv.
-
Kalcit uhličitan vápenatý [CaCO3]
Po křemeni nejrozšířenější a nejrozmanitější minerál. Je průhledný až bílý a podle příměsi se vyskytuje v celé škále barev.
Nejintenzivněji působí na 6. čakře, kde ovlivňuje rozum a duševní
vývoj tak, že povzbuzuje mozkové frekvence. Na 7. čakře v týle probouzí skryté intelektuální schopnosti. Žlutý kalcit v těchto místech
podporuje meditaci. Esotericky nejcennější je vzácný zelený kalcit,
použitelný např. proti roztěkanosti, horečkám a na popáleniny
(chladí). Obecně kalcit jakékoliv barvy pomáhá při zlomeninách,
rachitidě, lámavosti, štěpivosti a měknutí nehtů, posiluje zubní
sklovinu. Jako elixír pomáhá proti lišejům.
-
Karneol oxid křemičitý [Si02]
Druh chalcedonu masové až hnědočervené barvy, někdy
s oranžovými tóny. Obecně se považuje za „ženský" kámen, je
možné ho nosit celodenně. Pomáhá při křečových žilách, otra-
Alternativní léčebné postupy
■208■
vách krve, vnějším krvácení a revmatismu, stabilizuje krevní
oběh, odstraňuje blokády působící neplodnost a impotenci (položený na příslušný orgán a 2. čakru). Žlutavě zbarvený karneol
se používá k léčbě ledvin.
Korál - uhličitan vápenatý [CaCO3]
Vápenité různobarevné vnější schránky mořských polypů, i zkamenělé. Bílý korál očišťuje od temných myšlenek a negativních
představ, růžovobílý a bílý zbavuje nízkých sklonů a vášní (závist,
pomlouvačnost, žárlivost, sobeckost, pohrdání, hrubost). Lososově
růžový korál podporuje krevní oběh a čistí krev, zbavuje ji nečistot.
Červený korál zahání deprese, doporučuje se při menstruaci a při
kolikách. Je známo, že jasně červený korál ztrácí barvu, jestliže jeho
nositel trpí chudokrevností nebo podvýživou anebo když mu vůbec hrozí nějaká choroba. Slouží také jako talisman proti uřknutí
a očarování (proti cíleným negativním energiím). Nejvzácnější
černý korál absorbuje negativní energii a vyvolává stíny naší duše.
Proto se hodí pro černou magii.
Korund - oxid hlinitý [Al2O3]
Jako obyčejný smirek léčí závrati a prý brání těhotenství. Nejvzácnějšími odrůdami korundu jsou červený rubín (s chrómem), modrý
safír (s železem a titanem), bezbarvý leukosafír nebo oranžovožlutý
padparadža (s poruchami v krystalové mřížce).
Křišťál - bezvodý oxid křemičitý [SiO2]
Nekorunovaný král mezi kameny. Jeho použitím nelze nikdy nic zkazit.
Dobíjí celkovou energii, například tak, že se několik křišťálů rozloží kolem ležící osoby. Jako křišťálový elixír pro ochranu před nákazami a duševní vyrovnanost. Při masáži zbavuje bloků, rozsévá sílu, jas, čistotu,
světlo a lásku, a je proto vhodný pro masáže obecně. Křišťálovým náhrdelníkem lze omotat např. pohmožděný kotník jako obvazem, položený
pod polštář zaručuje osvěžující spánek, a to zvláště, pokud není dost času
k odpočinku. Je možné ho použít na všech čakrách. Univerzální léčebný
kámen doslova „na všechno". Když se několik křišťálů vloží do obyčejné
vody z vodovodu, natočené do skleněného džbánku, a ponechá se v něm
nejméně dvě hodiny a nejlépe přes noc, kvalita této vody se výrazně
zlepší, zvláště když při tom na džbán ještě svítí měsíc.
Alternativní léčebné postupy
■209■
Kunzit - lithný pyroxen [LiAI (Si206)]
Zbavuje auru negativního vinění, harmonizuje organickou srdeční
funkci, pomáhá vyjadřovat pocity a stavy (podle čaker).
Labradorit - sodný hlinitokřemičitan draselný [Na (A1Si3O8)]
Drahokamová odrůda sodného živce, řazená do skupiny plagioklasů
(podle pravého úhlu jejich dvou rovin štěpnosti). Do stejné skupiny
patří i další drahokamy, např. heliolit (sluneční kámen), andezín nebo
průsvitné peristerit a bytownit. Modravě zelený měňavý labradorit pomáhá odstraňovat neplodnost u žen a staré nemoci a bloky z nich plynoucí (např. dětskou obrnu, vrozená vykloubení), zvyšuje pozornost.
Lapis lazu li - minerál obsahující převážně lazurit různých
modrých odstínů, dále pak pyrit, kalcit, augit, diopsid, amfibol
a slídy)
Kámen meditace a kontemplace, svou modrou barvou s vrostlicemi
připomíná noční hvězdnou oblohu. Když se zahřeje na slunci, pomáhá proti otokům a při zánětech, snižuje teploty a krevní tlak, tiší
menstruační bolesti, bolesti hlavy pramenící z nervozity a deprese.
Když se na několik minut položí do vlažné vody a potom na oči (zavřené), mírní jejich zánět.
Lepidolit - hlinitokřemičitan hliníku, lithia a draslíku
Tzv. tmavá, lithná slída růžové nebo zelené barvy. Doporučuje se při vředových chorobách v podobě elixíru (vloží se na 12 hodin do sklenice vody).
Magnetit - oxid železa magnetických vlastností [Fe304]
Kovově černý kámen, zvaný též kámen Herkulův. Je považován za dobrý ochranný kámen. Používá se na velkou škálu možných obtíží: revmatismus, dnu, neuralgické bolesti, bolesti hlavy všeho druhu, nevolnost,
ischias, bolesti páteře, nízký tlak, nedokonalé prokrvení rukou a nohou,
zlomeniny, zápal plic, jaterní choroby, anemie, pro čištění krve, na žlučník, slabost močového měchýře, cukrovku, střevní obtíže a proti předčasnému stárnutí. Doporučuje se vždy přejíždět kamenem postiženou oblast.
Magnezit - uhličitan magnézia [MgCO3]
Kámen vyskytující se v široké škále barev od bezbarvé a bílé přes
žlutavou, hnědavou a šedou až po černou. Pomáhá při neuralgických
Alternativní léčebné postupy
•
210 •
bolestech všeho druhu (bolesti hlavy, zubů, zad), pročišťuje krev, napomáhá při léčbě cyst, při revmatismu a prostatických obtížích.
Malachit - zásaditý uhličitan mědnatý [Cu2 (CO3) (OH)2]
Měděná ruda s nesčíslnými zelenými odstíny, které se navzájem
různě prolínají. Odebírá negativní energii a odstraňuje bloky, doporučuje se ke zmírnění menstruačních bolestí, při oslabení zraku,
astmatu, kolikách, otravách, různých zánětech a revmatismu. Celkově
uklidňuje a probouzí harmonii a mír v duši.
Měď [Cu]
Působí na žlučník, zmírňuje křeče a pocity nevolnosti, působí proti
nakažlivým chorobám, jako je chřipka, spála a zánět příušnic.
Měsíček - draselný živec s albitovou příměsí [K (AlSi3Os]
Někdy se také nazývá měsíční kámen nebo adulár. Má typickou, měsíční, mléčně zkalenou barvu s modrým leskem, někdy je i žlutavý, zelenavý, modravý, tmavě hnědý či do šeda. Muglovým výbrusem (do oblázku) lze u něj dosáhnout efektu kočičího oka. Je to zosobněné ženství,
které u svých nositelek podporuje, pomáhá jim najít ženskou prapodstatu. Muže zbavuje necitelnosti a hrubosti. Kojící ženy ho mohou nosit
zavěšený mezi prsy, čímž podpoří tvorbu mléka. Upravuje hormonální
nerovnováhu a nepravidelnosti menstruačního cyklu, odbourává bariéry zabraňující početí (na vaječnících a 2. čakře). Harmonizuje lymfatický
systém, a tak pomáhá proti otokům. Stimuluje epifýzu. Na 5. čakře stimuluje hlasivky, zjemňuje hlas.
Meteority
Jsou to kusy kosmického materiálu, které dopadly až na Zemi.
Mohou být železné, kamenné nebo smíšené. Obecně jsou používány
při chudokrevnosti a při těžších chřipkách. Meteoritické železo (Fe)
chrání auru a zahání deprese.
Obsidián - sopečné křemičité sklo
Od pravěku používán jako nástroj a zbraň (u mnoha kultur v podobě obětních nožů), dodnes jako šperk. Některé druhy ( s větším podílem oxidu železa) jsou opakní. Indiánský posvátný kámen. Pro šperkařské účely se používá hlavně obláčkový (vločkový) obsidián
Alternativní léčebné postupy
■211■
z Mexika. Charakteristická je jeho černá barva, způsobená příměsí
magnetitu. Černý obsidián je silný a často nevypočitatelný, proto se
nedoporučuje jeho přílišné používání. Při neobezřetném zacházení
může způsobit nepříjemné bolesti (např. zavěšený na krku ostré bolesti v hrudi). Může se používat i k černé magii.
Olivín - křemičitan hořečnatoželezitý [(Mg, Fe)2 SiO4],
směs dvou minerálů - forsteritu a fayalitu)
Nazývá se též peridot nebo chryzolit, má žlutou až olivově zelenou
a hnědavou barvu. Je-li vybroušen jako drahokam, září měkkým zlatozeleným svitem. Podporuje zažívání, funkci sleziny, pomáhá při zácpě a zánětu střev. Podle tradice se používal proti frigiditě, dně, revmatismu, zánětu kloubů a cévním onemocněním. Z psychických poruch zmírňuje
melancholii. Když se do krabičky s pleťovým krémem vloží 10 15 malých olivínů, krém získá vynikající hydratační a regenerační účinky.
-
Onyx oxid křemičitý [Si02]
-
Černý nebo černobíle pruhovaný vrstevnatý druh achátu, vyhledávaný ke tvorbě gem a intaglií. Negativní energii sice odebírá, ale nepřijímá, protože ji neumí zpracovat. Jeho síla se zakrátko vytrácí a navrací se pomaleji než u křišťálu, který patří do stejné skupiny nerostů.
Podporuje koncentraci a pokoru, a proto se často používal na růžence.
Opál vodnatý oxid křemičitý [SiO2 ] a [H20]
-
Mléčně bílý až tmavomodrý (tzv černý) kámen, může být i ohnivě červené barvy (ohnivý opál) nebo čistě skelný (hyalit) s charakteristickou opalizací, způsobenou mikroskopickými vrostlicemi cristobalitu a trhlinkami
napiněnými vodou. Pro svoji pórovitost je to velmi choulostivý a křehký kámen. Tradičně je považován za kámen nosící neštěstí a smů-lu, což lze vysvětlit tím, že vstřebává zápornou energii, a pokud není očištěn, vysílá ji
zase zpět (nejvíce ze všech černý opál). Není to proto kámen pro každého.
Opál ohnivé barvy podporuje vita li tu a vytrvalost, blahodárně působí na
trávicí ústrojí, na ledviny a na srdce (položený na příslušné čakry).
Perly - uhličitan vápenatý + organická rohovinová substance
konchyn
Přírodní produkt vytvářený několika druhy sladkovodních i mořských mlžů (škeblí). Vyskytují se v různých barvách, od bílé přes p aste-
Alternativní léčebné postupy
• 212 •
lové odstíny až po černou barvu tichomořských perel. Obvykle dosahují průměru až 3 cm, zatím největší nalezená přírodní perla ze zévy
obrovské z Filipín měla rozměry 24x14x15 cm a vážila přes 6,25 kg.
Drtivá většina perel na trhu pochází z umělého pěstování, kdy se do
škeble vkládá jádro budoucí perly z perleti. Přírodní perly od uměle pěstovaných je vždy možné poznat pomocí rentgenu. Vyrábějí se i vzhledově velmi zdařilé umělé perly, a to opakovaným nanášením perleťového roztoku na křišťálové kuličky. Od pravých perel se umělé perly
poznají podle naprosto hladkého povrchu. Jako léčivo se perly používají při nedostatku vápníku a zánětu horních cest dýchacích. Obecně
vzato je perla symbolem zázračné postupné proměny malého zrnka
písku, a tak i věčnou inspirací. Stejně jako opál má tendenci na dobré
reagovat dobře a na zlé zle. Nedoporučuje se perly zasazovat mezi jiné
kameny, zvláště pak ne mezi diamanty, protože se tak umocňuje a posiluje disharmonie v případě možného konfliktu. O perly je třeba velmi
pečlivě dbát, protože jak stárnou a vysychají, konchyn a s ním i celá
perla se po vrstvičkách rozpadá. Takové nebezpečí hrozí zvláště těm
nejlevnějším, uměle pěstovaným perlám s nejtenčí možnou vrstvičkou
perletí (kolem 05 mm). Všem perlám, a zvláště pak černým, škodí nadměrné sucho i vlhko, pot, kyseliny a kosmetika, což vše proces stárnutí
urychluje.
Platina [Pt]
Tlumí bolesti hlavy a uší.
Pyrit - dvojsirník železa [FeS2], 53 % síry, 47 % železa s příměsemi
Kovově žlutý minerál, někdy se zeleným nádechem. Posel moudrosti a inteligence. Na 4. čakře chrání před černou magií a silami temnoty, na 5. pomáhá řešit problémy. Podporuje okysličení krve, pročišťuje dýchací cesty, obecně posiluje orgány, na které je položen,
odstraňuje bloky psychické i fyzické.
Rodochrozit - uhličitan manganatý [MnCO3], též zvaný dialogit
Jahodově růžovočervený minerál občas s bílou příměsí, výborný vodič bioenergie, v krystalické formě podporuje tvořivé myšlení a intuici.
Rodonit - křemičitan manganovápenatý [CaMn4 (Si3O5)]
Je růžový až červený, protkaný černými žilkami a skvrnami man-
Alternativní léčebné post upy
■213■
ganu. Dává odvahu a sílu jednat tak, abychom oživili i lásku kolem nás,
a skrze konkrétní skutky tak dosáhli obnovy a napinění.
Rubín oxid hlinitý [Al2O3]
-
Drahokamová odrůda korundu typické červené barvy. Oheň srdce,
zdroj láskypiných emocí. Posiluje harmonii, intuici, chrání před negativními vlivy okolí, pomáhá na různé slabosti, jako je třeba chudokrevnost, letargie, při onemocněních srdce, krevního oběhu a krve
vůbec, při menstruačních potížích, rizikových těhotenstvích, očních
chorobách (klade se na příslušné dvojice čaker, vždy na první a potom na čakru ovládající daný orgán).
Jako rubínový elixír na bolesti břicha a pro oživení a očištění srdce.
Růženín bezvodý oxid křemičitý [Si02]
-
Růžová odrůda křemene s příměsí oxidu manganu nebo titanu. Při zahřátí na 575 °C se stává bezbarvý, na slunečním světle šedne. Uklidňuje
a posiluje srdeční činnost, pomáhá při psychosomatických poruchách
způsobených poraněnými a posléze potlačenými emocemi. Masáže růženínovým oblázkem přispívají k prokrvení pokožky. Růženín položený
pod polštář přináší doslova „růžové" sny.
Safír Oxid hlinitý [Al2O3]
-
Drahokamová odrůda korundu, nejčastěji modré barvy (zbarvený oxidem železitým nebo titaničitým), existují však i safíry růžové (zbarvené
chrómem), fialové (zbarvené vanadem) i bezbarvé (leukosafír), někdy
s rutilovými vrostlicemi, které v něm obč as , podobně jako v rubínu, tvoří
hvězdu. Kámen víry a duchovní čistoty. Od 6. století je tmavomodrý safír
nošen v kardinálských prstenech, aby svému nositeli „jasnil rozum, očišťoval srdce a posiloval víru". Má velký rozsah léčebného použití. Snižuje
teploty a vysoký krevní tlak, čistí krev, zmírňuje bolest a krvácení, pomáhá při astmatu, proti nespavosti, zamezuje závratím, nevolnosti a nadměrnému pocení, tradičně se používá na zhoubné nádory všeho druhu,
vředy a ischias (pokládá se na postižené místo). Jeden kámen na 6. čakře
a dva menší na očích (zavřených) posilují zrak. Oranžový safír na 2. čakře
posiluje plodnost. Jako elixír se používá na nečistou plet a do koupele na
posílení nehtů a proti vypadávání vl as ů. Temně modrý, indigový safír, téměř neprůhledný, léčí duševní poruchy, stavy deliria a melancholie, p osiluje smyslové orgány a působí proti nespavosti.
■214 ■
Alternativní léčebné postupy
Sagenit - bezvodý oxid křemičitý + vrostlice oxidu titaničitého
[Sio2/TiO2]
Křišťál s vrostlicemi rutilu, který je zlatisté, červenavé, hnědé až
černé barvy. Říká se mu také Venušiny vlasy nebo Amorovy šípy. Má
moc bořit blokády v organismu, které jsou často příčinou nemoci,
zmírňuje srdeční a dýchací obtíže, jako je astma, bronchitida a tuberkulóza (podle čaker), tiší neklid.
Sarder a sardonyx oxid křemičitý [Si02]
-
Dva druhy achátu červenohnědé až hnědé barvy prostřídané bílými proužky. Sarder dává energii a harmonii, pomáhá obecně proti
bolestem, zvláště pak proti bolestem hlavy. Sarderový elixír se doporučuje na vyrážky a kožní choroby. Sardonyx je proti sarderu životnější, pomáhá při nespavosti, dně a revmatických bolestech, jako elixír hojí kožní nemoci a infekce.
Selenit hydratovaný síran vápenatý [Ca (SO4.2H20)]
-
Rovnoběžně vláknitá odrůda sádrovce (je-li v celistvých masách, nazývá se alabastr). Nejčastěji je bezbarvý nebo bílý, vzácněji v různých barevných odstínech. Kámen bílé magie a telepatie, položený na vrcholku
hlavy, pomáhá k rozšíření vědomí a stimuluje mozkovou činnost.
Serpentinit křemičitan hořečnatý [Mg (SiO4)2]
-
Česky se nazývá hadec, chrání před hadím uštknutím, používal se
i jako protijed.
Smaragd křemičitan berylnatohlinitý [Al2Be3 (516018)]
-
Podle tradice je smaragdu přisuzován omlazovací a regenerační
účinek. Když se přikládá na víčka anebo se oči oplachují smaragdovým elixírem, vyhlazují se vrásky a osvěžuje stárnoucí zrak. Smaragdový elixír slouží i pro celkové posílení zdraví, zvláště pak proti nadýmání, při žlučníkových a jaterních potížích, pálení žáhy, žaludečních vředech a při srdeční slabosti. Proti nespavosti se zavěšuje
v hlavě lůžka. Pro zvýšení účinku je možné na postižené místo přiložit rovnou kámen. Smaragd také vyrovnává krevní tlak, podporuje
léčbu epilepsie, malárie, dny a revmatismu. Proti migréně a bolestem
hlavy se používá tak, že se na smaragd dýchne a potom se jím potírají
spánky a čelo. Účinek smaragdu se ztrácí, pokud je nošen spolu s ji-
Alternativní léčebné postupy
• 215 •
nými kameny, s výjimkou diamantu. Smaragd je velmi choulostivý kámen, a pokud absorbuje příliš mnoho negativní energie, snadno se
trhá a puká.
Sodalit - hlinitosodný silikát obsahující chlór [Nas (C12A16Si6O24)]
Nejčastěji tmavomodrý kámen, někdy prorostlý bílým kalciem, jindy
celý bílý, šedý nebo zelenavý Nemá na organismus žádný výrazný léčivý
vliv. Na nervovou soustavu však příznivě působí jeho zemitý, mírný
a blahodárný tok energie, a tak snižuje_teploty a krevní tlak. Tradičně se
doporučuje na podporu regulace žláz látkové přeměny.
Spinel - oxid hlinitohořečnatý [Mg (Al2O4)]
Je typický svým jiskřivým třpytem, podle příměsí se nachází v různých barvách - červený podobný rubínu (díky oxidu chrómu), fialový (dvojmocné železo), černý tzv. pleonast (vysoký obsah železa
a chrómu), dále i žlutý, růžový, modrý, hnědý, oranžový nebo zelený.
Je to chladně hojivý kámen a mírní zápaly všeho druhu.
Stříbro [Ag]
Zabraňuje rychlému stárnutí, celkově aktivuje síly, utišuje horečky,
posiluje močový měchýř a tlumí těhotenské nevolnosti. Jako elixír vyvolává ve vodě chemickou reakci, oživuje ji. Díky nepatrné příměsi
haloidů vytváří ve vodě bublinky, a dodává jí tak prokázané antibakteriální účinky. Toho využívali již vojenští velitelé Alexandra
Makedonského a lze tak postupovat i dnes.
Sugilit - silikát milaritové skupiny [(K, Na) (Na, Fe)2 (Li2, Fe)
(Si12030) ]
Temně modrý opakní kámen, objevený až v roce 1944 v Japonsku
a později v Indii v nepatrných množstvích, jediné bohatší naleziště je
v Namibii (v dole Wessel - Mine v Hotazelu). Nejprve býval prodáván
pod obchodními názvy Royal Lazulit a Royal Azel, které se občas udržely
dodnes. Ten, kdo po tomto kameni zatouží, si jej nakonec pořídí i přes
poměrně vysokou cenu, kámen si na něj „zavolá". Působí očistně na
žlázy, játra a žlučník, jeho nejhlubší síla je však v duchovní rovině jako kámen meditace. Ochraňuje a posiluje senzibilní jedince, údajně pomáhá
i proti AIDS.
Alternativní léčebné postupy
■216■
Sůl kamenná [NaCl]
Jako lampa uvolňuje záporné ionty, a působí tak na bronchitidu
a astma, neutralizuje elektrosmog, navozuje příjemný spánek a osvěžuje vzduch.
Topaz - křemičitan hlinitý [AL (F2/SiO4)]
Má různé barvy, bývá žlutý, medový, ale i bílý až modrý, vzácně zelený a fialový, nejcennější je růžový. Žlutému topazu se říká zlatý, je
to posel sluneční energie, prosvětluje celý organismus, působí proti
nespavosti, epilepsii, nechutenství, dně, neplodnosti a zánětu spojivek, snižuje vysoký krevní tlak, redukuje tvorbu křečových žil, podporuje trávení. Modrý topaz se doporučuje na záněty v krku, bolesti
hlavy, nespavost a bušení srdce. Vnějšně je topazový (mod-rý) elixír
vhodný na vyrážky a křečové žíly. Když se zlatý topaz položí na 3.
čakru a modrý na 6., prosvětlí se a očistí celá oblast mezi nimi.
Turmalín - zásaditý borokřemičitan hliníku, železa, hořčíku,
vápníku, alkalických kovů a dalších prvků
[NaFe3A16 / (OH)1.3 (BO3)3 S16018/]
Chemicky nejsložitější kámen různého zabarvení. Může být bezbarvý (achroit), modrý (indigolit - s železem), černý (skoryl),
hnědý (dravit - s magnéziem), růžový (elbait - s lithiem), červený
až do fialova (rubelit - s lithiem) a zelený (verdelit - s chrómem).
Pokud jeden kámen je zároveň uvnitř červený a na povrchu zelený,
říká se mu meloun, který tak připomíná. Ten je také ze všech nejvyhledávanější. Léčebný záběr turmalínu je široký, účinkuje proti
závratím, pocitům nevolnosti, k posílení paměti, při infekcích a při
roztroušené skleróze. Modrý turmalín podporuje jasnou a zřetelnou výřečnost, uklidňuje neklidné a žalostné srdce (na čakrách).
Turmalíny různých barev je možné používat na čakrách příslušných barev k posílení příslušných center. Černý 'turmalín může
sloužit jako štít proti negativním energiím, zmírňuje neurózy a posiluje čich.
Tygří oko - oxid křemičitý [SiO2]
Druh křemene proměnlivě zlatisté až hnědé barvy, podle barevnosti se rozeznává ještě vzácnější šedé až šedozelené kočičí oko, modrošedé až modrozelené sokolí oko a hnědočervené býčí oko, které se
Alternativní léčebné postupy
• 217 •
často získává pálením předchozích druhů. Tygří oko dokáže prohřát
celý organismus, slouží k posílení zraku a zmírňuje astmatické potíže
(podle čaker). Nedoporučuje se však pro každodenní celodenní nošení. Sokolí oko umožňuje často vidět i to, co jsme vidět odmítali, posiluje vnitřní zrak a pomáhá při plicních onemocněních.
Tyrkys - vodnatý fosforečnan hlinitomědnatý
[Cuild6 / (OH)2/PO4/4.4H20]
Někdy je také nazývaný kallait. Obecně se považuje za „mužský"
kámen, je možné ho nosit celodenně. Má typickou doslova tyrkysovou barvu. Indiáni ho považují za ochránce a strážce těla, jinde se
používá jako amulet proti chudobě a nepřirozené a předčasné
smrti. Pokud je ten, kdo nosí tyrkys, nemocný nebo mu hrozí nějaká
osudová negativní událost, tyrkys změní barvu na šedavě zelenou
a zmatní, protože předjímá negativní energii dříve, než se uloží
a usadí ve vědomí člověka. Původní barvu tyrkysu vrátí očištění (vystavení slunci na krátký čas, zakopání do země). Tyrkys posiluje
energetické pole kolem člověka, chrání před negativními energiemi a černou magií. Doporučuje se na záněty v krku a onemocnění dýchacích cest a plic a při poruchách řeči. Pozitivně ovlivňuje
srdeční činnost (na 4. čakře).
Vltavín
Někdy se též nazývá moldavit, patří mezi tektity, nerosty pravděpodobně vzniklé po dopadu meteoritu vymrštěním kapek roztavené
horniny do atmosféry. Někdy bývá považován za kámen, z nějž by
mohl být vytvořen svatý grál, neboť i ten přilétl z nebes. Vltavíny mají
typickou lahvově zelenou barvu a členitý povrch s jamkami a rýhováním. Zmírňuje bolesti hlavy.
Záhněda bezvodý oxid křemičitý [Si02]
-
Kouřový a černohnědý druh křemene, úpině černý se nazývá morion. Svoji barvu získal uvolněním křemíku z jeho pozic přírodním radioaktivním zářením. Příznivě ovlivňuje léčbu vazivové tkáně, infekcí
a rakoviny a tiší bolesti. Jako náhrdelník se používá k odstranění únavových stavů. Záhněda v tomto případě měnívá barvu. Jestliže se pacient cítí dobře, je záhněda tmavá. Když se dostaví slabost, začne blednout, až je nakonec téměř jako křišťál.
Alternativní léčebné postupy
■218■
Zirkon - křemičitan zirkoničitý [Zr (SiO4)]
Průzračný až bílý drahokam, může být také žlutý, zelený, růžový,
modrý, fialový, červený, oranžový a hnědý. Má nápadný diamantový
lesk, oproti diamantu je však choulostivější na tlak i náraz. Obsahuje
i poměrně velký podíl radioaktivních prvků uranu a thoria. Červenooranžový zirkon se nazývá hyacint, posiluje srdce, regeneruje
celý organismus. Hyacintový elixír (vnitřně i vnějšně) podporuje
funkce slinivky břišní, jater a sleziny, hojí kožní onemocnění, žaludek a střeva. Podle tradice pomáhá při porodu, chrání proti blesku,
moru a otravám. Modrý zirkon podporuje léčení těla nastolením
harmonie v duši.
Elixír z modrého zirkonu podporuje funkci slinivky břišní, jater a sleziny, hojí kožní onemocnění, žaludek a střeva. Používá se vnitřně (pije se
po doušcích na lačný žaludek, čímž podporuje chuť k jídlu) a zároveň
i vnějšně (potírá se jím postižené místo).
Zlato [Au]
Zvyšuje obranyschopnost organismu, podporuje léčbu hrtanu, plic
a očí, urychluje průběh chřipky a oslabuje revmatické bolesti.
APLIKACE PODLE ČAKER
První čakra - obecně kameny červené barvy
rubín, červený korál, granát, červený jaspis, hematit, hel'iotrop,
achát, sarder, sardonyx, stříbro
Druhá čakra - obecně kameny oranžové barvy
karneol, ohnivý opál, hyacint, oranžové korály, měsíček, perly
Třetí čakra - obecně kameny žluté barvy
žlutý topaz, sagenit, citrín, jantar, tygří oko, žlutý" turmalín, zlato,
měd'
Čtvrtá čakra - obecně kameny zelené a růžové barvy
zelený turmalín, zelený akvamarín, smaragd, chryzoberyl, olivín, jadeit, malachit, dioptas, zelený chryzokol, chryzopras, aventurín, růžový turmalín, rodochrozit, rodonit, kunzit, růženín, růžový opál
Alternativní léčebné postupy
■219■
Pátá čakra - obecně kameny světle modré barvy
modrý turmalín, modrý akvamarín, modrý topaz, světle modrý safír, modrý chalcedon, modrý chryzokol, modrý fluorit, světle modrý
lazurit (lapis lazuli), tyrkys, pyrit, modrý drahý opál, modrý měsíček,
perly
Šestá čakra - obecně kameny tmavomodré barvy
sodalit, sokolí oko, tmavomodrý lazurit (lapis lazuli), azurit, indigo
safír, zirkon, křištál, platina
Sedmá čakra - obecně kameny fialové barvy a průzračné
ametyst, sugilit, fialový fluorit, spinel, diamant, drahý opál, fialový
křištál
Čakra rukou - obecně kameny šedé, černé a bezbarvě
průzračné
křišťál, diamant, záhněda, morion, magnezit
Čakra nohou (vedlejší) - obecně kameny černé a bílé barvy
bílý a černý obsidián, turmalín v křišťálu, černý turmalín (skoryl),
onyx, magnetit, gagát
APLIKACE PODLE OBTÍŽÍ
Zvýšení sebedůvěry
Růženín „žmoulaný" v levé ruce (bližší srdci) a zároveň aventurín
žmoulaný (pro stabilizaci mozkového centra) odstraňuje pocity méněcennosti, nedocenění a ponížení, nedostatek sebedůvěry a sebeúcty.
Zlepšení meditace
Fialový ametyst držený v pravé ruce (směřující k tzv. třetímu oku
čili sedmé čakře) při meditaci pod pyramidou, případně dopiněný čirým křišťálem uprostřed čela (v místě třetího oka).
Zlepšení komunikace s okolím
Lapis lazuli nošený na stříbrném řetízku tak, aby se dotýkal bodu
komunikačního centra u prvního obratle prsní kosti.
Alternativní léčebné postupy
• 220 •
Redukce nadváhy
Křišťál, indické granáty nebo karneol přiložené na slinivku břišní,
nejlépe za úplňku.
Vysoký tlak, srdeční arytmie
Jantar, citrín, žluté odrůdy karneolu (stabilizují srdeční rytmus).
Radikální očista organismu
Černý opál položený na 1. čakru, křišťál na 7. čakře namířený špičkou proti opálu.
MUŽSKÉ A ŽENSKÉ KAMENY
Jedno z tradičních dělení. Mužské kameny se podle této tradice vsazují do zlata, ženské do stříbra.
Mužské kameny: rubín, granát, červený korál, diamant, černý opál.
Ženské kameny: smaragd, safír, chalcedon, světlý opál.
Univerzální kámen: modrý safír.
DRAHÉ KAMENY A ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU
Podle astrologie jsou pro jednotlivá znamení zvěrokruhu vhodné
určité drahé kameny. Ty jsou také spojovány s jednotlivými planetami.
Toto spojení je pradávné, i když v každé kultuře poněkud odlišné, což
bylo, kromě jiného, dáno i dostupností drahých kamenů v dané oblasti.
U nás je nejznámější tradiční evropský výběr zodiakálních kamenů, ale
bez zajímavosti není ani indická tradice. Ta vychází z toho, že minerály
jsou dvojího druhu - člověku zásadně nepřátelské, které se vůbec nedají
použít, a minerály, které jsou svým vyzařováním člověku příznivé. Těch
je 84 a dále se dělí do skupin podle vzájemné „snášenlivosti". Z indické
starodávné praxe se zatím podařilo identifikovat jen některé minerály
(např. rubín, diamant, smaragd, modrý, žlutý a bílý safír, kočičí oko, bílá
a červená perla, zirkon, hyacint, tyrkys, olivín, opály, turmalíny, spinel,
zlatý topas, ametyst, aventurín, křišťál, měsíček, granáty vč. pyropových
a almandinů, růženín, záhněda, akvamarín, bílý jadeit, jantar, heliotrop,
onyx, sardonyx, lapis lazuli, tzv. sluneční kámen (jistý druh živce), acháty,
Alternativní léčebné postupy
■221■
citrín). Není správné uvádět pro každé znamení pouze jeden kámen, pr otože ten může na každého člověka, byť narozeného ve stejném znamení,
působit jinak, někdy dokonce i protichůdně. Každý si tedy musí sám z d oporučených kamenů vyhledat ten, který je pro něj osobně nejvhodnější.
KAMENY PODLE MĚSÍČNÍCH ZNAMENÍ
KOZOROH
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny bílé a černé:
achát, ametyst, diamant, granát, hyacint, chalcedon, jaspis, křišťál, malachit, měsíček, obsidián, opál, onyx, perla černá, rubín, turmalín černý,
záhněda.
Zasazovat do zlata (mužské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: modrý safír
Zástupné kameny: modrý zirkon, ametyst, lapis lazuli, modrý spinel
Vsazovat do zlata i stříbra
VODNÁŘ
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny modré a modrozelené:
akvamarín, ametyst, fluorit světle modrý, granát, chalcedon, chryzokol,
jaspis, obsidián, opál, safír světle modrý, topaz modrý, tyrkys.
Zasazovat do stříbra (ženské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: hnědý zirkon
Zástupný kámen: hezonitový granát
Vsazovat do zlata
RYBY
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny modré, modrozelené až zelené
a červené přecházející až do růžova:
akvamarín, ametyst, fluorit fialový, heliotrop, chryzolit, chryzopras, jadeit, jaspis, korál, kunzit, měsíček, nefrit, opál, perla bílá, rubín, safír
modrý, tyrkys.
Zasazovat do stříbra (ženské znamení)
Alternativní léčebné postupy
• 222 •
Indická tradice
Hlavní kámen: kočičí oko
Zástupné kameny: tygří oko, sokolí oko
Vsazovat do zlata
BERAN (SKOPEC)
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny červené:
ametyst, diamant, granát, hematit, chalcedon, jaspis červený, karneol,
krevel, opál ohnivý, rubín, safír, turmalín červený.
Zasazovat do zlata (mužské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: červený korál
Zástupné kameny: červený jaspis, červený karneol
Vsazovat do zlata i stříbra
BÝK
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny žluté, zelené a růžové:
achát, achát mechový, aventurín, citrín, chalcedon, chryzokol, korál, malachit, růženín, topaz, safír, smaragd.
Zasazovat do stříbra (ženské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: diamant
Zástupné kameny: křišťál, bílý safír (leukosafír), čirý zirkon, čirý turmalín
Vsazovat do zlata
BLÍŽENCI
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny žluté a modré:
achát, achát mechový, akvamarín, ametyst, beryl, citrín, chalcedon modrý, jantar, karneol žlutý, korál, křišťál, sardonyx, smaragd, topaz zlaty", tygří oko, tyrkys.
Zasazovat do zlata (mužské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: smaragd
Zástupný kámen: zelený akvamarín
Vsazovat do zlata
Alternativní léčebné postupy
• 223 •
RAK
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny zelené a bílé:
achát, aventurín, diamant, chalcedon bílý, jadeit, jaspis zelený, karneol,
korál, křištál, měsíček, nefrit, onyx, opál, perla, rubín, smaragd, tygří
oko, tyrkys.
Zasazovat do stříbra (ženské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: perla
Zástupné kameny: bílý chalcedon, bílý safír (leukosafír)
Vsazovat do stříbra
LEV
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny zlatisté a červené:
almandin, citrín, diamant, hyacint, granát, chryzolit, jantar, jaspis, karneol, křištál, malachit, onyx, rubín, sardonyx, topaz zlatý, tygří oko, zlato.
Zasazovat do zlata (mužské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: rubín
Zástupné kameny: český granát, červený spinel, červený zirkon, růžový turmalín
Vsazovat do zlata
PANNA
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny žluté, modré a purpurové:
achát, ametyst, citrín, diamant, chryzolit, jantar, jaspis, karneol, krevel,
lapis lazuli, opál, rubín, safír modrý, sardonyx, sodalit, topaz, tygří oko.
Zasazovat do stříbra (ženské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: smaragd
Zástupné kameny: zelený zirkon, zelený jadeit, akvamarín
Vsazovat do zlata
VÁHY
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny zelené, růžové a modré:
Alternativní léčebné postupy
■224■
achát, ametyst, akvamarín, diamant, chryzokol, chryzopras, jantar, jaspis,
karneol, kunzit, lapis lazuli, opál, safír modrý, sodalit, topaz, turmalín růžový, tygří oko.
Zasazovat do zlata (mužské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: diamant
Zástupné kameny: křištál a všechny čiré kameny
Vsazovat do zlata
ŠTÍR (ŠKORPIÓN)
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny červené, černé a fialové:
achát s křemenným krystalickým středem, akvamarín, ametyst, hyacint, hematit, heliotrop, granát, chryzopras, jaspis červený, kočičí oko,
malachit, obsidián, opál černý, rubín, topaz, turmalín červený a černý.
Zasazovat do stříbra (ženské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: červený korál
Zástupný kámen: červený karneol
Vsazovat do zlata i stříbra
STŘELEC
Evropská tradice
Obecně (nejsou podmínkou) kameny modré, indigové a fialové:
ametyst, aventurín zelený, granát, hyacint, chalcedon, chryzokol,
chryzopras, krevel, lapis lazuli, lazurit, obsidián, opál, rubín, safír tmavomodrý a indigo, smaragd, sodalit, topaz modrý, tyrkys.
Zasazovat do zlata (mužské znamení)
Indická tradice
Hlavní kámen: žlutý safír
Zástupný kámen: žlutá perla
Vsazovat do zlata
MĚSÍČNÍ KAMENY
Poněkud odlišný systém, kdy se vhodný kámen přiřazuje podle měsíce narození dotyčného. I zde jsou u jednotlivých národů někdy různé
a jindy shodné tradice. (Viz tabulka na straně 226.)
■225■
Alternativní léčebné postupy
Kameny a indiánská tradice
22.12. - 19.1. - sněžná husa - křišťál
20.1. - 18.2. - vydra - stříbro
19.2. - 20.3. - puma - tyrkys
21.3. - 19.4. - červený jestřáb - ohnivý opál
20.4. - 20.5. - bobr - chryzokol
21.5. - 20.6. - jelen - mechový achát
21.6. - 22.7. - datel - karneol
23.7. - 22.8. - jeseter - granát, železo
23.8. - 22.9. - hnědý medvěd - ametyst
23.9. - 23.10. - havran - jaspis
24.10. - 21.11. - had - malachit, měd'
22.11. - 21.12. - jelen wapiti - obsidián
Drahé kameny podle roku narození
Systém odvozený od astrologie, kdy se ke každé planetě přiřazuje
jistý drahý kámen a rok. Člověk narozený v roce 1963 se tak například
narodil v roce opálu, tento kámen mu byl dán „do vínku" a je pro něj
osobně nejvhodnější. Drahých kamenů je v tomto systému celkem
dvanáct a po dvanácti letech se cyklus opakuje.
Korál
1910 1922
-
-
Perla
1911 1923
-
-
1934 1946
-
1935
-
1947
-
-
1958
1959
-
-
1970
1971
-
-
1982
1983
-
-
1994 2006
-
1995
-
2007
Akvamarín
1912 - 1924 - 1936 - 1948 - 1960 - 1972 - 1984 - 1996 - 2008
Tyrkys
1913 1925
-
Topaz
1914 1926
-
Opál
1915 1927
-
-
-
-
1937 1949
-
1938 1950
-
1939 1951
-
-
-
-
1961
1962
1963
-
-
-
1973
1974
1975
-
-
-
1985
1986
1987
-
-
-
1997
-
2009
1998 2010
-
1999 2011
-
MĚSÍČNÍ KAMENY DLE NAROZENÍ
měsíc
Lidé
starý Řím
Isodorus,
sevillský biskup
r. 635
Arabové
Poláci
Rusové
Italové
Němci
Angličané
obecně
18. a 19. stol.
leden
granát
granát
hyacint
granát
granát
+hyacint
granát
+hyacint
granát
+růženín
granát
granát
granát
únor
ametyst
ametyst
ametyst
ametyst
ametyst
ametyst
ametyst
ametyst
ametyst
+onyx
ametyst
+perla
březen
jaspis
krevel
jaspis
krevel
krevel
jaspis
jaspis
akvamarín
+jaspis
akvamarín
jaspis
+hyacint
duben
safír
safír
safír
safír
diamant
safír
křišťál
+diamant
diamant
safír
+diamant
květen
chalcedon achát
achát
smaragd
smaragd
smaragd
achát
chryzopras smaragd
+smaragd
achát
červen
smaragd
smaragd
smaragd
achát
smaragd
smaragd
achát
měsíček
+perla
perla
smaragd
+tyrkys
červenec
onyx
onyx
onyx
karneol
rubín
rubín
onyx
karneol
+rubín
rubín
onyx
srpen
karneol
karneol
karneol
sardonyx
sardonyx
alexandrit
karneol
aventurín
+olivín
olivín
topaz
září
olivín
sardonyx
olivín
olivín
sardonyx
olivin
olivín
lapis lazuli
+safír
safír
olivín
+safír
+diamant
říjen
akvamarín akvamarín
akvamarín
akvamarín
+be ry l
akvamarín
+beryl
beryl
beryl
opál
+turmalín
opál
opál
+safír
listopad
be ry l
+topaz
be ry l
+topaz
beryl
+topaz
topaz
topaz
topaz
topaz
tygří oko
+ topaz
topaz
topaz
+perla
prosinec
rubín
rubín
rubín
rubín
tyrkys
tyrkys
+chryzopras
rubín
+ zirkon
tyrkys
tyrkys
krevel
safír
Alternativní léčebné postupy
■227■
Rubín
1916 - 1928 - 1940 - 1952 - 1964 - 1976 - 1988 - 2000 - 2012
Smaragd
1917 - 1929 - 1941 - 1953 - 1965 - 1977 - 1989 - 2001 - 2013
Safír
1918 - 1930 - 1942 - 1954 - 1966 - 1978 - 1990 - 2002 - 2014
Diamant
1919-1931 -1943 -1955 -1967 -1979 -1991 -2003 -2015
Ametyst
1920 - 1932 - 1944 - 1956 - 1968 - 1980 - 1992 - 2004 - 2016
Granát
1921 - 1933 - 1945 - 1957 - 1969 - 1981 - 1993 - 2005 - 2017
Slovo léčitele
„Mnoho nemocí pramení z psychické nerovnováhy. Stačí vyladit
duši a samy odejdou." (L. Pernová, léčitelka)
„Všude kolem nás proudí energie, celý kosmos je díky ní v pohybu.
Kameny působí jako jakási energetická sprcha, která má vysokou frekvenci a je křišťálově čistá. Krystaly jsou unikátní transformátory.
Nastartují léčebný proces. Dobré je však zbavit člověka nejen bolesti
žaludku nebo kloubů, ale naučit ho jinak, pozitivně myslet." (Vítězslav
Čech, léčitel)
SVÁROVSKÉHO KŘIŠŤÁLY
(křišťálové sklo)
Používají se k harmonizaci obydlí i jeho obyvatel. Zavěšují se na
různá místa podobně jako zvonky a zvonkohry podle principů feng šuej. V okně zachycují paprsky světla, lámou je a posílají do všech zákoutí, čímž pomáhají ničit plísně, projasňují byt a nabíjejí jej energií.
Alternativní léčebné postupy
• 228 •
KOVY
Účinky kovů na člověka nejsou ještě zcela prozkoumané. Některé
kovy jsou nepostradatelnými stopovými prvky, jiné působí příznivě,
aniž se ví zcela přesně proč, jiné mohou způsobovat alergie (např. v bižuterii). Některé souvislosti dobře vypozorovali už naši předkové:
Kovy obecně - již od starověku se věřilo, že výrazně zpomalují
stárnutí.
Ionty některých kovů - mají tzv. oligodynamický účinek, tedy
obecně zastavují růst bakterií, dokáží dezinfikovat potraviny, a to zej ména vodu (v době morových epidemií se s úspěchem doporučov alo
pít ze zlatých pohárů anebo do vody alespoň vhodit zlatou minci,
stříbro se užívalo k dezinfekci studní a na poháry proti otrávení jedem, dezinfikuje se i voda vedená měděnými trubkami).
Antimon - používal se jako osvědčené dávidlo.
Měd - nošení měděného náramku prokazatelně zmírňuje bolesti
při artritidě a revmatismu.
ŽIVOČIŠNÉ LÉČEBNÉ PROSTŘEDKY
VČELÍ PRODUKTY
Včelí med
Funguje jako přírodní antibiotikum, má protizánětlivé účinky, posiluje organismus. Používá se při nachlazení, chřipce, zánětech dýchacích cest a k léčbě vnitřních, zejména zažívacích orgánů Smíšený
s rozdrceným jantarem se dodnes v Polsku užívá proti hornické silikóze. Ve starověku byl používán doslova jako „lék na všechno".
Léčivý včelí med
Vzniká tehdy, pokud včely sají nektar ze specifických léčivých rostlin. Toho je možné dosáhnout tak, že se včelám předloží cukrová voda
s přídavkem štávy z dané léčivé byliny.
Propolis
Je to tmel, kterým včely zalepují skuliny v úlu a na zimu i česno.
V podstatě jde o směs pryskyřic různých druhů dřevin (z pupenů topolů, bříz, olší, kaštanů, třešní i jehličnanů), kterou včely nasbíraly,
Alternativní léčebné postupy
• 229 ■
promíšenou s výměšky jejich čelistních žláz a s včelím voskem a prohnětenou kusadly. Má baktericidní účinky a včely jej užívají jako hygienický prostředek, který má chránit jejich společenství před nemocemi. je ještě účinnější než med. Vnitřek úlu, který včely ošetřují
propolisem, je tak sterilní. V těle člověka má propolis výrazné regenerační účinky, především urychluje obnovu měkkých tkání a chrupavek, osvědčuje se při léčbě velkých ran i alergických chorob.
Působí i proti bolestem, harmonizuje krevní tlak, zesiluje vlasový porost, uklidňuje, zvyšuje tvorbu žluči, detoxikuje vnitřní orgány a působí preventivně před chřipkou a nachlazením. V podstatě se může
používat „na všechno".
NĚKTERÉ RECEPTY:
Propolisová tinktura I.
20 g čerstvého propolisu se nechá nejméně týden rozpouštět
v lahvi ve 40% alkoholu, přičemž se směs řádně protřepává. K dezinfekci ústní dutiny se k výplachům užívají 2 kapky tinktury kápnuté do
vlažné vody, k inhalaci při onemocnění horních cest dýchacích se
kápne 10-12 kapek do horké vody (údajně dle dr. Kamenické).
Propolisová tinktura II.
Propolis a 40% alkohol se smísí v poměru 1:9 a nechá se týden rozpouštět. Potom se používá na obklady na choroby kůže, mykózy
a ekzémy (údajně dle dr. Kamenické).
Propolisová tinktura III.
proti žaludečním a dvanácterníkovým vředům
10 g rozmělněného propolisu se zalije 10 ml lihu a 50 minut se protřepává. Potom se nechá 3 dny ustát, znovu se protřepe, uloží se do
chladna na 2 dny a přefiltruje se přes papírový filtr. Vnitřně se užívá
15-20 kapek ve vodě, horkém mléce nebo 0,5% novokainu. 3x denně
1-1,5 hod. před jídlem celkem 18-20 dní. Pozor! Větší dávky jsou
škodlivé (dle dr. Desčanského, 1974).
Propolisové máslo
10 g rozmělněného propolisu se smíchá se 100 g nesoleného másla
rozpuštěného ve vodní lázni. Asi po 5-10 minutách se propolis s máslem spojí. Pozor! Nesmí dojít k převaření! Přefiltruje se ještě za tepla
Alternativní léčebné postupy
■230■
přes 1 vrstvu gázy. Podává se 1 čajová lžička v mléce 3x denně 1-1,5
hod. před jídlem celkem 18-20 dní při žaludečních a dvanácterníkových vředech, při jaterních chorobách a při pálení žáhy. Léčbu je
možné po 1-2 týdnech opakovat (dle dr. Desčanského, 1974).
Na kuří oka a bradavice
Přiměřeně velká placička prohněteného propolisu se náplastí připevní na bradavici nebo kuří oko, které po 10-12 dnech této léčby
zmizí (údajně dle dr. Kamenické).
Mast na spáleniny, nehojící se jizvy apod.
Propolis se rozpustí v jakémkoliv živočišném nebo rostlinném tuku
nebo oleji (v poměru 15:85). Postižená místa se potírají nebo se na ně
přiloží masťový obklad (údajně dle dr. Kamenické).
Proti paradentóze
Menší kousky propolisu (nejlépe z rýh u česna) se rozžvýkají a na
noc přitisknou na dásně (údajně dle dr. Kamenické).
Proti poruchám dýchání
Podle potřeby se kousek propolisu rozžvýká a spolkne (údajně dle
dr. Kamenické).
Pozor! 5-10 % lidí je na propolis alergických. Při jakýchkoliv obtížích je třeba léčbu propolisem ihned přerušit.
Včelí jed
Používá se na revmatické potíže a dnu. Dříve se lidé nechali do postiženého místa píchat včelami, a tak se prý svých obtíží zbavili např.
Karel Veliký nebo Ivan Hrozný. Dnes se používají příslušné preparáty.
Včelí jed je nejsilnější včelí produkt a doporučuje se ho používat
pouze pod lékařskou kontrolou.
Pobyt ve včelím úlu
K tomuto účelu je třeba postavit chatku ve tvaru jedné buňky plástve,
a to tak, že chatka stojí na jedné z šesti hran. Do chatky se umístí jeden
nebo více úlů tak, že tvoří čelo chatky. Úly jsou samozřejmě otočené
česny ven. Zbývající prostor chatky je určen pro pacienty. Doporučuje
se v chatce ulehnout na lehátko, vdechovat medově propolisové aroma
Alternativní léčebné postupy
■231■
a odevzdat se uklidňujícím vibracím včelího bzučení na jednu nebo dvě
hodiny. Tím dochází k mimořádnému psychickému zklidnění, zlepšení
stavu dýchacích cest, a tím k ozdravení celého organismu pacienta.
Průmyslově vyráběné farmaceutické přírodní nehormonální preparáty na bázi včelích produktů (mateří kašička, květní pyl, fermentovaný pyl), k nimž se někdy přidává vitamín C a E, koenzym Q10, lecitin, želatina, železo, beta karoten aj., odstraňují předmenstruační
psychické i tělesné potíže a pomáhají stabilizovat nevyrovnané hormonální hladiny, které jsou v mnoha případech příčinou neplodnosti.
OSTATNÍ ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY
Kohoutí hřebínky
Užívají se v podobě gelu z extrahované chrupavky, zevně na různá
bolestivá místa jej doporučuje R. Klimeš. Vyrábí se pouze na třech
místech na světě - ve Svédsku, v USA a u nás v Hodoníně.
Psí sádlo
Tradičně je považováno za dobrý lék proti tuberkulóze a dýchacím
obtížím vůbec, a to na základě jednoho starého výzkumu, který nezvratně prokázal, že pes nemůže nikdy dostat TBC. Z lékařského hlediska je používání psího sádla i sádla jiných než užitkových zvířat považováno za nesmysl, nicméně stále se najdou léčitelé i pacienti, kteří
jsou ochotni tento z hlediska ochránců zvířat problematický lék používat. Argumentují samozřejmě tím, že psí (kočičí) sádlo jim pomohlo. Otázkou zůstává, zda by stejně nepomohl i jakýkoliv jiný živočišný tuk (sádlo vepřové, husí):
Kočičí kůže
Oblíbený tradiční prostředek používaný v podobě ledvinového
pásu proti prochladnutí a v podobě celých přikrývek z kočičích kůží
na revmatické potíže. Takové přikrývky se v nedávné době objevily
i na našem trhu jako dovoz ze zahraničí, přičemž kožky koček pocházely z Cíny. Většímu rozšíření této léčebné pomůcky, která může být
i díky specifickému složení kočičí srsti skutečně účinná, u nás patrně
brání jisté psychické bariéry.
Alternativní léčebné postupy
• 232 •
LÉČBA ŽIVÝMI ZVÍŘATY
Je prokázáno, že kontakt člověka s živým zvířetem zlepšuje jeho
zdravotní stav, působí uklidňujícím způsobem a protistresově, dodává radost do života a motivaci a zkvalitňuje psychosociální vazby.
Pes
Je asi nejčastěji chovaným domácím zvířetem, a to pro svou oddanost člověku a poslušnost. Psi se osvědčili jako průvodci nevidomých i proto, že nevidomí díky nim snadněji navazují kontakt s ostatními lidmi, a tak překonávají svoji sociální izolaci. Návštěvy speciálně
proškolených terapeutů se psy vhodných plemen, např. labradory,
v domovech seniorů a mezi dlouhodobě nemocnými zvyšují aktivitu
těchto lidí, pomáhají proti apatii a nudě a zkvalitňují a projasňují jejich život, což přispívá k jejich subjektivně lepšímu životnímu pocitu.
Pes v městské domácnosti potřebou venčení zajišťuje svému pánovi
nejen denní pohyb na čerstvém vzduchu, ale i společensky kontakt
s ostatními majitelů psů, což je významné zejména pro starší a osamělé lidi.
Kočka
Z psychologického hlediska je problematičtější než pes, obecně
je považována za falešnou a řada lidí je bytostně nemá ráda. V každém případě to není „podřízený" jako pes, ale partner a rovnocenný
společník. Podle některých odborníků to je „antidepresivum na čtyřech měkkých tlapkách". Laboratorní testy také prokázaly, že osobám, které právě hladily a chovaly kočku, se v té chvíli snížil krevní
tlak, uklidnila se srdeční činnost a subjektivně se cítily ve větší pohodě. Nezanedbatelný není ani ten fakt, že kočka má vyšší tělesnou
teplotu než člověk, a tak vždy člověka příjemně hřeje. Pořídit si
kočku je vhodné zvláště v těch případech, kdy člověka postihne nějaká traumatizující ztráta, nejen např. při rozvodu, úmrtí někoho
blízkého, ale i při ztrátě zaměstnání. I kočky dávají dostatečně najevo svoji spřízněnost s člověkem, čekají na něj, když se vrací domů,
a vítají ho. Některé kočky jsou dle autentických výpovědí schopné
svého lidského společníka doprovázet na procházce nebo ho vyprovázet např. k autobusu, když odjíždí do zaměstnání, a zase mu
přijít včas naproti.
Alternativní léčebné postupy
■233■
Drobní hlodavci
Všichni drobní hlodavci jsou velmi nenároční chovanci. Obvykle se
setkáváme s nyní módními zakrslými králíčky, morčaty, osmáky degu,
pískomily, různými druhy křečků, ale i s laboratorními myšmi
a potkany. Oproti psům a kočkám mají tu výhodu, že mají v příbytku
člověka své pevně vyhrazené teritorium (svoji ubikaci) a nevyžadují
tak intenzivní sociální kontakt. Obecně se doporučují jako vhodní
společníci pro chronicky nemocné lidi. Je však třeba mít na paměti
některá specifika různých druhů hlodavců. Morčata jsou např. velmi
milí společníci, kteří nikdy nekoušou, ale pro svoji velikost vyžadují
stejně jako zakrslí králíčci celkem prostornou ubikaci a je možné je
naučit jen velmi málo věcí. Vždy budou ale svého pána hlasitě vítat,
sotva vrzne dveřmi. Zakrslí králíčci jsou roztomilí a milí na pohlazení,
ale také téměř nevzdělatelní. Potkani sice u některých lidí vzbuzují
svými lysými ocasy nepříjemné asociace, ale jsou ze všech doma chovaných hlodavců nejchytřejší, a proto jsou i nejzábavnějšími společníky. Bílé myšky, pískomilové i osmáci jsou milí a nenároční společníci. Křečci občas kousnou (dokáží i prokousnout prst), zvláště když
jsou přes den rušeni v odpočinku.
Koně
V hipoterapii se používají ke zlepšování stavu pacientů s různými
poruchami hybnosti. Hlavní roli v léčivém účinku jízdy na koni hraje
pravidelný rytmus chůze koně a kolébavý pohyb, na který musí pacient (chtě-nechtě) reagovat. Při léčbě duševních poruch se koně
osvědčili zejména v kontaktu se schizofreniky a s těmi, kterým jejich
psychická porucha zabraňuje v bezproblémové komunikaci s lidmi.
K témuž účelu je možné využít i jiná zvířata, např. oslíky, kamerunské
kozičky, lamy.
Ptáci
I když přátelský vztah je možné si vybudovat i ke slepicím a další
hospodářské drůbeži, nejčastějším ptákem chovaným čistě pro radost
je nenáročná andulka. Bývá častým společníkem starších osamělých
lidí, kteří péči o psa nebo kočku považují přece jen za příliš náročnou. Andulka v kleci představuje živého kamaráda, se kterým je
možné si i popovídat a těšit se z jeho zpěvu a vlastně z jeho pouhé přítomnosti a také z různých kousků, které provádí mimo svoji klec.
Alternativní léčebné postupy
■234■
Andulky je možné docela dobře ochočit, a dokonce je naučit i několik slov, zvláště když si vybereme mladého samečka. Aby však viděl
svého společníka v člověku, musí být chován sám.
(Pozn. Andulka by měla mít jednou denně možnost proletět se po
bytě. Je však třeba dávat pozor, aby se jí nic nestalo - výslovně nebezpečná je v této souvislosti současná přítomnost koček, všechny
nezakryté nádoby s horkými tekutinami, např. hrnec s polévkou,
a otevřená okna a dveře ven. Andulka nemá žádnou vazbu k místu,
kde žije, a když jednou uletí, nedokáže sama najít cestu zpátky.
Rybičky
Pohled do akvária působí vždy uklidňujícím a harmonizujícím dojmem a je vynikající pro relaxaci. Pokud se rybičky krmí pravidelně,
je na nich jasně patrné, že na své krmení v danou hodinu již čekají.
Zvláště vděční jsou v tomto ohledu okrasní zahradní kapříci koi, kteří
si pro krmení připlouvají i na zavolání.
LÉČBA LIDSKÝMI TĚLNÍMI TEKUTINAMI
Tato léčba je značně diskutabilní a lékaři i laickou veřejností je přijímána se značnou nedůvěrou. Patří sem léčba močí (urinoterapie)
a krví.
Léčba močí (urinoterapie)
Člověk už na tom asi musí být hodně špatně, aby překonal zábrany
a dokázal pít vlastní moč. Podle starých kronik tak například činili
v nouzi křižáci, když zabloudili v poušti ve Svaté zemi. Vzhledem
k tomu, že o tom podali zprávu, tuto drastickou životní zkušenost
zřejmě přežili
Moč podle klasických názorů obsahuje odpadní látky, jichž se tělo
takto účinně zbavuje, a je proto nesmyslné ji znovu požívat, a opět tak
nutit ledviny, aby znovu tento odpad zpracovaly. Přesto se však v moči
nejspíše nachází nějaká látka (nebo kombinace látek), které mají alespoň v některých případech ozdravující účinky tak, jak je to popisováno v literatuře i ve výpovědích pacientů, kteří podle svého názoru
vděčí právě urinoterapii za uzdravení. Je pozoruhodné, že podmínkou není nutně pití vlastní moči, ale že se někdy doporučuje i „nezkažená" moč malých dětí (předškolního věku).
Zatímco o vnitřním užívání moči je možné mít své pochybnosti,
Alternativní léčebné postupy
•
235 •
o účinnosti jejího zevního použití pochybovat nelze V tomto případě
slouží k výplachu a dezinfekci otevřených a krvácejících poranění
a k obkladům štípnutí hmyzem všeho druhu, kdy dojde k velmi rychlé úlevě, i pokud oním hmyzím útočníkem byl třeba sršeň, což je asi
dáno specifickým složením moči a následnou neutralizující chemickou reakcí. Použití moči na otevřené rány není diskutabilní z toho důvodu, že moč zdravého člověka je sterilní a v nouzových situacích nejčistší kapalina široko daleko. Navíc je ihned po ruce a ošetření je
možné libovolně opakovat. Za uchování zdraví a potažmo života tak
moči vděčí mnoho poraněných vězňů koncentračních táborů (nacistických i komunistických) a jistě také nejeden cestovatel a dobrodruh.
(Složení moči: voda, močovina, kyselina močová, anorganické soli,
hormony, vitamíny, podle aktuálního stavu člověka i léky a škodlivé
látky.)
.
Léčba vlastní krví
Na rozdíl od všeobecně známé autotransfuze, kdy se odebraná krev
po čase vrací opět do cévního systému pacienta, je tento způsob poněkud jiný. Krev odebraná ze žíly se aplikuje injekcí do svalu, čímž se
vyprovokují imunitní síly organismu k větší aktivitě. Doporučuje se
zvláště tam, kde pacient trpí dlouhodobými nespecifickými obtížemi
(únava, malátnost, celkově nedobrý zdravotní stav).
LÉČENÍ PROSTŘEDNICTVÍM SMYSLŮ
KOLORTERAPIE
Je dobře známo, že barvy působí na člověka a že toto jejich působení může být dosti výrazné. Mistrně toho využívají mistři reklamy
a grafici navrhující loga k tornu, aby učinili daný výrobek co možná
nejpřitažlivější. Klasickou ukázkou komerčního využití lákavé kombinace žluté a červené barvy evokující teplo a dobré jídlo, prostě „zázemí" a „útočiště", jsou provozovny jistého rychlého občerstvení. Kdo
chce naopak omezit příjem potravy, může si pomoci používáním nádobí studených barev (zeleného, modrého) a žárovku v ledničce
opatřit modrozeleným stínítkem. Bytoví architekti vědí, že v červeně
vymalované ložnici se špatně usíná, že žlutá kuchyň působí vesele
a optimisticky a modrý obývací pokoj studeně. A třeba červený oděv
na nás působí provokativně a šedý usedle. Není tedy důvod, proč by
Alternativní léčebné postupy
■236■
barvy nemohly mít i léčebný efekt. Podle zamýšleného účelu potom
můžeme vybírat mezi léčebnými prostředky (např. drahými kameny)
ty, které mají požadovanou barvu.
Působení barev na člověka je dosud všeobecně nedoceněno a neprozkoumáno, což může být leckdy zdrojem obtíží. Jako příklad je
možné uvést působení červené barvy na pacienty s postižením malého mozku, kterým působí nesnesitelnou úzkost vedoucí až k dezintegraci osobnosti.
Účinky jednotlivých barev
Bílá
Všeobecná barva pro ochranu a léčení, přináší vnitřní očištění.
Růžová
Barva absolutní lásky, odstraňuje skleslost.
Červená
Dává odvahu až agresivitu, přináší energii.
Oranžová
Barva vitality, činorodosti, vhodná pro dospívající mládež, odstraňuje chronické deprese.
Žlutá
Vhodná pro intelektuální práci a tvořivost, přináší inspiraci a úspěchy v učení.
Modrá
Barva oduševnění, napomáhá boji s egem a sobectvím, přináší dobrou náladu.
Fialová
Meditační barva, podporuje duchovnost, odstraňuje žal a dodává
jistotu.
Vhodná indikace kolorterapie
Kolorterapie prokazatelně pomáhá při migréně, astmatu, ekzémech,
Alternativní léčebné postupy
■237 ■
zánětech, revmatických bolestech, artritidě, nespavosti, stresu, vysokém krevním laku, depresi a nedostatku energie.
MUZIKOTERAPIE
Vnímání zvuků, a tudíž i hudby je člověku vlastní. Těžko říct, jaké
všechny mechanismy se dávají do pohybu, když člověk poslouchá
gregoriánský chorál, Bachovu fugu, rock'n'roll nebo techno. Velkou
módou jsou v poslední době různé speciální meditační a relaxační
skladby. V podstatě neexistuje pravidlo pro správný výběr - člověk by
měl poslouchat to, co mu vyhovuje. A není snad člověka, kterému by
nepomohlo, když si pustí (nebo zanotuje či zabrouká) svoji oblíbenou písničku nebo skladbu.
Pro řadu lidí je relaxací amatérské „muzicírování" všeho druhu. I lidé,
kteří neovládají dostatečně žádný hudební nástroj, se mohou uvolnit
hraním na různé jednoduché nástroje (bubny, tamburíny, řecké zvony,
rumba koule a mnohé jiné). Na takové nástroje umí hrát opravdu každý,
stačí se jen toho odvážit. Spontánní hudební aktivita, často nevědomá,
je rovněž výrazem dobré nálady (dobře naladěnému člověku je do
zpěvu, do skoku, vesele si píská apod.).
Cílená muzikoterapie je dvojí - pasivní, kdy pacient naslouchá
hudbě a snaží se ji procítit, a aktivní, kdy se sám pokouší o nějaký
hudební výraz. To rozvíjí jeho schopnost komunikace s okolím.
Muzikoterapie je v této podobě vhodná pro lidi s různými smyslovými vadami a postiženími. Hudba dává jejich existenci - a zapojení do společnosti - další rozměr, což se obvykle projeví na celkovém zlepšení jejich stavu, nemluvě o radosti, kterou při muzikoterapii prožívají.
ŠAMANSKÁ HUDBA
Základním atributem šamanů jsou odjakživa bubny a různá chřestidla a řehtačky. Vyluzování různých zvuků znamená víc než jen
zvuky samotné. Jejich prostřednictvím se mění psychika účastníků
daných rituálů, navozuje se trans, demonstruje se šamanova síla.
Sibiřské šamanské bubny se vyrábějí ze sobí kůže a pro šamana je
jeho buben sobem, se kterým se vydává na svoji mystickou cestu.
V jižní Asii rytmické bubnování nahrazuje pravidelné vhazování
rýže do mlýnku na obilí. Indické šamanky z kmene Sora poklepávají
hůlkou na rohy useknuté býčí hlavy. Bubnování a chřestění dopro-
Alternativní léčebné postupy
■ 2 38 ■
vází také různé zpěvy a litanie, přidává se i tanec. Mozek šamana
i přítomných osob se tak může snadněji dostat do změněného stavu
vědomí, transu. Odborníci se pokoušeli prokázat, že rytmické bubnování dokáže harmonizovat nervovou činnost v mozku s vibrující
frekvencí zvuku, ale tyto pokusy zatím nebyly příliš hodnověrné. Je
faktem, že šamanské bubny vibrují zcela unikátním způsobem,
zvláště pak bubny z Laponska, které jsou oválné.
OZDRAVNÝ ZPĚV
Se zajímavou teorií o tom, jak hlas a jeho stav vypovídá o stavu celého člověka, přišel P. Kelder, resp. jeho fiktivní (?) průvodce cvičením Pět Tibeťanů plukovník Bradford. Podle něj výška a položení
hlasu souvisí s tím, kolik je v člověku sexuální energie, a tedy i energie vůbec. Zdravý vitální muž v piné síle má hlas přirozeně hluboký
a příjemný. Starci s nedostatkem energie mívají hlas jiný, výše položený, vnímaný až nepříjemně. Je to způsobeno nedostatečným „vířením" páté čakry, která „odpovídá" za oblast krku a hlasivek. Tento nedostatek lze odstranit vědomým úsilím o nižší polohu hlasu, což platí
nejen pro muže, ale i pro ženy. (Pozor, aby ženský hlas neztratil svůj
ženský charakter. Příliš hluboký ženský hlas také není dobrý. V tom
případě je třeba ho „naladit" o trochu výš.)
Plukovník Bradford za tím účelem doporučuje speciální hlasová
cvičení nosovým hlasitým „prozpěvováním" slabiky -mim- tak, že hlas
kolísá z normální úrovně co možná nejníže. Nejlépe se toto cvičí ráno,
kdy je hlas během dne posazen vůbec nejníže. Tímto způsobem se
aktivizuje nejen pátá, ale i všechny ostatní čakry. Jakmile si je cvičící
jistý silou a polohou svého hlasu, doporučuje se přejít na slabiku -óma zpívat ji alespoň jednou denně (ráno). Pokud se tento zpěv opakuje
i přes den, je cvičení účinnější. Na -ó- i na -m- připadá polovina času
zpěvu celé slabiky. Lámové takto prozpěvují i několik hodin denně.
KYMATIKA
U nás nepříliš známá metoda alternativní léčby, která lidské tělo
vnímá jako hudební nástroj, jenž je bud' dobře naladěný - a potom je
vše v pořádku, anebo je rozladěný. V tom případě je třeba jeho
správné ladění obnovit. Děje se tak pomocí vysokofrekvenčních zvukových vin, které se zaměří na postižené neharmonizující místo. Tyto
zvukové viny produkuje speciální přístroj, který se používá podobně
Alternativní léčebné postupy
■239■
jako masážní strojek. Je také možné pacienta uložit do teplé koupele
a zvukovými vinami rozechvívat vodu. Takový způsob aplikace kymatiky (čili „vzdemutí", „velké viny") je údajně účinnější.
ARTETERAPIE
Je vlastně dvojího druhu, aktivní a pasivní. V prvním případě pacient sám vytváří nějaké umělecké dílo, což je postup dnes již běžně
využívaný např. v psychiatrii, v druhém případě umělecké dílo pozoruje. Někteří výtvarníci malují „meditační" nebo „léčivé" obrazy, které
mají pozitivní účinky na člověka a jeho zdraví - anebo to o nich alespoň jejich autoři tvrdí.
Faktem je, že pohled na umělecká díla nejspíše člověku dává ještě
cosi navíc než jen estetický zážitek. Duševně nevyrovnaného císaře
Rudolfa II. pohled na klasickou (a harmonickou) krásu antického
umění, které si obzvláště oblíbil, nejspíše uklidňoval. Tzv. moderní
umění, např. kubismus, mnoho lidí iritovalo již v době svého vzniku
a irituje je vlastně dodnes. I když např. Picasso byl schopen vytvořit
realistickou (klasicky harmonickou) malbu, rozhodl se malovat kubisticky. Můžeme jen hádat, kolik svých osobních vnitřních úzkostí
a zmatků vnesl do svých tak „nepěkných" obrazů, případně proč si je
někteří lidé obzvláště oblíbili.
Zvláštním případem arteterapie jsou různé zázračné ikony a sochy,
jichž je po světě nepřeberné množství. (Za všechny můžeme uvést
např. některé ruské ikony nebo Pražské Jezulátko.) I ty jsou zjevně nadány ještě jinou než jen estetickou „silou výrazu". Jinak by asi těžko
byly obecně považovány za zázračné.
Arteterapie je naprosto volnou terapeutickou metodou. Mnoho lidí
spontánně nachází při výtvarné tvorbě klid, relaxaci a uvolnění, byť
by šlo jen o primitivní „čmáranice", vznikající při nudných telefonátech a nekonečných poradách. Za tyto výtvarné počiny se nikdo nestydí a všichni je považujeme za v podstatě normální. Jakmile však jde
o „velké umění", většina lidí couvne, je přesvědčena, že „neumí malovat", což bývá často mylnou představou, fixovanou ještě ve školních
letech. Samozřejmě ne každý má takový výtvarný talent, aby dostál vysokým nárokům některé umělecké školy, ale, laicky vzato, malovat
skutečně umí každý. Stačí k tomu jen najít odvahu. Ve chvílích nejistoty a obav je dobré pokusit se dát těmto obavám nějakou konkrétnější podobu na papíře. A jindy zase vyjádřit radost a nadšení. Nevadí,
Alternativní léčebné postupy
■240■
že vaše pokusy budou jen laické. A také je vůbec nikomu přece nemusíte ukazovat, když si je budete chtít nechat jen pro sebe. Tato
aktivní arteterapie je vhodná pro každého, kdo trpí emocionálními
nebo psychickými problémy. Ve skupině se doporučuje všem osobám, které mají sklony k nějaké závislosti (na alkoholu, na drogách, na
hracích automatech), trpí anorexií nebo bulimií (nebo obojím dohromady), a pro ty, jimž nějaký tělesný nebo duševní handicap znesnadňuje běžnou komunikaci. Dlouhodobě hospitalizovaným pacientům umožňuje snáze překonávat obtíže vyplývající z jejich izolace
a osobám s nízkou sebedůvěrou napomáhá k realistickému hodnocení své osobnosti a schopností.
Pokud si hodláte pořídit nějaký léčebný nebo meditační obraz,
mělo by vás vybrané dílo nějak vnitřně oslovit. Může se stát, že vám
bude doporučováno dílo, z něhož dobrý pocit mít nebudete. V takovém případě co možná nejrychleji pryč od něj. (Pozor také na tzv. prokleté obrazy. V některých případech pomůže jen jejich fyzická likvidace, která ovšem nemusí proběhnout bez problémů. Nejste-li si
v této věci jisti, pokuste se vyhledat nějakého odborníka na tyto věci.)
AROMATERAPIE
Vonné esenciální oleje se používají různými způsoby - je možné je
jen tak nalít na misku a nechat odpařovat, pálit je v aromalampách, za
pomoci některých druhů vysavačů s nimi osvěžovat vzduch a zároveň
likvidovat vysáté bakterie, plísně a roztoče, používat je ke koupelím,
obkladům, masážím i inhalacím. Výhodou této léčby je to, že je velmi
příjemná a odborně nenáročná, nemá žádné vedlejší účinky, a tudíž
ani žádné kontraindikace. Zvláště účinná je v těch případech, kdy
jsou potíže dlouhotrvající a klasická medicína selhává.
Celkem se aromatické oleje získávají z několika set druhů rostlin;
běžně dostupných a užívaných je asi třicet druhů vonných olejů.
Doporučuje se je míchat, zdá se totiž, že lépe než jednotlivé oleje
účinkují jejich směsi.
Použití olejů
Koupel
Do horké lázně se přidá několik kapek (6-8) silice. Pacient si
lehne do vany na záda a zhluboka dýchá. Koupel trvá celkem 10-15
Alternativní léčebné postupy
■241■
minut. Při použití příslušných olejů se aromatické koupele doporučují při nespavosti, stresu, bolestech svalů, poruchách krevního
oběhu, menstruačních obtížích, kašli, nachlazení, bolestech hlavy
a při zadržování tekutin (vodnatelnosti).
Koupele nohou a rukou
Do větší nádoby se nalije voda teplá jako pokožka ruky (tj. cca
34-34,5 °C) a přidá se 8-10 kapek příslušného oleje. Léčená končetina se koupe 10-15 minut. Přitom se končetinou občas zakrouží.
Pokud se lázeň ochladí, dolije se horká voda. Po koupeli se končetina zabalí na 15 minut do suchého ručníku a nakonec se do ní
vetře aromatický olej použitý v koupeli. Tato koupel se doporučuje
např. při problémech s krevním oběhem.
Obklady
Do půl šálku vody se nalije 8-10 kapek oleje a namočí se do něj
kousek vody či na čtyřikrát přeložený kousek plátna (např. ze starého
prostěradla). Potom se obklad vyždímá, přiloží se na postiženou
oblast a překryje igelitem nebo mikrotenem, případně i nahřátou
osuškou nebo přikrývkou. Obklad se ponechá na místě nejméně dvě
hodiny. Na menší plochy se může zhotovit tak, že se 2-3 kapky oleje
nakapou přímo na vatu nebo na plátno. Tyto obklady pomáhají při
podvrtnutí, pohmožděninách, popáleninách, opařeninách a na nežity.
Masáže
Aromatické esence se vmíchávají do základního rostlinného oleje
a obvyklým způsobem se provede masáž.
Jednotlivé oleje a jejich účinky
bazalka - povzbuzuje ducha, osvěžuje
benzoin (pryskyřice) - zahřívá, uvolňuje
bergamot - povzbuzuje ducha, osvěžuje, uvolňuje
borovice (jehličí) - osvěžuje, antiseptikum
cedr (dřevo) - sedativum
citron - osvěžuje, povzbuzuje
citronová tráva (Cymbopogon) - posilňuje, osvěžuje
cypřiš (dřevo) - uvolňuje, osvěžuje
Alternativní léčebné postupy
• 242 •
čajovníkový olej (Tea Tree Oil) - očišťuje, antiseptikum
černý pepř - povzbuzuje
eukalypt - pročišťuje hlavu
fenykl - pomáhá při bolestech břicha z nadýmání
jalovec - osvěžuje, uvolňuje, povzbuzuje
jasmín - uvolňuje, uklidňuje
kadidlo - uvolňuje, omlazuje
kafr - zchlazuje, povzbuzuje
levandule - osvěžuje, uvolňuje
majoránka - zahřívá, posiluje
máta peprná - zchlazuje, osvěžuje
myrha - zchlazuje, posiluje
pačule - uvolňuje
pelargonie - osvěžuje, uvolňuje
pomerančový květ (tzv. nerolový olej) - hluboce uvolňuje
rozmarýn - posiluje, osvěžuje
římský heřmánek - osvěžuje, uvolňuje
šalvěj - posiluje krevní oběh
šalvěj muškátová - zahřívá, uvolňuje
yzop - projímadlo
Použití jednotlivých olejů při různých obtížích
akné - citron, kafr
apatie - jasmín
artritida - benzoin
astma - borovice
bolesti hlavy - eukalypt, máta peprná, růžový olej, římský heřmánek
bolesti hrudníku - benzoin
bolesti svalů - eukalypt
bolesti v krku - bergamot, čajovníkový olej (Tea Tree)
bronchitida - cedr, rozmarýn
deprese - bazalka, pačule
deprese u dětí - levandule, růžový olej, římský heřmánek
chřipka - borovice
kameny ledvinové - fenykl
kandidóza - čajovníkový olej, myrha
kašel - cedr
katar - černý pepř, jasmín, myrha
Alternativní léčebné postupy
■243■
křeče - majoránka
křečové žíly - cypřiš
menstruační obtíže - šalvěj muškátová
migréna - majoránka
nachlazení - čajovníkový olej
napětí - benzoin
nemoc z pohybu - máta peprná
nespavost - jalovec, kafr, pomerančový květ
obtíže dýchací - bazalka, yzop
obtíže kožní - kadidlo
obtíže krevního oběhu - citron, šalvěj
obtíže trávicí - bazalka, černý pepř, fenykl, levandule, máta peprná
obtíže vylučovací - pelargonie
opar - bergamot
otrava z jídla - černý pepř
paměť (posílení) - rozmarýn
panika - pomerančový květ
pohmožděniny - majoránka
pokožka mastná - citronová tráva
pokožka suchá - jasmín, pačule
poruchy trávení - citronová tráva
průjem - cypřiš
přechod - cypřiš
rány - pačule
revmatismus - kafr, šalvěj
revmatická horečka - jalovec
stres - bazalka, kadidlo, pomerančový květ
únava duševní - rozmarýn
úzkost - cedr
virózy - pelargonie, šalvěj
vředy - bergamot
vředy v ústech - myrha
vysoký krevní tlak - citron, šalvěj muškátová
zadržování tekutin - eukalypt
zácpa - kafr
zánět močového měchýře - benzoin, borovice, kadidlo
zánět tlustého střeva - citronová tráva
celkově špatný zdravotní stav - jalovec, yzop
Alternativní léčebné postupy
■244■
Rady odborníka
- kupujte výhradně oleje vysoké kvality, orientujte se na osvědčené
značky
- kupujte raději oleje v tmavých lahvičkách, v nichž jsou lépe chráněny proti UV záření, které je znehodnocuje
- zkontrolujte také záruční dobu
- požadujte návod v češtině
- zjistěte, zda kupovaný olej je čistý, nebo ředěný (rostlinným olejem,
alkoholem)
- čisté esenciální oleje nepoužívejte přímo na pokožku, jsou na to
příliš silné s výjimkou první pomoci (bodnutí, kousnutí hmyzem)
a čajovníkového oleje
- ředěné esenciální oleje se hodí jen k masáži, jinak jsou příliš slabé
- žádný esenciální olej nelze nikdy užívat vnitřně.
NATUROPATIE
Kupodivu nejde o název nějaké dosud neznámé choroby, ale o přírodní - možná snad lépe - přirozenou léčbu. Naturopat proto také
není blízkým příbuzným psychopata nebo sociopata, ale, česky řečeno, přírodním léčitelem, resp. léčitelem využívajícím přirozené pochody k uzdravení člověka.
Zakladatelem moderní naturopatie je Harry Benjamin, který její základy definoval v roce 1936 v knize Everebody's Guide to Nature Cure
(Průvodce přírodní léčbou pro každého). Benjamin ve své léčbě vychází ze základního principu, podle něhož jsou „všechny formy nemocí způsobeny stejnou příčinou, a to hromaděním odpadního materiálu a zbytků, jež vznikají vlivem zlozvyků, a během let se pozvolna
kupí v těle jednotlivce". Tyto odpadní látky potom „každodenně blokují soukolí lidského stroje". Případná nemoc není nic jiného, než „samovolný pokus těla zbavit se nahromaděného odpadního materiálu",
jehož část je navíc ještě dědičná. Tělo má ovšem dostatečnou sílu
k tomu, aby se dokázalo vrátit do stavu normální tělesné pohody.
Musíme mu k tomu však vhodným způsobem napomoci.
Podle Benjamina je takových způsobů celkem pět - hladovění, dodržování odborné diety, hydroterapie, hygiena a obecné posilování
těla a nakonec i psychoterapie, protože psychika je neoddělitelnou
částí člověka a jeho zdravotního stavu.
Postup léčby naturopatií v první etapě obvykle zahrnuje úpravu
Alternativní léčebné postupy
• 245 •
stravy a někdy i hladovku, která je považována za nejstarší léčebnou
metodu vůbec. Hladovka trvá několik dnů. Běžně se při ní však povolují ovocné nebo zeleninové šťávy. Někteří naturopati kromě toho doporučují i „vysušení" organismu - během určitých dní v týdnu nesmějí pacienti ani jíst, ani pít. Pokud mají žízeň, smějí si vypláchnout
ústa vodou.
Po této úvodní fázi už dále naturopatie neuvádí žádný konkrétní
postup, kromě jiného také proto, že ani naturopati mezi sebou se nemohou často dohodnout, co je vlastně ještě pro člověka „přirozené",
a co už ne.
Začínají pochopitelně od stravy. Podle některých naturopatů je pro
člověka přirozené vegetariánství, tj. nepožívání masa. Obvykle se při
vegetariánství připouští požívání mléka, mléčných výrobků, vajec, někdy dokonce i rybího masa. Jiní naturopati doporučují veganství, tj. vynechání veškerých živočišných složek potravy, i když biologové považují člověka jako živočišný druh za všežravce. Vegané obvykle trpívají
nedostatkem vitamínu B12, který je obsažen převážně jen v živočišné
stravě. (Vitamín B12, čili kobalamin, je složitá organická sloučenina
obsahující kobalt. Vyskytuje se v játrech, ledvinách, kvasnicích a ve vejcích. Denní potřebná dávka pro člověka je asi 0,002 mg. Jeho nedostatek se projevuje anémií čili chudokrevností, nedostatečnou tvorbou červených krvinek.) Pokud vegani svoji stravu vitamínem B12
dostatečně dopiní, lze jejich skladbu stravy považovat za přiměřenou.
Děti požívající pouze veganskou stravu jsou menší a mají nižší hmotnost než jejich vrstevníci požívající běžnou stravu. Bez doplňku vitamínu B12 jim však hrozí podvýživa se všemi průvodními negativními
následky.
Podle dalších naturopatických názorů je pro zdravou výživu člověka postačující strava vyvážená, pouze se vynechávají rafinované
uhlovodany - bílý cukr, bílý chléb, koláče, sladkosti, povzbuzující nápoje všeho druhu (káva, černý čaj, alkohol), mléko ve větším množství, bonbony, tučné a solené maso, všechny konzervované a balené
potraviny a konzervační prostředky. Naopak se tyto potraviny doporučuje nahradit celozrnnou moukou, bylinnými čaji, jogurty, libovým
masem, rybami, kuřaty. Zdravý způsob života doplňuje pohyb na čerstvém vzduchu a vhodná cvičení.
Naturopatická kúra spočívá ve speciálním pobytu na tzv. zdravotní
farmě, kde se návštěvníci dobrovolně podrobují naturopatickému re-
Alternativní léčebné postupy
•
246 •
žimu, hladovkou počínaje. Následuje střídmá strava založená na salátech
a ovocných šťávách, pobyt na čerstvém vzduchu, cvičení. Zdravotní
farmy ve spartánské podobě vznikly mezi válkami a pro svoje ozdravující účinky byly velmi oblíbené. Současné naturopatické ozdravné farmy
mívají podobu luxusních, a také tedy přiměřeně drahých rekreačních
středisek. Klasický naturopatický program je doplňován ještě dalšími
procedurami (osteopatie, masáže), někdy je chápán hlavně jako pr ostředek sloužící ke snížení tělesné hmotnosti. Pobyt na zdravotní farmě
obvykle trvá 3-4 týdny, oblíbené jsou alej jen týdenní pobyty
SLUNCE
Přiměřený pobyt na slunci lze chápat jako jeden z nejstarších léčebných prostředků. Prohřívání těla na slunci pozitivně působí na nemoci pohybového aparátu. Dostatečný přísun světelného (slunečního) záření je prevencí proti podzimním, zimním a jarním depresím
z nedostatku světla. Nejdůležitější je ale to, že bez slunečního (ultrafialového) záření vzniká v těle člověka nedostatek vitamínu D. Ten lze
nahradit pouze jeho dodatečným dopiněním, např. dávkami rybího
tuku. V souvislosti se ztenčující se ozonovou vrstvou je třeba varovat
před přílišným sluněním, které může být zdravotně nebezpečné
(vznik karcinomů).
Léčebné účinky pobytu na slunci a jeho celkový pozitivní vliv na
člověka je možné ocenit v tzv. slunečních lázních, zařízeních, která
využívají příznivé klimatické podmínky s maximem slunečných dnů
během roku v některých místech, případně dopiněné dalšími pozitivními vlivy (vysokohorská, přímořská poloha).
VODA
Další z prastarých léčebných prostředků. Používání vody k léčebným účelům se odborně nazývá hydroterapie a existuje v mnoha podobách - voda se používá k různým koupelím, výplachům, obkladům
a zábalům, v podobě páry k inhalaci, k parním lázním a nakonec
i vnitřně.
Lázně
Bývaly součástí běžného života mnoha starověkých národů, v době
Alternativní léčebné postupy
• 247 •
neexistence soukromých koupelen v našem slova smyslu byly vítaným prostředkem k dokonalé očistě celého těla i k společenskému
životu. Asi nejstarší lázně jsou archeologicky doloženy ze staroindického sídliště Harappa (3.-2. tis. př. n. 1.). Ve starém Recku se lázně
datují do 5. stol. př. n. 1., od 2. stol. př. n. 1. v nich bývalo instalováno
již podlahové vytápění. V Římě měly lázně, zvané thermy, monumentální podobu s velkorysým stavebním řešením a s bohatou výzdobou. (Půdorys slavných Caracallových lázní zabíral plochu
340 x 380 m, vůbec nejrozsáhlejší thermy byly thermy Diokleciánovy s půdorysem 380 x 420 m, tedy o ploše téměř 16 hektarů.)
Římské lázně byly tradičně rozděleny na svlékárnu, jednotlivé lázně
(chladnou, vlažnou, teplou, potní), koupací bazén a hřiště.
Postupovalo se od chladné lázně k potní a zase zpět. Často bývaly
lázně symetricky zdvojené a rozděleny na mužské a ženské. Římané
také systematicky zakládali lázně všude tam, kde to přírodní podmínky, zvláště pak vývěry léčivých pramenů, dovolovaly. Některé
z nich se v Evropě užívají dodnes.
Léčivé prameny
Lze je charakterizovat jako všechny podzemní vodní zdroje, které
mají oproti běžné „vodě z kohoutku" něco navíc. Hlavně bývají teplé
(teplejší než 25 °C), což bylo v dobách, kdy topení a vytápění bylo výrazně komplikovanější než dnes, jejich hlavní předností. Ostatně použití dostatečně teplých pramenů i k jiným než vyloženě léčebným
a relaxačním účelům má i dnes svoje ekonomické opodstatnění.
