Základní informace k technikám vědecké práce

Základní informace k technikám vědecké práce

Pro studenty
Ústavu germánských studií FF UK
Základní informace k technikám
vědecké práce
Vydání 2003/2004
•
•
•
•
jak vypracovat seminární práci a referát
jak postupovat při bibliografické rešerši
jak si zaznamenávat a citovat odbornou literaturu
seznam nejdůležitějších příruček
2
Tato brožura je pro naše účely upraveným překladem textu "Ebenda", který mají k dispozici
studenti Ústavu pro německý jazyk a literaturu Kolínské univerzity, 7. vyd., 2001. Ústavu
germánských studií ho laskavě poskytl prof. Walter Pape. Cílem brožury je pomoci
začátečníkům i pokročilým se zvládnutím technik vědecké práce v germanistice.
Problémy s technikou vědecké práce se mohou dostavit (a zpravidla dostavují) v okamžiku, kdy
je student prvního ročníku poprvé postaven před úkol sepsat teze, referát nebo seminární práci.
Těžkostem, s nimiž se potýká, se budeme v některých bodech věnovat detailněji a ukážeme
možnosti, jak jim předcházet. Také ti, kteří mají odevzdání prvních písemných prací za sebou a
chystají se na diplomovou práci, zde naleznou rady a tipy, jak nejlépe postupovat.
Brožura obsahuje také seznam "Nejdůležitější germanistické příručky a bibliografie" se
signaturami Knihovny Ústavu germánských studií a dalších pražských knihoven. Základní
příručky jsou pro přehlednost orámovány.
Pokud Vám brožura pomohla nebo naopak pokud v ní nějaké informace postrádáte, oznamte
nám to prosím na adresu [email protected] nebo vzkazem odevzdaným na Sekretariátu ÚGS.
Vaše vítané připomínky zapracujeme do dalšího vydání.
Mnoho úspěchů při vědecké práci,
Vyučující ÚGS
Johana Gallupová (překlad, úprava)
3
Obsah:
1
JAK KONCIPOVAT A VYPRACOVAT SEMINÁRNÍ PRÁCI (SEMINARARBEIT) ............................. 5
1.1
1.2
1.2.1
1.2.2
1.3
1.4
1.4.1
1.4.2
1.5
PŘIHLÁŠENÍ SE DO PŘÍSLUŠNÉHO SEMINÁŘE A VÝBĚR TÉMATU SEMINÁRNÍ PRÁCE ...................................... 5
PŘÍPRAVA, KONCEPCE .................................................................................................................................... 5
Příprava.................................................................................................................................................... 5
Koncepce................................................................................................................................................... 5
ČLENĚNÍ ......................................................................................................................................................... 6
PSANÍ.............................................................................................................................................................. 7
Tipy: .......................................................................................................................................................... 7
Stylistické rady.......................................................................................................................................... 7
ZÁVĚREČNÁ REDAKCE ................................................................................................................................... 7
2
JAK VYPRACOVAT ABSTRAKT, KONSPEKT, REFERÁT A TEZE K REFERÁTU .......................... 8
3
JAK SE DOSTANU K LITERATUŘE? BIBLIOGRAFICKOU REŠERŠÍ !............................................... 8
3.1
KNIHOVNÍ KATALOGY .................................................................................................................................... 9
3.1.1
Abecední katalog ...................................................................................................................................... 9
3.1.2
Předmětový katalog.................................................................................................................................. 9
3.1.3
Online katalog .......................................................................................................................................... 9
3.2
BIBLIOGRAFICKÁ REŠERŠE ............................................................................................................................. 9
3.2.1
Kde hledat?............................................................................................................................................. 10
3.2.1.1
3.2.1.2
3.2.1.3
3.2.1.4
3.2.2
Katalogy a příručka ....................................................................................................................................... 10
Oborové bibliografie ..................................................................................................................................... 10
Internet........................................................................................................................................................... 10
CD-ROM ....................................................................................................................................................... 10
Příklady, jak postupovat při bibliografické rešerši ............................................................................... 11
3.2.2.1
Jazykověda .................................................................................................................................................... 11
3.2.2.2
Literární věda................................................................................................................................................. 12
3.2.2.2.1
Vyhledání literatury k určitému autorovi nebo dílu ................................................................................ 12
3.2.2.2.2
Vyhledání literatury k věcnému tématu (žánr, epocha, koncept, problém, teorie)................................. 12
3.3
3.4
4
REŠERŠE NA INTERNETU ..............................................................................................................................13
ÚPLNOST? ....................................................................................................................................................13
JAK SI ZAZNAMENÁVAT BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE? ........................................................................13
4.1
BIBLIOGRAFICKÁ CITACE - SOUHRN ÚDAJŮ O CITOVANÉ PUBLIKACI NEBO JEJÍ ČÁSTI UMOŽŇUJÍCÍ JEJÍ
IDENTIFIKACI ..............................................................................................................................................................13
4.1.1
V zásadě je tedy nutno zapisovat: .......................................................................................................... 14
4.1.1.1
4.1.1.2
4.1.1.3
4.1.2
4.1.3
Vysvětlivky k následujícímu přehledu:................................................................................................... 15
Bibliografický údaj v jazykovědě (německý úzus) ................................................................................. 15
4.1.3.1
4.1.3.2
4.1.4
4.1.5
4.1.6
5
Odkazy přímo v textu (viz kapitola 5.1 Citace):........................................................................................... 15
Uvádění bibliografie v seznamu použité literatury: ..................................................................................... 15
Bibliografický údaj v literární vědě (německý úzus) ............................................................................. 16
Úzus časopisu Česká literatura (pro seznam použité literatury) .......................................................... 17
Normy ..................................................................................................................................................... 18
JAK CITOVAT A PSÁT POZNÁMKY? ........................................................................................................18
5.1
5.2
6
u knihy ........................................................................................................................................................... 14
u článku v časopise:....................................................................................................................................... 14
Poznámky: ..................................................................................................................................................... 14
CITACE .........................................................................................................................................................18
POZNÁMKY, POZNÁMKOVÝ APARÁT ............................................................................................................19
FORMÁLNÍ ÚPRAVA PÍSEMNÝCH PRACÍ (PAPÍR, LAYOUT, ROZSAH)........................................20
7
HLAVNÍ GERMANISTICKÉ PŘÍRUČKY, SLOVNÍKY A BIBLIOGRAFIE (VÝBĚR SE
SIGNATURAMI)..........................................................................................................................................................20
7.1
7.2
BÜCHERKUNDEN ..........................................................................................................................................20
PERSONALBIBLIOGRAPHIEN .........................................................................................................................20
4
7.3
FACHBIBLIOGRAPHIEN .................................................................................................................................21
7.3.1
Abgeschlossene Auswahlbibliographie.................................................................................................. 21
7.3.2
Abgeschlossene Bibliographien für bestimmte Zeiträume .................................................................... 21
7.3.2.1
7.3.2.2
7.3.3
Periodische Fachbibliographien............................................................................................................ 22
7.3.3.1
7.3.3.2
7.3.4
7.4
7.4.1
7.4.2
7.4.3
7.5
7.6
7.7
7.7.1
7.7.2
7.8
7.9
7.9.1
7.9.2
7.9.3
7.9.4
7.10
7.11
Literaturwissenschaft .................................................................................................................................... 21
Sprachwissenschaft: ...................................................................................................................................... 22
Sprach- und Literaturwissenschaft................................................................................................................ 22
Sprachwissenschaft ....................................................................................................................................... 22
Editionen (Kritische Ausgaben), Quellenkunde: ................................................................................... 22
EPOCHEN- UND SACHTHEMENBIBLIOGRAPHIEN ..........................................................................................23
Ältere deutsche Literatur (Mittelalter, Frühe Neuzeit) ......................................................................... 23
Neuere deutsche Literatur (bis 19. Jahrhundert) .................................................................................. 23
20. Jahrhundert und Gegenwartsliteratur ............................................................................................. 24
AUTORENLEXIKA .........................................................................................................................................24
WERKLEXIKA, DIE WELTLITERATUR UMFASSEND.......................................................................................25
REALLEXIKA UND HANDBÜCHER ................................................................................................................25
Literaturwissenschaft ............................................................................................................................. 25
Sprachwissenschaft ................................................................................................................................ 26
SPEZIALISIERTE BIBLIOGRAPHIEN (LW UND SW).......................................................................................26
LITERATURGESCHICHTEN ............................................................................................................................27
Größere Gesamtdarstellungen ............................................................................................................... 27
Knappe Übersichten ............................................................................................................................... 28
Speziell fürs Mittelalter .......................................................................................................................... 28
Für Prager deutsche Literatur, deutsche Literatur aus Böhmen .......................................................... 28
SPRACHGESCHICHTEN ..................................................................................................................................28
SCHRIFTLICHE FORM (TITELAUFNAHME, ZITIERWEISE)..............................................................................29
8
PŘÍKLAD TITULNÍ STRÁNKY PÍSEMNÉ PRÁCE...................................................................................30
9
PŘÍKLAD OBSAHU SEMINÁRNÍ PRÁCE...................................................................................................31
10
PŘÍKLAD TEXTU SEMINÁRNÍ PRÁCE S POZNÁMKAMI....................................................................32
11
PŘÍKLAD SEZNAMU POUŽITÉ LITERATURY (LITERÁRNÍ VĚDA) ................................................33
12
SYLLABUS K DĚJINÁM NĚMECKÉ LITERATURY ..............................................................................35
13
DOPORUČENÁ ČETBA ...................................................................................................................................38
14
NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH LITERÁRNĚVĚDNÝCH POJMŮ.......................42
5
1 JAK KONCIPOVAT A VYPRACOVAT SEMINÁRNÍ PRÁCI
(SEMINARARBEIT)
1.1 Přihlášení se do příslušného semináře a výběr tématu seminární práce
O tématu seminární práce se student dohodne s vyučujícím. Většinou připraví vyučující seznam
témat seminárních prací předem a seznámí s nimi studenty v rámci semináře.
Pokud jste si již vybrali příslušné téma, je záhodno před začátkem práce v konzultačních
hodinách s vyučujícím probrat otázky koncepce práce, opatření materiálu, rozsah práce a datum
odevzdání. Již na tuto úvodní konzultaci je dobré se připravit, např. nahlédnutím do katalogů v
knihovně ÚGS, prací s počítačovým katalogem (terminál v knihovně ÚGS TINLIB, on-line
katalogy Národní a Městské knihovny), příručkami, lexikony, literárními dějinami,
specializovanými bibliografiemi, periodickými oborovými bibliografiemi (viz kapitola 3). Snažte
se vyhledat si odborné práce k vybranému tématu a seznámit se s nimi, protože potom můžete
vyučujícímu klást konkrétní otázky.
Tyto přípravné práce není radno odkládat, neboť usnadňují konzultace a stejně jsou nutné pro
pozdější sepsání práce. Při konzultaci je třeba si důležité věci zapisovat, ubezpečit se o tom, že
jste všemu správně porozuměli, v případě odkazu na Vám neznámou literaturu ("Najdete to v
Schmitzovi") se raději rovnou zeptat a netrávit čas zbytečným pátráním, co měl vyučující na
mysli.
1.2
Příprava, koncepce
1.2.1 Příprava
Ve filologických oborech je nutné opakované čtení textu, kterým se zabýváme, teprve pak
přistupujeme ke sběru a studiu odborné literatury.
1.2.2 Koncepce
Nejdříve rozčleňte téma na otázky, které v průběhu práce zodpovíte, aniž by se tyto otázky
musely objevit v konečné verzi práce. Je třeba si ujasnit, co je cílem práce: pokuste se uchopit
téma v jeho problematice a v jeho vztahu k tématu semináře. Jakými jednotlivými kroky
zkoumání chcete tohoto cíle dosáhnout? Jsou tyto kroky metodicky smysluplné? Když jste si tyto
aspekty sami ujasnili a zformulovali, pak jste již zvládli úvod k vlastní práci.
Na začátku práce je tedy třeba stanovit otázky a cíl zkoumání a zvolit a poukázat na metodický
postup.
Zaměřte se na podstatné aspekty a problémy předmětu, zformulujte teze a vysvětlete je pomocí
příkladů (příklady z textu v literární vědě a historické jazykovědě, příkladové věty
(Beispielsätze) v lingvistice). Odborné termíny, které používáte, mají význam pouze v rámci
systému, k němuž se vztahují, tedy v rámci určité teorie. Ve vědeckých pracích je nutné tento
systém, k němuž se vztahuje, reflektovat a vyjádřit. Musíte tedy doložit nejen sobě, ale i
čtenářům, jak pojmům, s nimiž pracujete, rozumíte, a v čem spočívá vaše metoda zkoumání.
Příklady témat a otázek literárněvědných a -historických:
•Komika a humor v „Parzivalovi“ Wolframa von Eschenbach:
Co vlastně znamená komika a humor (určení pojmu; mějte na paměti dějinnou podmíněnost
tvoření literárněvědných pojmů!). Komika a humor jsou společenské fenomény, textově
6
imanentní způsob pozorování proto nemůže tématu odpovídat. Jakými prostředky je dosaženo
komična?
• Přátelství a láska v Gellertově románu „Das Leben der schwedischen Gräfin von G.“
Jak byl chápán pojem přátelství v 18. století? Jak je představeno přátelství a manželství? Mějte
na paměti fikčnost textu, jehož výpovědi nejsou jasné.
Příklad jazykovědného tématu.
• K postavení slovesa v německých větách
Ujasněte si terminologii: pokud pojednáváte o slovesu v německých větách, musíte si ujasnit, co
je sloveso, co je věta, jaký je vztah slovních druhů a vět, jak určujeme pozici slovesa ve větách,
jaké zvláštnosti němčina vykazuje v případě postavení slovesa atd.
Příklad tématu z dějin německého jazyka
•"Tradiční" a "moderní" psané varianty jazyka v Porýní 16. stol.
Jaká je definice předmětu zkoumání? Na jakých pramenech-typech textů má být zkoumána teze
přechodu od "tradiční" k "moderní" psané varietě? Jaké jazykové jevy z jakých jazykových
rovin se použijí ke srovnávací analýze?
Takovéto koncepční otázky usnadňují počáteční fázi práce. Později se může ukázat, že je
původní koncepci třeba pozměnit nebo zcela nově formulovat.
1.3 Členění
Nyní můžete přistoupit k detailnějšímu rozpracování jednotlivých otázek. Formulujte detailní
podotázky k hlavním otázkám, zaměřte se na nevyřešené nebo obtížně řešitelné problémy, na
body, o nichž panují v bádání rozdílné názory či které byly dosud v odborné literatuře pominuty.
Ve Vaší odborné práci byste měli argumentovat vědecky. Vaším úkolem je navrhnout možná
řešení daného problému nebo uvést návrhy řešení z odborné literatury, redukované na to, co je
podstatné pro vás. Alternativní způsoby řešení je třeba nejen uvést, nýbrž zvážit proti sobě:
všechny mají své přednosti a nedostatky, vyplývající z jejich teoretických východisek. Tyto
úvahy je třeba vyjádřit explicitně, čtenář má pochopit, proč upřednostňujete určitý názor oproti
jinému. Pro svá rozhodnutí musíte mít dobré důvody, které je třeba vyjmenovat, aby bylo možné
sledovat Vaši argumentaci. Pokud explicitně vyjádříte Vaše úvahy a sestavíte je tak, aby na sobě
logicky stavěly, dopracujete se k členění práce.
Sestavte hlavní otázky do smysluplného pořadí a poté je rozpracujte. Tyto otázky pochopitelně
nemusejí fungovat zároveň jako nadpisy kapitol - ty můžete formulovat ve vztahu k tématu z
otázek (ne však Úvod, Hlavní část, Závěr) a přidat je až po dokončení dané kapitoly, kdy pro
Vás jejich zformulování bude snazší.
V okamžiku, kdy máte jasnou představu o členění práce, je vhodné zajít na konzultaci s
vyučujícím a vyjasnit případné zbývající otázky. Čím přesněji můžete své otázky formulovat,
tím více budete z konzultace profitovat.
Na konci práce uveďte - jako jakousi pointu - výsledky. Lze poukázat na to, že některé otázky
musely zůstat nezodpovězeny nebo že se určitý postup ukázal jako nevhodný.
7
1.4
Psaní
Vedle toho, co zde bylo řečeno, se můžete o otázkách vypracování a stylu vědeckých prací
informovat v publikaci Meyer-Krentler, Arbeitstechniken Literaturwissenschaft, str. 22-28
[8.11].
1.4.1 Tipy:
• Při vysvětlování primární a sekundární literatury nevytrhávejte textové doklady z
kontextu. U literárních textů si všímejte relativizace výpovědí postav.
• Mějte na paměti, že filologie a historická jazykověda jsou historické vědy, i jejich vlastní
měřítka nejsou absolutní, nýbrž historická.
• V literární vědě se vyhýbejte parafrázím obsahu namísto interpretace.
• Vyhýbejte se vágním domněnkám a nepřesnému pojmosloví, neboť literární věda i
jazykověda vyžadují precizní a jednoznačnou argumentaci, usilujte o jednoznačnost,
preciznost a jasnost argumentace.
• Pojmy používané v jazykovědě a literární vědě jsou často běžné v obecném jazyce
(komický, humor, tragický, idylický, pragmatický). Pokud takovýto pojem stojí v centru vaší
práce, je třeba si na základě prostudování odborné literatury vypracovat „pracovní pojem“
pro své vlastní téma. Vyhýbejte se nepromyšlenému užívání pojmů, aniž byste si byli vědomi
teorií, které jsou za nimi.
• Nepoužívejte proporčně rozsáhlé nebo izolované znázornění materiálu. Do práce se má
dostat jen to, co je rozhodující pro kladení otázek. Integrujte Vámi shromážděný materiál do
argumentačních souvislostí, používejte jej tam, kde podporuje vaše argumenty. Necitujte bez
konce a bez komentáře. Neužívejte izolované znázornění všeobecných biografických,
historických apod. faktů v uzavřených kapitolách.
• Vyhněte se kusé a krátkodeché argumentaci. Argumenty musí stavět jeden na druhém a
na každém místě má být možné rozpoznat celkovou souvislost, v níž se nacházejí.
• Nepoužívejte příliš krátké kapitoly.
1.4.2 Stylistické rady
• Neužívat příliš dlouhé věty
• Členit do odstavců (ale ne co věta, to odstavec)
• Před odevzdáním zkontrolovat gramatickou správnost a srozumitelnost textu
• Pozor na nominální styl (Nominalstil) vědecké dikce: “Die Desobjektivierung
des Grundes der Begründung, die die Macht des Beweises in die
partikuläre Überzeugung des eine Beweisart Setzenden verlegt,
bringt die desobjektivierte Evidenz in eine Ähnlichkeit mit
und damit in die Nähe zu der Überzeugung [...].”
1.5 Závěrečná redakce
Pečlivá korektura je na místě, práci po sobě několikrát přečtěte. Před odevzdáním ji můžete
nechat chvíli „uležet“ a přečíst znovu později. Přečtete-li ji jako práci někoho jiného, pak
nejspíše objevíte chyby, podivné formulace a opakování. Dbejte na to, aby práce byla po stránce
pravopisné bezchybná. Po formální stránce připojte titulní stranu, obsah a seznam použité
literatury.
8
2 JAK VYPRACOVAT ABSTRAKT, KONSPEKT, REFERÁT A TEZE K
1
REFERÁTU
Abstrakt je shrnutí stati nebo knihy. Musí být velmi hutný, protože rozsahem by neměl
přesáhnout sto slov (asi deset řádek normalizovaného textu), přesto však velmi výstižný (na
základě abstraktu se často čtenář rozhoduje, zda stojí za to číst celou knihu nebo ne). Je proto
nutné, aby abstrakt obsahoval základní myšlenku knihy a nové poznatky, ke kterým autor dospěl.
Najít hlavní myšlenku knihy a formulovat ji může být obtížné, často je nutno formulovat ji
srozumitelněji než sám autor.
Konspekt je vlastně výpisek z odborného díla, jeho rozšířený, podrobný obsah. Autor konspektu
neprokazuje příliš vlastní formulační schopnosti, spíše schopnost selekce, výběru podstatných
myšlenek.
Referát není převyprávěním zadané knihy, ale vyžaduje zasvěcenější přístup, přinejmenším
vysvětlení a výklad klíčových pasáží, zasazení problému (díla, autora) do širšího kontextu,
objasnění místa autora v současném poznání, zhodnocení jeho přístupu, zmínku o jeho kriticích
apod. Je-li referát zaměřen k problému a ne ke knize nebo článku, je nutno studovat několik
pramenů současně. O rozsahu (trvání) referátu je záhodno se předem domluvit s vyučujícím má-li během dvouhodinového semináře zaznít referátů několik, je třeba
Teze jsou jednostránkovým podkladem k referátu, který přednášíme v rámci semináře. Měly by
být podepsané a opatřené názvem semináře a datem. Důležité je přehledné členění. Na závěr
uveďte výběr literatury a u citátů vždy uvádějte pramen. V jazykovědě odsazujte a číslujte
příkladové věty, např.
(2) Lieber ein Neander-taler als gar kein Geld
Účastníkům semináře rozdejte včas, např. týden předem, a v dostatečném množství.
