docVybrano ze Satsangu
download 
Stížnost Transkript
Vybrano ze Satsangu
GURUDÉV ŠRÍ OJASWI SHARMA VYBRÁNO ZE SATSANGŮ OBSAH 1 3 Gurudévův ţivot a práce Vysvětlení vydavatelů 5 ŢIVOT Duchovní praxe 6 8 11 12 14 15 18 21 24 27 28 31 33 Fáze duchovní cesty Řádný ţivot Měřítko duchovního pokroku Nereformujte svět, ale sebe Duchovní přeměna vyţaduje čas a energii Vnitřní konflikt na duchovní cestě Fanatismus versus sebekázeň „Nekonání“ na duchovní cestě Postupné odkrývání skutečného bytí Výkyvy na duchovní cestě Touha po osvícení jiţ v tomto ţivotě Situace přicházejí pro náš vývoj Prospěšnost pránájámy 35 Osud (karmické zákony) 36 38 40 41 43 44 46 50 53 55 Osud a vlastní úsilí Povinnost a osud Ţivotní potíţe a osud Tři typy karmy Osvícený člověk a karma Změna vnějších okolností vs. vnitřní změna Čtyři dimenze lidského ţivota Svobodná volba Karma v rodině a partnerských vztazích Postoj hledajícího k osudu 57 Vztahy 58 61 65 69 72 74 76 Role vztahů v ţivotě duchovního hledajícího Vztahy jsou prostředkem k vývoji Význam vztahu mezi muţem a ţenou Význam manţelství Manţelství a věrnost Postoj k nezdvořilým lidem Vztahy v rodině 79 Touhy 80 87 91 94 98 101 102 Bhagavadgíta o touhách Touhy a vyrovnaná mysl Vědomí osvobozuje od touhy Bhagavadgíta o smyslech Smysly jsou svou povahou neukázněné Vše získáte, kdyţ nebudete mít ţádná přání Touhy a hněv 105 Přeměna sexuální energie 106 109 111 113 115 117 119 121 123 Brahmačárja a štěstí Význam celibátu na cestě k osvícení Od sexuální touhy k Pravdě a kráse Význam vztahu mezi muţem a ţenou Bhagavadgíta o sexuální touze Doporučení pro přeměnu sexuální energie Vztahy a sex Přitaţlivost mezi muţi a ţenami Nebojujte se sexem, rozvíjejte lásku 125 Ego 126 130 132 136 Je něco dobrého na egu? Existuje ego? Otázky o egu Dvě zásady pro duchovní vývoj 138 139 140 141 145 148 150 Kde v nás sídlí ego Ego a jeho pýcha Ego a skutečné Já Jak být pokornější Vděčnost a ego Ego po duchovní seberealizaci Milost a ego 155 Tři základní principy (guny) 156 158 163 166 167 Vývoj od tamasu, radţasu a sattvy k Blaţenosti Tři druhy jednání Tři druhy činnosti Tři guny a vědomí Tři druhy dobročinnosti 173 Duchovnost a náboţenství 174 177 180 184 187 Rozdíl mezi duchovností a náboţenstvím Duchovní cesta je i pro nevěřící Cesta jógy Duchovnost a křesťanství Otázky k tématu 191 CESTY Povinnost a sluţba (karmajóga) 192 193 196 197 200 202 204 205 Výjimečnost cesty karmajógy Povinnost v kaţdé situaci Od povinnosti k uctívání Nepracujte pro výsledky Duchovní cesta a vydělávání peněz Povinnosti a práva z duchovního pohledu Cíl versus výsledky Sociální práce – postoj hledajícího 209 Víra a odevzdanost (bhaktijóga) 210 211 214 215 219 221 226 229 230 Boţí Milost a úsilí hledajícího Cesta lásky a důvěry Dlouhá a krátká cesta Co je to modlitba? Význam víry Cesta bhaktijógy „Jsem přítomen ve všech bytostech stejně“ Odevzdání se Snadná a rychlá cesta k realizaci Boha 233 Pravda (dţňánajóga) 234 236 239 242 243 246 248 251 253 Nepomíjející Pravda Pole a vědomí pole Od proměnlivého k neměnnému Od nepravdivosti k Pravdě Duch a duše Přímá metoda k poznání Pravdy Átmavičára Nejsme tělo Čisté poznání 255 Meditace 256 259 261 270 271 274 275 277 278 280 Nápomocné faktory pro vaši meditaci Koncentrace a meditace Otázky o meditaci Rušivé faktory při meditaci Nezaujatý pozorovatel myšlenek Pláč při meditaci Stav míru Jaký typ meditace zvolit Meditační techniky Odpoutanost a důvěra v Boha 285 Kírtany a mantry 286 287 289 290 296 297 299 302 Mantry pročišťují mysl Jak se upomínat na Boha Mantra – praxe v kaţdé situaci Mantry – otázky k tématu Mantra spojuje s Bohem Jak předal Gurudévovi jeho otec mantru Vysvětlení ke zpívaným kírtanům Gajátrí mantra 307 Odpoutanost 308 310 313 314 315 317 319 Pět cest k odpoutanosti Rozdíl mezi Láskou a připoutaností Význam odpoutanosti Proces očišťování a odpoutávání se Připoutanost a povinnosti Jak rozvíjet vnitřní odpoutanost Vyrovnanost a odpoutanost od přání 321 Očista emocí a mysli 322 324 326 329 330 332 336 337 338 Odstraňování negativ v nás Pročišťování negativních emocí Čistící proces – otázky Čištění jemnohmotného těla Nápomocné faktory pro vnitřní očistu Strach Osamělost Hněv Skutečná příčina smutku 341 Rozlišovací schopnost 342 344 346 Vyšší a niţší já Správné rozlišování ve všech oblastech ţivota Rozlišovací schopnost uţ v nás existuje 348 350 351 354 Rozlišovací schopnost a mysl Jak rozvíjet rozlišovací schopnost Rozlišovací schopnost – jediná svoboda Metafora o kočáru 357 Duchovní Mistr a hledající 358 361 363 364 367 369 370 372 Guru a Bůh Prohlubování vztahu s Mistrem Skutečným Guruem je Bůh Odevzdanost Mistrovi Jak potěšit Gurua? Gurujóga Otázka připoutanosti ke Guruovi Ku příleţitosti Gurupurnimy CÍL 377 Duchovní cesta 378 381 385 387 391 393 396 397 Rovnováha ve všech oblastech ţivota Zásady pro duchovní cestu Stupně vývoje na cestě Ţivot hledajícího je odlišný Hledání štěstí a moudrosti Duchovnost v aktivním ţivotě Rozvíjení kvality sattvy Tři principy pro duchovní ţivot 399 Smysl ţivota 400 401 405 408 411 414 416 Největší dobrodruţství na světě Rozhodnutí pro jediný cíl Ţebříček hodnot Proč nám schází mír, štěstí a láska? Význam lidského těla Touha po naplnění smyslu ţivota Rozhodnost vs. nerozhodnost 418 419 Lidský ţivot Smysl lidského ţivota 421 Mír a štěstí 422 424 426 427 433 434 Štěstí v nás Štěstí v ukázněnosti smyslů Cesta ke štěstí Stres z duchovního úhlu pohledu Štěstí a touhy Tři druhy radosti 441 Duchovní seberealizace a osvícení 442 444 448 450 455 457 459 Osvícení a poznání sebe sama Osvícení – dvě metafory z Bhagavadgíty Osvícený člověk, práva a povinnosti Ardţunovy otázky Hledání osvíceného člověka Osvícení a Láska Kapka a moře 461 Bůh 462 465 466 469 470 472 472 474 476 Moderní vysvětlení Boha Bůh je Existence a Vědomí Je moţné poznat Boha? Jak se modlit k Bohu Hledání Boha K Bohu můţe kaţdý Různé podoby Boha v nás Bůh a Příroda Všechno je Bůh 481 Láska 482 484 Skutečná Láska v nás Jak více milovat? 489 490 493 495 497 501 504 Láska nepotřebuje ţádné techniky Láska po duchovní seberealizaci Láska a sluţba Láska a osvícení Láska a hřích Láska a touhy Láska a soucítění 505 Situace ze ţivota 506 509 511 514 515 517 518 520 524 527 529 Problematický podnájemník Nedochvilnost při meditaci Touha po dítěti Výchova dítěte Dospívající děti a stárnoucí rodiče Jak pomoci k duchovnosti příbuzným Bezcharakterní sousedé Strava z duchovního úhlu pohledu Postoj k negativním lidem Význam ţivotních protivenství Peníze a závist 533 Otázky a odpovědi 534 538 545 548 550 551 554 556 562 563 567 Indická kultura Adi Šankaráčarja Hněv a povinnost Osud a nemoc Touha po zdraví Pocit viny Muţi a ţeny na duchovní cestě Splývání ţivotem Postoj k nepoctivým lidem Hranice tolerance Smrt 570 Osobní příběh hledání duchovního učitele 1 Gurudévův ţivot a práce Je obtíţné psát o Gurudévově ţivotě, protoţe o sobě mluvil jen velmi zřídka. O událostech ze svého ţivota se zmiňoval příleţitostně, pokud cítil, ţe by to mohlo být prospěšné pro duchovní cestu některého z přítomných hledajících. Ojaswi Sharma se narodil v roce 1933 ve vesnici poblíţ Miratu v Severní Indii v rodině brahmínů a jogínů. Jeho dědeček se v pokročilejším věku vědomě rozhodl opustit své tělo poté, co pohostil své příbuzné a známé a provedl další očistné přípravy. Jeho matka praktikovala po celý ţivot techniku dţapy (opakování posvátné mantry), aţ nakonec dosáhla nejvyššího stupně této metody – mantra začala z její bytosti vycházet sama od sebe a ona tím získala spojení s čistou Existencí. Otec byl velmi pevný ve svém duchovním praktikování a byl to on, kdo dal malému Ojaswimu, kdyţ mu byly asi tři roky, jeho první matru. Ve svých dvanácti letech byl poslán do internátní školy v jiném městě a otcovo vedení tím bylo přerušeno. Na univerzitě vystudoval sanskrt a práva. Jeho duchovní cesta se začala spontánně rozvíjet, přestoţe neměl vedení ţádného Učitele. Bylo mu něco málo přes dvacet let, kdyţ v něm intenzivně vyvstala otázka: „Kdo jsem?“ Tato otázka mu nedopřávala klidu. Začal se jí hlouběji zabývat a přirozeně tak vstupovat do meditace. Bádání vyvrcholilo ve vnitřní záţitek ve věku pouhých dvaceti sedmi let. Velmi inspirující je, ţe k tomu došlo uprostřed plně aktivního období ţivota. Připravoval se tehdy na závěrečné zkoušky ze sanskrtu, staral se o své dva mladší bratry (otec krátce před tím zemřel) a vydělával si soukromými konzultacemi. Jméno Ojaswi pochází ze sanskrtského slova „Ojas“, coţ znamená plný energie. Jak i jméno napovídá, Gurudév byl vţdy velmi energický, připravený pracovat a být prospěšný druhým. Kdyţ došlo ke konci padesátých let ke konfliktu mezi Indií a Čínou, zapojil se jako důstojník do sluţby v armádě. Po třech letech se vzdal tohoto postu a pracoval nějakou dobu jako právník. Po dokončení postgraduálního studia začal místo právnické praxe právo přednášet. Posledním působištěm před odchodem do důchodu byla univerzita v Udajpuru. 2 Kdyţ mu bylo třicet dva let, rozhodl se oţenit. Paní Chandrakala Goswami, dcera jednoho z nejznámějších odborníků klasické hudby v tehdejší Indii, se věnovala klasickému zpěvu a vedení institutu pro postgraduální vzdělávání. Byla to výjimečně krásná ţena, která v sobě snoubila kvality hluboké lásky, oddanosti Bohu, smyslu pro povinnost a vyznávání vysokého morálního standartu. Manţelství Gurudéva a Matadţi (pod tímto oslovením byla známá hledajícím) bylo po všech stránkách naplněné. Gurudév ţil svůj ţivot tak, jak učil: „Ţijte ve světě, ale buďte vnitřně odpoutaní.“ Poté, co u něj došlo k proměňující vnitřní události, ho začali vyhledávat lidé a on s nimi rozmlouval o duchovním způsobu ţivota. Několikrát dostal od hledajících nabídku, ţe pro něj v jeho jménu zbudují ášram, ale on vţdy odmítl, protoţe upřednostňoval obyčejný ţivot řadového občana. Nikdy neusiloval o slávu a nikdy také nedovolil svým následovníkům, aby o něm cokoli zveřejňovali. Jeho Satsangy proto zůstaly spíše komorní a lidé tak měli větší moţnost pokládat své otázky. Nikdy nesníţil nejvyšší laťku svého učení a promlouval vţdy z pohledu čisté, byť praktické, duchovnosti s jediným cílem – duchovní seberealizace. V letech 1986 aţ 1997 několikrát navštívil Evropu, především Českou republiku a Anglii. Na sklonku osmdesátých let se Gurudév několikrát setkal s jedním z největších současných světců, Svámi Ramsukhdasdţim, který zemřel v roce 2005 ve věku 102 let. Gurudév vţdy velmi tohoto světce oceňoval a citoval na svých Satsanzích. Gurudév dále pokračuje ve svém šíření duchovní moudrosti pro hledající z Indie i pro ty, kteří za ním do Indie přijíţdějí z jiných částí světa. Jeho působení se v poslední době odehrává více v tichu neţ prostřednictvím slov. 3 Vysvětlení vydavatelů Kniha Vybráno ze Satsangů vznikla s laskavým svolením Gurudéva Šrí Ojaswi Sharmy, přestoţe on sám nás k této práci nevybízel. Gurudév nikdy neměl zájem o jakoukoli publicitu a aţ v poměrně nedávné době bylo moţné získat jeho souhlas k zaloţení webových stránek, vydání knihy či uveřejnění fotografie. Gurudév mnohokrát opakoval, ţe jeho promluvy jsou určené pro osobní duchovní přeměnu přítomných hledajících. Nepovzbuzoval nás k tomu, abychom jeho promluvy nahrávali a snaţili se je nějakým způsobem uchovat pro budoucnost, ale apeloval na nás, abychom se co nejvíce zaměřili na přítomný okamţik a změnu přímo v průběhu setkávání s ním. Přesto jsme vţdy cítili potřebu uchovat moudrost jak pro sebe, tak i pro ostatní. Jsme přesvědčeni, ţe Gurudévova slova mohou být inspirativní i pro ty, kteří přítomní nebyli, protoţe témata a otázky, které v souvislosti s duchovní cestou vyvstávají, mohou být obohacující pro všechny duchovní hledající. Text knihy vznikl přepisem a překladem zvukových nahrávek ze Satsangů, na nichţ Gurudév promlouval v angličtině. Na text je vhodné nahlíţet spíše jako na přepis mluveného slova neţ jako na literární dílo. Jak Gurudév opakovaně upozorňoval, jeho cílem je osobní proměna přítomných hledajících, nikoli souvislý výklad tématu. Kniha vznikla na základě opakovaných setkání s Gurudévem v letech 1993 aţ 2010 v indickém Jaipuru, v Praze a na Manor Farm v Anglii. Obsahem knihy „Vybráno ze Satsangů“ nejsou překlady Satsangů v plném znění, ale výňatky ze Satsangů vybrané podle dvaceti pěti témat důleţitých pro duchovní hledání. Témata a úryvky ze Satsangů byly vybrány vydavateli. Záměrem bylo zpřehlednění, zdůraznění nejčastěji se opakujících témat a pomoc v jejich hlubším porozumění. Při úpravách nebyl pozměňován obsah Gurudévových promluv. Vydavatelé jsou si vědomi svých omezených schopností pochopení duchovních pravd, které mohly v některých případech pozměnit skutečný význam Gurudévových slov. Profesor Ojaswi Sharma, kterého nazýváme Gurudévem a obracíme se k němu jako ke svému duchovnímu Učiteli, o sobě nikdy 4 jako o Guruovi nemluvil. Ponechával na rozhodnutí hledajících, jakým způsobem se k němu chtějí vztahovat. Jak jiţ bylo zmíněno výše, text vznikl na základě setkávání hledajících s Gurudévem, která jsou podle východních duchovních tradic nazývána Satsangy. Sanskrtské slovo Satsang znamená doslovně “Být s Pravdou“. Toto označení bývá pouţíváno ve třech významových souvislostech: Zaprvé jako společenství s Pravdou, zadruhé jako společenství s osvíceným člověkem a zatřetí jako společenství hledajících, kteří naslouchají a hovoří o Pravdě. Satsangy v přítomnosti Gurudéva Ojaswi Sharmy se skládaly z meditace, Gurudévovy promluvy, kírtanu neboli zpívání manter, čtení a diskuse nad duchovními texty a závěrečné modlitby. Gurudév mluvil někdy v reakci na otázky hledajících nebo na témata, která byla dle jeho zváţení prospěšná pro přítomné hledající. Nejčastěji komentovaným textem byla Bhagavadgíta a knihy Svámí Ramsukhdasdţiho. Přestoţe Gurudév na Satsangy nikdy nikoho přímo nezval, byly otevřené pro všechny duchovní hledající, ať uţ byli jakéhokoli náboţenského vyznání, popřípadě i ateisty. Satsangů se zúčastňovali jak indičtí hledající, tak hledající ze Západu. Pro přítomné hledající mluvil Gurudév v hindi nebo v angličtině. Počet hledajících zúčastňujících se Satsangů byl velmi různý. Gurudév se všem věnoval stejně – jak třem, tak i stovce hledajících. Na Satsanzích byla vţdy moţnost klást otázky. V poslední době zůstává Gurudév v průběhu Satsangů často tichý. Jedním z důvodů jsou zdravotní potíţe a přibývající věk, zároveň je to však i jeho inklinace k meditaci a k tichu, v němţ se mohou odehrávat hlubší věci. S vděčností za moudrost a lásku, kterou jsme od svého duchovního učitele dostali, i za moţnost pracovat na této knize vydavatelé. 5 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ PRAXE …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 6 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Fáze duchovní cesty Vybráno ze Satsangu 26. 10. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Zrození, kdy duše dospěla do vyššího vývojového stadia a počínají v ní vyvstávat existenciální otázky, přichází aţ po předlouhé cestě, po tom, co jiţ duše prošla nespočetnými ţivoty. V tomto zrození se mysl konečně začíná zabývat otázkami: „Kdo vlastně jsem?“ „Jaký má ţivot smysl?“ „Proč jsem často podráţděný, neklidný a schází mi vnitřní mír, i kdyţ jsem obklopený vším, co potřebuji?“ Člověk má dostatek finančních prostředků, i kdyţ moţná neţije v přepychu. Dostalo se mu kvalitního vzdělání, těší se dobrému zdraví, byť samozřejmě občas také onemocní. Všechny vnější okolnosti jsou celkově příznivé, ale přesto se takový člověk ptá sám sebe, proč není šťastný a vnitřně naplněný. „Má ţivot ještě nějaký jiný smysl? Co je účelem mé existence?“ ptá se. Podobné otázky nevyvstávají v myslích všech lidí. Většina lidí se po smyslu ţivota neptá. Zabývají se záleţitostmi, které jsou společné lidem i zvířatům, a nijak tuto úroveň nepřekračují. Náplní jejich ţivota je jídlo a pití, spánek, odpočívání, ochrana svých vlastních zájmů, přitaţlivost mezi muţi a ţenami apod. Navenek vypadají jako lidé, ale pokud se podrobněji podíváme na jejich ţivot, ve skutečnosti se zabývají stejnými aktivitami jako celá ţivočišná říše. Základní otázky o ţivotě se dotýkají pouze velmi malé skupiny lidí. Tito lidé bývají také daleko více neţ ostatní zmítáni vnitřním neklidem. Je zajímavé, ţe právě tito nadprůměrně inteligentní lidé mívají více mentálních problémů neţ většina tzv. normálních lidí, kteří jsou celý den plně zaměstnáni tím, aby získali nějaké peníze, měli sex, někdo je ocenil, a nakonec si jdou spokojeně lehnout. Právě tito výjimeční lidé se často trápí zcela bez příčiny. Jejich frustrace a vnitřní neklid jsou však poţehnáním, nikoli neštěstím. Jejich problémy ukazují na to, ţe se v nich vzedmula touha být trvale šťastní. Hledají, protoţe cítí, ţe je jejich aktuální vnitřní stav nenaplňuje a oni chtějí od ţivota více. Proto často opakuji, ţe pouze tito lidé směřují ke skutečnému štěstí. Ti, kteří se cítí zdánlivě bezdůvodně frustrováni, jsou na tom daleko lépe neţ ti, kteří jsou DUCHOVNÍ PRAXE 7 v pohodě, jeţ bychom mohli přirovnat ke spokojenosti prasete. Spokojené prase nebo krávu nečeká v budoucnosti ţádná změna. Tito lidé mají obrovské štěstí proto, ţe začali touţit po nejvyšším smyslu ţivota. I mezi nimi existují velké rozdíly. Někteří sice k tomuto bodu dospějí, ale později se zase odkloní, zapomenou a podlehnou návykům z minulosti. Najdou se však i tací, kteří jiţ nejsou schopni najít sebeuspokojení, aniţ by dosáhli konečné Pravdy. Z nich se stávají duchovní hledající. Ostatní se o duchovní cestu zajímají jen ze zvědavosti nebo v důsledku nějakého osobního problému, ale nepostoupí do fáze hledajících, kteří chtějí nejen porozumět, ale principy ve svém ţivotě také praktikovat. Nezastaví se jen u poznání, touţí duchovnost ve svém ţivotě uskutečnit. Tak začíná duchovní praxe hledajícího. Duchovní cesta se řídí svými pravidly a hledající se na ní setkává s určitými problémy. Základním principem je, ţe vše, co chceme získat, jiţ máme uvnitř. Tuto hádanku v sobě duchovní cesta skrývá. Proč tedy nemáme přístup k duchovnímu proţitku a schází nám vnitřní klid? Příčinou je skutečnost, ţe si v sobě duše nashromáţdila vtisky smyslových potěšení, kterých si během svých předchozích zrození uţívala. Potom konečně dospívá do stadia, kdy se chce od těchto otisků z minulosti osvobodit. Duše touţí po jejich přesáhnutí a nastupuje tak zcela odlišnou cestu neţ dříve. Jak se tato nová cesta dále odvíjí? Hledající teoreticky porozumí principu, ţe vše podstatné můţe nalézt v sobě. Potom je zapotřebí se věnovat meditaci, protoţe cesta dovnitř se odehrává prostřednictvím meditace. Hledající se stahuje z vnějšího světa směrem dovnitř, kde musí čelit problémům své mysli – nekonečné řadě myšlenek, různým protikladným tendencím, konfliktům mezi myslí a emocemi, neustálým proměnám svého vnitřního světa, záplavě vzpomínek z minulosti… Hledající se často ocitá ve zmatku a občas si můţe i postesknout, ţe se mu ţilo snadněji, neţ se začal duchovní cestou zabývat. Hledající bilancuje: „K čemu mi vlastně Guru pomohl? K čemu mi to všechno bylo? Dostal jsem se ještě do větších problémů neţ dříve. Odcházím!“ Skutečný duchovní Mistr dá hledajícímu svobodu odejít, protoţe nemá ţádný osobní zájem na tom, aby si hledajícího udrţel. Z lásky a soucítění podporuje hledající na duchovní cestě, ale pokud je někdo z nich nespokojený, můţe klidně odejít. Ryzí duchovní Mistr nemá ţádné světské touhy. Netouţí po tom něco získat, a proto dává plnou svobodu. Hledající však dospívá 8 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU k pochopení, ţe kdyby se od cesty odklonil, zabředl by znovu do svých předchozích problémů. Proto nahlíţí na to, ţe je lepší vytrvat a dále pokračovat ve své snaze. Rád bych, abyste pochopili, ţe duchovní cesta je nepřetrţitým vývojovým procesem a vyţaduje neúnavnou snahu se vyvíjet. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Řádný ţivot Vybráno ze Satsangů 17. 2. 2003 a 19. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Máme zde portrét jednoho z největších světců moderní Indie. Jeho jméno je Svámí Šarnanandţi Maharádţ. Na obrázku s jeho portrétem jsou vytištěna světcova slova. Přeloţím pro vás jednotlivé výroky a budu se snaţit vám je více vysvětlit. „Zkušenosti Boha se dostane pouze tomu, kdo žije řádný život ve světě.Pokud takový člověk nemá čas, pak ho Bůh navštíví sám.“ Toto je velmi důleţité tvrzení. Proto ti, kteří chtějí mít ve svém ţivotě Boha, musí vést řádný ţivot. Co to znamená řádný ţivot? Ve všech náboţenstvích světa je správný ţivot popisován stejně. Všechna náboţenství nás učí, ţe bychom neměli krást, měli bychom být poctiví, upřímní, pracovití, neměli bychom být hrabiví, chtiví, zlostní… Nejde jen o to nemít negativní vlastnosti, ale aby součástí našeho ţivota byly i pozitivní kvality. Měli bychom být ohleduplní, milující, nápomocní druhým kdykoli je to moţné. To je ve zkratce řečeno řádný ţivot. Tato otázka se týká všech aspektů našeho ţivota. Například je důleţité, co jíme, kolik toho jíme, jak a proč jíme… Dále kdy chodíme spát, kdy vstáváme, jak dlouho spíme a jaký máme poměr mezi spánkem, prací a odpočinkem… Jde o ukáznění celého ţivota. Jedny z nejdůleţitějších otázek ţivota se týkají našich vztahů. Jaké máme vztahy s druhými? Jaké jsou naše vztahy s rodiči, s manţelem nebo s manţelkou, s přáteli, s kolegy… Mít spořádané vztahy je jednou z nejnaléhavějších zkoušek a je k tomu zapotřebí velikého tréninku. Vyvstává mnoho otázek. Například můţete říci: „Jsem připraven mít dobrý vztah s otcem nebo s matkou, ale problém je, ţe ho nebo ji má přítomnost dráţdí. Nechová se ke mně hezky.“ Svatí odpovídají, ţe kaţdý by si přál, aby se s ním zacháze- DUCHOVNÍ PRAXE 9 lo vlídně. Duchovní hledající je ale ten, kdo se netrápí tím, ţes ním lidé vstřícně nezacházejí. Kdyţ se k vám druzí nechovají tak, jak byste očekávali, je to pro vás test. Ať uţ jde o kohokoli. Kaţdý by byl rád, kdyby s ním všichni zacházeli s největší láskou a úctou, kdyby se mu všichni kolem vstřícně nabízeli: „Přijď k nám, vţdyť kdo je lepší neţ ty. Máme tě rádi a něco ti chceme dát.“ Problém je v tom, ţe svět takový není. Většinou se setkáte s lidmi, kteří si na vás okamţitě všimnou nějakých nedostatků. Vy však neumíte naslouchat kritice a přáli byste si být jen oceňováni. Duchovní hledající musí dozrát natolik, ţe zůstává klidný, i kdyţ se k němu okolí nechová tak, jak by si přál. Duchovní hledající by měl být plný porozumění pro druhé a chápat, ţe kaţdý člověk má své nedostatky. Proč se tedy chovat hrubě? Potom se vztahy stávají duchovním výcvikem. Světec tedy praví, ţe najít Boha mohou jen ti, kteří jsou schopni vést řádný ţivot. Bůh uţ v kaţdém z nás existuje. Jediným problémem, který nám brání v tom, abychom Ho vnímali, jsou vtisky nahromaděné za všechny předcházející ţivoty v našem jemnohmotném těle. Jsme navyklí spíše reagovat neţ jednat. Jen velmi málo lidí opravdu jedná, většina lidí jen reaguje. Takto neustále probíhá kolotoč akcí a reakcí a my nejsme schopni uvědomit sisvé skutečné bytí – Já, Boţství v nás. Lidé si často stěţují: „Jsem odhodlán ţít řádný ţivot a mít se všemi dobré vztahy. Problém je ale v tom, ţe druzí to tak nedělají.“ Od duchovního hledajícího je to naprosto nepřesvědčivá výmluva. Například, pokud si někoho vezmete, měli byste mu být věrní. Nevstoupit do manţelství a pokračovat ve střídání partnerů také není v pořádku. Pokud jste uzavřeli manţelství a nejste věrní, neţijete ani trochu správný ţivot. Je to velmi prosté. Nebo si vezměme příklad z jiné oblasti. Jste zaměstnáni u nějaké firmy a majitel vám svěřil určité peníze. Měli byste jednat poctivě a pouţít je pouze k práci, pro kterou byly určeny. Vyděláváte si stoprocentně čestným způsobem? A i kdyţ si peníze vyděláte zcela čestným způsobem, koho povaţujete ze vlastníka peněz? Sebe? Jste ochotni přispět těm, kteří mají méně neţ vy? Tohle všechno patří do správného způsobu ţivota. Předkládám vám jen některé příklady. Měli bychom ţít řádně ve všech oblastech. Pokud chcete být blíţe Bohu, staňte se řádnými občany a vyspělými lidskými bytostmi. To je předpokladem pro uskutečnění Boha. 10 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Jak ţít řádný ţivot se dá shrnout do jedné věty: „Plnit poctivě povinnosti ve svém ţivotě.“ Ve všech oblastech ţivota existují nějaké povinnosti – povinnost k manţelce, k dítěti, k rodičům, ve vaší práci, všude… Ve druhé větě mluví světec o jedné velmi zajímavé věci. „Pokud takový člověk nemá čas, pak ho Bůh navštíví sám.“ Jste-li natolik zaneprázdněni správným ţivotem, ţe nemáte čas ani na setkání s Bohem, pak si čas udělá Bůh. Věnujete-li se tak poctivě svým povinnostem, ţe nenacházíte čas na vzpomínku na Boha, pak můţe jednoho dne sám Bůh promluvit: „Poslechni, jiţ tak dlouho na tebe čekám, nemohl bys mi věnovat chvilku?“ Na jihu Indie existuje chrám, kde se traduje následující historka: Příběh vypráví o chlapci, který byl tak svědomitý ve sluţbě svým rodičům, ţe skoro ani nespal. Nešel si lehnout, dokud oni neusnuli, masíroval jim nohy... Slouţil svému otci i matce celý den od rána do večera. Byl neustále zaměstnán sluţbou svým rodičům. Příběh je ve zkratce o tom, ţe byl tak zaneprázdněný svými povinnostmi a řádným ţivotem, aţ za ním jednou Bůh přišel sám. Bůh se můţe projevit kdykoli. Projevené a neprojevené jsou slova pro nás, pro lidské bytosti. Pro Pána je to totéţ. Pán můţe být buď bez tvaru, nebo si na sebe můţe vzít jakoukoli formu. Pán je Pán, je všemohoucí. Takţe Pán na sebe vzal nějakou podobu a stoupl si ke dveřím za chlapce, čekaje, zda bude mít čas. Chlapec si Ho nevšiml, snad někde v srdci to musel cítit. Kdyţ si Ho nevšímal, Pán se nakonec ozval: „Poslechni, čekám tu na tebe u dveří uţ docela dlouho. Mohl bys mi chvíli věnovat pozornost?“ Podle tohoto příběhu chlapec odpověděl: „Nyní nemám vůbec čas, jsem tolik zaneprázdněn sluţbou otci a matce. Můţeš tady počkat.“ Chlapec zrovna seděl na několika cihlách. Vzal jednu z nich, a aniţ by se na Pána podíval, podloţil ji pod Něho: „Můţeš si tady sednout, nemám čas.“ Název chrámu znamená „Tam, kde seděl Pán“. Pán tam seděl: „Dobře, aţ budeš mít čas…“ Pán není od nás nikdy odloučen, vţdycky je v nás a s námi. Problémy vytváří jen závoj světských tuţeb. Pokud nemá člověk čas na Boha, protoţe je neustále zaneprázdněn plněním svých povinností a správným jednáním ve světě, potom si Bůh najde čas a přijde k němu sám. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. DUCHOVNÍ PRAXE 11 Měřítko duchovního pokroku Vybráno ze Satsangu 9. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jak poznáme, zda na duchovní cestě postupujeme nebo ne? Existuje nějaké měřítko? Všichni se snaţíme posunout dopředu, meditujeme, zpíváme mantry, cvičíme ásany a pránájámu, opakujeme si mantru… Proto bychom měli znát nějaký způsob, jak si ověřit, zda se vyvíjíme. Taková metoda existuje. Pokud jde o skutečný duchovní pokrok, musí být patrný na zlepšování vašich vztahů ve světě. Známkou pravého pokroku nejsou záţitky světla, vize, zvláštní pocity, vhledy, popřípadě sny… Mohou být důleţitými milníky na cestě, mohou vypovídat o směru, kterým se hledající ubírá, ale prověrkou skutečného vývoje jsou vaše vztahy se světem. Co je to za duchovní pokrok, kdyţ sice v meditaci zaţijete nějaký zajímavý stav, ale za chvíli se pohádáte s partnerem? Ráno se začnete povaţovat za nadaného jogína a o pár hodin později se rozčilujete v kanceláři, kritizujete a pomlouváte. Potom je váš duchovní pokrok falešný. Můţete si být jisti, ţe na cestě postupujete, kdyţ vaše vztahy s lidmi začnou být harmoničtější, klidnější a radostnější. Všichni, kdo vás potkají, by měli pocítit, ţe jste trochu jiní neţ ostatní. Pro své spolupracovníky byste měli být milým člověkem, s nímţ se lze vţdycky domluvit. Měly by se zlepšit vaše vztahy s nejbliţšími lidmi, partnery, rodiči, dětmi. Mělo by do nich vstoupit více lásky. Není ţádná duchovnost meditovat pět hodin denně a přitom být podráţdění na své blízké a ve snaze po větším prostoru pro meditaci je vyhánět z místnosti. Přál bych si pro vás, abyste se duchovně vyvíjeli, měli více harmonie sami v sobě i ve svých vztazích se světem. Jednoho dne by k tomu mělo dojít. Nebudete se potom dostávat do ţádných konfliktů, budete se cítit volně a v pohodě s kýmkoli na světě, i kdyby vás kritizovali nebo vám nadávali. Potom o vás budu moci prohlásit, ţe se stáváte jogíny. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. 12 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nereformujte svět, ale sebe Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Důleţité je nesnaţit se zlepšovat svět, ale zaměřit se na nápravu sebe sama. Světu máme slouţit, ne ho vylepšovat. Mnoho lidí ţije v představě, ţe by měli reformovat svět. Základem tohoto postoje je ego. S myšlenkou napravovat svět a druhé lidi je spojeno přesvědčení o své vlastní pokročilosti. Je to egocentrické chápání. Svět si plyne podle svých zákonitostí. Je místem, kam se duše narodí, dospěje, najde si partnera, přivede na svět další děti a umírá. Pak se znovu narodí a znovu umírá, a tak stále dokola. Odnepaměti se opakuje tentýţ koloběh. Většinou se snaţíme reformovat lidi. Hory, jezera, lesy či oceány zůstávají po staletí v nezměněné podobě. Kaţdý hledající by měl pochopit tento základní princip: Světu bychom měli slouţit a sebe bychom měli zlepšovat. Musíme začít u své rodiny. Základem ţivota je naše rodina, a proto bychom právě tam měli slouţit druhým a pracovat na sobě. V kaţdé rodině se setkávají lidé s různými názory, preferencemi, touhami... Měli bychom si pěstovat respekt ke všem, kteří jsou jiní neţ my. Kaţdý je šťastný, kdyţ ho někdo vyzdvihuje a opěvuje. Jakmile nás ale někdo ohodnotí negativně, spustí se hněvivá reakce. Neměli bychom se cítit nijak zvlášť povzneseně při chvále, ani upadat do deprese při kritice. Vezměme to jako názor druhého, ať uţ je jakýkoli, a zůstaňme jen v roli nezaujatého pozorovatele. Proč nás názory druhých tolik vyvádějí z míry? Proč nedovolit druhým vyjádřit svůj postoj? Pohybujeme se ve dvou světech – vnitřním a vnějším. Důleţitější je náš vnitřní svět myšlenek, emocí, tuţeb, ega, předsudků… Proč se lidem nedaří ţít v harmonii se svým okolím? Protoţe nemají harmonii uvnitř. Naše problémy ve světě jsou odrazem naší vnitřní disharmonie. Naše vnitřní krajina je plná konfliktů a vzájemně se přetahujících tuţeb. Kdyţ se sami v sobě zmítáme ve zmatku, budeme vytvářet chaos i ve svém fungování ve světě. Těţkosti, které lidé ve svém ţivotě zaţívají, jsou jen projekcí jejich vnitřních problémů. DUCHOVNÍ PRAXE 13 Náš ţivot se nikdy nezmění k lepšímu, dokud se zaměřujeme na vylepšování svého okolí. Nejprve je třeba proměnit se uvnitř sebe sama a pak začne být šťastnější i náš ţivot ve světě. Většina lidí se snaţí zlepšovat své ţivotní podmínky – lepší dům, auto, práce, přátele… Tímto způsobem nikdy ke štěstí nedojdou. Štěstí je zcela nezávislé na tom, kde bydlíme, jakým autem jezdíme, kolik peněz máme... Štěstí je součástí naší vlastní přirozenosti. Musíme se svým pravým Já navázat spojení. Mysl se většinu času zabývá minulostí nebo budoucností. Zaobírá se vzpomínkami, často spojenými s pocity viny nebo lítosti. Jindy si zase mysl vymýšlí budoucnost a plánuje situace, jak být šťastnější. Skutečný ţivot ale leţí v přítomnosti. Mysl však teď a tady nemůţe nikdy zachytit. Zkoušíte si uvědomit přítomný okamţik, ale on uţ se mezitím stal minulostí. Jak zachytit stále ubíhající proud momentů přecházejících okamţitě jeden do druhého? V okamţiku narození začínáme zároveň umírat. Kaţdý máme osudem danou délku ţivota. Od prvního dne se začne zkracovat. Co dělat? Spočiňte v Duchu, který se nikdy nezrodil a nikdy také nezemře. Dosáhněte Boţství, které existuje stále. Nemůţe k tomu ale dojít, dokud nepřestanete být ve vleku malicherných potěšení světa. Musíte dát všem těm lákadlům nějaké hranice a vnést do svého ţivota disciplínu. Kdyţ chcete najít své skutečné Já v sobě, musíte se stáhnout ze světa dovnitř. Meditace je v tomto směru velmi nápomocná. Dále je důleţitá modlitba. Obracejte se k Bohu: „Nedaří se mi změnit se. Ale Ty jsi všemohoucí, klaním se k Tvým nohám. Pomoz mi, Pane můj, dosáhnout cíle lidského ţivota.“ Bůh pomáhá. Váš ţivot by měl také obsahovat sluţbu druhým. Nemusíte proto opustit svoji firmu a začít pracovat v charitě. Změňte postoj ve všech činnostech, které nyní děláte. Nevadí, ţe si zároveň i vyděláváte peníze, potřebujete je přece na jídlo a oblečení. Váš postoj by měl být: „Všechno, co vydělám navíc, věnuji potřebným. Svoji práci se snaţím dělat s myšlenkou na ostatní lidi.“ Ve vašich ţivotech by neměla scházet meditace, modlitba a práce vykonávaná s postojem sluţby. Snaţte si mezi těmito třemi cestami vytvořit rovnováhu. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 14 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Duchovní přeměna vyţaduje čas a energii Vybráno ze Satsangu 12. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Velmi častou překáţkou v duchovním postupu je u mnoha hledajících touha dosáhnout duchovní seberealizace co nejrychleji. Tak se ale vnitřní přeměna neodehrává. Je to, jako byste se chtěli dostat z Indie do Berlína během deseti minut a vynechat cestu letadlem. Nejprve musíte dojet na letiště do Dillí, nastoupit do letadla a tak dál se postupně dostanete aţ do Berlína. Přál bych si, abyste pochopili, ţe k dosaţení konečného cíle musí předcházet přeměna celé vaší bytosti. Musíte nejprve přestat se všemi negativními návyky. Vlastnosti, které byste měli rozvíjet, najdete například v Bhagavad-gítě. Duchovní principy se musí stát součástí vašeho ţivota. Potom se jednoho dne duchovní seberealizace odehraje. Závěrečné spojení s Bohem lze připodobnit květině, jejíţ okvětní lísky se jednoho dne rozvinou do květu. Nemůţete chtít, aby semeno květiny okamţitě rozkvetlo. Nejprve musíte květinu zasadit, počkat aţ vyroste, zalévat ji, hnojit a ochraňovat. Kdyţ jsou všechny podmínky splněny, květina jednoho dne vykvete. Nelze přeskakovat jednotlivé fáze procesu. Duchovní poselství bývají často vyjadřována pomocí různých příběhů. Nechápejme je doslova, ale otevřme se podstatě jejich sdělení. Jedna pohádka vypráví o opicích a jejich oblibě sladkého manga. Opice lákaly sady s mangovými stromy, ale pěstitelé je odtud vyháněli. Ţádný farmář nemá zájem na tom, aby mu opice chodily na mango. Vůdce opičí tlupy se začal zaobírat nápadem zařídit si vlastní mangový sad. Opice si opatřily semena mangovníku a zasadily je na mýtině v pralese. „Kdyţ nám farmáři nedopřejí pochutnat si na mangu, vypěstujeme si vlastní ovoce,“ těšily se opice. Druhý den se opice vypravily na mýtinu, aby si konečně pochutnaly na svém vlastním mangu. Divily se, kdyţ tam manga nenašly. Vytahovaly semena ze země a znovu a znovu je sázely v očekávání, zda se konečně něco nestane. Takhle se ale k mangu nikdy nedopracovaly. DUCHOVNÍ PRAXE 15 Stejně tak ani vy nemůţete očekávat sestoupení Boha po třech dnech intenzivní meditace. Hledající často čekají, ţe jim odměna spadne z nebe uţ po několika dnech. Musíte nejprve změnit celý svůj ţivot! ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Vnitřní konflikt na duchovní cestě Vybráno ze Satsangů 4. 2. a 6. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Problém s vnitřními konflikty vyvstává aţ u lidí na vyšších stupních vývoje. Lidé, jejichţ duchovní vývoj ještě nezapočal, nemají vnitřní konflikty nebo je nemají nijak zvlášť palčivé. Těmto lidem stačí uspokojení na smyslové úrovni. Jak se tomu někdy říká: „Jezme, pijme, radujme se.“ Pokud se lidé zaměřují převáţně na své tělo a záleţitosti ve světě, vnitřní konflikty je příliš nepálí. Je to z toho důvodu, ţe kdyţ v jejich mysli vyvstane nějaká touha, snaţí se ji jakýmkoli způsobem uspokojit. Neustále jsou ve vleku všeho, co přitahuje jejich smysly. Muţi jsou přitahováni ţenami a ţeny zase muţi. Jiní lidé usilují o získání peněz, postavení a moc. Domnívají se, ţe pokud svých cílů dosáhnou, budou mít klid. Vnitřní klid ale tímto způsobem nikdy nenastane. Jakmile jednu věc získají, potěší se s ní a uţ se zase ţenou za jinou. Existence takto fungujících lidí je zcela zaplněna objekty jejich tuţeb a vnitřní konflikty proto nejsou velké. Zvířata nemají vůbec ţádné psychické konflikty. Krávy a býky ţádné problémy netrápí, nechodí na satsangy ani na jiná podobná setkání. Podle mého názoru není mnoho lidí o nic lepší. Mají sice lidská těla, ale uvnitř jsou podobní kravám a býkům. Jejich vnitřní konflikty nejsou nijak akutní. Mnohdy to zvnějšku vypadá, ţe jsou šťastní a v pohodě. Ve skutečnosti šťastní nejsou, jsou spíše omámení. Zvnějšku se moţná můţe zdát, ţe člověk, který se napil vína nebo si zakouřil opium, si jen tak šťastně leţí. Je ale opravdu šťastný? Není. Existuje jiná, velmi malá skupina lidí, která se dostala nad všechny konflikty. Existence těchto lidí neobsahuje nic neţ štěstí, mír a lásku. Jsou to duchovně seberealizovaní lidé – jogíni. Mezi těmito dvěma krajními póly se nacházejí hledající, tedy ti, kteří hledají, ale ještě nenašli. Všichni, kdo hledají, si v sobě nesou kon- 16 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU flikt. Duchovní hledající není spokojen se svým vnitřním stavem tak, jak nyní je. Rád by se změnil, ale ani přesně neví, čeho by měl dosáhnout. Stokrát uţ například zaţíval sex, kdyţ nebyl schopný odolat silnému puzení po tomto potěšení. Potom však téměř vţdy litoval: „O co vlastně jde? Co z toho je? Vţdyť to nemá význam…“ Na jedné straně táhnou člověka dolů jeho staré zvyky, například mít sexuální kontakty, a na druhé straně pak není uspokojený. Tomuto konfliktu se nelze vyhnout. Nemyslete si ale, ţe jsou šťastnější ti, kteří konflikty nemají. Nejsou na tom lépe. Bylo by pošetilé si myslet, ţe kráva nebo býk jsou na tom lépe. Osoba plná konfliktů je na tom daleko lépe neţ ti, jejichţ těla jsou sice lidská, ale uvnitř zůstávají zvířaty. Hledající uţ cestu nastoupil a přijde čas, kdy jeho konflikty skončí a proces vnitřní přeměny dosáhne svého vrcholu. Určitě k tomu dojde, ten čas přijít musí. Proto byste nikdy neměli ztrácet odvahu. Nepochybně přicházejí selhání. Člověk se snaţí napravit své špatné zvyky z dřívějška, snaţí se změnit, a přesto se mu to znovu a znovu nedaří. Tak to probíhá. Ale nenechte se odradit, protoţe jednoho dne, v jednom ţivotě, k tomu dojít musí. Tak proč ne právě v tomhle ţivotě a proč ne dnes? Nikdo v historii celého lidstva se nestal šťastným bez toho, ţe by se osvobodil ze závislosti na smyslové přitaţlivosti. A nikomu se to také nikdy jiným způsobem nepodaří. K chybám a nezdarům často dochází, ale bitvu mohou vyhrát jen ti, kteří se nevzdávají svého rozhodnutí, a znovu a znovu vstávají: „Chyba se stala, ale já jsem připravený se zase zvednout.“ Tohle dodává lidskému ţivotu skutečnou hodnotu. „Ať se stane cokoli, já duchovní cesty nezanechám.“ Proč vlastně znovu a znovu přicházejí chyby a selhání? Je více důvodů, ale chci vám sdělit jeden velmi důleţitý. Mysl je zvyklá pohybovat se v zajetých kolejích. Jakmile člověk jednou něco udělá, napodruhé uţ je snadnější udělat znovu totéţ. Napotřetí je to ještě snadnější a čím dál tím více samozřejmější. Nakonec se ze zvyku stává součást naší povahy. Jak se říká: „Těţko lze vyjít ze zaběhnutých kolejí.“ Je to proto, ţe mysl má přirozenou tendenci reagovat podle toho, co zná. Právě tato vlastnost mysli, která mnohdy vypadá, jakoby bránila v přeměně našeho ţivota, je zároveň i její předností. Kdyţ opustíme staré zvyky, přestaneme například trávit většinu svého času v restauracích a na jiných zábavních místech, a kdyţ omezíme své DUCHOVNÍ PRAXE 17 sebestředné tendence, vytvoříme si zvyk následovat místo cesty poţitků cestu duchovní. Tatáţ mysl se bude v kolejích nového zvyku pohybovat čím dál snadněji. Setrvačnost patří k přirozenosti mysli. Všechno je těţké jen na začátku. Proto by nikdo neměl ztrácet odvahu a výdrţ. Existuje několik nápomocných metod, jak se od popsaného vnitřního konfliktu osvobodit. Jednou z nich je snaţit se být odpoutaným pozorovatelem, jakmile se konflikt objeví. Ať uţ ve vás vyvstane cokoli – zlost, nenávist, vášeň, sexuální touha, chtivost či něco jiného – nemůţete tomu zabránit, protoţe to podléhá přírodním zákonům. Měli byste zaujmout postoj, jako by se vás to netýkalo. Jste ve skutečnosti něčím jiným. Existují čtyři tendence společné lidem a zvířatům: jídlo, spánek, strach (pud sebezáchovy) a rozmnoţování. Pokud probíhá lidský ţivot jen na základě těchto čtyř elementů, pak to není lidský, ale zvířecí ţivot. Co odlišuje lidský ţivot od zvířecího? Je to schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným, co je a co není pravda. Hledající jsou ti, kteří se snaţí odstranit ze svého ţivota vše nepravdivé a přibliţovat se postupně k pravdě. Jakmile začnete s tímto úsilím, nastává konflikt. Proto ho nechápejte jako nějaké neštěstí. Konflikty jsou součástí procesu růstu. Během vývojového procesu k nim docházet musí. Později přijde čas, kdy vás konflikty opustí navţdy. Osvícený člověk nemá konflikty ţádné. Proč? Protoţe se on či ona vrátili do svého skutečného domova, kde ţádné konflikty být nemohou. Jedním ze způsobů jak konflikty minimalizovat, je stát se jejich odpoutaným pozorovatelem. Někdy k tomu uvádím následující příklad: Zacházejte s věcmi ve vás vyvstávajícími jako s nezvanými hosty. Kdyţ k vám někdo neohlášeně přijde, nezačnete se s ním přece hádat, ani ho nevyhodíte. Zároveň ho ale nijak zvláště nevítáte. Prostě se zeptáte, kdo je a o co mu jde. Přibliţme si to na příkladu pocitů viny. Vzpomenete si například na něco a začnete se cítit provinile. Kdyţ začnete s provinilostí bojovat, nikdy se vám nepovede se jí zbavit. Vyvstane-li ve vás pocit viny, dobře, ale vy se vraťte k přítomnosti: „To, co se stalo, uţ minulo. Ţiji přítomností. Neexistuji v minulosti ani v budoucnosti, ale pouze v přítomnosti.“ Buďte odpoutanými pozorovateli. Zaujetím nezúčastněného postoje se vnitřní konflikt pomalu začne zmenšovat a ztrácet sílu, protoţe pozorovatel je vţdy silnější neţ pozorované. 18 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Jinou cestou jsou úvahy nad podstatou své vlastní existence. Jako vědomí zůstáváte stále stejní. Jste to stále vy nyní, stejně jako ve třech, deseti, ve třiceti či šedesáti letech. Byli jste tímtéţ, i kdyţ vám byl jeden rok nebo dokonce ještě před narozením. Snaţte se vrátit se k sobě. Obracejte se dovnitř, meditujte, modlete se a vyhledávejte přítomnost svatých lidí. Důleţité je, aby šlo o skutečné duchovní vedení, a ne o tajemno a zázraky. Mělo by jít o exaktní přístup k vnitřnímu vývoji. Takto se postupně všechny vaše problémy vyřeší a ţivot nabude opravdového smyslu a zdaru. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Fanatismus versus sebekázeň Vybráno ze Satsangu 2. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jaká je hranice mezi přepychem, sebeomezováním a fanatismem? Jaká je jejich role na cestě?“ Tazatelka chce znát rozdíl mezi vhodnou sebekázní, která pomáhá hledajícímu ve vývoji, a přehnaným sebeomezováním, které se můţe stát překáţkou, nikoli pomocí. Kde je dělící čára? V této souvislosti je třeba si některé věci ujasnit. Výchozím bodem je pochopení, ţe konečný cíl je stejný pro všechny – duchovní seberealizace a uskutečnění Boha. Cíl je stejný, ať uţ ho nazýváme jakkoli. Existuje několik cest, jimiţ lze k cíli dospět. Na všech cestách se mluví o tom, ţe je nezbytná určitá sebekázeň, bez níţ se nikdo nemůţe vyvíjet. Otázkou ale je, co je ještě nepostrada-telná kázeň a kde se uţ stává určitým druhem trýznění, výstřelkem a fanatismem. Kde je mezi nimi dělící čára? Odpověď zní, ţe dělící čáru si musí vyznačit kaţdý člověk sám. Neexistuje jedna společná dělící čára. Kaţdý se musí rozhodnout, co je pro něho či pro ni uţitečné. To, co můţe být prospěšné pro jednoho, nemusí být prospěšné pro druhého. Lidé se liší ve většině podstatných aspektů ţivota. Mám na mysli odlišnosti ve zdravotním stavu, věku, vzdělání, výdrţi a toleranci zátěţe, ve svých postojích, stravovacích návycích, víře… Proto nelze pouţít stejná měřítka a kaţdý si musí své vlastní normy určit sám. Jedno pravidlo společné pro všechny však moudří lidé uvádějí. Všichni ho známe: Špatné je přehánění čehokoli. Všude se dozvíte, DUCHOVNÍ PRAXE 19 ţe bychom se měli vyhnout extrémům. Co uţ je výstřelkem, si však musí rozhodnout člověk sám. Například není dobré přejídání. Uţ jste snědli pět čokolád, ale kdyţ přátelé tvrdí, ţe je to čokoláda z Nového Zélandu, tak proč si nevzít ještě jednu. Kdyby vám za pět minut jiní přátelé nabízeli pravou francouzskou čokoládu, vezmete si také. Přijdou další a nabízí tu nejlepší čokoládu ze Švýcarska. I tu sníte. To byl příklad nadměrného jídla. Někteří lidé tvrdí, ţe jsou pro duchovní vývoj nezbytné hladovky nebo omezený přísun jídla po určité období. Pro kaţdého je vhodný jiný přístup. Jednomu člověku můţe stačit sklenice mléka, pro jiného jsou zapotřebí dvě sklenice a třetí potřebuje ještě více. Někdo potřebuje jíst ořechy a jiný je zase špatně tráví. Kaţdý si musí sám najít, co je pro něho vhodné. Musíte experimentovat a nacházet svoji míru prostřednictvím pokusů, svým úsilím, chybami a jejich napravováním. Přejíte se a pak litujete. Hledající musí sám experimentovat a najít si, co je pro ni či pro něho vhodné tak, aby to nebylo ani více, ani méně. Rovnováhy lze dosáhnout pouze praxí a tím, ţe mnohokrát uděláte chybu, litujete a snaţíte se zlepšit. Guru vám můţe vysvětlit cestu, ale kráčet po ní musíte sami. Neexistuje technika, při které by na vás jen nějaký guru dýchl a tím by se vše vyřešilo. V Evropě jsem viděl v časopisech nabízet podobné věci. Já takové zázraky neslibuji, protoţe by to byl podvod. Opravdová duchovnost nestojí na podobných zázracích a magii. Nám jde jen o jediný zázrak, jímţ se všechny zázraky stanou zbytečnými. Chceme pouze jediný zázrak – být navţdy dokonale šťastní, ať se děje cokoli. K tomu nelze dospět díky nějakému preparátu, ale praxí a zkušenostmi na cestě. Jde o vaši osobní duchovní proměnu. Dnes jste tím, čím jste, a dospěli jste do tohoto stádia díky svému úsilí. Samozřejmě jen vaše snaha nestačí, i kdyţ hraje významnou roli. Na vývoji se podílejí tři faktory: Snaha, vedení Mistra a Boţí Milost. Kdyţ se všechny faktory spojí, cíle je dosaţeno. Hranici mezi extrémem a sebekázní můţete nalézt, kdyţ se budete řídit určitými pravidly. Například nedělejte nic, u čeho se cítíte vnitřně nesví a v napětí. Cítíte-li v sobě určitou stísněnost, nedělejte to. K tomu je však potřeba tréninku, protoţe kdyţ si například pochutnáváte na výborné čokoládě, zapomínáte na všechno. 20 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Kdyţ myslíte na svou dívku či chlapce, nevnímáte nic jiného. „On je ten jediný na celém světě a nikdo druhý se takový nenarodil.“ To je pošetilé. Nebo: „Ona je jako bohyně. Ztělesněná krása.“ Člověk je jako poblázněný a neschopný vidět realitu. Pět či sedm dní probíhá v mysli podobné snění a následující den se pohádají. „Není tak skvělá, jak jsem si myslel.“ „Není tak dobrý, jak jsem se domnívala.“ Za dva nebo tři roky: „Je k ničemu.“ A za další dva, tři roky: „Na světě nemůţe být horší kreatura neţ on nebo ona.“ Kdyţ budete po určitou dobu následovat duchovní cestu, rozvine se ve vás smysl pro rozlišování. Mnohokrát jsem mluvil o rozlišovací schopnosti odlišující, co je dobré a co špatné. Naučíte se naslouchat vnitřnímu hlasu, který vás nasměruje, kde uţ byste se měli zastavit. Musíte to však odhalit sami. Prvním bodem tedy je vyhýbat se tomu, co ve vás vyvolává neklid. Dalším doporučením je, abyste nedělali nic, o čem nejste přesvědčeni. Pokud budete jednat na základě vlastní rozvahy, pak, i kdyţ učiníte chybu, budete ji umět napravit. Proto se nejprve snaţte věcem porozumět a vytvořit si svůj vlastní názor, neţ se rozhodnete a do něčeho se pustíte. Potom se můţete vyvíjet i chybami. Další nápomocná zásada můţe být pro vás zpočátku obtíţná. V kaţdém poţitku nastane okamţik, kdy dostupuje uţívání si svého vrcholu. Nejlepší je přestat s potěšením právě ve chvíli největšího poţitku. Můţe vás na cestě velmi posunout, pokud toho budete schopni. Není to snadné. Pro jednoduchý příklad si vezmu jídlo. To zajímá kaţdého. Jídlo s duchovním vývojem velmi souvisí. Existují dvě záleţitosti, které jsou velmi silně propojeny s duchovním vývojem – jídlo a sexuální vztahy. Oba faktory jsou na duchovní cestě velmi důleţité. Při jídle se dostáváte do bodu, kdy si pochutnáváte nejvíce. Právě v tuto chvíli jídlo odloţte – pokud můţete. Vzdejte se ho právě v tomto momentu a stanete se pány pokušení jídla. Jinak jste jen otroky potěšení. Chce to však čas a je zapotřebí tréninku, jinak si kázeň vypěstovat nelze. Kázeň můţe vstoupit do vašeho ţivota snadněji a rychleji, kdyţ ţijete v blízkosti pokročilého duchovního Mistra. Pokud se vám taková šance naskytne, váš vývoj se tím urychlí. Nelze tedy určit přesnou hranici mezi tím, co je ještě vhodné a co uţ je fanatismus – to si musí v jednotlivých situacích rozhodnout kaţdý sám. Musíte pouţívat svoji rozlišovací schopnost. Věci se také mění podle okolností. V kaţdém případě byste se měli vyva- DUCHOVNÍ PRAXE 21 rovat extrémů. O tom, co je extrém, si rozhodněte sami podle své vlastní situace, potřeb, věku, zdravotního stavu, podmínek, času a energie, které máte k dispozici, a dalších okolností. Všechny tyto faktory hrají svou roli. O významu vyhýbání se extrémům mluví i Pán v Bhagavadgítě. Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 16: „Ardžuno, tato jóga není ani pro toho, kdo se přejídá, ani pro toho, kdo dodržuje úplný půst. Není ani pro toho, kdo se oddává přílišnému spánku, ani pro toho, kdo nepřetržitě bdí.“ Přečtěme si i další verš. Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 17: „Jógy, která vyvádí člověka ze strasti, dosáhne pouze ten, kdo je ukázněný v jídle i odpočinku, kdo má kázeň v provádění činnosti a kdo má v rovnováze spánek a bdění.“ Ve verši je jasně dána cesta. Kaţdý si ale musí sám rozhodnout, co je přiměřené právě pro něho. Kdyby se například nyní, kdy je v Indii zimní období, někdo zeptal: „Jak moc se mám obléknout?“, kaţdý by odpověděl trochu jinak. Otuţilý sportovec by doporučil něco v tom smyslu, ţe není potřeba nic zvláštního, vţdyť stačí tričko. Ale hubený, slabší člověk bude potřebovat svetr, a snad i kabát. Oba dva dělají to, co je pro ně vhodné. Kdyţ si ten člověk slabší konstituce nevezme něco silnějšího, vlněného na sebe, bude to nepřiměřené a fanatické. Kdyţ bude sportovec nosit ještě deku, bude to také nepřiměřené a zbytečné. Najít rovnováhu a rozhodnout, co je vhodné a co ne, musíte sami. Duchovní cesta vám ukazuje směr, ale v jednotlivých situacích se musíte rozhodnout sami. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. „Nekonání“ na duchovní cestě Vybráno ze Satsangu 20. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Včera jedna z hledajících začala svou otázku tvrzením, ţe se stáváme tím, na co myslíme. V lidském ţivotě to tak opravdu platí, ale v oblasti čisté duchovnosti tento princip uplatnit nelze. Je to velice zajímavá a delikátní záleţitost k porozumění. Cesta za skutečnou duchovností není procesem stávání se, ale spíše tím, ţe ně- 22 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU čím přestáváme být. Nejde o vykonání něčeho, ale o nekonání. Je třeba tomu porozumět. V mnoha ţivotech jsme se neustále snaţili něčím stát a neseme si proto v sobě mnoho vtisků z našich předchozích činů. Jakmile si představujeme, čím bychom se chtěli stát a vyvíjíme úsilí, je ve hře ego. V jednom z ţivotů dospějeme do stavu, kdy začneme být z tohoto stávání se něčím frustrovaní, přejeme si vnitřní mír a být tím, čím skutečně jsme. Touţíme po nalezení pravdy o své existenci a o ţivotě. K tomu není potřeba nic vykonat, ba právě naopak. I principem meditace je nekonání. Meditujete, zaměříte pozornost dovnitř a sledujete, co se ve vás děje. Pozorujete, jak ve vás vyvstávají různé vtisky z vašich činů v minulosti. Pozorováním se tyto otisky vašeho konání začnou zeslabovat a pomalu odcházet. S odkládáním vrstev, kterými je vaše skutečné bytí překryto, se přibliţujete k sobě sama. Během tohoto i během minulých ţivotů se vaše Já překrylo mnoha vrstvami. Jsou to všechno clony zakrývající vaši skutečnou existenci: „Já jsem tak hezká.“ „Mám hodně peněz.“ „Jsem velmi inteligentní.“ „Dosáhl jsem vysokého vzdělání.“ „Pocházím z výjimečné rodiny.“ „Jsem pyšná na to, z jaké země pocházím.“ „Jsem muţ.“ „Jsem ţena.“ „Jsem stará.“ „Jsem mladý.“ Tohle všechno jsou jen clony a otázka je, kým doopravdy jste. Odhalte to! Vytrváte-li v hledání sebe sama a v odstraňování nánosů v sobě, přijde čas, kdy uţ nebude co odstraňovat. Pak zjistíte, ţe tu jste jako univerzální, nikdy nezrozená Energie, Duch, duše, Existence, Vědomí a Blaho. Hledající v otázce uvedla, ţe se stáváme tím, na co myslíme. Jakmile začneme myslet, jak bychom se mohli stát klidnými? Problém nastává ve chvíli, kdy si přejeme mír, trvalé štěstí a naprosté vnitřní uspokojení. Pokud se chceme stát něčím jiným, nejde o duchovní růst. To je třeba rozlišit. Všechny nejlepší kvality a ctnosti uţ v nás existují. Jen jsou překryty jinými prvky, jenţ je třeba sejmout. Musíme se těchto překáţek, které jsme si vytvořili sami, zbavit. Celá cesta jógy je zaloţena právě na tomto procesu. Připomíná mi to příhodu, která se odehrála dnes ráno a můţe toto téma pěkně ilustrovat. Několik z vás chtělo vejít do domu zadním vchodem, ale dveře vám nešly otevřít. Mysleli jste si, ţe je zevnitř závora. Přitom šly dveře otevřít z vaší strany. Ptali jste se, jak to, ţe jsme zapomněli dveře zevnitř otevřít. Nakonec jste zjistili, ţe dveře byly zavřené zvenku, jen jste to přehlédli. Ze strany Boha na dveřích nikdy závora není. Bůh dveře nikdy nezamyká. Z Jeho DUCHOVNÍ PRAXE 23 strany jsou dveře vţdycky otevřeny. Závora je z vaší strany. Podívejte se, prosím, pořádně. Uvidíte, ţe je potřeba dveře z vaší strany odemknout. Takový krásný příklad se dnes přihodil. Kaţdý den ráno kontroluji, jestli jsou pro vás dveře zevnitř otevřené. Pochopte, ţe dveře jsou zavřené z vaší strany, nikoli ze strany Boha. Včera jste dveře zvenku museli zavřít vy, a proto je zase otevřete. Vy sami jste vykonali všechny ty činy v minulosti, a tak se z nich nyní vysvoboďte. Samozřejmě potřebujete někoho, kdo vám ukáţe, ţe jsou dveře zvenku zavřené. Guru nebo Bůh vám zevnitř skrze inspiraci, prostřednictvím rozlišovací schopnosti, ukáţe, jak máte dveře otevřít. Ráno vás určitě napadlo: „Vţdyť to bylo tak snadné! Vůbec nebyl ţádný problém, jenom jsme si toho omylem nevšimli. Bylo potřeba udělat jen tak málo.“ Ale i k tomuhlemálu“ potřebujete něčí vedení. Bůh má pro nás dveře otevřeny. My musíme jen anulovat své předcházející konání. Pomocí rozlišovací schopnosti je třeba upustit od toho, od čeho bychom měli upustit. Je třeba změnit své zvyky. Samozřejmě, ţe staré zvyky neodcházejí snadno. Upustit od nich ale musíte, jiná cesta není. Staré zvyky odumřou, protoţe nejsou silnější neţ naše skutečné bytí. Špatné návyky jsou jen naším vlastním výtvorem. Kdyţ jsme si je vytvořili, budeme schopni s nimi i skoncovat. Musíme si uvědomit svou vlastní sílu. Nezapomínejme ale, ţe ta síla není jen naše. Přichází skrze nás od Boha. Musíme udělat to nejlepší, co můţeme, a zároveň být bez ega, spoléhat na Boha, univerzální Energii, jejíţ jsme součástí. Proto není mezi snahou a odevzdaností ţádný konflikt. Dostalo se nám Milosti prostřednictvím člověka, který nám řekl, jak ty dveře máme otevřít, ale otevřít je musíme sami. Platí, ţe se stáváme tím, na co myslíme, ale záleţí na tom, čím se chceme stát. To se musíte rozhodnout. Kdyţ se chcete stát výbornou gymnastkou, musíte cvičit. Kdyţ se chcete stát dobrým hercem, musíte o roli přemýšlet a vţívat se do ní. Vaše myšlení vás v dosahování cílů ovlivňuje. Něco jiného je, kdyţ se nechcete stát ničím jiným neţ sami sebou. Je to vlastně špatně řečeno, protoţe Já se nestáváme, my uţ jím jsme. Musíme ho jen odkrýt. Je rozdíl mezi odhalením a objevením ve smyslu vynalezení něčeho nového. Naše Já lze odhalit, ne vynalézt. Protoţe vynalézt můţete něco, co dosud neexistuje. Zatímco my hledáme něco, co uţ je. Já, čisté Bytí, Vědomí 24 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU a Blaţenost uţ existují. Musíme se k nim jen dostat. Není třeba něco nového vytvářet. Vezměme si pro ilustraci následující příklad. Chcete se napít čisté vody. Voda je pod zemí všude, jenom se skrývá v různé hloubce. Začnete kopat, abyste si vyhloubili studnu. Na začátku narazíte na samé kameny, oblázky a rezavé drobnosti. Kopete hlouběji, kde je také spousta kamenů, ale uţ je tam kvalitnější hlína. Kopete hlouběji a hlouběji a dostáváte se k hlíně, která uţ neobsahuje ţádné kousky skla, ţeleza a jiných pozůstatků. Postupujete dál aţ k hlíně obsahující trochu vody. Protoţe vám jde o čistou vodu, kopete dál. Vody je více, ale stále je smíchaná s mnoţstvím hlíny. Voda tu je, ale plná špíny a kalu. Kdyţ chcete čistou vodu, musíte kopat dál. Nakonec přijde chvíle, kdy se k vodě dostanete. K podobnému procesu dochází při meditaci. Začnete v sobě hledat a nacházíte spoustu kamení. Naráţíte na myšlenky na sex, ţárlivost, hněv, nenávist... Na začátku se to tak odehrává. Vytrvejte. Pokračujte dál. Kdyţ jste kopali studnu, voda uţ tam byla. Nemuseli jste ji odněkud přinášet. Stejně tak skutečné Já uţ v kaţdém z vás je. Snaţíte se získat zkušenost s něčím, co uţ existuje. Vaše pravé bytí a Bůh uţ tu jsou. Přijde čas, kdy čistou osvěţující vodu získáte. Dostanete se k bytí, které se nikdy nezrodilo, a proto ani nezemře. Zjistíte, ţe je vaše existence ve skutečnosti nesmrtelná. Takovým směrem se ubírá vývojový proces těch, kteří usilují o naplnění skutečného cíle svého ţivota. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Postupné odkrývání skutečného bytí Vybráno ze Satsangu 13. 10. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha V duchovní oblasti není zapotřebí nic odnikud získávat. Duch neboli Átman nejsou ničím jiným neţ Bohem a Ten je s námi neustále. V konečném, nejvyšším dosaţení, které bývá nazýváno duchovní seberealizací, dochází k uskutečnění vašeho pravého Já a jak byste mohli být bez svého vlastního bytí? Proč byste měli hledat své vlastní Já někde ve světě kolem sebe? Nejde o to něco získat, vy své bytí nemůţete nikdy ztratit! Nikdo na světě nemůţe přijít o svoji existenci. Skutečné Já existuje v kaţdé bytosti, předmětu i v kaţdé události. Neexistuje nic, v čem by nebylo přítomno. Toto Já DUCHOVNÍ PRAXE 25 je věčné, nikdy nezrozené a nikdy nepomíjející. Lidé se od ostatních bytostí liší pouze v jediné charakteristice, a tou je fakt, ţe jen v lidském těle můţe nastat uskutečnění pravého Já. Duchovní seberealizaci neumoţňují ţádná zvířecí těla, dokonce ani těla bohů, pokud můţeme mluvit o těle v případě nefyzické existence bohů. Pakliţe nelze získat nic jiného, neţ co jiţ existuje, proč se tedy scházíme, meditujeme a diskutujeme? Duchovní cesta je procesem odkrývání vašeho vlastního Já. Vaše vlastní bytí je neoddělitelně s vámi, avšak překryto touhami. Měli byste se vzdát všeho, co není vaším pravým Já. Ti, kdo se vydají cestou postupného odstraňování, nakonec odhalí, kým ve skutečnosti jsou. Na konci cesty zůstává jen Já, které od sebe nemůţete oddělit. Touhy těla, smyslů, mysli i ega nejsou s pravým Já spojeny, v důsledku nevědomosti však to, co není vaším bytím, převzalo vládu. Proto je zapotřebí od těchto prvků upustit, ať uţ jde o hněv, sexuální přitaţlivost mylně nazývanou láska, touhu po penězích či slávě. Odstraňujte a odkrývejte tak dlouho, aţ uţ nezbude nic, co by mělo být odloţeno, a v ten moment jste to skutečně vy. Stále dokola vylučujete, čím nejste, aţ uţ nic nezbývá a najednou jste sami sebou. Vţdycky jste byli sami sebou. Celý proces směřuje k tomuto bodu, kdy zůstanete zcela nazí. Nemyslím tím teď pošetilce na nudistických pláţích. Mluvím o vnitřní nahotě. Proto se snaţte následovat doporučení světců. Kdysi se mě jeden přítel zeptal, zda bych mu nemohl sdělit nějakou jednoduchou, přímou cestu, kterou by mohl přijmout za svou a dosáhnout cíle. Taková cesta existuje. Pokud budete neustále zaměřeni na své vlastní chyby a přednosti ostatních, Boha určitě nakonec naleznete. Jakmile se totiţ snaţíte vidět své nedostatky, začíná proces okrývání vašeho skutečného Já. Nějaké slabé stránky určitě najdete. Kdyţ vytrváte v jejich odhalování, jednou dospějete ke stavu, kdy zůstane jen vaše pravé bytí. Budete-li si všímat pozitivních vlastností druhých, zjistíte, ţe není na světě nikdo, kdo by neměl nějakou výjimečnou kvalitu, kterou má ve větší míře neţ ostatní. Všichni jsme jedineční. I toto je cesta k cíli. Duchovní cesta je zaloţená na odhalování toho, co uţ v nás je. Přijde čas, kdy je potřeba se osvobodit od všech po mnoho ţivotů nashromáţděných vtisků. Jsou to stopy po všem, co jsme prostřednictvím svých smyslů na sebe nabalili ze světa kolem nás. Mohli bychom to přirovnat ke zvracení. Hledající musí postupně všechny tyto otisky z minulosti vyzvracet, například pomocí meditace. 26 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Všechny myšlenky, emoce a nejrůznější konflikty k nám v meditaci přicházejí proto, abychom se jich zbavili. Tento proces vyvstávání věcí z minulosti nelze zastavit. Nesnaţte se různé prvky v sobě odstraňovat násilím, spíše zůstávejte v roli nezaujatého pozorovatele. Nechte myšlenky přicházet a odcházet. V hledajícím se postupně rozvine stav, kdy se pozorovatel odděluje od pozorovaného. Myšlenky se stávají objekty pozorování a subjektem zůstává pozorovatel. Vědomí, které věci poznává, tento pozorovatel všeho, je částí věčné Pravdy. Zatímco se myšlenky, emoce a celé dějiště stále mění, ten, kdo to vše spatřuje, zůstává stejný. K problémům dochází pouze kdyţ se pozorovatel ztotoţňuje s dějištěm. Toto ztotoţnění se začíná oslabovat pomalu, zpočátku je velmi pevné. Mezi pozorovatelem a pozorovaným děním postupně vzniká mezera. Tím, ţe se rozvíjí odstup od pozorovaného a hledající přestává mít zájem o to, co se v mysli odehrává, zeslábnou automaticky i vnitřní konflikty a problémy, aniţ byste o to museli nějakým způsobem usilovat. Bojujete-li s problémy, naopak se zesílí. Podobně jako opice ve Vivékánandově příběhu vás i myšlenky přestanou obtěţovat, kdyţ před nimi neutíkáte. Existuje mnoho pro duchovní cestu nápomocných faktorů, z nichţ jsou pro směřování k nejvyšší Pravdě nejdůleţitější následující dva: Rozlišovací schopnost a láska. Prvním faktorem je rozlišování mezi tím, co je správné a co správné není, tedy moudrost, a druhým faktorem je láska. Kaţdý hledající má v sobě oba prvky, liší se jen jejich vzájemný poměr. U některých hledajících převládá schopnost mentální analýzy a oddělování správného od nesprávného, zatímco jiní mají více lásky a méně schopnosti posuzovat a rozlišovat. Všichni však mají v nějaké míře oba faktory. Vzhledem k těmto individuálním rozdílnostem potřebuje kaţdý hledající směřovat svůj vývoj trochu odlišným způsobem. Proto také čím dále na cestě hledající postoupí, tím více potřebuje individuální vedení. Takto se duchovní cesta postupně odvíjí, aţ se nakonec rozhostí mír, harmonie a láska, které v nás byly uţ od samého začátku, jen bylo třeba je odhalit. Je znovu nalezeno to, co v nás stále existovalo, a hledající dosahuje naprostého míru neboli duchovní seberealizace a uskutečnění Boha. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. DUCHOVNÍ PRAXE 27 Výkyvy na duchovní cestě Vybráno ze Satsangu 17. 7. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Stav naší mysli se neustále mění. Mysl je nestálá a podléhá výkyvům. Někdy se v meditaci dostáváme do hloubky, cítíme duchovní napojení a jsme plní energie věnovat se duchovní praxi. Duchovní cesta nám v těchto obdobích přináší radost a štěstí. Přicházejí ale i fáze, kdy jako bychom o duchovní hledání zcela ztratili zájem. Nechce se nám do meditace ani do četby duchovní literatury. Tyto výkyvy přetrvávají aţ do té doby, neţ dosáhneme trvalého klidu a vyváţenosti. Je důleţité vědět, co v takových obdobích duchovní vyprahlosti dělat. Dvě věci vám mohou být nápomocny. Prvním doporučením je neustálé opakování mantry. Druhou zásadou je dodrţovat pravidelné časy meditace. Nevadí, ţe se nedokáţete soustředit. Prostě seďte tak, jak jste zvyklí. Vytrvejte v meditační pozici a netrapte se, ţe vám myšlenky bloumají sem a tam a ţe vlastně vůbec nemeditujete. Postavíte se tak pevně proti vrtochům své mysli, abyste se ji naučili ukázňovat. Cílem je stát se postupně pány své vlastní mysli. V období odklonu od duchovní cesty je důleţité setrvat v pravidelné praxi, i kdyţ se mysl toulá někde jinde, a upomínat se pomocí mantry na Boha. Příroda neboli hmotný svět se skládá za tří hlavních prvků: sattvy, radţasu a tamasu. Tyto tři kvality se neustále proměňují. Někdy převládne sattva, jindy je v nás dominantní radţas, nebo tamas. Mysl je součástí proměnlivé Přírody. Vyjdeme-li z rozdělení na Přírodu postrádající vědomý prvek na jedné straně a Vědomí, Purušu, Átman na straně druhé, patří mysl do kategorie nevědomé Přírody. Nenechte se proto podobnými výkyvy ve své duchovní praxi odradit. Jde o velmi častý jev, který někdy zaţil kaţdý hledající. Rozdíly jsou jenom v délce trvání a v konkrétní podobě. Ani naše fyzická kondice není stále stejná. Někdy se cítíme slabí a do ničeho se nám nechce, zatímco jindy máme tolik energie, ţe bychom se pustili do čehokoli na světě. Zcela bez příčiny jsme někdy zvadlí a bez energie. Kdyţ nás někdo vybídne vypravit se na trţiště, raději to odloţíme. 28 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Otázka: „Máme s únavou bojovat nebo ji prostě přijmout?“ Pozorujte svoji únavu a snaţte se alespoň plnit své povinnosti. Byl bych rád, abyste pochopili, ţe je přirozené, ţe výkyvy přicházejí, a proto se tím nenechte odradit. Často se nám také znovu a znovu vracejí staré špatné návyky. Jak se říká, zvyk je ţelezná košile. Problémy mohou u různých lidí nabývat odlišné podoby a míry. Někteří lidé snadněji podléhají přitaţlivosti opačného pohlaví, jiní mají zase tendenci k chamtivosti nebo třeba k ţárlivosti. Centrem všech potíţí je ego. Základem ega je naše ztotoţňování se s tělem a myslí místo s naším skutečným Já a Vědomím. Duchovní cesta je neustále probíhajícím výcvikem, kde je stále na čem pracovat. Nepřetrţitý proces sebeukázňování se odehrává na úrovni těla, mysli, intelektuálního chápání… Jak uţ jsem o tom mnohokrát mluvil, na úrovni fyzického těla je důleţitá správná strava a spánek, přiměřené mnoţství práce… Je potřeba najít si ve všech oblastech rovnováhu. Podobně je třeba kontrolovat i různé tendence v naší mysli. Zvířata nemají schopnost zlepšovat sama sebe. Jenom lidé se mohou vyvíjet na základě své vlastní snahy a schopnosti rozlišovat. Zvířata se mění jen prostřednictvím zásahu zvenčí. Tygr si v cirkuse stoupá na zadní nohy jenom proto, ţe ho to naučil jeho cvičitel a on se bojí neposlechnout. Tygr by si v dţungli sám na zadní nohy nestoupal. Jenom lidé mají moţnost sami sebe vychovávat. Lidské bytosti dostali tuto schopnost, kterou ostatní bytosti nemají. Nenechte se výkyvy ve své duchovní praxi odradit. Jde o pirozenou součást procesu. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Touha po osvícení jiţ v tomto ţivotě Vybráno ze Satsangu 16. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Je správné přání, že bych byl rád osvícen již v tomto životě, nebo je správnější přístup, že zjišťuji své slabosti a nedostatek pokory a jsem připraven žít ještě mnoho životů, dále se ze všech sil snažit a snad být Boží Milostí někdy v budoucnu osvícen?“ Správné jsou oba postoje a je třeba pochopit, ţe mezi nimi není rozpor. K prvnímu postoji být osvícen jiţ v tomto ţivotě bych rád DUCHOVNÍ PRAXE 29 řekl, ţe toto rozhodnutí by měl mít kaţdý. Proč odkládat to nejlepší, čeho lze na Zemi dosáhnout? Měl by to být jediný cíl kaţdého inteligentního člověka. Odsunujeme obvykle to, co má pro nás jen druhořadý význam. I v běţném ţivotě vyřizujeme ještě týţ den záleţitosti, které pro nás mají největší hodnotu a jsou neodkladné. Proč tedy odkládat něco, co je ze všech úhlů pohledu v ţivotě nejdůleţitější? Řekl bych dokonce, ţe je to ta jediná věc, kterou má cenu se zabývat. Jak uţ jsem mnohokrát vysvětloval, lidský ţivot je určený jen k cestě za duchovní seberealizací. Je velmi důleţité tomuto faktu porozumět a upevnit se v hlubokém vnitřním přesvědčení. V duchovní seberealizaci nám brání jen to, ţe si ji nestavíme na první místo. Dosáhnout osvícení vyţaduje nezadrţitelnou touhu a tu nemáme. Dalším důvodem je, ţe naše pozornost je strhávána přitaţlivostmi světa. To jsou jediné překáţky na cestě k duchovní seberealizaci. Jinou důleţitou a zajímavou skutečností je, ţe ničeho na světě nelze dosáhnout jen tím, ţe po tom touţíme. Touha je důleţitá, ale kdyţ chcete ve světě něco získat, je třeba také něco pro to udělat. Pouze Boha lze uskutečnit jen touţením po Něm. Kdyţ máte nezadrţitelnou touhu, nic vám nezabrání v poznání sebe sama. Stane se to. Protoţe nemusíte nic odnikud přinášet, váš cíl uţ tady je. Vytratí se mlha světských přání a vy zjistíte, ţe tu je vaše skutečné Já. V tom spočívá celé tajemství. Touha realizovat v tomto ţivotě je tedy ţádoucí. Správný je i druhý postoj, o kterém hledající píše: „…zjišťuji své slabosti a nedostatek pokory a jsem připraven žít ještě mnoho životů, dále se ze všech sil snažit a snad být Boží Milostí někdy v budoucnu osvícen.“ Do světa se nikdo nerodí dokonalý, kaţdý má nějaké slabosti. Kdybyste neměli ţádné slabé stránky, nenarodili byste se sem. Jsou to jen nedokonalé bytosti, které se na Zemi rodí, aby dosáhly dokonalosti. Není třeba se svými slabostmi trápit, ale je důleţité si je upřímně přiznat. Je třeba vyvíjet veškeré úsilí k dosaţení duchovní seberealizace, ale nemyslete si, ţe můţete být úspěšní jen vlastní snahou. Měli byste se snaţit, jak nejlépe dovedete, ale zároveň se spoléhat na Boţí Milost. Je třeba chápat, ţe tyto dva postoje nejsou v protikladu. Vlastní úsilí znamená, ţe bychom měli vyuţívat všechny schopnosti, které jsme od Boha dostali. Všechno, co dokáţeme, přece nepochází z jiného zdroje neţ od Boha. Kde se vzala například schopnost 30 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU myslet či sedět? Zdrojem všech schopností a kvalit je Bůh. Měli bychom pouţívat všechno, co nám dal, ale nemyslet si, ţe jen díky tomuto úsilí dosáhneme osvícení. Jak probíhá cesta? Na začátku převaţuje ego i u duchovních lidí. Ego na sebe bere mnoho rozmanitých podob, hledající si například myslí: „Hodně lidí sice hledá, ale přece jenom u mě jde o něco výjimečného. Dokáţi zaujmout různé jógové pozice… Vydrţím i dvě – tři hodiny sedět bez hnutí v meditační pozici… Moje mysl umí věci analyzovat… Mám přehled o duchovních tématech, hodně jsem toho přečetl… Tak, jak já věci vnímám, tuto schopnost druzí nemají…“ Ve stínu svého ega se člověk snaţí, jak nejlépe umí. Po nějaké době dochází hledající k poznání, ţe i kdyţ se snaţí sebevíc, věci zůstávají stejné a není vidět ţádný pokrok. Jenom vyvíjením úsilí můţe mysli dojít nedostatečnost úsilí. Jenom kdyţ se nejprve snaţíme, můţeme dojít k závěru, ţe to nestačí. Do ţivota vstupuje pokora a ego se rozpouští. Pak se hledající začne modlit: „Ó, Boţe, tolik jsem se snaţil, ale mám stále tytéţ problémy. Pět dní jsem se nerozčílil a šestý den ráno uţ tu hněv bez nějakého důvodu byl zase.“ „Celých deset dní jsem vůbec netouţila po sexu a uţ to vypadalo, ţe jsem opravdová jogínka, ale pak jsem potkala toho úţasného muţe a všechny představy o mé duchovní dokonalosti se ocitly v troskách.“ Takto se věci odehrávají. Správné je snaţit se, jak nejlépe dovedete, ale úspěch přenechat Bohu. Spoléhat se jenom na Boha a o nic se nesnaţit svědčí o lenosti a pohodlnosti a nevede k úspěchu. Spoléhat se jenom na sebe a svoje schopnosti odhalit tajemství ţivota znamená zase padnout za oběť egu, které nikdy nezvítězí. Snaţte se, jak nejvíce můţete, a myslete na Boha či svého Gurua. Ego jen tak rychle neodchází a zbavit se ho opravdu není snadné. Proto vznikly v Indii v duchovní oblasti mnohé, velmi hluboké tradice. Například existuje tradice nepřipisovat úspěchy své vlastní snaze, ale vzdávat hold svému Guruovi: „Vše se odehrálo díky mému Učiteli.“ Ani kdyţ u někoho dojde k osvícení, dokud je Učitel naţivu, osvícený ţák se sám Guruem nestává. Postoj úcty a vděčnosti přetrvává: „Všechno je zásluha mého Učitele, klečím u jeho nohou.“ Taková je tady v Indii tradice, aby ego nevystrkovalo růţky, jak se to často stává. Měli bychom být připraveni usilovat o duchovní seberealizaci tolik ţivotů, kolik bude zapotřebí, a myslet přitom na Boha. Nejlepší je nemít ţádná přání. Proč vlastně touţit po tom, uţ se znovu DUCHOVNÍ PRAXE 31 nenarodit? Nechte to na Bohu. Bude hezké, kdyţ vám Bůh dá další pěkný ţivot, je to na Něm, co by na tom bylo špatného? Pokud uţ Bůh vaše zrozování ukončí, dobře. Všechny podobné otázky budou zodpovězeny, kdyţ nastane stav osvícení. Je však těţké věcem porozumět, dokud ještě osvícení nenastalo. Osvobozená ţijící bytost můţe dokonce dojít k myšlence: „Proč se zabývat zrozováním v dalších ţivotech, kdyţ jsem se ve skutečnosti nenarodil ani do tohoto ţivota?“ Duch je nikdy nezrozený, i kdyţ se tělo mění. Po osvícení člověk vnímá skutečnost naprosto odlišným způsobem. Na otázku hledajícího tedy odpovídám, ţe mezi oběma postoji není ţádný rozpor. Co se týká mě, já bych vám řekl: „Realizujte, co nejrychleji to bude moţné.“ ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Situace přicházejí pro náš vývoj Vybráno ze Satsangu 18. 11. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Většina našich problémů pochází z jednoho základního zdroje. Touto společnou příčinou je nevědomost. Nechápeme, jaká je skutečná pravda a co je naší pravou existencí. Neţ prohlédneme, ţijeme neustále v nevědomosti, která nabývá různých podob podle osobnosti hledajícího, aktuální situace, vzdělání, kulturního zázemí, vlivu prostředí a vztahů, osobních preferencí atd. Na základě těchto individuálních rozdílů se také liší forma naší nevědomosti. Dokud nejste duchovně seberealizovaní, nemůţete se vyhnout tomu, abyste nějaké problémy neměli. Ať jste kdokoli, dokud nedosáhnete duchovní seberealizace, nemůţete se od problémů plně osvobodit. Týká se to všech. Nezáleţí na tom, jakou máte pozici ve světě, zda máte politickou moc a zastáváte například post prezidenta či ministerského předsedy. Nepomůţe vám ani, jestli jste závratně bohatí, velmi přitaţliví, vzdělaní či slavní. Ani Nobelova cena či cokoli jiného ze světa nehraje roli, pokud jste se ještě neosvobodili od všech problémů. Duchovní seberealizace neznamená, ţe si začnete ţít jako v nebi. Nemyslete si, ţe budete ţít v lepších podmínkách neţ ostatní, nemoci se vám budou vyhýbat, budete jíst jen samé lahůdky a nebudete mít uţ ţádné povinnosti. Jde o zcela jinou změnu. Ztratí se zdroj, ze kterého vycházely všechny vaše reakce. Věci kolem vás se 32 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU budou odehrávat dál stejným způsobem. Duchovně probuzený člověk však nahlíţí na skutečnou povahu všeho, co se děje. Pozoruje, jak pracují ve všech lidech a veškerém dění tři základní principy: tamas, radţas a sattva. Duchovně seberealizovaný člověk zaregistruje například, kdyţ má nějaký člověk v jeho okolí potíţe ukáznit se a přizpůsobit se ve vztazích. V osvíceném člověku ale místo hněvu vyvstane soucítění: „Ještě se potřebuje mnohým věcem naučit. Je jako nevybroušený diamant. Rozhodně je v něm mnoho dobrého, jen se ještě potřebuje rozvinout. Všichni máme v sobě ukryty poklady, jen je třeba je hledat.“ Reakcí osvíceného člověka je pochopení a láska. Co ale mají dělat ti, kteří dosud seberealizovaní nejsou? Na rozdíl od seberealizovaného člověka, oni ještě problémy mají. Meditujte a proste Boha, aby vám pomohl vyvíjet se. Nezaměřujte se na chyby druhých, ale na své vlastní zlepšování. Nečekejte, ţe se budou měnit druzí. Za všech okolností byste se měli snaţit změnit sami sebe, a ne reformovat okolí. Povím vám v této souvislosti jeden zajímavý fakt. Jakmile někdo vědomě vykročí na cestu proměny svého bytí, začnou mu přicházet do cesty právě takové okolnosti, které jdou proti jeho slabým stránkám. Kaţdý člověk se určitým způsobem vyvíjí, ale já mluvím o lidech, kteří se dobrovolně rozhodli pro práci na sobě. Například hledající s tendencí k hněvivým reakcím se bude dostávat právě do těch situací, které mu hněv vyvolávají. Přátelé budou navštěvovat častěji právě takového člověka, který je rád sám a má tendenci hledat mír a harmonii v ničím nenarušeném klidu svého pokoje. Lidé ho budou rádi navštěvovat, přestoţe on je za své přátele nepovaţuje. Věci se odehrávají právě tímto způsobem. Proč tomu tak je? Je to laskavost matky Přírody, jejímţ záměrem je, aby se všichni vyvíjeli. Kdyţ není člověk připoután k penězům, nemá smysl ho vystavovat pokušení po získání peněz. Je to, jako byste poloţili svazek bankovek před krávu. Kráva nemá na bankovkách sebemenší zájem. Hra Přírody se odvíjí podle takových pravidel, aby se mohl odehrávat vývoj. Jak se tedy zachovat, kdyţ se dostanete do situace, která je právě pro vás obtíţná? Nepřestávejte se pozorovat, obracejte se k Bohu a pokud můţete, děkujte tomu člověku, který spustil váš hněv. Buďte mu vděční, ţe se stal nástrojem, abyste mohli vidět podráţ- DUCHOVNÍ PRAXE 33 děnost, která ve vás vyvstala. Je zapotřebí, abyste si na duchovní cestě osvojili tento postoj. Ještě bych rád dodal jednu podstatnou věc. Snaţte se v kaţdé situaci myslet na rovnováhu. Duchovnost je zaloţena právě na rovnováze. Obstát ve světě není tak jednoduché. Pokud byste nereagovali na chování některých lidí, za chvíli by vám přerostli přes hlavu. Je proto součástí vaší cesty umět říci stop: „Prosím, tohle mi nedělejte.“ Nebo: „Prosím vás, abyste mi v této věci vyhověli.“ Důleţité ale je, aby ve vás přitom nebyl hněv. To není vůbec snadné. Není příliš obtíţné zdrţet se jakékoli reakce nebo se rozčílit. V hněvu někomu vynadat je velmi snadné. Hledající na duchovní cestě by neměl jednat ani jedním z těchto uvedených dvou způsobů. Měl by se dát třetí cestou a laskavě, bez sebemenšího hněvu druhému vysvětlit, co je potřeba, a poţádat ho o spolupráci. Nejprve je zapotřebí zvládnout naši vlastní reakci a zaměřit se na své nedostatky. Pro naše fungování ve světě je však také důleţité na jednání druhých nějak navenek zareagovat. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Prospěšnost pránájámy Vybráno ze Satsangu 18. 2. 2010 Óm Šrí Paramátmane Namaha Dechová cvičení pránájámy jsou vědecky podloţené, velmi efektivní metody. Existuje mnoho různých druhů pránájámy, například bhastrika, anuloma-viloma, kapálabháti, bráhmari či udgít (mantra óm nahlas). Některá dechová cvičení jsou přímo zaměřená na léčbu určitých nemocí. Anuloma-viloma je obzvláště účinná pro potíţe nervové soustavy, pro psychické problémy jako je například deprese. Naše myšlení a dech jsou úzce propojeny. Pro pochopení účinku cvičení anuloma-viloma je třeba nejprve vysvětlit rozdílné funkce naší pravé a levé poloviny mozku. Pravá polovina mozku souvisí s láskou, soucítěním, sociálním cítěním či například s uměleckým vnímáním. Levá polovina mozku se zase více podílí na našich činech, odvaze, rozumové úvaze a schopnosti se rozhodovat. Levá nosní dírka je spojena s pravou polovinou mozku a pravá nosní dírka s levou. V průběhu dechového cvičení anuloma-viloma se náš dech dostává do určitého rytmu. Podrobně je tato teorie rozpracována 34 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU v systému swarvigjány (swara – dýchání nosními dírkami). Nyní není moţné vyloţit tento do hloubky propracovaný vědecký přístup do detailů. Nadechujeme-li se a vydechujeme vědomě střídavě levou a pravou nosní dírkou, jsou obě poloviny mozku zásobovány jiným druhem energie neţ obvykle. Toto dechové cvičení můţe být velmi nápomocné v případě deprese, při poruchách spánku a jiných mentálních potíţích. Cvičením mohou být posíleny i zrakové funkce, například jsou známy případy, kdy mohli lidé praktikující tuto pránájámu odloţit své brýle. Někteří lidé mají tendenci k negativnímu myšlení, pochybování o svém ţivotě či dokonce k myšlenkám na sebevraţdu. I v tomto případě můţe být anuloma-viloma účinným prostředkem. Je ale nezbytné provádět dechová cvičení pravidelně a minimálně pět minut. Zatímco u ostatních technik pránájámy musíte respektovat určitá pravidla, například kapálabháti je nutné provádět s prázdným ţaludkem, cvičení anuloma-viloma nevyţaduje ţádné zvláštní podmínky. Dokonce i v kanceláři, uprostřed vašeho pracovního dne, můţete věnovat chvilku cvičení anuloma-viloma, například kdyţ se dostanete do nějakého vnitřního zmatku. Okamţitě pocítíte určité zlepšení. Anuloma-viloma je vhodnou pomůckou v situacích, kdy jsme plni hněvu a podráţděnosti. Pomůţe vám postupně tyto negativní prvky z vašeho ţivota odstranit. Cvičení anuloma-viloma se doporučuje provádět před meditací, protoţe navozuje automaticky meditativní stav. Provádějte cvičení ve svém vlastním tempu a délce vám vyhovující, aţ se vaše myšlenky přirozeně ztiší. Ze zdravotního hlediska můţeme naše tělo rozdělit na tři hlavní oblasti: hlava, hruď a břicho. Hluboké rytmické dýchání při pránájámě bhastrika působí na oblast hrudníku. Cvičení kapálabháti příznivě ovlivňuje oblast trávicího traktu, slinivku, játra, dělohu, vaječníky, prostatu a všechny ostatní části uprostřed našeho těla. Anuloma-viloma působí na oblast hlavy a smyslů. Jde o velmi účinná cvičení. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… . 35 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 36 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Osud a vlastní úsilí Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Je důleţité porozumět vztahu mezi osudem a naším úsilím. Je to velmi významné téma a pokud ho správně chápeme, vyřeší se tím mnoho našich problémů. Existují dva typy neporozumění. Někteří lidé prohlašují, ţe je všechno v ţivotě dáno osudem: „Stane se, co se má stát, a proto se nijak nenamáhám.“ Tito lidé jsou obětmi netečnosti a pohodlnosti. Mají tendenci podléhat lenosti a pasivitě. V Indii najdete mnoho podobně zaloţených lidí. Přenechávají vše svému osudu a nevyvíjejí ţádné úsilí. Neuvaţují správně. Druhý typ lidí je přesvědčený, ţe osud neexistuje a všechno se odehraje podle jejich přání: „Rozhodl jsem se pro to, budu na tom pracovat a věci se budou dít tak, jak chci.“ Tito lidé jsou obětmi svého ega. Musí se ještě poučit z dalších ţivotních lekcí. Příroda jim ještě musí uštědřit nějaké ťafky, aby jim ukázala, ţe podléhají klamným představám. I kdyby se snaţili sebevíc, co se nemá stát, se nestane. Většina lidí patří do jedné z těchto dvou kategorií. Obě skupiny lidí se mýlí. Správná je třetí cesta. V čem spočívá? Ţivot nás všech podléhá osudu. Ve skutečnosti jsou všechny hlavní události lidského ţivota předurčeny dokonce ještě před narozením. Proč říkám dokonce ještě před narozením? O dalším ţivotě se rozhoduje uţ v době, kdyţ naše jemnohmotné tělo opouští v okamţiku smrti předchozí fyzické tělo. Duše bude hledat vhodné místo, vhodné lůno k tomu, aby mohly být naplněny nesplněné touhy. Narodíme se právě tam, kde by mohly být splněny naše nevyplněné touhy z minula. Ještě před narozením je tedy rozhodnuto, k jakým událostem má dojít. Kdo má nějaké ţivotní zkušenosti, ví, ţe mnoho věcí v jeho ţivotě se odehrálo bez nějakého zvláštního vynaloţeného úsilí. Naopak mnoho věcí se neuskutečnilo, přestoţe jste se snaţili, jak jste nejvíce mohli. Hlavní události našeho ţivota jsou předurčeny uţ v okamţiku narození. Jaká je naše role jakoţto lidských bytostí, kdyţ je vše OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 37 předurčeno osudem? Měli bychom přijmout vše, jak nám přichází, a nesnaţit se? To nemá aktivita ţádný význam? Odpověď je následující. V lidském ţivotě je důleţitější aktivita neţ smíření se s osudem. Měli bychom vyvíjet aktivitu. Jak tedy propojit osud a snaţení se, předurčení a rozhodování? Osud spočívá v tom, ţe nám jsou dány určité ţivotní situace a okolnosti, které nemůţeme změnit. Věci nám přijdou do cesty tak, ţe nám nezbývá, neţ je přijmout. V ţivotní situaci, která je nám dána, bychom měli splnit svoji povinnost. V tom spočívá tajemství lidského ţivota. V kaţdé situaci, do které je člověk postaven, musí udělat to, co má. Na světě neexistuje člověk, kterému by nebylo uloţeno něco udělat. Řízením osudu jste například dostali někoho za manţela či za manţelku. Přestoţe jste se snaţili najít si toho nejlepšího partnera na světě, uţ po půl roce se vám zdá, ţe jste udělali chybu. Někdy k tomu docházíte po dvou či třiceti letech. Myslíte-li si, ţe jste udělali chybu, nelze ji ale opravit způsobem, jakým by si vaše mysl přála. Podle mého názoru ale stejně nešlo o chybu – to je vaše nepochopení. Lidé jsou tak zahlceni svými touhami a preferencemi, ţe nejsou schopni vidět svůj díl povinností. Nejsou zaměřeni na to, co by měli udělat oni, co je jejich povinnost. Očekávají od druhých více, neţ jsou sami schopni jim dávat. V tom spočívá celý problém. Ať se stalo cokoli, nyní je třeba plnit v situaci své povinnosti. Ve všech situacích můţeme jednat motivováni dvěma různými způsoby. Pokud je motivací pouhé naplnění vlastních přání, pak si jen vytváříme další pouta a předurčení do budoucna. Pokud pohnutkou, s níţ věci děláme, není uspokojení touhy, ale smysl pro povinnost, jde o zásadní rozdíl. Pokud konáme jen to, co vykonat máme, vytrácí se připoutanost. V konání povinnosti nejde o to, jestli se nám něco líbí, nebo nelíbí. Povinnost je vedena rozlišovací schopností: „Je to má povinnost, musím to udělat.“ Pokud jsou tedy naše činy motivovány smyslem pro povinnost, dostáváme se ze sevření vnitřních pout a nevytváříme si další osud. Osud nevzniká na základě našich činů, ale na základě našich přitaţlivostí a averzí. Děláte-li něco motivováni připoutaností, pouta nevytváří naše jednání, ale naše připoutanost. Tomu je velmi důleţité porozumět. Nejde tedy o to vzdát se činností, ale oprostit se od přitaţlivostí a averzí v sobě. Postupně objevíte, ţe lidský ţivot je určen k vnitřní přeměně. Na celém světě se lidé snaţí měnit věci kolem sebe, místo toho, aby se snaţili změnit sebe. A to je právě ten problém. Lidé si pro sebe přejí 38 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU příznivé podmínky. Odvracejí se od uvědomování si svých činů, myšlenek, pocitů a připoutaností. Kdyby se lidé místo snahy změnit vnější podmínky zaměřili na změnu svého vnitřního světa, snaţili se správně a nezaujatě posoudit, jak na tom jsou, a viděli spíše své vlastní chyby, neţ hledali chyby u druhých, potom by s rozvinutím těchto postojů a vynaloţeným úsilím nabyl jejich ţivot zcela jiného smyslu. Došlo by jim, ţe chyba není ve volbě manţelského partnera. Kdyby byli schopni usměrnit některé tendence v sobě, mohly by věci probíhat lépe. Osud je nám předurčen, ale ještě důleţitější je, zda se snaţíme pracovat na sobě, přijímáme vše, co nám přijde, a plníme své povinnosti. Duchovně se vyvíjí ten, kdo se snaţí zaujímat v ţivotě tento postoj. Po nějaké době, která je individuální, začíná člověk pociťovat, ţe je mu Bůh blíţe. Vnitřní zmatek a trápení ustupují do pozadí, ubývá neustálého vnitřního boje. Jakmile se začíná vytrácet vnitřní boj mezi myšlenkami, pocity a nejrůznějšími vtisky, získanými během tohoto a předchozích ţivotů, dostavuje se více klidu. Klid, naše skutečné Já i Bůh jsou synonyma. V jednom z ţivotů začne duši docházet, ţe opakováním stejných vzorců stále dokola utrpení a neštěstí nikdy neskončí, a ţe existuje jiná moţná cesta, na které je trvalé štěstí uskutečnitelné. Potom se místo hledání spokojenosti mimo sebe duše obrátí a vrátí zpět k sobě samé. Duše se zaměří dovnitř a tam potom nachází štěstí a duchovní seberealizaci. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Povinnost a osud Vybráno ze Satsangu 13. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Duchovně pokročilý člověk je velmi poctivý ke svým povinnostem. Věnuje se pečlivě všemu, co se má udělat, a vůbec nehledí na zisky, které by mu to mohlo přinést. Jeho cílem je pouze splnit svou povinnost. Osud a povinnosti spolu vzájemně souvisí. Osud vás neustále staví do nějakých situací a na vás je, abyste se v nich zaměřili na své povinnosti. Nemůţete si zvolit, do jakých situací se dostanete, ale důleţité je, abyste se za všech okolností ptali, co je vaše povinnost. Například se můţe stát, ţe přijdete o práci. To ale neznamená, OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 39 ţe jste zůstali bez povinností. Nemáte sice povinnosti v kanceláři, ale je třeba se starat o dům, o své tělo, vyprat si, setkat se přáteli, jíst správným způsobem… Vaší povinností je také například dobře hospodařit se zbylými penězi. Za všech okolností vám zůstává nějaká povinnost. Osud bychom si mohli představit jako cestu či ulici, kudy musíte jít. Na vás ale záleţí, jak touto cestou projdete. Kaţdý svůj krok máte ve svých rukou. Způsob, jakým po cestě určené osudem kráčíte, je součástí krijamana karmy. Vaše aktuální činy nejsou dány osudem. Jimi si vytváříte svůj další osud. Někteří lidé omlouvají své jednání osudem. Není to pravda. Vaše současné jednání záleţí na vás. Ti, kteří znají teorii tří gun, se mohou na záleţitost osudu a svobodné volby podívat i z tohoto úhlu pohledu. Kvality tamas, radţas a sattva jsou součástí naší přirozenosti a motivují všechny naše aktivity. Někdo by proto mohl prohlásit, ţe přece nemohl ovlivnit své jednání, kdyţ byla jeho reakce podmíněna převahou určité guny. Moje odpověď je jednoznačná: Podstatou duchovnosti je snaha se vyvíjet. Vaší povinností je snaţit se v kaţdém okamţiku posouvat od tamasu k radţasu a z radţasu k sattvě. Narodili jste se jako lidé, a proto je to vaše povinnost. Nepromarněte ji! Lidé, v jejichţ přirozenosti převládá kvalita tamas, se většinou duchovní cestou nezabývají. Vzhledem k jejich tendenci k tuposti, lenosti a neprospěšným aktivitám ještě nedospěli do stádia, aby mohli porozumět duchovním principům. Hlavní charakteristikou kvality radţas jsou touhy a aktivity zaměřené na jejich naplňování. Touhy ale nikdy nelze uspokojit plně, a proto lidé s převahou kvality radţas zaţívají frustraci a postupně začínají být unaveni všemi problémy. Potom si začnou pokládat otázky o ţivotě a hledají klid. Nechť se snaţí rozvíjet kvalitu sattvy, způsob je přesně popsán. Pokud se tedy někdo obhajuje, ţe nemohl za své jednání motivované svou přirozeností, není to pravda. Je to vaše zodpovědnost. Snaţte se znovu a znovu zlepšovat se. I na lidi s převahou sattvy čeká úkol ji překročit. Hledající začne být připoutaný k poznání, harmonii a zábleskům štěstí pocházejících z kvality sattvy a jeho další povinností potom je dosáhnout plného osvobození se. Náš ţivot je určen osudem, ale zároveň máme svobodu kráčet směrem k Boţství. Je důleţité věnovat se plně svým povinnostem bez připoutanosti. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 40 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ţivotní potíţe a osud Vybráno ze Satsangu 13. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Je třeba chápat, ţe všechny události v našem ţivotě jsou řízeny osudem. Osud není nic jiného neţ důsledky našich předchozích činů. Svým současným jednáním si vytváříme budoucí osud. Zmiňuji se o tom proto, abyste pochopili, ţe nelze zabránit tomu, aby se některé věci v ţivotě neodehrály. Ať však dojde k čemukoli, boţí pomoc je přítomna neustále. Bůh vás neopustí ani kdyţ jste nemocní nebo se dostanete do té nejhorší moţné situace. Situací, která do vašeho ţivota vstoupila jako důsledek vašich předchozích činů, však projít musíte. Nezapomeňte, ţe právě v obtíţných a nepříjemných situacích se vymazává vaše špatná karma. Špatný osud je utrpením spálen. Naopak, kdyţ se vám daří, spotřebováváte svoji dobrou karmu. Boţí Milost bývá daleko hlubší v situacích, kdy se vám odehrává něco těţkého – ať uţ je to nemoc, odloučení nebo úmrtí někoho drahého. V otřesu a pohnutí nad událostí se vaše mysl dostává blíţe Bohu. K události dojít muselo, protoţe byla součástí vašeho osudu. Důleţité je zabývat se v kaţdé situaci splněním své povinnosti. Jednou z nejdůleţitějších věcí v ţivotě je umět se otevřít příleţitosti, kterou vám kaţdá situace přináší. Jde o to vyuţít strastiplnou situaci ke své přeměně. Nepříznivá situace probudí ve vás dřímající skrytý potenciál. Jenom díky zvládání náročných situací se rozvíjí vaše síly. Mějte na paměti, ţe větší nebezpečí číhá spíše v dobách, kdy se vám daří, a ne v dobách, kdy strádáte. Zbohatnout je daleko zrádnější neţ přijít o majetek. Většinu lidí přivedou nabyté peníze ke scestí. Lidé v blahobytu nemusí ničemu čelit a zapomínají na smysl ţivota. Naopak ve finanční nouzi nemáte prostředky na špatnosti. Zvaţujete kaţdý dolar a ani vás nenapadne myslet například na výlet do nočního Frankfurtu. Bůh vás tak chrání před úpadkem. Všechno má svůj hlubší význam. Nemocemi se čistí vaše předchozí hříchy. V posteli máte také více času rozjímat o Bohu. Nemoci a utrpení nejsou nic příjemného a nemyslím, ţe byste je měli záměrně vyhledávat. Nikdo však nemůţe zabránit tomu, aby do jeho ţivota trápení nevstupovalo. Rád bych, abyste měli na paměti, ţe kdyţ se do problémů dostanete, je OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 41 to příleţitost pro duchovní vývoj. Léčíte-li se na lůţku, co jiného vám zbývá, neţ si opakovat Óm? Potom vzpomínáte na Boha: „Ó, Pane, měj se mnou slitování.“ „Můj Boţe, přijel jsem do Indie z takové dálky a uţ pět dní nemohu vstát z postele a chodit na satsangy.“ Tím, ţe voláte Boha, jako byste mě navštěvovali. Jako byste se satsangu zúčastnili. Jde o to, porozumět tajemství, ţe právě tehdy, kdy se ve svém pokoji léčíte, dochází ve vašem srdci k vnitřnímu satsangu. Na této planetě, ani nikde jinde, nikdy nikdo nedokázal zabránit otáčejícímu se kolu osudu. Všechny události slouţí k vašemu vývoji. Pokud máte oči otevřeny, zjistíte, ţe kaţdá situace je Bohem zařízena tak, abyste se z ní mohli poučit. Kdyţ oči zavřete, nenaučíte se nic. V ţádném případě však nemůţete zvrátit běh událostí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Tři typy karmy Vybráno ze Satsangu 13. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Naše ţivoty jsou nepochybně předurčeny osudem. Je však třeba správně chápat, co se osudem myslí. Osud vám nespadne do klína odněkud z nebe, nevytváří ho pro vás nějaká vzdálená instituce či síla. Osud je důsledkem našich činů v předchozích ţivotech. V kaţdém z našich ţivotů nějakým způsobem jednáme. Na základě našich činů vzniká náš budoucí osud. Následky všech vykonaných aktivit se pro duši do budoucna ukládají. Karmu můţeme rozdělit na tři části. Souhrn důsledků všech našich činů se nazývá nahromaděná karma (v sanskrtu ”sančita karma“). Do naší stávající karmy (v sanskrtu ”krijamana karma“) patří naše současné činy, které připravují naši budoucí karmu. Pro kaţdé z našich zrození se oddělí část nahromaděné karmy určená právě pro tento ţivot. Osudem myslíme právě tuto, v sanskrtu nazývanou ”prarabdha karmu“, která je jen částí naší nahromaděné karmy. Podle Boţího Plánu je pro jednotlivý ţivot člověka vybrán určitý osud. V literatuře najdete podrobnější výklad karmického procesu, ale není potřeba tomu více rozumět. Nedoporučuji vám věnovat těmto teoriím čas. Důleţité je, abyste porozuměli základním principům karmy a začali se podle nich v ţivotě řídit. Vaším cílem by nemělo 42 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU být získání vědomostí, ale jak co nejrychleji dosáhnout osvícení neboli duchovní seberealizace. Osudem je řízeno všechno, co se na materiální rovině v našem ţivotě odehraje.V sanskrtu se v souvislosti s osudem pouţívají tři pojmy: ”džátí“, ”áju“, ”bhóga“. Osudem je nám dáno naše narození (”džátí“), věk, kterého se doţijeme (”áju“) a všechny příznivé a nepříznivé situaceodehrávající se mezi tím (”bhóga“). Celý příběh našeho ţivota je postaven na těchto třech faktorech: Narodíme se, procházíme příjemnými i nepříjemnými událostmi a potom zemřeme. Ţádný další čtvrtý faktor tu není. Mezi začátkem a koncem našeho ţivota se neustále střídají situace – z některých se radujeme a nad jinými zase naříkáme. Před chvílí jste měli povznesenou náladu a chuť oslavovat, ale po tom, co jste se dozvěděli o ztrátě pracovního místa, jste najednou zoufalí. Jakmile se vám podaří získat dobré zaměstnání, váš obličej se znovu rozzáří. Do té doby, neţ přijde nějaká jiná pro vás nepříznivá zpráva a vy se zase zhroutíte. Celý ţivot je střídáním období nahoře a dole. Osud si s kaţdým z nás takto zahrává. Osudem je dán čas a místo zrození, dále například naše vzdělání. Náš zdravotní stav je z velké části předurčen osudem, ale podílejí se na něm i naše současné činy. Všechny tři zmíněné typy karmy se v našem ţivotě prolínají a vzájemně ovlivňují. Události jsou dány osudem (”prarabdha karmou“), určitý vliv má i naše aktuální jednání (”krijamana karma“), které se zároveň vpisuje do naší nahromaděné karmy (”sančita karma“) pro budoucí ţivoty. Takto se karmický kruh točí a točí stále dokola. Nyní se dostáváme k otázce, zda můţeme svůj osud ovlivnit. Svůj osud nemůţete zásadně změnit. Existuje tedy v lidském ţivotě nějaká svoboda? Ve svých rukách máte jedinou svobodnou volbou: Můţete dosáhnout osvícení a vnímat Boha jako součást svého ţivota. K lidskému ţivotu patří pouze tato svoboda, která je zároveň moţností dostupnou jen lidem. Zatímco ostatní okolnosti svého ţivota změnit nemůţete, duchovní realizaci získat můţete. Proč? Duchovní seberealizace neboli osvícení není součástí osudu, stejně jako ostatní materiální danosti vašeho ţivota. Ţádné ţivotní okolnosti nevylučují touhu a usilování o duchovní seberealizaci. Tajemství duchovní cesty spočívá v pochopení, ţe duchovní pokrok se často odehrává rychleji, kdyţ čelíme nějakým protivenstvím, neţ kdyţ se nám v ţivotě daří. Kdyţ je nám dobře a máme dost peněz, plánujeme, kam bychom se vypravili za zába- OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 43 vou. Duchovní praktikování odkládáme na později. Někteří lidé mají za to, ţe zabývání se duchovností je záleţitostí seniorů. Naopak, kdyţ procházíme obdobím těţkostí, voláme Boha, aby nám pomohl. Duchovní pokrok často nastává právě v době, kdy je nám těţko. Vţdyť kdo by se staral o duchovní vývoj v objetí své přítelkyně či přítele. Kdyţ se váš milovaný či milovaná začne poohlíţet po někom jiném, zaskočí vás to a voláte Boha: „Ta zrada mi zlomila srdce, Boţe…“ Takový je pravdivý pohled na náš ţivot. Pokud trochu o ţivotě přemýšlíte, začnete vidět, jak vám Bůh staví do cesty právě takové věci, abyste se Mu přiblíţili. Jako by vás chtěl kaţdou situací ponouknout: „Duše, dal jsem ti lidské tělo, abys prozřela.“ ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Osvícený člověk a karma Vybráno ze Satsangu 13. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jenom osvícením můţe být vymazána vaše karma nahromaděná za všechny předchozí ţivoty. Můţeme to přirovnat k výbuchu, kterým je všechna karma spálena. I v ţivotě osvíceného člověka ale přetrvává osud, část karmy určená pro tento ţivot. Protoţe osud dostáváme při narození a určuje všechny události aţ do okamţiku fyzické smrti. Z pohledu osvíceného člověka však osud nehraje ţádnou roli. Situace se budou odehrávat tak, jak byly pro tento ţivot předurčeny, nezávisle na tom, ţe došlo k osvícení. Jsou to však jen situace, kaţdý se neustále dostává do nějakých situací. To platí stejně i pro osvíceného člověka. Jak by ale mohla jakákoli událost ovlivnit někoho, kdo se uvnitř neustále usmívá? I po osvícení můţete přijít o práci, ale reakce bude jiná: „Dobře, tak jsem přišel o práci.“ Všechno se promění skutečností, ţe osvícený člověk si je vědom věčné Pravdy v sobě. Uvědomuje si, ţe jeho duše se ani nikdy nenarodila – narození se týká těla. Jasně vnímá, ţe nemůţe nikdy zemřít, protoţe je věčnou Pravdou, součástí Boha. Uvědomuje si neustále čím je a čím není: „Nejsem to já, kdo má hlad či ţízeň. Nedotýká se mě horko ani chlad. Nevzniká ve mně ţádné potěšení, kdyţ mě někdo oceňuje. Nedoléhá na mě, kdyţ mi někdo nadává nebo mě obviňuje. Ve všech situacích zůstávám 44 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU stejný, nikdy se neměním. Jak by mě mohly nějaké události ovlivnit? Nechť se stane cokoli…“ Osvícený člověk zůstává pozorovatelem veškerého dění tak, jak přichází a zase odchází. Je to jako byste pouze sledovali nějaké divadelní drama. Toto je však popis vnitřního stavu osvíceného člověka. Navenek vůči světu jedná moudře podle situace. Osvícený člověk si je vědom vnitřní skutečnosti stejně jako praktického ţivota. Vnitřně je od všeho odpoután, protoţe ví, ţe jde o přechodné záleţitosti. Nahlíţí na nevyhnutelný běh ţivota, jak se duše rodí do tohoto světa, vyvíjejí se a kaţdý den jich mnoho umírá… Ví, ţe nemá význam se tím trápit. To ale neznamená, ţe kdyţ zemře někdo z jeho blízkých, neprojeví ţádnou soustrast. Nejedná v rozporu s pravidly lidského souţití. Osvícený člověk se dobře orientuje v ţivotě ve světě, ale zároveň si je vědom skutečné Reality. Osvícenému člověku, ať uţ je to muţ nebo ţena, bylo odhaleno tajemství celého vesmíru, rozlišuje mezi polem a tím, kdo si pole uvědomuje (třináctá kapitola Bhagavadgíty). Nahlíţí na vědomý aspekt (pozorovatele pole) i nevědomý aspekt ţivota (pole), jak se oba projevují v jeho osobním ţivotě i v dění ve světě. Osvícený člověk není ničím vyrušen ze svého vnitřního míru a štěstí. Neznamená to, ţe by ho nemohlo něco bolet. Ale k fyzické bolesti se nepřipojuje strádání a stěţování si. Na úrovni těla funguje osvícený člověk stejně jako všichni ostatní. Protoţe však došlo k té nejvznešenější vnitřní události, bude osvícený člověk na fyzické problémy reagovat zcela jinak: „Zdá se, ţe přijdu o všechny zuby, dobře, co se dá dělat.“ „Moje tělo zřejmě odchází, ale mě to nijak netrápí. Nechť se stane, co se má stát.“ Ale bolest bude osvícený člověk cítit stejně jako kdokoli jiný, protoţe bolest je fyzickou záleţitostí. Na jedné straně osvícený člověk podléhá stejným pravidlům jako ostatní, ale zároveň pro něj všechny tyto věci přestávají mít význam. Po osvícení zůstává jen setrvalý mír. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Změna vnějších okolností vs. vnitřní změna Vybráno ze Satsangu 5. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Je důleţité rozumět vztahu mezi dvěma důleţitými činiteli lidského ţivota – osudem a vlastním úsilím, jinými slovy předurčenos- OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 45 tí a svobodnou vůlí. Hlavní události našeho ţivota, situace, do nichţ se dostáváme, a dokonce i naše zdraví, jsou převáţně předurčeny osudem. Přesto zůstává vlastní úsilí podstatou lidského ţivota. Je prvkem dodávajícím ţivotu hodnotu. Jste konfrontováni s přicházejícími ţivotními situacemi, které si nevybíráte. Je to vidět z kaţdého úhlu pohledu. Ve svém vlastním ţivotě můţete pozorovat, jak jste téměř ve všech situacích bezmocní je měnit. Existuje mnoho událostí, které byste si nikdy nepřáli, ale ony prostě do vašeho ţivota vstupují. Naopak je mnoho situací, které byste si přáli, a které nikdy nenastanou. Svědčí to o tom, ţe nad ţivotními událostmi nemáme vládu. Celý ţivot jsme procházeli a budeme procházet nějakými situacemi. Jakým způsobem se tedy k ţivotu postavit? Většina lidí se zaměstnává snahou změnit své ţivotní okolnosti. Někdy se zdá, ţe se to daří, někdy ke změně i přes veškerou snahu nedojde a někdy si dokonce můţeme pohoršit. Pokud dojde ke změně okolností podle toho, jak by si to člověk přál, myslí si, ţe je to jeho zásluhou. Je to však jen iluze a hra jeho ega. Všechny situace jsou důsledkem našich předchozích činů, kterými jsme sami sebe uvěznili. Cílem duchovního hledajícího je osvobodit se, protoţe bez svobody není štěstí. Pokud jde o to, čím se tedy v ţivotě řídit, moudří lidé vybízejí k přijetí situace takové, jaká je. Ţivot obsahuje dva aspekty: vnější a vnitřní. Vnější okolnosti bychom měli přijmout, jak přicházejí, a věnovat čas zdokonalení vnitřních kvalit bytí. V tom spočívá celá moudrost. Většinou však lidé proklínají vnější okolnosti a snaţí se je změnit tak, jak si myslí, ţe budou šťastní. Moudří lidé vysvětlují, ţe je lepší s okolnostmi nebojovat, ale zaměřit se na kvality svého bytí. Okolnosti změnit nemůţete, ale máte ve svých rukách zlepšení sebe sama. Za tímto účelem můţete následovat duchovní cestu, vědecky propracovanou metodu. Vědecký systém, jehoţ prostřednictvím lze dosáhnout vnitřní transformace své přirozenosti, je známý jako „Jóga“ nebo duchovní způsob ţivota. Neměli bychom se tedy vůbec snaţit nějak ovlivnit situace, v nichţ se nacházíme? Moudří lidé vysvětlují, ţe nejde o to, nedělat nic, ale za všech okolností plnit s maximální oddaností své povinnosti. V ţivotě jsou vţdy k dispozici dva základní prvky – za prvé nějaké vnější okolnosti a za druhé povinnost, která se k těmto okolnostem vztahuje. Tyto dva prvky jsou neustále přítomny. V ţivot- 46 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ních situacích, s nimiţ jste konfrontováni, byste měli co nejupřímněji pokračovat v plnění svých povinností. V plnění povinností byste neměli být nedbalí, nikdy a za ţádných okolností. Veškerý zbylý čas a energii byste pak měli věnovat na zlepšení kvalit svého vnitřního bytí. V ţivotě obvykle věnujeme veškerý čas a energii snaze zlepšit vnější podmínky, v nichţ se nacházíme, ale vůbec se nestaráme o vnitřní kvality sebe sama. Moudří lidé upozorňují, ţe ať se snaţíme jakkoli, pokud se neřídíme touto radou, štěstí ve svém ţivotě nedosáhneme. Chcete-li změnit svět a přizpůsobit ho své představě, nikdy nebudete šťastní. Začnete-li se změnami svých návyků a vlastností, zaručeně přijde čas, kdy šťastní budete. Štěstí v ţivotě nezávisí na vnějších faktorech, ale závisí na vnitřním já. Zdrojem štěstí nejsou materiální podněty, například nová videokamera, nábytek, auto nebo dům. Zdrojem štěstí je vaše vlastní existence, váš Átman, vaše duše. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Čtyři dimenze lidského ţivota Vybráno ze Satsangu 4. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vztah mezi osudem a vlastním úsilím neboli předurčeností a svobodnou vůlí je velmi důleţité téma. Tato otázka se týká ţivota kaţdého z nás a odpověď na ni se snaţilo najít mnoho myslitelů. Jeden z moţných úhlů pohledu na toto téma je rozdělení veškerého ţivota na čtyři části tak, jak to bylo definováno velkými filosofy. V sanskrtu byly tyto čtyři aspekty ţivota nazývány ”Dharma“, ”Artha“, ”Kama“ a ”Mokša“. Do češtiny bychom je mohli přeloţit takto: Vykonávání povinností (”Dharma“); získávání věcí hmotné povahy, jako např. bohatství, majetku atd. (”Artha“); touhy (”Kama“); osvobození neboli duchovní seberealizace, tedy realizace Bo ha (”Mokša“). Nenajdete ţádnou oblast lidského ţivota, která by nepatřila do jedné z uvedených čtyř kategorií. Duchovní myslitelé dospěli na OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 47 základě svých vlastních zkušeností k závěru, ţe první a čtvrtá kategorie (vykonávání povinností a duchovní seberealizace) souvisí především s vyvíjením úsilí, zatímco druhá a třetí kategorie (hmotné vlastnictví a vyplňování tuţeb týkajících se světa) se odvíjejí převáţně na základě osudu. Je velmi důleţité tomuto principu porozumět. Kdyţ se budete snaţit plnit svoji povinnost, vaše úsilí povede k tomu, ţe budete konat v situaci svoji povinnost. Kdyţ se snaţit nebudete, povinnost nesplníte. Plnění povinnosti máte ve svých rukou, nezávisí to na osudu. Podobně u čtvrté kategorie, jestliţe se budete snaţit o osvobození a duchovní poznání, váš vývoj se tím urychlí, na cestě se vám dostane vedení a nakonec cíle dosáhnete. Pokud o duchovní vývoj usilovat nebudete, nikdo se nebude obtěţovat pomáhat vám k získání osvobození. Vlastní úsilí má v první a čtvrté kategorii největší vliv. Co se týká problému získávání věcí hmotné povahy (peněz, majetku, postavení ve světě, prestiţe či dobrého zaměstnání) a skutečnosti, zda se vám vyplní vaše přání, moudří lidé prohlašují, ţe tato druhá a třetí kategorie je spojena především s faktorem osudu. Jak k těmto závěrům dospěli? Vycházejí ze zákonů karmy. Věcí hmotné povahy a vyplnění přání se kaţdému dostává na základě jeho minulé karmy. Všechny naše činy, které jsme v mnoha svých ţivotech vykonali, vytvořili naši tzv. akumulovanou karmu, z níţ se část projeví v našem ţivotním osudu. Jako příklad bývají uváděni lidé, kteří dnem i nocí pracují, aby zbohatli, a stejně ţádného úspěchu nedosáhnou, zatímco mnoho jiných lidí se o své bohatství příliš nezaslouţilo, a přesto přišli k velikému majetku. Stejně tak se některým lidem mnoho z jejich přání splní, aniţ by se o to příliš snaţili, zatímco jiným se v ţivotě máloco odehrává podle jejich přání, přestoţe vyvíjejí velké úsilí. Vyvstává otázka, zda má vůbec cenu vynakládat velké úsilí, kdyţ tím nemůţeme příliš ovlivnit ani získání materiálních prostředků, ani vyplnění svých přání. Moudří praví, ţe není nutné přepínat své úsilí k získávání věcí ve světě. Máme se tedy úplně přestat snaţit? Měli bychom být především neustále pozorní. Kaţdou situaci bychom měli pozorně zváţit, protoţe rozum je schopnost, které se nám jako lidským bytostem dostalo. Přicházejícím situacím bychom měli věnovat plnou pozornost. V případě bohatství, jste-li pozorní a také snaţíte-li se zdokonalovat, budete schopni vyuţít nabízené příleţitosti k získání bohatství. Avšak nejste-li pozorní 48 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU a neusilujete-li o své sebezdokonalení, příleţitost k získání bohatství nevyuţijete nebo toto bohatství nebudete schopni správně vyuţít. Být si vědomi všech okolností a moţností je jednou z nejcennějších lidských vlastností. Pokud si ale myslíte, ţe si můţete situace vytvářet podle své vlastní vůle, nebo ţe je získané bohatství výsledkem pouze vašeho vlastního úsilí v tomto ţivotě, mýlíte se. Zřejmě jste jednali způsobem, bez kterého byste bohatství nedosáhli, ale buďte si vědomi toho, ţe skutečnou příčinou vašeho zbohatnutí nebyly vaše aktivity, ale váš osud. Mnoho lidí vynakládá kaţdodenně fanatické úsilí, aby zbohatlo, a přesto se jejich finanční situace nezlepšuje. Na druhou stranu, pokud máte o peníze přijít, přijdete o ně ať děláte, co děláte. Aby zmizelo celé vaše bohatství, stačí udělat jednoduchou chybu při nějaké finanční transakci. Moţná se vám vyplní vaše osobní touha mít syna, ale nikdo vám nezaručí, ţe to bude navţdycky, protoţe vaše dítě můţe onemocnět nebo i zemřít. Je proto pouhou sebestřednou iluzí ţít v přesvědčení, ţe jste si splnili svá přání nebo získali svůj majetek na základě své vlastní inteligence a úsilí. Kdyţ se světci zmiňují o uvedených čtyřech aspektech lidského ţivota, uţívají slova „především“. Z toho vyplývá, ţe první a čtvrtá kategorie je sice především ovlivňována úsilím, ale zároveň je i zabarvena osudem. Stejně tak druhá a třetí kategorie podléhá osudovému předurčení, ale je otevřená v menší míře i faktoru vlastního úsilí. Ironií lidského ţivota ale je, ţe nejvíce úsilí vynakládáme právě na získání hmotných věcí a přání ve světě! Na druhé straně plní většina lidí své povinnosti obvykle jen pod nátlakem a s nechutí. Pokud ale v kanceláři nesplníte práci, která je vaší povinností, můţe vás vedoucí propustit. Manţelka před vámi asi práskne dveřmi, pokud se nebudete alespoň nějakým způsobem podílet na chodu domácnosti. Obecný postoj k povinnostem většinou bývá ve snaze splnit jen nevyhnutelné minimum. Pokud jde o osvobození a duchovní seberealizaci, většina lidí se jimi vůbec nezabývá. Někdy mohou mít lidé k duchovní cestě dokonce negativní postoj. Většina lidí nemá vůbec o duchovní prozření zájem, a i kdyţ se někteří lidé začnou tímto čtvrtým prvkem v ţivotě zabývat, většina z nich si myslí, ţe se to stane, chce-li tomu Bůh, a ţe se tyto věci odehrávají jako součást osudu. Kdyţ ztotoţňujeme sami sebe pouze se svým tělem, pak je pro nás přirozeně nejdůleţitějším cílem ţivota získání světského bohatství nebo vyplnění si svých přání týkajících se světa. Ve skutečnosti OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 49 ale nejsme tělem. Ztotoţňování své skutečné existence s tělem nás připoutává ke druhé a třetí kategorii. Pokud se tělo stává středem našeho ţivota a věnujeme mu svoji veškerou pozornost, zapomínáme, ţe jsme duší. Duše ţije v těle. Tělo je příbytkem duše, ale duše není tělem. Ţijeme-li v představě, ţe jsme tělem, dochází ke zkušenosti, kterou nazýváme smrtí. Dobrovolně jsme překryli svou duši závojem představy těla. Přitom jsme na úrovni duše nesmrtelní. Duše se nikdy nezrodila a nikdy nezemře. Je to jen naše nevědomost, ţe si tohle neuvědomuje. Spojujeme svoji existenci pouze s tělem, a proto cítíme bolest, kdyţ tělo někoho blízkého zemře. Přitom nastává nové zrození a tento koloběh pokračuje dál a dál, protoţe chybně ztotoţňujeme svou vlastní existenci s tělem. Povaţujeme-li tělo za nejdůleţitější prvek svého ţivota, pak pro nás přirozeně získávání bohatství, postavení, prestiţe a materiálních věcí (druhá kategorie) a naplňování přání týkajících se světa (třetí kategorie) nabývají velké důleţitosti. Tyto prvky se vztahují k tělu. Pokud svoji existenci s tělem neztotoţňujeme a na první místo ve svém ţivotě postavíme povinnosti (první kategorie), potom začínáme nový ţivot. Jakmile se pozornost soustřeďuje více na vykonávání povinnosti a povinnost se postupně stává sluţbou a uctíváním, začne člověk ztrácet zájem o hmotné bohatství a o smyslové poţitky. Takový člověk je prostě uspokojen jen tím, co je nezbytné pro základní ţivobytí. Postupně upouští od snů o zbohatnutí, protoţe vidí marnost získávání hmotných věcí. Spokojí se jen s přiměřenými základními potřebami k ţivotu a uniká tak z víru přání. Přijme za svůj ten nejprostší moţný způsob ţivota. Uvědomí si, jak byl dříve v ţivotě zapleten v přáních, která nemají konce. Nikdy se nepřestanou objevovat reklamy na nejnovější modely aut. Pokud je vaše auto provozu schopné, proč byste si měli kupovat nové? Někteří lidé snadno propadají závisti, například si začnou myslet, ţe je jejich auto nemoderní jen proto, ţe si jejich soused právě koupil poslední model. Takto se stále dokola točí kolotoč lidských přání. Jakmile začnete více chápat smysl ţivota, vaše přání získávat hmotné věci se začnou zeslabovat. Postupně začne ustupovat do pozadí třetí aspekt ţivota – světská přání. Hledající si začíná uvědomovat, ţe by se měl učit vzdávat se svých přání a rozlišovat mezi potřebami a touhami. Měli bychom jíst kvalitní jídlo, abychom byli zdraví, ale není nutné chodit do nejlepších restaurací. Podle ročního období se musíme přiměřeně oblékat, ale nepotřebujeme mít drahý koţešinový kabát. Takto po- 50 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU stupně začnete měnit své postoje, aţ přijde čas, kdy dojde spontánně k rozvinutí čtvrtého faktoru – duchovníseberealizace neboli realizace Boha. Pokud jde o vztah osudu a vlastního úsilí ke čtyřem základním aspektům lidského ţivota, měli bychom vynakládat své úsilí na plnění povinností a získání duchovní seberealizace. Naopak pokud jde o hmotné záleţitosti, společenské postavení a naše přání, zde hraje základní roli osud. Přestoţe jsou situace ve světě ovlivňovány osudem, musíme v nich zůstat pozorní a připravení vyuţít příleţitost. Vztah mezi osudem a svobodnou vůlí by se dal shrnout takto: Nikdo není svobodný ve vztahu k získávání majetku a naplňování přání ve světě. Tyto okolnosti jsou závislé na osudu, a proto je zbytečné na ně vynakládat velké úsilí. Svobodná vůle existuje – kaţdý se můţe svobodně rozhodovat ve vztahu ke svým povinnostem a k rozhodnutí se pro poznání Boha. Nechť vám všem Bůh pomůţe nalézt nejvyšší Pravdu ve vašem vlastním ţivotě. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Svobodná volba Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „V čem spočívá naše volba? V každé situaci děláme rozhodnutí podle dispozic z minulosti a našich vnitřních možností. Myslím si, že v každé situaci vlastně můžeme udělat jen jedno rozhodnutí. Které to bude závisí na stupni našeho vnitřního vývoje – což je výsledkem našich předcházejících aktivit. To přece není svobodná volba.“ Rodíme se s osudovým předurčením pro svůj ţivot. Situace a prostředí nejsou otázkou naší volby. Prostě do našeho ţivota vstupují. Jsme do nich postaveni a musíme v nich jednat. Situace se vyvine a podle tazatele člověk reaguje na základě svých vnitřních kvalit. Kde je pak volba? Vezměme si jako příklad člověka, který má ve svém jemnohmotném těle nashromáţděno mnoho zlosti. Na základě těchto svých vnitřních vtisků jedná v situacích zlostně. Někdo jiný je zase plný chtivosti po penězích. Dostane-li se do situace, kdy je můţe získat, reaguje hamiţně. Otázkou je, jakou máme volbu, kdyţ jsme OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 51 ve všem svázáni svými vnitřními vtisky. Je vůbec v ţivotě nějaká moţnost volby? Jestli nějaká je, jaká tedy? To je otázka. A je důleţitá pro všechny. Má odpověď zní: Lidé mají svobodnou vůli jen v jedné jediné věci. V ní máme všichni naprostou svobodu. Existuje ještě jedna oblast, v níţ máme také částečnou svobodu. Nejdříve se budu věnovat naší plné svobodě. Kaţdý člověk má úplnou svobodu realizovat Boha. Tuto moţnost má kaţdý. Bůh v tom nikomu bránit nebude. Bůh je neustále přítomný, a proto Jeho realizace znamená uvědomění si něčeho, co uţ existuje. Pravda existuje. Nemusíte jiţ dělat nic jiného neţ na ni pohlédnout. Je stále k dispozici. Ničeho na světě nemůţeme dosáhnout jen tím, ţe na to budeme myslet – pouze Boha. Není to zajímavé? Myslíte-li na jídlo, nezískáte ho tím. Vzpomenete-li si na oblečení, nezískáte ho tím. K penězům nepřijdete jen myšlenkou na ně. Vzpomenete-li si však na Boha, je tu. V okamţiku. Protoţe Bůh existuje i ve vašem upomínání se. Není ţádné místo ani činnost, nic v celém vesmíru, v čem by Bůh neexistoval. V tomto směru máte neustále plnou moţnost volby. Bůh je tu pro vás, i kdyţ si Ho neuvědomujete. Pravdou je, ţe nemůţete být mimo Něj. Lidé hledají Boha. Já pravím, ţe i kdybyste se snaţili, nemůţete být mimo Něj. Jak byste mohli! V tomto ohledu existuje naprostá moţnost volby. Druhá drobná svoboda spočívá ve snaze konat své povinnosti. Můţe nebo nemusí se vám to podařit. Důleţité je, ţe jste si své povinnosti vědomi. Nikdo vás nemůţe zastavit ve snaţení o cokoli, co vnímáte, ţe je vaše povinnost. Nikdo vám nemůţe zabránit, abyste o své povinnosti přemýšleli, byť nemáte fyzické moţnosti ji provést. I postoj je součástí povinností. Co je nejvyšší povinností? Realizovat Boha, a to ještě předtím neţ dojde k vaší fyzické smrti. Vzniká zajímavá otázka. Jsme takoví, jaké jsou vtisky v našem podvědomí a jemnohmotném těle. Reagujeme podle svých vnitřních kvalit. V situacích okamţitě reagujeme podle nahromaděných vtisků z minulosti, které si s sebou neseme. Pisatel dotazu má pravdu, takhle to probíhá. Svět funguje na principu akce a reakce, akce a reakce… Ale nezapomeňte, ţe tak tomu je v normálním ţivotě. Jakmile se však člověk rozhodne následovat duchovní způsob ţivota, začne u něho vše probíhat trochu jiným způsobem. Z toho důvodu říká Pán v Bhagavadgítě: „Proto, Ardţuno, neustále mysli na Mě a konej své povinnosti.“ 52 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Běţným stylem ţivota většiny lidí je příliš o povinnosti nedbat. Většina lidí pracuje z donucení či ze strachu. Kdyţ je nikdo neţádá, do povinnosti se nehrnou. Lidé mají většinou tendenci k lenosti a tamasu. Jen velmi málo lidí koná povinnost prostě proto, ţe je to jejich povinnost, aniţ by se starali, zda je někdo vidí, nebo ne. Lidé, kteří nedošli do stavu plnění povinností jen pro povinnost samotnou, nejsou na duchovní cestě. O těchto lidech zde nemluvíme. Kaţdé shromáţdění lidí má svoji kvalitu. Věci, které sděluji vám, jsou mimo dosah pochopení většiny lidí. Jde o vývojové stupně. Lidé provádějící povinnosti ze strachu, ve snaze vyhnout se trestu či s jinými podobnými motivacemi, ještě nejsou připraveni pro duchovní vývoj. Přestoţe například navštěvují kostely, jejich motivací nebývá duchovní seberealizace. Tolik lidí chodí do kostelů, mešit a chrámů, ale kdo ví, jaká je jejich motivace. Chodí tam a modlí se. O co se modlí? „Toto zaměstnání mi nevyhovuje. Ó, Pane.“ Většina lidí se obrací k Bohu tímto způsobem. Nejprve se musí vyvinout zodpovědnost, smysl pro povinnost jen pro ni samotnou. „Bůh mi tuto povinnost dal, musím ji vykonat, aniţ bych se staral, jestli mě o to někdo ţádá nebo ne. Nezajímá mě, zda mě někdo kontroluje nebo ne. Můj posuzovatel je se mnou neustále – Bůh.“ Nastoupí-li tento stav, pak se plynutí karmy začne odvíjet jinak. Reakce na situaci vznikne podle nahromaděné karmy, ale smysl pro povinnost okamţitě řekne: „Ne, to by se nemělo.“ Věci se začnou měnit. Například se naskytne příleţitost získat nepoctivě velké peníze. První reakce můţe být: „Ano, ber to.“ Hledající si ale nakonec řekne: „Ne, není to správné.“ Začíná duchovní cesta. Rozdíl je v tom, ţe tímto způsobem začne uvnitř nahromaděná karma uvolňovat své sevření. Avšak nezapomeňte – nepouští nás jen tak snadno. Mnohokrát dochází k selhání, po němţ přichází lítost. Kajícnost pálí znovu a znovu. „Byla to moje chyba. Jak se mohu napravit? Příště uţ bych se měl zachovat jinak neţ před třemi dny.“ Tak se člověk postupně zlepšuje. Tazatel se ptal správně. Obvykle ţivot probíhá jako řada akcí a reakcí – situace a reakce na ni. Aţ kdyţ se někdo rozhodne být duchovním hledajícím, jeho postoj se mění. První reakce se uvnitř objeví podle nahromaděné karmy, ale následuje vzpomínka na Boha a uvědomění: „Ne, toto neudělám, protoţe jsem hledající.“ Pouhým vlastním úsilím nebudete schopni se se situací vypořádat. Pro- OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 53 to Pán v Bhagavadgítě říká: „Neustále vzpomínejte na Mě a konejte svou povinnost.“ Jakou tedy máte svobodnou volbu? Myslet na Boha, který je neustále přítomen. Dokud nejste úplně osvobozeni, nemáte svobodnou volbu. To je odpověď. Proto bychom měli všechno své úsilí nasměrovat k cíli osvobodit se. Dokud nejste svobodní, nemáte moţnost volby. Svázaný člověk je otrokem bez moţnosti se svobodně rozhodovat. Jste spoutáni svými vášněmi, motivy, touhami… Svobodnou volbu máte aţ tehdy, kdyţ jste volní. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Karma v rodině a v partnerských vztazích Vybráno ze Satsangu 18. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Četl jsem, že během sexu dochází k míšení karmy dvou lidí. Je to pravda a co to znamená? Narodí-li se rodičům dítě, je jeho karma ovlivněna karmami rodičů? Nebo jsou rodiče nějak vybráni, aby se k sobě jejich karmy hodily?“ Obě otázky se týkají teorie karmy. Je to velmi důleţitá teorie a je předmětem častých dotazů. Vyţaduje ale hlubší studium, protoţe není tak snadné nauce porozumět. Pán sám v Bhagavadgítě říká: „Intenzita karmy je hluboká.“ Nicméně některým věcem lze porozumět i bez většího studia literatury. Co se týká první otázky – na sexuální aktivitě se podílejí muţ i ţena, oba dva rovnocenně. Přirozeně se pak jejich karmy vzájemně ovlivňují. Sex je společné sdílení potěšení. Ale i tak je velká moţnost rozdílů. Tato moţnost spočívá v tom, ţe karma není jen vnější aktivita. Ještě důleţitější je vnitřní motiv, záměr. Vezměme si například dva lidi, kteří spolu mají sex. Jeden je plný lásky a druhý jen fyzické přitaţlivosti. Jeden slibuje a myslí si, ţe budou spolu celý ţivot. Druhý si jen říká: „Uţiji si tvé tělo a pak jdi k šípku.“ Kdo vidí do nitra? A jsou to právě vnitřní věci, které jsou důleţitější. Při sexuálních aktivitách dochází k setkání muţe a ţeny a jejich karmy se do určité míry ovlivňují. Nakonec je ale karma individuální záleţitostí a závisí na vnitřním motivu. 54 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nyní ke druhé otázce: „Narodí-li se rodičům dítě, je jeho karma ovlivněna karmami rodičů? Nebo jsou rodiče nějak vybráni, aby se k sobě jejich karmy hodily?“ Karmy jsou individuální i kolektivní záleţitostí, oba dva faktory působí zároveň. Individuální je konečné osvobození se z pout karmy. Ale karmy jsou zároveň kolektivní, vzájemně se stýkají a protínají. Jak se dítě z pohledu karmy narodí, to je velmi dlouhá a hluboká záleţitost. Do tohoto výkladu se nebudu pouštět. Kdyţ nastane smrt, jsou zbylé touhy příčinou dalšího zrození. Z tuţeb člověka byly v ţivotě splněny jen některé. Dokud zůstávají nějaká přání, člověk se rodí znovu a znovu, aby tyto touhy uskutečnil a získal další zkušenost. Nejsou to jen touhy, co v nás zůstává do dalších ţivotů. Většina lidí navazuje ve svých ţivotech přátelství a nepřátelství. Dochází tak k vzájemným vztahům mezi mnoha bytostmi a lidé dostávají v dalších ţivotech příleţitost splácet si vzájemně dluhy. Něco jste udělali, tak nyní trpíte. Stejně tak i narození dítěte, jeho karma, je propojena s karmami rodičů. Mají si něco vyřídit. Něco mezi nimi zůstává z minulosti a je velmi těţké odhadnout dopředu, o co jde. V den, kdy slavíte narození dítěte, nikdy nevíte, zda vám za dvacet let nevytře zrak. Jaké rány vám můţe uštědřit! Syn nebo dcera, na něţ jste nyní tak pyšní, se mohou za deset, patnáct let stát zdrojem vašeho neštěstí. S karmami to není tak jednoduché. Nikdy nevíte, kdy můţe vzniknout nepřátelství. Deset či patnáct let tvrdíte o někom, ţe je pro vás ten nejlepší a ţe ţijete jen pro něj. Pak se jen změní okolnosti a přátelé se stávají nepřáteli. Jde o velmi komplikované záleţitosti. Jisté je, ţe kdyţ se dítě narodí do určité rodiny, existuje tam propojení. Jde o to, něco vyrovnat. Kdyţ se člověk po mnoha ţivotech a pročišťování rozhodne pro duchovní realizaci, stává se uvnitř velmi pokorným. Říká si: „Ano, ať jsou nyní všechny mé dluhy splaceny. Nechť jsou všechny karmy skončeny.“ Je připraven slouţit celému světu a od nikoho nic neočekávat,jak jen je to moţné. Je v pořádku ptát se na podobné otázky. K tomuto tématu existuje mnoho knih. Člověk potřebuje mít čas, energii a určitou inteligenci. Doporučuji vám ale následující: Nezabývejte se příliš těmito teoriemi. Moc vám to nepřinese. Zabývejte se jednoduchými věcmi jako například: jaké jsou vaše povinnosti dnes. Třeba se radostně věnujte praní dětského oblečení nebo naslouchání kritiky manţelky či manţela. Celý den jste dělali vše, jak jste mohli nejlépe, a večer OSUD (KARMICKÉ ZÁKONY) 55 dostanete osvědčení toho nejnepotřebnějšího člověka. Přijměte to a myslete na Boha. Tak se postupně vaše srdce pročistí. Aţ přijde čas. Jiţ nyní však díky následování duchovní cesty v situacích nereagujete tak emocionálně a začínáte více nahlíţet na to, jakými principy se ţivot řídí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Postoj hledajícího k osudu Vybráno ze Satsangu 15. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Pro duchovního hledajícího je důleţité pochopit, jak v lidském ţivotě působí zároveň dva protikladné faktory: Osudem předurčené situace a svoboda daná pro nové jednání. Pouze lidský ţivot je zaloţen zároveň na osudu i na nových činech. Je velmi zásadní tomuto principu porozumět. Všechny ţivotní situace, do nichţ se dostáváte, jsou vytvářeny osudem. Okolnosti svého ţivota nemůţe změnit nikdo. Odehrají se tak, jak se odehrát mají, protoţe jsou důsledkem vašich předchozích činů. Váš osud je rozhodnut ještě předtím, neţ se narodíte. Kaţdý, kdo se narodí, si s sebou přináší určitou karmickou zátěţ. Nic vás však nesvazuje v tom, jak budete v těchto osudem daných situacích jednat. Právě tento princip je pro hledající velmi důleţitý. Osudem mi byla například dána moje manţelka a tento dům. Není ale součástí mého osudu, zda budu dům vyuţívat pro své potěšení a pořádání společenských setkání, nebo pro duchovní práci. O tom si mohu ve svém ţivotě svobodně rozhodnout. Jiným příkladem je setkání s člověkem, který s vámi nebude jednat čestným způsobem, ať uţ k tomu dojde v rámci rodiny nebo mimo ni. Tato situace je součástí vašeho osudu. Vaše reakce na situaci však daná osudem není, je to vaše volba, jak budete dál jednat. Součástí vašeho osudu je, ţe se setkáte s někým, ke komu se budete cítit přitahováni. Tomu se vyhnout nemůţete. Poté, co přitaţlivost vznikne a vy si ji uvědomíte, je na vás, a ne na osudu, jak budete dále jednat. Zodpovědnost leţí na vás. Svým jednáním si vytváříte svůj další budoucí osud. Díky svému osudu jste získali peníze. Součástí osudu ale není, jak s nimi naloţíte. 56 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Osud vám určil vaši rodinu, rodiče, děti, snachu či zetě. To, jak se k nim budete chovat, nepatří k vašemu osudu. Není předurčeno, jak zareagujete na to, kdyţ vás budou vaši blízcí kritizovat. Právě tady se otevírá moţnost jednat skutečně duchovním způsobem. Jsteli duchovní hledající, buďte vděční těm, kteří na vás míří své šípy. Dávají vám příleţitost rozvinout toleranci. Je snadné o sobě prohlašovat, ţe jste tolerantní, kdyţ sedíte sami ve svém pokoji a nikdo vás neruší! Zkouškou bude to, aţ se o vás někdo v průběhu rozhovoru vyjádří jako o nedostatečně inteligentním člověku. Proto buďte vděční tomu, kdo vás nazval hlupákem, a pozorujte své vnitřní pnutí a hněv. Bůh vám tohoto člověka poslal jako nástroj k vašemu pročištění. Bůh si přeje, abyste se očistili rychleji, a proto vás obklopuje kritiky. Právě ti jsou boţími posly, kteří na vás vidí jen chyby a upozorňují na to, jak jste k ničemu. Díky nim můţete dosáhnout duchovní seberealizace jiţ v tomto ţivotě. Naopak jsou pro vás nebezpeční ti, kdo o vás prohlašují, ţe jste výjimeční, protoţe podporují růst vašeho ega. Pokud jste schopni vidět své ego, můţete i jim děkovat. Rád bych, abyste pochopili, ţe kaţdá situace je příleţitostí k vašemu duchovnímu vývoji. Takový postoj by měl zaujmout duchovní hledající. Bůh na vás neustále prostřednictvím nejrůznějších situací sesílá svoji Milost. Za všech okolností pozorujte své vnitřní reakce. Touto cestou můţete dosáhnout duchovní seberealizace velmi rychle. Kaţdá ţivotní okolnost, místo či osoba pro vás mohou být prostředkem. Rozhodli jste se pro duchovní seberealizaci jiţ v tomto ţivotě, tak se vám Bůh snaţí pomoci. Tento duchovní postoj je důleţitější neţ to, zda v meditaci vnímáte světlo, cítíte se povzneseni nebo na chvilku proţíváte mír. Proto také jeden z největších světců, Kabír, prohlásil: „Drţte se poblíţ svých kritiků. Pokud to bude moţné, nechť si postaví stan na vašem pozemku.“ Ať jsou vám co nejblíţe, třeba i ve vašem pokoji. Tímto směrem se ubírá duchovní cesta. Sám jsem se takovým postojem ve svém ţivotě řídil. O sobě mluvím málo a neříkám to proto, abych se vychloubal, ale z lásky k vám. Ve všech ţivotních situacích jsem viděl poselství od Boha. O tomto přístupu jsem také četl v textech velkých duchovních osobností. V kaţdé situaci záleţí na vás, jaký si zvolíte úhel pohledu. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 57 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… VZTAHY …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 58 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Role vztahů v ţivotě duchovního hledajícího Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha V ţivotě kaţdého z nás hrají důleţitou roli vztahy. Vztahy se prolínají všemi oblastmi našeho ţivota a v mnohých ohledech se bez nich neobejdeme, ať uţ ţijeme v kterékoli zemi, kultuře či vyznáváme jakékoli náboţenství. Je třeba v tomto velmi důleţitém tématu porozumět některým věcem. Začal bych zásadním rozdílem v přístupu ke vztahům u člověka, který se rozhodl stát se hledajícím na duchovní cestě, a ostatními lidmi, kteří tento cíl nemají. S rozhodnutím stát se duchovním hledajícím si takový člověk vybral pro svůj ţivot jako jediný cíl duchovní seberealizaci neboli lásku a trvalé štěstí pocházející od Boha. Pokud se člověk jednou rozhodl, ţe bude směřovat k nejvyššímu naplnění svého ţivota, jeho přístup ke všem vztahům se musí lišit od běţně zastávaných postojů. Duchovní hledající je odhodlaný kráčet stále kupředu za dosaţením nepomíjející Pravdy a nikde se cestou nezastavovat. Všechny vztahy, kterými v ţivotě procházíme, jsou přechodnými setkáními na cestě. Toto je třeba si jasně uvědomit. Neznamená to, ţe jsou naše vztahy s druhými lidmi zbytečné. Nikdo se z nich také nemůţe zcela vyvázat. Je však třeba změnit přístup ke všem svým vztahům. Lidé, kteří se nerozhodli být duchovními hledajícími, očekávají, ţe jim vztahy s druhými lidmi přinesou štěstí. Hledají ve vztazích jistotu, o kterou by se mohli opřít. Chtějí, aby jim vztahy zpříjemnily ţivot. Jsou to však jen vysněná přání, která se nikdy nenaplní. Za celou historii lidstva se tyto ideály nikdy nikomu nepovedlo uskutečnit. I kdyby jste měli opravdu dobrý vztah, váš blízký člověk stejně jednou musí zemřít. Smrt nebere ohled na lidské vztahy. Nemusíme však ani mluvit o smrti, vztahy jsou i tak plné nesouladu a kaţdodenních problémů. Ujasněme si také, ţe téma vztahů se netýká jen vztahů mezi muţem a ţenou. Význam hrají naše vztahy s rodiči, dětmi, přáteli, kolegy v práci, důleţitý je náš vztah ke společnosti nebo například k zemi, v níţ jsme se narodili. Ve všech oblastech našeho ţivota si vytváříme nějaké vztahy. Většina lidí se zabývá hledáním ideálního partnera či partnerky. Ideál však navţdy zůstane jen nerealizovatel- VZTAHY 59 ným ideálem. Lidé by si přáli, aby se v podobě partnera zhmotnily všechny jejich sny. Je mi to líto, ale hvězdy vám z nebe do klína nespadnou. Je to jako byste si přáli modré z nebe a opravdu čekali, ţe se to stane. Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří celý ţivot hledali toho pravého či tu pravou. Vystřídali dva, tři, čtyři i více vztahů, a plni zklamání a frustrace si vytvořili různé předsudky. Jak procházeli různými zkušenostmi, nasbírali si mnoho negativních emocí a pokroucených postojů: „Všichni lidé jsou špatní.“ „Muţi jsou hrubí a nedá se jim věřit.“ „Všechny ţeny jsou potvory.“… Lidé si v sobě nosí mnohá zcestná přesvědčení. Co tedy dělat? Jak otázku vztahů vyřešit? Důleţité je, abyste pochopili, ţe duchovní hledající by měl ke vztahům přistupovat jinak neţ ostatní. Člověk, který se rozhodl, ţe bude usilovat o duchovní seberealizaci a spojení s Bohem, přijímá všechny vztahy, které mu přirozeně přišly do cesty. Vztahy si nevybíráme. Není v našich rukách, jakým rodičům se narodíme, jaké máme přátele a do koho se v mládí zamilujeme. Kaţdý rodič touţí po ideálním dítěti podle svých představ. Nic takového se ale nestane. Narodí se vám syn či dcera, zlobí a celá rodina je vzhůru nohama. Hledající na duchovní cestě ale ke všem vztahům přistupuje jinak neţ ostatní lidé, kteří se nerozhodli přijímat všechno, co jim Bůh dává. Dítě, s nímţ si nevíte rady, vám Bůh seslal, aby vás pročistil. Tato zkouška vám můţe pomoci rozvinout více tolerance. Berte to jako laskavost, ţe vám vaše dítě nebo jakákoli jiná osoba obrací ţivot naruby. Díky nim vyplavou na povrch nečistoty skryté ve vrstvách vašeho jemnohmotného těla (podvědomí). Jen tak mohou být pročištěny. Lidé způsobující problémy jsou pro hledajícího boţími posly. Není pravda, ţe by někdo někomu způsoboval problémy. Problémy si vţdycky vytváříme sami. Všechny naše potíţe jsou produktem naší mysli, která věci nechápe správně. Lidé však mají tendenci obviňovat druhé: „Tento člověk mi způsobil tolik problémů! Jak to mám všechno snášet?“ Nebyli jste schopni vyuţít příleţitosti k rozvíjení tolerance. Bůh k vám přišel skrze partnera, manţela či manţelku, aby vás posunul dál. Vy jste Ho ale nebyli schopni vidět. Nabízel vám moţnost projít ohněm a duchovně postoupit. Nebo si snad představujete, ţe dosáhnete duchovního prozření pohodlně usazení v křesle? Očekáváte, ţe za nejvyšší moţné dosaţení na planetě Zemi nebudete muset nic zaplatit? Moţná si před- 60 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU stavujete sami sebe na nějakém půvabném místě s rozkvetlou vegetací, zahrnuti výborným jídlem a mnoţstvím rozmanitého ovoce, s milými přátelskými lidmi kolem sebe, s partnerem, který je vám ve všem nápomocný... a pak najednou z ničeho nic ve vás vytryskne vnitřní světlo a dostane se vám uvědomění Boha… Takhle se duchovní vývoj neodehrává. Musíte nejprve spálit důsledky svých předchozích činů. Kdyţ se narodíme na planetu Zemi, přinášíme si s sebou dědictví ze svých minulých ţivotů. Naše historie je zapsána v jemnohmotném těle, slovy moderního jazyka v našem podvědomí. Duchovní seberealizace a vědomí Boha nemůţeme dosáhnout, dokud se vtisky z minulých ţivotů nepročistí. Všechny duchovní techniky, ať uţ pocházejí z jakéhokoli směru, vlastně pracují právě na tomto úkolu. Hledající na duchovní cestě proto nepovaţuje ţádný vztah za špatný a chápe všechno jako příleţitost k růstu. Kdyţ jste se rozhodli pro tak vysoký cíl, buďte připraveni mu něco obětovat. Proč utíkáte? Postavte se čelem ke zkoušce, která vám byla dána. I kdyby vaším cílem byla spokojenost ve vztahu, zvláště partnerském, musíte zaujmout jiný postoj, neţ jaký má většina lidí. Štěstí se nedostane těm, kdo očekávají, ţe se budou cítit dobře prostřednictvím druhých lidí. Hledají štěstí na špatném místě. Štěstí a mír si neseme v sobě. Naprosto se mýlí ti, kteří si stěţují na nedostatek lásky od partnera a povaţují to i za důvod k rozvodu. Je zřejmé, ţe nechápou, co to vlastně láska je. Láska není obchod: „Ty mi dáš tolik a za to ti zase já dám tolik.“ Tohle není láska. „Já pro tebe tolik dělám a ty mi nic nedáváš.“ Pokud máte podobný postoj, vztah nemůţe dlouho vydrţet. Zcela jiný vztah se rozvine s následujícím postojem: „Stal jsi se mým partnerem, dovol mi poslouţit ti, jak nejlépe dovedu.Dostal jsem díky tobě příleţitost pro někoho něco dělat.“ Kdyby se obě strany snaţily plnit přání druhého, vidět jeho dobré kvality a u sebe si spíše přiznávat své nedostatky, vztah bude naplněný a smysluplný. Buďte si jistí, ţe všichni, jak tu sedíte, máte na čem pracovat. Lidé hledají Boha, nejčastěji v mešitách a v kostelech, ale nedaří se jim to. Pro nalezení Boha je kvalita našich vztahů velmi důleţitým faktorem. Snaţte se tedy změnit způsob nahlíţení na vztahy a porozumět hlouběji zákonitostem ţivota. Neupínejte se k tomu, ţe vám nějaký člověk naplní ţivot štěstím. Skutečné štěstí a mír můţete dostat jenom od Boha. Snaţte se ve svém protějšku vidět Boha. 61 VZTAHY Předloţil jsem vám dnes několik věcí, přemýšlejte o nich a pak se rozhodněte, co chcete udělat se svými vztahy. Zapomeňte na vše, co se stalo v minulosti. Ničeho nelitujte, nemá ani cenu se zabývat svými předcházejícími chybami. Zároveň si nevytvářejte očekávání do budoucnosti. Stejně nevíme, co nám budoucnost přinese. Snaţte se být v přítomnosti a přijímat věci tak, jak jsou. Zaměřte se na to, abyste dali co nejvíce dokáţete, lidem, s nimiţ jste nyní v ţivotě v kontaktu. Váš ţivot se začne proměňovat a vy v sobě najdete nový smysl. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Vztahy jsou prostředkem k vývoji Vybráno ze Satsangu 19. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jaká by měla být moje reakce, když někdo zradí mou důvěru tím, že nejedná upřímně a čestně? Jak bych se měla k tomuto člověku nebo k podobným lidem zachovat?“ Je to dobrá praktická otázka týkající se situace, do které se většina z nás čas od času dostává. V této souvislosti je třeba, abyste pochopili určité věci. Zaprvé: Vaše okamţitá reakce na situaci bude odpovídat vašemu stupni vývoje. Nejprve zareagujete podle svých vnitřních kvalit. Na to se v dotazu neptáte, ale popisuji vám průběh celého procesu. Vaše první reakce bude zákonitě taková, jaké jste schopni. Kdyţ vás někdo oklame, není k vám upřímný a zradí vaši důvěru, vaše spontánní reakce bude odpovídat vašim moţnostem. To je první věc. Tazatelka se ale ptá, jaká by reakce měla být, tedy co je ideální. O tom, jaká by reakce měla být, mluví stejně všechny velké duchovní osobnosti – Kristus, Krišna, Buddha, Ráma, Mohamad, Mahávíra a všichni další. Jejich poselství známe. Je jednoznačné: „Neoplácejte zlé chování zlým.“ To je podstata věci. Kristus šel tak daleko, ţe pravil: „Kdyţ vás někdo uhodí do tváře, nastavte mu druhou.“ On měl tu schopnost takto zareagovat. Byl ve své době ztělesněním Boţství, světlem pro celý svět. Zpočátku jsme tedy schopni reagovat jen podle svého vnitřního nastavení. Kristus byl schopen milovat i ty, kteří na něj házeli kameny. Po- 62 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dobně také Buddha a ostatní. Takto bychom tedy měli reagovat, pokud můţeme. Kdyţ nemůţeme, měli bychom se krok za krokem snaţit takovými být. S Boţí Milostí vám k tomuto tématu řeknu ještě něco dalšího. Jak pravil velký světec Svámí Šarnánandţí: „Svět je tréninkovým cvičištěm určeným k nalezení Boha.“ Opravdový duchovní hledající, skutečný hledač boţské lásky, by proto měl mít ve zvyku učit se z kaţdé ţivotní situace. Na tomto světě se nic neodehrává náhodou. Všechno má svůj význam. Záleţí na nás, zda si kaţdou událost, gesto či slovo vykládáme správně. Všichni duchovní hledající by se měli snaţit přeměnit kaţdou událost na krok, který pomáhá na cestě k Bohu. Ţivot je spletitý. Pro ţádnou lidskou bytost není snadné porozumět tomu všemu, co se neustále ve světě odehrává. Svět je Boha a jen On zná tajemství všeho, co zde probíhá. Jen z Boţí Milosti se mohou někomu tato tajemství odhalit, pouhým úsilím lidské mysli to moţné není. V tomto světě se můţete střetnout s lidmi různých charakterů. Nikdo se tomu nemůţe vyhnout. Důleţité však je, co je vaším cílem. Svět změnit nemůţete, ale sebe ano. To je podstatné. Kdyţ zjistíte, ţe někdo zradil vaši důvěru a nebyl k vám upřímný, nezapomeňte, ţe vám Bůh skrze tohoto člověka dává příleţitost rozšířit vaši toleranci a schopnost odpouštět. Odpouštět můţeme jen těm, kteří udělali něco, co si nepřejeme, kteří nás zradili a nebyli k nám upřímní. Kde jinde bychom mohli rozvíjet schopnost odpustit? Právě kvalita odpuštění je jednou z hlavních charakteristik všech velkých svatých. Kristus, Ráma či Krišna jsou ztělesněním odpouštění. Ti jsou našimi ideály. Bůh nám skrze tohoto člověka dává příleţitost rozšířit svou bytost, vyjít ze svého omezeného kruhu, stát se širším a tolerantnějším. Je to příleţitost rozvinout schopnost věci promíjet. Bůh nám neustále promíjí tolik chyb! Jsme my ke všem lidem vţdy čestní a upřímní? Nezklamali jsme ve svém ţivotě nikdy důvěru těch, kteří ji v nás vkládali? Byli jsme vţdy upřímní ke svému manţelovi, manţelce, dětem, přátelům či lidem v práci? Neměli bychom zapomínat na učení a události spojené s Kristem – světlem světa. Kdyţ se lidé chystali někoho kamenovat, zastavil je se slovy: „Ať hodí první ten, kdo sám neudělal nic nesprávného. Nechť vystoupí z davu ten, kdo nikdy neudělal nic špatného. Potom můţe házet kameny.“ Nikdo takový se nenašel. Všichni máme své slabosti. VZTAHY 63 Pro duchovního hledajícího je pravidlem číslo jedna snaţit se odpouštět druhým a nikdy neopomíjet své vlastní chyby. Pokud je vaším cílem zlepšit se, buďte k sobě co nejpřísnější. K ostatním buďte plní soucítění, laskavosti a odpuštění. Pokud se chcete vyvíjet, měli byste zaujmout následující postoj: „Ó, Boţe, nyní jsi ke mně přišel v podobě tohoto člověka! Nechal jsi mě uvědomit si v sobě díky této události nepěkné kvality. Viděl jsem, jak prudce ve mně vyvstaly negativní emoce. Moje myšlenky ve vztahu k tomu člověku byly temné. Bylo vidět, co všechno ve mně je! Skrze tohoto člověka se mohly negativní zárodky ve mně probudit a vyjít napovrch. Kdyby zůstaly tam, kde jsou, byl bych připraven o moţnost vyvíjet se. Kdyţ je uvidím a spatřím Boha v člověku, který mě zradil, budu blíţe svému cíli. Dosáhnu postupně Boţství.“ Existence celého vesmíru není ničím jiným neţ Boţstvím. Všechno je Boţí Hra. Ve vší rozmanitosti existence je v různých podobách přítomen Bůh. Celá tato Hra se odehrává pro naše duchovní probuzení a vývoj. Nezapomeňte, prosím, ţe cokoli se nám v ţivotě přihodí, má svou karmickou historii. Události a lidé k nám přicházejí podle našich činů v minulosti. Karmické dluhy za naše činy, které nebyly splaceny, pokračují do dalších ţivotů. Moţná jsme někdy tohoto člověka oklamali a nyní se k nám on či ona vracejí splatit dluhy. V tomto ţivotě přicházejí zase oni, aby vám řekli: „Moţná jsi zapomněl, co jsi mi udělal, ale já to mám ve svém zápisníku zapsáno. Nyní jsem tady, abys mi splatil dluhy. Aţ přijde čas, vytřu ti zrak.“ Tak se věci odehrávají. Dochází i ke splácení dobrých skutků. Ocitnete se v obtíţné situaci, uţ jste ztratili všechnu naději, ţe byste se z toho mohli dostat, a najednou přichází pomoc. Někdo přijde a vše je najednou jinak. I tento člověk má na svém kontě něco nesplaceného. Přichází, aby vám splatil své dluhy. Přáli bychom si být obklopeni jen lidmi splácejícími pozitivní dluhy. Lidská mysl je velmi vychytralá. Nejraději bychom se setkávali jen s těmi, kdo nám neustále pomáhají a mají nás rádi. Kdyby jen tak mohl být svět plný lidí, kteří nás ctí, zavěšují nám kolem krku květinové věnce a zpívají na nás oslavné písně. Seděli by u našich nohou, věnovali nám své majetky a slouţili nám jako svému bohu. „Kdyby se svět skládal jen z takových lidí, to by se ţilo krásně,“ myslíme si. Je mi líto, ale to se nestane a nikdy tomu tak ani nebylo. 64 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Svět se můţe stát krásným místem, pokud se díky Boţí Milosti a poţehnání světců někomu poštěstí stát se zrnkem prachu a skoncovat se svým egem. Abychom se stali menšími neţ zrnko prachu, k tomu jsou nám více prospěšní ti, kdo zklamali naši důvěru, neţ ti, kdo na nás zpívají oslavné písně. Tahle sláva je falešná. Za vším vesmírným děním tančí Bůh – snaţte se tančit s Ním. Co to znamená? Snaţte se pochopit, ţe vše, co se děje, vám bylo Bohem sesláno: „Bůh to dělá pro mé dobro.“ Cesty boţí jsou nevyzpytatelné. Zůstávají nepoznány. Způsob, jakým věčný, nekonečný Oceán lásky a slitování pročišťuje lidské bytosti, zůstává navţdy nad chápáním lidské mysli. Takový je proces očišťování! On pouţívá tolik různých způsobů, aby nás všechny pročistil. Události se často dějí proto, aby nás pročistily. Měli bychom se snaţit učit se z kaţdé události a být všem vděční. Čím více jsme toho schopni, tím jsme blíţe našemu cíli – realizaci Boha. O to bychom se měli snaţit. V této souvislosti bychom si měli znovu připomenout učení velkých duchovních Mistrů: Nemějte zášť k hříšníkům, ale k hříchu. I kdyţ nám někdo nějak ublíţí, neměli bychom ve svém srdci přechovávat zášť k tomu, kdo nám něco udělal. Zášť bychom měli směřovat proti zradě a podvodu – to znamená, abychom to sami v ţivotě nikdy nedělali. Jeden duchovně probuzený svatý kdysi řekl: „Šťastni jsou ti, kdo jsou podváděni, ale sami druhé nepodvádějí." Snaţte se tomuhle porozumět. Obšťastněni jsou ti, kteří musí tolerovat, ţe byli klamáni, a mají tolik vnitřní síly, ţe si nestěţují. A také nikoho nepodvádějí. To je správná cesta. Na konci této cesty člověk shledává, ţe tu bylo vţdycky jen jedno jediné Boţství a Jeho Hra. Nakonec je vše jen Hrou toho Jediného – stále Téhoţ v různých formách. Jde jen o různé tváře Jednoho Jediného. V téhle souvislosti mě napadá otázka, podle jakých měřítek lze poznat, jak je člověk uvnitř duchovně pokročilý. Jak posoudit, jestli se duchovně vyvíjíme? Velcí svatí mluví o dvou hlavních metodách. Existují i další měřítka, ale tyto jsou nejdůleţitější: První z nich je, jak se za všech podmínek chováme k druhým lidem. Jsme-li schopni vycházet s ostatními v míru, je to známka vývoje. Druhým měřítkem pro ty, kdo chtějí nahlédnout na stupeň svého duchovního vývoje, je podívat se, zda si stěţují na ţivot a druhé lidi. Čím víc si člověk stěţuje, tím je vzdálenější od duchovního cíle. Čím méně je v nás stíţností, tím jsme blíţe. Kdyţ nemáme 65 VZTAHY vůbec ţádné stíţnosti, našli jsme Boha! Kdyţ ve vás nezůstává vůbec ţádná nespokojenost, je tu Bůh. Nejde jen o negativní proces odstraňování stíţností – měli bychom být za všechno vděční. Potom jsme v trvalém spojení s Bohem. O vděčnosti mluvím aţ nakonec. Musím vám věci předávat postupně. Proto jsem nejprve mluvil o negativním přístupu – nestěţovat si. Kdyţ ve vás nejsou ţádné stíţnosti, zmizí temnota a všechno je Světlem. Ve skutečnosti neexistuje nic jiného neţ Světlo – Bůh. To je pozitivní princip. Vše je Světlem a Láskou. Všichni jsou přáteli. Nemůţe dojít k ţádné zradě. Ani ţádná neupřímnost není moţná. Je nalezen Bůh. ………………………………………………..………………………………………………………………………………………………………….. Význam vztahu mezi muţem a ţenou Vybráno ze Satsangu 12. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vztahy mezi muţi a ţenami hrají v lidském ţivotě důleţitou roli. Po pravdě řečeno jsou jedním z nejdůleţitějších aspektů lidské existence. Jak všichni víme, téměř všechno ve světě se točí kolem přitaţlivosti mezi muţi a ţenami. Tyto vztahy jsou vykládány mnoha způsoby a tato různá vysvětlení mohou být v jistém ohledu správná. Naším zájmem je nahlíţet na všechno jen z duchovního úhlu pohledu, protoţe naším jediným cílem je dojít ke konečné Pravdě o ţivotě a vlastní existenci. Jednou se nějaký hledající duchovně realizovaného světce zeptal, zda má vstoupit do manţelství. „Mám se oţenit nebo zůstat sám?” ptal se. V Indii se toto téma týká hlavně svatby. V jiných zemích můţe jít spíše o otázky partnerství, protoţe je tu manţelství často nahrazováno partnerským souţitím, kdy spolu partneři ţijí jako manţelé, ale bez legálního stvrzení svatbou. Taková tedy byla otázka. Světec odpověděl, ţe pokud je někdo schopný přesáhnout pokušení sexu, aniţ by vstoupil do manţelství či partnerství, pak ho nepotřebuje. Jde o to, dostat se nad přitaţlivost mezi pohlavími, překročit sexuální touhu a osvobodit se. Pokud je toho někdo schopen silou myšlenkové analýzy a sebekázně, pak nepotřebuje vstupovat do manţelství či partnerství. Protoţe cílem je v kaţdém případě osvícení. Pokud se však někdo necítí na to, zvládnout to jen 66 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU správným postojem a prací na sobě, pak můţe vstoupit do manţelství. Odpovědí tedy je: Kdo je schopný sám sexuální přitaţlivost přesáhnout, ten do manţelství vstupovat nemusí. Jediným cílem vztahu mezi muţi a ţenami je povznést se nad přitaţlivost mezi muţi a ţenami a uvědomit si své skutečné Já. Vztahy nejsou určeny k ničemu jinému. Pokud je vztah zaměřen na tento cíl, člověk se vnitřně vyvíjí a můţe dosáhnout svobody, štěstí a míru. Kdyţ si chceme ve vztazích jen uţívat, vytváříme si nová vnitřní pouta, znehodnocujeme sami sebe a upadáme. Zákonitě pak přichází neštěstí a konflikty. Na prvním místě je tedy pochopit, jaký je cíl vztahů mezi muţi a ţenami. Jediným cílem lidského ţivota a těla je dospět k Pravdě, uvědomit si, čím skutečně jsme, a realizovat Boţství, které tkví v kaţdém z nás. Tohoto stavu lze dosáhnout pouze v lidském těle, a to je také jediným účelem našeho těla. Dokud nenastane duchovní seberealizace, nikdo nemůţe být šťastný a plně uspokojený. Toto je tedy cílem a všechno ostatní jsou prostředky k jeho dosaţení. Správné je vyuţívání všech prostředků jen pro tento účel. Zneuţíváním prostředků je cokoli, co nás odvádí od našeho cíle. Lidské tělo se tedy můţe stát buď prostředkem k dosaţení Pravdy, nebo být pouţito nesprávně, jak se to většinou děje. Bůh stvořil muţe a ţeny s určitým záměrem. Je v tom velmi hluboký smysl. Ti, kteří se touto otázkou více zabývali, říkají: „Neexistuje muţ, který by si v sobě nenesl ţenu. Nenajdete ţenu, která by v sobě neobsahovala muţe.“ V Číně to pojmenovávají jako princip jin a jang, jinde zase jako plus a mínus, pozitivní a negativní energie. Velmi zřídka je někdo schopen duchovně se seberealizovat a zaţít Boţství jen vlastní sebeanalýzou. Byli a jsou takoví lidé, ale je jich málo. Většina lidí poznává sama sebe prostřednictvím opačného pohlaví. Často se však dopouštíme veliké chyby: V kontaktu s opačným pohlavím se zaměřujeme na získání radosti a poţitku skrze druhého. Je to ten největší omyl. Setkání by mělo být vyuţito pro sebepoznání, a ne pro uţívání si. K čemu tedy dochází, kdyţ se dva lidé upřímně sblíţí? V intimní blízkosti opačného pohlaví dochází k vzájemnému ovlivňování na úrovni fyzického i jemnohmotného těla. V tu chvíli se většina lidí prostě jen objímá a oddává sexu. Cesta pro ty, kteří chtějí duchovní přeměnu, je jiná. Místo abychom se kochali fyzickou přitaţlivostí VZTAHY 67 partnera, měli bychom pozorovat to, co se děje v nás. Měli bychom si uvědomit, jaké v nás vyvstávají myšlenky, emoce či touhy. Jak uţ jsem vám popisoval, v naší existenci jsou dva prvky – pozorovatel a pozorované. Měli bychom sledovat, co se v nás při sexu děje. Je to na vás, jestli si chcete sex pouze uţít nebo se dobrovolně od potěšení odklonit a věnovat pozornost procesu v sobě. Je to technika, prostřednictvím které pozorovatel časem shledá, ţe má nad pozorovaným navrch. Tak se rozvine sebekontrola. Během tohoto procesu odejde z jemnohmotného těla mnoho vtisků nahromaděných v tomto a v minulých ţivotech. Všechno, na co zaměříme svou pozornost, zeslábne. Pozorovaný předmět a jeho pozorovatel jsou od sebe odděleny. Kdyţ se váš pozorovatel nechá ovládnout tím, co pozoruje, oslabí vás to. Naopak, kdyţ se pozorovatel (subjekt) nenechá přemoci pozorovaným objektem a zůstává pozorovatelem, poryvy myšlenek a emocí se začínají zeslabovat a rozpouštět. Nakonec zůstáváte sami sebou, aniţ byste byli něčím ovlivňováni. Odpoutaným pozorováním se přibliţujete sami k sobě a to je cílem. Pokud během tohoto procesu dojde k souloţi, pak byste měli převzít zodpovědnost za otěhotnění a narození dítěte. Neutečte od toho. Protoţe tato odpovědnost vám poskytne další výcvik. Výchova dětí vám přinese mnoho dalších dobrých vlastností. Budete-li dobrým otcem nebo matkou, rozvine se ve vás mnoho ctností. Například trpělivost, která je ve výchově dětí zapotřebí. S dětmi to není vţdy jednoduché. Dále je třeba tolerance a obětování se dětem: „Dám více dítěti neţ sobě.“ Kdyby se mě někdo ptal, jaká instituce má na světě největší cenu, odpověděl bych: „Je to mateřství.“ Mateřství je největším a nejdrahocennějším vztahem. I svatí se narodili z klína matky. Všichni významní muţi a ţeny jsou tu díky svým matkám. Není ale nezbytné vstoupit do manţelství a mít sex, aby se ţena mohla stát matkou. Mateřství je emocionální nastavení, přístup k ţivotu a postoj ke druhým. Jsou ţeny, které porodily děti, aniţ by se staly matkami. A jsou jiné ţeny, kterým se ţádné dítě nenarodilo, a přesto se staly matkami. Kdo by mohl být větším příkladem matky neţ Matka Tereza z Kalkaty? Těţko najdete opravdovější matku. Nedala ţivot ţádnému dítěti ani se nevdala, a přesto to byla opravdová matka plná lásky a obětování se. Většinou, kdyţ se lidé vezmou a mají spolu děti, rozvíjejí se v nich přirozeně právě tyto kvality. Největší slávou kaţdé ţeny je tedy srdce matky. 68 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vztah mezi muţem a ţenou je velmi posvátná záleţitost. Měli bychom ho mít ve velké úctě. Nejde jen o vztah pro fyzické potěšení. To, co nazývám Láskou, je vyvrcholením celého vývoje a přichází aţ po dlouhé době souţití. Samozřejmě, někdy k tomu nemusí být manţelství zapotřebí. Jsou to všechno jen různé způsoby, jak v sobě tyto vnitřní kvality rozvinout. Jedna z největších svatých, co se kdy narodili, se jmenovala Mírabaji. Ţila asi před čtyřmi sty lety v Radţastánu, v Udajpuru, kde jsem učil na univerzitě. Vdala se, jak bylo tehdy zvykem, ale byla velice duchovně pokročilá a neměla ţádný fyzický vztah. Pocházela ze vznešené rodiny, ale odešla od ní, aby hledala svého Učitele. Našla ho, duchovně seberealizovala a stala se jednou z největších světic. Měl jsem moţnost sedět u nohou jiné veliké svaté ţeny – Ánandy MayMa. Mnohokrát jsme ji s mojí ţenou navštívili. I v jejím osudu bylo vdát se. Vdala se tedy, ale byla tak duchovně pokročilá, ţe neměla potřebu sexu. Kdyţ se s ní chtěl manţel ve vší počestnosti sblíţit, upadla do transu. Pro manţela to muselo být obtíţné, hlavně zpočátku byl asi šokován. Jakmile se jí chtěl dotknout, dostala se do samádhi. Byl to však muţ vnitřně připravený na vývojový proces. Uvědomil si, ţe je jeho ţena veliká světice a ţe jejich svatba byla zřejmě osudová. Začal sám praktikovat duchovní cestu. Později, kdyţ pochopil, jaká je jeho ţena veliká duše, stal se jejím ţákem. Ánanda MayMa ale nepřestala vykonávat své povinnosti k manţelovi. Slouţila mu, vařila a dělala vše, co se má. Stát se Guruem neznamená jen odpočívat na kanapi. Ánanda MayMa se ze svých povinností nevyvázala. Dnes jsem se pokusil vysvětlit vám některé věci týkající se partnerských vztahů. Není na nich nic špatného, pokud zůstává cílem duchovní seberealizace. Je to jen čistě individuální záleţitost, kdo manţelství potřebuje a kdo ne. Osvícení, jediný a nejvyšší cíl lidského ţivota, je stejné pro muţe i ţeny. Není tu ţádný rozdíl. Dokud jen procházíte různými romancemi, na duchovní cestě moc postoupit nemůţete. Romance se sice v ţivotě stávají, ale měli bychom se dostat na vyšší rovinu. Flirtování je samozřejmě naprosto neţádoucí. Jeden den flirtovat s tím a druhý den s tamtím, ráno s jednou, odpoledne s druhou a večer se třetí... To vám nepomůţe, ale stáhne vás to dolů. Jde o velmi hluboké záleţitosti, které nelze vysvětlit v tak krátkém čase. Vzájemným průnikem muţe se ţenou se mění jejich 69 VZTAHY osobnosti. Rozdílná osobní elektromagnetická pole přecházejí z jednoho na druhého. Rozvíjejí se věci, které tu dříve nebyly. Proto byste se měli co nejvíce snaţit vyvarovat střídání partnerů. Uspokojení nikdy nedostanete od partnera, je ve vás samých. Donekonečna můţete vybírat vhodnějšího partnera. Zcela vyhovující protějšek nikdy nenajdete, protoţe hledáte klid mimo sebe a uţ směr, kterým se zaměřujete, je zcestný. Takţe duchovnost v ţádném případě nestojí proti vztahu muţe se ţenou a proti rodičovství. V historii lidstva například duchovně realizovaly ţeny s dětmi. Nejde o vaši minulost, ale o to, začít právě dnes. Věci se začnou měnit od okamţiku, kdy vše správně pochopíte. Minulost je pouhou minulostí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Význam manţelství Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Mezilidské vztahy hrají v lidském ţivotě významnou roli. Někteří myslitelé a svatí dokonce prohlašovali, ţe člověk, který si kompletně vyřešil téma vztahů s druhými lidmi, je osvícený. Dnes bych rád něco pověděl o vztahu mezi manţeli. Vztahové otázky nabývají různých poloh podle toho, o jaký typ vztahu se jedná. Jedním z velmi důleţitých vztahů je právě vztah mezi manţeli. Obecně lze říci, ţe zároveň se vstupem do manţelství začínají i hádky. Většinou je třenic více neţ harmonie, samozřejmě existují i výjimky. Rozdílnosti a spory jsou nevyhnutelné. Jen velmi málo lidí však ví, ţe v rozepřích se skrývá něco velmi hlubokého. Spory mezi manţeli nabízejí moţnost se vyvíjet. Pokud partneři hádky neustojí a rozejdou se, promarnili příleţitost postoupit ve vývoji. Kdyţ se nerozejdou a i přes různé třenice spolu zůstávají, přijde čas, kdy oba duchovně postoupí. Proč se vlastně manţelé hádají? Protoţe se liší v tom, čemu dávají přednost a co jim vadí, ale především od sebe oba dva příliš očekávají. Jakmile se do vztahu dostává prvek očekávání od partnera, musí zákonitě dojít k hádce. Ona něco očekává od něho a on 70 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU zase od ní. Očekávání se však nikdy nemohou zcela vyplnit. Tendence něco od druhého očekávat souvisí s egem. Skutečným problémem lidského ţivota je ego. Unesou-li oba hádky a jsou-li rozhodnuti se nerozejít, ať se děje, co se děje, rozvine se v nich hlubší pochopení ţivota. Nečistoty na úrovni jemnohmotného těla postupně zeslábnou, aţ se nakonec zcela vytratí. Nastupuje harmonie. Jen velmi málo lidí chápe význam tohoto důleţitého procesu. Nízká schopnost tolerance je jednou z příčin, proč je na Západě tolik rozvodů. Problémy se vyskytují všude na světě, ale mohou na Východě a na Západě nabývat různých podob. Problémy manţelství na Východě i na Západě se kompletně vyřeší aţ v duchovní seberealizaci. K řešení dochází vţdy na individuální rovině. Společnost nemůţe být osvícena jako celek, osvícení dosahují jen její jednotliví členové, ať uţ ţijí na Východě, nebo na Západě. Na Západě se klade přehnaně důraz na osobní svobodu, a tak se můţe jen stěţí rozvíjet schopnost obětavosti a kompromisu, i ochota více dávat neţ od druhého očekávat. Tendence realizovat svá vlastní přání a záliby je tak silná, ţe rozchod způsobí často jen konflikty kvůli drobnostem. Na Západě lidem často schází tolerance. Přitom je třeba si uvědomit, ţe tolerance je jednou z nejcennějších kvalit. Lidé se budou mezi sebou vţdycky v mnoha směrech odlišovat, ale je důleţité rozdíly v názorech, zálibách či v ţivotním stylu nejenom uznat, ale i přijmout s úctou a láskou. Je třeba zvyšovat svoji přizpůsobivost. Jednou jsem mluvil na satsangu o tom, ţe hledající se na duchovní cestě vůbec nezabývá svými právy, ale dbá pouze o povinnosti. Občas je zapotřebí některé věci, které mi vyvstanou, vám sdělit, podrobněji vysvětlit. Zvláště lidem ze Západu se to můţe zdát podivné: „Co by to bylo za ţivot, kdybychom neměli ţádná práva? Povinnosti a práva přece patří dohromady.“ Kdyţ mluvím o duchovním způsobu ţivota, mám na mysli snahu dosáhnout konečné Pravdy. K tomu je zapotřebí v mysli upozadit tendenci obhajovat svá práva a posílit zaměření na povinnosti. Co znamená dát stranou svá práva? Znamená to dát stranou své ego. Snaţit se více plnit své povinnosti znamená chtít více slouţit neţ něco od druhých dostávat, a posilovat tak v sobě ušlechtilé vlastnosti. Tímto způsobem se rozvíjí opravdový duchovní ţivot. Potom se můţeme přiblíţit výšinám, ke kterým vzhlíţíme a před nimiţ se klaníme. Například k Jeţíši Kristovi, který v ţivotě od VZTAHY 71 druhých nikdy nic nechtěl, ale jen dával a dával. Nakonec ho ti, které obdarovával, ukřiţovali. Moţná se na kříţi v určitém momentu s pochybami obrátil k Bohu, ale potom ihned řekl: „Děj se vůle Tvá.“ Nebyl v tom ani náznak postěţování si. Proto se před ním klaní celý svět. Ukázal nám cestu, kam vývoj směřuje. Všechny velké osobnosti všech náboţenství ukazovaly stejnou cestu. Manţelé mají velikou šanci postoupit ve vývoji. Zůstaňte spolu a nerozcházejte se. I kdyby se měl váš ţivot stát peklem, vydrţte to a jednou se vše promění v ráj. Pokud si sníte o ráji s jinou ţenou či muţem, řítíte se do pekla. Dostanete se ještě do většího pekla, neţ aktuálně jste. Zapamatujte si, co vám říkám. Vaše rozhodnutí pustit se do jiného vztahu je jen záměnou jednoho pekla za jiné. Ve vztahu mohou nastat některé velmi palčivé problémy. Například kdyţ je jeden z partnerů oddanější a více se druhému dává, zatímco jeho protějšek má sklon flirtovat. Věrný partner se dostává do nesnází. V srdci to začne pálit, kdyţ se dozvídá, ţe si jeho partner či partnerka někde něco začíná. Hledajícího opouští klid, protoţe stále myslí na to, ţe on či ona se zhlédli v někom jiném. Těm, kteří se chtějí místo do pekla vydat do nebe, nabízím nesnadná doporučení. Těm, co mají zamluvená místa do pekla, pomoci nemohu. Jedna z metod, jak se vyhnout problémům, je začít si vzájemně říkat pravdu. Je to osvědčená metoda. Řekněte: „Podívej, moje mysl má tendenci hledat něco mimo náš vztah.“ Nikomu se do toho určitě nebude chtít a někdo z vás můţe být i rozhodně proti: „Vy nás nabádáte, abychom odhalovali svá tajemství?“ Ano, otevřete své tajné schránky. Tím se vaše peklo promění v nebe, protoţe pravda vede do nebe. Začněte spolu mluvit pravdivě. To je jedna z metod, pokud jste jí schopni. Vím, ţe vyţaduje dostatek sebeanalýzy a odvahy. Těm, kteří se rozhodnou vydat se touto cestou, pošlu i na dálku energii. Nevadí, ţe s nimi nebudu fyzicky přítomen, pocítí, ţe jsem jim blízko. V lidském ţivotě hraje důleţitou roli také pocit bezpečí. Často se cítíme nejistí a hledáme jistotu všude kolem sebe, například v různých lidech. Je to jen nevědomost, protoţe bezpečí nemůţeme získat vně sebe. Jistotu nám můţe dát jedině Bůh. Myslete na Boha, kdykoli se cítíte nejistí. Ještě další věc bych k otázce manţelství rád zmínil. V celé historii lidstva nikdy neexistoval, neexistuje a nikdy ani existovat nebude ideální manţel ani ideální manţelka. Proč? Protoţe manţelské vztahy patří do sféry světa a všechny světské vztahy jsou relativní. 72 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nemohou být dokonalé a naprosto harmonické. Zcela dokonalý je jen absolutní vztah s Bohem. Pokud se v historii vyskytly naprosto harmonické manţelské vztahy, nebyly zaloţeny na světských přitaţlivostech. Jako příklad si můţeme vzít manţelství Ramakrišny a jeho ţeny. Vztah mezi Pánem Krišnou a jeho ţenou přesahuje lidské chápání. Lze mu porozumět aţ po duchovní seberealizaci. Podobně nemůţe nikdo neosvícený pochopit povahu vztahu mezi Sítou a Rámou, vtělením Boha. Před takovým vztahem se skláníme a přestáváme mluvit, protoţe jde o záleţitosti na úrovni Boha. Konečný cíl vztahu mezi muţem a ţenou je duchovní povahy a vztah by proto neměl být chápán jako pouhý prostředek k uspokojení sexuálních pudů. V kaţdém případě bychom měli plnit své povinnosti, aniţ bychom něco od druhé strany očekávali. Snaţte se, prosím, ochraňovat manţelství, jak nejlépe můţete. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Manţelství a věrnost Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Od jedné z hledajících jsem dostal dopis týkající se obecně platného tématu. Její popis je velmi zajímavý a poučný. Hledající píše, ţe je jiţ dlouhou dobu vdaná a manţelství bylo dosud velmi spokojené. Jiţ více neţ třicet let vše dobře klapalo a ve vztahu byla láska. Ani jeden z partnerů nebyl příliš zaměřený na sex. Manţel se ale nyní seznámil s jinou ţenou a začal podléhat její přitaţlivosti. To se stává často, ať uţ se zamiluje manţel nebo manţelka. Následky bývají katastrofální. Situace přináší mnoho bolesti, rozrušení a emočního zmatku. Dojde-li k rozvodu, povaţuji to za jedno z největších neštěstí, které můţe člověka potkat. Snaţím se zasazovat o to, aby k rozvodům nedocházelo. Pokud se rozhodnete ţít s někým v manţelství či v partnerském vztahu, buďte věrní, oddaní a nestřídejte vztahy. Nedovolte své poblázněné mysli, aby se toulala, kde se jí zachce. Mysl je velmi mazaná a různě vás klame. Několikrát jsem se pokusil rozvodu zabránit, někdy úspěšně a jindy neúspěšně. Je důleţité, abyste pochopili, ţe manţelství má dva významy. Jedním je duchovní růst a druhým je splnění pozemského účelu v rámci Boţího Plánu. Důleţité je být k sobě v manţelství stopro- VZTAHY 73 centně upřímní, oddaní a pravdiví. Pokud jde muţi a ţeně jen o uspokojení sexuálních tuţeb, potom se stává vztah prostředkem pádu. Lidská bytost klesá hluboko dolů a dostává se na úroveň niţší neţ je zvířecí. Pohlavní ţivot zvířat je regulován instinkty a pravidly přírody. Zvířata se stýkají jen v určitých obdobích a nikdy mezi nimi nedochází ke znásilněním. Zvířata nepotřebují manţelství. Nesetkal jsem se s tím, ţe by se kráva chystala někde na křiţovatce vdávat. Manţelství se týká jen lidí a má dalekosáhlý význam. Lidé jsou předurčeni k tomu, aby přesáhli úroveň zvířat a dospěli k Pravdě a Boţství v sobě. Je smutné, kdyţ klesají pod úroveň zvířat. Zvířata nejsou sexem stahována dolů, protoţe je u nich pohlavní styk řízen zákony přírody. U lidí není sexualita usměrňována instinkty, protoţe na jejich úrovni jiţ sehrává roli rozlišovací schopnost. Lidé se musí rozhodovat sami kdy, kde, jak a proč mít pohlavní styk. Odpovědi na všechny tyto otázky byly v Indii zodpovězeny jiţ před tisíci lety. Vše je popsáno v duchovních textech. Většina lidí v Indii se dosud těmito zásadami řídí, a proto je zde poměrně málo rozvodů. Mnozí však jen následují tradici a často jiţ neznají hlubokou teorii za tím. Pokud má být lidstvo zachráněno, musí se dávná moudrost rozšířit do celého světa. Všichni znáte příčiny jedné z nejstrašlivějších chorob dnešní doby – AIDS. Jedním z důvodů je nekontrolovaný sex. Měli bychom se připravit na šíření duchovního chápání partnerských vztahů, protoţe lidé jsou v těchto otázkách často zcela nevědomí. Sexualita musí být usměrňována pravidly. Zásadní je poctivost a věrnost mezi muţem a ţenou. Týká se to manţelství i partnerských vztahů. Nemám nic proti nesezdaným vztahům, kdyţ je to v určité společnosti zvykem. V obou případech by měla být věrnost základním principem. Pravdu a důvěru nelze ničím nahradit. Bez nich podlehne lidstvo naprosté zkáze. Proto, kdyţ schází věrnost a poctivost, je pravidly neusměrňovaný sex tou nejnebezpečnější záleţitostí. AIDS je jedním z nejobtíţněji řešitelných celosvětových problémů. Zcela jinak se věci odehrávají v přítomnosti věrnosti a skutečné lásky. Mluvím o lásce, ne o vášni. Na začátku vztahu bývá láska smíšena s přitaţlivostí, ale měli bychom postupně usilovat o to, aby byla ţádostivost přeměněna a mohla se rozvinout láska. Manţelský ţivot a sexualita se mohou stát nejsilnějším zdrojem vaší duchovnosti, pokud je ve vztahu v popředí zodpovědnost a zaměření na 74 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU druhého: „Jak bych mu mohla co nejlépe prospět?“ „Co bych pro ni mohl udělat?“ Pokud je sebestřednost nahrazena sluţbou partnerovi a do vztahu vstupuje zodpovědnost vůči dětem, k vnitřní přeměně dochází velmi rychle. Protoţe díky upřímnosti, věrnosti a pravdivosti nadejde čas, kdy začne dţin ţádostivosti ztrácet na síle a rozkvete skutečná láska. To je to velké tajemství. Opovrţeníhodní nešťastníci jsou lidé, kteří se po mnoha letech manţelského ţivota nechají omámit fyzickou přitaţlivostí nějaké jiné ţeny či muţe. Kdybych mohl a měl dost síly, chytil bych takového člověka za krk a zatřepal s ním: „Proč se ţeneš do pekla? Proč způsobuješ trápení svému partnerovi? A nejhorší je to, co připravuješ svým dětem!“ Přece jen bych rád řekl k uvedené otázce ještě jednu věc. Snaţte se přesvědčit svého manţela, aby neničil vaši rodinu a sám sebe. Nejhorší pohroma čeká jeho samotného. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Postoj k nezdvořilým lidem Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jak bych měla přistupovat k lidem, kteří jsou mi z nějakých důvodů nepříjemní? Chovají se ke mně například nezdvořile, hrubě nebo nejednají poctivě. Měla bych s nimi přesto pokračovat v komunikaci?“ Kdyţ se dostanete do styku s lidmi, kteří se vám zdají nezdvořilí či hrubí, nikdy nezačněte být také takoví. Je to vaše zkouška. Přestoţe se oni nechovají slušně, vy zůstaňte klidní a zdvořilí. O to by se měl snaţit kaţdý hledající. V duchu bychom měli být nezdvořilým lidem spíše vděční, protoţe nám dávají šanci se vyvíjet. Kdyţ se druzí chovají hrubě, nechovejte se jako oni. Pokud se budete touto radou řídit, velice rychle vyrostete. Je tak snadné oplácet nezdvořilost nezdvořilostí. Všichni to tak dělají. Kdyţ se k nám někdo zachová hrubě nebo se na nás rozčílí, i my reagujeme v hněvu a zapomínáme na zdvořilost. Skutečná vnitřní síla však spočívá v něčem jiném. Vzpomeňte si na Jeţíše Krista, který takovou sílu před staletími měl. „Uhodí-li vás někdo do tváře, nastavte mu i druhou,“ říkal. Je to velmi obtíţné, ale duchovní cesta vede právě tudy. Musíme se VZTAHY 75 snaţit kontrolovat reakce, které v nás v důsledku chování druhých vyvstávají. Sebeovládání má vysokou hodnotu. Mohlo by například zabránit rozpadům mnoha rodin. Pokud bychom statisticky zkoumali příčiny rozvodovosti, zjistili bychom, ţe šlo většinou o maličkosti: „Vůbec se o mě nezajímáš a děláš si jenom to, co chceš! Uţ tě mám plné zuby!