(Island je tak např. jedinou evropskou zemí, která je soběstačná
v produkci banánů. Pěstují se tam totiž ve sklenících vytápěných horkou vodou z gejzírů.)
Vyšší teplota vody dále umožňuje, aby se v teplých pramenech
lépe rozpouštěly různé minerály. Nejčastěji to jsou kyselé uhličitany, sírany a vápník, méně často dusičnany, chloridy, vápník,
hořčík, draslík, někdy i s přídavkem železa a jódu. Perlivé minerální vody obsahují navíc i oxid uhličitý. Za minerální vody jsou
považovány ty, které v jednom litru obsahují více než 1 g minerálních látek nebo plynu. I když jsou minerální vody dobrým doplňkovým zdrojem minerálů, nelze pít stále a pouze jen minerální vody, nebo dokonce jen minerální vodu jednoho druhu, což
by se neblaze projevilo zejména na ledvinách a močovém ústrojí
■248■
Alternativní léčebné postupy
BYYII. adA.17o7 .A^rJ'^,t.
r s e e.
Rímské lázně
(písek, kaménky). Doporučená denní dávka minerální vody by
neměla přesáhnout půl litru a její druhy by se měly střídat. Dále
se nedoporučuje podávat minerální vodu kojencům (např. ji
používat k přípravě umělé výživy). Pokud není zbytí, je třeba minerální vodu nejprve převařit. Vždy je také dobré na etiketě
zkontrolovat, co přesně a v jakém množství minerální voda obsahuje, a držet se ještě těchto následujících doporučení: Při neslané dietě nepít minerální vody obsahující kuchyňskou sůl
(chlorid sodný, NaC1) anebo více než 20 mg sodíku (Na) v jednom litru. Děti nemají pít minerální vodu obsahující více než
1,5 mg fluoru v jednom litru, protože zde hrozí poškození zubů.
Radioaktivní vody
Zvláštním druhem léčivých vod jsou vody radioaktivní. Výše jejich radioaktivity je velmi rozdílná. O některých pramenech se
pouze traduje, že jsou radioaktivní, ale měření jejich radioaktivitu
ve skutečnosti neprokázala. Je ovšem možné, že úroveň jejich radioaktivity je pouze pod hranicí měřitelnosti, a přesto přináší nějaký pozitivní efekt. V poslední době se uvažuje o tom, že ionizuje
okolní prostředí, tedy zvyšuje v něm počet záporně nabitých
Alternativní léčebné postupy
■249■
iontů, což má pozitivní vliv na celou řadu zdravotních obtíží. U jiných pramenů je radioaktivita měřitelná. Takovými prameny jsou
u nás zejména jáchymovské. Donedávna byly pouze tři (Běhounek, Curie a Cl), na jaře roku 2001 byl navrtán čtvrtý, pracovně
označený jako HJ14. Tyto jáchymovské prameny patří mezi nejvíce radioaktivně vyzařující prameny na světě, jejich radioaktivita
se pohybuje mezi 17-18 kBq (kilobequerely) na litr vody. (Nejvíce září prameny v Japonsku - až 25 kBq, třetí je pramen v německém Brambachu - 16 kBq.) Lékaři ovšem za zdaleka nejúčinnější považují radioaktivní vody s 4-5 kBq, které mají největší
protizánětlivé a protibolestivé účinky. Tyto prameny s měřitelnou
radioaktivitou se využívají k lázeňské léčbě, samozřejmě pod lékařským dozorem.
Slovo léčitele
„Účelem těchto koupelí nebylo spálit okolí vyoperovaného nádoru,
ale povzbudit tvorbu červených krvinek, a tím i způsobit zahojení
onoho nádoru." (Lubomír Kříž)
NĚKTERÉ NAŠE LÁZNĚ
Bechyně
Zdejší arzénové a železité prameny jsou doloženy již v 16. stol., ale
lázně zvané Libušiny vznikly až o dvě století později. V lázeňské léčbě
revmatismu, pohybového ústrojí a poruch látkové výměny se užívá
i zdejší rašelina z nedalekých Soběslavských blat.
Bílina
Bílinské prameny alkalické kyselky jsou známy už od Přemyslovců,
kdy se jejich odpařováním získávala vřídelní sůl. Od 17. a 18. stol. se
vyvážely do celé Evropy. zdejší lázně se velmi proslavily hlavně
v 19. stol., a to zásluhou zdejších lékařů. Léčí se zde nemoci zažívacího
ústrojí a doléčují se jeho pooperační stavy.
Darkov
Jodobromové lázně v části Karviné zvané Darkov léčí nemoci pohybového ústrojí a neurologické.
Alternativní léčebné postupy
■250■
Františkovy Lázně
Léčivé prameny jsou zde známy od pozdního středověku, vlastní
lázně jako takové byly založeny roku 1793. Dostaly jméno podle císaře Františka I. (1768-1835), na jehož příkaz zde tehdy byla vystavěna první velká lázeňská budova. Slouží k léčbě ženských nemocí,
nemocí oběhového ústrojí a poruch látkové výměny. Vyvěrá zde
řada pramenů (např. Františkův, Štěpánčin, Luisin, Herkulův,
Loimannův) s různými účinnými minerálními látkami (sírany, fosforečnany a uhličitany) a v různých poměrech obsahují sůl kuchyňskou a Glauberovu, železo, lithium a kyselinu uhličitou. Její
přítomnosti vděčí za to, že jsou tyto minerální vody velmi dobře
stravitelné a nepůsobí zácpu jako čistě železité minerální vody.
Zdejší minerální vody se užívají i ke koupelím a k přípravě rašelinných (slatinných) zábalů.
Jáchymov
Radioaktivní lázně zde vznikly roku 1906 jako první svého druhu
na světě. Léčí nemoci pohybového ústrojí, dále choroby metabolické,
nervové a cévní.
Karlova Studánka
Lázně s minerálními prameny byly založeny kolem roku 1800. K ohřívání vody ke koupelím byla využívána horká struska z nedalekých vysokých pecí v Hubertově. Pojmenovány byly roku 1803 po arcivévodovi Karlu Ludvíkovi. Roku 1950 byl navrtán další veřejně přístupný
minerální pramen. Léčí se zde choroby dýchacích cest, zvláště pak silikóza.
Karlovy Vary
Asi nejznámější české lázně vůbec. Podle pověsti zdejší léčivé prameny objevil náhodou Karel W. při honu na jeleny, když spatřil zraněné zvíře, jak si vyhledalo teplý pramen, aby si vyléčilo své zranění.
Údajně se tak stalo roku 1347 nebo 1358. Historická skutečnost je trochu prozaičtější. Zdejší léčivé prameny byly známy již v roce 1325
a Karel IV. je vyhledal proto, aby si doléčil zranění z bitvy u Kresčaku.
S léčením byl zjevně spokojen, protože zde nechal postavit lovecký zámeček a zdejší osadě, původně zvané Teplé Lázně u města Lokte, dal
erb a městské výsady. Zdejší prameny se pijí jako léčivé již od roku
Alternativní léčebné postupy
■251■
1522 (celkem 12 pramenů, teplota až 73 °C), léčí se jimi zejména nemoci trávicího ústrojí a metabolické choroby.
Konstantinovy Lázně
Zdejší minerální prameny byly známé již v 16. stol., ale k léčení se začaly
používat až od roku 1809, kdy zde byla postavena nová budova na místě zaniklých Starých Lázní. Od roku 1900 se jmenují Konstantinovy, podle svého
někdejšího majitele Konstantina Lówensteina. K léčbě nemocí srdečních,
cévních a oběhových se zde užívají tři uhličité prameny a zřídelní plyn.
Lázně Bělohrad
Slatinné lázně, založené v roce 1885, léčí se zde nemoci pohybového ústrojí.
Lázně Bohdaneč
Rašelinné a uhličité lázně s minerálními prameny (21 °C) byly založeny v roce 1896 po objevení rozsáhlých rašelinišť. Léčí se zde nemoci pohybového ústrojí a choroby nervové.
Lázně Jeseník
Vodoléčebné lázně k léčbě nemocí dolních cest dýchacích a duševních, založené v roce 1826 V. Priessnitzem.
Lázně Kynžvart
Zdejší prameny železité kyselky léčí choroby horních cest dýchacích (chronické bronchitidy, černý kašel); specializované na děti.
Lázně Libverda
Lázně s minerálními prameny (kyselkami) a rašelinou léčí nemoci
oběhového ústrojí a nemoci nervové. Vznikly již v 16. stol. Vodu z Libverdy si na svá tažení nechával posílat již Albrecht z Valdštejna.
Lázně Toušeň
Od roku 1869 jsou známé svými sirnoželezitými a slatinnými lázněmi, užívanými zejména k léčení nemocí pohybového ústrojí.
Lipová - lázně
Zdejší lázně založil povozník Jan Schroth v roce 1829, a to jako lázně vo-
Alternativní léčebné postupy
■252■
doléčebné se zvláštním zaměřením na „vyčištování". Léčí se zde dodnes
poruchy látkové výměny, trávicího ústrojí a kožní nemoci. Obec využívá
i svých výhodných klimatických podmínek jako tzv klimatické lázně.
Luhačovice
Proslavily se svojí minerální vodou Vincentkou, známou od 17. stol.
Celkem se zde využívá deset zásaditých pramenů s obsahem kuchyňské soli a jeden pramen sirovodíkový. Lázně léčí nemoci metabolické
(cukrovka, otylost), dýchacích cest a zažívacího ústrojí.
Mariánské Lázně
První zprávy o zdejších léčivých pramenech pocházejí z roku
1528, vlastní lázně byly založeny v roce 1805. V současnosti je zde
přes 40 minerálních zásadito-solných pramenů (Křížový, Rudolfův
aj.) se značným obsahem volné kyseliny uhličité.
Léčí se zde nemoci ledvin, dýchacích a močových cest, nemoci kožní,
kloubové a poruchy látkové výměny.
Mšeně - lázně
K léčbě pohybového ústrojí se zde užívá železitouhličitý minerální
pramen a slatinné zábaly. Jako lázně je toto místo známé již od 18. stol.
Petrov
V letech 1580 - 1870 zde bývaly známé sirné lázně, využívající sirné
prameny.
Poděbrady
Lázně jsou zde založeny na minerálních uhličitých pramenech, od
roku 1624 užívaných k léčbě nemocí srdečních, cévních a oběhového
ústrojí.
Slatinice
Od roku 1558 je toto místo lázněmi s mineralizovanými sirovodíkovými prameny (teplota 36-37 °C). Užívají se k léčbě pohybového
ústrojí (koupele, cvičení v bazénu).
Teplice
Podle archeologických nálezů byly zdejší léčivé prameny užívány již
Alternativní léčebné postupy
■253■
Kelty a v době římské. Hlavním léčivým pramenem je zde Pravřídlo,
teplé 42 °C, dnes využívané hlavně k léčbě nemocí pohybového a oběhového ústrojí, nemocí nervových a chorob z povolání. Dříve bylo využíváno i pro vojenské veterány a rekonvalescenty (např. po sedmileté
válce). Největší rozkvět lázně zaznamenaly v 19. století.
Teplice nad Bečvou
Lázně založené na zdejších teplých pramenech a velkém počtu
slunečných dnů léčí nemoci srdeční a cévní. Léčivé účinky teplických pramenů a jejich užití ke koupelím bylo popsáno již
v roce 1581.
Velké Losiny
Zdejší teplé i studené sirovodíkové prameny od roku 1592 léčí nervové nemoci, respirační choroby a nespecifická onemocnění plic.
U dětí se tyto lázně specializují na léčbu následků obrny.
NĚKTERÉ VÝZNAČNÉ ZAHRANIČNÍ LÁZNĚ
Baden
Nejstarší švýcarské lázně. Zdejší termální prameny znali a využívali
již staří Římané.
Baden-Baden
Proslulé německé termální radioaktivní a solné lázně (teplota pramenů 65-68 °C), známé již z římských dob. Doporučují se zejména
na revmatické obtíže, dnu a různá ochrnutí.
Bath
Anglické termální lázně k léčbě revmatických, dnavých, kožních
a nervových chorob. Zdejší prameny jsou známé od římských dob,
což doložily archeologické nálezy
'
Biarritz
Legendární francouzské přímořské středisko, které je více než
zdejší léčbou cévních chorob známé svým společenským ruchem.
Zvláště se proslavila v 19. stol., a to i jako místo diplomatických a státnických jednání.
Alternativní léčebné postupy
■25 4■
Bojnice
Slovenské termální lázně (teplota pramene 35 °C), léčba pohybového ústrojí a nervových chorob.
Brighton
_Luxusní anglické přímořské lázně s železitými prameny.
Ischia
Italský ostrov v Neapolském zálivu (lat. Aenaria), nevelkých rozměrů (cca 6 x 10 km), s mnoha termálními prameny, které založily
jeho lázeňskou slávu zvláště při léčení pohybových obtíží (např.
ischiasu). K příjemné léčbě přispívá i zdejší příhodné klima a mořský
vzduch, atraktivní je blízká Neapol. Ostrov však trpí sopečnou činností (erupce, zemětřesení).
Ostende
Přímořské lázně, největší v Belgii s výstavnou lázeňskou architekturou.
Piešťany
Nejvýznamnější slovenské lázně, specializované na nemoci pohybového ústrojí. K léčení se využívají zdejší minerální a termální prameny a sirné a radioaktivní bahno.
Spa
Belgické lázně s termálními uhličitými a železitými prameny
k léčbě nemocí pohybového a oběhového ústrojí, založené v roce
1326. V 18. a 19. stol. se proslavily jako místo léčby mnoha aristokratů
a významných osobností. Právě z názvu tohoto města přešlo do řady
jazyků slovo „spa" jako lázně obecně.
Starý Smokovec
Klimatologické vysokohorské lázně k léčbě nemocí dýchacích cest.
Štrbské Pleso
Pro svoji horskou polohu se proslavilo jako klimatické lázně k léčbě
alergických nemocí a nemocí dýchacích cest.
Alternativní léčebné postupy
• 255 •
Trenčianske Teplice
Lázně s minerálními (síranovými a vápenatohořečnatými) termálními prameny (37-40 °C) k léčbě nemocí nervové soustavy, pohybového ústrojí a nemocí revmatických.
Turčianske Teplice
Zdejší síranouhličité a vápenatohořečnaté termální prameny
(41-47 °C) léčí nemoci pohybového ústrojí a ledvin.
NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ HYDROTERAPEUTICKÉ POSTUPY
Priessnitzova metoda
Německý léčitel Vincent Priessnitz (1799-1851) svoji léčbu založil na používání studené až ledové vody ke koupelím a zábalům,
což doplňoval dlouhými procházkami a střídmou životosprávou.
Za tím účelem založil Lázně Jeseník (dříve Gráfenberg), kde svým
pacientům předepisoval zdejší vodu nejen ke koupelím a obkladům, ale i k co nejhojnějšímu pití. O tom, že jeho hydroterapie má
pozitivní účinky, svědčí několik desítek tisíc spokojených pacientů. O účinnosti Priessnitzovy vodoléčby je možné se přesvědčit například při angíně, kdy se na krk doporučuje aplikovat
Priess-nitzův zábal - plátno či šátek namočený do ledové vody se
navečer obtočí kolem krku, překryje se nepropustnou fólií (např.
igelitovou) a dalším kusem látky (froté, flanel). Zábal se sejme
ráno nebo po jeho zahřátí.
Kneippova metoda
Dominikánský mnich a léčitel, otec Kneipp, byl toho názoru, že
voda je schopna vyléčit každou léčitelnou nemoc tak, že ji rozpustí
a v rozpuštěné podobě vypudí z těla. V hydroterapii se do značné míry
inspiroval u Priessnitze a v Rakousku zřídil i podobné vodoléčebné zařízení jako Priessnitz v Jeseníku.
Turecká lázeň
Její princip spočívá v tom, že ve vytopené místnosti je teplota vzduchu tak vysoká, že pot se nemůže z těla odpařovat, tudíž nechladí a tělo
na to reaguje dalším a dalším pocením. Podle zastánců tureckých lázní
se tak z těla ve zvýšené míře vyplavují všemožné škodliviny. Zvláště se
Alternativní léčebné postupy
■256■
osvědčily při odstraňování kocoviny, se kterou si poradí překvapivě
rychle, a také k navození dobrého spánku před těžkým dnem.
Sauna
Původem severský vynález
spočívá jednoduše v tom, že
ti, kteří se saunují, se sesednou dokola v místnosti vytápěné na vysokou teplotu
březovými poleny a setrvají
tam tak dlouho, jak jen to vydrží. Potom vyběhnou ven
a vyválejí se ve sněhu nebo
si zaplavou v ledové vodě.
U nás se sauna považuje
spíše za prostředek preventivní a sloužící k otužování,
Finové však saunu používají
Sauna
jako výslovně léčivou záležitost a navštěvují ji při různých bolestech, píchání, dýchacích a trávicích obtížích. Obecně se však sauna nedoporučuje lidem s nemocným srdcem.
Flotační terapie
Poměrně novodobá terapie vyvinutá americkým lékařem
Johnem C. Lillym, který se v padesátých letech 20. stol. proslavil zejména svým výzkumem delfínů. První flotační nádrž k léčebným
účelům zkonstruoval v sedmdesátých letech se svým kolegou
Jayem Shurleym, aby tak v praxi ověřil, že mozek zbavený nutnosti
reagovat na vnější podněty má tendenci obracet se do sebe, a člověk si tak může lépe uvědomovat své vnitřní biologické a mentální
pochody a také je lépe ovládat. Pacient se naznak uloží do prostorného mělkého bazénku s vodou udržovanou v teplotě lidské pokožky (přesně 34,2 °C). Bazének je obvykle překryt nějakou konstrukcí, která omezuje přístup světla a pomáhá udržovat teplotu
vody. Zvláště oblíbené jsou bazénky překryté pyramidou z vláknitého skla, takže sražená pára stéká neslyšně po stěnách dolů a nekape ze stropu, což by působilo rušivě. Protože je ve vodě rozpuš-
Alternativní léčebné postupy
• 257 •
těno přiměřené množství minerálních solí, tělo se v lázni vznáší
bez sebemenší námahy. Kolem panuje ticho a přítmí. Celý pobyt ve
vodě trvá jednu až dvě a půl hodiny. V některých centrech může
pacient sledovat filmy pro sebezdokonalování a poslouchat relaxační a meditační hudbu.
Flotace je používána ke zlepšení vizualizace, kdy si pacient vědomě
představuje, jak se jeho zdravotní stav zlepší, např. jak se sníží jeho
příliš vysoký krevní tlak, zklidní a normalizuje se srdeční tep, mírní se
bolest nebo se zvyšuje imunita. Lékaři však varují, že tento způsob,
který většina těch, kdo flotaci absolvovali, vnímá kladně a příznivě,
může u některých disponovaných jedinců přece jen způsobit obtíže.
Jde zejména o lidi trpící psychózami, fobiemi nebo silnými depresemi. Kupodivu však pobyt v bazénku, překrytém ještě krytem, nepůsobí klaustrofobicky ani na ty, kdo takové potíže mívají. V případě
jakýchkoliv nepříjemných pocitů může pacient bazének samozřejmě
kdykoliv opustit.
Thalassoterapie
K léčení používá slanou mořskou vodu. Její nejjednodušší podobou
jsou obyčejné koupele v moři. Někteří nadšenci, např. ve skandinávských zemích, však ke koupání nevyužívají jen příznivé letní měsíce,
ale koupají se v mořské vodě celoročně (podobně jako naši otužilci).
Ke koupelím lze mořskou vodu i ohřívat a koupele doplňovat dalšími
aplikacemi mořské vody - masáží v mořské vodě, inhalací (v podobě
jemné mlhy) nebo jejím pitím. Léčebné programy thalassoterapie bývají doplňovány i dalšími procedurami - bahenními zábaly, zábaly
z mořských řas. Léčebné účinky mořské vody se obvykle přičítají
tomu, že soli obsažené v krevním séru člověka se velmi podobají solím obsaženým v mořské vodě.
Zvláštním případem léčby mořskou vodou je léčba užívající
extrémně slanou vodu z Mrtvého moře (260-310 g soli v jednom litru
vody), tamější sůl i léčivé bahno. K léčbě kožních a respiračních nemocí a chorob pohybového ústrojí slouží nejenom tamější lázně, ale
protože se tyto produkty i vyvážejí, je možné si „koupel v Mrtvém
moři" dopřát i doma.
Pozn.: Thalassoterapie v jakékoliv podobě není v žádném případě
vhodná pro osoby trpící alergií na jód.
Alternativní léčebné postupy
• 258 •
NĚKTERÉ DALŠÍ LÉČIVÉ VODY
Ledinková voda
Užívá se vnitřně pro regeneraci celého organismu. Obyčejná voda
se nechá v plastové lahvi zmrznout v ledničce a potom roztát při pokojové teplotě. Voda pak obsahuje tzv. ledinky, útvary, které regenerují buňky. Tuto vodu je možné různě ochutit nebo v ní nechat louhovat slupky z jablek nebo z jiného ovoce (10 hodin). Ledinková voda
přímo posiluje srdce a je možné jí vypít litr denně.
Ledovcová voda
Voda z roztátých ledovců svým složením téměř odpovídá destilované vodě a neobsahuje téměř žádné minerální látky. O ty se obohacuje, teprve když vytéká z ledovců. A protože teče značnou rychlostí,
cestou rozbíjí minerální látky z podloží na jednotlivé molekuly, čímž
v ní vznikají tzv. koloidní minerály, které organismus mimořádně
dobře a snadno vstřebává. Pití ledovcové vody je dobrou prevencí
proti tuhnutí kloubů, sklerotizaci cév a tvorbě kaménků a výrůstků,
což s sebou přináší užívání jiných než koloidních minerálů. Odpařením ledovcové vody z tzv tekutých břidlic je možné získat koloidní
minerály v pevné podobě, zahrnující téměř celou Mendělejevovu tabulku prvků, a to navíc z hlediska potřeb člověka v tom správném poměru. Denně postačuje užívat jednu malou čajovou lžičku tohoto biokoncentrátu.
Pyramidová voda
Voda, která byla na nějaký čas uložena do modelu Cheopsovy pyramidy, se od obyčejné vody liší svými blahodárnými, až léčivými úči
Lidé, zvířata i ptáci, kteří ji pijí, se údajně cítí i vypadají lépe. Lidé mají
mladistvější vzhled, zvířata lepší srst, ptáci barevnější peří a lépe zpívají.
Koupel v pyramidové vodě přináší úlevu při artritidě. V obkladech
zlepšuje hojení ran, popálenin a pohmožděnin, záděr, mozolů, zvyšuje
účinnost léčby ekzémů, vyrážek a dalších kožních obtíží, pomáhá při
odstraňování mateřských znamének a bradavic. Také je dobré s ní zapíjet léky. Je možné si s ní mýt i vl asy, které potom budou vypadat lépe,
a po několika mytích sníží tvorbu lupů, nebo je dokonce odstraní vůbec. Dále se doporučuje k oplachování unavených očí a třeba i na kontaktní čočky. Jídlo vařené ve vodě z pyramidy má lepší chuť, stejně jako
Alternativní léčebné postupy
•
259 •
všechny nápoje (káva, čaj, šťávy). Pochopitelně prospívá i rostlinám (na
zalévání, do vázy, k naklíčení semen). Pyramidovou vodu je ostatně
možné použít všude tam, kde se používá voda obyčejná.
K její přípravě se nejprve postaví model pyramidy (viz str. 312) odpovídající velikosti, tj. takové, aby v jedné třetině její výšky bylo tolik
místa, aby střed nádoby, v níž se bude pyramidová voda připravovat,
stál ve středu pyramidy. Není-li tato nádoba okrouhlého či čtvercového
tvaru, je třeba ji do pyramidy umístit tak, aby delší osa jejího dna odpovídala ose sever - jih. Z praktických důvodů se doporučuje připravovat
nejméně jeden litr vody najednou a ponechat vodu v pyramidě 24 hodin. Po této době se voda z pyramidy odebere i s nádržkou, ta se uzavře
a uloží na temném chladném místě. Lze ji takto potom uchovávat neomezenou dobu.
(Pozn. Stejně jako pyramidovou vodu je možné připravit pyramidové
mléko, víno i jiné nápoje, které tak získají výrazně lepší chuť.)
Živá a mrtvá voda
Jedná se o vodu elektrolyticky aktivovanou. První pokusy s touto vodou a s jejími účinky se prováděly ve 30. letech 20. stol. v SSSR, u nás ji
ČSAV zkoumala v 60. a v 70. letech. Vlny její obliby se v podstatě periodicky vracejí.
K její výrobě se vybere vhodná skleněná nádoba (nejlépe něco
jako akvárium, nelze použít jiný materiál než sklo), která se uprostřed přepaží vhodnou přepážkou. Tato přepážka musí být porézní,
tj. musí propouštět elektrický proud (např. vyrobená z celofánu,
keramické desky, sintrovaného skla). Nádoba se napiní obyčejnou
vodou, nejlépe pramenitou, nikdy ne chlorovanou. Do jedné části
nádoby se umístí katoda, do druhé anoda a pustí se do nich stejnosměrný proud. Elektrody musí být z materiálu, který odolává kyselinám a louhům a je zdravotně nezávadný, tj. neuvolňuje částice těžkých kovů apod. Působením elektrického proudu voda disociuje.
V prostoru s katodou se shromažďují kladně nabité částice, dochází
k redukčním procesům a voda se stává zásaditou (pH 7,5-12), čili
„živou". V prostoru s anodou je tomu naopak a voda je zde kyselá
(pH 2-5), čili mrtvá. Tato voda má při pH 2,6 výrazný antibiotický
účinek, po 30-60 minutách působí negativně na řadu mikrobů,
plísní a kvasinek.
Podle způsobu uskladnění vydrží až 6 měsíců. Nejlepší je však spo-
Alternativní léčebné postupy
■260■
třebovávat živou i mrtvou vodu čerstvou, tj. do několika hodin po její
výrobě.
Použití živé a mrtvé vody je velmi různorodé, zkouší se „na všechno".
Zatím se osvědčilo např. všechny rány dezinfikovat mrtvou vodou a jejich hojení podporovat živou vodou, na bolest hlavy vypít půl sklenice
mrtvé vody, ke zvýšení imunity a pro celkové zlepšení zdravotního stavu
po 7-8 dnů si ráno a večer po jídle vypláchnout ústa mrtvou vodou
a vypít sklenici živé vody.
(Pozn. Vzhledem k vlastnostem elekrolyticky disociované vody se
nedoporučuje soustavné dlouhodobé užívání ani tzv. mrtvé, ani tzv.
živé vody.)
VZDUCH
O tom, že vzduch je pro život člověka nejpodstatnější, protože
bez něj vydrží nejkratší dobu, není třeba polemizovat. O tom, že by
tento vzduch měl být pokud možno bez škodlivin (exhalací, výfukových plynů, cigaretového kouře, prachu, pylů aj.), také není třeba
vést diskusi. Možná by v řadě případů stačilo dýchat „jen" zdravotně nezávadný vzduch a mnohé obtíže by ustoupily jaksi samy od
sebe. Většina z nás, zvláště pak obyvatelé měst, však takové štěstí
bohužel celoročně nemá. Alespoň o prázdninách a o dovolené se
tedy snažíme vyrazit za „zdravým vzduchem" k moři nebo do hor,
což má své opodstatnění. Vysokohorský vzduch např. obsahuje
méně kyslíku, což prospívá buněčným stěnám, mořský vzduch zase
s sebou přináší jemně rozptýlenou mořskou mlhu se solí a s jódem.
Existují však ještě některé speciální druhy alternativní léčby vzduchem.
Hypoxie - dýchání velehorského vzduchu
Tuto léčebnou metodu objevil profesor Berezovský z Ukrajiny.
Její základní myšlenka spočívá v tom, že organismus dýchá vzduch
se sníženým obsahem kyslíku, čímž se zvyšuje elasticita a průchodnost buněčných membrán. Vyšel přitom z logické úvahy, že
lidé žijící ve vyšších nadmořských výškách se dožívají vyššího věku.
Dalo by se říct, že nedostatkem kyslíku se tělo jaksi „trénuje"
a zoceluje, protože organismus se ho snaží využívat co nejefektivněji. Je-li ho na červeném krevním barvivu, hemoglobinu, navá-
Alternativní léčebné postupy
• 261 •
záno velké množství, uvolňuje se do tkání hůře, než když je ho
málo. Po dýchání „velehorského" vzduchu začíná organismus jako
celek lépe pracovat, což se projeví v řadě vedlejších efektů. Člověk
se tak třeba může zbavit nadváhy, začne vypadat mlaději. Hypoxie
pomáhá také diabetikům. Stejným způsobem se na špičkové výkony připravují i sportovci. Tuto metodu je možné kombinovat
s dalšími alternativními způsoby léčby (akupresura, akupunktura,
termoterapie, diety dodávající potřebné stopové prvky a vitamíny)
a samozřejmě i s klasickou medicínou.
Slovo léčitele:
„Příští civilizace by měla být velice čistá. Všichni, kdo moji léčbu
absolvují, začnou k čistotě automaticky směřovat - přestávají pít
alkohol, kouřit, jíst maso. Já jsem například od doby, co provozuji
tuto metodu, začala věřit na karmu." (T. Voronina, léčitelka)
Ionizace vzduchu
Slouží k ní zvláštní přístroje, tzv. ionizátory, které produkují záporně nabité ionty (aniony) a vypouštějí je do vzduchu, čímž zlepšují
jeho kvalitu. Většina molekul plynů tvořících vzduch je totiž v ideálním případě elektricky neutrální, nenabitá. (Čisty' velehorský vzduch
na každé 2 mil. nenabitých molekul obsahuje jen 4000 molekul s elektrickým nábojem, záporným nebo kladným.) Ve městech a průmyslových zónách je ovšem situace jiná. Díky civilizačním vlivům se zvyšuje
množství kladně nabitých iontů (kationtů), které jsou lidskému
zdraví škodlivé (a také člověku nepříjemné). Typickým příkladem postupného zvyšování podílu kationtů je „vydýchávání" vzduchu
v uzavřené místnosti. Zapojení ionizátoru jeho stav zakrátko výrazně
vylepší.
Ionizátory tedy mají široké spektrum použití. Kromě již zmíněných
uzavřených místností s větším počtem lidí (konferenční, přednáškové sály) je užitečné umístit přenosný ionizátor například i do auta
a 'všude tam, kde je zapotřebí, aby nedošlo k samovolnému poklesu
pracovní výkonnosti (v zaměstnání, při studiu, v nemocnicích aj.).
Speciálně k léčivým účelům se ionizátory používají v případě bronchitid nebo bolestí hlavy.
Alternativní léčebné postupy
• 262 •
PŘÍRODNÍ SÍLY
Elektroterapie
Na tělo pacienta se nechává působit elektrický proud. Nejstarší
doložený způsob této léčby pochází ze starého Říma, kde nemocní
trpící dnou vkládali končetiny do nádob či bazénků s živými elektrickými parejnoky, případně na ně pokládali nohy. To šlo docela
dobře, protože největší električtí parejnoci žijící ve Středozemním
moři jsou až 1,5 m dlouzí a až 1 m širocí a váží až 30 kg. Menší kusy
se používaly i k léčbě migrény a srážení horeček. Pokud byste to
snad chtěli osobně vyzkoušet, platí zásada, že čím větší ryba, tím
větší rána. (Největší elektrické rány vůbec ovšem dávají jihoame'
ričtí paúhoři električtí. Největší z nich - délka až 290 cm, váha až
22 kg - vyprodukují výboj až o síle 650 V, který dokáže omráčit
i člověka.)
Léčivé výboje elektrických parejnoků byly samozřejmě po objevu
elektřiny napodobovány pomocí různých přístrojů i uměle. S některými takovými přístroji bylo možné se v našich domácnostech setkat
ještě v šedesátých letech.
V medicínské praxi se používá (kromě neblaze proslulých elektrošoků) tzv transkutánní nervová stimulace (TNS). Bateriový přístroj vysílá do těla slabé elektrické impulzy (řádově o síle miliampérů) tak, že
léčená oblast leží mezi dvěma póly přístroje připojenými k tělu pacienta. TNS se používá k mírnění bolesti při ischiasu, bederním ústřelu,
sportovních úrazech, dále při porodních bolestech a u obtíží krevního
oběhu. Dříve se používal i ke zmírnění bolesti při trhání zubů.
Pozor: Osoby s kardiostimulátorem by se měly jakékoliv elektroléčbě raději vyhnout.
Elektromasáž
Provádí se pomocí zvláštního přístroje zvaného Vysókofrekvenční
přístroj, který je mimochodem dobře známý z filmu Postřižiny.
Přístroj produkuje vysokofrekvenční proud, který, jak prokázal již
N. Tesla, je pro člověka neškodný. Při kontaktu elektrody, skleněné
trubice různých tvarů spojené s přístrojem, s lidskou pokožkou přeskočí jiskra a tzv. indukční proud začne příjemně brnět. Proto je také
přístroj řazen mezi přístroje masážní. Léčivý účinek přístroje je celkem trojí, kromě masáže také vydává ultrafialové záření ničící bakte-
Alternativní léčebné postupy
!4.
Elektroda pro krk a šíji,
pro zevní léčbu
Hřebenová
elektroda pro pěstění
vlasů a léčbu kůže hlavy
Hřebenová
elektroda vidlicová
■263■
rie a zlepšuje ovzduší ozonem, který
při jeho použití vzniká.
Přístroj se začal používat na přelomu 19. a 20. stol. a býval velmi
oblíbený. Měl široké spektrum
použití, ordinoval se na zlomeniny, nemoci pohybové soustavy, zánět okostice, rachitidu, revmatismus, epilepsii, hysterii, křeče, nespavost, bolesti hlavy, migrénu,
závratě, nemoci zažívacího ústrojí, zácpu, nemoci látkové výměny,
obezitu, dnu, nemoci dýchacího
ústrojí, na křečové žíly, padání
vlasů, lupy, bradavice i proti vráskám.
(Pozn. Přístroj se skládá z Vágnerova kladívka, které je jeho hlavní
součástí, a dále z reostatu a kondenzátoru. V rukojeti, na niž se
připojují různé elektrody, které
jsou součástí příslušenství přístroje, je vysokofrekvenční cívka.
Přístroj se normálně zapojuje do
zásuvky, sílu proudu je možné regulovat vypínačem.)
MAGNETISMUS
Poněkud tajemná a hlavně neviditelná magnetická síla se snadno
mohla stát dobrým léčebným prostředkem. Nejvíce magnetoterapii
proslavil rakouský lékař Franz Anton Mesmer (1734-1815), který s ní
slavil obrovské úspěchy a založil i speciální magnetoterapeutickou
kliniku. Je pochopitelné, že kdyby jeho způsob léčby neměl žádné pozitivní účinky, těžko by se mu svěřovaly špičky tehdejší společnosti
a platily mu za něco, co jim vůbec nepomohlo.
Mesmer vytvořil teorii, podle níž jsou lidé, zvířata, věci, vesmír
a vůbec všechno v něm pospojováno ve zvláštním fluidickém poli.
Alternativní léčebné postupy
•
264 •
Je-li pole vyvážené, harmonické, je vše v pořádku. Pokud tomu tak
není, přicházejí potíže a choroby. Rovnováhu fluidického pole je
možné obnovit magnetováním pomocí magnetů. Mesmer své pacienty shromažd'oval kolem nádob s vodou a s železnými pilinami,
jichž se pacienti dotýkali, a nechal přitom na ně působit přítmí
a hudbu. Tak se pacienti dostávali do jakéhosi transu a Mesmer na
ně dále působil železnou tyčkou a svým osobním magnetismem.
Tato léčebná metoda byla nazvána přímo po něm - mesmerizace.
Proto-že pro úspěchy mesmerizace nebylo nalezeno žádné uspokojivé vědecké vysvětlení, oficiální věda se spokojila s tím, že vyléčené pacienty uzdravila pouze sugesce.
Magnetismus jako léčebná síla se od té doby do léčitelské praxe
pravidelně vrací. Stačí jenom připomenout tolik populární japonské
magnetické náramky a prsteny na revma a vysoký tlak anebo pokusy
s prospěšností magnetizované vody, kdy bylo dokázáno, že rostliny zalévané magnetizovanou vodou lépe klíčí a rostou lépe a rychleji.
I když je možné tyto pokusy samozřejmě zpochybňovat, faktem zůstává, že voda, která prošla silným magnetickým polem, nevytváří usazeniny (tzv vodní, kotelní kámen), čímž je jasně dokázáno, že se od
nemagnetizované vody svými vlastnostmi musí odlišovat. Druhotně
tento poznatek vedl k úspěšnému použití magnetizované vody
k pitné kúře k odstranění ledvinových kaménků.
Magnetizace v praxi
Pacientovi, na nějž působí magnetické pole generované stejnosměrným proudem, se snižuje krevní tlak a uleví se mu při artritidě
a chronickém zánětu slinivky břišní. Cívky je při magnetoterapii
možné přiložit na postiženou část těla, vsunout do nich danou končetinu, nebo dokonce celé tělo pacienta. Nejúčinnější je magnetické
pole pulzující cca 7x za sekundu.
Pokud se stejným způsobem magnetizuje voda, podrží si své změněné vlastnosti nejméně 48 hodin.
Je samozřejmě možné takto magnetizovat i zvířata a rostliny. Pokud
se jejich stav zlepšuje, nelze zde ovšem už hovořit o možné sugesci
jako v případě Mesmerových pacientů.
Orgonová terapie
Po staletí se spekulovalo o jakési univerzální energii, která prostu-
Alternativní léčebné postupy
■265 ■
puje člověka i vše kolem. Tato energie dostávala různé názvy a jedním
z nich je orgon. Orgonová teorie se zalíbila rakouskému psychiatrovi
a Freudovu pokračovateli Wilhelmovi Reichovi (1897-1985) natolik,
že vypracoval speciální postup k léčebnému využití onoho hypotetického orgonu.
Podle Reicha jsou nositeli orgonu, jako dosud neznámé síly, částice,
také dosud neznámé, které nazval biony. Tyto biony je možné soustřeďovat v tzv. orgonovovém akumulátoru, což je přístroj, který
Reich vynalezl a také sestrojil. Své pacienty potom umisťoval do
zvláštních boxů s těmito přístroji, kde tedy bylo větší množství orgonu, než je běžné.
I když Reich dosáhl orgonovou léčbou jistých úspěchů, vinu nevole
proti němu zvedl zejména jím zastávaný názor, že existuje úzká vazba
mezi orgonem a sexuální energií, zvláště pak, pokud se projeví ve
formě orgasmu. Reich nakonec skončil ve vězení, kde také zemřel. Po
jeho smrti bylo mnoho jeho písemností i přístrojů zničeno a orgonová terapie byla prakticky zapomenuta. Jejímu pojetí se však velmi
blíží současné bioenergetické způsoby léčby a také praktiky tzv. sexuální magie.
STRAVA, DIETY, POTRAVNÍ DOPLŇKY
Protože prastará poučka praví, že jsme to, co jíme, mnoho zastánců
přírodní léčby klade hlavní důraz na to, jaké potraviny konzumujeme,
zda si jimi škodíme, nebo prospíváme, případně tito léčitelé svým pacientům doporučují, co by měli nebo neměli jíst a pít.
Některá doporučení jsou všeobecnějšího rázu a v podstatě si nezadají s klasickou medicínou. To jsou ty donekonečna opakované příkazy nepít slazené limonády, vyhýbat se většímu množství alkoholu,
kávy, čaje, odepřít si sladkosti všeho druhu, nejíst výrobky z bílé
mouky, omezit cukr a sůl a vajíčka a živočišné tuky atd. atp. Postupem
doby se však ukazuje, že tato doporučení jsou příliš jednoduchá, než
aby mohla v našem složitém organismu bez problémů fungovat a nepůsobit zase nějaké další problémy. Tak se například ukázalo, že vůbec jasno nemají odborníci ani léčitelé v případě kravského mléka na jednu stranu je to zdroj vápníku, na druhou alergické a zahleňující
nebezpečí. Podobně nemůžeme ze stravy vypustit úpině všechny
tuky, protože některé vitamíny se prostě v ničem jiném nerozpouštějí. A kousek čokolády sice přinese svému poživateli prázdné kalo-
Alternativní léčebné postupy
■266■
rie a rafinovaný cukr, ale také kousek uklidnění a spokojenosti. A který
z těch dvou faktorů je pro člověka v dané chvíli významnější? Podívejme
se nyní na některá, někdy dosti pozoruhodná, výživová a stravovací d oporučení a systémy podrobněji.
Makrobiotika
Je objevem tokijského lékaře Georga Ohsawy (zemř. 1966). Na
Západě se stala zvláště populární v padesátých letech díky působení Michio Kushiho (nar. 1926), jednoho z Ohsawových žáků,
který odešel tyto ideje šířit na Západ. Jak říká Kushiho manželka
a také Ohsawova žačka, mistr Ohsawa na svého žáka často vzpomínal. Považoval ho za velmi nadaného a tak bystrého, že mu
k absolvování Ohsawovy školy stačilo jen 48 hodin. Od padesátých let se viny obliby makrobiotiky průběžně vracejí, patrně
v souvislosti s tím, jak dorůstají nové a nové generace toužící jíst
přece jen o něco zdravěji, než je běžné, a tím si zlepšit svůj zdravotní stav.
Podstatou makrobiotického způsobu stravování je dělení všech potravin podle orientálního principu na jin a jang a požívat je tak, aby
harmonie organismu mezi jin a jang nebyla narušována, resp. aby se
obnovila.
Potraviny jin (či spíše jin) rostou v horkém a suchém (jangovém)
prostředí, obsahují více vody, rostou do větší výšky, jsou měkčí, šťavnatější, výrazněji voní a jsou ostré chuti.
Potraviny jang (či spíše jang) rostou ve studeném a vlhkém (jinovém)
prostředí, jsou sušší, kratší a tvrdší, voní
méně výrazněji a jsou kyselé a slané.
Dále platí, že rostliny jsou v létě spíše jin
a v zimě spíše jang, že fyzicky aktivní
lidé potřebují stravu jang a duševně pracující zase spíše jin. Důležitou zásadou
je i to, že makrobioticky stravující se člověk jí pouze to, co roste v zeměpisném
pásmu, kde se nachází, a to v době, kdy
je čas sklizně (v sezoně). A samozřejmě
má ještě každý člověk v každé fázi svého
života své vlastní individuální jin a jang
potřeby.
Michio Kushi
Alternativní léčebné postupy
■267■
Makrobiotická strava se setkala s řadou nadšených i naprosto odsuzujících ohlasů. Americká lékařská společnost (American Medical
Association) makrobiotiku odsoudila jako jeden z nejnebezpečnějších dietních systémů vůbec. Zastánci makrobiotiky zase oponovali
tím, že celý problém nebyl dostatečně prozkoumán a že vynesení takového soudu je předčasné. Tyto rozpory v podstatě přetrvávají dodnes. Nicméně pokud někdo makrobiotický způsob stravování vyzkouší a bude se cítit lépe, lze mu bránit v tom, aby jedl tak, jak to
považuje pro sebe za prospěšné?
NĚKTERÉ NÁZORY, ZÁSADY A DOPORUČENÍ MICHIA KUSHIHO
Medicína obecně
M. Kushi je při pohledu na současnou medicínu velmi kritický. Za
užitečné považuje sotva 5 % lékařských výkonů, tudíž by stačilo jen 5
lékařů. Moderní západní medicína má navíc některé rysy náboženství. Za prvé víru - pacient musí věřit tomu, co mu řekne lékař, protože nemá šanci si jeho tvrzení ověřit. Někdy ani lékař není schopen
své tvrzení dokázat. Lékaře je tedy možné považovat za kněze tohoto
nového náboženství. (Ostatně dříve bývali kněží i lékaři - pozn. aut.)
Nemocnice lze brát jako chrámy a kostely a zdravotní sestry a ostatní
personál jako kostelníky a panny vestálky. Nemocniční úbory vyjadřují svojí barvou atd. hierarchii lékařů - kněží a jejich pomocníků.
Máme i bohatou kněžskou vrstvu podporovanou touto lékařskou
církví - farmaceutický průmysl, zdravotní pojišťovny, průmysl umělé
kojenecké výživy. Věřící - pacient se knězi zpovídá (anamnéza), dostane rozhřešení („Přijdte se ukázat za rok.") a zaplatí za to odpustek
(urážlivě vysoký honorář).
Tato víra má i své oběti. Matky a otcové např. obětují své děti nemocím jenom proto, že lékař - kněz posvětil možnost rovnocenné náhrady mateřského mléka umělou výživou na bázi mléka kravského.
Medicínu potom dělí na šest velkých oborů a všechny považuje za
„ohrožené vyhynutím".
Pediatrie
Je velmi důležité, aby matky kojily své děti. Umělá výživa vznikla
jenom proto, aby dítě bylo možné od matky odtrhnout a ta se tak
mohla vrátit ihned po porodu do práce. V Japonsku došlo k propa-
Alternativní léčebné postupy
■268■
gaci umělé kojenecké stravy ve čtyřicátých letech 20. stol., kdy bylo
zapotřebí, aby ženy pracovaly ve zbrojovkách, a ne aby kojily své
děti. V některých oblastech tak kojilo jen jedno procento všech matek. Nekojené děti jsou však náchylnější k mnoha chorobám, nejen
během příjmu umělé výživy, ale i mnohem později (dermatitidy,
ekzémy, snížená funkce štítné žlázy, podráždění žaludku a střev, zápaly plic, letní zimnice, astma, obezita, vysoký krevní tlak, alergické
rýmy, arterioskleróza). Nezanedbatelné nejsou ani ekonomické
průvodní jevy. Pokud by matky více kojily, neprodalo by se tolik
umělé výživy a ani léků, protože kojené děti prakticky nebývají nemocné. Pokud lékař ovšem matku upozorní na to, že je chybou,
když nekojí, vzbudí u ní pocit viny a ona si najde jiného pediatra.
Onomu pravdomluvnému lékaři potom zůstanou jen kojené, a tudíž málo nemocné děti, a lékař se neuživí. M. Kushi sám za sebe
tento problém řešil tak, že nekojící matky a jejich děti jako pacienty rovnou odmítal. Pediatrie ovšem také zřejmě nebyla hlavním
zdrojem jeho obživy.
Porodnictví
Tento obor považoval za úpadkový stejně jako pediatrii, protože
jeho hlavní nápiní není přirozené vedení porodů, ale potraty a lukrativní císařské řezy. Lékařsky vedené porody, zejména pak tlumení porodních bolestí, navíc způsobují vyšší nemocnost takto porozených
dětí. Řešením je důraz na přirozený, tj. normální porod, jak jen to je
možné.
Interní lékařství, chirurgie, psychiatrie
Další „uměle pěstované" odvětví medicíny. Interna „žije" jen z pravidelných „preventivních" kontrol zdravotního stavu svých pacientů.
Přístup internistů k srdečním a cévním chorobám a k rakovině vzbuzuje u normálně přemýšlejícího člověka právem nedůvěru. Chirurgické zákroky jsou obyčejně zbytečné. Alespoň ty čtyři nejčastější
(myslí se v USA), tj. obřízka, vynětí mandlí, odstranění dělohy a křečových žil, mají jen zřídkakdy vědecké odůvodnění. Operace srdce
a zhoubných nádorů nepůsobí nijak přesvědčivě. Pokud jde o psy
chiatrii, je otázkou, jestli kdy měla jako lékařský obor vůbec existovat.
Alternativní léčebné postupy
■ 2 69 ■
Preventivní medicína
Místo toho, aby lékaři člověka chránili, v rámci prevence ho zatěžují dalšími škodlivými vlivy. Např. rutinní rentgenové snímkování
(prsů, plic) může být samo původcem rakoviny.
Základní (standardní) makrobiotický stravovací režim
(mírné klima, střídání čtyř ročních období)
1/ Polovinu a více z celkového množství potravy by měly tvořit ce-
lozrnné obiloviny, tedy skutečně celá zrna rýže, pšenice, ječmene,
prosa, ovsa, kukuřice, pohanky, žita aj., která se dále melou (na mouku, krupici) a kuchyňsky zpracovávají.
2/ 20-30 % denní dávky potravin sestává ze zeleniny, přičemž nejvhodnější je ta, která vyrostla v nejbližším okolí. Dále musí být právě
čas její sklizně. Později se smí konzumovat, jen pokud bylo možné ji
uchovat nějakým přirozeným způsobem, bez použití konzervačních
látek.
3/ 10-15 % denní porce připadá na luštěniny a řasy. Jsou to zejména
fazole azuki, cizrna čili římský hrách, čočka a černá sója, ostatní luštěniny jen občas. Z řas jsou vhodné hiziki, kombu, wakame, nori,
dulse, agar-agar, případně též irský mech. Řasy se mohou ochutit sójovou omáčkou tamari nebo mořskou solí.
4/ 5 % potravy tvoří polévka, zvláště pak ta, která je ochucena sójovou pastou miso nebo sójovou omáčkou tamari. Doporučené množství je 1-2 nevelké misky. Do polévky se dále může přidat zelenina,
luštěniny, mořské řasy, občas celá zrna obilnin. Polévka by neměla být
příliš slaná.
5/ K pití je nejvhodnější grilovaný čaj z tříletých větviček (tzv. bancha), čaj mu (z kořenů bylin), pampelišková káva, obilné čaje a kávy
a bylinné odvary vůbec, ovšem jen z neprůmyslově získaných bylin,
a nakonec i voda o pokojové teplotě. Nejsou vhodné aromatické a povzbuzující čaje a kávy.
6/ Jako dopiněk je možné zařadit 1-2x týdně malý kousek bílého
rybího masa nebo několik mořských mlžů, přičemž každý týden by
mělo být maso a mlži upraveni jinak. Neměli by však představovat
více než 15 % denní dávky potravin. Dále je možné 2-3x týdně podávat moučník s tepelně upraveným ovocem z daného klimatického
pásma. Ovocné šťávy nejsou vhodné, snad jen s výjimkou velkých veder.
Alternativní léčebné postupy
■270■
7/ Pro rychlé občerstvení a jako dopiněk se podávají pražené ořechy a semínka, ovšem jen omezeně. Je možné je osolit nebo dochutit
sójovou omáčkou tamari. Občas je také možné mezi jídly nebo po
jídle sníst trochu pražených luštěnin nebo sušeného ovoce.
Další gastronomická doporučení
K přípravě všech makrobiotických pokrmů se používají jen rostlinné tuky, přednostně jen malé množství kvalitního sezamového, lněného, slunečnicového nebo kukuřičného oleje lisovaného za studena. (Pozn.: Olivový olej např. není vhodný proto, že pochází ze
subtropických oliv, a ne z mírného pásma.)
Soli se mořskou nerafinovanou solí.
Dochucovací sójová omáčka tamari a sójová pasta miso musí být
připravovány tradičním způsobem.
Kuchyňské nádobí
Z nádob na vaření a pečení (hrnce, pánve, pekáče) se přednostně
doporučují litinové výrobky, protože lépe rozvádějí teplo. Je možné je
nahradit i nádobím z nerezavějící oceli, zvláště pokud má zesílené
dno. V tom případě se však musí dbát na to, aby se jídlo nepřipálilo.
Je možné používat i smaltované nádobí, ovšem v případě i sebemenšího poškození smaltu je třeba je ihned z dalšího používání vyřadit.
Nesmí se také čistit hrubou drátěnkou, aby se nádobí nepoškrábalo.
Vhodné jsou i nádoby z varného skla. Výslovně se nedoporučuje nádobí měděné a hliníkové, protože mikroskopické částečky těchto
kovů se dostávají do potravy, a tak ji znehodnocují.
Nože mají být z tvrzené, nebo nerezové oceli, vždy řádně nabroušené.
Ostatní kuchyňské potřeby (vařečky, lopatky, sběračky) mají být
dřevěné nebo bambusové, protože nepoškrábou nádobí a nezanechávají po sobě žádnou příchuť.
Prkénko na krájení se doporučuje vždy dřevěné, dostatečně velké
k pohodlnému krájení. Nemá se nikdy drhnout kartáčem ani mýt horkou vodou a jakýmikoli čisticími prostředky. Stačí ho jen otřít vlhkým
hadrem před použitím, po něm i mezi krájením různých druhů potravin. (Vždy, když se na prkénku krájí něco jiného, třeba i zelenina
po jiné zelenině, je prkénko zapotřebí otřít.)
Kartáček na zeleninu - pouze s přírodními štětinami.
Alternativní léčebné postupy
• 271 •
Nádoby k uskladňování potravin - vzduchotěsné, ze skla, keramiky
nebo dřeva.
Makrobiotická koření
Gomasio - 20 - 24 dílů opražených sezamových nebo lněných semínek se smíchá s 1 dílem opražené mořské soli a společně se rozetře v porcelánové misce.
Opražené řasy - mořské řasy kombu nebi wakame se lehce opraží
v troubě a rozetřou na prášek.
Dále se používají slané švestičky umeboši, tekka, což je speciální koření z bylin, sójové pasty miso a sezamového oleje, a sójová omáčka tamari (jen po kapkách).
Konzumace makrobiotické stravy
Vůbec nezáleží na tom, kolikrát denně člověk jí, může jíst jednou,
dvakrát, třikrát i vícekrát, podle toho, jak mu to vyhovuje. Podstatné
je, aby se každé sousto alespoň 50x prožvýkalo, lepší je však ještě
vyšší počet žvýkání. Je také důležité dodržovat doporučenou skladbu
potravy. Dále není dobré jíst a pít méně než tři hodiny před ulehnutím ke spánku. Při pocitu žízně je možné vypít malé množství vody
o pokojové teplotě.
Další makrobiotická doporučení pro šťastný a spokojený
život
1.Žijte radostně a nedělejte si starosti se svým zdravotním stavem.
Žijte aktivně fyzicky i psychicky.
2. Buďte napiněni vděčností. Pociťujte ji ke každému a za všechno.
Před každým jídlem i po něm poděkujte, že jste se mohli nasytit.
3. Pokuste se chodit spát před půlnocí a vstávat brzy ráno.
4. Snažte se vyhnout oděvům z umělých vláken. Vlnu není vhodné
nosit přímo na kůži. Je třeba omezit nošení kovových přívěsků, náramků a prstenů, šperky by měly být jemné a co nejjednodušší.
5. Choďte co nejčastěji ven, oblékejte se nalehko, choďte bosi, pokud to dovoluje váš zdravotní stav. Brouzdejte trávou a choďte naboso
nejméně půl hodiny denně.
6. Pokuste se udržovat celý dům nebo byt v pořádku, každou místnost, každý kout.
7. Nezanedbávejte písemný styk se vzdálenými osobami - rodiči,
Alternativní léčebné postupy
• 272 •
sourozenci, příbuznými, učiteli a kamarády. Vaše dopisy by měly vyjadřovat přátelství a být piné vřelosti.
8. Nelibujte si v dlouhých koupelích a sprchování. Ve styku s vodou
můžete být déle, jen pokud jste jedli příliš mnoho slaných jídel nebo
živočišných výrobků.
9. Každé ráno a každý večer si intenzivně třete celé tělo horkou žínkou, suchou nebo vlhkou, dokud kůže nezčervená. Máte-li málo času,
masírujte tímto způsobem alespoň ruce a nohy a nezapomeňte na
žádný prst.
10. Vyhýbejte se chemicky upravené kosmetice. Při čištění zubů
používejte jen přírodní prostředky nebo mořskou sůl.
11.Jestliže to dovolí váš zdravotní stav a fyzická kondice, pokuste
se pravidelně a energicky cvičit. Cvičte bojové hry, pěstujte sport
a nejrůznější tělesná cvičení a dynamickou jógu. Nevyhýbejte se ani
drhnutí podlahy, čištění oken a praní prádla. Je to nejpřirozenější tělocvik.
Potravní doplňky
V ideálním případě člověk sám od sebe konzumuje tolik potravin
a v takovém množství, aby se mu dostatečně dostávalo všech potřebných živin. Takový ideální případ samozřejmě v praxi téměř vůbec
nenastává. Za prvé je člověk hnán svými atavistickými pudy, které mu
radí, pokud někde vidíš něco sladkého nebo tučného, sněz toho co
možná ihned co nejvíc, protože nevíš, co bude za chvíli, zítra, za rok.
Lidé, kteří tento atavistický pud nemají hluboko v podvědomí, neexistují. Nenarodili se, protože jejich předci bez tohoto pudu v žravější
konkurenci podlehli. Za druhé moderní člověk v civilizované společnosti jen málokdy opravdu přemýšlí nad tím, co ji. Z bohaté nabídky
si vybírá to, co mu přináší největší uspokojení, tedy věci sladké
a tučné. Zapojí-li racionální uvažování, pokusí se vědomě jídelníček
dopinit nějakými rostlinami ve formě salátu či luštěnin nebo nějaké
vařené zeleniny. Tato jídla však sám od sebe neshledává jako příliš
atraktivní. Naši opičí předci však jinou volbu neměli. Lepší bylo nějaké listí na dosah než nejistá masitá kořist bůhvíkde. Proto je možné
náš zažívací systém charakterizovat spíše jako býložravý než masožravý - prostě se přizpůsobil tomu, co naši opičí i lidští předkové konzumovali více. Za třetí, současný člověk žijící v civilizaci v podstatě
nemá ani možnost zjistit, co přesně jí. Pravda, vidí u řezníka krásný li-
• 273 •
Alternativní léčebné postupy
bový kus masa, ale netuší, co ono zvíře po celý život vlastně žralo. Vidí
lákavé pečivo, ale netuší, jak rostlo obilí, z něhož je vyrobeno, čím
bylo hnojeno, čím stříkáno proti škůdcům. Touto nejistotou dříve netrpěl. Obilí si pěstoval sám, prase krmil osobně a krávu vyháněl na
pastvu a necpal ji žádnou masokostní moučkou z jejích rozemletých
mrtvých družek. Taková zemědělská produkce byla ovšem značně nevýdělečná. Zefektivnění zemědělské výroby s sebou přineslo celou
řadu různých urychlovačů a pomahačů růstu rostlin a zvířat, aniž si
někdo položil např. otázku, zda mléko obohacené těžkými kovy a jinými škodlivinami je pořád ještě zdravé. Za čtvrté se vyvinul obrovský
tlak na dlouhodobé uchovávání potravin. Je to výhodné pro zákazníka i pro výrobce. Když se z málo trvanlivého zboží udělá zboží
dlouho trvanlivé, nemusí se ho tolik vyhazovat. Platíme za to ovšem
konzumací různých konzervačních látek. A to ještě nebyla řeč o d obarvování a dochucování potravin, aby byly lákavější, a tudíž prodejnější, o genetických úpravách zemědělsky zajímavých zvířat a rostlin
a o negativních vlivech znečištěného prostředí na kvalitu potravin,
a tím i na život člověka vůbec. Zhodnotit do všech podrobností
všechny tyto vlivy je zcela nad síly současné vědy, nemluvě o tom, že
ne všechny souvislosti jsou již rozpoznány. Některé se mohou také
projevit až po desítkách let.
Racionální moderní člověk tomu ovšem čelí po svém. Jídelníček si
za nadšeného povzbuzování farmaceutických firem doplňuje o vitamíny, stopové prvky a koenzymy, pokud možno o všechny najednou
v jedné tabletce, a většinou ani nepřemýšlí a tom, jestli si více neškodí
než pomáhá. A pokud nad tím přece jen začne přemýšlet, zjistí třeba,
že uměle vyrobený vitamín C se prostě tomu z citronu nevyrovná,
i když po chemické stránce je úpině stejný.
.
■274■
Alternativní léčebné postupy
VITAMÍNY
Obecně to jsou látky, které mají silnou katalytickou funkci a nezastupitelný podíl na správném chodu enzymatických dějů v organismu.
Jejich nedostatek, avitaminóza, způsobuje typické metabolické poruchy. V některých případech je však škodlivý i jejich nadměrný příjem.
Obecně je možně všechny vitamíny rozdělit na vitamíny rozpustné ve
vodě a na vitamíny rozpustné v tucích. To má z praktického hlediska ten
význam, že se v těle uchovávají různě dlouhou dobu. Vitamíny rozpustné ve vodě (B, C, H) tělo normálně denně vylučuje v moči, a každý
den se proto musí doplňovat. Nehrozí však také jejich předávkování.
Vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E, K) se ukládají, třeba i na několik
týdnů, v játrech, odkud se postupně uvolňují do organismu. Je možné je
tedy doplňovat méně často, i když pravidelně. U těchto vitamínů hrozí
předávkování, protože tělo jejich nadbytečné množství nevylučuje.
Další praktický význam tohoto dělení spočívá ve způsobu přípravy
pokrmů tak, aby se vitamíny při přípravě jídel neničily. Zatímco u vitamínů rozpustných v tucích je způsob přípravy lhostejný, vitamíny
B a C se při vaření vylouhují z potravin do vody. Je proto výhodnější
vařit zeleninu místo ve vodě v páře, anebo ji prudce osmahnout na
tuku.
I když jsou stanoveny průměrné denní dávky jednotlivých vitamínů,
jejich potřeba individuálně kolísá. Zvýšenou potřebu vitamínů mají lidé
se zvýšenou tělesnou zátěží, osoby žijící ve stresu a napětí, těhotné ženy,
ženy užívající hormonální antikoncepci, ženy po přechodu, starší lidé
obecně a osoby požívající větší množství alkoholu. Lidé, kteří prodělávají protirakovinné ozařování nebo se takto léčili, potřebují údajně trojnásobné množství vitamínů B a C.
Vitamín A (Al, A2)
Doporučená denní dávka: 0,75 mg, kojící matky 1,2 mg
Zdroj: žlutá a oranžová zelenina hlavně mrkev, listová zelenina, rajská
jablka, pinotučné (!) mléčné výrobky (např. máslo), játra, ledviny, vejce,
rybí tuk, meruňky a broskve (sušené i čerstvé).
Příznaky avitaminózy: šeroslepost, poškození rohovky až slepota, ušní
a nosní infekce, suchá kůže, padání vl asů, úbytek na váze, poruchy růstu.
Pozn.: Rozpustný v tucích. Někdy se používá k léčení akné. (Zde zapracovala lidová moudrost - pěkná pleť je považována za broskvovou.)
Při předávkování je jedovatý, způsobuje bolesti kloubů, rozpraskání
;
Alternativní léčebné postupy
• 275 •
kůže, chudokrevnost, ztrátu paměti, u dětí vážné poruchy zraku a bolestivé otoky nad kostmi, pravděpodobně je i příčinou vrozených vývojových vad u dosud nenarozených dětí.
Vitamín B1
Doporučená denní dávka: 1-1,3 mg
Zdroj: pšeničné klíčky, celozrnné obiloviny vč. hnědé rýže, bílá
mouka, pokud byla o tento vitamín výrobcem obohacena, pivovarské
kvasnice a výtažky z nich, tzv. plody moře (krevety, mušle, sépie, chobotnice), játra, maso, drůbež, luštěniny, ořechy, brambory, mléko.
Příznaky avitaminózy: ztráta chuti k jídlu, nevolnost, zvracení, zácpa,
únava, celková slabost, deprese, podrážděnost, neschopnost soustředění, dechová nedostatečnost, pomalá srdeční akce, těžký nedostatek se
projeví vystupňováním výše popsaných příznaků a je znám jako choroba beri-beri, která může být i smrtelná.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě.
Beri-beri je známé v Asii (Japonsko, Čína, Indie aj.) a dříve i v lodních
posádkách. I když se v Čechách nevyskytuje, mohou jím být při změně
stravovacích návyků ohroženi turisté při návštěvě výše uvedených zemí.
Vitamín B2
Doporučená denní dávka: 1,3-1,6 mg
Zdroj: játra, ledviny, maso, drůbež, vejce, sýry, jogurt, celozrnné obiloviny, pivovarské kvasnice a výtažky z nich, ryby, listová zelenina, luštěniny.
Příznaky avitaminózy: záněty jazyka, rtů, praskliny rtů, lupy ve vlasech, vypadávání vl as ů, světloplachost, dermatitidy, třes, závrať, nespavost.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě.
Vitamín B3
Doporučená denní dávka: 18 mg
Zdroj: některé obiloviny vč. rýže, ale ne kukuřice, bílá mouka, je-li
o něj výrobcem obohacena, maso, játra, drůbež, ledviny, pivovarské
kvasnice a výtažky z nich, vejce, ryby, ořechy (zvláště arašídy), sýr, hrách,
fazole, artyčoky, sušené ovoce.
Příznaky avitaminózy: nechutenství, nevolnost, zvracení, vředy, průjem, dermatitidy, únava, bolesti hlavy, nespavost, podrážděnost, deprese,
Alternativní léčebné postupy
■27 6■
těžký nedostatek způsobuje pelagru, dermatitidu spojenou s demencí
a s průjmy.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě.
Vitamín B5
Doporučená denní dávka: 4-7 mg
Zdroj: veškerá živá hmota a většina potravin, zvláště fazole, vaječné
žloutky, luštěniny, játra, pomeranče, arašídy, pšeničné klíčky, celozrnné
obilniny. Vzniká i ve střevech.
Příznaky avitaminózy: sklon k alergii, k infekcím, astmatu, křečím, nespavosti.
Pozn. Vitamín rozpustný ve vodě. Vzhledem k tomu, že org anismus není
závislý na jeho přísunu zvenčí, je avitaminóza velmi nepravděpodobná.
Vitamín B6
Doporučená denní dávka: 1,5-2 mg
Zdroj: většina potravin, zvláště listová zelenina, pivovarské kvasnice
a výtažky z nich, mouka, ořechy, celozrnné obiloviny, mléko.
Příznaky avitaminózy: u člověka nebyly dosud zaznamenány.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě.
Vitamín B9
Doporučená denní dávka: 0,3 mg
Zdroj: maso, ledviny, játra, listová zelenina, čerstvé ovoce, pivovarské
kvasnice a výtažky z nich, pšeničné klíčky, luštěniny.
Příznaky avitaminózy: ztráta chuti k jídlu, únava, podrážděnost, chudokrevnost, při těžkém nedostatku degenerace nervového systému vedoucí až k poruchám hybnosti a řeči. Nedostatek v těhotenství zvyšuje
riziko vrozené vývojové vady plodu.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě.
Vitamín B12
Doporučená denní dávka: 1,3 - 1,6 mg
Zdroj: pouze potraviny živočišného původu, m aso, ledviny, játra, ryby,
vaječný žloutek, mléčné výrobky, zvláště pak sýry, pivovarské kvasnice,
výtažky z nich (jen stopové množství).
Příznaky avitaminózy: chudokrevnost, únava, slabost, dechová nedostatečnost, podrážděnost, nespavost, zapomnětlivost, zmatenost.
MMINCI,.
Alternativní léčebné postupy
■277■
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě. Jeho nedostatkem zákonitě trpívají
ti, kteří ze svého jídelníčku vyřadí všechny potraviny živočišného původu. Nedostatek vitamínu B12 lze dopinit uměle příslušným přípravkem.
Vitamín C
Doporučená denní dávka: 30 mg, těhotné ženy 60 mg
Zdroj: syrové ovoce a ovocné šťávy, zvláště citrusy, šípky, černý rybíz,
zelenina vč. brambor, čili papričky, zeleninová paprika.
Příznaky avitaminózy: krvácení a poškození dásní až vypadávání
zubů, snížená odolnost proti infekcím, měknutí kloubů, podrážděnost,
chudokrevnost. Těžký nedostatek je nemocí zvanou kurděje, které mohou být i smrtelné.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě.
Vitamín D (D1, D2, D3)
Doporučená denní dávka: 0,01-0,05 mg
Zdroj: játra, rybí játra, olej a rybí tuk, tučné ryby (makrely, sardinky,
tuňák, losos, sledi), umělé tuky, vaječný žloutek, kondenzované mléko, pinotučné (!) mléčné výrobky, sladové mléčné nápoje, naklíčená
semena.
Příznaky avitaminózy: deformace kostí, zubní kaz, křeče, svalová slabost. Těžká avitaminóza se nazývá křivice, u dospělých měknutí kostí.
Pozn.: Vitamín rozpustný v tucích. Vzniká při ozáření pokožky sluncem (ultrafialovými paprsky). Při předávkování je jedovatý, což se projevuje velmi rychle ochablostí svalů, bolestmi v kostech, vysokým krevním tlakem, srdeční arytmií a poškozením ledvin.
Vitamín E
Doporučená denní dávka: 0,01-0,05 mg
Zdroj: většina potravin, zvláště rostlinné oleje, vaječný žloutek, celozrnné obilninové výrobky, pšeničné klíčky, listová zelenina, ořechy, semena, luštěniny, umělé tuky.
Příznaky avitaminózy: vyskytují se vzácně - mastné vlasy, svalová slabost, sklon ke zvětšování prostaty a k potratům, pravděpodobně i vliv na
snížení plodnosti, zrychlení stárnutí, snížení imunity.
Pozn.: Vitamín rozpustný v tucích. Přirozený antioxidant.
Alternativní léčebné postupy
■27 8■
Vitamín H
Doporučená denní dávka: 0,1-0,2 mg
Zdroj: vaječný žloutek, játra, óřechy, ledviny, pšeničné klíčky, ovesné
vločky, kvasnice a výtažky z nich.
Příznaky avitaminózy: velmi vzácné.
Pozn.: Vitamín rozpustný ve vodě. Někdy je řazen do komplexu vitamínů B.
Vitamin K (K1, K2, K3)
Doporučená denní dávka: 0,5 mg
Zdroj: listová, zvláště brukvovitá zelenina, mořské řasy, játra, brambory,
vejce, pšeničné klíčky. Vzniká i v tlustém střevě.
Příznaky avitaminózy: velmi vzácné, zhoršení krevní srážlivosti, krvácení do kůže, z nosu, průjem.
Pozn.: Vitamín rozpustný v tucích. Jeho nedostatek může být způsoben
dlouhodobým podáváním antibiotik.
Vitamín Bc
Jiný název pro vitamín B9.
Vitamín F
Viz níže - vitageny.
Vitamín G
Jiný název pro vitamín B2.
Vitamín PP
Jiný název pro vitamín B3.
Kyselina listová
.
Jiný název pro vitamín B9.
VITAGENY
Působí v organismu stejně jako vitamíny, je jich však zapotřebí větší
množství. Zatím je znám pouze vitagen F (někdy nesprávně nazývaný i vitamín F). Jeho zdrojem jsou rostlinné oleje. Příznaky jeho nedostatku:
změny na kůži a poruchy vodního hospodářství organismu.
Alternativní léčebné postupy
• 279 •
STOPOVÉ PRVKY A MINERÁLY
V poslední době tolik populární stopové prvky lze charakterizovat jako
minerály, které člověk potřebuje jen v nepatrných dávkách (cca do 25 mg),
ale přesto se bez nich, podobně jako v případě vitamínů, neobejde.
Minerály, které jsou zapotřebí ve větším množství, už nejsou řazeny mezi
stopové, přesto však jsou pro správný metabolismus organismu samozřejmě nenahraditelné.
Draslik
Doporučená denní dávka: 1875-5625 mg
Zdroj: většina potravin, zejména čerstvé ovoce, zelenina vč. brambor,
maso, celozrnná mouka, obiloviny a výrobky z nich, mléko, káva, čaj, náhražky kuchyňské soli.
Následky nedostatku: zvracení, svalová ochablost, ochrnutí, mravenčení, nízký krevní tlak, žízeň, v krajním případě ospalost a kóma.
Pozn.: Nadbytek draslíku může způsobit problémy lidem se srdečními
obtížemi. Proto je zapotřebí porada s lékařem.
Fluor
Doporučená denní dávka: 1 mg
Zdroj: fluorovaná voda z vodovodu a zubní p asty s obsahem fluoru, čaj,
zejména čínský, ryby a z nich zejména sardinky a jim příbuzné druhy, p okud se jí i s kostmi, obiloviny, maso
Následky nedostatku: zvýšená kazivost zubů, řídnutí kostí (osteoporéza).
Pozn.: Kladný vliv fluoru na zuby není ještě zcela bezpečně prokázán.
Nadbytek fluoru způsobuje skvrny na zubech a změnu jejich barvy a zvětšenou hutnost pánevních a končetinových kostí. Fluor obsažený v zubních
pastách se považuje za jednu z možných příčin vzniku perorálních dermatitid (vyrážky kolem úst). Zastánci občanských svobod odmítají fluorizaci
pitné vody ze zásady jako nepřijatelnou formu nuceného masového podávání léků.
Fosfor
Doporučená denní dávka: 800 mg, těhotné a kojící ženy 1200 mg
Zdroj: téměř všechny potraviny, zejména však ty s vysokým obsahem
bílkovin (maso, mléčné výrobky, luštěniny).
Následky nedostatku: nechutenství, únava, bolesti kostí, ztuhlé
klouby, nervové obtíže.
Alternativní léčebné postupy
■280■
Pozn.: Nadbytek fosforu může bránit vstřebávání vápníku, železa,
hořčíku a zinku ze střev.
Hořčík
Doporučená denní dávka: 300 mg, těhotné ženy a kojící matky 450 mg
Zdroj: většina potravin, zejména listová zelenina, celozrnná mouka,
obiloviny a výrobky z nich, mléko, vejce, maso, ořechy, zejména arašídy,
luštěniny, měkkýši.
Následky nedostatku: nechutenství, nutkání na zvracení, slabost,
úzkost, svalové křeče, třes, nespavost, rychlé nebo nepravidelné bušení srdce, snížená hladina cukru v krvi, premenstruační tenze.
Chrom
Doporučená denní dávka: 0,05-0,2 mg
Zdroj: nerafinované a neupravované potraviny, zejména celozrnná
mouka, obiloviny a výrobky z nich, čerstvé ovoce, ořechy, ledviny, játra,
hovězí maso, pivovarnické kvasnice.
Následky nedostatku: jsou velmi vzácné, podrážděnost, zmatenost,
slabost, deprese.
Jód
Doporučená denní dávka: 0,14-0,15 mg
Zdroj: jódovaná stolní sůl, plody moře vč. mořských řas, maso, ovoce
a zelenina pěstované v půdách s obsahem jódu.
Následky nedostatku: vznik tzv. volete - strumy, zbytnění štítné žlázy,
jejíž činnost může, al e nemusí být narušena, což vede k osp al osti, letargii, únavě a tloustnutí. V případě, že jód chybí dítěti od narození nebo
ještě před ním, vede jeho nedostatek až ke kretenismu.
Pozn.: V Čechách obecně je v potravě nedostatek jódu. Proto se
velmi doporučuje užívat alespoň sůl obohacenou jódem. Preventivně
jsou zvýšené dávky jódu užitečné při zvýšeném množství radioaktivity, neboť se ve štítné žláze naváží tam, kam by se jinak navázal radioaktivní jód.
Kobalt
Doporučená denní dávka: není stanovena
Zdroj: m aso, játra, ledviny, vajíčka.
Následky nedostatku: nedostatek vitamínu B12 a z toho plynoucí
• 281 •
Alternativní léčebné postupy
chudokrevnost, svalová ochablost, střevní obtíže a nervové poruchy.
Pozn.: Kobalt je důležitou složkou vitamínu B12.
Mangan
Doporučená denní dávka: 2,5 mg
Zdroj: četné potraviny, zejména celozrnné obiloviny, ořechy, luštěniny, avokádo.
Následky nedostatku: zmenšený růst, deformity kostí.
Pozn.: Nadbytek manganu může poškodit mozek.
Měd
Doporučená denní dávka: 0,05-0,2 mg
Zdroj: většina potravin, zvláště měkkýši (zejména ústřice), ořechy
(zvláště paraořechy, plod brazilské juvie ztepilé), kakao, játra, ledviny, pivovarské kvasnice, pitná voda, pokud protéká měděnými trubkami.
Následky nedostatku: velmi vzácné - snížení počtu bílých krvinek,
změny v barvě a kvalitě vlasů (abnormální šedivění), průjem.
Pozn.: Naše babičky doporučovaly nosit „pro zdraví" měděný náramek, z něhož se částečky mikrooděrkami mohly dostávat do kůže
a dále do organismu podobně jako při nošení drahých kamenů.
Molybden
Doporučená denní dávka: 0,15-0,5 mg
Zdroj: četné potraviny, zejména pohanka, ječmen, oves, játra, luštěniny.
Následky nedostatku: zvýšená kazivost zubů, impotence, v krajním případě srdeční arytmie a kóma.
Selen
Doporučená denní dávka: 0,05 - 0,2 mg
Zdroj: nerafinované potraviny, hlavně celozrnná mouka, obiloviny
a výrobky z nich, plody moře, vaječný žloutek, játra, ledvinky, pivovarnické kvasnice, česnek.
Následky nedostatku: srdeční a cévní choroby, možnost úmrtí kojence ve spánku, některé druhy chudokrevnosti.
Pozn.: Přirozený antioxidant, protijed kadmia, olova a rtuti.
Síra
.
Doporučená denní dávka: není stanovena
Alternativní léčebné postupy
• 282 •
Zdroj: živočišné a rostlinné bílkoviny (maso, mléčné výrobky, luštěniny).
Následky nedostatku: nebyly pozorovány, snad by se projevily na
snížené kvalitě vlasů, nehtů a kůže.
Sodík
Doporučená denní dávka: 2000 mg
Zdroj: kuchyňská sůl, prášek do pečiva, většina potravin, zejména solené
maso, uzené ryby, mléko, m as o a zelenina v konzervách, pekařské výrobky.
Následky nedostatku: dehydratace a s tím související pokles krevního
tlaku.
Pozn.: Denní dávku sodíku obsahuje pouhých 5 g kuchyňské soli.
Nadbytek sodíku je příčinou otoků, vysokého krevního tlaku, srdečních
a ledvinových obtíží. U malých dětí způsobuje průjem a následnou dehydrataci.
Vápník
Doporučená denní dávka: 500 mg, těhotné ženy a kojící matky
1200 mg
Zdroj: mléčné výrobky, tvrdá pitná voda, ryby, zejména sardinky
a ty druhy, které se jí i s kostmi, řeřicha, obohacené obiloviny, bílá
mouka a moučné výrobky.
Následky nedostatku: velmi vzácné - způsobují křivici a měknutí
kostí.
Pozn.: Je důležitý pro zdravý vývoj kostí a zubů.
Zinek
Doporučená denní dávka: 15 mg, těhotné ženy 20 mg, kojící matky 25 mg
Zdroj: většina potravin, hlavně játra a tmavé maso, vaječný žloutek,
mléčné výrobky, celozrnná mouka, obiloviny a výrobky z nich, plody
moře, zejména ústřice.
Následky nedostatku: opožděný tělesný, duševní a pohlavní vývoj,
neplodnost, pomalé hojení ran.
Pozn.: Je nutný pro dostatečné vylučování inzulínu.
Železo
Doporučená denní dávka: muži 10 mg, ženy 12 mg (ztráta krve
způsobená menstruací), těhotné ženy 13 mg, kojící matky 15 mg
Alternativní léčebné postupy
■283■
Zdroj: tmavé maso, ledviny, játra, luštěniny, sušené meruňky a fíky, kakao, obohacená bílá mouka a výrobky z ní, obohacené obiloviny, ořechy
a zvláště mandle.
Následky nedostatku: chudokrevnost (nedostatek železa na krevní
barvivo hemoglobin v červených krvinkách), v extrémním případě oslabení imunitního systému.
Pozn.: Tradovaný zvýšený obsah železa ve špenátu nebyl následně potvrzen. Šlo o omyl způsobený chybou v psaní desetinné čárky.
VOLNÉ RADIKÁLY
Jsou to velmi nestabilní molekuly kyslíku, které obsahují nepárový
elektron. Proto se snaží „sehnat" chybějící elektron do páru ze svého
okolí, v těle tedy z ostatních buněk. Pokud se jim to podaří, a to je drtivá
většina případů, poškozují tak tukovou membránu buněk. Ta se trhá
a zároveň řetězovou reakcí vznikají další a další volné radikály, které se
opět snaží sehnat si další elektrony. Když toto probíhá delší dobu, v těle
člověka např. po celý jeho život, poškozené buňky degenerují, a mohou
tak vzniknout různé chronické choroby, maligní nádory, záněty, šedý zákal, kornatění srdečních tepen a z toho plynoucí bolesti na prsou a dušnost, někdy i poruchy koncentrace, zhoršuje se imunita. Proto je žádoucí dbát na dostatečný přísun antioxidantů, látek, které tomuto
procesu zabraňují.
Předpokládá se také, že dočasně zvýšené množství volných radikálů
se podílí i na vzniku tzv. pásmové nemoci, obtíží vznikajících při přeletu časových pásem. Odborníci se domnívají, že příčinou tohoto jevu je
hned několik faktorů najednou - omezení tělesného pohybu, nízký
atmosférický tlak v kabině letadla (odpovídá cca 3000 m. n. m.) a zvýšený
vliv kosmického záření za letu ve velké výšce (ochranný štít atmosféry je
'tenčí). V takovémto akutním případě se doporučuje množství volných
radikálů snížit tělesnou aktivitou (cvičením), mimořádnou dávkou vitamínů (B komplex forte 50-100 mg ráno a druhou stejnou dávku večer
+ 1 g vitamínu C s flavoproteinem + 0,30 mg vitamínu E).
PŘÍRODNÍ ANTIOXIDANTY A JEJICH ZDROJE
Vitamín A žlutá a oranžová zelenina, hlavně mrkev, listová zelenina, rajská jablka, pinotučné (!) mléčné výrobky (např. máslo), játra,
ledviny, vejce, rybí tuk, meruňky a broskve (sušené i čerstvé).
-
Alternativní léčebné postupy
■284■
Vitamín C - syrové ovoce a ovocné šťávy, zvláště citrusy, šípky,
černý rybíz, zelenina vč. brambor, čili papričky, zeleninová paprika.
Vitamín E - většina potravin, zvláště rostlinné oleje, vaječný
žloutek, celozrnné obilninové výrobky, pšeničné klíčky, listová zelenina, ořechy, semena, luštěniny, umělé tuky.
Selen - nerafinované potraviny, hlavně celozrnná mouka, obiloviny a výrobky z nich, plody moře, vaječný žloutek, játra, ledvinky,
pivovarnické kvasnice, česnek.
Lykopen - rajská jablíčka, melouny.
Glutation - brokolice.
Kvercetin - brokolice.
Potravinářské přísady - antioxidanty:
E 210 - kyselina benzoová
E 321 - přírodní výtažek s vysokým obsahem vitamínu E
E 310 - propylgallát
E 312 - dodecylgallát
E 320 - butylhydroxyanizol
Rada odborníka
„Čím je barva ovoce a zeleniny sytější a výraznější, tím více antioxidantů obsahuje. V syrové zelenině je více antioxidantů než v zelenině upravované, v čerstvém celém ovoci je více účinných látek
než v konzervované ovocné šťávě. Proto jezte raději červené
hrozny, růžové grepy, červené nebo tmavě zelené papriky, co nejoranžovější mrkev. Mnoho antioxidantů obsahuje i česnek a cibule.
Syrový drcený česnek je účinnější než vařený a nakrájený."
(MUDr. Hana Havlíková)
(Pozn. V lékárnách jsou též volně v prodeji speciální přípravky
obsahující antioxidanty.)
Alternativní léčebné postupy
• 285 •
MOZKOVÉ NUTRIENTY
Skupina v poslední době velmi populárních látek, nazývaných také
nootropika nebo chytré drogy. Působí na metabolismus člověka tak,
že aktivují integrační mozkové funkce spojené s procesy poznávacími, procesy učení a paměti, celkově tedy zlepšují intelektuální
schopnosti. Jejich účinek se však projevuje až po dlouhodobějším
používání (nejdříve po měsíci). Patří mezi ně např. meklofenoxát, pyritioxin a piracetam.
Meklofenoxát zvyšuje funkční schopnost a životaschopnost nervové tkáně a zlepšuje využívání glukózy v buňkách. Osvědčuje se zejména při anoxii (po otravě, úrazu, ateroskleróze, nedokrevnosti [ischemii] mozku aj.). U starších lidí a lidí se srdečními obtížemi by
denní dávka neměla přesáhnout 100 mg, jinak hrozí srdeční zástava.
Pyritioxin normalizuje oběh glukózy v mozku, čímž zlepšuje psychomotorickou výkonnost člověka. Je vhodný pro alkoholiky, toxikomany, staré lidi, děti, nemocné aterosklerózou a při úrazové nedokrevnosti (ischemii) mozku.
Piracetam aktivuje energetický metabolismus buňky. Příznivě působí po otravách, při abstinenčních příznacích, při extrapyramidovém syndromu po neuroleptikách (používaných k léčbě depresivních stavů). Jeho použití je vhodné konzultovat s lékařem, není určen
pro děti, těhotné ženy a kojící matky, hyperaktivní jedince, osoby se
sklonem k depresím a pro osoby trpící ledvinovými obtížemi.
Obvykle se užívá 3x denně 800 mg, jeho účinky by se měly projevit
nejdéle do 3 měsíců.
TĚŽKÉ KOVY
Jsou definovány jako všechny kovy, jejichž jeden metr krychlový
váží více než 5000 kg. Řadí se sem i kovy, které jsou přirozenou
součástí lidského metabolismu, jako železo, měď, mangan, molybden a zinek. Přesto však jsou jako těžké kovy chápány zvláště ty
kovy (olovo např. z výfukových plynů, kadmium z cigaretového
kouře, rtuť ze zubních plomb), které jsou jedovaté, lidskému zdraví
škodí i v minimálním množství a jejichž množství se v přírodě díky
jejímu znečišťování i v lidském organismu díky civilizaci zvyšuje.
Alternativní léčebné postupy
• 286 •
Odtud je absorbují rostliny, zvířata a nakonec na vrcholku potravinové pyramidy i člověk. Účinky těžkých kovů na člověka nejsou
ještě zcela zhodnoceny. Předpokládá se ale, že např. olovo (z výfukových plynů) může poškozovat mozek a nervový systém a způsobovat hyperaktivitu u dětí a jejich sníženou inteligenci. Zvláště nebezpečné je olovo pro těhotné ženy a jejich dosud nenarozené
děti. Před těžkými kovy je obtížné se chránit, je možné se jim pouze
vyhýbat. Doporučuje se např. co možná nejméně pobývat v ovzduší
zamořeném výfukovými plyny, místo obyčejných potravin kupovat
biopotraviny, které jsou vyráběny tak, aby obsah těžkých kovů i dalších škodlivin v nich byl co možná nejnižší, zdržet se škodlivých návyků.
POTRAVINÁŘSKÉ PŘÍSADY
Slouží k lepšímu a delšímu uchovávání potravin a ke zlepšování jejich
vzhledu, vůně a chuti. Obecně jsou v poslední době považovány spíše
za škodlivé než za užitečné. Jejich problematika je velmi složitá z několika důvodů. Za prvé jich je obrovské množství. V podstatě je potravinářskou přísadou i obyčejná sůl, kterou se třeba nasolí maso. Ve Velké
Británii je nyní např. povoleno na 3500 různých potravinářských přísad (z toho asi 2000 barviv), přičemž dosud není známo, které přesně
mohou způsobovat komplikace, zvláště pak při vzájemných kombinacích a dlouhodobém časovém horizontu. U nás se teprve nedávno začaly uvádět na obalech potravin tzv. éčka, tj. kódy těch potravinářských
přísad, které jsou povolené v celé Evropské unii. Pokud přísada není
povolena v celé unii, uvádí se jen jako číslo bez písmene E. Ovšem to,
že celá Evropská unie může používat nějakou potravinářskou přísadu,
samozřejmě neznamená, že všechny její dopady byly zhodnoceny vyčerpávajícím způsobem.
V podstatě jsou tři hlavní skupiny osob, které jsou potravinářskými přísadami ohroženy - astmatici, u nichž určitá látka může
spustit záchvat, osoby přecitlivělé na acylpyrin, u kterých se objeví
vyrážka, a hyperaktivní jedinci, zvláště děti, jejichž problémy mohou některé přísady zhoršovat, i když není dosud známý mechanismus, proč tornu tak je. Na potravinářské přísady by si dále měli
dávat pozor i všichni alergici. Některé přísady nelze doporučit pro
kojence.