Teze nemají být sbírkou faktů, nýbrž
• mají se vztahovat k tématu referátu, formulovat skutečné teze
• mají uvést předpoklady pro kladené otázky, vysvětlit, zařadit do širšího kontextu, teze
heslovitě rozvinout a zdůvodnit (příklady)
• nemají to být podklady, podle nichž se lze učit nebo dohnat seminář
3 JAK SE DOSTANU K LITERATUŘE? BIBLIOGRAFICKOU REŠERŠÍ !
Knihovnu germanistiky zřejmě znáte. Ale kde hledat správný materiál („literaturu“) pro svou
práci? Odkud mám vědět, kterou knihu budu potřebovat? A jak se k takové knize dostanu?
1
Kapitoly 3 a 5.1.6. vycházejí z publikace Šimek, Dušan/Kubátová, Helena: Od abstraktu do závěrečné práce. Jak
psát (a možná napsat) závěrečnou práci ve společenskovědních oborech. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého
2002.
9
3.1 Knihovní katalogy
Nejprve je třeba seznámit se s katalogy v knihovně ÚGS. Kromě klasického lístkového katalogu
je v knihovně k dispozici přístup na terminál elektronického univerzitního katalogu TINLIB.
Lístkový katalog se člení na
• abecední
• předmětový
• katalog diplomových prací.
3.1.1
Abecední katalog
obsahuje informace o knižních publikacích (díla, souborná díla, monografie, sborníky, časopisy),
je řazený podle jmen autora/autorů, pokud jsou více než tři sestavitelé podle názvu knihy,
časopisy abecedně pod názvem.
3.1.2
Předmětový katalog
umožňuje vyhledávání podle předmětových pojmů (alegorie, exilová literatura, naturalismus).
3.1.3
Online katalog
Veškeré knižní publikace od r. 1995 jsou zapisovány do počítače a lze je vyhledat z vyhledávací
stránky přes internet nebo v knihovně germanistiky z terminálu.
Podobnou strukturu mají i katalogy Národní a Městské knihovny, kde je možno v případě
potřeby absolvovat prohlídku a zaškolení do využívání příslušných informačních zdrojů.
Ovšem hledání v lístkovém a elektronickém katalogu knihovny pro sestavení bibliografie
nestačí. Vědecká práce nemá být nahodilá. Proto je nutné, abyste také při sestavování
bibliografie postupovali systematicky. Lze se to naučit buď podle publikací pro germanisty k
tomu určených (Bücherkunden), nebo podle následujícího návodu, jakkoli je pouze orientační.
3.2 Bibliografická rešerše
Bibliografie znamená soupis knih (také článků, sborníků atd.), které jsou relevantní pro téma, o
němž máme ve vlastní odborné práci (referát, seminární práce, diplomová práce, disertace aj.)
pojednat. Sestavení bibliografie k danému tématu je prvním krokem před započetím vlastní práce
na našem odborném textu. Před tím, než přistoupíme k vyhledávání odborné literatury, je třeba si
uvědomit, jakého rozsahu má naše práce být, protože od toho se bude odvíjet i rozsah
bibliografie. Zatímco bibliografie diplomní práce bude dosahovat několika stovek položek, bude
bibliografie k seminární práci menšího rozsahu úměrně stručnější. Největším uměním při
sestavování bibliografie je nalézt literaturu, která je pro dané téma podstatná, a nezdržovat se
zbytečným vypůjčováním a studiem titulů, které se k tématu váží jen vágně. Je také třeba brát v
úvahu, že odborná literatura z poslední doby často doplňuje či opravuje názory, které zastávali
badatelé v minulosti. Naopak některá témata byla podrobně probádána pouze v literatuře starší, a
proto ji nelze zcela vypustit ze zřetele. Většinou však platí, že je dobré při studiu odborné
literatury začít od novějších titulů a postupovat zpátky ke starším už proto, že v bibliografických
seznamech na konci příslušných novějších publikací nalezneme odkazy na relevantní starší práce
a nemusíme je tudíž zvlášť vyhledávat (nelze se však spolehnout na to, že např. bibliografie za
určitým článkem k našemu tématu je již vyčerpávajícím seznamem veškerých titulů, neboť autor
10
odborné práce vždy uvádí jen ta díla, která sám použil, a může být jako příslušník určitého
vědeckého pracoviště nebo směru vyhraněně orientován a některá díla pominout).
3.2.1
Kde hledat?
3.2.1.1 Katalogy a příručka
Obvyklou technikou při sestavování bibliografie je princip postupného přibírání titulů
(Schneeballtechnik). K první orientaci v literatuře poslouží zpravidla knihovní katalog
(abecední, věcný, personální), kde nalezneme hlavní monografie k danému tématu, literární
epoše, konkrétní osobě atd. [Knihovní katalog však a) neobsahuje všechny titulu k tématu, ale
jen ty, které knihovna vlastní, a b) nepřináší žádnou informaci o článcích v odborných
časopisech, takže prohledání katalogu ještě není sestavením bibliografie]. Podobnou funkci splní
prostudování některých základních děl z příruční knihovny (slovníky, lexikony, literární
dějiny, lingvistické příručky) k tématu a prohlídka bibliografických seznamů v nich obsažených.
Poté, co si vypůjčíme prvních několik publikací k tématu, které jsme touto cestou nalezli,
obohatíme náš seznam o tituly uvedené v nich a takto postupujeme tak dlouho, až je seznam pro
naši práci postačující.
3.2.1.2 Oborové bibliografie
Daleko přesnější a z hlediska času i úspornější je sáhnout hned zpočátku po oborové
bibliografii a konkrétní osobu, epochu či věcné téma vyhledat v ní. Oborových bibliografií pro
germanistickou literární vědu i jazykovědu je velké množství (viz níže) a je dobré se s nimi
alespoň orientačně seznámit již na začátku studia. Vyhledávání v nich má tu výhodu, že
zachycují údaje o veškeré literatuře k danému tématu, ať má podobu monografií, sborníků nebo
článků ve sbornících a časopisech. Některé oborové bibliografie jsou uzavřené (abgeschlossene
Fachbibliographien, Spezialbibliographien, Autorenlexika) a nenalezneme v nich tudíž literaturu
nejnovější, tedy to, co vyšlo od doby, kdy byla vlastní bibliografická příručka vydána.
Nejspolehlivější metodou pro zachycení veškeré literatury k danému tématu je proto
prohledávání bibliografií periodických (Köttelwesch roční, Germanistik každého čtvrt roku) což
je však časově nejnáročnější postup, protože je třeba prohledávat řadu svazků pokrývající dobu,
která v uzavřených bibliografiích není.
3.2.1.3 Internet
Třetí možností je použití internetu, na němž se odborná literatura dá vyhledávat mnoha různými
způsoby. Dají se například pomocí klíčových slov prohlížet knihovní katalogy zahraničních
knihoven nebo nakladatelských domů, nebo se dají nalézt již konkrétní sestavené bibliografie.
Jako výchozí lze použít stránky německých univerzit s dobře zpracovanými odkazy (pro
medievistiku např. Uni-Essen nebo www.mediaevum.de). Internetová rešerše pochopitelně
nenabízí záruku úplnosti sesbíraných údajů, takže je vhodná spíše jako doplňující postup při
sestavení bibliografie.
3.2.1.4 CD-ROM
Čtvrtým způsobem při sběru bibliografických údajů je použití zdrojů a databází na CD-ROM,
které lze prohlížet v Národní knihovně (Referenční centrum vlevo naproti vrátnici). Přes OCLC
11
FirstSearch jsou zpřístupněny hlavně článkové a citační databáze (PCI, ProQuest), Národní
knihovna zakoupila také Německou národní bibliografii (od r. 1945) a 12x ročně aktualizovaný
Verzeichnis lieferbarer Bücher a ZDB - souborný katalog periodik v německých knihovnách. Pro
literární vědu i jazykovědu je důležitá MLA International Bibliography (do r. 1995). Některé
prameny na CD ROM jsou přístupné také on-line přes stránky FF UK.
Po sestavení bibliografického seznamu za kombinovaného užití všech výše zmíněných postupů
následuje vlastní vypůjčení odborné literatury z knihovny (knihovna ÚGS, Národní knihovna,
Městská knihovna, Goethe-Institut, Rakouské kulturní fórum atd.). Pokud daná kniha v našich
knihovnách není, lze ji za pomoci Meziknihovní výpůjční služby Národní knihovny objednat ze
zahraničí nebo pořídit za poplatek kopii článku.
3.2.2
Příklady, jak postupovat při bibliografické rešerši
3.2.2.1 Jazykověda
• Pro první orientaci použijeme příručky a slovníky, např.
- Bußmann, Hadumod: Lexikon der Sprachwissenschaft. 2., völlig neu bearb. Aufl. Stuttgart:
Kröner 1990 (Kröners Taschenausgaben 452). G - N3
- Metzler Lexikon Sprache. Hrsg. von Helmut Glück. Stuttgart, Weimar: Metzler 1993. ZII2801
- Lexikon der germanistischen Linguistik. Hrsg. von Hans Peter Althaus, Helmut Henne,
Herbert Ernst Wiegand. 2., vollst. neu bearb. u. erw. Aufl. Tübingen: Niemeyer 1973. G-423/89
F 3/1
- Linke, Angelika, Markus Nussbaumer, Paul R. Portmann: Studienbuch Linguistik. 3. unv.
Auflage. Tübingen: Niemeyer 1996 (Reihe Germanistische Linguistik 121).
- Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft (HSK)
Pro gramatiku a syntax:
- Duden. Grammatik der deutschen Gegenwartssprache. 19955.
Pro dějiny jazyka:
- Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd.
1: Einführung. Grundbegriffe. Berlin, New York: de Gruyter 1991 (Sammlung Göschen
2237).
- Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 2:
17. und 18. Jahrhundert. Berlin, New York: de Gruyter 1994 (de Gruyter Studienbuch).
- Sprachgeschichte. Ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Sprache und ihrer
Erforschung. Hrsg. von Werner Besch, Oskar Reichmann und Stefan Sonderegger. 1.-2. Halbbd.
Berlin, New York: de Gruyter 1984-85 (Handbücher zur Sprach- und
Kommunikationswissenschaft 2. 1-2.).
- Tschirch, Fritz: Geschichte der deutschen Sprache. Bd. 1. 3., durchges. Aufl., bearb. von
Werner Besch. Bd. 2. 3., erg. u. überarb. Aufl. von Werner Besch. Berlin: Erich Schmidt 19831989.
• Poté použijeme uzavřené a periodické bibliografie
Bibliographie der deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft (Köttelwesch),
Germanistik
MLA
12
Aktuální informace nalezneme v časopisech, např. LB (Linguistische Berichte), LI (Linguistic
Inquiry), NLLT (Natural Language and Linguistic Theory), ZS (Zeitschrift für
Sprachwissenschaft), ZGL (Zeitschrift für germanistische Linguistik), DS (Deutsche Sprache).
3.2.2.2
Literární věda
3.2.2.2.1 Vyhledání literatury k určitému autorovi nebo dílu
• Zda k Vašemu tématu existuje speciální bibliografie, slovník nebo příručka, se dozvíte z
Blinna (viz níže, bod 6.1), kde jsou vyjmenovány slovníky a bibliografie pro literární vědu.
Speciální bibliografie k autorům a věcným pojmům jsou také na internetu.
• Pokud píšete o určitém autorovi, musíte se nejdříve přesvědčit (v Blinnovi nebo lexikonech
autorů), zda existuje personální bibliografie a jaké časové období pokrývá. Periodické
bibliografie k autorům jsou často součástí ročenek (Jahrbuch) příslušné Dichtergesellschaft,
např. Lessing-Yearbook, Jahrbuch der deutschen Schillergesellschaft, Goethe-Jahrbuch.
Hlavní příručka k autorům je Deutsches Literatur-Lexikon [Kosch] členěný podle autorů.
Dále Quellenlexikon, Literatur-Lexikon [Killy]. Pro autory nejstaršího období je nezbytný
tzv. Verfasserlexikon. Die deutsche Literatur des Mittelalters. (obsahuje také údaje o
anonymech und věcná hesla). Současné literatuře se věnuje Kritisches Lexikon zur deutschen
Gegenwartsliteratur (také na CD-ROM), dále lze použít Kindlers Literatur-Lexikon.
• Novější literaturu, která není obsažena v autorských lexikonech a bibliografiích, musíme
dohledat v uzavřených a periodických oborových bibliografiích. Odbornou literaturu po roce
1945 zaznamenává Bibliographie der deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft
(Köttelwesch) , také na CD-ROM; Germanistik, Modern Language Association of America
MLA . V Blinnovi je seznam speciálních lexikonů (Blinn C 610-C 750).
• Co neobsahují oborové bibliografie (např. z důvodu časové prodlevy) jistě nalezneme v
Deutsche Nationalbibliographie či nakladatelském katalogu Verzeichnis lieferbarer Bücher
(VLB). O nejnovější literatuře informují také časopisy, které často přinášejí recenze
(časopisy viz Blinn , E 610 – E 1960).
3.2.2.2.2 Vyhledání literatury k věcnému tématu (žánr, epocha, koncept, problém, teorie)
•Nejdříve se informujeme ve věcných slovnících:
Reallexikon der deutschen Literaturwissenschaft; dosud Bd. 1 (A-G), Bd. 2 (H-O); v nutných
případech první a druhé vydání pod názvem
Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte (hrsg. von Merker/Stammler).
Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte (hrsg. von Kohlschmidt/Mohr)
Fischer Lexikon Literatur
Pro doma: Metzler Literatur-Lexikon.
•Kromě toho existuje mnoho tematicky ohraničených speciálních slovníků (viz Blinn C 610–
750) a tematicky ohraničených bibliografií (bibliografie k epochám: Blinn D 460-D 1210;
bibliografie k věcným tématům D 1310-D 1750). Speciální slovník k teorii je např. Metzler
Lexikon zur Literatur- und Kulturtheorie.
Příručky existují téměř ke všemu, i k tomu, co neexistuje, např. Manguel, Alberto, and Gianni
Guadalupi: The Dictionary of Imaginary Places. Expanded Edition. Illustrated by Graham
Greenfiel. Maps and Charts by James Cook. San Diego, New York, London: Harcourt Brace
Jovanivich 1987. Důležitá je také bibliografie českých překladů děl německé literatury a
bibliografie prací z filologických oborů u nás.
13
3.3 Rešerše na internetu
Protože se internet neustále vyvíjí, není smysluplné uvádět seznam ‚zaručených‘
germanistických stránek. Většina stránek kateder germanistiky na německých univerzitách
obsahuje dobré sbírky odkazů na konkrétní projekty. Výběrově doporučujeme
www.germanistik.net s literárně- i jazykovědnými odkazy, pro germanistickou medievistiku pak
www.mediaevum.de a další.
3.4 Úplnost?
Při použití všech pomůcek nashromáždíte značné množství titulů. Při otázce výběr nebo úplnost
mějte na paměti Vaše téma a rozsah práce (seminární práce, ročníková, diplomová…).
Při psaní poznámek ze shromážděné literatury pamatujte na to, abyste opisovali úplně a správně.
Dobře si poznamenejte, zda se jedná o časopis, knihu, článek v časopise nebo v knize. O
zkratkách se informujte v seznamu zkratek dané publikace. Úplné a správné zapsání titulu při
rešerši Vám usnadní práci: pouze tak knihu nebo studii skutečně naleznete a kromě toho jej při
sestavování konečné bibliografie nemusíte dohledávat.
4 JAK SI ZAZNAMENÁVAT BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE?
Při práci s literaturou (primární /Quellen/ či sekundární /Darstellungen/, tzn. odborné knihy,
články atd.) je třeba si přesně již při započetí práce zaznamenat údaje o knize, kterou se
zabýváme, a sice podle určitých pravidel, které se většinou liší v případě jazykovědy (A) a
literární vědy (B). Protože existují odlišnosti také v jednotlivých zemích, u různých institucí i
jednotlivců, je třeba pro svou práci zvolit jeden systém zaznamenávání bibliografických
informací a ten důsledně dodržovat. Bibliografický záznam se liší podle toho, o jaký typ
publikace se jedná. Typy publikací a způsob citování jsou uvedeny v následujícím přehledu
podle úzu obvyklého v německy mluvících zemích, a to zvlášť pro jazykovědu
(Sprachwissenschaft) a literární vědu (Literaturwissenschaft). V České republice platí ČSN,
která upravuje způsob, jak by se měla "normativně" zapisovat bibliografie (ne každý však tuto
normu dodržuje, o čemž svědčí např. úzus časopisu Česká literatura, který rovněž uvádíme). Pro
vlastní potřebu je vhodné si zaznamenávat rovněž knihovní signatury, případně čísla ISBN u
knih a ISSN u časopisů, která mají celosvětovou platnost.
4.1
Bibliografická citace - souhrn údajů o citované publikaci nebo její části umožňující její
identifikaci
Součástí každé vědecké práce je Seznam literatury, který obsahuje literaturu, se kterou jsme
pracovali a z níž jsme citovali. Při citátech v průběhu práce lze proto používat zkratky. Seznam
literatury se dělí na Quellen (primární literatura) a Darstellungen (sekundární literatura), oba
oddíly se řadí abecedně. U periodik se neuvádějí místa vydání a nakladatelství. Všechny zkratky
v titulech (např. u několikařádkového barokního titulu) musí být označeny […] hranatými
závorkami. Pokud v knize není uvedeno místo vydání, používá se označení [o. O.] (ohne
Ortsangabe). Pokud není uveden rok vydání, používá se [o.J.] (ohne Jahresangabe). Místo a rok
se však dají zjistit jinou cestou (Deutsche Bibliographie, Gesamtverzeichnis), a pak se rok
vydání udává v hranatých závorkách. Opakovaná vydání se označují číslicí a udává se, zda dílo
14
bylo přepracováno, např. 2., verb. und verm. Aufl. (druhé vylepšené a rozšířené vydání), nebo 5.,
unveränd. Aufl. (5. nezm. vyd.).
4.1.1
V zásadě je tedy nutno zapisovat:
4.1.1.1 u knihy
- příjmení a jméno autora nebo kompilátora (u antologií). Pokud je více autorů, uvádí se až tři
jména, ostatní se vynechají se zkratkou u.a.
- úplný název knihy i s podnázvem
- vydavatel (vydání díla nebo sborníky)
- u vícesvazkových děl svazek (von-bis)
- místo vydání
- nakladatelství
- rok vydání
- řada, v níž kniha vyšla (ediční řada a číslo v rámci této řady, pokud je k dispozici)
4.1.1.2 u článku v časopise:
- příjmení a jméno autora
- název a podnázev článku
- název časopisu
- ročník a rok (ev. při rozdílném číslování také číslo svazku nebo sešitu)
- strany (od-do)
4.1.1.3 Poznámky:
V germanistice se vžily některé zkratky a sigly pro časopisy a sborníky, ovšem ty často ztěžují
interdisciplinární spolupráci a působí obtíže zvláště začátečníkům. Proto je radno místo Euph.
vypsat Euphorion a místo JEGPh. vypsat Journal of English and Germanic Philology. Sigly a
zkratky jsou rozepsány v příslušných příručkách, nebo k nim existuje pramen Leistner, Otto:
ITA. Internationale Titelabkürzungen von Zeitschriften, Zeitungen, wichtigen Handbüchern,
Wörterbüchern, Gesetzen usw. 5., erw. Aufl. Bd. 1–2. Osnabrück: Biblio 1995. Jak bylo řečeno
výše, jsou v našem oboru obvyklé určité varianty způsobu výstavby bibliografického údaje, které
se od sebe liší v jazykovědě a v literární vědě. V historické jazykovědě hrají prameny podobnou
roli jako ve filologiích, zatímco v lingvistice slouží jako prameny často případy z běžného
jazyka, pozornost se soustřeďuje většinou na kritické vyrovnání se s lingvistickými teoriemi a
bádáním. Předmět bádání je často sama vědecká literatura. Zabývají se teoriemi jednotlivých
vědců (a jejich vývojem) nebo určitými směry bádání. Jazykovědci proto používají způsob citací
obvyklý v přírodních a společenských vědách (a v USA i ve filologiích), autora a letopočet uvádí
na začátku a používají tyto údaje také v dokladech citátů (systém autor, rok). Filologie a
historická jazykověda se zabývají prameny a v poznámkách používají systém krátkého titulu
(Ritter: Subjektivität versus Ritter 1974). Kromě toho se uvádí v jazykovědě podle anglosaského
zvyku vydavatel sborníků před titul, např. Überhaupt, Mira (ed.), 1995.
Sprechwerkzeuge: Gaumen, Zunge, Lippe und Zähne in literarhistorischer und linguistischer Sicht. Mundenheim: Lingua
(Linguistische Grundlagen 123). --- Sprechwerkzeuge. Gaumen,
Zunge, Lippe und Zähne in literarhistorischer und linguistischer
Sicht. Hrsg. von Mira Überhaupt. Mundenheim: Lingua 1995
(Linguistische Grundlagen. 123).