“ – „A ty si myslíš, ţe já s tebou můţu vydrţet? Nesnáším tě. Rozvedeme se!“ Mnoho rodin se dramaticky rozpadá v podstatě kvůli malichernostem. Kdyby alespoň jeden z partnerů projevil trochu trpělivosti a tolerance, všechno by se mohlo odehrát jinak. Zkouškou našeho sebeovládání jsou právě situace, kdynás druzí provokují. Jak se máme zachovat? Všechny problémy se plně vyřeší aţ duchovní seberealizací, ale neţ k tomu dojde, uvádím někdy i drobné nápomocné techniky. Stejně tak jako lékaři někdy dočasně nabízejí léky proti bolesti, protoţe bude nějakou dobu trvat, neţ se nemoc vyléčí. Ať uţ jde o jakýkoli konflikt a vy se začnete zlobit, pomůţe vám vědomě prodlouţit dech. Uvidíte, ţe vás to zastaví před nějakým agresivním výpadem. Dýchání je totiţ propojeno s naší myslí. Ne všechny metody lze pouţít v kaţdé situaci. Doporučuje se například vypít sklenici vody. Co by si ale vaši spolupracovníci o vás pomysleli, kdybyste začali v záchvatu zlosti okamţitě shánět sklenici vody. Kromě dechu vám také velmi rychle pomůţe opakování mantry nebo vzpomínka na duchovní osobu. Ihned k vám začne proudit nápomocná energie. Setkáte-li se tedy s nějakým nezdvořákem, je to váš test, abyste se nezačali chovat podobně. Nejlepší by dokonce bylo, kdybyste se chovali ještě zdvořileji. Někteří lidé však mohou vaši slušnost povaţovat za slabost a vyuţívat vás. Těm musíte občas ukázat svou sílu. Co se týká vaší otázky, zda s nezdvořilými lidmi přestat komunikovat, odpovídám: Proč nebýt velkorysí? A nezapomínejte, ţe i vy se občas chováte nezdvořile. Proč uzavírat své srdce a přestávat komunikovat? Mezi manţeli to probíhá velmi často. Ráno se kvůli něčemu pohádali, ale za hodinu seuţ jeden z nich ptá: „Miláčku, jsi v pořádku?“ – „Uţ je to dobré, zapomeňme na to.“ Naučte se věci přecházet, vašemu ţivotu to prospěje. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 76 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vztahy v rodině Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha K duchovní seberealizaci vede mnoho různých cest a kaţdá z nich má své kvality. Přichází mi na mysl vyzdvihnout dnes jeden aspekt, který se týká všech. Mám na mysli mezilidské vztahy, které jsou jedním z nejdůleţitějších faktorů v našem ţivotě. S jakým postojem bychom měli k druhým přistupovat? Jaký by měl být vztah mezi manţeli, dětmi a jejich rodiči, sourozenci, podřízenými a nadřízenými nebo třeba i mezi vládou a občany? Všude hrají významnou roli vztahy. Pro dosaţení osvícení jsou důleţitější vztahy v rodině neţ ve společnosti. Základem je rodina. Za nejposvátnější, nejhlubší a nejcennější instituci na světě povaţuji mateřství. Všechny ţeny získávají ve své mateřskosti svatozář. U nich začíná nový ţivot. Přivést na svět dítě není obtíţné, děje se to i ve zvířecí říši, ale stát se opravdovou matkou je nesnadný úkol. Oplodnit ţenu není nic světoborného, protoţe to zvládne kaţdý muţ, ale stát se opravdovým otcem není jen tak. To, co se v kinech a v televizi prezentuje jako láska, je jen vášeň a přitaţlivost. Jak se stát skutečnou matkou? Jak se stát skutečným otcem? Jak se stát dobrou dcerou? Jak se stát dobrým synem? Jak být skutečným bratrem nebo sestrou? Jak se stát dobrou manţelkou či manţelem? To jsou jedny z nejdůleţitější otázek lidstva bez ohledu na zemi původu či náboţenské přesvědčení. Červenou nití vinoucí se všemi mezilidskými vztahy, a tím nejcennějším, co v nich můţeme najít, je schopnost něčeho se ve prospěch druhých vzdávat. Matka i otec se stávají skutečnými rodiči svou obětavostí. Dávání je základem i v sourozeneckých vztazích. Obětovat se znamená ţít více pro druhé neţ pro sebe. Vůči své matce zůstáváme dluţníky navţdy. To ona k nám v noci vstávala. Všichni jsme se jako děti počůrávali, maminka nás přebalovala a často se přitom i ušpinila. Takový dluh nelze jen tak vymazat. Vystudovali jsme jen díky laskavosti otce, který se snaţil vydělávat, aby mohl jeho syn či dcera získat vzdělání a rozvíjet se. Podobné je to i v partnerských vztazích. Na začátku jsou oba přitahováni mládím a krásou svého partnera a několikrát denně si přísahají lásku. Kam se veliká láska poděla za pět či deset let? Ne- VZTAHY 77 byla to ţádná láska. Lásku prověří stárnutí, kdyţ se na půvabné tváři začínají dělat vrásky, vlasy vypadávají, mládí odchází a objevují se nemoci. Milují ti, kteří i potom zůstávají po boku svého druha či druţky. Často namítáme: „Snaţím se být dobrou matkou, otcem, sestrou, bratrem, synem či dcerou, ale co oni? Zatímco já se snaţím, jak nejlépe umím, druhá strana nedělá nic.“ Takto si lidé často stěţují. Má odpověď zní: Jestli chcete být osvícení, neočekávejte nic zpátky. Chcete-li na oplátku dostat něco pro sebe, nejde o lásku, ale o obchod. Potom jste pouhými kupci a nevíte, co láska doopravdy znamená. Obchodníci sledují výdaje a příjmy a nestarají se o lásku. Mějte lásku ke svému otci, i kdyţ vám nadává. Mějte lásku ke své matce, i kdyţ s vámi není spokojená a je vyčítavá. Milujte svého manţela či manţelku, a kdyţ o vás nedbají, projevujte zájem vy o ně. V tom vám přece nikdo bránit nemůţe! Jde o vaše osvícení. Starejte se o svoji vlastní cestu, ne o činy druhých. Člověka povyšuje to, ţe dbá o své povinnosti, ne o svá práva. Kaţdý, kdo chce dosáhnout osvícení, se má zabývat jen jediným slovem povinnost, a ne se ohánět svými právy: „Vím, co je moje povinnost vůči matce, otci či partnerovi. To, jak se chovají oni, se mě netýká. Budu se dál snaţit plnit dobře svůj díl.“ Všechno to jsou zkoušky lásky a vztahu mezi dvěma lidmi. Platí to dokonce i pro tak velmi šokující situace jako je nevěra. I tato situace vás podrobuje zkoušce, zda zůstanete upřímní. Následky svého činu si prostřednictvím karmy neponesete vy, ale on či ona. Nejste to vy, kdo je oklamán, v podvodu je váš partner. Pokud vás partner klamal, vy buďte věrní, v tom spočívá vaše zkouška. Věrnost a čestnost má vţdy navrch a získá si nakonec i vašeho partnera. Věrnost a láska vţdy vítězí nad niţšími tendencemi. Stává se, ţe v nás vyvstávají na povrch niţší tendence. Podívejme se na věci pravdivě tak, jak jsou. Kaţdý máme v sobě nahromaděno mnoho různých vtisků z minulosti, naše podvědomí je plné nekonečného mnoţství pocitů. Nikdo si proto nemůţe být jist, jaké vtisky vyjdou za určitých okolností na povrch. Často se člověk usilovně snaţí být věrný, ale vtisky mohou z podvědomí vytrysknout na povrch velmi intenzivně. Pokud k takové situaci dojde, je to zkouška i pro oklamaného partnera. Buďte trpěliví, tolerantní, vyčkejte… Bude to opravdu obtíţné a bolestivé, ale v tom právě spočívá vaše zkouška. Oheň nesnadné zkoušky spálí všechny vaše nečistoty. 78 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Rozhodl jsem se vám dnes něco povědět o tom, jak se věci mění, kdyţ je vaším jediným cílem osvícení. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 79 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… TOUHY …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 80 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Bhagavadgíta o touhách Vybráno ze Satsangů 6. 2. 1997, 4. 1. 1999, 8. 2. 2003 a 8. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 36: „Ardžuna řekl: Nu a z jakého důvodu člověk i nedobrovolně páchá hřích, jako by byl poháněn nějakou silou?“ Ardţuna se ptá, proč ho nějaká síla jakoby mimo něho pohání k tomu, aby udělal něco špatného. Pokud měl tento problém i Ardţuna, výjimečný ţák největšího Gurua, potom se problém musí dříve či později týkat všech hledajících na duchovní cestě. Jde o základní otázku, na níţ hledá člověk odpověď po celý svůj ţivot. Rozřešení této otázky ovlivní, zda budeme či nebudeme úspěšní na duchovní cestě. Z praktického hlediska je tato otázka pro duchovní cestu jednou z nejdůleţitějších. Ardţuna popisuje, jak člověk udělá něco špatného, přestoţe nechce spáchat hřích: „Ó můj Pane, pověz mi, co je to za sílu, která člověka nutí, aby hřích spáchal?“ Tento problém se přímo týká všech, kdo dospěli do vývojového stupně, na němţ začíná duchovní cesta. Do té doby ještě člověk nevěnuje příliš mnoho úvah tomu, co je dobré a co špatné a nezabývá se myšlenkami na hřích a ctnosti. Skutečná duchovní cesta ještě nezapočala. Člověk se sice můţe věnovat různým náboţenským obřadům a metodám, ale jeho motivace je odlišná. Pod rouškou náboţenství se skrývá motivace získat něco ve světě. Duchovní cesta začíná tehdy, kdyţ chce hledající vyřešit svůj vlastní individuální problém, chce se osvobodit od svých vnitřních konfliktů a proţívat trvalé štěstí a mír. Dochází k závěru, ţe existují některé správné a některé nesprávné věci a ţe by měl člověk v ţivotě dělat ty správné, a ne ty špatné. Dokud jste nedosáhli stupně morálnosti, duchovní cesta nezačala. Postupně začíná hledající rozlišovat mezi správným a nesprávným, mezi morálním a nemorálním, hříchem a ctností, protoţe se rozvíjí jeho vnitřní rozlišovací schopnost. Přestoţe však ví, ţe je nějaké jednání hříšné, nesprávné a ţe to nechce udělat, můţe často jednat zcela v rozporu s tím. Následně si uvědomuje, čeho se dopustil. Ardţuna se proto ptá: „Můj Pane, Poč se to takhle děje? Co k tomu člověka přiměje? Jaká to je síla, ţe člověk spáchá hřích i neúmyslně?“ Ardţuna pokládá velmi zásadní otázku. Člověk ví, TOUHY 81 ţe to je hřích, uţ předtím, neţ se toho dopustí, i přitom, kdyţ to dělá, a přesto ho jakési vnitřní nutkání vede k tomu tak jednat! Pokud by si člověk nebyl vědom, co je dobré a co špatné – dobrá, to je omluva – ale problém je, ţe on si toho vědom je! Nechce jednat určitým způsobem a ono se to přece stane. Udělá to. Proč? V dalším verši následuje odpověď. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 37: „Šrí Bhagaván řekl: Je to touha zrozená z prvku radžas, která se objevuje jako zloba; věru je nenasytná a očividně špatná. V tom případě ji rozpoznej jakožto nepřítele.“ Touha je tou příčinou, to je ta motivující síla. Stojí za všemi skutky, o nichţ ten, kdo se jich dopouští, ví, ţe jsou špatné, a přece má nutkání to udělat. Čím? Karmickou silou touhy. A právě tento prvek touhy nabývá také podobu zloby. Pán mluví o touze, k níţ se přidává hněv – protoţe hněv je potomkem touhy. Příčinou hněvu je vţdy právě touha. Není pochyb, ţe kdyby neexistovala touha, nebyl by tu ani hněv. Kdykoli se objeví něco, co člověku brání v uspokojení jeho touhy, okamţitě vyvstane hněv. Kdyţ není přání naplněno, touha se změní v hněv. Touha je základní silou ve všech těchto situacích. Ze všech sil je v lidském ţivotě nejsilnější touha vztahující se k sexuálnímu spojení, přitaţlivost mezi muţem a ţenou. Toho bychom si měli být vědomi. Tato přitaţlivost je tak naléhavá a mocná, ţe strhává člověka aţ neuvěřitelným způsobem k všemoţným činům označovaným za hříšné. Častokrát v historii lidstva stála v pozadí touha. Mnohé války začaly pouze tím, ţe král touţil po nějaké ţeně. Ţeny zabíjejí své manţely pod vlivem touhy po jiném muţi. Mnoho případů potvrzuje právě tuto motivační sílu. Musí tomu tak být, protoţe je to právě tato síla, na níţ stojí celá příroda. Proto jedním z největších problémů lidského ţivota je, jak se osvobodit od sexuální touhy a od přitaţlivosti mezi muţem a ţenou. Krišna ve verši prohlašuje: „Ardţuno, síla, která ţene lidi ke špatným činům, není ničím jiným, neţ silou touhy v nás.“Ve verši je téţ zmíněno, ţe tato touha je zrozena z prvku radţas. Všechno stvořené se skládá ze tří základních prvků (tamas, radţas a sattva). Podle vzájemného poměru těchto tří kvalit se člověk stává buď převáţně tamasický, radţasický, či sattvický. Kaţdý si v sobě nese stopy všech tří prvků, protoţe to jsou základní principy celé Příro- 82 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dy. Lidé s velkým mnoţstvím tuţeb jsou svou přirozeností radţasičtí. Krišna také ve verši vysvětluje, ţe touha je nenasytná a nikdy nemůţe být uspokojena. Čím více se ji snaţíte uspokojit, tím silněji vás ovládá. Moudří lidé to vyjádřili pomocí následujícího přirovnání: Snaţíte-li se naplnit své touhy, je to jako byste se pokoušeli uhasit oheň tím, ţe ho budete polévat benzínem. Benzín se vznítí a oheň se ještě více rozhoří. Ten, kdo se takovýmto způsobem snaţí uhasit oheň, dosáhne opaku. Čím více se snaţíte uspokojit své ţádosti tím, ţe si uţíváte poţitků, tím silněji ve vás narůstá touha po nich. Proto Pán ve verši objasňuje, ţe touhy jsou neuspokojitelné a z principu špatné, protoţe nás stále znovu a znovu klamou. Někdo si například můţe namlouvat: „Kdybych mohl ţít s tímto partnerem, vyřešil bych si tím problém se sexem.“ Vaše touhy by se tím nijak nezmenšily. Sníte o tom, jak někoho získáte, ale kdyţ k tomu dojde, stane se pro vás nový partner po nějaké době nepřitaţlivý a vy zase začnete hledat někoho dalšího. Tímto způsobem lidská mysl pracuje. Nově zakoupené auto je nové také jen první den. Uţ druhý den je zase staré! Problémem je lidská mysl, která potřebuje neustále něco nového. Proto Pán označuje tento prvek touhy jako vyloţeně negativní. Je-li to moţné, nenechte se jím oklamat. Verš je zakončen větou: „V tom případě ji rozpoznej jakožto nepřítele.“ Přání jsou vašimi skutečnými nepřáteli. Touhy nutí člověka pouštět se do nesprávných činů. Kdybyste se nad tím podrobněji zamysleli, zjistili byste, ţe téměř všechny zločiny byly spáchány v důsledku nadměrné ţádostivosti. Zloděj je například člověk, který chce rychle zbohatnout a přehnaně touţí po penězích. Vrah je zase člověk, který si myslí, ţe bude šťastnější, jestliţe bude jeho nepřítel odstraněn z cesty. Jsou to jen různé podoby touhy, která můţe zesílit aţ do té míry, ţe dojde ke zločinu. I kdyţ touha nedosáhne takové intenzity, aby vedla ke zjevně negativním činům, připravuje člověka o vnitřní klid. Jak nás naše touhy ovlivňují a jakým způsobem se díky nim náš ţivot stává utrpením? Vše to bylo velmi pěkně vysvětleno Buddhou a také Kristem. Buddha pojmenovával velmi jasně, ţe příčinou veškerého strádání jsou právě touhy. Kristus mluvil o tomtéţ. Všichni, kdo spatřili Pravdu, docházejí ke stejné moudrosti. Jakým způsobem nám naše přání způsobují problémy? Odpověď nalezneme v následujícím verši. TOUHY 83 Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 38: „Tak jako je oheň zakryt kouřem, zrcadlo prachem a zárodek plodovým obalem, tak je poznání zakryto touhou.“ Poznání je podstatou všeho. Naší skutečnou Existencí je poznání, vědomí a moudrost. Toto poznání je překryto touhami tak, jako je oheň zakryt kouřem. Kdyţ zapálíte dřevo, často přes kouř nevidíte plamen, přestoţe tam je. Tak jako vám kouř nedovoluje vidět plameny, tak vám také touhy nedovolují zaţívat moudrost. Poznání je zakryto touhami. Dalším uvedeným příkladem je špinavé zrcadlo. Chcete se na sebe podívat do zrcadla, ale protoţe je zaprášené, nemůţete vidět svůj obličej. Krásný příklad. Kdyby nebylo prachu, svůj obličej byste spatřili. Stejně tak jiţ existuje plné poznání toho, kým jste – tedy duchovní seberealizace. Jsou tu však touhy, které jako prach zakrývají zrcadlo a brání vám vidět Pravdu. Třetím příkladem je plodový obal, v němţ se dítě narodí. Dokud ho sestry při porodu neodstraní, nemůţete na dítě pořádně vidět. Stejně tak je poznání překryto touhou. Pán předkládá ve verši tři příklady. Ze všech tuţeb je nejsilnější přitaţlivost mezi muţi a ţenami. Ve verši to není přímo uvedeno, ale snad mi Bůh dovolí to k tomu dodat. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 39: „Ardžuno, poznání zůstává zakryto tímto věčným nepřítelem moudrosti, známým jako touha, která je neuhasitelná jako oheň.“ Touha je věčným nepřítelem moudrosti. Je to boj, kde na jedné straně stojí armáda tuţeb a na druhé poznání. Tato armáda tuţeb znovu a znovu poráţí poznání. V přítomnosti touhy se ztrácí moudrost. A tato touha je neuhasitelná jako oheň. Čím víc na oheň přikládáme, tím víc se rozhořívá. Jen z nevědomosti přihazujeme na oheň další palivo v domnění, ţe ho tím uhasíme. Nevědomost znamená, ţe nevíme, jak se má oheň hasit. Je to jako by někdo, kdo nemá povědomí o tom, čím by se dal oheň uhasit, přiléval do ohně benzín a čím by oheň více hořel, tím víc by do něj přiléval, aby ho uhasil. Čím víc se například oddáváme sexuálním poţitkům, tím víc se zvětšuje touha po nich. Touha je věčným nepřítelem pro všechny, kteří se chtějí stát moudrými a dosáhnout trvalého poznání, tj. duchovní seberealizace. Člověk chce poznat své skutečné Já, ale do cesty mu vstupují jeho touhy. Proto Pán nazývá touhy věčnými nepřáteli. I Buddha mluvil 84 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU o tom, ţe největším problémem jsou touhy, a dokud se od nich neoprostíme, nezbavíme se utrpení. Problém je v tom, ţe touhu nikdy nelze plně uspokojit. V mysli můţe vyvstat otázka: Kde ale touha sídlí? V kterém koutku naší existence vlastně touhy přebývají? Pak bychom mohli toto místo chirurgicky odstranit a vše by bylo vyřešeno. Chirurgie je dnes vysoce rozvinutý obor – lékaři zasahují i do srdce, očí a mozkové tkáně. Podívejme se, jak se k této otázce vyjadřuje Pán v následujícím verši. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 40: „Smysly, mysl a intelekt jsou prohlašovány za její sídlo; tím, že (touha) zakrývá jejich prostřednictvím světlo Pravdy, klame vtělenou duši.“ Kde se nalézají touhy? Na všech úrovních naší existence, kromě duše. Lidská existence obsahuje pět smyslů vnímání a pět nástrojů činnosti. Někdy k nim bývá přiřazováno také myšlení povaţované za vnitřní smysl. Přáním poskytují azyl smysly a mysl. Kdyţ se někdo například snaţí nevidět krásnou ţenu, můţe zavřít oči, ale jeho mysl mu ţenu stále zobrazuje. Přání nesídlí jen ve smyslech, ale téţ v mysli. Mistr Osho uvádí příklad jednoho univerzitního profesora, který přísně následoval cestu ctnosti. Ve snaze se nějak vypořádat se svým problémem s přitaţlivostí ţen nosil s sebou deštník, aby se na dívky nedíval. Jakmile spatřil dívku, ihned rozevřel deštník. Ţádný podobný trik vám nepomůţe. Existuje mnoho příkladů lidí, kteří se pokoušeli oddělit od pokušení společnosti. Můţete se setkat s různými asketickými sektami. Všechny tyto přístupy jsou neúspěšné, protoţe, i kdyţ své smysly odříznete od podnětů světa, co provedete s myslí? Pán praví, ţe touha sídlí ve smyslech, mysli i intelektu. ”Mysl“ chápejte jako centrum myšlenek, přání, paměti minuléhoi plánování do budoucna – především jde o touhy. ”Intelekt“ je tou částí našeho bytí, pomocí které jsme schopni se rozhodovat. Tato schopnost rozhodovat se je nadřazená schopnosti myšlení. Čím více je člověk schopen rychle a správně se rozhodovat, tím více je povaţován za vyvinutou osobu. Schopnost rozlišování – rozhodnutí co je správné a co nesprávné – téţ přináleţí intelektu. Je přirozeně velmi obtíţné přeloţit kulturní a duchovní představy z jednoho jazyka do druhého. Pojmy uvedené ve verši jsou vyjádřeny v sanskrtu, který je jedním z nejrozvinutějších jazyků na TOUHY 85 světě. Existuje mnoho sanskrtských slov, která jsou těţko přeloţitelná, protoţe v angličtině nenajdeme odpovídající ekvivalenty. Upozorňuji na tuto skutečnost proto, ţe pojmy ”mysl“ a ”intelekt“ nejsou přesně uchopeny ani lékařskou vědou. Můţeme souhlasit s tvrzením, ţe mozek je materiální povahy a naopak mysli bývá přiřazována nehmotná podstata. V mnoha knihách se však můţeme setkat s výrazem ”mysl“ ve smyslu centra touhy a myšlenek, zatímco jinde se tentýţ výraz pouţívá i k označení Átmana. V tomto verši je myslí chápána část našeho bytí, skrze niţ touţíme a myslíme. Jinou funkcí našeho bytí je rozlišovací schopnost, kterou se rozhodujeme, co je a co není správné, a prostřednictvím které přijímáme rozhodnutí. Schopnost přijímat rozhodnutí přináleţí intelektu, který je vyšší schopností neţ mysl. Pán upozorňuje, ţe přání neexistují jen v mysli, ale také v intelektu. Co nám tedy zbývá? Touhy přebývají i v intelektu, v nástroji, pomocí něhoţ přijímáme rozhodnutí! Je-li tento nástroj, kterým se rozhodujeme, ovlivňován touhami, budou naše rozhodnutí pravděpodobně špatná. Jak se k tomu postavit? Jako byste se špinavýma rukama snaţili vyprat kapesník nebo ručník a mysleli si, ţe bude čistý. Jak byste ale mohli kapesník vyprat, kdyţ byly špinavé i vaše ruce? Také vaše schopnost rozhodovat se mezi dobrým a špatným obsahuje prvek přání. Co s tím? O smyslech, mysli a intelektu se tvrdí, ţe jsou sídlem touhy a ţe je jimi zatemňováno světlo Pravdy. V důsledku prvku přání není člověk schopen vidět, co je pravda. K čemu to potom vede? „Vtělená duše je oklamána…“, jak se praví ve verši. Pro lepší pochopení si vysvětleme také rozdíl mezi Duchem a vtělenou duší. Duch je nejčistší Existence. Vtělenou duší míníme, ţe byla naše nejčistší Existence kvůli přáním a nevědomosti spoutána otroctvím jako pták v kleci. Příčinou všeho je nevědomost a touhy. Proto by mělo veškeré úsilí směřovat k rozbití klece nevědomosti. Jak to má být učiněno, vysvětluje Pán v následujícím verši. Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 41: „Proto, Ardžuno, musíš nejprve ovládat své smysly a pak zabít tuto ďábelskou věc, která brání džňáně (poznání Absolutního čili Nirguna Brahman) a vidžňáně (poznání projeveného Božství neboli vědění o Saguna Brahman).“ Je třeba nejprve vysvětlit pojmy dţňána a vidţňána. Konečná Pravda má dva aspekty. Jeden je bez tvaru – Energie existující všu- 86 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU de. Druhým aspektem jsou různé projevené formy, ať uţ je to Krišna, Kristus, Ráma… Celý tento svět je projevem neprojeveného. Dţnána je Pravda ve své nejčistší podobě. Ve verši je překládána jako poznání absolutní Pravdy. Vidţňána znamená osobní proţitek duchovní seberealizace. Chcete-li poznat Absolutno a získat duchovní seberealizaci, musíte ovládat své smysly a skoncovat s touhou, kořenem všech problémů. Jen tak můţete dosáhnout poznání sebe sama. Bez těchto dvou podmínek nelze uspět. Pán nás ve verši vyzývá, abychom se nejprve snaţili být ukáznění na úrovni svých smyslů, tj. vnímání vnějšího světa, a potom se přímo postavili a zahubili touhy v sobě. Na místo tuţeb by mělo nastoupit rozlišování. Rozlišování mezi tím, co je správné a co není správné, nás nezavede do problémů, jako kdyţ se necháme vést touhou. Proto Pán Ardţunu vybízí: „Vyměň své touhy za správné rozlišování. Snaţ se, aby byl tvůj ţivot řízen rozlišovací schopností a ne tím, co chceš nebo nechceš.“ „Proto, Ardžuno, musíš nejdříve ovládat své smysly…“ Cestu musíme započít u nejhrubší formy, v níţ touhy přebývají – u smyslů. Ve verši to není doslovně uváděno, ale já k tomu dodávám – musíte se snaţit, jak nejvíce dovedete. Z verše vyplývá, ţe strategie spočívá v tom, abyste se snaţili ukázňovat a minimalizovat všechna smyslová potěšení, které se vám nabízejí. Pán se snaţí Ardţunu inspirovat k tomu, aby byl statečný a zvítězil nad prvkem touhy v sobě. Touha můţe být poraţena pouze tehdy, kdyţ začnete od svých smyslů, od podnětů z vnějšího světa. Dám vám příklad, abyste lépe pochopili, co to prakticky znamená. Kdyţ se chcete zbavit nějaké touhy, odkud začnete? Musíte začít u smyslů. Jak? Například u sebe pozorujete přehnanou touhu po sladkostech. První věcí pak bude přestat je jíst. Začít u smyslů, tj. u jazyka. Jinak to nejde. Jiným příkladem je, kdyţ sedíte v meditaci a slyšíte něčí kroky. Mysl napadne, ţe je to třeba nějaká krásná ţena nebo přitaţlivý muţ. Chtěli byste otevřít oči a podívat se. Jaký je první krok? Neotvírat oči. Co jiného? Musíte začít od smyslů. Je to však jen začátek. Problém se tím nevyřeší. Oči sice neotevřete, ale o to víc vás začnou napadat myšlenky: „Moţná, ţe je velmi krásná. Moţná, ţe ne. Třeba je to jen pes. Moţná je to samotný Bůh.“ Problém se tím nevyřeší úplně, ale začít musíte tady. Kdyţ se rozhodnete oči otevřít, jste oklamáni a jenom dovolíte vzniknout dalšímu vtisku v sobě. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 87 TOUHY Touhy a vyrovnaná mysl Vybráno ze Satsangů 10. 2. a 12. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 55: „Šrí Bhagaván řekl: Ardžuno, když se člověk úplně vzdá všech tužeb mysli a je spokojený v sobě skrze sebe (štěstím z Já), pak je nazýván člověkem vyrovnané mysli.“ Slova „štěstím z Já“ připojili v závorce vydavatelé – není to doslovný překlad. Jejich doplnění ale není nesprávné, protoţe kdyţ je klidná mysl, je tu zároveň i radost. Vyrovnanost a štěstí spolu souvisí. Těká-li naše mysl neustále sem a tam, nejsme šťastní. Je-li mysl vyrovnaná, cítíme se šťastní. Šrí Bhagaván tedy říká Ardţunovi: „…když se člověk úplně vzdá všech tužeb mysli a je spokojený v sobě skrze sebe, pak je nazýván člověkem vyrovnané mysli.“ Jádrem celého problému jsou touhy naší mysli. Touhy v naší mysli jsou podstatou veškerých problémů. Vaše problémy budou vyřešeny a vnitřního štěstí bude dosaţeno, aţ upustíte od tuţeb ve své mysli. Co znamená vzdát se tuţeb mysli? Kaţdý máme ve své mysli touhy v podobě nastřádaných vzpomínek a vtisků z tohoto i z minulých ţivotů. Moderní psychologie je nazývá podvědomím. Vybízím vás k tomu, abyste hlouběji uvaţovali o pomíjivosti existence. Všechno ve světě se neustále mění, ztrácí se a zaniká. Připoutáváme se k věcem a vztahům ve světě, přestoţe v nich nemůţeme najít nic trvalého. Jakkoli vám můţe být určitý člověk drahý, nezůstane s vámi navţdy. Nikdo nemůţe zastavit proces změny. Jakkoli pěkné a zdravé můţete mít tělo, kaţdým okamţikem směřujete ke stáří a zániku. Buňky odumírají a roky míjejí. Odpoutávání se je přirozeným, neustále probíhajícím, jevem. Stále jsme od něčeho oddělováni, jen si to nejsme schopni uvědomit. Ţádný člověk nemůţe zastavit proces přibliţování se ke své smrti. Ve skutečnosti neustále něco umírá. Všechno nás opouští, opouští, opouští… Hlubší uvaţování o ţivotě pomáhá ve vytváření odpoutanosti. Čím jsme odpoutanější, tím jsme šťastnější. Čím více vězíme v připoutanosti k věcem a k lidem, tím více trpíme. Více odpoutanosti znamená více štěstí. Přemýšlení o realitě ţivota je jednou z metod k dosaţení odpouta- 88 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU nosti. Cílem je vzdát se přání své mysli. Chcete-li mít vyrovnanější mysl, osvoboďte se od svých přání a tuţeb. Důleţité je mít na paměti rozdíl mezi potřebami a touhami. Na rozdíl od tuţeb není našich potřeb zase tak mnoho. O naplňování našich potřeb se stará Bůh, který nás sem na Zem poslal. Stará se o nás, stejně jako rodiče zajišťují potřeby svých dětí. Přenechejme starosti o své potřeby Bohu. Co se týká tuţeb, jejich konec je v nedohlednu. Proto nás Bůh vybízí k tomu, abychom si ve svých přáních stanovili nějakou hranici. Touha se oslabí, pokud sledujete její nárůst a průběh, aniţ byste se stali její obětí. Pozorujte, místo abyste se nechali touhou ovlivnit. Potom se začne určitá tendence či nutkání zeslabovat. „…když se člověk úplně vzdá všech tužeb mysli…“ Sanskrtské slovo ”kaman“ je pouţito v mnoţném čísle a znamená touhy. ”Sarvan“ znamená všechny. K vyjádření mnoţného čísla by postačilo pouţít jen jeden způsob, ale Pán klade ve verši důraz na to, ţe jde opravdu o všechny touhy. Člověk by měl opustit, zanechat, vykořenit či odvrhnout ze své mysli všechny touhy. Neměl by zůstat ani ten nejmenší prvek touhy, ani jediné přání. Zbývá-li i jen jedno jediné přání, realizace Boha nenastane. ”Manogatan“ znamená ”touhy navštěvující mysl“. Je třeba pochopit, ţe touhy nejsou skutečnou součástí vaší čisté Existence. Čisté Já neobsahuje ţádná přání, spočívá neustále ve své dokonalé čistotě. Jak se tedy tuţby do naší mysli dostaly? Jejich příčinou je mylné ztotoţnění sebe sama s myslí. Já je vţdy čisté. Boţství není spoutáno ţádnými touhami. Část Boţství v důsledku nevědomosti ztotoţnila sebe sama s tělem, se smysly a s myslí, kterými ve skutečnosti není. Lidé se často dopouštějí právě této chyby, kdyţ si spojují sebe sama se svými myšlenkami. Touhy budou přetrvávat tak dlouho, dokud budeme pokračovat ve ztotoţňování Ducha s těmito prvky. V duchovní seberealizaci končí tato identifikace sebe sama s myslí. Doslovně tedy ”manogatan“ znamená ”tužby, které se zdají navštěvovat mysl“. Dočasní návštěvníci mohou jednoho dne zmizet natrvalo! Pokud by existovali trvale, nebylo by moţné se bez nich obejít. Co se stane s člověkem, jehoţ opustily všechny touhy? Takový člověk je v sobě naplněn svým Já. V jeho nitru se rozhostila naprostá blaţenost. Uspokojení, které takový člověk cítí, není závislé na ţádné hmotné věci, na ţádném vztahu ani okolnosti, protoţe jde TOUHY 89 o vlastní vnitřní stav. Kdyţ dojde k poznání Já, nezůstávají ţádné ţádosti ani přání. Můţete se ptát, jestli by takový člověk mohl trpět hladem nebo chladem. Kdyţ se potřebuje najíst, cítí samozřejmě i hlad. Opustil ho ale nutkavý nátlak touhy, a co je velmi zajímavé, všechny jeho potřeby jsou automaticky uspokojovány v nekonečném Záměru Boţství. Pán popisuje, ţe známkou člověka, který realizoval Boha, je, ţe po ničem netouţí. Je oproštěn ode všech tuţeb a uspokojen sebou samým v sobě. Můţete ho postavit kamkoliv. Bude šťastný v centru Prahy, stejně jako v Londýně nebo v New Yorku, dokonce i ve vězení by byl stejně šťastný! Dospěl do stavu, kdy se vytratila všechna přání. Takové jsou charakteristiky duchovně realizovaného člověka. K dokreslení si můţeme vzít jednoduchý příklad: přání koupit si nové auto. Vaše současné auto sice dobře slouţí, ale vy touţíte po novém, protoţe váš soused si právě nový vůz koupil. V mysli vám víří myšlenky: „Nejsem snad tak dobrý jako on? Musím mít poslední model. V práci si uţ všichni všimli, ţe mám staré auto.“Nemáte dostatek peněz, a tak dnem i nocí myslíte na to, jak to zařídit. Mohl byste dostat půjčku? Ale uţ jste dostal půjčku vloni. Co by se ještě dalo udělat? Máte tolik hrdosti, ţe si nechcete vypůjčit od svého arogantního příbuzného, a nejste ani ochotný krást. Vaše frustrace vrcholí, kdyţ přijde na návštěvu váš dobrý přítel a přesvědčí vás, ţe nezáleţí tolik na tom, zda máte nový vůz okamţitě. Můţete ho získat během několika měsíců, protoţe dostanete v práci přidáno. Najednou jiţ vaše touha není tak silná, a proto také lépe spíte. Nemáte ţádné nové auto, situace je stejná jako dvě noci předtím, kdy jste nemohli spát, a přece nyní spíte dobře. Vaše materiální situace je stejná, ale vy máte naději, ţe si auto zanedlouho koupíte. Vnější situace se nezměnila, nové auto stále nemáte, ale změnilo se vaše vnitřní nastavení. Touhy si s námi hrají. Nejde o nic jiného neţ o trénink a očištění naší mysli. Jiný příklad uvádí Osho: Jeden zámoţný člověk si postavil krásný dům a lidé ho velmi oceňovali. Náhodou vznikl v domě poţár a ten člověk úpěnlivě prosil kaţdého, aby mu pomohl oheň uhasit. Kdyby mu v tom lidé nezabránili, byl tak rozrušený, ţe chtěl vběhnout do hořícího domu, aby alespoň něco zachránil. Právě v té chvíli přišel jeden z jeho synů, aby otci sdělil, ţe dům včera prodal. Otec se okamţitě uklidnil. Poţár dál pokračoval, ale ustal vnitřní oheň! Později přišel druhý syn, který prodej prováděl, a přiznal, ţe 90 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dům skutečně prodal, ale dosud nedostal peníze. Otec se opět rozrušil a chtěl znovu skákat do ohně. Oheň byl stále stejný, ale co se měnilo, bylo vnitřní nastavení majitele domu. Výkyvy našeho jednání jsou způsobovány touhami a připoutaností. Přesně na to Pán v těchto verších poukazuje. Pokud si uvědomíte Pravdu, nebude vás vnitřní oheň uţ nikdy spalovat. Kdyţ se vzdáte všech svých přání, duchovně realizujete. Pokud jsme nastoupili duchovní cestu, postupně k tomu všichni spějeme. Přijde čas, kdy se Bůh rozhodne, aby se tak stalo, protoţe nakonec se vše odehrává Jeho Milostí. Pán popsal ve verši charakteristiky člověka, který realizoval Boha. Pokud je člověk schopen vyloučit ze své mysli všechny touhy a přání, stane se duchovně seberealizovaným. Klíčovou otázkou ale je, jak toho docílit. Mysl je bezedným skladištěm myšlenek a tuţeb, jedno přání následuje druhé. Jak je moţné tuto radu převést do praxe? Chtěl bych vysvětlit, ţe to, co nazýváme čistou duchovností, tedy usilování pouze o duchovní seberealizaci a realizaci Boha, přichází po velmi dlouhém sledu zkušeností v mnoha ţivotech. Je to poslední krok v celém evolučním procesu, který nemůţe nastat snadno nebo rychle. Hledající začíná mít touhu po duchovní seberealizaci teprve po dosaţení vysokého stupně vývoje. Otázka, jak osvobodit svou mysl od tuţeb, vyvstává jen těm, kteří uţ dospěli do stadia, kdy začali vidět pošetilost tuţeb. To je minimální poţadavek. Díky zkušenostem v tomto, i v mnoha předchozích ţivotech, začíná hledající nahlíţet na marnost tuţeb, i kdyţ není dosud schopen se od nich osvobodit. Teprve po dosaţení tohoto stadia chápe pošetilost světských tuţeb a je připraven pro nejvyšší moudrost. Mysl je navyklá těšit se poţitky světa, a proto jim člověk nedokáţe odolat a znovu a znovu se jim oddává. Zároveň mu ale rozvíjející se schopnost rozlišování uvnitř vytrvale říká, ţe je nesmyslné stále dokola si dopřávat potěšení. Tento komentář v mysli neustává, i kdyţ člověk podléhá pokušení. Aby byl připraven přijmout uvedenou moudrost, musí dospět alespoň do tohoto stadia. Kdyţ se v hledajícím rozvine stav, kdy začíná vidět nesmyslnost touhy po světských potěšeních, přirozeně se pokouší objevit způsob, jak se od těchto tuţeb osvobodit. Dokud tuto pošetilost nevidí, nebude se snaţit najít cestu. Teprve potom, co si dostatečně uţil sexu, dochází člověk k poznání, jakou agónii si stálým opakováním téhoţ vytváří. Teprve kdyţ uţ se člověk dostatečně nabaţil sladkos- 91 TOUHY tí a kdyţ si mnohokrát zkazil ţaludek, dochází jednoho dne k závěru, ţe je to špatný návyk a ţe se ho musí nějak zbavit. Totéţ platí o všech špatných zvycích. Je třeba nejprve dospět do popsaného stádia, aby se vás vzedmula skutečná touha osvobodit se od všech tendencí a nutkání. Předtím není moţné vyvinout opravdovou snahu o proměnu, pouze o tom mluvíte a čtete. Netvrdím, ţe jsou přednášky a čtení knih úplně neuţitečné. Ţádná upřímná snaha není zbytečná a hodnotu má kaţdá aktivita, která vede ke zdokonalení. Na duchovní cestě však procházíme různými vývojovými stadii. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Vědomí osvobozuje od touhy Vybráno ze Satsangu 19.2.2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Mluvil jste o tom, jak duše hledá zrození, kde by mohly být splněny její touhy. Řekl jste také, že se lze osvobodit od tužeb tím, že procházíme jejich uspokojováním s plným vědomím. Jak to ale udělat? Uvědomuji si plně, co dělám, i důsledky svého jednání, ale touha mě přemůže a já se jí snažím uspokojit.“ Tato velmi pěkná, praktická otázka můţe být prospěšná pro všechny. Nejprve je třeba si ujasnit, ţe uspokojení touhy a osvobození se od touhy jsou dvě zcela rozdílné věci. Skoncování s touhou je něco jiného neţ její naplnění. Naše touhy nás nikdy nemohou dovést k plné spokojenosti. I kdyţ se nám podaří svou tendenci realizovat a proţijeme na chvíli určité uspokojení, touha nás zanedlouho ţene do opakování téhoţ. V okamţiku smrti zůstávají vtisky z tuţeb vepsány v našem jemnohmotném těle. Naprosto zásadní tedy je, zda jste skutečně rozhodnuti se od touhy oprostit a nepouštíte se do experimentu spíše proto, abyste ji uspokojili. Kaţdý, kdo se chce osvobodit od svých přání, musí být pevně ukotvený ve svém záměru. Uspokojováním tuţeb nemůţeme nikdy dosáhnout úplného naplnění. Moţná se na chvíli můţeme cítit spokojeni, ale naše tzv. štěstí nepotrvá dlouho. Kdyţ si opakovaně plníme určitá přání, můţe se touha po opakování této činnosti naopak zvyšovat a člověk se stává závislým. 92 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Hledající by měl nejprve jasně nahlédnout na to, ţe uţ je určité touhy přesycený a je pevně rozhodnut se od ní osvobodit. S takto vytýčeným cílem v mysli se potom můţe hledající pustit do experimentování. Záměr vyprostit se ze spárů určité tendence musí být silnější neţ snaha o uspokojení touhy. Jde tedy o zcela odlišný postoj, neţ kdyţ si něčeho prostě uţíváme. Vţdyť uţ jste si své přání tolikrát splnili a nakonec jste stejně litovali. Touha vás však znovu a znovu zachvacuje a vy se opět pouštíte do jejího uspokojování. Nakonec se dostáváte do bodu, kdy uţ máte svých starých návyků a tuţeb dost a chcete se od nich osvobodit. S cílem zbavit se své touhy potom můţete začít se svou myslí a tělem experimentovat. Dokud však nedosáhnete uvedeného náhledu na situaci, experiment vás nemůţe skutečně posunout. Dokud nedospějete do určitého stupně vývoje, touha vás převálcuje. Nejprve se musíte postupným vývojem dostat do stádia, kdy se chcete touhy opravdu zbavit. Musíte uţ být opakováním určité věci natolik frustrováni, ţe uţ s ní nechcete nic mít. Prahnete po tom, abyste se od určitého návyku osvobodili. S jasným záměrem osvobodit se začnete znovu vykonávat určitou činnost, ale všechno si plně uvědomujete. Bedlivě pozorujete, co se ve vašem těle a v mysli v průběhu uspokojování touhy děje. Místo abyste se těšili z předmětu své touhy, obracíte svůj pohled dovnitř a pozorně si všímáte, co se děje, kdyţ se své touze oddáváte. Pozorujete, jak potěšení narůstá, jak chutná a na čem je vlastně zaloţeno. Vaše uvědomování si celého procesu musí být silnější neţ hnací síla touhy. Pokud se vám podaří udrţet bdělou pozornost, touha, která obvykle zastírala vaše vědomí, se zeslabí. Vaše vědomí převáţí nad touhou. Nakonec dospějete do bodu, kdy ve vás touha sice vznikne, vy si ji uvědomujete, ale uţ ji nepotřebujete realizovat. Nebo pokud ano, stačí vám jen velmi málo. Po chvilce od potěšení upustíte, protoţe vám stačilo jen málo a není zapotřebí pokračovat. Na dalším stupni jiţ není potřeba ţádných experimentů. Vyvstane ve vás touha, vy si ji uvědomíte, ale necháte ji klidně odejít. Oceán vaší mysli rozčeřila vlnka, ale s vámi to nijak nesmýká. Prostě se díváte na to, jak se vlna vzedmula a po chvíli zase opadla. Touha vás postupně opustí. Dokud nedosáhneme osvícení, má kaţdý z nás nespočetně tuţeb a návyků. U mě to byla v mládí závislost na sladkostech. Uţ od dětství jsem měl rád sladké a moc jsem v tom neznal míru. Dokon- TOUHY 93 ce jsem si v dětství zkazil zuby. Přibliţně od jedenácti let jsem pobýval na koleji a v tomto věku jsme se bez rozmyslu pouštěli do všeho, co nás napadlo. Bylo mi asi tak dvacet dva let, kdyţ jsem začal být s touto svojí slabostí velmi nespokojený. Silně jsem touţil se od všeho osvobodit a obliba sladkostí byla jednou z mých překáţek. Jednoho dne jsem se proto rozhodl, ţe s touto závislostí navţdy skoncuji. Vypravil jsem se do jedné z nejvyhlášenějších cukráren ve městě. Zeptal jsem se, zda se mohu na delší dobu posadit a nikdo mě nebude vyrušovat. „Kdyţ si něco objednáte, můţete tu sedět, jak dlouho budete chtít,“ ujistili mě. Vybral jsem si stůl v rohu a objednal si cukroví, které jsem měl nejraději. Jedno po druhém jsem je začal vychutnávat a pozorovat se přitom. Nezaměřoval jsem se na delikatesy, ale na to, co se při jejich konzumaci děje ve mně. Jak vypadá chuť na sladké, která mě uţ tolikrát strhla k přejídání? Sním například nějakou dobrotu a za chvíli uţ někde zase něco ochutnávám, přestoţe vůbec nemám hlad. Co mě vlastně vede k takovému nesmyslnému počínání? Po nějaké době posezení v cukrárně jsem uţ začal být dobrotami přesycený. Moje rozlišovací schopnost, která mě vedla k rozhodnutí osvobodit se od závislosti na sladkém, však zavelela: „Dej si ještě!“ Po dalších zákuscích uţ jsem opravdu nemohl. Přesto jsem si záměrně objednal další. „Kde je tvoje záliba ve sladkostech? Kam se ztratil poţitek z jídla? Jen si ještě přidej!“ říkal jsem si. Objednal jsem si nejlepší cukroví, které jsem znal. Přinesli mi je a já uţ jsem do sebe nemohl skoro nic vpravit. „Jen si ještě dej, abys viděl, kam se poděla tvá touha,“ nakázal jsem si. Chtivost se změnila v naprostý odpor. Z kaţdého dalšího sousta se mi dělalo nevolno. Do hloubky jsem tehdy pochopil, jak se z touhy stává nechuť. V jedné řadě nepřátel stojí přitaţlivost a nenávist, libost vedle nelibosti. Od té doby jsem uţ nebyl na sladkostech závislý. Nemohu samozřejmě zaručit, ţe by se osvobození od touhy mohlo u kaţdého podařit stejným způsobem. Kaţdý jsme jiný. Chtěl jsem svým příběhem z minulosti poukázat na význam uvědomování si. Vědomí je boţským prvkem v nás. Pokud dosáhne vědomí určitého stupně, pak, i kdyţ se v mysli objeví touha, rozlišovací schopnost ji odmítne následovat. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 94 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Bhagavadgíta o smyslech Vybráno ze Satsangů 13. 2. a 14. 2. 1997, 10. 2. 2001, 7. 2. 2003, 10. 2. 2005 a 8. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitole 2, verš 58: „Když jako želva, stahující odevšad své údy, odtahuje své smysly od všech smyslových předmětů, pak jeho mysl (může být považována) za vyrovnanou.“ V této pasáţi Pán říká, ţe se realizovaný člověk stahuje z vnějšího světa tak, jako se ţelva stahuje do svého krunýře. Analogie je jasná. Kdykoliv se chce ţelva chránit a zůstat nepoznána, vtáhne všechny své čtyři nohy, svou hlavu a ocas do svého krunýře. Zůstane úplně nehybná a pokud nejste specialista na hledání ţelv, je téměř nemoţné rozpoznat ţelvu od kamene. Pán přirovnává duchovně seberealizovaného člověka k ţelvě. Co to znamená? Nejde jen o doslovný význam slov. Ţelva má šest údů a všech šest je staţeno do krunýře. Lidé mají pět smyslů vnímání a tím šestým je mysl. Tak jako je šest končetin ţelvy vtaţeno do krunýře, tak i ten, kdo uskutečnil Boha, má úplnou kontrolu nad svými pěti smysly a také nad myslí, centrem tuţeb. Duchovně realizovaným člověkem je všech těchto šest nástrojů drţeno pod kontrolou. Ten, kdo dokáţe ovládat svých pět smyslových orgánů i svoji mysl, realizoval Boha. Pán nabádá Ardţunu, aby stáhl své smysly z vnějšího světa a ovládl je. Kdyţ neudrţujete kontrolu na svými smysly, nemůţete doufat, ţe duchovně postoupíte. Často proto vysvětluji, ţe ukázněnost je velmi důleţitá. Musíte udrţovat kontrolu svých do světa se rozbíhajících smyslů a mysli. Člověk, který realizoval Boha, je tím, kdo má plnou kontrolu nad svými smysly, stejně jako ţelva, stahující všechny své údy do svého krunýře. Tak jako odpočívající ţelva stahuje své čtyři nohy, hlavu a ocas do svého krunýře, tak je i realizovaný člověk schopen přivést pod svou kontrolu všechny své smysly a svou mysl, která je také smyslem. Vládne nad svými smysly a není jimi ovládán. Je pánem svých smyslů, nikoli jejich otrokem. Jako příklad pro ty, kdo chtějí dál na cestě jógy postoupit, je uváděna ţelva zatahující své údy pod krunýř. Kdyţ se některý TOUHY 95 z našich smyslů dotkne něčeho kolem nás, zaţíváme radţasické potěšení. Pán proto praví, ţe klidnou a vyrovnanou mysl bude mít jen ten, kdo se jako ţelva stáhne ze světa kolem. Naplněn vnitřním mírem můţe být pouze ten, kdo nenechá své smysly odbíhat k podnětům kolem sebe. Neznamená to ale, ţe přestanete jíst a neotevřete vůbec oči. Musíte se přece dívat, abyste mohli přejít ulici. Bez jídla byste také nepřeţili. Pán má na mysli vnitřní odpoutanost od podnětů světa kolem nás. Vezměme si jako příklad jídlo. Jíst můţete se dvěma zcela různými motivacemi. Například: „Ten sladký dezert je tak dobrý, ţe si ještě přidám.“ Druhý postoj je: „Vezmu si dezert, protoţe se potřebuji najíst a zachovat si dobré zdraví.“ Ve druhém případě následujete cestu jógy. Stejnou sladkost, například mrkvovou halvu, jedí dva lidé s různým vnitřním nastavením. První postoj ukazuje, ţe se člověk zapletl do přitaţlivostí světa, zatímco ve druhém případě je cílem zdraví. I kdyţ se vyhnete kontaktu se smyslovými podněty, touha po nich ve vás přetrvává. Rozhodli jste se například nevzít si ani kousek halvy. Řekli jste si, ţe se od tohoto sladkého lákadla odpoutáte. Nechali jste halvu v lednici, odešli do svého pokoje, ale po celý večer se vám vrací pomyšlení na ni, a dokonce v noci se vám o ní i zdá. Chuť ve vás zůstala: „Co takhle zajít si ji celou sníst!“ Co dělat? Teprve aţ odejde i tato chuť, dosáhli jste dokonalosti. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 59: „Smyslové podněty propouštějí toho, kdo se z nich netěší svými smysly, ale chuť na ně přetrvává; tato chuť se také ztrácí u člověka vyrovnané mysli, když spatřuje Svrchované.“ Pán říká: „Smyslové podněty propouštějí toho, kdo se z nich netěší svými smysly ...“ Kdyţ své smysly rázně odstavíme od uţívání si světa, pak přirozeně nebudou v kontaktu se světem. Ale Pán dále říká: „Dobře, přerušili jste kontakt smyslů s podněty, ale chuť na ně ve vás přetrvává.“ Rozhodli jste se nejít na schůzku s přítelem nebo přítelkyní, kteří vás rozptylují. Dobrá, zůstali jste doma ve svém pokoji. Dveře jsou zavřené, sedíte uvnitř a začnou k vám přicházet vzpomínky: „Je to tak přitaţlivý muţ…“ Co s tím? O tom Pán mluví. Jiným příkladem je vaše rozhodnutí nejíst smaţené pakory nebo čokoládu. „Zvláště švýcarskou čokoládu jiţ nikdy nebudu jíst, protoţe jsem se na ní stal téměř závislý,“ prohlásíte. Tak jste se sice rozhodli, ale touha ve vás přetrvává. Co dělat? Ţádnou čokoládu 96 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU jste si nekoupili, váš jazyk s ní není v kontaktu. Leţíte na posteli a tu k vám přijde myšlenka: „Švýcarská čokoláda je stejně nejlepší. Lepší neţ francouzská.“ Na stole leţí sladká mrkvová halva, ale vy se na ni nedíváte, a tak nedochází ke smyslovému spojení s ní. Ve vás však přetrvává chuť: „Minule mi ta sladká pochoutka moc chutnala.“ Vaše smysly se halvy nedotýkají, ale chuť ve vás přetrvává. Ukončili jste například vztah s přítelem či přítelkyní. Vrátili jste se právě z Indie a řekli jste jí nebo jemu: „Teď jsem pochopil pravdu, alespoň teoreticky, a chci se stát dokonalým jogínem. Proto ode dneška končím se vztahy.“ Takhle to před svou přítelkyní či přítelem nebo dokonce manţelem či manţelkou prohlásíte. „Co bylo, bylo. Minulost je pryč. Ode dneška se ze mě stává jógi. Je konec se vztahy.“ Můţete to takhle udělat, ale aţ si pak půjdete lehnout, objeví se: „Ona ale byla opravdu moc hezká.“ Nebo: „Byl tak muţný, a ty svaly, jaké měl on, to jsem ještě neviděla.“ Pokračuje to ve vás. Co s tím naděláte? Přestali jste se s tím člověkem stýkat, ale touha uvnitř zůstává. Tento problém nastane vţdycky. Proto Pán říká jasně: „Chuť odchází, až když spatříme Svrchované.“ Po duchovní seberealizaci uţ touha uţívat si uvnitř není. Jakmile zahlédneme své skutečné Já, vše ostatní jde stranou. Potom nás přestanou všechny přitaţlivosti světa a smyslové poţitky zajímat. Dokud nejsme duchovně seberealizovaní, musíme usilovat o sebekontrolu. Například je důleţité, aby mezi manţeli či partnery panovala poctivost, věrnost a upřímnost. Je to zásadní věc. V osvícení získáváme osobní proţitek Pravdy a vytrácí se veškerá touha. To ale neznamená, ţe takový člověk nebude jíst, kdyţ má hlad. Proč by nejedl? Není však otrokem svých chutí. Neznamená to, ţe se ztrátou chuti se člověk stává vyschlý. Vůbec ne. Je plný Lásky, ale ne chtivosti. I duchovně seberealizovaný člověk vnímá tváře druhých lidí a všímá si, jak vypadají. Není v tom ale ţádné zalíbení. Zůstává pouze Láska a přání, aby se všichni stali velkými jogíny. Jeden velký světec uváděl velmi dobrý příklad ilustrující vnitřní stav realizovaného člověka. Většinou jsou lidé lační po penězích. Kdyţ takovou hromádku bankovek poloţíte před krávu, vidí je, ale nic to s ní neudělá. Peníze ji vůbec nezajímají. Stejně tak, kdyţ realizovaný muţ vidí krásnou ţenu nebo realizovaná ţena pohledného muţe, vidí je, ale uvnitř se stejně jako u krávy neděje nic. TOUHY 97 V jediném verši vysvětluje Pán problém a zároveň předkládá jeho řešení. Stáhnout jako ţelva své smysly z kontaktu s vnějším světem znamená odvrátit se od smyslových podnětů. Přeruší se tak spojení mezi smysly a podněty ze světa. Problém ale vyřešený není, protoţe ve vás přetrvává chuť. Je to jeden z ústředních problémů na duchovní cestě. Týká se kaţdého. Odpověď na tuto otázku Pán vyjadřuje přímo a důrazně, kdyţ konstatuje: „Chuť mizí teprve po spatření Svrchovaného.“ Svrchované spatříme v sobě, kdyţ dojde k osobnímu proţitku našeho skutečného Já. Potom je problém jednou provţdy vyřešen. To je důvod, proč na většinu otázek odpovídám stejně: „Měli byste pokračovat v duchovní snaze, konečné řešení přijde, aţ dosáhnete osvícení.“ Přátelé, existují pouze dva stavy: Buď je člověk duchovně seberealizovaný, a nebo realizovaný není. Neexistuje ţádná třetí kategorie pro ty, kteří jsou moudří, více pokročilí a téměř dosáhli cíle. Hledající buď seberealizace dosáhl, nebo nedosáhl. Moţnost pádu je tady vţdycky, i kdyby šlo o předposlední krok na cestě. Zároveň platí, ţe z čím větší výšky padáme, tím větší bývá zranění. Nikdy nevíme, kdy můţeme upadnout. Problém je navţdy vyřešen teprve tehdy, kdyţ poznáme Nejvyššího. Proto také neustále zdůrazňuji, ţe bychom měli být zaměření pouze na cíl poznat Svrchované. Proto stále opakuji, ţe váš problém bude plně vyřešen, aţ kdyţ dosáhnete duchovní seberealizace. Jak na cestě za Nejvyšším postupujete, můţete u sebe pozorovat výrazné vnitřní změny, známky duchovního vývoje. Jak se přibliţujete k cíli, mění se stále více váš způsob myšlení i vaše zvyky. Stále častěji přicházejí záblesky míru a štěstí. Jde ale jen o přechodné jevy. Trvalý vnitřní mír a štěstí můţete zaţívat aţ po duchovní seberealizaci. Takovou odpověď dává Pán. Kaţdému musí být zřejmé, ţe kdyţ je poznání Svrchovaného jediným řešením problému, pak je pro dosaţení cíle třeba napnout všechny svoje síly. Opravdový duchovní hledající skutečně usiluje, jak nejvíce můţe. Po přečtení tohoto verše se moţná mnozí z vás cítí sklíčení a obávají se, ţe dosaţení takového velkého cíle je příliš obtíţné a aţ kdesi v nedohlednu. Neztrácejte naději, jednoho dne k tomu dojde. Cíl naplněn být musí, tak se snaţte. Občas se mě někdo ptá: „Ale jak dlouho?“ „Celý ţivot,“ odpovídám. Co jiného byste chtěli dělat? ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 98 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Smysly jsou svou povahou neukázněné Vybráno ze Satsangů 14. 2. 1997, 10. 2. 2001 a 8. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 60: „Smysly, které jsou svou povahou neukázněné, mocně strhují i mysl moudrého člověka, který praktikuje sebekontrolu, Ardžuno.“ Pán konstatuje, ţe smysly jsou „neukázněné“. Smysly jsou neukázněné a je to jejich přirozenost, ţe jsou takové. Na chvíli se nezastaví, nemohou zůstat pasivní. To se týká všech smyslů. Pokud patří něco k přirozenosti něčeho, není moţné to jen tak snadno změnit. Museli bychom jít proti síle Přírody. Například přirozeností očí je stále se někam dívat. Odvrátíte zrak, kdyţ na ulici míjíte hezkého muţe nebo krásnou ţenu a pokračujete dál ve své cestě. Zaujali jste postoj duchovního hledajícího, který si takových věcí nechce všímat. Ale ujdete sotva několik metrů a vaše hlava se otočí zpět. Vysvětlíte si, ţe není nic špatného na tom, jenom se rychle podívat. Oči se chtějí dívat – jsou ve své podstatě neukázněné. Nemáte chuť na sladkosti, ale kdyţ to z kuchyně zavoní, začnete zvaţovat, ţe si tam zajdete vzít něco dobrého. Pán proto říká, ţe neukázněnost je v povaze smyslů. Dále Pán vysvětluje, ţe smysly jsou ve své přirozenosti tak neukázněné, ţe mocně strhují i mysl moudrého člověka, který usiluje o sebekontrolu. Pán mluví o člověku, který je nejen moudrý, ale zároveň i poctivě provádí duchovní praxi. Nemluví se zde o obyčejném člověku. Pán objasňuje, ţe smysly silně smýkají i myslí moudrého člověka, který se snaţí být jogínem. V tomto verši je slovo moudrý pouţito pro označení člověka, který usiluje o moudrost a osvícení. Nemluví se zde o osvíceném člověku. Smysly nemohou strhávat mysl osvíceného člověka. Označení moudrý zde patří hledajícímu, který hledá konečnou moudrost a osvícení, a ne člověku, který jiţ dosáhl poznání svého skutečného Já. Jedinou skutečnou moudrostí v ţivotě je snaha osvobodit se z cyklu zrozování a smrti a z existence plné utrpení, kterému se nevyhneme, dokud jsme připoutáni k poţitkům našich smyslů. Smysly tedy působí i na mysl člověka, který je natolik moudrý, ţe chce pouze skutečnou moudrost (osvícení neboli vědomí Boha), TOUHY 99 a který po tom nejenom touţí, ale také o to skutečně usiluje. Pán říká, ţe i mysl těch, kteří jsou moudří (zvolili si cestu osvícení jako jediný cíl svého ţivota), a kteří se nerozhodli pouze intelektuálně, ale usilují o osobní duchovní zkušenost, je strhávána mocnou silou smyslů. Proto buďte bdělí, smysly mají velkou sílu. Kdyţ i mysl takových moudrých lidí podléhá neukázněnosti smyslů, jak asi na tom jsou obyčejní lidé? Naslouchajíce těmto slovům svého velkého Mistra, musel být Ardţuna zaplavený hlubokým pocitem úzkosti a nejistoty. Je-li to tak obtíţné, jak by mohlo být v jeho moţnostech cíle dosáhnout? Cíl se zdá být skutečně nesnadný aţ téměř nemoţný. Po vyslechnutí verše musí být kaţdý do hloubi srdce otřesený a připravený o všechnu odvahu. Skutečný Mistr ale nedovolí, aby ţák ztratil odvahu. V dalším verši předkládá Pán metodu ke zvládnutí tohoto důleţitého úkolu. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 61: „Proto, když je člověk všechny přivedl pod kontrolu a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci, odevzdávaje svoje srdce i duši Mně. Proto ten, jehož smysly jsou ovládané, je známý jako ten, kdo má vyrovnanou mysl.” Velmi důleţitou částí tohoto verše, v němţ nám Pán dává povzbuzení, zní: „…odevzdávaje svoje srdce a duši Mně…“ Mistr prohlašuje, ţe pokud se Mu plně dáte, bude vás chránit před všemi nebezpečími a pády, zatímco kdyţ jste závislí pouze na vlastních silách, schopnostech a inteligenci, je tu vţdy nebezpečí, ţe upadnete. O tom mluví všichni velcí světci. Byť je vaše rozlišovací schopnost jakkoli rozvinutá, ať je vaše odříkání a ukázněnost sebevětší, ať se jakkoli snaţíte, dokud spoléháte jen na své úsilí, schopnosti a inteligenci, je dosaţení cíle velice nesnadné, pokud ne úplně nemoţné. Ve skutečnosti je to opravdu nemoţné, protoţe kdyţ se spoléháte jen na své vlastní schopnosti, znamená to, ţe vaše ego je dosud činné. Kdyţ závisíte na sobě, znamená to, ţe pracuje vaše ego, a je-li tu ego, je tu malá naděje na úspěch. Avšak kdyţ se hledající uchýlí do útočiště u nohou svého Mistra a zároveň s tím vyvíjí snahu, pak se jeho omezená energie a schopnosti stávají neomezenými. To je velmi důleţitá pravda k pochopení. Kdyţ se opíráte jen sami o sebe, vaše kapacita je omezená, protoţe jste tam, kde 100 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU víte, ţe jste – neosvícení a v nevědomosti. Proto nemůţete mít úspěch. Jakmile získáte spojení s Mistrem, napojujete se na nekonečnou Energii. Mistrneboli Guru se vám můţe jevit jako lidská bytost. Oči vidí normální fyzické tělo, ale je to boţská Energie, která skrze něho proudí k jeho ţákům. Pravý Mistr nikdy neprohlašuje, ţe je to on sám, kdo koná práci pro druhé. Děkujete-li mu za milost, kterou od něj dostáváte, odpoví něco v tom smyslu, ţe to tak pro vás můţe být, ale popravdě řečeno jde o milost jeho Gurua. Kdybyste se za tímto Guruem svého Gurua vypravili, dostanete podobnou odpověď: „Vše se děje díky milosti mého Gurua.“ Všichni jsou vděční svému vlastnímu Guruovi a Guruem všech není nikdo jiný neţ Bůh! Toto je tedy metoda, kterou Krišna předkládá Ardţunovi, a jde o zásadní informaci pro vaše chápání věcí. Navázat spojení s Guruem neznamená vytvořit si pouto s lidskou bytostí, jde o spojení s nekonečnou Energií. V Indii má vztah Mistr a ţák hlubokou tradici předávanou všemi významnými světci. Je nevyvratitelným faktem, ţe duchovně vést druhé můţe pouze ten, kdo je sám osvobozen od ega. Nekonečná moc Boţství proudí skrze ty, kteří se osvobodili od ega. Pán v uvedeném verši říká, ţe to, co se Ardţunovi jeví jako nesnadné a skoro nemoţné, je uskutečnitelné a můţe být dokonce i snadné, pokud věříte v Jeho Milost, díky které se vaše duchovní přeměna přiblíţí nadosah. „Proto, když je člověk všechny přivedl pod kontrolu a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci, odevzdávaje svoje srdce i duši Mně. Proto ten, jehož smysly jsou ovládané, je známý jako ten, kdo má vyrovnanou mysl.“ Proto, kdyţ meditujete, nespoléhejte se na své vlastní schopnosti získat vnitřní mír, ale odevzdejte se. Pak se věci začnou odehrávat. Správnou přípravou je ukáznit své smysly a mysl, usednout k meditaci, ale po tom, co tak učiníte, myslete na Něho. Pokud se Mu při meditaci odevzdáte, věci se budou dít tím nejlepším způsobem, ať uţ pouţíváte jakoukoli meditační techniku. Naopak, kdyţ se ve své mysli neodevzdáváte Mistrovi či Bohu, ani sebelepší meditační technika vám nepomůţe. Důleţitá je také druhá část verše: „Proto ten, jehož smysly jsou ovládané, je známý jako ten, kdo má vyrovnanou mysl.