•
Alternativní léčebné postupy
• 287 •
NEJČASTĚJI POUŽÍVANÉ PROBLEMATICKÉ POTRAVINÁŘSKÉ
PŘISADY
E 102 - tatrazin
Charakteristika: žlutooranžové barvivo
Použití: velmi časté - nápoje, pečivo, sušenky, masné výrobky, uzené
tresčí maso, omáčky, cukrárenské výrobky, rychlé občerstvení
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé
na acylpyrin
E 104 chinolinová žluti
Charakteristika: zelenožluté barvivo
Použití: zvláště u uzených ryb a v karbanátcích piněných vařeným
vejcem
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
-
E107-žlut2G
Charakteristika: žluté barvivo
Použití: velmi časté - nápoje, pečivo, sušenky, masné výrobky, uzené
tresčí m aso, omáčky, cukrárenské výrobky, rychlé občerstvení
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé
na acylpyrin
E 110 - žluť SY
Charakteristika: žluté barvivo
Použití: čokoládové nápoje, polévky v sáčku, dezerty, sušenky, strou-
hanka, kompoty, zavařeniny
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin
E 122 - azorubín
Charakteristika: červené až purpurové barvivo
Použití: malinové nápoje, džemy, dezerty, omáčky (i hnědé), polévky
v sáčku
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé
na acylpyrin
E 123 - amarant
Charakteristika: červené barvivo
Alternativní léčebné postupy
■288■
Použití: nápoje, nápině ovocných koláčů, želé, sladké pečivo, polévky v sáčku, masové směsi, beefburgery
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin
E124 - ponceau YR
Charakteristika: červené barvivo
Použití: masové pasty, rajská polévka a omáčka, výrobky z jahod
(nápině, želé), směsi na sladké pečivo
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé
na acylpyrin
E127 - erythrosin
Charakteristika: červené barvivo
Použití: višně s červenou polevou, konzervované ovoce, práškové
směsi na moučníky, sušenky, šunka, výrobky z vepřového masa, některé výrobky rychlého občerstvení z brambor
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E128 - červeň 2G
Charakteristika: červené barviva
Použití: pečivo piněné vepřovým masem, párky, masné výrobky
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E131 - patentní modř V
Charakteristika: modrofialové barvivo
Použití: zvláště karbanátky piněné vařeným vejcem
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, alergici
E132 - indigotin
Charakteristika: modré barvivo
Použití: masné výrobky, masové směsi
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, alergici
E133 - briliantová modř
Charakteristika: modré barvivo
Alternativní léčebné postupy
■289■
Použití: výrobky rychlého občerstvení s příchutí slaniny a hrášku
v plechovce
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E142 - zeleň S
Charakteristika: zelené barvivo
Použití: konzervovaný hrášek, chřestové polévky, mátová šťáva, ná-
poje a želé z limet
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E150 - karamel
Charakteristika: hnědé barvivo z cukru
Použití: nápoje, masové směsi, polévky, omáčky, chléb, pečivo, su-
šenky, ocet, marmeláda, výrobky z hovězího masa
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E151 - čerň PN
Charakteristika: černé barvivo
Použití: ovocné omáčky, nápině do tvarohových koláčů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E153 - živočišné uhlí
Charakteristika: černé barvivo ze spálených rostlinných tkání
Použití: ovocné šťávy, džemy a želé
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, alergici
E154 - hněd FK
Charakteristika: hnědé barvivo
Použití: uzené ryby
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, alergici
Riziko: vyrážky, dýchací obtíže, zadržování vody v organismu, roz-
ostřené vidění, hyperaktivita
E155 - hněd HT
Charakteristika: hnědé barvivo
Použití: široké spektrum nejrůznějších potravin
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, alergici
Alternativní léčebné postupy
■290■
E 200 - kyselina sorbová
Charakteristika: konzervační látka s fungicidními (protihoubovými) účinky
Použití: jogurty, sýry a výrobky z nich, balené pečivo, nápině, polevy, nealkoholické nápoje, mražená pizza
Rizikové skupiny: alergici
E 210 - kyselina benzoová
Charakteristika: konzervační látka a antioxidant, přirozeně se vyskytuje v čaji, v malinách, v pryskyřicích a v balzámech, ale hlavně se
vyrábí uměle
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zálivky,
pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 211- benzoan sodný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: konzervované omáčky, nealkoholické nápoje, sladkosti
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 212 - benzoan draselný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zálivky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
Alternativní léčebné postupy
■291■
E 213 - benzoan vápenatý
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zá-
livky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným
řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu, ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 214 - sůl kyseliny hydroxybenzoové
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zálivky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 215 - sůl kyseliny hydroxybenzoové
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zá-
livky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 216 - sůl kyseliny hydroxybenzoové
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zá-
livky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Alternativní léčebné postupy
■292■
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
al e konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 217 - sůl kyse liny hydroxybenzoové
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zálivky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpy
rin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným
řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu, ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 218 - sůl kyseliny hydroxybenzoové
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zálivky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným
řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu, ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 219 - sůl kyseliny hydroxybenzoové
Charakteristika: konzervační látka
Použití: výrobky z ovoce, nálevy, marinované ryby, salátové zálivky, pivo, instantní káva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici
Riziko: může způsobovat kožní obtíže, sennou rýmu a astma, jediným řešením je se této látce vyhnout, vybrat si sice stejnou potravinu,
ale konzervovanou kyselinou mléčnou (E 270), která tyto obtíže nezpůsobuje.
E 222 - hydrogensiřičitan sodný
Charakteristika: konzervační látka, bělidlo
Alternativní léčebné postupy
• 293 •
Použití: pivo, víno
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E 223 - metasiřičitan sodný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: uzeniny, konzervované omáčky, nakládané cibulky, bram-
borová kaše v sáčku, pomerančová šťáva
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E 224 - metasiřičitan draselný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: v domácnostech kompoty a vína, průmyslově pivo
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E 226 - siřičitan vápenatý
Charakteristika: konzervační látka
Použití: jablečné víno
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E 227 - hydrogensiřičitan vápenatý
Charakteristika: konzervační látka
Použití: jablečně pivo
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby
E 249 - dusitan draselný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: vařené a konzervované maso, uzeniny
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, alergici, kojenci
Riziko: další zatížení dusitany, sčítají se s dusitany přijímanými zvláště
z vody a čerstvé zeleniny (zvýšený obsah v důsledku hnojení), v extrémních případech zvýšené riziko vzniku rakoviny, mohou způsobovat nevolnost, bolest hlavy a závratě, nežádoucí účinky možno částečně eliminovat zvýšeným přísunem vitamínu C.
E 250 - dusitan sodný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: vařené a konzervované maso, uzeniny
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, alergici, kojenci
Alternativní léčebné postupy
■294■
Riziko: další zatížení dusitany, sčítají se s dusitany přijímanými
zvláště z vody a čerstvé zeleniny (zvýšený obsah v důsledku hnojení),
v extrémních případech zvýšené riziko vzniku rakoviny, mohou způsobovat nevolnost, bolest hlavy a závratě, nežádoucí účinky možno
částečně eliminovat zvýšeným přísunem vitamínu C.
E 251- dusičnan sodný
Charakteristika: konzervační látka
Použití: vařené a konzervované maso, uzeniny, některé sýry
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, alergici, kojenci
Riziko: další zatížení dusitany, sčítají se s dusitany přijímanými
zvláště z vody a čerstvé zeleniny (zvýšený obsah v důsledku hnojení),
v extrémních případech zvýšené riziko vzniku rakoviny, mohou způsobovat nevolnost, bolest hlavy a závratě, nežádoucí účinky možno
částečně eliminovat zvýšeným přísunem vitamínu C.
E 252 - dusičnan draselný
Charakteristika: konzervační a ochranná látka
Použití: konzervace a ochrana masa
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, alergici, kojenci
E 270 - kyselina mléčná
Charakteristika: konzervační a ochranná látka
Použití: margarín, mléko určené dětem, salátové zálivky, cukrá-
renské výrobky, nealkoholické nápoje
Rizikové skupiny: kojenci
E 300 - kyselina L-askorbová (vitamín C)
Charakteristika: antioxidant
Použití: ovocné výrobky, nealkoholické nápoje, sušené brambory, pivo
Rizikové skupiny: nejsou
E 321 - přírodní výtažek
Charakteristika: antioxidant extrahovaný ze sóji, kukuřice a dalších obilovin s vysokým obsahem vitamínu E
Použití: rozinky, sušenky, sladké pečivo, konzervované omáčky,
zmrzlina, margarín, nealkoholické nápoje, smažené polotovary, snídaňové vločky, žvýkačky, sýrové pomazánky
Alternativní léčebné postupy
• 295 •
Rizikové skupiny: žádné
Riziko: žádné, je neškodný, vhodná náhrada za E 320 a E 321
E 310 - propylgallát
Charakteristika: antioxidant
Použití: tuky, oleje, smažená jídla, výrobky rychlého občerstvení
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, kojenci
E 311- oktylgallát
Charakteristika: antioxidant
Použití: tuky, oleje, smažená jídla, výrobky rychlého občerstvení
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé
na acylpyrin, kojenci
E 312 - dodecylgallát
Charakteristika: antioxidant
Použití: tuky, oleje, smažená jídla, výrobky rychlého občerstvení
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, kojenci
E 320 - butylhydroxyanizol
Charakteristika: antioxidant
Použití: rozinky, sušenky, sladké pečivo, konzervované omáčky,
zmrzlina, margarín, nealkoholické nápoje, smažené polotovary, snídaňové vločky, žvýkačky, sýrové pomazánky
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, alergici, kojenci
Riziko: vyvolání hyperaktivity, lze se mu vyhnout vyhledáváním
potravin, kde je tato látka nahrazena neškodným antioxidantem
E 306.
E 321- butylhydroxytoluen
Charakteristika: antioxidant
Použití: rozinky, sušenky, sladké pečivo, konzervované omáčky,
zmrzlina, margarín, nealkoholické nápoje, smažené polotovary, snídaňové vločky, žvýkačky, sýrové pomazánky
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, alergici, kojenci
Riziko: vyvolání hyperaktivity, lze se mu vyhnout vyhledáváním
Alternativní léčebné postupy
■296■
potravin, kde je tato látka nahrazena neškodným antioxidantem
E 306.
E 321- lecitin
Charakteristika: emulgátor vyráběný z vaječných žloutků
a sóji
Použití: mnohostranné
Rizikové skupiny: nejsou
E 406 - agar
Charakteristika: ztužovač a stabilizátor z mořských řas
Použití: zmrzlina, mražené ovocné poháry, povrchová úprava
masa
Rizikové skupiny: alergici
E 407 - karagena
Charakteristika: ztužovač, emulgátor a želírovací látka z moř-
ských řas
Použití: zmrzlina, želé, mražené ovocné poháry, šlehačka, sýry,
zdobení koláčů
Rizikové skupiny: alergici
E 410 - klovatina
Charakteristika: emulgátor vyráběný z lusků rohovníku
Použití: mnohostranné
Rizikové skupiny: nejsou
Riziko: není, někdy nahrazuje kakao, ale na rozdíl od něj neobsa-
huje kofein.
E 413 - tragant
Charakteristika: ztužovač, emulgátor a stabilizátor z pryskyřice
z kmenů některých druhů rodu Astralagus
Použití: upravované sýry, zdobení koláčů, šerbet, salátové zálivky
Rizikové skupiny: alergici
E 414 - arabská guma
Charakteristika: ztužovač, emulgátor a stabilizátor z pryskyřice
z větví některých druhů rodu Acacia
Alternativní léčebné postupy
• 297 •
Použití: některé balené smetanové sýry, dortové směsi
Rizikové skupiny: alergici
E 421 - mannitol
Charakteristika: sladidlo z mořských řas a některých druhů jasanů, zlepšuje strukturu výrobku
Použití: sladkosti, zmrzlina
Rizikové skupiny: alergici
E 430 - polyoxyetylenmonostearan
Charakteristika: emulgátor a stabilizátor
Použití: pečivo
Rizikové skupiny: alergici
E 431 - polyoxyetylenmonostearan
Charakteristika: emulgátor a stabilizátor
Použití: pečivo
Rizikové skupiny: alergici
E 450 460 celulóza, klovatina, želé
-
-
Charakteristika: pinidlo
Použití: různé, zvětšují objem potravin a zvyšují množství vody
a vzduchu, které potraviny zadržují
Rizikové skupiny: žádné
Riziko: žádné, tato skupina přísad je neškodná
508 - chlorid draselný
Charakteristika: náhražka soli, želírující přísada
Použití: dle potřeby
Rizikové skupiny: alergici
510 chlorid amonný
-
Charakteristika: dochucovadlo
Použití: kvašené potraviny
Rizikové skupiny: alergici, kojenci
541 fosforečnan sodnohlinitý
Charakteristika: kypřidlo
-
Alternativní léčebné postupy
■298■
Použití: směsi na přípravu pečiva
Rizikové skupiny: alergici, kojenci
621 - glutaman sodný
Charakteristika: dochucovadlo původem z mořských řas a cukrové řepy
Použití: maso, polévky, pikantní výrobky rychlého občerstvení,
mnoho polotovarů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici, kojenci
622 - glutaman draselný
Charakteristika: dochucovadlo původem z mořských řas a cuk-
rové řepy
Použití: maso, polévky, pikantní výrobky rychlého občerstvení,
mnoho polotovarů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici, kojenci
623 - glutaman vápenatý
Charakteristika: dochucovadlo
Použití: maso, polévky, pikantní výrobky rychlého občerstvení,
mnoho polotovarů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé na acylpyrin, kojenci
627 - guanylan sodný
Charakteristika: dochucovadlo
Použití: pikantní výrobky rychlého občerstvení, polévky v sáčku,
omáčkové granule, jídla z předvařené rýže
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici, kojenci
631 - inozinan sodný
Charakteristika: dochucovadlo
Použití: pikantní výrobky rychlého občerstvení, polévky v sáčku,
omáčkové granule, jídla z předvařené rýže
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylovrin. alergici, koienci
Alternativní léčebné postupy
• 299 •
635 - ribonukleotidy, sodné soli
Charakteristika: dochucovadlo
Použití: pikantní výrobky rychlého občerstvení, polévky v sáčku,
omáčkové granule, jídla z předvařené rýže
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici, kojenci
E 905 - minerální sacharid
Charakteristika: izolační činidlo, leštidlo
Použití: pro izolaci a lesk citrusových plodů, sušeného ovoce a po-
vrchu sýrů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, alergici, kojenci
Riziko: mohou bránit vstřebávání vitamínů A, D, E a K, případně
dráždit konečník (svědění)
E 906 - minerální sacharid
Charakteristika: izolační činidlo, emulgátor
Použití: pro izolaci a lesk citrusových plodů, sušeného ovoce a po-
vrchu sýrů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitlivělé na acylpyrin, alergici, kojenci
Riziko: mohou bránit vstřebávání vitamínů A, D, E a K, případně
dráždit konečník (svědění)
E 907 - minerální sacharid
Charakteristika: izolační činidlo, emulgátor
Použití: pro izolaci a lesk citrusových plodů, sušeného ovoce a po-
vrchu sýrů
Rizikové skupiny: hyperaktivní osoby, astmatici, osoby přecitli-
vělé na acylpyrin, alergici, kojenci
Riziko: mohou bránit vstřebávání vitamínů A, D, E a K, případně
dráždit konečník (svědění)
924 - bromičnan draselný
Charakteristika: bělidlo na mouku
Použití: chléb, pečivo, sušenky
Rizikové skupiny: alergici
Alternativní léčebné postupy
• 300 •
925 - chlor
Charakteristika: bělidlo na mouku
Použití: chléb, pečivo, sušenky
Rizikové skupiny: alergici
926 oxid chloričitý
Charakteristika: bělidlo na mouku, čištění vody
Použití: chléb, pečivo, sušenky
Rizikové skupiny: alergici
-
PROBLEMATICKÉ POTRAVINOVÉ PŘÍSADY
PODLE RIZIKOVÝCH SKUPIN
Hyperaktivní jedinci
E 102, E 104, E 107, E 110, E 122, E 123, E 124, E 127, E 128, E 131,
E 132, E 133, E 142, E 150, E 151, E 153, E 154, E 155, E 210, E 211, E 212,
E 213,E 214, E 215, E 216, E 217, E 218, E 219, E 222, E 223, E 224,
E 226, E 227, E 249, E 250, E 251, E 252, E 310, E 311, E 312, E 320,
E 321, 621, 622, 627, 631, 635, E 905, E 906, E 907
Astmatici
E 102, E 104, E 107, E 122, E 124, E 131, E 132, E 210, E 211, E 212, E 213,
E 214,E 215, E 216, E 217, E 218, E 219, 621, 622, 623, E 905, E 906, E 907
Osoby přecitlivělé na acylpyrin
E 102, E 107, E 110, E 122, E 123, E 124, E 131, E 132, E 155, E 212,
E 213, E 214, E 215, E 216, E 217, E 218, E 219, E 310, E 311, E 312, 621,
622, 623, 627, 631, 635, E 905, E 906, E 907
Alergici
E 131, E 132, E 153, E 154, E 155, E 200, E 210, E 211, E 212, E 213,
E 214,E 215, E 216, E 217, E 218, E 219, E 249, E 250, E 251, E 252,
E 320, E 321, E 406, E 407, E 413, E 414, E 421, E 430, E 431, 508, 510,
514, 541, 621, 622, 627, 631, 635, E 905, E 906, E 907, 924, 925, 926
Kojenci
E 249, E 250, E 251, E 252, E 270, E 310, E 311, E 312, E 320, E 321,
508, 510, 514, 541, 621, 622, 623, 627, 631, 635, E 905, E 906, E 907
Alternativní léčebné postupy
■301■
LÉČBA VITAMÍNY A STOPOVÝMI PRVKY
Americký biochemik Linus Carl Pauling (1901-1994), nositel
Nobelovy ceny za chemii a mír, vystoupil s teorií, podle které individuálně optimálně stanovené dávky vitamínů a stopových prvků
pro každého člověka mohou dotyčnému jedinci prodloužit život až
o dvacet let při zachování dobrého zdravotního stavu. Svoji teorii
nazval ortomolekulární lékařství a zastával např. názor, že lékaři
běžně doporučené dávky jsou pro mnoho lidí příliš malé a že
mnoha lidem by vyhovovaly dávky i desetkrát větší, v některých
případech až stonásobné. Takto vysoké dávky vitamínu C (až stonásobné proti běžně doporučovaným dávkám) jsou užitečné nejen
v boji proti rýmě i nachlazení, ale i při léčbě rakoviny, zlepšují hojení a posilují imunitu. Výhodou této léčby je to, že nemůže dojít
k předávkování, organismus nadbytečný vitamín C přirozeně vylučuje.
Jisté úspěchy se zvýšeným přísunem vitamínů zaznamenali v padesátých letech dr. Abraham Hoffer a dr. Humphry Osmond, když prokázali,
že zvýšené množství vitamínu B3 zlepšilo stav 75 % schizofreniků z celkového počtu 2000 pacientů.
V každém případě je zapotřebí případné užívání zvýšeného
množství vitamínů (s výjimkou vitamínu C) a stopových prvků konzultovat s lékařem a nezapomínat na možné následky z jejich předávkování.
LÉČBA ENERGIÍ
Obecně vzato existuje klasickou vědou nepřijímaná představa,
že kromě dosud známých energií (gravitační, elektromagnetická, silná, slabá) existují ještě některé jiné energie, např. bioenergie, vyzařované živými organismy (lidé, zvířata, rostliny), neživými věcmi (např. kameny různého druhu), Zemí nebo
vesmírem (kosmická energie). Léčitelé, kteří s těmito energiemi
pracují, tvrdí, že je na rozdíl od jiných lidí mohou cítit a vnímat
a také do jisté míry usměrňovat - odnímat, dodávat, přeměňovat.
Tak nemocného „zharmonizují", čímž se odstraní jeho potíže.
Protože tyto energie nejsou zjistitelné stávajícími vědeckými přístroji, nelze zatím žádnou vědeckou metodou zjistit jejich podstatu, a tedy ani to, zda je to jeden druh energie, nebo několik
druhů energie, nebo různé projevy téhož druhu energie, do-
Alternativní léčebné postupy
• 302 •
konce ani to, zda to není dosud neznámý projev již známých
energií. Léčitelé, kteří pracují s energiemi, dokáží jejich přítomnost, toky a charakteristiky zjistit pomocí různých pomůcek (virgule, spirála, kyvadlo) a ovládat (svým vlastním působením, používáním tzv. tvarových zářičů, např. nilského kříže, různých spirál apod.).
Bioenergie
Dosud vědecky nezjištěná „životní" energie, kterou jsou někteří léčitelé schopni působit na člověka, a tím odstraňovat jeho obtíže různého druhu. Někteří léčitelé se spokojí s tím, že „to prostě funguje",
jiní se pokoušejí ke své praxi vytvořit nějaký „teoretický" základ a potom platí, že co léčitel, to vlastní teorie.
O tom, že je tímto způsobem léčby možné dosáhnout podivuhodných výsledků, svědčí např. praxe léčitelky Radomíry Mědílkové.
Podařilo se jí dokonce u jednoho pacienta snížit množství viru HIV
v krvi pod měřitelnou hladinu. Vypráví o tom: „Léčím různé choroby,
například ztrátu imunity i jiné, ale u Evžena jsem měla již dopředu neuvěřitelnou vnitřní jistotu a silný pocit, že mu mohu pomoci. Když ke
mně poprvé přišel, prokazovaly laboratorní výsledky od jeho ošetřujícího lékaře jednoznačně pozitivitu viru HIV Po deseti sezeních už tam
vir nebyl. Jak jsem to dokázala? Když to řeknu velmi stručně, působila
jsem intenzivně energií i dalšími formami na jeho imunitní systém, na
nadledvinky, brzlík a hypofýzu. A Evžen rovněž věřil, že se to podaří.
Chodil ke mně dvakrát týdně. Při každé návštěvě se mu snižovalo
množství viru v krvi. Nakonec bylo pod měřitelnou hranicí a laboratorní testy vykazovaly stejné hodnoty jako u zdravého člověka. Jsem
přesvědčena, že se s virem HIV setkávali již naši předkové, ale protože
nebyli tolik zasaženi civilizací jako my, byli neporovnatelně zdravější
a měli mnohem lepší imunitní systém, zdolali ho."
R. Mědílková je tedy přesvědčena, že organismus dispbnuje latentní
schopností zdolat i tuto nákazu. Problém je v tom, že tuto schopnost
nedokáže dost rychle probudit a aktivizovat.
SLOVO LÉČITELE
„Nevím, čím to je, jenom vím, že to je někde ve mně a že to lidem
pomáhá. Držím se teorie, které se říká meridiánová. Jsem přesvědčen, že tělo se dělí na okruhy, v nichž za fungování a celkový stav
Alternativní léčebné postupy
■303■
jednotlivých tělních úkonů zodpovídá vždy tzv. vrcholný orgán.
Lidská energie je do značné míry záhadný a neprozkoumaný fenomén, který dokáže mnohdy doslova zázraky. Například bojovat s rakovinou bioenergií a posilováním imunitního systému má smysl,
pokud nádor ještě roste a není soběstačný a jeho buňky ještě komunikují s mozkem. Jakmile je jeho vývoj ukončen, žije si už vlastním životem a je možné ho pouze zničit ozařováním, chemoterapií
nebo skalpelem. To zase likviduje lidskou imunitu a je to uzavřený
kruh. Nehledě na to, že tělo samo reaguje na ,hrozbu` léčby obrannými kroky. Jakmile mozek informuje tělo o chystaném zničujícím
zákroku proti zmutovaným rakovinným buňkám, ty se začínají bránit a zpravidla metastázují." (J. Doubrava, léčitel)
„Mozek je řídicí centrum vydávající rozkazy. Pokud je narušena
některá jeho činnost například nerovnováhou energie, pak jsou
příkazy chybné. Vnitřní orgány, tedy jejich vykonavatelé, se jimi
přesto řídí, takže nefungují správně." (P. Kraubner, léčitel)
„Působím vlastní energií. Léčím vše vyjma pokročilé cukrovky, kterou snad neumí vyléčit nikdo. Neléčím AIDS, kocovinu a blbost.
Nerad dělám rakoviny a virová onemocnění. Pokud jde o leukémii,
když odstraníte příčinu, tak ji lze vyléčit celkem snadno. Dokud bude
naše medicína léčit jen následek, nevyléčí ji vůbec. Nesouhlasím s názorem, že se jedná o rakovinu krve. Podle mých poznatků jde o rakovinu vrátnicového systému." (Jan Spěváček, léčitel)
Vkládání rukou
Specifický způsob působení bioenergií. Mnoho léčitelů tzv. vkládá
ruce, tj. přiloží ruku na bolavé místo, což je popsáno v antických spisech Hippokratových již z 5. stol. př. n. 1. Tuto jednoduchou léčbu převzali i první křesťané a používá ji i řada léčitelů. Není přitom nutné,
aby došlo přímo k fyzickému kontaktu mezi pacientem a léčitelem.
Podstatné však je, že léčitel rukama výrazněji nehýbe.
Magnetizace
Jde o bezdotykové vkládání rukou, kdy léčitel vykonává „tahy"
podél těla pacienta (magnetizuje ho). Někdy také léčitelé (jako
třeba Mesmer) pro zvýraznění účinku držívali (a dodnes držívají)
v ruce magnety. Přes řadu výzkumů nebyla podstata tohoto způsobu léčby dosud vědecky objasněna. Pacienti však udávají, že z lé-
Alternativní léčebné postupy
■304■
čitelových rukou cítí teplo, případně mají pocit, jako by jimi procházel elektrický proud.
Léčebný dotyk
Dát metodě bioenergetického působení nějaký pevnější rámec
se pokusila americká lékařka dr. Dolores Kriegerová, a to s cílem
zkvalitnit přípravu zdravotních sester. Zjistila, že v podstatě nezáleží na tom, zda tuto metodu používá nějaký vyhlášený léčitel, protože působit vkládáním rukou může kdokoliv. Kontakt mezi tímto
dárcem energie a jejím příjemcem viděla jako kontakt mezi energetickými obaly obou osob.
V první řadě je ovšem zapotřebí, aby se každý sám naučil bioenergii cítit. Stačí k tornu jednoduché cvičení. Nejprve je třeba dát
ruce před sebe, jako byste je chtěli sepnout při modlitbě. A potom:
Přibližte dlaně co nejvíce k sobě, aby se však nedotkly. Pak ruce oddalte asi na vzdálenost 5 cm a pomalým pohybem se vraťte do původní polohy. Opět ruce oddalte, tentokrát asi na 10 cm, a znovu
vraťte do původní polohy. Postup opakujte pro vzdálenosti mezi
dlaněmi 15 cm i s návratem do výchozí pozice a uvědomujte si, zda
cítíte určitý tlak nebo jinou znatelnou změnu, a když je budete vracet, zastavujte se při pomalém a vyrovnaném pohybu každých 5 cm
a zjišťujte, zda pociťujete tlakové pole. Spletete-li se, začněte vždy
znovu. Jakmile se toto naučíte, začnete cítit biopole i jiných osob
a dokážete je harmonizovat.
I když takovéto působení bioenergií vypadá naprosto šarlatánsky
a nevěrohodně, existuje objektivní důkaz o tom, že má svůj praktický význam. Dr. Kriegerová uspořádala pokus, kdy se zaměřila na
změny krevního barviva - hemoglobinu. Hemoglobin v krvi osob,
na které bylo takto působeno, reagoval pozitivně, hemoglobin
u kontrolní skupiny zůstal beze změn. I když můžeme tomuto pokusu vytknout zejména malý počet pokusných osob (max. 76)
a opakování, je to v každém případě otevřená výzva pro další praktické ověřování tohoto způsobu alternativní léčby.
Reiki
V poslední době velmi populární systém léčení energií, hlavně
proto, že se mu může naučit každý, nevyžaduje se k němu žádné
zvláštní nadání. Reiki je japonský „vynález" a neznamená nic jiného
Alternativní léčebné postupy
• 305 •
než vesmírné dávání života (rei) + energie (ki). Jedna z mistryní reiki Mari Hall definuje reiki jako vesmírnou životadárnou energii
a zároveň i jako neomezenou lásku. Ve slově -ki- je přitom dobře cítit ono čínské čchi. Jde totiž o stejnou energii, resp. o stejnou představu ořientálních filozofů o této energii.
Reiki v dnešní podobě je novodobá záležitost, její tradiční kořeny však sahají podle legend a tradice až tři tisíce let do minulosti. Kořeny má údajně v jedné prastaré tibetské buddhistické
sektě. Toto učení se přitom vždy předávalo z mistra na žáka,
který se potom stal mistrem atd. Vztah mistr - žák je v japonském, resp. orientálním pojetí přitom daleko pevnější než v evropské tradici. V 19. stol., kdy se o umění léčit vkládáním rukou,
jako to uměli Ježíš a Buddha, začal zajímat křesťanský duchovní
dr. Mikao Usui (zemř. 1893), bylo toto pradávné umění prakticky
zapomenuto. Dr. Usui dlouho hledal, dlouho studoval a hodně
cestoval po všech možných klášterech, ale v podstatě bezvýsledně. Po jednadvaceti letech hledání se mu dostalo vnuknutí,
že se má odebrat na posvátnou horu Kuridžamu nedaleko Kjóta,
postit se a meditovat. Tam se mu takto konečně dostalo osvícení,
zjevilo se mu oslnivě bílé světlo, které se proměnilo v duhu se
zlatými, bílými, modrými a fialovými kruhy. V každém kruhu byl
nějaký sanskrtský holografický znak. Potom dr. Usui uslyšel hlas,
který mu řekl: „Zde je klíč k léčbě. Nauč se tyto znaky, zapamatuj
si je a nedovol, aby byly zapomenuty." To dr. Usui nahlas slíbil
a vize skončila. Celý rozradostněný se potom vydal za svým zenovým učitelem, aby se s ním o svoje dojmy podělil. Cestou
z hory si ošklivě rozbil nohu. Když si chtěl ránu obvázat, stačilo,
aby k ní přiblížil ruku a rána se začala hojit. Dr. Usui přitom cítil,
že má ruce celé rozpálené. Cestou do Tokia uzdravil ještě jednu
mladou Japonku, kterou velmi bolel zub, a začal přemýšlet, co si
se svým darem počne. Jeho zenový mistr mu doporučil další meditaci a dostavilo se další vnuknutí - požádat tokijského „krále"
žebráků, aby směl léčit jeho „poddané". To potom činil sedm let,
než zjistil, že pouhé odstranění fyzických obtíží nestačí, že je
třeba léčit i ducha člověka - snažit se, aby poznal bezmeznou
lásku tak, jako ji poznávají křesťané. Když dr. Usui v roce 1893
zemřel, zanechal po sobě šestnáct svých žáků. Jeden z nich, dr.
Chžiró Hajaši, založil první reiki kliniku v Tokiu. Jako první za
Alternativní léčebné postupy
• 306 •
druhé světové války naučil reiki techniku i dvě ženy, protože se
obával, že jeho žáci - muži válku nepřežijí a umění reiki bude
opět ztraceno. Jedna z těchto žaček, Hawajó Takakata, jejíž rodiče patřili k havajské japonské menšině, válku jako americká občanka skutečně přežila a v Severní Americe po sobě zanechala 22
mistrů reiki a Americké sdružení reiki (The International
Association of Reiki). Tak začalo reiki svoji triumfální cestu do
celého světa.
Léčení metodou reiki je velmi jednoduché, člověk při tom nemusí na nic myslet ani v podstatě nic usilovně dělat. Lidé jsou jen
různě nabité „magnety", které se navzájem ovlivňují. Mari Hall říká:
„Reiki není psychotronická ani myslí řízená energie. U těchto terapií musí terapeutové vidět energii vcházející do nich a potom myslí
směřovat energii k další osobě. Mysl je vždy klíč k použití této terapie. Reiki není ani polaritní terapie nebo magnetismus. V těchto
terapiích se nemoc považuje za zápornou energii. Terapeut, který
je napiněn kladnou energií, přitahuje zápornou energii, jako magnet vytahuje jin z těla léčeného. Jednou z největších obav je, jestli
tato negativní energie nemůže nějak ovlivnit terapeuta a způsobit
jeho onemocnění, nebo zda terapeut nemůže předat zápornou
energii léčenému. Nedochází k přejímání energie od někoho ani
k darování vaší energie. Bud' je energie reiki v rovnováze, nebo jí je
v některé oblasti příliš mnoho nebo málo, potom se zde vytvoří
stav nerovnováhy, a tudíž větší pravděpodobnost onemocnění.
V rovnovážném stavu má každý šanci na sebeuzdravení. Rovnováha
je jednoduše nastolována pokládáním rukou na sebe sama nebo na
druhého... Reiki si sama během léčby hledá cestu do míst, kde je
energie v nerovnováze.
Jak je možné stát se mistrem reiki? Velmi snadno. Jsou na to
kurzy a bohatá nabídka mistrů reiki v inzertních rubrikách příslušným směrem zaměřených periodik. V jejich kutzech se žáci seznámí s hlavními principy reiki a naučí se tuto techniku používat
v praxi. Zvládnutí reiki je rozděleno do čtyř úrovní - stupňů:
Reiki 1. stupně
Iniciace. Mistr reiki žákovi otevře čtyři hlavní čakry (čakru srdce,
hrdla, temene a čela) a sladí je s energií reiki. Toto sladění je trvalé.
Žák se naučí, jak čerpat energii pro sebe i pro druhé.
Alternativní léčebné postupy
• 307 •
Reiki 2. stupně
Iniciace čaker v dlaních rukou. Množství energie čerpané na
1. stupni se tak znásobuje, energie je také koncentrovanější. Tak
je možné léčit i na dálku.
Reiki 3. stupně
První etapa na cestě k tomu, stát se mistrem reiki. Jsou otevřeny
zbývající tři hlavní čakry. Žák na tomto stupni nesmí pochybovat
o tom, že jeho posláním je stát se mistrem reiki.
Reiki 4. stupně
Uvedení do stavu mistra reiki. Poslední etapa. Mari Hall přiznává,
že dosažení tohoto stavu je velmi obtížné i proto, že bývá spojeno
s nemalými náklady. To celý systém osvojování si reiki, který je
takto postaven na komerční bázi, přece jen nakonec poněkud zpochybňuje, třebaže jak mistři reiki zdůrazňují, hlavní v této věci zůstává ona všeobjímající láska, kterou by adepti měli pociťovat a předávat dál. Netýká se jenom lidí mezi sebou, ale í zvířat a rostlin
a nakonec i celé planety a vesmíru.
(Pozn. Je třeba počítat s tím, že na kurzovné na nižších úrovních
vynaložíte řádově tisíce korun a na té nejvyšší úrovni řádově desetitisíce korun.)
PĚT DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ REIKI
1. Dnes v sobě utiším jakoukoliv zlobu
Tím dojde k odblokování všeobjímající lásky, kterou zloba potlačuje a nedovolí jí, aby se projevovala. Zbavit se zloby je samozřejmě
velmi obtížné. Obvykle pomáhá, když si člověk uvědomí příčinu
své zloby, co požaduje od života a co od něj očekává. Odpovědí na
zlobu musí být láska, už proto, že zlobou škodíme nakonec více
sobě než tomu, kdo nás rozzlobil.
2. Dnes zapomenu na všechna trápení
Když se člověk trápí, zapomíná, že všechno má nějaký smysl, že
existuje nějaký vyšší řád. A jak tento řád bude nakonec vypadat, to
záleží i na člověku samotném. Trápení ukazuje, že něco není v pořádku a také cestu k nápravě.
Alternativní léčebné postupy
• 308 •
3. Dnes si připomenu, kolik milosti se mi dostalo
Je třeba procítit vděčnost za všechno, čeho se člověku dostalo.
Nemusí to být jen věci materiální povahy, ale i krásné prožitky a pocity aj. Procítěná vděčnost milost znásobuje.
4. Dnes budu svou práci dělat poctivě
K tomu ani snad není co dodat. Nepoctivou prací nešidíme jen
své okolí, ale hlavně sami sebe.
5. Dnes budu laskavý ke všem živým bytostem
Člověk i ostatní živé bytosti jsou vlastně jedním celkem. Svojí
laskavostí k ostatním prociťujeme onu sounáležitost. V praxi se
ovšem tato zásada vůči některým našim bližním realizuje dosti těžko.
Celkem vzato, stačilo by pouhé dodržování těchto pěti pravidel,
aby i bez reiki byl náš svět o hodně lepší. Důsledná aplikace třeba
jen té poslední zásady by znamenala svět bez válek. K tomuto ideálu máme jako lidstvo ale pořád ještě hodně daleko.
Léčení sebe sama
Osoba užívající reiki přikládá ruce na problémová místa na svém
těle - anebo preventivně, v rámci jakési udržovací kúry, na všechny
čakry a orgány. Protože reiki je všude kolem, sama si takto snadno
najde cestu tam, kde je jí zapotřebí nejvíce.
Léčení druhých osob
Používají se osvědčené polohy a způsoby vkládání rukou na druhou osobu podle potřeby. Léčba reiki by měla probíhat ve zvláštní
místnosti užívané k tomuto účelu. I když reiki působí všude, pacient i terapeut se takto lépe uvolní. K uvolnění přispívá i relaxační
hudba, případně modlitba terapeuta (bez ohledu' na vyznání by
měla vyjadřovat prosbu o zdárný průběh léčby). Pacient se položí
na vhodnou podložku (masážní stůl, obyčejný stůl s molitanovou
matrací) apod., který je tak vysoký, aby u něj mohl terapeut pohodlně sedět. Reiki sezení trvá až jednu hodinu, každá nepohodlná
poloha se proto časem vymstí. Pacient zůstává oblečený, měl by
však odložit ty oděvní součásti, které ho tísní, šperky, pásky s velkými sponami, obuv. Nesmí mu být zima, proto je vhodné mít po
Alternativní léčebné postupy
• 309 •
ruce i v létě lehkou přikrývku, protože oddálení teplých „reiki" rukou může pacient subjektivně pociťovat jako ochlazení. Dále je
vhodné pamatovat na vhodné překrytí otevřených ran (sterilní gázou), případně v takovém případě pracovat v chirurgických rukavicích. K lepšímu kontaktu s pacientem napomůže rozhovor o jeho
obtížích, zásadně je však třeba nechat pacienta spontánně promlouvat, do odpovědí ho netlačit. Není nutné se pacienta přímo
dotýkat, stačí kontakt s jeho aurickým tělem. Přenos energie terapeut ukončí tak že sepne ruce.
}
Skupinová terapie
Několik reiki terapeutů může působit najednou na jednoho nemocného. Předtím však musí harmonizovat svoje energie, obvykle
tak, že se všichni uchopí za ruce a několikrát se zhluboka nadechnou.
Reiki, partnerský vztah a děti
Reiki považují jeho zastánci za nejlepší a nejpřirozenější způsob
léčby a kontaktu, který mohou rodiče poskytnout svým dětem. Pokud
jsou oba rodiče vzděláni v reiki, při každém dotyku si navzájem vyměňují energii a obohacují se. Blahodárná je energie reiki i pro těhotné ženy. Umožňuje také ostatním členům rodiny být v kontaktu
s očekávaným dítětem ještě před jeho narozením.
Reiki a zvířata a rostliny
Na zvířata a na rostliny se působí energií reiki stejně jako na lidi.
Například je možné přiložit obě ruce ze strany na akvárium, působit na hada stočeného na dlani, přiložit ruku zvířeti tam, kde je zraněné nebo cítí obtíže.
V případě rostlin je optimální působit na kořeny. Květináče je
možné každý den podržet chvíli v rukou. Semena se pokládají na levou ruku a pravou se přikryjí. Stromy při objetí reiki energii dokonce oplácejí.
Reiki a jiné metody alternativní medicíny
Reiki údajně zlepšuje všechny ostatní metody, např. chiropraxi,
masáže, akupunkturu, akupresuru, léčbu krystaly, homeopatii, cvičení i bioenergetické terapie.
Alternativní léčebné postupy
• 310 •
Kosmická energie
Bývá vnímána jako univerzální energie všehomíra. I v tomto případě má na její podstatu každý, kdo s ní pracuje, svůj vlastní názor.
Léčitel J. Paseka uvádí: „Na zeměkouli dopadá sedm vesmírných paprsků a tři z nich tvoří hmotná plazma. Já je (nilským) klíčem přetvářím, a tím oslabený orgán nabíjím. Lidem řeknu, co si myslím,
a ono to tak vyjde."
Energie pyramid
Tento způsob alternativní léčby je založen na skutečnosti, že
v jedné třetině výšky uprostřed pyramidy, která proporčně odpovídá Cheopsově pyramidě v Egyptě, dochází k soustředění jisté
energie, která se hmatatelně projevuje i navenek. Experimentálně
to prokázal radiotechnik Ing. Karel Drbal, když lepenkového modelu pyramidy využil k efektivnímu broušení žiletek a po značném
úsilí a deseti letech čekání se mu podařilo nechat si tento pozoruhodný ostřič žiletek v roce 1959 i patentovat (číslo patentu 91304).
Ing. Drbal funkci pyramidy popisuje takto:
„V prostoru uzavřeném tímto tvarem začne automaticky regenerační proces, vyvolaný pouze uvedenou dutinou (to znamená,
že excitace této dutiny je vytvořena jenom okolním kosmickým
a zemským polem, např. elektrickými, magnetickými, elektromagnetickými, gravitačními a částicovými poli a energiemi, eventuálně i dalšími, které nebyly ještě definovány), a to proces, který
působí na žiletkové ostří. Ten ovlivňuje ostří žiletky tak, že vede
ke snížení množství vnitřních poruch (dislokace vytvořené v procesu holení) v mřížce mikrokrystalické struktury ostří (musí se
jednat o ocel nejlepší kvality) a způsobí jako výsledek regeneraci
jemné krystalové struktury materiálu ostří - regeneraci, která
vede k obnově mechanických a fyzikálních vlastností ostří žiletky
a odstraňuje únavu materiálu vyvolanou holením. K tomu všemu
dojde pouze tehdy, jsou-li poruchy krystalové mřížky elastického
typu, a nikoliv trvalého charakteru (tzn. mechanické poškození
hrany)."
I když dnes tento patent vzhledem k existenci mnohem kvalitnějších holicích nástrojů, než je žiletka, nemá téměř žádný praktický význam, je jasným důkazem toho, že pyramida skutečně nějakým způsobem působí na to, co je uvnitř ní.
Alternativní léčebné postupy
• 311 •
Rozhodující je tvar, a ne materiál, a tak pyramida může být vyrobena z jakéhokoliv materiálu a může být jakékoliv velikosti. V praxi
se (kromě již zmíněného ostřiče žiletek) používají trubkové konstrukce, pod nimiž je možné sedět nebo ležet, dokonce byl postaven i celý relaxační dům ve tvaru pyramidy. Pobyt v pyramidě
umocňuje také ostatní zároveň používané postupy alternativní medicíny, například léčbu drahými kameny aj.
O meditaci v pyramidě
„Sama ráda v pyramidě medituji a nabírám energii. Ale jeden zážitek se vymkl běžné meditaci.
Vlastně jsem ani nemeditovala. Jen jsem seděla pod pyramidou,
sluníčko pálilo a já se dívala na krásu kolem. Najednou se příroda
kolem mě změnila. Květy byly zářivé, chvěly se a vše bylo piné života. Tráva, obloha - vše bylo piné Vědomí a to Vědomí bylo mou
součástí a já byla součástí jeho. Mohla jsem svým vědomím vstoupit
do kterékoliv květiny a v čemkoliv vnímat hlubinu Vesmíru.
Vychutnávala jsem toto rozpuštění se v oceánu Vědomí, když náhle
přišla BOLEST.
Cheopsova pyramida v Egyptě
Alternativní léčebné postupy
• 312 •
Vnímala jsem bílé světlo nade mnou a ze země náhle vystřelil bílý
paprsek, který mi provrtal páteř. Byla to obrovská, zničující bolest.
Bolest, jako kdyby mě propaloval žhavý drát. Najednou jsem dostala hluboký strach. Strach o život, strach, že se zblázním. Obtížně
jsem se vykulila z pyramidy a dovlekla se do postele. Bolest rychle
ustala.
Podobný zážitek se už neopakoval a jsem v pokušení říct Naštěstí.
Nicméně mi pyramida dala dárek. Od té doby jsem občas v meditaci schopna se naladit na podobný zážitek vnímání Života kolem
sebe." (BK)
Mystická výzva ke stavbě pyramid
„Já, Otec stvořitel, dávám českým zemím nabídku. Dodržíte-li
u nemocných mnou uvedené poznatky, jak v životosprávě, tak
v přístupu k přírodě, a poučíte-li
je svými zkušenostmi, učiňte následující.
Postavte v kruhu padesát pyramid o rozměrech 4 x 4 x 4 metry
z libovolného materiálu kromě
železa, uprostřed postavte kuchyň pro vaření bez masa, včetně sociálního zařízení a jídelny. Nepřijímejte do tohoto objektu jiné
strávníky z okolí. Areál ponechejte veřejnosti uzavřen, protože Mé
harmonické působení by narušovaly cizí myšlenky s nízkou vibrací... Oznamte celému světu: V českých zemích podle Mých pokynů je připraven areál pro nevyléčitelně nemocné. Každý jedinec
nechť se předem seznámí s podmínkami souvisejícími se čtrnáctidenním pobytem... Seznámím personál se všemi příčinami nemocí
zájemců... Kontrolu svého zdravotního stavu si může učinit každý
podle své vůle mimo areál... Komu se nepodaří po pobytu v areálu
udržet trvalé zdraví, může se vrátit... Toto není léčebna, ale uzdravovna. Název areálu bude „Poznáte o sobě nepoznané".
(sdělení Zdroje pravdy zaznamenané Helenou Vaňkovou)
Postavte si svoji vlastní pyramidu
Pokud se rozhodnete pyramidu osobně si vyzkoušet, není obtížné ji
Alternativní léčebné postupy
• 313 •
sestavit. Je třeba pouze jen dodržet základní poměry tak, aby odpovídaly
poměrům Cheopsovy pyramidy, tj. jehlanu se sklonem stěn 51 stupňů,
52 minut a 10 sekund.
Za tím účelem je třeba vědět, že základnou pyramidy je čtverec
a že čtyři její strany tvoří čtyři rovnoramenné trojúhelníky, jejichž
základna je k odvěsně v poměru 1 : 1,051. Pokud postavíme pyramidu o délce stěny 1 metr, potom její výška bude 1,04 m. Rozměry
pyramid jiných velikostí jsou dány násobky tohoto základního
vzorce. Chceme-li mít např. pyramidu cca dva metry vysokou, budou její strany dvoumetrové a délka její hrany od základny k vrcholu bude 2,102 m.
Jako praktické se jeví nechat si vyrobit z nějakého pevného materiálu celkem pět trnů, přičemž čtyři z nich budou spodními rohy
budoucí pyramidy a pátý jejím vrcholem. Rohové trny budou mít
celkem tři ramena, dvě z nich budou na sebe kolmá, třetí bude se
středovou osou mezi nimi svírat úhel cca 52 stupňů. Vrcholový trn
bude mít čtyři ramena do kříže, který však nebude vodorovný, ale
bude mít tvar jehlanu, jehož protilehlá ramena budou spolu svírat
úhel 76 stupňů. Na tyto trny je potom možné navlékat pevné
trubky z různých příhodných materiálů odpovídajících délek, a vytvářet tak pyramidy různých velikostí podle aktuální potřeby, případně také pyramidu snadno uskladnit.
Při stavbě pyramidy se nesmí zapomenout na jednu podstatnou
záležitost - má být orientována jako skutečná Cheopsova pyramida, tj. že stojí naprosto vodorovně a že jedna její strana směřuje
přesně k severu a ostatní strany pochopitelně k dalším světovým
stranám. (Rohy pyramidy jsou potom orientovány na severozápad,
severovýchod, jihozápad a jihovýchod.)
ic opatogenní zóny
Prostředí, v němž žijeme, v žádném případě není homogenní.
Homogenní není ani země pod našima nohama. V geologickém
podloží se vyskytují ložiska různých rud a minerálů, podzemní
vody, tektonické zlomy a jiné anomálie (tedy nepravidelnosti),
které mohou podle přesvědčení některých léčitelů působit na živé
organismy, člověka, zvířata i rostliny, někdy pozitivně, většinou
však negativně. I když se současná fyzika dívá na geopatogenní
zóny a jejich případné vlivy dosti skepticky, řada praktických po-
Alternativní léčebné postupy
■314■
zoróvání potvrdila, že něco na této teorii přece jen
může být. Zvláště když zkušení lékaři přiznávají,
že existují domy, jejichž obyvatelé trpí např. rakovinou více než v jiných srovnatelných místech,
aniž by k tomu byl nějaký zjevný důvod.
Vyhledáváním tzv. geopatogenních zón se zabývá mnoho léčitelů a proutkařů, kteří také v některých případech dokáží geopatogenní zónu
vhodným tvarovým zářičem (např. nějakou spirálou, kusem drátu vytvarovaným do podoby řecNilský kříž
kého písmena fí, nilským křížem aj.) odstínit tak,
(zvaný též
že již na okolí nepůsobí. Někdy však nezbývá, než
egyptský kříž
se s existencí geopatogenní zóny smířit a například
života, anch)
přestěhovat nábytek tak, aby na ní nikdo nespal
nebo dlouhodobě nepracoval. Nejlépe je ovšem geopatogenním
zónám v obydlích, pokud je to samozřejmě možné, předcházet.
Lidová moudrost praví, že když člověk staví nový dům, měl by na
daný pozemek vyhnat stádo krav a dům postavit tam, kde se krávy
uloží k odpočinku. A když je dům hotov, měl by do něj pustit psa
a ložnici zřídit tam, kde bude spát on. Naopak místa, která si oblíbí
kočky, na člověka působí negativně.
Po teoretické stránce je nauka o geopatogenních zónách teprve
v začátcích. Zatím se pouze předpokládá, že člověk v dřívějších dobách byl schopen tyto anomálie, které často probíhají krajinou v liniích dlouhých celé kilometry, spontánně vycítit a že se je pokoušel ovlivňovat. V Evropě tak činil pomocí megalitických staveb
(jako je třeba Stonehenge v Anglii nebo kamenné řady ve francouzském Karnaku, u nás snad menhir Zkamenělý pastýř u obce
Klobuky na Kladensku aj.), v Asii byla vypracovaná komplikovaná
nauka feng šuej, podle níž se staví budovy a uspořádává se v nich
nábytek tak, aby člověk nebyl negativnímu působení geopatogenních zón vystaven. Otevřená je také otázka dalších faktorů, které
mohou působení geopatogenních zón měnit, a různé další, dosud
neprozkoumané vlivy. Je to zejména stavba železnic, silnic, velkých
budov a těžba v lomech a dolech, pokládání různých kabelů do
země, budování elektrických rozvodů, dále vliv měsíčního cyklu od
úplňku k novu a zpět, vliv sluneční aktivity projevující se skvrnámi
na Slunci aj.
Alternativní léčebné postupy
• 315 •
Geopatogenní zóny mohou zejména oslabovat přirozenou imunitu člověka, čímž se zvyšuje riziko onemocnění různými chorobami, virózami počínaje a rakovinou konče. Kromě nich se zejména
uvádí myalgická encefalomyelitida, artritida, nespavost (téměř vždy
způsobená pramenem podzemní vody), migréna, roztroušená skleróza, leukémie, AIDS, zvýšený krevní tlak, deprese, alkoholismus.
Vzhledem k závažnosti těchto onemocnění by osoby, které mají pocit, že s nimi není něco v pořádku a že by to mohlo být způsobeno
geopatogenní zónou, měly rozhodně co možná nejdříve vyhledat
odborníka.
Vliv počasí
Vliv počasí na člověka lze charakterizovat jako souhrnný vliv barometrického tlaku, teploty vzduchu, vlhkosti a elektrostatického
a magnetického pole na člověka, případně i s připočtením vlivu slunečního a měsíčního záření, inverzí a znečištění ovzduší. Orientace
podle tzv. biofyzikální předpovědi, kdy se předpokládaná zátěž rozděluje pouze podle třípásmové stupnice, je jen velmi hrubá. Naši
předkové vypozorovali mnoho jemnějších odstínů působení počasí
na člověka, které lékaři v mnoha případech potvrdili.
Některé význačné vlivy počasí na zdraví člověka
-
velké horko - zvýšené nebezpečí střevních bakteriálních infekcí
chladno - dýchací obtíže
mlha a déšt - revmatismus
nedostatečná vlhkost vzduchu - infekční choroby
změna vlhkosti vzduchu - dýchací obtíže, spánkové poruchy, potíže s klouby a páteří
- vítr - větší ochlazení organismu, než odpovídá naměřené teplotě
vzduchu
- zvuk větru dlouhodobější - podrážděnost, nervozita
- přechod studené fronty - nervozita, nespavost, zhoršení všech
druhů psychických poruch (např. schizofrenie), může vyvolat
epileptický záchvat, vystupňovat depresi až k sebevraždě
- změny atmosférického tlaku - bolest hlavy, závratě, někdy až bezvědomí
- změny v elektromagnetickém poli - únava, bolest hlavy, vyprovokování žlučníkové nebo ledvinové koliky
Alternativní léčebné postupy
■316■
- zvýšení koncentrace pozitivně nabitých částic v ovzduší např.
před bouřkou, při velkém znečištění ovzduší - bolest hlavy, napětí, deprese, zhoršení dýchacích obtíží, např. astmatu. (Pozn.
Zde může pomoci malý ionizátor vzduchu.)
Vliv Slunce
- nedostatek slunečního svitu - deprese, náladovost, podráždění
- nadbytek slunečního svitu - riziko spálenin a rakoviny kůže,
vznik tzv. sluneční kopřivky.
Vliv Měsíce
Jeho působení na Zemi, člověka, zvířata a rostliny je dáno jeho
všeobecně známým cyklem novoluní - úpiněk - novoluní. K přesnému zjištění, v jaké fázi se Měsíc právě nachází, poslouží astronomické nebo astrologické tabulky nebo některé otáčivé mapy
hvězdné oblohy, novoluní a úplňky bývají zaneseny i do běžných
kalendářů, je také možné si pořídit speciální kalendář astrologický nebo měsíční. K zjištění fáze postačí pochopitelně i letmý
pohled na oblohu, je-li dostatečně jasno. (Zde pomůže mnemotechnická pomůcka - když Měsíc dorůstá, jeho „bříško" se klene
ve tvaru písmene D, když po úplňku ubývá, vytváří písmeno
C - couvá.)
Některé vlivy Měsíce
Úpiněk
- astrologicky se počítá úpiněk, dva dny před ním a dva dny po
něm za všeobecně kritické období
- rodí se během něj více dětí než jindy
- vytváří se více rosy
- lidé jsou neklidní, nesoustředění, nepozorní a podráždění
- zhoršují se mezilidské vztahy
- zvýšené riziko úrazů
- stoupá počet násilných trestných činů
- některé byliny se mají trhat jen za úplňku, kdy jsou údajně nejúčinnější (což lze vysvětlit metabolismem dusičnanů, závislým
na měsíčním cyklu)
• 317 •
Alternativní léčebné postupy
Měsíc dorůstá
- budou růst i houby
- zvyšuje se riziko
infarktu
Novoluní
- noci těsně před
novoluním jsou nejvhodnější pro provádění černé magie
Proti
neplodnosti
Podle astrologa
ing. Josefa Kulovaného přicházejí ženy do jiného
stavu ve shodné
lunární fázi, v níž
se nacházel měsíc v době jejich
narození. Stačí tedy
určit co možná nejpřesněji čas narození neplodné
pacientky a podle
něho stanovit nejvhodnější termíny možného početí. Je možné,
že takový termín bude v rozporu s obecně známým menstruačním cyklem, nicméně je pravda, že některé ženy otěhotněly i při
menstruaci, byť výjimečně. Pokud lunární termín připadá právě
na plodné dny, naděje na úspěch se samozřejmě zvyšuje.
Připustíme-li vliv Měsíce na živé organismy, který je v některých
případech zcela jasně zřejmý, není důvod, proč by Měsíc neměl
působit i na jednobuněčný organismus, kterým vajíčko je. Ing.
Kulovaný se této metodě věnuje již přes třicet let a podle svých
záznamů za tuto dobu pomohl asi pěti stovkám neplodných žen,
Alternativní léčebné postupy
■318■
většinou těch, které podle klasické medicíny nikdy otěhotnět neměly. Opačným způsobem lze naopak naplánovat antikoncepční
kalendář.
Manipulativní techniky
• 319 •
[III]
MANIPULATIVNÍ TECHNIKY
Do této skupiny je možné zařadit všechny techniky, kdy terapeut nějakým způsobem fyzicky „pohne" s pacientem, a tím mu
pomůže. Těchto technik je mnoho a řada z nich k tomu, aby byly
prováděny správně a bez rizika pro pacienta, vyžaduje speciální
školení. Jiné však mohou snadno a účinně používat i osoby bez
této předchozí speciální průpravy, a to dokonce i samy na sobě.
Rozsah těchto manipulativních technik sahá od prostého přiložení ruky na postižené místo přes masáže a různá „napravování"
až po dosti bolestivé procedury. Vždy je třeba uvážit, komu se
vlastně vydáváte „do rukou", aby údajně léčebná procedura neměla účinek opačný a aby celý zážitek nebyl nakonec dosti traumatizující.
(Takovou značně nepříjemnou zkušenost otevřeně popisuje
Jiří X. Doležal, když muži, který sám sebe nazývá láma Edgar
Samadhi Tantra, posloužil k veřejnému předvedení masáže na
posílení sexuální energie: „Láma mi přikázal sundat svetr a triko:
Nebojte se, džíny sundávat nebudete. Jen si je povolte. Pak jsem
byl uložen na břicho na stůl. Kolem se shlukl celý sál. Pak ke mně
láma přistoupil a rázným pohybem mi stáhl džíny i slipy do půlky
zadku. A já ležel před celým sálem s holou prdelí a bylo mi velmi
nepříjemně. Poté mě namasíroval. Málem jsem se pomočil bolestí." Celá procedura naštěstí zůstala tentokrát bez následků.)
MASÁŽ
Cílem masáže je masírováním měkkých částí těla dosáhnout jejich uvolnění. Není zatím přesně zjištěno, jaký konkrétní mechanismus zde působí, ale předpokládá se, že když svaly relaxují
a zbavují se napětí, uvolňuje se energie a člověk se potom cítí
lépe. Jistě také není bezvýznamná ta okolnost, že při masáži
může masírovaný jen odpočívat a nemusí nic dělat. Tím pochopitelně relaxuje „celý člověk", a nejen masírované partie. Je však
docela dobře možné, že bez masáže by se masírovaný sám nikdy
k takové „totální" relaxaci nepřiměl, protože by mu připadala
Manipuíativní techniky
■320■
jako odsouzeníhodné „nicnedělání", resp. by si možná vyčítal, kolik toho zase zanedbal.
Masáž je jednou z alternativních léčebných technik, které je
třeba se naučit. Všichni instinktivně ovládáme vlastně jen jediný
druh masáže - aniž o tom nějak přemýšlíme, třeme si bolestivá
místa, např. když do něčeho narazíme nebo se o něco uhodíme.
Všechny ostatní techniky, a to velmi různorodé, je lépe si osvojit
pod vedením příslušného odborníka.
Obecně platí, že masáž má probíhat v příjemně teplé místnosti, aby masírovanému nebylo zima. K masáži se dotyčný
ukládá na zvláštní masážní stůl anebo na jakoukoliv tvrdou podložku. Nevhodná je většina postelí, které jsou příliš měkké.
Před masáží se masírovaná část potírá olejem (rostlinným, minerálním, dětským, případně s příměsí esenciálních, tedy aromatických olejů). Člověk může masáž „dát" i sám sobě, pochopitelně na místech, kam pohodlně dosáhne (např. obličej, šíje,
krk, nohy).
Masáž někdy vzbuzuje obavy svojí možnou bolestivostí. To je
individuální. Někteří terapeuti se domnívají, že masáž musí bolet, aby byla vůbec účinná. Pocit úlevy ze zmírněného původního
napětí v masírované části těla prožitou bolest víc než vynahradí.
Jiní maséři se domnívají, že masáž má být především příjemná,
a bolest samozřejmě příjemná není. Když masírovaného něco
bolí, potom je něco nutně v nepořádku a je třeba s masáží přestat
nebo zmírnit její intenzitu. Samozřejmě je také rozdíl mezi masážemi jako součástí léčby po nějakém chorobném stavu, sportovními masážemi a masážemi čistě relaxačními. V poslední
době jsou velmi oblíbené např. masáže chodidel nebo šíje.
Pravidelné masáže obličeje zase oddalují první příznaky stárnutí,
protože kůže se stává vláčnější a lépe se prokrvuje.
Pokud se chcete pro nějakou masáž rozhodnout; třeba vůbec
poprvé v životě, měli byste si nejprve ujasnit, co od masáže očekáváte (relaxaci, uvolnění často namáhaných míst, zlepšení stavu
po nemoci nebo úrazu), případně vhodnost zamýšlené masáže
konzultovat s lékařem.
■321■
Manipulatívní techniky
ROLFOVÁNÍ (Rolfing)
Technika uvolňování pojivové tkáně těla, šlach a svalů.
Vymyslela a propracovala ji biochemička dr. Ida Rolfová ve
40. letech 20. stol. Její teorie je
velmi jednoduchá. Lidské tělo
lze přirovnat ke stanové tyči
nebo k věži z kostek. Pokud je
• všechno v pořádku, tyč stojí,
rovnoměrně ukotvená šňůrami. Stejně tak nespadne dokonale „zařezávající" věž z kostek. Může se však stát, že se
tento ideální stav z nějakého
důvodu naruší, např. nemocí,
úrazem, zafixovaným špatným
držením těla. Potom už tyč ani
věž nestojí samy o sobě, ale
musí se podepírat. Toto podepírání obstarávají svaly a pojivová
tkáň, které ovšem nejsou na takovouto neustálou jednostrannou zátěž „zařízeny". To se samozřejmě časem projeví ve funkčnosti celého těla. Proto je žádoucí obnovit původní ideální stav, a to rolfováním. Když se pojivová tkáň dostane rolfováním zpátky na své
správné místo, dosáhne se přirozeného, a tudíž bezproblémového
fungování těla. A kupodivu nejen těla. Pacienti, kteří rolfování absolvovali, se mění k lepšímu i po psychické stránce.
Vývoj rolfování trval poměrně dlouho, teprve v 70. letech
20. stol. byl založen Institut dr. Rolfové jako jediné výcvikové
středisko pro terapeuty rolfování. Kurz rolfování nejčastěji sestává z deseti jednohodinových lekcí. Během prvních sedmi hodin terapeut manipuluje pacientem (rolfuje ho) tak, aby nakonec
dosáhl onoho ideálního držení těla. Ve zbývajících třech hodinách se pacient učí, jak může sám zaujmout správné postavení
těla. Během jednotlivých lekcí se pacient fotografuje, aby sám viděl, jaké pokroky dělá. Rolfování v sobě může skrývat nejedno
překvapení. Pacienti někdy při manipulaci pocítí i dosti intenzivní bolest, v následující vteřině vykoupenou dosud nepozna-
3
Manipulativní techniky
• 322 •
nou úlevou. Jindy se jim ve chvíli, kdy je terapeut dorolfuje do
určité polohy, spontánně vybaví některé dávno zapomenuté
a třeba i traumatizující životní zážitky.
Z lékařského hlediska zde nejsou žádné kontraindikace, rolfování
lze doporučit každému, zdravému i nemocnému, kdo se sebou chce
„něco udělat". Zvláště užitečné však může být při určitých druzích bolesti hlavy nebo zad. Jako preventivní metoda rolfování zbavuje organismus zbytečné zátěže, a tak umožňuje jeho budoucí hladší fungování. V případě psychických problémů může napomoci k jejich
překonání.
ALEXANDROVA METODA (Alexanderův princip)
Je to podobný způsob manipulace
lidským tělem jako rolfování, jenomže poněkud tajemnější. Jeho autorem je australský herec a recitátor
F. Matthias Alexander (1869-1955).
Na svém způsobu uvolnění organismu
začal pracovat koncem 19. stol., a to
nejprve sám na sobě. Povšiml si totiž,
že během představení začíná ztrácet
hlas, což ho pochopitelně existenčně
113 ohrožovalo. Začal tedy pátrat po tom,
proč tornu tak je. A zjistil, že za ztrátu
hlasu může jeho bezděčné pokyvování hlavou zepředu dozadu. Ten-to
svůj poznatek zobecnil tak, že „zvykneme- li si na držení těla, kterému
není tělo přizpůsobeno, vystavujeme ho tím námaze, na niž není
připraveno." A to se samozřejmě zpětně odrazí i na jeho horším
fungování. Základem správného držení je to, aby všechny páteřní obratle stály pěkně rovně na sobě, jako kdyby byl člověk
pověšen za pomyslné oko na vrcholku hlavy. Protože se takto samozřejmě nikdo nepověsí, je třeba se vědomým usilováním tomuto ideálu co možná nejvíce přiblížit. Jak toho dosáhnout, to
je v případě Alexanderovy metody u každého člověka velmi individuální, a tak terapeuti musí volit odlišné způsoby přístupu
k jednotlivým pacientům. To tuto metodu řadí spíše mezi alter-
Manipulativní techniky
■323■
nativní, protože nevyhovuje našemu klasickému západnímu pohledu na vědu a medicínu ve stylu „jedna rýma, jeden lék".
Alexander sám se bránil tomu, aby svoji metodu nějak přesněji
zaznamenal. Snad se obával jejího zkostnatění a toho, že by terapeuty zbytečně vtěsnával do nějaké šablony. Přirovnával to ke
golfu. Kdo se ho chce naučit, také musí mít trenéra, který mu
ukáže, „jak na to". Prostý popis v příručce nestačí. Snad by na
tuto otázku Alexander pohlížel jinak, kdyby měl k dispozici naše
současné záznamové techniky, např. video.
Nicméně úkolem terapeuta je pacienta „srovnat" do ideální polohy a naučit ho, aby správné držení těla byl později schopen
zaujímat a udržovat sám. V některých případech pacient leží na
zádech na tvrdé podložce, jindy je lépe, když stojí u stěny.
Terapeut s ním pohybuje a rovná ho do ideálního způsobu držení těla, pacient mu pomáhá svým uvolněním a tím, že při každé
manipulaci v duchu přeříkává příslušný pokyn. Např. má-li narovnat shrbená ramena, říká si v duchu „dozadu, dolů a zeširoka",
ke správnému držení hlavy napomáhají slova „volný krk, hlava
dopředu a ven" atd. Někdy je pokyn ještě jednodušší. Jedné pacientce, která vůbec nemohla chodit a stála pouze s oporou,
Alexander doporučil, aby si „představila své držení těla, jako
kdyby byla naprosto zdravá a piná síly". To ji vedlo k tomu, aby se
postupně dopracovala ke správnému držení těla, byť to bylo bolestivé. Klouby a svaly nemocné se uvolnily a nakonec pacientka
mohla i chodit a stala se skutečně zdravou tak, jak si na začátku
léčby představovala.
Alexanderova metoda byla velmi populární a oslovila mnoho
jeho slavných současníků. Velice ji oceňoval americký spisovatel
Aldous Huxley a viděl v ní zcela nový způsob výchovy. Pomohla
i v Americe velmi známému a uznávanému (a u nás téměř neznámému) americkému pedagogovi Johnu Deweymu. Celý život
se považoval za velmi neobratného a nedokázal se tohoto nepříjemného osobního rysu zbavit, i když se tak občas dostával až do
trapných situací. Díky Alexanderově metodě se této neobratnosti z velké části zbavil, a přestal tak tělesná cvičení podceňovat, resp. ignorovat. Laureát Nobelovy ceny Nikolaas Tinbergen
téměř celý svůj projev při této příležitosti věnoval Alexanderově
metodě a charakterizoval ji jako „nesmírně důmyslný způsob re-
Manipulativní techniky
■324 ■
habilitace, nebo spíše přemístění celé svalové výbavy a jejím prostřednictvím i mnoha dalších orgánů". Všechny ostatní způsoby
fyzioterapií ve srovnání s Alexanderovou metodou potom označil za „neohrabané".
Terapeuti obeznámení s Alexanderovou metodou tvrdí, že je
užitečná téměř pro každého, protože drtivá většina lidí má vadné
držení těla. Nejvhodnější je však pro ty osoby, které se necítí
zdravě, ale neprokáže se u nich žádná konkrétní choroba. Dále je
tento způsob manipulace vhodný pro osoby se sníženou imunitou a malátností, mohl by pomoci osobám s chronickým únavovým syndromem. Alexanderova metoda se překvapivě osvědčila
nejen tam, kde bychom to právem čekali (např. při bolestech
hlavy, zad a ischiasu), ale také v případech vysokého krevního
tlaku, křečích tračníku, bolestech trojklaného nervu, osteartritidě, astmatu a dalších obtížích.
FELDENKREISOVA TECHNIKA
Tento způsob manipulace se dá charakterizovat jako „systém
tělesných pohybů a tréninku". Vypracoval ji dr. Mosche
Feldenkreis, technik a lékař. Otázkou mechaniky lidského těla se
začal zabývat v době, kdy se mu znovu ozvalo staré poranění kolena (byl dobrým judistou a zaníceným fotbalistou). Došel k závěru, že člověk používá jenom 5 % svého mozkového i tělesného
potenciálu a že v tomto ohledu jsme vlastně všichni mrzáci.
Určitého zlepšení lze dosáhnout právě sérií jistých cviků a pohybu. Zlepší-li se fungování těla, zlepší se i funkce mozku.
Dr. Feldenkreis všechny, které svým cvikům učil, nazýval zásadně žáky, a nikoliv pacienty, protože je jen „učil principům".
Prvním principem jeho techniky ovšem bylo to, že „žádný princip neexistuje". Rozlišoval také, zda učí jednotlivce, nebo skupinu žáků. V prvním případě svoji techniku nazýval' získáváním
vědomí prostřednictvím pohybu, v druhém případě šlo o tzv.
funkční integraci. Při skupinové výuce může jeden učitel vést až
300 žáků tak, že je slovně instruuje. Prováděná cvičení jsou jednoduchá, a hlavně se mají provádět „co nejpomaleji a pro žáka co
nejpříjemněji, bez jakékoliv námahy nebo bolesti". To je samozřejmě velmi lákavé, protože většina ostatních manipulativních
technik (rolfing, Alexanderova metoda, reflexní terapie i ma-
Manipulativní techniky
■325■
sáže) může občas značně zabolet. Jednotlivě terapeut Feldenkreisovu techniku učí toho, kdo „potřebuje podpořit nervový
systém a při odstraňování bolesti a dalších obtíží". I když v tomto
případě terapeut žákem přímo manipuluje, nepoužívá sílu a žáka
to nesmí bolet. Cílem správně zvládnuté Feldenkreisovy techniky je to, aby žák na konci lekcí „cítil, jak jeho tělo volně navazuje na hlavu, nohy nedupou po zemi a jak se jeho tělo neslyšně
pohybuje".
Značným přínosem je tato technika zejména pro všechny
osoby s nervosvalovými potížemi, s různými zraněními a s chronickou bolestí. Velkých úspěchů s ní bylo dosaženo v případě pacientů s mozkovou obrnou a po mrtvici, paraplegiků a osob s poruchami učení. Přínosem je ovšem také pro všechny osoby, které
k výkonu svého povolání potřebují dobře ovládat své tělo - např.
herce, tanečníky, sportovce, hudebníky apod.
REFLEXNÍ TERAPIE
Velice zjednodušeně lze říct, že všechny reflexní terapie jsou
založeny na představě, že manipulace s jednou částí těla nějakým
způsobem ovlivní jinou, třeba zdánlivě vůbec nesouvisející část
těla.
Při zkoušení, zda tento způsob terapie může zabrat i na vás
nebo vaše blízké a známé, je nejlépe se při jednotlivých obtížích
řídit podle obrázků, pokud nemáte to štěstí a také dostatečně
velký zájem a neučíte se tento způsob přímo v praxi u některého
odborníka.
KINEZIOLOGIE
Vychází z názoru, že v lidském těle je všechno propojeno se
vším. Je to metoda, která v sobě spojuje teorii meridiánů, tj. kanálů, jimiž po těle proudí energie, a některé chiropraktické poznatky. Její zakladatel, chiropraktik dr. George Goodheart z Detroitu, si při své praxi povšiml, že svaly na těle nejsou napnuty
všechny stejně. A pokud jsou svaly na jedné straně těla povolenější, musí se ty na druhé straně namáhat více, což vede k nerovnováze a k obtížím, které však vzhledem k místu s oslabeným
svalovým napětím nemusí mít zjevně žádný vztah. (Např. šlachy
pod kolenem ovlivňují funkci tlustého střeva a rovnováhu pánve.)
Manipulativní techniky
■326■
Cílem kineziologie je zjistit, jak na tom který sval je, a obnovit žádoucí rovnováhu.
Kineziolog toto provádí systémem svalových testů a podle jejich
výsledků potom pracuje na obnovení žádoucí rovnováhy. Zajímavou
a na první pohled „šarlatánskou" technikou jsou svalové testy směřující ke zjištění závadnosti potravin ve vztahu ke konkrétnímu člověku.
Je možné si to vyzkoušet i laickým způsobem. Do natažené ruky testované osoby dáme potravinu neutrální, která jí neškodí (např. jablko). Testovaná osoba drží ruku nataženou stále stejně. Potom neutrální potravinu nahradíme tou potravinou, u níž předpokládáme, že
působí negativně, např. dotyčná osoba je na ni alergická. Svalové napětí v ruce se v této chvíli sníží a ruka „podklesne". Profesionální kineziologové v tomto případě zkoumají napětí velkého prsního svalu
ležícího pacienta. Po požití kousku podezřelé potraviny se jeho napětí sníží.
Kineziologii na profesionální bázi mohou provádět jen speciálně
vyškolení terapeuti. Laickým zájemcům jsou doporučovány kurzy,
kde se zejména učí, jak obnovovat svalovou rovnováhu, a tím zlepšovat svůj zdravotní stav.
Návštěva u profesionálního kineziologa bude jistě objevná pro každého, zvláště ji však lze doporučit alergikům. Nastolení svalové rovnováhy se totiž prokazatelně osvědčilo právě při zlepšování alergických příznaků, a to zvláště u alergií potravinových. Kineziolog také
může zjistit další okolnosti vzniku tělesných obtíží, které klasická medicína neodhalila, protože na rozdíl od ní nespoléhá na příznaky
v klasickém slova smyslu, ale zkoumá, co svým napětím „říkají" jednotlivé svaly.
Jednoduchý kineziologický test k domácímu použití
Tento test slouží k testování možné přecitlivělosti nebo alergie
u zkoušené osoby na některou potravinu. Skládá se ze dvou částí otestování svalu a otestování vytipované látky.
Svalový test
Zkoušená osoba se postaví rovně a předpaží levou ruku, přičemž prsty a palec volně visí dolů. Zkoušející, kterým může být
kdokoliv, položí dva prsty na zápěstí natažené ruky zkoušeného
a levou ruku položí na jeho pravé rameno. Potom jemně, ale dů-
Manipulativní techniky
■327■
razně začne tlačit ruku zkoušeného dolů. Tento tlak trvá dvě vteřiny (přibližný odhad - dvojí přeříkání jakéhokoliv čtyřslabičného slova, např. „jednadvacet, dvaadvacet" nebo „jeden tisíc,
dva tisíce"). Pokud zkoušený dokáže zkoušejícímu vzdorovat
a udržet ruku pevně nataženou, je sval vhodný k testování, pokud ne, nelze ho použít. Je třeba potom vyzkoušet druhou ruku
zkoušeného, případně se pokusit odtáhnout od těla jeho ruku
volně svěšenou podél těla s dlaní obrácenou ven. Pokud ani
v tomto případě zkoušený nedokáže tlak zkoušejícího vyrovnat,
měla by testovaná osoba vyhledat odbornou kineziologickou pomoc.
Test vytipované látky
Provádí se stejně jako svalový test. Rozdíl je pouze v tom, že
testovaná osoba zároveň vloží do úst vytipovanou potravinu
a zkoušející nepřiloží ruku na rameno zkoušeného, ale položí jen
dva prsty levé ruky na měkké místo do prohlubeniny pod pravým uchem (za čelistí). Jestliže zkoušená osoba tlaku odolá, je
pro ni zkoušená potravina nezávadná. V opačném případě by jí
mohla způsobovat problémy.
OSTEOPATIE
Zakladatel osteopatie Andrew Taylor Still (1828-1912) zastával
názor, že pokud má tělo správně fungovat, musí být všechny
klouby ve správné poloze, a to vč. páteře. Úkolem osteopata je
případné odchylky korigovat a nastolit ideální, a tudíž bezproblémový stav. Klouby ve správné poloze potom již zatěžují napojené svaly a vazy jen v normální míře, a nikoliv nadbytečně jako
předtím. Nesprávné postavení kloubů, a zvláště pak páteře, negativně ovlivňuje celý organismus, např. i krevní oběh nebo trávicí soustavu, o „logických" bolestech hlavy nebo zad ani nemluvě.
Postupem času se v některých státech světa (např. v USA) dostalo osteopatii uznání klasických lékařů a byla začleněna do
„západní" medicíny, jinde ještě osteopatie na své uznání čeká.
Osteopat má často i klasické lékařské vzdělání, což mu umožňuje komplexnější pohled na pacientovy obtíže. Obvykle však
osteopaté odmítají ty pacienty, u nichž jsou přesvědčeni o nut-
Manipulativní techniky
■ 328 •
nosti operačního zákroku nebo u nichž se domnívají, že hlavní
příčina obtíží pacienta leží v oblasti psychiky.
Při osteopatické manipulaci se snaží napravit všechna vadná
postavení kloubů a hlavně páteře, a tak pacientovy obtíže odstranit. Postupuje někdy dosti razantním způsobem, tzv. škubnutím. Podle příslušně literatury je toto škubnutí normálně bezbolestné a nejúčinnější pro rychlé odstranění bolesti. Faktem
ovšem je, že osteopati někdy tímto škubem lámou srostlá místa,
což pochopitelně bolí, i když pacienta utěšují tím, že v dlouhodobé perspektivě je to méně bolestivé než jakýkoliv jiný postup.
Protože někteří osteopaté jsou i lékaři, někdy mívají tendenci
postupovat bez výslovného souhlasu pacienta. Pro toho potom
náhlé a někdy i ostře bolestivé škubnutí může být traumatem na
celý život, zvláště když osteopaté zavrhují používání analgetik (až
na výjimečné případy), protože zakrývají bolest, a tím se skrývají
i důležité příznaky. Pacient by se tedy neměl u osteopata nikdy
ostýchat a zeptat se podrobně na všechno, co s ním osteopat
hodlá provádět, a případně zákrok, který mu
připadá příliš razantní,
i odmítnout. Obávané
škubnutí lze totiž nahradit mnohem jemnější
„funkční technikou". Je
zajímavé, že některé bolesti nemají tělesný základ, ale tkví pouze v psychice. Pokud je podle
osteopata všechno v pořádku, doporučí někdy,
aby se pacient podrobil
hypnóze. V ní dostane
příkaz, aby při dříve bolestivém pohybu (např.
předklonu) již více bolest nepocitoval. A to se
také stane.
Osteopaté jsou vyhle-
Manipulativní techniky
• 329 •
dávanými odborníky lidmi trpícími bolestmi zad (tzv. houser,
ischias, namožení po dlouhotrvající námaze, po zvednutí břemene) anebo bolestmi kloubů (artritida, tenisový loket). Když
odstraní tuto základní obtíž, pacient někdy zjistí, že došlo ke
zlepšení i v jiných oblastech (snížení vysokého krevního tlaku,
zmírnění astmatu, zlepšení trávení). Není tedy důvod nevyzkoušet osteopatii i v těch případech, kdy obtíže zjevně nesouvisejí
s páteří a s klouby.
Jakousi laickou osteopatií je pravidelné protahování celého
těla. Člověk by se měl, ještě než vstane, na lůžku pořádně protáhnout a totéž zopakovat poté, co vstane. Instinktivně to tak dělají zvířata (zvláště nápadné je to např. u koček), a malé děti.
Spěchající dospělí na to ovšem zapomínají. Protahování je důležité i během dne, po sezení v autě nebo u stolu a vůbec vždy,
když člověk cítí, že by to bylo třeba. Obratle se tak srovnají a dostanou šanci „zapadnout" správně na své místo.
KRANIÁLNÍ (LEBEČNÍ) OSTEOPATIE
Je odnoží klasické osteopatie. Jen málo osteopatů se specializuje pouze na ni, ale bývá doplňkem klasické osteopatické léčby.
Vznikla vlastně v té chvíli, kdy si její objevitel, osteopat William
Sutherland, těsně na konci 19. stol. povšiml, že pacienta je možné
vyšetřit, diagnostikovat a léčit pouze tím, že se mu rukama vyšetří hlava, což dokázal sám na sobě. Kraniální osteopaté totiž
u pacienta zkoumají pulzaci mozkomíšního moku podobně, jako
klasický lékař zkoumá pulz. Nejvíce je pulzace mozkomíšního
moku hmatná na lebce a pánevní oblasti. Když kraniální osteopat zjistí nějaké nepravidelnosti a odchylky, manipuluje s hlavou
pacienta, který leží pinou vahou v jeho rukách, tak, aby je odstranil. Kraniální osteopatie je tak jemná a nenásilná, že si pacient její provádění ani neuvědomuje. Rozhodně mu nehrozí nepříjemná překvapení v podobě klasických osteopatických
léčebných škubů.
Kraniální osteopatie se osvědčila tam, kde selhávají jiné způsoby léčby. Obecně se doporučuje při epilepsii, hluchotě a migréně, dobrý vliv má také na autisty a novorozence po obtížném
porodu.
Manipulativní techniky
• 330 •
CHIROPRAXE
Tato léčebná manipulace má stejné základy jako osteopatie.
Jejím účelem je odhalovat vychýlení páteře (a případně jiných
kloubů) a napravovat je. Na rozdíl od osteopatie méně používá
páky, ale více působí přímo na daný kloub, a to určitým směrem.
Nejčastěji však stejně jako osteopatie používá léčebných škubů.
V některých případech jsou si obě techniky tak podobné, že
mezi nimi není téměř žádný rozdíl.
Tradice chiropraxe sahají údajně až k Hippokratovi, moderní
chiropraxi založil David Daniel Palmer (1845-1913). Ve Velké
Británii je chiropraxe považována za součást „oficiální" medicíny, mezi pacienty však stále má ještě trochu šarlatánský nádech. Chiropraktici, často lékaři, doplňují chiropraktické vyšetření rentgenem a někdy i laboratorním vyšetřením krve a moči.
Chiropraktici se soustřeďují zejména na pohybové obtíže a bolestivé stavy související s páteří (např. migrény), při jejichž odstraňování mají velké úspěchy. To pochopitelně vedlo nejen k jisté nevraživosti mezi chiropraktiky a klasickými lékaři, ale také
k řadě výzkumů a studií. Kromě jiného z nich vyplynulo, že chiropraktici léčí poúrazové stavy rychleji než klasická medicína
(3 chiropraktické dny proti 9 dnům léčby klasické), a tím i levněji (60 dolarů za chiropraktika, 102 za klasického lékaře). Výpovědní hodnotu této konkrétní floridské studie z roku 1960 dokládá fakt, že se zkoumalo celkem 20000 případů. Dalším nepřímým důkazem účinnosti a bezpečnosti chiropraxe je sazebník amerických pojišťoven. V roce 1970 klasičtí ortopedi museli
na pojistku proti případné žalobě za chybný léčebný postup zaplatit až 50 000 USD. U chiropraktiků se pojišťovny spokojily
s pětinou této částky. A třetím nepřímým důkazem účinnosti chiropraktické léčby je skutečnost, že chiropraktickou péči v USA
proplácejí tamější zdravotní pojišťovny (Medicaře, Medicaid,
Workmen's Compensation, Blue Shield aj.). Klasické medicíně
tedy nezbylo, než chiropraxi začít uznávat jako seriozní léčebný
postup.. Přesto však ji klasická medicína z donucení toleruje jen
pro léčbu „abnormalit kostí a kloubů" a zdráhá se přiznat jí nějaký vliv na zlepšování i jiných obtíží, i když pacienti subjektivně
taková zlepšení pociťují.
Za chiropraktikem je dobré se vydat vždy s typickými chiro-
Manipulativní techniky •
331
•
praktickými problémy, tj. s tzv. houserem, potížemi s ploténkami, s ischiasem, s bolestmi nohou, kyčlí, kolen, kotníků, chodidel i loktů a další kloubů ruky, s bolestí hlavy, šíje a ramen a s pocity píchání a necitlivosti v končetinách a po těle vůbec. Může
však přinést nečekané zlepšení i v případě jiných obtíží.
Orientální medicína
■ 332 •
[IV]
ORIENTÁLNÍ MEDICÍNA
Lékařský odkaz východních kultur skýtá nepřeberné množství nejrůznějších, pro nás leckdy podivných léčebných metod. Některé léčebné metody jsou zde pojednány jako celek, některé dílčí recepty a návody jsou přiřazeny do příslušných kapitol (bylinná léčba, živočišné
léčebné prostředky). Přestože zaznamenané a tradované východní léčebné postupy jsou velkou pokladnicí medicínských znalostí, nelze je
v západním světě považovat za samospasitelné. Orientální medicína je
po tisíciletí provozována v jiném zeměpisném prostředí a samozřejmě
se zaměřovala na ty postupy, které byly účinné v místě jejího vzniku
a následného praktikování. Mechanický přenos těchto zkušeností do
prostředí střední Evropy a na pacienty s jiným kulturním a fyziologickým zázemím, s jinými stravovacími návyky a úpině jinou životní filozofií není proto zcela bez problémů.
ÁDŽURVÉDA - VŠELÉČÍCÍ VĚDA O ŽIVOTĚ
Ádžurvéda je dávný indický ucelený filozofický systém a zároveň
soubor praktických návodů ke správnému způsobu života. Samotný
název pochází ze sanskrtu, kde ádžur lze přeložit jako život a véda znamená nauku, vědu. Zdraví je podle ádžurvédy podmíněno harmonií
a souladem tří základních metabolických systémů čili doš. První
z nich, zvaná váta doša, ovládá pohyb (dýchání, krevní oběh, přenos
nervových vzruchů) a je možné si ji představovat jako prostor, vzduch
a vítr, druhá, pitta doša, řídí mimo jiné zpracování potravy a trávení
a je zdrojem energie stejně jako zářící Slunce, třetí, kapha doša, se odráží ve správné struktuře a růstu buněk. Od doš se také odvozuje psychosomatický typ člověka, další pomůcka v systému ádžurvédské medicíny. Dělení je založeno na poměru pěti základních prvků, z nichž
se podle této nauky všechno skládá. Jsou to akaša čili prostor, vaju vzduch, agni - energie, džal - tekuté látky, prithivi - pevné látky.
Jestliže u daného pacienta převažuje prostor a vzduch, je to typ váta,
symbolizovaný větrem. Energie a tekuté látky značí pittu a stejně jako
Slunce jsou zdrojem energie. Pevné a tekuté látky dohromady dávají
kaphu. Tu symbolizuje rytmický příliv a odliv a Měsíc se svými fázemi.