15
4.1.2 Vysvětlivky k následujícímu přehledu:
Ein Autor = monografie, odborná publikace jednoho autora
Zwei oder drei Autoren = odborná publikace dvou nebo více autorů
Sammelband = sborník, v němž jsou příspěvky od různých autorů, uvádí se jméno jednoho nebo
více sestavitelů (Herausgeber, editor)
Festschrift = sborník, v němž jsou příspěvky od různých autorů, věnovaný konkrétní osobě k
jubileu, uvádí se jméno této osoby (FS für H. Spiewok) a jména sestavitelů
Zeitschrift = odborný časopis, uvádí se jeho název (často pouze zkratka), ročník, číslo
Edition = ediční řada, především u velkých nakladatelství vycházejí odborné publikace v ediční
řadě a jednotlivé práce jsou označené číslem, uvádí se v závorce na konec bibliografického
odkazu s číslem, příp. zkratkou (DTM 152), což je Deutsche Texte des Mittelalters
Dissertation = disertace, pozn. [Masch.] značí, že nebyla vytištěna, ale jedná se o rukopisný
výtisk příslušné univerzitní knihovny
4.1.3
Bibliografický údaj v jazykovědě (německý úzus)
4.1.3.1 Odkazy přímo v textu (viz kapitola 5.1 Citace):
Příklady:
„Zur Gruppe […] entspricht“ (Helbig/Buscha 2001: 285).
In übertragener Bedeutung […] gebraucht werden (vgl. Flämig 1991: 5f).
Diese Gegenüberstellung […] kann (vgl. z. B. Nebeská 1996: 32, 35 und passim).
Bartsch (1987b: 25) ist der Meinung, dass […].
Vzor:
…. (Příjmení rok: strana).
4.1.3.2 Uvádění bibliografie v seznamu použité literatury:
- Monografická publikace (jeden autor)
BRINKER, KLAUS (1985): Linguistische Textanalyse. Eine Einführung in Grundbegriffe und
Methoden, Grundlagen der Germanistik 29, Erich Schmidt, Berlin.
- Monografická publikace (více autorů)
HELBIG, GERHARD/BUSCHA, JOACHIM (2001): Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für
den Ausländerunterricht, Langenscheidt, Berlin/München/Wien/Zürich/New York.
16
- Sborník (pod jménem vydavatele/lů s označením Ed.= editor)
COULMAS, FLORIAN (Ed.)(1997): The handbook of Sociolinguistics, Blackwell, Oxford/
Cambridge (USA).
- Studie/článek v odborném časopise
HELBIG, GERHARD (1989): Das Passiv – und kein Ende. In: DaF 26/4, 20-30.
- Studie/článek ve sborníku
KELLER, RUDI (1993): Das epistemische weil. Bedeutungswandel einer Konjunktion. In:
Heringer, Hans Jürgen/ Stölzel, Georg (Hrsg.): Sprachgeschichte und Sprachkritik. Festschrift für
Peter von Polenz zum 65. Geburtstag, Walter de Gruyter, Berlin/ New York, 219-247.
SORNIG, KARL (1990): Umgangssprache: Zwischen Standardnorm und Intim-Variante. In:
International Journal of the Sociology of Language 83, 83-103.
- Studie ve sborníku, který jsme v seznamu literatury již citovali
SCHIFFMAN, HAROLD F. (1997): Diglossia as a Sociolinguistic Situation. In: Coulmas (Ed.),
205-216.
Vzor:
PŘÍJMENÍ, JMÉNO (Hrsg.)(Pořadí vyd.Rok vydání): Titul. Podtitul, Edice,
Nakladatelství, Město.
Vysvětlivky:
DaF = Deutsch als Fremdsprache, Leipzig (čas.)
4.1.4
Bibliografický údaj v literární vědě (německý úzus)
Quellen:
Autor/Autorin
Goethe, Johann Wolfgang: Werke. Hrsg. im
Auftrag der Großherzogin Sophie von
Sachsen. Abt. 1, Bd. 1-55. Weimar: Böhlau
1887-1919.
Rilke, Rainer Maria: "Wintermorgen",
Sämtliche Werke I-IV. Hrsg. E. Zinn.
Frankfurt/M.: Insel 1987 (insel
taschenbuch 1101-1106), Bd. 1, S. 27.
Mörike, Eduard: Werke I-III. Hrsg. v. H.
Maync, Leipzig o.J. [1909], Bd. I, S. 261.
17
Anthologie (Herausgeber)
Kraus, Carl von (Hrsg.): Deutsche
Liederdichter des 13. Jahrhunderts. Bd. 1:
Text. 2. Aufl., durchges. von Gisela Kornrumpf. Tübingen: Niemeyer 1978.
Darstellungen:
Zwei oder drei
Autoren/Autorinnen
Gommelé, Francois-René, und Martin
Huckenmuller: All about Nothing. Studies
in Illusionary Holes. Molehole: Art and
Science 1991.
Herausgeber (Sammelbände und
Festschriften)
Das ist klassisch! Dichtung und Dichter um
1800. Hrsg. von Rainer Zufall und Klara
Blick. Köln: Bastei-Lübbe 1990.
Reihe, drei Herausgeber/innen
Unser Commercium. Goethes und Schillers
Literaturpolitik. Hrsg. von Wilfried Barner, Eberhard Lämmert und Norbert Oellers.
Stuttgart: Cotta 1984 (Veröffentlichungen
d. dt. Schillerges. 42).
Aufsatz in einem Sammelband
Zufall, Rainer: Neue Wege der
Schillerforschung. – In: Das ist
klassisch! Dichtung und Dichter um 1800.
Hrsg. von Rainer Zufall und Klara Blick.
Köln: Bastei-Lübbe 1990, S. 113–148.
Dissertation
Tiger, Theobald: Altersbriefe deutscher
Dichter. Stilkritische Untersuchungen als
Vorstudien zu einer umfassenden PoetoGraphologie. Göttingen, Phil. Diss. 1911
[Masch.].
Aufsatz in einer
wissenschaftlichen Zeitschrift
Zur Eiche, Paul, und Friedrich A. Kittler:
Die Schreibutensilien in Deutschland von
1750 bis 1980. Mentalitätsgeschichtliche
Studien zu den tragbaren Auf- und Abschreibsystemen. – In: Euphorion 82
(1988), S. 91–155.
Aufsatz aus Zeitungen oder
Wochenmagazinen
Grass, Günter: Ein Schnäppchen namens DDR.
Warnung vor Deutschland: Das Monstrum will
Großmacht sein. – In: Die Zeit Nr. 41 vom
5. Oktober 1990, S. 49–50.
4.1.5
Úzus časopisu Česká literatura (pro seznam použité literatury)
BIRUS, Hendrik
1982 "Zwischen den Zeiten. Friedrich Schleiermacher als
Klassiker der neuzeitlichen Hermeneutik" in Hermeneutische
Positionen. Schleiermacher - Dilthey - Heidegger - Gadamer,
vyd. Hendrik Birus (Göttingen)
BLUMENBERG, Hans
1989 Höhlenausgänge (Frankfurt/M.)
18
BRUSS, Elizabeth W.
1982 Beautiful Theories. The Spectacle of Discourse in
Contemporary Criticism (Baltimore a Londýn)
4.1.6
Normy
Kromě výše uvedených příkladů je nutno vzít na vědomí, že v současnosti citování v ČR
upravují dvě platné normy ČSN ISO 690 a ČSN 01 0197. Ať už si vyberete kterýkoli ze způsobů
citování (německý úzus jazykověda, německý úzus literární věda), je důležité, abyste jej potom
jednotně dodržovali v celé práci. Pro ilustraci uvádíme příklad citace monografické publikace
podle ČSN ISO 690:
GIDDENS, A. D•sledky modernity. P•el. K. Müller. 1. vyd. Praha:
Sociologické nakladatelství, 1998. 195 s. POST. Sv. 3. P•el. z:
The Consequences of Modernity.
ISBN 80-85850-62-1.
5 JAK CITOVAT A PSÁT POZNÁMKY?
5.1
Citace
Při psaní odborné práce je třeba pokaždé oddělit místa, kde se nejedná o vlastní myšlenky autora
práce, ale o citaci někoho jiného. Každý citát či parafráze cizích názorů se označují přesným
udáním místa, odkud se cituje. S doslovnými citáty je lépe zacházet úsporně a názory převzaté z
jiných prací neopakovat, nýbrž včlenit do vlastního výkladu (přičemž pramen, z něhož jsme
myšlenku převzali, uvedeme a označíme zkratkou Vgl. /= Vergleiche/ nebo Cf. /= Confer/).
Takovéto nepřímé citáty/parafráze pochopitelně nedáváme do uvozovek.
Všechny doslovné citáty se musí 'doslovně' shodovat s pramenem, z něhož citujeme. Dávají se
do uvozovek, např. „dieses Gedicht ist nur auf den ersten Blick ein
Sonett“, přičemž po uvozovkách nahoře následuje číslo poznámky, tzv. horní index, pokud
bibliografický údaj pramene uvádíme do poznámky (obvyklé v literární vědě) nebo následuje
přímo příjmení autora a rok vydání se stranou, pokud poznámkový aparát nepoužíváme (obvyklé
v lingvistice).
Přímé citáty delší než tři řádky se zpravidla odráží o levého okraje a většinou se píší řádkováním
1. Pokud včleňujeme citáty do vlastních vět, musíme je někdy gramaticky upravit - lze měnit
koncovky, např. Goethe nannte Donald Duck eine „traurige Ente“ z
původního textu: „Ein Geheimer Rath traut einer traurigen Ente
nicht.“ Co se týče interpunkce, lze citovaný úsek také upravit podle vlastního textu, např.
vynechat tečku na konci citátu, když chceme pokračovat vlastní větou s malým písmenem.
Pokud chceme v citovaném textu něco zdůraznit (podtrhnout nebo vytisknout tučně), je třeba na
to zvlášť upozornit, protože takové místo se pak neshoduje s originálem. Pokud chceme kvůli
stručnosti z citátu vypustit jedno nebo více slov, uvádíme tři tečky do hranatých závorek [...].
Vlastní přídavky k doslovnému citátu dáváme také do hranatých závorek, autorovy poznámky k
danému místu vpisujeme s označením „Anm. d. Verf.“
Pokud je v citovaném úseku již použito uvozovek dvojitých, mění se na jednoduché, např.:
“Das ‚Schwärmen‘ hat aber hier [in Mörikes “Gesang zu zweien in
der Nacht”] nicht den heutigen empfindsamen Unterton des
19
Wortes”. (Báseň “Gesang zu zweien in der Nacht” je ve dvojitých uvozovkách, protože stojí v
dodatku autora článku.) Ve dlouhých citátech, které jsou od vlastního textu odděleny odstavcem,
se původní dvojité uvozovky ponechávají, protože celé takovéto delší odstavce se do uvozovek
nedávají. Do dvojitých uvozovek se dávají především skutečné citáty. Pokud však chceme
zdůraznit nebo relativizovat vlastní pojem nebo běžný výraz, použijeme jen jednoduché
uvozovky, např. ‚Primärliteratur‘.
(A) Příklad citátu a údaje pramene přímo v textu podle lingvistického úzu (ale možno i v
literární vědě, používá jej např. časopis Česká literatura):
„Zur Gruppe […] entspricht“ (Helbig/Buscha 2001: 285).
In übertragener Bedeutung […] gebraucht werden (vgl. Flämig 1991: 5f).
Diese Gegenüberstellung […] kann (vgl. z. B. Nebeská 1996: 32, 35 und passim).
Bartsch (1987b: 25) ist der Meinung, dass […].
(B) Příklad citátu a údaje pramene v poznámce pod čarou podle literárněvědného úzu
•
•
V textu práce:
„Nikdy ... nebyl.“15
V poznámce po čarou na téže stránce: 15Jirát, Vojt•ch: „Barok a •eské
písemnictví“. In: •eské slovo 5.6.1938, s. 11.
Poznámky pod čarou by měly být vyhrazeny spíše poznámkám obsahového charakteru.
Citujeme-li vícekrát z jednoho a téhož textu, je zbytečné v každé poznámce pod čarou uvádět
tentýž bibliografický údaj pouze s jiným údajem strany, lepší je místo toho použít způsob (A).
5.2
Poznámky, poznámkový aparát
Poznámky se píší řádkováním 1 a umísťují se dolů na příslušnou stránku. Úplný bibliografický
údaj o používané literatuře se většinou udává pouze při prvním citátu, zatímco při dalším citátu
ze stejného díla se používá zkrácená forma. Z názvu díla, z něhož citujeme, použije klíčové
slovo, např.: Wiese: Mörike, S. 99; Friedrich: Moderne Lyrik, S. 21f.
Zkratka 21f v němčině znamená strana 21 a jedna následující strana, 21ff znamená str. 21 a
neomezený počet následujících stran. Vhodnější je udávat přesný rozsah, S. 21-32.
V poznámkách se občas objevují zkratky a. a. O. (= am angegebenen Ort) nebo ebd. (= ebenda)
Těm je radno se vyhýbat, protože působí obtíže - čtenář se musí pracně prokousávat celým
poznámkovým aparátem, aby se dobral první poznámky, kde z daného pramene citujete.
Namísto toho je možno použít Wie in Anm. xx. Citáty z druhé ruky je lépe příliš neužívat, jinak je
třeba označit je “zit. nach: Příjmení: slovo z názvu, strana”. Poznámky začínají velkými
písmeny, tedy Vgl., ne vgl. Na konci každé poznámky je tečka. Výrazu passim (viz výše) se
používá tehdy, pokud se odkaz vztahuje na různé strany následující za uvedeným číslem stránky.
Přitom je potřeba rozlišovat mezi ff a passim. Zatímco např. 130ff odkazuje na strany
bezprostředně za stranou 130 (včetně), znamená 130 und passim, že odkazované stránky se v
publikaci nacházejí rozptýleně od uvedené strany (tedy např. 130-134, 137, 170, 200-207 atd.).
20
6 FORMÁLNÍ ÚPRAVA PÍSEMNÝCH PRACÍ (PAPÍR, LAYOUT, ROZSAH)
Papír formátu A4 se popisuje po jedné straně s řádkováním 1,5, velikost písma 11-12 bodů,
stránky se číslují. Před odevzdáním je vhodné práci sešít nebo odevzdat v deskách. Rozsah
seminární práce by neměl překročit 30 stran, méně než 12 stran se naopak považuje za
nedostačující. Práce má mít titulní list a obsah, na titulním listu se uvádí název a typ semináře,
jméno vyučujícího, semestr, název práce, jméno a adresa studenta. Na konci je připojen seznam
použité literatury.
Co se týče obsahu, měl by umožnit čtenáři jasný přehled o členění práce. Jednotlivé úseky
(kapitoly) je záhodno označovat v souladu s tématem, ne „Einleitung”, „Hauptteil”,
„Schluss“ apod. Kapitoly i podkapitoly se číslují, je vhodné použít jednu z počítačem
nabízených možností (A. I. 1. nebo 1.1.1.1.).
Pro formální úpravu diplomových prací platí zvláštní pravidla, o nichž se diplomant informuje
předem (vazba v tvrdých deskách, titulní list, čestné prohlášení o vypracování práce, poděkování
atd.).
7 HLAVNÍ GERMANISTICKÉ PŘÍRUČKY, SLOVNÍKY A BIBLIOGRAFIE
(VÝBĚR SE SIGNATURAMI)
Signatury:
• G - = Knihovna Ústavu germánských studií FF UK, Bibliothek des Lehrstuhls für
Germanistik
• NK - Národní knihovna, Nationalbibliothek Prag
7.1
Bücherkunden
•
Blinn, Hansjürgen: Informationshandbuch Deutsche Literaturwissenschaft. Völlig neu bearb.
Ausg. Frankfurt a. M.: Fischer 1990 (Fischer Informationshandbücher 10327). G-519/93 5
F/3
•
Hansel, Johannes: Bücherkunde für Germanisten. Studienausgabe. Berlin: E. Schmidt 1961.
F 89823 NK, F 5 G-209/77
•
Raabe, Paul: Einführung in die Bücherkunde zur deutschen Literaturwissenschaft. Unter
Mitarb. von Werner Arnold u. Ingrid Hannich-Bode. 11. völlig neu bearb. Aufl. Stuttgart:
Metzler 1994 (Sammlung Metzler 1). N 300/1 b (knih. germanistiky)
7.2
Personalbibliographien
•
Bode, Ingrid: Die Autobiographien zur deutschen Literatur, Kunst und Musik 1900-1965.
Stuttgart: Metzler 1966. Pd 6102/Bd. 2 NK
•
Hansel, Johannes: Personalbibliographie zur deutschen Literaturgeschichte. Studienausgabe.
2. Aufl, neu bearb. u. erg. von Carl Paschek. Berlin: Erich Schmidt 1974. F 5 G-99/77
21
•
Wiesner, Herbert: Bibliographie der Personalbibliographien zur deutschen
Gegenwartsliteratur. München: Nymphenburger Verlagshandlung 1970. H 56445 NK
•
Internationale Künstler-Databank IKD, CD-ROM (NK)
•
Internationaler Biographischer Index, CD-ROM (NK)
•
Giebisch, Hans und Gustav Gugitz: Bio-Bibliographisches Literaturlexikon Österreichs. Von
den Anfängen bis zur Gegenwart. Wien: Verlag Brüder Hollinek 1964. G-991/70-d
7.3
Fachbibliographien
7.3.1
•
Abgeschlossene Auswahlbibliographie
Internationale Bibliographie zur Geschichte der deutschen Literatur von den Anfängen bis
zur Gegenwart. Erarbeitet [...] unter Leit. u. Gesamtred. von Günter Albrecht und Günther
Dahlke. Berlin: Volk und Wissen 1969-1982. T 3511 NK, G-103/82
7.3.2
Abgeschlossene Bibliographien für bestimmte Zeiträume
•
Deutsche Bibliographie - CD-ROM seit 1986, aktualisiert 6mal pro Jahr (NK)
•
Verzeichnis Lieferbarer Bücher "VLB Aktuell" - CD-ROM, aktualisiert 4mal pro Jahr (NK)
•
ZDB Zeitschriftendatabank (Katalog der Periodika in deutschen Bibliotheken)
7.3.2.1 Literaturwissenschaft
•
Bibliographisches Handbuch der deutschen Literaturwissenschaft. 1945-1969 (Bd. 2: 19451972; Bd. 3: Register). Hrsg. von Clemens Köttelwesch. Mitarbeit H. Hüttermann und C.
Maihofer. Bd. 1-3. Frankfurt am Main: Klostermann 1973-1979. E 32990 NK
•
Koerner, Josef: Bibliographisches Handbuch des deutschen Schrifttums. 3. Aufl. Bern München: Francke Verlag 1966. F 72168 NK, G-149/58 F 5
•
Koch, Hans-Albert und Uta Koch: Internationale germanistische Bibliographie 1980.
München - New York: Saur 1981. Pd 8244 NK, G-377/86 F 5/4
•
Bibliographie der deutschen Literaturwissenschaft. Bd. 1: 1945-1953, Bd. 2: 1954-56, Bd. 3:
1957-58, Bd. 8: 1967-69. Hrsg. von Hanns W. Eppelsheimer. Frankfurt am Main:
Klostermann 1957-. F 48413 NK
22
7.3.2.2 Sprachwissenschaft:
•
Eisenberg, Peter und Wiese, Bernd: Bibliographie zur deutschen Grammatik 1984-1994.
Tübingen: Stauffenburg 1995. (Studien zur deutschen Grammatik 26) G - M849
•
Gipper, H.: Bibliographisches Handbuch zur Sprachinhaltsforschung. Köln am Rhein:
Westdeutscher Verlag 1962. Pc 4338 NK
•
Welte, Werner: Moderne Linguistik Terminologie - Bibliographie. Ein Handbuch und
Nachschlagewerk auf der Basis der generativtransformationellen Sprachtheorie. München:
Max Hueber Verlag 1974. T 136260 NK
7.3.3
Periodische Fachbibliographien
7.3.3.1 Sprach- und Literaturwissenschaft
•
Bibliographie der deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft. Hrsg. von Clemens
Köttelwesch. Frankfurt am Main: Klostermann, 1970-. F 48413 NK
•
Germanistik. Internationales Referatenorgan mit bibliographischen Hinweisen. Hrsg. von
Th. Ahldén u.a. Tübingen: Niemeyer 1976-. Pd 4008 NK und G - G6/G
•
MLA International Bibliography of Book and Articles on the Modern Languages and
Literatures. New York: MLA 1973. Pc 4681 NK oder Wilsondisc: MLA International
Bibliography (CD-ROM)
7.3.3.2 Sprachwissenschaft
•
Bibliographie linguistischer Literatur <BLL>. Bibliographie zur allgemeinen Linguistik und
zur anglistischen, germanistischen und romanistischen Linguistik. Bearb. von Elke Suchan.
Frankfurt am Main: Klostermann 1979-1994.
•
Current Contents Linguistik. Jahresinhaltsverzeichnisse linguistischer Fachzeitschriften.
Hrsg. von der Stadt- und Universitätsbibliothek Frankfurt a. M. 1974-1995. Frankfurt a. M.:
Stadt- u. Univ.bibl. 1975-.
7.3.4
Editionen (Kritische Ausgaben), Quellenkunde:
•
Handbuch der Editionen. Deutschsprachige Schriftsteller. Ausgang des 15. Jahrhunderts bis
zur Gegenwart. Bearb. von Waltraud Hagen u.a. Berlin: Volk und Wissen 1979. T 84933
•
Raabe, Paul und Georg Ruppelt: Quellenrepertorium zur neueren deutschen
Literaturgeschichte. 3., vollständig neu bearb. Aufl. Stuttgart: Metzler 1981 (Sammlung
Metzler 74).