“ Znovu a znovu dostáváme v Bhagavadgítě stejnou odpověd. Klidnou mysl má pouze ten, kdo ovládl své smysly. Metodou k dosaţení vyrov- 101 TOUHY nanosti je ukázněnost, tu nelze nijak obejít. Stejně tak je ničím nenahraditelná oddanost Mistrovi. Lidé se pokoušejí hledat jiné cesty, protoţe nechtějí být závislí na guruovi. Mají pocit, ţe kdyţ následují gurua, ztrácejí část své osobní svobody. Lidé také někdy vznášejí pochybnosti o velkých duchovních osobnostech, přestoţe je jejich poznání ještě málo rozvinuté a často také nemají dostatek informací. Tyto verše Bhagavadgíty povaţuji za velmi důleţité. Co tedy máme dělat, kdyţ jsou smysly svou povahou neukázněné a neustále strhávají naši mysl? Roztěkaná a přelétavá mysl nám potom způsobuje všechny problémy. V uvedeném verši sděluje Pán celému světu, jakým způsobem se k problému postavit. Měli bychom ukáznit své smysly a začít meditovat. Bez meditace se nepohneme z místa. „…odevzdávaje své srdce i duši Mně…“ To znamená, ţe byste měli meditovat, ale nemyslet si přitom, ţe zvítězíte pouze svým vlastním přičiněním. Jako by Pán říkal: „Meditujte, jak nejlépe umíte, ale upínejte se při tom na Mne. Nespoléhejte se na své schopnosti, ale předejte všechno Mně. Snaţte se, ale jak to dopadne, nechte na Mně.“ Nikdo nemůţe ovládat svoji mysl, dokud nedostal nejprve pod kontrolu své smysly. Verš vám předkládám proto, abyste se nevzdávali. Ve svém snaţení neustávejte. Pokud se mě zeptáte: „Chápu, ţe se mám snaţit, ale jak dlouho? Jak dlouho to ještě bude trvat?“, má odpověď zní: „Celý ţivot.“ Protoţe usilujete o tu nejvyšší věc na světě. Abyste si vydělali na ţivobytí, museli jste projít určitým vzděláním a výcvikem. Vaše příprava trvala dvacet aţ třicet let. Pokud je vaším cílem to největší, čeho lze na světě dosáhnout, musíte být připraveni zaplatit. Váš ţivot je tou cenou. Pro získání klidu a štěstí není jiné cesty. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Vše získáte, kdyţ nebudete mít ţádná přání Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Světci mluví často o věcech, které, kdyţ správně pochopíme a následujeme, odkládajíce všechno ostatní, můţeme najít a naplnit 102 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pravdu. Přečteme si citát Svámí Šarnanandţí Maharádţe, jehoţ slova jsou také tohoto typu. Jsou to velmi krásná slova: „Každý, kdo si něco přeje, něco dostane a něco nedostane. Ten, kdo si nepřeje nic, dostává všechno.“ Nikdy nemáte zaručeno, ţe dostanete všechno, po čem touţíte. Přejete si různé věci. Něco se vám splní a něco zase ne. Tak to v ţivotě chodí: „Každý, kdo si něco přeje, něco dostane a něco nedostane.“ Některá z vašich přání se vyplní a jiná ne. Ale: „Ten, kdo si nepřeje nic, dostává všechno.“ Máme tu vedle sebe dvě pravdy. Dostat všechno znamená mít Boha. Boha realizují pouze ti, kdo nemají ţádná přání. Takto nám to světec předkládá. Jsou to slova toho, který dospěl k Bohu. Jde o světce, jehoţ ţivot byl nepochybně naplněn Bohem. Ztrácíme tím, ţe máme nějaké světské touhy. Ničemu to nepřispívá. Stejně něco dostaneme a něco zase nedostaneme. Proč bychom moudře nechtěli všechno? Proto se osvoboďte od touhy po různých věcech. To je jednoduchá matematická kalkulace. Nikdo nechce tratit. Proč bychom měli ve svém ţivotě prodělávat? Kdyţ budeme něco chtít, něco dostaneme a něco ne. Jestliţe chcete všechno, pak nechtějte nic. Pak se vám všeho dostane a do vašeho ţivota vstoupí Bůh. Prostý propočet. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Touhy a hněv Vybráno ze Satsangů 15. 2. 1997 a 8. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 62: „U člověka, který se zdržuje u smyslových předmětů, se rozvíjí připoutanost k nim, z připoutání vytryskne touha a z (nesplněné) touhy hněv.“ Kdyţ se zaměřujete na smyslové podněty, začnete k nim být připoutáni a z připoutanosti vzniká touha. Pokud se vaše touha nenaplní, nemáte daleko k hněvu. V tomto verši můţete lépe nahlédnout na to, s čím váš hněv a zlost souvisí. Kdyţ se rozzlobíte, vaše reakce se odvíjí od připoutanosti a touhy. V předchozích verších vysvětluje Pán, jak se začíná vyvíjet člověk, který nastoupil duchovní cestu, na jejímţ konci dospějete TOUHY 103 k Bohu, coţ je vyvrcholením lidského vývoje a evoluce. V tomto a následujícím verši se Pán naopak zabývá popisem těch, kteří víru v Boha nemají. Tito lidé nechávají své smysly a mysl volně těkat za podněty světa. Pán se ve verši zmiňuje o průměrných, obyčejných lidech, kteří neměli to štěstí najít cestu jógy. Jaká je situace těch, jeţ dosud nenašli cestu k tomu, aby se mohli duchovně vyvíjet a dosáhnout seberealizace? V tomto a v následujícím verši vykresluje Pán jejich stav velmi zdařile, systematickým a vědeckým způsobem. Pán vysvětluje proces pádu a destrukce, kterými si můţe člověk svůj ţivot zcela zničit. Je velmi poučné přečíst si, jaké jsou postupné kroky do pekla. Jaké schody vedou do pekla? Proces začíná tím, ţe se člověk zabývá smyslovými podněty. Cesta začíná v okamţiku, kdy přicházejí smysly do kontaktu se smyslovými podněty. Jakmile se některý z našich smyslů dotkne nějakého podnětu, začíná to být nebezpečné. Úplné zničení nenastává najednou. V této souvislosti je důleţité poznamenat, ţe je přirozeností smyslů přicházet do kontaktu se smyslovými podněty. Tak je to v běţném ţivotě i v celém kosmickém uspořádání nastaveno. Jsme obklopeni fyzickými podněty a jsme vybaveni smysly, které na ně musí reagovat. K čemu jinému bychom smysly měli? Musíme svýma očima vidět, svýma ušima slyšet a svým nosem cítit. Pouţívat své smysly je přirozené. Jakmile však vstoupí smysly do kontaktu s materiálním světem, je tu nebezpečí pro ty, kteří ještě nenastoupili duchovní cestu. Mohou padnout do pasti. Celý problém spočívá v tom, ţe nevědí, jak vnímat svými smysly svět, aniţ by upadli do pasti. Jak to udělat? Lidé natolik nevědomí, ţe nesledují cestu duchovnosti a jógy, se okamţitě připoutávají k věcem, které jejich smysly vnímají. Připoutanost se rozvíjí setrváváním u smyslových podnětů. Jako příklad si můţeme vzít situaci, kdyţ se s nějakou krásnou ţenou nebo přitaţlivým muţem setkáváte opakovaně. Čím častější kontakt s nimi máte, tím větší je moţnost připoutání. Všimli jste si, ţe je ta ţena krásná, ale po několika dnech shledáváte, ţe je naprosto výjimečná. Připoutanost se rozvíjí kontaktem s něčím nebo někým ze světa, aţ zesílí natolik, ţe ve vás vyvstane touha něco nebo někoho získat. To je třetí stupeň: „Takový krásný člověk a k tomu nezadaný! Můj Boţe! Je to ten nejpřitaţlivější muţ, s jakým jsem se kdy setkala. Zřejmě jen pro něho jsem zůstala sama. Bůh si to tak přál!“ Takto proces probíhá ve všech oblastech našeho ţivota. Moţná si přejete koupit nový dům. Prohlédli jste si mnoho domů a zvolili 104 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU jeden, který se vám zdál uspokojivý pro vaše potřeby. Potom, co jste dům několikrát navštívili, začínáte být k němu připoutáni a docházíte k závěru, ţe to je jediný dům, v němţ má pravděpodobně dojít k vašemu spasení a bylo rozhodnuto, ţe ho musíte získat. To uţ je touha! Nejprve se dostáváte s něčím do kontaktu, potom se rozvíjí připoutanost a nakonec touha vlastnit. Ne všechna přání však jsou splněna, protoţe to nemá nikdo ve svých rukách. Kdyţ nejsou naše touhy naplněny nebo tu je nějaká překáţka, která brání jejich splnění, začneme být nahněvaní a agresivní: „Musím ten dům získat. Jsou tu sice jiní potenciální kupci, ale k čertu s nimi!“ „K mému vyvolenému má vztah i nějaká jiná ţena, ale to mě nezajímá. Já mám přednost!“ To je arogance. Příčinou hněvu je jednoduše překáţka v našich touhách. Jakmile se nám něco postaví do cesty, zachvátí nás hněv. Hněv je vţdy způsoben něčím, co nám znemoţňuje splnění našich přání. Někdy není zřejmé, o jakou překáţku jde. Můţe to být i obava z překáţky v našem podvědomí. Myslíte si, ţe někdo, kdo nedělá to, co vy chcete, je proti vám, a z toho důvodu jste plní napětí a hněvu. Cesta do pekla začíná kontaktem se světem, potom se rozvíjí připoutanost, potom touha a nakonec hněv. Tímto způsobem postupně klesáme níţ a níţ. Nicméně vy se trápit nemusíte. Jsem s vámi (Já znamená Bůh, a ne moje osoba), a tak se z pekla dostanete ven! Jak uţ jsem upozorňoval, nebezpečí číhá pouze na ty, kteří se neobracejí k Bohu. My máme Boha na své straně, tak se nemusíme trápit! ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 105 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 106 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Brahmačárja a štěstí Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Mohl byste více vysvětlit, co to je brahmačárja? Většina moderních knih o józe se touto jamou zabývá jen okrajově. Proč je celibát důležitý?“ Jama a nijama jsou části osmistupňového systému Pataňdţaliho jógy. ”Brahmačárja“ znamená celibát – sebeovládání v oblasti vztahů mezi muţi a ţenami. Celibát patří mezi jamy stejně jako například ”ahinsa“ – nenásilí. Je to velmi dobrá a přímá otázka. Na takové věci se ptejte. Je to důleţité pro všechny. Je také pravda, jak tazatel píše, ţe tomuto tématu se většinou nevěnují více neţ dva řádky. Ve starých duchovních textech se o tom píše hodně. I mnozí přednášející se snaţí o tomto tématu moc nemluvit. Takové je to téma. A přitom velmi důleţité. Nejprve se zaměřme na porozumění přesného významu sanskrtského slova ”brahmačárja“. Brahmačárja bývá většinou překládána jako celibát. Toto slovo se skládá ze dvou dalších slov. Brahma znamená Bůh či Boţství. Čárja znamená chování. Tedy dohromady chovat se jako Bůh. Brahmačárja znamená chovat se tak, jak se chová Boţství. Existovat tak, jak existuje Bůh. Jednat jako Bůh. Následovat Ho. Nebo jinak řečeno: Ţít ţivot podle Boha. Takhle nějak bychom mohli slovo brahmačárja doslovně přeloţit. Nyní by se ale mohl někdo z vás zeptat, jak se Bůh chová? Jak jedná Bůh? Bůh je Bůh a chová se jako Bůh. Bůh sice zahrnuje všechno a je všude, ale pro naše pochopení je Bůh dokonalý, nemá ţádné touhy, je plný lásky, oproštěný od chtivosti, je plný soucitu a připravený kaţdému poslouţit a dát mu, co potřebuje, aniţ by ţádal něco pro sebe… Univerzální, nekonečná Energie – Bůh – má tyto vlastnosti. Čím více jsme v harmonii s těmito kvalitami a čím více je v sobě máme, tím více se přibliţujeme Bohu – v soucitu, v lásce, v mírumilov-nosti, v tom, ţe nic nevyţadujeme od druhých, ale jsme připraveni jim dávat… Slovo brahmačárja se většinou uţívá ve významu celibátu, tj. zdrţování se intimních vztahů mezi muţi a ţenami, sexuální abstinence. To je důleţitá věc. Tazatel se ptá, proč je pro hledající nutné, PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 107 aby se zdrţovali sexuálních aktivit. Vysvětlím vám některé důleţité souvislosti. Někteří lidé v Boha věří, zatímco jiní nevěří. Někteří lidé povaţují za vtělení Boha Krista, jiní zase Krišnu nebo Buddhu. Přestoţe se lidé liší v názorech na mnoho věcí, v jedné věci se shodují. Všichni chtějí být trvale šťastní a proţívat vnitřní mír. V tom rozdíly nejsou. Někdo povaţuje za správné nejíst maso a jiný s tím nesouhlasí. Kdybyste se však zeptali všech lidí na světě, jestli chtějí být trvale šťastní, všichni zvednou ruku. To je společné téma. Zbývá jediná otázka: Jak trvalé štěstí najít? Moudří lidé nás upozorňují, ţe nikdo nemůţe být trvale šťastný z pouhého hromadění majetku či peněz. Nikdo nemůţe být trvale šťastný ani prostřednictvím uţívání si rozkoší světa. Ani tím, ţe se proslaví. Tyto cesty ke štěstí nevedou. Shrneme-li, co svatí říkají, skutečné štěstí není venku, ale uvnitř. Opravdové štěstí nepochází z věcí či vztahů. Opravdové štěstí je v nitru kaţdého z nás a je třeba ho hledat a odhalit ve své existenci, ve vlastním těle a mysli. Toto je výtah z učení všech velikých svatých. Začneme-li s hledáním věčného štěstí v sobě, musíme změnit způsob ţivota. Jak lidé většinou ţijí? V běţném způsobu ţivota plyne fyzická i mentální energie zevnitř ven. Kdyţ se setkáváme s přáteli, rodinou a zabýváme se vším moţným kolem sebe, naše energie se spojuje s věcmi kolem nás. To je cesta uţívání si světa. Smysly se dostávají do styku s různými věcmi ve světě, z tohoto spojení vznikají počitky a my na nějakou chvíli v mysli zaţíváme trochu potěšení. Po kaţdém poţitku však litujeme: „Tak rychle to skončilo. Není to trvalé.“ Nakonec se cítíme se oslabení. Ze všech pěti smyslových potěšení je poţitek sexu mezi muţem a ţenou tím nejsilnějším. Přitaţlivostmezi muţi a ţenami udrţuje v chodu lidský rod i celý svět. Narodili jsme se díky sexuálnímu spojení našich předků a rodičů. Totéţ děláme i my, kdyţ přivádíme na svět děti. Všichni máme zkušenost s tím, jak mocná přitaţlivost mezi muţem a ţenou je. Často se stane, ţe je puzení k fyzickému kontaktu tak silné, ţe nejsme schopni odolat. Došlo ke spojení a pro tu chvíli člověk zaţíval potěšení a úlevu. Teprve s odstupem času nahlédl, ţe to nevede k ničemu trvalému. Dostavuje se lítost. Štěstí bylo jen prchavé. A my hledáme štěstí, které je trvalé. Při sexu zaţíváme jen krátkodobé potěšení. Nemůţeme to nazvat štěstím. Mezi štěstím a potěšením je rozdíl. Chvilkové potěšení nás 108 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU nikdy nenaplní. Ubírá nám to také naši energii. Přijde čas, kdy všichni zestárneme a uţ ani nebudeme schopni si sex uţít. Je to velmi těţké období, kdyţ uţ je starší člověk natolik tělesně slabý, ţe není schopen sexuálního poţitku, ale myšlenky na něj přetrvávají stále. Chceme-li zaţívat trvalé štěstí a mír, je třeba, abychom začali měnit tendenci hledat potěšení kolem sebe spojováním svých smyslů s podněty světa. Musí to být právě naopak. Energie z nás uţ nemá být vydávána ven, ale začínáme si ji v sobě šetřit. Například meditovat můţeme jen tehdy, kdyţ stáhneme pozornost dovnitř. Meditace nastává, kdyţ se co nejvíce oddělíme od svého okolí. Nemůţete přece meditovat a zároveň poslouchat disco hudbu. Nemůţete meditovat, kdyţ sedíte se svým přítelem či přítelkyní. Musíte se od okolních podnětů odpoutat. Cesta za štěstím vede cesta zcela opačným směrem, neţ kdyţ si uţíváte potěšení. Kdyţ se stáhneme do sebe a energie proudí místo ven dovnitř, začnou se v těle i mysli odehrávat určité změny. Všechny tyto změny jsou popsány v knihách o józe, zvláště v kundaliní józe. Najdete tam popisy, kde se v našem těle nalézají jednotlivé čakry. První čakra, nazývaná muladhara, je centrem sexuality. K čemu dochází v této čakře, kdyţ zaţíváme rozkoš? Energie prochází čakrou a člověk cítí přechodnou úlevu. Nemůţeme energii v těle uchovat, proudí pryč, a to nám umoţňuje zaţívat přechodně určité potěšení a uvolnění. Proto je třeba se v sexu ukázňovat – ţádná jiná moţnost není. Energie je neutrální a nemáme jí nekonečně mnoho. Vydáme-li svoji energii při styku s muţem či ţenou, narodí se dítě. Uchovámeli energii v sobě a směřujeme ji výš a výš, dojde k znovunarození nás samých. Tak jako ze sebe dáváme ţivot novému dítěti, tak se můţeme sami v sobě znovu narodit – jako boţská duše. Odehraje se to skrze tutéţ energii. Energie je nestranná – tatáţ energie proudí ven, nebo je uchovávána uvnitř. Není tedy jiné cesty, neţ se ukázňovat. Kázeň v sexuální oblasti je nezbytná. Na duchovní cestě se směřování energie zcela mění. Místo toho, aby energie proudila ven, začne se přesouvat zdola nahoru. Stoupá vzhůru sedmi čakrami: muladharou, svadhistanou, manipurou, anáhatou, višudhou, adţnou a sahasrárou. Takţe čím více začíná energie proudit zdola nahoru, tím více zaţíváme štěstí a tím méně máme problémů ve světě. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 109 Význam celibátu na cestě k osvícení Vybráno ze Satsangu 12. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Je možné dosáhnout osvícení bez celibátu? Cítím se velmi rozpolcený v této otázce. Mohl byste mi, prosím, pomoci?“ Celibát sehrává v našem duchovním vývoji velmi důleţitou úlohu. To bychom neměli nijak zpochybňovat. Je nezbytné se ve svých vztazích s opačným pohlavím ukázňovat. Proto dospělo během vývoje lidstva mnoho moudrých lidí k pochopení, ţe správným směrem vývoje je přeměnit sexuální energii tak, aby se nakonec rozvinula do podoby čisté Lásky. Za tímto účelem byl ustanoven svazek manţelský. Ať uţ jde o manţelství nebo partnerský vztah, základním kamenem je sebekázeň. Hledající se ptá na celibát bez jakýchkoli sexuálních vztahů. Vţdycky existovali, existují a budou existovat lidé tento ideál naplňující. Nezapomeňme ale, ţe i tito lidé zřejmě ve svých předchozích ţivotech zkušenostmi sexu procházeli. Teprve potom dospěli do fáze, kdy se od této potřeby zcela odpoutali. Plný celibát nenastává najednou. Musíme k němu postupně dozrát. Přitaţlivost mezi muţi a ţenami je jednou z nejsilnějších tendencí v lidském ţivotě. Vývoj však vede cestou postupného ukázňování, usměrňování a přeměny této mocné tendence. Abychom dosáhli ideálu celibátu, musíme se za ním vydat cestou experimentování se svým tělem, myslí a emocemi. Je to obsáhlé téma, k němuţ lze přistoupit z mnoha úhlů pohledu. Mohli bychom o něm diskutovat týdny. Přestoţe je celibát směrem lidského vývoje, nikdo vám nemůţe zaručit, ţe pokud budete ţít v celibátu, dosáhnete osvícení. Osvícení se nakonec – zdůrazňuji slovo nakonec – odehrává díky Boţí Milosti. Neţ však dojde k závěrečnému aktu Boţího Milosrdenství, musíme se propracovávat postupným zvyšováním sebekázně. Proto je snaha o celibát pro náš duchovní rozvoj nezbytná. Celibát lze chápat v mnoha různých rovinách. Vyjdeme-li z ajurvedického přístupu, v našem těle vzniká strávením všeho, co přijímáme potravou, tekutina. Dalším krokem přeměny je krev, kůţe, kosti a morek. Moţná, ţe si uţ nepamatuji přesné pořadí, v němţ se přeměna podle ajurvedické medicíny odehrává. Četl jsem 110 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU tuto teorii jiţ před mnoha lety a teď jsem si na ni díky poloţené otázce vzpomněl. Důleţité je, ţe posledním, nejvyšším stupněm této tělesné přeměny potravy v energii je semeno, v muţské i v ţenské podobě. Semeno je nejvyšší formou této biochemické přeměny odehrávající se v našem těle. Co následuje dál? Buď vychází semeno při pohlavním styku ven z těla a způsobí těhotenství a narození nové lidské bytosti, nebo je sebekázní udrţeno uvnitř těla a dochází k znovunarození nové bytosti – k osvícení či duchovní seberealizaci.Ve druhém případě tedy nastává další přeměna. Pokud není semeno odvedeno ven z těla, mění se v nefyzickou substanci nazývanou ”odţas“. Vznik semena je nejvyšším stupněm fyzické transformace. Pokud není díky vědomé sebekázni semeno uvolněno ven z těla, vstoupí do ţivota takového člověka odţas. Kolem hlav světců je často zobrazována aura. Odţas je vnitřní, duchovní síla, která vytryskne v člověku a šíří se kolem jeho hlavy. Slovo ”odţas“ je velmi těţké přeloţit do angličtiny. Jde o sattvický proud energie, která je svou povahou nefyzická. Kdyţ dosáhne odţas svého vrcholu, dojde díky Boţí Milosti k osvícení. Proto je třeba usilovat o dosaţení celibátu všemi svými silami. Není moţné dále flirtovat a nechat věci probíhat stále stejným způsobem – změna se neodehraje samovolně, musíte se svými starými zvyky skoncovat. Musíte jít cestou postupné minimalizace. To vám umoţní se duchovně vyvíjet. Osvícený člověk naplňuje ve svém ţivotě naprostý celibát. Nemůţe se k němu dostat ani myšlenka na sex. Hledající píše, ţe je v otázce celibátu zcela rozpolcený. Nebojte se, nic se vám nestane. Po nějaké době přestanete být takto rozpolcený. Musíte se změnit, jinak to nejde. Přijde čas, kdy budete muset svému partnerovi či partnerce říci: „Podívej, uţ to stačilo. Posaď se a vyslechni mě. Existuje duchovní cesta. Chceš jít se mnou? Jinak se nedá nic dělat, protoţe tady se naše cesty rozcházejí.“ Nevybízím vás k hádkám. Je potřeba o věcech mluvit s citem a snaţit se o co největší porozumění. Úsilí o celibát je základní podmínkou, které se nikdo nemůţe vyhnout. Platí to pro partnerské vztahy, stejně jako pro vztahy manţelské. Je potřeba vašemu protějšku postupně ukázat lepší cestu. Smyslové záţitky nejsou ničím v porovnání s hlubokou a sladkou Láskou. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 111 Od sexuální touhy k Pravdě a Kráse Vybráno ze Satsangu 9. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Mezilidské vztahy povaţuji za ústřední bod našeho ţivota. Vztahy mezi muţi a ţenami patří v této oblasti k jednomu z nejdůleţitějších témat, ať uţ jde o vztah mezi manţeli,či mezi partnery. Jde o zásadní otázku. Dnešní doba přináší na toto téma mnoho nových názorů. Objevují se různé prapodivné teorie, snaţící se racionálně obhájit to, co je úpadkem lidství, zvláště v oblasti sexu. Zapomínají na skutečnost, ţe dokud správně neporozumíme významu vztahů mezi muţi a ţenami a nepokusíme se podle toho i chovat, nemůţeme zaţívat klid a štěstí. Známý ruský spisovatel P. A. Sorokin napsal knihu, na kterou jsem před lety četl recenzi v novinách. Chtěl jsem si knihu přečíst, ale nedostal jsem se k ní. Podle recenze dával ve své knize P. A. Sorokin do souvislosti rozvoj a úpadek různých civilizací s tím, jak byly ve společnosti usměrňovány sexuální vztahy. Kdyţ došlo k rozvolnění morálky v oblasti sexuality, civilizace podlehla zkáze. Tento spisovatel dokládal své teorie historickými fakty. Neváhám prohlásit, ţe se nikomu na světě nepodaří dosáhnout trvalého vnitřního klidu bez toho, aniţ by nejdříve zkrotil lva sexu. Míru nelze dosáhnout bez sebeovládání. Všechny velké osobnosti všech vyznání se shodují na tom, ţe kořenem všeho lidského strádání jsou touhy. Duchovní pokrok provází nezávislost na našich přáních a vášních. Snaţíme-li se osvobodit od tuţeb, neznamená to, ţe je potlačujeme. Jsou tři moţné způsoby, jak s touhami naloţit – potlačení, poţitek, a pak ještě třetí moţnost: zcela se od touhy oprostit. Od touhy se lze osvobodit, kdyţ se jí podíváme do tváře. Jde o to, abychom se vnitřně očistili ode vší touhy. Dokud jsou hnací silou našeho ţivota touhy, nikdy do něj nemůţe vstoupit vnitřní mír. Nemůţeme se však tvářit, ţe neexistují, protoţe jsou v našem ţivotě silnou motivační silou. Moudří říkají, ţe touhy jsou součástí naší existence. Nemůţeme je ignorovat, ale neměli bychom zároveň dovolit, abychom zůstali celý ţivot v jejich područí. Člověk by se měl krok za krokem naučit touhy ovládat, správně nasměrovat a přeměnit. Tato cesta je přesně popsána. 112 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Velcí mudrci poukazují na sexuální touhu jako na nejsilnější ze všech tuţeb. Přitaţlivost mezi muţi a ţenami je základní otázkou lidského vývoje. Vţdyť je na ní zaloţeno pokračování lidského rodu i vznik nového ţivota u všech ostatních druhů. Freud měl pravdu, kdyţ mluvil o sexuálním pudu jako o něčem hluboko v nás přetrvávajícím. Nesouhlasím s ním však v tvrzení, ţe sexuální pud je naší jedinou hnací silou. Netvrdím však, ţe jsem četl do hloubky Freudovy práce. Nesouhlasím ani s těmi, kteří zastávají názor, ţe přitaţlivost mezi muţi a ţenami je dána a sexuální touhu překročit nelze. Hodnota lidského ţivota spočívá právě v přesaţení sexuality. Vţdy byli, jsou a budou velcí lidé, kteří jsou toho důkazem. Ve skutečnosti, čím více touhy usměrňujete, tím více poznáváte skutečnou krásu. Dokud zůstává výchozím bodem tělesná přitaţlivost mezi muţi a ţenami, nemůţete zaţít skutečnou Lásku. Zůstáváte jenom na povrchu. V Indii se od pradávna pro označení duchovní cesty pouţívají tři základní slova: ”satjam, šivam, sundaram“. Satjam znamená Pravda. Šivam je něco ve významu poţehnaného Dobrodiní pro všechny. Poslední slovo sundaram znamená krásný. Takţe nejprve musíme začít s Pravdou, dále dělat věci prospěšné pro všechny lidi a potom nakonec přijde nejhlubší Krása. Tělo není skutečné. Nese si v sobě skutečnou Pravdu, ale ono samo kaţdým okamţikem odchází. Tělo podléhá neustálé změně a Pravda se nemění nikdy. Máme uţ zcela jiné tělo, neţ kdyţ jsme se narodili. Naše tělo neustále prochází nějakými změnami. Necháme-li se okouzlit fyzickou krásou, vzdalujeme se od moţnosti dospět ke skutečné Kráse. Naše tělo má svůj význam. Potřebujeme ho a musíme ho udrţovat v dobré kondici. Jde o to, abychom s ním nakládali správně, nikoli abychom ho zneuţívali. Naše tělo nám umoţňuje zaţít skutečnou Pravdu, ale je třeba ji hledat. Nakonec nastupuje sundaram – Krása. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 113 Význam vztahu mezi muţem a ţenou Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Z určitého úhlu pohledu spočívá pročištění a zušlechtění lidského ţivota právě v povznesení se od sexu k Lásce. Tuto cestu je třeba vykonat. Zdá se mi, jakoby v dnešní době zaujímal sex ústřední pozici v lidském ţivotě a zapomínalo se přitom, jaký je skutečný význam vztahu mezi muţem a ţenou. Sex hraje v lidském ţivotě bezesporu důleţitou úlohu, ale má svůj účel, patří k němu určitá pravidla a měl by být součástí určitého společenského rámce. Kaţdý den můţeme vidět, jak lidé zapomínají, ţe ţena či muţ tady nejsou jen za účelem tělesného potěšení. Ţena přece není jen objektem určeným k sexuálnímu poţitku. Pán popisuje v Bhagavadgítě tři brány do pekla. Bhagavadgíta, kapitola 16, verš 21: „Touha, hněv a chtivost – tato trojí brána pekel přivádí duši do zkázy. Proto by se člověk měl všech tří vyvarovat.“ Tyto tři brány do pekel jsou přístupné pro kaţdého. Do pekla vedou tři vstupy. Nemusíte nic platit, nepotřebujete ţádnou vstupenku. Kdokoli touţí jít do pekla, jsou pro něj otevřeny tři brány: touha, hněv a chtivost. Čím více máte tuţeb, tím blíţe jste peklu. Čím více je ve vás hněvu, tím blíţe jste peklu. Čím více chtivosti a ţádostivosti, tím více se přibliţujete peklu. Jedna ze tří bran do pekel se můţe kdykoli otevřít ve vašem srdci. Najednou například vzplane touha. Sexuální touha je nejsilnější ze všech tuţeb. Z určitého úhlu pohledu spočívá pročištění a zušlechtění lidského ţivota právě v povznesení se od sexu k Lásce. Tuto cestu je třeba vykonat. Nejvyšší hodnota ţenství spočívá v mateřství. Mateřství je vyvrcholením ţenství. Přivést na svět dítě není tak obtíţné jako stát se skutečnou matkou. Ţena se můţe stát matkou, aniţ by porodila dítě. V mateřství jde spíše o pročištění a zjemnění emocí, schopnost obětovat se pro druhé. Našli bychom větší matku neţ byla Matka Tereza? Ţena můţe být matkou, sestrou, dcerou a samozřejmě také manţelkou. 114 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Mezi manţeli můţe být milenecký vztah, ale důleţité je mít na paměti, jaký je význam takového vztahu. Jde jen o uspokojení tělesných pudů? Tímto způsobem nelze dosáhnout vnitřního klidu. Mezi dvěma lidmi můţe být přitaţlivost, ale mládí netrvá věčně. Nezapomínejte, ţe se stáří blíţí a budete potřebovat někoho, kdo se o vás postará. I v nesezdaném svazku je nejdůleţitější věrnost. Pokud se narodí dítě, konejte co nejpoctivěji své povinnosti. Velmi důleţité je vědět, ţe bez věrnosti se nikdo nemůţe pročistit. Přestoţe se snaţíme, děláme chyby a podléháme svým slabostem, důleţité je, abychom uznali, ţe šlo o chyby, a ne si je racionalizovali. Své omyly bychom měli přijmout jako omyly. Jenom tak se můţeme chyb a slabostí zbavit. Začneme-li si slabosti a pády zdůvodňovat různými teoriemi, nemáme šanci se vyvíjet. Toto je třeba pochopit. Smyslem lidského ţivota je jen jediná věc – realizace Boha neboli duchovní seberealizace. Pokud se člověk pro tento jediný cíl svého ţivota rozhodne, začnou mu z podvědomí vyvstávat různé vtisky z minula, stavící se do cesty k duchovní seberealizaci. Celá duchovní praxe, sádhana, spočívá právě v překonávání těchto vnitřních překáţek. Je třeba osvobodit se od všech vtisků nahromaděných z mnoha ţivotů. Pokud je někdo schopný pročistit své podvědomí, aniţ by vstoupil do intimního vztahu s opačným pohlavím, nepotřebuje manţelství. Protoţe jediným cílem celého ţivota i manţelství je duchovní seberealizace. Pokud toho nejste schopni, vstupte do vztahu, aby vás opustila zvědavost a touha. V obou případech jde o způsob, jak se oprostit od tuţeb. Někdo je schopný se osvobodit silou své mysli, někdo potřebuje projít zkušeností. Je třeba do vztahu vstupovat s cílem nikoli uţívat si, ale překonat touhy tím, ţe je budete pozorovat. Ať uţ vstoupíte do manţelství nebo zůstanete jako druh a druţka, věrnost a čestnost je zásadní poţadavek. Pokud se ale přátelíte s dvěma osobami najednou, a přestoţe jste vstoupili do manţelství, máte sex jinde, pak na duchovní cestě těţko postoupíte. Bez čestnosti a pravdivosti nemůţete dosáhnout realizace Boha a svého pravého Já. Protoţe Bůh je Pravdou. Krok za krokem musíme postupovat od nepravdivosti k Pravdě, ze tmy ke Světlu, od smrti k Nesmrtelnosti. Můţete vstoupit do manţelství nebo do partnerského vztahu, je však třeba zachovávat věrnost. I kdyţ muţ a ţena ještě nenastoupili PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 115 na duchovní cestu a fyzické blízkosti si jenom uţívají, měli by být čestní. Jednou na cestu nastoupí. Jakmile se ale začnete zabývat duchovní cestou, čestnost a věrnost je ve vztahu mezi muţem a ţenou naprosto zásadní. Jenom tak můţete postupně oslabit a přesáhnout své touhy. Otevřeně říkám, ţe k úplné přeměně sexuální přitaţlivosti dochází aţ po duchovní seberealizaci. Měli bychom se umět podívat pravdě do očí. Co to znamená? Dokud u nás nenastane osvícení, měli bychom se mít na pozoru. Sebekázeň je na duchovní cestě nezbytná, musíte vynaloţit úsilí. Potom v ţivotě postoupíte. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Bhagavadgíta o sexuální touze Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jedna z nejobtíţnějších věci je naprosto se osvobodit od sexuální přitaţlivosti. Tato tendence nás neopouští ani na velmi vysokém stupni vývoje. Příchylnost k opačnému pohlaví a proţitek příjemnosti odchází aţ po osvícení – ne předtím. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 59: „Smyslové podněty propouštějí toho, kdo se z nich netěší svými smysly. Chuť na ně však přetrvává. Tato chuť se ztrácí u člověka vyrovnané mysli, když spatřuje Svrchované.“ Svrchované je psáno s velkým písmenem a znamená Bůh. Pán tu praví velmi jasně, ţe smyslové podněty propouštějí toho, kdo se z nich netěší svými smysly. Co to znamená? Kdyţ oddělíte své smysly od podnětů, nebude tu přirozeně ţádné spojení smyslů s podněty. Ukončili jste například vztah s přítelem či přítelkyní. Vrátili jste se právě z Indie a řekli jste jí nebo jemu: „Teď jsem pochopil pravdu, alespoň teoreticky, a chci se stát dokonalým jogínem. Proto ode dneška končím se vztahy. Co bylo, bylo. Minulost je pryč. Ode dneška se ze mě stává jógi.“ Takhle to před svou přítelkyní či přítelem nebo dokonce manţelem či manţelkou prohlásíte. Ukončíte veškeré kontakty, ale aţ si pak půjdete lehnout, objeví se: „Ona ale byla opravdu moc hezká.“ Nebo: „Byl ale opravdu muţný a tak přitaţlivý.“ Pokračuje to ve vás. Co s tím naděláte? Přestali jste se 116 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU s tím člověkem stýkat, ale chuť ve vás přetrvává. Tenhle problém nastane vţdycky. Proto to Pán říká jasně: „Chuť odchází, aţ kdyţ spatříme Svrchované.“ Touha se vytrácí aţ po osvícení a záţitku svého skutečného Já. Neznamená to, ţe je potom člověk bez touhy úplně vyschlý. Ne. Je plný lásky, ale opustila ho vášeň a chtivost. I duchovně realizovaný člověk vidí tváře druhých lidí a rozlišuje, jak muţi a ţeny vypadají, ale nenachází v tom zalíbení ani potěšení. Vyvstává v něm jen láska a přání, aby hledající duchovně prozřeli. Jeden velký svatý uváděl velmi dobrý příklad ilustrující vnitřní stav duchovně realizovaného člověka. Lidé bývají lační po penězích. Kdyţ takovou hromádku bankovek poloţíte před krávu, vidí je, ale nic to s ní neudělá. Ani se jí to netkne. Stejně tak kdyţ osvícený muţ vidí krásnou ţenu nebo osvícená ţena pohledného muţe, registrují je, ale uvnitř, stejně jako u krávy, neprobíhá ţádná reakce. Duchovně realizovaní lidé jsou pouze plní lásky a přání duchovního pokroku. „Smyslové podněty propouštějí toho, kdo se z nich netěší svými smysly. Chuť na ně však přetrvává...“ Vztah je navenek náleţitě ukončen, ale touha po něm přetrvává. Jak můţe tato inklinace odejít? „Tato chuť se také ztrácí u člověka vyrovnané mysli, když spatřuje Svrchované.“ Jak je to těţké, si můţeme přečíst v dalším verši. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 60: „Smysly, které jsou svou povahou neukázněné, mocně strhují i mysl moudrého člověka, který praktikuje sebekontrolu, Ardžuno.“ Takto Pán promlouvá ke svému ţákovi: „Poslouchej, Ardţuno. Touhy jsou velmi silné a je přirozeností smyslů být neukázněné. Jejich podstatou je neustálý neklid. Těkají stále sem a tam. Týká se to nejen smyslů běţného člověka, ale i moudrého hledajícího.“ Platí to i pro člověka, který se povaţuje za moudrého a snaţí se nenechat ovládat svými smysly. Týká se to i moudrého člověka, který usiluje o sebeovládání, i hledajícího, který se snaţí stát jogínem. I jeho mysl silně strhávají smysly. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 61: „Proto, když je člověk všechny přivedl pod kontrolu a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci, odevzdávaje svoje srdce i duši Mně. Proto ten, jehož smysly jsou ovládány, je považován za toho, kdo má vyrovnanou mysl.“ PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 117 „Proto, když je člověk všechny přivedl pod kontrolu a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci, odevzdávaje svoje srdce i duši Mně…“ To je důleţitá věc – odevzdávaje se Mně, Pánu. Nemyslete si, ţe získáte kontrolu nad smysly svými vlastními silami. Sebeovládání dosáhnete prostřednictvím spoléhání se na Pána, Krista, Krišnu či Buddhu... Pokud si myslíte: „Uţ praktikuji pět let, a tak ode dneška s tímhle končím…,“ ego vás klame. Můţe se stát, ţe ujedete. Snaţte se, jak nejvíc můţete, ale odevzdávejte vše Bohu. Na duchovní cestě se vyskytují dva nesprávné přístupy. Vyvíjíte-li úsilí, ale v duchu se holedbáte, ţe to zvládnete sami, jste klamáni svým egem. Druhou chybou je, kdyţ necháváte všechno na Bohu a nesnaţíte se. Vynaloţte co největší úsilí, jakého jste schopni, ale pak vše přenechejte Bohu. Spoléhat na Boha znamená modlit se k Němu. Snaţte se a zároveň proste Boha: „Ó, Pane, osvoboď mě od této touhy. Prosím, zbav mě toho.“ ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Doporučení pro přeměnu sexuální energie Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Problém sexuální přitaţlivosti je pro mnoho lidí velmi palčivou otázkou. Rád bych vám předloţil několik doporučení, které vám mohou být nápomocny v oblasti sexuality. Důleţité je, abyste nepovaţovali sexuální puzení za něco zlého. Mnoho lidí mluví o sexu jako o nějaké špatnosti. Nemějte tento postoj. Sexuální přitaţlivost je přirozený instinkt a cokoli je přirozené, to bychom neměli povaţovat za zlé. Nepovaţujte to však ani za největší terno svého ţivota. Snaţte se vidět, jak věci jsou. Sexualitu můţeme najít v celé přírodě, i ve světě rostlin. Zákonitě je tedy i v lidském těle. Přirozenost je přirozenost, bez nálepky dobré nebo špatné. Špatné by ale bylo, pokud byste nechtěli postoupit dál a nepokusili se sexuální energii přeměnit. To, ţe sexualita existuje, není samo o sobě nic špatného. Je to tak, jak to je. Není důvod povaţovat sex za zlo. Sex začne způsobovat ještě větší problémy těm, kteří ho odsuzují. 118 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Další zásadou je, abyste se se svou sexuální touhou nesnaţili bojovat. Bojem nikdy nezvítězíte. Bojovat s tímto nutkáním je stejné, jako kdyby moje pravá ruka bojovala s levou. Kdo zvítězí? Nikdo. Energie v obou rukou je moje. Kdyţ s něčím bojujete, jenom problému přidáváte více energie. Přikládáte tím tomu nepřiměřený význam. Co je tedy správná metoda? Představme si například situaci, kdy ve vás z ničeho nic vyvstane tento instinkt. Pozorujte to. Správný způsob je s tímto instinktem prostě v dobrém rozpoloţení vstoupit ve své mysli v dialog: „Tak jsi přišel. Proč mi děláš problémy? Jsi sice součástí mé existence, ale já jsem něco vyššího neţ ty. Jednoho dne budeš přemoţen. Protoţe já jsem částí Boha a ty jsi na niţší úrovni. Nedělej mi problémy.“ Ještě lepší je sexuální touhu ignorovat a být k ní lhostejní. Tato schopnost se rozvine praxí. Všechno ztrácí na síle, kdyţ to začnete přehlíţet. Jiţ dříve jsem vám dával následující příklad. Snaţte se k touze, hněvu, chtivosti a podobným věcem chovat jako k nezvanému cizinci, který navštívil váš dům. Navštíví vás někdo, koho jste nikdy nezvali. Nebudete ho nijak přehnaně vítat. Také ho ale okamţitě nevyhodíte. Řeknete: „Dobře, o co vám jde?“ Tenhle příklad sice naznačuje cestu, ale vy musíte jít ještě dál. V uvedeném příkladu jde o jednání s lidmi, kde se nikdy nechováme úplně chladně. V případě sexu můţeme být ještě lhostejnější. Spíše jako byste zacházeli s neznámým psem. Psi na ulici štěkají, ale vy se přece nebudete snaţit jim v tom bránit. Neptáte se jich, proč štěkají. Psi by pak štěkali ještě víc. Nevšímáte si jich a jdete svou cestou. „Ať si ve mně ten instinkt klidně je. Rozhodně mě nezabije.“ To je psychologická metoda, která vám pomůţe. Ještě něco. Snaţte se někomu nesobecky pomáhat. Sluţte někomu s motivem čisté lásky a pomáhejte jen pro pomáhání samo. To vás uvnitř pročistí a zlepší. Začnete místo sebestřednosti a sexuální přitaţlivosti proţívat více lásky. Pomůţete-li někomu jen proto, abyste mu pomohli, naplní vás jemné štěstí, ţe jste schopni být někomu k uţitku. Za svou sluţbu neočekávejte nic nazpět. Celá duchovní cesta není nic jiného neţ postupné pročišťování a sebezlepšování. Tyto věci vám pomohou. Nedělejte si s tímto tématem velké starosti. Sexuální přitaţlivost není nic zlého. Je to ve skutečnosti právě sexuální puzení, které v sobě obsahuje základní energii. Energie je neutrální. Stejná ener- PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 119 gie, která tlačí člověka k tomu, aby si uţíval potěšení, mu můţe dát i sebeovlá-dání a udělat z něj duchovně seberealizovaného člověka. Impotent se nemůţe stát jogínem. Kdyţ není schopen uţít si, nemůţe se ani stát jogínem. Nemá energii, kterou by mohl přeměnit. Lepší neţ impotent je ten, kdo má sexuální energie dostatek. Nevadí, ţe tato energie dosud plynula směrem k uţívání si. Můţe být přesměrována jinam. Nejde tedy o ţádné zlo, ale o pouţití jiného kanálu pro tok energie a o pročištění. Nakonec ještě jedna věc. Rozvíjíte-li hlubokou lásku a víru v Boha, začne Bůh ve vašem ţivotě dělat zázraky. Kdyţ začnete ve svém ţivotě nacházet Boţí Milost, odevzdávat se Bohu, myslet stále více na věčnou, nekonečnou, univerzální Energii kolem sebe, kdyţ začnete oceňovat, jak je k vám Bůh neustále laskavý a soucitný, začnou s vámi tyto myšlenky o Bohu dělat zázraky. Začne se velmi rychle odehrávat přeměna, kterou člověk nebyl po léta schopen uskutečnit vlastním úsilím. Myšlenky na Boha vás začnou velmi rychle měnit. Vzpomínka na Boha vás přenese přes všechno, co nemůţete zvládnout vlastním úsilím. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Vztahy a sex Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Chceme-li zaţívat trvalé štěstí a mír, je třeba, abychom začali měnit zaběhanou tendenci hledat potěšení kolem sebe spojováním svých smyslů s podněty světa. Musí to být právě naopak. Energie z nás uţ nemá být vydávána ven, ale začínáme si ji v sobě šetřit. Na duchovní cestě se směřování energie zcela mění. Místo aby energie proudila ven, začne se přesouvat zdola nahoru. Čím víc začíná energie proudit zdola nahoru, tím více zaţíváme štěstí a tím méně máme ve světě problémů. Je tu několik důleţitých bodů k porozumění. Neočekávejte, ţe nastane přeměna během jednoho dne, týdne či měsíce. Takové cíle si nedávejte. Chce to trénink a kázeň po velmi dlouhou dobu. Věci se mění postupně, krok za krokem. To je také důvod, proč lidstvo v průběhu tisíců let došlo zkušenostmi k tomu, ţe tou nejlepší insti- 120 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU tucí je právě manţelství. Prostřednictvím manţelství se můţe sexuální energie ukázňovat tím nejlepším způsobem. V čem spočívá manţelství? Dva lidé se rozhodli, ţe své sexuální potřeby budou uspokojovat jen spolu a s nikým jiným. Jde o přechod od mnoha sexuálních vztahů k jednomu. Jde o postupné omezování a ukázňování se – od mnoha vztahů k jednomu a potom k sobě samému. I v manţelství byste se měli snaţit minimalizovat sexuální kontakty. Jak dlouho ještě chcete dělat tuhle nesmyslnou věc? Manţelství neznamená uţívat si sex. Manţelství má daleko významnější poslání. Svatí říkají, ţe i v manţelství se opravdová Láska rozvíjí jen v případě ukázněnosti v sexu. Dobrovolně, vědomě a s porozuměním – ne silou. Dva lidé se vzájemně podporují a snaţí se vyvíjet. Nakonec se rozvine opravdová Láska. Lidé se však mohou ukázňovat i bez manţelství. Mnoho lidí v manţelství ţije a stejně se neukázňuje. Duchovní cesta je individuální záleţitost. Jedním z problémů západní společnosti je, ţe se lidé snaţí nalézt štěstí v hledání stále nových partnerů. Ani další partner není ten pravý a uţ během dvou let jim připadá k ničemu. Očekávat, ţe ten další bude lepší, není moudré. Můţete vstoupit do manţelství nebo nemusíte. Pokud však uţ v manţelství jste, snaţte se v něm setrvat, jak nejdéle můţete. Přijměte to jako výzvu – mezi dvěma lidmi musí vţdycky dojít k nějakým konfliktům. Oba pocházejí z rozdílného kulturního prostředí, z různých rodin, dosáhli odlišnéhovzdělání, mají různé preference, zvyky… Očekávat, ţe bude druhý souznít se všemi vašimi zvyky není správné. Právě tím, ţe se v manţelství setkávají dva různí lidé, je tu výborná příleţitost rozvinout kvalitu trpělivosti a tolerance. Bylo by přece hloupé hádat se kvůli tomu, ţe jeden má raději k jídlu tohle a druhý zase tamto. Je moţné si uvařit obě jídla. V čem je problém? Tímto způsobem se rozvinou kvality snášenlivosti a tolerance. Ať uţ jste v manţelství nebo ne, musí tu být ovládání sexuálních aktivit. To je podmínka pro vnitřní růst. Postupujte krok za krokem. Manţelé či partneři by měli spolu experimentovat. Povznesení se nad úroveň sexu má tři stupně. Na prvním, fyzickém stupni je přirozené setrvávat u sexu. Sexuální aktivity by ale měly být minimalizovány. Potom nastoupí další stupeň – emocionální vztah. Třetím stupněm je duchovní rovina. Přibliţme si to na příkladu lotosu. PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 121 Lotos vyrůstá z bahna v rybníčku. Sexuální touhu můţeme přirovnat k bahnu v nás. Není třeba k ní přistupovat s negativními pocity. Nedovolte ale, aby sexuální přitaţlivost zůstala bahnem. Měl by z ní vyrůst lotos lásky. Lotos vyrůstá z bahna. Ani rozkvetlý lotos však není k ničemu, kdyţ nevoní. Stejně tak by se měla emocionální láska postupně proměnit v lásku bez hranic. Zpočátku máme jen lásku omezenou připoutaností k nějaké konkrétní osobě. Nakonec se Láska stává nekonečnou – bývá nazývána oddaností, bhakti. Pak dospějete k sobě sama a k Bohu. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Přitaţlivost mezi muţi a ţenami Vybráno ze Satsangu 19. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Kdyţ jste schopni se osvobodit od tuţeb pouhou silou své mysli, nemusíte se pouštět do ţádných experimentů. Nezvládnete-li to, vydáte se za stejným cílem cestou zkušenosti. Jednou se kdosi na satsangu ptal Svámí Ramsukhdasdţiho, zda musí kaţdý vstoupit do manţelského svazku. Světec mu odpověděl, ţe ti, kteří jsou schopni osvobodit se od přitaţlivosti opačného pohlaví kontemplací a duchovními metodami, vstupovat do manţelství nemusí. Manţelství je pro ty, kteří toho schopni nejsou. Následovala další otázka: „Existuje ještě nějaká další, třetí cesta?“ „Mohou být i jiné alternativy, záleţí na osobnosti člověka a okolnostech. Cílem je osvobození od tohoto pouta. Manţelství například ztrácí smysl, pokud jste nevěrní. Přejete-li si opravdu upřímně osvobodit se od muţsko-ţenské přitaţlivosti a snaţíte se pro to co nejvíce udělat, můţete cíle dosáhnout, aniţ byste museli vstupovat do manţelství. Záleţí na osobních i kulturních okolnostech. Důleţité jsou vaše vnitřní motivy.“ Někdo poloţil Svámímu další otázku: „Ale kam by svět přišel, pane, kdyby se lidé přestali vdávat a ţenit?“ Na to Svámí Ramsukhdasdţi odpověděl: „Nedělejte si starosti se světem, ale zaměřte se raději na své vlastní problémy. Svět nestojí na vás. O svět se stará Bůh, tak za Něj nepřebírejte zodpovědnost. 122 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Zabývejte se tím, abyste nepromarnili čas, neţ se přiblíţí váš poslední den. Snaţte se do té doby vykonat, co máte.“ Touhy nejde nikdy plně naplnit, jediným cílem je naprosté osvobození se od nich. Uspokojení touhy a osvobození se od touhy jsou dvě zcela rozdílné věci. Skoncování s touhou je něco jiného neţ její naplnění. Naše touhy nás nikdy nemohou dovést k plné spokojenosti. I kdyţ se nám podaří svou tendenci realizovat a proţijeme na chvíli určité uspokojení, touha nás zanedlouho ţene do opakování téhoţ. Dosáhne-li vaše vědomí úplnosti, všechny touhy odpadnou. Pokud se vědomí dostává ve stavu samádhi na úroveň boţské Pravdy, touhy pak zcela ztrácejí svůj význam. Postupně se posunujeme do vyšších úrovní. Naopak, kdyţ vědomí zeslábne na velmi nízkou úroveň, člověk se zcela ztrácí ve svých touhách a zapomíná na sebe i na mravní zásady. Přitaţlivost mezi muţi a ţenami bývá povaţována za jednu z nejsilnějších tuţeb nebo dokonce za tu ze všech nejsilnější. Proto je zapotřebí tuto oblast lidského ţivota nějak společensky usměrňovat. K tomu slouţí instituce manţelství, popřípadě partnerství, v nichţ by mělo jít o vzájemnou věrnost. Na nejniţší úrovni vědomí se ze vztahů zcela vytrácí láska a zůstává jen ţádostivost. Naopak na nejvyšší úrovni vědomí existuje jen láska. Mezi těmito dvěma krajními body se láska mísí s přitaţlivostí. Čím níţe vědomí sestupuje, tím více ubývá lásky. Světec je prostoupen pouze Láskou, zatímco u znásilnění se míra vědomí sniţuje téměř na nulu. Vědomí nemůţe zcela zaniknout, ale kdyţ postrádá člověk rozlišovací schopnost a nevidí, co je správné a co špatné, můţe se dopustit i takového nemravného činu jako je znásilnění. Touha zcela převládne, člověk se propadá pod úroveň lidské rasy a stává se horším neţ zvíře. Zvířata se přece mezi sebou neznásilňují. Pouze lidé mají tu výjimečnou moţnost vystoupat aţ nahoru k Bohu nebo také klesnout aţ na samé dno pod zvířecí úroveň, kde jsou zcela ovládáni svými vášněmi. Proto tolik zdůrazňuji, ţe by se měly touhy nahradit smyslem pro povinnost. Zaměřujeme-li se na to, co je správné udělat, touhy zcela ustupují do pozadí a nezáleţí na tom, co se nám líbí a co ne: „Nestarám se o to, jestli je mi to příjemné. Prostě vím, ţe musím jednat právě takto.“ ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… PŘEMĚNA SEXUÁLNÍ ENERGIE 123 Nebojujte se sexem, rozvíjejte lásku Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Hledající můţe dospět do stadia, kdy jiţ pro něj nebo pro ni nemá sexualita ţádný význam a sexuální touha odpadá. Nesnaţte se však se sexuálním pudem bojovat. Jednou určitě nastane fáze, kdy bude sex nahrazen láskou, ale neočekávejte, ţe se vám to povede jen tak podle vašeho vlastního plánu. Sexualitu nelze jednoduše smést ze stolu. Správným způsobem je se sexem nebojovat, ale neustávat v praktikování duchovní cesty, aţ se ve vás postupně dobré kvality rozvinou natolik, ţe jiţ sex nebudete potřebovat, a tak sám odejde. Vzpomínám si na jeden příběh z indické historie. Akbar, jeden z významných mogulských vládců, měl velmi moudrého ministra. Akbar měl ve zvyku pokládat svým ministrům a rádcům různé otázky, aby vyzkoušel pronikavost jejich mysli. Jednou si je zase všechny svolal do svého paláce a vyzval je k vyřešení následujícího problému. Namaloval čáru a zeptal se jich, jak by bylo moţné čáru zkrátit, aniţ by se jí dotkli. „Je někdo, kdo by dokázal čáru zkrátit? Přál bych si, aby byla kratší. Musíte ale splnit podmínku a čáry se ani nedotknout.“ Všichni byli zmateni a postupně museli přiznat, ţe se jim to zdá nemoţné. Nakonec přišla řada na zmíněného moudrého ministra. Akbar předpokládal, ţe tentokrát inteligenci svého ministra trumfne. Ministr se jako obvykle usmíval. Odpověděl vladaři skromně: „To je drobnost, můj pane.“ „Můţeš to tedy provést? Nezapomeň, ţe čáry se nesmíš dotknout,“ pobízel vladař dychtivě svého ministra. Ministr si vzal křídu, namaloval vedle původní čáry ještě jednu delší a zeptal se vladaře, která čára je kratší. Vladař uznal ministrovu výhru. Uvedl jsem tento příklad proto, abych vám objasnil princip týkající se i duchovní sféry. Nesnaţte se negativní věci, jako jsou chtivost, ţárlivost, zlost či sexuální pud, odstraňovat. Nepouštějte se s nimi do boje. Neuspějete. Staňte se spíše ohleduplnějšími, pozornějšími k dru-hým, láskyplnějšími... Namalujte jinou čáru a začněte druhým více dávat. Ostatní věci od vás odpadnou samy. Je to úţas- 124 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ná metoda. V boji se svým puzením k sexu, hněvu, chtivosti, podráţděnosti a ţárlivosti nemůţete nikdy vyhrát. Naopak, kdyţ se začnete zabývat spíše tím, jak v sobě rozvíjet sluţbu, ohleduplnost a trpělivost k druhým, začnou vás negativní věci samy opouštět. Je to, jako by se někdo ve snaze o prosvětlení místnosti pustil do boje s tmou. Navěky by se mohl snaţit tmu z místnosti vypudit. Co si tedy s tmou počít? Zapalte svíčku a tma zmizí. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 125 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… EGO …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 126 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Je něco dobrého na egu? Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Je něco dobrého na egu?“ Je tu mnoho dobrého. Skoro všechno, co se ve světě děje, je motivováno egem. Všechny mrakodrapy, auta, továrny, velká jména, sláva, napsané knihy, významné vědecké úspěchy… Za tím vším je ego ve smyslu stát se někým ve světě výjimečným. Většina lidí se snaţí nějak vyniknout. Vidíte, kolik pěkných věcí je tu díky hrám ega! O egu lze dlouze vyprávět. Ego například vede lidi k soutěţení na olympiádách. Jak se projevuje ego spojené s rodinnou identitou? „Víte, k jaké rodině patřím? Nepocházím z ledajaké rodiny. Naše rodina má vynikající původ, v rodokmenu lze dojít aţ ke královské krvi.“ Nebo ego spojené s tělem: „Jsem hezčí neţ ostatní. Je hodně atraktivních ţen (muţů), ale můj šarm je nepřekonatelný!“ Ego týkající se různých částí těla: „Mám moc hezké vlasy.“ „Moje obočí je něco mimořádného.“ „Vím, ţe mám zvlášť hezkou tvář. A ty moje rty!“ „Mám dokonalé zuby.“ Ego. Ego spojené s tělem či s myslí, ego v souvislosti s nějakými ctnostmi… Dále ego týkající se vlastní inteligence: „Kdo by mohl být chytřejší neţ já? Dostal jsem od Boha určité zvláštní schopnosti.“ Nebo ego spojené s náboţenstvím: „Náboţenství, z jehoţ tradice pocházím, je to jediné pravé náboţenství.“ Ego můţe být i v tom, jakým jazykem mluvíme: „Je tolik různých jazyků, ale naše řeč je tak krásná, ţe se to nedá s ničím srovnávat.“ Dále ego toho, jaké jsme národnosti: „Nezapomínejte, ţe jsem Ind.“ „Jsem Brit, slyšeli jste o naší bohaté historii? Měli byste si mě povaţovat.“ „Co vy víte o Češích? Nevíte, čím vším jsme v historii prošli.“ „Kdo by se mohl srovnávat s Němci? My jsme totiţ Němci.“ „Nechápete, co to znamená být Rusem. Moţná nevíte, co se dělo za války, a jak jsme se uměli postavit útočníkům. Jsme přece Rusové.“ Do toho můţe vstoupit další osoba: „Mluvíte tu o různých národech, tak byste neměli zapomínat na skutečnou velmoc – Američany. Já jsem Američan, takţe se ztište. Máme u nás ty nejvyšší EGO 127 budovy a staví se další.“ Takto nějak vypadá ego spojené s národností. Ego a ego, stále dokola… Při vší té chvále ega je tu ale jeden problém a tento nedostatek je poměrně závaţný. Kdykoli je ve hře ego, schází mír. K čemu je potom všechno ostatní, kdyţ člověk nemá vnitřní mír? Nemůţe být šťastný. V přítomnosti ega nemůţe existovat klid a štěstí. Ţivot bez štěstí a klidu je nesmyslný, a proto ani ego nakonec vůbec k ničemu není. Svým způsobem je ego tou jedinou nemocí a zbavíme-li se jí, natrvalo se uzdravíme. Všechno tohle oslavování ega je jen nepochopením. Ego je ve skutečnosti pouhý červ, hmyz či had, který způsobuje všechny naše problémy. Jen výjimečně se nějakému člověku podaří ego setřást. Kaţdý chce být výjimečný. Jen zřídkakdy se někdo stane obyčejným. Stát se obyčejným je ta nejneobyčejnější věc na světě. Protoţe jen obyčejní lidé mohou být stoprocentně šťastní, plní míru a lásky. Aţ vás natrvalo opustí ego, vyřeší se tím všechny vaše ţivotní potíţe. Dokud přetrvává ego, problémy zůstávají. Všechny ţivotní problémy souvisí koneckonců s egem. Ego je přitom jen velikou iluzí. Můţete pozorovat své tělo a do určité míry ho poznat. Můţete registrovat své myšlenky, můţete proţívat své emoce. Jak byste ale chtěli zjistit, kde ve vás přebývá ego? Podívejte se do sebe a najděte, kde je ego. Není to snadné. Kdybyste ho odhalili, pak byste s ním moţná mohli skoncovat. Ale nenajdete ho. Jak se s ním tedy vypořádat? Jen velmi zřídka se díky Milosti Existence oproštěné od ega, nazývané Bůh, stane nějaká bytost bytostí bez ega. To On ego odebere, zahubí a tím ukončí iluzi. Jako v případě Krista, který oproštěn od ega chodil z místa na místo a rozdával lásku všem, které potkal. Takoví jsou poslové Boha, ti osvobození od ega. Jeţíš přijímal úplně kaţdého, aniţ by rozlišoval na dobré a špatné: „Všichni jste moji, jsem tu pro vás.“ Jednou to byl Kristus, jindy zase Krišna. Krišna tančící a hrající na flétnu. Jinou bytostí bez ega byl Ráma, Nának či Kabír. Občas k tomu u někoho dojde. Člověk, který se díky Bohu prostému ega, stal bytostí bez ega, nemusí být známou osobností. Touha proslavit se je zase jen stínem ega. Existují i lidé, kteří duchovně seberealizovali a navenek ţijí a pracují tak jako před tím. Nakonec ego odchází jen díky Milosti čisté, nekonečné a pravdivé Existence – Boha. 128 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Byl jeden svatý, kterého navštěvovalo mnoho lidí. Často mluvil o svém vztahu s Bohem, někdy jako o Bohu milujícím a jindy zase o milovaném. Podle toho, jak mluvil, se zdálo, ţe má s Bohem velmi úzký vztah. Jednou se jeden z hledajících, který se povaţoval za ţáka tohoto učitele, velmi nesměle zeptal: „Pane, rád bych se vás na něco zeptal. Podle toho, jak popisujete svého milovaného Boha, se zdá, ţe o Něm víte skoro všechno. Líčíte Ho tak, jako byste se spolu často setkávali. Kdyţ jste si s Bohem tak blízcí, musíte o Něm vědět všechno. Rád bych věděl, co Bůh jí. Povězte mi, prosím, co vlastně Bůh jí. Moţná se to zdá jako hloupá otázka, ale já na ni myslím. Vím, ţe je to hloupost, ale potřeboval bych se to od vás dozvědět. Co On jí?“ Světec odpověděl: „Ano, vím to. Jí jen jednu věc – lidská ega. Má rád jen tuhle jedinou věc, nic jiného mu nechutná. Jsou to ega plná pýchy. Jakmile uvidí nadutost, dá si ji k jídlu, pokud chce. Obšťastněni jsou ti, jejichţ pýchu sní – přijme ji tím, a ţivot takového člověka získá skutečný smysl.“ Ţák měl ještě jednu otázku: „Je tu ještě jedna věc. Vím, ţe je to hloupost, ale prosím, dovolte mi zeptat se.“ Světec odpověděl: „Dobře, to je v pořádku. Máš mé svolení zeptat se i na hloupost.“ Vztah mezi Mistrem a jeho ţáky je tím nejintimnějším vztahem na světě. Lze mluvit o čemkoli. Druhá otázka zněla: „Neudělá váš přítel Bůh občas také nějaký vtip? Nemůţe být vţdy váţný. Snad se i někdy zasměje.“ Na to světec odpověděl: „Ano, Bůh si také zaţertuje.“ „A pane, o čem ţertuje Bůh? Světec odpověděl: „Vím zvlášť o jednom ţertu, který Bůh dělá. Vţdycky, kdyţ se narodí dítě, zašeptá do jeho ucha: „Ty jsi výjimečný.‟ Tento vtip se s člověkem táhne po celý jeho ţivot. Celý ţivot mu pak v uších stále zní: „Ty jsi něco zvláštního‟.“ Bůh sám vytvoří ego výjimečnosti a to existuje tak dlouho, dokud ho zase On nezruší. Měli bychom se proto k Němu modlit: „Prosím, vyveď mě z tohoto ţertu, který jsi mi na začátku pošeptal. Prosím, ukonči tu legraci. Udělej ze mě obyčejného člověka, abych byl uţ navţdy šťastný a plný lásky.“ V duchovní oblasti se tomu říká odevzdání se. Odevzdanost je povaţována za nejvyšší, poslední stupeň a neznamená nic jiného neţ konec ega. K odevzdání se dochází, kdyţ uţ není ţádné ego. O odevzdání mluví svatí jako o něčem, co nelze vykonat. Pokud EGO 129 někdo tvrdí, ţe se odevzdal, znamená to, ţe je stále přítomno já. Podobně kdyţ o sobě někdo prohlašuje, ţe nemá ego a je pokorný, jeho ego jen nabralo podobu ušlechtilosti. Odevzdanost je tedy stav, o který sice všichni usilují, ale ve skutečnosti se odehraje samovolně, protoţe nemůţe být vykonána. Dojde k ní, aţ nastane čas. Lidská bytost si uvědomí, ţe nemá nic ve svých rukou. Věci se dějí a je třeba je přijmout tak, jak přicházejí. To neznamená pasivitu, letargii a neplnění svých povinností. Přijmout všechno, jak je, neznamená nečinně sedět. Jde o to, přijmout vše, co se odehrává, a zabývat se přitom svojí povinností. Pokračování otázky: „Jaký je vztah individuální duše s Nekonečnem?