Orientální medicínu
• 333 •
Imunita člověka je podle ádžurvédy podmíněna také dobrou funkcí
a výživou všech sedmi tkání, tj. plazmy, červených krvinek, svalové
tkáně, tukové tkáně, kosti, kostní dřeně a tkáně reprodukčních
orgánů. Jsou-li všechny tkáně v pořádku, nemůže imunitní systém
člověka selhat. Dojde-li k nerovnováze, je třeba zasáhnout vhodnou
léčbou, jejímž základem je pochopení skutečných příčin obtíží pacienta. K tomu slouží pečlivá diagnostika, jejíž součástí je například
pulzní diagnostika, prohlídka očí a jazyka i sestavení podrobné anamnézy. Potom je pacientovi předepsána určitá léčebná kúra, k níž se
používá široké spektrum převážně rostlinných léčiv - byliny v různých formách (bylinná vína, čaje, džemy, balzámy, tablety), pryskyřice, minerály, zvláštní masáže a obklady s bylinnými oleji, parní lázně
a pančakarmu čili očistné a regenerační kúry. Adžurvédské léky se vyznačují tím, že jedna složka v nich je hlavní a ostatní ji doplňují, posilují její účinnost a minimalizují nežádoucí vedlejší účinky. Téměř
každý přípravek se skládá z více než patnácti komponentů, častokrát
se sestavují přímo pacientovi na míru. Obecně je částečně používají
také i jiná odvětví alternativní i klasické medicíny. Léčba se doplňuje
také speciálními dietami, které posilují jednotlivé doši. Suché a hořké
potraviny povzbuzují aktivitu váta doši, horká a ostrá jídla prospívají
pitta doše a sladké a olejnaté pokrmy kapha doše. Celkově také ádžurvéda pacientům radí, jak si udržet optimální zdraví, rozšířit své poznání a.zvýšit svoji tvořivost, čemuž je možné napomoci požíváním
ádžurvédských jídel a nápojů. Jedním z nich je například tzv. nektar
nesmrtelnosti, vyráběný z rostliny Tinospora cordifolia.
Dnes je ádžurvéda nejrozšířenější v zemi svého původu, v Indii.
Fakultu ádžurvédy má na padesát tamějších univerzit, k nimž se přidružuje kolem stovky ádžurvédských škol. Výzkum ádžurvédských léčiv podporují také indické státní instituce. Na Západ pronikla ádžurvéda ve větší míře až v polovině 80. let 20. stol.
r
AKUPUNKTURA
Patrně nejznámější odvětví alternativní orientální medicíny. Její
princip je založen na meridiánové teorii, tedy na tom, že člověk má
v sobě 12 meridiánů, drah, kterými po těle proudí životní energie
zvaná čchi. I když současná věda objektivně existenci čchi a meridiánů dosud nezvratně neprokázala, nemění to nic na tom, že léčebné
postupy na této teorii založené skutečně fungují. K částečnému doká-
Orientální medicína
■334■
zání existence meridiánů
a akupunkturních bodů
slouží i přístroje měřící
kožní odpor pacientů.
Pozor je třeba dát pouze
na jednu věc. Protože jde
o orientální systém přenesený na Západ, jehož obyvatelé jsou jiné rasy, mají jiné
životní návyky i jinou kulturu, může se stát, že akupunktura a praktiky založené na stejném principu
v některých případech prostě nezaberou. Jedna pětina
Evropanů je totiž proti akupunktuře apod. imunní.
Akupunktura jako léčebná
metoda nemá svého autora
ani objevitele. Její počátky
jsou nejasné. Vědci usuzují,
že vznikla z původní instinktivní reakce na svědění
kdekoliv po těle - po poškrábání přijde úleva. Kmenoví kouzelníci k tomuto úlevnému škrábání používali nejspíš i různé nástroje, dokonce se dochovala vyprávění cestovatelů o speciálních škrábacích jehlách domorodých
kouzelníků. Jistá souvislost zde bude nejspíše i s tradičním způsobem
zdobení těla některých kmenových společenství, jako je tetování, vyřezávání ornamentů do kůže atd. Starověký Jób, stižený jakýmisi
vředy, na tom byl tak bídně, že „neměl ani střep, aby sé poškrábal".
I když tuto teorii můžeme samozřejmě akceptovat, problémem zůstává, jak se kdokoliv, kdo se léčebným škrábáním zabýval, dostal od
prostého podrbání svědivého místa k poznatku, že podráždění určitého místa na těle vede ke zlepšení stavu místa úpině jiného, nebo dokonce některého tělesného orgánu uvnitř těla.
Z historického hlediska je používání akupunktury jako systému doloženo v Číně již kolem roku 3 000 př. n. 1. Zatím nejstarší tamější do-
Orientální medicína
■335■
chovaná učebnice akupunktury pochází z 6. stol. př. n. 1. Západ se
však vzhledem ke kulturní izolaci od Číny s touto východní léčebnou
technikou seznámil až v 17. stol. n. 1. První větší odborné pojednání
o akupunktuře „pro Západ" sepsal až roku 1939 francouzský diplomat Soulie de Mornat a až do padesátých let 20. stol. se obecně o akupunktuře příliš nevědělo. První masová vina zájmu se objevila až
poté, co jeden západní ženský časopis popsal akupunkturu jako
v podstatě zázračný léčebný prostředek tam, kde všechno ostatní selhává, např. při revmatických potížích. Lékařská veřejnost však na
akupunkturu stále hleděla nepřátelsky, až posměvačně. Další velký
ohlas vyvolala reportáž politického komentátora New York Times
Jamese Restona, kterému bylo v roce 1971 v Číně bezbolestně vyoperováno slepé střevo jen za použití lokálního anestetika a akupunktury. Nyní je akupunktura vedle oficiální medicíny tolerována, a dokonce má i své velké zastánce a příznivce v řadách lékařů, zvláště
pokud jde o zvládání velkých chronických bolestí. Samozřejmě s tou
výhradou, že není samospasitelná a že se nehodí na všechno.
I když obrázek člověka s napíchanými akupunkturními jehlami
působí na pohled znepokojivě, celá procedura je méně hrozivá, než
vypadá.
Pacient, který se rozhodne podstoupit akupunkturní léčbu, bude
možná překvapen neobvyklou šíří otázek, které mu lékař - akupunkturista v úvodu položí. Potom následuje prohlídka, kromě obecně
známých úkonů, jako je kontrola dýchání, srdečního rytmu a někdy
i teploty, je její součástí i důkladná prohlídka jazyka a pulzní diagnostika. Akupunkturista rozeznává celkem 12 druhů pulzů, tolik, kolik je
meridiánových drah. Když zjistí jejich aktuální stav, navrhne léčbu,
tedy kam zapíchá jehly.
Pro pacienty, kteří se této léčbě podrobí poprvé, je překvapující to,
že některé vpichy nejsou u některých lidí vůbec cítit, protože v daném akt punkturním bodu prostě chybí příslušná nervová zakončení.
Akupunkturisté jsou však přesvědčeni o tom, že by vpich měl být cítit, byť jen nepatrně, aby bylo jisté, že akupunkturní bod je napíchnuty správně. Samotné jehly jsou mnohem tenčí než ty, které užívá
klasická medicína. Jejich sterilizace je samozřejmostí. Je na akupunkturistovi, aby se rozhodl, pod jakým úhlem jehlu zabodne (kolmo,
šikmo) a jak hluboko ji zavede (2-3 cm hluboko, někdy i hlouběji),
případně jak ji bude aktivizovat, aby bylo její působení v akupunk-
■336■
Orientální medicína
Obraz těla na jazyku a v ústní dutině
turním bodě výraznější. Někdy ji jen protáčí v prstech (doprava - doleva), jindy ji povytahuje a zase zanořuje, někdy oba způsoby kombinuje. Někteří akupunkturisté do jehel zavádějí slabý elektrický proud,
případně jehly ohřívají tak, že na jejich vrcholek umístí tzv. moxu,
smotek sušeného pelyňku čínského (Artemisia vulgaris), který zapálí.
Před padajícím žhavým popelem je kůže chráněna malým kartonovým kolečkem kolem jehly.
Jedna akupunkturní seance trvá 20 minut až hodinu.
Pacient by se měl připravit na to, že akupunktura není v žádném
případě nic, co by mohl porovnat se svými stávajícími zkušenostmi
s klasickou medicínou, a některé věci se mu mohou zdát opravdu podivné.
Za prvé není vůbec jasné, kdy a jak akupunktura zabere. Někdy
stačí skutečně jen jedna jediná návštěva a je po problému. Jindy je
třeba sezení opakovat. Obecně však platí, že nejpozději po šesté návštěvě by měl mít pacient jasno, zda mu léčba pomáhá, či nikoliv.
V každém případě záleží na jeho subjektivních pocitech. Když se cítí
Orientální medicína
■337■
natolik dobře, že si myslí, že akupunkturu již nepotřebuje, léčba se
ukončí. Pokud se obtíže vrátí, lze léčbu opět obnovit. Různá je i četnost návštěv. Obvykle se na akupunkturu chodí jednou týdně, v začátcích léčby však může akupunkturista doporučit častější návštěvy.
Vedle očekávané úlevy od stávajících obtíží mnozí pacienti po akupunktuře prožívají stav lehkosti, až rozjařenosti, nebo se naopak se
cítí unavení a ospalí. Může se také stát, že se jejich obtíže dočasně
zhorší. To se stává i v případě jiných alternativních postupů (např.
v homeopatii to jsou tzv. reverzní příznaky). Je to známka toho, že
léčba funguje, protože na zvýšenou „léčebnou sílu" a posilu organismu (v podobě jehel, homeopatik atd.) choroba reaguje dočasným
zvýšeným odporem. V některých případech se mohou objevit dokonce i dosud nebývalé bolesti anebo vyrážky, které samy po několika
dnech odezní. Všichni akupunkturisté však shodně tvrdí, že tyto vedlejší příznaky, pokud ovšem vůbec nastanou, jsou méně nepříjemné
a méně škodlivé než vedlejší účinky klasických léčiv. Opravdové nebezpečí pacientovi při akupunktuře hrozí jen tehdy, když se spolehne na nějakého pochybného akupunkturistu bez jakýchkoliv
osvědčení a doporučení a při používání nesterilizovaných jehel.
Nešikovný akupunkturista může jehlu také zavést špatně, nebo ji dokonce při zavádění zlomit.
Kontraindikace akupunktury
V některých případech akupunkturista usoudí, že pro pacienta
není akupunktura vhodná, protože je možné efektivněji pomoci jiným způsobem, např. tradiční čínskou medicínou. Některé nemoci
se také podle tradice akupunkturou výslovně nesmějí léčit, např. pohlavně přenosné choroby. V případech ohrožujících život (těžké infekce, nehody, podvýživa) i akupunkturisté uznávají, že postupy klasické medicíny jsou účinnější. Vyhýbají se také některým typům
pacientrů, např. hysterikům.
Vhodné použití akupunktury
Akupunkturisté tvrdí, že neléčí chorobu nebo její příznaky, ale že léčí
celého člověka. Z jejich úhlu pohledu tedy nelze žádnou chorobu označit jako mimořádně vhodnou k léčení akupunkturou. Nicméně z pohledu oficiální západní medicíny se tradiční akupunkturní léčba osvědčila obzvláště při léčení těchto chorob a zvládání následujících obtíží:
Orientální medicína
-
• 338 •
nachlazení
akutní zánět nosních dutin
akutní zánět mandlí
akutní zánět průdušek (bronchitida)
průduškové (bronchiální) as tma
akutní zánět spojivek
krátkozrakost u dětí
šedý zákal nekomplikovaný
bolest zubů
bolest po extrakci zubu
zánět dásní
zánět hlasivek, akutní i chronický
křeče jícnu
překyselení žaludku
bolest při dvanáctníkovém vředu
akutní dvanáctníkový vřed nekomplikovaný
akutní a chronický zánět tlustého střeva
akutní bacilární úplavice
zácpa
průjem
paralytická střevní neprůchodnost
bolest hlavy
migréna
bolest trojklaného nervu
počáteční stadium obrny obličejových svalů
choroby periferních nervů
Ménierova choroba
poruchy funkce močového měchýře
bolesti v bederní oblasti zad
ischias
osteartritida
tzv ztuhlé rameno
tzv. tenisový loket
Akupunktura a tzv spouštěcí body
I klasická západní medicína vždy uznávala, že na těle existují jisté
body, tzv spouštěcí, které když se podráždí (tlakem i jinak), tak následuje zmírnění bolesti v úpině jiné části těla. Tento poznatek není
Orientální medicína
■339■
příliš známý a v praxi se ho využívalo velmi omezeně, protože ne vždy
ke zmírnění bolesti skutečně došlo a protože mechanismus tohoto
jevu nebyl nikdy dostatečně uspokojivě objasněn. Porovnáním umístění těchto spouštěcích bodů s tradičními akupunkturními body byla
prokázána jejich vzájemná shoda v 71 % případů. Zatímco západní
medicína zjevně stejný mechanismus, na jakém je založena akupunktura, dále nerozvíjela, orientální lékaři ho rozpracovali do obsáhlého
fungujícího systému.
Akupunktura a děti
Pokud se malému pacientovi vše řádně vysvětlí tak, aby se nebál,
není důvodu, proč by nemohl také podstoupit akupunkturní léčbu
stejně jako dospělý člověk. Někteří akupunkturisté v případě dětí
používají jemnější stimulaci akupunkturních bodů. Místo klasického
vpíchnutí jehly se dané místo jen masíruje jehlou s tupou oblou špičkou (tzv. pružinová jehla) nebo se stimuluje rychlými poklepy kladívka s pružnou rukojetí, zakončeného pěti jehlami (jehla zvaná
broskvový květ).
Akupunktura a zvířata
Objektivní účinnost akupunktury prokazuje i její veterinární použití. Někteří veterináři vědí, že když u psa nebo kočky dojde k nebezpečnému poklesu dechové frekvence vlivem anestetika, pomůže
vpíchnutí jehly do bodu tradičně označovaného VG 26: Jen Chung.
Během 10-30 vteřin se dechová frekvence vrátí téměř na normální
hodnotu. V jednom doloženém případě z veterinární praxe se takto
probralo k životu zvíře, kterému již přestalo bít srdce.
Ušní akupunktura
Čínští lékaři objevili na uchu přes 120 bodů, které mají reflexní
vztah k různým jiným částem těla a orgánům a které je také možné stimulovat jehlami. Ze zdravotního hlediska je proto velmi nerozumné
nechat si píchat uši a nosit v nich náušnice, aniž se člověk přesvědčí,
že náhodou není zasažen některý ušní akupunkturní bod. Ušní akupunktura byla ve velmi malé míře známá i v Evropě. Námořníci nosili
náušnice na určitém místě v uchu proto, že se domnívali, že se jim
takto výrazně zlepší zrak, což je při plavbě na moři samozřejmě výhoda.
Orientální medicína
•340•
MIKROSYSTÉM UŠNÍHO BOLTCE
1 - nos
2 - psychika
3 - oko
4 - horní čelist a zuby
5 - dolní čelist a zuby
6 - žlázy
7 - centrální nervová soustava
8 - podkorová centra
9 - plíce
10 - srdce
11 - ústa s nosohltanem
12 - jícen
13 - žaludek
14 - dvanácterník
15 - tenké střevo
16 - tlusté střevo
17 - slezina
18 - játra a žlučník
19 - pankreas
20 - ledvina
21 - močovod
22 - močový měchýř
23 - krční páteř
24 - hrudní páteř
25 - bederní páteř
26 - kost křížová
27 - kostrč
28 - sedací nerv
29 - kyčel
30 - koleno
31 - pata + kotník
32 - prsty nohou
33 - pohlavní orgány
34 - bod alergie
35 - prsty rukou
36 - zápěstí a ruka
37 - loket a předloktí
38 - rameno a paže
39 - lopatka + klíční kost
40 - hrudní koš
41 - prodloužená mícha
42 - mícha
Orientální medicína
■
í 4`
of.af
^
6"
.
^
^
11
•
i
, 13 I
12^
^
^
;9 ^1o;
2
í; 7
^3
✓i
'
^
/
8/
(41
34 1■
Orientální medicína
• 342 •
AKUPRESURA
Akupunkturní body jsou místo vpichováním jehel ovlivňovány tlakem. Používá-li se tzv. akupunktura bez jehel, je to hluboký a kolmý
nátisk prstem na dané místo, vždy směrem do středu těla. Začíná se
lehce, potom se tlak zvětšuje až na hranici snesitelnosti a končí se
opět zmírněním. To celé trvá pět sekund, následuje 7 sekund přestávka. Celý zákrok musí trvat 3-5 minut. Při akupresuře se daný bod
stlačuje na hranici bolestivosti jen jednou. Akupunkturu bez jehel
a akupresuru může každý prováděti sám na sobě. Známé jsou např.
akupresurní body proti pocitu hladu, proti bolesti hlavy apod.
Hlavní zásady bezpečného provádění akupresury
1. Může se stát, že akupresura „nezabere" ihned, někdy je třeba
proceduru opakovat a výsledek se pomalu začne objevovat třeba až
po 8.-12. masáži. Je třeba vytrvat, a pokud se jednou s akupresurou
začne, musí se pokračovat, protože jinak by se mohlo nemocnému
jen přitížit.
2. Když se pacient začne potit nebo mu začne být nevolno, je třeba
proceduru ihned přerušit.
3. Akupresurní techniky se nikdy nesmějí používat v těchto případech:
- zhoubné novotvary
- infekční choroby
- horečky s dosud nezjištěnou příčinou
- chronické choroby (např. TBC)
- infarkt
- dýchací a oběhové obtíže
- vnitřní zranění
- těžké psychické poruchy
- kojenci
- osoby starší 70ti let
- těhotné ženy
- bolestivé stavy s dosud nezjištěnou příčinou
- plísňová onemocnění
- vážné choroby jater, srdce nebo ledvin
- čerstvé zlomeniny
- zauzlení střev
- na jizvách
• 343 •
Orientální medicína
- při celkovém vyčerpání
- po velmi namáhavé práci
- po sportování
- po horké koupeli
- po bohatém jídle
- po požití alkoholu.
NĚKTERÉ AKUPRESURNÍ BODY (výběr)
Migréna
- velký čelní lupínek na vrcholu přední části hlavy
- rozhraní čelní a temenní kosti po obou stranách hlavy
- přesný střed čela
- po obou stranách kořene nosu
- na vnitřním okraji horní části očnice u kořene nosu
- mezi palcem a dlaní
v
• 344 •
Orientální medicína
Nespavost
- třikrát po 3 vteřiny tlačit podél tepny na krku
- pod okrajem týlní kosti ve středu
- na bříškách prstů u rukou
Škytavka
- vedle ramenního kloubu
- na předloktí z vnější strany hned za zápěstím
- v důlku pod týlní kostí
- na 7. a 8. obratli hrudním
- na konci 11. žebra
•
•
•
j
■345■
Orientální medicína
Roztroušená skleróza mozkomíšní
- na lícní kosti před uchem
- 3 cm pod žebry
- 2 cm kolem pupku
- hned pod kyčelním kloubem
- uprostřed holenní kosti
- mezi prsty na hřbetě ruky
r
■34c6■
Orientální medicína
- před kotníky
- po obou stranách paty
..
•
- na vnitřní části kostry nohy
- mezi prsty na chodidle
- kolem kloubu palce 5. prstu nohy
- na klenbě chodidla
- uprostřed paty chodidla
Deprese
-
pod nosem
• 347 •
Orientální medicína
-
Epilepsie
5 8 cm od pupku na stěně břišní směrem k žebrům
-
- kolem pupku
- vsedě tlačit na horní část stehna, až se narazí na kost blízko slabin
- ve středu s il ného svalu lýtka na vnitřní straně
Neuróza
- na rozhraní temenní kosti se spánkovou po obou stranách hlavy
- v malém důlku na vnějším okraji očnice
Orientální medicína
■348■
Šedý zákal
- u kořene nosu vedle obočí
- v malém důlku na vnějším dolním okraji očnice
- v malém důlku nad mastoidní kůstkou a za ní
- táhnout ukazovákem na zadní straně čelistní kosti těsně pod ušima
směrem dopředu
Zelený zákal
- podél celého obočí
- podél celého nosu
- lehce klepat na zavřená oční víčka a chřípí
• 349 •
Orientální medicína
- od ucha podél dolní čelisti
Zánět spojivek
- na Silviově fisuře
Oslabení sluchu
- nad křížovou kostí
• 350 ■
Orientální medicína
Krvácení z nosu
- na vrcholku přední části hlavy
Rýma
- na Silviově fisuře
- vedle nosu
- na žvýkacích svalech dolní čelisti
- v důlku pod spodním okrajem týlní kosti
■351■
Orientální medicína
Bolesti zubů
- na vrcholku přední části hlavy
- proti závěsu čelistní kosti
- po obou stranách nosu
- v důlku na spodní čelisti
- 5 cm pod kostním výčnělkem ve středu čelní kosti
- na vnitřním dolním okraji očnice
- pod nosní přepážkou
- pod ušním boltcem
- nad zápěstím z obou stran
- mezi kyčelním kloubem a tříslem
- na vnějším horním lýtku
- nad vnějším kotníkem
• 352 •
Orientální medícím
Křeče při psaní
- na dlani pod malíčkem
- pod okrajem týlní kosti
- podle pažního svalu
Zlomeniny kostí
- na dlani za každým prstem
• 353 •
Orientální medicína
- na hřbetu dlaně za malíčkem
- v přední části ramenního kloubu
Ústřel
- 10 cm od třetího bederního obratle
- 1 cm pod kostrčí
- mezi 4. a 5. bederním obratlem
- uprostřed hýždí
- na spodním stehnu zezadu
- pod kolenem
• 354 •
Orientální medicína
Infarkt
- stiskne se malíček na ruce a třepe se s ním až do nabytí vědomí
- při bezvědomí se označený bod na dlani na 7 sekund stiskne a na
5 sekund povolí, opakuje se až do nabytí vědomí
Vysoký tlak
- zpředu na temeni hlavy 5 prstů od hranice vlasů
- po obou stranách štítné žlázy
• 355 ■
Orientální medicína
- pod spodním okrajem týlní kosti
- uprostřed ucha
- na 11. žebru
- přesně pod pupkem
- 3 cm pod hrudní kostí
- v pravém podpaždí
F
•
.
i
- uprostřed ramen zezadu
- vedle 5. hrudního obratle
- vedle 7. hrudního obratle
- v nadbřišku
- na vnějším lokti
• 356 •
Orientální medicína
- v dolní části vnitřního lýtka
- nad vnitřním kotníkem
- na vnějším zápěstí
- z obou stran špičky prostředníku
- na palci u nohy
Nízký tlak
- na temeni hlavy na šířku dlaně od vlasové části
■ 357 •
Orientální medicína
- pod spodním okrajem týlní kosti
- na krční tepně
- mezi levým prsem a ramenním kloubem
- 3 cm pod hrudní kostí
- kolem pupku
- na vnějším lokti
- pod vnitřním lýtkem
- na boční straně prostředníku
- na vnějším zápěstí a 2 cm vedle
■358■
Orientální medicína
- uprostřed vnitřního zápěstí a 2 cm po obou stranách
Astma
- boční strana paže
- v podpaždí
- klíční kosti
- hrudní kost mezi prsy
- vnější strana celé ruky
- vnější koleno a pod ním
• 359 •
Orientální medicína
- palec ruky
- spodní hrana dlaně
Pálení žáhy
- na klíčních kostech
- uprostřed těla mezi 2. párem žeber
- pod hrudní kostí
- uprostřed vnitřního okraje levého prsu
- solar plexus
Žaludeční vředy
- uprostřed ramen zezadu
- podél paží zezadu
- 10 cm nad a stranou od pupku
- 3 cm od osy těla pod hrudní kostí
- vedle 3. obratle hrudního vpředu i vzadu
- na 8. hrudním obratli
- vedle 11. obratle hrudního
- 3 cm vedle 12. obratle hrudního
- v tříslech
- 2 cm pod kolenem z boku
`
■360■
Orientální medicína
•
Nevolno na zvracení (nausea)
- podél páteře (masáž)
- v jedné třetině ramen
- v podpaždí
- 7 cm pod okrajem hrudníku vpředu
- v dolní části předloktí
•
•
• 361 •
Orientální medicína
- pod týlní kostí
- na konci pravého žebra
- na vnitřním okraji prsou
Dna
- pod nosem
r- uprostřed pod týlní kostí
• 362 •
Orientální medicína
- mezi stydkými kostmi
1
I
- pod kloubem palce u nohy
- receptory močových cest
Zánět močového měchýře
- na dolním okraji lícní kosti
• 363 •
Orientální medicína
Bolestivá menstruace
- na spodní hraně zápěstí
- 1 cm nad pupkem a 2,5 cm stranou
- 2,5 cm po obou stranách pupku
- na 8. žebru
- v podpaždí
- pod každým prsem
- 7 cm stranou od pupku
- 2,5 cm od 8. obratle hrudního
- 5 cm pod pupkem
- mezi stydkými kostmi
- uprostřed každé stydké kosti
- 2,5 cm od 3. bederního obratle
- v tříslech, vedle 4. hrudního obratle
- na kosti křížové
- 2,5 cm pod vnitřním kolenem
- nad vnitřním kolenem
- na vnější patě
Orientální medicína
Akupresura chodidlová
■364■
Praktická zkušenost již dávno přinesla poznání, že chodidla člověka
jsou spojeny s různými orgány. V Cechách se běžně říká, že je možné „nastydnout od nohou", i když nastydnutím je pochopitelně postižena
úpině jiná část těla než právě nohy. Jestliže je možné od nohou nastydnout, potom je možné samozřejmě prostřednictvím nohou působit i léčivě. Dosud nejstarší známé vyobrazení chodidlové reflexologie pochází ze starého Egypta. Bylo objeveno v Ankhmarově hrobce v Sakkaře
a je datováno cca do roku 2 300 př. n. 1. Nezávisle na Egyptu došli ke stejnému názoru také čínští lékaři, jak je možné usoudit ze zmínek starých
kolem 5 000 let. Stejnou techniku je možné objevit také u některých
domorodých kmenů třetího světa.
Terapeuti používající tuto techniku jsou přesvědčeni, že na lidském
chodidle, nártu a kolem kotníku jsou tzv. receptory, místečka, která jsou
spojena s určitými orgány, a to jakýmisi energetickými drahami (tzv meridiány), které dosud klasická medicína (neurologie, fyziologie, anatomie) neobjevila. Takových kanálů je celkem deset (na rozdíl od tradiční
čínské orientální meridiánové teorie, která rozlišuje meridiánů dvanáct)
a všechny začínají (či končí) právě na chodidlech člověka. Táhnou se celým tělem až do konečků prstů na rukou a na vrcholek hlavy. Pokud je
všechno v pořádku, energie jimi proudí volně a bez překážek. Pokud d ojde někde k nějaké blokaci, objeví se potíže.
Úkolem terapeuta je v tomto případě zjistit, zda a kde k takovému
bloku došlo. Zjistí to tak, že velmi podrobně vyšetří a prohmatá chodidla pacienta. Blokády se terapeutovi údajně jeví jako drobné hrudky pod
pokožkou. Když takovou zatvrdlinku terapeut objeví, snaží se ji masáží
odstranit. Představuje si ji třeba jako kostku cukru, která se tlakem rozpadne a potom se může vyloučit běžnými tělesnými tekutinami (močí,
potem). Energie pak může uvolněným kanálem opět proudit bez překážky
Vlastní terapeutický zákrok může být i dosti bolestivý Terapeut se
snaží pacienta přemluvit, že tato bolest je nevyhnutelná a že povede
k uzdravení. V některých případech se mu dokonce podaří pacienta
přesvědčit natolik, že si tuto „správnou" bolest dokonce oblíbí. Jiní pacienti se s ní však nesmíří a celou proceduru přirovnávají k mučení. Je
otázkou, zda potom toto „mučení" budou dobrovolně snášet, anebo zda
si raději nevyberou některý jiný druh alternativní medicíny.
Použití chodidlové reflexologie je velmi rozsáhlé, protože přes recep-
• 365 •
Orientální medicína
tory na nohách je možné působit na všechny orgány v těle. Někteří terapeuti udávají, že vhodným reflexním zásahem dokáží zmírnit i tak
prudké bolesti, jako jsou třeba porodní. Výhodou v tomto případě je, že
když se bolest vrátí, je možné opět použít reflexologický zákrok, zatímco léky proti bolesti nelze podávat bez omezení. Po reflexologickém
působení na chodidla někteří pacienti udávají celkový pocit osvěžení
a relaxace a nástup výjimečně dobrého a posilujícího spánku.
Reflexologické manipulace s chodidly jsou doporučovány i našimi léčiteli, např. při akutních potížích s některým orgánem (žlučník, játra, žaludek atd.), i pro domácí použití. K úlevě by mělo dojít po masáži nebo
akupresurním stlačení příslušného receptoru na noze. Obecně se také
doporučuje necílená stimulace chodidel, např. chůzí naboso po hrbolatém a nerovném povrchu nebo nošení speciální obuvi působící na dané
receptory. J. Janča doporučuje přešlapování v bedně napiněné oblázky
(s oporou).
Masážní bedna
• 366 •
Orientální medicína
Reflexní zóny na chodidlech (ukázky)
LEVÉ CHODIDLO
PRAVÉ CHODIDLO
ČELNÍ DUTINY
LÍCNÍ
HYPOFÝZA
-WV
Zóny hlavy
ZUBY
■367■
Orientální medicína
LEVÉ CHODIDLO
PRAVÉ CHODIDLO
Si
^
^
s3
1
KRČNÍ
1, 2
,
,
KRČNÍ
3-7
HRUDNÍ
t
BEDERNÍ
KŘÍŽOVÁ
Reflexní plošky páteře
^
• 368 •
Orientální medicína
PRAVÉ CHODIDLO
LEVÉ CHODIDLO
TÝL
HLAVY
RAMENNI
KLOUB
RAMENNÍ
KLOUB
PAŽE
PAŽE
LOKET
LOKET
KOLENO
KOLENO
KOSTI
A SVALY
PÁNVE
Pohybový aparát
• 369 •
Orientální medicína
PRAVÉ CHODIDLO
LEVÉ CHODIDLO
NADLEDVINKY
LEDVINY
Močové cesty
• 370 •
Orientální medicína
PRAVÉ CHODIDLO
LEVÉ CHODIDLO
asi
najeden
a půl prstu
Zóny slinivky břišní
■371■
Orientální medicína
PRAVÉ CHODIDLO
LEVÉ CHODIDLO
ORGÁNOVÁ
ZÓNA
SRDCE
KAUZÁLNÍ
ZÓNA
SRDCE
Zóny srdce
• 372 •
Orientální medicína
LEVÝ NÁRT
NOSOHLTAN
HRTAN
BRONCHY
PLÍCE
Zóny dýchacích cest
PRAVÝ NÁRT
• 373 •
Orientální medicína
PRAVÉ CHODIDLO
LEVÉ CHODIDLO
ZAŽÍVACÍ ORGÁNY
JÁTRA
ŽLUČNÍK
SESTUPNÝ
TRAČNÍK
APENDIX
HRTAN
JÍCEN
VSTUP
DO
ŽALUDK
CARDLA
VÝSTUP
ZE
ŽALUDKU
(PYLORUS
ŽALUDEK
SLINIVKA
VANÁCTNÍK
TLUSTÉ
STŘEVO
PRÍČNÝTRAČNÍK1
TENKÉ STŘEVO;
(JEJUNUM, ILEUM)
KONEČNÍK'
Zažívací trakt
SLEZINNÝ
OHYB
TRAČNÍKU
SESTUPNÝ
TRAČNÍK
SIGMOID
(ESOVITÁ KLIČKA)
• 374 •
Orientální medicína
PRAVÁ RUKA VNĚ (NÁRT)
OCHABLÉ KONČETINY
SEX
ALERGIE
NÍZKÝ KREVNÍ TLAK
BOLESTI ZUBŮ
DÁSNĚ
ŠUMĚNÍ V UŠÍCH
ZTRÁTA
CHUTI
ROVNOVÁHA
UCHO
KAŠEL
BOLESTI
KRKU
HUBNUTÍ
ROVNOVÁHA
BOLESTI HLAVY
NACHLAZENÍ
OČI
UŠI
CELKOVĚ POSÍLENÍ
REVMATICKÉ
BOLESTI
PRŮJEM
POCIT ZIMY
Reflexní zóny na rukách
•375.
Orientální medicína
LEVÁ RUKA VNĚ (NÁRT)
OCHABLÉ KONČETINY
SEX
ALERGIE
NÍZKÝ KREVNÍ TLAK
BOLESTI ZUBŮ
DÁSNĚ
ŠUMĚNÍ V UŠÍCH
SRDEČNÍ
PSYCHÓZY
ZTRÁTA
CHUTI ROVNOVÁHA
UCHO
KAŠEL
BOLESTI
KRKU
HUBNUTÍ
ROVNOVÁHA
BOLESTI HLAVY
NACHLAZENÍ
OČI
UŠI
CELKOVÉ POSÍLENÍ
REVMATICKÉ
BOLESTI
PRŮJEM
POCIT ZIMY
Reflexní zóny na rukách
• 376 •
Orientální medicína
LEVÁ RUKA UVNITŘ DLAŇ)
MOZEK
ČELO
DUTINY
VŠECH DESETPRSTŮ
NERVY
VŠECH DESET PRSTŮ
HYPOTYZA
EPI
LAZY
PLÍCE
PLEXUS
SOLARIS
ŽALUD K
KRK
NOS
MANDLE
PÁTEŘ
NADLEDVIN
ŠTÍTNA AV
LEDVINA
TENKÉ STŘEVO
TLUSTÉ STŘEV
DĚLOHA
KONEČNÍ
• uši
NWAV
"wqf
It"
RAMENO
HRUDNi
PROSTOR
SRDCE
.
THYMUS
211:
SLEZINA
SLINIVKA
LYMFATICKÝ
SYSTÉM
MOČOVÝ MĚCHÝŘ
KYČLE
BEDERNÍ PÁTEŘ
VAJEČNÍK
GONÁDY
KOTNÍK
Reflexní zóny na rukách
• 377 ■
Orientální medicína
PRAVÁWRUKA UVNITŘ (DLAŇ)
MOZEK
ČELO
DUTIN)
VŠECH DESET PRSTU
NERVY
VŠECH DESET PRSTŮ
OČI
ŽALUDEK
\ZEME
UŠI
PLÍCE
RAMENO
HRUDNÍ
PROSTOR
JÁTRA
ŽLUČNÍK
THYMUS
SLINIVKA
SLEPÉ STŘEVO
LYMFATICKÝ
SYSTÉM
MOČOVÝ
MĚCHÝŘ
KYČLE
BEDERNÍ PÁTEŘ
VAJEČNÍK
GONADY
KOTNÍK
HYPOFÝZA
EPIFÝZA
SYCHIKA
-PLEXUS
SOLARIS
NOS
KRK
MANDLE
PÁTEŘ
NADLEDVINKA
ŠIÍÍNÁ ŽLAZA
LEDVINA
TENKÉ STŘEVO
TLUSTÉ STŘEVO
DĚLOHA
PROSTATA
KONEČNÍK
--
Reflexní zóny na rukách
Orientální medicína
• 378 •
Čínská presura
Jde o jistý speciální druh akupresury, lymfodrenáže, vazivové a pojivové masáže. Léčitel projíždí meridiány a působí na ně různou silou, někdy jen lehkým dotekem, jindy tlakem „vší silou". Další masáží se potom
tělo rozvolní a uklidní. Cílem čínské presury je odstranit příčinu bolestí
pacienta a špatnou anatomii těla. Nemocní obvykle přicházejí na terapii, která je pro léčitele velmi náročná, několikrát. S úspěchem je tato
metoda používána na bolesti trojklaného nervu, hlavy, zad a bolesti vystřelující do třísel, kyčlí a kolen i do dalších míst, dále na migrénu, bloky
krční páteře, ramen, na tzv tenisový loket, artrózu a tzv vodu v koleně,
ischias, vyhřezlé ploténky. Někdy je léčba tak účinná, že i pronikavá bolest odezní do hodiny, jindy se stav pacienta zlepší natolik, že původně
nezbytná operace páteře nebo kloubů již není nutná. Čínská presura
pomáhá i v případě některých gynekologických obtíží, například při
některých druzích neplodnosti a při menstruačních bolestech, a také
v případě únavového syndromu.
Slovó léčitele
„Ochrnutí ischiasem vždy do hodiny chodí bez bolesti."
(Z. Valentová, léčitelka)
Akupresurní koule
Masážní kuličky původem z Číny (z doby dynastie Ming - 1368-1644),
určené k masáži dlaní. Tam působí na akupresurní body, a navozují tak
pocit célkového uklidnění, duševní svěžesti a odstraňují únavu.
Začátečníkům se bude lépe cvičit s menšími kamennými kouličkami, za
nejúčinnější jsou považovány kovové koule se zvonkem uvnitř.
Shiatsu (šia-cu)
Je to vlastně speciálně rozpracovaný akupresurní systém působení
na pacienta. Terapeut působí různým způsobem - různými druhy masáží a tlaků na akupunkturní body na pacientově těle. Stejně jako při
akupunkturní léčbě i zde samotné seanci předchází podrobné vyšetření pacienta, celá procedura shiatsu potom trvá asi hodinu až hodinu a čtvrt. Pacient by na sobě měl mít volný oděv, který ho nikde netísní, a měl by ležet na tvrdé podložce. Nic jiného, samozřejmě kromě
znalostí, není k shiatsu zapotřebí.
Při shiatsu terapeut působí na různé části pacientova těla tlakem
■379■
Orientální medicína
4
různými částmi svého těla - nejjemněji palcem či prsty, nejsilněji tak,
že se po pacientovi prochází. I když to zní dosti znepokojivě, je to skutečně prastará a osvědčená metoda. Pocity, které pacienti při shiatsu
zažívají, jsou zvláštní, mísí se v nich najednou bolest i rozkoš. Často je
neumějí ani slovy popsat. Jeden „tlak" na určitém místě trvá vždy několik vteřin a terapeut ho může dle potřeby zesilovat nebo zeslabovat.
Opakuje se tři- až čtyřikrát. Cílem léčby je samozřejmě odstranit
všechny překážky, které brání volnému proudění životní energie čchi
v těle pacienta. Nejvíce se shiatsu osvědčila při chorobách vznikajících ze stresů, zvláště pak při migrénových bolestech hlavy. Účinná je
také v případě depresí, zácpy, průjmu a nespavosti. Roztěkané osoby
shiatsu uklidňuje, naopak osoby s nedostatkem energie povzbudí natolik, že se cítí, jako by se vznášeli (podobně jako po akupunktuře).
Tento odlehčený stav trvá ještě několik hodin po seanci.
Pro domácí použití bylo vypracováno několik shiatsu cviků. Např.:
Proti zácpě
Pacient si nejprve klekne na obě kolena, potom se posadí na paty.
Prsty obou rukou nahmatá spodní okraj hrudního koše, jakoby ho podebere a začne tlačit proti tělu. Následuje hluboký nádech, potom
hluboký výdech a předklon tak, že se ruce zaboří do solar plexu. Je
třeba připravit se na to, že to může i velmi bolet.
K uvolnění šíje
Pacient se posadí na zem, přitiskne nohy po celé délce k zemi a co
nejvíce je roztáhne. Potom sepne ruce (s propletenými prsty) a sepnuté je zvedne vzhůru nad hlavu. Zároveň je otočí, stále sepnuté, dlaněmi nahoru. S narovnanými zády provádí střídavě úklony na stranu
směrem ke špičkám nohou, na každou stranu celkem pětkrát.
K uvolnění ramen a hrudi
Pacient se postaví do mírného stoje rozkročného, ruce spojí za zády,
předkloní se a snaží se zvednout spojené ruce co nejvýše. Potom se narovná, zakloní hlavu a opět zdvihá spojené ruce co možná nejvýše.
I při shiatsu je třeba dbát na několik upozornění. Shiatsu není zásadně vhodná pro chronická onemocnění, ale používá se jen při akut-
Orientální medicína
• 380 •
ních obtížích. Také se nedoporučuje kombinovat shiatsu s užíváním
léků a drog vč. alkoholu. Nelze ji doporučit ani těhotným ženám.
Moxování
Na akupunkturní body se působí teplem. Žhnoucí smotek moxy
(sušeného pelyňku čínského) se přibližuje k akupunkturnímu bodu,
který se tak zahřívá. Po zahřátí se smotek oddálí a celá procedura se
opakuje.
(Pozn. Zde není od věci uvést, že v literatuře - Janča, Zentrich,
Věčně zelené naděje - je popsán případ, kdy uměle způsobené spáleniny 2. stupně na určitých místech hrudi probraly z kómatu pacienta
umírajícího na dechovou nedostatečnost, s tím, že to je starý lidový
recept, a s odkazem na to, že velmi podobný způsob používají v takových případech i afričtí šamani. Další související terapií jsou tzv. ušní
svíčky, „vytahující" nečistoty z těla. Jsou duté, zasunou se do uší pacienta a zapálí se. „Nečistoty" se shromažďují uvnitř svíčky.)
Pohybové terapie
■381■
[v]
POHYBOVÉ TERAPIE
ORIENTÁLNÍ POHYBOVÉ TERAPIE
JÓGA
Obecně je definována jako jeden z šesti hlavních směrů indické filozofie. Velmi stručně řečeno je jejím cílem zcela konkrétními postupy
dosáhnout toho, že se jogín dostane do takového stavu mysli a poznání,
že se dokáže vymanit z věčného koloběhu rození a umírání. Navození
tohoto stavu, tzv. sansáry, napomáhají různá speciální cvičení a zaujímání specifických jógových pozic, ásán. Podmínkou dosažení sansáry
je dosažení naprosté harmonie v neoddělitelném spojení těla, mysli
a ducha, a dokonce i navození pocitu spojení a sounáležitosti jogína
a všech živočichů, včetně těch nejmenších, rostlin, a dokonce i neživých věcí. Navození této harmonie se pochopitelně projeví i ve zlepšení tělesného stavu jogína. Proto je možné jogínských postupů používat i v alternativní medicíně.
Jóga patří patrně mezi nejstarší postupy alternativní medicíny. Podle
archeologických nálezů existovala v Indii již nejméně před 6000 lety.
Nejstarší dochovanou příručkou ke cvičení jógy jsou Jógasútry, jejichž
autorem je staroindický gramatik a filozof Pataňdžali (cca 2. stol. př. n.1.).
Zahrnují i pro nás poněkud bizarní postupy, jako jsou např. koupele
v popelu nebo v prachu zvířeném posvátnými kravami. Do Evropy přišla jóga až v 19. stol., větší pozornosti se jí však dostalo až v 70. letech
20. století v souvislosti s obrovskou popularitou Maháriši Mahéš Jógiho,
gurua slavné transcendentální meditace.
Postupem doby se pod pojem jóga nahrnulo mnoho různých jogínských technik, největší obliby pro svou všeobecnou přístupnost
dosáhla hathajóga, zaměřující se na zlepšení držení těla a dýchání.
Pokud si někdo chce osvojit jogínská cvičení, patrně nejsnazší cestou je návštěva některého z četných kurzů, kde je i možnost konzultace a správného vedení. Všechny ostatní pomůcky určené k samostudiu jsou přece jen méně názorné a neposkytují cvičícím zpětnou vazbu.
Pravidelná cvičení jógy lze doporučit na všechny chronické cho-
• 382 ■
Pohybové terapie
roby, např. na dýchací obtíže všeho druhu vč. zánětů nosních dutin,
na zažívací obtíže a žaludeční vředy, na nervové choroby a zvláště pak
při roztroušené skleróze, pomáhá při chorobách pohybového aparátu a vůbec celkově zlepšuje zdravotní stav cvičícího, což se projeví
lepším fungováním organismu (optimalizace menstruačního cyklu,
snížení vysokého krevního tlaku, zlepšení metabolismu a redukce
nadváhy aj.). Některé prvky jógy jsou velmi vhodné i pro těhotné ženy
jako relaxace i příprava na porod.
TM ČCHI
I v tomto případě se transkripce tohoto pohybového umění v růz-
ných systémech přepisu čínských znaků liší.
Může se např. psát taj chi, nebo dokonce
- -+ tchaj - ti - čchúan, výslovnost však zůstává
stejná. Podstatné je slovo čchi, které znamená životní sílu, energii. Systém cvičení tai
čchi má za cíl harmonizovat průtok této životní energie tělem cvičícího.
Stejně jako v případě mnoha jiných východních tradičních umění, ani zde není
známo, kdy, kde a jak tai čchi vzniklo.
+ + 40 Předpokládá se, že má původ v tao jako hra
a cvičení pro děti, anebo že to je staré válečné umění, upravené pro potřeby nemocných a rekonvalescentů.
Bylo považováno za tajné umění a až do poloviny 19. stol. nebylo
mimo Cínu příliš známé. V komunistické Cíně bylo navíc vždy považováno i za dosti podezřelé. Ke zlomu došlo
4
v šedesátých letech 20. stol., kdy se do zá-- -► padního světa začalo šířit z čínských čtvrtí.
/
Tai čchi je opět jedním z umění, které je
třeba učit se pod vedením mistra, aby předepsané pohyby byly prováděny správně,
a tudíž i účinně. Tai čchi se někdy nazývá
„meditace v pohybu". Vyjadřuje se tak podstata tohoto cvičení. Má se provádět s uvolněnou myslí a tělem, čím menší vědomá
^^ + +,.►
snaha, tím lepší výsledek. Vše je o rovnováze. Cvičící stojí na jedné noze větší vahou
,
• 383 •
Pohybové terapie
___
než na druhé, hledá rovnováhu, a tudíž
ideální polohu. Jakmile ji najde, začne i opti4
-4
málně dýchat a získává onu v tai čchi žádoucí koordinaci. Pocítí v té chvíli i proudící čchi, což je vlastně cílem cvičení anebo prostředkem k meditaci, a tím i k pochopení sebe i druhých.
Po formální stránce se tai čchi skládá ze
dvou druhů pohybů. Jedna skupina jsou pohyby jakoby protažené, delší. Je jich asi
stovka a trvají kolem dvaceti minut. Druhá
skupina pohybů jsou pohyby kratší. Těch je
třicet sedm. Pokud chce člověk porozumět sám sobě, měl by cvičit
sám. Pokud chce porozumět druhým, cvičí ve dvojici a pokouší se
obratnými manévry o jakýsi tanec harmonie.
Tai čchi si v poslední době získává značnou popularitu i u nás, snad
právě pro své relaxační účinky, tolik potřebné v naší hektické době
a denním shonu. Z tohoto důvodu je zvláště vhodné pro všechny
osoby trpící srdečními potížemi anebo ty, které tyto obtíže ohrožují.
Tai čchi ovšem působí na celý organismus a bylo vypozorováno, že
podporuje imunitní systém a zvyšuje odolnost proti chorobám všeho
druhu.
-
Slovo cvičitele
„Většina obyvatel Západu se denně vrhá do cvičení, jako by zápasila
s medvědem. Ve skutečnosti si ani cvičení nevychutná. Nahoru, dolů,
puf, puf, dozadu a dopředu. Tai čchi však vyžaduje naprosté uvolnění,
až nakonec zakusíte pocit, jako byste se téměř vznášeli na vodě."
(Walter B. Dudley)
AIKIDO
Toto japonské umění sebeobrany beze zbraně je poměrně novodobý vynález. Vzniklo až začátkem 20. stol., ovšem na základě samurajského obranného umění beze zbraně zvaného aikidžucu (daitórjú
aikidžucu), samurajské válečné umění beze zbraně. To je doloženo
již od 9. stol., používalo se např. ve válkách období Kamakura
(1192-1333). Jeho cílem bylo co nejrychlejší podrobení a likvidace
protivníka, dovednost nadmíru užitečná v jakémkoliv boji.
Pohybové terapie
■384■
Revoluční převrat do aikidžucu vnesl zakladatel aikida Morihei
Uešiba (1883-1969). Když cvičil aikidžucu, dostal se najednou do jakéhosi exaltovaného stavu a v náhlém osvícení si uvědomil, že všechno vlastně dělá špatně, že by neměl usilovat vší silou o vítězství, ale naopak, že by se vůbec neměl ani trošičku pokoušet zvítězit. A to je ta
nejjistější cesta k vítězství. Uešiba byl jedním z největších novodobých
japonských „válečníků" Po porážce Japonska v 2. světové válce se rozhodl, že nabídne toto umění zvítězivšímu nepříteli, a vyslal do Evropy
a USA několik svých žáků, aby aikido propagovali na Západě, což se
také v padesátých a šedesátých letech 20. stol. podařilo.
Teorie aikido vychází z předpokladu, že pokud se dva zápasící je-
Pohybové terapie
■385■
dinci pohybují v naprosté harmonii, jejich životní síla, v japonštině
zvaná ki, se nezdvojuje, ale násobí. Zápasník znalý aikida se nesnaží
zvítězit, soupeři ustupuje a protivník činí totéž. Tak se oba dostávají
do charakteristického kruhového pohybu. Nakonec se přece jen jednomu z nich podaří soupeře vychýlit z rovnováhy, a tak ho porazit.
„Učitel aikida mluví o harmonii a pak hodí žáka na zem," stěžuje si naoko Chris Popenoe, jeden z žáků aikido a zároveň slavný vydavatel
knih s touto tematikou.
K léčebným účelům je aikido doporučováno k uvolnění nemocných kloubů, šlach a svalů, čímž se zároveň zlepšuje krevní oběh, nervová soustava a postupně i „celý člověk". Po jistém čase ten, kdo cvičí
aikido, pocítí, jak se zlepšuje jeho tělesná zdatnost i imunita. Jedna
lekce aikido trvá asi hodinu. Stejný důraz jako na tělesnou složku cvičení je kladen i na jeho duchovní stránku. Lekce proto začíná meditací, následuje rozcvičení a teprve potom vlastní trénink, obvykle ve
dvojicích. Je zajímavé, že je obzvláště doporučováno ženám a děti ho
milují naprosto spontánně. Snad proto, že ženy a děti jsou přece jen
o něco vnímavější a schopnější relaxace než věčně zaneprázdnění
a pospíchající muži.
a
PĚT TIBEŤANU
Nejde o nic jiného než o systém pěti, resp. šesti cviků, jejichž pravidelné denní provádění má podstatnou měrou zlepšit zdravotní stav
cvičícího, zvýšit jeho vitalitu, a zejména prodloužit jeho život až za
hranici sta let, samozřejmě při zachování jeho piné duševní a fyzické
svěžesti.
Příběh objevu této terapie pro západní svět zní dost neuvěřitelně
jako kniha Ztracený obzor Jamese Hiltona o klášteře Sangri-lá, která
mu dokonce možná byla i inspirací. Je proto užitečné si ho ve zkratce
připomenout:
Hugh Conway, konzul Jeho Veličenstva britského krále v Indii,
sedmatřicetiletý bohorovný weltman, cestuje v letadle na své další působiště. Jeho letadlo však spíše ztroskotá, než přistane kdesi v kašmírských horách u dosud neznámé hory Karakal (Modrý Měsíc). Tamější
buddhistický klášter, lámasérie Šangri-Lá, je v údolí pod touto horou
jediným možným útočištěm. Jeho obyvatelé jsou tak trochu zvláštní.
Díky blíže nespecifikované místní anomálii se běžně dožívají dvou set
let. Zároveň však jsou i zajatci lámasérie - jakmile údolí opustí, jejich
Pohybové terapie
• 386 •
tělesná schránka začne dohánět to, co ve stárnutí zameškala.
Skutečně starý obyvatel lámasérie tak mimo požehnané údolí zemře
během několika dnů. Conway stojí před nelehkou volbou. Má zůstat,
jak si to přeje i opat kláštera, a příštích několik desítek let vypadat
stále na svých sedmatřicet, nebo se vrátit do nejistého světa tam
venku? I když si v hloubi duše přeje zůstat, nakonec spolu se svými
přáteli odchází. Ostatní by totiž cestu do civilizace bez něj nezvládli.
Tím je pro něj i pro celý svět Šangri-Lá definitivně ztracena.
A s velmi podobným příběhem přichází také Peter Kelder, který se
na Šangri-Lá vlastně nepřímo odvolává. Svoji útlou knihu nazval velmi
prostě Pět Tibeťanů s podtitulkem Staré tajemství himálajských údolí
působí zázraky. Jeho hlavním hrdinou je Kelderův přítel, penzionovaný plukovník britské armády Bradford, což však není, jak autor
uvádí, jeho pravé jméno. Plukovník Bradford v době, kdy se s ním
autor seznámil, vypadal na sedmdesát let, měl šedivé řídké vlasy
a chodil ohnutý o holi. Protože sloužil v Indii, znal i pověst o legendárním tibetském klášteru, jehož obyvatelé jsou věčně mladí, a „na
stará kolena" se rozhodl do něj vypravit. Vrátil se po několika letech
a autor ho nepoznal. Plukovník Bradford díky pobytu v tajemném
klášteře omládl o dobrých třicet let, chodil vzpřímeně bez hole, jeho
vlasy byly černé, bez stopy šedin. Zbytek knihy potom pojednává
o zázračném cvičení, které navrací mládí, a to kdekoliv, nejenom v tajemné lámaséri.
Cvičení Pět Tibeťanů vychází z učení o sedmi základní čakrách,
které se neotáčejí dostatečně rychle. Je proto třeba jim v otáčení napomoci a jejich pohyb harmonizovat. K tomu slouží následující série
pěti cvičení.
1. cvičení
Má za úkol zrychlit otáčení čaker. Cvičící se proto otáčí kolem své
osy s rozpaženýma rukama (stejně jako tzv. tančící dervišové).
Zásadně a jedině se otáčí zleva doprava (ve směru chodu hodinových
ručiček). Po několika otočeních se samozřejmě každému zatočí hlava.
V té chvíli je třeba cvičení ukončit, případně si sednout nebo lehnout
(podle chuti). Postupem času si cvičící na otáčení přivykne, až nakonec dosáhne žádoucího počtu 21 otočení. Samotní lámové však toto
cvičení nijak nepřehánějí, postačuje jim i 12 otočení. V žádném případě by se neměl přesáhnout počet 21 otočení, což by mohlo mít
Pohybové terapie
■387■
místo pozitivních spíše negativní následky. Již jenom toto cvičení samotné by mělo mít na cvičícího prokazatelně kladné účinky.
2. cvičení
Stimuluje všech sedm čaker. Cvičící si lehne na záda na nějakou
měkčí podložku, ruce natáhne podél těla, položí je dlaněmi dolů,
prsty drží u sebe. Potom se nadechne a současně nadzdvihne hlavu
a bradu zatlačí dolů k hrudní kosti a zvedne obě nohy najednou tak,
aby svíraly s tělem pravý úhel. S následujícím výdechem položí hlavu
i nohy zpátky na zem a uvolní všechny svaly. Potom cvik zopakuje. Je
možné, aby zdatnější cvičící přitáhli zdvižené nohy ještě více k hlavě,
ale kolena by měla zůstat vždy napnutá. Pokud cvičící nedokáže napnout kolena, je možné cvik provádět i s pokrčenými koleny. Je také
možné, že někomu bude dělat problémy vůbec nohy zdvihnout. Může
Pohybové terapie
• 388 •
je v tom případě zdvihat i zcela pokrčené. Časem dokáže cvik provést
správně.
3. cvičení
Musí bezprostředně následovat po druhém cvičení. Provádí se
v kleče. Chodidla jsou ohnutá, prsty nohou se bříšky opírají o zem.
Ruce leží podél boků, dlaně se opírají vzadu o stehna, jsou prakticky
Pohybové terapie
■389■
pod hýžděmi. Nejprve cvičící v této poloze předkloní hlavu, až se bradou dotkne hrudi. Potom se hlava opatrně zakloní dozadu, ale jen tak
daleko, jak je to příjemné Po návratu do výchozí pozice se cvičení
opakuje. Pohyb hlavy do záklonu doprovází co možná nejhlubší nádech, při návratu do výchozí pozice se stejně hluboce vydechuje.
Pohybové terapie
4. cvičení
• 39 0 •
Vypadá dosti obtížně, ale po týdnu cvičení je možné ho snadno
zvládnout. Cvičící nejprve usedne na zem, nohy má natažené, chodila asi 30 cm od sebe. Ruce jsou podél těla, dlaněmi se opírá o zem,
dlaně směřují dopředu. Nejprve se brada přitáhne k hrudi, potom
následuje záklon stejně jako u 3. cvičení. Nakonec se zvedne trup,
přičemž ruce a lýtka směřují kolmo k zemi, zbytek těla je vodorovný.
Pohybové terapie
• 391 •
Po návratu do výchozí pozice je dobře chvilku si odpočinout
a teprve potom cvik opakovat. Nádech připadá na zvedání trupu, vydechuje se s návratem do sedu. Mezitím se dech nezadržuje.
Málokdo dokáže tento cvik provést hned napoprvé dokonale. To
však nevadí. I částečně provedený cvik je prospěšný a postupem
času se provedení bude zlepšovat.
5. cvičení
Základní postavení připomíná známé evropské kliky. Rozdíl je
jen v tom, že dlaně směřují dopředu, tělo je prověšené a hlava zakloněná. Ruce i nohy jsou od sebe vzdáleny asi 60 cm. Cvičení spočívá v prohnutí těla ze základní pozice na druhou stranu, přičemž
Pohybové terapie
• 392 •
se hlava přitáhne k hrudi. Nádech je při zvednutí těla, výdech při
návratu do prověšené polohy.
Další doporučení
Četnost provádění cviků
1.týden - každý cvik 3x
2.týden - každý cvik 5x
3.týden - každý cvik 7x
4.týden - každý cvik 9x
5.týden - každý cvik 1 l
6.týden - každý cvik 13x
7.týden - každý cvik 15x
8.týden - každý cvik 17x
9. týden - každý cvik 19x
od 10. týdne dále - každý cvik 21x
Pozn. Výjimka je otáčení kolem vlastní osy. Je možné, že bude trvat
i rok, než se cvičícímu podaří tolikrát se otočit, aniž by se mu zatočila
hlava.
Doba cvičení
Ráno a večer, doporučuje se po první 4 měsíce jen ráno, večerní
cvičení se potom přidává podle výše uvedeného schématu. Je také
možné celé cvičení rozdělit na ráno a večer. Také je možné některý
cvik na čas vynechat, pokud má cvičící pocit, že je to tak lepší. Cvičit
Pohybové terapie
• 393 •
je třeba denně, maximálně je možné vynechat jeden den v týdnu.
Celkem cvičení v piném počtu zdatnému jedinci zabere asi 10 minut
i méně. K podstatným změnám a zlepšení dojde asi po dvou letech
cvičení, postupné zlepšování („lepší pocit") provází člověka od začátku cvičení.
Další doporučení
- v případě obtíží se 4. cvičením je možné si ze začátku vypomoci
vhodnou podložkou (bedničkou)
- pokud cvičící již provádí nějaká cvičení, rozhodně byv nich měl pokračovat a tibeťany jen přidat; zjistí potom, že dělá větší pokroky
i v onom druhém cvičení
- mezi jednotlivými cviky je dobré se postavit s rukama na stehnech
a několikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout
- cviky je možné proložit i vlažnou či studenou koupelí, ne však ledovou
6. cvičení
Toto cvičení podporuje regenerační síly těla. U sexuálně aktivních
lidí se většina životní energie odvádí jen spodními čakrami a horní
čakry strádají jejím nedostatkem. Proto je třeba energii rozvádět rovnoměrně. K tornu je ovšem třeba zříct se sexuálního života, a to alespoň částečně. Pokud se cvičící nerozhodne pro celoživotní askezi,
měl toto cvičení provádět alespoň v těch obdobích, kdy je z nějakého
důvodu sexuálně zdrženlivý. (Návrat k normálnímu sexuálnímu životu je samozřejmě potom možný bez problémů.) V některých případech se cvičící zdrží sexuálního styku alespoň několik hodin po
tomto cvičení.
Šestý tibeťan
Provádí se kdykoliv při pocitu přebytku sexuální energie a touhy ji
nějak realizovat anebo se zařazuje na konec série pěti tibeťanů. Provádět
však tento cvik v případě, kdy cvičící necítí vůbec žádnou sexuální energii, nemá smysl.
Cvičící stojí zpříma, zhluboka vydechne. Potom se předkloní, přičemž opře ruce o kolena. Vytlačí tak z plic poslední zbytek vzduchu.
Potom se narovná, dá ruce v bok, zakloní se, co možná nejvíce vtáhne
břicho a hrudník zdvihá vzhůru. Snaží se vydržet co možná nejdéle,
Pohybové terapie
■394■
než se bude muset nadechnout. Potom se nadechne co možná nejvíce
nosem a vzápětí vydechne, ruce při tom svěsí volně podél těla.
Obvykle stačí tento cvik opakovat třikrát.
Pohybové terapie
■395■
Vhodná strava
Plukovník Bradford si v himálajském klášteře osvojil také některé
stravovací návyky, které považuje za velmi prospěšné:
- strava má být vegetariánská s přídavkem vajec, másla a sýrů
- každé denní jídlo tvoří pokud možno jen jedna potravina, čímž se
předchází vzniku nevhodných kombinací uhlohydrátů s proteiny
(např. se jí jednou jen chléb, potom jen vařená zelenina a ovoce
apod.). I když toto mnoho lidí nedokáže, doporučuje se nemíchat
pečivo a přílohy (uhlohydráty) a ovoce a zeleninu dohromady s masem a s masnými výrobky všeho druhu a se sýry a s vejci (v podstatě tedy jde o dělenou stravu, u nás dostatečně známou z knih
L. Kořínkové - pozn. aut.), přičemž máslo je zřejmě neutrální, mléko
spíše patří k uhlohydrátům, káva a čaj se mají pít bez mléka a bez
smetany a trochu je osladit není na škodu
- vejce se doporučují jen před těžkou fyzickou prací, jenom jedno,
uvařené naměkko, jinak jen jednou denně jeden syrový žloutek bez
bílku (protože bílek slouží jen pro výživu svalstva), a to bud' před
jídlem, nebo po jídle, ale nikdy ne během jídla; bez fyzické námahy
ho tělo nepotřebuje
- důležité je jíst pomalu a vše rozkousat až do tekuta; při tomto způsobu žvýkání stačí jídla polovina, protože tělo ho zpracovává až dvakrát efektivněji.
OSTATNÍ POHYBOVÉ TERAPIE
WYDA
Je to soubor údajně prastarých cvičení, která jsou považována za
keltský (druidský) odkaz. Příběh přivedení wydy do moderního
světa zní až neskutečně. Její objevitelé, A. A. Schwarz, R. P. Schweppe
a W. M. Pfau, vyprávějí, jak nedaleko Stonehenge čirou náhodou narazili na místního obyvatele v překvapivě dobré fyzické kondici, jak
provádí nějakou soustavu cviků. Postupně získali jeho důvěru a onen
muž, jehož jméno je pochopitelně utajeno, je nakonec s tímto cvičením podrobně seznámil. Hlavním cílem cvičení je harmonizovat
energetická pole člověka. Cvičení je třeba provádět denně, a to alespoň po dobu 15 minut. Důležitá je pravidelnost, jednou zanedbané
cvičení už není možné dohnat dvojnásobnou dávkou druhý den.
Ideální je cvičit třikrát denně nejméně po 15 minutách. Cvičení tvoří
Pohybové terapie
• 396 ■
obsáhlý ucelený harmonický celek, proto se nesmí žádná cvičení vynechávat. Vzhledem k tomu, že cviky je zapotřebí bezpodmínečně
provádět správně, je patrně vhodnější vyhledat nějaký kurz wydy
než postupovat pouze podle příručky.
Wyda jako celý životní styl doplňuje cvičení ještě dalšími doporučeními, zejména pak důrazem na vhodnou životosprávu:
- přestat jíst před pocitem absolutního nasycení
- důkladně žvýkat
- jíst v poklidu, nevést konfliktní diskuze, při jídle nečíst, nesledovat
televizi
- jíst spíše vegetariánsky, i když důslednost indických jogínů v tomto
ohledu není nutná
■397■
Pohybové terapie
1
2
4
- vyhýbat se Veškerým konzervovaným potravinám (např. zavařeninám, hotovým jídlům), všem jídlům s vysokým obsahem tuku
a průmyslově vyráběného cukru, silně dráždivým jídlům (káva,
černý čaj, ostré koření), nadměrnému množství soli v jídle a jedům
(alkohol, nikotin)
- výše uvedené nahrazovat čerstvou zeleninou a ovocem, obilnými produkty, luštěninami, netučnými mléčnými výrobky (tvaroh), me-
Pohybové terapie
• 398 •
dem (malé dávky), sušeným ovocem, bylinkovými čaji, ovocnými
šťávami, ořechy a bylinami.
LÉČEBNÉ TANCE
Tanec je nejspíše nejstarším ritualizovaným pohybem vůbec.
Spontánně tančící divoši jsou zaužívaným klišé stejně jako některé
další pohybové formy, které se vyvinuly v různých kulturách.
Tančící derviši sice, pravda, netančí v našem slova smyslu, ale zběsile rotují, a tak dosahují vytržení, nicméně i oni se stali pojmem.
Obrovským energetickým potenciálem je nabit i „harémový"
břišní tanec. Přeskakování svatojánských ohňů, a tedy vlastně nespoutaný tanec se stával nezapomenutelný pro jeho středověké
i současné účastníky. Své by mohli vyprávět i ti, kteří si oblíbili
kdysi diskotéky a dnes technoparty. Dříve občas propukaly taneční hysterie v ulicích měst, umocněné pocitem sounáležitosti
jednotlivce s davem. Tancem (danse macabre) ve středověkých
Pohybové terapie
• 399 •
představách končila i pozemská pouf člověka. První tanečník,
smrt, odváděla za ruku celého „hada" tanečníků, vlastně již nebožtíků. Fascinace tancem a jeho mocí se často a pestře odráží ve folkloru, pověstech a pohádkách - víly a divoženky utancují neopatrného mládence, princezny se účastní podivných plesů s nebožtíky,
Popelka najde svého prince také právě na plese, rozmařilá hraběnka si nechá za hladomoru upéct taneční (!) střevíčky z chleba
a propadne se v nich rovnou do pekla Filmová díla, v nichž je tanec použit jako mocný výrazový prostředek, jsou nespočetná
(např. danse macabre v Bergmanově filmu Rytíř a smrt, vyzývavý
tanec královny Ygraine v Excaliburu, monumentální plesová scéna
ve Vojně a míru a mnoho a mnoho dalších). je-li v tanci skryto tolik síly, je vlastně s podivem, že se v alternativní medicíně nepoužívá mnohem, mnohem více.
TERAPEUTICKÝ TANEC
Jde vlastně o jakousi pohybovou výchovu bez přesných pravidel.
Účelem těchto tanečních kurzů, které trvají i několik (6-8) týdnů, je
dosáhnout uvolnění tančících, zbavit je napětí a stresu. Jedna taková
terapeutická taneční lekce trvá i dvě a půl hodiny, tančí se na hudbu
nebo jen tak do rytmu a společný pohyb nakonec spontánně spojuje
celou tančící skupinu. Přitom však každý tančí sám za sebe, svými
pohyby a kreacemi vyjadřuje, co sám cítí, a ostatní na něj zase reagují
svými tanečními figurami. Všichni si tak mohou lépe, nebo vůbec
poprvé uvědomit, co je příčinou jejich problémů.
Léčba tímto druhem spontánního tance bez pravidel se osvědčila
zejména při duševních poruchách, hlavně při neurózách. Pomáhá
také autistickým dětem, které tak lépe reagují na své okolí. Dobře se
při léčbě tancem cítí i osoby tělesně postižené, mentálně retardované, pacienti po mrtvici, a dokonce i nevidomí. Užitečný je také
jako rehabilitace po úrazech a operacích k nenásilnému obnovení
piné hybnosti.
BATESOVA METODA OČNÍHO TRÉNINKU
Je určena pro osoby trpící krátkozrakostí nebo dalekozrakostí.
Zlepšuje schopnost zaostřování, a zejména potom pomáhá v době,
kdy zrak začíná přirozeně stárnout a objeví se potřeba prvních
„brýlí na čtení". V každém případě by mělo tomuto očnímu tré-
Pohybové terapie
■400■
ninku předcházet vyšetření u lékaře. Může se totiž stát, že příčina
zhoršení zraku je takového rázu, že ji nenapraví pouhé brýle nebo
cvičení (např. začínající zelený zákal). Zanedbání nějaké takové
příčiny by potom mohlo mít závažné následky.
Pokud je však vše v pořádku a chcete se jen zbavit brýlí nebo je vůbec nezačít jednou nosit, dr. William Bates (1881-1931) doporučuje
následující série cviků:
Zakrytí očí
Je ze všech cviků nejjednodušší. Umožňuje přetěžovanému zraku
dostatečný odpočinek a často přináší zlepšení již jen samo o sobě.
Ke správnému provedení nestačí jen oči zavřít, protože víčky přesto proniká částečně světlo. Proto je třeba oči ještě překrýt dlaněmi,
ale tak, aby se ruce nedotýkaly očních víček. Dr. Bates přitom doporučuje myslet na něco příjemného nebo poslouchat hudbu.
(Dnes by asi doporučil hudbu relaxační, která v jeho době v našem
pojetí pochopitelně známa nebyla). Zakrytí očí se provádí až třikrát
denně vždy na deset minut.
Oční pohyby
Člověk by měl vědomě vykonávat očima pohyby, které dělá běžně,
aniž si to uvědomuje, a tím doslova posilovat okohybné svaly. Střídavě
se tedy dívá nahoru a dolů, doprava a doleva, ovšem bez námahy.
Účelem tohoto cvičení je nechat oči jako takové odpočinout, zatímco
svaly se hýbou.
Mrkání
Lidé se zhoršeným zrakem a ti, kteří nosí brýle, mrkají méně,
než je obvyklé. Navykli si doslova zírat, jako by tak mohli něco
snáze vykoukat. Tím se oko nepřirozeně vysušuje a více se namáhá. Proto je třeba každých deset sekund vědomě několikrát
mrknout.
Zaostřování
Cvičící vezme do každé ruky tužku nebo jiný vhodný předmět,
jednu ruku natáhne před sebe, druhou si nechá téměř před očima,
střídavě tužky pozoruje, a zaostřuje tak jednou na blízko, jednou na
dálku. Mezi jednotlivými zaostřeními je třeba zamrkat. Toto cvičení
• 401 •
Pohybové terapie
Zaostřování
se může provádět kdykoliv během dne bez omezení, protože oči tak
odpočívají.
Kývání
Cvičící se rozkročí a mírně se rozkývá. Při krajní poloze vždy
„mrkne" na příslušnou stranu, během kyvu pozoruje zdánlivě se pohybující předměty před sebou. Opakuje se 100x (slovy stokrát).
Těkání pohledem
Je opakem zírání. Při pozorování nějakého předmětu je třeba přejíždět po něm zrakem, nahoru, dolu, doprava, doleva. Čím menší tento pohyb je, tím více se oko cvičí.
Vizualizace
Pokud člověk zavře oči a živě si představuje nějakou věc, ve skutečnosti potom tuto věc vidí lépe. Vizualizace se osvědčila zvláště
v případě barev, např. představa jasně žlutého pryskyřníku pomůže
jasněji vnímat žlutou barvu ve skutečnosti.
Pohybové terapie
Proplachování očí
• 402 ■
Zavřené oči se ráno 20x propláchnou teplou vodou a 20x studenou, večer naopak.
Magie a zázraky
• 403 •
[VI]
MAGIE A ZÁZRAKY
ŠAMANI A ŠAMANKY
Slovo šaman pochází z evenštiny, jazyka malé skupiny sibiřských
lovců a pastevců sobů mezi Jenisejem a Lenou. Výklad tohoto slova
není jednoduchý, protože v sobě slučuje několik funkcí najednou.
Dalo by se říct, že šaman je ten, kdo pečuje o všestranné blaho
a prospěch svého kmene, k čemuž používá zcela zvláštní praktiky,
zejména pak schopnost oddělit svoji duši od těla. Oddělená šamanova duše tak může putovat do vzdálených míst a jiných světů, prostě za krajní meze našeho světa. Odtud přináší užitečné informace
a získává tam další pomocníky, díky nimž může léčit i zabíjet. V loveckých společnostech zajišťuje, že výměna života uloveného zvířete za život lovců proběhne tak, aby se mocní duchově nerozzlobili. Proto je ulovená zvěř uctívána, prošena za odpuštění a symbolicky pohoštěna.
Se šamanskými tradicemi se nevědomky setkáváme dodnes. Pohoštění ulovené zvěře dodnes dělávají myslivci, když složenému
kusu vysoké vloží do tlamy zelenou větvičku, tzv. poslední hryz.
Šamanské rysy má také pestrá postava komedie dell'arte harlekýn
stejně jako některé pohádky. Například evropský příběh o rychle
rostoucí fazoli, po níž bylo možné dostat se do nebe v podstatě odpovídá šamanskému příběhu z Jakutska stejně jako biblickému
Jákobovu žebříku. Podvědomě koná šamanský obřad ten, kdo se
v duchu snaží s osudem něco za něco vyměnit. Nevědomky se tak
pokouší nastolit žádoucí rovnováhu mezi sebou a vnějším světem,
na který jinak nemá vliv. Ze šamanského prostředí vychází také bohatá tradice požívání halucinogenních drog, které usnadňují šamanům i účastníkům jejich obřadů vejít do žádoucího stavu transu.
I když léčitelství není jedinou činností šamanů, tvoří podstatnou
část jejich „pracovní nápině". Dnes se k šamanům jako k léčitelům
obracejí i ti, u nichž klasická medicína selhává.
Popisovat konkrétní šamanské praktiky a obřady nemá příliš
smysl. V některých rysech si jsou velmi podobné, i když kultury,
které jsou jejich nositeli, jsou od sebe prostorově velmi vzdálené
Magie a zázraky
• 404 •
a nemohlo mezi nimi docházet k výměně informací. V jednotlivostech se však liší a velmi také záleží na osobnosti toho kterého šamana či šamanky. I když být šamanem znamená mít obrovskou autoritu a moc, v tradičních kulturách si nikdo nepřeje se jím stát.
Samotné zasvěcení je symbolizováno jako smrt a znovuzrození,
které šaman skutečně prožije, a to nikoliv právě bezbolestně. Duchové ho trhají na kusy, rvou mu maso od kostí. Ani zasvěcený šaman
není v bezpečí. Neustálý kontakt se světem duchů znamená neustálé riziko pomatení, nebo dokonce i smrti. A třeba na Sibiři se
ještě navíc všeobecně věří, že šaman čerpá a musí čerpat svoji sílu
i ze svého bezprostředního okolí, které tím strádá. Jeho žena a děti
snadno onemocní, často předčasně umírají. Za takových okolností
společenství, které chce mít svého šamana, musí vybraného vhodného jedince do šamanství prostě více méně dotlačit.
OBLASTNÍ TRADICE ŠAMANSTVÍ
Sibiř a Mongolsko
Klasická šamanská oblast. Zdejší šamani prodělávají smrt a znovuzrození, mohou se proměňovat ve zvířata, jejich duše se oddělují
od těla a cestují nezávisle na něm. Někdy vedle sebe žije a pracuje
několik šamanů, kteří mají rozdělené „oblasti působnosti" (léčitelství, stopování zvěře, odhánění zlých duchů, spojení s mrtvými,
obětování zvířat a doprovod jejich duší na onen svět). Tato šamanská tradice se rozšířila do Tibetu, kde se přetvořila do velmi podobného předbuddhistického náboženství bón, a přes Beringovu
úžinu k americkým eskymákům.
Jižní a jihovýchodní Asie
V této oblasti zaslíbené mystikům všeho druhu jsou jako šamani
označovány ty osoby, které jsou schopny duševně cestovat. Tato
schopnost tzv. astrálního cestování zde ovšem není pouze jejich
„monopolem", stejně tak mohou cestovat např. i někteří vysocí
učení lámové. Samanství jako takové přežívá u domorodých
kmenů, přičemž platí, že čím je takový kmen vzdálenější od centrální moci, tím je šamanismus silnější. Obecně vzato je šamanismus
v této oblasti vytlačován ostatními náboženstvími, buddhismem,
šintoismem, ve staré Číně, Japonsku a zejména pak v Koreji je ša-
Magie a zázraky
■405■
manství čistě ženskou záležitostí. Je-li šamanem muž, za ženu se
alespoň převléká.
Severní Amerika
Na severu převládá zřejmě importovaná sibiřská šamanská tradice. Čím jižněji, tím více se zdejší domorodé kmeny snažil$ najít
nějakou vlastní cestu k co možná nejúčinnějším šamanským postupům. Častým prostředkem zasvěcení dospívajících členů kmene
i šamanů tak není na rozdíl od Sibiře smrt a znovuzrození, ale,
zvláště v prérijních oblastech, osamělý pobyt a půst v pustině.
K adeptům potom přicházejí vidiny a mají stavy jasnozření, zjistí,
kdo je jejich ochranným duchem.
Za příčinu nemocí považují zdejší šamani dvě věci. Člověk může
onemocnět, když duchově unesou jeho duši, anebo když je tělo člověka zasaženo předmětem vyslaným jiným čarodějem. V prvním
případě spočívá pomoc v přivedení ztracené duše. Šaman se v takovém případě vydává pro pomoc do říše mrtvých. Vstup do ní se
mu otevře na zemském povrchu anebo na mořském dně. Navrací
se odtud s krvácejícím nosem a ve váčku pošitém prachovým orlím peřím přináší duši nemocného. Jindy šaman za tímtéž účelem
cestuje na imaginární kánoi (třeba pomalované dřevěné desce),
a získá tak po cestě pro nemocného zpátky jeho ochranného zvířecího ducha. Ve druhém případě, kdy pacient trpí fyzickou nemocí,
z něj šaman (medicinman) onen předmět vytáhne, například masáží, sáním ústy, slámkou, ptačí kostí nebo jinou pomůckou. Takové
odstranění „závadného" předmětu je velmi blízké praktikám filipínských léčitelů - psychochirurgů a konec konců i evropským čarodějnickým postupům, kdy byly z těla nemocných jako příčina nemoci odstraňovány třeba „přičarované" chuchvalce peří.
Jižní a Střední Amerika
Zdejší šamanství si udrželo některé sibiřské rysy, zejména při zasvěcení šamana, kdy je adeptu orváno maso až na kost. Jejich duše
také cestují nezávisle na těle. Šamani mají ve svých šamanských
společnostech dominantní postavení. K ruce jim jako pomocníci
slouží duchově. Také uzavírají sňatky se snoubencem z říše duchů.
Specifickým rysem šamanství v této oblasti je požívání halucinogenních drog. Používá se jich asi sto druhů. Někdy je požívá šaman
Magie a zázraky
■406■
společně s pacientem, někdy i celá skupina lidí najednou, vedená
šamanem. To vede ke společně sdíleným představám, jejichž účinek může být i terapeutický. Šamany z této oblasti je možné rozlišit
do několika skupin. Vegetalisté jsou peruánští šamani - mesticové
známí svými znalostmi halucinogenních rostlin, amazonští šamani
se dokáží proměnit v jaguára. Někteří šamani jen léčí, jiní praktikují černou magii.
Afrika
Zdejší šamanství není šamanstvím v tom „pravém" slova smyslu.
Místní kouzelníci prosluli hlavně svojí schopností provádět různá
zlá kouzla (např. džudžu). Necestují však do říše duchů, naopak,
podle zdejších představ přicházejí duchové mezi lidi.
Austrálie a Oceánie
Zdejší šamanské představy jsou částečně podobné sibiřským. Některé australské domorodé šamany také při zasvěcování roztrhali duchové na kusy. V jiných oblastech je šaman zabit, jeho tělo otevřeno a dovnitř vložen krystal křišťálu nebo jiný zdroj duchovní síly. Jenom ti
nejmocnější šamani ale dokáží duchovně cestovat a vymítat zlé duchy.
Evropa
Dávná šamanská tradice byla zastřena pozdějším kulturním a civilizačním nánosem. Nicméně šamanské prvky je možné objevit
v příběhu germánského boha Odina, který se musel při svém trýznivém zasvěcení pověsit na strom. Potom se dokázal proměňovat
ve zvířata a přenášet se na vzdálená místa. Podobné rysy lze objevit
i v keltských a norských mýtech. Také řečtí hrdinové Orfeus a Hérakles se vydali do podsvětí, aby odtud, stejně jako šamani, vyvedli
určitou osobu. A stejně jako šamani přitom musí překonávat překážky a vyjednávat s vládcem podsvětní říše.
NĚKTERÉ OBLÍBENÉ ŠAMANSKÉ HALUCINOGENNÍ DROGY
Ayahuaska (Jižní Amerika)
čili víno zemřelých, liána smrti, réva duše, lat. Banisteriopsis caapi.
Rostlina se rozseká na kousky, rozdrtí kamenem a vaří v hrnci. Později
se k ní mohou přidat i další halucinogenní rostliny. Vzniklý odvar ša-
Magie a zázraky
■407■
man rozděluje účastníkům obřadu v různých množstvích dle svého
uvážení.
Durman
Známá jedovatá a halucinogenní rostlina obsahující řadu alkaloidů z čeledi lilkovitých. Pochází ze Střední Ameriky a vyskytuje se
v 25 hlavně tropických druzích. V Čechách roste durman obecný
(Datura stramonium), zvaný též ďáblova okurka, který tvoří velké
nálevkovité bílé květy; plod je ostnitá tobolka. Durman stromkovitý (Datura arborea) se pěstuje jako pokojová rostlina (tzv. andělské trouby).
Lysohlávka (Střední a Jižní Amerika, ale i Čechy), tzv maso bohů
Skupina hub rodu Psilocybe. Mexičtí šamani je spojují s Kristem,
neboť věří, že vyrostly ze země, na kterou skanula jeho krev nebo
slina.
Muchomůrka Amanita muscaria
Obecně známá houba s opojnými účinky, ve větším množství jedovatá.
Z vyprávění osob léčených šamany:
„Vysoké teploty a svalové křeče byly asi nejzjevnějším příznakem
neznámé choroby. Absolvoval jsem všechna možná i nemožná vyšetření, ale konkrétní diagnózu se lékařům stanovit nepodařilo.
Byli jsme všichni přesvědčeni, že to bude následek mých cest po
exotických zemích, kde na Evropana čeká dost nebezpečí z jídla,
vody, ale třeba i ze vzduchu, od hmyzu. Potíže neustávaly, léčba nezabírala, a tak jsem se rozhodl pro léčitele. Obešel jsem jich několik, ale účinek ne a ne se dostavit. Nakonec, čemuž bych nikdy nevěřil, jsem se v zahraničí dostal k muži, který pocházel z jednoho
kmene namibijských Křováků z jihu Afriky. A ten konečně přišel na
řešení. Podle afrického šamana pocházela moje choroba právě
z těchto míst. Dostal jsem truhličku, kterou jsem nesměl za žádných okolností otevřít, jinak bych zrušil její kouzelnou moc.
Truhličku jsem měl zakopat u svého domu podle přesného popisu.
Pak zapálit své vlastní svíce v konkrétním počtu a ulehnout. V posteli jsem potom ležel tři dny. Hned první noc mi prudce stoupla
Magie a zázraky
■ 408■
teplota, druhý den se začala snižovat a třetí jsem prospal. Dnes jsem
vyléčen a lékaři to nechápou." (český cestovatel M.)
„Šaman prováděl obřad rozlévání vodky duhaalga, na oheň házel kousíčky medvědího tuku, vykuřoval místnost, očišťoval ji od
zlých sil a zaříkával jmény božstev. Později jsem zjistila, že se mi
nic nenahrálo, jen to bzučelo. Nevyšly ani fotografie. A výsledek
léčení? Dodnes mám chronický kašel." (Pavlína Brzáková, etnoložka)
„Rituál začal rituální přípravou místa. Všichni jsme si pak připravili místa k sezení (nesmí se ležet) a potřebné nádoby na zvratky...
Obřadní kouř lapachových cigaret očistil posvátný nápoj. Pak jsme
jeden po druhém předstoupili před Antonia a byli jsme instruováni,
abychom jasně a upřímně ve svém vědomí formulovali prosbu, o co
Vesmír a Ayahuascu žádáme... Antonio pokračoval ve zpěvu a někteří
z přítomných již začali očistu - zvraceli... Bylo mi ukázáno, že dobro
a zlo je jedno a to samé, stejně jako láska a nenávist..." (Ota Luňák,
publicista)
LÉČBA VÍROU
VÍRA VE VLASTNÍ UZDRAVENÍ
K pozitivní změně v organismu, tedy k léčení a nakonec i vyléčení,
může dojít jenom na základě víry ve vlastní uzdravení anebo v to, že
použitý postup či lék skutečně účinkuje. To je ostatně podstatou oficiálně uznávaného tzv placebo efektu, kdy se pacienti uzdraví i po
podání zcela neúčinného léku jenom proto, že věřili, že dostávají skutečný lék, který jim pomůže. A tak bylo, kromě jiného, zjištěno, že některým lidem začaly skutečně růst vlasy i po použití zcela neúčinného preparátu anebo že jejich deprese ustoupily po požití tabletek
bez stopy jediné účinné látky. Vědci předpokládají, že placebo efekt
vzniká na základě toho, jak mozek vyhodnotí stávající situaci a porovná ji s dosavadními zkušenostmi. Pamatuje si například, a také si
podvědomě vzpomene, jak bolest ustoupila po spolknutí léku. Když
tedy člověk spolkne i neúčinnou tabletku, organismus v očekávání
výsledku zareaguje tak, jako by v ní skutečně byla účinná látka.
Podobně bylo pokusem prokázáno, že lidem alergickým na břečťan
naskočí typická vyrážka i v případě, kdy se dotknou neškodné rostliny, která je však břečťanu velmi podobná. Tímto způsobem je samo-
■409■
Magie a zázraky
zřejmě možné, že pacientům se uleví i po návštěvě léčitele protože
prostě očekávají, že jim taková návštěva pomůže. Placebo efekt může
být tedy správným vysvětlením mechanismu působení některých léčitelských postupů. Pokud však léčitel dokáže takto „probudit" samoléčitelské schopnosti organismu, není to vlastně samo o sobě také
účinnou léčbou?
,
Slovo léčitele
„Pacient musí věřit, že se nemoc podaří vyléčit, to je základní
předpoklad. Psychika ovlivňuje lidské zdraví až z osmdesáti procent." (J. Vojáček, léčitel )
ZÁZRAČNÍ KAZATELÉ
S lidmi tohoto druhu jsme dříve neměli možnost přijít vůbec do
styku, a proto se nám jejich působení může zdát trochu nezvyklé.
Zázrační křesťanští kazatelé (a je jich mnoho, různých druhů) jsou
přesvědčeni o tom, že jim Bůh dal moc uzdravovat, stejně jako kdysi
Ježíš Kristus uzdravoval nemocné, a dokonce i oživoval mrtvé.
Faktem je, že někteří pacienti se po jejich působení uzdravují, byť někdy jen dočasně.
SPIRITUALISTIČTÍ LÉČITELÉ
Spiritualismus je obvykle řazen mezi protestantská hnutí, někdy
je vnímán jako samostatná skupina. Pacientům je to samozřejmě
jedno. Hlavní je podstata jejich léčení. Spiritualističtí léčitelé se pokoušejí navrátit do stavu počátků křesťanské církve, kdy na apoštoly sestupoval Duch svatý a oni potom měli schopnost uzdravovat
nemocné. Někteří z nich se také případně domnívají, že se dokáží
telepaticky (?) napojit na ducha některého velkého zesnulého lékaře, který jim potom při léčení radí.
Léčení začíná v okamžiku, kdy do léčitele vstoupí duch (svatý či
nějakého lékaře), což se někdy projeví navenek, např. třasem, ale
někdy také ne. Potom spiritualistický léčitel začne léčit ty, kteří
přišli na jeho seanci, obvykle přikládáním rukou na čelo nebo nemocnou část pacientova těla anebo velmi jemnou manipulací (např.
s nepohyblivými končetinami).
Asi nejznámějším spiritualistickým léčitelem byl britský léčitel
Harry Edwards (1893-1976), u nás pochopitelně téměř neznámý.
Magie a zázraky
■410■
Prohlašoval, že „všechny formy spiritualistického léčení jsou shodně dány Bohem. Léčitelé poslouchají příkazy Ježíše, které i on dostává od Boha, aby pomáhali nemocným. Léčitelé sami o sobě nemají moc uzdravovat, ale jsou lidskými nástroji k uskutečnění boží
vůle. Svou vůli sděluje Bůh andělům a duchům zemřelých, kteří
piní jeho příkazy. Léčení není zázrakem ve smyslu porušování přírodních zákonů. Pravidla a zákony stanovil Bůh, a proto nemohou
být změněny ve prospěch žádného člověka. Uskutečňují se jako součást pevně stanoveného postupu a jsou racionálně řízeny v rámci
spiritualistických i fyzikálních zákonů."
Edwards sám se považoval jen za médium pro své řídicí duchy,
konkrétně ducha Louise Pasteura a lorda Listera.