23
7.4
•
Epochen- und Sachthemenbibliographien
Schmitt, Franz Anselm: Stoff- und Motivgeschichte der deutschen Literatur. Eine
Bibliographie. Begründ. von Kurt Bauerhorst. Berlin: Walter de Gruyter 1959. F 26172 NK
7.4.1
Ältere deutsche Literatur (Mittelalter, Frühe Neuzeit)
•
Handbuch der deutschen Literaturgeschichte. Bd. 1: Frühes Mittelalter, Bd. 2: Hohes
Mittelalter, Bd. 3: Spätes Mittelalter, Bd. 4: Renaissance, Humanismus, Reformation, Bd. 5:
Barock, Bd. 8: Romantik, Bd. 9: Neunzehntes Jahrhundert, Bd. 10: Wilhelminisches
Zeitalter, Bd. 12: Deutsches Schrifttum der Gegenwart. Bern: Francke Verlag 1969-. T
18741 NK, G-584/73 F 5
•
[Periodische] Bibliographie zur Barockliteratur. - In: Wolfenbütteler Barock Nachrichten 1
(1974) ff.
•
Habersetzer, Karl-Heinz: Bibliographie der deutschen Barockliteratur: Ausgaben und
Reprints. 1945-1976. Hamburg: Hauswedell 1978. G - M501/5
7.4.2
Neuere deutsche Literatur (bis 19. Jahrhundert)
•
Deutsche literarische Zeitschriften von der Aufklärung bis zur Romantik. Bibliographie der
kritischen Literatur von den Anfängen bis 1990. München: Saur 1994. T 168974 NK
•
Dietzel, Thomas und Hans-Otto Hügel: Deutsche literarische Zeitschriften 1880-1945.
München: Saur 1988. E 52425 NK
•
Estermann, Alfred: Die deutschen Literatur-Zeitschriften 1850-1880. München: Saur 1988-9,
1991. T 156665, T 161029 NK
•
Haensel, Markus: Die anonym erschienen autobiographischen Schriften des neunzehnten
Jahrhunderts. Bibliographie. München: Saur 1986. T 136581 NK
•
Häntzschel, Günther: Bibliographie der deutschsprachigen Lyrikanthologien 1840-1914.
München: Saur 1991. T 163890 NK
•
Henning, Hans und Siegfried Seifert: Internationale Bibliographie zur deutschen Klassik
1750-1850. Weimar 1964. Pd 6353, Pd 7179 NK
•
Henning, Hans: Faust-Biblographie. Berlin: Aufbau Verlag 1966-. F 68753 NK
•
Schlawe, Fritz: Die Briefsammlungen des 19. Jahrhunderts. Bibliographie der Briefausgaben
und Gesamtregister der Briefschreiber und Briefempfänger 1815-1915. Stuttgart: Metzler
1969-. Pd 6102 Bd. 4/1-2 NK
24
7.4.3
20. Jahrhundert und Gegenwartsliteratur
•
Deutsches Exilarchiv 1933-1945. Katalog der Bücher und Broschüren. Stuttgart: Metzler
1989. E 50937 NK
•
Fischer, Bernard und Thomas Dietzel: Deutsche literarische Zeitschriften 1945-1970.
München: Saur 1992. E 52436 NK
•
Mouchová, Saša: Deutsche Literatur in der Tschechoslowakei von 1945 bis Mai 1959. Praha:
PEN klub 1959. G 53005 NK
•
Německé písemnictví v exilu v letech 1933-1945. Praha: Českloslovenská komise pro
spolupráci s UNESCO 1968. 54 H 40882 NK
•
Paulus, Rolf: Bibliographie zur deutschen Lyrik nach 1945. Frankfurt am Main: Athenäum
1974. T 63479 NK
•
Sternfeld, Wilhelm und Eva Tiedemann: Deutsche Exil-Literatur 1933-1945. Eine BioBibliographie. Heidelberg; Darmstadt: Verlag Lambert Schneider 1962. F 60004 NK
•
Twentieth Century German Literature. Hrsg. von August Closs. London: Cresset Press 1969.
T 30139 NK
7.5
Autorenlexika
•
Deutsches Literatur-Lexikon. Biographisch-bibliographisches Handbuch. Begründet von
Wilhelm Kosch. Hrsg. von Heinz Rupp und Carl Ludwig Lang. 3., völlig neu bearb. Aufl.
Bern: Francke 1968-1999. G-M641/1, G-18/2000
•
Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon 1987.
•
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München/Wien:
Oldenbourg 1979.
•
Deutsche Autoren: vom Mittelalter bis zur Gegenwart. Hrsg. von Walther Killy. Gütersloh;
München: Bertelsmann Lexikon Verlag 1994.
•
Literatur-Lexikon. Autoren und Werke deutscher Sprache. Hrsg. von Walther Killy.
München: Bertelsmann 1989-1991.
•
Autorenlexikon deutschsprachiger Literatur des 20. Jahrhunderts. Hrsg. von Manfred
Brauneck unter Mitarbeit von Wolfgang Beck. Überarb. u. erw. Neuausg. Reinbek bei
Hamburg: Rowohlt 1995 (rororo Handbuch 6355). G - N353
25
•
Die deutsche Literatur des Mittelalters. Verfasserlexikon. Begr. von Wolfgang Stammler,
fortgef. von Karl Langosch. Hrsg. von Kurt Ruh u.a. 2., völlig neu bearb. Aufl. [Bisher:] Bd.
1-9. Berlin, New York: de Gruyter 1978-1995. Knihovna katedry pomocných věd
historických S-305
•
Körner, Josef: Bibliographisches Handbuch des deutschen Schrifttums. 3., völlig umgearb.
und verm. Aufl., Bern: A. Francke Verlag 1949. G-149/58 zn. A2
•
Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. KLG. Hrsg. von Heinz
Ludwig Arnold. München: edition text + kritik 1978-. G-180/92
•
Lexikon der Weltliteratur. Unter Mitarb. zahlreicher Fachgelehrter hrsg. von Gero von
Wilpert. Bd. 1: Biographisch-bibliographisches Handwörterbuch nach Autoren und
anonymen Werken. 3., erw. Aufl. Stuttgart: Kröner 1988.
•
Lexikon deutschsprachiger Schriftsteller: von den Anfängen bis zur Gegenwart. Bd. 1.: Von
den Anfangen bis zum Ausgang des 19. Jahrhunderts. Hrsg. von Günter Albrecht ... [et al.];
neubearbeitet von Kurt Böttcher (Leitung und Gesamtredaktion), Herbert Greiner-Mai, Kurt
Krolop. Mitarbeit Hannelore Prosche. Leipzig: Bibliographisches Institut 1987. Přír. číslo
255002558 knihovna germanistiky
7.6
•
7.7
Werklexika, die Weltliteratur umfassend
Kindlers Neues Literatur-Lexikon. Hrsg. von Walter Jens. Chefredaktion: Rudolf Radler.
München: Kindler 1988-1992. G-1197/92 5 F/4
Reallexika und Handbücher
7.7.1 Literaturwissenschaft
• Enzyklopädie des Märchens. Handwörterbuch zur historischen und vergleichenden
Erzählforschung. Hrsg. von Kurt Ranke (seit Bd. 5: Begr. von Kurt Ranke. Hrsg. von Rolf
Wilhelm Brednich) in Zus.arb. mit Hermann Bausinger u.a. Berlin, New York: de Gruyter
1975-1994.
•
Frenzel, Elisabeth: Stoffe der Weltliteratur. Ein Lexikon dichtungsgeschichtlicher
Längsschnitte. Stuttgart: Kröner 1992 (Kröners Taschenausgaben 300).
•
Frenzel, Elisabeth: Motive der Weltliteratur. Ein Lexikon dichtungsgeschichtlicher
Längsschnitte. Stuttgart: Kröner 1992 (Kröners Taschenausgaben 301).
•
Historisches Wörterbuch der Rhetorik. Hrsg. von Gert Ueding. Mitbegründet von Walter
Jens. In Verb. mit Wilfried Barner u.a. Tübingen: Niemeyer 1992-1994.
•
Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur. Hrsg. von Klaus Doderer. Weinheim, Basel:
Beltz Verlag 1975-1982. T 129628 NK
26
•
Lexikon literaturtheoretischer Werke. Hrsg. von Rolf Günter Renner und Engelbert
Habekost. Stuttgart: Kröner 1995 (Kröner Taschenausgaben 425). G - N757
•
Literatur-Lexikon. Autoren und Werke deutscher Sprache. Hrsg. von Walther Killy. Bd. 1314: Begriffe, Realien, Materialien A-Z. Bd. 15: Register und Nachträge. München:
Bertelsmann 1992-1993.
•
Metzler Literatur Lexikon: Begriffe und Definitionen. 2. überarb. Aufl. Hrsg. von Günther
und Irmgard Schweikle. Stuttgart: Metzler 1990. G - M927
•
Neues Handbuch der Literaturwissenschaft. Hrsg. von Klaus von See. Wiesbaden:
Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion 1978. G-268/86
•
Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. Hrsg. von der Österreichischen
Akademie der Wissenschaften; redigiert von Peter Csendes; unter der Mitarbeit von Ch.
Gruber ... [et al.]. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 1994. G
- M808/10 knihovna germanistiky
•
Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte. Begründet von Paul Merker und Wolfgang
Stammler. 2. Aufl. Bd. 1-3: Hrsg. von Werner Kohlschmidt u. Wolfgang Mohr. Bd. 4-5:
Hrsg. von Klaus Kanzog u. Achim Masser. Berlin, New York: de Gruyter 1958-1988.
•
Wilpert, Gero von: Sachwörterbuch der Literatur. 7., verb. u. erw. Aufl. Stuttgart: Kröner
1989 (Kröners Taschenausgaben 231). G - N870
7.7.2
Sprachwissenschaft
•
Bußmann, Hadumod: Lexikon der Sprachwissenschaft. 2., völlig neu bearb. Aufl. Stuttgart:
Kröner, 1990 (Kröners Taschenausgaben 452). G - N3
•
Lexikon der germanistischen Linguistik. Hrsg. von Hans Peter Althaus, Helmut Henne,
Herbert Ernst Wiegand. 2., vollst. neu bearb. u. erw. Aufl. Tübingen: Niemeyer 1973. G423/89 F 3/1
•
Metzler Lexikon Sprache. Hrsg. von Helmut Glück. Stuttgart, Weimar: Metzler 1993. ZII2801
•
Linke, Angelika, Markus Nussbaumer, Paul R. Portmann: Studienbuch Linguistik. 3. unv.
Auflage. Tübingen: Niemeyer 1996 (Reihe Germanistische Linguistik 121).
7.8
•
Spezialisierte Bibliographien (LW und SW)
Bibliographie Sprache und Literatur. Deutschsprachige Hochschulschriften und
Veröffentlichungen ausserhalb des Buchhandels 1966-1980. München: Saur 1992. E 63423
NK
27
•
Bibliographie zur Phonetik und Phonologie des Deutschen. Hrsg. von Eide Thürmann, unter
Mitwirkung von Ch. Riek. Tübingen: Niemeyer 1971. T 28262 NK
•
Denecke, Ludwig: Die Nachlässe in den Bibliotheken der Bundesrepublik Deutschland.
Boppard am Rhein: Harald Boldt Verlag 1969. T 34860 Bd. 2 NK
•
Hannich-Bode, Ingrid: Germanistik in Festschriften von den Anfängen (1877) bis 1973.
Verzeichnis germanistischer Festschriften und Bibliographie der darin abgedruckten
germanistischen Beiträge. Stuttgart: Metzler 1976. Pd 6102 Bd. 7 NK
•
Herrmann, Carl Heinrich: Bibliotheca philologica. Verzeichnis der vom Jahre 1852 bis Mitte
1872 in Deutschland erschienenen Zeitschriften, Schriften der Akademien [...] Halle:
C. H. Herrmann 1873.
•
Internationale Bibliographie zur Geschichte und Theorie der Komparatistik. Hrsg. von Hugo
Dyserinck und Manfred S. Fischer. Stuttgart: Anton Hiersemann 1985. E 47908 NK
•
Katalog publikací Filosofické fakulty UK v Praze. 1954-1968. Praha: Univerzita Karlova
1968. 54 H 40746 NK
•
Paul, Hainer: Bibliographie deutschsprachiger Veröffentlichungen über Unterhaltungs- und
Trivialliteratur. Vom letzten Drittel des 18. Jahrhunderts bis zur Gegenwart. München: Saur
1980. T 89852 NK
•
Schlawe, Fritz: Die deutschen Strophenformen. Systematisch-chronologische Register zur
deutschen Lyrik 1600-1950. Stuttgart: Metzler 1972. (Repertorien zur Deutschen
Literaturgeschichte 5). Pd 6102 Bd. 5 NK
•
Van Hoof, Henry: Internationale Bibliographie der Übersetzung. Pullach b. München:
Verlag Dokumentation 1973. F 31053 Bd. 11 NK
7.9
Literaturgeschichten
7.9.1
Größere Gesamtdarstellungen
•
Geschichte der deutschen Literatur von den Anfangen bis zur Gegenwart. Bd. 3., Die
deutsche Literatur im späten Mittelalter. T. 1., 1250-1350. Hrsg. von Helmut de Boor;
neubearbeitet von Johannes Janota; begründet von Helmut de Boor und Richard Newald. 5.
Aufl. München: Beck 1997. Přír. číslo 2551018179 katedra germanistiky
•
Geschichte der deutschen Literatur. Von den Anfängen bis zur Gegenwart. Berlin: Volk u.
Wissen 1975.
•
Hansers Sozialgeschichte der deutschen Literatur vom 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart.
Hrsg. von Rolf Grimminger. Bd. 3,4,6,8,10-12. München: Hanser 1983-1992.
28
7.9.2
•
Knappe Übersichten
Martini, Fritz: Deutsche Literaturgeschichte. Von den Anfängen bis zur Gegenwart. 19., neu
bearb. Aufl. In Zusammenarb. mit Angela Martini-Wonde. Stuttgart: Kröner 1991 (Kröners
Taschenausgaben 196).
7.9.3
Speziell fürs Mittelalter
•
Bertau, Karl: Deutsche Literatur im europäischen Mittelalter. Bd. 1-2. München: Beck 19721973.
•
Geschichte der deutschen Literatur von den Anfängen bis zum Beginn der Neuzeit. Hrsg. von
Joachim Heinzle. Frankfurt a. M.: Athenäum 1984-1988.
•
Geschichte der deutschen Literatur im Mittelalter. Bd. 1: Dieter Kartschoke: Geschichte der
deutschen Literatur im frühen Mittelalter. Bd. 2: Joachim Bumke: Geschichte der deutschen
Literatur im hohen Mittelalter. Bd. 3: Thomas Cramer: Geschichte der deutschen Literatur im
späten Mittelalter. München: Deutscher Taschenbuch Verlag 1990 (dtv Wissenschaftliche
Reihe 4551-4553).
7.9.4
Für Prager deutsche Literatur, deutsche Literatur aus Böhmen
•
Serke, Jürgen: Böhmische Dörfer. Wanderungen durch eine verlassene literarische
Landschaft. Wien: Zsolnay 1987. G-F8-4 IV 11
•
Weltfreunde. Konferenz über die Prager deutsche Literatur. Red. E. Goldstücker. Prag:
Academia 1967.
•
Wolkan, Rudolf: Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen. Prag: Haase 1894.
•
Born, Jürgen: Deutschsprachige Literatur aus Prag und den Böhmischen Ländern 1900-1925.
Chronologische Übersicht und Bibliographie. München: Saur 1993. T 166984 NK
7.10 Sprachgeschichten
•
Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 1:
Einführung. Grundbegriffe. Berlin, New York: de Gruyter 1991 (Sammlung Göschen 2237).
•
Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 2:
17. und 18. Jahrhundert. Berlin, New York: de Gruyter 1994 (de Gruyter Studienbuch).
•
Sprachgeschichte. Ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Sprache und ihrer
Erforschung. Hrsg. von Werner Besch, Oskar Reichmann und Stefan Sonderegger. 1.-2.
Halbbd. Berlin, New York: de Gruyter 1984-85 (Handbücher zur Sprach- und
Kommunikationswissenschaft 2. 1-2.).
29
•
Tschirch, Fritz: Geschichte der deutschen Sprache. Bd. 1. 3., durchges. Aufl., bearb. von
Werner Besch. Bd. 2. 3., erg. u. überarb. Aufl. von Werner Besch. Berlin: Erich Schmidt
1983-1989.
7.11 Schriftliche Form (Titelaufnahme, Zitierweise)
•
Bangen, Georg: Die schriftliche Form germanistischer Arbeiten. Empfehlungen für die
Anlage u. die äußere Gestaltung wissenschaftlicher Manuskripte unter bes. Berücksichtigung
der Titelangaben von Schrifttum. Stuttgart: Metzler 1990 (Sammlung Metzler 13)
•
Meyer-Krentler, Eckhardt: Arbeitstechniken Literaturwissenschaft. München: Fink 1994
(Uni-Taschenbücher 1582)
30
8 PŘÍKLAD TITULNÍ STRÁNKY PÍSEMNÉ PRÁCE
Univerzita Karlova v Praze
Filozofická fakulta
Ústav germánských studií
Jan Novák
NÁZEV PRÁCE
Seminární práce
Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Stromšík, CSc.
Praha 2003
31
9 PŘÍKLAD OBSAHU SEMINÁRNÍ PRÁCE
UNBEKANNTE BRIEFE SCHILLERS
1
Einleitung: Der Brief als literarische Form
3
2
Schiller und seine Briefe
2
2.1
Schiller als Briefschreiber
5
2.1.1
Die Briefe des jungen Dichters
5
2.1.2
Die Altersbriefe
7
2.1.2.1
Stil und Adressaten
7
2.1.2.2
Tinte oder Silberstift?
9
2.2
Unbekannte Briefe von und an Schiller
11
2.2.1
Schiller und der Böblinger Arzt Johann Peter Wurtz
13
2.2.1.1
Briefe aus der Zeit der Karlsschule
13
2.2.1.2
Briefe aus der Mannheimer Zeit
15
2.2.1.2.1
Die Rolle des Blumen-Peter als Überbringer
15
2.2.1.2.2
Briefe, die ihn nie erreichten
16
2.2.1.3
Die Echtheitsfrage
17
2.2.2
Schillers Verhältnis zu Emil Müller
18
2.2.2.1
Der Briefwechsel mit Emil Müller
18
2.2.2.2
Der Einfluß Müllers auf Schillers “Luise Millerin”
21
2.3
Die Bedeutung der neuen Briefe für das Gesamtwerk
24
3
Schlußbetrachtung
25
4
Literaturverzeichnis
26
32
10 PŘÍKLAD TEXTU SEMINÁRNÍ PRÁCE S POZNÁMKAMI
2. Schillers Verhältnis zu Emil Müller
a) Der Briefwechsel mit Emil Müller
Das Verhältnis Schillers zu dem königlichen Amtmann Müller ist immer noch nicht genügend
erforscht. Die Ausführungen Edmund Hotzenköcherles können keineswegs befriedigen.2 Denn allein die
Tatsache, daß “Schiller den Amtmann [...] dreimal des Nachts traf”3, muß uns neugierig stimmen. Durch
Zufall stieß ich in der Pfarrkirche zu Rudolfstadt auf die bisher völlig unbekannten Briefe Emil Müllers.4
Gleich sein erster Brief vom 4. August 1798, also kurz vor dem Abschluß der einteiligen Fassung des
“Wallenstein”, ist geeignet, eine Einführung in den Problemkreis zu geben:
Als wir uns das lezte Mahl [sic] trafen, verehrter, geliebter Schiller, konnt ich noch nit ahnen,
dass solcher Art Bedeutung seyn sollte unserer gemeinsamen Garten-Entgegnung, als sie itzt
gewonnen hat. Unter blühenden Veilchen entdeckten wir – erinnert Euch des erhabenen
Moments! – jene bei Neumond gesteckte Kartoffel5 in Form des Apoll von Bellvedehr [sic]. Ihr
sagtet sofort: “Der heutige ist mein zweitseligster, so lang ich Deutschland durchreise.”6
Diese Zeilen lassen aufhorchen, und sie sind auch eine schlagende Widerlegung Rainer Zufalls, der
noch glaubte, “die nächtlichen Begegnungen des Geistesheroen mit dem Amtmann aus Seifhennersdorf”
gäben keinerlei Aufschluß über Leben und Schaffen Schillers.7 Dem analytischen Blick gewährt jedoch
fast jede Stelle der Korrespondenz tiefe Einblicke. Denn wenige Tage später schreibt Müller: “Schiller, so
machen wir's!”8 Und dieser antwortet darauf: “Liebster Freund, Euer Vorschlag traf mein Innerstes! Was
es auch seye: So machen wir's!”9
2
3
4
5
Hotzenköcherle: Schiller und Müller, bes. S. 30–85.
Hotzenköcherle: Schiller und Müller, S. 34 (Hervorhebung von mir).
Den Hinweis verdanke ich der Großmutter des dortigen Küsters, Frau Theodora Ruff, geb. Down. Ihr sei an dieser Stelle herzlich gedankt.
Eine derartige Pflanzsitte widerspricht einem verbreiteten Volksglauben, siehe Heinrich Marzell: Kartoffel. – In: Handwörterbuch des deutschen
Aberglaubens Bd. 4, Sp. 1023–1026 hier Sp. 1023: “Man darf die K.n nicht im Neumond stecken, auch nicht im zunehmenden Mond (‚sie wachsen ins
Kraut und setzen keine Knollen an‘).”