“ Zbavte se nejprve ega a potom to pochopíte. Teprve potom zcela porozumíte tomu, jaký je vztah individuální duše s vesmírem. Jenţe aţ to pochopíte, uţ se mě nebudete potřebovat ptát. Problémem je ego. Je důleţité pochopit, ţe v duchovní oblasti je vše směřováno k rozpuštění ega. Kdyţ se například klaníte, Mistr či Guru netouţí po tom, abyste se mu klaněli. Nedělá si poznámky, kolikrát se kdo kdy poklonil. Skutečného Mistra to nijak neohromí, ani nijak zvlášť nepotěší. Klaníte se sami kvůli sobě. Klaníte se proto, abyste se zbavili ega. Je to jedna z dobrých a efektivních technik. Moţná jste někteří slyšeli o tradici klanět se tak, ţe se hledající natáhne celý na zem ve snaze se naprosto odevzdat. Jde však především o vnitřní pocit, s nímţ se klaníte. Někteří lidé se klaní, ale zároveň sledují, jestli se Mistr dívá: „Nevšiml si mé poklony, zopakuji to ještě jednou.“ Vznikají i různé trapné situace. Kdyţ jsem učil na univerzitě v Kašmíru, byl tam jeden student, který měl ve zvyku poloţit se okamţitě na zem, jakmile mě uviděl. Ať to bylo kdekoli. I ostatní profesoři a studenti viděli, jak si přede mnou lehá na zem. Vůbec se nestaral o to, ţesi třeba na ulici ušpiní oblečení. Poţádal jsem ho, aby vţdy zváţil situaci a místo. Tady v Indii, dokonce i na univerzitě, to sice není zase tak nemístné na rozdíl od Evropy, kde byste se asi dostali do větších problémů, kdybyste si na ulici lehali na zem. Vysvětlil jsem mu, ţe rozumím jeho dobrým emocím, ale bylo by lepší se v některých situacích jen poklonit, a ne si lehat na zem. Z jeho odpovědi byla patrná jeho opravdovost a duchovní vyspělost. Vyslechl mě a odpověděl: „Nestarám se, pane, o to, co si o mně lidé myslí. Je mi jedno, jestli mě povaţují za blázna nebo 130 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU hlupáka. Dělám to nejlepší, co mohu udělat pro svou spásu a osvícení.“ Na to jsem mu odpověděl: „To je v pořádku, ale musíš myslet i na lidi kolem sebe. Na ulici by kvůli tobě mohla vzniknout zácpa. Policie by zatkla i mě. Ţijeme ve společnosti a některé věci nelze dělat všude.“ Potom tomu porozuměl. Vnitřní nastavení je správná věc, ale je třeba se zachovat podle situace. Cílem všech těchto prostředků je zbavit se ega. Nakonec se však osvobození od ega odehraje Jeho Milostí. Čím větší je ego, tím méně je Lásky. Aţ uţ z ega nic nezbude, zůstane jen Láska. Stát se boţským znamená být bez ega. Uváděl jsem vám příklady různých podob ega týkajících se vzdělání, jazyka, národnosti… Co je skutečným kořenem ega? Základem ega je mylné ztotoţňování svého vědomí s tělem. Jsme Duchem, čistým Vědomím, částečkou Boţství, ale my jsme se začali povaţovat za tělo, smysly, mysl, intelekt apod. Hlavní potíţ je v mylném ztotoţňování Vědomí, oţivujícího prvku, s neţivým. Podle osmidílného Pataňdţaliho systému, kdyţ dojde k osvícení, odehraje se na úrovni mysli změna, kterou je tato iluze ukončena. Dnes jsme se věnovali tématu ego – nechť je k nám Bůh laskavý, abychom se téhle nemoci zbavili. ………………………………………………..………………………………………………………………………………………………………… Existuje ego? Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Co je ego, když všechno je Bůh? Patří ego k Bohu, nebo je to jen naše iluze? Kdybychom milovali ego jako součást Boha, třeba by vyprchalo jako mýdlová bublina?“ Hezká otázka intelektuálního typu. Odpovídám, ţe pro duchovně realizovaného člověka je vše Bůh. Ale pro toho, kdo ještě duchovně probuzený není či kdo nemá víru ve slova Boha, existuje rozmanitost. To, ţe je vše Bůh, neznamená, ţe neexistuje tělo, jídlo, elektřina či knihy. Tak to není myšleno. Pochopit tyto hlubší pravdy vyţaduje čas. Jednota a mnohost existují zároveň. Jednota existuje zároveň s rozmanitostí. EGO 131 Pán o tom v Bhagavadgítě mluví jako o ”rozčlenění nerozdělitelného“. Uvedu vám příklad. Ze zlata můţe být vytvořeno mnoho různých prstenů, náramků a jiných šperků. Některé šperky zdobí uši, jiné nos či krk. Ve všech špercích je však totéţ zlato. Ze stejného zlata se můţe stát prsten, náramek nebo náhrdelník. Stejně tak nekonečná je rozmanitost projevů světa. Duchovně realizovaný člověk se stále dívá jen na zlato, zatímco lidé duchovně neprobuzení jsou uchvacováni krásou jednotlivých šperků. Pro krásu a přitaţlivost šperku zapomínají na zlato. Přitom zlato je tou podstatou. S postupujícím vnitřním vývojem pochopíte, ţe Existence je současně jednotou i rozmanitostí. Obojím zároveň. Mluvíme-li o tělu, smyslech, mysli, intelektu i egu, je ze jmenovaných ego v kaţdém případě jen bublinou na vodě, jak to píše tazatel. Je to jen náš výmysl. Ego je jen výtvorem iluze a nikde ve skutečnosti neexistuje. Protoţe nikde neexistuje, zbavit se ho je velmi těţké. Kdyby nějaké strašidlo opravdu existovalo, určitě by se našel odváţný člověk, který by se s ním pustil do kříţku a přelstil ho. Jak ale bojovat, kdyţ strašidlo reálně neexistuje? Ego ve skutečnosti náš ţivot neopouští díky našemu úsilí. Ego je zničeno Boţí Milostí. Protoţe ego je tak delikátní záleţitost, ţe ani neexistuje. Kdyţ si někdo myslí, ţe nemá ego, pak jen jeho ego přijalo jinou podobu. Mnoho lidí vědomě usiluje o pokoru a zdvořilost. Někteří lidé působí slušným dojmem. Klaní se a předvádějí, a pravděpodobně se i opravdu snaţí, jak jsou osvobozeni od ega. Ego na sebe vzalo podobu pokory. Jak řekl Mahátma Gándhí, ze všech lidských kvalit lze o skutečné pokoře, stavu bez ega, říci, ţe přichází sama od sebe. Nastává aţ na konci dlouhého vývoje. Protoţe kdo chce být pokorný, ještě pokorný není. Pokora do ţivota vstoupí aţ po mnoha zkušenostech. Aţ potom, co je skutečně nahlédnuto a zvnitřněno, jak je vlastní důleţitost nesmyslná. Člověk postupně dochází k závěru, ţe je zbytečné přikládat si nějaký význam. Jak prochází ţivotem, učí se mnoha věcem a shledává, ţe nikdo není důleţitější neţ ostatní. Kaţdý má svou vlastní hodnotu. Jde jen o různé okolnosti. I ten nejnepotřebnější člověk se stane za určitých okolností tím nejdůleţitějším. Podle měřítek světa povaţujeme krále za významného člověka. Král by se však například mohl na cestách dostat do pouště a potřebovat vodu. Potká chudého vesničana ţijícího v pouštní cha- 132 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU trči a ten má sklenici vody. Celé království bude králi k ničemu, pokud se mu nyní nedostane sklenice vody. Král vodu potřebuje k přeţití a vesničan můţe říci: „Ne, nic ti nedám.“ K čemu pak bude království? Král zemře. Uvedl jsem jen jeden příklad, ţivot je plný podobných situací. Často propadáme iluzi, ţe je někdo někomu nadřazený. V indické společnosti je to silně zakořeněno. Na Západě i na Východě najdete dobré i špatné věci. Falešných přesvědčení, ţe stojí někdo výše a jiný je zase příslušníkem niţší třídy, se vyskytuje v Indii více. Lidé se povaţují za důleţitější neţ jiní nebo rozlišují na pány a na ty, kteří jim slouţí. Přirovnal bych to k nemoci zdejší společnosti. Ego se vytrácí Boţí Milostí. Otázka zněla, jestli ego odejde, kdyţ někdo povaţuje i ego za Boha. K tomu vám mohu říci jen jednu věc. Dokud máte v mysli představu, ţe všechno je Bůh, znamená to, ţe jste ještě nedospěli k osobnímu proţitku. Vaše představa je pouze mentální. Mysl vás klame. Ke skutečné změně dochází aţ díky vědomí toho, co je za myslí. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Otázky o egu Vybráno ze Satsangů 20. 2. 2003, 6. 2. 2004, 12. 2. 2004, 19. 2. 2004, 15. 2. 2006 a 8. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jak mám poznat, kdy jednám na základě svého ega?“ Obecně lze říci, ţe naše reakce vychází z ega tehdy, kdyţ jsme zaměření na své vlastní pohodlí, uspokojení svých vlastních přání a sebestředných motivů. Buďte tedy bdělí v uvědomování si svých sobeckých tendencí a snaţte se místo toho být více k dispozici pro druhé. Otázka: „Jak mám rozlišit, co je vyšší a co je mé nižší já?“ Niţší já zahrnuje naše tělo, smysly a mysl a je spojené s touhami po potěšení, po získání hmotných věcí světa nebo uznání a prestiţe. Vyšší já je spojeno s rozlišovací schopností, která ukazuje, co je a není správné. Vyšší já v sobě obsahuje prvek lásky. EGO 133 Snaţte se proto ukázňovat své fyzické touhy. Rozlišujte mezi potřebami a touhami. Naše tělo například potřebuje přísun potravy přizpůsobený tomu, kolik je nám let, jaký je náš zdravotní stav, zaţívání, podmínky, v nichţ se nacházíme a další okolnosti. Pokud bychom se řídili touhami, touhy neznají mezí. Máme chuť na jednu věc a za chvíli zase na něco jiného. Napadají nás další a další delikatesy. Rozlišování mezi potřebami a touhami je nezbytné ve všech oblastech našeho ţivota. Otázka: „Mohu meditovat na to, že jsem Pravdou a Brahma?“ Samozřejmě, ţe můţete meditovat tímto způsobem, ale nenechte se oklamat svým egem. Ego dokáţe být velmi zákeřné. Víte, jaký je opravdový význam skutečnosti, ţe jste Pravdou? Znamená to, ţe vaše niţší já neexistuje a je jen Pravda. Ego nás dokáţe často oklamat. Otázka: „Co je to, co se chce oddělit od Boha? Je to jen ego? Proč se čisté Já zabývá pozorováním nečistot?“ Je přirozené, ţe na duchovní cestě podobné otázky vyvstávají. I kdybych vám neodpověděl, dostávalo by se vám postupně odpovědí díky tomu, jak by váš vývoj pokračoval. Tak to na cestě probíhá – jak se vyvíjíte, všechny pochybnosti a otázky vás opouštějí. Máte pravdu, ţe největším problémem je v určitém smyslu právě ego. Všechny naše nešvary a slabosti pocházejí primárně z ega. Ať uţ je člověk chtivý, závistivý nebo ţárlivý, zdrojem potíţí je ego. Co je to vlastně ego? Kde se nachází? Jak funguje? Jaký je vztah mezi egem a Já? Mějte trochu strpení a dál se věnujte duchovní cestě. „Proč se čisté Já zabývá pozorováním nečistot?“ Naše skutečné Já nemá ţádná přání. Příčinou toho, proč se věci jeví, jak se jeví, je mylné ztotoţňování se s tělem. Dokud se člověk ztotoţňuje se svým tělem, vyvstávají před jeho zrakem různá znečištění. Pravé Já bylo, je a navţdy zůstává naprosto čisté a dokonalé. Jenom díky ztotoţňování se s tělem dochází k zakalení. Světlo nemá ţádný zájem na tom, aby si na něco posvítilo. Světlo v této místnosti se nijak nezabývá mikrofonem přede mnou, papíry v mé ruce nebo tím, kdo z nás má na hlavě vlasy a kdo je plešatý. Přestoţe se to světla nedotýká, jen díky němu se nám vše jeví tak, jak to vidíme. Ve světle je například vidět, kdo má bohaté kudrnaté vlasy a kdo uţ jich zase moc nemá. Světlo přitom nic nevytváří, jenom prostě existuje. Světlo nemá ţádné záměry. Nepřeje si například, aby se objevil muţ s krásnými hustými vlasy, a ne někdo ple- 134 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU šatý. Světlo neurčuje, zda se objeví pes nebo páv – oni prostě v jeho světle jsou. Nečistoty se nám jako nečistoty jeví jenom proto, ţe se ztotoţňujeme s tělem a s hmotným světem. Jenom osvícení můţe přetrhnout vazbu k tělu. Pouto k tělu nezmizí dříve neţ v duchovní seberealizaci. Teprve potom se od tohoto ztotoţňování s tělem osvobodíme. Otázka: „Je ego obsaženo i v pocitech méněcennosti? Znamená moje nízké sebevědomí, že v té oblasti je moje ego menší? Jaký je duchovní postoj k pocitům vlastní nedostatečnosti? Ego je ve všem. Ego je v tom, kdyţ si někdo nevěří, i v tom, kdyţ si věří moc. Kdyţ někdo proţívá, jak je skvělý, je tu ego. Jiný člověk se zase povaţuje za špatného – to je také ego. Celý problém je v tom, ţe ego je ve všem. Tvrdí-li někdo, ţe je úţasný člověk, je v tom ego. Prohlašuje-li druhý, ţe je špatný, je v tom také ego. Jak se toho zbavit? Bůh vám pomůţe, netrapte se. A uţ vám pomáhá. Otázka: „Jak zjistím, jestli ke mně mluví Bůh, nebo jestli je to jen moje ego či představa?“ To je velmi jednoduché. Kdyţ jde o něco sobeckého, pak k vám mluví ego. Pokud je to o sluţbě pro druhé, pak k vám mluví Bůh. Jak prosté. Sobeckostí myslím sebestřednost mysli, zaměřenost na své tělo, vaše touhy… To se vás snaţí ošálit ego. Kdyţ jste plni toho, jak pomoci a poslouţit druhým, je to řeč Boha. Tak to lze obecně říci, i kdyţ Bůh mluví i mnoha jinými způsoby. Před několika dny jsem dostal otázku, co je to hřích a co ctnost. Tazatel mě přímo poţádal o krátkou odpověď. Jednoduchá otázka, ale obtíţně zodpověditelná. Najednou mu skrze mě Bůh odpověděl: „Hříchem je sebestřednost, ctností je sluţba.“ Hřích je vaše vlastní sebestřednost, ať uţ spočívá v čemkoli. Kdyţ ze sebe děláte cíl a z ostatních prostředky, je to hřích. Naopak kdyţ se ve sluţbě dáváte druhým a myslíte na to, aby byli druzí šťastní, je to ctnost. Netrapte se, Bůh k vám mluví. Otázka: „Je ego ve všem špatné? Nepotřebujeme ho k běžnému fungování ve světě?“ Dobrá otázka. Pochopte, ţe nejde o to, co je dobré a co špatné. Musíme chápat kdy, kde a za jakým účelem mají věci svou hodnotu. Neměli bychom se orientovat skrze pojmy dobrý a špatný. Ego má v lidském ţivotě svoji roli. Kdyby nemělo smysl, proč by tu bylo? Ve vesmírném uspořádání, které Bůh stvořil, není nic zbyteč- EGO 135 né. I ego má tedy své místo. Zvláště v běţném ţivotě stojí ego v popředí veškerého dění. Všechny takzvané úspěchy a vymoţenosti světa vznikají díky motivaci ega. Pokud však začnete hledat odpověď na otázku, jak získat trvalý vnitřní mír, pak se začne ego stavět do cesty. Ţivot můţeme rozdělit do dvou oblastí. Jednou oblastí jsou činnosti ve světě zaměřené na uspokojení tuţeb, a tady nelze popřít, ţe ego prokazuje velkou pomoc. Duše však po zkušenostech z mnoha ţivotů dochází k otázce, jaký je vlastně smysl toho všeho: „Jaký má lidský ţivot smysl? Uţ jsem tím vším frustrován. Touţím po štěstí a klidu. Je to vůbec moţné?“ Potom se veliké ego, které bylo dosud hlavní motivační silou pro aktivity ve světě, stává překáţkou na cestě k duchovní seberealizaci. Mnozí svatí se výkladem ega zabývali podrobněji. Moţná jste někteří z vás slyšeli o jednom ze světových velikánů a snad jste i četli něco z toho, co napsal. Myslím Šrí Aurobinda, jemuţ vyšlo v angličtině mnoho knih. Byl to veliký jogín i vzdělanec. Jeho přemýšlení o tématech dokáţe postihnout velmi jemné nuance a obsáhnout téma do hloubky. Někdy není snadné textu porozumět. Mám například jeho významnou práci „The Life Divine“ (Bohem posvěcený ţivot).V této knize popisuje Šrí Aurobindo velmi zdařile mnoho témat a také se zabývá egem – jeho vznikem, vývojem a nakonec i jeho koncem. Všechno má za určitých okolností svoji hodnotu. Záleţí na tom, na jakém stupni se nyní nacházíte a co je vaším cílem. Pokud se chcete proslavit ve filmu nebo dostat ocenění od prezidenta či královny, bez ega se neobejdete. Chcete-li trvalý mír, pak začne být pro vás ego problémem. Otázka: „Občas pochybuji, jestli je sebeúcta totožná s egem nebo je jeho součástí. Prosím, objasněte, jakou roli, pokud vůbec má nějakou, by měla sebeúcta v životě hrát.“ Velmi jednoduché. Odpověď závisí na tom, co chápete pod slovem já. Co si pod tím představujete? Pokud za já povaţujete své tělo, smysly, mysl či intelekt, pak já znamená ego. Pokud se povaţujete za čisté Vědomí, pak tu není ţádné místo pro sebeúctu ve vztahu k egu. Zabývání se sebeúctou můţe být nakonec také nemocí. Během evolučního procesu má takzvaná sebeúcta své místo. Člověk se můţe cítit méněcenný. Později však na vyšším vývojovém stupni, v ţivotě osvíceného a duchovně realizovaného člověka, sebeúcta odpadá. Protoţe v tomto případě je s egem konec. 136 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Odpověď zní: Prvek sebeúcty vám způsobuje problémy, kdyţ ještě máte ego. Sebeúcta a ego spolu souvisí. Kdyţ realizujete své skutečné Já, tak se uţ sebeúctou nezabýváte. Protoţe potom máte lásku k sobě – ne však k sebestřednému jednotlivci, ale k celému lidstvu. Já je jedno a láska k Já znamená lásku ke všem. A ještě více k těm, kdo na vás házejí kameny nebo vás poniţují a nadávají vám. Porozuměním tomuhle se vám věci vyjasní. Netrapte se a myslete na Boha. Vše se s vámi bude dobře vyvíjet. Otázka: „Můžeme být zároveň univerzální i obyčejní?“ Ano. Jen obyčejný člověk můţe být vším. Jen to nejobyčejnější můţe obsahovat všechno. Podívejte se například na vzduch – je to ta nejběţnější věc a přitom je všude. Světlo je také prosté a přitom všudypřítomné. Být zvláštní s sebou přináší omezení. Výjimečnost znamená ego. Univerzální existence znamená nebýt v ničem zvláštní. Dojde vám potom, ţe jste zbytečně sami sebe omezovali. Právě tohle vymezování sebe vás spoutává a přináší vám frustraci. Kdyţ jste opravdu univerzální, jste volní. Máte-li ve vědomí představu nekonečna, nemáte v tu chvíli ţádné myšlenky. Zkuste to třeba teď, představte si nekonečno a myšlenky se vytratí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Dvě zásady pro duchovní vývoj Vybráno ze Satsangu 3. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Na duchovní cestě je velmi důleţité, jaký postoj ve svém aktivním ţivotě ve společnosti a v rodině zaujímáme. Určitý postoj nás od Boha odvádí a jiný nás zase k Němu přibliţuje. Jsme-li sebestřední a sobečtí, pak ať uţ děláme cokoli, vzdalujeme se Bohu i Pravdě. Pokud myslíme na druhé, k Bohu se postupně přibliţujeme. K dosaţení tohoto cíle mám pro vás jeden recept. Snaţte se hledat své vlastní chyby a u druhých naopak jejich dobré kvality. Pokuste se podívat na své vlastní nedostatky a nikdy nehledejte chyby u druhých. To je můj recept, který bude určitě fungovat. U sebe se zaměřte na své slabé stránky a u druhých na jejich přednosti. Tímto způsobem nakonec dosáhnete Boţství. Na jakém principu tato metoda funguje? Pokud vydrţíte v odhalování svých vlastních chyb, přijde čas, kdy se vaše ego začne vy- EGO 137 trácet. Ego zůstává jako poslední překáţka, která vás odděluje od Boha. Vytrváte-li v hledání svých chyb a ve snaze je odstraňovat, nadejde postupně čas, kdy se od svého ega osvobodíte. Většina z nás trpí nemocí z pýchy, představou vlastní výjimečnosti. V naší existenci jsou obsaţeny dvě dimenze. Prvním faktem je, ţe jsme. To, ţe existujeme se nikdy nezmění. Není cílem, aby zmizelo bytí jako takové, a ani se to nestane. Druhou dimenzí naší existence je: „Já jsem něco extra. Jsem důleţitý. Jsem inteligentní. Jsem schopná. Jsem pohledný. Jsem hezká. Jsem tak tolerantní. Mám soucit s druhými lidmi. Přispívám na charitu. Dělám dobré skutky. Já, já, já…“ Velké já. Tak vznikají všechny problémy – z velkého ega, díky němuţ se povaţujeme za důleţitější, inteligentnější, přitaţlivější či bohatší neţ ostatní. Velké ego vnáší odcizení i do rodinného ţivota: „Tolik jsem toho pro ni udělal a ona se o mě nezajímá.“ „Starala jsem se o něj a on o mě vůbec nedbá. K čemu mi to je, ţít s takovým člověkem! Dvacet let jsem s ním promarnila. Začnu si hledat někoho jiného.“ Moje prognóza je, ţe nikoho lepšího nenajdete. Moţná se vám to na pět či šest měsíců podaří, ale nakonec shledáte: „Vţdyť tenhle muţ je snad ještě horší neţ můj bývalý partner.“ Problémy nastanou nanovo. „Moje bývalá ţena byla daleko lepší. Štěstí mi nepřeje. Jak mám snášet ţivot s takovouhle osobou?“ Vytrváte-li v hledání chyb u sebe a ve snaze je odstraňovat, váš ţivot nabude nového smyslu. Někteří lidé vznášejí námitku, ţe jim zaměřenost na vlastní chyby způsobuje méněcennost. Není to pravda. Dokud jsme nedosáhli Pravdy, jsme všichni méněcenní. Všichni se snaţíme vyvíjet se. Osvobodí nás pravdivě se na sebe podívat. Jenom pravda osvobozuje. Podívat se do očí pravdě o sobě je samozřejmě velmi těţké. Jsme velmi hbití v rozpoznání chyb u druhých. Naše mysl je v tom dokonale proškolena. Naučit se rozpoznávat své vlastní nedokonalosti ale trvá dlouho, protoţe si své myšlenky a činy umíme velmi rychle nějak zdůvodnit: „Občas se moţná trochu nechám vyvést z míry, ale je to proto, ţe ona nebo on se takhle chová.“ Nejsme schopni přiznat svoji vinu a svalujeme ji na druhé. Všímáme-li si neustále předností u druhých, odhalíme, ţe na celém světě není nikdo, kdo by nás v něčem nepředčil. Kaţdý má něco dobrého ve větším mnoţství neţ my, kaţdý v něčem vyniká. Všude najdeme nějaké dobré kvality. ………………………………………………..………………………………………………………………………………………………………… 138 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Kde v nás sídlí ego? Vybráno ze Satsangu 13. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Kde v nás sídlí ego? Důleţité je zaměřovat se pouze na své vlastní ego. Kde se v nás ego vlastně nachází? Někdo si o sobě například myslí, ţe je velmi přitaţlivý. Někdo jiný se zase povaţuje za bohatého nebo vzdělaného. Lidé mají o sobě utvořenou nějakou podobnou představu a ztotoţňují se s ní. Toto je povaţováno za ego. Je na vás, zda si chcete vytvářet podobné překáţky. Proč se sami svazujete podobnými představami? Jsou to vaše vlastní výtvory a je na vás, zda je chcete mít, nebo je mít nechcete. Nikdo vás nenutí k tomu, abyste se povaţovali za přitaţlivé. Nikdo po vás také nechce, abyste si o sobě mysleli, ţe jste chytří. Neproběhla ţádná mezinárodní konference, kde by se dospělo k závěru, ţe právě vy jste nejchytřejší a ţe si to o sobě teď musíte myslet. Někdy se stane, ţe uděláte nějakou chybu a potom jste na pár minut přesvědčeni, ţe to s vaší chytrostí není zase tak horké. Kdo po vás chce, abyste se povaţovali za hlupáky? Nikdo vás nenutí, abyste si o sobě mysleli, ţe jste zvlášť chytří, ani ţe jste hloupí. Jiným příkladem je to, ţe se vám někdy můţe zdát, ţe máte více peněz neţ lidé kolem vás a můţete se začít povaţovat za bohaté. Uţ druhý den se ale můţete setkat s někým, kdo má peněz daleko více, a pak se zase začnete povaţovat za chudáka. Nikdo vás včera nenutil k tomu, abyste si o sobě říkali, ţe jste bohatí, a nikdo vás dnes nepřesvědčoval o tom, ţe jste chudí. Všechny problémy si vytváříte sami. Máte plnou svobodu se od nich oprostit, nebo v nich dále pokračovat. Díky Boţímu Uspořádání tu před vámi sedím a promlouvám k vám. Sám bych si pro sebe vytvářel problémy, kdybych si říkal, ţe jsem ten pravý osvícený Guru a přede mnou sedí moji ţáci. Stejně tak sami sebe dostáváte do problémů, kdyţ si říkáte, ţe nejste osvícení, nejste moudří a jednáte špatně. Přesvědčení o sobě, kterými sami sebe svazujeme, můţeme také sami ukončit. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 139 EGO Ego a jeho pýcha Vybráno ze Satsangů 10. 1. a 18. 11. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni světci se shodují v tom, ţe v cestě k sebepoznání a dosaţení Boha nám nakonec stojí především ego. O egu by se dalo dlouze mluvit, ale v této souvislosti bych rád uvedl jen několik poznámek. Podle mého názoru se mýlí ti, kteří k egu přistupují jako k něčemu, co je třeba zničit. Tímto způsobem se s egem vypořádat nelze. Ego je zapotřebí transformovat, pročistit a porozumět jeho skutečné povaze. V praxi nám můţe pomoci zaměřit se na oslabování pýchy ega. V souvislosti s egem mluvíme o pocitu vlastní existence. Rozlišujeme dvě já. Jedno Já je skutečné, věčně existující. Druhé já jsme si vytvořili sami, ovlivněni svým kulturním prostředím, vzděláním a dalšími faktory. Toto druhé já je spojeno s pýchou. Například si s hrdostí říkáme: „Mohu o sobě prohlásit, ţe mám vůli a dobré sebeovládání.“ Ego můţe nabývat různých podob, v nichţ se srovnáváme s ostatními: „Dosáhl jsem vysokého vzdělání.“ „Moje rodina je velká.“ „Jsem pyšný na to, v jaké zemi jsem se narodil.“ „Jsem profesor.“ „Jsem vědec.“ „Jsem velmi přitaţlivý.“ „Není na mně nic hezkého.“ Je to na základě ega, kdyţ se povaţujeme za chudé, i kdyţ se povaţujeme za bohaté. Kdyţ ke své existenci přidáme jakékoli přídavné jméno, jde o ego. Postupně bychom měli upustit ode všech těchto přívlastků, které si ke své existenci připojujeme. Odejít by měl pocit „Já jsem“ tak, aby zůstalo jen „Je“. Existence jako taková je stále. V „Já jsem“ je obsaţený prvek pýchy, ať uţ je to z jakéhokoli důvodu. Vzpomínám si na jednu příhodu ze své cesty do Evropy. Obrátili se na mě dva hledající – manţelé. Byli na sebe nahněvaní, jak uţ to často mezi manţeli bývá, protoţe se nemohli na určité věci dohodnout. Ta záleţitost nebyla vůbec důleţitá. Šlo jen o to, zda mají nebo nemají někam jet. Hádky bývají většinou zaloţeny na velmi nepodstatných detailech. Objasnili mi svůj problém a poţádali mě o radu, zda mají nebo nemají jet. Vybídl jsem je, aby se rozhodli pro třetí variantu, a to aby zůstali chvíli tiše sedět: „Nezáleţí tolik na tom, jestli tam půjdete nebo nepůjdete. Pokud ale teď dokáţete zůstat potichu, můţete duchovně postoupit. Meditujte.“ 140 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Dění ve světě kolem není tak důleţité. Pro váš ţivot nemá ţádný velký význam, jestli někam půjdete nebo ne. Zásadní rozdíl ale je, zda budete rozrušení nebo zůstanete klidní. Podstatou všech problémů je ego. Ego v podobě představy, ţe jsme něčím nebo někým. Svámí Ramsukhdasdţi to krásně popisuje jako rozdíl mezi Je a Jsem. Dokud v nás přetrvává Jsem, vytváříme si vnitřní pouta. Aţ se z tohoto Jsem uvolníme, zůstane jen Je, které existuje neustále. Jak se ega zbavit? Vlastní úsilí nám v tom příliš nepomůţe, ale nápomocné je si své ego uvědomovat. Všechno, co jsme schopni pozorovat a uvědomovat si, se začne oslabovat – takový je princip. Je tomu tak proto, ţe uvědomování si pochází z Átmanu, zatímco pozorované patří do sféry Přírody. ………………………………………………..………………………………………………………………………………………………………….. Ego a skutečné Já Vybráno ze Satsangu 10. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Tazatel se ptá, jaký je rozdíl mezi egem a skutečným Já? Schopnost rozlišovat mezi egem a Já předpokládá dosaţení určitého stupně vývoje a dostavuje se aţ po delší době. Mohu vám předloţit jen určitá vodítka pro porozumění, které je vnitřní záleţitostí. Skutečné Já nepodléhá ţádnému rozrušení ani konfliktům. Je plné harmonie a míru. Z toho lze odvodit, ţe vše, co vám přináší více klidu a harmonie, pochází z vašeho skutečného Já, zatímco vše, co vás vede k poţitkům, přichází z ega. Dalším úhlem pohledu můţe být skutečnost, ţe ego zůstává v roli objektu, zatímco Já se nikdy nemůţe stát objektem. Skutečné Já můţe být poznáno pouze skutečným Já. Já je poznání samo. Poznání jako takové prostě existuje, stejně jako na světlo si nemůţete posvítit světlem. Ego se stává objektem pro uvědomování, určitým způsobem se ve světle Já jeví. Zajímavou a jemnou nuancí pro porozumění je to, ţe kdyţ přemýšlíme o Já, vzdalujeme se mu tím. Svými myšlenkami se od něj oddělujeme. Všichni, kteří ještě nedosáhli stavu Já, se snaţí věci pochopit svým myšlením. Víte ale, co je vyvrcholením procesu myšlení? Nakonec dospějete do bodu, kdy shledáte, jak jsou vám vaše úvahy k ničemu. Všechno vaše snaţení a intelektuální hledání vás nakonec dovedou k závěru, ţe pomocí nich neuspějete. K tomu- 141 EGO to prozření ale nemůţete dojít bez toho, aniţ byste se předtím snaţili. Dříve jsem často pouţíval jedno rčení: „Kdyţ se snaţíte, neuspějete, a kdyţ se nesnaţíte, také neuspějete.“ Jak se k tomuto paradoxu postavit? Máte nebo nemáte tedy něco dělat? Teprve časem dospějete k „úsilí bez úsilí“. Neţ se tak stane, musí kaţdý projít ohněm usilování. Skutečný stav „úsilí bez úsilí“ se rozvine aţ v duchovní seberealizaci. Do té doby je to jen snaha mysli. Pouhé mentální porozumění nestačí, protoţe je jen přechodné a po několika hodinách vyprchá. Měli byste se ale snaţit, byť marně, protoţe jenom tak můţete pochopit bezvýznamnost své snahy. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Jak být pokornější? Vybráno ze Satsangu 15. 12. 1998 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jak být pokornější?“ Tato otázka je aktuální pro kaţdého, protoţe světci prohlašují, ţe bez pokory nelze mít v ţivotě Pravdu, mír ani štěstí. Světci dále vysvětlují, ţe kdyţ se v ţivotě rozvine pravá pokora, končí tím všechny problémy. Přímá odpověď na poloţenou otázku zní: „Skutečné pokory nelze dosáhnout vlastním úsilím. Pokora vstupuje sama od sebe do srdce člověka, aţ přijde čas.“ Mahátma Gándhí říkával, ţe pokora je vedlejší produkt všech dobrých vlastností člověka a přichází aţ na konec. Kdyţ se snaţíme stát pokornými, tak to často pouze předvádíme. Někteří lidé se dokáţí chovat velmi slušně a zdvořile, ale není v tom pravá pokora. Nejde většinou o trvalou vlastnost, protoţe takový člověk můţe být velmi zdvořilý například ve své profesi, zatímco v jiných situacích můţe být i arogantní. Skutečná pokora je trvalý stav. Opravdu pokorný člověk nemůţe být nikdy arogantní. Pravá pokora se rozvine spontánně. Přesto vám můţe pomoci určitý způsob uvaţování. Například je prospěšné uvědomit si dočasnost a pomíjivost ţivota. Budete-li si stále znovu a znovu uvědomovat přechodnost všeho, dojde vám, ţe není důvod, proč byste měli být domýšliví. Vţdyť nevíte, co se s vámi stane během několika dalších minut. To, co povaţujeme za lidskou existenci, je v kaţ- 142 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dém okamţiku nejisté. Ztotoţňujeme se se svým tělem a říkáme si: „Já jsem ten a ten a toto je moje tělo.“ Všichni ale víme, ţe tu naše tělo nebude navěky a ţe spěje kaţdým okamţikem ke svému zániku. Denně ve velkých městech umírají desítky lidí, ale v lidské přirozenosti je myslet si, ţe se nás to netýká. Kaţdý si v duchu říká: „Já ještě neumřu.“ K čemu je nám naše nadutost? I kdybychom nezahynuli při nějaké nehodě, máme jistotu, ţe i kdyţ budeme ţít dlouho, nakonec stejně zemřeme. I ta nejhezčí ţena se nakonec stane kostrou. Všechno spěje ke svému rozkladu, i naše tělo. A my se s ním ztotoţňujeme. Stejné je to i s naší Zemí, která vznikla díky Slunci. Cokoli vznikne, také jednou zanikne. Vědci tvrdí, ţe během několika milionů let se Slunce změní a Země zanikne. Slunce a Země zaniknou a čím je lidský ţivot proti trvání Země? Přesto si ubohý malý člověk myslí, ţe bude ţít věčně. Kaţdý si v sobě nosí různá přesvědčení: „Já jsem ten pravý… jsem jednička… v tomto směru jsem nejlepší… jsem důleţitější neţ ostatní… jsem bohatý… jsem ředitel… i jiní jsou přitaţliví, ale já jsem ze všech nej…“ Zajímavé je, ţe myšlenka výjimečnosti není jen v mysli jediného člověka, ale v myslích tolika lidí. Taková je hra Máji, ţe si všichni lidé myslí, ţe jsou výjimeční. Ať uţ je to v jakékoli oblasti. Ale v naší přirozenosti je také moţnost stát se pokornými. Pokora se rozvíjí například díky postupnému uvědomování si a analyzování dočasnosti ţivota. V historii bychom našli mnoho příkladů poukazujících na význam pokory. Alexandr Veliký ţil ve stejné době jako světec Diogenes. Jednou se Alexandr rozhodl poslat za světcem posly, aby ho přivedli. Světec jim odpověděl, ţe nemá čas. Kdyţ se poslové vrátili s nepořízenou, rozhodl se jej Alexandr díky své pýše a domýšlivosti k sobě dovléci násilím. Světec se tomu smál: „Jediné, co mi mohou udělat, je zabít mě. Ale já jsem jiţ stejně mrtvým muţem, a tak mě zabít nelze.“ Myslel tím smrt na úrovni těla a tuţeb. Co s takovým člověkem? Nakonec se Alexandr za světcem musel vypravit sám. Poradili mu, aby předstíral slušnost a pokoru. Přišel tedy za světcem, který se zrovna slunil, poklonil se mu a prohlásil: „Jsem pyšný na to, ţe takový světec jako vy ţije v mé zemi. Co bych pro vás mohl udělat?“ EGO 143 Světec odpověděl, aby mu uhnul ze slunce a nechal sluneční paprsky dopadat na jeho tělo. Potom Alexandr řekl, proč přišel: „Chci dobýt celý svět a přišel jsem si pro poţehnání světce.“ „A proč chceš dobýt svět? Musíš pro to přece mít nějaký důvod,“ zeptal se světec. „Aţ dobudu svět, budu šťastný," odpověděl Alexandr. „Ale já jsem šťastný uţ teď,“ opáčil na to světec. „Jak by mohl někdo dospět ke štěstí pokořováním ostatních lidí? Ke štěstí lze dojít jen pokořením sebe – svého niţšího já, svých tuţeb.“ Ale protoţe domýšlivý člověk nechce poslouchat cizí rady, vypravil se Alexandr dobývat svět a nakonec zemřel na horečku, aniţ svůj úmysl dokončil. Podobný osud čekal i Napoleona, který zemřel na malém ostrově mezi opicemi. A stejně tak i Hitlerův konec nebyl nijak slavný. Málokdo se však umí z jejich příkladů poučit. Je velmi důleţité uvědomovat si pomíjivost ţivota a nebýt egoistickými. Jak pomýlené je myslet si, ţe jste v nějakém ohledu nejlepší na světě. Vţdy se najde někdo jiný, kdo má tuto vlastnost ještě ve větší míře. Myšlenky přechodnosti a bezvýznamnosti jsou pro ego nepříjemné a pokořují je. Dále si uvědomte, ţe nikdo na světě není nezávislý. Kaţdý potřebuje nějakou pomoc. I kdybychom si vzali jako příklad ministra, přes všechnu svoji moc potřebuje ţenu, která by se o něj starala. Ať je člověk jakkoli silný, zdravý a mocný, vţdy v nějaké maličkosti závisí na jiných. I v běţném ţivotě není nikdo schopný si vše uvařit, upéci, ušít si boty, postavit si sám dům a kancelář. Jakýkoli pocit nadřazenosti je falešný. Například tento dům stavělo mnoho chudých lidí. Dostali plat, to ano, ale mohl by být dům postaven bez nich? Vezměme si na druhou stranu matku starající se o dítě. Kdyţ potřebuje dítě v noci přebalit, vstane a udělá to. Kde je v této situaci místo pro domýšlivost? Kdyţ se podíváme pozorněji na to, jak se ţivot odvíjí, shledáme, ţe není nikdo závislý jen sám na sobě. Vzájemně se potřebujeme, nemůţeme ţít bez spolupráce. Skutečná pokora přichází tiše a mnohem později, protoţe nemůţe vyvstat pouze na základě myšlení. Na základě myšlení nemůţeme dojít k trvalé pokoře, protoţe kdyţ se změní situace, změníme názor a staneme se zase domýšlivými. Nakonec přijde čas, kdy začne člověk ve svém srdci důvěřovat jedině Bohu. Pýcha se vytrácí aţ s poznáním Boţí velikosti, krásy, síly a nekonečnosti. 144 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Díky velkému vědeckému pokroku se stalo lidstvo velmi nadutým. Vědci jsou tak domýšliví, ţe si myslí, ţe objeví úplně všechno. Najdou se ale i vědci, kteří poukazují na nepřesnost výzkumů a začínají si uvědomovat omezenost lidského poznání. Jako příklad si vezměme princip neurčitosti v subatomové fyzice. U částic nelze současně přesně určit jejich polohu a rychlost. Čím přesněji měříme jednu veličinu, tím nepřesněji můţeme stanovit druhou. Ví se, ţe ani na fyzikální úrovni nelze věci zcela předvídat. U elektronů nelze stanovit, jaká je jejich povaha, zda jsou to vlny, či částice. Přišlo se na to, ţe jsou zároveň obojím. Nepřesnost měření byla prokázána například i při měření teploty vody. Teploměr svým ponořením do vody ovlivňuje stav vody, takţe to, co si přečteme na stupnici, není jen teplota vody. Teploměr ponořený do vody předá část svého tepla vodě, takţe teplota vody nemůţe být přesně změřena. Nejmodernější poznatky vědy a duchovní principy se často setkávají. Občas se některý z domýšlivých vědců začne sklánět před Bohem. Důleţitější neţ intelektuální diskuse je však ptát se, jak učinit svůj ţivot skutečně smysluplným. Ţivot se stane smysluplným, aţ se v něm objeví láska. Teprve kdyţ se začne šířit všemi směry vůně lásky, stává se ţivot naplněným. Láska a domýšlivost stojí proti sobě. Čím větší je ego, tím menší je láska. Láska říká: „Jsem tu pro tebe.“ A ego říká: „Jsi tu pro mě.“ Proto jsou šťastni ti, kteří se osvobodí od nemoci egoismu. Jenom ti mohou být šťastni, od kterých díky Bohu odpadl pocit nadřazenosti, výjimečnosti a důleţitosti. Říká se, ţe Bůh, který si rád hraje, pošeptá při narození kaţdému dítěti do ucha: „Ty jsi výjimečný.“ Kaţdý si proto myslí, ţe je něco zvláštního. Jen díky Boţí Milosti můţe tato myšlenka zaniknout. Takový člověk potom děkuje kaţdé bytosti a rozvine se v něm opravdová Láska. Ten, v jehoţ ţivotě se vynoří opravdová pokora, zaţívá neuvěřitelný mír, radost a štěstí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 145 EGO Vděčnost a ego Vybráno ze Satsangu 25. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Co ještě zbývá dodat? Přál by si někdo něco vyjádřit? Odpověď některého z poslouchačů: „Vděčnost.“ Dobře, povím vám něco o vděčnosti. Skrývá v sobě veliké tajemství. Lze dokonce říci – to největší tajemství. Právě prostřednictvím pocitů vděčnosti přichází Boţí Milost a díky ní se odhaluje nejvyšší mystérium – Bůh. Ve vděčnosti je obsaţeno popření ega. Jsme-li vděční, cítíme, jako bychom uţ poţehnáni byli a ničeho více nebylo třeba. Jakmile můţe někdo říci, ţe jiţ nic nepotřebuje, začne zaţívat všeprostupující Pravdu, protoţe k tomuto záţitku dochází ve stavu bez jakýchkoli přání. Pravda existuje vţdy a všude, ale dostáváme se k ní, aţ kdyţ uţ nemáme ţádná přání. Jeden velký svatý doporučoval, ţe bychom měli být vděčni Bohu za cokoli, co se nám zrovna odehrává. Protoţe nikdo nemůţe vědět, zda by jeho situace nemohla být ještě horší. Události se odehrávají nejenom v důsledku našich předchozích činů, ale také díky působení Boţí Milosti. Karma existuje a člověk si ji musí protrpět, ale vţdycky je tu i podpůrná ruka Boţí Milosti. Jenom díky ní jsou lidé schopni důsledky své karmy unést. Proto buďte neustále vděční. Bůh nám pomáhá bez výjimky neustále. Nám však něco v nás brání vnímat nekonečnou boţí Nádheru, Milost a Lásku. Jak můţe déšť naplnit šálek, kdyţ uţ v něm něco je? Pokud šálek úplně vyprázdníte, můţe vám ho Bůh naplnit. Nestěţujme si tedy na to, co nemáme. Buďme vděčni za to, co uţ máme. Vyprávěli mi o jednom světci, kterému se přihodil úraz, snad šlo o vykloubené rameno. Jakmile si světec uvědomil, co se mu s ramenem stalo, děkoval, ţe má druhé rameno v pořádku: „Ó, Boţe, jsi tak laskavý, ţe zůstalo jedno moje rameno v pořádku. Jsem Ti moc vděčný.“ Vidí-li Bůh u někoho podobný postoj, neudrţí se, aby ho neobjal a nechtěl být neustále s ním. Vděčnost je obrovská věc. Jsem všem vděčný. Jsem vděčný za všechno. Ve skutečnosti sice nejde o poměřování, kdy je vděčnosti více a kdy méně, ale často jsem ještě vděčnější, kdyţ přijde nějaká 146 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU obtíţná situace. Protoţe se více učíme a doopravdy se vyvíjíme právě díky náročným situacím. O mnoha věcech nemluvím a nechávám si je pro sebe. Občas mi přijde na mysl něco z nich vyslovit – například to, ţe jsem vděčný všem hledajícím, kteří za mnou přicházejí. Sám v sobě se jim klaním, protoţe v nich vidím přicházet Boha a Jeho Hru. Je to zásluha hledajících, ţe mi umoţňují o něčem k nim promlouvat. Jsem jim za to vděčný. Lidský ţivot přece překypuje krásou, štěstím a radostí! S podivem se díváme, jak lidé zbytečně naříkají. Proč si lidé neustále bezdůvodně stěţují místo toho, aby byli šťastní? Nemají skutečný důvod. Zajímavé je, ţe největším problémem je ego, které ve skutečnosti neexistuje. K iluzi patří, ţe přestoţe se jenom jeví a reálně neexistuje, zapříčiňuje tolik problémů. Reálné nevyvstává na povrch a to, co skutečně neexistuje, se jeví, jako by existovalo. To, co je skutečné a neustále jsoucí, není vnímatelné ani poznatelné. Velký svatý Sundar Dass to pojmenoval nějak takto: „To, co existuje, existuje neustále. A to, co neexistuje, neexistovalo nikdy. Paradoxně je ale vidět právě to, co neexistuje. Potíž je v tom, že to, co skutečně existuje, není ke spatření.“ Všechno závisí na tom, jaký k ţivotu zaujmeme postoj. Jeden z indických hledajících, kterému je jiţ přes sedmdesát let, přichází občas na satsangy v mém domě. Vyprávěl mi příběh týkající se významu správného postoje k ţivotu. Jeden z jeho přátel byl čtrnáct let upoután na lůţko. Jde o karmické záleţitosti, které nemůţe nikdo ovlivnit. Příbuzní, přátelé a známí ho chodili navštěvovat, aby mu vyjádřili pochopení. Kdyţ vstoupili s pocity soucitu do místnosti, vţdycky je znovu zaskočilo jeho uvítání. Usmíval se z postele, radostně je pozval dál a první, na co se zeptal, bylo jak se mají. Člověk, který nemůţe čtrnáct let vstát z lůţka se zajímá, jak se mají druzí! Jeho reakce nebyla předstíraná, ale vycházela zevnitř. Na otázku, jak se má on, odpovídal vţdy s úsměvem: „Mám se krásně.“ Otázka: „…Četl jsem v jedné knize větu, která zcela rozhodila moje porozumění tomu, co je to ego. Začal jsem uvažovat o tom, k čemu vlastně ego máme, když bychom mohli spokojeně fungovat bez něho…“ Pro vyřizování světských záleţitostí má ego zásadní význam. Zatímco pro světské dění je ego potřebné, při hledání sebe sama se stává překáţkou. V takzvaném světském ţivotě je hlavním moti- EGO 147 vačním faktorem právě ego. Jenom díky egu spolu soupeří národy například na olympijských hrách. Pro ţivot ve světě je ego uţitečné, ale pro hledání trvalého míru se stává problémem. V této souvislosti bych vám rád řekl, ţe na duchovní cestu se dostávají bytosti, které uţ si dostatečně uţily světa, ať uţ v tomto nebo v předchozích ţivotech. Tyto duše vyzrály natolik, ţe jsou schopny vidět nesmyslnost světských závodů o větší potěšení. Duše prochází v průběhu svého vývoje mnoha stadii. V určitém smyslu odchází ego aţ na konec. Duše musí ujít velmi dlouhou cestu, aby se v ní mohla rozvinout rozlišovací schopnost, díky které ví, co je správné a co ne, a dělá to, co má, a upouští od toho, co nemá. S egem a s jeho odstraňováním začínají mít problémy aţ ti, kteří postoupili do stadia, kdy pochopili, ţe v ţivotě jde o nalezení trvalého vnitřního míru a o duchovní seberealizaci. Potom se hledající začínají zabývat otázkou, jak se ega zbavit, protoţe je překáţkou k dosaţení cíle. Označíte-li někoho z lidí, ponořených do víru světského ţivota, za egoistu, bude se bránit. Neporozumí tomu, o co vám jde, protoţe jeho ego je ještě příliš mnoho ve hře. Ego nabývá nekonečného mnoţství podob. Ctít svou zemi, rodný jazyk či víru pochází ve skutečnosti také z ega. Všichni patříme ke stejnému lidstvu. To lidé si vymysleli územní vymezení například Ruska, Indie či Pákistánu. Dělící čára tam reálně ţádná neleţí, je to jen výmysl lidského ega. Ego stojí v pozadí všech světských záleţitostí. Otázka: „Je možné, aby se člověku podařilo ego zcela ovládnout či vymýtit?“ Ego má dvě dimenze. Ego jako bytí, existence, „Jsem“ nezaniká nikdy. Odchází „Já jsem“ ve smyslu sebe sama jako něčeho výlučného, odděleného od Celku. Bytí neboli Jsoucnost je boţské a věčné. Je to aspekt ega ve smyslu oddělené individuality, co vytváří zeď, v jejímţ důsledku je lidská bytost přesvědčena, ţe je něčím odděleným od Nekonečného. Ego ve smyslu faktu, ţe „Jsme“, je trvalé. S dosaţením moudrosti odchází pýcha, ţe jsme něčím zvláštním. Tato oddělenost nás jednou opustí uţ z toho důvodu, ţe reálně neexistuje. Existuje jen na úrovni našich fantazií a dohadů. Během momentu můţe všechno naše vzdělání ztratit svůj význam. Aţ přijde smrt, kam se podějí všechny načtené znalosti, krása Miss Universe, královská koruna nebo všechen majetek? Zůstává však Bytí, 148 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU stále v nás existující, a to neskončí ani v okamţiku takzvané fyzické smrti. Bytí bylo i před existencí našeho fyzického těla, v průběhu ţivota těla, i po smrti fyzického těla. Právě toto Bytí je třeba si uvědomit a naplnit. Odpověď na vaši otázku, zda lze ego zcela vymýtit, je, ţe ego se vytratí samo tak, jak bude postupně narůstat naše moudrost. Aţ dojde k osvícení, nezbude uţ pro ego ţádné místo. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Ego po duchovní seberealizaci Vybráno ze Satsangu 16. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Když jsem se v minulosti nechal nebo se nechávám využívat či omezovat, bylo to či je to způsobeno mým egem, strachem z toho, že mě druzí nebudou mít rádi, či pocitem viny?“ Vše, co přináší nějaké utrpení, je způsobeno egem. Všechny tyto faktory jako strach z něčeho či pocity viny patří také do sféry ega. Ego zahrnuje vše. Všechno, čeho jsme si svou myslí vědomi, je obsahem ega, protoţe Pravda nemůţe být poznána myslí. Vše, co lze uchopit lidskou myslí, je nakonec součástí ega. Mysl si všechno interpretuje podle svých individuálních charakteristik – například cítíme-li, ţe jsme někým byli či jsme vyuţíváni a trápíme se tím, proč a jak se to stalo, zda to bylo tím strachem nebo vinou nebo něčím jiným, stejně to vše patří do ega. Skutečným problémem je ego. Ego znamená ztotoţňovat svoji existenci s tím, čím nejsme. Pocit oddělenosti od věčné Pravdy – to je ego. Ztotoţňujeme se s tělem, smysly, myslí, intelektem... Otázka: „Může ego zcela zmizet?“ Velmi dobrá otázka. Ego ve smyslu existence jako takové nezmizí nikdy. Zmizí však představa, ţe existujeme odděleně od Celku. I po duchovním probuzení s vámi bude osvícený člověk mluvit a jednat dál jako individuální osoba. Jeho vnitřní stav ale přestal být tím druhem existence, která dříve vytvářela problémy a souţila ho. Existence jako taková však přetrvává dál. Kdyţ nastane duchovní realizace, je čistá Existence i Vědomím. Není nevědomou existencí. Osobním proţitkem člověk pochopí svou existenci jako Existenci EGO 149 Celku, která je nekonečná a vědomá. Vědomí se nikdy nerodí a neumírá, a proto se rozhostí stálá Blaţenost. Dokud člověk něco proţívá, přetrvává ego, protoţe rozděluje existenci na toho, kdo proţívá a na proţívané, čímţ zůstává na rovině duality. Nastane stav, kdy je člověk stále v jednotě s Pravdou a přesto si podivuhodným, těţko pochopitelným způsobem vychutnává hru s Pravdou. Přestoţe neexistuje dualita, dochází k určitému druhu duality, aby se mohly odehrát hlubší věci a mohla se více rozvíjet láska a štěstí. Po duchovní seberealizaci je přítomno plné poznání jediné Pravdy, nicméně pro radost a blaho se to takto odehrává. Ego jiţ dále nezůstává tím, čím bylo předtím. Přesněji řečeno – vytrácí se pýcha, která způsobovala problémy. To, co existuje, nemůţe skončit, a my existujeme, ale opustí nás pýcha na to, ţe existujeme jako něco zvláštního, ať uţ v jakémkoli smyslu. Otázka: „Nemyslím to, že je člověk něco zvláštního, ale když žije ve společnosti…“ Ano, budete ţít mezi lidmi a mělo by to tak být. Já přetrvává i u člověka, který dobře ví, ţe toto já není ničím. Pro něj je jen nástrojem. Toto já je jen pracovním prostředkem v aktivním ţivotě. Ramakrišna Parahamsa uváděl velice výstiţné přirovnání. Dostával od svých ţáků podobné otázky – jsou to stále tytéţ otázky jako před tisíci lety. Mění se jen místa, jazyk a způsob kladení otázek. Hledání probíhá stejně. Ramakrišna na podobné otázky odpovídal: „Podívejte se, je to, jako kdyţ na prahu ve dveřích stojí lampa. Část světla se dostane dovnitř a světlo je také venku. Poloţímeli lampu na práh, je světlo venku i uvnitř pokoje. Stejně je to i u duchovně realizovaného člověka.“ On si je neustále vědom všeho, co se děje uvnitř i venku. Proto funguje bez problémů. Nic ho nemůţe oklamat, je si vědom vnitřní pravdy i jasně vidí, co se odehrává kolem něj. Realizovaný člověk dobře registruje, zda přichází muţ, ţena či nějaké zvíře. Vidí věci jasně, ale nic ho neovlivňuje. Nemůţe na něj mít ţádný vliv, zda je ţena velmi krásná nebo s vrásčitými tvářemi. Opustily ho všechny preference a je vnitřně upevněn v trvalé pravdě. Spatřuje tutéţ pravdu v sobě i kolem sebe. Je osvobozen ode všech pout. Je velmi obtíţné to popsat. Ale z praktického hlediska a pro váš vývoj se zdá být nejpřínosnější pochopení pýchy. Nakonec odchází domýšlivost, ţe jsme oddělení od Celku, samostatní a výjimeční. Většina našich problémů vyvěrá z představy naší mysli, ţe jsme 150 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU někým zvláštním, a kdyţ jsme tak speciální, pak by i Bůh měl k nám takto přistupovat: „Jak to, ţe se mnou Bůh takhle zachází? Taková nespravedlnost! Nejsem tak špatný jako ostatní a přesto mám trpět? Podívejme se na sousedy, jak pohoršující!“ Podobným způsobem myšlení si vytváříme problémy. Můţe jít o domýšlivé myšlenky jakéhokoli druhu. Duchovně seberealizovanému člověku je jasné, ţe vzdělání, prestiţ či zámoţnost jsou pouze záleţitosti na úrovni materiální Přírody, a tudíţ jsou přechodné a proměnlivé. Proč tedy všem těmto faktorům připisovat význam? To by bylo nadbytečné a pošetilé. Nechť je vzdělání vyuţito ke sluţbě těm, kteří tolik vědomostí nemají. Na základě tohoto pochopení odchází veškerá pýcha. Pokud má duchovně probuzený člověk více peněz, zaujímá následující postoj: „Nechť jsou mé peníze prostředkem pro ty, kteří je nemají, potřebují je a zasluhují si je.“ Pošetilé zabývání se vzhledem, na kterém tolik lidí lpí, nakonec zcela odpadá. Duchovně seberealizovaný člověk ví, ţe krásný obličej můţe být během půl minuty minulostí – stačí k tomu například pár kapek omylem vystříknuté kyseliny. Vnější krása je velmi povrchní záleţitost. Moudrý člověk se takovými nepodstatnými aspekty nezabývá a daleko větší hodnotu má pro něj člověk krásný vnitřně – svými emocemi, myšlenkami a charakterem, byť není jeho tvář podle světských parametrů pohledná. Duchovně hledající je zaměřený pouze na Boha. Duchovně seberealizovaný člověk jedná v běţných záleţitostech přiměřeným způsobem. Ţivot, takový jaký je, pro něj přestává být rozporuplný a plný problémů. Vše je pro něj boţské a v pořádku. Toto chápání ţivota se rozvine díky nekonečné Boţí Moudrosti. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Milost a ego Vybráno ze Satsangu 7. 9. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Můžete nám říci něco o Milosti?” O Milosti je nejlepší vůbec nemluvit. Nemůţeme si ji přivodit, Milost se odehraje. Stane se, co se stane, a to není tématem pro diskusi. Aţ k vám Milost přijde, budete ji cítit a ne o ní mluvit. Pokud o ní vůbec kdy něco řeknete, bude to aţ s odstupem. Něco EGO 151 přece jen být sděleno můţe, pokud budeme mít na zřeteli tato úvodní slova. Milost je bez nadsázky nejvýznamnějším činitelem lidského ţivota, coţ si většina lidí ve své pošetilosti nedokáţe připustit. Ego sehrává u lidských bytostí tak zásadní roli, ţe jsou přesvědčeni, ţe se svět otáčí podle nich. Ale svět se velmi dobře otáčel i předtím, neţ se člověk narodil, a bude se stejně dobře otáčet, aţ zemře. Pokud se nepovaţují za důleţité pro celý svět či pro svou zemi, potom většina lidí vztahuje pouze k sobě alespoň dění ve svém městě a v rodině. Téměř nikdo nepochybuje o tom, ţe si řídí události svého ţivota. Těmito příklady chci poukázat na falešnou stránku našeho bytí, na naše ego, které je vţdy připraveno poskytnout vysvětlení pro vše, co se přihodí, ze svého úhlu pohledu. Podléháme silné tendenci přikládat si důleţitost a vše si vysvětlovat po svém: „Jak k tomu došlo? Díky mým schopnostem. Zaslouţil jsem si to. Nejsem obyčejný člověk.“ Přihodí-li se něco pozitivního, lidé jsou přesvědčeni, ţe je to jejich zásluha. Kdyţ se naopak odehraje něco proti jejich očekávání a přáním, přikládají vinu druhým lidem.Většina z nás má ve zvyku si myslet, ţe jsme dokonalí a ţe všechny chyby dělají ti druzí. Taková je obecná tendence lidské mysli. Lidská přesvědčení ale neodpovídají přírodním zákonům. Příjemné i nepříjemné okolnosti vstupují do ţivotů nás všech. Člověk je v nich přinucen se ptát, proč se taková věc stala a co by měl dělat. Často se také člověk dostává do situací, které povaţuje za neřešitelné a cítí se bezmocný ovlivnit dění tak, jak by si přál. V takových chvílích volá o pomoc nějakou vyšší sílu: „Pokud jsi, pomoz mi.“ Jeho modlitba začíná slovem „pokud“, protoţe jeho víra není pevná. Prosba má podobu, jako by člověk vyšší síle prokazoval nějakou laskavost: „Pokud Bůh existuje, ať mi pomůţe.“Ani v nesnázích nedokáţe člověk sklonit hlavu a přiznat si, ţe potřebuje pomoc: „Prosím, pomoz mi.“ Lidé jsou tak egoističtí, ţe prohlašují: „Dokaţ, ţe jsi, a pomoz mi.“ Pokora do ţivota nevstupuje snadno. Podobné je to s pokorou i ve vztazích s druhými lidmi. Jsou situace, které vás přimějí poţádat druhého o pomoc. Navenek projevíte pokoru: „Mohl bys pro mě, prosím, něco udělat?“, ale uvnitř pokorní nejste. I kdyţ pod tlakem okolností někoho prosíte o po- 152 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU moc, tajně si uvnitř myslíte: „Shodou okolností jsem na tom špatně. Aţ přijde můj čas, ukáţu ti, kdo skutečně jsem.“ Skutečná vnitřní pokora se otevírá, kdyţ si začnete uvědomovat, ţe za vším děním ve světě existuje vyšší síla. K tomuto pochopení dochází aţ po dlouhé době. Dokud k němu nedospějete, Milost pro vás nemůţe pracovat, i kdyţ v určitém smyslu je Milost aktivní i tak. Vše prostupující a všude existující Síla – Bůh – vţdy soucítí s lidskými bytostmi a všemi jejich nedostatky. Tato nejvyšší Síla egu odpouští podobně jako dobří rodiče opomíjejí chyby svých dětí a snaţí se jim pomáhat, i přesto, ţe se dopouštějí hloupostí. Kdyţ jsem uvedl, ţe Milost nemůţe pracovat, dokud se člověk nevyvine do určitého stádia, měl jsem na mysli, ţe si jí do té doby nejste vědomi. Vnímání Milosti přichází aţ s rozvojem pokory. Kdyţ je člověk připraven vidět věci nestranně, je schopen přijmout pravdu takovou, jaká je, a je otevřený tomu přiznat si svá omezení. Shledává, ţe k němu věci přicházejí, aniţ by si je zaslouţil. Zamyslíte-li se poctivě nad svým ţivotem, zjistíte, ţe se vám dostalo mnoho pozitivního, aniţ byste se o to nějak zaslouţili. Potom vyvstane z vašeho nitra poznání: „Musí existovat nějaká síla, která mi odpouští mé prohřešky, nedostatky a slabosti, protoţe mě i přesto všechno potkávají příznivé události. Ať uţ je tato síla čímkoli, sice jí neznám, ale vím, ţe existuje a ţe pouze díky ní můj ţivot probíhá lépe, neţ jak bych si zaslouţil.“ Toto pochopení je počátkem pokory. Kdyţ se z nitra pozvedne pokora, ego postupně odchází a člověk začíná vnímat rozměr Milosti. S vnímáním Milosti se ţivot naplňuje větší rovnováhou a stává se snadnějším a šťastnějším. Je to, jako kdyţ hodné děti poslouchají své rodiče a ti jim zabezpečují vše potřebné. Kdyţ jsou děti poslušné, rodiče jim říkají: „Ničeho se nebojte. Dělejte svoje povinnosti, my jsme stále při vás. Kdyţ se dostanete do nesnází, postaráme se o vás.“ V případě neposlušných dětí, které zlobí a vymýšlejí si, musí být rodiče přísnější a dbát o dodrţování hranic. Rodiče nejsou ke svým dětem nepřátelští, ale protoţe chtějí, aby děti šly po správné cestě, snaţí se je občas kárat a trestat. Shledají-li rodiče, ţe si to děti nezasluhují, protoţe se neřídí správnými hodnotami, mohou dokonce prohlásit: „Děláte si, co chcete, a tak náš majetek dostane někdo jiný.“ V srdci matky nebo otce však není touha potrestat, ale snaha o nápravu dítěte. Stejně tak, vydáme-li se špatným směrem, Boţství EGO 153 nás často nějakým způsobem varuje. Pokud i přesto pokračujeme, můţe se nám něco špatného přihodit. Podobně jako milující rodiče, Bůh nás nechce trestat, ale napravit. Všichni chceme být dobří, a proto se musíme snaţit následovat tu nejlepší cestu. Potom bude Milost stále s námi. Je tu ještě jeden důleţitý princip, který byste měli pochopit. Milost neznamená, ţe se vše začne odehrávat tak, jak byste si přáli. Mnoho lidí podléhá této nesprávné představě. Podstatou Milosti není, ţe vám bude Bůh plnit vaše přání. Kdyby se lidem dostalo svobody splnit si všechny své touhy, ţivot by se proměnil v chaos, protoţe lidská přání lidí bývají často velmi podivná a vzájemně neslučitelná. Takový ţivot by bylo obtíţné ţít. Ve své Milosti nám Boţství nevyplňuje naše přání, ale zlepšuje nás. Samozřejmě, ţe se mnohá naše přání splní, ale jsou to ta, která jsou nezbytná pro náš vývoj. O tom, co bychom měli a neměli získat, rozhoduje Bůh. Jestliţe je někdo připraven přijmout vše, co mu Bůh přichystá, pak se jeho ţivot stává místem plným radosti a štěstí. Takový člověk zjišťuje, ţe je Milost přítomna neustále. Tolik slov o Milosti, o níţ je lepší nemluvit! Milost cítíme, není tématem k diskusím. Ještě bych uvedl jeden verš z Bhagavadgíty, který Milost více vysvětluje. Bhagavadgíta, kapitola 9, verš 22: „Avšak oddaným, kteří vytrvale myslí na Mne, nechovají lásku k ničemu jinému a uctívají Mne v neosobním duchu, kteří jsou vždy v myšlenkách spojeni se Mnou, těm přináším plné bezpečí a Já sám pečuji o jejich potřeby.“ Pán pravil: „Postarám se a ochráním ty, kteří uctívají pouze Mne, nemyslí na nikoho jiného a jsou mi velmi oddaní.“ Pán pouţil ve verši dvou slov: ”Jóga“ a ”Kšema“. ”Jóga“ znamená získání toho, co jsme dosud neobdrţeli. Doslovně znamená jóga spojení s tím, s čím dosud spojeni nejsme. ”Kšema“ označuje ochranu. Tyto dva aspekty zahrnují celý ţivot. Pán tedy slíbil, ţe nám poskytne to, čeho dosáhnout chceme a čeho by dosaţeno být mělo. Zajistí nám vše, co je pro nás prospěšné. Pán nemluví o zabezpečení toho, co si zasluhujeme, ale toho, co je pro nás dobré. ”Kšema“ vyjadřuje poskytnutí ochrany toho, čeho jsme dosáhli. Pán prohlašuje, ţe se postará, abychom nepřišli o nic z toho, co 154 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU bychom měli mít. Tyto dva prvky pokrývají vše, co můţe ţivot přinášet. Buď si něco přejeme získat, nebo chceme ochránit něco, co uţ máme. Milost je tím nejvyšším, protoţe nám v ţivotě vše zajišťuje. Nepředstavujte si to ale tak, ţe zatímco bude Milost pracovat, vy nebudete dělat nic a vše se dostaví díky dobrotivosti Milosti. To by nebyla Milost, ale vaše pasivita a lenost. Upozorňuji na to proto, ţe mnozí lidé opravdu jen čekají na Milost a nepracují. Milost znamená: „Udělám svůj díl, jak nejlépe umím, a pak vše předám Pánu. Ať se stane, co se má stát. O výsledky se nestrachuji.“ To je správný přístup k Milosti. Vykonáme svoji práci, ale vzdáváme se myšlenky na výsledek. Učinili jsme, co jsme měli, a je pro nás stejně dobré, kdyţ se výsledek dostaví, i kdyţ se nedostaví: „Svoji práci jsem splnil. Pokud vše dobře dopadne, stane se tak díky Boţí Milosti. Pokud se věci odehrají jinak, je to také práce Boţí.“ Začnete-li ve svém ţivotě vnímat práci Milosti, budete radostně tančit plni štěstí, i kdyţ zestárnete jako já! Nikdo nemůţe zastavit stárnutí těla, například šedivé vlasy a vypadané zuby, ale nemusíte zestárnout vnitřně. Starý člověk můţe být mladý na duši, zatímco někteří tělesně mladí lidé jsou uvnitř zvadlí, jako by byli staří. Tímto způsobem postupně dojdete k porozumění významu Milosti. Aţ pochopíte, čím Milost je, z ţivota se vytratí veškeré strádání. Přeji vám všem, aby se vám Milosti dostalo! ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 155 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 156 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vývoj od tamasu, radţasu a sattvy k Blaţenosti Vybráno ze Satsangů 8. 8. 1997 a 9. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Teorie tří ţivotních prvků neboli gun nám pomáhá lépe porozumět duchovnímu vývoji. Ze tří kvalit tamas, radţas a sattva se skládá vše, co existuje na úrovni Přírody. Kvalita ”radžas“ stojí uprostřed. Na jednu stranu od ní se rozprostírá ”tamas“ a na druhou stranu ”sattva“. Tamas je kvalitou nehybnosti, netečnosti a pasivity. S tamasem se pojí lenivost, tupost a letargie. Radţas je vedený touhami. Je kvalitou aktivity a touhy. Sattva znamená moudrost, světlo a jas. Sattva je prvkem světla, moudrosti, míru a harmonie. Je nejvyšším aspektem. Lidé, zvířata i rostliny mají v sobě obsaţeny všechny tři kvality. Jen jejich poměr je u kaţdého jiný. Člověka poznáme podle kvality, jenţ v jeho ţivotě převládá. Poznáme tamas u člověka, který dlouho vyspává, dělá jen to, co je opravdu nezbytné pro přeţití a nejeví zájem o ţádnou smysluplnou činnost. Radţas převládá u lidí ovládaných všemoţnými touhami. Člověk, který zkušenostmi mnoha ţivotů pochopil nesmyslnost a frustraci spojenou s kvalitou tamas a radţas, začíná hledat mír. Postupně rozvíjí kvality lásky, moudrosti, klidu a harmonie – kvalitu sattvy. Dokud přetrvává nejniţší kvalita tamasu, duchovní ţivot ještě nezapočal. Vývoj se zatím neodehrává na vědomé úrovni – evoluční proces probíhá neustále i bez našeho vědomí. K duchovnímu vývoji můţe docházet aţ na druhém vývojovém stupni, kdy převládá kvalita radţasu. Člověk je různými starostmi a protivenstvími nucen zamýšlet se nad otázkou, jaký má lidský ţivot smysl. Tolik například o něco usiloval a stejně mu to nepřineslo klid. Nebo byl opuštěn milovanou osobou. Mnoha různými událostmi je člověk přiveden k tomu, aby se ptal po účelu všeho, co se v ţivotě děje. Tehdy začíná hledat cestu ke klidu a harmonii. Tímto způsobem, ţivot za ţivotem, dochází k pročišťování lidské bytosti. Nakonec přichází ţivot, v němţ převládá třetí, nejvyšší kvalita sattvy. Není jiţ nutné, aby se odehrávalo tolik událostí, a pokud se nějaká přihodí, nebývá uţ tak zničující. Člověk se umí učit jen z malých pošťouchnutí. Nemusí uţ být Přírodou fackován. Potom TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 157 se otázky po smyslu ţivota stávají více neţ jen intelektuálním zájmem. Odpověď na tyto otázky je pro hledajícího ţivotně důleţitá, musí se jimi zabývat. Evoluční proces vrcholí vnitřním vývojem. U lidí obecně převaţuje kvalita radţas, nacházející se uprostřed. Ve světě zvířat převládá tamas. Lidé mají svobodu vybrat si, zda chtějí směřovat k tamasu nebo k sattvě. Abychom naplnili cíl svého lidského ţivota, tj. dosáhli osvícení, musí v nás nejprve převaţovat kvalita sattvy. Všichni, kdo chtějí dosáhnout osvícení, musí ve svém ţivotě rozvíjet principy sattvy. Je třeba porozumět následující skutečnosti. Oddáváme-li se kvalitě radţas, přecházíme po nějaké době zákonitě do kvality tamas. Ukaţme si to na příkladu vztahů mezi muţi a ţenami. Vše začíná fyzicky zaměřenou touhou pocházející z radţasu. Kdyţ se fyzické propojení dvou lidí blíţí k sexuálnímu vyvrcholení, před tím neţ dojde k ejakulaci (u muţe a podobně i u ţeny), dostavuje se u obou stav, kdy naprosto zapomínají na všechno ostatní. Toto sebezapomnění je tamasické povahy. Přináší sice určité příjemné pocity, ale jenom přechodné povahy. Nejde o štěstí, ale o omámenost. Kdyţ se naopak snaţíme své touhy ovládat, dát jim lepší směr a různými způsoby je pročišťovat, pak se velmi brzy začne v našem ţivotě rozvíjet kvalita sattvy. Nejde o filozofické úvahy, ale o pravdy prověřené kaţdodenním ţivotem. Všechny tři uvedené principy můţeme pozorovat na svém vlastním těle. Někdy se prostě bez jakéhokoli důvodu cítíme otupělí a bez energie. Nejraději bychom zůstali leţet v posteli a vůbec se nám nechce do práce. Převládl v nás princip tamasu. Jindy jsme zase plní energie a plánujeme, co všechno podnikneme. Nejde o nic jiného, neţ ţe v nás právě převáţila kvalita radţas. Další den se cítíme plní moudrosti, ţe bychom mohli kázat ostatním (sattva). Guny jsou proměnlivé. Přesáhneme-li všechny tři guny, odhalíme samotnou Pravdu. Za kvalitou tamas, radţas a sattva je neustále přítomna naše čistá Existence. Překročení všech tří gun přináší naprostou vyváţenost a ničím neotřesitelný klid. Osvícený člověk setrvává v klidu, který je tak ustálený, ţe jej nemůţe narušit ţádná sklíčenost, špatná nálada či potěšení. Zůstává nedotčen příjemným i nepříjemným. Duchovně realizovaný člověk setrvává ve stále stejném stavu, v blízkém vztahu s Boţstvím. Je stále s Boţstvím a To je stále v něm. Stali se nejbliţšími přáteli. O tom všem se můţeme dočíst v Bhagavadgítě. Nyní se podíváme na verš, který s dnešním tématem souvisí. 158 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Bhagavadgíta, kapitola 5, verš 21: „Ten, jehož mysl zůstává nedotčená smyslovými podněty, je prostřednictvím meditace naplňován sattvickou radostí přetrvávající v mysli. Pak se tento jogín, který se v meditaci naprosto ztotožňuje s Brahman, těší věčné Blaženosti.“ Pán zde mluví o člověku, jehoţ mysl zůstává nedotčená smyslovými podněty. Co to znamená? Nejde o běţnou mysl, která neustále zabíhá k podnětům smyslového potěšení, například se upíná k přitaţlivosti opačného pohlaví. Dokonce i kdyţ jste v místnosti sami a on či ona s vámi nejsou, mysl se jimi stále zaobírá: „Jak bych si přála, aby byl teď se mnou.“ „Bylo by úţasné, kdybych ji teď mohl obejmout.“ Mysl je neustále něčím přitahována. V meditaci je třeba odklonit svoji mysl od svých tuţeb a poţitků. Ve verši se praví, ţe sattvická radost pochází z meditace. Jakmile se odvrátíte od radţasické touhy, vzniká sattva. Abyste se stali sattvickými, je třeba se osvobodit z touhy kvality radţas. Pán objasňuje, ţe se vám sattvické radosti dostane pouze tehdy, kdyţ se odpoutáte od poţitků. Na úrovni radţasu jde o přechodné potěšení, ale v sattvě zaţíváte radost, která v mysli přetrvává. Kdyţ dosáhnete sattvické radosti, stojí před vámi ještě další stupeň – zaţívat Blaţenost. Potom tedy se jogín, který se odklonil od radţasu, těší sattvě a naprosto se ztotoţňuje s Brahma, oblaţován vlnami věčného Blaha. Blaţenost je v Bhagavadgítě uvedena s velkým písmenem, protoţe mezi ní a Bohem není rozdíl. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Tři druhy jednání Vybráno ze Satsangu 23. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Podíváme se dnes, jaké vlastnosti má sattvický, radţasický a tamasický člověk podle způsobu, jakým jedná. Ještě neţ se začneme zabývat prvním veršem o sattvickém konajícím, přišla mi na mysl vzpomínka na mé mládí z dob studií. Nevěděl jsem toho tehdy ještě o Bhagavadgítě moc, ale právě tento verš jsem si napsal na svůj pracovní stůl. Bylo mi asi dvacet dva let, kdyţ jsem se tímto veršem začal řídit. Uţ ani nevím, kde jsem se s ním seznámil. Hlouběji jsem začal celou Bhagavadgítu studovat TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 159 teprve později. Je vidět, jak nám Bůh sesílá to, co právě pro svůj vývoj potřebujeme. Podívejme se nyní na verš o sattvickém konajícím, na verš, který mě provázel uţ od mládí. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 26: „Osvobozený od připoutaností, nesobecký, trpělivý i plný energie, nedotčen úspěchem ani neúspěchem, je sattvický konající.“ Takto jedná sattvický člověk a měli bychom se snaţit tomuto způsobu přiblíţit, ať uţ pracujeme nebo děláme cokoli jiného. „Osvobozený od připoutaností…“ Neměli bychom lpět na činnosti, kterou právě děláme. Není snadné na něčem pracovat a nebýt k tomu připoután. Lidé často nechápou, ţe někdo můţe něco dělat, aniţ by na tom měl nějaký zájem. Pracovat na základě osobního vztahu je ale velmi snadné: „Je to můj pokoj, tak si ho pěkně uklidím.“ Uklízíte-li pokoj, protoţe na něm lpíte, potom z duchovního úhlu pohledu nejde o správný přístup. Jiný člověk můţe prohlásit: „Není to můj pokoj, tak se o něj nestarám. Ať to tady třeba shnije. Na co bych se s tím uklízel?“ Ani s tím Pán nesouhlasí. Ukazuje nám třetí cestu: Bez připoutanosti ukliďte pečlivě pokoj, jako by byl váš. Můţete se zeptat: „A to mám uklízet všechny pokoje na světě?“ Samozřejmě, ţe ne. Uklízejte si svůj pokoj nebo dům, kde bydlíte. „…nesobecký…“ Řeknete: „Víte, kdo to tady tak pěkně uklidil a vyleštil? Já.“ Pán praví: „Takhle ne.“ Dobře, ţe jste místnost uklidili, ale o svých zásluhách mlčte. Nečekejte na ocenění. Lidé si většinou přejí, aby je alespoň někdo trošku pochválil. Nepěstujte si v sobě ego. Pracujte pro práci samotnou. Sluţbu konejte proto, abyste slouţili. „…trpělivý a plný energie…“ Jde o velmi zajímavou kombinaci vlastností, obtíţně proveditelnou. Vzpomínám si, ţe mi jako mladému muţi nějakou dobu trvalo, neţ jsem tomu správně porozuměl. Myslím si, ţe je přesnější přeloţit sanskrtské slovo spíše jako trpělivost neţ pevnost, jak to uvádějí autoři. Měli bychom ve svých činnostech propojit trpělivost a energičnost, i kdyţ se tyto vlastnosti mohou zdát protikladné. Někteří lidé jsou velmi energičtí, plní síly a aktivity. Neustále se pouštějí do nějakých činností. Sotva skončí práci na zahradě, uţ zase něco uklízejí v domě, mluví, řídí, rozhodují… Nikdy se necítí unaveni, stále by něco organizovali. Naopak jiní lidé by spíše seděli a meditovali. Není snadné je přesvědčit, aby se vypravili někam na 160 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU trţiště. Pán ale předkládá jako ideál spojení obou dvou vlastností zároveň. Měli byste být mírní a trpěliví a zároveň plní energie a rozhodnosti. Energickým lidem se často nedostává trpělivosti: „Ty jsi to ještě neudělal? Vţdyť jsi měl jenom zrýt jeden záhon? Co jsi dělal?“ „Myslela jsem si, ţe budeš mít kuchyň za patnáct minut uklizenou, ale ty se tak couráš!“ Energičnost převládla nad trpělivostí. Podobní lidé neustále někoho k něčemu tlačí. Pán to nepovaţuje za správné, protoţe jim schází trpělivost. Jiní lidé zase spíše vyčkávají a do ničeho se pořádně nepustí: „Nějak to dopadne. Není třeba nikam spěchat. Nejdřív si odpočiňme.“ „Uţ jsme se dost napracovali, posaďme se na chvíli.“ Ani tento způsob nepovaţuje Pán za správný. Je třeba dosáhnout v obou vlastnostech vyrovnanosti. Být energičtí, ale stále se usmívat a nikoho nikam netlačit. Trpělivě spolupracovat s druhými lidmi, aby se práce stala tancem, ne zátěţí. Lidé příliš energičtí mají často blízko k hněvu, kdyţ se věci neodehrávají tak, jak by si představovali. Naopak mírný a pasivnější člověk by zase jenom pokojně seděl a nic neudělal. Proto nás Pán nabádá, abychom obě kvality zkombinovali. Abychom byli plni energie do práce, ale zároveň s úsměvem na rtech dbali také na štěstí druhých, s nimiţ se na činnostech podílíme. Měli bychom od rána do večera pracovat, smát se a zpívat si přitom, jako bychom se zúčastnili nějaké slavnosti. „…nedotčen úspěchem ani neúspěchem, je sattvický konající…“ Pracujete celý den a nestaráte se o to, zda se vám daří nebo ne. Vezměte si následující příklad. Rozhodli jste se vyprat si nějaké šaty. Snaţili jste se, ale na látce stejně zůstávají skvrny. Nemělo by vás to vyvést z míry. Nebo naopak, kdyţ by se šaty vyprat podařilo, neměli byste si samolibě říkat: „To jsem to ale pěkně vyprala.“ Měli byste se přestat starat o výsledky toho, co děláte. Vezměme si jiný příklad. Rok jste studovali a připravovali se na závěrečné zkoušky. Před zkouškou byste neměli lpět na tom, zda ji uděláte nebo ne. Vím, ţe je to velmi obtíţné. Můţete mi oponovat: „Vţdyť jsem se na ty zkoušky celý rok připravoval! Tak mi přece není jedno, jak to dopadne. Chci tu zkoušku udělat.“ Je na vás, jestli se chcete stát duchovně pokročilými. Skutečný jogín zachovává v kaţdé situaci klid a netrápí se tím, jak situace dopadnou: „Udělal jsem, co jsem mohl, a přijmu to, ať to dopadne jakkoli.“ TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 161 Pokud tedy někdo ve všem, co dělá, naplňuje uvedené kvality, můţeme o něm říci, ţe je sattvický konající. Potom se všechny jeho činnosti stanou nádhernou slavností plnou tance a zpěvu. Lidé se většinou radují jen při určitých příleţitostech, zatímco člověk praktikující duchovní přístup k ţivotu se usmívá neustále. Jsem velmi vděčný Bohu, ţe mi tehdy v mládí přišel uvedený verš do cesty. Nyní si přečtěme, jakým způsobem provádí činnosti člověk s převahou radţasu. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 27: „Konající plný připoutanosti, zaměřený na ovoce svých činů, chtivý, zmítaný svými tyranskými sklony, nečistě jednající, ovlivňovaný radostí a smutkem, je nazýván radžasickým.“ Většina lidí patří právě do této kategorie. Kdyţ něco dělají, lpí na tom: „Dávám si do pořádku svoje kolo. Proč bych se staral o kola ostatních?“ Člověk jednající pod vlivem kvality radţas neustále na něčem ulpívá. „Pošlapal jsi mi právě vytřenou podlahu, okamţitě jdi odsud!“ zlobí se matka, přestoţe tříleté dítě ještě situaci plně nechápe. Dítě radostně přiběhne a neuvědomí si, ţe má ještě ruce zapatlané od nějaké dobroty. Vyskočí na postel a na vašem novém přehozu jsou skvrny. Úplně vás to vyvede z míry a rozkřičíte se na něj, ţe vám poškodilo váš hezký přehoz. Plni hněvu mu dokonce uštědříte pohlavek. Dítě je tím zaskočeno. Proč jste tak připoutáni ke svému přehozu, ţe se o něj staráte více neţ o své vlastní dítě? Takové vnitřní pnutí se odehrává uvnitř člověka plného radţasu. Znám lidi, kteří jen s největším sebezapřením snesou, aby si někdo sedl na jejich pohovku, protoţe udělá na přehozu varhánky. Tolik jsou připoutáni k vybavení svého bytu! K čemu jinému by přece přehoz byl? „Ale on mi to tu všechno pomačká!“ „Právě jsem vydrhla celý stůl a ty uţ jsi na něj zase nadrobil!“ Podobná reakce svědčí o silném ulpívání. „…zaměřený na ovoce svých činů…“ Člověk jednající pod vlivem radţasu si zosobuje právo něco za svou práci dostat: „Proč bych to jinak dělal? Musím vidět výsledky.“ „…chtivý…“ Přirozeně je potom takový člověk také velmi chtivý: „Utratil jsem za to tolik peněz, a proto chci, aby bylo všechno podle mých představ.“ „…zmítaný tyranskými sklony…“ Neustále se někam dere a snaţí se ostatní lidi dostat tam, kam on sám potřebuje. Kdyţ se 162 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU lidé nechovají podle jeho představ, stěţuje si: „Uţ jsem z nich unavený. To jsou hrozní lidé, uţ abych se jich zbavil.“ Zcela zbytečně pak takovému člověku stoupá krevní tlak. „…nečistě jednající…“ Nedbá na to, zda je jeho jednání čisté. „…ovlivňovaný radostí a smutkem…“ Člověk, který jedná na základě radţasu, je neustále ve víru poţitku nebo nepříjemností. Během jedné hodiny se obě polohy několikrát vystřídají. Chvíli je nadšený a potom zase skleslý. Něco se podaří tak, jak si představoval, a uţ radostně pobíhá a vykřikuje, jak je ţivot krásný. Jakmile se ale za chvíli dozví nějakou pro něj méně pozitivní zprávu, začne naříkat. Jednou z hlavních charakteristik člověka aktivního radţasickým způsobem je být neustále smýkán, chvíli nahoru a chvíli dolů. Takový člověk se stále něčím rozrušuje. Připomíná nekonečně se střídající příliv a odliv. Pán zde velmi trefně popisuje, jak se projevuje člověk jednající pod vlivem radţasu. Nyní si přečtěme o stavu člověka, jehoţ aktivity vycházejí z kvality tamas. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 28: „Člověk tamasický ve svém jednání postrádá zbožnost a sebeovládání, je nekultivovaný a arogantní, podvádí, má tendenci obrat druhé o jejich majetek, je lenivý, malomyslný a všechno odkládá.“ „…Člověk tamasický ve svém jednání postrádá zbožnost a sebeovládání, je nekultivovaný…“ Tamasický člověk se neumí vţít do druhých lidí a na rozdíl od radţasického člověka se můţe zachovat i velmi bezohledně. Osoba ovlivněná tamasem nemá své jednání pod kontrolou a bývá nevyzpytatelná. Člověk, jehoţ aktivita vychází z kvality radţas, chce něčeho v ţivotě dosáhnout, a proto se také snaţí ovládat. Nechce si nic pokazit, a tak se snaţí věci nepřehnat. Tamasický člověk se nechá zcela strhnout, aniţ by se pokusil nějak přizpůsobit. „…arogantní…“ Tamasický člověk dokáţe být velmi arogantní: „Co chceš v mém domě? Víš vůbec, s kým máš tu čest?“ „…podvádí…“ Můţe se uchýlit k jakékoli nepoctivosti. „…má tendenci obrat druhé o jejich majetek…“ I takového jednání je tamasický člověk schopen. „…lenivý…“ Nejraději by někde polehával. Lidé mohou mít různé mnoţství kvality tamas. Vzpomínám si na jednoho tamasicky orientovaného člověka, který stále šoupal nohama. Byl líný nohu TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 163 pořádně zvednout. Ptal jsem se ho na jeho způsob chůze a on mi odpověděl něco v tom smyslu, ţe je mu to jedno. Ani si to neuvědomoval. Přitom si zbytečně ničil své sandále. „…malomyslný…“ Tamasicky laděný člověk podléhá často rozladám, je pesimistický a schází mu ţivotní entuziasmus. „…a všechno odkládá.“ Práci neustále oddaluje, aţ mu potom trvá velmi dlouho. Je to jako nemoc. Úkol můţe být hotový za půl hodiny, ale tamasickému člověku zabere tři hodiny. Nedbá o své povinnosti. Například je potřeba něco zajít koupit na trţiště, vy ho poţádáte a on odpoví: „Není kam spěchat. Určitě tam zajdu.“ Za tři dny věc ještě stále není koupená a on odpovídá stejným způsobem. Nestará se o to, ţe věc v kuchyni schází. Obracíme se tedy k Bohu s prosbou, aby naše činnosti nebyly ovlivněny kvalitou tamasu. I na úrovni radţasu se neustále zmítáme v problémech a jsme plni hněvu. Proto usilujme o to, aby naše jednání bylo motivováno sattvou. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Tři druhy činnosti Vybráno ze Satsangu 22. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všechny lidské činnosti lze rozdělit do tří kategorií. Podívejme se, jak Pán popisuje sattvické, radţasické a tamasické jednání. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 23: „Činnost předepsaná písmy, bez pocitu konajícího, vykonána naprosto nestranně a bez předsudků člověkem, který za ni nic nechce, se nazývá sattvická.“ V uvedeném verši je popsána nejvyšší forma činnosti. Měli bychom usilovat o to, abychom dělali v ţivotě věci sattvicky. Proto je zapotřebí splnit všechny uvedené podmínky. Na sattvickou kvalitu našeho jednání bychom měli myslet neustále, stále je co dále zlepšovat. Bez splnění podmínek ve verši uvedených se totiţ nikam neposunete. Proberme si jednu po druhé. „Činnost předepsaná písmy…“ Jde o jednání doporučované ve všech svatých knihách, ať uţ je to Bible, Korán, Bhagavadgíta, buddhistické texty… Jediná Pravda se ve svatých knihách popisuje 164 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU různými způsoby, přestoţe je podstata stejná. Všude jde o totéţ: „Buďte laskavější, pomáhejte druhým, neberte, co vám nepatří…“ Teroristé, páchající všude po světě násilí, nemohou najít v ţádné svaté knize odůvodnění pro své jednání. Všude se píše o zlepšování vztahu k druhým lidem. Ţádný posvátný text se nezmiňuje o tom, ţe bychom měli zastřelit někoho jen proto, ţe je jiného vyznání nebo barvy pleti. Proč zmiňuje Pán ve vztahu k sattvické činnosti význam duchovních textů? Tyto texty totiţ obsahují ve zhuštěné podobě zkušenosti lidstva za celá tisíciletí. Rozdílnost náboţenství vychází také z odlišností v geografických podmínkách. Je pochopitelné, ţe se způsob ţivota v různých podmínkách rozvinul jinak a jinak je také popisována pravda. Pokud se však zaměříme na podstatu, zjistíme, ţe jde o totéţ. Zaměřujme se na duchovnost, která je společná všem náboţenstvím. Pán nás nabádá, abychom se obraceli k původním duchovním textům, které má kaţdá země. Čtěte knihy napsané moudrými lidmi a nemyslete si, ţe vy sami jste ti nejpovolanější. Alespoň se seznamte s jejich učením, neţ si začnete vytvářet nějaké své nové učení. Měli byste nejprve naslouchat moudrosti předků a neţ se do něčeho pustíte, vyslechnout si alespoň jedenkrát názor svých rodičů. To je smysl první podmínky, k níţ vás Pán v uvedeném verši odkazuje. „…bez pocitu konajícího…“ Pusťte se do aktivity, ale nepovaţujte se za toho, kdo činnost provádí. Jinými slovy, nezapojujte své ego a neříkejte si: „To jsem udělal já“. „…vykonána naprosto nestranně a bez předsudků…“ Neříkejte si, ţe tenhle člověk pro vás udělal více neţ ostatní, a proto i vy se k němu budete chovat jinak. Nestarejte se o to, k jakému náboţenství se člověk hlásí. Všichni muslimové přece nejsou teroristé, to by byl neopodstatněný předsudek. Stejně tak nejsou stejní všichni křesťané či hinduisté. „…člověkem, který za ni nic nechce, se nazývá sattvickým.“ Za sattvické se povaţují jen ty činnosti, které děláme jako sluţbu, za kterou nic nechceme. Sattvická sluţba je vykonávána jen proto, aby byla vykonána. Je to čin pro čin samotný. Ve zkratce si projdeme také další verš o radţasické činnosti. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 24: „Činnost plná napětí, vykonávána člověkem, který je zaměřen na potěšení nebo vychází z egoismu, se nazývá radžasickou.“ TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 165 Radţasický člověk se neustále znepokojuje tím, co by ještě měl udělat, zatímco sattvický člověk není nikdy ve spěchu, ve stresu a nepropadá depresi. Je naplněn štěstím, a přesto stále v činnosti. Neustále pracuje a jakoby si přitom zpíval. Zato radţasický člověk často neklidně pobíhá, aniţ by ve skutečnosti cokoli dělal. „Činnost plná napětí…“ Takový člověk se neustále stresuje: „Proboha, musím rychle vyřídit další telefonáty. Je to tak důleţité!…“ „…vykonávána člověkem, který je zaměřen na potěšení…“ Člověk, činný radţasicky, pracuje a v duchu si plánuje: „Jestli se mi to všechno podaří, budu si uţívat...“ „…nebo vychází z egoismu…“ Svoji práci často komentuje slovy: „To se mi povedlo.“ Nebo: „Všimli jste si, jak je místnost pěkně vymalována? Víte, čí je to práce?“ Podívejme se také na charakteristiky tamasické činnosti. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 25: „Činnost, do které se člověk pouští bez rozmyslu, aniž by zvážil důsledky; činnost, v níž se člověk ztrácí a která má negativní dopad na něho i na ostatní, je považována za tamasickou.“ „Činnost, do které se člověk pouští bez rozmyslu, aniž by zvážil důsledky…“ Tamasického člověka najdeme nejčastěji někde lenivě polehávat. Občas se jen tak z ničeho nic rozhodne do něčeho pustit – například zkusit, zda se dá nějaký předmět rozebrat, aniţ by zváţil důsledky. Jen tak si s něčím začne hrát, aţ to rozbije. Aniţ by věděl, jak se se zařízením zachází, začne ho takový člověk otvírat tak nevhodným způsobem, aţ přestane fungovat. Tamasický člověk se například z rozmaru rozhodne dát někomu masáţ, přestoţe nic neví o pravidlech masírování. Pustí se do toho, aniţ by se zamýšlel nad tím, aby daného člověka nepoškodil: „Pojďte, dám vám výbornou masáţ. To vám udělá dobře!“ Neodborně přitom skřípne nějaký nerv a nešťastník večer naříká, ţe ho záda bolí ještě víc. „…činnost, v níž se člověk ztrácí a která má negativní dopad na něho i na ostatní…“ Tamasický člověk často dostává do nesnází sebe i druhé lidi. Přestoţe není dostatečně silný, rozhodne se člověk s převahou tamasu například pustit do nošení nějaké těţké věci. „Zvednu to hravě,“ vytahuje se arogantně, aby ukázal, jaký je mistr světa. Natrhne si šlachu nebo si zablokuje páteř. ………………………………………………..………………………………………………………………………………………………………….. 166 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Tři guny a vědomí Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Pro ty, kteří chtějí vyřešit problémy ţivota a všechna svá trápení – pozitivně řečeno pro ty, kteří chtějí ještě před koncem ţivota dosáhnout trvalého míru – je následující doporučení: Rozvíjejte své vědomí. Snaţte se co nejvíce si uvědomovat vše, co se ve vaší existenci děje. V posledních kapitolách Bhagavadgíty popisuje Pán rozdělení celého vesmíru na jednotlivé guny, v nichţ je vědomí zastoupeno v různé míře. Rozděluje Přírodu na tři kategorie – tamas, radţas a sattvu. V tamasu je vědomí rozvinuto nejméně – vědomí je v této guně utlumeno, jen spí. Proto člověka, v jehoţ přirozenosti převládá tamas, poznáme podle toho, ţe hodně spí, je letargický, lhostejný, pohodlný a pasivní. Radţasický člověk je plný aktivity a tuţeb. Na této úrovni je jiţ větší míra uvědomování si, ale všechno vědomí se točí kolem uspokojování smyslových potěšení a zadostiučinění ega. Člověk s převahou radţasu hodně pracuje, ale jen pro své vlastní uspokojení. Je hnán silou světských tuţeb. Kaţdý, kdo je motivován touhami po věcech světa, bude v ţivotě strádat. Protoţe všechny touhy se nikdy nikomu nenaplní. I kdyţ se náhodou nějaké touhy vyplní, nic nezůstává trvale. Někdo si můţe například přát hodně peněz a majetku. Přání ještě neznamená, ţe se mu to podaří. Pokud se stane, ţe se mu díky osudu peněz dostane, pak si zase člověk přeje, aby mu uţ zůstaly. O peníze můţe snadno přijít. Starosti tím nekončí. Jiný člověk zase usiluje o dobrou kondici a zdraví. Neexistuje však ţádná záruka, ţe právě zítra neonemocní. I kdyby zůstal zdravý, jakou má jistotu, ţe nedojde k nehodě? Starostem se nevyhnete. Na vyšším vývojovém stupni se člověk začíná postupně od prvku touhy pročišťovat. V ţivotě se začíná rozvíjet třetí kvalita – sattva. Ţivot člověka s převahou sattvy je plný poznání, míru, světla, lehkosti, štěstí a pohody. Avšak i zde přetrvává problém s egem. Často je ego těch, kteří se povaţují za čisté, ještě daleko větší neţ u ostatních. Myslet si o sobě, ţe jste například zboţní, znamená, ţe TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 167 se srovnáváte s ostatními. Ego dostává jiný, velmi nebezpečný, rozměr. Problém ještě není plně vyřešen. Ale vědomí bylo pročištěno a takový člověk dokáţe vnímat skutečnosti, které většině lidí zůstávají skryté. Uvědomuje si jasně nejen své okolí, ale s přibýváním sattvy získává poznání i o tom, co se děje v jeho nitru. Rozvíjí se to, čemu se říká vhled. Stále však ještě není zcela svobodný. Pán mluví o záţitku čistého Vědomí, který nastává, kdyţ někdo přesáhne všechny tři popsané guny. Pak je problém navţdy vyřešen. Člověk se stává věčně nesmrtelným. Tělo sice i tak zemře, zůstává však podstata, která byla realizována a poznána: „Jsem věčnou Pravdou“. Celý duchovní trénink je zaloţen na růstu od nejniţších stupňů vývojového ţebříčku k vyšším. Proto Pán v Bhagavadgítě rozděluje na tyto tři kvality všechny aspekty ţivota, například jídlo, postoje, práci nebo aktivity. Doporučuji vám si tuto teorii do hloubky prostudovat. ………………………………………………..………………………………………………………………………………………………………….. Tři druhy dobročinnosti Vybráno ze Satsangů 20. 2. a 21. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jednou z důleţitých součástí duchovní cesty je dobročinnost. Kaţdý by se měl snaţit věnovat lidem v nouzi část svých peněz, které nezbytně nepotřebuje, protoţe celá duchovnost je zaloţená na sluţbě druhým. Můţeme pomáhat svými fyzickými silami, vědomostmi nebo penězi. Mnohokrát uţ jsem mluvil o tom, aby si kaţdý vybral svůj způsob, jak něco dělat pro druhé. Neměli bychom peníze, kterých se nám v ţivotě dostává, povaţovat za své vlastnictví. Alespoň část svých peněz bychom měli věnovat pro dobročinné účely. Ţivot ztrácí smysl, pokud v něm schází dobročinnost. V Indii, ale i v jiných zemích, je obdarovávání potřebných hluboce zakořeněno. V Indii je tradice, ţe děkuje ten, kdo dává, za to, ţe byl jeho dar přijat. Obdarovaný by také mohl dar odmítnout. Kdyţ něco dáváme, dostáváme od druhého člověka příleţitost duchovně postoupit. Jenom díky tomu, ţe byl dar shovívavě přijat, získává hledající moţnost více se od peněz či jiných věcí odpoutat. 168 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Přečtěme si dnes o tomto tématu něco z Bhagavadgíty. Bhagavadgíta pojednává naprosto o všem. I dobročinnost můţe nabývat kvality tamasu, radţasu nebo sattvy. Nejprve Pán popisuje sattvické dávání, tedy nejvyšší formu dávání, ke které bychom se měli snaţit přiblíţit. Bhagavadgíta, kapitola 17, verš 20: „Dar, který je poskytován člověkem se smyslem pro povinnost někomu, kdo není našim dobrodincem, na vhodném místě, ve vhodné době a člověku, který si ho zaslouží, takový dar je považován za sattvický.“ Při své snaze o dobročinnost bychom se měli řídit všemi uvedenými principy. Proberme si zmíněné zásady jednu po druhé. „Dar, který je poskytován člověkem se smyslem pro povinnost…“ Sattvické obdarovávání je dávajícím chápáno jako povinnost. Je potřeba tomu porozumět do hloubky. Jiţ před tisíci lety dospěli indičtí myslitelé k pochopení, ţe bychom si neměli nic přivlastňovat. Posláním lidského ţivota je duchovní seberealizace a dosaţení Boha, a z tohoto úhlu pohledu je jakýkoli vlastnický vztah k materiálním věcem velmi nízkou záleţitostí. Pokud má člověk víc, neţ potřebuje, je jeho povinností věnovat to lidem, kterým se té věci nedostává. Nejde o soucit a laskavost, jíţ by se měli druzí obdivovat – je to vaše povinnost. Máte-li dostatek peněz a oblečení, zatímco lidé na ulici hladovějí, nemají co na sebe nebo se jim nedostává peněz na studium pro děti, je vaší povinností jim pomoci. Nesetkal jsem se ještě s tak přímým objasněním situace jako zde v Bhagavadgítě. Nejde o ţádnou dobrotivost, ale o vaši povinnost. Pán praví: „Lidé, vaší povinností je slouţit druhým. Kdyţ máte více peněz, majetku a dobrého zdraví neţ ostatní, je vaší povinností podělit se s ostatními.“ Vaše dávání se stane sattvickým pouze tehdy, pokud ho berete jako povinnost: „Mám toho tolik, a proto musím něco dát ostatním. Je to moje povinnost.“ Tak by to mělo být. Nemyslete si proto, ţe někomu prokazujete laskavost. Očekávat poděkování je nepochopení skutečné povahy věcí. My bychom měli děkovat tomu, kdo si od nás něco vzal. Mohl také říci, ţe od nás nic nechce, a my bychom neměli moţnost učinit svou povinnost. Nedostali bychom tak šanci postoupit o kousek blíţe k duchovnímu naplnění, které je jediným cílem lidského ţivota. TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 169 Pokud tedy máme peněz víc, neţ potřebujeme, stává se naší povinností věnovat je lidem v nouzi. Jde o skutečně vysokou pravdu – dobrovolně dávat z pocitu povinnosti. Za celou historii lidstva se nepřišlo na hlubší pochopení vztahu k majetku. Mohla by ve vás například vyvstat otázka: „Podle čeho ale posoudit, co je ještě nezbytné mnoţství peněz pro mé potřeby a co uţ je navíc?“ Jde vţdy o individuální záleţitost. Kaţdý se nacházíme v jiných ţivotních okolnostech, máme jiné závazky a zodpovědnost. Nejde tedy o to, abyste rozdali všechen svůj majetek chudým a zůstali na ulici nazí. Měli bychom být vedeni vnitřním postojem poslouţit druhým. Sluţba začíná tam, kde se právě nacházíte, tedy u vašeho otce, matky, bratra, sestry, dětí… Důleţitý je náš vnitřní postoj. Nejdůleţitější je chápat dobročinnost jako svou povinnost. „…kdo není našim dobrodincem…“ Další podmínkou sattvického obdarovávání je dávat jen těm, od nichţ nic nedostáváme. Nesmí jít o dar člověku, o němţ víme, ţe by pro nás mohl být nějak prospěšný. Například není sattvické, pokud se politik rozhodne věnovat ošacení určité skupině lidí se záměrem, aby ho podpořili ve volbách. Jakmile chcete za svůj dar něco na oplátku, nejde o sattvu. Muţ například daruje ţeně drahocenný prsten, protoţe doufá, ţe si ji tím získá pro sebe. Člověk, jemuţ chceme něco sattvickým způsobem věnovat, by tedy neměl být v minulosti ani v budoucnosti pro nás nějak uţitečný. Jinak by šlo o běţnou výměnu, jako kdyţ někomu platíme za jeho práci. Dobročinnost by pak byla pouhým pozlátkem na odiv. „…na vhodném místě, ve vhodné době…“ Pán uvádí další dvě podmínky. Co to znamená dávat jenom na správném místě? O sattvické dávání nejde například v případě, ţe byste na břehu řeky Gangy, kde se dá voda pít, rozdávali vodu vykřikujíce, ţe napojíte všechny ţíznivé. Trochu podivné, ne? Napadá mě jiný příklad. Kdyţ jsem se v Praze procházel kolem domu, kde jsem bydlel, viděl jsem na cestách kolem plotů mnoho popadaného ovoce. Co by to bylo za dobročinnost, kdyby někdo rozdával jablka, přestoţe se jich všude tolik válí? Pokud tedy chcete distribuovat vodu, vypravte se s ní do pouště. Musíte vţdycky zváţit, kde je vašeho daru zapotřebí. Co to znamená dobročinnost ve správný čas? Například nerozdávat zimní kabáty v létě: „Doma mám nějaké přebytečné kabáty. 170 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Rozdám je chudým, protoţe i já dělám šlechetné činy. Co na tom, ţe je červenec.“ „…a člověku, který si ho zaslouží…“ Velmi důleţitou okolností je dávat člověku, který si to zaslouţí. Není snadné takového člověka najít, zvláště tady v Indii. Na ulici se setkáte s mnoha profesionálními ţebráky. Můţete také své peníze věnovat někomu, kdo tvrdí, ţe strádá hladem, ale přitom si chce koupit alkohol. Takoví lidé si dar nezaslouţí. Bhagavadgíta, kapitola 17, verš 21: „Dar, který je poskytován skrblicky, s cílem získat protislužbu nebo v naději na získání odměny, se nazývá radžasický.“ Pokud je při darování v pozadí naší mysli jedna ze tří uvedených myšlenek, nejde o sattvické, ale o radţasické dávání. „Dar, který je poskytován skrblicky,…“ Člověk nepřející mentality sice dává, ale skrblicky přepočítává: „Kdyţ dám tolik, zbude mi moc málo.“ „Tenhle ţebrák za mnou chodí příliš často. No, ale nějaké oblečení mu přesto dám.“ „Uţ jsem dnes dal tolika lidem a stále přicházejí další. To mám celý den někomu něco dávat?“ Při darování se takový člověk necítí šťastný a sattvické dávání by mělo přinášet radost. „…s cílem získat protislužbu…“ Dávání přestává být sattvické, kdyţ si v duchu pomyslíte: „Měl bych tomu člověku něco dát, protoţe by mi někdy mohl být uţitečný.“ „Udělám mu radost, a kdyţ s ním budu v budoucnosti potřebovat spolupracovat, půjde mi pěkně na ruku.“ Potom nabývá dávání radţasické kvality. Podívejme se nyní na tamasické dávání. Bhagavadgíta, kapitola 17, verš 22: „Dar učiněný s nelibostí, v opovržlivém duchu, v nevhodné době, na nevhodném místě a člověku, který ho nezasluhuje, je prohlašován za tamasický.“ „Dar učiněný s nelibostí…“ Vezměme si následující příklad. K domu se přišourá ţebrák a člověk si s nelibostí téměř uplivne: „Tak si ty peníze vezmi. To jsou ale lidi, jako prašiví psi.“ „Tak se tedy najezte, hlupáci.“ „…v opovržlivém duchu…“ Podobně jako v prvním případě si člověk při dávání daru uleví: „Nemáte co na práci, neţ se táhnout ode dveří ke dveřím? No, tak se o to poperte.“ Lidé jsou různí. I s takovým přístupem se můţete setkat. „…v nevhodné době, na nevhodném místě…“ Musíme vţdycky zváţit vhodnou dobu a místo, kdyţ chceme něco dávat. TŘI ZÁKLADNÍ PRINCIPY (GUNY) 171 „..člověku, který ho nezasluhuje…“ Například je tamasické, kdyţ víte, ţe ten muţ dává všechny své peníze na alkohol, a stejně se mu rozhodnete věnovat nějaký obnos. Je však třeba porozumět jedné důleţité věci. Velcí svatí vysvětlují, ţe pokud jde o jídlo, pití, léky, ošacení a střechu nad hlavou v případě nepřízně počasí, mělo by se dávat všem bez rozdílu. Kaţdý má právo na ţivot. Kdybyste se striktně řídili přikázáním dávat jen tomu, kdo si to zaslouţí, jak můţete vědět, ţe se ten člověk třeba časem nezmění, kdyţ bude dál ţít. Není správné nenabídnout jídlo hladovému člověku, i kdyţ je na něm vidět, ţe neţije správným způsobem. Měli bychom být soucitní k lidem na všech vývojových stupních. Protoţe, jak k tomu svatí dodávají, kaţdý máme dostatek svých slabostí a Bůh nám je odpouští. Proto bychom měli umět promíjet nedostatky i u druhých. Sami děláme tolik chyb a Bůh nás ve své laskavosti netrestá, jak zasluhujeme. Svatí k tomu říkají: „Kdyby Bůh posuzoval lidi skutečně podle jejich činů, těţko byste na světě našli člověka, který by zasluhoval slitování.“ Bůh je nekonečně milosrdný a laskavý. Proto bychom měli rozšířit svá srdce a pohlíţet na chyby druhých velkoryseji. Vţdyť Pán pro nás má srdce dokořán neustále. Laskavosti, soucítění a lásky není nikdy dost. Neuzavírejme svoje srdce. Je to zkouška naší šlechetnosti. Největšími velikány historie lidstva jsou ti, jejichţ laskavost neznala mezí a směřovala i k těm, kteří jim ublíţili. Chcete-li se duchovně vyvíjet, potřebujete změkčit a rozšířit své srdce. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 172 173 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNOST A NÁBOŢENSTVÍ ………………………………………………………………… ………………………………………………………………………… 174 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Rozdíl mezi náboţenstvím a duchovností Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a duchovností?“ Porozumění této otázce je důleţité. Při pouţívání obou slov jsme ovlivněni i historickým pozadím. Například hinduismus není náboţenstvím ve smyslu, v jakém je toto slovo většinou pouţíváno. V odborných kruzích dospěli k závěru, ţe hinduismus není náboţenstvím stejného typu jako ostatní náboţenské směry. Je to spíše způsob ţivota, kde má kaţdý maximální svobodu. Nemusíme ani mluvit o rozdílnostech v různých částech Indie, i v jedné hinduistické rodině můţe mít kaţdý ze sedmi či osmi jejích členů jiného gurua či boţstvo. Jeden uctívá Krišnu, druhý Rámu, další beztvaré absolutno či nějaké boţstvo, jiný neuctívá nic a všichni jsou hinduisté. Dnešní hinduismus se od toho původního v mnoha směrech liší. Dříve nebyl v hinduismu rozdíl mezi náboţenstvím a duchovností. Šlo o duchovnost jako takovou. I dnes jsou ti, které bychom mohli nazvat opravdovými hinduisty, velmi duchovně pokročilí. Hinduismus bývá také nazýván náboţenstvím lidstva. Vznik hinduismu není spojený s nějakou osobností – ani Krišna či Ráma nejsou jeho zakladateli. Bývá mu přikládán přívlastek věčný, protoţe nevznikl tak jako křesťanství po příchodu Krista nebo jako islám na základě působení Mohameda. Mnoho původních principů se však posunulo špatným směrem. Obecně lze říci, ţe duchovnost je esencí všech náboţenství. Ţádné z náboţenství se nestaví proti hodnotám jako je poctivost, respektování cizího majetku, plnění povinností, láska, nenásilí… Duchovní cesta ale jde dále. Například tady v Indii se lidé po tisíce let snaţili odhalit konečnou Pravdu ţivota cestou vlastní zkušenosti. Skutečný rozdíl mezi duchovností a náboţenstvím spočívá v tom, ţe duchovnost uznává bádání a dotazování se. V duchovnosti má kaţdý svobodu tázat se. Máte právo se znovu a znovu ptát. Nikdo vám v tom nebude bránit. Dozvíte se ale také, ţe konečné Pravdy nelze dosáhnout jen dotazováním se. Svobodu ptát se ale máte. V náboţenství bývá spíše řečeno: „Ne, tady je to psáno takhle. Neptejte se a poslouchejte.“ V tom je zásadní rozdíl mezi duchov- DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 175 ností a mezi náboţenstvím. Tento postoj je často rozšířený mezi těmi, kteří se povaţují za stráţce náboţenství – ve skutečnosti je jediným stráţcem Bůh. Kněţí, panditi a hodnostáři všech náboţenství se povaţují za vyvolené, kteří vědí vše nejlépe. V duchovnosti máte naprostou svobodu v tázání se. Duchovní texty nejvyššího řádu pocházejí z Upanišad, které vznikly ještě před Bhagavadgítou. V Gítě pro nás Pán zjednodušuje Upanišady a předkládá nám jejich podstatu. V Upanišadách byla dána nejvýše moţná svoboda ptát se. Otázky byly pokládány a zodpovídány. Základním prvkem duchovnosti je dotazování se. Po nějaké době dotazování automaticky nastane stav, kdy se otázky vyčerpají a uţ není nic, na co by se člověk zeptal. Jak bylo popsáno i v duchovních textech, můţe se také stát, ţe se hledající ptá a duchovně realizovaný člověk odpoví následujícím způsobem: „Poslouchej, poloţil jsi mi otázku a já se ti chystám odpovědět, ale uvědom si, ţe tě to pochopení můţe srazit na kolena. Jde o opravdu delikátní záleţitost. Rozmysli si to.“ Duchovnost se zabývá samotnou podstatou. Náboţenství je zaloţeno na víře ve vyšší, neviditelnou, kontrolující Sílu a na určitých rituálech uctívání této Síly. Duchovnost probouzí vnitřní skutečnost v našem vlastním bytí – Ducha neboli naše skutečné Já. Duchovnost povzbuzuje touhu po spojení s touto naší vnitřní skutečností prostřednictvím osobní zkušenosti. Duchovnost zdůrazňuje, ţe lze osobním proţitkem dosáhnout Ducha. Být duchovní znamená povznést se nad pokušení těla i smyslů a naplnit konečnou Pravdu. Náboţenství znamená dodrţovat určitá pravidla a rituály. Náboţenství mají své specifické zásady a rituály – například způsob, jakým se má zapálit oheň, kam poloţit svíčku, kam poloţit sošku boţstva, kam si sednout, jaké pasáţe bude jeden předčítat a ostatní opakovat… Náboţenství předepisuje určitá pravidla a rituály. Ve všech náboţenstvích se klade důraz na ceremonie. Náboţenství přikládá větší důraz vnějším projevům. Proto mě také mnoho lidí, s nimiţ jsem přišel do styku, povaţuje za naprosto bezvýznamného. Říkají, ţe nejsem nikdo. „Nemá ani vous ani šafránové roucho. Občas má kurtu, občas široké kalhoty…“ Nemám problém vzít si třeba i kravatu. Nevidím v tom ţádný rozpor. Kdyţ je zima, tak si vezmu svetr. Kdyby se stalo, ţe bych jel do Moskvy, oblékl bych si tlustý kabát, který se tam nosí. Kdybych si ten kabát oblékl tady v květnu 176 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ve čtyřiceti osmi stupních, jak bych asi dopadl. Ale věřící lidé si představují, ţe stejné znaky budou mít vyznavači všude na světě. Duchovnost směřuje k podstatě. Duchovnost znamená mít lásku ke všem – nejen k lidem, ale ke všemu v celém vesmíru. Duchovnost je láska, protoţe láska je podstatou všeho. Nemáme však nic proti ţádnému náboţenství a jsou zváni lidé všech náboţenských vyznání. Kdyţ jsem ještě ţil v jiném městě, chodilo kaţdý den na satsang i několik muslimů, byť jich nebylo mnoho. Ve světě dochází ve jménu náboţenství k mnoha negativním jevům. Konzervativně a extrémisticky zaměření lidé se najdou ve všech náboţenstvích, ať uţ je to v křesťanství, v hinduismu nebo mezi muslimy. Duchovnost se tedy zaměřuje na Ducha, skutečnou podstatu v nás. V náboţenství jde často více o rituály a vnější atributy. Samozřejmě nelze učinit přesnou dělící čáru, kde uţ končí náboţenství a začíná duchovnost. I náboţenství směřuje například k Pánu Krišnovi a nelze říci, ţe to jeho vyznavači nemyslí dobře. V Indii došlo v duchovní oblasti k velkému bádání. Ovlivnily ho v dávných dobách určité faktory. V tropickém klimatu bylo například velmi snadné zajistit si ţivobytí, dostatek vody, ovoce, zeleniny či mléka. Lidé proto měli kapacitu přemýšlet z různých úhlů pohledu o absolutních pravdách. Objevili a rozvinuli mnoho cest jak dospět k osobní zkušenosti s konečnou Pravdou. Jóga je jednou z nich. Příkladem tohoto hledání jsou Jógasútry, velká práce Mahariši Pataňdţaliho. Tyto sútry není moţné vyvrátit, není pochyb o jejich vědeckosti. Existuje jeden velmi dobrý komentář Pataňdţaliho Jógasúter od profesora Temního. Kniha je dostupná například v Anglii, byla vydána Theosofickou společností. Kniha se mi líbí. Komentář například začíná systematicky výkladem toho, co je jóga. „Když je vaše mysl ustálená, nezčeřená žádnými vlnami a je tu plné vědomí, pak jste zajedno s Bohem.“ Tímto kniha začíná. Podává slovní definici sjednocení s Bohem. Spojení s Bohem nastává tehdy, kdyţ jste plně uvědomělí a vaše mysl je klidná, bez myšlenek. Potom proţíváte nejvyšší Blaţenost a jste v jednotě s Bohem. Tímto začíná první sútra. Dále pokračuje ve čtyřech kapitolách výkladem jak k tomu dospět, jaké jsou těţkosti a překáţky a jak je překonat. DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 177 Odkazuji ty, kteří chtějí porozumět duchovnosti jako vědě, ke studiu těchto knih. Můţete si na nich vyzkoušet svůj intelekt. Vaše ego bude poraţeno, pokud se budete snaţit navrhnout nějaké obměny nebo zlepšení. Dnes si většina lidí pomyslí: „No, dobře, ale bylo to napsáno před pěti tisíci lety a od té doby lidstvo pokročilo. Třeba jsem schopný vymyslet něco nového.“ Dobře, vymyslete. Bude pro vás obtíţné tomu vůbec porozumět, natoţ nějaké opravy. Jde opravdu o propracovaný vědecký přístup. Hledající ale musí věnovat studiu a praxi svůj čas a energii. Přípravou na svou profesi se zabýváte dvacet aţ třicet let, tak jak byste mohli chtít duchovně realizovat za jediný den či týden. Tu nejvyšší věc na světě chcete za sedm dní? Je to celoţivotní proces, a tak pokračujte. Není jiné cesty. Náboţenství a duchovnost se vzájemně prolínají, nelze je od sebe přesně oddělit. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Duchovní cesta je i pro nevěřící Vybráno ze Satsangu 9.2.2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Není tak důleţité, zda v Boha věříte, nebo nevěříte. Pro vyřešení vašich problémů to není nezbytně nutné. I ten, kdo v Boha nevěří, totiţ věří sám v sebe. Klidně můţete prohlásit, ţe nejste přesvědčeni o tom, ţe Bůh existuje. Odpovím: „Dobře. Pochybujete ale o tom, zda existujete vy sami?“ Někdy se takto ptám: „Zapomeňte na Boha a odpovězte mi na jednoduchou věc – existujete? Jste, nebo nejste?“ Odpověď musí znít: „Ano, jsem.“ Pokud by někdo z nějakého důvodu odpověděl, ţe neexistuje, tak bychom ho mohli klidně vykázat z místnosti, kdyţ neexistuje. Nemohl by si stěţovat. Duchovní cesta je i pro ty, kteří v Boha nevěří. Je evidentní, ţe existujete, a jediná věc, o kterou jde, je odhalit, kým jste. Den, kdy zaţijete, kým jste, bude i dnem, kdy skončí všechny vaše problémy. Ale musíte to udělat vy. 178 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Popřít, ţe existujete, nemůţete. A Existence jako taková je Bůh. Existence je Vědomí. Vysvětlím vám ještě jinak, jak to, ţe Existence a Vědomí jsou jedno a totéţ. Odpověděli jste, ţe existujete. Pak mám další otázku: „Je vaše existence a to, ţe si ji uvědomujete, jedno a totéţ, nebo jsou to dvě různé věci?“ Na to se vás ptám. „Tvrdíte, ţe existujete. Dobře. To, ţe jste, a to, ţe si svou existenci uvědomujete, jsou dvě, nebo jedna skutečnost? Můţeme mluvit o svém bytí a jeho uvědomování si jako o dvou oddělených věcech?“ Aţ se nad tím trochu zamyslíte, zjistíte, ţe vaši existence a vědomí nelze od sebe oddělit. Jakmile totiţ vyslovíte „já jsem“, říkáte to díky tomu, ţe jste si to uvědomili. Jinak by to nešlo. Vaše odpověď na mou otázku je zaloţena na tom, ţe si své bytí uvědomujete. Je tedy zřejmé, ţe vědomí a bytí jsou jedním a tímtéţ. Vědomí je Existence. Existence existuje bez hranic. Díky svému egu povaţujete své bytí za něco odděleného od nekonečné Existence. Vaše vědomí je nekonečným Vědomím. Existujete jako Vědomí, jste součástí Vědomí bez hranic. Jestli chcete, můţete nekonečné Vědomí nazývat Bohem. Pokud vám to nesedí, nemusíte. Nevěřit v Boha je ale v určitém smyslu výrazem nedostatku inteligence. Ale můţete pouţít i pojmenování Vědomí či Existence. Celý vesmír je neustále probíhající hrou Vědomí. Nikdo nemůţe popřít, ţe něco existuje. Co se týká vědomí, někdo by mohl namítnout, ţe vědomí se přece neprojevuje třeba v kamenech: „Pokud jsou tímtéţ vědomím, proč to na nich není vidět?“ Odpověď je, ţe i v kamenech je vědomí, ale spící. Před lety nikdo nevěřil, ţe by v rostlinách mohlo být vědomí. Vědeckými výzkumy se prokázalo, ţe rostliny určité vědomí mají. Vědomí a Existence jsou obsaţeny ve všem, dokonce i v kamenech. V rostlinstvu vědomí víc vyvstává na povrch, začíná se více projevovat neţ v nerostech. Ještě více neţ v rostlinách vystupuje do popředí u zvířat. Zvířata si daleko více uvědomují. Různé evoluční teorie rozpracovávají, jak postupně vývoj probíhal. Nakonec přicházíme my – lidské bytosti. My lidé se svým egem. Cílem je, aby se v lidském těle plně rozvinulo vědomí. O těch, kdo napomáhají procesu rozvoje vědomí v sobě, lze říci, ţe následují duchovní cestu. Zcela opačným směrem jdou ti, kteří nepodporují, aby se v nich vědomí plně rozvinulo nebo se tomu dokonce brání. DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 179 Cílem lidí kráčejících po duchovní cestě je ţít ve světě a zároveň ho přesáhnout. Všichni ţijeme ve světě, i duchovní lidé tu musí ţít. Jde o to, ţít ve světě, ale nebýt z něho. Být obklopeni přitaţlivými věcmi, ale zůstávat vnitřně svobodní. V tom spočívá duchovní cesta, exaktní metoda, jak se vnitřně rozvíjet. Duchovní cesta je přístupná rozumu a logice. Nejvyšší a nejčistší duchovnost neobsahuje ţádná skrytá tajemství. Jde jen o to, jaká je vaše schopnost porozumění. Co mohou pochopit někteří lidé, druzí toho ještě schopni nejsou. Pokud ale je někdo duchovní cestě připraven porozumět, pak je pro něj všechno srozumitelné. Cesta jógy je vědecká metoda. Pouţívám-li pojem věda, myslím tím něco všeobecně platného. Materiální i duchovní vědy jsou obecně pouţitelné. Duchovní vědu lze uplatnit ve všech zemích, národnostech, náboţenstvích a jazycích. Je součástí lidstva jako takového, jejím cílem je, aby se lidé stali lepšími. Vědci věří jen tomu, co se prokáţe výzkumem. Stejně tak je tomu i v duchovní vědě. Provedete-li experiment, výsledky se dostaví. Vše je třeba ověřit. Materiální věda se od duchovní liší především v jedné podstatné věci. Materiální věda sestává vţdy z laboratoře, pokusu a nějakého vědce. Naproti tomu v duchovní vědě experimentátor, experiment i pozorovaná věc splývají v jedno. Všechny tři sloţky se spojí v jedno v samotném Já. Tělo či mysl můţeme povaţovat za laboratoř. Experimentujeme sami na sobě. Nezáleţí na tom, jakou máte na své úrovni představu o tom, co to vaše skutečné Já je. Kdyţ dojde k osobní zkušenosti, jsou tím vyřešeny všechny problémy. Před tím máte o Já jen nějakou představu. Na tom není nic špatného. Tím, ţe začnete, byť s představou, jakou máte, odstartuje se proces postupného prohlubování pochopení. Přijde den, kdy dospějete k vhledu, kým jste. Tím budou všechny vaše problémy vyřešeny. V celé historii lidstva nebyl, není a nebude jediný člověk, který by všechny své problémy vyřešil, aniţ by následoval duchovní cestu. Moudří jsou proto jen ti, kdo kráčejí po duchovní cestě. O ostatních lidech to říci nemohu. Počínají si nemoudře, nemohu si pomoci. Nechci o nich mluvit jako o hlupácích, není pěkné o někom mluvit špatně. Ale jak bych je mohl nazvat inteligentními a moudrými, kdyţ promarňují své ţivoty? Rád bych, aby bylo jasné, ţe vás nevybízím k následování ţádného konkrétního náboţenství. Společnost je zaloţena na tom, ţe se 180 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU kaţdý narodí v určité náboţenské tradici a je povaţován buď za křesťana, nebo hinduistu, buddhistu, muslima apod. Nepředkládám vám ţádné specifické náboţenství, ale univerzální duchovnost. Pracujeme s exaktní duchovní metodou, kterou lze pouţít ve všech náboţenstvích. Proto jsou tady všichni rovnoprávně vítáni. Duchovnost je zaloţena na exaktních principech. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Cesta jógy Vybráno ze Satsangů 18. 2. 2004 a 16. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Nevím, zda jsem buddhistka, křesťanka či hinduistka. Mohl byste, prosím, nějakým způsobem nazvat cestu, kterou nám předkládáte? Lidé se mě na to ptají a mněse těžko odpovídá.“ Lidé se vás ptát nepřestanou. Ani kdyţ se budete pokoušet jim to vysvětlovat. Nicméně otázka je v pořádku a měli bychom si ji vyjasnit. Měli bychom rozumět tomu, čím se zabýváme. Nepatříme k ţádnému konkrétnímu náboţenství. Máme v úctě všechna náboţenství a jsme připraveni přijímat z nich dobré věci. Na naši cestu patří všechna náboţenství, pokud nejde o něco, s čím nelze rozumem souhlasit. Naše víra není v ničem zaslepená. Nebráníme se přemýšlet o věcech a nepřijímáme věci jen proto, ţe jsou někde napsány. Neţ něco přijmeme za své, snaţíme se všemu nejprve porozumět. Respektujeme všechna náboţenství. Skláníme se před všemi svatými a velkými lidmi světa. Máme v úctě všechny svaté texty všech jazyků. Proč bychom se měli spokojit jen s něčím? Patří nám celý svět. Proč bychom byli úzkoprsí? Pokud se ptáte, jak cestu nazvat, je to duchovní cesta. Duchovní cesta je jedna a je společná pro všechna náboţenství. Je to podstata všech náboţenství. Ţijeme ve věku vědy a duchovnosti. Netvrdím, ţe náboţenství nemají význam, ale zdá se, ţe uţ svoji úlohu splnila. Všechno má svůj čas a náboţenství vykonala pro lidstvo zásluţné věci. Přinesla sice i některé záporné věci, ale k těm docházelo spíše špatnými výklady neţ náboţenstvími samotnými. Předkládám vám cestou duchovnosti. Pokud byste to chtěli ještě více upřesnit, uvést nějakou knihu či odkázat na nějaký duchovní systém, můţete říci, ţe se zabýváme DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 181 cestou jógy. Řídíme se Pataňdţaliho jógovým systémem. Proč dávám přednost termínu duchovní cesta? Duchovní cesta zahrnuje všechny dobré hodnoty lidství. Budeme-li mluvit o systému jógy, můţe dojít k nedorozumění. V Pataňdţaliho systému jógy je obsaţeno všechno, ale lidé si často pod slovem jóga představují fyzická cvičení a zaujímání různých pozic. Lidé si pomyslí, ţe celý den provádíme různé jógové ásany. O to ale nejde, fyzické ásany jsou pouze jednou z částí osmidílného jógového systému. Pokud byste přijali celý Pataňdţaliho systém, dostanete kompletní ţivotní filozofii a především metodu, jak se změnit. Řídíme se cestou, jíţ můţe být člověk přeměněn v boţskou bytost. Taková je odpověď. Běţný člověk má v sobě mnoho zvířecích pozůstatků – ţádost, hněv, ţárlivost, hamiţnost… Jsou to zvířecí kvality. V kaţdé lidské bytosti je však zároveň moţnost realizovat svoji boţskou přirozenost. Duchovní cesta neboli cesta jógy nám dává metodu, jak se od těchto zvířecích aspektů osvobodit – jak se zbavit ţádosti, podráţděnosti, vzteku, ţárlivosti, chtivosti… Ukazuje nám také cestu, jak si uvědomit svoji skutečnou boţskou přirozenost a stát se tady na Zemi duchovními bytostmi. Takto lze popsat duchovní neboli jógovou cestu. Všechna náboţenství nás vybízejí, abychom se snaţili být dobří. I na duchovní cestě se hledající snaţí rozvíjet dobré kvality, ale předchází tomu porozumění. Některým záleţitostem není snadné porozumět. U některých lidí je velmi silně v popředí prvek víry a jsou schopni přijmout i věci, kterým plně nerozumí. Pokud však tolik víry nemáte, nemusíte se jimi řídit. Většinou se na duchovní cestě řídíme tím, čemu jsme předtím porozuměli. K osobnímu poznání Boha, Já či Pravdy, ať uţ to nazýváte jakkoli, nemůţe dojít jen rozumem a logickým uvaţováním. Pravdu nelze uchopit rozumem. Není to ale tak, ţe by pravda odporovala rozumu. Ona ho přesahuje. Logické myšlení vás dovede do určitého stupně, ale pak následuje další stadium. Nejprve vyčerpáme všechny moţnosti, které logické myšlení má, a upevníme se v mnoha přesvědčeních. Pak se však začne rozvíjet další fáze. Duchovní cestu lze vysvětlit komukoli na světě. Mohou jí porozumět lidé všech náboţenství, zemí, národností a jazyků, protoţe je to univerzální cesta lidství. Kdyby někdo i potom trval na tom, ţe chce znát vaše náboţenství, můţete říci: náboţenství lidstva. Naše náboţenství zahrnuje celé lidstvo. Není třeba se ostýchat odpovědět, můţete mluvit otevřeně. Lidé se mohou ptát dál. Můţete odpo- 182 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU vědět, ţe tyhle věci potřebují čas, nelze je vysvětlit za jediný den. Lidé jsou dnes zvyklí chtít všechno co nejrychleji, okamţitě, jako instantní kávu. To přece není moţné. Je třeba věcem věnovat nějakou energii a čas, studovat je. I mně se občas stane, ţe za mnou přijdou lidé a ţádají mě třeba, abych jim vysvětlil něco o Já. Vybídnu člověka, aby se posadil a abychom si o všem popovídali. Po nějaké době začne být neklidný, ţe mu jede ve čtyři hodiny vlak. Ten člověk myslí na vlak ve čtyři hodiny a přál by si poznat Brahma a své skutečné Já! Během jedné hodiny by s tím chtěl být hotový. Ani abecedu se nenaučíte během několika hodin. Trvalo dlouho, neţ jste se ji naučili, a dělali jste chyby. Nejvyšší pravdy chcete poznat za hodinu! To přece nejde. Ale ty, kteří mají upřímný zájem se něco dozvědět, lze odkázat na systematickou cestu. Většina lidí je spíše jen zvědavá. Chtěli by se například dozvědět, proč ke mně vlastně lidé chodí. Co je tam takového zvláštního? Nechtěli by o něco přijít. Jednou za mnou přišel člověk a poţádal mě: „Jediné, o co mi jde, je poznat Pravdu. Udělám pro to, cokoli mi řeknete.“ Odpověděl jsem: „Dobře, to je hezké. Opravdu to myslíte váţně?“ „Ano, opravdu.“ Řekl jsem mu jednoduchou věc: „Vezměte si tuto knihu od profesora Temního. Jmenuje se „Nauka o józe‟ a je to komentář k Pataňdţaliho jógovému systému. Je to dobrý výklad v angličtině. Přečtěte to, udělejte si poznámky, a potom za mnou přijďte. Zdáte se být velmi sečtělý člověk. Přečtěte si tedy alespoň tuto knihu, a potom budeme pokračovat.“ Souhlasil. Uţ se potom nikdy neukázal. Asi tak za dva roky jsme se náhodou někde setkali při nějaké společenské příleţitosti. Snaţil se mi vyhýbat. Všiml jsem si toho a zašel jsem za ním, abych se ho zeptal, jak se má. Zeptal jsem se ho, co se stalo s jeho plány prostudovat tu Temního knihu. Odpověděl, ţe se k tomu rozhodně chystá. Nestarejte se tedy příliš o otázky druhých lidí. Jděte svojí cestou a prohlubujte své přesvědčení. Pokud shledáváte, ţe jste klidnější a měníte se, proč si dělat hlavu s názory světa kolem? Odpověď je tedy jasná. Jdeme po přesně popsané duchovní cestě. Jógový systém je sám o sobě všezahrnující cestou. Nemluvím o Bhagavadgítě proto, ţe jsem hinduista. Obracím se k ní proto, ţe je přístupná rozumovému chápání a ani jedno slovo tam nevychází z náboţenství. DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 183 Ardţuna stojí v Bhagavadgítě před problémem, kterému se ve světě musí postavit. Jak moţná víte, Ardţuna přichází na bitevní pole, aby bojoval. Byl jedním z nejlepších válečníků své doby. Jeho vozatajem byl Pán Krišna. V tehdejší době bojoval válečník z vozu, kde také seděl vozataj, aby opratěmi řídil koně. Ardţuna poţádal Krišnu, aby zajel s vozem doprostřed bitevního pole. Ardţuna tam v řadách nepřátel spatřil své strýce, staršího bratra a další příbuzné. Najednou se v něm vzedmula připoutanost k blízkým: „Tohle, ţe jsou lidé, s nimiţ mám bojovat a zabíjet je? K čemu? Jaký by pak byl smysl vítězství?