LÉČBA V PROTESTANTSKÝCH CÍRKVÍCH
V mnoha protestantských církvích se společenství věřících stará
o své nemocné, pamatuje na ně nedělními modlitbami za nemocné, drží u jejich lůžek zvláštní služby. Tito věřící jsou přitom vedeni
vírou, „že se Bůh smiluje a umožní nemocným uzdravení". Protestantští léčitelé většinou na nemocné vkládají své ruce, jako to v dobách raného křesťanství činil Ježíš Kristus, apoštolové a jejich následovníci. Za účelem tohoto způsobu léčení se mnohdy pořádají
zvláštní léčitelské bohoslužby s tím, že „pokud existuje Bůh, čas od
času si vybere někoho, na kom ukáže svou schopnost uzdravovat
nebo vyvolávat zázraky".
SESTOUPENÍ DUCHA SVATÉHO —
CHARISMATICKÁ LÉČBA
Podle bible může do lidí za jistých okolností vstupovat Duch
svatý, což se navenek projevuje tak, že tito lidé začnou např. tzv.
mluvit jazyky (neznámou řečí) a nabydou schopnost činit zázraky,
vč. zázračných uzdravení.
ZÁZRAKY
SPONTÁNNÍ REMISE NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ
Oficiální medicína připouští, že takové případy jsou velmi vzácné, ale čas od času se u některých typů rakoviny skutečně objeví.
Nemoc z nějakého důvodu ztratí na síle a ustoupí. Je docela dobře
■411■
Magie a zázraky
možné, že tuto spontánní remisi lze vyprovokovat i léčitelským zásahem.
Slovo léčitele
„Nikdy bych svému klientovi neřekl, že se nemá řídit radami lékařů. Snažím se probudit vnitřní sílu samotného člověka." (Jiří
Vojáček)
NÁVŠTĚVA ZÁZRAČNÝCH MÍST
Lidé vždy věřili, že pokud navštíví nějaké místo s léčivou mocí,
mohou se uzdravit. Jako vždy i zde platí, že kdyby tento způsob nebyl alespoň částečně úspěšný, lidé by se asi na mnohdy namáhavé
poutě nevydávali.
Mechanismus tohoto způsobu léčby můžeme vysvětlit několika
způsoby. Pacient je tak přesvědčen o tom, že když danou pouf vykoná, uzdraví se, že se tak skutečně stane, a to bez přispění jakéhokoliv dalšího faktoru. Nebo je ono léčivé místo nadáno nějakou
zvláštní vlastností - tamější studánka obsahuje léčivou vodu (např.
radioaktivní, se stopovými prvky apod.), tamější léčivý obraz nebo
socha skutečně cosi" vyzařuje, tamější oltář nebo kámen nebo cokoliv jiného stojí rovnou na nějaké pozitivně působící geoanomálii.
Každé léčivé místo by z tohoto hlediska stálo za samostatný průzkum, který by však byl patrně asi velmi náročný a ne zcela přesvědčivý. I proto, že se na jednom místě může snoubit několik různých léčivých vlivů.
Jenom pouhý soupis všech léčivých míst v Čechách (o světě nemluvě) by vydal na samostatnou knihu. Jsou jich desítky, ne-li
stovky. Podrobně se jim věnuje dnes již značně obsáhlá specializovaná literatura.
»
TERAPIE MINULÝMI ŽIVOTY
Pokud připustíme, že duše je nesmrtelná a že se po smrti fyzického
těla může opět narodit v jiném těle, potom musíme připustit i to,
že poznání našich minulých životů a zkušeností, které jsme v nich
získali, by mohlo vést k výraznému zlepšení v našem současném životě. K tomu je třeba ještě připojit teorii karmy, tj. že žádný čin nezůstane nakonec bez odvety, že zlo se k člověku vrací atp. (Lidová
moudrost toto přesvědčení o konečné spravedlnosti vystihla v úslo-
Magie a zázraky
• 412 •
ví o božích mlýnech, které melou pomalu, ale spravedlivě pro všechny.) Pokud bychom tedy dokázali odčinit svá minulá provinění,
mohl by se zlepšit náš současný život, a to dosti podstatně.
Problém této metody spočívá v tom, že většina lidí se není schopna na své minulé životy rozpomenout. A není také jisté, zda zážitky,
které jsou vydávány za zkušenosti z minulých životů, jsou skutečně
zážitky z minulého života daného jednotlivce, anebo třeba informací
z jakéhosi obecného informačního pole jakési univerzální světové
databanky. Přesto však dnes existují řádově stovky případů, kdy se
zdá, že převtělování bylo dokázáno s naprostou jistotou.
Jedním z nich je například spojení dvou životních osudů v osobě indického muže jménem Pramodh Sharma. Narodil se 14. března 1944 v Bisauli v okrese Budaun jako druhý syn profesora
Bankey Lal Sharmy, učitele na Intermediate College. Když mu
byly tři roky, kategoricky prohlásil, že chce, aby se mu říkalo jeho
pravým jménem - Parmanand. Potom začal dlouze a zevrubně vyprávět o městě Moradabadu, které pochopitelně dosud nikdy nenavštívil. A žádal rodiče, aby tam s ním jeli. Sliboval jim také, že
jim tam ukáže vynikající pekařství, kde se dají koupit „strašně
dobré věci", mnohem lepší než v celém Bisauli. Rodiče z toho byli
pochopitelně nešťastní. Ne proto, že by chlapci nevěřili anebo že
by si mysleli, že se pomátl. To ne. Jeho vzpomínky na minulý život
považovali za skutečné. Jenže v Indii se všeobecně věří, že ten,
kdo se rozpomene na minulý život, obvykle nežije dlouho, což se
v tomto případě naštěstí nepotvrdilo. Chlapcovy vzpomínky na
minulý život a rodinu byly stále intenzivnější. Tvrdil, že měl
v Moradabadu obchod a řídil sodovkárnu, že tam byl ženatý, měl
čtyři syny a dceru a tři bratry. Když bylo chlapci pět let, celá rodina se tedy konečně vydala vlakem do jeho vytouženého
Moradabadu. Chlapec tam bez váhání celou rodinu dovedl do
svého bývalého obchodu a vyhledal i sodovkárnu a všem podrobně vysvětlil, jak celé zařízení pracuje. Poznal a správně pojmenoval svoji ženu z minulého života i všechny děti a zasvěceně
si s nimi popovídal o rodinných záležitostech. Prošel svůj bývalý
dům a ukázal, co se tam po jeho smrti změnilo. Potvrdila se i příčina jeho úmrtí - náhlá příhoda břišní, a také to, že podle svých
slov zemřel „s mokrým břichem". Těsně před smrtí si totiž dal
horkou koupel, aby se mu ulevilo.
Magie a zázraky
,
• 413 •
Jiným příběhem téhož druhu je dokonce i skupinová reinkarnace. Například skupina osmi lidí z Bristolu a jeho okolí zjistila, že
ve 13. stol. byli všichni příslušníky sekty katarů (albigenských).
Kaž-dý z těch osmi měl svůj vlastní, historicky doložený životní
osud (v záznamech inkvizice) a každého bylo možné na základě historických údajů identifikovat. Jejich minulé životy však rušivě (nemocemi, nočními můrami) zasahovaly do současných životů.
Kromě toho je víra v reinkarnaci součástí mnoha světových náboženství (buddhismus, hinduismus, lámaismus). Věřili v ni i původní křesťané, než byla jedním z prvních církevních koncilů zakázána. Za těchto okolností může léčba prostřednictvím minulých
životů a odstraňováním bloků tehdy vzniklých padnout na velmi
úrodnou půdu.
Pokud tedy někdo trpí nějakou nemocí nebo jejími vytrvalými
symptomy, které odolávají všem pokusům o léčbu, mohou jejich
kořeny skutečně ležet v minulém životě. A je možné se jich zbavit,
pokud si pacient dokáže svůj minulý život a jeho problémové okamžiky vybavit a v tomto životě se s nimi vyrovnat.
U některých vnímavých lidí se prohlédnutí do minulého života
svého nebo cizího objeví jako náhlý jasný záblesk. Terapeuticky se
prožitky minulých životů vyvolávají v regresní hypnóze, kdy je pacient veden terapeutem před okamžik svého narození v tomto těle
a ještě dále. Někdy zážitek z minulého života spontánně „vyskočí"
při hypnóze prováděné z jiných příčin. Někteří terapeuti postupují
psychoanalytickou metodou za piného vědomí pacienta a snaží se
odhalit jeho dávno zasuté vzpomínky. Přitom vůbec není nutné,
aby tyto klíčové okamžiky pacientova života byly skutečně reálným
zážitkem z jeho minulosti v jiném těle, která je ostatně často nedokazatelná. Může to být i nějaká zasutá vzpomínka z raného dětství,
noční můra, dávno zapomenutý děsivý zážitek z četby nebo filmu.
Rozhodující je, že traumatický zážitek přešel z nevědomí do vědomí a může se s ním dále pracovat.
Terapie minulými životy se osvědčila u lidí trpících zejména psychickými problémy, nemístnými a zveličenými starostmi, úzkostmi,
nepochopitelnou nervozitou. Jakkoliv mohou být základy této metody sporné, je pravda, že ledacos by bylo možné s jejím přispěním
snadno a hladce vysvětlit. Podle některých odborníků na tuto oblast například nynější nárůst počtu osob s poruchou příjmu po-
Magie a zázraky
■414■
travy (bulimie, anorexie) a osob s nadváhou je způsoben tím, že se
do těl těchto lidí převtělily velmi početné duše těch, kteří v minulém životě zemřeli hlady, např. v nacistických koncentračních táborech nebo při hladomorech. (Stejně triviálně bychom ovšem mohli
vysvětlit panickou hrůzu koček z vody tím, že v minulých životech
byly často jako kotata topeny. Faktem ovšem zůstává, že při této terapii se za některými lidskými fobiemi z vody, z ohně nebo z uzavřeného prostoru opravdu objeví předchozí traumatický zážitek ze
smrti utopením, uhořením a nemožností úniku před jistou smrtí.)
HOVORY S MRTVÝMI
Unikátní léčebnou metodu používá Vlastimil Prokeš. Podle svých
slov komunikuje se zesnulou princeznou Dianou, která ho navštěvuje a radí jeho pacientům, a to i když nejsou právě přítomni. Tato
léčitelská poradna je ovšem pouze jednou z mnoha aktivit zesnulé
princezny. Z jejích poselství na různá témata V. Prokeš sestavil již
celou knihu. Jejím hlavním smyslem je „prolomit hráz mezi duchovními světy a hmotným světem".
TERAPIE PRENATÁLNÍMI ZÁŽITKY
Je do jisté míry podobná terapii minulými životy, pouze s tím
rozdílem, že pacient si vybavuje sám sebe ještě před svým narozením. V regresní hypnóze se tak u některých pacientů objevily vzpomínky na velmi časné (a někdy i dosti brutální) zážitky, např. jak
byla jejich matka, která ještě ani nevěděla o tom, že je těhotná, znásilněna otcem dítěte, nebo na nepovedený potrat, který tehdy dosud nenarozený pacient pochopitelně vnímal jako pokus o vraždu,
případně na hádky rodičů, na to, že je vlastně nechtěným dítětem.
Takové zážitky samozřejmě nikomu nepřidají. Když si je však pacient uvědomí, může se mu v mnoha ohledech ulevit. Samozřejmě,
že se objevují i prenatální zážitky harmonické a pohodové, ti však,
kteří měli takový idylický prenatální život, odbornou pomoc zpravidla nevyhledávají.
Zvláštní kapitolou je vyvolání vzpomínek na porod jako průchod
úzkým tunelem, pochopitelně ne vždy bez komplikací. I zde se jsou
pacienti schopni rozpomenout na to, jaká atmosféra porod doprovázela, jak je to bolelo, jak se báli, co cítila jejich matka, jak se choval lékař a zdravotnický personál.
Magie a zázraky
■415■
Interpretace těchto zážitků vyžaduje i jistou dávku představivosti. Jedna pacientka si vzpomněla, jak před narozením pobývala
v okrouhlé místnosti. Nedostala se z ní ale obvyklým tunelem, ale
najednou se v ní otevřelo okno a byla na světě. Přišla totiž na svět
císařským řezem.
Za vzpomínky na vlastní zrození jsou někdy považovány také typické „tunelové" zážitky z přežité klinické smrti a regresní hypnózou získané vzpomínky na tzv. únos do UFO.
LÉČBA CIZÍMI CIVILIZACEMI
Osoby, které vyprávějí, jak se setkaly s mimozemšťany anebo
s UFO, někdy také udávají, že jimi byly zázračně vyléčeny. Protože
léčení prováděné mimozemskými bytostmi rozhodně nepatří do
naší klasické medicíny, je třeba je zařadit do medicíny alternativní.
Jedna svědkyně z Cech, starší důchodkyně, která se neobešla bez
hole, vypověděla, že spatřila UFO a pocítila najednou takový příliv
ozdravující energie, že mohla začít chodit bez hole a druhý den bez
problémů uklidila celý dům. Horší případ je ten, když jsou na
osobě unesené do létajícího talíře prováděny experimenty, jak
o tom vypověděl jiný svědek z Čech. Mimozemšťané ho připoutali
na lůžku v jakési své laboratoři v létajícím talíři, potom mu na levou ruku přiložili jakýsi přístroj, který mu způsobil tupou bolest.
Víc si svědek (nebo spíše oběť?) nepamatuje, protože ztratil vědomí. Probudil se doma, s malou jizvou na levé ruce a se značně nepříjemnými vzpomínkami.
Jestliže oficiální věda velmi váhá s jakýmkoliv hodnocením pozemských alternativních léčebných postupů, s takovýmito případy
si již rady neví vůbec. Co když nakonec onen bolestivý zákrok
onomu svědkovi pomohl? Zvířata také pro jejich dobro očkujeme,
i když víme, že je injekce bolí, a nečekáme, že to pochopí.
O moc dále než oficiální věda nepokročili ani nadšení badatelé a záhadologové. Nakonec vždy zůstane jen jeden konkrétní příklad se
svými specifiky, která se možná, někdy, podobají specifikům jiného
případu. O tom můžeme vést statistiky, ale o moc dále nepokročíme.
Zatím můžeme jen předpokládat, že pokud existuje nějaká mimozemská civilizace a pokud se dokonce dostane do kontaktu
s námi, potom bude patrně technicky vyspělejší než my, když se její
obyvatelé dokázali dostat k nám, ale my k nim ne. Dále můžeme
Magie a zázraky
■416■
předpokládat, že když mají vyspělejší techniku, tak mají i vyspělejší
medicínu. A nakonec můžeme doufat, že ji budou používat k našemu užitku, a ne k naší škodě.
Změněné psychické stavy
■417■
[VII]
ZMĚNĚNÉ PSYCHICKÉ STAVY
HYPNÓZA
Při charakterizaci hypnózy je pro naprosté vyjasnění tohoto pojmu
nejlepší uchýlit se ke slovníkové definici. Podle ní to tedy je „změněný
stav vědomí podobný spánku anebo působící dojmem bdělosti, navozený zpravidla uměle druhou osobou (hypnotizérem). Hypnózu
charakterizuje zvýšená ovlivnitelnost (sugestibilita), koncentrace pozornosti, závislost a poslušnost k pokynům hypnotizéra. Pomocí hypnózy lze ovlivnit zejména pacientovo vnímání, paměť, vegetativní
funkce."
Definice však nic neříká o podstatě tohoto jevu, proč a jak vzniká
a proč má ty a ty specifické účinky. To je ostatně zatím záhadou i pro
vědce a lékaře. Bezpečně o hypnóze víme jenom to, co o řadě jiných
alternativních způsobů léčby, totiž že funguje.
Využití hypnózy v léčitelství je velmi široké. V tzv. hypnotické regresi se může pacient rozpomenout na dávno zasuté traumatizující zážitky, a tak se od nich osvobodit. Úskalí této metody spočívá v terapeutickém vedení pacienta stejně jako ve výkladu toho, co pacient líčí
a znovu zpětně (regresně) prožívá. Na povrch jeho vědomí tak často
vyplouvají jen těžko uvěřitelné zážitky, např. z minulých životů nebo
z doby před narozením (prenatální). Značně kontroverzní jsou barvité popisy tzv únosů do UFO. Problematické bývá někdy rozlišit i to,
co si pacient skutečně pamatuje a co si díky hypnóze vybavil, a tzv. falešné vzpomínky, tedy vzpomínky na události a děje, k nimž nikdy nedošlo a které byly pacientovi podsunuty, třeba i nevědomě. (Klasickým příkladem takové vzpomínky je, když matka později vypráví
dítěti, jak např. když mu byl rok, rozbilo rukou skleněnou dveřní výplň,
ale nic se mu nestalo. Matka je pro dítě takovou autoritou, že tento zážitek bez problémů akceptuje a nakonec se na něj i samo rozpomene,
byť k němu ve skutečnosti nikdy nedošlo.)
Dalším problémem je otázka, zda uvědomění si dávno zasutých děsivých zážitků (a to mohou být třeba jen snové) skutečně pacientovi
pomůže.
Změněné psychické stavy
■418■
rovat i mnoho pozitivního - že neucítí žádnou bolest, že se jeho rána
bez problémů zahojí. V literatuře se uvádí pěkný příklad konkrétního
hypnotického zásahu v případě přijetí nepříbuzného kožního štěpu,
které tělo dárce nikdy nepřijímá. Díky hypnóze se podařilo u jedné
pacientky dosáhnout výjimky. Sami kanadští terapeuti, Sydney Fogel
a Charles R. Knight, však přiznávají, že se jim tento pokus již nikdy potom zopakovat nepodařilo. Mimořádný, avšak neopakovatelný úspěch
si vysvětlují (možná) tím, že pacientka byla schizofrenická.
Hypnóza jako alternativní terapie se velmi osvědčuje v případech,
kdy tělesné obtíže pacienta mají svůj původ v jeho neradostném psychickém stavu. Také je možné hypnózou pozitivně působit na vysoký
krevní tlak, astma, migrénu, nespavost a žaludeční vředy stejně jako
třeba v případě stavů, s nimiž klasická medicína bojuje sice usilovně,
ale často bez jistých výsledků, jako je např. červenání, pomočování,
různé fobie, sexuální poruchy, vztahové problémy, tréma). I oficiální
medicína považuje hypnózu za velmi užitečnou při léčbě závislostí,
kdy posthypnotický příkaz pomáhá překonat jinak nezdolatelnou
touhu po droze. Ani v tomto případě, stejně jako v jiných, nelze pacienta tímto způsobem vést proti jeho vůli. Proto se hypnotická léčba
závislosti hodí pouze tam, kde pacient spolupracuje a má silný motiv
k vyléčení.
AUTOSUGESCE A SUGESCE
V hypnóze působí jeden člověk na druhého a pomáhá jeho mysl
v hypnotickém stavu nasměrovat určitým způsobem, což je vlastně
i jistý druh sugesce. Rozdíl mezi hypnózou a sugescí spočívá ve stavu
mysli sugerované osoby. Nemusí vůbec upadnout do hypnotického
stavu tak, jak se rozumí při hypnóze. Přitom však přesto dochází k jejímu ovlivnění. Aby mohla sugesce na někoho zapůsobit, musí mít
ten, kdo má sugesci podlehnout, nějaký emotivní a neracionální
vztah k sugerujícímu. Pocítí např. jistou fascinaci, neobvyklý, nadšený
zájem apod. Sugesce je jev do jisté míry těžko postižitelný, protože nepodléhá vědomé kontrole. Může nám být něco vsugerováno, aniž
si uvědomíme, že se tak stalo. To je například případ všech úspěšných reklam. Léčitel tak ale může také svému pacientovi vsugerovat,
že léčba bude úspěšná. Pacient tuto informaci podvědomě přijme
a organismus se už podle toho „zařídí".
Podobně je tomu s autosugescí. Ta v podstatě vypadá tak, že si člo-
Změněné psychické stavy
• 419 •
věk sám něco namlouvá. Zakladatelem této metody je dnes už polozapomenuty' francouzský lékárník Emile Coué (1857-1926). Podle
něj je také autosugesce někdy nazývána couéismus.
E. Couého k jeho objevu inspirovala jeho lékárnická praxe. Dostal
do prodeje jakýsi nový lék a doporučil ho jednomu pacientovi s dlouhotrvajícími obtížemi. Ze zvědavosti také lék analyzoval a teprve následně zjistil, že to je vlastně „obarvená voda". Pacient se však přesto
uzdravil - podlehl sugesci o tom, že nový lék na jeho potíže zcela jistě zabere. Coué potom došel logicky k závěru, že pro pacienta je rozhodující vůle se uzdravit. Když však pacient celou svojí vůlí usiluje
o uzdravení, a přesto se neuzdravuje, je to proto, že nezapojil svoji
vůli do procesu uzdravování napino. Ve skrytu duše se třeba skutečně
bojí, že se neuzdraví. Proto si musí žádoucí cíl - tedy v tomto případě
uzdravení - co nejživěji v mysli představit a sám sebe uvést do příslušného stavu mysli.
Coué za tím účelem vymyslel první autosugestivní trénink. Nejprve
hledal pomoc u východních náboženství a u jejich způsobů meditace.
Nejlepší se mu zdály hinduistické mantry a vymyslel nakonec svoji
vlastní mantru, dnes obecně známou: „Každý den se v každém směru
cítím stále lépe a lépe." Ta se ve dvacátých letech 20. stol. stala velmi
populární, ale nakonec mnoha lidem nepomohla, protože z celého
couéismu zůstala právě jen ona. Přesto se některé prvky vymyšlené
lékárníkem na přelomu 19. stol. a 20. stol. používají v autosugestivní
praxi dodnes.
Autosugesce, samozřejmě pozitivní, je vhodná pro každého, kdo je
ochoten se na chvilku ponořit sám do sebe. Charles Baudouin,
Couéův žák, k odstranění bolesti nebo starostí doporučuje: „Posaďte
se do pohodlného křesla, nehýbejte se, uvolněte svaly a zavřete oči.
Jakmile si uvědomíte sugesci, tedy věc, o kterou jde, řekněte (je-li
třeba neslyšně, ale s příslušnými pohyby jazyka a rtů, jako byste vyslovovali) tato jednoduchá slova: „Už to přechází." Slova rychle opakujte, dokud se problém bud' přímo neodstraní, nebo alespoň přijatelně nezmírní." Pokud vám tato praktika připomíná spíše nějaké
šamanské zaklínadlo než seriozní léčebný postup, máte naprostou
pravdu. Tak to chápal i E. Coué. Podle něj je možné každý takový
autosugestivní pokyn opakovaně doslova drmolit, přitom vyprázdnit
mysl a místo vůle zapojit napino představivost. Hezkým příkladem tohoto postupu je, když si třeba od dítěte „koupíte" jeho bradavici. Dítě
Změněné psychické stavy
■420■
věří natolik, že vám ji prodalo, že bradavice skutečně zmizí. U dospělého se vám to nepodaří, protože ten si již nedokáže představit, že by
prodal bradavici. Podobně dítěti bradavice zmizí po natření obyčejnou šťávou z pampelišky. Navíc si ještě můžete pomoci vhodnými „zaklínacími" gesty.
Jedním z dospělých lidí, kteří na autosugesci naprosto uvěřili, a tím
zcela změnili svůj stávající život, je Terrence Smith, známý novozélandský léčitel. Ještě jako „neléčitel" prodělal velmi těžkou autonehodu, kdy nemocniční personál jenom čekal, kdy zemře. Nedávali mu
šanci přežít ani první noc. Smith byl v bezvědomí, měl mnohočetné
zlomeniny, rozsáhlá vnitřní zranění. Když se po třech týdnech probral z kómatu, věděl, že mu klasická medicína nedokáže pomoci. Jeho
přátelé mu vyprávěli o tom, jak byli na pláži, a Smith si začal představovat, jak také chodí po mořském břehu, tančí na písku nebo hraje tenis. Po čtyřech měsících odmítl sedativa, protože měl pocit, že mu
překážejí v uzdravování. Každý večer „přikazoval" svému tělu, aby se
vrátilo do stavu zdraví, a sám sobě říkal, že už je zdravý. Po dvou letech mohl odložit berle. Úspěšná rekonvalescence ho vedla k vypracování vlastního systému, který nazval Metahealing, tedy jakési totální léčení, nadléčení, a je dnes považován za vynikajícího léčitele.
Autogenní trénink
Je rovněž založen na autosugesci, pouze je výrazně propracovanější. Jeho základy vznikly přibližně v téže době jako couéismus.
Berlínský neuorolog Johannes Schultz si dal za úkol vypracovat
obecně použitelný postup k navození změněného stavu vědomí,
v němž by bylo možné dosáhnout snadno a rychle hluboké relaxace,
a tím i dalších pozitivních účinků na organismus člověka. Při autogenním tréninku si člověk sugeruje po sobě jdoucí formule (pravá
paže je teplá, levá paže je těžká atd.), až se nakonec dostane do oné žádoucí hluboké relaxace. V některých případech je toto ,osvobození"
tak hluboké, že adept autogenního tréninku prožívá tzv abreaktivní
stavy, kdy se uvolňují emoční bariéry. Navenek se takový stav projevuje pláčem, smíchem, někdy i bolestí. Pro mnoho lidí bývá první takový zážitek velkým překvapením.
Terapeuti učící techniku autogenního tréninku ji často přirovnávají k řízení auta. Je to prostě zažitý postup, který se dá naučit - nastartovat, odbrzdit, přidat plyn a pustit spojku, automaticky, plynule,
Změněné psychické stavy
• 421 •
bez problémů. Zájemci o autogenní trénink obvykle absolvují příslušné kurzy.
Z lékařského (a léčitelského) hlediska je autogenní trénink užitečný zejména z toho důvodu, že je třetí variantou k původním dvěma
základním způsobům lidského chování v případě ohrožení. Na
hrozbu reaguje člověk stejně jako zvířata a jeho zvířecí předkové útokem nebo útěkem. Tato reakce je podvědomá, automatická a komplikovaná, založená na hormonálních reakcích. Střeva, močový měchýř a někdy i žaludek se překotně vyprazdňují, aby byl člověk lehčí
a snáze se pohyboval, což se hodí v boji i na útěku. Zvýší se krevní
tlak, srdce začne pracovat rychleji. Zároveň se ale odkrvují periferní
části těla, aby při případném poranění méně krvácely (člověk
zbledne, „zezelená"). Krev je piná adrenalinu způsobujícího napětí.
Když celá tato reakce kompletně proběhne, je člověk pině připraven
k efektivnímu útoku nebo útěku. Problém je v tom, že v moderní společnosti si to nemůže v drtivé většině případů dovolit. Vše tedy „zadusí" v sobě, čímž si pochopitelně škodí. Následky těchto potlačovaných reakcí odstraňuje právě autogenní trénink.
Doporučuje se proto tedy všem osobám, které podléhají zvýšeně
zátěži např. v zaměstnání (manažeři, specialisté na krizové řízení, novináři), a osobám zdravotně ohroženým (např: srdeční chorobou, infarktem, osoby tzv. typu A, tj. s nutkavou potřebou vše okamžitě řešit
za každou cenu). Jako všechny relaxační techniky i tato je zvláště
určena pro chvíle stresu a trémy (před zkouškami) a také při psychosomatických chorobách, tedy tam, kde fyzické obtíže mají svůj původ
v psychice (migrény, vysoký krevní tlak, neurózy, nadváha, astma, některé kožní obtíže, pocení, zažívací poruchy, problémy s řečí, některé
alergie, zmírnění menstruačních, gynekologických a klimakterických
obtíží). Užitečný je také při léčbě všech druhů závislostí a v případě
čistě psychických problémů (deprese, pocity méněcennosti, příliš
prožívané negativní emoce jako nenávist, nepřátelství).
Pozitivní účinek autogenního tréninku byl mnohokrát objektivně
prokázán (např. měřením krevního tlaku před a po tréninku).
HOLOTROPNÍ DÝCHÁNÍ
Je to zvláštní způsob dýchání, který jako metodu vytvořil dr. Stanislav
Grof. V rámci tehdejšího výzkumu experimentoval s LSD, když si povšiml, že osoby, které tuto látku užily, začaly spontánně zrychleně dýchat
Změněné psychické stavy
■422■
(hyperventilovat), což jejich zážitek z požití psychedelické látky umocňovalo. Dr. Grof se pokusil, a nakonec úspěšně, navodit stav změněného
stavu vědomí pouze dýcháním, bez použití drog.
Po fyziologické stránce dochází při holotropním dýchání k tzv. respirační alkalóze (mění se pH krve), snižuje se obsah oxidu uhličitého v krvi, přechodně se mění průsvit některých cév a zvyšuje se
hladina ionizovaného vápníku v krvi, díky čemuž dochází i ke změnám ve funkcích nervové soustavy. Tak se holotropně dýchající
osoba dostává do transu, v němž má některé velmi živé zážitky
a vize, které pro ni obvykle mají hluboký osobní význam. Spektrum
těchto zážitků je velmi široké, nezřídka se jedná např. o dávno zasunuté vzpomínky, které najednou podvědomí vyplaví, někdy je to pocit osvícení a mystiky, zážitky z minulých životů apod. Terapeutický
přínos holotropního dýchání tkví v tom, že na základě těchto vizí
a jejich rozboru je možné interpretovat a odstranit stávající obtíže
pacienta.
SILVOVA METODA OVLÁDNUTÍ MYSLI
Velmi populární způsob, jak „rozšířit" mysl a vnímání. Je to jakási
směs autosugesce, autogenního tréninku a meditace, prováděná
podle daných pravidel. Ta vypracoval Američan mexického původu
José Silva (nar. 1914). Vycházel přitom z poznatku, že mozek pracuje
v různých stavech vědomí v různém režimu a produkuje různé mozkové viny (snímatelné EEG). Mozek bdělého člověka produkuje za
normálního stavu viny zvané beta. Když se objeví viny alfa, charakterizující stav relaxovaného vědomí, napojuje se mozek na nevědomí.
Vlny delta (hluboký spánek) a théta (únava, ospalost, denní snění)
jsou spojeny s hlubokou meditací. Pokud se člověk dokáže uměle dostat do stavů, kdy jeho mozek začne produkovat tyto viny, otevírá se
mu nové, dosud netušené pole možností. Psychika a vědomí se otevírají a člověk může pracovat sám na sobě (třeba k uzdravení) a také
vnímat to, co dříve vnímat nemohl - objevují se paranormální schopnosti, např. telepatie, zvýšená intuice, která člověka vede k tomu, že
v určitou chvíli dělá právě to, co je právě nejvhodnější, atd. Tak to alespoň slibuje a popisuje zakladatel metody a jeho žáci. Je jasné, že takové perspektivy jsou velmi lákavé a že si Silvova metoda a její kurzy
získaly mnoho zájemců, kteří se snaží to, co se naučili, využívat
i v praxi. (Pěkný, byť poněkud triviální příklad praktického užitku
Změněné psychické stavy
■423■
z této metody je získání místa k zaparkování. Jedeme-li autem na
místo, o němž dopředu víme, že se tam bude obtížně parkovat, předem se soustředíme na myšlenku, že právě pro naše auto právě teď se
místo najde či uvolní. Často se potom stává, že dojíždíte k parkovišti
a někdo z něj „právě ted"` vyjíždí - a místo je vaše.)
Protože se adeptům Silvovy metody spolu s novým způsobem
ovládnutí jejich mysli doslova otevřely nové obzory a vidí nyní svět jinak, vzniklo zde i jakési náboženské hnutí či filozofický směr, který se
řadí k tzv. New Age. (Příznivci New Age čili Nového věku jsou přesvědčeni o tom, že právě nyní nastává nové období dějin lidstva a civilizace, protože Země jako celek v důsledku precese zemské osy
vstupuje z astrologického hlediska do věku Vodnáře. Je to v podstatě
reakce na stávající přísně racionální svět, k němuž do kontrastu staví
pravý opak - místo bezhlavého konzumu ekologie, místo hmotných
statků duchovní rozvoj, místo dravé soutěživosti spolupráce atd. atp.
Do New Age se zahrnuje vše, co se tam z tohoto hlediska hodí, východní filozofie a náboženství, esoterika, meditace, relaxační hudba
atd. atp. Za jakousi hymnu tohoto hnutí můžeme považovat jednu
z písní muzikálu Hair (Vl asy) - Úsvit věku Vodnáře: „Toto je úsvit věku
Vodnáře, harmonie a porozumění, sympatie a spolehnutí se... a hvězdy bude řídit láska").
Kurzy Silvovy metody jsou obvykle čtyřdenní. První den se adepti
učí dostat na úroveň alfa a přestoupit do théty a pocítit rozdíl mezi
nimi. Druhý den jsou praktická cvičení, třetí den se rozvíjí vnímání
vč. mimosmyslového, čtvrtý den adepti dostanou pokyny, jak postupovat z právě dosažené úrovně ještě dále, bud' samostatně, nebo ve
skupinách, pokud se tak rozhodnou.
Z lékařského hlediska nejsou proti této metodě v podstatě námitky,
neboť neškodí ani duševně labilním jedincům. To dokazuje studie
dvou filadelfských psychiatrů, kteří nechali kurz Silvovy metody absolvovat 75 svých pacientů. Pouze jeden z nich uvedl, že pocítil větší
neklid než obvykle, ostatní se cítili lépe, zvláště pak dosáhli zmírnění
svých úzkostí a získali větší sebedůvěru, která jim dosud chyběla.
DIANETIKA (Scientologie)
Zakladatelem této „moderní vědy o duševním zdraví", jak ji autor
sám nazval, je Američan L. Ron Hubbard (zemř. 1986). Byla to bezpochyby pozoruhodná osobnost, která po sobě zanechala ještě pozoru-
Změněné psychické stavy
■424■
hodnější dílo. Hubbard si dal za cíl pomáhat lidem, a proto, aby to
mohl dělat, usoudil, že musí nejprve lidi a život co možná nejdůkladněji poznat. Pracoval proto s raněnými veterány z druhé světové války
i s chovanci psychiatrických ústavů, poznával různé světové kultury,
hodně cestoval a přitom psal ve své době velmi populární dobrodružné romány. Svoje učení nakonec shrnul do knihy prostě nazvané
„Dianetika".
Při vytvoření dianetiky Hubbard vyšel ze svého základního poznatku, že cílem všeho živého je přežít - nejprve jako jedinec
sám o sobě, potom prostřednictvím svého potomstva a zároveň
i jako příslušník určité skupiny a nakonec celého lidstva. V tomto
základním cíli člověku často brání bloky, které se v něm během
života, a to i prenatálního, nashromáždily. Když totiž člověk
upadne do bezvědomí (nenarozené dítě je v tomto stavu až do
narození), přestává fungovat jeho normální myšlení a zapojuje se
tzv. reaktivní mysl. Ta není schopna logického uvažování, jedna
věc je pro ni věcí druhou atd. Informace z okolního světa vnímá
a ukládá do paměti jako engramy (vtisky). Hubbard uvádí příklad
rybky, která plave na mělčině ve žluté, železité, poloslané vodě,
přitom žere krevety a jiná, větší ryba, ji poraní na ocase. Toto vše
splyne do jednoho engramu. Výsledkem této zkušenosti je, že
když se rybka znovu ocitne v podobné situaci (voda na mělčině,
krevety), rozbolí ji ocas, aniž by ji někdo znovu poranil. Rybka
z nebezpečné mělčiny odpluje.
Převedeno do lidského světa, všechno, co je uloženo jako engramy,
může být znovu vyvoláno navozením stejných okolností (spouštěči),
aniž by to člověk byl schopen volně ovlivnit. Dokonce si to ani neuvědomuje. V konečném důsledku mu to ovšem nepomáhá, ale
škodí (např. vznikem nevyléčitelné nemoci jako důsledku vyvolání
engramu). Dianetika právě vede k tomu, aby si člověk všechny traumatizující a negativní engramy dokázal vybavit a vědomě se jich
zbavil. Tím se očistí, dianeticky řečeno vyklíruje, a stane se
Clearem, šťastným, spokojeným a úspěšným člověkem, jehož přežití nebrání žádné dávné bloky. (Děti je možné klírovat od osmi
let.) V praxi se tomuto postupu říká auditing, klírovaná osoba si
pod vedením odborně způsobilého auditora regresně vybavuje minulé časové stopy svého života a zbavuje se engramů.
Zvláštnost tohoto postupu vedla v poslední době k tomu, že na
Změněné psychické stavy
■425■
dianetiku se někdy hledí jako na náboženství, případně na sektu. Je
třeba, aby si člověk v každé etapě své léčby uvědomil, zda mu dianetika opravdu pomáhá, anebo zda v jeho případě převažují spíše
negativa.
MEDITACE
Každou meditaci můžeme charakterizovat jako zamyšlení, ponoření se sama do sebe a do svých problémů a hledání cesty k jejich případnému řešení. Jak dosáhnout co možná nejefektivnějšího navození
tohoto stavu mysli je předmětem bádání a praktických zkušeností
mnoha a mnoha filozofických směrů (buddhismus, lámaismus, jóga,
zen, aikido atd. atp.). Z léčitelského hlediska „má meditace orientovat
mysl tak, aby se člověk osvobodil od myšlenek, které ho rozptylují,
a pocitů s nimi spojených, protože ty spotřebovávají energii a způsobují stres a problémy". Jak toho člověk dosáhne, už je celkem jenom
jeho věcí.
Transcendentální meditace
Způsob meditace, který se stal najednou až neskutečně populární
v době počátků hnutí New Age, tedy v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Jednoznačným způsobem orientovaný západní
svět tehdy ke svému stávajícímu způsobu života dostal novou alternativu, svého nového duchovního vůdce, guru Maháriši Mahéš Jógiho
(Maharishi Mahesh Yogi, vl. jm. Maheš Brasad Warma, nar. 1911), hinduistického mnicha a jogína.
Obrovský úspěch, kterého se téměř doslova přes noc dostalo jeho
Hnutí za duchovní obrodu, založenému roce 1957, vedl k tomu, že dnes
má toto hnutí asi 1200 center ve 110 zemích světa. Mezi nadšené žáky
a následovatele svého guru a mistra patřili v době jeho největší slávy
mnohé slavné osobnosti 60. let - např. Beatles (zejména G. Harrison),
Donovan a Mia Farrowová. Nadšení, které tohoto guru doprovázelo,
lze vysvětlit pouze tím, že přinesl něco, co Západu a jeho obyvatelům
do té doby nutně chybělo. Zároveň však s sebou výuka v transcendentálních meditačních cenrech nese jisté ry sy sektářství a kultu (jeden uctívaný vůdce, tajné mantry, možnost vytvoření závislosti na
tomto hnutí).
Základní kurz transcendentální meditace sestává ze čtyř jednohodinových lekcí, rozložených do čtyř dnů. Každý účastník dostane svoji
Změněné psychické stavy
■426■
mantru a učí se meditovat pod vedením mistra, který by ho měl v meditaci vést nejen při tomto úvodním kurzu, ale i později na žáka dohlížet. Objektivnímu zhodnocení transcendentální meditace brání
dnes sám Maháriši tím, že jakékoliv zkoumání svého způsobu meditace vědcům zakázal, resp. je podmínil získáním souhlasu od centrálního výzkumného oddělení své organizace. Předpokládá se však, že
transcendentální meditace, stejně jako jiné druhy meditace a relaxace, uvolňují stres a snižují krevní tlak meditujících.
Vizualizace
Autorem této metody je texaský lékař Carl Simonton, který sám
v mládí prodělal rakovinu a zvítězil nad ní. Jako radioterapeut si povšiml toho, že rakovinu obvykle dostává jeden určitý typ lidí, a to lidé,
kteří před propuknutím choroby potlačovali své emoce. Bezprostředně onemocnění potom předcházela nějaká mimořádně stresující událost. Uvědomil si také, že i on sám patří právě do této skupiny onkologických pacientů. A když se nad sebou a svým onemocněním
zamyslel, došel k názoru, že nemoc je reakcí organismu právě na
tento stres. Pokud může nějaká subjektivně prožívaná skutečnost rakovinu vyvolat, jiná ji zase může pomoci „zahnat".
Dr. Simonton se proto snažil své pacienty přimět k tomu, aby meditovali a přitom si živě představovali - vizualizovali - rakovinu a svůj
boj s ní: „Při pravidelných sezeních žádám pacienta, aby zkoušel jednoduchou relaxaci svalů zaměřenou na dýchání. Pak ho dovedu
k tomu, aby si v duchu představil obraz rakoviny tak, jak se mu jeví,
aby si představil, jak podléhá léčení, jak vidí své tělo a buňky bojující
se zhoubným nádorem atd. Pomocí této techniky začne pacient pociťovat motivaci pro zlepšení svého stavu, probudí se v něm emoce
a problémy si uvědomí."
Konkrétní představy ponechává na pacientech samotných. Nadšený fotbalový fanoušek si třeba rakovinné buňky představoval jako
mužstvo protivníka apod. Podle Simontonových lékařských záznamů
byla léčba u vizualizujících pacientů výrazně úspěšnější než u těch,
kteří tuto metodu nepoužívali.
Nejvýznamnější Simontonův následník, profesor chirurgie na univerzitě v Yale Bernard Siegel, tento způsob meditace vylepšil ještě cílenou arteterapií. Z rozboru kreseb a maleb svých pacientů dospěl
k názoru, že přibližně jeden z pěti pacientů vlastně už dále žít nechce,
Změněné psychické stavy
■427■
polovina sice projevuje o léčbu zájem, ale vidí ji negativisticky
(„stejně to bude k ničemu") a ti zbývající řeknou: „Udělám všechno,
co bude třeba, aby se můj stav zlepšil. Stačí, když mi ukážete jak."
U těchto pacientů jsou samozřejmě výsledky vizualizace nejzřejmější.
Intenzivní meditace
Meditační postup vypracovaný australským psychiatrem Ainsliem
Mearesem. Dr. Meares vycházel z teorie tzv. atavistické regrese. Ta
předpokládá, že v hypnóze se člověk vrací do stavu mysli, jakou měl
dlouho před nástupem rozumného uvažování a myšlení, prostě do takového stavu mysli, jaký mají zvířata. Ta neuvažují, řídí se instinkty,
které jim „říkají", co je pro ně momentálně nejlepší.
Jogínskými praktikami je možné tohoto stavu mysli dosáhnout
i bez hypnózy. Pacient se při této meditaci oprostí od běžných starostí, obav a strachů, vč. strachu ze smrti. Svoji nemoc začne najednou
chápat jako přirozený způsob ukončení svého života (řečeno s biblickým Kazatelem, je čas se narodit a čas zemřít). Takto osvobozený
organismus potom může rakovinnému bujení čelit mnohem lépe a intenzivněji.
BIOLOGICKÁ ZPĚTNÁ VAZBA (Biofeedback)
Zjednodušeně řečeno jde o způsob, jak dosáhnout zlepšení pacientova stavu tím, že mu poskytneme objektivně zjištěné údaje o jeho
zdravotním stavu (teplota, tlak, EKG, EEG) a pacient se vědomě snaží
tyto údaje ovlivnit směrem k lepším hodnotám. Víme, že to je možné
i tam, kde se to „obyčejnému" člověku zdá prakticky neproveditelné.
Jogíni například díky soustředěnému cvičení dokáží zpomalit tep
svého srdce nebo zpomalit tělesné funkce natolik, že vypadají jako
mrtví a také se tak nechají pohřbít - a potom zase z hrobu vyzdvihnout a oživit.
Biologická zpětná vazba v lékařském a léčitelském pojetí se zaměřila na snímání mozkových vin a jejich vědomé následné ovlivňování.
Pokusy na zvířatech, které prováděl Neal Miller, profesor psychologie
na Rockfellerově univerzitě v New Yorku, dokázaly, že pokusné krysy
jsou schopné za odměnu (stimulace mozkového „centra radosti”) vědomě ovládat i takové tělesné funkce, které se dosud považovaly za
neovladatelné (funkce autonomního nervového systému, který řídí
např. činnost srdce, hodnotu krevního tlaku). Jedno obzvláště nadané
Změněné psychické stavy
■4E28■
zvíře dokonce dokázalo mít jedno ucho teplejší než druhé. Millera samozřejmě napadlo, proč by to nedokázal i člověk, když to dovedou
obyčejné krysy. Jediný rozdíl mezi krysou a člověkem v tomto ohledu
je v tom, že člověk má, na rozdíl od krysy, vědomí. A to by právě mohlo
předávání informací z mozku do autonomního nervového systému
blokovat. Této blokaci mohou ale zabránit metody různé meditační
techniky. Jejich použitím už nestálo dalšímu rozvoji biologické zpětné vazby u lidí nic v cestě. V praxi probíhá tak, že elektroencefalograf
(EEG) zachycuje frekvence mozkových vin v cyklech za sekundu a lidé
mohou vědomě působit na jejich změnu, protože vidí jejich vizualizovanou podobu např. na obrazovce počítače. (Např. pokud pacient navodí žádané viny, autíčko na obrazovce jede po silnici, když se mu to
nepodaří, autíčko ze silnice sjede.)
I když popis této metody vypadá jednoduše, je třeba mít na paměti,
že to je velmi složitý postup a že každý člověk může na biologickou
zpětnou vazbu reagovat jinak. U někoho může být vynikajícím prostředkem ke zlepšení jeho stavu, jinému vyhovovat nebude. Přesto
stojí za to ji vyzkoušet na bolesti hlavy a zad, při nepravidelné srdeční
činnosti, případně i na jiné obtíže. V každém případě by její použití
mělo přinejmenším přispět k lepší relaxaci pacienta, a tím mu alespoň částečně ulevit.
• 429 •
Alternativní chirurgie
[VIII]
ALTERNATIVNÍ CHIRURGIE
Někteří léčitelé bez váhání provádějí i značně krvavé operace charakterizované obvykle tím, že tak činí bez odpovídajících nástrojů,
bez dezinfekce, nesterilně, za piného vědomí pacienta, zcela nebo téměř bezbolestně a v naprostém rozporu s představami klasické medicíny o tom, jak má správná chirurgická operace vlastně vypadat.
V podstatě existují čtyři druhy nebo větve tohoto druhu alternativní
chirurgie - magická, brazilská, filipínská a spirituální.
Do této skupiny lze však řadit i další celkem různorodé praktiky,
které mají společné to, že při nich dojde ke krvácení pacienta anebo
(alespoň) k léčivým pohmožděninám. Můžeme jmenovat sázení baněk, přikládání pijavek, pouštění žilou anebo uměle způsobované „vyměšovací" rány. Všechny tyto způsoby měly podle přesvědčení léčitelů, kteří je používali, za cíl odplavit z těla škodliviny, a tak pacientovi
ulevit.
MAGICKÁ CHIRURGIE
Podle kouzelníků v různých domorodých společenstvích jsou lidé
nemocní proto, že jim nepřátelský kouzelník něco vložil do těla.
Úkolem kouzelníka - léčitele je tento předmět z těla pacienta vyjmout. Kouzelníci tak činí tím způsobem, že nechají onu věc z těla
zmizet a mimo tělo ji opět zhmotní, aby ji mohli všem ukázat. Někdy
také z těla nemocného vysávají negativní energii, zlé kouzlo apod.
Odstranění „zla" z těla pacienta v jakékoliv podobě probíhá nekrvavě.
Podobné postupy jsou doloženy ještě ze středověké Evropy. Kladivo
na čarodějnice (1486) popisuje následující případ: „Ale čarodějnice dodala: Protože mě urazila, vložím něco do jejích útrob, ale, abych ti udělala radost, půl roku neucítí žádnou bolest, avšak po tomto čase bude
trýzněna dost a dost. Tak ke mně přistoupila a dotkla se rukama mého
břicha a zdálo se mi, že mi vyndavá vnitřnosti a dovnitř dává něco, co
jsem nijak nemohla vidět.... Když uplynulo přesně šest měsíců, pocítila
v břiše tak příšernou bolest, že si nemohla pomoci a každého kolem ve
dne v noci rušila svým nářkem." Tentokrát vše ale nakonec dopadlo
.
Alternativní chirurgie
■430■
vykonat svoji přirozenou potřebu, z jejího těla vypadly všechny ty nečisté věci... trny, kosti, a dokonce kousky dřeva. Neboť tam byly šlahouny ostružin dlouhé jako dlaň a mnoho dalších věcí."
BRAZILSKÁ CHIRURGIE
Brazilští psychičtí chirurgové používají obyčejný nůž nebo nůžky,
operují v nesterilním prostředí, a přesto se jejich pacienti po zákrocích uzdravují. Nejznámější z nich byl psychický chirurg José de
Freitas (Arigo). Tvrdil, že do něj při léčení vstupuje duch zesnulého
německého lékaře Fritze, který mu radí. Někdy předepsal léky, někdy
operaci. Ve druhém případě Arigo vzal nůž, provedl řez, vyňal nemocný orgán anebo udělal, co bylo třeba, okraje rány k sobě jen tak
přitlačil rukama a kůže se zacelila. Zůstala jen bledá načervenalá čára
a otřesené rozumové schopnosti přihlížejících.
Arigovi pacienti necítili při operaci téměř žádnou bolest, nikdo
z nich neměl žádné následné komplikace. Arigo byl žalován pouze
jednou, za to, že provozuje lékařskou praxi bez oficiálního povolení.
Všechny, kdo chtěli jeho operacím přihlížet, srdečně vítal, nikdy nikomu neodmítl, aby ho mohl sledovat při práci. Zemřel v roce 1971
při automobilové nehodě a za celý jeho život a lékařskou praxi mu nikdo nedokázal žádný podvod. Prostě - ojedinělý a sotva vysvětlitelný
fenomén.
FILIPÍNSKÁ CHIRURGIE
Ani filipínskou chirurgii nelze vysvětlit, pouze popsat. Filipínští
léčitelé - chirurgové neužívají vůbec žádné nástroje. Prostě zaboří
ruku nebo její část do těla pacienta, objeví se krev, vyjmou nebo
udělají to, co je třeba udělat, potom ruku od těla oddálí, setřou
krev, objeví se neporušená pokožka a uzdravený pacient odchází.
Někdy používají i tzv. distanční řez - jen ukáží prstem a kůže se
sama rozevře tam, kde je třeba. Konkrétní léčebné postupy se také
liší podle jednotlivých léčitelů a druhů onemocnění.
Ti, kteří byli takové operaci sami přítomni, prodělali ji nebo ji viděli
na obrazovém záznamu, se zdráhají uvěřit, že by něco takového bylo
vůbec možné. Milan Calábek, léčitel a mystik, popisuje svoji vlastní
operaci takto:
„S filipínským fenoménem jsem se setkal poprvé zhruba před pěti
lety (tj. cca v roce 1985). Největší dojem ve mně zanechal Juan Blance.
Alternativní chirurgie
• 431 •
Blance byl jiný typ člověka než třeba Orebito nebo Magno. Blance netoužil po popularitě, nikdy si nepořídil žádný přepychový automobil
ani si nepostavil honosný dům, zůstal skromným vesnickým starostou.
Navštívil jsem Blanceho, abych se dozvěděl něco o jeho způsobu léčby.
Řekl mi však, že není teoretik, ale praktik, abych mu raději pověděl, co
mě trápí, že se pokusí pomoci. Vzpomněl jsem si, že mám na pravém
lýtku varix, tedy křečovou žílu. Lehl jsem si na lehátko a zeptal se, zda
může můj kamarád fotografovat. Blance nejenže souhlasil, dokonce
řekl, že pro fotografa bude počítat od jedné do tří, aby věděl, kdy má
zmáčknout spoušť. Pak uchopil v zápěstí ruku mé manželky a její natažené prsty zamířil na lýtko. Ležel jsem na břiše s otočenou hlavou a celý
zákrok jsem sledoval.
Manželčiny prsty byly od mého lýtka vzdáleny zhruba 50 cm. Ve
chvíli, kdy Blance dopočítal, jsem ucítil bolest. Varix se otevřel jako
po řezu ostrým nožem, i když se mého lýtka nikdo ani nedotkl. Rána
jen nepatrně krvácela. Žádný paprsek či zablýsknutí jsem při otevírání nepozoroval. Vzápětí podala asistentka velkou stříbrnou minci.
Blance mi otřel ránu umoloúsaným kapesníkem a položil na ni minci.
Na tu pak položil chomáč vaty namočený do kokosového oleje, který
zapálil. Pak si vzal od asistentky sklenku, aby hořící vatu přilepil. Ve
sklence vznikl podtlak, takže přilnula pevně k lýtku. Po chvíli sklenku
od lýtka odtrhl, odstranil minci s ohořelou vatou a ránu vymačkal...
Zůstala mi tam malá jizva, která se postupně hojila. Dnes nemám po
jizvě na lýtku ani stopy."
Jiní očití svědkové vyprávějí o známém filipínském léčiteli Alexovi Orebitovi a jeho způsobu léčby např. toto: „Namočil si prsty ruky
do sklenice s vodou, udělal jí na zádech rysku a vzápětí jí zasunul
ruku do zad," nebo „Doslova projížděl tkáň na noze, přičemž za
jeho prsty zůstávala zkrvavená stopa," nebo „Masíroval mi páteř, cítila jsem jen dotek a pocit tepla." Přesto, jak operace filipínských chirurgů vypadají na pohled náročně, pacienti se při nich cítí v podstatě dobře.
Referend Gary George Magno používá před operací jakýsi rentgen.
Sestra drží za pacientem čisté bílé prostěradlo, léčitel druhé před ním
a soustředěně přes něj pacienta prohlédne. Potom následuje obvyklá
filipínská operace. Léčitel vyjímá podivné krvavé sraženiny z prsou
a břich pacientů, z krku při léčbě štítné žlázy, odstraňuje hemeroidy,
vyjme z hlavy nemocné oko a zase ho tam vrátí.
Alternativní chirurgie
• 432 •
Bylo učiněno již mnoho pokusů za tím účelem, aby filipínská chirurgie byla nějak racionálně vysvětlena a aby filipínští chirurgové byli
odhaleni jako podvodníci. Zatím v podstatě bezúspěšně. První vysvětlení, že pacienti si všechno jen sugerují, neobstojí. To dokazují výpovědi svědků těchto operací, fotografie, filmy, videa. Druhá možnost
je ta, že léčitel je šikovný manipulátor. V ruce šikovně skryje balonek
se zvířecí krví a kousek nějaké tkáně. Při operaci nechá balonek
prasknout, tkáň jakoby z rány vyjme, několik kouzelnických tahů,
kůže se zacelí, hotovo. Někteří iluzionisté takto samozřejmě filipínskou operaci bez větších obtíží dokázali předstírat. Tím ovšem dokázali jenom to, že jsou schopni ji předstírat, ale ne to, že by všichni filipínští chirurgové takto podváděli.
Na druhou stranu filipínské léčitele a jejich praktiky zkoumala řada
vědců, např. v roce 1973 to byla speciální výprava devíti vědců z Evropy
a USA a 50 dobrovolníků - pacientů. V sérii psychických operací si ověřili třeba to, že Juan Blance je schopen otevřít na dálku tělo pacienta
i v tom případě, že mezi ním a nemocným místem na pacientově těle
se natáhne fólie. Nakonec se všech devět vědců shodlo na tom, že „léčitelské praktiky, které pozorovali, neprovázely žádné podvody". Za
toto své prohlášení se také všichni zaručili.
Jiná série zkoušek proběhla v Tokiu s filipínským léčitelem Tonym
Agapou. V té době, kdy prováděl na pacientovi svoji operaci, skutečně
k něčemu muselo dojít, protože pacienti vykazovali různé fyziologické změny - zvýšení galvanického odporu kůže nebo nárůst počtu
mozkových alfa vin.
Ale i kdyby skutečně šlo jen o šikovnou manipulaci - když pacient a všichni kolem uvěřili, že to „zlo", krvavá sraženina, nádor
nebo cokoliv jiného bylo z těla pacienta odstraněno a on ted' může
být konečně zdravý a na základě této víry se také uzdraví - nebylo
vlastně účelu, tj. uzdravení, dosaženo?
SPIRITUÁLNÍ CHIRURGIE
Objevila se ve Velké Británii. Tamější léčitelé se dostávají do stavu
jakéhosi transu a v tom operují pacienta, resp. jeho éterické nebo
astrální tělo. Všechny operační úkony proto provádějí nad tělem pacienta, nicméně jeho obtíže mizí, jako kdyby byly provedeny na jeho
těle fyzickém.
Alternativní chirurgie
■433■
POUŠTĚNÍ ŽILOU
Kdysi slavné lékařské metodě dnes už odzvonilo, i když návrat k ní
není pochopitelně vyloučen. Pouštění žilou se používalo téměř na
všechno (horečnaté choroby, po operacích (!), při hrozbě srdeční zástavy, aby se srdci usnadnila práce aj.), existovala dokonce i astrologická i jiná pravidla, při jaké chorobě se má pouštět krev z které žíly
(vůbec nejčastěji v ohbí loketním, ale i před vnitřním kotníkem na
noze, na krku nebo na čele aj.). Pacientům se v některých případech
i značně ulevilo, i když o mechanismu tohoto léčivého účinku se dnes
můžeme jen dohadovat (snížení krevního tlaku, aktivizace organismu, který musel vyprodukovat novou krev, psychologický faktor?).
O pouštění žilou se v současnosti obvykle hovoří dosti přezíravě jako
o pozůstatku temného středověku a typickém příkladu lékařského
tmářství - ale kdo ví? Možná by to za výzkum stálo. Zvláště když pacienti, jimž by byla tato léčebná metoda ordinována, by alespoň v některých případech dozajista mohli posloužit zároveň i jako dárci krve.
Pouštění žilou má původ ve staré Indii a uvádí jej i Hippokrates.
Kromě žil se natínaly někdy i tepny, ovšem jen ty menší. Od tohoto
nebezpečnějšího způsobu pouštění krve se upustilo mnohem dříve
než od pouštění žilou.
V praxi se provádělo tak, že vybraná žíla (např. na ohbí loketním) se
zaškrtila, a když dostatečně zduřela, proťala se rychle skalpelem nebo
speciálním nástrojem zkonstruovaným jen za tímto účelem, a to zdola
nahoru. Rána bývala as i půl cm dlouhá a nechávalo se odtéci maximálně
půl litru krve. Po pouštění se škrtidlo sňalo a na ránu se přiložil na několik dní tlakový obvaz. Končetina se znehybnila v závěsu na šátku.
Ještě začátkem 20. stol. se lékařská praxe vrátila k pouštění v ojedinělých případech (mrtvice, oběšení, zánět plic s hrozícím otokem
plic). Pozoruhodných výsledků bylo tehdy dosaženo zvláště u dětí postižených zánětem ledvin po spále, zjevně proto, že se tak výrazně ulevilo srdci.
PŘIKLÁDÁNÍ PIJAVEK
Je jakousi mírnější formou pouštění žilou. Navíc však krev člověka
obohacuje o hirudin, látku, která zabraňuje srážení krve, což mohlo mít
svůj význam např. při emboliích. K léčbě se dnes stejně jako ve starověku (jak uvádí např. Plinius, Hippokrates, Celsus) používají dostatečně vyhladovělé pijavky lékařské (Hirudo medicinalis), za tím účelem
Alternativní chirurgie
■434■
zvláště pěstované. V některých zemích (např. v SRN) je možné zakoupit si je přímo z akvária v lékárně. Dříve ovšem bylo léčení pijavkami
mnohem rozšířenější, a ne v podstatě kuriozitou jako dnes. V první polovině 19. stol. bylo tak rozšířené, že podle statistik bylo kolem roku
1830 jenom v pařížských nemocnicích ročně (!) použito 5-6 mil. pijavek, v Londýně 7 mil. a v celé Francii 34 mil. To vedlo k vyhubení pijavek lékařských v celých krajích. Byly proto činěny pokusy využívat i pijavky jiných druhů (africká Hirudo mesomelas a H. interrupta, asijská
H. chinensis, indická H. granulosa, australská H. quinqestriata a americká H. decora), ale hlavně se začaly pijavky lékařské pěstovat uměle.
Chov pijavek není nikterak obtížný. Tito až dvaceticentimetroví cizopasní červi se chovají v mělčích rybníčcích (stálá hloubka min. 90
cm) s bažinatým dnem (min. 16-24 cm bahna) se stálým přítokem
a odtokem vody. Břehy mají být vyloženy rašelinou a kryty trávníkem,
mohou být osázeny vrbou, ale nikdy ne olší. V březích si v létě budují
chodbičky, kam snášejí kokony s vajíčky, malé vylíhlé pijavky se nejprve živí krví studenokrevných zvířat (rybky, pulci, žáby, plži, měkkýši)
a teprve ve třech letech přecházejí na teplokrevné živočichy a mohou se použít k léčbě, dospívají v pěti letech a dožívají se 12-20 let.
Pijavky v chovných nádržích je třeba dvakrát ročně nakrmit, ovšem
dospělá nasátá pijavka z nasáté krve žije až 15 měsíců a po nasátí se
nezakousne dříve než za 2-4 měsíce. Mladé pijavky sají jednou za 2-5
měsíců. Dříve se pijavky krmily tak, že se do pijavkového rybníčku vehnalo zvíře (např. kůň, kráva, osel) určené tak jako tak na porážku,
vhodnější je však používat flanelové vaky napiněné čerstvou krví z jatek. V zimě se pijavky zavrtávají co nejhlouběji do bahna. Důležité je
chránit pijavkové rybníčky před škůdci (divocí ptáci, slepice, ježci,
hlodavci, dravý hmyz).
Pijavka, která se má použít k sání krve u člověka, by měla být
střední velikosti a musí být zdravá, což se pozná podle toho, že je plochá, sametově lesklá, na ruce se rychle svine do kouličky a hozena do
vody hbitě plave. Nasátou pijavku lze opakovaně použít v piné síle
znovu až za rok. Aby se nemuselo tak dlouho čekat, je možné z ní opatrně nasátou krev ihned po nasátí vymačkat (směrem odzadu dopředu), anebo ji ponořit do slabého solného roztoku nebo směsi
vody s vínem (1:1) nebo vody s octem (8:1). Potom je možné ji použít
znovu již za několik týdnů. (Otázkou je, zda takový postup není pochopitelně týráním tohoto užitečného zvířátka.) Pijavky se mohou na
Alternativní chirurgie
• 435 •
delší vzdálenosti dopravovat v plátěných sáčcích v mokrém mechu,
jednou denně je však třeba alespoň na půl hodiny je ponořit do tekoucí vody.
Dnes se s léčbou pijavkami u nás téměř nesetkáváme, ale ještě počátkem 20. stol. byl jejich význam takový, že lékárny byly povinny je
mít stále v nabídce.
(Pozn. Naše další známá pijavka, pijavka koňská, není k léčbě vhodná, protože nedokáže prokousnout lidskou kůži.)
Umělá pijavka
V době největšího rozkvětu používání pijavek byla vynalezena
i tzv. umělá pijavka, v podstatě na principu vývěvy. Kůže se na vybraném místě nařízla, přiložil se skleněný váleček a pístem se vytvořil podtlak. Umělá pijavka samozřejmě do krve nevypouštěla
žádný hirudin (o němž se v době jejího vzniku snad ani nevědělo),
a tak šlo o pouhý odběr krve z povrchových vlásečnic bez dalších
protisrážlivých účinků.
BAŇKOVÁNÍ (sázení baněk)
Je obdobou umělé pijavky. Jde o prastarou léčebnou metodu, hojně
používanou zvláště ve středověku, a to opět na všechno. Dnes pomaličku prožívá renesanci, zvláště ve své nekrvavé podobě. Původně se
baňkování provádělo tak, že se v baňce z různého materiálu (kovu,
kaučuku, rohoviny, ale nejlépe ze skla, protože je vidět dovnitř) vytvoří podtlak, např. zapálením smotku nějakého hořlavého materiálu,
a potom se baňka přiloží na kůži, kde se přisaje. Pod tlakem dojde
v kůži k překrvení. Po 15-20 minutách se baňka sejme a na kůži zůstává typická modřina. (Pokud se však objeví abnormálně velké
a špatně se vstřebávající modřiny, od dalšího baňkování se upouští.)
To je nekrvavé, suché baňkování. Nebo se překrvená kůže protne speciálním nástrojem, tzv. pušťadlem, strojkem, který najednou pérem
vymrští několik nožů (8, 12, 16), jež kůži proseknou (až 2-3 cm hluboko) a odteče něco krve. Aby krvácení pokračovalo dál, opět se na
proseknuté místo přiložila baňka. Tak je možné „odpustit" až 0,75 1
krve. Pušťadla i baňky se vyvářejí. Komplikace vzniklé zanícením ranek jsou velmi vzácné. Samotné ranky se hojí do dvou dnů, většinou
bez jizev. Z praktických důvodu se toto mokré baňkování provádělo
výhradně v lázni. Celkem se používalo až 60 suchých baněk nebo
Alternativní chirurgie
• 436 •
6-12 krvavých baněk najednou. Zatímco suché baňky se mohou
přikládat až 2x denně (to je výjimečně, obvyklé je jednou denně),
krvavé baňky nejvíce třikrát do roka. Po krvavých baňkách obvykle
následuje doléčení suchými baňkami. Před použitím baněk nesmí
pacient požít alkohol, protože to účinek baněk zesiluje nežádoucím způsobem. Kvůli možné nevolnosti až mdlobě pacienta se nedoporučuje, aby se pacient před baňkováním najedl. Po baňkování
by si měl hodinku odpočinout a po zbytek dne se vyvarovat další
námahy.
Baňkování zjevně působí jako celkový povzbuzovač regeneračních sil. Začátkem 20. stol. se i u nás ještě používalo i v oficiální medicíně, i když jen ke zmírnění vnitřního překrvení při omezených
zánětech pohrudnice a povrchních zánětech plic. Lidoví léčitelé
znají daleko širší spektrum obtíží, kdy baňky pomohly, např. při otocích nohou, bolestech nohou, bércových vředech, při obzvláště těžkém akné (spolu s čajem na tzv. čištění krve), při nepravidelné
a slabé menstruaci, při nespavosti, dýchavičnosti, osvědčily se i na
revma, lymfatické záněty a všude tam, kde se předpokládá nějaké
vnitřní znečištění organismu (kromě vyrážek, ekzémů a akné i např.
v případě žlučových a močových kaménků a písku).
Místa k přikládání baněk při některých obtížích
Gynekologické krvácení - vleže suché baňky na prsní bradavky, potom se pacientka otočí a vsadí se baňky na bedra.
Krvácení z nosu - pacient leží na té straně, kde nos nekrvácí, baňky
se sázejí na druhý bok.
Nadýmání - suché baňky v místě největší bolesti, případně z boku.
Bolest hlavy, uší, závratě - suché baňky za uši, do zátylku, případně
po stranách hlavy.
Bolest uší a loktů - velká baňka se vsadí na ucho tak, aby bylo celé
uvnitř.
Zuby, tváře, dásně, oči - suché baňky pod bradu.
Slezina - suché baňky na hruď a paži vlevo.
Horečky a plicní neduhy - suché baňky na celá záda, bedra a kostrč.
Voda v koleně - krvavá baňka nad koleno (případně i pod), ale jen
z vnější strany.
Močový měchýř - suché baňky nad pohlavní ochlupení a pod kolena.
Alternativní chirurgie
■437■
Otoky nohou, bércové vředy, bolesti nohou - krvavé baňky přímo
na otoky i celotělově, suché baňky na bedra, kostrč, stehna i lýtka,
v těžších případech i na horní část těla a paže.
Hnisající nežity - přímo na nežit.
Celkové povzbuzení - jedna větší baňka na pupek.
Junodova bota
V podstatě baňka na celou nohu. Používá se nepoddajná vysoká bota s pevnou holení, kterou si pacient nazuje. Horní okraj boty
se vzduchotěsně uzavře gumovým kroužkem a z boty se vyčerpá
vzduch.
UMĚLÉ VYMĚŠOVACÍ RÁNY (fontanely)
Populární odnož lidového léčitelství, která se nám dnes může zdát
i dosti drastická. V jednoduchých podmínkách venkova však bývala
značně oblíbená pro svoji dostupnost, snadnost použití i účinnost.
Uměle vytvořené rány měly aktivizovat obranné síly organismu a vytvářely se poleptáním nebo popálením. Zastáncem tohoto způsobu
léčby byl zejména farář Sebastian Kneipp, který pro snadné vytváření
umělých ran vynalezl žíravý vyměšovací olej.
Kneippův vyměšovací olej
Byl běžně v prodeji ještě před druhou světovou válkou a býval považován za nejcennější součást domácí lékárničky. Kneipp ho původně užíval jen k léčbě zánětlivých očních chorob, ale ozdravně působil zřejmě na celý organismus.
Skládal se z pryšcového a krotonového oleje (vlastně jde o oleje
dvou různých druhů pryšců, španělských mušek a kůry lýkovce).
Z těchto složek, smíšených v přesně stanoveném poměru, se připravila alkoholová tinktura, k níž se potom přidal olivový olej. Po čtyřech dnech se olej přefiltroval a uložil v tmavých lahvičkách do
chladu. Používal se tak, že se kůže za uchem nejprve třela, aby zčervenala, a potom se na toto místo štětečkem nanesl olej. Potřené
místo oteklo a zrudlo, druhý den se vytvořily bolestivé puchýře,
které rychle praskly, za čtyři až pět dnů se popraskaná kůže začala
hojit a do dvou týdnů se místo beze stopy zahojilo. Se zhojením odešla i původní choroba. Při léčbě ekzému se takto nechala popraskat
a zahojit kůže na předloktí.
Alternativní chirurgie
DEVITALIZACE
• 438 •
Způsob léčby některých druhů rakoviny, který objevil a během posledních dvaceti let neúnavně propagoval nedávno zesnulý český lékař
MUDr. Karel Fortýn. Podstata této metody spočívá v tom, že nádor se
chirurgicky zaškrtí, tj. zbaví možnosti dalšího příjmu živin z organismu,
neodstraňuje se, ale ponechává se dále v těle (na těle) pacienta. Tím se
patrně vyprovokují autoimunitní síly organismu, který je schopen zlikvidovat nejen zaškrcený nádor, ale také zabránit dalšímu rakovinnému
bujení. V době, kdy vznikala tato kniha (jaro 2001), právě začaly první
klinické testy metody. Jako první měla být vyzkoušena v případech rakoviny kůže a tlustého střeva u lidí. Až dosud se s úspěchem zkoušela
jen na zvířatech. To údajně vedlo objevitele devitalizace a jeho spolupracovníky k tomu, aby již dříve úspěšně devitalizovali nádory i u lidí.
Protože však tento způsob léčby nebyl (a v této chvíli dosud není) v oficiální medicíně povolen, prováděli tuto léčbu potají a „načerno", na žádost zoufalých pacientů, pro které devitalizace představovala poslední
naději.
Alternativní léčba pomocípřístrojů
• 439 •
[IX]
ALTERNATIVNI LÉČBA
POMOCI PŘÍSTROJŮ
PŘÍSTROJE VYROBENÉ A POUŽÍVANÉ LÉČITELI
PŘÍSTROJE KVANT 4 (onkologická fyzikální terapie)
Vynálezcem a konstruktérem přístroje, již čtvrtého v řadě, je léčitel
Karel Vaňák. Přístroj pracuje na principu elektroslabých kvantodynamických reakcí tak, že na místo zasažené zhoubným bujením vysílá
kvantové částice, které jakoby nasává z okolního geomagnetického
pole. V přístroji se tyto částice filtrují, obohacují a urychlují a potom
proudem tryskají na nemocnou část těla. Tu K. Vaňák identifikuje psychotronicky stříbropaladiovou kotvou ve tvaru vlaštovky, a to díky reakci na údajné kvantové pole o šířce 6,5 m kolem svého těla. Celá terapie spočívá v ozařování 6 délce 3 - 4 hodiny a provádí se za úplatu
(1000 Kč/hod.).
REZONÁTOR SYSTÉM JL
Vynálezcem rezonátoru je odborník na rezonanční systémy Jiří
Lang. Podle jeho teorie jsme zahlceni nejrůznějšími škodlivinami.
Negativně na nás působí nečistoty v ovzduší, v potravě a v nápojích,
elektromagnetický, chemický i akustický smog, zvýšená radiace, zvýšené množství UV záření, které v důsledku ztenčené ozonové vrstvy
proniká do atmosféry. Člověk jako energetická bytost na tyto negativní vlivy reaguje nemocemi - sníženou imunitou, stresem, migrénou, vyrážkami, ekzémy, únavovým syndromem a civilizačními chorobami všeho druhu. Jestliže by se podařilo tyto negativní vlivy
eliminovat, pominuly by i tyto choroby. Právě to zajišťuje vynález
Jiřího Langa, rezonátor Systému JL, neboť rozechvívá organismus
toho, kdo ho nosí u sebe, v přirozeném energetickém vinění, tělo se
stává vitálnější a odolnější, postupně se zbavuje získaných neduhů
a obtíží, postup nemocí se zpomaluje nebo zcela zastavuje. Rezonátor
může posloužit i k zlepšení výkonu sportovců a pomoci lidem v psychicky nebo fyzicky náročných zaměstnáních. Jaksi vedlejším pro-
Alternativní léčba pomocí přístrojů
• 440 •
duktem tohoto vynálezu je možná aktivace i neživých předmětů.
Zlepšuje tak výkon motorů, stejně aktivuje třeba logo nějaké firmy.
K takto aktivovanému logu jsou potom zákazníci přitahováni, aniž
tuší, proč tomu tak je.
Slovo vynálezce
„Systém pracuje mimo racionální úvahu zákazníků. Nabízený produkt ovšem zcela pohltí jejich smysly. Fyziologicky se takový stav projeví výronem endorfinu do krve, zrychlením srdeční činnosti, zvýšením krevního tlaku a dilatací mozkových cév." (Jiří Lang)
PŘÍSTROJE VÁCLAVA VÍTA
Duha - bioechokorektivní projektor
Během několika minut upraví hladinu minerálů a stopových prvků
v těle i funkci všech orgánů.
Blesk - rekodifikační projektor
V okamžiku rekodifikuje (přeprogramuje) tělesné buňky.
Světelná akupunktura
Stimulace klasických akupunkturních bodů světelným paprskem
místo tradiční jehly.
■441■
Alternativní diagnostické metody
[x]
ALTERNATIVNÍ
DIAGNOSTICKÉ METODY
IRISDIAGNOSTIKA
Pravá duhovka
Levá duhovka
Vyprávění o původu irisdiagnostiky zní téměř neuvěřitelně.
Maďarský lékař Ignatz von Peczely si někdy začátkem 18. století povšiml změn v oku zraněné sovy. Sova měla zlomenou nohu a v dolní
části oka černý pruh. Zvídavý a trpělivý lékař sovu dále sledoval a povšiml si, že když se jí noha zahojila, černý pruh zmizel. Místo něj se objevilo několik tenkých bílých proužků. Kdokoliv tedy, kdo by byl
s tímto poznatkem obeznámen, by pouhým pohledem do oka kdysi
zraněné a nyní už dávno zdravé sovy zjistil, že měla zlomenou nohu.
Von Peczely své základní pozorování systematicky rozpracoval, a založil tak irisdiagnostiku, spočívají v tom, že duhovka (iris) každého
oka přesně zobrazuje problémy nebo choroby organismu. Možná ani
nevěděl, že velmi podobnou diagnostickou metodu používali již starobabylónští lékaři.
Alternativní diagnostické metody
• 442 •
Základ irisdiagnostiky spočívá v tom, že pravá i levá duhovka se pomyslně rozdělí na pole a podle anomálií ve vzhledu duhovky (skvrnky,
jejich tvar, nerovnosti okrajů, hloubka, zbarvení) lze potom určit, s jakými obtížemi se pacient potýká. Potom následuje léčba, alternativní,
nealternativní nebo obojí.
Slovo léčitele
„Nemocný nebo nějak postižený orgán v těle dokáži určit s přesností přesahující devadesát devět procent."
(Radomír Wojnar, irisdiagnostik)
DIAGNOSTIKA PODLE OČNÍCH PANENEK
U zdravého člověka jsou panenky kulaté. Elipsovitý tvar očních panenek a jejich náklon značí budoucí nebezpečí některých chorob:
Panenky oválné stojící
- nebezpečí mrtvice, varuje předem (až 3 roky dopředu) i při absenci
jiných varujících signálů.
Panenky oválné ležící
- nebezpečí motorických poruch dolních končetin
- jejich možné ochrnutí
- hrozící zástava dechu a smrt.
Panenky oválné obě nakloněné vlevo
-
možné levostranné ochrnutí
nebezpečí mrtvice
hrozící impotence
sklon k pohlavně nenormálním projevům.
Panenky oválné obě nakloněné vpravo
- nebezpečí pravostranného ochrnutí
- závratě
- špatný zdravotní stav.
Panenky oválné nakloněné na různé strany, dole směřující
k sobě
- náchylnost k okamžité a smrtelné mrtvici.
Alternativní diagnostické metody
■443■
Panenky oválné nakloněné na různé strany, dole směřující
od sebe
- náchylnost k ochrnutí dolních končetin
- únava nohou
- častá potřeba usednout.
(J osef Suchý)
DIAGNOSTIKA PODLE OBLIČEJE
Kořeny této dávné metody je možné dohledat až ve staré Číně. Podle
ní je možné v obličeji člověka najít přes pět tisíc znaků, které vypovídají o jeho fyzickém i duševním stavu. Lze tak zjistit i nemoc, která se
dosud navenek neprojevila. K důvodnému podezření na určitou chorobu je třeba objevit kombinaci nejméně tří příslušných znaků.
Slovo léčitele
„Obličej na vás prozradí mnohé. Mám například dost přesnou představu o neduzích a charakteru našich předních politiků, ale není to
nic k zveřejňování. Také by se tato metoda mohla využívat třeba při
různých haváriích. Dojde-li k hromadné srážce na dálnici, lékaři v terénu nemají k dispozici složité diagnostické přístroje a mnohé by
mohli vyčíst právě díky fyzioscanneru. To by například pomohlo při
rozlišování vnitřních zranění. I tady má totiž včasné rozpoznání diagnózy cenu lidského života." (MUDr. Jiří Fiala)
PULZNÍ DIAGNOSTIKA
Stará čínská metoda, která se vyvinula hlavně proto, že lékaři nesměli
urozené osoby vyšetřovat přímo. Čínská dáma z vysoké společnosti tak
mohla k vyšetření celého těla nabídnout lékaři jen ruku, a to ještě leckdy
tak, že ji prostrčila otvorem či škvírou v závěsu. Čínští lékaři zkoumají dvanáct pulzů, z nichž každý patří jednomu meridiánu. Na každém zápěstí
zkoumají šest pulzů, a to na třech místech, vždy na povrchu a v hloubce.
Na pravé ruce se ten, kdo ji umí používat, může přesvědčit o stavu tenkého střeva, srdce, žaludku, sleziny, močového měchýře a ledvin, na levé
ruce zkoumá stav tlustého střeva, p li c, jater, žlučníku, perikardia (osrdečníku) a meridiánové dráhy zvané trojitý ohřívač. I když se dnes pulzní
diagnostika používá hlavně v orientální alternativní medicíně, nezavrhují
ji někdy ani lékaři s klasickým západním medicínským vzděláním.
Alternativní diagnostické metody
•
444 •
TŘETÍ OKO
Léčitel pozoruje pacienta a zjišťuje jeho neduhy tzv. třetím okem, jakýmsi vnitřním zrakem.
Slovo léčitele
„V praxi to znamená, že zavřu oči a vidím do lidí. Jsem takový rentgen." (R. Klimeš, psychotronik)
DIAGNOSTIKA PODLE AURY
Podle některých tradičních představ je kolem těla člověka soustředěn energetický obal zvaný aura. Můžeme si ji snadno představit jako
klasickou svatozář, která se maluje kolem hlav světců. Aura může mít
různé barvy, anebo některá z barev chybí. Podle toho je možné usuzovat na to, co je příčinou obtíží dotyčného člověka. Uzdravení se
projeví také harmonizací aury. „Kroužím krystalem kolem aury pacienta, od hlavy až k nohám. Některé blokády se projevují právě jako
poruchy v auře," říká například léčitel Vítězslav Cech.
Někteří nadaní jedinci jsou schopni auru člověka nejenom cítit nebo
vyhmatat (rukama, pomocí virgule, kyvadla apod.), ale přímo vidět.
Podle tradice je možné tuto latentní schopnost získat nebo výrazně zlepšit otevřením třetího oka, jak to barvitě popisuje dr. Lobsang Rampa ve
svých knihách. Učení lámové mu provrtali do čelní kosti nad kořenem
nosu otvor, a tím zavedli do mozku dřevěnou třísku či tyčinku napuštěnou nějakým bylinným roztokem. Po nějakém čase třísku zase vytáhli.
Tím došlo k aktivaci šišinky a Rampa byl od té chvíle schopen vidět auru
osob j as ně a zřetelně. Na důvěryhodnosti tomuto popisu ubírá pouze to,
že anglický klempíř, který se za lámu L. Rampu vydával, byl nejspíše podvodníkem a nikdy Tibet nenavštívil. Proto nelze tuto operaci nikomu
v žádném případě doporučovat, byť někteří zahraniční nadšenci ji sami
na sobě provedli bez zdravotní újmy. Spokoj il i se však jen s provrtáním
čelní kosti.
I když jsou popisy tibetských reálií v dílech údajného L. Rampy fiktivní, úkol této postavy, přinést západnímu světu vymoženosti východní medicíny, zejména pak schopnost vidět auru a usuzovat podle
ní na zdravotní stav dotyčné osoby, je vlastně spiněn. Auru je totiž
možné i vyfotografovat.
S pokusy tohoto druhu začali Semjon a Valentina Kirlianovovi a po
nich se fotografie aury také někdy nazývají Kirlianovovými fotogra-
Alternativní diagnostické metody
■445■
fiemi nebo jevem. I když jsou tyto fotografie objektivním způsobem, jak zjistit stav energetického obalu člověka, zvířat i rostlin,
v praxi narážejí na dva hlavní problémy. Neexistuje zatím přesný
kodifikovaný postup, který by zaručil, že všechny fotografie zhotovené Kirlianovovým způsobem budou pořízeny za stejných okolností, a tudíž že budou mít shodnou vypovídací hodnotu. Na jejich
kvalitě se totiž odráží mnoho vnějších vlivů - teplota a vlhkost
okolního vzduchu, délka přiložení ruky při zhotovování fotografie,
tlak, který působí na podložku, i jakost použitého filmu. Druhým
problémem je to, že jen málo osob dokáže získané fotografie dostatečně správně interpretovat. Nicméně z některých snímků jsou
jasně patrné změny v energetickém obalu člověka, např. v průběhu
měsíčního cyklu nebo po cvičení jógy.
Jiným způsobem, jak zjistit, jak aura člověka přesně vypadá, je prostě ji vyfotografovat speciální kamerou. Jak takové fotografování probíhá, popisuje jeden z fotografovaných, Viktor Pavel:
„Asi po desetiminutovém úvodním rozhovoru začalo fotografování. Posadil jsem se na židli před přístroj, ruce jsem si položil na
dlaňové snímače a pan Paulíček mě od hlavy dolů zahalil černou látkou. Pak se rozsvítila bílá žárovka a za chvíli se z přístroje vysunula
moje fotografie aury. Přišla paní Paulíčková a začala celkový rozbor
snímku. Nejprve se na fotografii dlouze zadívala a potom celých šedesát minut hovořila o mé osobnosti, povaze, kladných a záporných
vlastnostech, o zdravotním stavu atd. Zahltila mě spoustou mých
osobních informací a musím přiznat, že naprostá většina z nich se
shodovala se skutečností... Například paní Paulíčková hned zjistila,
že cvičím Pět Tibeťanů, protože jsem neměl zablokované žádné
čakry. Auru bez energetických bloků má prý málokdo. Dále paní
Paulíčková bez problémů zjistila, že moji rodiče jsou učitelé a že
jsem víc ovlivňován ze strany matky. Velmi mě také zaujalo, když
paní Paulíčková z aurické fotografie poznala, že jsem při cestě k nim
viděl něco, co se mnou psychicky otřáslo. Mohlo se prý jednat o nějakou nehodu, kdy někoho na silnici porazilo auto. To se k mému
velkému úžasu při cestě do Hradce Králové opravdu stalo. Na jedné
křižovatce jsem z autobusu viděl jak osobní auto porazilo nějakého
starého muže... Chtěl bych upozornit, že jsem ji schválně při výkladu nechtěl nijak ovlivňovat, aby někdo nemohl namítat, že paní
Paulíčková získávala takové informace jen na základě mých reakcí.
Alternativní diagnostické metody
• 446 •
V AURA centru jsem strávil přibližně hodinu a půl. Tato návštěva
spinila mé očekávání a jen mě utvrdila v mém přesvědčení, že poznatky, které můžeme pozorováním aury získat, předstihují svou
komplexností a vystižením podstaty jakoukoliv jinou metodu, která
slouží k získávání obdobných informací."
Barvy aury
Aura je vnímána a fotografována jako různobarevná. Na stav pacienta se usuzuje podle celkové barevnosti i podle podílů jednotlivých barev v auře.
Červená
Nadbytek červené barvy v auře poukazuje na sobeckost, tvrdohlavost, na přeceňování důležitosti materiálních věcí. Napětí a nervozita
se mohou jevit jako světle červená, hněv a smyslnost jako tmavě červená.
Oranžová
Značí energii, zdraví, spokojenost. Její přílišné množství značí přehnaný důraz na vlastní cíle a ambice, případně ukazuje strach, iluze
a rozčarování.
Žlutá
Hodně bledá žlutá je známkou slabosti a nerozhodnosti, případně
starostí a frustrace. Zlatavá znamená duchovní růst a vhled.
Zelená
Značí vitální, přizpůsobivé osobnosti s všestranně nadanou myslí.
Modrá
Bleděmodrá svědčí o schopnosti vzdělávat se a učit, modrá obecně
značí idealismus, čestnost a inspiraci.
Indigo (tmavomodrofialová)
Duchovní osvícení, vhled a láska.
Šedá a černá
Aura je poškozena stresem, nemocí, anestézií.
Alternativní diagnostické metody
• 447 •
Bílá
Dokonalost, ideál, pravda, vyrovnává černou a šedou.
ČTENÍ Z RUKY (palmistrie)
Odborník na tuto metodu může zjistit dispozice pacienta k určité
chorobě. Dělá to tak, že bud' přímo čte
z ruky, anebo zhotoví otisky obou dlaní pacienta a ty hodnotí. Problematická zůstává
tato metoda v tom, že ještě není dostatečně
rozpracována a neexistuje dostatek studií,
které by byly schopné konkrétně specifikovat, které „čáry" na dlaních indikují jaké riziko onemocnění. O tom však, že se skutečně chorobné stavy odrážejí v dlaních
člověka, svědčí obecně známý fakt, že 3/4
dětí postižených genetickou vadou, tzv.
Downovým syndromem (mongoloismem),
mají napříč dlaní tzv. opičí rýhu - linie
Tzv. opičí rýha
hlavy a linie srdce se spojila do jediné čáry.
Podobně v roce 1966 vypozorovaly newyorské dětské lékařky Ruth
Achsová a Rita Harperová, že všechny děti s jistou abnormalitou
v kresbě dlaně se narodily v období zarděnkové epidemie. Na základě
praxe také léčitelé dospěli k poznatku, že lidé, kteří mají čtvrtý prst
na ruce téměř stejně dlouhý jako prst prostřední, jsou více ohroženi
vznikem nádorového onemocnění.
Přesto však je význam palmistrie omezen na intuitivní čtení z dlaně,
^
Čáry v dlani
1. Cára života nepředurčuje délku 5. Čára hlavy souvisí s inteligencí
života, ale má spíše vztah k vaší
a celkovou mentalitou. Specialista rozezná její význam ve spovitalitě. Přerušení naznačuje
možnost onemocnění nebo důjitosti s linií života.
ležitou změnu v životě.
6. Čára srdce by se měla číst ve
vztahu k čáře hlavy. Souvisí s va2. Čára osudu nepředpovídá, j
osud vás čeká, ale naznačuje urším citovým a sexuálním živočité záležitosti, které vás mohou
tem.
potkat. Neříká však už, jak na ně 7. Venušin pás je znamením neklidu a stálého nepokoje. Vyskytuje
budete reagovat.
se u lidí, kteří neustále vyhledá3. Čára Slunce se týká uměleckých
vají nové zážitky nebo mají nálavloh. Je-li v souladu s ostatními
dovou, proměnlivou povahu.
čárami, máte naději na úspěšný
život.