6
Hs. Brief, 3 Bll., Bl.2v, grüne Tinte, lila Velinpapier, Wasserzeichen in Form eines achtköpfigen Schneehasen. – Schiller bezieht sich mit den von
Müller zitierten Worten auf den Anfang seines Aufsatzes über den Mannheimer Antikensaal; vgl. “Brief eines reisenden Dänen” – Werke (Nationalausgabe) Bd. 20, S. 100–106.
7
Zufall: Neue Wege der Schiller-Forschung, S. 145.
8
Hs. Brief vom 9.9.1798, 6 Bll., Bl. 5r, Papier und Tinte wie Anm. 5.
9
Brief Nr. 274 vom 18.9.1798 – Werke (Nationalausgabe) Bd. 29, S. 276.
33
11 PŘÍKLAD SEZNAMU POUŽITÉ LITERATURY (LITERÁRNÍ VĚDA)
Literaturverzeichnis
A. Quellen
Goethe, Johann Wolfgang: Werke. Hrsg. im Auftrag der Großherzogin Sophie von Sachsen.
Abt.I, Bd.1–55. Weimar: Böhlau 1887–1919. (Zitiert als “Weimarer Ausgabe”.)
Musenklänge aus Deutschlands Leierkasten. Neu hrsg. von Adolf Thimme. 1. Teil: Faksimiledruck d. Ausg. von 1849. 2. Teil: Lieder aus späteren Ausgaben. Die Entstehung der
Musenklänge. Verzeichnis d. Dichter u. Künstler. Meersburg a. Bodensee u. Leipzig:
Hendel 1936.
Schiller, Friedrich: Werke. Nationalausgabe. Begründet von Julius Petersen. Fortgeführt von
Lieselotte Blumenthal und Benno von Wiese. Hrsg. im Auftr. d. Nationalen Forschungsund Gedenkstätten der klassischen deutschen Literatur in Weimar <Goethe- und SchillerArchiv> und des Schiller-Nationalmuseums in Marbach von Norbert Oellers und Siegfried Seidel. [Bisher:] Bd.1–17; 18,2; 20–38,1; 39,1; 40; 42. Weimar: Böhlau, 1949–
1998. (Zitiert als “Nationalausgabe”.)
B. Darstellungen
Butler, E[lizabeth] M[arian]: Deutsche im Banne Griechenlands. (The Tyranny of Greece over
Germany, dt. Aus dem Englischen übertr. von Viktor Kostka u. Karl-Heinz Hagen.)
Deutsche verkürzte Ausg., bearb. u. mit einer Einf. vers. von Erich Rätsch. Berlin: Der
Neue Geist 1948.
Das ist klassisch! Dichtung und Dichter um 1800. Hrsg. von Klara Blick und Rainer Zufall.
Köln: Bastei-Lübbe 1999.
Handwörterbuch des deutschen Aberglaubens. Hrsg. unter besonderer Mitw. von E[duard]
Hoffmann-Krayer und Mitarb. zahlreicher Fachgenossen von Hanns Bächtold-Stäubli.
Bd.1–10. Berlin: de Gruyter 1927–1942.
Hotzenköcherle, Edmund: Friedrich Schiller und Emil Müller. Eine Studie zum besseren Verständnis der Klassiker. 2., verb. u. verm. Aufl. Märstetten, Rom: Orell Beinli 1921
(Studien und Forschungen des Märstettener Kreises. 1).
34
Muschg, Walter: Schiller ohne Wilhelm Tell. – In: Walter Muschg: Studien zur tragischen
Literaturgeschichte. Bern u. München: Francke 1965, S. 82–104.
Tiger, Theobald: Altersbriefe deutscher Dichter. Stilkritische Untersuchungen als Vorstudien zu
einer umfassenden Poeto-Graphologie. Göttingen, Phil. Diss. 1911 [Masch.].
Unser Commercium. Goethes und Schillers Literaturpolitik. Hrsg. von Wilfried Barner, Eberhard Lämmert und Norbert Oellers. Stuttgart: Cotta 1984 (Veröffentlichungen d. dt.
Schillerges. 42).
Zufall, Rainer: Neue Wege der Schillerforschung. – In: Das ist klassisch! (1990), S. 113–148.
Zur Eiche, Paul und Friedrich A. Kittler: Die Schreibutensilien in Deutschland von 1750 bis
1980. Mentalitätsgeschichtliche Studien zu den tragbaren Auf- und Abschreibsystemen. –
In: Euphorion 99 (1999), S. 91–155.¨
35
12
SYLLABUS K DĚJINÁM NĚMECKÉ LITERATURY
1. Frühmittelalter [bis Mitte des 12. Jahrhunderts]
1.1. Mündliche Überlieferung und Anfänge des deutschen Schrifttums. Stoffe und Formen ahd. Dichtung:
Hildebrandslied. Germanische Mythologie.
1.2. Frühchristliche Dichtung [ahd., lat., mhd.], ihre geistes- und kulturgeschichtlichen Voraussetzungen
[Clerici als tragende Schicht, Cluniazensische Bewegung, Frühscholastik]: (Heliand, Otfried, Hrotsvit,
Heinrich von Melk, Vagantendichtung, Alexander- und Rolandslied, Spielmannsdichtung).
2. Hochmittelalter [Mitte des 12. - Mitte des 13. Jahrhunderts]
2.1. Geschichtlicher Hintergrund [Kreuzzüge, Armutsbewegungen, Bedeutung der Städte und der Höfe],
Mündlichkeit - Schriftlichkeit: (Carmina Burana, Fuchs Reinhart, Anfänge der Chronistik und des
geistlichen Spiels).
2.2. Minnesang: Themen, Formen. Walther von der Vogelweide (u.a.).
2.3. Höfisches Epos: europäische Stoffe und Vorbilder (Chansons de geste). Antikeepos: (Veldeke);
Artusepos: (Hartmann), Wolfram, Gottfried.
2.4. Heldenepos: Nibelungenlied.
3. Spätmittelalter [Mitte des 13. - Ende des 15. Jahrhunderts]
3.1. Satirische und didaktische Gattungen, später Minnesang (Frauenlob, Oswald von Wolkenstein),
Meistersang, Chronistik, geistliches und weltliches Spiel.
3.2. „Volkslied“, „Volksbuch“.
3.3. Mystik (Meister Eckhart, Tauler, Seuse, Frauenmystik).
3.4. Frühhumanismus: Der Ackermann aus Böhmen.
4. Humanismus und Renaissance, Reformation [Ende des 15. - Ende des 16. Jahrhunderts]
Glaubensspaltung und Konfessionspluralismus.
4.1. Humanismus im europäischen Kontext (Erasmus, Morus, Melanchthon, Reuchlin, Hutten).
Humanistischer Klassizismus versus mittellateinische und scholastische Tradition (Epistolae
obscurorum virorum); Gattungen: Soliloquium, Dialog, Drama, neulateinische Fazetie und
volkssprachlicher Schwank.
4.2. Luther: Bibel, theologische, politische und philologische Schriften, Kirchenlied.
4.3. Bürgerliche Literatur: Hans Sachs und der Meistersang, Fastnachtspiel, Brant und die Narrenliteratur,
Volksbuch, Wickram und die Anfänge des Romans, Fischart und die Rabelais-Rezeption.
5. Barock [1600 - 1700]
Poetik, Gruppierungen und Zentren, Weltanschauung.
5.1. Lyrik: Opitz, Gryphius, (Spee, Fleming, Angelus Silesius, Hofmannswaldau, Günther).
5.2. Höfischer und pikaresker Roman; Grimmelshausen.
5.3. Theater und Drama: Trauerspiel, parodistische Haupt- und Staatsaktion, geistliches Drama. Gryphius.
6. Aufklärung [1700 - 1781]
Europäischer und deutscher philosophischer Hintergrund [Rationalismus, Sensualismus, Pietismus,
Kritizismus, Entstehung der bürgerlichen Nationalliteratur].
6.1. Vom Klassizismus zur bürgerlichen Literatur (Winckelmann, Gottsched, Bodmer und Breitinger),
Anakreontik, „Gebrauchslyrik“ (Brockes, Haller).
6.2. Lessing: theoretische Schriften und dichterisches Werk.
6.3. Wieland und die sensualistische Tradition (Heinse); Selbstkorrektur und Kritik des Rationalismus
(Lichtenberg, Hamann).
7. „Präromantische“ Tendenzen im aufgeklärten Jahrhundert
7.1. Empfindsamkeit: (Klopstock, Göttinger Hain, der empfindsame Roman).
36
7.2. Sturm und Drang: europäischer und deutscher geistiger Hintergrund: Herder [Geschichtsphilosophie,
Volks- und Volksdichtungsbegriff, Wirkung und Nachwirkung]; (Rousseau, Hamann, Ossian); junger
Goethe, junger Schiller, Bürger, (Lenz, Klinger, Wagner).
8. Klassizismus und Klassik im „klassischen Jahrzehnt“ [1795 - 1805]
Geschichtliche Umgrenzung. Ästhetik, Weltanschauung.
8.1. Goethe: Lyrik, Epik, Roman; Drama und das Faust-Motiv im stoff- und dichtungsgeschichtlichen
Kontext; Entwicklung der Gattungsform: Bildungs-, Entwicklungs-, Künstlerroman.
8.2. Schiller: Lyrik [Ballade - gattungsgeschichtliche Linie], Drama; theoretische Schriften.
8.3. Zwischen Klassik und Romantik: Hölderlin, Jean Paul, Kleist [Novelle - gattungsgeschichtliche
Linie].
9. Romantik [1797 - 1830]
Ästhetik, Historismus, Gattungen [Roman, Volkslied, Märchen].
9.1. Frühromantik: (Wackenroder), Tieck, Gebrüder Schlegel, Novalis.
9.2. Heidelberger und Berliner Romantik: Arnim, Brentano, Gebrüder Grimm [Begründung der
Germanistik], (Hoffmann, Chamisso, Fouqué, Eichendorff).
9.3. Literatur der Befreiungskriege.
10. Biedermeierkultur und Vormärzliteratur der Restaurationsperiode [1815 - 1848]
Begriffsbestimmung: Vormärz, Junges Deutschland, Biedermeier.
10.1. Lyrik: Nachklingen der Romantik (Mörike, Platen, Rückert, Droste-Hülshoff, Lenau); politische
Lyrik und Publizistik (Börne, Freiligrath, Herwegh).
10.2. Heine: Werk und Wirkung.
10.3. Junges Deutschland: (Gutzkow, Laube).
10.4. Dramatik: Entwicklung des österreichischen Dramas (Raimund, Nestroy und das Wiener
Volkstheater, Grillparzer, Anzengruber); Entwicklung des deutschen Dramas: Büchner, (Grabbe,
Hebbel).
10.5. Wagner: Ursprung, Wandlung und Nachwirkungen seiner Kunstauffassung.
11. Realismus [2. Hälfte des 19. Jahrhunderts]
Spezifik des deutschen Realismus im Vergleich mit dem europäischen Realismus; programmatischer,
bürgerlicher, poetischer Realismus - Begriffsbestimmung; (Ludwig, Raabe), Storm, Fontane; (Meyer),
Keller; (Ebner-Eschenbach).
12. Hauptvertreter und Spezifika der Entwicklung österreichischer Literatur im 19. Jahrhundert:
(Sealsfield), Stifter, Ebner-Eschenbach, (Saar).
13. Hauptvertreter und Spezifika der Entwicklung der Schweizer Literatur im 19. Jahrhundert:
(Gotthelf), Keller, (Meyer, Spitteler).
14. „Gründerzeit“ – Übersicht der Kultur und Ideologie der 70er Jahre des 19. Jahrhunderts;
(Heyse, Wildenbruch, Dahn).
15. Naturalistische und nachnaturalistische Moderne um die Jahrhundertwende [1880 - 1910]
15.1. Naturalismus [1885 - 1895]: Rezeption der zeitgenössischen französischen, russischen und
skandinavischen Literatur, Positivismus, Darwinismus; Programme, Gruppierungen, Zentren; der
„konsequente Naturalismus“ (Holz, Schlaf), Hauptmann [naturalistische und neuromantische
Tendenzen; Dramen, Prosa].
15.2. Nachnaturalistischer Richtungspluralismus [1890 - 1910]: Europäischer Kontext (Baudelaire, Poe,
Wilde); Nietzsche, (Schopenhauer); Symbolismus, Dekadenz, Ľ art pour ľ art, Impressionismus,
Neuromantik und Jugendstil.
15.2.1. Lyrik: George, Hofmannsthal, Rilke, Morgenstern, (Liliencron, Dehmel).
15.2.2. Drama: Schnitzler, Wedekind, (Hofmannsthal).
15.2.3. Erzähler: H. Mann, Th. Mann, Hesse, R. Walser.
37
15.2.4. Spezifik und Phasen der Wiener Moderne: Schnitzler, Hofmannsthal, (Altenberg), Kraus, (Bahr),
Freud, (Loos, Schönberg).
15.2.5. Gegenmodernistische Strömungen der Zeit: Neoklassizismus: (Ernst, junger Lukács);
Heimatliteratur: Ideologie, Regionalismus (z.B. Löns, Ganghofer, Rosegger, Frenssen);
Trivialliteratur: (Marlitt, May).
16. Prager deutsche Literatur [1900 - 1938]
Spezifika, Verhältnis zur tschechischen Kultur.
16.1. Vorläufer im 19. Jahrhundert: (Gerle, Ebert, Meißner, Hartmann, Kapper, Glaser).
16.2. Hauptvertreter: (Rilke), Meyrink, Brod, Werfel, Kisch, (Leppin, E. Weiß, Ungar, Urzidil).
16.3. Kafka: Werk und Wirkung.
17. Expressionismus [1910 - 1925]
Aktivismus – Sprachexperiment, Programme, Anthologien, Zeitschriften.
17.1. Lyrik: Trakl, G. Heym, Benn, Werfel.
17.2. Drama: Kaiser, (Sorge, Barlach, Hasenclever, Toller).
17.3. Prosa: Döblin, (Benn, Barlach).
17.4. Dadaismus (Ball, Schwitters, Arp, Huelsenbeck).
18. Literatur zwischen den Weltkriegen
18.1. Neue Sachlichkeit: Kästner, E. Jünger, (L. Frank, Tucholsky, Fallada, Remarque).
18.2. Theater und Drama: Kraus, Brecht, Horváth, (Zuckmayer, Fleißer).
18.3. Österreichische Erzähler: Broch, Musil, Roth, (St. Zweig).
18.4. Deutsche Erzähler: Döblin, Feuchtwanger (Wassermann, A. Zweig, Jahnn).
18.5. Sozialistische und Arbeiterliteratur: Seghers, (Weinert, Renn, Graf, Bredel).
19. Faschismus - Antifaschismus - Exil [1933 - 1945]
19.1. Exil aus Deutschland, Österreich und der ČSR: Phasen, Zentren, ideologisch-politische
Differenzierung, Publikationsorgane, wichtigste Autoren.
19.2. Faschismus und Literatur.
19.3. Innere Emigration (Benn, Wiechert, E. Jünger, Thieß); deutscher Widerstand (20. Juli 1944).
20. Literatur nach 1945 in der BRD
20.1. Nachkrieg, engagierte Literatur, „unbewältigte Vergangenheit“ als Thema und Auftrag: (Huchel,
Sachs); Borchert; Gruppe 47; Böll, Grass, M. Walser, S. Lenz, (Eich, Andersch, Koeppen).
20.2. Rezeption von Existenzphilosophie (Sartre, Heidegger), Kafka-Welle, Literatur des Absurden
(Nossack, Andersch, Hildesheimer, Grass, M. Walser).
20.3. Form- und Sprachexperiment „Konkrete Poesie“: Heißenbüttel, (Schmidt, P. Weiss).
20.4. Dokumentarliteratur: P. Weiss, (Kipphardt, Hochhuth, Wallraff).
20.5. Marxismus, kritische Theorie, Neue Linke um 1968 und die Literatur (Lukács, Bloch, Horkheimer,
Adorno, Marcuse); Versuche um Erneuerung der „Arbeiterliteratur“ (Gruppe 61, Literatur der
Arbeitswelt).
20.6. Frauenliteratur im deutschen Sprachbereich: (Ch. Wolf, Morgner, Struck, Frischmuth, Jelinek).
20.7. „Neue Innerlichkeit“ der späten 70er Jahre: Handke.
20.8. Postmoderne der 80er und 90er Jahre: Strauß, (Süskind, Nadolny).
21. Literatur der DDR [1949 - 1990]
Totalitäre Ideologie und gesteuerte Kultur, Anpassung und Opposition.
21.1. Sozialistische Literatur und der neue Staat: Seghers, Brecht, (Strittmatter, Kant, Hacks, H. Müller).
21.2. Linke Opposition seit den 60er Jahren: St. Heym, Bobrowski, Ch. Wolf, (Fühmann, Hermlin,
Kunert, Braun, Hein, De Bruyn).
22. Österreichische Literatur nach 1945
22.1. Totaler Roman der 50er Jahre: Doderer.
38
22.2. Exulanten: Celan, Canetti, (Hochwälder, Sperber).
22.3. Moderne und Postmoderne: Wiener Gruppe, (Artmann, Mayröcker, Jandl); Bachmann, Bernhard,
Handke, Ransmayr (Aichinger, G. Roth).
23. Schweizer Literatur nach 1945
23.1. Frisch und Dürrenmatt.
23.2. Literatur seit den 60er Jahren: (A. Muschg, Walter, Burger, Geiser).
Poznámky:
– Autory uvedené v závorce (...) nutno znát alespoň orientačně pro doložení obecnějších tvrzení.
– Jako základní příručku pro zvládnutí literárněhistorického minima lze doporučit Deutsche
Literaturgeschichte, Stuttgart: Metzler, 19924.
– Pro hlubší studium: Horst Albert Glaser (Hg.): Deutsche Literatur. Eine Sozialgeschichte I-X.
Reinbek: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1980ff.
13
DOPORUČENÁ ČETBA
Tituly či pasáže vytištěné kurzívou představují povinné minimum.
Zkratky: DG = Deutsche Gedichte, Hg. D. Bode, RUB 8212
Mar = E. Marešová: Sbírka textů k literatuře německého osvícenství a období Sturm und
Drang, UK Praha 1988
DE = Deutschland erzählt, I - III, Hg. B. von Wiese, Frankfurt 1966, 1965, 1962
(Fischer-Taschenbuch Bd. 738, 711, 500)
- Deutsche Heldensagen (nacherzählt von G. und W. Hecht) oder E. Peterich: Götter und Helden
der Germanen (dtv 119)
- Hildebrandslied
- Nibelungenlied: Kap. 1, 2, 16, 25, 39B = 38C
- Wolfram von Eschenbach: Parzival (Buch V. Gral). (Evtl. Nacherzählung von Heiduczek).