4. Čáru zdraví u každého nenajdeme. Je-li přítomna, měli byste
být na své zdraví zvláště opatrní.
Alternativní diagnostické metody
• 448 •
tedy vlastně věštění a hadačství. V rámci obecné věštby se někdy ten,
kdo si dá takto věštit, dozví i informace o svém zdravotním stavu a případně i nějaká varování. Z ruky si může člověk věštiti sám. Odborník
na palmistrii Fred Gettings doporučuje: „Stačí pouze vnímat, co
vám o kresbě ruky řeknou vaše pocity... Zkuste registrovat, jak na vás
ruka působí. Zakrátko budete překvapeni, jak užitečnou pomůcku ke
zkoumání okolního světa jste získali, a zalitujete, že dosud ležela
ladem."
0
ANALÝZA BIORYTMŮ
Známá a i u nás značně populární metoda vysledování „šťastných"
i méně šťastných, až kritických dnů. Zakladatel této metody, Bernard
Gittleson z New Yorku, dospěl k názoru, že okamžikem narození se
spouští v těle člověka tři různé cykly, které ho budou provázet až do
jeho smrti. Je to tělesný cyklus (23 dnů), ovlivňující energii, vytrvalost, sebedůvěru, pohlavní pud, imunitu a průběh uzdravování člověka, emoční cyklus (28 dnů), působící na nálady, emoce, nervové reakce a tvořivé schopnosti, a cyklus intelektuální (33 dnů), řídící
myšlenkovou činnost, rozhodování, paměť a schopnost přijímat nové
skutečnosti.
Všechny tři cykly je možné znázornit křivkami. Ty začínají všechny
běžet okamžikem narození člověka na horizontální středové čáře,
první čtvrtinu cyklu směřují vzhůru, v druhé se vracejí na čáru, ve
třetí pod čarou dosáhnou spodního maxima a nakonec se zase vrátí
na středovou čáru. Část křivky nad čarou je považována za pozitivní
pro danou oblast, křivka pod čarou znamená útlum a regeneraci sil,
okamžik, kdy křivka čáru protíná, je kritický. Den, kdy čáru protínají
všechny tři křivky najednou, je obzvlášť rizikový.
Vypočítat biorytmy je velmi jednoduché, stačí vydělit počet dnů,
které uplynuly od narození dotyčného (nezapomenout na přestupné roky), vydělit danými dny, po které cyklus trvá, a zbytkové číslo
označuje, v jakém dni jakého cyklu se právě člověk nachází. K těmto výpočtům samozřejmě již dávno existují počítačové programy.
Sledování biorytmů může poskytnout užitečné informace i ve vztahu ke zdraví člověka - v kritické dny bude dávat mimořádný pozor,
a zabrání tak možnému úrazu, nebude se zbytečně rozčilovat ve
dnech rozumové „níže" třeba nad svou mizernou pamětí a nepřekvapí ho, že se z chřipky zcela zotaví až o týden později, než pů-
■449■
Alternativní diagnostické metody
vodně počítal, tedy poté, co se jeho fyzický cyklus vyhoupne ke
svému maximu.
Tabulka biorytmů
ASTROLOGIE
Vychází ze základního předpokladu, že člověk, který se narodil
v určitou hodinu, byl v okamžiku svého zrození na daném místě
„ozářen" zcela konkrétními nebeskými tělesy, což nadále do značné
míry určuje jeho život.
Třebaže astrologie není považována za vědu ani náhodou, astrologové vypracovali celý bohatý astrologický aparát, který se metodicky
nikterak neliší od aparátu vědeckého. Tak dnes existuje množství způsobů výpočtů horoskopů, astrologických škol, příruček, názorů, výkladů i počítačových programů k sestavování horoskopů, v nichž se
neodborník orientuje jen obtížně.
V zásadě je možné se k astrologické diagnóze, chceme-li se jí samozřejmě řídit, postavit dvojím způsobem. Zjistíme (anebo již z dřívějška víme), v jakém znamení se člověk narodil. Ve většině případů
k tomu postačí ty nejjednodušší horoskopy z novin, kde je uvedeno
datumové rozmezí jednotlivých znamení. V krajních datech narození
je to složitější. Člověk narozený třeba 20. ledna určitého roku dopoledne je ještě Kozoroh, člověk narozený téhož dne večer je už
Vodnář. Proto je třeba dát pozor při následujících přechodových datech:
20., 21., 22. ledna - přechod z Kozoroha do Vodnáře
Alternativní diagnostické metody
■
450■
19.,20., 21. února - přechod z Vodnáře do Ryb
20., 21., 22. března - přechod z Ryb do Berana
20., 21., 22. dubna - přechod z Berana do Býka
21.,22., 23., 24. května - přechod z Býka do Blíženců
21.,22., 23., 24. června - přechod z Blíženců do Raka
22., 23., 24. července - přechod z Raka do Lva
23., 24., 25. srpna - přechod ze Lva do Panny
23., 24., 25. září - přechod z Panny do Vah
23., 24., 25. října - přechod z Vah do Stíra
22., 23., 24. listopadu - přechod ze Stíra do Střelce
21., 22., 23. prosince - přechod ze Střelce do Kozoroha
Co možná nejpřesnější údaj o čase narození je proto základním předpokladem pro sestavení horoskopu a veškeré astrologie vůbec. (Přesný okamžik zrození se pro astrologické účely kryje s prvním nádechem, resp. zakřičením zrozence). K danému znamení se potom v literatuře vyhledají příslušné zdravotní charakteristiky. Ty jsou ovšem
do značné míry obecné. Zájemci o přesnější údaje o svém zdravotním
stavu si proto mohou nechat sestavit a vyložit horoskop od profesionálního astrologa se zvláštním přihlédnutím ke zdravotním dispozicím jedince.
ZDRAVOTNÍ DISPOZICE, CHOROBY A OHROŽENÍ
DLE ZNAMENÍ EVROPSKÉHO ZVĚROKRUHU
Beran
Bolesti hlavy v důsledku nadměrného stresu, mozkové choroby, nespavost, neuralgie, oční choroby, závratě, vřídky, lišeje a polypy na
hlavě, holohlavost, sklon k mozkové mrtvici, daný prudkou povahou
těchto zrozenců. Sklonu ke zvýšené kazivosti zubů lze od časného
dětství předcházet zvýšeným přísunem fluoru (raději v minerálních
vodách, např. Mattoni, než v tabletkách). Všem Beranům také prospívá hodně celeru, špenátu, zelí, papriky, pórku, sušeného ovoce
a hlávkového salátu a vůbec všechno, co obsahuje hodně železa
a draslíku. Z bylinek se pro toto znamení hodí kopřiva, česnek, majoránka a chmel.
Býk
Bolesti krku všeho druhu - angína, chřipka, záněty hrtanu a hltanu,
Alternativní diagnostické metody
■451■
Alternativní diagnostické metody
• 452 •
záškrt, potíže s mandlemi, hlasivkami a štítnou žlázou, sklon k mrtvici, obezitě, srdečním chorobám a zácpě. Doporučuje se omezit živočišné tuky a červené maso, živočišné bílkoviny nahrazovat rostlinnými (sója, luštěniny, listová zelenina), nezapomenout na zvýšený
přísun hořčíku, vyvážit životosprávu, při zácpě pít denně 2-3 litry minerálky s hořčíkem (např. Magnesia). Při obtížích s trávením, které
toto znamení často provázejí, se doporučuje po tři týdny užívat směs
z 20 g puškvorce, 10 g kořene kostivalu a 70 g mateřídoušky. Sušené
byliny se rozdrobí a dvakrát denně se užívá jedna čajová lžička bohatě
zapitá vodou (mezi 7-9 hod. ráno a kolem 19. hod. večer). Preventivně
je možné pít odvar z tonizujících a uklidňujících bylin, např. ze sporýše, violky a podbělu.
Blíženci
Problémy s dýchacími cestami - průdušky, plíce (bronchitida,
astma, TBC), choroby paží a rukou, nervové choroby, zánět pohrudnice, bolesti v zádech (ploténky), žlučníkové kamínky (často bez průvodních obtíží). Důležité je zvýšit přísun tekutin a minerálů (např.
v minerálkách Mattoni, mineralizovaných vodách Aquila) a zpestřit
stravu. K uklidnění dobře poslouží meduňka, bazalka, estragon, tymián nebo šípková růže (v odvaru).
Rak
Nemoci látkové výměny a žaludeční choroba (záněty, vředy), vodnatelnost, chudokrevnost, sklony k hysterii a hypochondrii, někdy
i ledvinové obtíže. Doporučuje se zvýšit přísun hořčíku, denní porce
jídla rozdělovat na 4 - 6 částí. Pro Raky jsou vhodné mnohé byliny,
např. šalvěj, meduňka, puškvorec nebo lípa, případně směsi obsahující tyto byliny.
Lev
Ohroženo je zejména srdce, časté srdeční obtíže (bušení srdce,
rozšíření srdce, infarkt, angina pectoris), dále nemoci krve, horečky, cévní výdutě, zánět míšních blan, mdloby, Ustřel, krční choroby, sklon k psychosomatickým poruchám. Je třeba omezit tučná
jídla, čokoládu a sladkosti, přidat pohyb, ovoce, zeleninu a vlákniny. Z bylin by měli Lvi používat heřmánek, slunečnici, třezalku,
chrpu modrou, měsíček, šípkovou růži nebo šafrán. Při chorobách
Alternativní diagnostické metody
• 453 •
dýchacích cest jsou vhodné plody kaliny smíchané s medem anebo
slunečnicová semínka posypaná cukrem. Po doslazení takto vznikne sirup, který se podává s čajem. Na hemeroidy poslouží strouhaná mrkev (vnitřně i vnějšně).
Panna
Jejich obtíže se soustředí do oblasti břicha - koliky, dyzentérie, zánět pobřišnice, trávicí obtíže všeho druhu, nadýmání, zácpy, průjmy,
střevní katary, zánět tlustého střeva, navíc poruchy spánku. Vhodnější jsou jídla dušená nebo vařená nebo upravovaná v mikrovinné troubě než jídla smažená. Pro Panny je bylinná léčba zvláště vhodná.
Vhodné jsou bez chebdí, šípková růže, pýr, líska, estragon, bodlák,
černý bez, vanilka, levandule.
Váhy
Jsou ohroženy zejména ledvinovými chorobami a chorobami močopohlavní soustavy (zvláště v souvislosti s dělohou a močovým měchýřem), dále revmatickými bolestmi v bedrech a houserem. Preventivně
je třeba zvýšit příjem tekutin (proti tvorbě ledvinových kaménků).
Obvyklé rovnováhy Váhy je v případě potřeby možné dosáhnout pomocí vhodných bylin, kterých je pro toto znamení velké množství,
např. meduňka, hrách, lípa, maliník, sléz, mateřídouška, trnka, řebříček, violka, sporýš. Proti migréně se doporučuje jednu lžíci sporýše lékařského zalít šálkem horké vody a nechat 15 minut stát, dopinit akátovým medem a vypít, bud' mezi 11.-13. hodinou, nebo dvakrát denně,
vždy v 11 a 17 hodin. Tato kúra by měla trvat 21 dnů.
Štír
Zdravotní obtíže se soustředí přímo do pohlavních orgánů a močových cest, ohrožují je pohlavní choroby, gynekologické záněty a výtoky, nemoci ledvin a krku, prostaty a prsů. Preventivně se doporučuje očistná kúra - po 2 týdny se vynechává maso, vejce, ryby, ořechy,
mléko a mléčné výrobky, zvýší se příjem tekutin. Z bylin připadají
v úvahu česnek, cibule, chmel, bodlák nebo borovice. Zvlášť uklidňující je směs 25 g chmelových šištiček, 10 g divizny, 10 g hadího kořene,
25 g meduňky a 25 g vřesu. Jedna lžíce směsi se zalije 0,2 1 vroucí
vody. Odvar se užívá dvakrát denně, ráno mezi 9.-11. hod a odpoledne mezi 15.-17. hod. Proti nespavosti se Štírům doporučuje násle-
Alternativní diagnostické metody
• 454 •
dující kombinovaná kúra: Prvních devět dnů se pije odvar z vřesu
(celkem ze 100 g), který se pije 2x denně 1 sklenice (v 9 a ve 20 hod.).
Druhých devět dnů se vřes nahradí akátovým květem a třetích devět
dnů meduňkou. Následujících 21 dnů se pije i odvar ze směsi všech
tří bylin (smíchaných rovným dílem).
Střelec
Trpívá na onemocnění pohybového aparátu - nemoci svalů, kyčlí,
někdy i křečové žíly, s omezením pohybu se projevuje sklon k cukrovce a obezitě, případně i dna, ischias, sklon k častějším zlomeninám.
Doporučit lze úpravu životosprávy, zvýšený přísun kalcia, nevynechávat pohybovou aktivitu, ovšem s přiměřenou dávkou opatrnosti.
Celkem vzato však toho Střelci mnoho nenastůňou, spíše jsou náchylní
k úrazům. Z bylin se jim doporučuje řepík, len, levandule, kapradí, jalovec, vanilka, šalvěj, majoránka, kostival, maliní a vrba. Na pohmožděniny jsou potom vhodné obklady z výše uvedených rostlin rozdrcených na kašičku.
Kozoroh
Sklon ke všem chorobám kůže, dále ke kloubovému revmatismu,
dně, ledvinovým kamenům, vadnému držení těla a depresím. Obecně
je možné zlepšit životosprávu, přidat zeleninu a ovoce, část živočišných bílkovin nahradit rostlinnými, hodně pít (samozřejmě vodu
a nealkoholické nápoje), pokusit se zbavit neodůvodněných úzkostí
a obav, programově usilovat o radostné prožitky a relaxaci bez výčitek svědomí. V případě onemocnění je obvykle třeba vždy dopinit
stopové prvky, zejména hořčík a vápník. K tomu je vhodná celozrnná
rýže, zelí, cibule, paprika, mrkev, čekanka, pórek a mák, z mas je třeba
dávat přednost drůbeži a rybám. Z bylin se doporučuje bez černý,
břečťan, tymián, sléz, šalvěj, koriandr, kokoška pastuší tobolka, kostival, arnika, fíky, zelí a dubová kůra. Na trávicí obtíže je vhódný nálev
z tymiánu - lžíce sušeného tymiánu se zalije 0,21 vroucí vody a nechá
se pod pokličkou 15 minut odstát. Odvar se pije dvakrát denně po
sedm dnů. Na revma se doporučuje obklad ze zelí, přikládaný po dva
týdny. List bílého zelí se za tím účelem přežehlí vlažnou žehličkou, pokropí se olivovým olejem, přiloží se na postižené místo a navrch se
překryje ještě flanelem.
Alternativní diagnostické metody
• 455 •
Vodnář
Je ohrožen srdeční slabostí, chorobami kůže, nervů a krve, křečemi, slabou kostrou, a tudíž i častějšími zlomeninami, v zimě katary horních cest dýchacích. Je třeba dbát na dostatečný přísun
kalcia a hořčíku, při nachlazení pomáhá inhalace (např. Mlýnský
pramen dopiněný mátovou silicí). Vhodné je celkové posilování
imunity organismu. Častý nedostatek sodíku a fosforu zrozenci tohoto znamení mohou překonat zvýšenou konzumací žita, ječmene,
rýže, prosa, moruše a hrozinek. Z bylin ocení zvláště meduňku,
kozlík, buřinu srdečník, majoránku, šalvěj, lípu a kapustu. Ke zlepšení trávení je vhodný odvar z majoránky. Na křečové žíly, které
toto znamení často postihují, pomáhá obklad z květů kaštanu.
Ryby
Trpívají pestrou škálou chorob - vodnatelností, nemocemi žláz,
různými chorobami prstů u nohou (kuří oka, vředy, mykózy, zlomeniny), TBC, onemocněními lymfatického systému. Pomoci může optimalizace životosprávy, vynechání nebo omezení alkoholu a černé
kávy, zvýšení přísunu tekutin k rychlejšímu odplavování škodlivin
z těla. Ze stopových prvků Rybám často chybívá jód a síra, proti čemuž pomáhá konzumace salátu, špenátu, fazolí, křenu, melounů,
mandlí, hrušek a sušeného ovoce. Na žaludeční problémy se doporučuje odvar z máty a bobkového listu (v poměru 20 dílů máty na 1 díl
bobkového listu). Lžíce směsi se zalije asi 0,4 1 vroucí vody a pije se
dvakrát denně (mezi 6.-9. hod. ráno a o 20. hod. večer). Z bylin jsou
pro Ryby obecně vhodné máta, anýz, kopr, podběl, puškvorec a skořice.
ASTROLOGICKÁ APATYKA
Duchovním otcem unikátního projektu astrologické apatyky Astrál
je Emil Václav Havelka, zařazovaný našimi i zahraničními odbornými
časopisy mezi deset největších astrologů na světě. Ve svých léčitelských návodech a doporučeních kombinuje několik postupů najednou. S bylinkami se začal seznamovat ještě jako chlapec pod vedením
své babičky. K astrologii ho roku 1967 přivedl kolega z dolu, dr. Josef
Kaiser. A od roku 1990 provozuje astrologickou apatyku Astrál na
pražském Smíchově, k níž postupně přibyly další stejné obchůdky.
Tvrdí o sobě, že léčí všechny choroby až na rakovinu, roztroušenou
Alternativní diagnostické metody
■456■
sklerózu a podobné nemoci. Ty však dokáže alespoň pozastavit.
Základem léčby je aplikace čajových směsí, extraktů nebo tabletek,
neobvyklým a unikátním léčivem jsou jogurty a pomazánková másla
obohacená unikátními směsmi sestavenými na astrologickém základě. Obsahují látky, které posilují organismus, zpomalují jeho stárnutí. To vše doporučuje a nabízí ke koupi svým početným pacientům.
Rady jako takové jsou bezplatné.
Slovo léčitele
„Není možné, aby lidé narození ve stejný den měli úpině stejný horoskop. Postačí třeba rozdíl pár minut v čase či místu narození a horoskopy se už liší. Ovšem zrozenci ve stejném znamení opravdu mají
určité shodné vlastnosti. Věřte, že vše se řídí vesmírným zákonem.
Hvězdy nic zcela neurčují, jen naznačují. Osud si však každý člověk
dělá sám!" (Emil Václav Havelka, astrolog, bylinkář)
TATVY
Podle tohoto starého indického učení, které je svou podstatou
podobné astrologii, dopadá na Zemi energie z vesmíru, jejíž nejsilnější složkou je záření Slunce. A Slunce vyzařuje svoje světlo ve
dvouhodinových cyklech, počítaných od okamžiku východu
Slunce na daném místě. Tento dvouhodinový cyklus se dále dělí
na pět stejných úseků po 24 minutách, které se nazývají tatvy.
Následují za sebou takto:
akaša - wayu - tejas - prithivi - apas. (Podle některých novodobých výkladů však tento cyklus začíná tatvou wayu. Doporučuje se vyzkoušet si, co více vyhovuje.) Cyklus tatev pokračuje i po západu
slunce.
Každá tatva má své charakteristiky, které ji od ostatních tatev odlišují. První dvě tatvy se považují obecně za tatvy člověku nepříznivé,
druhé tři za příznivé. K problematice tatev již existuje celá obsáhlá literatura.
Pokud jde o zdraví, ve zkratce se např. doporučuje:
V akaše nepřijímat žádné léky s výjimkou léků černé barvy, snažit
se, aby v tuto dobu nedošlo k početí a k porodu (u lidí i u zvířat, hrozí
zvýšená karmická zátěž), nekojit.
Ve wayu se nekoupat (hrozí nachlazení), zdržet se početí (hrozí potrat).
Alternativní diagnostické metody
• 457 •
(Pozn. Tzv. tatvické hodiny umožňující nastavení tatev na každý
den dle času východu slunce toho kterého dne, jsou k dostání v příslušných specializovaných prodejnách.)
RADISTÉZIE — PROUTKAŘENÍ
Tisíciletou praxí ověřený způsob zjišťování skutečností jinak
nezjistitelných. V klasické podobě spočívá v tom, že si proutkař
uřízne proutek ve tvaru vidlice, nejčastěji z vrby (ale uvádí se
i líska). Potom vezme každé rameno vidlice do jedné ruky podhmatem a začne hledat určenou věc. Tradičně to bývá pramen
podzemní vody. Když proutkař na pramen narazí, pocítí to podle
reakce proutku. Ten se začne ohýbat k zemi, kroutit se, prostě reaguje. Jindy si silnější proutek (bez vidlice, jednoduchý) jen tak
položí na hřbet natažené ruky a soudí dle jeho pohybů. Každý
proutkař má pochopitelně svůj způsob, jak reakci proutku vyhodnotit a zjistit, jak je pramen podzemní vody vydatný a jak hluboko je třeba kopat. Proutkaři byli často podezíráni i z toho, že
reakci proutku způsobují sami. Co by však z toho měli, kdyby na
určeném místě žádný pramen vody nebyl? Je ale pravda, že prou-
■45 8■
Alternativní diagnostické metody
tek v ruce reaguje jen některým lidem, a že zde tedy nějaká vazba
na konkrétní osobu je. K tomu, aby se člověk stal proutkařem,
musí tedy mít určité nadání nebo přirozenou vlohu, kterou může
dále zdokonalovat.
Je překvapující, že tuto vlohu má většina lidí, jenom s ní jaksi neumí zacházet. A přijdou na ni třeba, když pozorují nějakého proutkaře při práci a chtějí si to také zkusit. I nenadaná osoba může pocítit, jak jí proutek v ruce ožívá, když ji proutkař třeba jen podrží za
loket.
7
Různé tvary virgulí
Proutkařením je možné vyhledávat i mnoho jiných věcí než jen
podzemní vody. V léčitelské praxi to jsou geopátogenní zóny a anomálie stejně jako problémová místa na tělech pacientů. V běžném životě je pomocí proutku možné v případě potřeby vyhledat podzemní
vedení vodovodu, plynu, kanalizace, el. proudu apod., najít ztracenou
věc nebo osobu. V archeologii jsou takto vyhledávána např. pradávná
sídliště či pohřebiště, zasypané studny, podzemní chodby. Užitečnost
a praktickou použitelnost proutkaření s definitivní platností potvr-
Alternativní diagnostické metody
• 459 •
dila americká armáda ve Vietnamu, když na vyhledávání min začala
hromadně školit a potom používat armádní proutkaře.
Proutkař ale nemusí používat jen onen klasický proutek. Velmi
oblíbené jsou virgule různých tvarů, někteří proutkaři používají
pružiny anebo dva dráty ohnuté do tvaru písmena L, volně vložené
do kovových trubiček (např. od verzatilky), kde se potom volně
protáčejí, aniž je proutkař drží přímo v ruce.
Stejně jako virgule se používá i kyvadélko, vlastně jakýkoliv předmět zavěšený na šňůrce, niti, řetízku či čemkoliv jiném. Proutkař drží
kyvadélko volně v ruce (nad terénem, nad nemocným, nad mapkou)
a podle jeho pohybů se snaží zjistit danou skutečnost (pramen
spodní vody, geopatogenní zónu, chorobu aj.).
MERMETOVA TEORIE
I když je prokázáno, že proutkaření skutečně funguje, teoretické
vysvětlení, proč tornu tak je, stále chybí.
Francouzský kněz, abbé Mermet, přišel s myšlenkou, že všechny
látky vysílají záření, které je lidské tělo schopné vnímat, pokud je naladěno jako přijímač. K tomuto naladění dojde díky neviditelným
proudům vycházejícím z rukou léčitele. Mermet své poznatky a názory vydal knižně v roce 1935 (Principles and Practice of Radiesthesia - Zásady a praktické využití radistézie), jeho dílo však bylo
(a vlastně dosud je) odmítáno.
Alternativní diagnostické metody
■460■
ABRAMS A JEHO SKŘÍŇKA
Z jiné strany na to šel americký neurolog Albert Abrams (zemř.
1924). Povšiml si toho, že při klasickém lékařském vyšetření poklepem a poslechem slyší různé zvuky podle toho, jak je pacient obrácen. Pokud byl obrácen směrem k západu, pacient rezonoval daleko
kontrastněji. A když zdravá pokusná osoba držela v ruce nemocnou
tkáň, rezonovala jako tato nemocná tkáň, a ne „sama za sebe", tedy
zdravě. Abrams tak došel k názoru, že vlastně postačí, aby někdo podržel v ruce např. vzorek krve pacienta, a bude možné jej takto vyšetřit třeba i na dálku. V další etapě dospěl k tomu, že postačí, aby tato
osoba byla s diagnostikovanou osobou spojena vodičem. Předpokládal,
že zde musí existovat nějaká dosud neidentifikovaná síla, která tento
přenos informací zajišťuje. Nakonec na vodič umístil elektrický odpor a sledoval jeho výchylky. Tím se jeho diagnózy značně zpřesnily.
Vznikla tak velmi jednoduchá diagnostická pomůcka, nazývaná
skříňka nebo Abramsova skříňka. Její použití se ale ukázalo jako poněkud komplikované. Na někom fungovala výborně, na jiném nereagovala vůbec, někdy dávala zcela nespolehlivé výsledky. I když v ní nebyl žádný zdroj proudu, vypadalo to, jako by tam byl a jako by tento
zdroj dodával ony potřebné diagnostické údaje. Objevila se nařčení
z podvodu, čímž byla pověst tohoto vynálezu nenapravitelně poškozena.
Aby se tento podvod nerozšířil i do Velké Británie, byla začátkem
20. let sestavena speciální komise, která měla prokázat jednou provždy, že jde o podvod. Britské variantě Abramsovy skříňky se začalo
říkat emanometr (měřič vyzařování) a ve dvou přísně sledovaných
pokusech byla potvrzena téměř stoprocentní spolehlivost skříňky.
Než však byla vydána oficiální zpráva, Abrams zemřel a jeho vynález
upadl v zapomenutí. Abramsova skříňka jako diagnostická pomůcka
je tedy dodnes vlastně nedoceněna a dostatečně neprozkoumána.
Pochopitelně ke škodě pacientů.
VŘETÉNKA RUTH DROWNOVÉ
Někteří afričtí kouzelníci pracují tak, že o sebe třou dva kousky
dřeva a pokouší se zjistit odpovědi na své otázky podle toho, zda po
sobě kloužou hladce, nebo se zadrhávají, či dokonce slepí. Americká
léčitelka Ruth Drownová nahradila dřevo gumovými vřeténky. Kde
po sobě klouzala hladce, tam bylo s pacientem vše v pořádku, kde se
Alternativní diagnostické metody
• 461 •
slepila, tam byl problém. Přestože její metoda zjevně fungovala, byla
označena za šarlatánku a obviněna z podvodu. Zemřela ve vězení a její
léčitelská pozůstalost byla z nepochopení zničena.
DE LA WARROVA KAMERA
Anglický technik George de la Warre sestrojil jakousi „kameru",
která reagovala na vzorky krve vložené dovnitř. I když v ní nebyly
žádné čočky, vytvářela negativní obrazy orgánů lidí nebo zvířat, jimž
byla ona krev odebrána. Princip, na kterém jeho přístroj funguje, se
de la Warrovi vysvětlit nepodařilo, i když se o to celý život snažil.
Bezúspěšně.
ANTROPOFYZICKÝ PŘÍSTUP K NEMOCI A PACIENTOVI
Zakladatelem této holistické (celostní) metody alternativní léčby je
známý rakouský filozof Rudolf Steiner (1861-1925). Svoje filozofické
teorie aplikoval i na člověka, jeho nemoci a jeho zdraví. Vycházel přitom z myšlenky, že fungování živých organismů nelze vyložit čistě
mechanicky, že zde musí být ještě něco jiného. Podle Steinera (v podstatě v souladu s některými ostatními naukami) není člověk jen fyzické
tělo, ale skládá se i z těla éterického, astrálního a složky osobnosti
zvané ego. Tyto čtyři složky odpovídají i čtyřem základním živlům.
K tornu navíc přistupuje i vliv minulých životů na současný stav člověka. Příčinou nemoci je skrytá nerovnováha v člověku. Léčba ji má
odstranit. Přitom existují dvě hlavní skupiny nemocí, zánětlivé a horečnaté choroby, provázející spíše dětství a mladý věk, a choroby degenerativní, spojované se stářím. Svoji teorii Steiner ověřil za spolupráce lékařů na své speciální antropofyzické klinice v Arlesheimu ve
Svýcarsku.
Konzultace s antropozofickým specialistou, který má velmi často
i klasické medicínské vzdělání, začíná podrobnou anamnézou.
Pacient přitom hovoří i o všeobecných aspektech svého života - jak
se mu spí, jaká jídla jí, zda pociťuje úzkost, nebo naopak radost. Lékař
se snaží zjistit, kde je příčina nemoci, tedy ona skrytá nerovnováha,
a najít vhodnou terapii. Může doporučit některé speciální antropofyzické léky, které ordinoval ještě Steiner. Jsou to látky minerálního, rostlinného a živočišného původu, které mají při jednotlivých onemocněních působit jako jeho nerovnováha. Dále antropofyzičtí lékaři vybírají podle okolností z velké škály homeopatik, bylinných léků i léků
Alternativní diagnostické metody
• 462 •
klasické medicíny. Z léčebných činností je to zejména eurytmie, pohybový systém vymyšlený Steinerem, kdy každá souhláska a samohláska má i svůj vlastní druh pohybu. Je to něco mezi pantomimou
a tancem, protože podle Steinera „tanec je nezávislý rytmus, pohyb,
jehož podstata se nachází mimo lidskou bytost". Učelem eurytmie je
slova, která by člověk chtěl říct, vyjádřit tancem. To může být velmi
osvobozující, protože tak padají skryté zábrany. Z téhož důvodu
antropofyzičtí lékaři svým pacientům doporučují arteterapii nebo
muzikoterapii.
Pozoruhodné je, že lékaři, používající tuto v podstatě okrajovou diagnostickou a léčebnou metodu, došli v současnosti k závěru, že během
20. stol. se obraz chorob výrazně změnil. Klesá počet nemocí horečnatých a zánětlivých, a naopak stoupá počet nemocí degenerativních.
Přičítají to materialisticky-intelektuální orientaci současného západního člověka, která začíná už s jeho vzděláváním, protože tím se posiluje lidské ego na úkor fyzických i éterických sil člověka a země a jejich
samoléčivých schopností. Lidstvo se tak rychle blíží kritickému bodu,
kdy bude třeba nazírání na zdraví, nemoci a jejich léčení podstatným
způsobem změnit.
Tradiční lidová medicína
• 463 •
[XI]
TRADIČNI
LIDOVÁ MEDICÍNA
0
VÝBĚR Z RECEPTŮ
Otevřené rány
1.Rokfórový obvaz
Používá se na otevřená poranění. Jeho účinnost je dána přítomností antibiotické plísně Penicillium roqueforti v rokfóru (nivě).
Podobně lze použít i hermelín (Penicillium camemberti), plesnivý
chléb nebo pavučiny (na jejich povrchu žije plíseň produkující přírodní antibiotikum).
2. Psí sliny
Menší poranění úspěšně vydezinfikuje olízání zdravým (!) psem.
3. Vlastní moč
Není-li momentálně k dispozici jiný dezinfekční prostředek, nelze
proti jejímu použití nic namítat, neboť je sterilní a vždy po ruce.
Rýma, ucpané dutiny, nachlazení
1.Inhalace
Inhalovat odvar ze šalvěje.
2. Koupel
Ponořit lokty do co možná nejteplejší vody.
3. Horký karamelový nápoj
Dvě kostky cukru a dvě lžíce vody se nechají na pánvi zkaramelizovat (připálit dohněda). Potom se vzniklá směs zalije trochou horké
vody, přelije se do hrnku, dolije se rumem a nakonec se přidá lžička
másla.
4. I)o nosu vložit stroužek česneku zabalený v gáze.
Bolavé ucho
Do pobolívajícího ucha (bez ohledu na příčinu) vložit stočený list
pelargonie (muškátu), trochu zmačkaný tak, aby pustil šťávu.
Tradiční lidová medicína
• 464 •
Prasklý ústní koutek
Přeložit čistý kapesník napůl, natáhnout ho rukama tak, aby přeložení vytvořilo pevnou hranu, a touto hranou koutek jednou důkladně
projet.
K vyvolání dávení
(např. při otravě)
Z domácích ihned dostupných prostředků je dávení možné bezpečně vyvolat octem smíchaným se solí.
K zvýšení produkce mateřského mléka
Kojící ženě se doporučuje denně pít 0,25 litru černého piva.
Proti začínající artróze a plísni na nohách
Každé ráno se dá do ponožek trochu práškové síry a tak se chodí
celý den. Protože síra vysušuje, večer se nohy umyjí a namažou se
mastným krémem. Celá léčba má trvat nejméně měsíc a nejdéle čtyři
měsíce. Během léčby se nesmějí nosit na těle žádné kovové předměty.
Naražená žebra
Hrudní koš se namaže těstíčkem vytvořeným z hladké mouky a žloutků, případně s přídavkem kostivalu, na těstíčko se položí papír a potom
obvaz (gáza, plátno apod.). Obklad se ponechá několik dnů na místě
a potom se vymění za nový (je-li ještě zapotřebí).
(Pozn. Naražená žebra někdy bolí víc než žebra zlomená; proto podle
intenzity bolesti nelze usuzovat, zda jde o zlomeninu nebo „jen" naražení.)
Průjmové vajíčko
Používá se zvláště v případě průjmu, který trvá delší dobu (více než
48 hodin) a nepolevuje. Je zapotřebí mít kovové čajové sítko, které se
zformuje tak, aby v něm vajíčko mohlo stát. Potom se smíchá 17 g mletého kmínu a 3 g mletého bílého pepře. Vajíčko se rozklepne, oddělí
se běžným způsobem žloutek od bílku, žloutek se našlehá, až zapění,
a přidá se do něj na špičku nože prášku z kmínu a pepře. Takto připravený žloutek se nalije do půlky skořápky, která zbyla po rozbití
vejce, vložené do čajového sítka. To se i s vajíčkem dá na mírný oheň.
Asi po pěti minutách začne žloutek ve skořápce probublávat. Tehdy je
Tradiční lidová medicína
• 465 •
třeba ho začít míchat něčím dřevěným, např. kouskem špejle. Když
žloutek zhoustne asi do konzistence míchaných vajíček, pacient ho
sní s kouskem staré veky, avšak bez soli.
(Pozn. Tento recept je třeba dodržet přesně tak, jak byl napsán, neměnit suroviny ani postup. Např. nahražení bílého pepře obyčejným
černým vede ke ztrátě účinku.)
Posilující slepičí polévka
Známý prostředek pro zlepšení stavu rodiček, šestinedělek a rekonvalescentů obecně je možné ještě vylepšit přídavkem kořenu kapradiny osladiče (Polypodium), který se vaří v polévce (stejně jako kořenová zelenina).
Možné příčiny a prevence chorob
• 466 •
[XII]
MOŽNÉ PŘÍČINY
A PREVENCE CHOROB
NEMOCI CELKOVĚ
Organismus lidí je stále více znečišťován a zahlcován jedovatými
látkami, což má za následek změny v tělésném i duševním zdraví.
Působí na nás různé chemické látky z potravin, zemědělství, průmyslu. Jsou všude kolem nás, dokonce i v zařízení domácnosti. Za
jedy lze pokládat i virové, bakteriální či plísňové infekce. Léky, např.
antibiotika, jsou dnes velkým problémem. Pro člověka znamenají neekologické zatížení, a když si sebekriticky uvědomíme, kolik lidstvo
těchto chemicky vytvořených preparátů pozře, dovedeme si představit, že naše vnitřní toxické zatížení je dost velké. Přidáme-li k tomu
častý stres, je naprosto jasná příčina vzniku řady zdravotních poruch,
například alergií, poruch imunitního systému, chronického únavového syndromu, astmatu, ekzémů či cukrovky. S jmenovanými problémy souvisejí i některé velmi závažné nemoci, jako je arterioskleróza nebo rakovina. (MUDr. Josef Jonáš).
Rakovina
Mezilidské vztahy, člověk se nemá dost rád, anebo všechno ze sebe
dává druhým, a potom sám nemá kde čerpat energii, podle statistiky
na rakovinu umírají právě hodní lidé. (R. Klimeš)
Masivní opakované podávání stále stejných léků způsobujících
„zaplísnění" organismu (75 % všech případů), zamoření organismu
streptokoky ze špatné, hlavně pak masité stravy (20 %) a virózy (5 %).
(K. Vaňák)
Nevhodné používání antibiotik. Ta nepůsobí na viry. U bakterií sice
snižují jejich účinnost, ale neničí je. Tak v lidském organismu cestují.
Uchytí se v nějakém orgánu, který napadnou, a začne vznikat nádor nejdříve nezhoubný, který se však může přeměnit ve zhoubný. U rakoviny se projevují zejména metastázy. To znamená, že vznikají další
zhoubné novotvary. Metastázy jsou přenášeny dekódovanými bílými
krvinkami, leukocyty. A protože těch existuje pět druhů, musí se v po-
Možné příčiny a prevence chorob
■467■
čátcích onemocnění rakovinou usměrnit produkce leukocytů, aby se
nepřenášely špatné informace do dalších tkání a orgánů. Základní
chybou je, že se nezjišťuje, která konkrétní skupina bílých krvinek to
přenáší. Tak se většinou nasadí obecné cytostatikum. To má za následek, že se navíc ještě ohrozí neporušené monocyty, kterých leukocyty obsahují pět procent. Takže rakovina, místo aby se potlačila, se
časem ještě rozbují. Problematikou leukocytů se nikdo nezabýval.
A přitom je to velice zásadní věc. (Lubomír Kříž)
Rakovina vzniká z 90 % vinou geopatogenních zón. Člověk v nich
hlavně nesmí spát. (Jan Spěváček)
Proti rakovině
celkově - nekonzumovat estrogen obsažený v potravinách, např.
v kuřatech, kravském mléce a výrobcích z něj (ale např. krůty a kozí
mléko nevadí), neužívat estrogen jako lék (V. Hakl)
dělohy - nekonzumovat drůbež, mléko a mléčné výrobky (makrobiotika)
mozku - nekonzumovat ořechy (V. Hakl)
prostaty - nekonzumovat drůbež, mléko a mléčné výrobky (makrobiotika)
prsu - nekonzumovat drůbež, mléko a mléčné výrobky (makrobiotika)
tlustého střeva - nekonzumovat vepřové maso (makrobiotika)
Plísně
Zaplísnění lze častěji očekávat u osob, které se narodily císařským
řezem, jejichž matky trpěly plísňovým výtokem v porodních cestách.
Postihuje také lidi léčené antibiotiky a kortikoidy. (V. Hakl)
Proti zaplísnění
Organismus lze vyčistit hladověním (21 dnů pouze čistá voda),
hladověním s urinoterapií (21 dní pouze voda a vlastní moč), hladověním a Breussovými šťávami (také po 21 dnů), případně třítýdenní dietou zcela vylučující jednoduché cukry. Smí se: brambory,
nevyloupaná rýže natural, zelí, králík, hovězí, nesolené rybí filé,
z ovoce jen grapefruit, citron, nekonzervovaný ananas, velmi tvrdé
kyselé jablko nebo hruška. Je třeba vyloučit antikoncepci s výjimkou Diane 35, která plíseň potlačuje. Nesmí se káva, ovocný, hnědý
Možné příčiny a prevence chorob
■468■
a černý čaj, slazené nealkoholické nápoje, sirupy, džusy a nápoje
slazené cukrem, smí se neslazený zelený čaj, raději sypaný než porcovaný, dále čaj yerba maté a lapacho. Dále se nesmí cukr, med, kečup, tatarská omáčka, dresinky, marmelády a džemy, žádné zákusky, bonbony a sušenky. Z olejů rostlinný, nikdy ne vepřové
sádlo. Protiplísňově působí česnek, cibule, pórek a křen. Spodní
a ložní prádlo se vyváří. Na postižená místa můžeme jednou týdně
aplikovat živý jogurt. Čisté bílé jogurty s živnou kulturou jsou
vhodné pouze pro lidi s krevní skupinou A a AB dvakrát týdně.
(V. Hald)
Onemocnění ledvin a močového ústrojí
Příčina - špatné mezilidské vztahy (R. Klimeš)
Žaludeční vředy
Příčina - bílé pečivo (V Hakl)
Tzv tenisový loket
Příčina - oslabený žlučník (R. Klimeš)
Artrózy
Příčina - bílé pečivo (V. Hald)
Choroby očí
Možná souvislost s játry (R. Klimeš)
Kožní alergie
Možná souvislost s játry (V Klimeš)
Gynekologické obtíže
Cysty
Příčina - požívání joguřtů, mléka, kuřat (V. Hakl)
Vysoký tlak
Prevence - nejíst sůl, tropické ovoce, jablka, ovocné štávy, čaje,
mošty, lift a sprite, smí se grepy, citrony, nekonzervovaný ananas
(V. Hakl)
Možné příčiny a prevence chorob
■469■
Angina pectoris
Může vzniknout po odnětí dělohy jako spouštěcím momentu
(V. Hakl)
Etika lékaře a léčitele
■470■
[ XIII]
ETIKA LÉKAŘE A LÉČITELE
ETICKÉ ZÁSADY LÉČITELE
Mnoho léčitelů považuje svoje umění za dar a zastávají ten názor, že není možné tímto způsobem léčit za peníze, pro osobní
zisk. Jsou přesvědčeni o tom, že jakmile by začali za léčení brát
peníze, svoje schopnosti by velmi rychle ztratili, nebo by dokonce mohli i zemřít. Nicméně v praxi někteří z nich tuto svoji
zásadu obcházejí tím, že přichystají jakousi pokladničku, často
třeba jen krabici od bot nebo plechovku, kam pacienti vkládají
takový obnos, jaký uznají za vhodný, jako dar. I když se to zdá být
v rozporu s výše uvedenou zásadou, na druhou stranu je třeba vidět, že svatyně, léčitelé, poutníci atd. vždy přijímali dary a milodary. Na psychiku pacienta zde nepochybně blahodárně působí
fakt, že léčení nedostává zadarmo. A jak je známo, to, co je zadarmo, máme sklon znevažovat. Pacient má také dobrý pocit, že
nezůstal „nic dlužen", navíc si sám určil částku, kterou na své léčení obětuje, a to v přeneseném i pravém slova smyslu. Někteří
léčitelé se také domnívají, že mezi lidmi dochází k vzájemné výměně bioenergií, a kdyby na straně pacienta došlo díky léčení
k jistému „přebytku", tak by mu to neprospívalo. Tento přebytek,
pocit dluhu, odstraní právě onou peněžní „obětí". To ostatně
funguje i v běžném životě, že člověk, není-li to sociopat a případ
pro psychiatra, se v drtivé většině případů snaží oplácet laskavost laskavostí, pokud ovšem není v nějakém vnitřním či vnějším
stresu (např. se něčím v duchu trápí, stojí ve frontě, někam spěchá atd.).
Mezi léčitele, kteří jsou přesvědčeni o tom, že když si nechají za
léčení zaplatit, o svoje schopnosti přijdou, patří velká skupina
všech spiritualistických léčitelů (u nás téměř neznámých), kteří
léčí díky duchu (svatému či nějakého zesnulého lékaře), jenž do
nich údajně vstupuje. Protože však chápou potřebu pacientů za léčení platit (a peněžní příspěvek jim je asi nakonec také milý), přijímají odměnu nepřímou formou, přes veřejně vystavenou poklad-
Etika lékaře a léčitele
• 471 •
ničku. Téměř nikdo z nich se však neodváží vydat něco jako ceník
a účtovat podle času stráveného s pacientem.
Slovo léčitele
„Když tu někdo nechá nějaké peníze, neodmítnu je," říká irisdiagnostik R. Wojnar. To ovšem platí jen pro návštěvy doma, v poradnách
účtuje za jedno sezení 100 Kč. Cílem je takto shromáždit prostředky
na počítačový irisdiagnostický systém.
„Opravdový léčitel si nemůže brát za službu peníze! Tam, kde platíš, nic nedostaneš. Láska není na prodej. Kde ti ji prodají, tam ti nic
nedají. Ten, kdo má, může rozdávat. Kdo nemá, musí prodávat. Jsem
pro to, aby se každý poctivě živil a na úkor osobního volna léčil. Pak
ho beru jako léčitele. Když si z toho někdo udělá živnost, tak je byznysmen." U. Paseka)
„Peníze jsou jen směnný prostředek pro energii. Já vydávám energii, čas a pozornost a stejně jako všichni ostatní mám nárok za to něco
získat. Já si určuji částky, které jsou přijatelné pro každého. Peníze
samy o sobě nejsou ani dobré, ani špatné - tyto vlastnosti jim dává
účel, k jakému jsou použity." (Václav Vít)
„Lépe to funguje, když to není za peníze. Ženy cítí jistý dluh, který
musí splatit. A tou splátkou je zdravé dítě." (Ing. Josef Kulovaný, astrolog, léčba neplodnosti)
„Co by to bylo za rovnováhu a spravedlnost, kdyby se přikláněla jen
k jedné možnosti a druhou odmítala. Kosmická inteligence nám nic
nezakazuje. Ona po nás jenom chce, abychom ve všem znali tu správnou míru Takže nevidím nic špatného na tom, když vám chce někdo
pomoci a nechá si za svou službu zaplatit... Myslíte si, že léčitelství je
něco méně než například pečení rohlíků, stříhání vlasů, oprava ledniček či aut?... Já sama jsem před deseti lety investovala nemalé peníze
do toho, aby mi bylo pomoženo, a dodnes toho nelituji, protože díky
této pomoci se začaly klubat na povrch mé schopnosti, které dnes využívám ve své práci." (Miroslava Holoubková, léčitelka)
Etika lékaře a léčitele
• 47 2 •
0
ETICKÝ KODEX PRÁV PACIENTU
I.
Pacient má právo na ohledupinou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.
II.
Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené
možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny
či s přáteli. Omezení takového způsobu (tzv. kontinuálních návštěv)
může být provedeno pouze ze závažných důvodů.
III.
Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby
mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického a terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje více
alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo
znát jména osob, které se na nich účastní.
IV.
Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má
být souč as ně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.
V.
V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má
nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány
maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace, vyšetření a léčba jsou věcí důvěrnou a musejí být prováděny diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí
odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby
nemocný sám nevybral.
VI.
Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy tykající se jeho
Etika lékaře a léčitele
• 473 •
léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném
musí být zajištěna i v případě jejich počítačového zpracování.
VII.
Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností
přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování
péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být
pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam být převezen
poté, když mu bylo poskytnuto úpiné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí jeho přeložení nejprve schválit.
VIII.
Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou
kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři v jakých ordinačních
hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo
očekávat, že nemocnice určí postup, jímž jeho lékař bude pokračovat
v léčbě, a informovat pacienta o tom, jaká bude jeho další péče.
IX.
Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu.
Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to i bez
uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.
X.
Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků,
kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.
XI.
Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na
to, kým je účet placen.
Etika lékaře a léčitele
■474■
HIPPOKRATOVA PŘÍSAHA
Přísahám při Apollónu, bohu lékařství, při Asklépiovi, Hygieii
a Panakeii a všech bozích a bohyních a volám je za svědky, že
budu podle svých možností a podle svého úsudku pinit tuto přísahu a toto písemné prohlášení:
Svého učitele lékařského umění budu ctít stejně jako své rodiče, budu ho pokládat za společníka svého majetku a v případě
potřeby poskytnu mu vše, čeho mu bude potřeba. Jeho syny
budu pokládat za rovny svým bratřím, budu je učit lékařskému
umění, budou-li si přát, aby se mu naučili, a nevezmu za to žádnou odměnu ani dlužní úpis. Jak lékařskou vědu a ústní pokyny,
tak i všechno ostatní, co k tomu patří, budu sdělovat svým synům
a synům svého učitele, dále pak žákům, kteří se písemně zaváží
k zachování lékařského zákona a složí naň přísahu, nikomu však
jinému. Rady o správné životosprávě budu podle svých možností
a svého úsudku udělovat nemocným tak, aby jim byly ku prospěchu, a budu je chránit před tím, co působí záhubu a škodu.
Nikomu nikdy nedám lék'působící smrt, i kdyby mě o to požádal,
ani nikdy nikomu nedám radu tohoto druhu. Stejně též nikdy
žádné ženě nezpůsobím potrat. Budu dbát o to, abych počestně
a zbožně kráčel cestou života, a pěstoval tak i své umění. Nikdy
nebudu sám provádět operaci močového měchýře, ale ponechám tuto práci mužům v tomto oboru zkušeným. Do všech
domů, do kolika jich jen vstoupím, vejdu jen proto, abych byl ku
prospěchu nemocným, a zdržím se každého vědomého přestupku a každého nepočestného skutku, především pohlavních styků
jak se ženami, tak s muži, ať se svobodnými či otroky. O všem, co
při svém výkonu lékařské praxe nebo i mimo ni v běžném životě
uvidím nebo uslyším a co se nehodí, aby se vypravovalo dále, zachovám mlčení a každou takovou věc budu pokládat za tajemství.
Spiním-li tuto přísahu a neporuším-li ji, nechť sklízím zaslouženou odměnu za svůj způsob života a za své umění požívám vážnosti všech lidí a po všechen čas. Poruším-li ji však a stanu se křivopřísežníkem, nechť mě postihne opak toho.
Etika lékaře a léčitele
■474■
HIPPOKRATOVA PŘÍSAHA
Přísahám při Apollónu, bohu lékařství, při Asklépiovi, Hygieii
a Panakeii a všech bozích a bohyních a volám je za svědky, že
budu podle svých možností a podle svého úsudku pinit tuto přísahu a toto písemné prohlášení:
Svého učitele lékařského umění budu ctít stejně jako své rodiče, budu ho pokládat za společníka svého majetku a v případě
potřeby poskytnu mu vše, čeho mu bude potřeba. Jeho syny
budu pokládat za rovny svým bratřím, budu je učit lékařskému
umění, budou-li si přát, aby se mu naučili, a nevezmu za to žádnou odměnu ani dlužní úpis. Jak lékařskou vědu a ústní pokyny,
tak i všechno ostatní, co k tomu patří, budu sdělovat svým synům
a synům svého učitele, dále pak žákům, kteří se písemně zaváží
k zachování lékařského zákona a složí naň přísahu, nikomu však
jinému. Rady o správné životosprávě budu podle svých možností
a svého úsudku udělovat nemocným tak, aby jim byly ku prospěchu, a budu je chránit před tím, co působí záhubu a škodu.
Nikomu nikdy nedám lék'působící smrt, i kdyby mě o to požádal,
ani nikdy nikomu nedám radu tohoto druhu. Stejně též nikdy
žádné ženě nezpůsobím potrat. Budu dbát o to, abych počestně
a zbožně kráčel cestou života, a pěstoval tak i své umění. Nikdy
nebudu sám provádět operaci močového měchýře, ale ponechám tuto práci mužům v tomto oboru zkušeným. Do všech
domů, do kolika jich jen vstoupím, vejdu jen proto, abych byl ku
prospěchu nemocným, a zdržím se každého vědomého přestupku a každého nepočestného skutku, především pohlavních styků
jak se ženami, tak s muži, ať se svobodnými či otroky. O všem, co
při svém výkonu lékařské praxe nebo i mimo ni v běžném životě
uvidím nebo uslyším a co se nehodí, aby se vypravovalo dále, zachovám mlčení a každou takovou věc budu pokládat za tajemství.
Spiním-li tuto přísahu a neporuším-li ji, nechť sklízím zaslouženou odměnu za svůj způsob života a za své umění požívám vážnosti všech lidí a po všechen čas. Poruším-li ji však a stanu se křivopřísežníkem, nechť mě postihne opak toho.
Adresář léčitelů
• 476 ■
ADRESÁŘ LÉČITELŮ
(abecedně)
Akopová - Tervinová, Patricie
POB 582, 111 21 Praha 1
bylinkářství
Balhar, Jiří, Ing.
Holanická 17, 747 05 Opava
vyhledávání geopatogenních zón a spodní vody
Balúch, Pavel
Podlesí 5, 678 01 Blansko
tel./fax/záznam.: 0506/417222, mobil: 0602/578813
e-mail: [email protected], www.baluch.cz
lidové léčitelství a psychotronika, diagnostikování zdravotního stavu s případnou spoluprací s lékařem a následné léčení, určování geopatogenních zón
a zkoumání paranormálních jevů a jejich možné odstranění
Beneš, Oldřich, Mgr.
Ondrouškova 4, 635 00 Brno
akupresura, masáže, aromaterapie
Bernášek, Miroslav
K. H. Borovského 192, 274 01 Slaný
tel. 0314/524134
biotronika, vyhledávání geopatogenních zón a spodních vod, měření elektrosmogu
Bělecká, Eliška
Bílinská 1, 400 01 Ústí nad Labem
tel. 047/2776197
bylinky, akupresurní masáž, cvičení, vodoléčba, relaxace s využitím věšteckých
technik (runy, karty, spolupráce s astrologem)
Bělov, Gennadij
Na Vinici 389, 335 01 Nepomuk
tel. 0602/112601
bioenergie, léčba pohybového ústrojí u dětí a mládeže, svalová dystrofie, skolióza páteře, stočení chodidel, porucha koordinace aj.
-
Adresář léčitelů
• 477 •
Bogdan, Alexandre
Domky 35, 460 10 Liberec
tel. 048 5250715
[email protected]
přírodní léčitel, biotronik a diagnostik, bolesti hlavy, migrény, celková únava,
apatie, nespavost, nervové potíže, angina pectoris, bolesti kloubů, problémy
s páteří, revmatismus, civilizační nemoci, různé alergie (senná rýma), bolesti
břicha, gynekologické problémy, onkologická onemocnění, bodová masáž
(akupresura), reflexní masáž, obnovení energetické rovnováhy organismu
Brázda, Stanislav
nám. 5. května 24, 252 25 Jinočany (korespondence)
Radlická 2244/108, 150 00 Praha 5 (kancelář, prodejna vitamínů, minerálů a bylin)
tel. + fax: 02/57960095, tel.: 0601/289999
určení aktuálního množství životní energie a její zvýšení odblokováním organismu, poradenství v této oblasti
Burger, Emil
Erbenova 383, 537 01 Chrudim (ordinace)
tel. 0602/4783055
manuální terapie a psychoterapie s použitím hypnózy, léčí oční a sluchové
vady, vady páteře a poruchy centrální nervové soustavy, diagnostika dle stavu
páteře
Calábek, Milan
Dlouhá 39, 100 05 Praha 1
léčitel
Čajková, Věra
Vážany 32, PSČ 687 37
tel. 0603/574085
komplexní léčba harmonizací organismu a relaxačními masážemi, diagnostika
kyvadélkem
Čehovský, Jiří, Mgr.
kontaktní adresa: Nakladatelství Alternativa, Elišky Přemyslovny 380, 156 00 Praha 5,
tel. 02/57922302 - 9, e-mail: alternativa @ecn.cz
homeopatie
Čech, Vítězslav
Drnovice (okr. Vyškov)
diagnostika dle aury, léčba drahými kameny
Adresář léčitelů
■478■
Danys, Vladimír, Ing.
Opavská 1127, 708 00 Ostrava
tel. 069/6939604
bioenergie, psychotronika, Silvova metoda, reiki, jóga aj., léčí zejména nemoci
srdce, žaludku, dvanácterníku, žlučníku, plic, slinivky, ledvin, močových cest
a pohlavních orgánů vč. ženské neplodnosti, nádory, leukémii a její následky,
diagnostikuje dle znaků v obličeji, reflexních plošek a hlavně kyvadlem
Deus, Jaroslav
Zvonařova 959, 410 02 Lovosice
orientální diagnostika s využitím fytoterapie
Dostál, Josef, Ing.
Pálavské nám. 6, 628 00 Brno
tel. 05/44219863
e-mail: [email protected]
komplexní léčba - energetické působení, reflexní terapie, bylinky, dopinění
stopových prvků a vitamínů, diagnostika - zjištění energetických odchylek,
stavu čaker a dalších hodnot pomocí kyvadla, virgule, aury, číselného kruhu
a mapky orgánů a systému těla
Doubková, Jiřina
Střebovská 1345/16, 182 00 Praha 8
tel. 02/8582356
vyhledávání geopatogenních zón a spodní vody
Doubrava, Jaroslav
150 00 Praha 5 - Lužiny
bioenergie
Drábek, Jaroslav
Bedřichovická 13, 664 51 Šlapanice
tel. 05/44228281
bioterapie, bylinky - bylinné koncentráty, masti, úprava životosprávy, dechová
a pohybová cvičení, masáže, aromaterapie a jiné způsoby alternativních terapií,
diagnostika automatickou kresbou a virgulí
Dvořáčková, Helena
Šumavská 41, 350 02 Cheb
bylinky
Eassey, George
Praha, Ajurvédské centrum holistického zdraví
pulzní diagnostika, adžurvéda
Adresář léčitelů
• 479 •
Fiala, Antonín
Jedovnice 502, 679 06 Blansko
poradenství - pěstování, sušení a zpracování léčivých rostlin
Fiala, Václav, Ing., Csc.
Nová Pražská 1716, 256 01 Benešov
tel. 0301/23870
nemoci pohybového ústrojí a choroby nervového původu
Gellner, Ivan
Gorazdova 6, 602 00 Brno
tel. 05 /43 24 51 17, mobil 0603/701 543
[email protected]
diagnostika nemocného z fotografie formátu na pas, vyhledávání geopatogenních zón a spodní vody, vše na dálku
Hajný, Zdeněk
Zakouřilova 955, 140 Praha 4
arteterapie - malíř
Hakl, Vladimír
Rektorysova 51, 289 34 Rožd'alovice
tel. 0325/593419
komplexní léčba bioenergií, hlavně neplodnost, virózy, ženské nádory, vředy,
plísně, fraktury, ale i jiné choroby dle obtíží pacienta
Havelka, Václav
astrologická apatyka Astrál, Nádražní ul., Praha 5, Bratislava aj.
astrologie, bylinky
Havlíček, Miloslav, In$.
Žitenická 1535, 286 01 Cáslav
tel. 0322/2392 (po 17. hod.)
diagnostika a léčba biopolem
Holoubková, Miroslava
Navigátorů 614, 161 00 Praha 6
tel. 02/33311356
etikoterapie, psychoanalýza, numerologie, astrologie, práce s vyšší energií,
schopnost navést na správnou cestu, regresní terapie
Horáček, Vilém, PhDr., Ing.
Sokolovská 1174, 708 00 Ostrava
ušní akupunktura, akupresura
Adresář léčitelů
■4E80■
Hrdlička, Antonín
tel. 048/2881499 nebo 0601/286107
su-džok, harmonizace organismu, odstraňování bloků, reflexní diagnostika
(podle bolestivosti reflexní plošky)
Hruška, Ladislav
Dr. M. Horákové, 397 01 Písek
tel. 0362/210982
barevné fólie, přístroj ULTICAR LT 94, bylinky aj.
Hurych, Václav
Sedlíkovice 11, PSČ 387 51
bylinky
Chlorella centrum
Ing. Zdeněk Štěpánek
tel. 0444/323336
e-mail: [email protected]
Chmiel, Alois, Ing.
Marie Hiibnerové 32, 621 Brno - Řečkovice
tel. 05/775016
zjišťování geopatogenních zón, jejich vyhodnocení a odrušení s ohledem na
zdravotní stav pacienta, vytvoření aktivní zóny, magnetická diagnostika
Chrášťanská, Lída
Hrdějovice 53, 373 61 České Budějovice
kreativita, osobní rozvoj, integrovaná psychoterapie
Chvátal, Jaroslav
Vackova 1540/2, 150 00 Praha 5
tel. 0603/936 106
léčba podle energoinformačního pole člověka, pracuje se specifickými typy záření, vycházejícími z univerzálního kosmického morfického pole, specializuje se
na skeletární energochirurgii (kostní a kloubní aparát, pohybové ústrojí, úrazy)
Jahoda, Em il
Výstavní 37, 949 01 Nitra
tel. 087/32110 (večer)
bylinky, magnetopresura, akupresura
Janková, Vlasta, MUDr.
Poradna CEDAR, Lovosická 40, 190 00 Praha 9
tel. 02/8581779
preventivní zdravotní poradna, homeopatie
Adresář léčitelů
• 481 •
Jarešová, Věra
Kuroslepy 5, 675 74 Březník
bylinky
Jiřička, Michal, MVDr.
veterinární klinika Český Brod
tel. 038/6462573, 0203/622460, 02/71750131
veterinární homeopatie
Jonáš, Josef, MUDr.
Institut celostní medicíny, Husitská 36, 130 00 Praha 3
tel. 02/6278309, 02/62878323
detoxikace organismu vlastními preparáty
Jung, František
Mníšek pod Brdy 1, PSČ 252 10
tel. 0311/92277
nemoci páteře, šlach, kloubů, hlavně poúrazové stavy
Jurák, Alois
SAJ, Štípa 339, 763 14 Zlín
tel. 067/7914117
čchi kung, komplexní léčba touto energií - potíže páteře, komplikované zlomeniny, ženské i vnitřní orgány, tiky, různé psychické problémy atd.
Juránková, Helena, Ing.
Hlavní třída 988/7, 363 01 Ostrov
tel. 0164/4080 (po 19. hod.)
metoda One Brain (odstraňování energetických bloků), bioenergie, reflexologie, Bachova květová terapie, diagnostika - One Brain (kineziologický svalový
test)
Kabátkovi, Jana a Zdenek
U gymnázia 1, 140 00 Praha 4
tel. 02/41409451 (20 - 21 hod.)
bioenergie, bylinky
Kafka, Vladimír
Jaronín 18, 382 03 Křemže
tel. 0337/745456
duchovní poznání, přikládání rukou, úprava stravy a tvůrčí způsob života, působí i na dálku, diagnostika z aury, specializuje se na zhoubná a nádorová onemocnění a další nemoci způsobené nerovnováhou mezi myslí a tělem
Adresář léčitelů
•
482 •
Karel, Jiří
Hlohová 11, 591 01 Žďár nad Sázavou
tel. 0616/23025, 0602/2783437
bioterapie, psychoterapie, magnetoterapie, manipulační léčba páteře, jóga,
akupresura, čínská medicína, bylinky aj., léčí dermatologické a gynekologické
problémy, neplodnost, potíže s páteří, diagnostika - elektroakupunktura, irisdiagnostika, biodiagnostika
Kárník, Josef
Na jezírkách 160, 500 11 Hradec Králové 11
tel. 049/25751
pooperační stavy, nezhoubné nádory, záněty, cysty, dětské neurastenie, biodiagnostika, bylinky, akupresura
Kindl, Roman
tel. 02/22231886
bylinky + ovoce, diety, minerály a potravní doplňky, drahé kameny, aromaterapie, diagnostika hlavně podle aury
Klimeš, Radomír
Náchod
diagnostika pozorováním třetím okem", reflexní terapie, mast z kohoutích hřebenů, léčba drahými kameny
Knotek, Zdeněk
Hutní 1420, 698 01 Veselí nad Moravou
tel. 0631/83226
chiropraxe, mentální léčba, diagnostika, vyhledávání geopatogenních zón,
akupresura, masáže
Konečný, Herbert
Kubalova 67, 704 00 Ostrava 3
masáže, akupresura, jóga
Kopecká, Eva
Pazderny 18, Nalžovice, 264 01 Sedlčany
tel. 0304/864394
léčebný (volný) tanec
Krajča Jan
Za humny 2172, 688 01 Uherský Brod
vyhledávání geopatogenních zón a spodních vod, reflexní terapie, masáže, předávání energie, poradenství - bylinky, strava, cvičení
Adresář léčitelů
• 483 •
Kreuzman, Josef, Ing.
Radkovice 23, 333 01 Přeštice
tel. 019/7986010
léčba energií, diagnostika kyvadlem, i dle fotografie (pozn.: léčí hlavně zvířata)
Kreuzmanová, Jaroslava, Ing.
Radkovice 23, 333 01 Přeštice
tel. 019/7986010
léčba energií, diagnostika automatickou kresbou, případně přímým zaměřením
mysli na pacienta (pozn.: léčí i zvířata)
Křivský, Petr
Karlova 615, 440 01 Louny
bylinky
Kulčár, Ladislav, RNDr., Csc.
Rázusova 2677/4, 058 01 Poprad
bylinky
Kulovaný, Josef, Ing.
astrologická apatyka Astrál, Nádražní ul., Praha 5 - astrologie, astromedicína
Kuneš, Jaromír
Kotlářská 50, 602 00 Brno
tel. 05/43192674
bioenergie, přikládání rukou, diagnostika automatickou kresbou (pozn.: pracuje ve dvojici s Dagmar Romanovskou)
Landa, Mikuláš
Krásného 26, 636 00 Brno 36
tel. 05/633102
akupresura, nemoci pohybového ústrojí
Logojda, Jiří
Poliklinika Prosek, Lovosická 440/40, 190 00 Praha 9
tel. 02/66010281
fyzioterapie s využitím bioenergie, komplexní léčení a posilování organismu
bioenergií, nádory a leukémie
Lojkásková, Věra, PhDr.
Studentská 20, 737 01 Český Těšín
bylinky, irisdiagnostika, léčivé bylinné kosmetické krémy a masti
Adresář léčitelů
■484■
Macháček, Vladimír
Cimburkova 37, 130 00 Praha 3
bylinky, nemoci vnitřních orgánů
Marek, Stanislav
Kyjevská 565, 674 01 Třebíč
diagnostika, léčba bioenergií, bylinky, masáže, vyhledávání geopatogenních
zón
Markovič, Pavel, prom. ped.
Břetislavova 315, 460 13 Liberec
alergie, artrózy, choroby ženské a psychosomatické, magnetizérství a diagnostika, vitamínové kúry, bylinky
Mašek, Antonín
Alej míru 604, 375 01 Týn nad Vltavou
elektroakupunktura, magnetismus
Mertová, Daniela
Boženy Němcové 579, 738 01 Frýdek-Místek
tel. 0658/209044
bylinky, diagnostika, léčba karcinomů
Melounová, Libuše, Mgr.
Vestec 309, PSČ 252 42
tel. 0603/0828718
kineziologie - metoda One Brain vč. diagnostiky svalovým testem
Mědílková, Radomíra
Mostecká 453, 190 00 Praha 9
tel. 02/90044304
bioterapie a doplňkové metody (bylinky, reflexní terapie, vizualizace aj.), diagnostika virgulí a rukama
Navrátil, Antonín Patricius
Karafiátova 4, 779 00 Olomouc
tel. 068/5415320
komplexní léčba - energoterapie, bylinky, reflexní terapie; diagnostika dle
aury, indiánského draka, kyvadlem, dle fotografie, písma aj.
Němeček, Jan
Sportovní 761, 696 85 Moravský Písek
tel. 0631/387541
bioenergie - bez dotyku i s dotykem, diagnostika virgulí, rukama, kyvadlem
(i podle fotografie), v určitých případech i podle aury, léčí všechny druhy ne-
Adresář léčitelů
■485■
mocí, největší úspěchy vykazuje při léčbě pohybového ústrojí a chorob způsobených poruchou nervového systému
Novotná, Hana, Ing.
B. Němcové 1067, 338 01 Blatná
tel. 0344/421398
komplexní léčba pomocí reiki, aromaterapie, barevnými fóliemi; diagnostika reflexní terapie, pomocí kyvadla
Nový, Břetislav
Staré Čívice 226, 530 06 Pardubice
tel. 040/6970188
bylinky, zjišťování geopatogenních zón, geotronika (provádí komplexní léčení)
Ostrčilová, Eva
Ve Střešovičkách 47, 169 00 Praha 6
tel. 02/243 245 08, mobil 0602/322 550
výroba amuletů pro zdraví a pohodu, magická ochrana, bioenergetická léčba,
bylinky, léčí bolesti zad, hlavy, kloubů atd., plísně na nehtech, výrony kotníku
a jeho otoky po úrazu, psychické a stresové stavy, gynekologické obtíže (neplodnost, podpora před i po umělém oplodnění, nepravidelnost cyklů)
Otruba, Josef
Třešňová 1072, 696 62 Strážnice
tel. 0631/334475
bioenergie (magnetizování, hypnóza, psychoterapie), jako dopiněk bylinky, stimulace akupunkturních bodů, cvičení, diety, diagnostika - pohledem na auru
(i na fotografii člověka), léčí většinu zdravotních obtíží a psychických problémů, nádorová onemocnění, působí i na dálku
Ouřada, Ladislav
Stanrocká 1495, 347 01 Tachov
bylinky
Panáček, Josef
Sobotín 209, PSČ 788 16
magnetizérství, diagnostika, působení na dálku
Papáček, Jan, Ing.
Svobody 1030, 379 01 Třeboň
tel, 0333/2311
stres, nervová zátěž, snížená odolnost organismu, nemoci pohybového ústrojí
Pauknerová, Iwona
Rokycanova 1058/II., 337 01 Rokycany
Adresář léčitelů
■486■
přírodní prostředky, bylinky, diety, homeopatie, uvolňující masáže, baňky, reiki, léčí vlasové obtíže (padání, plešatění, prořídnutí), vlasová poradna
Pavlíčková, Milada
Tišnovská 121, 613 00 Brno
Bachova květová terapie
Pavlíková, Alena, dr.
Spořilovská 125, 503 41 Hradec Králové
tel. 049/614764 (večer)
kineziologie (odstranění energetických bloků), náprava poruch učení, uvolnění stresů, odstranění úzkosti a fobií, trémy apod., práce s bioenergií, diagnostika - numerologická mřížka, automatická kresba, kyvadlo, kineziologický
svalový test
Paseka, Jindřich
Svratouch
bioenergie (diagnostika pružinou, dodávání upravené kosmické energie nilským křížem)
Pavlica, Jan
Dlouhá 10, 794 01 Krnov 3
bylinky
Pavlíčková, Milada
Brno
Bachova květová terapie
Pelantová, Jarka
Pohorská 5, 466 01 Jablonec nad Nisou
tel. 0428/23046
kineziologie, metoda One Brain, psychické i fyzické obtíže (pozn.: léčí i zvířata)
Pernová, Ludmila
Duchovní centrum WYDY, Ostrava
léčba drahými kameny
Pešek, Jaroslav M.
Mostecká 828/18, 415 01 Teplice
tel. 0417/385913
komplexní alternativní postupy, poradenství a netradiční postupy s využitím
historicko-kultovních moudrostí + imaginární, transcendentální působení a využívání kvantové metafyzikální teorie
Adresář léčitelů
• 487 •
Peterka, Milan
Kuzníkova 1126, 452 01 Kojetín
tel. 0604/558929
bylinky, reflexní terapie, akupresura a moxa, bioenergetické působení, baňkování, masáže, rehabilitace, komplexní léčení bolestí a bloků páteře, bolestí
hlavy a končetin, alergií aj., diagnostika - irisdiagnostika, z bioinformačního
pole
Pfeifer, Tomáš
Soukenická 21, 110 00 Praha 1
léčitel
Podhola, Petr, Ing.
Edv. Beneše 17/656, 370 06 České Budějovice
tel. 038/51292
bioenergie, vyhledávání GPZ a spodních vod (kontakt jen telefonicky a poštou)
Podhorná, Jarmila
Brodek u Konic (okr. Prostějov)
tinktury z rostlin na nejrůznější obtíže
Podrazil, Josef
Vančurova 691, 340 22 Nýrsko
bylinky, magnetismus
Podzimková, Helena
Studentská 1608, 511 01 Turnov
diagnostika - komunikace s postiženým orgánem, biotronika, astma, krevní
tlak, geopatogenní zóny
Poláková, Dagmar
Říčany u Prahy 812, PSČ 251 01
tel. 0204/603945
urinoterapie, aktivace biopole, léčí ischias, inkontinenci, onkologické poradenství
Procházka, Miroslav, MUDr.
Praha - Kosmetický ústav
homeopatie a přidružené techniky, léčba drahými kameny
Stopa!!! -Ústav lékařské kosmetiky
Romanovská, Dagmar
Kotlářská 50, 602 00 Brno
tel. 05/43192674
bioenergie, přikládání rukou, diagnostika automatickou kresbou (pozn.: pracuje ve dvojici's Jaromírem Kunešem)
Adresář léčitelů
■488■
Rotsch, Jindřich, Ing.
Oldřichova 164, 460 01 Liberec
tel. 048/423447
léčení mentální energií - magnetizérství, nemoci pohybového ústrojí, trávicího
ústrojí, ženské choroby, rakovina, ekzémy, toxikomanie
Rudolf, Josef
Vyšehrad 787, 549 41 Červený Kostelec
tel. 044/462115
komplexní léčba - bylinky, akupunktura, pulzní magnetoterapie aj., diagnostika - psychotronické a elektronické proměření všech orgánových systémů, digitální zpracování výsledků
Rumler, Aleš, Ing.
Evaldova 4, 787 01 Šumperk
tel. 0649/215476
chiropraxe, bioenergie, zjištění patogenních zón, doporučení tvarových zářičů
Ruská, Eva
Rejchova 268, 340 14 Chudenice
bylinky, úprava životosprávy
Říhová, Hana
Na Stínadlech 363, 379 01 Písek
tel. 0362/271638
nebo Hanspaulka 9, 160 00 Praha 6
tel. 02/311 53 83
celková harmonizace bytosti, zbavování se minulých stresů a práce s myslí
a emocemi pomocí kineziologie, energií, barev, esencí, symbolů, čísel, typologie, reiki, hlubinné terapie, jógy aj.
Senčuch, Jaroslav
Knínice 179, PSČ 679 34
tel. 0501/465462
chiropraxe, čínská medicína, elektroakupunktura, masáže, léčebné oleje, elektronické přístroje, aurikuloterapie, bioterapie, diagnostika podle reflexních projevů,
svalovým testem aj.
Schořová, Valérie
Jiráskova 10, 506 01 Jičín
tel. 0433/22223
bolesti hlavy a páteře, kloubů a různá bolestivá místa na celém těle
Schrótter, Josef, Ing.
Krškova 783, 152 00 Praha 5
Adresář léčitelů
• 489 •
tel. 02/5816071 (po 17. hod.)
bioterapie, diagnostika, lokalizace patogenních zón a jejich odrušení s využitím
feng šuej, radionické léčení, osobní biorezonátory k posílení organismu
Skočný, Jaromír
Vítězná 1560, 274 01 Slaný
tel. 0314/525339
masáže, přikládání rukou, reiki, reflexní terapie, arteterapie, léčí funkční bolesti páteře a zad vč. obtíží horních a dolních končetin, je zastáncem holistického přístupu (léčí „celého člověka")
Smejkalová, Světla, Mgr.
Dykova 19, 636 00 Brno
tel. 05/48530290
bioterapie, reiki, upozornění na geopatogenní zóny, léčí anginu pectoris, astmatická onemocnění, některé poruchy pohybového aparátu a sluchu, neplodnost u žen
Spěváček, Jan
Přítkov 34, PSČ 417 12
tel. 0417/560367
bioenergie, komplexní léčení, hlavně epilepsie, leukémie, neplodnosti a bolestí
páteře, lokalizace geopatogenních zón
Suttnerová, Eva
Erbenova 577, 332 02 Starý Plzenec
tel. 019/7966134 (soukr.)
nebo
Smetanova 57, 332 02 Starý Plzenec
tel. 019/79 65 234
energetické působení, harmonizace, označení anomálních zón, spolupráce
s dalšími odborníky (školství, zdravotnictví, zdravý životní styl, kineziologie, logopedie, numerologie, astrologie, tarot, I-ting, mayské orakulum aj.), diagnostika - automatická kresba
Steblová, Zuzana
Francouzská 1003/12, 708 00 Ostrava
tel. 069/6922563
bioenergie, reiki, magnetoterapie, aromaterapie, reflexoterapie aj., léčba mužských a ženských problémů neplodnosti, sexuálních obtíží, pohybového ústrojí,
vnitřních orgánů, dětských mentálních problémů, fobií, odstraňování stresu
Számel, Štefan
nám. SNP 192/28, 929 01 Dunajská Streda
psychoimunologie, bioenergie
Adresář léčitelů
• 490 •
Šiling, Karel
Lumírova 29, 128 00 Praha 2
tel. 02/6927657
reflexní terapie (působení na reflexní zóny na chodidle) indočínského směru
(pozn.: léčí i kočky a psy.)
Šíma, Stanislav
Edv. Beneše 16, 370 06 České Budějovice
tel. 038/31161
bolesti hlavy, odstranění nádorků v hlavě, ustálení zraku u dětí v dospívání,
štítná žláza, vnitřní záněty a vředy, ledvinový písek a kaménky, alergie, neurózy,
otravy krve, slinivka, cysty, počáteční nádorové bujení, průdušky, angíny, hluchota, neléčí bolesti zad, těhotné a kojící ženy
Šoul, Pavel
Točník 44, 267 51 Zdice
tel. 0316/533220
přírodní léčba, terapie a dopinění energie drahými a vzácnými kameny, bylinky, vyhledávání geopatogenních zón, fytoterapie, posouzení vloh pro studium a vhodnost partnerů pro společný život
Štancl, Jiří
Mánesova 915, 500 02 Hradec Králové
tel. 049/5515159
bioenergie
Šťastný, Stanislav
Alpská Víska 79, 549 81 Meziměstí
pohybové ústrojí, záněty, myomy, žaludeční vředy, bolesti hlavy, bloky krční páteře, astma, vyhledávání geopatogenních zón
Tantra, Edgar Samadhi
5. května 350, Liberec
adžurvéda
Tesar, Anton
Srbská 12, 040 01 Košice
tel. 095/763497
bylinky, fytosolárium, propolis, výroba mastí, olejů, tinktur a sirupů
Tesař, František
Pod Kavalírkou 20, 150 00 Praha 5
jóga, sugesce, autosugesce, léčba živou a mrtvou vodou, psychické a nervové
poruchy a skryté záněty (pouze písemně)
Adresář léčitelů
■491■
Vacková, Alena
Souběžná 1746/309, 500 12 Hradec Králové
tel. 049/5266967
bioenergetická harmonizace organismu, masáže (čínská, klasická, relaxační,
akupresurní, ádžurvédská), úprava stravy, bylinky, cvičení, energetická léčba akupresura aj., diagnostika - podle projevů v energetických drahách (meridiánech) a akupresurních bodech, v orgánech a v auře
Valentová, Zdeňka
Praha 6 - Dejvice, Pardubice
čínská presura
Vaňák, Karel
Na výsluní 1724/2, 594 01 Velké Meziříčí
tel. 0619/2234
vyhledávání spodních vod, geopatogenní zóny, migrény, úprava funkce slinivky
břišní, jater a žaludku, ledvinové a žlučové kaménky, šelest srdce, nervové blokády, pohybové vady, vady páteře, podpůrná léčba bylinami a cviky
Vaňák, Karel
Přehořov, okr. Soběslav
přístroj Kvant 4
Vaňout, Pavel
Zámecká 247, 389 11 Protivín
irisdiagnostika, bylinky
Vejrostová, Eva
Kodaňská 48, 101 01 Praha 10
bylinky (jen písemně)
Vít, Václav
Březová u Sokolova
diagnostika kyvadlem, bioenergie, reflexní terapie, reiki, baňkování, léčba pomocí přístrojů vlastní výroby
Vojáček, Jiří
Kopřivnice
bioenergie
Voronina, Tamara
110 00 Praha - Skalka
hypoxie
Adresář léčitelů
• 492 •
Votruba, Karel
Na Libuši 672, 391 65 Bechyně
tel. 0361/961338
magnetizace
Wojnar, Radomír
Lučina (okr. Frýdek - Místek),
síť poraden (Praha, Ostrava, Brno, Olomouc, Zlín, Opava, Kunčice aj.)
Zapletal, Zdeněk
Cihlářská 14, 602 00 Brno
tel. 0603/213159
celostní léčba pohybového aparátu, svalových systémů, poúrazových stavů, roztroušené sklerózy aj.
Zápotočný, Vladimír
Kostelec 40, 588 61 Jihlava
veškeré nemoci žaludku, žlučníku, jater, střev, dýchacích cest, bronchitidy,
podpůrně astma, nervové obtíže, nespavost, arytmie, srdeční neurózy, angina
pectoris, poruchy tlaku, kornatění tepen, dna, čištění krve, všechny menstruační a klimakterické potíže, prostata, ledviny, močový měchýř a jejich choroby,
hemeroidy, podpůrně cukrovka a rakovina, příprava bylinných směsí a jejich
zasílání na dobírky, neléčí kožní onemocnění (pozn.: jen písemný kontakt)
Zeleňáková, Helena, MUDr.
Raisova 21, 320 28 Plzeň
tel. 0603/543471
odstraňování traumatických bloků, homeopatie, bylinky, drahé kameny, diagnostika - empatie, automatické písmo, intuice
Zemek, Rudolf, MUDr.
Poste restante Cíglerova 1139, 198 00 Praha 9
alternativní léčba únavového syndromu
Zentrich, Josef Antonín
Tylova 950, 765 01 Otrokovice
tel. 0603/202033
e-mail [email protected]
bylinky, kompletní léčba (posilování organismu a jeho imunitního systému),
poruchy zažívání, jaterní choroby
Zrubecká, Adéla
Vlčí hora 23, PSČ 407 46
tel. 0413/336007
aromaterapie, aromaterapeutická masáž, komplexní zlepšování zdravotního
Adresář léčitelů
• 493 •
stavu, zvláště léčí klimakterické obtíže, nespavost, revmatické obtíže apod.