- Gottfried von Straßburg: Tristan (XXVII. Die Minnegrotte). (Evtl. Nacherzählung von De Bruyn)
- Walther von der Vogelweide und der Minnesang: (DG 18 - 32)
- Johannes von Saaz: Der Ackermann aus Böhmen
- Brant: Das Narrenschiff
- 1 Volksbuch: Eulenspiegel oder Faust oder Schildbürger (Das Lalebuch)
- Luther: Sendbrief vom Dolmetschen,
Bibel-Übersetzung: 1. Mose 1 - 4, ein Evangelium, Offenbarung 5 - 10
- Sachs: 1 Fastnachtspiel
- Barocklyrik: Auswahl (DG 39 - 64, 68 - 69)
- Grimmelshausen: Der abenteuerliche Simplizissimus (1. Buch)
- Ch. Reuter: Schelmuffsky
- Kant: Was ist Aufklärung (Mar)
- Lessing: Auswahl (Mar 44 - 63)
Minna von Barnhelm oder Emilia Galotti oder Nathan der Weise
- Klopstock: Auswahl (Mar 39 - 43)
- Wieland: Auswahl (Mar 64 - 68)
- Herder: Auswahl (Mar 103 - 124)
- Goethe: Auswahl (DG 93 - 113)
Werther
39
Torquato Tasso oder Iphigenie auf Tauris
Wilhelm Meisters Lehrjahre
Faust I - II
- Schiller: Auswahl (DG 113 - 135)
Die Räuber
Wallenstein oder Wilhelm Tell
Über die ästhetische Erziehung des Menschen, Briefe 13 - 15
- Hölderlin: Auswahl (DG 135 - 146)
Hyperion
- Jean Paul: Vorschule der Ästhetik, 12. Programm: Über den Roman
- F. Schlegel: Athenäum-Fragmente (Auswahl, z.B. von G. Heinrich, RUB 752)
- Novalis: Hymnen an die Nacht
Heinrich von Ofterdingen
Athenäum-Fragmente (Auswahl, siehe bei F. Schlegel)
- Tieck: Der gestiefelte Kater oder Der blonde Ekbert
- Kleist: Novellen (Michael Kohlhaas)
Der zerbrochene Krug oder Penthesilea oder Der Prinz von Homburg
Über das Marionettentheater
- Brentano: Des Knaben Wunderhorn (Auswahl)
- Grimm: Märchen (eigene Auswahl)
- Chamisso: Peter Schlehmils wundersame Geschichte
- Hoffmann: Das Fräulein von Scuderi, Der goldene Topf, Prinzessin Brambilla
- Eichendorff: Aus dem Leben eines Taugenichts
- Mörike: Mozart auf der Reise nach Prag
- Heine: Auswahl (DG 175 - 189)
Die romantische Schule. Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland
- Raimund: Der Alpenkönig und der Menschenfeind oder Der Verschwender
- Nestroy: Freiheit in Krähwinkel oder Der böse Geist Lumpazivagabundus
- Grillparzer: König Ottokars Glück und Ende oder Libussa
Der arme Spielmann (DE)
- Büchner: Woyzeck, Dantons Tod, Lenz
- Hebbel: Maria Magdalena
Ein Wort über das Drama
- Droste-Hülshoff: Die Judenbuche (DE)
- Stifter: Das Heidedorf, Der Hochwald, Abdias
Bunte Steine - Vorrede, Bergkristall
- Sealsfield: Österreich wie es ist
- Meyer: 1 Novelle
- Keller: Romeo und Julia auf dem Dorfe, Kleider machen Leute oder Das Fähnlein der sieben
Aufrechten
Der grüne Heinrich
- Storm: Der Schimmelreiter
- Raabe: Die Chronik der Sperlingsgasse
- Fontane: Effi Briest, Schach von Wuthenow
- Ebner-Eschenbach: Dorf- und Schloßgeschichten (Auswahl) oder Das Gemeindekind
- David: 1 Novelle (z.B. Die Hanna)
- Saar: Novellen aus Österreich (Auswahl) oder Die Steinklopfer
- Nietzsche: Also sprach Zarathustra (Zarathustras Vorrede, Das Lied der Schwermut)
- Holz - Schlaf: Papa Hamlet, Ein Tod (RUB 8853-54)
- Hauptmann: Die Weber
Hanneles Himmelfahrt oder Die versunkene Glocke
Bahnwärter Thiel
- Wedekind: Die Lulu-Tragödie oder Frühlings Erwachen
- Schnitzler: Leutnant Gustl, Fräulein Else
Der grüne Kakadu oder Anatol
40
- Hofmannsthal: Auswahl (DG 250 - 253)
Ein Brief ("Chandos-Brief")
- Morgenstern: Galgenlieder + tschechische Übersetzung von Josef Hiršal
- George: Auswahl (DG 243 - 248)
- Rilke: Auswahl (DG 254 - 260), Die Larenopfer
Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge
Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke
- Expressionistische Lyrik: Auswahl (DG 260 - 286) oder die Anthologie "Menschheitsdämmerung"
- Kaiser: Gas I - II oder Von morgens bis mitternachts
- Hasenclever: Der Sohn
- Meyrink: Der Golem
- Kafka: Der Prozeß
Die Verwandlung, Das Urteil, In der Strafkolonie, Ein Hungerkünstler, Josefine, die Sängerin
- Brod: Der Prager Kreis
- E. Weiß: Der Augenzeuge
- Werfel: Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig,
Der Abituriententag oder Der Tod des Kleinbürgers
- Urzidil: Prager Triptychon
- Kisch: Markplatz der Sensationen (Deutsche und Tschechen)
- R. Walser: Der Gehülfe oder Prosastücke in Auswahl
- H. Mann: Der Untertan oder Professor Unrat
- Th. Mann: Tonio Kröger, Der Tod in Venedig
Buddenbrooks
- Hesse: Peter Camenzind oder Knulp
Demian oder Der Steppenwolf
- St. Zweig: Triumph und Tragik des Erasmus von Rotterdam
Die Welt von gestern
- Feuchtwanger: Die Jüdin von Toledo oder Jud Süss oder Der Erfolg
- Döblin: Berlin Alexanderplatz
- A. Zweig: Der Streit um den Sergeanten Grischa
- Remarque: Im Westen nichts Neues
- Wassermann: Der Fall Mauritius
- L. Frank: Die Räuberbande oder Deutsche Novelle oder Karl und Anna
- Fallada: Kleiner Mann, was nun?
- Broch: Der Tod des Vergil oder Die Schlafwandler
- Musil: Der Mann ohne Eigenschaften (1. Buch, 1. Teil)
Verwirrungen des Zöglings Törleß
- Roth: Radetzkymarsch, Die Kapuzinergruft
- Horváth: Geschichten aus dem Wiener Wald oder Kasimir und Karoline
- Doderer: Die Strudlhofstiege
- Brecht: Auswahl (DG 288 - 300)
Mutter Courage und ihre Kinder oder Leben des Galilei
- Seghers: Das siebte Kreuz
- F. Wolf: Professor Mamlock
- Borchert: Draußen vor der Tür
- Böll: Erzählungen (Auswahl)
Billiard um halb zehn, Ansichten eines Clowns
- Nossack: Der Untergang
- Eich: 1 Hörspiel (z.B. Träume)
- Hildesheimer: Tynset oder Lieblose Legenden
- Grass: Die Blechtrommel, Katz und Maus, Hundejahre
- S. Lenz: Deutschstunde oder Heimatmuseum
- M. Walser: Ein fliehendes Pferd
Der schwarze Schwan oder Eiche und Angora
- P. Weiss: Die Verfolgung und Ermordung des Jean-Paul Marat
41
- Celan: Auswahl (DG 321 - 323)
- Andersch: Sansibar oder der letzte Grund oder Winterspelt
- Süskind: Das Parfüm
- Bachmann: Das dreißigste Jahr
- Handke: Kaspar oder Publikumsbeschimpfung
Wunschloses Unglück oder Kindheitsgeschichte
- Bernhard: Der Atem, Alte Meister
Der Theatermacher
- Jelinek: Die Liebhaberinnen
- Frisch: Stiller oder Homo Faber
Andorra
- Dürrenmatt: Der Besuch der alten Dame oder Die Physiker
Der Tunnel (DE)
- A. Muschg: Albissers Grund
- St. Heym: König David Bericht
- Bobrowski: Levins Mühle oder Litauische Klaviere
- Fühmann: Vor Feuerschlünden
- Ch. Wolf: Nachdenken über Christa T. oder Kindheitsmuster
- H. Müller: Philoktet oder Macbeth
42
14
NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH LITERÁRNĚ-
VĚDNÝCH POJMŮ
Několik poznámek ke zpracování hesel:
a) Do slovníčku byla zařazena pouze substantiva a některá nejdůležitější slovní spojení (např. erzählte Zeit). U
každého německého termínu jsou uvedeny základní gramatické údaje (člen, genitiv sg., koncovka v plurálu),
případně běžně užívané terminologické zkratky (např. Aufl.) a za znakem „=“ je připojen český ekvivalent.
b) Varianty ve skloňování daného německého substantiva jsou od sebe odděleny lomítkem (srov. Barock).
c) K tvoření plurálu: Některé termíny mají současně význam konkrétní i abstraktní (např. Dichtung). Jsou-li použity
v abstraktním významu, zpravidla nemohou tvořit plurál. Obě možné varianty jsou u daného hesla rozlišeny pomocí
písmen a a b, příp. pomocí římských číslic I a II (viz Literaturgeschichte).
d) K českému překladu: Číslice 1., 2., 3. atd. signalizují více významů, které jsou danému německému termínu
připisovány (např. Fabel). V případech, kdy se ještě před uváděním jednotlivých významů objeví český překlad
(Anekdote), se jednotlivé významy vztahují jak na německý, tak na český termín.
A
Abdruck der –(e)s, -e = otisk (knihy)
Abenteuerroman der –s, -e = dobrodružný román
Abhandlung die -, -en (Abh.) = pojednání, stať,
vědecká rozprava
Abriss, -ses, -se = náčrt, nástin, přehled
Abstract das –s, -s = abstrakt, stručný výtah z obsahu
odborného článku, knihy apod.
Abzählreim der –(e)s, -e = rozpočitadlo, (dětské)
říkadlo
Adaptation / Adaption die -, -en = adaptace, úprava,
přetvoření díla urč. uměl. druhu n. žánru v jiný
Akkumulation die -, -en = akumulace, hromadění
výrazů, výčet jednotlivostí místo shrnutí
Akt der –(e)s, -e = akt, jednání (div. hry), dějství
Akzent der –(e)s, -e = akcent, přízvuk
akzentuierendes Metrum = tónické metrum, tónický
verš
Alba die -, -s = alba, svítáníčko
Album das -s, Alben = album
Alexandriner der –s, - = alexandrin
alkäische Strophe (die) = alkajská strofa
Allegorie die -, -n = alegorie, jinotaj
Alliteration die -, -en = aliterace
Allusion die -, en = aluze,(skrytá) narážka
Almanach der –s, -e = almanach, sborník, ročenka
Alphabet das –(e)s, -e = abeceda
alternierendes Metrum = „alternační metrum“
(metrum založené na pravidelném střídání vždy jedné
přízvučné a jedné nepřízvučné slabiky)
Altes Testament (AT) = Starý zákon
Altphilologie die -, -en = klasická filologie
Amadisroman der –s, -e = typ rytířského románu,
rozšíř. v 16. stol. a pojmenovaného podle hl. hrdiny
(Amadeus)
Amphibrachys der -, - = amfibrach, tříslabičná
metrická stopa (∪ - ∪)
Amphitheater das –s, - = amfiteátr
Anakreontik die -, jen sg. = anakreontika
Anakreontiker der –s, - = anakreontik
Analekten / Analekta (pl.) = analekta, sbírka
vybraných básní, článků apod.
Analogie die -, -n = analogie, obdoba
analytisches Drama (Enthüllungsdrama) =
analytické drama
Anapäst der –(e)s, -e = anapest (metr. stopa: ∪ ∪ -)
Anapher die -, -n = anafora
Anastrophe die -, -n = anastrofa (obrácení obvyklého
pořádku slov)
Anekdote die -, -n = anekdota 1. krátké vtipné
vypravování s pointou, 2. (ve starověku) to, co nebylo
vydáno, utajené příběhy
Anfangsreim der –(e)s, -e = rým čelní, rým přední
Annalen (pl.) = anály, letopisy
Anspielung die -, -en = narážka, aluze
Anthologie die -, -n = antologie, výbor z děl
Antiheld der –en, -en = antihrdina
Antike die -, jen sg. = antika, starověk
Antiklimax die -, -e = antiklimax
Antithese die -, -n = antiteze 1. protiklad, 2. spojení
dvou protikladných vyjádření
Aphorismus der -, -men = aforizmus, průpověď,
stručný vtipný výrok
Apologie die -, -n = apologie, obrana
Arabeske die -, -n = arabeska
Arbeitslied das –(e)s, -er = píseň zpívaná při práci
Archetypus der -, -pen / Archetyp der –s, -en =
archetyp, původní podoba, pratyp, pravzor
Artikel der –s, - = článek, stať
asklepiadeische Strophe (die) = asklepiadská,
asklepiadická strofa
Assonanz die -, -en = asonance, přibližný rým
(zvuková shoda samohlásek v koncových slabikách
veršů)
Ästhetik die -, -en = estetika, nauka o krásnu
Atlas der -/-ses, Atlanten/ -se = atlas (zeměpisný)
Aufbau der –(e)s, jen sg. = výstavba, struktura (díla)
Aufführung die -, -en = provedení, představení,
uvedení div. hry
Aufklärer der –s, - = osvícenec
Aufklärung die -, jen sg. = osvícenství
Auflage die -, -n (Aufl.) = vydání (knihy), náklad
Aufsatz der –(e)s, Aufsätze = 1. článek, stať, 2.
písemná, slohová úloha
43
Auftakt der –(e)s, -e = předrážka (v metrice)
Auftritt der –(e)s, -e = 1. vystoupení (na jeviští), 2.
výstup (část aktu)
Aufzug der –(e)s, Aufzüge = akt, jednání, dějství
Ausgabe die -, -n = vydání (knihy); A. letzter Hand =
vydání poslední ruky, (historisch-)kritische A. =
(historicko-)kritické vydání
Ausstattung die -, -en = 1. úprava (knihy), 2. výprava
(div. hry)
Autobiographie /-grafie die -, -n = autobiografie,
vlastní životopis
Autor der –s, -en = autor, spisovatel
Avantgarde die -, -n = avantgarda
B
Ballade die -, -n = balada
Band der –(e)s, Bände (Bd., pl. Bde.) = svazek (knihy)
Bänkelsang der –(e)s, -sänge = jarmareční píseň
Barock der/das –s /v odb. mluvě také: -, jen sg. =
barok, baroko
Bauernregel die -, -n = pranostika
Bearbeitung die -, -en = přepracování, úprava (díla)
Befreiungskriege (pl.) = tzv. osvobozovací války proti
Napoleonovi (1813-1815)
Belletristik die -, jen sg. = beletrie
Bericht der –(e)s, -e = zpráva, také reportáž
Berufsschriftsteller der –s, - = spisovatel z povolání
Beschleunigung der Handlung (die) = urychlení,
uspíšení běhu děje
Beschreibung die -, -en = popis, (vy)líčení
Bestiarium das –s, -rien = bestiář, bestiarium, středov.
kniha pojednání o životě zvířat a jejich symbolice
Bestseller der –s, - = bestseller/bestseler
Bewusstseinsstrom ↑ Stream of consciousness
Bibel die -, -n = bible
Bibliographie die -, -n = bibliografie 1. soupis knih, 2.
knihopis
Biedermeier das –s /v odb. mluvě také: -, jen sg. =
biedermeier
Bild das –(e)s, -er = (literární) obraz
Bildungsroman der –s, -e = bildungsromán, vývojový
román
Binnenerzählung die -, -en = vložené vyprávění,
rámcovaný příběh
Binnenreim der –(e)s, -e = vnitřní rým, rým uvnitř
verše
Biographie die -, -n = biografie, životopis
Blankvers der –es, -e = blankvers (nerýmovaný
pětistopý jamb)
Blut-und-Boden-Dichtung die -, jen sg. = nacisty
podporovaná lit., oslavující selství a zdůrazňující
věrnost půdě a rase
Bonmot das –s, -s = vtipný výrok, bonmot
Brevier das –s, -e = breviář, brevíř
Brief der –(e)s, -e = dopis
Briefroman der –s, -e = román v dopisech
Buch das –(e)s, Bücher = kniha (také organizační
jednotka rozsáhlého eposu, románu apod.)
Buchdrama das –s, -dramen = knižní drama
Buchdruck der –(e)s, jen sg. = knihtisk
Buchhandel der –s, jen sg. = knižní trh
Buchmesse die -, -n = knižní veletrh
Bühne die -, -n = 1. jeviště, scéna, 2. přen.: divadlo
Bühnenanweisungen (pl.) = scénické poznámky
Bühnenbearbeitung die -, -en = scénické zpracování,
divadelní úprava, dramatizace
Bukolik die -, jen sg. = bukolika, bukolická poezie
Bukoliker der –s, - = bukolik
bürgerliches Trauerspiel = občanská truchlohra
Burleske die -, -n = burleska
Byline die -, -n = bylina (pl. byliny), ruská lid. ep.
píseň
C
Carmen figuratum das –s, Carmina figurata =
↑Figurengedicht
Causerie die -, -n = causerie (vtipná kratší próza)
Chanson de geste die ---, -s -- = chanson de geste
(žánr středov. hrdinské epiky)
Charakter der –s, -e = div. role, úloha
Charakterdrama das –s, -men = charakterové drama
Charakterisierung die -, -en = charakteristika (lit.
postavy apod.)
Charakterkomödie die -, -n = charakterové drama,
charakterová komedie
Chiasmus der -, -men = chiazmus (zrcadlový slovosled
dvou slovních spojení n. výroků)
Chiffre die -, -n = šifra
Chor der –(e)s, Chöre = sbor, chór
Choriambus der -, -ben =choriamb(metr. stopa -∪∪-)
Chronik die -, -en = kronika
Comédie larmoyante die - -, Comédies larmoyantes =
larmoajantní činohra, plačtivá komedie
Comic der –s, -s (zprav. pl.) = komiks
Commedia dell’arte die --, jen sg. = commedia
dell’arte / komedie dell’arte (typ barokního
improvizovaného divadla z Itálie)
D
Dadaismus der -, jen sg. = dadaizmus
Daktylus der -, Daktylen = daktyl (metr. stopa: - ∪ ∪)
Darsteller der –s, - = div. představitel, interpret
(úlohy)
Darstellung die -, -en = 1. zobrazení, zpodobení, 2.
(vy)líčení, 3. herecké pojetí, postava
Datierung die -, -en = datace
Debüt das –s, -s = debut, prvotina, první vystoupení
Detektivroman der –s, -e = detektivní román,
detektivka
Deus ex Machina der ---, Dei - - (pl. zřídka) = deus ex
machina (zásah bohů nebo jiného činitele do dram.
děje)
Deutung die -, -en = výklad, interpretace
Dialektdichtung die -, -en = nářeční literatura
Dialog der –(e)s, -e = dialog, rozmluva, rozhovor (dvou
osob)
Diärese die -, -n = diereze / dierese, rozluka (ustálený
mezislovní předěl na konci stopy)
Dichter der –s, - = básník, (dříve i) spisovatel
44
Dichtersprache die -, -n = básnický jazyk, básnická
mluva
Dichtung die -, a) jen sg./ b) -en = a) básnictví,
literatura, poezie, lit. tvorba; b) konkrétní literární,
básnické dílo
Dionysien (pl.) = dionýzie, starověké slavnosti k poctě
boha Dionýsa
direkte Rede (die) = přímá řeč,
Diskurs der –es, -e = diskurz
Distichon das –s, -chen = distichon, dvojverší,
elegisches D. = elegické distichon
Dithyrambus/Dithyrambos der -, -ben / Dithyrambe
die -, -n = dithyramb, chvalozpěv
Diwan der –s, -e = díván (v orientální lit.: soubor
básní, zprav. lyrických)
Dokumentarliteratur die -, jen sg. = dokumentární
literatura
Dorfgeschichte die -, -n = vesnická povídka
Dorfliteratur die -, jen sg. = venkovská literatura
Drama das –s, -men = drama
Dramatik die -, jen sg. = 1. drama jako lit. druh, 2.
dramatická tvorba, dramatika
Dramatisierung die -, -en = dramatizace, činoherní
úprava
Dramaturg der –en, -en = dramaturg
Dramaturgie die -, -n = dramaturgie
Drehbuch das –(e)s, -bücher = scénář
Drehbühne die -, -n = otáčecí jeviště
drei Einheiten = tři dramatické jednoty; Einheit der
Handlung = jednota děje, E. des Ortes = jednota místa,
E. der Zeit = jednota času
Dreiakter der –s, - = tříaktovka (drama o třech aktech)
E
ed., edd. (= edidit, ediderunt) = vydal, vydali
Edition die -, -en (Ed.) = edice, vydání
Editor der -, -en = vydavatel
Einakter der –s, - = aktovka (hra o jednom dějství)
Einband der –(e)s, Einbände = vazba (knihy)
einfache Formen (pl.) = jednoduché, elementární
formy
Ekloge die -, -n = ekloga, pastýřská, bukolická báseň
Elegie die -, -n = elegie, žalozpěv
Emblem das –s, -e / -ata = emblém
Emendation die -, -en = emendace
Empfindsamkeit die -, jen sg. = sentimentalizmus,
preromantizmus
Endreim der –(e)s, -e = koncový rým
Enjambement das –s, -s = enjambement, přesah
Entwicklungsroman der –s, -e = vývojový román
Epigone der –n, -n = epigon, následovník, napodobitel
výz. básníků n. umělců
Epigramm das –s, -e = epigram
Epigrammatiker der –s, - = epigramatik
Epik die -, jen sg. = epika (lit. druh)
Epilog der –s, -e = epilog 1. závěr řeči, 2. doslov, závěr
díla, 3. závěr dramatu
Epipher die -, -n / Epiphora die -, -rä = epifora
epische Breite (die) = epická šíře
Episode die -, -n = epizoda (kratší uzavřený dějový
úsek)
Epitheton das –s, -ta = epiteton, přívlastek, E. ornans
= ozdobný přívlastek, E. constans = stálý přívlastek
Epoche die -, -n = (literární) epocha, období
Epopöe die -, -n = epopej 1. rozsáhlá ep. báseň, 2.
monumentální románové dílo
Epos das -, Epen = epos
Erbauungsliteratur die -, jen sg. = pobožná,
povznášející literatura
Er-Form die -, jen sg. = er-forma, vyprávění v 3.os. sg.
Erlebnisdichtung die -, jen sg. = zážitková, subjektivní
lyrika
erlebte Rede (die) = polopřímá řeč
Erscheinungsjahr das –(e)s, -e = rok vydání
Erscheinungsort der –(e)s, -e = místo vydání
Erstaufführung die -, -en = premiéra
Erstausgabe die -, -n = první vydání díla v knižní
podobě
Erzähler der –s, - = vypravěč
Erzählsituation die -, -en = vyprávěcí situace
erzählte Zeit (die) = čas vyprávěný, fabulární
Erzählung die -, -en = vyprávění, povídka
Erzählzeit die -, -en = čas vyprávění, vypravování, čas
vypravěče
Erziehungsroman der –s, -e = výchovný román
Essay der/das –s, -s = esej/essay, literární n. vědecké
pojednání
Essayist der –en, -en = autor esejí, esejista
Euphemismus der -, -men = eufemizmus, eufemie
Evangelium das –s, -ien = evangelium
Exilliteratur die -, -en = exilová literatura
Exklamation die -, -en = exklamace, (řečnické,
básnické) zvolání
Exposition die -, -en = expozice (úvodní část díla,
zejm. dramatu, uvedení do děje)
Expressionismus der -, jen sg. = expresionizmus
Expressionist der –en, -en = expresionista
F
f (=folgende Seite, folgendes Jahr) = n[.], následující
(strana, rok)
Fabel die -, -n = 1. bajka, 2. fabule (příběh, děj lit.
díla)
Fabeldichter der -, -s = bajkář, autor bajek
Fachbuch das –(e)s, -bücher = odborná kniha
Fachliteratur die -, -en = odborná literatura
Fachzeitschrift die -, -en = odborný časopis
Fahrende (pl.) = ve středověku: potulní pěvci, herci,
komedianti, vaganti
Faksimile das –s, -s = faksimile, fotomechanický otisk
(např. rukopisů)
Familienroman der –s, -e = rodinný román
Farce die -, -n = fraška
Fassung die -, -en = znění, verze (textu, díla)
Fastnachtsspiel das –(e)s, -e = masopustní hra
Fazetie die -, -n (zprav. pl.) = facetie
Fernsehspiel das –(e)s, -e = televizní hra
Festrede die -, -n = slavnostní řeč, proslov
Festspiel das –(e)s, -e = slavnostní hra
45
Festspiele (pl.) = festival
Feuilleton das –s, -s = fejeton, podčárník
ff (=folgende Seiten/ Jahre) = nn[.], následující, další
stránky, roky
Fibel die -, -n = slabikář, čítanka
Figur die -, -en = 1. lit., div. postava, 2. rétorická,
stylistická figura; rhetorische Figuren = rétorické
figury
Figur(en)gedicht das –(e)s, -e (Carmen figuratum) =
carmen figuratum, obrazová báseň, typogram
Fin de siècle das ---, jen sg. = fin de siècle (fr.= konec
století)
Flugblatt das –(e)s, -blätter = leták
Form die -, -en = forma
Formalismus der -, jen sg. = formalizmus 1. lit. věd.
metoda, 2. uměl. tvorba příliš zdůrazňující formu na
úkor obsahu
Fortsetzungsroman der –s, -e = román na
pokračování
Fragment das –(e)s, -e = fragment (žánr), zlomek textu
Freilichttheater das –s, - = divadlo na volném
prostranství
Fußnote die -, -n = poznámka pod čarou
Futurismus der -, jen sg. = futurizmus
G
Gattung (Dichtungsgattung) die -, -en = 1. lit. druh, 2.
lit. žánr
Gebet das –(e)s, -e = modlitba
Gebrauchsliteratur die -, jen sg. = spotřební
literatura, non-fiction, nefiktivní lit.
gebundene Rede (die) = řeč vázaná, poezie
Gedankenfigur die -, -en = myšlenková figura (v
rétorice a stylistice)
Gedankenlyrik die -, jen sg. = reflexivní, intelektuální
lyrika
Gedichtsammlung die -, -en = básnická sbírka
geflügelte Worte = verba alata, okřídlená slova
Gelegenheitsdichtung die -, -en = příležitostná poezie
Gelegenheitsgedicht das –(e)s, -e = příležitostná báseň
Gemeinplatz der –es, -plätze = 1. otřepaná fráze,
banální výrok, klišé; 2. locus communis
Genie das –s, -s = génius
Genieperiode die -, jen sg. / Geniezeit die -, jen sg. =
doba géniů, „geniálnická“ doba, Sturm und Drang
Genre das –s, -s = lit. žánr
gesammelte Werke (pl.) = sebrané spisy
Gesamtausgabe die -, -n = souhrnné, souborné vydání
Gesamtkunstwerk das –(e)s, -e = Gesamtkunstwerk
(spojení několika umění, např. slova, hudby, výpravy v
jednom díle)
Gesang der –(e)s, Gesänge = zpěv (část delší básnické
skladby)
Gesangbuch –(e)s, -bücher = zpěvník, kancionál
Geschichte die -, -n = příběh, vyprávění, story
Geschichtsdrama das –s, -men = historické drama
Gesellschaftsroman der –s, -e = společenský román
Gespenstergeschichte die -, -n = strašidelný,
démonologický příběh
Gleichnis das –ses, -se = podobenství
Glossar das –s, -e = glosář
Glosse die -, -n = glosa
Gnome die -, -n = gnóma, stručná průpověď,
průpovídka, rčení
Gradation die -, -en = gradace, stupňování
grammatischer Reim = rým gramatický
Groteske die -, -n = groteska
Gründerzeit die -, jen sg. = doba bouřlivého zakládání
nových (kapitalistických) podniků (60.-70. léta 19.
stol.), gründerská doba
Gruselgeschichte die -, -n = strašidelná,
démonologická povídka
H
Handbuch das –(e)s, -bücher = příručka
Handlung die -, -en = děj
Handlungslinie die -, -n / Handlungsstrang der –(e)s,
-stränge = dějová linie
Handschrift die -, -en (Hs., pl. Hss.) = rukopis,
manuskript
Hanswurst der –(e)s, -e /v žert. významu také: -würste
= Hanswurst / hansvurst / hansvuřt, (postava
obhroublého lid. šprýmaře)
Happening das –s, -s = happening
Harlekin der –s, -e = harlekýn, šašek ( postava z
commedie dell’ arte)
Hauptperson die -, -en = hlavní postava
Hebung die -, -en = přízvučná slabika ve verši, iktus
Heiligenlegende die -, -n = legenda, vypravování o
životě světců
Heldendichtung die -, jen sg. = hrdinské básnictví
Heldenepos das -, -epen = hrdinský epos
Heldenlied das –(e)s, -er = hrdinská píseň
Heldensage die -, -n = hrdinská pověst, hrdinská báje
Hellenismus der -, jen sg. = helénizmus (epocha v
pozdní antice)
Herausgeber der –s, - (Hg. / Hrsg.) = vydavatel, editor
Hermeneutik die -, jen sg. = hermeneutika (teorie
interpretace)
heroisch-galanter Roman = heroicky galantní román
Hexameter der –s, - = hexametr
hg. v., hrsg. v. (=herausgegeben von) = vydal
Hiat der –s, -e / Hiatus der -, - = hiát, průzev (setkání
dvou samohlásek)
Hirtendichtung die -, -en = pastorální, pastýřská,
bukolická poezie, literatura
Hochzeitslied das –(e)s, -er = svatební píseň
Hofdichter der –s, - = dvorský básník
Horror der –s, jen sg. = horor
Hörspiel das –(e)s, -e = rozhlasová hra
Humanismus der -, jen sg. = 1. humanizmus
(myšlenkový proud); 2. humanistický postoj
Humanist der –en, -en = humanista, stoupenec
humanizmu
Humor der -, -e (pl. zřídka) = humor; schwarzer H. =
černý humor
Hymne die -, -n = 1. hymnus, chvalozpěv 2. (též:
National-/Staatshymne) státní hymna
Hymnendichter der –s, - = skladatel hymnů, hymnik
Hymnus der -, nen = hymnus, chvalozpěv
46
Hyperbel die -, -n = hyperbola, nadsázka
I
Ich-Erzähler / Icherzähler der –s, - = vypravěč
podávající příběh v ich-formě
Ich-Form die -, jen sg. = ich-forma, vyprávění v 1. os.
sg.
Ich-Roman der –s, -e = román vyprávěný v první
osobě
identischer Reim = rým identický
Idylle die -, -n = idyla, selanka
Iktus der -, -/Ikten = důraz, přízvuk
Impressionismus der -, jen sg. = impresionizmus
indirekte Rede (die) = nepřímá řeč
in medias res (lat.= mitten in die Dinge hinein) = in
medias res, přímo k jádru věci, doprostřed událostí
Inhalt der –(e)s, -e (pl. zřídka) = obsah
Inhaltsangabe die -, -n = stručné podání obsahu
Inkunabel die -, -n = inkunábule, prvotisk
innere Emigration (die) = vnitřní emigrace
innerer Monolog = vnitřní monolog
Inschrift die -, -en = nápis, epigraf
Interlinearglosse die -, -n = interlineární, meziřádková
glosa
Intermezzo das –s, -s/-zzi = intermezzo, mezihra
Interpretation die -, -en = interpretace
Intrigenkomödie die -, -n = komedie založená na
intrikách
Ironie die -, -n (pl. zřídka) = ironie
ISBN (=Internationale Standardbuchnummer) =
identifikační desetimístné číslo přidělené každé knize
(International standard book number)
J
Jambus der -, Jamben = jamb, řidč. jambus (metr.
stopa: ∪ -)
Jugendliteratur die -, -en = literatura pro mládež
Jugendstil der –s, jen sg. = secese
Junges Deutschland = Mladé Německo
K
Kabarett das –s, -s/–e = kabaret
Kadenz die -, -en = zakončení verše, kadence,
klauzule; männliche K. = mužská klauzule, weibliche
K. = ženská klauzule
Kalendergeschichte die -, -n = kalendářová historka
Kanon der –s, -s = kánon (stanovený soubor děl
vzorných spisovatelů)
Kapitel das –s, - = kapitola, oddíl knihy
Karikatur die -, a) jen sg./b) –en = karikatura a) typ
lit. zobrazení, b) konkrétní karikatura
Kasperltheater das –s, - = loutkové divadlo
Katastrophe die -, -n = katastrofa (závěrečná část
tragédie)
Katharsis die -, jen sg. = katarze, očištění (pocit
vyvolaný prožitkem uměl. díla, zejm. tragédie)
Kehrreim der –(e)s, -e = refrén
Kettenreim der –(e)s, -e = řetězový rým
Kinderliteratur die -, -en = literatura pro děti
Kirchenlied das –(e)s, -er = náboženská, kostelní píseň
Kitsch der –(e)s, jen sg. = kýč, pokleslé umění
Kladde die -, -n = koncept, předběžné zpracování,
návrh, náčrt textu
Klagelied das –(e)s, -er = žalozpěv
Klangmalerei die -, -en = zvukomalba
Klassik die -, jen sg. = klasika
Klassiker der –s, - = klasik
Klassizismus der -, a) jen sg. / b) -men = klasicizmus
a) uměl. směr, b) klasicistní prvek
Klimax die -, -e (pl. zřídka) = klimax, stupňování;
fallende K. = antiklimax
Klischee das –s, -s = klišé, ustálený, otřelý slovní obrat
Knittelvers der –es, -e = knittelvers, tónický verš často
se čtyřmi přízvuky a libovolným počtem nepřízvuč.
slabik, vždy se sdruženým rýmem
Kolportage die -, -n = triviální a zábavná, málo
hodnotná lit.
Kolumne die -, -n = 1. sloupek (novin. Útvar), 2.
tisková strana, strana tisku
Komik die -, jen sg. = komika
Komische, das = komično
Kommentar der –s, -e = komentář, výklad, vysvětlivky
Komödie die -, a) jen sg. / b) –n = komedie a) zákl.
Dramatický žánr, b) konkrétní veselohra
Komödiendichter der –s, - = autor veseloher
Komparatistik die -, jen sg. = komparatistika,
srovnávací lit. Věda
Kompendium das –s, -ein = kompendium, příručka,
rukověť
Konflikt der –(e)s, -e = konflikt
Konjektur die -, -en = konjektura
Kontextglosse die -, -n = kontextová glosa
Konversationskomödie die -, -n = konverzační
komedie
Konversationsstück das –(e)s, -e = konverzační hra
Kreuzreim der –(e)s, -e = rým střídavý (abab)
Kriminalroman der –s, -e = kriminální román
Krise (Krisis) die -, Krisen = krize, vyvrcholení
dějového konfliktu
Kritik die -, -en = kritika, odborný posudek (uměl.
Díla)
Kritiker der –s, - = kritik
Kunstballade die -, -n = umělá balada
Kunstmärchen das –s, - = umělá pohádka
Kurzgeschichte die -, -n = krátký příběh, krátká
povídka
Kurzprosa die -, jen sg. = krátká próza
Kurzzeile / Halbzeile die -, -n = jeden ze dvou úseků,
na něž se dělí „Langzeile“
L
L’art pour l’art das ---, jen sg. = l’art pour l’art,
umění pro umění
Langvers der –es, -e / Langzeile die -, -n = aliterační
verš o 7-8 přízvucích a čtyřech taktech
Lautmalerei die -, -en = zvukomalba, zvukomalebný
výraz
Legende die -, -n = legenda, vypravování o životě
světců
47
Lehrdichtung die -, -en = naučná, didaktická
literatura
Lehrgedicht das –(e)s, -e = naučná, didaktická báseň
Lehrstück das –(e)s, -e = naučná, didaktická div. Hra,
lehrstück
Leich der –(e)s, -e = lejch (druh středov. Lyrické písně)
Leitmotiv das –s, -e = leitmotiv, vůdčí, průvodní motiv
Lesart die -, -en = různočtení, varianta
Lesebuch –(e)s, -bücher = čítanka
Lesedrama das –s, -men = knižní drama
Lexikon das –s, -ka/-ken = lexikon, slovník
Libretto das –s, -s/-ti = libreto, text, slovesný podklad
opery, oratoria apod.
Liebeslied das –(e)s, -er = milostná píseň
Liebesroman der –s, -e = milostný román
Liebhabertheater das –s, - = ochotnické divadlo
Lied das –(e)s, -er = píseň
Literarhistorie die -, -jen sg. = literární historie
Literarhistoriker ↑Literaturhistoriker
Literatur die -, -en = literatura, písemnictví
Literaturbeilage die -, -n = literární příloha (např. U
novin)
Literaturbriefe (pl.) = literárně kritická forma v 18.
stol.
Literaturepoche die -, -n = literární období, epocha
Literaturgeschichte die -, I. jen sg. / II. –n = I. a)
dějiny literatury (hist. Proces), b) literární historie
(část lit. Vědy); II. dílo, kniha o dějinách lit.
Literaturhistoriker der –s, - = literární historik
Literaturkritik die -, -en = lit. Kritika
Literaturkritiker der –s, - = literární kritik
Literaturlexikon das –s, -ka/-ken = literárněvědný
slovník
Literatursprache die -, -n = 1. jazyk umělecké
literatury, 2. (v býv. NDR) spisovný jazyk
Literaturtheorie die -, -n = literární teorie, teorie
literatury
Literaturverzeichnis das –ses, -se = seznam použité
literatury
Literaturwissenschaft die -, -en (pl. Zřídka) =
literární věda
Literaturwissenschaftler der –s, - = literární vědec
Literaturzeitschrift die -, -en = lit. Časopis
Litotes die -, - = litotes, zjemnění, zmírnění, oslabení
výrazu
Lobrede die –n, -n = pochvalná, oslavná řeč
Locus amoenus der --, Loci amoeni = locus amoenus,
líbezná krajina
Lokalposse die -, -n = lokální fraška
Lokalsage die -, -n = pověst místní
Lokalstück das –(e)s, -e = lidová hra líčící postavy a
situace určité oblasti n. nějakého města, většinou v
dialektu
Lügendichtung die -, -en = lhářská, „prášilovská“
literatura
Lustspiel das –(e)s, -e = veselohra; weinerliches L. =
plačtivá komedie
Lyrik die -, jen sg. = lyrika, poezie
Lyriker der –s, - = lyrik, lyrický básník
Lyrisches Ich = lyrický subjekt
M
Madrigal das –s, -e = madrigal
Magazin das –s, -e = magazín, druh časopisu
Manierismus der -, a) jen sg. / b) –men = a)
manýrizmus, přehnanost, vyumělkovanost, b)
manýristický styl n. epocha
Manifest das –(e)s, -e = manifest
männlicher/ stumpfer Reim = mužský/ lichý rým
Manuskript das –(e)s, -e = manuskript, rukopis
Mär die -, -en / řidč. Märe die -, -n = 1. zpráva, zvěst,
2. krátké verš. vyprávění n. povídka (ve starší lit.)
Märchen das –s, - = pohádka
Märchendrama das –s, -men = dramatická báchorka,
pohádková hra
Marginalglosse die -, -n = marginální glosa (glosa na
okraji rukopisu)
Marginalie die -, -n (zprav. pl.) = marginálie,
poznámka na okraji
Marionettentheater das –s, - = loutkové divadlo
Maxime die -, -n = maxima, lapidárně formulovaná
úvaha, postřeh
Meister(ge)sang der –(e)s, -(ge)sänge =
meister(ge)sang, zpěv mistrů (14.-16. stol.)
Meistersänger /-singer der –s, - = mistr pěvec
Melodrama das –s, -men = 1. melodram, 2.
melodrama
Memoiren (pl.) = memoáry, paměti, vzpomínky
Metapher die -, -n = metafora
Metonymie die -, -n = metonymie
Metrik die -, -en = metrika, nauka o rytmu a metru
veršů
Metrum das –s, -tren /(starší zp.: -tra) = metrum
(rytmická jednotka verše)
Milieu das –s, -s = prostředí
Mimesis die -, -esen = mimesis (estet. kategorie uměl.
napodobení skutečnosti)
Minnelied das –(e)s, -er = něm. středověká milostná
píseň
Minnelyrik die -, jen sg. = něm. středověká milostná
lyrika
Minnesang der –(e)s, -sänge = minnesang, něm.
středověká milostná poezie
Minnesänger /-singer der –s, - = minnesänger,
minnesinger, skladatel středověké mil. poezie
Mirakelspiel das –(e)s, -e = mirákl, mirákulum (druh
středov. církevních her)
Moderne die -, jen sg. = moderna, moderní duch, směr
Monodrama das –s, -men = monodram, monodrama
Monolog der –(e)s, -e = monolog, samomluva
Moralität die -, -en = 1. moralita, 2. lit. dílo s morální
tendencí
Moritat die -, -en = jarmareční píseň o vraždě,
moritát/morytát
Motiv das –s, -e = motiv
Motto das –s, -s = motto/moto, heslo
Münchhaus(en)iade die -, -n = povídka o
Münchhausenovi, o baronu Prášilovi n. povídka na
tento způsob
48
Mysterienspiel das –(e)s, -e = mysterium, mysterie
(druh středov. náboženského dramatu)
Mystifikation die -, -en = mystifikace, oklamání
Mystik die -, jen sg. = mystika
N
Nachdichtung die -, -en = přebásnění, volný překlad
lit. díla
Nachspiel das –(e)s, -e = dohra, epilog
Narratologie die -, jen sg. = naratologie, teorie
vyprávění
Narrator der –s, -oren = narátor, vypravěč
Nationalliteratur die -, -en = národní literatura
Nationaltheater das –s, - = národní divadlo
Naturalismus der -, a) jen sg. / b) –men =
naturalizmus 1. uměl. směr, 2. naturalistický prvek (v
uměl. díle)
Naturalist der –en, -en = naturalista, stoupenec
naturalizmu
Nebenhandlung die -, -en = vedlejší dějová linie, vedl.