Některé léčitelské organizace a uskupení
Česká asociace odborného léčitelství, Bubenečská 27, Praha 6, Štefánikova 8,
Brno, Pod hvězdárnou 211, Teplice
Česká psychoenergetická společnost, Novotného lávka 5, Praha 1
Společnost diplomovaných léčitelů českých, POB 155, Praha 3
Společnost léčitelů českých, Roztocká 1, Praha 6
Synobiologická společnost - tradiční čínská medicína
(Pozn. Rejstřík byl sestaven podle pramenů dostupných ke dni vydání díla.)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
•
REJSTŘÍK LIDOVÝCH NÁZVŮ
LÉČIVÝCH ROSTLIN
A
absint - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
Adamova hlava - posed bílý (Bryonia alba), Rusko
ajbiš - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
ajbišek - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
akorum - puškvorec obecný (Acorus calamus)
akorum pravé - puškvorec obecný (Acorns calamus)
alant - oman pravý (Inula helenium)
albiš - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
aleluja - šťavel kyselý (Ox al is acetosella)
alexandrijská senna - kasie senna (Cassia senna)
alchemilka - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
alojka - aloe léčivé (Aloe arborescens)
alraum - posed bílý (Bryonia alba)
alraune - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
amala - jmelí bílé (Viscum album)
ambrožka - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
ambružka - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
andělička - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
andělka - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
andělkový kořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
andělský kořen - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
anemonka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
angelika - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
aničky - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
anjelička - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
anjelika - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
anýzový bedrník - anýz vonný (Pimpinella anisum)
anýž - anýz vonný (Pimpinella anisum)
apemum - mandragora lékařská (Mandragora officinarum), Egypt
apich - celer (Apium graveolens)
apich bahnitý - celer (Apium graveolens)
apich zahradní - petržel setý (Petroselinum sativum)
arcisléz - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
arcislní - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
arkadský sviní bob - blín černý (Hyoscyamus niger)
artyčok - kardus zahradní (Cynara cardunculus)
arsena - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
asperelka dobrovonná - mařinka vonná (Asperula odorata)
494 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 495 •
asperelka drobňavá - mařinka vonná (Asperula odorata)
atlacier - prvosenka jarní (Primula veris)
B
babče - brambor (Solanum tuberosum)
babička - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
babí dryák - skočec obecný (Ricinus communis)
babí hněv - lopuch (Lappa), jehlice trnitá (Ononis spinosa), ostropestřec mariánský
(Silybum marianum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), hloh obecný (Crataegus
oxyacantha)
babí kořen - lopuch (Lappa)
babí ucho - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
babka - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
babky - lopuch (Lappa)
babské ucho - šalvěj lékařská (Salvia officinalis), jitrocel větší (Plantago major), kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
babuša - podběl obecný (Tussilago farfara)
babuška - podběl obecný (Tussilago farfara)
bačkorky - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
baldran - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
baldrán - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
baldryán - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
balšan - máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispata)
balšan kadeřavý - máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispata)
balšan kudrnatý - máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispata)
balšan zahradní - máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispata)
balšínek - máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispata)
balšám - máta (Mentha)
bandor - brambor (Solanum tuberosum)
bandora - brambor (Solanum tuberosum)
bandur - brambor (Solanum tuberosum)
bandura - brambor (Solanum tuberosum)
bardana - lopuch (Lappa)
barůvka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
barvička - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
baza - bez černý (Sambucus nigra)
bazalička - bazalka pravá (Ocimum basilicum)
bazalika - bazalka pravá (Ocimum basilicum)
bazičky - bez černý (Sambucus nigra)
bazilika planá - hluchavka bílá (Lamium album)
bazilikum - bazalka pravá (Ocimum basilicum)
bazalka indická - bazalka pravá (Ocimum basilicum)
bebrník - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bederenček - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bedernica - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
bederníček - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bederník - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bedrmor - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bedrní hlíza - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bedrníček - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bedřinec - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
beladona - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
belian - blín černý (Hyoscyamus niger)
benedykt - kuklík městský (Geum urbanum)
benedyktový kořen - kuklík městský (Geum urbanum)
beraní jazyk - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
beraní ocas - hadí kořen větší (Bistorta major)
bereza - bříza bělokorá (Betula pendula)
berberka - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
berštan - břečťan popínavý (Hedera helix)
beštrant - břečťan popínavý (Hedera helix)
betonička - bříza bělokorá (Betula pendula)
betonie - bukvice lékařská (Betonica officinalis)
betoučka - bříza bělokorá (Betula pendula)
bez bílý - bez černý (Sambucus nigra)
bez domácí - bez černý (Sambucus nigra)
bez psí - bez černý (Sambucus nigra)
bez psounský - bez černý (Sambucus nigra)
bez smradlavý - bez černý (Sambucus nigra)
beza - bez černý (Sambucus nigra)
bezinka černá - bez černý (Sambucus nigra)
bezinky - bez černý (Sambucus nigra)
bezlist - přeslička rolní (Equisetum arvense)
bezoví - bez černý (Sambucus nigra)
bezový květ - květ bezu černého (Sambucus nigra)
bědřinec - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bělena - blín černý (Hyoscyamus niger)
bělice - vrba bílá (Salix alba)
bělmové koření - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
bičok - břečťan popínavý (Hedera helix)
bidřič - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
bimbovka - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
biserka - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
bílá bukvice - prvosenka jarní (Primula veris)
bílá buřina - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
bílé trní - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
bílý bez - bez černý (Sambucus nigra)
bílý jablečník - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
bíser - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
blakota - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
• 496 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 497 •
blán - blín černý (Hyoscyamus niger)
blázníček - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
blázníček čertův - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
bláznivá třešeň - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
blecha psí - skočec obecný (Ricinus communis)
blekot - blín černý (Hyoscyamus niger)
blém - blín černý (Hyoscyamus niger)
blen - blín černý (Hyoscyamus niger)
blen horký - blín černý (Hyoscyamus niger)
blén - blín černý (Hyoscyamus niger)
blím - blín černý (Hyoscyamus niger)
blínové koření - blín černý (Hyoscyamus niger)
blivačka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
bloudí - prvosenka jarní (Primula veris)
bludí - prvosenka jarní (Primula veris)
blušť - břečťan popínavý (Hedera helix)
bluva - krušina olšová (Frangula alnus)
blým - blín černý (Hyoscyamus niger)
blým černý - blín černý (Hyoscyamus niger)
bob arkadský sviní - blín černý (Hyoscyamus niger)
bobková růže - oleandr pravý (Nerium oleander)
bobkovnice oleandr - oleandr pravý (Nerium oleander)
bobřek - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
bobál - brambor (Solanum tuberosum)
bodláček - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
bodlák - lopuch (Lappa), řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)
bodlák hořký - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
bodlák požehnaný - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
bodlákové jablko - durman obecný (Datura stramonium)
bodlavé jablko - durman obecný (Datura stramonium)
bodlavý ježek - durman obecný (Datura stramonium)
bokožnice - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
bolehlav - někdy je míněn blín černý (Hyoscyamus niger)
bolehlav kropenatý - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
bolehlav skvrnitý - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
bolehlav větší - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
boleráz - jalovec obecný (Juniperus communis)
boleráz - jalovec obecný (Juniperus communis)
bolák - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
bor - borovice lesní (Pinus silvestris), jalovec obecný (Juniperus communis)
borač - brutnák lékařský (Borago officinalis)
borák - brutnák lékařský (Borago officinalis)
borčí - borovice lesní (Pinus silvestris)
borec borovice lesní (Pinus silvestris)
boreč - brutnák lékařský (Borago officinalis)
-
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
■49 8■
borovče - jalovec obecný (Juniperus communis)
borovčí - jalovec obecný (Juniperus communis)
borovec - jalovec obecný Quniperus communis)
borovica - borovice lesní (Pinus silvestris)
borovička - jalovec obecný Quniperus communis)
borovičky - jalovec obecný Quniperus communis)
borovka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus), jalovec obecný Quniperus communis)
borůvčí - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
borůvky - jalovec obecný (Juniperus communis)
borůvky červené - brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
borůvnice - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
boryt - brutnák lékařský (Borago officinalis)
božcové koření - mařinka vonná (Asperula odorata)
božec - mařinka vonná (Asperula odorata)
boží dřevce - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
boží dřevec - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
božská pomoc - česnek (Allium sativum)
boží potěšení - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
boží tráva - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum), světlík lékařský
(Euphrasia officinalis)
brada kozí - prvosenka jarní (Primula veris)
bradavičné koření - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
bradavičník - lnice květel (Linaria vulgaris), vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
bradavník - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
brambola - brambor (Solanum tuberosum)
brambour - brambor (Solanum tuberosum)
brambur - brambor (Solanum tuberosum)
branibory - brambor (Solanum tuberosum)
brantovní zelina - durman obecný (Datura stramonium)
braštan - břečťan popínavý (Hedera helix)
braštán - břečťan popínavý (Hedera helix)
berctán - břečťan popínavý (Hedera helix)
bresk - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
brest - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
breščan - břečťan popínavý (Hedera helix)
breštran - břečťan popínavý (Hedera helix)
briečka - durman obecný (Datura stramonium)
brotan - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
brotanová zelina - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
brotaň - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
brotán - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
brunátný mečík - kosatec (Iris)
bruslinky - brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
brusnice brusinka - brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
brustvorec - puškvorec obecný (Acorus calamus)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
bruškovec - puškvorec obecný (Acorus calamus)
brutnatá bukvice - bříza bělokorá (Betula pendula)
břečtan - břečťan popínavý (Hedera helix)
břečtán - břečťan popínavý (Hedera helix)
břečtán větší - břečťan popínavý (Hedera helix)
břečták - břečťan popínavý (Hedera helix)
břečťák - břečťan popínavý (Hedera helix)
břečťán - břečťan popínavý (Hedera helix)
březa - bříza bělokorá (Betula pendula)
březina - bříza bělokorá (Betula pendula)
břestran - břečťan popínavý (Hedera helix)
břečťan - břečťan popínavý (Hedera helix)
břešťán - břečťan popínavý (Hedera helix)
březka - bříza bělokorá (Betula pendula)
bříza bílá - bříza bělokorá (Betula pendula)
břízka - bříza bělokorá (Betula pendula)
bugačka - durman obecný (Datura stramonium)
bujačina - durman obecný (Datura stramonium)
bujačka - durman obecný (Datura stramonium)
bujačník - durman obecný (Datura stramonium)
bukovice - prvosenka jarní (Primula veris)
bukvice - prvosenka jarní (Primula veris)
bukvice bílá - prvosenka jarní (Primula veris)
bukvice brutnatá - bříza bělokorá (Betula pendula)
bukvice černá - bříza bělokorá (Betula pendula)
bukvice svatojánská - prvosenka jarní (Primula veris)
bukvicová bylina - bukvice lékařská (Betonica officinalis)
bukvička - prvosenka jarní (Primula veris)
burák - brutnák lékařský (Borago officinalis)
buřina - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
buřina bílá - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
butr - posed bílý (Bryonia alba)
bylina bukvicová - bukvice lékařská (Betonica officinalis)
bylina denní - prvosenka jarní (Primula veris)
bylina dnavá - prvosenka jarní (Primula veris)
bylina čertova - blín černý (Hyoscyamus niger)
bylina holubí - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
bylina hořká - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
bylina hřebíčková - kuklík městský (Geum urbanum)
bylina Jasoňova - blín černý (Hyoscyamus niger)
bylina jaterní - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
bylina kravská - posed bílý (Bryonia alba)
bylina mrtvičná - prvosenka jarní (Primula veris)
bylina otvírací - skočec obecný (Ricinus communis)
bylina psotníková - violka trojbarevná (Viola tricolor)
• 499 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
bylina sladkohořká - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
bylina sluneční - rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
bylina srdeční - violka trojbarevná (Viola tricolor)
bylina sv. Jakuba - starček obecný (Senecio vulgaris)
bylina sv. Jana - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
bylina sv. Petra - prvosenka jarní (Primula veris)
bylina svatá - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
bylina svatojánská - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
bylina šlaková - prvosenka jarní (Primula veris)
bylina šlakovní - prvosenka jarní (Primula veris)
bylina trojice - violka trojbarevná (Viola tricolor)
bylina trojičná - violka trojbarevná (Viola tricolor)
bylina větrná - máta peprná (Mentha piperita)
bylina vítězná - podběl obecný (Tussilago farfara)
bylina výměnkářů - blín černý (Hyoscyamus niger)
bylišek - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
bzí - bez černý (Sambucus nigra)
bzinky - bez černý (Sambucus nigra)
C
calodeň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
candalín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cebula - urginea přímořská (Urginea maritima)
celadona - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celadoň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celadun - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celaduní - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celaduňk - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celadyn - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celdín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celdon - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celdoň - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), vlaštovičník větší
(Chelidonium majus)
celdoun - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celduně - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celdun - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celduň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celedínek - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celedoň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celedunk - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celeduň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celeduňk - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celemeník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celiana - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidan - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
• 500 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
celidan velký - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidana - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidánka - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidon - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidon větší - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidona - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidonia - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidonice - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidonie větší - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidoní - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celidoň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celigan - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celigán - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celigona - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celigonka - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celiston - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celík - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
celík zlatobýl - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
celníček - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
celník - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
celníkový kořen - kostival lékařský (Symphytum officinale)
• celodeň - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celoděj - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celodolin - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celodunk - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
celoduňk - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendalia - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendelín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendálie - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendelia - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendelina - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendelín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cendolín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cepílek - přeslička rolní (Equisetum arvense)
cermánek - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
cibule česneková - česnek (Allium sativum)
cibule dryáková - česnek (Allium sativum)
cibule mořská - urginea přímořská (Urginea maritima)
cibule pažitky - česnek (Allium sativum)
cicmužíšek - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
cicvár - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
cigánovy gatě - šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
cigorka - čekanka obecná (Cichorium intybus)
cichorie - čekanka obecná (Cichorium intybus)
cikánka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
• 501 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 502 •
cikánské jablko - durman obecný (Datura stramonium)
cikánský žebř - řebříček obecný (Achillea millefolium)
cikorie - čekanka obecná (Cichorium intybus)
cikorka - čekanka obecná (Cichorium intybus)
cintorie - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
cizinka - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
císařská svíce - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
cubet lékařský - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
C
čabr - saturejka zahradní (Satureja hortensis)
čakanka - čekanka obecná (Cichorium intybus)
čaganka - čekanka obecná (Cichorium intybus), sporýš lékařský
(Verbena officinalis)
čantoryjka - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
čarodějnický kořen - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
čarovník - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
čekanec - čekanka obecná (Cichorium intybus)
čekánek - čekanka obecná (Cichorium intybus), chrpa polní
(Centaurea segetum)
čemerica - čemeřice černá (Helleborus niger)
čemerka - čemeřice černá (Helleborus niger)
čemerka lékařská - čemeřice černá (Helleborus niger)
čemeřica - čemeřice černá (Helleborus niger)
čendelín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
čendolín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
čepičky farářovy - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
čeremcha - krušina olšová (Frangula alnus)
černá bezinka - bez černý (Sambucus nigra)
černá bukvice - bříza bělokorá (Betula pendula)
černá jahoda - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
černá malena - ostružiník (Rubus fruticosus)
černá malina - ostružiník (Rubus fruticosus)
černá ředkev - ředkev setá, odrůda černá (Raphanus sativus, var. nigra)
černé divoké třešně - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
černé koření - čemeřice černá (Helleborus niger), kostival lékařský (Symphytum
officinale)
černé psí víno - posed bílý (Bryonia alba)
černé třešně - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
černé višně - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
černice - borůvka černá (Vaccinium myrtillus), ostružiník (Rubus fruticosus)
černokořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
černý bez - bez černý (Sambucus nigra)
černý blím - blín černý (Hyoscyamus niger)
černý helebor - čemeřice černá (Helleborus niger)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 503 •
černý ellebor - čemeřice černá (Helleborus niger)
černý korének - čemeřice černá (Hellehorus niger)
černý kořen - čemeřice černá (Hellehorus niger), kostival lékařský (Symphytum
officinale)
černý kořínek - čemeřice černá (Hellehorus niger)
černý mák - hlín černý (Hyoscyamus niger)
černý ráček - žindava evropská (Sanicula europaea)
čertikus - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
čertí hlava - durman obecný (Datura stramonium)
čertí kus - posed bílý (Bryonia alba)
čertí ocet - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
čertí péro - kapraď samec (Dryopteris filix - m as)
čerti pyro - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
čertova bylina - blín černý (Hyoscyamus niger)
čertova třešeň - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
čertovo jablko - brambor (Solanum tuberosum)
čertovo peří - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
čertovo žebro - kaprad' samec (Dryopteris filix - m as)
čertův blázníček - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
čertův čpár - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
čertův spár - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
červená malina - maliník obecný (Rubus idaeus)
červené borůvky - brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
červené jahody - jahodník obecný (Fragaria vesca)
červené psinky - potměchuf popínavá (Solanum dulcamara)
červenka - čemeřice černá (Helleborus niger)
červenkový kořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
červený zvoneček - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
česneková cibule - česnek (Allium sativum)
česnok - česnek (Allium sativum)
čibr - saturejka zahradní (Satureja hortensis)
čičeretka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
čičeřetka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
čičoretka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
čimelice - čemeřice černá (Helleborus niger)
čimerka - čemeřice černá (Helleborus niger)
čimetice - čemeřice černá (Helleborus niger)
čpár čertův - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
čtyřlístek - šfavel kyselý (Oxalis acetosella)
čubet - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
čubet lékařský - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
čučoriedka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
čumbrk - lopuch (Lappa)
čumbrt - lopuch (Lappa)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
D
• 504 ■
dalibor - čemeřice černá (Helleborus niger)
dar nebeský - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
demut - tymián obecný (Thymus vulgaris)
demuť - tymián obecný (Thymus vulgaris)
denní bylina - prvosenka jarní (Primula veris)
denní koření - prvosenka jarní (Primula veris)
denní řípa - posed bílý (Bryonia alba)
dnavá bylina - prvosenka jarní (Primula veris)
deruzda - bříza bělokorá (Betula pendula)
devandula - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
devandule - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
devaterník - podběl obecný (Tussilago farfara)
devaterolist - posed bílý (Bryonia alba)
devětsil - podběl obecný (Tussilago farfara)
démut - tymián obecný (Thymus vulgaris)
dědek - posed bílý (Bryonia alba)
děhel - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
děhel lékařský - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
děhyl - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
děravec - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
děsník - routa vonná (Ruta graveolens)
dětel kyselý - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
dětel zaječí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
dětelina kyselá - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
děvina - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
děvizna - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
diptam - třemdava bílá (Dictamus albus)
diptan - třemdava bílá (Dictamus albus)
divá tamaryška - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
divá vřeskyňa - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
divé proso - přeslička rolní (Equisetum arvense)
divoká majoránka - dobromysl obecná (Origanum vulgare)
divý muškát - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
divý vinič - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara), posed bílý (Bryonia alba)
divizna obecná - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
divoká růže - růže šípková (Rosa canina)
divoká víčka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
divoké proso - přeslička rolní (Equisetum arvense)
divoké víno - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
divoký kaštan - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
dobrá mysl - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
dobromysl voněkras - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
dobromyslo - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
dobrý kořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
doubravnice - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
douška mateří - mateřídouška obecná (Thymus seropyllum)
doušník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
doušník lékařský - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
drač - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dračí jahody - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dragon - pelyněk kozalec (Artemisia dracunculus)
drahý strom - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
drakova jahoda - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dravnicovina - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
dráč - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dráče - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
drůbňava - mařinka vonná (Asperula odorata)
dryák - skočec obecný (Ricinus communis), česnek (Allium sativum)
dryáková cibule - česnek (Allium sativum)
drystal - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
drýša - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřešťál - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřeštel - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřeštělice - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřevce boží - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
dřevec boží - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
dřevec myší - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
dřevenák - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
dřevěná šťáva - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřevinka - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
dřevník - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
dřevo myší - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
dřevolez - břečťan popínavý (Hedera helix)
dřezalka - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
dřistka kuří - prvosenka jarní (Primula veris)
dříslina - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dříst - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dříst kuří - prvosenka jarní (Primula veris)
dřísta - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřístal - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřistál - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dříšť - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřišťal - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dřízdalka - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
dubnová květina - prvosenka jarní (Primula veris)
dubové mejlí - jmelí bílé (Viscum album)
dubravník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
dudain - mandragora lékařská (Mandragora officinarum), hebr.
dudy - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
■505■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
duha - kosatec (Iris)
dulenka - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
dunda - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
dunda kočičí - šanta kočičí (Nepeta cataria)
durata - durman obecný (Datura stramonium)
duvok - přeslička rolní (Equisetum arvense)
dymián - tymián obecný (Thymus vulgaris)
dymiánek - tymián obecný (Thymus vulgaris)
dymnica - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
dýmica - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
dýmnica - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
dýmňák - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
Ď
ďáblíkův kořen - posed bílý (Bryonia alba)
d'áblova okurka - durman obecný (Datura stramonium)
ďáblovo jablko - durman obecný (Datura stramonium)
E
efaj - břečťan popínavý (Hedera helix)
efajl - břečťan popínavý (Hedera hel ix )
efej - břečťan popínavý (Hedera helix)
egyptská mana - kasie senna (Cassia senna)
elebor - čemeřice černá (Helleborus niger)
ellebor - čemeřice černá (Helleborus niger)
encián - hořec žlutý (Gentiana lutea)
epfajl - břečťan popínavý (Hedera helix)
erteple - brambor (Solanum tuberosum)
estragon - pelyněk kozalec (Artemisia dracunculus)
F
fajfky - prvosenka jarní (Primula veris)
falešný puškvorec - kosatec žlutý (Iris pseudacorus)
farářovy čepičky - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
fenegrek - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
fenugrek - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
feračina - kapraď' samec (Dryopteris filix - mas)
ferašina - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
ferečina - kapraď' samec (Dryopteris filix - mas)
fialičky - violka trojbarevná (Viola tricolor)
fialka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), violka vonná
(Viola odorata)
fialka jarní - violka vonná (Viola odorata)
fialka modrá - violka vonná (Viola odorata)
fialka vonná - violka vonná (Viola odorata)
• 506 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
fialkový kořen - kosatec (Iris)
fialky - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
fialky psí - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
fousáč - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
furgacie - blín černý (Hyoscyamus niger)
G
galatky - prvosenka jarní (Primula veris)
galgan - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
gaška - prvosenka jarní (Primula veris)
gdoule - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
gencián - hořec žlutý (Gentiana lutea)
gertrudka - routa vonná (Ruta graveolens)
gertrúdka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
gmeili - jmelí bílé (Viscum album)
gmejl - jmelí bílé (Viscum album)
gombíčky - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
gonvalia - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
gyr - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
H
habzina - bez černý (Sambucus nigra)
habžina - bez černý (Sambucus nigra)
hadí hrozinky - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
hadí mech - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
hadí mlíč - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
hadí mlíčí - smetanka lékařská (Taraxacum officinale),
vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
hadí střecha - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
hadí traňk - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
hadí třešně - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
hadí žebro - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
hadovec - hadí kořen větší (Bistorta major)
hadovka - hadí kořen větší (Bistorta major)
hadrička - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
hafera - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
hafery - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
hajdina - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
hajduša - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
halič - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
hanička - čekanka obecná (Cichorium intybus)
harmoníček - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
haryčka - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
heřmánek malý - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
heřmánek obyčejný - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
■507■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 508 •
heřmánek polní - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
heduše - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
hejduše - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
helebor - čemeřice černá (Helleborus niger)
hemelín - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
hladověnka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
hlava Adamova - posed bílý (Bryonia alba)
hlava čertí - durman obecný (Datura stramonium)
hlava mnišská - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
hlava ježková - durman obecný (Datura stramonium)
hledík - lnice květel (Linaria vulgaris), světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
hlisník - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
hlístník - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
hlíza bedrní - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
hlízné koření - mařinka vonná (Asperula odorata)
hlízové koření - čemeřice černá (Helleborus niger)
hlízový kořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
hlohový mlíč - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
hlohyně - hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
hloch - hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
hložek - hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
hluchá kopřiva - hluchavka bílá (Lamium album)
hluzák - čemeřice černá (Helleborus niger)
hněv babí - lopuch (Lappa), jehlice trnitá (Ononis spinosa)
hnízdo kohoutí - pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
hojílek - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
holubí bylina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
holubí zelina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
horký blen - blín černý (Hyoscyamus niger)
horní krušpán - břečťan popínavý (Hedera helix)
horské koření - čemeřice černá (Helleborus niger)
hořká bylina - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
hořké listí - lopuch (Lappa)
hořký bodlák - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
hořký jetel - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
hořký křížek - vítod hořký (Polygala amara)
hořký lupen - lopuch (Lappa)
hořký mech - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
hořký peluň - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
hořký řepík - lopuch (Lappa)
hořkýsladký - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
hořký stříbrník - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
hostečná zelina - potměchut popínavá (Solanum dulcamara)
housátka - prvosenka jarní (Primula veris)
hranice - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
•
509 ■
hrečka - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
hromotřesk - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
hromové koření - čemeřice černá (Helleborus niger)
hrozinky hadí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
hrozník - medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi)
hrušoví - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
hrušná jabloň - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
hruštička - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
hruštička široká - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
hřbet kočičí - přeslička rolní (Equisetum arvense)
hřebíček - řebříček obecný (Achillea millefolium), řepík lékařský
(Agrimonia eupatoria)
hřebíčková bylina - kuklík městský (Geum urbanum)
hřebíčkový kopeček - kuklík městský (Geum urbanum)
hřečka - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
huba kapří - blín černý (Hyoscyamus niger), náprstník nachový (Digitalis purpurea)
hubička - lnice květel (Linaria vulgaris)
hubičky ovčí - lnice květel (Linaria vulgaris)
hubilen - lnice květel (Linaria vulgaris)
hulák - bez černý (Sambucus nigra)
hular - bez černý (Sambucus nigra)
hural - bez černý (Sambucus nigra)
husí jazýček - řebříček obecný (Achillea millefolium)
husí kap - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
husí kvítko - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
husí mýdlo - průtržník lysý (Herniaria glabra)
husí noha - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
husí nožka - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
husí nůžka - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
husí ocásek - řebříček obecný (Achillea millefolium)
husí packa - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
husí přeslička - přeslička rolní (Equisetum arvense)
husí stopky - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
husí víno - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
hůl Petrova - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
hvězdoš - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), plicník lékařský
(Pulmonaria officinalis)
hvozd vlčí - durman obecný (Datura stramonium)
hybišek - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
hyzop - yzop lékařsky (Hyssopus officinalis)
CH
chabza - bez černý (Sambucus nigra)
chabzda - bez černý (Sambucus nigra)
chabzdě - bez černý (Sambucus nigra)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
charba - chrpa polní (Centaurea segetum)
charpa - chrpa polní (Centaurea segetum)
charva - chrpa polní (Centaurea segetum)
chebdí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
chebdový květ - květ bezu černého (Sambucus nigra)
chebst - bez černý (Sambucus nigra)
chebz - bez černý (Sambucus nigra)
chebzí - bez černý (Sambucus nigra)
chebzík - bez černý (Sambucus nigra)
chebzinky - bez černý (Sambucus nigra)
chebzový květ - květ bezu černého (Sambucus nigra)
chebží - bez černý (Sambucus nigra)
chejchavka - čemeřice černá (Helleborus niger)
chlebníček - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
chléb vraní - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
chléb zaječí - řebříček obecný (Achillea millefolium)
chlístník - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
chlupaté jablko - durman obecný (Datura stramonium)
chmel obecný - chmel otáčivý (Humulus lupulus)
choce - lopuch (Lappa)
chodec - mateřídouška obecná (Thymus seropyllum)
chrapáč - ořešák královský (Juglans regia)
chren - křen selský (Armoracia rusticana)
chropáč - kostival lékařský (Symphytum officinale)
chřen - křen selský (Armoracia rusticana)
chudoběnka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
chudobička - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
chudobinka - sedmikráska obecná (Bellis perennis),
chudobka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
chuť - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
chvistač - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
chvoj - borovice lesní (Pinus silvestris)
chvojka - jalovec obecný (Juniperus communis)
chvost - přeslička rolní (Equisetum arvense)
chvost myší - řebříček obecný (Achillea millefolium)
chvost vlčí - šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
chvost volový - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
chvosť - přeslička rolní (Equisetum arvense)
chvostek myší - řebříček obecný (Achillea millefolium)
chvostík myší - řebříček obecný (Achillea millefolium)
chvůj - borovice lesní (Pinus silvestris)
chvůje - borovice lesní (Pinus silvestris)
chytavky - lopuch (Lappa)
• 510 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
I
ibiš - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
ibišek - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
indiánská pšenice - kukuřice setá (Zea mays)
indiánské obilí - kukuřice setá (Zea mays)
indická bazalka - bazalka pravá (Ocimum basilicum)
indická pšenice - kukuřice setá (Zea mays)
Isidina slza - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
islandský lišejník - pukléřka islandská (Cetraria islandica)
italský kopr - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
itrocín - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
izobek - yzop lékařský (Hyssopus officinalis)
J
jablečník bílý - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
jablečník vonný - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
jablíčko - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
jablko bodlavé - durman obecný (Datura stramonium)
jablko bodlákové - durman obecný (Datura stramonium)
jablko cikánské - durman obecný (Datura stramonium)
jablko čertovo - brambor (Solanum tuberosum)
jablko ďáblovo - durman obecný (Datura stramonium)
jablko panenské - durman obecný (Datura stramonium)
jablko svinské - durman obecný (Datura stramonium)
jablko trnové - durman obecný (Datura stramonium)
jablko vlčí - durman obecný (Datura stramonium)
jablko zemské - brambor (Solanum tuberosum)
jabloň hrušná - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
jabounek klas - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
jablouška - brambor (Solanum tuberosum)
jahoda černá - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
jáhoda drakova - dřišfál obecný (Berberis vulgaris)
jahoda lesní - jahodník obecný (Fragaria vesca)
jahoda malá - jahodník obecný (Fragaria vesca)
jahoda podzemská - jahodník obecný (Fragaria vesca)
jahoda vlčí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
jahoda zlá - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
jahoda zmijí - posed bílý (Bryonia alba), Rusko
jahodník vlčí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
jahody čarodějnice - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
jadlovec - jalovec obecný Quniperus communis)
jahodník pospolitý - jahodník obecný (Fragaria vesca)
jahodníček - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
jahody červené - jahodník obecný (Fragaria vesca)
jahody dračí - dřišfál obecný (Berberis vulgaris)
• 511 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
jahody vančarové - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
jahůdka - jahodník obecný (Fragaria vesca)
jahůdky jalovcové - jalovec obecný Uuniperus communis)
jahůdka psí - krušina olšová (Frangula alnus Mill.)
jahůdky myrtové - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
jahůdky psí - řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)
jakubka - starček obecný (Senecio vulgaris)
jalovčí - jalovec obecný Uuniperus communis)
jalovčinky - jalovec obecný (Juniperus communis)
jalovinky - jalovec obecný (Juniperus communis)
jamela - jmelí bílé (Viscum album)
janoklika - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
jarabina - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jařabina - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jasen - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
jaseň - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
jasin - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
jasin - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
jasoňova bylina - blín černý (Hyoscyamus niger)
jaterní zelina - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
jazejček - řebříček obecný (Achillea millefolium)
jazyk beraní - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jazyk psí - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jazyk sv. Jana - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
jazyk svatojánský - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
jazyk volský - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jazýček husí - řebříček obecný (Achillea millefolium)
jazýček olověný - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jazýček psí - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
játerník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
játeřník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
jatrní bylina - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
jatrník modrý - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
játrová tráva - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
játrovník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
jedhoj - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
jedovatina - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
jehlice - jehlice trnitá (Ononis spinosa)
jehřáb - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jelení růžek - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
jelení skok - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
jemela - jmelí bílé (Viscum album)
jemela bílá - jmelí bílé (Viscum album)
jemelo - jmelí bílé (Viscum album)
jemola - jmelí bílé (Viscum album)
• 512 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
jeráb - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jerábek - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jerabník - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jerabina - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jeřabina - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jeřábník - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
jesen - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
jesenka - třemdava bílá (Dictamus albus)
jesenec - chrpa polní (Centaurea segetum)
jesén - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
jetel hořký - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
jetel pro štěstí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
jetel vodní - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
jetel zaječí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
jetelíček pro štěstí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
jetýlek - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
jetýlek kyselý - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
jetýlek zaječí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
jetelová soška - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
ježek - lopuch (Lappa)
ježek bodlavý - durman obecný (Datura stramonium)
ježiník - ostružiník (Rubus fruticosus)
ježky - lopuch (Lappa)
ježlák - durman obecný (Datura stramonium)
ježková hlava - durman obecný (Datura stramonium)
ježková palice - durman obecný (Datura stramonium)
ježkovo jablko - durman obecný (Datura stramonium)
ježlák - durman obecný (Datura stramonium)
jimelí - jmelí bílé (Viscum album)
jiskerka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
jiskérka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
jitrocél - jitrocel kopinatý' (Plantago lanceolata)
jitrocel špičatý - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jitrocí - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jitrocil - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
jírovec obecný - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
jmel - jmelí bílé (Viscum album)
jmel bílý - jmelí bílé (Viscum album)
jmél - jmelí bílé (Viscum al bum)
jmélí - jmelí bílé (Viscum album)
Jonášovo stínidlo - skočec obecný (Ricinus communis)
Junonina slza - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
Jupiterův žalud - ořešák královský (Juglans regia)
• 51 3 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
K
•
514 •
kačenky - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
kačenky žluté - prvosenka jarní (Primula veris)
kačení mýdlo - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kačinec - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
kadrela - prvosenka jarní (Primula veris)
kadrle - prvosenka jarní (Primula veris)
kadrlka - prvosenka jarní (Primula veris), konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kakuše - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
kakuška - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
kalendule - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
kalhotky žluté - prvosenka jarní (Primula veris)
kalina - bez černý (Sambucus nigra)
kaliny - brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
kalina vlašská - dřišřál obecný (Berberis vulgaris)
kaliník - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
kalhotky - prvosenka jarní (Primula veris)
kalmus - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kamenáč - ořešák královský (Juglans regia)
kamilka - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
kamilky - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
kankalin - prvosenka jarní (Primula veris)
kanviš - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kapalec - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
kapradí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
kapricí - kapraď samec (Dryopteris filix mas)
kapří huba - blín černý (Hyoscyamus niger), náprstník nachový (Digitalis purpurea)
kapří květ - blín černý (Hyoscyamus niger)
karafiát úmrlčí - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
karafiátový kořen - kuklík městský (Geum urbanum)
kardobenedykt - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
kardus požehnaný - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
kartáčky - hadí kořen větší (Bistorta major)
kartofel - brambor (Solanum tuberosum)
karuška - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
kasie pravá - kasie senna (Cassia senna)
kašice - prvosenka jarní (Primula veris)
kašička - bez černý (Sambucus nigra), prvosenka jarní (Primula veris)
kašinec - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
kaška - prvosenka jarní (Primula veris)
kaštan - jírovec matlal (Aesculus hippocastanum)
kaštan koňský - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
kaštan planý - jírovec madal (Aesculus hippocastanum)
kaštan sviňský - jírovec madal (Aesculus hippocastanum)
kaštička - prvosenka jarní (Primula veris)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
kateřinky - prvosenka jarní (Primula veris)
kaukalín - prvosenka jarní (Primula veris)
káška - prvosenka jarní (Primula veris)
káva německá - čekanka obecná (Cichorium intybus)
kazival - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kejchavka černá - čemeřice černá (Helleborus niger)
klapáček - prvosenka jarní (Primula veris)
klas vonný - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
klepáč - prvosenka jarní (Primula veris)
klepáček - prvosenka jarní (Primula veris)
klíč mariánský - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
klíč Mariin - prvosenka jarní (Primula veris)
klíč panský - prvosenka jarní (Primula veris)
klíč Petrův - prvosenka jarní (Primula veris)
klíč sv. Petra - prvosenka jarní (Primula veris)
kloboučí - lopuch (Lappa)
kloboučky - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
kluběnka - prvosenka jarní (Primula veris)
kluč - prvosenka jarní (Primula veris)
klučiček - prvosenka jarní (Primula veris)
kmín krámský - kmín kořenný (Carum carvi)
kmín myší - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
knedlíček - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
kněžská pleš - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
knoflíčí - lopuch (Lappa)
knoflíky - lopuch (Lappa)
kobylí mláto - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kobzal - brambor (Solanum tuberosum)
kobzina - bez černý (Sambucus nigra)
kobzol - brambor (Solanum tuberosum)
kobzole - brambor (Solanum tuberosum)
kociál - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kocical - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kocuřina - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kocurník - šanta kočičí (Nepeta cataria)
kocúrník - šanta kočičí (Nepera cataria)
kočárky - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
kočičí dunda - šanta kočičí (Nepeta cataria)
kočičí hřbet - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kočičí kořen - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kočičí len - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
kořičí marulka - šanta kočičí (Nepeta cataria)
kočičí máta - šanta kočičí (Nepeta cataria)
kočičí ocas - řebříček obecný (Achillea millefolium)
kodice - šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
• 515 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
■516■
kohoutek - prvosenka jarní (Primula veris)
kohoutí hnízdo - pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
kohoutky - oměj šalamounek (Aconitum napellus), violka trojbarevná (Viola tricolor)
kokorík - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kokřič - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kokořík - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kolérka - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
koliandr - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
kolínka Panny Marie - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kolka - lopuch (Lappa)
kolokvinta - posed bílý (Bryonia alba)
koltenová zelina - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
koltunová zelina - posed bílý (Bryonia alba)
komínka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
kondolík - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
koníčky - oměj šalamounek (Aconitum napellus), šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
konopěnec - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
konrádek - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
konrhel - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
konvalia - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
konvalinky - prvosenka jarní (Primula veris)
konvalium - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
koňské kopyto - podběl obecný (Tussilago farfara)
koňské kopyto obecné - podběl obecný (Tussilago farfara)
koňský kaštan - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
kopeček hřebíčkový - kuklík městský (Geum urbanum)
kopí sv. Václava - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kopr italský - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
kopr římský - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
kopr sladký - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
kopr vlašský - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
koprek - kopr vonný (Anethum graveolens)
kopřiva hluchá - hluchavka bílá (Lamium al bum)
kopřiva planá - hluchavka bílá (Lamium album)
kopřiva velká - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
kopyto koňské - podběl obecný (Tussilago farfara)
kopyto koňské obecné - podběl obecný (Tussilago farfara)
koruna Krista Pána - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
kořen andělkový - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořen andělský - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
kořen babí - lopuch (Lappa)
kořen benedyktový - kuklík městský (Geum urbanum)
kořen celníkový - kostival lékařský(Symphytum officinale)
kořen čarodějnický - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
kořen černý - čemeřice černá (Helleborus niger), kostival lékařský (Symphytum officinale)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
kořen červenkový - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořen dobrý - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořen ďáblíkův - posed bílý (Bryonia alba)
kořen hadí - hadí kořen větší (Bistorta major)
kořen fialkový - kosatec (Iris)
kořen hlízový - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořen karafiátový - kuklík městský (Geum urbanum)
kořen kočičí - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kořen koňský - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořen kozivalový - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kořen krémový - křen selský (Armoracia rusticana)
kořen krkavníkový - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
kořen krvavníkový - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
kořen lastovičí - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
kořen liberzonský - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kořen májový - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kořen mistrovský - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
kořen mistrův - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
kořen nejedlíkový - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kořen odolenový - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kořen pampuliškový - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
kořen perličkový - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kořen plicní - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kořen posádový - posed bílý (Bryonia alba)
kořen prsní - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kořen prstvorcový - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kořen prstvorový - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kořen satanův - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
kořen sladký - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
kořen sv. Petra - čekanka obecná (Cichorium intybus)
kořen svatodušný - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořen svatojánský - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
kořen svinský - posed bílý (Bryonia al ba)
kořen tatarákový - puškvorec obecný (Acorus calamus)
kořen věštníkový - lopuch (Lappa)
kořen vředový - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
kořen zaječího oka - kuklík městský (Geum urbanum)
kořen zázvorový - kuklík městský (Geum urbanum)
koření bělmové - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
koření blínové - blín černý (Hyoscyamus niger)
koření bradavičné - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
koření černé - čemeřice černá (Helleborus niger),
kostival lékařský (Symphytum officinale)
koření božcové - mařinka vonná (Asperula odorata)
koření hlízné - mařinka vonná (Asperula odorata)
• 517 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 518 •
koření hlízové - čemeřice černá (Helleborus niger)
koření horské - čemeřice černá (Helleborus niger)
koření hromové - čemeřice černá (Helleborus niger)
koření kozího cecku - čekanka obecná (Cichorium intybus)
koření kravské - kuklík městský (Geum urbanum)
koření krevní - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
koření krámské - hřebíček (koření)
koření křížkové - vítod hořký (Polygala amara)
koření křížové - starček obecný (Senecio vulgaris)
koření kýchavičné - čemeřice černá (Helleborus niger)
koření kýchavné - čemeřice černá (Helleborus niger)
koření laskavý - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
koření mateřské - blín černý (Hyoscyamus niger)
koření pětilístkové - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
koření plicní - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
koření podražníkové - čekanka obecná (Cichorium intybus)
koření postřelené - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
koření pro divej pláč - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
koření přímětivé - starček obecný (Senecio vulgaris)
koření přímětové - starček obecný (Senecio vulgaris)
koření prsní - puškvorec obecný (Acorus calamus)
koření psotníkové - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
koření roupové - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
koření sv. Ducha - andělika lékařská (Archangelica officinalis),
čemeřice černá (Helleborus niger)
koření sv. Petra - čekanka obecná (Cichorium intybus), prvosenka jarní
(Primula veris)
koření svatodušní - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
koření svatojánské - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
koření svatopetrské - čekanka obecná (Cichorium intybus)
koření šlakové - čemeřice černá (Helleborus niger), prha chlumní (Arnica montana)
koření tisícero - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
koření tisícizlatové - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
koření travní - pýr plazivý (Elytrigia repens)
koření tvržené - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
koření větrové - máta peprná (Mentha piperita)
koření ze svatého červeného zvonečku - třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum)
kořínek černý - čemeřice černá (Helleborus niger)
kořínek mýdlový - mydlice lékařská (Saponaria officinalis)
koříšek - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
kosatec vlašský - kosatec (Iris)
kosatiec - kosatec (Iris)
kosatik - kosatec (Iris)
kostelíček - vítod hořký (Polygala amara)
Rejstřík lidozry"ch názvů léčivých rostlin
• 519 •
kostibal - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kostrounek - medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi)
koščeval - kostival lékařský (Symphytum officinale)
koščival - kostival lékařský (Symphytum officinale)
košile vrbičná - hadí kořen větší (Bistorta major)
kozalec - pelyněk kozalec (Artemisia dracunculus)
kozelec - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kozorožcové semeno - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
kozorožcové seno - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
kozilec - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kozival - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kozivalový kořen - kostival lékařský (Symphytum officinale)
kozička - bez černý (Sambucus nigra)
kozinky - bez černý (Sambucus nigra)
kozí brada - prvosenka jarní (Primula veris)
kozí cecek menší - čekanka obecná (Cichorium intybus)
kozí petržel - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
kozí routa - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea), Anglie, jestřabina lékařská
(Galega officinalis)
kozíček - bez černý (Sambucus nigra)
kozlíček malý - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kozlíček obecný - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
kozlův roh - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
krapadlí - kapraď samec (Dryopteris filix - m as)
kr as avice - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
krasovlásek - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
kravák - durman obecný (Datura stramonium)
kravská bylina - posed bílý (Bryonia alba)
kravská zelenina - posed bílý (Bryonia alba)
kravské koření - kuklík městský (Geum urbanum)
kravský řebíček - kuklík městský (Geum urbanum)
král všech kořenů - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
králíčky - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
královna jedů - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
královo zelí - durman obecný (Datura stramonium)
královská svíce - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
královské ořechy - ořešák královský (Juglans regia)
královský traňk - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
krámský kmín - kmín kořenný (Carum carvi)
krámské koření - hřebíček (koření)
krápadlí - kapraď samec (Dryopteris filix - m as)
krása letní - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
kráska zlatá - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
krev sv. Jana - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
krevel - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
krevní koření - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
krevníček - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum),
vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krevník - mochna nátržník (Potentilla tormentilla), třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum), vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krémový kořen - křen selský (Armoracia rusticana)
krhavice - mice květel (Linaria vulgaris)
krkavec - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krkavičník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krkavníček - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krkavník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krkavníkový kořen - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
Krista Pána pláč - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
Kristova koruna - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
Kristova palma - skočec obecný (Ricinus communis)
Kristova růže - čemeřice černá (Helleborus niger)
krokus - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
krompáč - prvosenka jarní (Primula veris)
kropadlí - kaprad samec (Dryopteris filix - mas)
kropáč - prvosenka jarní (Primula veris)
kropáček - prvosenka jarní (Primula veris)
kropáček májový - prvosenka jarní (Primula veris)
kropáčový květ - prvosenka jarní (Primula veris)
kropenatý bolehlav - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
kropenka - prvosenka jarní (Primula veris)
kroupky - řebříček obecný (Achillea millefolium)
krumpír - brambor (Solanum tuberosum)
krumple - brambor (Solanum tuberosum)
krupička - řebříček obecný (Achillea millefolium)
krupina - krušina olšová (Frangula alnus Mill.)
krusíček - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
krušíček - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
krušpán horní - břečťan popínavý (Nedera helix)
kruželice - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
krvavec - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvavec toten - toten lékařský (Sanguisorba officinalis)
krvavičník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvavníček - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvavník - řebříček obecný (Achillea millefolium), třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum), vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvavníkový kořen - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvavý mužíček - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvavý skočec - skočec obecný (Ricinus communis)
krvavý stařeček - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvávník - řebříček obecný (Achillea millefolium)
• 520 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
krvotník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
krvovník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
křapák - ořešák královský (Juglans regia)
křemelák - dub letní (Quercus robur)
křen polní - křen selský (Armoracia rusticana)
křepka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
křim - křen selský (Armoracia rusticana)
křín - křen selský (Armoracia rusticana)
křížatec - starček obecný (Senecio vulgaris)
křížek - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), vítod hořký
(Polygala amara)
křížek hořký - vítod hořký (Polygala amara)
křížkové koření - vítod hořký (Polygala amara)
křížové koření - starček obecný (Senecio vulgaris)
křupka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
kučeračka - máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispata)
kudelka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
kudlačka - lopuch (Lappa)
kucharka - vstavač kukačka (Orchis morio)
kukačina - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
kukačka - vstavač kukačka (Orchis morio)
kukačkina šťáva - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
kukačky - vstavač kukačka (Orchis morio)
kuklít - kuklík městský (Geum urbanum)
kukurec - kukuřice setá (Zea mays)
kuňava - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
kuřidřist - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
kuří dříst - prvosenka jarní (Primula veris)
kuří dřistka - dřišťál obecný (Berberis vulgaris), jaterník trojlaločný
(Hepatica nobilis), prvosenka jarní (Primula veris)
kuřiřiť - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
kuří řiť - .prvosenka jarní (Primula veris)
kuří sračka - prvosenka jarní (Primula veris)
kuří stopa - prvosenka jarní (Primula veris)
kuří stopky - prvosenka jarní (Primula veris)
kuříříť - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
kus čertí - posed bílý (Bryonia alba)
kutna - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
kutnový strom - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
květ kapří - blín černý (Hyoscyamus niger)
květ kropáčový - prvosenka jarní (Primula veris)
květ umrlčí - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
květ sv. Jakuba - starček obecný (Senecio vulgaris)
květ sv. Jana - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
květel - mice květel (Linaria vulgaris)
• 521 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
květina dubnová - prvosenka jarní (Primula veris)
kvítí Panny Marie - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
kvítí polní - starček obecný (Senecio vulgaris)
kvítí sv. Jakuba - starček obecný (Senecio vulgaris)
kvítko husí - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
kyřice - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
kysánek - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
kyselá dětelina - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
kyselinky - brusinka obecná (Rhodococcum vitis - idaea)
kyselý dětel - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
kyselý jetýlek - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
kýchanice - čemeřice černá (Helleborus niger)
kýchanka - čemeřice černá (Helleborus niger)
kýchavičné koření - čemeřice černá (Helleborus niger)
kýchavka - čemeřice černá (Helleborus niger)
kýchavné koření - čemeřice černá (Helleborus niger)
L
Ladoňka mořská - urginea přímořská (Urginea maritima)
lapáčky - lopuch (Lappa)
laskavý koření - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
lastovka - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
lastovník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
lastovičí kořen - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
laštovičník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
laštovičník větší - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
laštovník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
lavandula - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
láska - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
láska mužská - jehlice trnitá (Ononis spinosa)
Ieluja noční - kosatec (Iris)
lemonika - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
lepáčky - lopuch (Lappa)
lepík - lopuch (Lappa)
letní krása - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
levandula - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
levandulka - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
lekořka - čemeřice černá (Helleborus niger)
lemon - citroník pravý (Citrus limon)
len kočičí - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
len Matky Boží - lnice květel (Linaria vulgaris)
len obecný - len setý (Linum usitatissimum)
len užitkový - len setý (Linum usitatissimum)
lenek - česnek (Allium sativum)
lesní jahoda - jahodník obecný (Fragaria vesca)
■522■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
lesní lulok - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lesní orchidej - vstavač kukačka (Orchis morio)
lesní tykev - posed bílý (Bryonia alba)
letnák - dub letní (Quercus robur)
letňák - dub letní (Quercus robur)
lékořina - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
liberzonský kořen - kostival lékařský (Symphytum officinale)
ličok - břečťan popínavý (Hedera helix)
likořice - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
lilek - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lilek bláznivý - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lilek bobál - brambor (Solanum tuberosum)
lilek pošetilý - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lilek sladkohořký - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
lilek větší - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lilek ztřeštěný - durman obecný (Datura stramonium)
l il ie údolní - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
lilium modré - kosatec (Iris)
lilík - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
limon - citroník pravý (Citrus limon)
juice obecná - lnice květel (Linaria vulgaris)
listí hořké - lopuch (Lappa)
listy sennové - kasie senna (Cassia senna)
lišejník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
lišejník islandský - pukléřka islandská (Cetraria islandica)
litvor - oman pravý (Inula helenium), andělika lékařská
(Archangelica officinalis)
líček - břečťan popínavý (Hedera helix)
líčko Marie - podběl obecný (Tussilago farfara)
lobeček - libeček lékařský (Levisticum officinale)
locika veliká - skočec obecný (Ricinus communis)
locikovina - locika jedová (Lactuca virosa) - šťáva
ločidlo - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
loh - hloh obecný (Crataegus oxyacantha), trnka obecná (Prunus spinosa)
loch - hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
lolek - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lomihnát - starček obecný (Senecio vulgaris)
lomikámen - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
lop - trnka obecná (Prunus spinosa)
lopoucha - lopuch (Lappa)
lopoun - lopuch (Lappa)
lopuch - podběl obecný (Tussilago farfara)
lopucha - lopuch (Lappa)
lopušice - podběl obecný (Tussilago farfara)
lopůn - lopuch (Lappa)
• 523 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 524 •
lopun - lopuch (Lappa)
lopuní - lopuch (Lappa)
lubeček - lubeček lékařský (Levisticum officinale)
lucerny - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
luček - česnek (Allium sativum)
luhovec - hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
luk - česnek (Allium sativum)
lulák - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lulčí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lulek - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lulík - blín černý (Hyoscyamus niger), rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lulka - blín černý (Hyoscyamus niger)
lulok lesní - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
lubeček - přeslička rolní (Equisetum arvense)
luft zemskej - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
lupen - lopuch (Lappa)
lupen hořký - lopuch (Lappa)
lupen pampuliškový - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
lupen sladký - kostival lékařský (Symphytum officinale)
lupen sladký vysoký - kostival lékařský (Symphytum officinale)
lupen široký - lopuch (Lappa)
lupen vysoký - lopuch (Lappa)
lupen vysoký sladký - kostival lékařský (Symphytum officinale)
lupen zaječí - podběl obecný (Tussilago farfara)
lupení psoserové - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
luštovník - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
lví noha - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
lví zub - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
lvová stopa - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
lvový zub - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
M
maceška - violka trojbarevná (Viola tricolor)
macocha - violka trojbarevná (Viola tricolor)
macoška - violka trojbarevná (Viola tricolor)
mačačinec - řebříček obecný (Achillea millefolium)
maděránek - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
mad'al - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
mají - podběl obecný (Tussilago farfara)
majíček - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
majlí - jmelí bílé (Viscum album)
majorán - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
majorán vytrvalý - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
majoránka divoká - dobromysl obecná (Origanum vulgare)
makabule - lopuch (Lappa)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
makovec - blín černý (Hyoscyamus niger)
malá jahoda - jahodník obecný (Fragaria vesca)
malena - maliník obecný (Rubus idaeus)
malene - maliník obecný (Rubus idaeus)
malina - maliník obecný (Rubus idaeus)
maliní - maliník obecný (Rubus idaeus)
maliny černé - ostružiník (Rubus fruticosus)
malva - topolovka růžová (Althaea rosea)
mana egyptská - kasie senna (Cassia senna)
mandla - mandloň obecná (Amygdalus communis)
mandrugule - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
mandula - mandloň obecná (Amygdalus communis)
mandlí - mandloň obecná (Amygdalus communis)
mariánka - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
mariánský klíček - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
Mariin klíč - prvosenka jarní (Primula veris)
marjánka - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
marule - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
marulka - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
marulka horní - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
marulka kočičí - šanta kočičí (Nepeta cataria)
marunka - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
marunka májová - mařinka vonná (Asperula odorata)
marynka vonná - mařinka vonná (Asperula odorata)
maruria - routa vonná (Ruta graveolens)
mařena vonná - mařinka vonná (Asperula odorata)
mařenka - mařinka vonná (Asperula odorata)
mařenka vonná - mařinka vonná (Asperula odorata)
maslach - durman obecný (Datura stramonium)
maslák - durman obecný (Datura stramonium)
máslové semeno - durman obecný (Datura stramonium)
mašlak - durman obecný (Datura stramonium)
mašlák - durman obecný (Datura stramonium)
mateřinka - mateřídouška obecná (Thymus seropyllum)
mateřídouška římská - tymián obecný (Thymus vulgaris)
mateřídouška vlašská - tymián obecný (Thymus vulgaris)
mateřské koření - blín černý (Hyoscyamus niger)
matečník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
matečník menší - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
matečník prostřední - prvosenka jarní (Primula veris)
materník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
mateří líčko - podběl obecný (Tussilago farfara)
mateřník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
matkové the - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
matka - máta (Mentha)
• 525 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 526 •
matonoha - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
máček - mák setý (Papaver somniferum)
májík - podběl obecný (Tussilago farfara)
májové zvonečky - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
májový kořen - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
mák černý - blín černý (Hyoscyamus niger)
mák polský - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
mák snodárný - mák setý (Papaver somniferum)
mák zahradní - mák sety' (Papaver somniferum)
mák vojanský - du,rman obecný (Datura stramonium)
máta kočičí - šanta kočičí (Nepeta cataria)
máta planá - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
mečík - kosatec (Iris)
mečík brunátný - kosatec (Iris)
mečík nebeský - kosatec (Iris)
mečík smrdutý - kosatec (Iris)
medinice - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
medlinka - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
medun - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
medunica - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
medunice - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
medunka - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
meduň - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
medvědice - ostružiník (Rubus fruticosus)
medvědice léčivá - medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi)
medvědí tlapa - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
mech - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
mech hadí - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
mech hořký - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
mech sv. Jana - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
mech zemský - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
mejlí - jmelí bílé (Viscum album)
mel - jmelí bílé (Viscum album)
melisa - meduňka lékařská (Melissa officinalis), šanta kočičí (Nepeta cataria)
melí - jmelí bílé (Viscum album)
menší mužíček - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
merdov - rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
metla zlatá - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
mélí - jmelí bílé (Viscum album)
milovníček - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
miřík - celer (Apium graveolens)
miřík celer - celer (Apium graveolens)
mistrkus - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
mistrovský kořen - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
mistrův kořen - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
mílí - jmelí bílé (Viscum al bum)
mláto kobylí - kostival lékařský (Symphytum officinale)
mléč - smetanka lékařská (Taraxacum officinale), vlaštovičník větší
(Chelidonium majus)
mléčnice - vítod hořký (Polygala amara)
mléčí - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
mléčný lupen - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
mlíč - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
mlíč hadí - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
mlíčák - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
mlíčí - smetanka lékařská (Taraxacum officinale), vlaštovičník větší
(Chelidonium majus)
mlíčí hladí - smetanka lékařská (Taraxacum officinale),
vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
mlíčňák - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
mlíko psí - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
mnišská hlava - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
mníšek zlý - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
modra - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
modráček - chrpa polní (Centaurea segetum), jaterník trojlaločný
(Hepatica nobilis)
modrák - chrpa polní (Centaurea segetum)
modré lilium - kosatec (Iris)
modré psinky - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
modrohlávek - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
modrovník - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
modrý tulipán - kosatec (Iris)
modří - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
mochna lesní - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
mor psí - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
mordovník - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
morion - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
mořena planá - mařinka vonná (Asperula odorata)
moří noha - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
mořská cibule - urginea přímořská (Urginea maritíma)
mořská ladoňka - urginea přímořská (Urginea maritima)
mořská ředkev - křen selský (Armoracia rusticana)
mořská scila - urginea přímořská (Urginea maritima)
mořská skyla - urginea přímořská (Urginea maritima)
motožník - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
moučničky - plody hlohu obecného (Crataegus oxyacantha)
mrkvoun - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
mrtví žihlava - hluchavka bílá (Lamium al bum)
mrtvičná bylina - prvosenka jarní (Primula veris)
mudatka - vítod hořký (Polygala amara)
■527 ■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
mudronice - kostival lékařský (Symphytum officinale)
muďatka - vstavač kukačka (Orchis morio)
mucholapka - rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
muří noha - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
muška psí - skočec obecný (Ricinus communis)
muškát divý - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
mužíček - mandragora lékařská (Mandragora officinarum),
netřesk střešní (Sempervivum tectorum), posed bílý (Bryonia alba)
mužíček krvavý - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
mužíček menší - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
mužíčkovy šaty - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
mužík - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
mužík tučný - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
mužská láska - jehlice trnitá (Ononis spinosa)
myrta svatební - myrta obecná (Myrtus communis)
myrtovka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
myrtové jahůdky - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
myrtový strom - myrta obecná (Myrtus communis)
myší dřevec - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
myší dřevo - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
myší chvost - řebříček obecný (Achillea millefolium)
myší chvostek - řebříček obecný (Achillea millefolium)
myší chvostík - řebříček obecný (Achillea millefolium)
myší kmín - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
myší ocas - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
myší ocásek - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), řebříček obecný
(Achillea millefolium)
myší ouška - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
myší ouško - smil písečný (Helichrysum arenarium)
mydelník - mydlice lékařská (Saponaria officinalis)
mydlička - mydlice lékařská (Saponaria officinalis)
mýdlo husí - průtržník lysý (Herniaria glabra)
mýdlo kačení - přeslička rolní (Equisetum arvense)
mýdlový kořínek - mydlice lékařská (Saponaria officinalis)
N
nadragule - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
námožník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
nápojník - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
náprstek - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
náprstky - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
náprstník voskový - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
nátržník - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
nebeklíč - prvosenka jarní (Primula veris)
nebeklíček - prvosenka jarní (Primula veris)
• 528 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
nebesklíč - prvosenka jarní (Primula veris)
nebesklíček - prvosenka jarní (Primula veris)
nebeský dar - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
nebeský mečík - kosatec (Iris)
nebotřesk - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
nedvědice - medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi),
ostružiník (Rubus fruticosus)
německé opium - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
němnice - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
nehtík - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
nechrasti - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
nechráše - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
nechřesti - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
nechtík - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
nejdlí - jmelí bílé (Viscum album)
nejedlík - puškvorec obecný (Acorus calamus)
nejedlíkový kořen - puškvorec obecný (Acorus calamus)
nekřest - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
nesed - posed bílý (Bryonia alba)
netáta - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
nevaza - chrpa polní (Centaurea segetum)
nevlastní sestry - plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
německá káva - čekanka obecná (Cichorium intybus)
noha husí - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
noha lví - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
noha moří - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
noha muří - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
noha vlčí - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
nouze - lopuch (Lappa)
nože - kosatec (Iris)
nožka husí - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
nůžka husí - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
nůžka stračí - prvosenka jarní (Primula veris)
O
oběračka - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
obilí saracénské - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare), Francie
ocas beraní - hadí kořen větší (Bistorta major)
ocas kočičí - řebříček obecný (Achillea millefolium)
ocas myší - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
ocas veverčí - přeslička rolní (Equisetum arvense)
ocasy vlčí - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
ocásek husí - řebříček obecný (Achillea millefolium)
ocásek myší - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
ocásek veverčí - přeslička rolní (Equisetum arvense)
•
529 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
ocet čertí - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
ocikávka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
octák - dříšťál obecný (Berberis vulgaris)
odolan - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
odole - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
odolen - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
odolenový kořen - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
ohňový strom - jalovec obecný (Juniperus communis)
ohnice - lnice květel (Linaria vulgaris)
ochranné žezlo - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
ochvat - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
ochvatná zelina - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
oko vlčí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
oko vraní - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
okotěška - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
okurka ďáblova - durman obecný (Datura stramonium)
okurka panenská - durman obecný (Datura stramonium)
okurkové zelí - brutnák lékařský (Borago officinalis)
oleandr bokovnice - oleandr pravý (Nerium oleander)
olověný jazýček - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
ománek - oman pravý (Inula helenium)
omej - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
omejlí - jmelí bílé (Viscum album)
omela - jmelí bílé (Viscum album)
omelí - jmelí bílé (Viscum album)
omelo - jmelí bílé (Viscum album)
opich - libeček lékařský (Levisticum officinale)
opium německé - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
opletnice - opletník plotní (Calystegia sepium)
opratě zaječí - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
oranka - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
oregano - dobromysl obecná (Origanum vulgare)
orchidej lesní - vstavač kukačka (Orchis morio)
origano - dobromysl obecná (Origanum vulgare)
ormánek - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
ořech královský - ořešák královský (Juglans regia)
ořech vlašský - ořešák královský (Juglans regia)
ořešák vlašský - ořešák královský (Juglans regia)
osed - posed bílý (Bryonia alba)
osech - posed bílý (Bryonia alba)
osládeř - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
ostropes - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
ostropestřec vlašský - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
otrava - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
otvírací bylina - skočec obecný (Ricinus communis)
■530■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
ouška myší - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
ovčí hubičky - mice květel (Linaria vulgaris)
ovčí žebro - řebříček obecný (Achillea millefolium)
P
packa husí - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
paldran - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
pakostník - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
palice ježková - durman obecný (Datura stramonium)
palička - durman obecný (Datura stramonium)
palma Kristova - skočec obecný (Ricinus communis)
pamětníček - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pampalík - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
pampališka - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pampalíšek - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pampeliška - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pampelík - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pampuliška - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pampuliškový kořen - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pampuliškový lupen - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pamutějček - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
panenka v trní - čemeřice černá (Helleborus niger)
panenská okurka - durman obecný (Datura stramonium)
panenské jablko - durman obecný (Datura stramonium)
Panny Marie kvítí - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Panny Marie kolínka - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
Panny Marie len - mice květel (Linaria vulgaris)
Panny Marie pláštíček - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
Panny Marie varkočky - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
Panny Marie vlasy - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
panský klíč - prvosenka jarní (Primula veris)
pantoflíčky - lnice květel (Linaria vulgaris)
papírák - ořešák královský (Juglans regia)
papírek - ořešák královský (Juglans regia)
paprad - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprad' - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
papradí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprádka - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprádko - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
papradlí - kapraď samec (Dryopteris filix - m as)
paprání - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprat - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
papratí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
pápratina - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
papratka - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
•
531 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
paprudí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
papruška - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprut - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprutí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paprutinka - kaprad samec (Dryopteris filix - mas)
paprutka - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
paračina - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paruška - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
pastuší tobolka - kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa)
paštička - lnice květel (Linaria vulgaris)
paví peří - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
paví pyro - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
pazourky - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
pažitková cibule - česnek (Allium sativum)
pára zemská - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
pás sv. Jana - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
pásek - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
pečeňová zelina - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
pečeňovník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
pejr - pýr plazivý (Elytrigia repens)
pejř - pýr plazivý (Elytrigia repens)
pejřavka - pýr plazivý (Elytrigia repens)
pelyněk latnatý - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
pelun - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
peluň - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
peluňka - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pelyn - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pelynek - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pelynka - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pelyňka - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pelýnek - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pendrek - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
peprník - rdesno peprník (Polygonum hydropiper)
peračina - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
peračka - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
perašín - petržel setý (Petroselinum sativum)
perličkový kořen - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
perlíček - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
perlokvět - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
perlokvítek - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
peruník - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
peří čertovo - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
peří paví - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
peské víno - posed bílý (Bryonia alba)
petrklíč - prvosenka jarní (Primula veris)
■532■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
petrklíček - prvosenka jarní (Primula veris)
petrolinka - prvosenka jarní (Primula veris)
Petrova hůl - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
Petrovo kvítí - prvosenka jarní (Primula veris)
petruška - petržel setý (Petroselinum sativum)
petruž - petržel setý (Petroselinum sativum)
petružel - petržel setý (Petroselinum sativum)
petruželka - petržel setý (Petroselinum sativum)
petružilka - petržel setý (Petroselinum sativum)
petružka - petržel setý (Petroselinum sativum)
Petrův klíč - prvosenka jarní (Primula veris)
petržel kozí - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
péro čertovo - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
péro pštrosovo - kaprad' samec (Dryopteris filix - m as )
pět bolestí - violka trojbarevná (Viola tricolor)
pětilístkové koření - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
pcháč požehnaný benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
pihva - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
pimpernela - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
pimpinela - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
piškvorec - puškvorec obecný (Acorns calamus)
pivník - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
pivoňka samice - pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
pivoňková růže - pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
pižmo - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
pižravice - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
pískavice obecná - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
plavé víno - posed bílý (Bryonia alba)
planá bazilika - hluchavka bílá (Lamium album)
planá máta - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
planá mořena - mařinka vonná (Asperula odorata)
planá kopřiva - hluchavka bílá (Lamium album)
planá routa - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
planá rutka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
planá růže - růže šípková (Rosa canina)
planý kaštan - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
pláč Krista Pána - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
pláštíček Panny Marie - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
plečka - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
plečka obecná - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
plše kněžská - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
pleška - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
plicní koření - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
plicník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), plicník lékařský
(Pulmonaria officinalis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
■533■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
plivačka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
plot živý - posed bílý (Bryonía alba)
plský víno - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
plucník - plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
pluháč - hloh obecný (Crataegus oxyacantha)
pirula - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
písečná protěž - smil písečný (Helichrysum arenarium)
pískačky - puškvorec obecný (Acorns calamus)
pocestník - čekanka obecná (Cichorium intybus)
podbělice - podběl obecný (Tussilago farfara)
podbíl - podběl obecný (Tussilago farfara)
podbílek - podběl obecný (Tussilago farfara)
podbiol - podběl obecný (Tussilago farfara)
podhoráz - podběl obecný (Tussilago farfara)
podkova - podběl obecný (Tussilago farfara)
podkovka - podběl obecný (Tussilago farfara)
podléska - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis,
prvosenka jarní (Primula veris)
podléstka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podléška - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis),
prvosenka jarní (Primula veris)
podléšť - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podleštička - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podléšťka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podlička - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podlíska - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podlístka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podliška - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podliška - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podlišník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podliští - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podlišťka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podlíška - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
podplotníček - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
podražník - čekanka obecná (Cichorium intybus)
podsed - posed bílý (Bryonia al ba)
podsedlen - posed bílý (Bryonia alba)
podzemek - jahodník obecný (Fragaria vesca)
podzemní tekvice - posed bílý (Bryonia alba)
podzemská jahoda - jahodník obecný (Fragaria vesca)
pohanina - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
pohánka - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
pokřiva - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
pokřín - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
pokřín obecný - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
• 534 ■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
polejnek - pelyněk (Artemisia absinthium)
polenek - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
polnásprdel - starček obecný (Senecio vulgaris)
polní kropáček - prvosenka jarní (Primula veris)
polní křen - křen selský (Armoracia rusticana)
polní kvítí - starček obecný (Senecio vulgaris)
polní routa - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
polní rutka - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
polní zeměžluč - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
polský mák - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
polyněk - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
polýnek - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
pomoc božská - česnek (Album sativum)
pomořanka - urginea přímořská (Urginea maritima)
pople - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
popenec - břečťan popínavý (Hedera helix)
poprač - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
popral - kaprad samec (Dryopteris filix - mas)
popratí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
poproč - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
poprsník - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
pořečťan - břečťan popínavý (Hedera helix)
posad - posed bílý (Bryonia alba)
posád - posed bílý (Bryonia alba)
posádlo - posed bílý (Bryonia alba)
posed černoplodý - posed bílý (Bryonia alba)
posedl - posed bílý (Bryonia alba)
posedlen - posed bílý (Bryonia alba)
posedlo - posed bílý (Bryonia alba)
posek - posed bílý (Bryonia al ba)
posidl - posed bílý (Bryonia al ba)
posledník - prvosenka jarní (Primula veris)
postřelenec - hořec žlutý (Gentiana lutea)
postřelené koření - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
potěcha - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
potěšení boží - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
potěšení očí - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
potěšení zraku - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
potočnice - vrba bílá (Salix al ba)
potratnice - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
povázka květel - lnice květel (Linaria vulgaris)
povíjnice - opletník plotní (Calystegia sepium)
požehnaný bodlák - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
požehnaný kardus - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
požehnaný pcháč - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
■535■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
•
prapadlí - kaprad samec (Dryopteris filix - mas)
prapradí - kaprad samec (Dryopteris filix - m as)
prasátko - přeslička rolní (Equisetum arvense)
praskavka - skočec obecný (Ricinus communis)
praslica - přeslička rolní (Equisetum arvense)
praslička - přeslička rolní (Equisetum arvense)
prhlava - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
prhlavka - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
prhlinka - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
prhlice - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
primula - prvosenka jarní (Primula veris)
primulka - prvosenka jarní (Primula veris)
proskur - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
proso divé - přeslička rolní (Equisetum arvense)
proso divoké - přeslička rolní (Equisetum arvense)
prostřelenec - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
prostřelenec - starček obecný (Senecio vulgaris)
protěž písečná - smil písečný (Helichrysum arenarium)
prskořen - púškvorec obecný (Acorus calamus)
prsní kořen - puškvorec obecný (Acorus calamus)
prsní koření - puškvorec obecný (Acorus calamus)
prstvorcový kořen - puškvorec obecný (Acorus calamus)
prstvorový kořen - puškvorec obecný (Acorus calamus)
prstýnek - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
prustvorec - puškvorec obecný (Acorus calamus)
prušina - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
pruškvorec - puškvorec obecný (Acorus calamus)
průtržník - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
prvnička - prvosenka jarní (Primula veris)
prvníček - prvosenka jarní (Primula veris)
prvosenka - prvosenka jarní (Primula veris)
přanda - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přaska - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přaslena - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přaslenka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přaslice - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přaslička - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přáska - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přesle - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přeslice - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přslina - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přesličí - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přeslička husí - přeslička rolní (Equisetum arvense)
přestup - posed bílý (Bryonia alba)
přetržník - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
.
536 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
■537■
přímet - starček obecný (Senecio vulgaris)
přímět - starček obecný (Senecio vulgaris)
přímětivé koření - starček obecný (Senecio vulgaris)
přímětník - benedikt lékařský (Cnicus benedictus), starček obecný
(Senecio vulgaris)
přímětník lékařský - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
přímětník vlašský - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
přímětové koření - starček obecný (Senecio vulgaris)
přímětové zelí - starček obecný (Senecio vulgaris)
přímoutník - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
přístup - posed bílý (Bryonia alba)
přívratník - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
psinky - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara), rulík zlomocný
(Atropa bella - donna)
psinky červené - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
psinky modré - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
psinky sladké - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
psinky vodní - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
psí bez - bez černý (Sambucus nigra)
psí blecha - skočec obecný (Ricinus communis)
psí fialky - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
psí hrozno - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
psí jazyk - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
psí jazýček - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
psí jahůdka - krušina olšová (Frangula alnus Mill.)
psí jahůdky - řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)
psí mlíko - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
psí mor - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
psí muška - skočec obecný (Ricinus communis)
psí ocas - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
psí třešně - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
psí řepa - posed bílý (Bryonia alba)
psí uši - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
psí víno - bez černý (Sambucus nigra), durman obecný (Datura stramonium),
potměchuť popínavá (Solanum dulcamara), posed bílý (Bryonia alba)
psí víno černé - posed bílý (Bryonia alba)
psí víno červené - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
psí víno léčivé - bez černý (Sambucus nigra)
psoserovo lupení - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
psotníková bylina - violka trojbarevná (Viola tricolor)
psotníkové koření - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
psounský bez - bez černý (Sambucus nigra)
psovská fiala - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
psovské víno - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
pšenice indiánská - kukuřice setá (Zea mays)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
pšenice indická - kukuřice setá (Zea mays)
pšenice španělská - kukuřice setá (Zea mays), Francie
pšenice turecká - kukuřice setá (Zea mays)
pšenice vlašská - kukuřice setá (Zea mays), Švýcarsko
pšenice z Mekky - kukuřice setá (Zea mays), Irán
pštrosovo péro - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
pudlička - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
pudliška - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
pudlištka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
pukač - bez černý (Sambucus nigra)
punčošky - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), prvosenka jarní
(Primula veris)
pupava - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
purgácie - durman obecný (Datura stramonium)
puškvorec fal ešný - kosatec žlutý (Iris pseudacorus)
puškvorec rotanový - puškvorec obecný (Acorus calamus)
pužička - hadí kořen (Bistorta major)
půlzlatník - koniklec tuční (Pulsatilla pratensis)
pyro čertovo - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
pyro paví - kaprad samec (Dryopteris filix - mas)
pýřavka - pýr plazivý (Elytrigia repens)
R
radost srdce - brutnák lékařský (Borago officinalis)
ranocel - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
ranocél - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
raška - kmín kořenný (Carum carvi)
rauta - routa vonná (Ruta graveolens)
ráček - žindava evropská (Sanicula europaea)
ráček černý - žindava evropská (Sanicula europaea)
ráček živý - žindava evropská (Sanicula europaea)
rdesen - hadí kořen větší (Bistorta major)
reráb - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
ricin - skočec obecný (Ricinus communis)
ricinus - skočec obecný (Ricinus communis)
rmen - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
rmen voňavý - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
roh kozlů - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
rojovník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
rojník - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
rosica - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rosička - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), rosnatka okrouhlolistá
(Drosera rotundifolia)
rosník - rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
rostopac - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
•
538 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
■539■
rota - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rotanový puškvorec - puškvorec obecný (Acorus calamus)
roupa - routa vonná (Ruta graveolens)
roupník - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
roupové koření - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
routa - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
routa domácí - routa vonná (Ruta graveolens)
routa kozí - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea), Anglie, jestřabina lékařská
(Galega officinalis)
routa obecná - routa vonná (Ruta graveolens)
routa planá - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
routa polní - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
routička - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
routička pospolitá - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rozchodník ostrý - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
rozmarin - rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
rozmarina -rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
rozmarynka - lnice květel (Linaria vulgaris)
rozmarýna - rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
rozmarýna věnečná - rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
rozpuka - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
rozrazil - lnice květel (Linaria vulgaris)
rozsypalka - starček obecný (Senecio vulgaris)
roztrhaná zelina - starček obecný (Senecio vulgaris)
ruchtarečky - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
ruka sv. Jana - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
ruka slávy - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
rukavice skřítkovy - náprstník nachový (Digitalis purpurea), Wales
rumánek - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
ruta - routa vonná (Ruta graveolens)
rutev - routa vonná (Ruta graveolens)
rutička - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rutka lékařská - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rutka planá - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rutka polní - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
rutka - routa vonná (Ruta graveolens)
rutva - routa vonná (Ruta graveolens)
rutvička - routa vonná (Ruta graveolens)
růže bobková - oleandr pravý (Nerium oleander)
růže divoká - růže šípková (Rosa canina)
růže Kristova - čemeřice černá (Helleborus niger)
růže pivoňková - pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
růže planá - růže šípková (Rosa canina)
růže slézová - proskurník lékařský (Althaea officinalis),
topolovka růžová (Althaea rosea)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 540 ■
růže trnová - růže šípková (Rosa canina)
růže vánoční - čemeřice černá (Helleborus niger)
růže zimní - čemeřice černá (Helleborus niger)
růžek jelení - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
rváč - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
rýva - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
rýví - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
Ř
řebíček - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
řebíček kravský - kuklík městský (Geum urbanum)
řebíčkový kopeček - kuklík městský (Geum urbanum)
řebřík - řebříček obecný (Achillea millefolium)
řecké semeno - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
řecké víno - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
ředkev černá - ředkev setá, odrůda černá (Raphanus sativus, var. nigra)
ředkev mořská - křen selský (Armoracia rusticana)
řehtačky - přeslička rolní (Equisetum arvense)
řepa psí - posed bílý (Bryonia alba)
řepa žlutá - mrkev obecná (Daucus carota)
řepiček - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
řepíček - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
řepík - lopuch (Lappa)
řepík hořký - lopuch (Lappa)
řepka - pupalka dvouletá (Oenothera biennis), posed bílý (Bryonia alba)
řeřáb - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
řeřabina - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
řežáb - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
řiť kuří - prvosenka jarní (Primula veris)
římská mateřídouška - tymián obecný (Thymus vulgaris)
římský kopr - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
římský sléz - proškurník lékařský (Althaea officinalis)
řípa denní - posed bílý (Bryonia alba)
S
salát zaječí -'štavel kyselý (Oxalis acetosella)
samaritánka - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
samice pivoňka - pivoňka lékařská (Paeonia officinalis)
samosnec - kasie senna (Cassia senna)
santaburák - brambor (Solanum tuberosum)
santák - brambor (Solanum tuberosum)
sapon - vlaštovičník větší (Chelidonium majus) •
sapún - mydlice lékařská (Saponaria officinalis)
saracénské obilí - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare), Francie
satanův kořen - mandragora lékařská (Mandragora officinarum), v arab. zemích
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
•
541 •
satorka - saturejka zahradní (Satureja hortensis)
saturejka zimní - saturejka zahradní (Satureja hortensis)
saturyje - saturejka zahradní (Satureja hortensis)
sádlička - posed bílý (Bryonia alba)
scila - urginea přímořská (Urginea maritima)
sedmikrása - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
sedmilist - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
sedmizámková zelina - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
semeno kozorožcové - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
semeno máslové - durman obecný (Datura stramonium)
semeno řecké - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
semeno trávy boží - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
senenka - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
senes - kasie senna (Cassia senna)
seněnka - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
senna alexandrijská - kasie senna (Cassia senna)
sennové lis ty - kasie senna (Cassia senna)
seno kozorožcové - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
sestry nevl as tní - plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)
sinokvět - chrpa polní (Centaurea segetum)
sirotka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
sirotky - violka trojbarevná (Viola tricolor)
sisi - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), koniklec luční (Pulsatilla pratensis)
sisí - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
sisíčko - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
sisílek - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
skejchavice - čemeřice černá (Helleborus niger)
skočec krvavý - skočec obecný (Ricinus communis)
skočec větší - skočec obecný (Ricinus communis)
skok jelení - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
skorocel - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
skorocél - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
skoročil - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
skorucha - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
skoruše - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
skřip - přeslička rolní (Equisetum arvense)
skříb - přeslička rolní (Equisetum arvense)
skřítkovy rukavice - náprstník nachový (Digitalis purpurea), Wales
skřotkova zelina - posed bílý (Bryonia alba)
skvrnitý bolehlav - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
skyla - urginea přímořská (Urginea maritima)
sladká zelina - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
sladká hořská - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
sladká vrba - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
sladká vrbka - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 542 •
sladké dřevo - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
sladké psinky - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
sladkohořká - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
sladkohořká bylina - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
sladký hořký - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
sladký kopr - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
sladký kořen - lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra)
sladký lupen - kostival lékařský (Symphytum officinale)
sladký vysoký lupen - kostival lékařský (Symphytum officinale)
slepička - prvosenka jarní (Primula veris)
slepičky - přeslička rolní (Equisetum arvense)
sléz - topolovka růžová (Althaea rosea)
sléz římský - proskurník lékařský (Althaea officinalis), topolovka růžová (Althaea rosea)
sléz vysoký - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
sléz zahradní - proskurník lékařský (Althaea officinalis), topolovka růžová (Althaea rosea)
slézová růže - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
slíva mandloň - mandloň obecná (Amygdalus communis)
slíva trnka - trnka obecná (Prunus spinosa)
slíva trpká - trnka obecná (Prunus spinosa)
slivoň trnka - trnka obecná (Prunus spinosa)
sluneční bylina - rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
sluníčko - měsíček lékařský (C al endula officinalis)
slza Isidina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
slza Junonina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
smetaník - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
smetanka - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
smradinka - bez černý (Sambucus nigra)
smradlavec - blín černý (Hyoscyamus niger)
smradlavka - bez černý (Sambucus nigra)
smradlavé koření - posed bílý (Bryonia alba)
smradlavý bez - bez černý (Sambucus nigra)
smrdutý mečík - kosatec (Iris)
smrdžuch - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
smrtky - šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
smrtolno zelino - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
smrtonosná sprez - čemeřice černá (Helleborus niger)
sněhová růže - čemeřice černá (Helleborus niger)
sněhovka - čemeřice černá (Helleborus niger)
sosí - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
sosna - borovice lesní (Pinus silvestris)
soška jetelová - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
spánek - blín černý (Hyoscyamus niger)
spár čertův - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
spikanard - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
sporiš - sporýš lékařský (Verbena officinalis) •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
sračka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
sračky kuří - prvosenka jarní (Primula veris)
srábek - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
srdeční bylina - violka trojbarevná (Viola tricolor)
srdečník - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
srdíčko - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
srní veška - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
starček - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), posed bílý (Bryonia alba)
stařeček krvavý - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
stínidlo Jonášovo - skočec obecný (Ricinus communis)
stojící viola - violka trojbarevná (Viola tricolor)
stokláska - kerblík setý (Anthriscus cerefolium)
stokrása - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
stolička - přeslička rolní (Equisetum arvense)
stonček - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
stopa kuří - prvosenka jarní (Primula veris)
stopa lvová - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
stopka - prvosenka jarní (Primula veris)
stopky husí - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
stopky kuří - prvosenka jarní (Primula veris)
stozrnko - průtržník lysý (Herniaria glabra)
stračí nůžka - prvosenka jarní (Primula veris)
strážce cesty - čekanka obecná (Cichorium intybus)
strom drahý - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
strom kutnový - kdouloň obecná (Cydonia oblonga)
strom myrtový - myrta obecná (Myrtus communis)
strom ohňový - jalovec obecný (Juniperus communis)
strom zázračný - skočec obecný (Ricinus communis)
strýček - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
střaslavica přeslička rolní (Equisetum arvense)
střaslena - přeslička rolní (Equisetum arvense)
střaslička - přeslička rolní (Equisetum arvense)
střaslina - přeslička rolní (Equisetum arvense)
střecha hadí - kapraď samec (Dryopteris fdix - mas)
střešňa vlčí - řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)
střevíčky - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
střezalka - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
stříbrník - kostival lékařský (Symphytum officinale)
stříbrník hořký - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
stříbřík velký - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
suchorietka - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
surouch - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
sv. Ducha kořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
sv. Jakuba bylina - starček obecný (Senecio vulgaris)
sv. Jakuba květ - starček obecný (Senecio vulgaris)
• 543 •
Etika lékaře a léčitele
sv. Jakuba kvítí - starček obecný (Senecio vulgaris)
sv. Jana bylina - pelyněk pravý (Artemisia absinthium),
třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
sv. Jana krev - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
sv. Jana květ - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
sv. Jana mech - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
sv. Jana pás - pelyněk pravý (Artemisia absinthium), plavuň vidlačka
(Lycopodium clavatum)
sv. Jana ruka - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
sv. Jana zvonec - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
sv. Kunigundy traňk - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
sv. Kunhuty traňk - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
sv. Petra bylina - prvosenka jarní (Primula veris)
sv. Petra klíč - prvosenka jarní (Primula veris)
sv. Petra koření - prvosenka jarní (Primula veris)
sv. Petra zelina - prvosenka jarní (Primula veris)
sv. Václava kopí - přeslička rolní (Equisetum arvense)
svatá bylina - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
svatá třtina - puškvorec obecný (Acorus calamus), Egypt
svalník - kostival lékařský (Symphytum officinale), zlatobýl obecný
(Solidago virgaurea)
svalník větší - kostival lékařský (Symphytum officinale)
svatební myrta - myrta obecná (Myrtus communis)
svatodušní koření - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
svatodušný kořen - čemeřice černá (Helleborus niger)
svatojánky - prvosenka jarní (Primula veris)
svatojánská bukvice - prvosenka jarní (Primula veris)
svatojánská bylina - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
svatojánské koření - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
svatojánské kvítí - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
svatojánský kořen - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
svatopetrské koření - čekanka obecná (Cichorium intybus)
svatopetrský kořen - čekanka obecná (Cichorium intybus)
svěcená rostlina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
světlák - chrpa polní (Centaurea segetum)
světlice - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
světlík ambrožka - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
svimboška - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
sviní bob arkadský - blín černý (Hyoscyamus niger)
sviní veška - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
sviní vši - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
svinská veš - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
svinské jablko - durman obecný (Datura stramonium)
svinské zelí - blín černý (Hyoscyamus niger)
svinský kořen - posed bílý (Bryonia alba)
• 544 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 545 •
sviňská veš - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
sviňský kaštan - jírovec mad'al (Aesculus hippocastanum)
svíce - pupalka dvouletá (Oenothera biennis)
svíce císařská - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
svíce královská - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
svícen - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
svícny - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
svízel vonný - mařinka vonná (Asperula odorata)
svízel voňavý - mařinka vonná (Asperula odorata)
svlačec zahradní - opletník plotní (Calystegia sepium)
syn před otcem - podběl obecný (Tussilago farfara), Anglie
S
šalamoun - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
šalamounek - oměj šalamounek (Aconitum napellus), rulík zlomocný
(Atropa bella - donna)
šalvija - šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
šalvijan - šalvěj lékařská (S alvia officinalis)
šalvina - šalvěj lékařská (S alvia officinalis)
šalamúnek - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
šalfia - šalvěj lékařská(Salvia officinalis)
šaly - blín černý (Hyoscyamus niger)
šaty mužíčkovy - kaprad' samec (Dryopteris filix - m as )
šavle - kosatec (Iris)
šedivá zelina - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
šedivka - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
šedivka zelená - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
šefra potravní - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
šefran - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
šefrán - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
šefrán pravý - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
šelvorc - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
široký lupen - lopuch (Lappa)
šišvorec - puškvorec obecný (Acorus calamus)
šípek - růže šípková (Rosa canina)
šípková růže - růže šípková (Rosa canina)
škorina - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
škorucha - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
škrip - přeslička rolní (Equisetum arvense)
škríb - přeslička rolní (Equisetum arvense)
škřib - přeslička rolní (Equisetum arvense)
škřip - přeslička rolní (Equisetum arvense)
šlaková bylina - prvosenka jarní (Primula veris)
šlakové koření - čemeřice černá (Helleborus niger), prha chlumní (Arnica montana)
šlakovní bylina - prvosenka jarní (Primula veris)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
šmirglová tráva - přeslička rolní (Equisetum arvense)
šnytlík - česnek pažitka (Allium schoenoprasum)
španělská pšenice - kukuřice setá (Zea mays), Francie
špárek - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
špendličí - borovice lesní (Pinus silvestris)
špikrnát - levandule lékařská (Lavandula officinalis)
štep - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
štědřenec - jestřabina lékařská (Galega officinalis)
štěklec - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
šťáva dřevěná - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
šťáva kukačkina - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
šťáva zaječí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
šťukavec - truskavec ptačí (Polygonum aviculare)
šustkovíčník - kaprad' samec (Dryopteris fiiix - mas)
švábka - brambor (Solanum tuberosum)
T
tamaryška divá - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
tanečnice - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
tatarák - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tatarčeny - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
tatarčisko - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
tatarčík - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tatarčok - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tatarka - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
tatarská tráva - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tatarské zelí - puškvorec obecný (Acorns calamus)
tatrák - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tekvice - posed bílý (Bryonia alba)
tekvice podzemní - posed bílý (Bryonia alba)
telian - blín černý (Hyoscyamus niger)
temian - blín černý (Hyoscyamus niger)
temjan - blín černý (Hyoscyamus niger)
tendelín - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
tendelína - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
tengerička - kukuřice setá (Zea mays)
těšinka - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
thymián - tymián obecný (Thymus vulgaris)
thymus - tymián obecný (Thymus vulgaris)
thým vonný - tymián obecný (Thymus vulgaris)
tisícero koření - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
tisícizlatové koření - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
tisíclistník - řebříček obecný (Achillea millefolium)
tlapa medvědí - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
tobolka pastuší - kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa)
• 546 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
točík - břečťan popínavý (Hedera helix)
tolita - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
tolokněnka - medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi)
tolotěnka - medvědice lékařská (Arctostaphyllos uva - ursi)
topolovka - proskurník lékařský (Althaea officinalis)
torlice - vítod hořký (Polygala amara)
tota - náprstník nachový (Digit al is purpurea)
toten - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
traňk hadí - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
traňk královský - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
traňk sv. Kunigundy - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
traňk sv. Kunhuty - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
traňk vysoký - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
traňk zlatý - oman pravý (Inula helenium)
travní koření - pýr plazivý (Elytrigia repens)
tráva boží - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum,
světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
tráva játrová - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
tráva šmirglová - přeslička rolní (Equisetum arvense)
tráva tatarská - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tráva zubová - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
trezalka - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
trhovníček - len setý (Linum usitatissimum)
trlič - hořec žlutý (Gentiana lutea)
trn - trnka obecná (Prunus spinosa)
trní - trnka obecná (Prunus spinosa)
trní bílé - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
trnky - trnka obecná (Prunus spinosa)
trnová růže - růže šípková (Rosa canina)
trnové jablko - durman obecný (Datura stramonium)
trojbarevná viola - violka trojbarevná (Viola tricolor)
trojice - violka trojbarevná (Viola tricolor)
trojičná bylina - violka trojbarevná (Viola tricolor)
trojlistník - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
trojník - violka trojbarevná (Viola tricolor)
trpká slíva - trnka obecná (Prunus spinosa)
trudovníček - starček obecný (Senecio vulgaris)
trudovatník - kostival lékařský (Symphytum officinale)
trudovník - kostival lékařský (Symphytum officinale)
třaslavica - přeslička rolní (Equisetum arvense)
třaslavka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
třaslena - přeslička rolní (Equisetum arvense)
třaslice - přeslička rolní (Equisetum arvense)
třebníček - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
třebník - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
• 547 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
•
548 •
třebule - kerblík setý (Anthriscus cerefolium)
třemdala - třemdava bílá (Dictamus albus)
třesavice - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
třesení židovo - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
třeslična - přeslička rolní (Equisetum arvense)
třešeň bláznivá - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešeň čertova - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešně černé - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešně černé divoké - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešně divoké černé - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešně hadí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešně psí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešně vlčí - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
třešeň židovská - mochyně židovská třešeň (Physalis alkegenki)
třevdala - třemdava bílá (Dictamus albus)
třevdava - třemdava bílá (Dictamus albus)
třílistník - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
třírožka - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
třtina svatá - puškvorec obecný (Acorus calamus)
tučný mužík - netřesk střešní (Sempervivum tectorum)
tulipán - kosatec (Iris)
tulipán modrý - kosatec (Iris)
turant - hadí kořen větší (Bistorta major)
turánek - starček obecný (Senecio vulgaris)
turčica - kukuřice setá (Zea mays)
turecká pšenice - kukuřice setá (Zea mays)
turecké žito - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare), kukuřice setá (Zea mays)
turek - durman obecný (Datura stramonium)
turkyň - kukuřice setá (Zea mays)
turkyňa - kukuřice setá (Zea mays)
turkyně - kukuřice setá (Zea mays)
tvrdníček - starček obecný (Senecio vulgaris)
tvržené koření - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
tykev lesní - posed bílý (Bryonia alba)
tykvice zemská - posed bílý (Bryonia alba)
tým vonný - mateřídouška obecná (Thymus seropyllum)
U
umrlčí karafiát - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
umrlčí květ - měsíček lékařský (Calendula officinalis)
umrlčí zvonečky - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
uspivřed - oman pravý (Inula helenium)
usranka - přeslička rolní (Equisetum arvense)
ustavač - vítod hořký (Polygala amara)
užovník - hadí kořen větší (Bistorta major)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
• 549 •
Ú
úbytník - podběl obecný (Tussilago farfara)
údolní lilie - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
úkrop - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
úplavník - průtržník lysý (Herniaria glabra)
útrobník - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
úžovník - hadí kořen větší (Bistorta major)
V
valeriana - kozlík lékařský (Valeriana officinalis)
valdmajstr - mařinka vonná (Asperula odorata)
vančár - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
vančár - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
vančarové jahody - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
vančor - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
vánoční růže - čemeřice černá (Helleborus niger)
vanžář - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
varkočky Panny Marie - řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)
včelanka - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
včelník - meduňka lékařská (Melissa officinalis)
veliká locika - skočec obecný (Ricinus communis)
velká kopřiva - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
velký apich - libeček lékařský (Levisticum officinale)
velký stříbřik - pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
venduška - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
Venušina žíla - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
verbena - sporýš lékařský (Verbena officiňalis)
verbenka - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
verbina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
veverčí ocas - přeslička rolní (Equisetum arvense)
veverčí ocásek - přeslička rolní (Equisetum arvense)
veš svinská - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
veš sviňská - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
veška srní - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
veška sviní - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
věchtoví - přeslička rolní (Equisetum arvense), pýr plazivý (Elytrigia repens)
věnečná rozmarýna - rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
větrná bylina - máta peprná (Mentha piperita)
větrové koření - máta peprná (Mentha piperita)
větší bolehlav - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
větší skočec - skočec obecný (Ricinus communis)
vidlačka - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vidlačky - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vidlák - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vinič divý - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara), posed bílý (Bryonia alba)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
viola stojící - violka trojbarevná (Viola tricolor)
viola trojbarevná - violka trojbarevná (Viola tricolor)
višně černé - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
víčka divoká - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
víno divoké - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
víno husí - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
víno peské - posed bílý (Bryonia alba)
víno plavé - posed bílý (Bryonia alba)
víno psí - bez černý (Sambucus nigra), durman obecný
(Datura stramonium), potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
víno psí černé - posed bílý (Bryonia alba)
víno psí červené - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
víno psí léčivé - bez černý (Sambucus nigra)
víno psovské - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
víno řecké - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vítězná bylina - podběl obecný (Tussilago farfara)
vlstek - libeček lékařský (Levisticum officinale)
vlačeha - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vlačenka - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vlasy Panny Marie - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
vlašská kalina - dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
vlašská mateřídouška - tymián obecný (Thymus vulgaris)
vlašský kopr - fenykl obecný (Foeniculum vulgare)
vlašský ostropestřec - benedikt lékařský (Cnicus benedictus)
vlašská pšenice - kukuřice setá (Zea mays), Švýcarsko
vlašské žito - kukuřice setá (Zea mays)
vlaštovník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
vláčeha - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vlci - lopuch (Lappa)
vlčí bodláčí - durman obecný (Datura stramonium)
vlčí chvost - šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
vlčí hvozd - durman obecný (Datura stramonium)
vlčí jablko - durman obecný (Datura stramonium)
vlčí jahoda - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
vlčí jahodník - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
vlčí mák - název též pro blín černý (Hyoscyamus niger)
vlčí noha - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vlčí ocasy - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
vlčí oko - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
vlčí střešňa - řešetlák počistivý (Rhamnus catharica)
vlčí třešně - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
vlčí žebro - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
vlky - lopuch (Lappa)
vobrátečka - starček obecný (Senecio vulgaris)
vodní jetel - vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
■550■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
vodní kalinka - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vodní psinky - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vojanský mák - durman obecný (Datura stramonium)
volový chvost - divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme)
volský jazyk - jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
voman - oman pravý (lnula helenium)
vománek - oman pravý (Inula helenium)
vomej - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
voměj - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
vomán - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
voňavka - mařinka vonná (Asperula odorata)
voňavý svízel - mařinka vonná (Asperula odorata)
voněkras - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
voněkras dobromysl - majoránka zahradní (Majorana hortensis)
vonný klas - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
vonný tým - mateřídouška obecná (Thymus seropyllum)
vonoklas - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
voňavý rmen - heřmánek pravý (Chamomilla recutita)
vopich - libeček lékařský (Levisticum officinale)
voskeruše - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
voskeruše planá - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
voskový náprstník - náprstník nachový (Digitalis purpurea)
vosládeř - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vostružiník - ostružiník (Rubus fruticosus)
vraní chléb - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
vraní oka - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
vraní oko - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
vrba sladká - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vrbenka - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
vrbica - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
vrbice - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vrbička - oleandr pravý (Nerium oleander)
vrbičná košile - hadí kořen větší (Bistorta major)
vrbina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
vrbka - hadí kořen větší (Bistorta major)
vrbka sladká - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
vředová dětská zelina - routa vonná (Ruta graveolens)
vředová zelina - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
vředová zelina zahradní - routa vonná (Ruta graveolens)
vředový kořen - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
vřeskyňa divá - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
vstavač obecný - vstavač kukačka (Orchis morio)
vstavač přílbonosý - vstavač kukačka (Orchis morio)
všedobr horní - merlík všedobr (Chenopodium imperatorium)
vši sviní - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
■551
■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
•
552 •
vši žebrácké - lopuch (Lappa)
všivák - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
všivec - bolehlav plamatý (Conium maculatum)
vysoký lupen - lopuch (Lappa)
vysoký traňk - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
výtod hořký - vítod hořký (Polygala amara)
Z
zahradní mák - mák setý (Papaver somniferum)
zahradní svlačec - opletník plotní (Calystegia sepium)
zaječí dětel - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zaječí chléb - řebříček obecný (Achillea millefolium)
zaječí jetel - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zaječí jetýlek - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zaječí lupen - podběl obecný (Tussilago farfara)
zaječí oko - benedikt lékařský (Cnicus benedictus), kuklík městský (Geum urbanum)
zaječí opratě - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
zaječí salát - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zaječí šťáva - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zaječí zelí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zanykl - žindava evropská (Sanicula europaea)
zapomenutka - sedmikráska obecná (Bellis perennis)
zaspivřed - oman pravý (Inula helenium)
zázračný strom - skočec obecný (Ricinus communis)
zázvorový kořen - kuklík městský (Geum urbanum)
zděšenec - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
zebzový květ - květu bezu černého (Sambucus nigra)
zelená šedivka - jablečník obecný (Marrubium vulgare)
zelenina kravská - posed bílý (Bryonia alba)
zelina brantovní - durman obecný (llatura stramonium)
zelina brotanová - pelyněk brotan (Artemisia abrotanum)
zelina dětská vředová - routa vonná (Ruta graveolens)
zelina holubí - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
zelina hostečná - potměchuť popínavá (Solanum dulcamara)
zelina jaterní - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
zelina koltenová - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
zelina koltunová - posed bílý (Bryonia alba)
zelina ochvatná - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
zelina pečeňová - jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis)
zelina roztrhaná - starček obecný (Senecio vulgaris)
zelina sedmizámková - mochna nátržník (Potentilla tormentilla)
zelina sladká - bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)
zelina skřotkova - posed bílý (Bryonia al ba)
zelina šedivá - jablečník obecný (Marrubium vuígare)
zelina vředová - pískavice řecké seno (Trigonella foenum - graeceum)
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
zelina vředová dětská - routa vonná (Ruta graveolens)
zelina vředová zahradní - routa vonná (Ruta graveolens)
zelina sv. Petra - prvosenka jarní (Primula veris)
zelina zahradní vředová - routa vonná (Ruta graveolens)
zelina zlátenicová - starček obecný (Senecio vulgaris)
zelino smrtolno - andělika lékařská (Archangelica officinalis)
zelí kormidelníků - podběl obecný (Tussilago farfara)
zelí královo - durman obecný (Datura stramonium)
zelí okurkové - brutnák lékařský (Borago officinalis)
zelí přímětové - starček obecný (Senecio vulgaris)
zelí svinské - blín černý (Hyoscyamus niger)
zelí tatarské - puškvorec obecný (Acorus calamus)
zelí zaječí - šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
zemák - brambor (Solanum tuberosum)
zemčata - brambor (Solanum tuberosum)
zemčátko - brambor (Solanum tuberosum)
zemědych - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
zeměklíček - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
zeměžluč obecná - zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea)
zeměžluč polní - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
zemže - brambor (Solanum tuberosum)
zemňák - brambor (Solanum tuberosum)
zemně - brambor (Solanum tuberosum)
zemnice - jahodník obecný (Fragaria vesca)
zemník - brambor (Solanum tuberosum)
zemojablíčko - brambor (Solanum tuberosum)
zemojablko - brambor (Solanum tuberosum)
zemská jablka - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
zemská pára - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
zemskej luft - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
zemský mech - plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)
zemský mužík - mandragora lékařská (Mandragora officinarum)
zemské jablko - brambor (Solanum tuberosum)
zimní růže - čemeřice černá (Helleborus niger)
zimolez - břečťan popínavý (Hedera helix)
zimozelen - břečťan popínavý (Hedera helix)
zimozeleň - břečťan popínavý (Hedera helix)
zimzelen - břečťan popínavý (Hedera helix)
zimzolín - břečťan popínavý (Hedera helix)
zezulka - vstavač kukačka (Orchis mono)
zindava - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
zízoleň - břečťan popínavý (Hedera helix)
zlatá kráska - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
zlatá metla - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
zlatič - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
■553■
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
zlatobejl - zlatobýl obecný (Solidago virgaurea)
zlatodějka - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
zlatotraňk - starček obecný (Senecio vulgaris)
zlatý traňk - oman pravý (Inula helenium)
zlá jahoda - rulík zlomocný (Atropa bella - donna)
zlátenicová bylina - starček obecný (Senecio vulgaris)
zlotník - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
zlý mníšek - oměj šalamounek (Aconitum napellus)
zmijí jahoda - posed bílý (Bryonia alba), Rusko
zub lví - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
zub lvový - smetanka lékařská (Taraxacum officinale)
zubová tráva - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
zvěšinec obecný - lnice květel (Linaria vulgaris)
zvonec sv. Jana - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
zvoneček - třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
zvonečky - náprstník nachový (Digitalis purpurea), třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum)
zvonečky májové - konvalinka vonná (Convallaria majalis)
zvonečky umrlčí - světlík lékařský (Euphrasia officinalis)
zvonek kuchyňský - koniklec luční (Pulsatilla pratensis)
zvony mrtvého - náprstník nachový (Digitalis purpurea), Skotsko
Z
žaganka - starček obecný (Senecio vulgaris)
žahavka - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
žalud Jupiterův - ořešák královský (Juglans regia)
žampák - brambor (Solanum tuberosum)
žankl - žindava evropská (Sanicula europaea)
žanykl - žindava evropská (Sanicula europaea)
žádava - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
žáví - borůvka černá (Vaccinium myrtillus)
žbánečky - blín černý (Hyoscyamus niger)
žebrácké vši - lopuch (Lappa)
žebro čertovo - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
žebro hadí - kapraď samec (Dryopteris filix - mas)
žebro ovčí - řebříček obecný (Achillea millefolium)
žebro vlčí - kaprad' samec (Dryopteris filix - mas)
žebří cikánský - řebříček obecný (Achillea millefolium)
žebříček - řebříček obecný (Achillea millefolium)
žebřík - řebříček obecný (Achillea millefolium)
železník - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
žengle - žindava evropská (Sanicula europaea)
ženiklejt - žindava evropská (Sanicula europaea)
žeráb - jeřáb obecný (Sorbus aucuparia)
žežhulka - vítod hořký (Polygala amara), vstavač kukačka (Orchis mono)
• 554 •
Rejstřík lidových názvů léčivých rostlin
žežulka - vstavač kukačka (Orchis morio)
židovo třesení - zemědým lékařský (Fumaria officinalis)
židovská třešeň - mochyně židovská třešeň (Physalis alkegenki)
žihavka - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
žihlava - kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
žihlava mrtvá - hluchavka bílá (Lamium album)
žindava - kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris)
žinkle - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
žito turecké - pohanka obecná (Fagopyrum vulgare)
živý plot - posed bílý (Bryonia alba)
živý ráček - žindava evropská (Sanicula europaea)
žíla Venušina - sporýš lékařský (Verbena officinalis)
žlučník - hořec žlutý (Gentiana lutea)
žlutá mrkev - mrkev obecná (Daucus carota)
žluté kalhotky - prvosenka jarní (Primula veris)
žluté kačenky - prvosenka jarní (Primula veris)
žlutidlo - šafrán lékařský (Crocus officinalis)
žlutokrev - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
žluřák - vlaštovičník větší (Chelidonium majus)
■555■
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
• 556 •
. ..