zápletka
Neue Sachlichkeit = nová věcnost (lit. a uměl. styl)
Neues Testament (NT) = Nový zákon
Neuphilologie die -, -n = moderní filologie
Nibelungenstrophe die -, -n = nibelunžská strofa
Novelle die -, -n = novela
Novellist der –en, -en = novelista, autor novel
Novellistik die -, jen sg. = novelistika, novelistická
tvorba
O
Ode die -, -n = óda, oslavná lyrická báseň
Onomatopöie die -, -n = zvukomalba, onomatopoie
Original das –s, -e = originál
Osterspiel das –(e)s, -e = velikonoční, pašijová hra
Oxymoron das –s, -ra = oxymóron, spojení významově
si odporujících slov
P
Paarreim der –(e)s, -e = rým sdružený (aabb)
Pamphlet das –(e)s, -e = pamflet, hanopis
Paperback das –s, -s = paperback, brožovaná kniha
Parabel die -, -n = parabola, podobenství
Paradox das –es, -e / Paradoxon –s, -xa = paradox,
paradoxon, protiklad, antinomie
Paralipomenon das –s, -na (zprav. pl., 2. jen pl.) =
paralipomenon (zprav. pl. paralipomena) 1. doplněk,
dodatek, 2. Paralipomena (dvě knihy Starého zákona)
Parallele die -, -n = paralela
Parallelismus der -, -men = paralelizmus
Paraphrase die -, -n = parafráze 1. opis, vyjádření
slova, myšlenky jinými slovy, 2. volné zpracování cizí
předlohy
Parodie die -, -n = parodie
Paronomasie die -, -n = paronomázie
Pars pro toto (lat. = ein Teil für das Ganze) das ---, jen
sg. = pars pro toto (část zastupuje celek), druh
synekdochy
Passionsspiel das –(e)s, -e = pašijová hra
Pastorale das –s, -s / die -, -n = pastorála, pastorela,
pastýřská hra, píseň
Pause die -, -n = pauza
Pentameter der –s, - = pentametr
Peripetie die -, -n = peripetie, obrat v dramat. ději
Personifikation/ Personifizierung die -, -en =
personifikace (druh metafory)
Perspektive die -, -n /(der) Standort des Erzählers
(point of view) = perspektiva, stanovisko vypravěče,
úhel pohledu
Philologe der –n, -n = filolog
Philologie die -, -n = filologie
Pietismus der -, jen sg. = pietizmus
pikarischer/ pikaresker Roman = pikareskní román
pindarische Ode (die) = pindarská óda
Pleonasmus der -, -men = pleonazmus
Plot der/das –s, -s (angl.) = zápletka
Poesie die -, I. jen sg. /II. –en = poezie I. a) slovesné
umění, b) veršovaná tvorba, básnictví, II. konkrétní
slovesné dílo
Poetik die -, a) jen sg. / b) –en = poetika a) nauka o
výstavbě a tvaru lit. díla, b) učebnice poetiky, spis o
poetice
Pointe die -, -n = pointa
Positivismus der -, jen sg. = pozitivizmus (myšl. směr)
Posse die -, -n = fraška
Postille die -, -n = postila (kniha obsahující výklad a
rozbor biblického textu čteného při mši)
Postmoderne die -, jen sg. = postmoderna
Predigt die -, -en = kázání
Presse die -, jen sg. = tisk, žurnalistika, souhrn všech
periodických tiskovin
Primärliteratur die -, -en = primární literatura
Problemdrama das –s, -men = problémová hra, hra
ztvárňující nějaký problém
Prolog der –(e)s, -e = prolog, předmluva, předehra,
úvodní proslov
Prosa die -, jen sg. = próza
Prosaschriftsteller der –s, - / Prosaist der –en, -en =
prozaik, spisovatel píšící prózu
Prosodie die -, -n = prozódie (nauka o zvukové
výstavbě verše)
Protagonist der –en, -en = protagonista, představitel
hl. role
Psalm der –s, -en = žalm
Psalter der –s, - = žaltář, kniha, sbírka žalmů
Pseudonym das -s, -e = pseudonym
Publikum das –s, jen sg. = publikum, obecenstvo
Publizist der –en, -en = publicista
Publizistik die -, jen sg. = publicistika
Puppenspiel das –(e)s, -e = loutková hra
Purismus der -, jen sg. = purizmus, jazykové brusičství,
snaha o jazykovou čistotu
Q
Quadrivium (=Vierweg) das –s, jen sg. = kvadrivium
(aritmetika, geometrie, astronomie, hudba)
quantitierendes Metrum = časoměrné metrum,
časoměrný verš
Quelle die -, n = 1. předloha, 2. zdroj, (lit.) pramen
49
Quellenangabe die -, -n (zprav. pl.) = udání, uvedení
(použitých) pramenů
Quellenverzeichnis das –ses, -se = seznam použitých
pramenů
R
Rahmen der –s, - = rámec
Rahmenerzählung die -, -en = rámcové vyprávění
Rätsel das –s, - = hádanka
Räuberroman der –s, -e = loupežnický román
Realismus der -, -men = realizmus 1. uměl. tvůrčí
princip 2. název epochy, kritischer R. = kritický
realizmus, poetischer R. = poetický realizmus
Realist der –en, -en = realista, stoupenec realizmu
Rebus der/das -, -se = rébus
Redakteur der –s, -e = redaktor
Redaktion die -, -en = redakce
Rede die -, -n = řeč, přednáška, proslov
Redner der –s, - = řečník
Referat das –(e)s, -e = referát 1. zpráva, 2. referát,
přednáška
Reflexion die -, -en = reflexe, uvažování, přemítání
Reflexionslyrik die -, jen sg. = reflexivní lyrika
Refrain der –s, -s = refrén
Reim der –(e)s, -e = rým
Reimpaar das –(e)s, -e = dvojverší, sdružený rým
Reimschema das –s, -s/-ta/také pl.: -men = rýmové
schéma
reiner Reim = čistý, správný rým
Reisebericht der –(e)s, -e = cestopis
Renaissance die -, a) jen sg. / b) –n = renezance a)
název epochy, b) obnovení, obroda
Reportage die -, -n = reportáž
Retardation die -, -en = retardace, zpomalení, zdržení
dějového postupu
Revue die -, -n = revue 1. typ časopisu, 2. pásmo
(hudebních, tanečních apod.) výstupů
Rezension die -, -en = recenze
Rezeption die -, -en = recepce (vnímání, přijetí uměl.
díla)
Rezitation die -, -en = recitace, přednášení, přednes
Rhetorik die -, I. jen sg./ II. –en = rétorika I. řečnické
umění II. a) nauka o rétorice, b) rétorický spis,
učebnice rétoriky
Rhythmus der -, -men = rytmus
Ritterroman der –s, -e = rytířský román
Robinsonade die -, -n = robinzonáda
Rokoko das –s/v odb. mluvě také: - , jen sg. = rokoko
Rollengedicht das –(e)s, -e = rollengedicht, „báseňrole“ (báseň, kde lyrickým subjektem není sám básník,
ale jiná postava)
Roman der –s, -e = román
Romanschriftsteller der –s, - / Romancier der –s, -s =
romanopisec
Romantik die -, jen sg. = romantika
Romantiker der –s, - = romantik, stoupenec romantiky
Romanze die -, -n = romance
Romanzero der –s, -s = romancero, sbírka romancí
Rondeau das –s, -s = rondó, forma lyrické básně
Rückblende die -, -n = retrospektiva
Rührstück das –(e)s, -e = plačtivá komedie
Rune die -, -n = runa
S
Sachbuch das –(e)s, -bücher = populárně naučná
kniha
Sachliteratur die -, -en = literatura faktu
Saga die -, -s = sága 1. staroseverský prozaický žánr,
2. rozsáhlá románová kronika
Sage die -, -n = pověst
Sammelband der –(e)s, -bände = sborník
sämtliche Werke (pl.) = sebrané spisy (všechna díla
daného autora)
sapphische Strophe (die) = sapfická strofa
Sarkasmus der -, -men = sarkazmus
Satire die -, -n = satira 1. styl, 2. dílo
Satiriker der –s, - = satirik, autor satir
Schäferdichtung die -, -en = pastýřská, bukolická
literatura
Schäfergedicht das –(e)s, -e = bukolická báseň
Schäferroman der –s, -e = pastýřský román
Schäferspiel das –(e)s, -e = pastýřská hra, bukolické
drama
Schauerroman der -, -e = román hrůzy, černý román
Schauspiel das –(e)s, a) jen sg., b) –e = a) drama,
divadlo b) divadelní hra, činohra
Schelmenroman der –s, -e = pikareskní román
Schicksalsdrama das –s, -men / Schicksalstragödie
die -, -n = osudové drama, osudová tragédie
Schlüsselroman der –s, -e = klíčový román
Schriftsteller der –s, - = spisovatel
Schrifttum das –s, -tümer = písemnictví, literatura
Schuldrama das –s, -men = školské drama
Schüttelreim der –(e)s, -e = rým inverzní, zvratný, s
přesmyčkou, též humorné veršovánky s přesmyčkami
Schwank der –(e)s, Schwänke = švank (krátká
žertovná povídka n. veselohra drsně realistického až
frivolního rázu)
Schwulst der –(e)s, jen sg. = nabubřelý sloh
Science-Fiction/Sci-fi die -, jen sg. =
vědeckofantastická lit., sci-fi, science fiction
Sekundärliteratur die -, -en = sekundární literatura
Sekundenstil der –(e)s, -e = sekundový styl (způsob
popisu, při němž jsou postupně líčeny i ty
nejpodrobnější detaily, vteřina za vteřinou)
Semiotik die -, jen sg. = sémiotika
Senkung die -, -en = nepřízvučná slabika ve verši
Sensualismus der -, jen sg. = senzualizmus (veškeré
poznání spočívá na smyslové zkušenosti)
Sentenz die -, -en = sentence, průpověď, stručná
formulace nějaké životní pravdy
Septem artes liberales / Sieben freie Künste (pl.) =
septem artes liberales, sedm svobodných umění
(kvadrivium a trivium)
Silbenmaß das –es, -e = délka slabiky v časomíře
silbenmessendes Metrum = časoměrné metrum,
časoměrný verš
silbenwägendes Metrum = tónické metrum, tónický
verš
50
silbenzählendes (syllabisches) Metrum = sylabické
metrum, sylabický verš
Silbenzählung die -, jen sg. = sylabizmus, sylabický
prozodický systém
Simultanbühne die -, -n = simultánní scéna,
simultánní jeviště
Singspiel das –(e)s, -e = singspiel, veselá hra se zpěvy
Sinnbild das –(e)s, -er = symbol, obraz
Sinngedicht das –(e)s, -e = epigram
Sittenkomödie die -, -n / Sittenstück das –(e)s, -e =
komedie mravů
Situationskomik die -, jen sg.= situační komika
Situationskomödie die -, -n = situační komedie
Sonett das –(e)s, -e = sonet, znělka
Sonettenkranz der –es, -kränze = znělkový věnec,
věnec sonetů
Song der –s, -s = song
Spannung die -, -en = napětí
Sparte die -, -n = rubrika novin, časopisů
Spiel das –(e)s, -e = (divadelní) hra
Spielmann der –(e)s, -leute = (potulný) středověký
pěvec
Spielmannsdichtung die -, -en = 1. básnická tvorba
potulných středov. pěvců, 2. také označení pro
špílmanské eposy
Spielmannsepen (pl.) (sg.: das -epos) = špílmanské
eposy
Spondeus der -, -en = spondej (metr. stopa: - - )
Sprichwort das –(e)s, -wörter = přísloví, pořekadlo
Spruch –(e)s, Sprüche = 1. průpověď, průpovídka,
jadrně formulovaná myšlenka, sentence, 2. druh
středov. básně
Spruchdichtung die -, -en = gnómické básnictví
Staatsroman der –s, -e = společensko-politický román
Stabreim der –(e)s, -e = aliterace, náslovný rým
Stanze die -, -n = stance (osmiveršová strofa)
Stegreifkomödie die -, -n = improvizovaná komedie
Stemma das –s, -ta = stemma, genealogické schéma
různých verzí a opisů lit. díla
Stil der –(e)s, -e = sloh, styl
Stilblüte die -, -n = bezděčný slohový prohřešek
Stilbruch –(e)s, -brüche = porušení stylové roviny
Stilfigur die -, -en = stylistická figura
Stilisierung die -, -en = stylizace
Stilistik die -, a) jen sg. / b) –en; popř. Stilkunde die -,
a) jen sg. / b) –n = stylistika a) nauka o slohu, b)
stylistický spis, učebnice stylistiky
Stilmittel das –s, - = stylistický, slohový prostředek
Stoff der –(e)s, -e = látka, námět (pro román apod.)
Stream of consciousness (= Bewusstseinsstrom) der --, jen sg. = proud vědomí
Streitgedicht das –(e)s, -e / Streitgespräch das –(e)s,
-e = spor, hádání
Strophe die -, -n = sloka, strofa
Strukturalismus der -, jen sg. = strukturalizmus
Stück das –(e)s, -e = divadelní hra, drama
Sturm und Drang der - - -(e)s / - - - , jen sg. = Sturm
und Drang, období (hnutí) bouře a vzdoru
Stürmer-und-Dränger der –s - -s, --- = příslušník
generace Sturm und Drang
Sujet das –s, -s = 1. syžet, námět, 2. strukturovaný,
ztvárněný příběh (plot)
Surrealismus der -, jen sg. = surrealizmus
syllabotonisches Metrum = sylabotónické metrum,
sylabotónický verš
Symbol das –s, -e = symbol
Symbolik die -, -en = symbolika 1. symbolický význam,
2. nauka o symbolech
Symbolismus der -, jen sg. = symbolizmus
Synästhesie die -, -n = synestezie (míšení vjemů
různého smyslového původu)
Synekdoche die -, -n = synekdocha
Synonym das –s, -e/-a = synonymum, souznačné slovo
Szene die -, -n = scéna 1. jeviště, scenérie, kulisy, 2.
výstup, výjev v dramatu
T
Tagebuch das –(e)s, -bücher = deník
Tagelied das –(e)s, -er = svítáníčko
Takt der –(e)s, -e = takt, stopa (v metrice)
Taschenbuch das –(e)s, -bücher = brožovaná kniha s
lepenou vazbou, zprav. kapesního formátu
Tautologie die -, -n = tautologie
Tendenzdichtung die -, jen sg. = tendenční literatura
Terzine die -, -n = tercína (typ trojveršové sloky)
Testament das –(e)s, -e = testament, odkaz, poslední
vůle, závěť
Tetralogie die -, -n = tetralogie, čtyřdílné dílo
Textkritik die -, -en (pl. zřídka) = textová kritika,
textologie
Theater das –s, - = divadlo; absurdes Th. = absurdní
drama, episches Th. = epické divadlo (B. Brecht)
Theateraufführung die -, -en = div. představení
Theaterwissenschaft die -, -en = divadelní věda,
teatrologie
Thema das –s, -men /-ta = téma, předmět
Thesaurus der -, -ren/-ri = tezaurus (typ slovníku)
These die -, -n = teze, tvrzení
Thriller der –s, - = thriller
Tierepos das -, -epen = zvířecí epos
Tierfabel die -, -n = zvířecí bajka
Titel der –s, - = titul, název, nadpis
Topos der -, Topoi = topos 1. floskule, klišé, 2. v
antické rétorice: všeob. formální hlediska umožňující
diskuzi o daném objektu, 3. topoi (pl.), tradiční motivy,
pevná myšlenková a výrazová schémata
Totenklage die -, -n = pláče, plankty
Totentanz der –es, -tänze = danse macabre, tanec
smrti
Tragik die -, jen sg. = tragika
Tragikomödie die -, -n = tragikomedie
Tragische, das = tragično
Tragödie die -, a) jen sg. / b) –n = tragédie a) zákl. div.
žánr, b) konkrétní drama, hra
Tragödiendichter der –s, - = autor tragédií
Traktat das/der –(e)s, -e = traktát, učené (středověké)
pojednání
Trauerspiel das –(e)s, -e = truchlohra, něm. ekvivalent
pro novodobou tragédii
Travestie die -, -n = travestie
51
Trilogie die -, -n = trilogie (tři díla tvořící celek)
Trinklied das –(e)s, -er = pijácká píseň
Tristien (=Trauergedichte) (pl.) = žalozpěvy, elegie
(pl.)
Trivialliteratur die -, -en = triviální literatura
Trivium (= Dreiweg) das –s, jen sg. = trivium
(gramatika, rétorika, dialektika)
Trochäus der -, -äen = trochej (metr. stopa: - ∪ )
Trope die -, -n / Tropus der -, Tropen = tropus,
obrazné, přenesené pojmenování
Typ der –s, -Typen / Typus der -, Typen = (literární)
typ
Typenkomödie die -, -n = komedie založená na
určitých povahových typech
U
Überlieferung die -, a) jen sg. /b) –en = a) podání,
tradice; mündliche Ü. = ústní tradování; b) textový
pramen, dochovaná verze
Überschrift die -, -en = nadpis, nápis
Übertreibung die -, -en = hyperbola, nadsázka
umarmender/umschließender Reim = rým obkročný
Understatement das –s, -s = understatement, zmírnění
(intenzity urč. výrazu)
unreiner Reim = nečistý, nedokonalý rým
Unterhaltungsliteratur die -, jen sg. = zábavná
literatura
Untertreibung die -, -en = understatement, zmírnění
intenzity urč. výrazu
Uraufführung die -, -en = premiéra, první představení
vůbec
Urkunde die -, -n = listina, dokument
Utopie die -, -n = utopie
V
Vademekum das –s, -s = vademekum / vádemékum,
příručka, průvodce urč. oborem
Vagant der –en, -en = vagant, potulný student n.
zpěvák (ve středověku)
Vagantendichtung die -, -en = vagantská literatura
Variante die -, -n = varianta
Vaudeville das –s, -s = vaudeville, pův. satirická píseň,
pozd. veseloherní div. žánr
Verfasser der –s, - = autor, spisovatel
Verfremdung die -, -en = zcizení 1. obecně: umělecká
distance mezi fiktivním a skutečným světem, 2. v rus.
formalizmu: ozvláštnění, 3. v Brechtově ep. divadle:
zcizení, zcizování
Verfremdungseffekt der –(e)s, -e = zcizovací, zcizující
efekt
Vergleich der –(e)s, -e = přirovnání, příměr
Verlag der –(e)s, -e = nakladatelství
Verleger der –s, - = nakladatel
Vers der –es, -e (V.) = verš
Versausgang der –(e)s, -gänge = zakončení verše
verschränkter Reim = rým postupný (abc abc n. abc
bac)
Versdrama das –s, -men = veršované drama, drama ve
verších
Versepos das -, -epen = veršovaný epos
Versfuß der –es, -füße = (metrická) stopa
Version die -, -en = verze, znění, podoba (textu)
Verslehre die -, -n = nauka o verši, versologie
Versmaß das –es, -e = metrum
Versprinzip das –s, -ien/řidč. –e = versifikační systém
Volksballade die -, -n = lidová balada
Volksbuch das –(e)s, -bücher = knížka lidového čtení
Volksdichtung die -, -en = lidová slovesnost
Volksepos das -, -epen = hrdinský, národní epos
Volkssage die -, -n = lid. pověst
Vorausdeutung die -, -en = anticipace, předjímání
(budoucích událostí v ději)
Vorgeschichte die -, -n = událost časově předcházející
událostem odehrávajícím se v dram. díle
Vormärz der -, jen sg. = období před březnovou
revolucí, před r. 1848
Vorspiel das –(e)s, -e = předehra
Vortrag der –(e)s, Vorträge = 1. přednáška, 2.
přednes, recitace
W
Wälder (Pl.) [zast.] = silvae (v renesanci sbírka
kratších verš. i prozaických útvarů)
Wanderbühne die -, -n = kočovné divadlo
weiblicher / klingender Reim = ženský/ zvučný rým
Weihnachtslied das –(e)s, -er = koleda, vánoční píseň
Weihnachtsspiel das –(e)s, -er = vánoční hra
Weltliteratur die -, jen sg. = světová literatura
Weltschmerz der –es, jen sg. = světobol
Werk das –(e)s, -e = (lit.) dílo
Wiederholung die -, -en = opakování
Wiegendruck der –(e)s, -e = prvotisk, inkunábule
Wiener Volksstück (das) = vídeňská lid. hra, vídeňská
fraška
Wiener Volkstheater = vídeňské lidové divadlo
Wirkungsgeschichte die -, -n = recepce, proces
společenské realizace uměl. díla
Witz der –es, a) –e / b) jen sg. = vtip a) žert, b) důvtip
Wörterbuch das –(e)s, -bücher = slovník, lexikon
Wortspiel das –(e)s, -e = slovní hříčka
X
Xenie die -, -n / Xenion das –s, -ein = xenie/xénie
(druh krátké satirické básně, epigramu)
Z
Z. (=Zeile) = ř., řádek
Zäsur die -, -en = cézura, přerývka
Zauberformel die -, -n = kouzelná, zaříkávací formule
Zaubermärchen das –s, - = kouzelná, fantastická
pohádka
Zauberspruch der –(e)s, -sprüche = zaklínadlo,
zaříkadlo, zaříkávací formule
Zeilensprung der –(e)s, -sprünge = veršový přesah,
enjambement
Zeitgedicht das –(e)s, -e = časová báseň
Zensur die -, jen sg. = cenzura
Zitat das –(e)s, -e = citát
Zote die -, -n = neslušná, oplzlá vyprávěnka
52
Zukunftsroman der –s, -e = utopický,
vědeckofantastický román odehrávající se v
budoucnosti
Zuschauer der –s, - = divák
Zweideutigkeit die -, -en = dvojsmysl, amfibolie
Zwischenspiel das –(e)s, -e = mezihra
Zyklus der -, Zyklen = cyklus
Seznam zkratek:
apod. = a podobně
div. = divadlo, divadelní
dram. = dramatický
ep. = epický
lid. = lidový
lit. = literatura, literární
lyr. = lyrický
Použitá literatura:
Drosdowski, Günther und die Dudenredaktion: Duden.
Das Große Fremdwörterbuch. Herkunft und Bedeutung
der Fremdwörter. Dudenverlag, 1994
Duden – Deutsches Universalwörterbuch. Mannheim:
Dudenverlag, 2001
Filipec, Petr et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a
veřejnost. 2., opravené a doplněné vydání. Praha:
Academia, 1994
Lederbuchová, Ladislava: Průvodce literárním dílem.
Výkladový slovník základních pojmů literární teorie.
Jinočany: H&H, 2002
Mannheimer Korpora der geschriebenen Sprache
Munzar, Jiří: Úvod do studia německé literatury. Brno
1983 (skriptum)
Pavera, Libor/Všetička, Pavel: Lexikon literárních
pojmů. Olomouc: Nakl. Olomouc, 2002
Petráčková, Věra/Kraus, Jiří et al.: Akademický slovník
cizích slov. 2 sv. Praha: Academia, 1995
Siebenschein, Hugo et al.: Deutsch-tschechisches
Wörterbuch. 2 sv. 6. vyd. Praha: Státní pedagogické
nakl. Fortuna, 1998
Vlašín, Štěpán a Ústav pro č. a svět. literaturu ČSAV:
Slovník literární teorie. 2., rozšířené vyd. Praha: Čs.
spisovatel, 1984
Wilpert, Gero von: Sachwörterbuch der Literatur.
Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, 1989
www.google.com
Vypracovala: Jana Maroszová
Odborná porada: Doc. PhDr. Jiří Stromšík, CSc.
metr. = metrický
myšl. = myšlenkový
n. = nebo
něm. = německý
odb. = odborný, odborně
pl. = plurál, množné číslo
pozd. = později
přen. = v přeneseném významu
pův. = původní, původně
rus. = ruský
řidč. = řidčeji
sg. = singulár, jednotné číslo
stol. = století
středov. = středověký
uměl. = umělecký
zač. = začátek
zast. = zastaralý (výraz)
zejm. = zejména
zprav. = zpravidla
- 53 -