.. .
REJSTŘÍK LÉČIV
o
A LÉČEBNÝCH PROSTŘEDKŮ
(Pozn.: I když je na jedné straně uvedená položka rejstříku vícekrát, číslo strany je
v rejstříku uvedeno jen jednou.)
artyčok zeleninový, 63
A
Abramsova skříňka, 460
astrologická apatyka, 455
adulár, viz měsíček (kámen), 210
astrologie, 220, 449
afrodiziaka, 152, 207
augit, 209
achát, 200, 211, 214
autogenní trénink, 420
achát mechový, 201
autosugesce, 418
achroit, 216
aventurín, 202
azurit, 202
aikidó, 383
akupunktura, 200
akupresura, 342
akvamarín, 201
akupresura chodidlová, 363
alabastr, 214
akupresura, kontraindikace, 342
alexandrit, 205
akupresura na rukách, 374-7
Alexandrova metoda, 322
akupresurní koule, 378
almandin, 204
akupunktura, 333
aloe, 144, 167, 170
akupunktura, kontraindikace, 337
amazonit, 201
ametyst, 198, 201
Á
amfibol, 209
ádžurvéda, 157, 332
amonity, 201
iron plamatý, 30, 143
Amorovy šípy, viz sagenit
andezín, 209
B
andělika lékařská, 24, 29, 141, 169, 170
Baden, 253
andrandit, 204
Baden-Baden, 253
antibiotika, přírodní, 76, 146, 228
badyán, 144,
antikoncepční prostředky, 208
Bachova květová terapie, 186
antimon, 228
baňkování, 435
antioxidanty, 150, 283
barvínek menší, 30
antiseptické účinky, 53, 64, 65, 66, 71, 75, Batesova metoda očního tréninku, 399
86, 110, 115, 116, 124, 131, 146, 150, 166, Bath, 253
•
215, 228, 229, 235, 241, 242, 259, 262
bazalka pravá, 25, 31, 156, 241
antropofyzický přístup, 461
bedrník obecný, 30, 31
anýz vonný (bedrník anýz), 25, 29, 64, Bechyně (lázně), 249
156, 157, 159,164
beladona, viz rulík zlomocný, 113
anýz hvězdicový, viz badyán
benedikt lékařský, 24, 31, 141, 164
arnika, 104, 156, 172
benzoin, 241
aromaterapie, 240
bergamot, 241
arteterapie, 238
beryl, 202
■557■
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
bez černý, 32, 77, 84, 155, 156, 157, 158,
161, 162, 164
bez chebdí, 33
bělohořčice setá, 25, 33, 103
Biarritz, 253
biorytmy, 448
biostimulátory, 148
Bílina (lázně), 249
blahovičník (eukalypt), 77, 144, 242
blín černý, 35, 77, 143
biologická zpětná vazba, 427
bobkový list, 144
Bojnice, 254
boldovník vonný, 121, 144, 160
bolehlav plamatý, 35, 143
borovice lesní, 36, 141, 241
borůvka černá, 37, 158, 163,
brambor (lilek hlíznatý), 38, 156
brusinka obecná, 38, 141, 142, 169
Breussova kúra protirakovinná, 168
Brighton, 254
briliant, 203
brutnák lékařský, 38
břečtan popínavý, 38
břidlice tekutá, 258
bříza bělokorá, 39, 160, 162
bublinatka, 130
bukvice lékařská, 39
byliny švédské, viz kapky švédské
bytownit, 209
býčí oko (kámen), 217
C
cedr, 241
celer, 40, 63, 98, 163, 169
cellhelp, 195
cibule kuchyňská, 40, 142, 156
citrín, 203
citron, 241
citroník pravý, 25, 144, 163, 165
cizí civilizace, 415
clusterová medicína, 195
cymofan, 205
cypřiš, 241
Č
čaj černý, 145
čaj černý, nežádoucí účinky, 145
čaj černý, náhražka, 61
čaj čisticí, 164
čaj gynekologický, 164
čaj jaterní, 160, 164
čaj ke kloktání, 155
čaj kozlíkový, 163
čaj labradorský, viz rojovník grónský
čaj ledvinový, 160, 164
čaj močopudný, 160
čaj na cévy, 164
čaj na cukrovku, 163
čaj na hubnutí, 164
čaj na lepší trávení, 159,
čaj na leukémii, 163
čaj na lupénku, 161
čaj na menstruační obtíže, 161
čaj na močový měchýř, 164
čaj na odkašlávání, 157
čaj na pásový opar, 161
čaj na pročištění krve, 162
čaj na slezinu, 160
čaj na zelený zákal, 161
čaj oční, 164
čaj plicní, 158
čaj posilující, 164
čaj proti bolesti hlavy, 164
čaj proti chřipce, 157
čaj proti infarktu, 159
čaj proti kašli, 157
čaj proti kornatění, 159
čaj proti migréně, 163
čaj proti nadměrné tvorbě červených
krvinek, 16
čaj proti nadýmání, 158
čaj proti nachlazení, 155, 158
čaj proti nádoru na mozku, 169
čaj proti nádorům gynekologickým, 169
čaj proti nespavosti, 163
čaj proti plynatosti, 158
čaj proti průjmu, 158
čaj proti rakovině plic, 169
čaj proti rakovině žaludku, 169
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
•
558 •
čaj proti vodnatelnosti, 160
čaj proti zahlenění, 157
čaj proti zácpě, 159
čaj průduškový, 155
čaj srdeční, 155
čaj šípkový, 114
čaj uklidňující, 155, 162, 163
čaj zelený, 145
čaj žaludeční, 155, 159
čaj žloutenkový, 160
čaj žlučníkový, 155, 164
čaj žlučopudný, 160
čajovník, 145, 242
čakry, 15
čekanka obecná, 41, 155, 161, 162, 164,
čemeřice černá, 42, 143
černice, 163
černucha setá, 42
černý rybíz, viz meruzalka černá
česnek pažitka, 25, 42, 43, 97
česnek setý (kuchyňský), 25, 41, 43, 141,
156, 157, 163
čočka jedlá, 44
čili papričky, 146
čtení z ruky, 447
dioptas, 203
divizna velkokvětá, 24, 44, 142, 157, 164,
166, 169
dobromysl obecná (oregano), 25, 45,
141, 162
drahé kameny měsíční, 221 a násl.
drahé kameny podle indiánské tradice,
225
drahé kameny podle indické tradice, 221
a násl.
drahé kameny podle měsíce narození,
225
drahé kameny podle roku narození, 225
a násl.
drahé kameny podle znamení zvěrokruhu, 221 a násl.
draslík, 279
dravit, 216
Drownová, diagnostika vřeténky, 460
dřezovec trojtrnný, 45
dřišťál obecný, 46, 141, 143
dub letní, 46, 158, 161, 166
durman obecný, 47, 77, 143,
dymnivka dutá, 48
dýně obecná (tykev), 48
D
E
echinacea, viz třapatka
elbait, 216
elektromasáž vysokofrekvenční, 262
elektroterapie, 262
eleuterokok, 154
elixír z drahokamů, příprava, 199
energie kosmická, 310
energie pyramid, 310
estragon, viz pelyněk kozalec
etický kodex práv pacientů, 472
etika léčitele, 470
eukalyptus, viz blahovičník
fagara, viz pepř sečuánský
fazole obecná, 48, 163
fágor, viz pepř sečuánský
fenykl obecný, 25, 48, 66, 142, , 154, 156,
157, 158, 160, 162, 170, 242
Feldenkreisova technika, 324
Darkov (lázně), 249
de la Warrova kamera, 461
demantoid, 204
devitalizace, 437
devětsil lékařský, 44, 168
dezinfekce vody, 228
diagnostika dle aury, 444
diagnostika dle Drownové, 460,
diagnostika dle obličeje, 443
diagnostika dle očních panenek, 442
diagnostika pulzní, 443
diagnostika třetím okem, 444
diamant, 198, 203, 212, 215
dianetika, 423
dieta jaterní, 161
dieta ledvinová, 148
dieta žlučníková, 148
diopsid, 209
■559■
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
fermentace, postup, 155
flotační terapie, 256
fluor, 279
fluorit, 204
fosfor, 279
Františkovy Lázně, 250
G
gagát, 204
geriatrika, 152, 209, 214, 215, 228, 232,
242, 258
granát, 204
grosulár, 204
H
hadec, viz serpentinit
hadí kořen větší, 49, 141
havajské esence, 190
heliolit, 209
heliotrop, 204, 205
hematit, 205
heřmánek pravý, 24, 25, 32, 49, 142, 154,
155, 156, 157, 158, 159, 161, 163, 166, 169
heřmánek římský, viz rmen sličný
hipoterapie, 233
Hippokratova přísaha, 474
hladovka, 244
hlaváček jarní, 50, 143
hlavěnka dávivá, 146, 164
hloh obecný, 50, 155, 159
hluchavka bílá, 51, 156
hluchavka žlutá (pitulník), 52, 160
holotropní dýchání, 421
homeopatie, 174
hořčice, viz bělohořčice setá
hořčík, 280
hořec žlutý, 24, 52, 156, 169, 170
hovory s mrtvými, 414
hrách setý, 53
hruštička okrouhlolistá, 53
hřebíček, 146, 157, 165, 167
hudba léčivá, 237
hudba šamanská, 237
hyacint (kámen), 218
hyalit, 211
hydrogrosulár, 204
hydroterapie, 246
hypoxie, 260
hypnóza, 417
CH
chalcedon, 200, 201, 204, 205
chalcedon bílý, 205
chinin, 170
chinin, náhrada, 57
chiropraxe, 329
chirurgie alternativní, 429
chirurgie brazilská, 430
chirurgie filipínská, 430
chirurgie magická, 429
chirurgie spirituální, 432
chlorella, 146
chmel otáčivý, 53, 156, 163
chvojka klášterská, 53, 140
chrom, 280
chrpa polní (modrák), 54, 157
chryzoberyl, 205
chryzokol, 205
chryzolit, 211,
chryzopras, 205, 206
I
ibišky, 104
indigolit, 216
inhalace, 32, 36, 45, 49
ionty kovů, 228
ionty záporné, 216
ipekakuanha, viz hlavěnka dávivá
irisdiagnostika, 441
Ischia, 254
J
jablečník obecný, 54
jablečné slupky, 155
jabloň, 54
jade, 206
jadeit, 198, 206
jahodník obecný, 55, 81, 94, 132, 155,
159, 162
jalapa, 65
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
jalovec obecný, 30, 140, 141, 160, 170,
242
janovec metlatý, 172
jantar, 198, 206, 228
jarmanka větší, 57
jasan ztepilý, 57
jasmín, 242
jaspis, 207
jaspis krvavý, viz heleiotrop
jaterník trojlaločný (podléška), 57
Jáchymov (lázně), 250
jed včelí, 230
jehlice trnitá, 58, 140, 160
jerlín japonský, 58
jeřáb obecný, 58, 142
jestřabina lékařská, 58
j il m habrolistý, 59
jilm drsný, 59
jiskřík, viz granát
jírovec maáal, 59, 142,
jitrocel kopinatý, 59, 100, 117, 168, 156,
157, 158, 164,166,169
jícha, příprava, 27
jmelí bílé, 60, 159, 164
jód, 280
jóga, 381
Junodova bota, 437
K
kadidlo, 242
kafr, 242
kakost luční, 61
kakost smrdutý, 61
kalcit, 207, 209
kalifornské květové esence, 190
kallait, viz tyrkys
kamejka lékařská, 61
kapraď samec, 61, 140, 143, 172
kapky karmelitánské, 165
kapky kozlíkové, 69
kapky valeriánské, 69
kapky švédské, 87, 124, 148, 161, 170
karbinec evropský, 62
kardamom, 147
kardus zahradní (artyčok), 63
• 560 •
Karlova Studánka (lázně), 250
Karlovy Va ry, 250
karneol, 205, 207
kasie senna, 148, 159, 170
kazatelé zázrační, 409
kazivec, viz fluorit
káva, náhražka, 120
kdouloň obecná, 63
kelekejka, 154
kerblík, 25, 63
khella, viz pakmín visnaga
kineziologie, 325
kloktadla, 29, 31, 32, 45, 49, 51, 60, 64,
84, 84, 91, 93, 100, 102, 110, 112, 116,
117, 120, 121, 124, 127, 131, 133, 138, 158
klystýr, 49, 138
kmín kořenný, 29, 64, 158
Kneippova metoda, 255
Kneippův likér žaludeční, 169
Kneippův sirup, 164
Kneippův vyměšovací olej, 437
kobalt, 280
kočičí oko (kámen), 205, 210, 217
kohoutí hřebínky, 231
kokoška pastuší tobolka, 64, 156, 160,
161, 165,
kolorterapie, 196, 235
kombucha, 145
komonice lékařská, 65, 140, 142, 160,
161,164, 172
koniklec luční, 65, 143
konitrud lékařský, 65
konopice, 158
Konstantinovy Lázně, 251
kontryhel obecný, 66, 141, 160, 161, 165
konvalinka vonná, 66
kopr vonný, 25, 40, 66, 156,
koprník štětinolistý, 67
kopřiva dvoudomá, 24, 66, 162, 156, 161,
162, 164, 167, 168, 172
kopytník evropský, 68, 140
korál, 198, 208
korál bílý, 208
korál černý, 198, 208
korál červený, 208
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
korál růžovobílý, 208
korál růžový, 208
koriandr setý, 23, 68
korund, 208
koření svatojánské, 172
kosatec, 68, 157
kosatec žlutý, 69
kostival lékařský, 69, 166
koupel aromatická, 240
koupel dezinfekční, 166
koupel, příprava, 27, 156
koupel k celkovému osvěžení, 166
koupel na hemeroidy krvácející, 166
koupel na posílení nervů, 166
koupel na uklidnění nervů, 166
koupel proti křečím, 166
koupel proti migréně, 166
koupel proti nespavosti, 166
koupel proti pocení nohou, 166
kovy, 228
kozí brada, 69, 161, 162
kozlík lékařský (baldrián), 24, 69, 143,
155, 157, 161, 163
krevel, viz hematit
kručinka barvířská, 70
krušina olšová, 71, 140, 159, 160
křemen, 196, 198
křen selský, 40, 71
křišťál, 208
křišťály Svárovského, 227
kuklík alpský, 163
kuklík městský, 71, 141
kukuřice setá, 72, 142,
kunzit, 209
kurkuma, 147
kúra Breussova protirakovinná, 168
kúra pročišťující jablečná, 55
kůra pomerančová, 170
kůže kočičí, 231,
Kvant 4, 439
kymatika, 238
kyvadélko siderické, 457
kýchavice bílá, 72, 143,
•
561 •
L
labradorit, 209
lachechis, 180
lampy kamenné, 200
lapis lazuli, 209
lázeň turecká, 255
lázně, 246
Lázně Bělohrad, 251
Lázně Bohdaneč, 251
Lázně Jeseník, 251
Lázně Kynžvart, 251
Lázně Libverda, 251
Lázně Toušeň, 251
leknín bílý, 73, 122
lepidolit, 209
leukogranát, 204
leukosafír, 208, 213
levandule lékařská, 24, 25, 75, 156, 157,
163, 166, 242
léčba barvami, 235
léčba bioenergií, 302
léčba cizími civilizacemi, 415
léčba drahými kameny, 198, 236
léčba energií, 301
léčba hudbou, 237
léčba charismatická, 410
léčba krví, 235
léčba minulými životy, 411
léčba močí, 234
léčba prenatálními zážitky, 414
léčba prostřednictvím smyslů, 235
léčba protestantská, 410
léčba slanou (mořskou) vodou, 257
léčba sluncem, 246
léčba uměním, 239
léčba vitamíny a stopovými prvky, 301
léčba vírou, 408
léčba vodou, 246
léčba vůněmi, 240
léčba živými zvířaty, hlodavci, 233
léčba živými zvířaty, kočka, 232
léčba živými zvířaty, kůň, 233
léčba živými zvířaty, pes, 232
léčba živými zvířaty, ptáci, 233
léčba živými zvířaty, rybičky, 234
Rejstřík léčiva léčebných prostředků
léčebný dotyk, 304
léčitelé spiritualističtí, 409
lékořice lysá, 24, 73, 157, 158, 159
len setý, 74, 160, 170
libeček lékařský, 25, 76, 140, 141, 156,
lichořeřišnice větší, 25, 76, 117
likér Kneippův žaludeční, 169
Lipová - lázně, 251
lipový květ, 41, 76, 155, 160
lípa srdčitá, 76
lípa velkolistá, 76
líska obecná, 77
list senny, viz kasie senna
lnice květel, 77
lobelka nadmutá, 77, 143
locika jedová, 78
lopuch, 78
Luhačovice, 252
lýkovec jedovatý, 78
lžičník lékařský, 79
M
magnetismus, 263
magnetit, 209
magnetizace, 264, 303
magnezit, 210
majoránka zahradní, 24, 79, 140
156, 161, 167, 168, 242
makrobiotika, 266
malachit, 210
maliník obecný, 55, 80, 94, 132
155, 162, 166
mandloň obecná, 80
mandragora lékařská, 147, 152, 156
mangan, 281
Mariánské Lázně, 252
mařinka vonná, 81, 123, 140, 142, 162
masáž, 200, 319
mast, příprava, 26
mast měsíčková, 85
mast na hemeroidy, 166
mast na jizvy, 230
mast na popáleniny, 166, 230,
mast tygří, 173
mast z drahokamů, 199
• 562 •
mateřídouška obecná, 77, 82, 140, 143,
162, 165, 166
mazání, příprava, 27
mák setý, 80
máta, 24, 25, 81, 140, 142, 142, 143, 154,
155, 156, 158, 159, 160, 162, 163, 164,
165, 166, 169, 242,
med včelí, 155, 165, 228
med včelí léčivý, 228
med pampeliškový, 120
med růžový, 114
meditace, 425
meditace intenzivní, 427
meditace transcedentální, 425
meduňka lékařská, 24, 25, 82, 142, 155,
156, 157, 159, 163, 164, 169
medvědice lékařská, 83, 142
melanit, 204
meloun (kámen), 216
merlík všedobr, 83
Mermetova teorie, 459
meruňka, 165
meruzalka černá, 84, 155, 160
meteority, 210
měd', 210, 228, 281
měsíček (kámen), 210
měsíček lékařský, 25, 84, 155, 161, 162,
167, 168
měsíční kameny, 225 a násl.
mimozemšťané, 415
minerály, 264
minerály koloidní, 258
minulé životy, 411
místa zázračná, návštěva, 411
mléko mandlové, 81
močopudné prostředky, 29, 32, 33, 38,
39, 40, 41, 42, 44, 50, 53, 53, 54, 55, 56,
57, 58, 59, 60, 63, 64, 63, 66, 67, 71, 73,
76, 77, 78, 83, 84, 86, 90, 92, 93, 94, 97,
98, 100, 102, 103, 105, 106, 107, 108, 110,
115, 117, 118, 120, 121, 124, 129, 130, 131,
132, 136, 139, 148, 160
mochna husí, 85, 141
mochna nátržník, 85, 141, 158, 163
mochyně židovská třešeň, 86
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
moldavit, viz vltavín, 217
molybden, 281
morion, 217
moruše, 163
mořena barvířská, 86
moxování, 380
mozkové nutrienty, 285
mrkev obecná, 86, 156, 169
mumio, 148
Mšené - lázně, 252
muškátový květ, 148
muškátový oříšek, 148, 165
muzikoterapie, 237
mydlice lékařská, 87, 142
myrha, 170, 242
myrta obecná, 87, 170
N
naturopatie, 243
nálev, příprava, 25, 154
námel, 72, 87, 143
náprstník nachový 24, 66, 88, 90, 143
náprstník vinatý, 88, 143
nefrit, 206
netřesk střešní, 88, 161
O
obklad, příprava, 27, 156
obsidián, 199, 210
obsidián černý, 198
odvar, příprava, 25
ocet bezinkový, 32, 33
ocet jablečný, 55
ocet růžový, 114
ocún jesenní, 89, 137, 143
oleandr pravý, 90
olej bylinkový, příprava, 27, 156
olej čajovníkový (Tea Tree), 242
olej levandulový, 76
olej lněný, 74, 129
olej majoránkový, 167, 168
olej nerolový, 242
olej ricínový, 119
olej třezalkový, 165
olivín, 211
■563■
olše lepkavá, 91
oman pravý, 24, 91, 143, 157, 160
oměj šalamounek, 92, 143
onyx, 200, 203, 211
opál, 211, 212
opál černý, 211
opál ohnivý, 211,
opletník plotní, 92
oregano, viz dobromysl obecná
orgonová terapie, 264
ořech vlašský, 93, 166
ořešák královský (vlašský ořech), 93, 166
osladič obecný, 93, 465
Ostende, 254
osteopatie, 327,
osteopatie kraniální (lebeční), 329
ostropestřec mariánský, 94
ostrožka stračka, 94
ostružiník, 55, 81, 94, 155, 156, 162, 164
oves setý, 94, 161
ožanka kalamandra, 95
P
pačule, 242,
padparadža, 208
pakmín větší, 95
pakmín visnaga, 96
palmistrie, 447
paprika čili, viz čili papričky
paprika křovinatá, viz čili papričky
paprika roční, 96
pastinák setý, 96
pažitka, 25, 42, 43, 97, 155
pelargonie, 242
pelyněk brotan, 97
pelyněk kozalec, 148
pelyněk pravý, 25, 30, 32, 97, 11, 156,
164, 165, 169, 172
peprník, 98
pepř černý, 148, 157, 242
pepř čínský, 148
pepř kajenský, viz čilí
pepř sečuánský (fágor), 148, 170
peridot, 211
peristerit, 209
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
perly, 198, 211
Petrov (lázně), 252
petržel setý, 24, 40, 98, 141, 142, 165
Pět Tibeťanů, 385 a násl.
pfaffia, viz ženšen brazilský
Piešťany, 254
pivoňka lékařská, 99, 141
pijavka umělá, 435
pijavky, 433
pískavice řecké seno, 98
platina, 203, 212
plavuň vidlačka, 99, 142, 164, 168, 179
plazma (kámen), 205
pleonast, viz spinel
plicník lékařský, 100, 169
podběl obecný, 100, 155, 157, 158
podražec obecně, 101, 164
Poděbrady, 252
podražec křovištní, 101
podražec velkolistý, 101
pohanka obecná, 101
pokřín, viz mandragora, 147
polštářek pohankový, 101
pomáda na vlasy, 126
pomeranč, květ, 242
popenec břečťanovitý, 101, 169
posed bílý, 102
posed dvoudomý, 102
potměchuť popínavá, 102, 143
potočnice lékařská, 25, 103, 156
potopudné prostředky, 32, 39, 40, 44,
77, 84, 100, 107, 127, 131, 133, 136
potravinářské přísady, 286 a násl.
potravní doplňky, 272
pouštění žilou, 433
prameny léčivé, 246
pras, 205
prášek, příprava, 26,
práva pacientů, 472
prenatální zážitky, 414
presura čínská, 378
prha chlumní, 104
Priessnitzova metoda, 255
projímadla, 31, 32, 33, 38, 54, 57, 65, 71,,
74, 94, 109, 117, 119, 127, 144, 145, 148,
■564■
170, 242
propolis, 229
proskurník lékařský, 24, 104, 108, 120,
142, 157
protěž alpská, 121
protěž lesní, 121
proutkaření, 457
průtržník lysý, 105
prvosenka jarní, 105
přeslička bahenní, 106
přeslička lesní, 106
přeslička rolní, 106, 158, 160, 161, 164,
165
přísaha Hippokratova, 474
přístroje alternativní medicíny, 439
přístroje V. Víta, 440
pukléřka islandská, 106, 169
pupalka dvouletá, 107
pupava bílá, 107
puškvorec obecný, 30, 108, 158, 162,
166, 167
pyramida, 199
pyrit, 209, 212,
pyrop, viz granát
pýr plazivý, 108, 160, 162
R
radiestézie, 457
rakytník řešetlákový, 109
rauwolfie, 30
rdesno hadí kořen, viz hadí kořen větší
rdesno peprník, 98
rdesno ptačí, viz truskavec ptačí
reflexní terapie, 325
reiki, 304
reinkarnace, 411
remise spontánní, 410
reveň dlanitá (rebarbora), 109, 141, 170
reveň kadeřavá, 141
rezonátor systém JL, 439
rmen sličný (římský heřmánek), 111,
160, 242
rodochrozit, 212
rodolit, 204
rodonit, 213
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
rojovník grónský, 110
rolfování, 321
rosnatka okrouhlolistá, 110, 130, 159
rostliny jedovaté, seznam, 143
routa vonná, 25, 110, 141
Royal Azel, viz sugilit
Royal Lazulit, viz sugilit
rozchodník prudký, 25, 111
rozmarýn lékařský, 25, 112, 141, 155, 156,
157, 242
rozrazil lékařský, 112, 160, 161, 162
rubelit, 216
rubín, 198, 213
rulík zlomocný (beladona), 113, 143
rutin, 58
růže stolistá, 114
růže šípková, 114, 143
růženín, 213
Ř
řebříček bertrám, 115
řebříček obecný, 115, 121, 141, 155, 155,
156, 157, 158, 159, 160, 161, 162, 165,
166, 167, 168
ředkev setá, odrůda bílá, 116, 142
ředkev setá, odrůda černá, 116, 142, 169
řepa červená, 169
řepík lékařský, 116, 156
řeřicha setá, 117, 164
řešetlák počistivý, 117, 141, 159,
S
safír, 198, 199, 213
sagenit, 214
salsify, 69
sard, 205
sarder, 214
sardonyx, 200, 214
saturejka zahradní, 118
sauna, 256
sádlo psí, 231,
sádrovec, 214
scientologie, 423
sedmikráska obecná, 118
selen, 281
• 565 •
selenit, 214
senna, viz kasie senna
serpentinit, 214
shiatsu, 378
Silvova metoda, 422
sirup Kneippův, 164
sirup na odkašlávání, 164
sirup, příprava, 26
síra, 43, 281
skočec obecný, 119
skoryl, 216
skořice, 30, 149, 157, 159, 165
Slatinice (lázně), 252
sléz, 155, 167
sléz lesní, 104, 120, 141, 157
sléz léčivý, 120
sléz maurský, 120
sléz okrouhlolistý, 120
sléz pižmový, 120
slézová růže, viz topolovka
slída, 209
smaragd, 198, 214
smetanka lékařská, 120, 156, 160, 162,
164
smil písečný, 121, 141, 142
smrk, 166
sodalit, 215
sodík, 282
sokolí oko (kámen), 217
soli tkáňové, 191
Spa, 254
spessartin, 204
spinel, 215
sporýš lékařský, 121, 156, 161
srdečník obecný, 121, 141
starček obecný, 122
Starý Smokovec, 254
stopové prvky, 278
stříbro, 215
stulík menší, 122
stulík žlutý, 122
stračka polní, 122
succinit, viz jantar
sugesce, 418
sugilit, 215
• 566 •
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
sůl kamenná, 216
svatolina cypřiškovitá, 123
světlík lékařský, 123, 161, 169
svíravé prostředky, 65, 93
svízel bahenní, 124
svízel mokřadní, 124
svízel přítula, 123, 160, 168
svízel syřišťový, 124, 172
Š
šafrán lékařský (setý), 124, 170
šalvěj lékařská, 24, 124, 141, 143, 155,
156, 158, 161, 162, 163, 164, 165, 166,
242,
šalvěj muškátová, 125, 242
šamanismus, 403
šanta kočičí, 125
šiacu, 378
šípky, 155, 156,164
špenát setý, 126
šrucha, 25
štědřenec zlatý déšť, 126
Štrbské Pleso, 254
šťavel kyselý, 126
šťáva, příprava, 26
T
tabák, náhražka, 126
tai čchi, 382
tanec, léčebný, 398 a násl.
tatvy, 456
Tea Tree Oil, 242
Teplice, 252
Teplice nad Bečvou, 253
thalassoterapie, 257
theirak, viz toriska
thúje, viz zerav
tinktura, příprava, 26, 156
tinktury J. Podhorné, 191
tkáňové soli, 191
topaz, 216
topazolit, 204
topol černý, 126
topolovka růžová, 127
toriska benátská (theirak), 170, 172
toten lékařský, 127, 158
toten menší, 127
toten měkkostěnný, 127
tragant, 45
transkutánní nervová stimulace, 262
tráva citronová, 241
Trenčianské Teplice, 255
trnka obecná, 127, 132, 143, 156, 162
truskavec ptačí, 128, 158, 160, 161, 164
třapatka nachová, 146, 150
třemdava bílá, 128
třezalka tečkovaná, 25, 129, 134, 165,
156, 160, 162, 164, 166, 173
tsavorit, 204
tučnice obyčejná, 130
turan kanadský, 130
Turčianské Teplice, 255
turmalín, 216
tužebník jilmový, 131, 141, 160
tygří oko (kámen), 217
tymián obecný, 25, 131, 143, 155, 156,
157
tyrkys, 205, 217
U
UFO, 415
urginea přímořská (mořská cibule), 131,
143
urinoterapie, 234
uvarovit, 204
Ú
úročník bolhoj, 132
V
vachta trojlistá, 32, 133, 141, 159, 163
vanilka, 150
vavřín pravý, 25, 144
vápník, 212, 282
včelí produkty, 228
včelí úl, pobyt, 230
Velké Losiny, 253
Venušiny vlasy, viz sagenit
verdelit, 216
vilcacora, 150
Rejstřík léčiv a léčebných prostředků
violka trojbarevná, 133
violka vonná, 133
virgule, 457
višeň obecná, 134
vitageny, 278
vitamíny, 273
vizualizace, 257, 426
víno bylinkové, příprava, 27, 156
víno mandragorové, 148
víno pelyňkové, 165
víno rozmarýnové, 112
víno světlíkové, 123
víra ve vlastní uzdravení, 408
vítod hořký, 134
vkládání rukou, 303
vlaštovičník větší, 135, 143, 161, 162
vina lesní, 36, 37
vltavín, 217
voda ledinková, 258
voda ledovcová, 258
voda magnetizovaná, 264
voda mrtvá, 259
voda pyramidová, 258
voda radioaktivní, 246
voda routová, 110
voda růžová, 114
voda slaná, 257
voda višňová, 134
voda živá, 259
vodilka kanadská, 135
vratič obecný, 135, 142
vrba bílá, 136, 166
vrbina penízková, 136
vrbovka, 136
vřes obecný, 136
vřeténka R. Drownové, 460
vstavač kukačka, 137, 173
vstavač obecný, viz vstavač kukačka
vstavač přílbonosý, viz vstavač kukačka
vstavač purpurový, 137
vstavač skvrnitý, 137
všehoj, viz ženšen
všehoj ostnitý, 154
vyměšovací rány, 437
výluh, příprava, 26
• 567 •
vývar slepičí, 465
vzduch ionizovaný, 261
vzduch mořský, 260
vzduch vysokohorský, 260
W
Winternitzův výtažek, 38
wyda, 395
Y
yerba mate, 151
yzop lékařský, 25, 138, 160, 242
z
záhněda, 217
zázvor, 151, 157
zázvor žlutý, viz kurkuma
zázvorovník, 147
zázraky, 410
zedorie, 170,
zelí bílé, 156, 169
zelí kyselé, 163
zemědým lékařský, 138, 143
zeměžluč lékařská, 32, 138, 159, 169
zerav, 141
zimostráz vždyzelený, 139
zinek, 282
zirkon, 217
zlato, 217
zlatobýl obecný, 139, 160
změněné psychické stavy, 417
znamení zvěrokruhu, viz astrologie
znecitlivující prostředky, 74
zpěv ozdravný, 238
Ž
železo, 282
ženšen, 71, 152
ženšen americký, 153
ženšen brazilský, 154
ženšen sibiřský, 154
žindava evropská, 140
živočišné uhlí, náhrada, 74
žlučopudné prostředky, 41, 42, 68, 75,
92, 96, 111, 120, 121, 144, 147, 229,
■568■
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
REJSTŘÍK NEMOCI,
OBTIŽÍ A INDIKACI
(Pozn.: I když je na jedné straně uvedená
v rejstříku uvedeno jen jednou.)
A
afty, 32, 37
akné, 148, 193, 194, 242, 436
aktivizace, celková, 203, 215
alergie obecně, 143, 145, 150, 151, 229,
254, 300, 326
alergie kožní, 191, 199, 201, 468
alergie na acylpyrin, 300
alergie na jód, 257
alergie na propolis, 230,
alergie potravinové, 326,
alergie průduškové, 191
alergie, prevence, 148
alkohol, přebrání, 198
angina pectoris, 50, 96, 469
angína, 40, 76, 193, 255
anemie, viz chudokrevnost
anorexie, 240
apatie, 149, 242
arterioskleróza, viz kornatění cév
artritida, 228, 237, 242, 258, 264, 328
artróza, 464, 468
arytmie srdeční, 145, 203, 220
as tma, 35, 47, 67, 77, 78, 96, 193, 194,
201, 207, 210, 213, 214, 216, 217, 236,
242, 300, 324, 328, 338, 358, 428
atrofie ledvin, 52, 124, 160
atrofie svalstva, 164
aura, ochrana, 210
aura, zbavení negativního vinění, 209
B
baktérie, 131
autismus, 329, 399
avitaminóza, 273 a násl.
Bassedowa choroba, 207
beznaděj, 205
položka rejstříku vícekrát, číslo strany je
bezpečí, dodání pocitu, 200
bílkovina v moči, 139
bledost u kojenců, 86
bodnutí hmyzem, 40, 60, 88, 173, 235
bolest obecně, 35, 65, 115, 191, 200, 213,
214, 218, 229, 231, 256, 257
bolest fyzická, 201
bolest chronická, 201, 325
bolest psychická, 201
bolest, vyvolání, 210
bolesti artritické, 228
bolesti břicha, 213
bolesti čelistí, 201
bolesti dásní, 104, 201
bolesti dutin čelních, 204
bolesti hlavy, 44, 66, 71, 77, 79, 84, 102,
110, 129, 133, 136, 145, 152, 164, 165,
173, 193, 194, 202, 206, 209, 209, 212,
214, 215, 216, 217, 241, 242, 260, 261,
263, 321, 324, 331, 338, 428, 436
bolesti hlavy dlouhodobé, 68
bolesti hlavy neuralgické, 82, 136, 166,
195, 209,
bolesti hrudníku, 242
bolesti chodidel, 331
bolesti kloubů, 98, 328, 331
bolesti kolen, 331
bolesti končetin, 81
bolesti kotníků, 331
bolesti kyčlí, 331
bolesti loktů, 331, 436
bolesti menstruační, 42, 46, 66, 82, 115,
98, 122, 195, 209, 210, 362
bolesti močového měchýře, 204
bolesti na prsou, 69
bolesti neuralgické, 32, 59, 129, 210
bolesti nohou, 331, 436, 437
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
bolesti nohou nespecifické, 67, 195
bolesti páteře, 209
bolesti páteře krční, 102
bolesti po vytržení zubu, 338
bolesti porodní, 262
bolesti při trhání zubu, 262
bolesti při dvanáctníkovém vředu, 338
bolesti při zánětech, 111
bolesti ramen, 331
bolesti revmatické, 129, 136, 194, 214,
218, 228, 237
bolesti svalů, 195, 241, 242
bolesti šíje, 331
bolesti trojklaného nervu, 129, 324, 338
bolesti v krku, 64, 78, 84, 116, 117, 193,
205, 242
bolesti ve svalech, 173
bolesti uší, 40, 212, 436, 461
bolesti vystřelující, 194
bolesti zad, 152, 195, 205, 321, 324, 328,
338, 428
bolesti zubů, 49, 71, 115, 146, 201, 204,
338, 350
bolesti žaludku, 74, 204
borelioza, 191
bradavice, 110, 135, 230, 258
bronchitida, 193, 203, 214, 216, 242, 251,
261
bulimie, 240
bušení srdce, 145, 205, 216
brzlík, stimulace, 203
C
celkově špatný zdravotní stav, 243
celulitida, 145
cévy, zpevnění, 205
cirhóza jater, 99
cukr, regulace hladiny, 147, 163
cukrovka, 37, 38, 48, 55, 55, 59, 66, 69,
72, 91, 93, 106, 110, 128, 130, 152, 159,
201, 203, 209, 252, 261
cysty, 210, 468
Č
čich, posílení, 216
• 569 •
čištění cév, 202
čištění dýchacích cest, 212
čištění hlavy, 242
čištění jater, 216
čištění krve, 39, 40, 41, 48, 54, 55, 66, 67,
102, 107, 112, 120, 133, 138, 147, 162,
164, 193, 202, 203, 205, 206, 208, 209,
210, 213
čištění organismu celkové, 194, 220, 242,
252
čištění pleti, 49, 107, 112, 126, 127, 133,
134, 138, 213, 145, 203
čištění srdce, 213
čištění střevního traktu, 203
čištění vnitřní, 236
čištění žláz, 216
čištění žlučníku, 216
D
dalekozrakost, 399
dásně narušené, 148
dásně, problémy, 436
delirium, 214
deprese, 38, 145, 190, 193, 207, 208, 209,
210, 232, 236, 237, 242, 257, 346
deprese u dětí, 242
detoxikace, 120, 145, 147, 150, 190,
200, 203, 229
děloha, vyčištění po porodu, 53
dna, 36, 44, 55, 56, 57, 59, 61, 65, 71, 73,
78, 86, 89, 92, 96, 99, 102, 105, 113, 120,
128, 130, 131, 131, 152, 207, 209, 211,
214, 215, 216, 253, 263, 361
dýchací cesty, uvolnění, 203
dýchavičnost, 436
dýchání, zlepšení, 58, 230
E
ekzémy, 36, 47, 95, 103, 113, 120, 139,
148, 229, 236, 436
ekzémy alergické, 196
ekzémy nehojící se, 61
elektrosmog, 216
energie, dodání, 200, 208, 214, 227, 236,
237
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
energie, odebírání negativní, 210, 211
energie, posílení, 217
epidemie, zahánění, 204
epilepsie, 35, 42,143, 200, 263, 329, 347
Escherichia coli, 131, 201, 203, 207, 215,
216
epifýza, stimulace, 210
F
fobie, 257, 414
frigidita, 211
G
geopatogenní zóny, 313
H
hadí uštknutí, 150, 214
handicapy, 240, 385
harmonie, nastolení, 214, 218, 234
harmonie se vším živým, 201
harmonizace okolního prostředí, 206,
227
hemeroidy, 44, 47, 51, 59, 59, 77, 94,111,
115, 128, 136, 139, 157, 166, 192, 195,
204, 207
hemeroidy krvácející, 64, 85, 130, 166
HN, 150, 216
hlas, pročištění, 201
hl as , zjemnění, 210
hl as ivky, stimulace, 210
hlísti, 94
hluchota, 329
hnisání, 193
horečka, 31, 44, 57, 61, 62, 80, 91, 128,
131, 133, 136, 200, 203, 207, 215, 436
horečka zimničná, 119
horkost, 242
hormonální činnost, zlepšení, 206
hormonální nerovnováha, 210
hospitalizace dlouhodobá, 240
houser, 328, 330
hruď, uvolnění, 379
hydratace, 211
hyperaktivita, 300
hysterie, 53, 111, 126, 206, 263
•
570 •
CH
chlad, 151, 241
cholera, 149,
cholesterol, snížení hladiny, 112, 149
cholesterol, regulace hladiny, 14
choroby cest dýchacích obecně, 36, 102,
104, 201, 217, 231, 250, 252, 254, 257,
263
choroby cest dýchacích dolních, 53, 251
choroby cest dýchacích horních, 157, 229,
251
choroby cévní, 148, 211, 250, 251, 252,
253
choroby cévní, prevence, 147
choroby duševní, 152, 251
choroby dutiny ústní, 104
choroby gynekologické, 250
choroby hrtanu, 218
choroby chronické, 233, 38
choroby jaterní, 54, 103, 116, 126, 138,
160, 202, 209, 230
choroby kloubové, 252
choroby kostí, 203
choroby kožní, 63, 74, 87, 96, 113, 116,
119, 157, 199, 200, 214, 218, 229, 252,
257
choroby kožní zánětlivé, 104
choroby krevního oběhu, 213
choroby krve, 142, 213
choroby ledvinové, 40, 51, 56, 57, 70, 76,
86, 116, 139, 206, 207, 208, 231, 252,
255, 468
choroby metabolické, 250, 251, 252, 263
choroby močového ústrojí, 86
choroby močových cest, 72, 97, 117, 139,
252
choroby močových cest dolních, 70
choroby močového měchýře, 39, 40, 51,
56, 65, 89, 99, 104, 108, 115, 128, 206,
338, 468
choroby nervové, 35, 39, 42, 47, 48, 92,
111, 124, 131, 207, 249, 250, 251, 253,
254, 255, 382
choroby nervů periferních, 338
choroby oční, 202, 218, 468
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
choroby oční zánětlivé, 437
choroby oběhové, 251
choroby oběhového ústrojí, 250, 251,
252, 253, 254
choroby plicní, 73, 100, 106, 133, 158,
201, 217, 218, 253, 436
choroby pohybového ústrojí, 249, 250,
251, 252, 253, 254, 255, 257, 263, 382
choroby sleziny, 160, 205
choroby sliznic, 142, 201
choroby srdeční, 145, 148, 213, 251, 252,
253, 256
choroby srdeční, prevence, 147
choroby střevní, 42, 49, 81, 202, 218
choroby trávicí trubice, 128
choroby trávicího ústrojí, 251, 252
choroby vazivové tkáně, 217
choroby zastaralé, 209
choroby zažívacího ústrojí, 249, 252, 263
choroby z povolání, 253
choroby žaludku, 49, 73, 81, 84, 218
choroby žlučníku, 38, 54, 68, 116, 128
choroby žlučníku, prevence, 54
choroby žlučových cest, 42
chrapot, 32, 80, 93, 100, 104
chřadnutí, 192
chřipka, 43, 71, 76, 79, 115, 119, 157, 173,
194, 202, 206, 210, 218, 228, 242
chřipka, prevence, 229
chřipka střevní, 102
chudokrevnost, 51, 54, 55, 93, 126, 138,
192, 204, 208, 209, 210, 213
chuť k jídlu, podpoření, 41, 43, 53, 54,
63, 67, 68, 71, 129, 144, 148, 149
chuť, zjemnění, 207
I
impotence, 150, 208
imunita, posílení, 145, 147, 150, 151, 154,
191, 196, 201, 203, 218, 235, 257, 160,
301, 383, 385
infarkt, 354
infarkt, prevence, 159
infekce obecně, 149, 150, 210, 214, 216,
217
• 571 •
ischias, 30, 72, 136, 194, 209, 213, 262,
324, 328, 331, 338
intuice, posílení, 212
J
jaterní nedostatečnost, 63
jazyk popraskaný, 192
játra, podpora funkce, 204, 218
játra, podpora správné funkce, 81
játra, posílení činnosti, 119
játra, posílení funkce, 207
játra ucpaná, 64
játra, úprava činnosti, 133
ječné zrno, 49, 104, 194
jedovaté látky, neutralizace, 151
ji zvy, 2 3 0
K
kadmium, 285
kameny obecně, 67, 105
kameny, prevence vzniku, 258
kameny ledvinové, 41, 50, 55, 56, 73, 86,
106, 136, 207, 242, 264
kameny ledvinové, prevence, 203
kameny močové, 41, 73, 86, 96, 97, 99,
106, 115, 436
kameny žlučníkové, 45, 55, 94, 96, 116,
436
kandidóza, 242
kardiostimulátor, 262
kašel, 29, 36, 40, 42, 44, 45, 51, 54, 56, 58,
60, 6567, 68, 69, 71, 73, 78, 79, 82, 83, 84,
91, 93, 94, 98, 100, 102, 104, 105, 108,
110, 112, 115, 117, 120, 121, 127, 131, 132,
133, 133, 134, 137, 138, 139, 144, 146,
150, 157, 158, 164, 193, 195, 201, 241, 242
kašel černý, 104, 110, 201, 251
katar, 40, 193, 195, 242
katar horních cest dýchacích, 31, 71, 123
katar plicní, 114
katar průdušek, 102, 108
katar střevní, 43, 47, 77, 85, 104, 118,
148, 150
katar zastaralý, 83
katar žaludeční, 104, 118, 148
.
■572 ■
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
kazivost zubů, 192
kinetóza, 152, 243
klimakterium, 121, 243
kloub bolavý, 32
kloub revmatický, 32
klouby znehybněný, 32
kojenec po obtížném porodu, 329
kojení, 140
kolika, 32, 66, 122, 144, 194
194, 195, 206, 208, 210
kolika jaterní, 74, 94
kolika kojenecká, 48, 66
kolika ledvinová, 74, 198
kolika střevní, 37, 76, 165
kolika žaludeční, 77, 165
kolika žlučníková, 94
komáři, 75
komunikace s okolím, zlepšení, 220
kornatění cév, 43, 50, 60, 63, 106, 110,
111, 159
kornatění cév, prevence, 258
kožní defekty, drobné, 148
krev, lepší okysličení, 212
krevní oběh, podpora, 208, 242
krevní oběh, stab il izace, 208
krevní oběh špatný, 192
krevní oběh, úprava, 116, 120
krevní oběh, zlepšení, 95, 146, 149, 241
krevní oběh, úprava, 116, 120
krevní tlak, léčba, 30,
krevní tlak nízký, 72, 157, 209, 356,
krevní tlak, poruchy, 191
krevní tlak vysoký, 31, 43, 48, 50, 58, 60,
65, 81, 84, 99, 110, 111, 131, 142, 209,
213, 215, 216, 220, 232, 237, 243, 257,
264, 324, 328, 354, 382, 426, 469
krevní tlak, úprava, 129, 204, 215, 229
krátkozrakost, 399,
krátkozrakost u dětí, 338
krvácení, 30, 47, 62, 64, 77, 85, 106, 128,
130, 136, 202, 204, 205, 206, 207, 208,
213
krvácení děložní, 92, 130
krvácení gynekologické, 64, 436
krvácení vlásečnicové, 77
krvácení vnitřní, 64, 96, 107
krvácení po porodu, 64
krvácení z nosu, 64, 98, 106, 116, 127,
130, 350, 436
krvácivé stavy, 61, 62
krvetvorba, aktivizace, 191
krvetvorba, podpora, 205, 207
krvetvorba, regulace, 205
krvinky bílé, podpora tvorby, 203
krvinky červené, obnova, 191
krvinky červené, podpora tvorby, 204
křeče obecně, 44, 53, 60, 63, 68, 69, 81,
81, 82, 116, 131, 166, 194, 205, 210, 243,
263
křeče hladkého svalstva, 42, 110
křeče jícnu, 338
křeče močových cest, 96
křeče při psaní, 352
křeče střevní, 205
křeče svalové, 35, 77
křeče tračníku, 324
křeče v lýtku, 205
křeče žaludeční, 205
křeče žlučových cest, 96
křečové žíly, 44, 51, 59, 77, 94, 99, 192,
195, 207, 216, 243, 263
kuří oka, 230
kůže popraskaná, 63
kýla, 192
L
ledviny, podpora funkce, 204, 211
ledviny, posílení činnosti, 91, 203
letargie, 149, 213
leukémie, 162
lišej, 39, 48, 73, 207
lišej mokvavý, 61
lupenka, 69, 148, 161, 196
lupy, 67, 258, 263
lymfaticky systém, harmonizace, 210,
M
malárie, 62, 215
malomocenství, 201
mdloby, vyvolání, 69
■573■
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
meditace, podpora, 219, 236
melancholie, 105, 211, 126, 214
menstruace, 141
menstruace bolestivá, viz bolesti menstruační
menstruace nepravidelná, 66, 99, 110,
210, 436
menstruace opožděná, 58, 64, 204
menstruace příliš silná, 47, 64, 85, 98,
106, 161
menstruace slabá, 436
menstruace, úprava cyklu, 150, 382
menstruace zastavená po nachlazení,
138, 122
metabolismus, viz výměna látková
Ménierova choroba, 338
Měsíc, negativní vliv, 316
městky, viz hemeroidy
migréna, 32, 65, 79, 105, 126, 163, 166,
195, 202, 204, 206, 215, 236, 243, 263,
329, 338, 343
mléko mateřské, omezení tvorby, 124
mléko mateřské, zvýšení tvorby, 42, 53,
59, 64, 66, 67, 93, 205, 210, 464
mléko mateřské „zaražené", 40
močový měchýř, problémy, 436
močový měchýř, slabý, 209, 215
močení obtížné, 44, 48
mor, 149, 200, 218
mozek, podpora činnosti, 207, 214, 236
mozoly, 258
mrtvice, 325, 433
mykózy, 29, 36, 64, 75, 82, 111, 150, 229,
464, 467
N
nadměrná tvorba červených krvinek,
164
nadýmání, 29, 40, 42, 52, 56, 64, 75, 76,
79, 81, 85, 95,111, 118, 121, 128, 147, 149,
158, 214, 242, 436,
nachlazení, 32, 37, 40, 43, 44, 71, 76, 91,
105, 111, 115, 117, 127, 138, 144, 151, 158,
173, 193, 195, 207, 228, 241, 243, 301,
338, 461
.
nachlazení, prevence, 229
namožení obecně, 29, 192, 328
namožení svalů, 192
namožení žil, 192
napětí, 207, 243
nádory obecně, 213
nádor na mozku, 169
nádory gynekologické, 169
náměsíčnost, 200
necitlivost, 331
nedostatek minerálů, 278 a násl.
nedostatek stopových prvků, 278 a násl.
nedostatek vápníku, 212
negativní myšlenky, 208
nehty lámavé, 195, 207
nehty měknoucí, 207
nehty, posílení, 213
nehty, špatný stav, 193, 207
nehty štípavé, 207
nechutenství, 46, 52, 71, 93, 95, 95, 96,
97, 109, 110, 112, 120, 123, 195, 216, 218
nejistota, 205
neklid, 82
nemoc z pohybu, viz kinetóza
neplodnost, 208, 209, 210, 213, 216, 317
neprůchodnost střevní, 338
nerovnováha kyseliny močové, 194
nerovnováha solí v organismu, 194
nerovnováha žluči, 194
nervová soustava, aktivizace, 203
nervová soustava, posílení, 66, 67, 129,
136, 215
nervová soustava, zvýšení činnosti, 191
nervové rozrušení, 129
nervozita, 81, 112, 157, 209, 411
nespavost, 32, 44, 51, 53, 66, 69, 75, 78,
80, 81, 82, 94, 129, 136, 145, 147, 157,
163, 166, 193, 202, 205, 213, 214, 216,
237, 241, 243, 263, 343, 436
neuralgie, 44, 136, 194, 201
neurastenie, 38
neurodermatitida, 107
neuróza, 53, 69, 216, 347, 385
neuróza srdeční, 62, 121, 157
neuróza žaludeční, 151
Rejstřík nemoc; obtíží a indikací
nevidomost, pomoc psů, 232
nevolnost, 134, 147, 194, 209, 210, 213,
216, 360
nevolnost těhotenská, 207, 215
nežity, 40, 74, 77, 78, 98, 129, 136, 194,
241, 437
noční můra, 204, 207
O
obezita, 66, 72, 127, 145, 151, 164, 201,
220, 252, 263, 382
oběh krevní, regulace, 50, 115
oběšení, 433
obrna dětská, 209, 253
obrna mozková, 325
obrna obličejových svalů, 338
obtíže cévní, 164
obtíže dutin nosních, 195, 461
obtíže dutiny ústní, 29
obtíže dýchací, 29, 81, 100, 139, 143, 214,
243, 256, 382
obtíže gynekologické, 53, 135, 150, 164,
191, 202, 207, 468
obtíže jaterní, 32, 48, 81, 94, 142, 164,
191, 194, 201, 214
obtíže kloubní, 96
obtíže kožní, 148, 193, 243
obtíže kožní, hnisavé, 98
obtíže kožní, chronické, 103
obtíže kožní, lehčí, 195
obtíže krční, 205
obtíže krevního oběhu, 112, 243
obtíže ledvinové, 39, 141, 142, 152, 160,
164
obtíže menstruační, 32, 51, 161, 173, 205,
208, 241, 243
obtíže močového měchýře, 164
obtíže nervosvalové, 324
obtíže nervové, 58, 150, 190, 193
obtíže oběhové, 152, 192, 262
obtíže oční, 123, 164
obtíže prostatické, 48, 53, 77, 121, 136,
139, 210
obtíže revmatické, 29, 32, 35, 36, 39, 40,
44, 47, 55, 56, 57, 59, 61, 65, 67, 69, 71,
■574■
72, 73, 74, 75, 77, 78, 82, 86, 89, 92, 96,
99, 104, 105, 111, 112, 113, 115, 117, 120,
126, 129, 129, 130, 131, 133, 136, 149,
150, 152, 157, 193, 165, 214, 383
obtíže střevní, 68, 74, 76, 82, 115, 120,
124, 131, 138, 209
obtíže trávicí, 29, 30, 32, 34, 63, 71, 85,
115, 121, 144, 151, 243, 256
obtíže vaječníků, 207
obtíže vejcovodů, 207
obtíže všeho druhu, 202
obtíže vylučovací, 243
obtíže zažívací, 31, 32, 66, 93, 94, 103,
107, 116, 138, 205, 206
obtíže zažívací kojenecké, 48, 66, 86, 382
obtíže žaludeční, 52, 54, 68, 76, 82, 83,
95, 107, 115, 120, 124, 131, 133, 138, 144,
169, 195, 201, 206, 207
obtíže žlučníkové, 32, 67, 84, 94, 103,
115, 164, 195, 207, 214
oči, posílení, 201, 202
oči, problémy, 436
oči unavené, 258
odhlenění, viz kašel
odkašlávání, viz kašel
odřeniny, 80
odvykání návykovým látkám, 202
ochrnutí, 253
olovo, 285
omrzliny, 36, 40, 192, 195
onemocnění kožní, 37
opar, 37, 150, 192, 206, 243
opar pásový, 150, 161, 206
opařeniny, 37, 112, 241
opruzeniny, 36
opuchliny, 29
osteoartritida, 324, 338
ostych, 205
osvěžení celkové, 166, 241, 242
otoky, 29, 32, 44, 51, 57, 61, 65, 72, 82,
98, 100, 101, 102, 111, 115, 118, 209, 210
otoky kloubů, 117
otoky krevní, 205
otoky nohou, 436, 437
otoky od zubů, 117
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
otoky tvrdnoucí, 104
otoky zánětlivé, 128, 133
otrava, obecně, 194, 201, 204, 210, 218
otrava, protijed, 151, 214
otrava alkoholem, 201
otrava arzenikem, 126
otrava áronem, 30
otrava blínem, 35
otrava bolehlavem, 36
otrava břečťanem, 38
otrava čemeřicí, 42
otrava durmanem, 47
otrava dymnivkou, 48
otrava fosforem, 36
otrava chvojkou, 54
otrava kapradí samcem, 62
otrava kozlíkem, 69
otrava krve, 207
otrava kýchavicí, 73
otrava lýkovcem, 79
otrava námelem, 87
otrava náprstníkem, 88
otrava nikotinem, 50
otrava ocúnem, 89
otrava oleandrem, 90
otrava omějem, 92
otrava posedem, 102
otrava potměchutí, 102
otrava přesličkou, 106, 158
otrava rulíkem, 114
otrava stulíkem, 122
otrava štědřencem (zlatým deštěm), 126
otrava vachtou, 133
otrava z jídla, 243
ozdravení celkové, 202
P
padoucnice, viz epilepsie
paměť, zlepšení, 113, 216, 243
panika, 243
paradentóza, 230
paraplegie, 325,
paraziti, 38, 41, 42, 43, 44, 65, 131
paraziti tělní, 204
paraziti střevní, 128, 130, 138
■575■
paraziti vnitřní, 123, 135
pálení žáhy, 120, 138, 194, 195, 214, 230,
359
pihy, 74, 89
píchání, 256, 331
písek močový, 115, 436
písek ledvinový, 64, 95, 115, 128, 130,
136, 207
písek ledvinový, prevence, 203
písek žlučový, 436
pleť, zlepšení, 202
plísně, viz mykózy
plísně, likvidace, 259
plísně v bytě apod., 227
plynatost, 32, 66, 97, 158, 195,
plynatost kojenecká, 48, 66
pocení, nadměrné, 124, 138, 213
pocení nohou, 39, 47, 166
počasí, negativní vliv, 315
podlitiny, 69, 85, 104, 139
podráždění, obecně, 120
podráždění žaludku, 149
podvrtnutí, 104, 241
podvýživa, 208
pohlavní předrážděnost, 73
pohmožděniny, 29, 32, 54, 57, 59, 66, 69,
82, 85, 102, 104, 111, 115, 129, 135, 241,
243, 258
pokožka mastná, 243
pokožka, ochrana, 148
pokožka podrážděná, 148
pokožka suchá, 243
pokožka, zjemnění, 136
polycytemia vera, 164
pooperační stavy, 249
popáleniny obecně, 77, 88, 100, 112,
124, 129, 131, 145, 166, 200, 206, 207,
230, 241, 258,
popáleniny drobné, 69, 74, 173
popraskaná kůže 63, 80
popraskané bradavky při kojení, 31, 91
popraskané ruce, 116
popraskané rty, 31, 63, 192
popraskané ústní koutky, 192
popraskaný jazyk, 192
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
poranění, kožní, drobná, 148
porod, příprava, 382
porod, usnadnění, 200, 201, 202, 206,
207, 218,
porod, zmírnění krvácení, 206
poruchy duševní, 142, 214, 233, 399
poruchy hybnosti, 233
poruchy krevního tlaku, 191
poruchy menstruační, 83, 93, 112
poruchy nervové, 122
poruchy psychoneurotické, 126
poruchy psychosomatické, 213
poruchy rovnováhy, 203
poruchy řeči, 217
poruchy střevní, 150
poruchy štítné žlázy, 94
poruchy trávení, 112, 193, 243
poruchy učení, 325
poruchy zažívání, 54, 59, 95, 203
posílení celkové, 36, 38, 39, 45, 52, 98,
108, 109, 112, 116, 132, 136, 164, 166,
204, 212, 214, 228, 241, 242
posílení nervové soustavy, 32, 55, 84, 93
posílení srdce, 55, 69, 200, 201, 203, 206,
218, 258
posílení žaludku, 40
potence sexuální, podpora, 190
potrat, vyvolání, 53, 149
povzbuzení, celkové, 157, 241, 242, 437
pozornost, zvýšení, 209
prevence chorob, 466
problémy emocionální, 240
problémy psychické, 240, 413
prokrvení končetin nedostatečné, 209
prokrvení pokožky, lepší, 149, 213
proleženiny, 101
průjem, 32, 37, 38, 49, 54, 55, 59, 61, 64,
66, 77, 86, 88, 91, 94, 96, 97, 99,102,114,
116, 118, 127, 127, 128, 130, 136, 137,
139, 140, 145, 147, 149, 158, 243, 338,
464
průjem chronický, 64
průjem u kojenců, 86
předmenstruační tenze, 150
předrážděnost, 122, 126, 195,
• 576 •
představy depresivní, 208
přechod, viz klimakterium, 208
překyselení žaludku, 55, 194, 195, 338
přepracovanost, 94
psychóza, 257
R
radioaktovní záření, 201
rachitida, 86, 207, 263
rakovina, 40, 135, 126, 144, 145, 168,
202, 218, 301, 426, 427, 466, 467
rakovina, dispozice, 142
rakovina hrtanu, 167
rakovina jater, 168
rakovina ja zyka, 168
rakovina kostí, 167
rakovina plic, 167, 169
rakovina, prevence, 147
rakovina lymfatických uzlin, 167
rakovina varlat, 168
rakovina zažívacího traktu, 167
rakovina žaludku, 167, 169
ramena, uvolnění, 379
rány obecně, 32, 37, 38, 51, 55, 57, 59, 61,
66, 69, 84, 99, 104, 127, 128, 131, 145,
204, 229, 243, 260, 463
rány, doléčení, 49, 78
rány, čištění, 150
rány hnisající, 47, 59, 65, 101, 102, 111,
139
rány, lepší srůstání, 107
rány krvácející, 44, 64, 85, 93, 106, 115
rány menší, 193
rány mokvavé, 124, 132
rány povrchové, 129
rány, rychlejší hojení, 83, 111, 140, 150,
193, 258, 301
rány špatně se hojící, 44, 45, 52, 86, 96,
102, 117, 124, 129, 132, 136, 139
rány velké, 229
rány, vymývání, 137, 235
regenerace obecně, 192, 200, 205, 211,
214, 218, 229, 258, 436
regenerace chrupavek, 229
regenerace měkkých tkání, 229
■577■
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
regenerace tkání, zlepšení, 147
rehabilitace pohybová, 399
rekonvalescence obecně, 55, 192, 202,
253
rekonvalescence, strava, 137
rekonvalescence po žloutence, 41
relaxace, 29, 234, 383, 426, 428
revmatická horečka, 243
revmatismus kloubový, 95, 112, 136
revmatismus svalový, 35, 136, 195
rozčílení, 207
roztěkanost, 207
rtuť, 285
rty, bolavé, 193
rýma, 37, 40, 71, 79, 117, 193, 194, 301,
350, 461
rýma senná, 195
rýma zastydlá, 32
S
sebedůvěra, zvýšení, 219, 240
schizofrenie, 233
silikóza, 250
silikóza hornická, 207, 228
sípání, 193
skleróza, 84, 202
skleróza roztroušená, 165, 191, 216, 345,
382
skleslost, 236
sklovina zubní, posílení, 207
skvrny jaterní, 42
skvrny žluté na kůži, 34
slabost celková, 94, 165, 194, 195
slabost nervová, 95
slepota, viz nevidomost
slezina, podpora činnosti, 204, 218
slezina, posílení činnosti, 119, 162
slezina, posílení funkce, 207, 211
slezina, problémy, 436
slinivka, posílení, 202
slinivka, povzbuzení činnosti, 126, 218
sliznice narušené, 148
sluch oslabený, 349
Slunce, negativní vliv, 316
smyslová postižení, 237
smyslové orgány, posílení, 214
spála, 210
spokojenost, 206
sraženiny krevní, 149, 205
srážlivost krve, špatná, 142
srdeční činnost, posílení, 66, 72, 90, 211,
213, 217
srdeční činnost, uklidnění, 213, 214
srdeční funkce, harmonizace, 209, 257
srdeční nedostatečnost, 70
srdeční slabost, 214
stafylokok zlatý, 131
stárnutí, 145, 152, 209, 214, 215, 228,
232, 242, 258, 261, 385
stolice, úprava, 41
stres, 147, 190, 193, 237, 241, 243, 426
strnutí šíje, 205
strupovitost kůže, 67
svaly namožené, 192
svrab 29, 39, 73, 201
stres, 112
střeva, podpora funkce, 204
střeva, posílení funkce, 207
střevní činnost, tlumení, 48
střevní činnost, zlepšení, 145
střevní mikroflóra, harmonizace, 145
svědění, 173, 194
Š
šedivění předčasné, 95
šestinedělí, 465
šíje, uvolnění napětí, 201, 205, 379
škytavka, 194, 202, 344
šlachy namožené, 192
šlachy natržené, 192
štěnice, 29
štítná žláza, zlepšení činnosti, 205
štítná žláza, zvýšená činnost, 62
šťávy žaludeční, snížení kyselosti, 207
šťávy žaludeční, vyrovnání hladiny, 207
šťávy žaludeční, zvýšení tvorby, 133
T
tasemnice, 61
tenisový loket, 328, 338, 468
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
teplota zvýšená, 139, 209, 213, 215
těhotenství, 76, 140, 141, 64, 200, 205,
382
těžké kovy, 151, 285
trauma, 232
trávení, podpora, 43, 68, 76, 78, 91, 97,
96, 117, 133, 144, 147, 148, 150, 207, 211,
216, 228
trávení, regulace, 54, 145
trávení, stagnace, 193
trávení, špatné, 159, 194
trávení, zlepšení, 97, 138, 147, 147, 328
trávicí ústrojí, podpora, 211
tréma, 205
trombóza, prevence, 149
tuberkulóza, 57, 128, 135, 152, 206, 214,
231
tuhnutí kloubů, prevence, 258
tvorba nových buněk, 205
U
uhry, viz akné
uklidnění, 29, 38, 45, 50, 58, 75, 79, 82,
97, 110, 116, 157, 166, 191, 201, 206, 207,
210, 216, 229, 234, 241, 242
uklidnění zuřících šílenců, 66
uvolnění, 241, 242
uvolnění hluboké, 242
uvolnění kloubů, 385
uvolnění svalů, 385
uvolnění šlach, 385
Ú
únava, 146, 149, 151, 152, 190, 191, 218
únava duševní, 243
úpal, 173
úplavice, 64, 89,130, 338
úrazy, sportovní, 262
ústní koutek prasklý, 192, 464
ústrojí močové, zvýšení činnosti, 115
ústrojí zažívací, zvýšení činnosti, 115
ústřel ,149,195, 262, 353
úzkost, 82, 190, 243, 411
úžeh, 84, 173
V
• 578 •
vady srdeční, 50
větry, 194
virózy, 243
vitalita, podpora, 202, 211, 236
vitalita snížená, 192
vitiligo, 96
vlastnosti povahové negativní, 208
vlasy, padání, 67, 133, 195, 214, 263
vlasy, posílení, 39, 49, 63, 229, 258
vlasy, posílení růstu, 131
vlasy, špatný stav, 193
vnitřní orgány obecně, 66, 228
voda v koleně, 436
vodnatelnost, 32, 39, 40, 50, 57, 64, 70,
71, 72, 105, 160, 2Ó6, 241, 243
volné radikály, 283 a násl.
vrásky, 263
vrásky, prevence, 148
vrásky, vyhlazení, 214
vředy, 32, 44, 55, 61, 66, 86, 91, 98, 115,
119, 127, 128, 202, 209, 213, 243
vředy bércové, 57, 65, 77, 94, 101, 132,
436, 437
vředy dvanáctníkové, 150, 229, 230
vředy hnisající, 65, 111
vředy krvácející, 106
vředy, lepší hojení, 150
vředy nehojící se, 114
vředy špatně se hojící, 100
vředy v ústech, 243
vředy žaludeční, 69, 142, 147, 150, 214,
229, 230, 359, 382
vředy žaludeční, prevence, 205
vši, 29, 42, 122
vyčerpanost, celková, 94, 149, 152
vyčerpanost duševní, 112
vyčerpanost, nervová, 195,
vyčerpanost tělesná, 95
vykloubení vrozené, 209
vylučování, podpora, 146
vyrážky, 36, 77, 93, 101, 107, 121, 124,
192, 193, 202, 214, 216, 258, 436
vyrážky mokvavé, 61
vyrážky zastaralé, 65
vyrovnanost duševní, 206
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
výměna látková, podpora, 121, 170, 203,
výměna látková, poruchy, 69, 70, 131,
249, 250, 252
výměna látková, regulace, 151, 215
výměna látková, úprava, 129
výměna látková, zlepšení, 138, 159, 382
výměna látková, zvýšení, 119
výměšky patologické, 194
výrony, 69
výrůstky, prevence, 258
výtok, 51
vytrvalost, 211
vzteklina, 131,
z
zadržování tekutin viz vodnatelnost
zahlenění, 40, 81
zanícení jakékoliv, 53
zažívání, zlepšení, 31, 149
zácpa, 32, 39, 41, 44, 46, 58, 71, 86, 109,
119, 126, 127, 128, 132, 138, 144, 159,
211, 242, 243, 263, 338, 379
zácpa kojenecká, 48
záděry, 258
záducha, 100
záchvat astmatický, 67
záchvat žlučníkový, 67, 194
zákal šedý, 338, 347
zákal zelený, 161, 348, 399
záněty obecně, 30, 40, 58, 59, 61, 66, 77,
100, 104, 111, 116, 119, 120, 126, 127,
129, 132, 191, 193, 203, 209, 210, 228,
237
zánět cest dýchacích, 30, 59, 228
zánět cest dýchacích chronický, 38
zánět cest dýchacích horních, 150
zánět dásní, 31, 57, 79, 85, 93, 117, 130,
158, 212, 338
zánět dutiny ústní, 30, 32, 37, 45, 46, 49,
49, 55, 59, 77, 81, 89, 100, 102, 104, 111,
114, 116, 124, 229
zánět hlasivek, 338
zánět hrtanu, 49, 59, 60, 124, 131
zánět kloubů, 136, 150, 204, 211
zánět kloubů bolestivý, 32
■579■
zánět kůže, 193, 201
zánět ledvin po spále u dětí, 433
zánět lymfatický, 436
zánět močového měchýře, 93, 103, 130,
243, 362
zánět močových cest dolních, 102
zánět mandlí, 31, 84, 127, 338
zánět mezižeberního nervu, 136
zánět močových cest, 139
zánět nehtového lůžka, 98
zánět nervů, 194
zánět nosních dutin, 32, 104, 338, 382
zánět nosohltanu, 31, 127
zánět okostice, 263
zánět pohrudnice, 436
zánět plic, 436
zánět průdušek, 32, 39, 42, 43, 49, 65, 76,
91, 105, 338
zánět příušnic, 210
zánět slepého střeva, 74, 203
zánět slinivky břišní, 264
zánět spojivek, 110, 216, 338, 349
zánět střev, 211
zánět střevního traktu, 103
zánět tlustého střeva, 243, 338
zánět trojklaného nervu, 129
zánět v krku, 216, 217
zánět zažívacího ústrojí, 30
zánět žlučových cest, 139
zápach z úst, 110
zápal, obecně, 215
zápal plic, 209, 433
záškrt, 201
závislost, 240
závratě, 44, 48, 208, 213, 216, 263, 436
zlomeniny, 69, 86, 207, 209, 263
znaménko mateřské, 258
zrak, osvěžení, 214,
zrak, posílení, 205, 210, 213, 217
zrak vnitřní, posílení, 206, 217
zranění, 325
ztráta čichu, 194
ztráta chuti, 194
ztráta paměti, 152
ztuhlé rameno, 338
Rejstřík nemocí, obtíží a indikací
zub (po vytržení), 32, 111
zuby, problémy, 192, 436
zuby, prořezávání, 195, 207
zvracení, 147
zvracení ranní, 194
zvracení u kojenců, 86
zvracení, vyvolání, 69, 111, 139, 228, 464
ž
žal, 236,
žaludeční činnost, povzbuzení, 57, 97,
118
žaludek, podpora funkce, 204
žaludek, posílení, 165
žaludek, posílení funkce, 207
žaludek, zlepšení stavu, 120
žebra naražená, 464
žlázy, úprava funkce, 201
žlázy, zlepšení funkce, 206
žloutenka, 63, 85, 102, 121, 133, 160,
202, 203, 206
žloutenka, rekonvalescence, 41
žluč, regulace tvorby, 55
žlučník, posílení funkce, 207
žlučník, podpora činnosti, 43, 117, 119,
204, 210,
žlučník, podpora správné funkce, 81
žlučník, úprava činnosti, 133
žlučník, zlepšení stavu, 120
• 580 •
Výběr z literatury
■581■
VÝBĚR Z LITERATURY
Bůhmig, Ulf, Přírodní léčitelství v domácí praxi, Praha 1993
Bravo, Brett, Crystal Healing Secrets, New York 1998
Crompton, Paul, Taiči, Olomouc 1996
Cunningham, Sco tt , Magické rostliny, Praha 1994
Čehovský, Jiří, Homeopatie - víc než léčba, Praha 1997
Čejka, Gustáv a kol., Radíme záhradkárom, 1 a 2, Bratislava 1982
Doležal, Jiří X., Bezbolestná kastrace, Praha 1998
Ebner, Wolf C., Akupresura působí okamžitě, Bratislava 1991
Englert, Ludwig, Paracelsus, člověk a lékař, Praha 1943
Erben, Jaroslav, Hofman, Jaroslav, Záhady podvědomí, Trutnov 1991
Griffon, T. Wynne, Astrologie, Praha 1993
Habětín, Vladimír, Knobloch, Ervín, Kapesní atlas zkamenělin, Praha 1981
Hall, Mari, Reiki, Praha 1994
Hanka, Zdeněk, Kuchař, Jiří, Léčitelé, jak je neznáte, Praha 1991
Hoffmanová Eva, Jebavý František S., Rostliny v domácí lékárně, Praha 2001
Horynová, Anna a kol., Praktické zahradnictví, Praha 1966
Hrubý, Jan, Akupresura pro všední den, Trutnov 1990
Hruška, Blahoslav, Jak se léčit rostlinami, Praha, rok vydání neuveden
Hubbard, Ron L., Dianetika, Brno 1997
Chobotský, Pavel, Čas senzibilů a léčitelů, Lysá nad Labem 1992
Inglis, Brian, West, Ruth, Průvodce alternativní medicínou, Praha 1992
Janča, Jiří, Alternativní medicína, Praha 1991
Janča, Jiří, Co nám chybí, Praha 1992
Janča, Jiří, Praktická homeopatie, Praha 1992
Janča, Jiří, Psychotronika pro každého, Praha 1992
Janča, Jiří, Reflexní terapie, Praha 1991
Jirsík, Josef, Léčivé rostliny, užití a pěstování, Praha 1946
Jonáš, Josef, Křížovka života, Praha 1996
Jonáš, Josef, Tajenky života, Praha 1996
Kefer, Jan, Praktická astrologie, Praha 1996
Kelder, Peter, Pět Tibeťanů, Praha 1996
Keller, Jiří, Patrovský, Věnceslav, Encyklopedie hraničních jevů, Praha 1995
Kersaint, J. P., de, Kurs radiestezie, Plzeň, rok vydání neuveden
Kouda, Lubomír, Abeceda přírodního léčení pro každého, Praha 1991
kol., Léčitelství a alternativní medicína, Plzeň 2000 (interní materiál KPU Plzeň)
kol., První adresář lidových léčitelů, Praha 1992
kol., Rodinná encyklopedie alternativní medicíny, Praha 1997
kol., Tajemné kyvadlo a zázračné amulety, Ústí nad Labem, rok vydání neuveden
Korbelář, Jaroslav, Endris Zdeněk, Naše rostliny v lékařství, Praha 1968
Kos, Miroslav, Nerosty v léčitelství, České Budějovice, cca 1992 (vl. náklad bez údajů)
Králová, Markéta, Koření v dnešní kuchyni, Praha, rok vydání neuveden
Výběr z literatury
■582 ■
Kreperat, Josef Pavel, Léčení drahými kameny, Praha 1993
Krumlovská, Olga, Alexa, Jiří, Léčivá pavučina a dalších 77 pověr a zázraků, Praha
1999
Kiihnl, Robert, Chytré drogy, Praha 2000
Kushi, Michio, Přírodní léčení makrobiotikou, Košice 1992
Medenbach, Olaf, Minerály, Praha 1995
Liška, Vladimír, Odtajněná psychotronika, Praha 1993
Novák, František A., Rostliny, Praha 1936
Novák, František A., Rostliny 2., Praha 1940
Novák, František A., Horské rostliny, Praha 1937
Normanová, Jill, Chuť a voňa korenia, Bratislava 1992
Patrovský, Věnceslav, Od magie k biotronice, Pelhřimov, rok vydání neuveden
Pavel, Viktor, Dr. T. Lobsang Rampa - láma, nebo podvodník?, (seminární práce
autora z roku 2001)
Petříček, Petr, Adresář lidových léčitelů, Praha 2000
Pietroni, Patrick, Alternativní péče o zdraví, Praha 1996
Reinicke, Wolfgang, Astrológia, Bratislava 1991
Repka, František, Ženšen, Bratislava 1988
Rohová, Vl as ta, Kouzelné krystaly, Praha 1994
Rubcov, V. G., Zelená lékárna, Praha 1985
Rickert, Ulrich, Homóopathie fůr Kinder, Mnichov 1995
Seitz, Paul, Lékárna na zahrádce, Praha 1995
Schwart, Aljoscha, A., Schweppe, Ronald, P., Pfau, Wolfgang M., Léčivá síla druidů,
Praha 1994
Soukup, Jiří, Akupresura pro první pomoc v der všední i sváteční, Praha 1991
Steinbach, Gunter, Lexikon užitkových rostlin, Praha 1997
Suchý, Josef, Lidové léčitelství aneb Návrat k přírodě, Praha 1991
Sůsslow, Regine, Kvě ty naší přírody, Berlín, rok vydání neuveden
Templemore, Vernon, Nemoc jako cesta ke zdraví, Ostrava 1998
Toth, Max, Nielsen, Greg, Síla pyramid, Brno 1994
Treben, Maria, Zdraví z Boží lékárny, České Budějovice 1991
Valíček, Pavel a kol., Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny, Hradec Králové 1998
Vitebsky, Piers, Svět šamanů, Praha 1996
Vurm, Bohumil, Tajné dějiny Evropy, Praha 1996
Zemanová, Radmila, Bioenergie bez záhad, Praha 1991
Zentrich, Josef A., Jonáš, Josef, Věčně zelené naděje, Ústí nad Labem, 1990
Periodika: Regena, Regenerace, Spirit, Přírodní lékař aj.
Jitka Lenková
Velká kniha alternativní medicíny
Vydalo nakladatelství Regia
Ing. Petr Martinec
Gagarinova 1082, 165 00 Praha 6
v roce 2001, p rvní vydání
Grafická úprava Miroslav Pechánek
Návrh obálky Vítězslav Cinger
Sazba Grafoprint plus, Zubatého 5, Praha 5
Zhotovila tiskárna S Tisk Vimperk s.r.o.
Žižkova 448, 385 01 Vimperk
ISBN 80-86367-16-9

Podobné dokumenty

„Dobrý lék chutná hořce, dobrá rada drásá uši." Konfucius (552

„Dobrý lék chutná hořce, dobrá rada drásá uši." Konfucius (552 tělesné či duševní pochody již neprobíhají podle původního plánu. Pro čínskou medicínu tento stav znamená nutnost nekompromisního a cíleného návratu ke ztracené rovnováze. Léčebně se podávají přesn...

Více

PDF 8,7 MB

PDF 8,7 MB plošně nevýznamné náznaky glejů jsou vyvinuty na drobných prameništích v jižním i severním svahu. 2.1.3 Klimatologie Podnebí oblasti má zřetelný suboceánský charakter. Ten je podmíněn okrajovým pos...

Více