“ Jsou to srozumitelné a jasné otázky, které mohou potkat kaţdého z nás. Ardţuna se rozhodl, ţe bojovat nebude: „Nezdá se mi správné zabíjet své příbuzné. Je mezi nimi i můj ctěný učitel, který mě učil válečnictví, i můj pradědeček.“ V takový moment tedy učení Bhagavadgíty začíná. Není tu ani slovo o nějakých rituálech, není v tom nic náboţenského. Jde o praktický problém, kdy stojí člověk před nějakým rozhodováním. Stejný konflikt si neseme v sobě všichni: „Mám to udělat, nebo ne? Proč bych to měl dělat?“ Do podobné situace se lidé dostávají často. Ještě bych rád zmínil jednu důleţitou věc. Nevím, jak to dělají jiní, kaţdý má své vlastní způsoby. Můj způsob je: naprostá svoboda pro vás i pro mě. Můţete kdykoli přestat za mnou chodit a já mohu kdykoli přestat přednášet. Je tu naprostá svoboda. Můţete navštěvovat i jiná místa. Lidé se mě často ptají, jestli mohou zajít i za jiným světcem. Odpovídám jim: „Můţete navštívit všechny svaté na světě.“ „Můţeme jet k Sai Babovi?“ Odpovídám: „Ano. Aţ se budete před ním sklánět, pokloňte se i za mě.“ Dávám úplnou svobodu. Setrvejte, dokud cítíte, ţe tu něco získáváte pro své sebezlepšování a přeměnu. Protoţe měnit stále místa také není to nejlepší. Je to, jako byste si chtěli udělat studnu a kaţdou chvíli začali kopat někde jinde. Takhle byste vodu nenašli, měli byste jen mnoho nedokončených studní. Musíte se však rozhodnout sami. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 184 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Duchovnost a křesťanství Vybráno ze Satsangů 11. 2. a 13. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Rád bych vás požádal o vaši duchovní pomoc pro mě a pro mou maminku. Má maminka s mými návštěvami Indie nesouhlasí. Když jsem s ní před svým odjezdem do Indie mluvil, byla z mé cesty nešťastná a zklamaná. Nechtěl bych ji zranit, vím, že je hluboce věřící křesťanka.” Hledající napsal, ţe je jeho matka vţdy rozrušená, kdyţ se její syn vydává do Indie. Uvádí, ţe jedním z důvodů je také silná křesťanská víra jeho matky. Mohu jen říci, ţe nemůţe věřit v Jeţíše Krista hlouběji neţ já. Nechť se někdo pokusí milovat Jeţíše Krista více neţ já! Neexistuje hlubší láska. Můţete ho milovat jen tolik jako já, více uţ to nejde. Jak by mohl člověk zabývající se duchovností necítit lásku k Jeţíši Kristu, Krišnovi, Rámovi, Nánakovi, Mohamedovi, Kabírovi a dalším poslům lidskosti? Jejich poselství patří celému světu. Proč si zbytečně vytvářet bariéry mezi učením různých osobností, které přinesly světlo celému lidstvu. Myslíte si, ţe by mi Kristus odmítl dát poţehnání jenom proto, ţe jsem se narodil v hinduistické rodině? Jak by mohl Pán Krišna odepřít své milosrdenství někomu, kdo věří v Jeţíše Krista nebo je muslim? Šlo přece o proroky seslané celému lidstvu. Jejich srdce byla prostornější neţ obloha rozprostírající se nad námi. Je to jen nedorozumění. Jak všichni víte, nescházíme se tu proto, abychom vyznávali nějaké konkrétní náboţenství. Přestoţe jsem původem hinduista a mluvím především o Bhagavadgítě, nabízím vám cestou duchovnosti, a ne ţádné konkrétní náboţenství. Zabýváme se duchovností, která vychází z podstaty všech náboţenství. Proto naprosto rovnocenně respektujeme všechna náboţenství. Jsme otevřeni přijmout dobré myšlenky odkudkoli. Protoţe pocházím z hinduistického prostředí, je přirozené, ţe mám více znalostí o Bhagavadgítě a pouţívám pro vysvětlování nejčastěji právě ji. Neznám jinou knihu, která by tak jasně a zřetelně, systematickým a racionálně uchopitelným způsobem pojímala duchovní cestu. Mám ale stejný respekt k Bibli, Koránu a jiným knihám. Všechna nadčasová díla velkých svatých vyjadřují tutéţ DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 185 Pravdu. Pravda je jen jedna, ale lze ji předávat různými způsoby. Všechny způsoby jsou správné, byly zvoleny pro určitou dobu a pro prospěch tehdejších lidí. Znovu opakuji, ţe nejsme následovníky ţádného náboţenství, ale duchovnosti jako takové. Duchovnost je vědecký způsob, pomocí něhoţ se můţe člověk vnitřně rozvinout a přeměnit. Materiální věda se zabývá vnějším světem, tzv. přírodou, zatímco duchovní věda vnitřním světem. V oblasti vědy celý svět spolupracuje. Fyziku nerozdělujeme na ruskou, francouzskou nebo třeba anglickou. Neexistuje speciální ruská nebo čínská chemie. Stejně jako je univerzální fyzika a chemie, tak je i duchovnost jako věda o vnitřním vývoji platná všeobecně. Neexistuje zvláštní hinduistická nebo muslimská duchovnost. V těchto věcech bychom měli mít jasno. Duchovnost se zabývá tím, co je společné všem náboţenstvím. Předkládám vám Bhagavadgítu, protoţe v ní nacházím hluboké a jasně vyjádřené pravdy. Stejně tak se skláním před Biblí a jejím přínosem. Kdybych se mohl blíţe seznámit s Koránem, citoval bych příklady uváděné tam. Cítím sounáleţitost se všemi díly duchovních velikánů – s Bhagavadgítou, s Védami, s Biblí, s Koránem a s dalšími svatými texty.Kdyby se mě někdo zeptal, jakého jsem vyznání, musel bych odpovědět, ţe jsem křesťan, hinduista, buddhista, muslim, dţinista, sikh a všechno ostatní. Zároveň nepatřím ani k jednomu náboţenství v tom smyslu, ţe se neztotoţňuji s ničím, co odporuje rozumu. Kdyby někdo oponoval, ţe s mými názory nesouhlasí, vřele bych mu poděkoval. Kdyby prohlásil, ţe uţ za mnou nikdy nepřijede, poděkoval bych mu stejně srdečně. Nemám ţádná přání. Nemohu však bránit lidem v hledání pravdy, pokud se rozhodnou pro můj způsob. Matka tazatele zřejmě neporozuměla rozdílu mezi duchovností a náboţenstvími. Hledající je ale v chápání věcí dále a pokud rozumově zváţí, ţe něco shledává jako stoprocentně správné, pak by to měl následovat. Nemám na mysli devadesát devět procent, ale opravdu sto procent. Snaţte se své matce a ostatním lidem vysvětlit, ţe se nezabýváte ţádným specifickým náboţenstvím, ale duchovností. Duchovnost je vědecky propracovaný systém, jak se vnitřně rozvíjet. K tomuto účelu existuje mnoho různých cest. Měli byste jasně vysvětlit, o co vám jde. Protoţe ale i pro vás můţe být obtíţné všemu porozumět, 186 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU mimo jiné i vzhledem k jiným kulturním tradicím, můţete se obrátit na mne, abyste se ve svém přesvědčení upevnili. Dávno minuly doby, kdy se srovnávalo, které náboţenství je lepší. Náboţenství a náboţenské spory jsou minulostí, v popředí dnešní doby je duchovnost a věda. Ţijeme ve znamení racionálního poznání. Lidé chtějí znát odpovědi na své otázky a ptají se na různá proč. Pokud je jejich intelekt uspokojen, rozhodnou se duchovní cestu následovat. Přeji tedy hledajícímu všechno nejlepší. S podobnými problémy se v různých podobách setkávají všichni. Díky nim máte příleţitost vyrůst. Hledající se pro něco v ţivotě rozhodl a dělá správnou věc. Pokud se příbuzní staví proti tomu, hledající má příleţitost rozvinout toleranci a trpělivost. Měl by jemně a mírně vysvětlit, ţe zváţil, co je pro něj správné, a poprosit své blízké, aby mu nebránili. Díky tomu se prohloubí jeho trpělivost. V lidském ţivotě nelze ničeho dosáhnout bez námahy. Usilování je důleţitou součástí kaţdého vývojového posunu. Nemyslete si, ţe nutnost čelit nesnázím je něco špatného. Bez toho byste se nemohli vyvíjet. Otázka: „Jsem křesťanka. S láskou se obracím k Ježíši Kristu a můj vztah k němu je velmi silný. Ráda bych ve své duchovní cestě propojila satsangy, hathajógu a cvičení pránájámy s výklady Bible.“ Není třeba, abyste něco na své víře měnila. Vţdycky prohlašuji, ţe nemusíte měnit náboţenství, v němţ jste vyrůstali. Proč měnit to, kam jsme se zrozením dostali? Já mám otevřené dveře všem lidem na světě, věřícím i nevěřícím, například komunistům. U mě jsou vítáni i ateisté. Jen ať přijdou, i oni budou obohaceni. Proto zůstaňte u své křesťanské víry, milujte i nadále Krista, zúčastňujte se satsangů, cvičte jógu, pránájámu a další věci. V ţivotě Jeţíše Krista bylo období, o němţ se nedochovaly ţádné přesné údaje. Podle některých současných studií pobýval v té době Jeţíš v indickém Kašmíru. Můţete o historické věrohodnosti těchto studií pochybovat. Nemáme stoprocentní důkazy pro to, jak to tehdy bylo. Jedna věc je však zcela zřejmá – Kristus je mi velmi drahý. Miluji ho velmi vroucně. Skutečně duchovní člověk miluje všechny lidi. Tím více osobnosti, které ve své době ukázaly cestu celému lidstvu. Kristus se stal zářící pochodní pro celý svět. Jak bychom na něj mohli zapomenout? ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 187 Otázky k tématu Vybráno ze Satsangů 12. 9. 1993, 25. 7. 1997, 16. 2. 2009 a 8. 10. 2010 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jsem příslušníkem ortodoxní církve a řeším problém, jak se vyrovnat s přístupem církve, která odmítá meditaci, jógu a další duchovní přístupy, protože je považuje za hřích.“ Podle mého názoru jde o nepochopení pocházející z faktu, ţe lidé nemají správnou představu o tom, co to je jóga a jaké učení nabízí Bhagavadgíta. Bhagavadgíta nabízí vědecký přístup, kterému lze porozumět racionálně a logicky a který je univerzálně pouţitelný pro všechny lidi na celém světě. Jóga a Bhagavadgíta nevylučují ţádné náboţenské vyznání, můţete být zastánci jakéhokoli náboţenství a provádět jakoukoli duchovní praxi. Jde o nedostatek informací. Podle mého názoru se někteří zastánci ortodoxních náboţenských směrů obávají, aby nepřišli o své stoupence. Nepředkládám vám ţádnou duchovnost, ke které byste měli konvertovat. Pokud jste křesťany, zůstaňte křesťany a staňte se ještě lepšími křesťany. Jste-li hinduisty, neměňte své vyznání, ale staňte se ještě opravdovějšími hinduisty. Podobně to platí i pro zastánce muslimské víry. Problémy vznikají jen díky nepochopení, co to duchovní cesta, o níţ zde diskutujeme, skutečně je. Tradiční náboţenské směry mají svůj význam a je záleţitostí vaší svobodné volby, zda je chcete následovat. Náboţenství přinesla mnoho dobrého. Splnila svoji roli. Dnešní doba je dobou vědy a duchovnosti. Zatímco různá náboţenství nabízejí odlišný přístup, duchovnost je jen jedna, společná pro všechny. Duchovní přístup jógy nabízí systematický, prověřený způsob jak přeměnit své vnitřní kvality. Kaţdý máme niţší a vyšší já. Příčinou veškerých problémů je naše niţší já. Prostředkem vývoje je proto postupné ukázňování niţšího já a rozvíjení vnitřní rozlišovací schopnosti tak, aby nám ve všech oblastech ţivota ukazovala, co je správné a co nesprávné. Tento přístup není v rozporu s ţádným náboţenstvím ani s národní 188 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU příslušností. Jde o vědecký, racionální přístup. Povaţování jógy za hřích vychází z nedostatku porozumění, o co ve skutečnosti jde. Nechávám však zcela na tomto hledajícím, aby se rozhodl, zda chce pokračovat v následování ortodoxního náboţenství, nebo ne. Pokud vám můţe vaše náboţenství pomoci s problémy, o nichţ dále v dopise píšete, vyuţijte je. Obraťte se o vedení tam, kde cítíte pomoc. Cílem je, aby se zlepšila kvalita vašeho ţivota. Otázka: „Moji blízcí příbuzní stále nechtějí přijmout, že jsem vegetariánka a že jsem otevřená východním filozofiím.“ Ano, lidé se často staví do opozice vůči myšlenkám, které jsou jiné neţ jejich. Mnoho lidí povaţuje za špatné všechno, co neodpovídá jejich názorům. Protoţe si většina lidí myslí, ţe tu pravou pravdu mají jen oni. Snaţte se učit umění přijímat kritiku. Není to snadné, ale můţete se o to pokusit. Kdyţ se budete snaţit zvládnout kritiku v sobě místo toho, abyste odpovídala kritikům, přijde čas, kdy uţ kritiku budete umět nejen přijmout, ale ještě se přitom usmívat. Budete-li se před druhými obhajovat, nemůţete toho dosáhnout. Následujte svoji cestu, snaţte se být tišší a buďte vděční těm, kdo vás kritizují, protoţe vám dávají příleţitost vývojově postoupit a nakonec se i usmívat na ty, kteří kritizují. Otázka: „Je možné být křesťanem a současně se věnovat józe?” Chcete-li se zabývat jógou, nemusíte pro to zanechat ţádného tradičního náboţenství. Duchovnost není náboţenství. Duchovní cesta náboţenství přesahuje, ale není s ním v rozporu. Duchovnost je stejně pouţitelná pro kaţdého, ať se povaţuje za křesťana, hinduistu, buddhistu apod. Je jen otázkou dosaţení určitého stupně pokroku, kdy se začne odehrávat cílený vývoj vnitřního já. Kristus byl velikou duchovní osobností, jeden z největších jogínů. Lidé většinou nedokáţí porozumět vnitřnímu světu těchto velikých osobností a snaţí se jen napodobovat jejich vnější ţivot. Ţivot má dva aspekty: vnitřní a vnější. Lidé se většinou zabývají vnějšími projevy, protoţe pochopit vnitřní dění někoho jiného je velmi obtíţné. Vzhledem k dosaţenému vnitřnímu stavu jsou všichni duchovní velikáni pro lidstvo stejně významní, ať uţ je to Kristus, Krišna, Buddha nebo kdokoli jiný. Všechna náboţenství se potýkají se stejnými problémy jako křesťanství. Křesťanství se postupně vzdalovalo od Krista a stávalo se církví. Důleţitější se stala nekritická víra a obřady v kostelech neţ vnitřní duchovní pravda, DUCHOVNOST A NÁBOŽENSTVÍ 189 kterou učil Kristus. Pravda, soucítění, láska, široké srdce a sluţba lidstvu jsou společné všem těmto duchovním velikánům, kteří kdy na Zemi ţili. Skláním se před kaţdým z nich, protoţe jsem otevřený přijímat největší moudrost z kaţdého zdroje. Nechte okna své mysli otevřená pravdě, aby k vám vstoupila odkudkoli. Nevzdávejte se ale svého vlastního úsudku, ať jste ve styku s jakoukoli osobou nebo náboţenstvím. Osobní poznání Pravdy překračuje schopnosti lidského uvaţovaní, ale není s ním v rozporu. Osobní zkušenost Pravdy neodporuje racionálnímu usuzování, ale přesahuje ho. Neţ k tomu dojde, vyuţijte maximálně své vlastní schopnosti uvaţovat. Aţ dospěje snaha vaší mysli do svého vrcholu, přehoupnete se do sféry skutečného poznání celým svým bytím. Otázka: „Mám dále rozvíjet vztah s mužem, který je jiného vyznání a moji duchovní cestu neschvaluje? Má duchovní cesta je pro mě důležitá a nerada bych ji ztratila.“ Člověk by se neměl nikdy vzdávat duchovní cesty, kterou si zvolil. Nikdy. Neměla byste opouštět svoji duchovní cestu, ať to stojí cokoli. Je třeba pro svoji cestu podstoupit jakoukoli oběť, protoţe duchovní cesta je to nejdůleţitější. Vše ostatní je pomíjivé, chvíli něco máme a pak zase nemáme. Rozhodnutí, týkající se vašeho vztahu, ale musíte udělat sama. Vysvětluji jen, jaké jsou základní principy, jimiţ bychom se měli řídit. Pravda je taková, ţe bychom neměli za ţádných okolností opouštět duchovní cestu, pro kterou jsme se rozhodli. I kdybychom kvůli tomu měli opustit cokoli. Duchovní cesta přichází aţ po nekonečně mnoha ţivotech. Jakmile si jednou někdo začne být vědom své duchovní cesty, měl by pro ni obětovat všechno na světě – peníze, svoji zemi, vztahy… Všechny věci a vztahy vás stejně jednou opustí a duchovní cesta je to jediné, co vám zůstane. Pokud nás někdo nabádá k tomu, abychom se vzdali své duchovní cesty, měli bychom se od něj nebo od ní drţet dál. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………… 190 191 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… POVINNOST A SLUŢBA (KARMAJÓGA) …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 192 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Výjimečnost cesty karmajógy Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Velcí duchovní učitelé rozdělují cestu za dosaţením duchovní seberealizace na tři základní směry. Většina duchovních technik spadá do jedné ze tří hlavních cest. První je cesta poznání, nazývaná také jako cesta analýzy nebo moudrosti. Druhá cesta bývá označována jako cesta činnosti neboli nesobecké sluţby. Třetí je cesta oddanosti, víry a lásky. V duchovní oblasti se nejčastěji setkáváme s pojednáními o cestě poznání a o cestě víry. Jen málokdy se někdo zabývá cestou nesobecké sluţby. Přitom jen velmi malá část všech hledajících je podle mého názoru připravená a schopná vydat se cestou poznání a analýzy. Většina lidí jen čte literaturu a vytváří si různé představy. To ale ke skutečné vnitřní přeměně nevede a duchovní seberealizace se tímto způsobem dosáhnout nedá. Knihovna vám nepomůţe k osvobození. Kdyby stačila četba knih, v kaţdé zemi by byly zástupy osvícených lidí. Rozhodně tím nechci říci, ţe čtení duchovní literatury, přemýšlení a analýza nemají na duchovní cestě ţádnou roli. Většina z těch, kteří za duchovní hledání povaţují analýzu a úvahy o duchovních pravdách, však ještě pro tuto cestu nedozrála. Je pro ně příliš obtíţné, aby dosáhli duchovního prozření a spočinutí v Bohu pouze prostřednictvím cesty poznání. Podobně najdeme mnoho textů o oddanosti a víře v Boha, ale jen málokdo rozumí tomu, co to ve skutečnosti oddanost je. Hodně se mluví a praktikuje odevzdanost, ale jen zřídkakdy ke skutečnému odevzdání dochází. Málokdo chápe význam odevzdanosti a vztahu mezi individuální duší a nekonečnou Energií – Bohem – do hloubky. Ještě bych rád zmínil jednu důleţitou okolnost týkající se cesty víry a lásky. Opravdová láska se začne v člověku rozvíjet spontánně, nelze si ji vytvořit. Láska se potom stane neoddělitelnou součástí osobnosti takového člověka. Kaţdý z nás máme v sobě POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 193 nějakou míru lásky, schopnosti analýzy i sluţby. Důleţité je, který z těchto prvků v nás převládá. Cesta nesobecké sluţby je jedinou vhodnou cestou pro většinu duchovních hledajících. Bohuţel právě tato duchovní cesta bývá málokdy následována. Je to v mnoha směrech velmi přímá cesta. Je to jediná cesta, na níţ máte duchovní seberealizaci zaručenou. To lze říci pouze o cestě nesobecké sluţby. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………… Povinnost v kaţdé situaci Vybráno ze Satsangu 24. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vnější okolnosti vstupují do ţivota kaţdého z nás podle toho, jaké činy jsme vykonali v minulosti. Náš současný ţivot je výsledkem našeho jednání v předchozích ţivotech. Ţivotní podmínky jsou dány osudem. Nikdo to nemůţe změnit. Události přicházejí v určený čas, určeným způsobem a na určeném místě tak, jak mají. Co se má stát, to se stane, a nikdo tomu nemůţe zabránit. Tak to v ţivotě probíhá. Dělat si starosti o to, co se stane, je proto nepochopením. Trápit se budoucností je velmi pošetilé. Budoucnost bude taková, jaká má být, a nikdo ji nemůţe změnit. Dělat si starosti s tím, co se má stát, ukazuje na nedostatečné pochopení. Je zbytečné těmito úvahami marnit svůj ţivot. Vyvstává otázka, co tedy máme dělat. Doporučení je pouze jedno. Snaţte se být co nejvíce v přítomnosti. Snaţte se ţít v přítomnosti, tu máte k dispozici v kaţdé situaci. Ve skutečnosti je neustále jen přítomnost. Co znamená ţít v přítomnosti? Znamená to, co nejupřímněji konat svoji povinnost v situacích a v podmínkách, které vám byly dány osudem. To je to tajemství. Ať jsou okolnosti jakékoli, přijměte je jako něco, co vám dal Bůh – tj. co jste ve věčném Boţím Plánu dostali podle své karmy. Bůh celý vesmír aranţuje tak, abychom kolem sebe měli situace podle důsledků svých předcházejících činů. Přijměte to tedy. Přijmete-li situaci, v níţ se nacházíte, najdete v ní vţdy nějakou povinnost. Měli byste se zaměřit jen na tuto povinnost a odstřihnout cokoli, co vás od naplnění povinnosti odvádí. Při plnění povinností mějte vţdy na paměti, ţe se můţe vyskytnout 194 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU mnoho vlivů, které budou odvádět vaši pozornost. Mohou se objevit různé přitaţlivé věci a odlákat vás. Moudrost spočívá v tom, nenechat se těmito lákadly odvést a zaměřit se jen na plnění povinnosti. To je nejdůleţitější. Dám vám k tomu příklad. Někdo v rodině je nemocný a vaší povinností je se o něj starat, ať uţ je to otec, matka, dcera, syn, bratr či přítel. Náhodou je vám zrovna nabídnuta zcela zdarma okruţní jízda světem. Nějaká cestovní kancelář či jiná instituce vás pozve: „Vybrali jsme tři lidi a vy jste jedním z nich. Můţete s námi úplně zdarma podniknout výlet. Budete bydlet v nejlepších hotelích.“ Doma je ale vaše strádající matka. Máte před sebou dvě moţnosti. Chcete jet a vaše mysl si řekne: „Je to výjimečná nabídka. Nabízejí mi cestu kolem světa za patnáct dní a je to úplně zadarmo. Mohu zajistit někoho, kdo se bude o maminku starat.“ Takové myšlenky vás napadnou. „Nakonec nepotřebuje nic tak zvláštního – jídlo v přesnou dobu a aby se někdo staral o její léky. Mohu sehnat někoho, kdo by to dělal. Taková příleţitost! Za patnáct dní kolem světa a ještě zadarmo.“ Je to veliké pokušení a vaše mysl vytvoří mnoho zdůvodnění. Neakceptujte je. I kdyţ mamince zařídíte tu nejlepší péči, kdo jí dá lásku jejího syna či dcery? Nepotřebuje jen zdravotní péči, ale aby při ní stál někdo, koho má ráda. Bylo vaší povinností se o ní starat, zůstat s ní a na ţádný výlet nejezdit. Podobné situace vstupují do ţivota neustále. Naše toulavá mysl a obrovské mnoţství našich tuţeb jsou ukázňovány právě zaměřením se na plnění povinností. Správnou cestou je neuţívat si potěšení a nepřestávat se věnovat tomu, co se vám jeví jako vaše povinnost. To je velmi důleţité. Duchovní vývoj se odehrává díky tomu, ţe se věnujete svým povinnostem. Otázka: „Někdy se stane, že mám dvě možnosti a nevím, co je moje povinnost.“ Je pravda, ţe je někdy těţké rozpoznat, co je opravdu vaše povinnost. Pokud se však v klidu a tichu posadíte a budete pozorovat, co se ve vás děje a jak ve vás pracují touhy, odhalíte, co je vaší povinností. Povím vám ještě něco o způsobu, jak ji rozpoznat. Vaší povinností není uţívání si, ale sluţba. Poslouţit druhým je vaší povinností, ať uţ je situace jakákoli. Kdyţ je skrze vás druhým pomoţeno, je to vaše povinnost. Kdyţ chcete vyuţít příleţitosti pro své osobní potěšení, pak to vaše povinnost není. To je to kritérium. POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 195 O povinnost jde, kdyţ se skrze vás děje něco prospěšného pro druhé, kdyţ je ve vaší mysli prvek sluţby, kdyţ se něčeho dobrého dostane skrze vás druhým, kdyţ nejde o sebestřednost ani o ego a kdyţ není vaší vnitřní motivací jen uspokojení vlastních přání. Vezměme si příklad, o kterém jsem dnes mluvil. Cesta kolem světa je velmi lákavá, zvláště kdyţ nic nestojí. Je to však jen pro naše potěšení. Zůstat s matkou samozřejmě není snadné. Jsou to opravdu dvě velmi rozdílné cesty. Na lákavém výletě vás čekají krásné hotely, výborné jídlo, přátelé, uţívání si, zábava… Zajedete si do Švýcarska a pak do jiţní Afriky, zhlédnete krásné prostředí na Novém Zélandu… Je to šance, kterou jen tak někdo nedostává. Jak by to bylo nádherné! Zatímco doma s matkou člověk ani nemůţe v noci spát. Musí několikrát za noc vstát a pečovat o ni. Maminka potřebuje zvláštní dietu a vy ji musíte připravit. Můţe být v důsledku závaţného onemocnění potřeba i často měnit oblečení. Je to náročné. Ale správná je právě ta druhá cesta – starat se o matku. Skutečná duchovnost spočívá právě v tom, kdyţ umýváte svému blízkému věci pro osobní hygienu a děláte to s láskou. Umyjte, co je potřeba, a buďte radostní. Tomu se říká ryzí spiritualita. Okolnosti, v nichţ se nalézáme, nám přicházejí do ţivota podle našich minulých činů. Odehrávají se tak, jak je to dáno osudem. V kaţdé situaci bychom měli v tichu a míru zvaţovat, co je naší povinností. Znamená to ptát se sami sebe: „Jak bych mohl za těchto okolností poslouţit druhým?“ Tato otázka vám v kaţdé situaci pomůţe ujasnit si, co je správné udělat. „Jak bych mohl být v situaci, v níţ se nacházím, uţitečný pro druhé? Jak bych mohl přispět k tomu, aby byli ostatní šťastnější? Čím bych jim mohl být prospěšný?“ ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 196 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Od povinnosti k uctívání Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Přečtěme si výrok Svámí Šarnanandţi Maharádţe, jednoho z největších světců moderní Indie: „Každá práce je uctíváním Boha a každá událost je Boží Hrou.“ Pokud zmíněná pravda vstoupí do ţivota muţe či ţeny, jejich ţivot se stane boţským. Lidé bývají většinou z práce v napětí. Proţívají práci jako zátěţ. Existuje velké mnoţství lidí, kteří pracovat vůbec nechtějí. Kdyby se jim to nějak podařilo, rádi by si vydělávali peníze bez práce. To by se jim líbilo: „Kdybychom tak bez práce zbohatli, to by bylo nejlepší.“ Tento postoj se týká poměrně velkého mnoţství lidí. Podobní lidé ještě vědomě nenastoupili duchovní cestu. Světec začíná své poselství u práce. To je i začátek veškeré duchovnosti. Ti, kdo se vyhýbají práci, nemohou být nikdy opravdu duchovní. Někteří lidé k tomu vyjadřují pochybnosti: „Kdyţ budeme pracovat, jak můţeme poznat své skutečné Já?“ To je chybná úvaha. V rámci našich aktivit ve světě lze vymezit činnosti, které jsou zakázané a dělat by se neměly. Špatné je například krást nebo získávat peníze šizením druhých. Nesprávné věci by se dělat neměly, a proto by do našeho ţivota nedovolené činnosti patřit neměly. Jinou kategorií je plnění vlastních povinností. Duchovní cesta začíná právě konáním povinností. Ten, kdo nedělá své povinnosti čestně a opravdově, se nemůţe vyvíjet. Plnění povinností však člověk často vnímá jako přítěţ. Po nějaké době dochází u duše ke změně. Povinnost se stává sluţbou, postoj se mění. U povinnosti práce zatěţuje, zatímco ve sluţbě se rozvíjí i prvek udělat něco pro druhé, z čehoţ se rodí štěstí. I kdyţ se práce stane sluţbou, ego přetrvává, byť je pročištěné: „Já slouţím druhým. Jsem lepší neţ oni. Tito lidé potřebují pomoci. Já jsem ten, kdo slouţí. Jsem lepší neţ druzí.“ I toto ego musí odejít. Později se práce stává uctíváním. Pracujeme-li z povinnosti, říkáme si: „Pracoval jsem určitý počet hodin, tak bych měl dostat POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 197 tolik a tolik zaplaceno.“ Je tu něco za něco. Ve sluţbě se peníze stávají druhořadými. V popředí je pomoc druhým, ale i pak je tam: „Já jsem ten, kdo pomáhá druhým. Je to ode mě pěkné. Jsem velmi ušlechtilý člověk.“ Je tu ego. Na čtvrtém stupni se nakonec práce stává uctíváním. Jaký je rozdíl mezi sluţbou a uctíváním? Člověk, který slouţí, má v hlavě myšlenku, ţe je lepší neţ ostatní. Ten, kdo uctívá, povaţuje za lepšího toho, koho uctívá. Předmět našeho uctívání, ať uţ je to nějaký člověk, Bůh, nebo dokonce otec či matka, které začnu uctívat, se stávají důleţitější neţ já. V uctívání je zničeno ego. V uctívání uţ pro ego nezbývá ţádné místo. Proto svatí říkají, ţe kaţdá práce je uctíváním Boha. Ať uţ ale pracujeme jakkoli, události se dějí – dobré i špatné. Tyto události bychom měli brát jako Boţí Hru. Proč si stěţovat na cokoli, co nám velký Milující Bůh dává ve své veliké Hře věčně se odehrávající na planetě Zemi, v sanskrtu známé jako Líla. „Je to Hra mého milujícího Boha. Proč bych si měl stěţovat? Kdyţ se mi přihodí něco velmi dobrého, proč si brát zásluhy na sebe? Není to díky mně. Je to Jeho Hra. Pokud se mi děje něco příznivého, neměl bych si zásluhy přivlastňovat. Kdyţ se přihodí něco nepříjemného, neměl bych nikoho osočovat a stěţovat si.“ Tento postoj by se v nás měl rozvinout. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………… Nepracujte pro výsledky Vybráno ze Satsangů 15. 12. 1995, 3. 2. 1997 a 15. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 47: „Tvým právem je pouze pracovat, ale nikdy ne pro výsledek. Nekonej svou činnost proto, aby přinesla ovoce, ani nebuď připoután k nečinnosti.“ Verš nám ukazuje, co je správná cesta. Za prvé, naším právem je pouze pracovat. Osud nás vystavuje nejrůznějším situacím a v kaţdé z nich je potřeba nějak jednat. Ve všech situacích byste se měli snaţit změnit svůj postoj: „Ať uţ mi přijde do cesty cokoli, budu se maximálně snaţit jednat co nejlépe.“ Jaký má Pán důvod prohlašovat, ţe máme právo pouze pracovat a nezabývat se výsledky svých 198 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU činností? Výsledky, ovoce činů, nejsou v našich rukách, a je proto bláhové přemýšlet o něčem, co nemůţeme ovlivnit. Je velmi důleţité pochopit, ţe mezi jednáním a jeho výsledky není vztah příčiny a následku. Dále je velmi důleţité pochopit, ţe kdyţ nás Pán vybízí, abychom nehleděli na ovoce svých činů, nemá tím na mysli, abychom si nedávali ţádné cíle. Například, kdyţ chcete jet do Dillí, musíte si na nádraţí koupit lístek na vlak. Vaše mysl se musí zabývat cílem dojít na nádraţí. Kdybyste na nádraţí nemysleli, dojdete někam úplně jinam. Jestliţe se budete celou cestu na nádraţí zabývat myšlenkami, jak zítra dojedete do Dillí a koho tam navštívíte, potom jde o upínání se k výsledkům, jak na to poukazuje Pán v tomto verši, kdyţ mluví o ovoci. Nemá význam přemýšlet dopředu o tom, jak vše dopadne, kdyţ ještě nevíte, zda náhodou ţelezničáři nestávkují. Smysluplné je jedině vypravit se na nádraţí koupit si lístek, a kdyţ se to podaří, v pořádku. Kdyţ se to nepodaří, také v pořádku. Nemáte ve svých rukou, zda lístek dostanete, nebo ne. I kdyby nebyla stávka, kdo vám zaručí, ţe vás po cestě nesrazí rikša? Je naprosto pošetilé přemýšlet o ovoci svých činů, naopak je moudré nezapomínat na svůj cíl. Jaký je rozdíl mezi zaměřením na cíl a zaměřením na výsledky? V myšlenkách na výsledek existuje prvek přání, zatímco cíl je jen informace. Záleţí na tom, jestli si jdete prostě jen koupit lístek a nebo celou cestu myslíte na to, ţe si ten lístek musíte v kaţdém případě koupit a co všechno by se mohlo nebo mělo stát. Pán mluví o tom, ţe máme právo pouze pracovat, ale na výsledky z práce plynoucí uţ si nárok dělat nemáme. Je naší povinností vykonat všechno, k čemu nás ţivot na naší cestě vybízí. Do ţádné aktivity bychom se neměli pouštět proto, aby nám něco přinesla. Ve druhé části verše Pán říká, ţe byste neměli být připoutáni ani k nicnedělání. Mnoho lidí si myslí, ţe pokud nemohou svojí aktivitou ovlivnit výsledek, nezáleţí na tom, zda jednají nebo nejednají. To je ale omyl. Nebuďte pasivní. Neměli byste být připoutáni k ovoci svých činností, ale ani byste neměli být svázáni nečinností. Vykonejte jakoukoliv činnost, která vám přijde přirozeně do cesty, a pak na ni zapomeňte. Čím více budete schopni jednat tímto způsobem, aniţ byste své oči upírali k výsledkům, tím budete vnitřně svobodnější a budete moci správně vykonávat své povinnosti. Jak by v uvedeném případě vypadal postoj pasivity? „Je-li všechno určeno a nemáme-li se zabývat výsledky, nemá smysl na POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 199 nádraţí chodit. Pokud se do Dillí mám dostat, někdo přijde a lístek mi přinese.“To je oddávání se nečinnosti. Nebuďte připoutaní k výsledkům svých činů, ani nebuďte připoutaní k nečinnosti. V Indii se můţete často setkat s lidmi povaţujícími se za duchovní, kteří právě tuto pravdu nepochopili. Nechávají všechno na osudu a jsou tzv. v pohodě. Mnoho takových lidí má tendenci nepracovat. Kdyţ se jich zeptáte, čím se zabývají, odpoví něco v tom smyslu, ţe nic zvláštního nedělají, protoţe se o ně stará Bůh. Na Západě mají zase lidé tendenci k opačnému extrému: „Pokud učiním potřebné kroky, vše dopadne tak, jak si přeji. Jsem přece schopný, tak se mi to určitě podaří.“ Za tímto postojem stojí ego. Jedním omylem je příliš velké sebevědomí a druhým zase netečnost. Pán nám v uvedeném verši sděluje metodu, jak vyřešit hádanku ţivota. Velký Guru sděluje ţákovi, ţe se má zabývat pouze činností samotnou a nehledět na ovoce svých činů. Proto si nemyslete, ţe vám výsledky vaší práce patří. Neztotoţňujte se s výsledky. Věnujte se jenom vykonávání činnosti, to vám náleţí. Nečiňte si nárok na to, ţe se věci podařily díky vám. Někdy se můţe zdát, ţe jste svojí aktivitou výsledky ovlivnili, ale to neznamená, ţe to byla pouze vaše činnost, která přinesla ovoce. V kaţdém případě byste místo na zásluhy měli hledět na povinnosti, které se vás v dané situaci týkají. V ţivotě potřebujeme oba dva faktory – úsilí i odevzdanost. Na první pohled se můţe zdát, ţe jde o dvě zcela protikladné věci, ale podíváme-li se hlouběji, není tomu tak. Jakmile něco vnímáme jako svoji povinnost, měli bychom pro to udělat maximum. Kdyţ ale svoji práci vykonáme, odevzdejme výsledek Bohu. Ovoce svých činů nemáme nikdy ve svých rukou. Svým povinnostem se věnujme, ale jak vše dopadne, nechme na Bohu. Je zapotřebí mít snahu i odevzdanost Bohu. Nemyslete si, ţe můţete svojí snahou dosáhnout všeho, co si přejete. To byste si připisovali moc velký význam. Naopak, nenechávejte všechno jen na Bohu a neupadejte do lenosti a nečinnosti. To byste se nikam neposunuli. Vykonejte svůj díl práce a předejte situaci Bohu. Jak ovlivňuje uvedený postoj kvalitu naší práce? Pokud myslíte při práci na to, jaké budou výsledky, vaše myšlenky spotřebovávají část energie, která by měla být věnována činnosti. Ať se zabýváme čímkoli, v kaţdé činnosti je nejdůleţitějším prvkem mysl. Kvalita 200 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU naší práce se zvyšuje úměrně podle stupně koncentrace. Čím více se dokáţeme soustředit, tím lépe činnost provádíme. Jako příklad si vezměme spisovatele nebo umělce, který pracuje s keramikou, a jeho mysl se při tvorbě zabývá představami o tom, jakých ocenění by mohl dosáhnout. K čemu dochází? Umělec nebude nikdy schopen dokončit své dílo v takové kvalitě, jako kdyby se jeho myšlenkový proces plně věnoval pouze tvorbě. Takový člověk je vnitřně rozpolcený, jeho osobnost není celistvá. Veškerá koncentrace by měla být vţdy nasměrována pouze na jednu věc. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Duchovní cesta a vydělávání peněz Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Včera jsem během osobní konzultace odpovídal na otázku jednoho z vás. Pro hledajícího byla zřejmě odpověď postačující, ale myslím, ţe bude uţitečné pro všechny, kdyţ se dnes na satsangu k otázce vrátím. Hledající byl a stále je v ţivotě docela spokojený. Všechno mu dobře vycházelo, ať uţ v práci, nebo jinde. Neměl ani ţádné závaţnější zdravotní problémy. Časem se začal ptát, jestli to je všechno, co můţe od ţivota čekat: „Je smyslem ţivota vydělávat a rozšiřovat svůj majetek? Jsem tady proto, abych se prosadil ve světě a získal si dobré postavení ve společnosti? Jsou tohle věci, kterým mám věnovat svůj ţivot, a potom zemřít?“ Smrt se přirozeně týká kaţdého z nás bez výjimky. Nikdo neví, kdy přijde jeho čas odejít. Hledající se proto rozhodl opustit svou dobrou pracovní pozici, aby se mohl začít věnovat hledání odpovědí na své otázky: „Jaký je smysl mého ţivota? Proč jsem se sem na Zemi narodil? Jak mohu být šťastný? Jak hledat lásku a Boha? Je moţné dosáhnout duchovní seberealizace?“ Pro hledání odpovědí na základní ţivotní otázky se tento hledající, a zřejmě i jeho ţena, vzdali vykonávání své profese. Hledající za mnou přišel s otázkou, co dělat dál. Popisuji samozřejmě celý příběh svými slovy, ale zachovávám význam. Hledající nyní zvaţuje, co dál se svým ţivotem, a začíná také pochybovat, zda bylo jeho rozhodnutí správné. „Neměl bych raději pokračovat ve vydělávání POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 201 peněz, abych mohl být víc prospěšný lidem?“ – takhle se hledající nyní sám sebe ptá. V dotazníku, který většina z vás vyplnila, napsal hledající do kolonky „co jsou hlavní obtíţe, s nimiţ se nyní v ţivotě potýkáte“ následující dilema: „Rozhodování mezi sluţbou lidem a vyděláváním peněz.“ Mnoho názorů, vyskytujících se v duchovní oblasti, povaţuji za nesprávné a pomýlené. Lidé nerozumí dobře tomu, co znamená duchovní způsob ţivota. Nikdy jsem neměl ţádný zájem na tom, abych kritizoval druhé. Vyjadřuji pouze své vlastní zkušenosti a poznání, ke kterému jsem došel. Jak spojit práci s duchovním způsobem ţivota? Rozdělování ţivota na svět a duchovnost je nesprávné a nepravdivé. Nikdy jsem neodděloval běţný ţivot od duchovní praxe, jak je to rozšířeno v mnohých duchovních směrech. Všechno, o čem mluvím na satsangu, také plně následuji ve svém kaţdodenním ţivotě. Nestrávil jsem svůj ţivot někde v ústraní. Pouţijme k dalšímu vysvětlení zmíněnou otázku jednoho z vás. Není nic duchovního na tom, kdyţ vyděláváte peníze proto, abyste získali lepší postavení ve společnosti, rozšířili svůj majetek a mohli si v ţivotě více dopřávat. Ve stejné situaci je však moţné zaujmout zcela jiný postoj: „Bůh mi dal příleţitost, abych si vydělal více, neţ potřebuji. Budu na ty peníze dohlíţet. Jsem nyní zodpovědný za to, aby se dostaly k lidem, kteří je potřebují a zasluhují. Jsem jako bankéř, který spravuje peníze, aniţ by byly všechny jeho.“ Pokud si vyděláte peníze, ale neberete je jako své vlastnictví, stává se z vás okamţitě duchovní člověk. Odloţte všechny představy, ţe je něco vaše. Peníze patří lidem. Nestahujte se ze světa, nevzdávejte se své profese a práce. Zůstaňte tam, kde jste. Důleţité je učinit vnitřní změnu a podívat se na svůj ţivot i na vydělávání peněz zcela jiným způsobem. Potom se všechna práce a činnosti ve světě naplní duchovností. Boha najdete s větší pravděpodobností při práci ve své kanceláři, továrně nebo na poli neţ v nějakém, od světa odtrţeném, kostele či mešitě. Předkládám vám úhel pohledu, ke kterému jsem dospěl svojí vlastní zkušeností a o němţ se můţete dočíst v Bhagavadgítě. Všichni světci a duchovní osobnosti mluví o tomtéţ: Pokud vám jde v ţivotě o vlastní potěšení a středem všeho je pro vás ego, pak není na vašem ţivotě nic duchovního. Váš ţivot skončí nenaplněný, ať jste milionáři nebo dosáhnete čehokoli významného ve světě. Bude- 202 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU te prázdní a nešťastní. Naopak, kdyţ budete ţít pro druhé a dávat jim ze všeho, čeho se vám dostane, pak jste duchovní. Máte-li například dobrou fyzickou kondici a sílu, pomáhejte druhým. Získali jste větší mnoţství peněz? Vyuţijte je pro ostatní. Dostali jste od Boha určité vzdělání či moudrost? Rozdejte je druhým. Je to přímá a prostá metoda jak dosáhnout spojení s Bohem. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Povinnosti a práva z duchovního úhlu pohledu Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Ptáte-li se, zda lze poznat, jestli postupujeme na duchovní cestě, odpovědí je, ţe ano. Měřítkem je vaše jednání ve světě. Duchovní pokročilost lze posoudit podle vašich reakcí ve vztazích s druhými lidmi, zvláště v situacích, které jsou vám nemilé. Svoji duchovní pokročilost poznáte podle svého způsobu jednání s lidmi, kteří jsou vám nepříjemní. V této souvislosti bych rád zmínil jedno velmi důleţité téma – povinnosti a práva. Ţivot společnosti funguje na základě rovnováhy mezi právy a povinnostmi. Všichni máme svá práva a povinnosti, tyto dvě věci spolu souvisí. Ve společnosti nemohou práva existovat bez povinností a k povinnostem zase vţdy patří určitá práva. Budeme-li se tímto tématem zabývat, zjistíme, ţe se většina lidí stará více o svá práva neţ o své povinnosti. Lidé neustále naříkají, ţe přece mají na něco právo. Člověk, který se stále doţaduje svých práv a jen velmi málo dbá o své povinnosti, je vnitřně nevyvinutý. Tato vlastnost je typickým projevem duchovní nezralosti. Člověk, který se zabývá především svými právy, chce stále jen něco od ostatních dostávat a nechce nic dávat. Nejraději by vůbec nic pro druhé nedělal a přál by si, aby ostatní pomáhali jemu. Člověk zdůrazňující jenom svá práva se chce všeho zmocnit pro sebe, k lidem zaujímá vlastnický přístup a vyţaduje, aby mu všichni lidé i celá společnost slouţili. Takový člověk plní své povinnosti jen pod nátlakem, a to jenom ty, kterým se nemůţe vyhnout. V práci se například snaţí dělat jen nezbytné minimum, aby nedostal výpověď. Podobný přístup mohou mít i lidé v rámci povinností doma. POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 203 Lidé s kriminálními tendencemi, kteří jsou na velmi nízkém vývojovém stupni, se o své povinnosti nestarají vůbec. Překračují práva druhých, aniţ by se tím vůbec zabývali. V kaţdé zemi existuje také skupina tzv. dobrých občanů, kteří si uvědomují, ţe mají svá práva i povinnosti. Uvědomují si své povinnosti, plní je, ale stejně tak dbají i o svá práva. Mezi povinnostmi a právy je rovnováha, na níţ stojí celá společnost. Třetí kategorií lidí jsou hledající, kteří se chtějí duchovně vyvíjet. V jejich ţivotě začínají větší úlohu neţ práva zaujímat povinnosti. Postupně se v nich rozvíjí následující postoj: „Jsem tady na Zemi proto, abych plnil své povinnosti a nestaral se o to, jaká získám práva. Narodil jsem se proto, abych slouţil druhým. Pokud někdy svá práva obhajuji, je to jen proto, abych si zajistil, ţe budu moci pracovat na plnění svých povinností.“ I na svá práva pohlíţejí duchovní hledající skrze povinnosti. U lidí, kteří se chtějí duchovně vyvíjet, zaujímají větší úlohu povinnosti. Týká se to všech oblastí ţivota, práce v kanceláři, v hospodářství a zvláště v rodině: „Vzal jsem si ji (jeho), a tak je mojí povinností jí poslouţit, aniţ bych se staral, jestli ona plní povinnosti ke mně. Tím se nezabývám. Musím především zvládnout svoje povinnosti, protoţe bez toho bych se nemohl duchovně vyvíjet.“ Jedním ze znaků duchovního vývoje je odpoutanost. Postupně se musíte stát odpoutanějšími a důleţité je pochopit, ţe k tomu dochází právě prostřednictvím plnění povinností. Uděláte-li správně to, čím jste druhému povinováni, automaticky se stáváte odpoutanějšími a ztrácí se připoutanost. Člověk, jehoţ přáním je jen duchovní seberealizace, postupně dochází dokonce k názoru, ţe vlastně nemá ţádná práva, ale pouze povinnosti. Vţdyť nemá ani právo na to ţít: „Moje fyzická existence není na základě mého práva, ale Boţí Milosti, díky níţ mám příleţitost ţít. Nemohl bych přece po Bohu poţadovat, abych měl právo ţít ještě dalších pět měsíců. Je to Jeho milost, ţe dýchám a všechny mé ţivotní funkce dobře pracují. To, ţe tu na Zemi jsem, je kaţdý den jen Jeho milost. Kteréhokoli dne můţe můj příběh tady skončit tak, jako kaţdý den umírají tisíce jiných lidí. Dost na tom, ţe dostávám kaţdý den něco k jídlu, mám co na sebe a mám kde bydlet. Proč to tedy nevyuţít ke sluţbě druhým, pročišťování se a hledání, kým skutečně jsem?“ Takový postoj se začne rozvíjet. Postoj povinnosti se postupně rozvine natolik, ţe i kdyţ se například myjeme, přistupujeme k tomu jako k povinnosti: „Dostal 204 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU jsem tělo, je mou povinností se o něj starat. Proto ho krmím, umývám… Jsem odpoutaný od svého těla a nezávisím na něm. Tělo je závislé na mně. Moje Já je univerzální Pravdou, Existencí jako takovou. Starám se tedy o své tělo, je to nástroj ke sluţbě druhým.“ Takţe všichni, kdo se chtějí duchovně vyvíjet, musí postupně zaujmout tento přístup. Znát své povinnosti je důleţitější neţ zaměřovat se na svá práva. V kaţdé situaci se ptejte sami sebe: „Co je teď moje povinnost?“ Odpověď v situaci manţelství zní: „Vzal jsem si tuto ţenu (muţe), a proto je mojí povinností jí stále více slouţit, aniţ bych se staral o to, jestli ona poslouţí mně. Důleţité je, abych svůj závazek splnil já.“ Čím více chceme něco po druhých, tím sami sebe omezujeme a zuţujeme. Čím více jsme připraveni druhým dávat, stáváme se otevřenějšími a naše srdce je širší a laskavější. Čím prostornější jsme, tím jsme blíţe Bohu. Aţ budeme bez omezení a bez hranic, budeme zajedno s Nekonečným. Takto nějak celý proces probíhá. Jde o neustálé rozšiřování se a rozprostírání našeho vnitřního já. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Cíl versus výsledky Vybráno ze Satsangu 14. 4. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Je důleţité, zda věci děláme s ohledem na výsledky, nebo se zaměřením na cíl. Nezabývat se tím, jak naše snahy dopadnou, neznamená nemít ţádný cíl a plán. Je velmi důleţité tomuto podstatnému rozdílu porozumět. Nemůţeme pracovat bez toho, aniţ bychom si vytyčili nějaké cíle. Správný postoj je: „Mám jasnou představu, kam chci směřovat, ale nestarám se o to, jak to dopadne.“ Svámi Ramsukhdasdţi často říkával: „Buďte pečliví, kdyţ práci děláte, a bezstarostní, kdyţ jde o výsledky vašeho díla.“ Tato zásada platí pro jakoukoli oblast ţivota. Změníte-li svůj vnitřní postoj, vše se bude odehrávat jinak. Chystáte se například odjet do Dillí. Na cestu se, samozřejmě, připravíte. Jinak byste nikam neodjeli. Není ale potřeba, abyste se tím v mysli stále zabývali: „Musím dojet do Dillí. Snad tam dojedu… Uţ se těším, aţ tam budu…“ Plánování je něco jiného neţ snění. Kvůli touţebnému přemítání o cíli se nemůţete plně věnovat svým aktuálním činnostem, protoţe se část vaší energie ztrácí ve POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 205 vašich představách. Nejefektivněji pracujeme, kdyţ se v mysli nezabýváme budoucností a svými přáními, ale veškerou svoji energii a pozornost věnujeme tomu, co právě děláme. Prostě ţijte v přítomnosti, den za dnem. Je tedy velký rozdíl mezi starostí o výsledky a cílevědomou prací. Je potřeba se to v ţivotě naučit. Netrápím se, co bude zítra, ale provedu všechny přípravy. Kdyţ se chci dostat druhý den do Dillí, musím si koupit lístky nebo zkontrolovat, jestli mám v autě dost benzínu. Tento jemný rozdíl v postoji se týká všech oblastí našeho ţivota. Čím více fantazírujeme o tom, jak věci dopadnou, o to méně můţeme vnímat přítomnost. Ještě lepším příkladem jsou zkoušky ve škole. Tím jsme prošli všichni. Zbytečně plýtváte energií, pokud si při učení představujete, jak bude báječné, aţ budete mít zkoušky hotové. Učte se, místo abyste mysleli na to, jak zkoušku v budoucnu zvládnete. Všechno denní snění vás odvádí od přítomného okamţiku. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Sociální práce – postoj hledajícího Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2010 Óm Šrí Paramátmane Namaha Mnoho duchovních hledajících se věnuje nějaké formě sociálně prospěšné práce a pomáhá lidem, kteří to z nějakého důvodu potřebují. Tito lidé, snaţící se být nápomocní druhým, bývají na vyšším stupni vývoje, protoţe se nezabývají pouze svými vlastními aktivitami zaměřenými na sebe jako většina ostatních. Myslet na štěstí druhých patří k charakteristikám lidí vývojově pokročilejších. I tito lidé, angaţující se pro druhé, však mají své vlastní problémy. Často se například setkávají s tím, ţe i kdyţ se snaţí někomu pomoci, jak jen nejlépe dovedou, z druhé strany se jim nedostane odměny, dokonce ani poděkování, ale naopak kritiky: „Nic jsi pro nás neudělal. A co jsi vlastně zač? To, co děláš, je nám k ničemu.“ Ani tito lidé, věnující se zásluţné práci pro druhé, se nevyhnou těţkostem, a i oni se občas cítí nešťastní. V této souvislosti je důleţité porozumět několika skutečnostem. 206 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU První důleţitou zásadou je vynaloţit maximální úsilí, ale nestarat se o výsledky své práce. Vykonejte svoji část a neočekávejte za to nic zpátky. Buďte naprosto odpoutaní. Naplnit tyto zásady není rozhodně snadné, ale jiná cesta neexistuje. V Bhagavadgítě najdete odpověď na všechny moţné situace. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 47: „Tvým právem je pouze pracovat, ale nikdy ne pro výsledek. Nekonej svou činnost proto, aby přinesla ovoce, ani nebuď připoután k nečinnosti.“ Vaším polem působnosti, vaším právem, je jen konat svou povinnost. Za své činy neočekávejte ţádnou odměnu. Nesnaţte se ani být nástrojem k dosaţení nějakých dobrých cílů, buďte prostě vykonavateli sluţby a nevytvářejte si ţádná očekávání ve vztahu k výsledkům. Všechny své činy odevzdejte Bohu. Zapomeňte, co jste vykonali. Na druhé straně ani nebuďte připoutaní k nečinnosti. Lidé mají tendenci sklouzávat k jednomu ze dvou typů chyb. Někteří lidé pracují, ale jsou zároveň plní očekávání, zda se jim podaří dosáhnout nějakého výsledku. Tito lidé vycházejí z předpokladu, ţe kdyby jejich činnosti nepřinášely ţádoucí výsledky, ztratili by motivaci k práci. Jste-li při práci upnuti na to, co vám přinese, nevyhnete se frustraci. Místo poděkování často sklidíte kritiku. Mezi vaší prací a výsledky není přímá souvislost. Výsledky ţádné z vašich činností nejsou s vaší činností spojeny vztahem příčiny a následku. Existují ještě další faktory, které ovlivňují, jaké ovoce vaše jednání přinese. Druhým nesprávným způsobem je nečinnost. Někteří lidé zaujímají následující přístup: „Kdyţ není v mých rukou, jak vše dopadne, proč bych se namáhal. Radši si lehnu a budu si jen uţívat.“ Pán v tomto verši připomíná, ţe bychom neměli být připoutaní ani k nečinnosti. Měli bychom pracovat pro práci samotnou. Je důleţité zaujmout správný postoj k činnosti a nepodléhat ani jednomu z uvedených přístupů. Další skutečností, kterou byste si měli uvědomit, je, ţe nikdo nemůţe učinit nikoho šťastným. Můţete ale dosáhnout štěstí sami pro sebe, pokud budete vykonávat vţdy svůj díl povinnosti. Není moudré očekávat, ţe se vám podaří přinést trvalé štěstí někomu jinému. POVINNOST A SLUŽBA (KARMAJÓGA) 207 Občas k tomuto tématu uvádím příklad. Představme si, ţe by se celé město rozhodlo učinit jednoho člověka šťastným. Všichni by byli odhodláni pro něj udělat cokoli na světě. Co ale zmůţete, kdyţ nebude tento člověk s něčím spokojený? Tolik se mu všichni věnovali a on si stěţuje na nějakou drobnost, která mu chyběla. Pozvete například někoho na večeři a všechno nachystáte tím nejvybranějším způsobem. Váš host však postrádá jeho oblíbený švýcarský dezert. Druzí lidé mohou mít na vás nejrůznější poţadavky. Neočekávejte, ţe byste byli schopní dát druhým štěstí. Můţete se zeptat: „Máme se tedy přestat snaţit přispívat ke štěstí druhých?“ To není správná cesta. Snaţte se druhým lidem poslouţit. Sluţba by měla být součástí našeho ţivota. Dokud nedosáhnete duchovní seberealizace, nemůţete být nikdy trvale šťastní. Proto vás vyzývám, abyste k tomu cíli směřovali. Neţ dojde k duchovnímu probuzení, vaše štěstí podléhá výkyvům. Ráno se smějete a cítíte povzneseně, zatímco večer jste zhroucení, jako byste neměli ţádnou energii. Chvíli jste nahoře a chvíli zase dole. Pouze po duchovní seberealizaci se vnitřní mír a klid stává trvalým a člověk spočine v setrvalém rovnováţném stavu ve svém Já. Pochopí, ţe všechno dění ve světě je přechodné. Vnitřní mír se můţe rozhostit teprve tehdy, kdyţ nahlédnete na pomíjivou hodnotu peněz, společenského uznání a dokonce i svého těla. Spatříte jedinou trvalou Pravdu skrývající se za tím vším pomíjivým. Odhalíte skutečné Já, čisté Vědomí, Boţství. Bůh je s námi neustále v podobě lásky, míru, moudrosti a všech dobrých kvalit našeho ţivota. Proto pokračujte ve svých společnosti prospěšných aktivitách. Oceňuji, kdyţ se lidé věnují práci pro společnost. Snaţte se za všech okolností pracovat co nejlépe, aniţ byste za to očekávali nějaké ocenění a poděkování. V hindi se říkává: „Konejte dobré skutky a potom je zahoďte do studny.“ Ještě bych toto rčení poopravil: „Konejte dobré skutky a potom je odhoďte do řeky.“ Jednou se mě někdo zeptal, proč jsem zaměnil studnu za řeku. Ve studni nemá voda kam odtékat a na dobré skutky by stále ještě mohlo být vidět. V řece voda proudí, a kdyţ do ní zahodíte své zásluhy, voda je odnese pryč. 208 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vţdycky jsem se tím ve svém ţivotě řídil. Občas jsem vykonal práci tím nejlepším způsobem, a přesto byla reakcí druhé strany kritika. Tak to v ţivotě chodí. Kaţdodenní ţivot je daleko lepším učitelem neţ knihy. Vyţaduje to ale připraveného studenta. Musíte být neustále bdělí. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 209 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 210 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Boţí Milost a úsilí hledajícího Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Na duchovní cestě se setkáváme se dvěma faktory – úsilím hledajícího a Boţí Milostí. Mnoho lidí na ně nahlíţí jako na protiklady. Rád bych vysvětlil, ţe mezi pouţitím vůle a odevzdaností není na duchovní cestě ţádný rozpor. Lidé mají často zcela mylné představy o tom, co znamená spoléhat se na Boha a vše Mu odevzdávat. Někteří lidé se spoléhají, ţe za ně Bůh všechno udělá. Očekáváte, ţe Bůh by měl dokonce vkládat jídlo do vašich úst? Představujete si, ţe Bůh zvedne vaši ruku a nalije vám vodu ze sklenice do úst? Tak se to neděje. Bůh vám dává energii, abyste mohli pracovat, přemýšlet a rozhodovat se. Jsou to věci od Boha, kterých se vám dostalo díky Jeho Milosti. Vy jste ale tak pošetilí, ţe energii a schopnosti, které vám Bůh dal, povaţujete za své vlastní. Co je ve vás vašeho? Pokud se nad tím zamyslíte, nenajdete nic. Je to jen vaše iluze. Co skutečně vlastníte? Na základě čeho se povaţujete za výjimečné? Můţe vám kdokoli na světě zaručit, ţe se budete nadechovat a vydechovat ještě dalších pět minut? Ať jste jakkoli zdraví, záruku dostat nemůţete. Nikdo vám nezaručí, ţe přeţijete následujících pět minut. Smrt můţe nastat kdykoli a vy to nemůţete změnit. Ve vaší hrudi se něco stane a bude konec s vaší povýšeností, ţe si určujete svůj ţivot. Během pěti minut můţete být slabí jako moucha. K čemu vám potom budou všechny vaše schopnosti? Zcela neodůvodněně na sebe berete zásluhy, které vám nepatří. Všechno pochází od Boha. Rád bych, abyste pochopili, ţe jste ve svém ţivotě dostali všechno od Boha. Na základě čeho povaţujete různé věci za své vlastní? Je to jen vaše nevědomost. Nejste schopni udrţet své tělo zdravé ani následující hodinu. Nikdo nemůţe tvrdit, ţe si sám dokáţe uchovat zdraví. Nikdo na světě vám nedá záruku, ţe střecha nad námi během pěti minut určitě nespadne. Jistotu vám nedá nikdo. Můţe přijít zemětřesení a všechno bude vzhůru nohama. Kaţdý den čtete v novinách, ţe došlo k nějakému neštěstí. Ţádný inţenýr vám nemůţe dát záruku, ţe dům opravdu nespadne. Můţe tomu VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 211 dojít kdykoli a kdekoli. Všechno je jen darem a milosrdenstvím, které dostáváme od Boha. Nejlepší inţenýři mohou posoudit, zda je střecha v pořádku. Kdybych však chtěl mít záruku, ţe během následujících pěti minut nedojde k zemětřesení, to uţ mi nikdo se stoprocentní pravděpodobností nepotvrdí. Pohybujeme se v rovině pravděpodobnosti a ne stoprocentní jistoty. Lidské ego je tak mazané! Snaţí se člověka oklamat mnoha různými způsoby. Takzvaně nejkrásnější ţena světa, vítězka soutěţe Miss Universe, se můţe během pár minut stát jednou z nejošklivějiších – stačí několik kapek omylem vystříknuté kyseliny. Něco jí zavadí o tvář a krása je pryč. Jaká je potom hodnota takové krásy? Vezměme si pro další příklad někoho z nejbohatších lidí na světě. Přihodí-li se nějaká událost, můţe o všechno přijít a octnout se na ulici. K čemu je všechno jeho bohatství? Je to vše jen hra ega. Jaká je tedy správná cesta k duchovní seberealizaci a poznání pravdy? Pouţijte všechno, co jste od Boha dostali – svou mysl, tělo, zdraví, intelekt, schopnost přemýšlet i materiální prostředky. Naloţte s nimi, jak nejlépe umíte, a ostatní předejte Bohu. To je ten správný způsob. Ti, co si myslí, ţe budou schopni získat duchovní prozření svými vlastními silami, jsou obětmi svého ega. Ego nemůţe nikdy zvítězit. Jiní jsou zase obětmi pohodlnosti a lenosti, pokud nechávají vše na Bohu. Správný je následující postoj: „Pouţiji veškeré schopnosti, které mi byly Bohem dány. Svou inteligenci mám také jako dar od Boha. Všechno jsem dostal od Boha. Pouţiji vše, čeho se mi dostalo, a pak se obrátím v modlitbě k Bohu.“ Měli byste vyvinout úsilí, ale nemyslet si, ţe úspěch závisí na vás. Snaţte se, jak nejvíce můţete, ale nebuďte závislí na tom, co svými schopnostmi dokáţete. Předávejte vše Bohu. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Cesta lásky a důvěry Vybráno ze Satsangu 23. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Existuje mnoho metod a technik jak dosáhnout cíle. Konečný cíl duchovní cesty je jen jeden, ale cest k němu vede mnoho, stejně jako se do Jaipuru můţete dostat z mnoha stran. Někdo přijíţdí 212 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU z Dillí, po jiné silnici jedou lidé z Agry a je mnoho dalších cest z různých vesnic kolem. Přestoţe jedou jinudy, všichni nakonec dorazí do stejného Jaipuru. Různé duchovní metody a techniky se vzájemně nevylučují, protoţe mají stejný cíl. Bůh je jen jeden, skutečné Já existuje pouze jedno jediné. Stav po uvědomění si konečné Pravdy je u všech lidí stejný, přestoţe ho mohli dosáhnout různými způsoby. Všechny nejrůznější techniky a metody lze rozdělit v širším slova smyslu do dvou kategorií. Do první skupiny patří všechny metody vyuţívající k dosaţení Pravdy tělo, smysly, mysl a intelekt. Hledající pracuje se svým fyzickým tělem prostřednictvím jógových ásan, čistí si jemnohmotné tělo rozmanitými technikami pránájámy, rozvíjí introspekci, uvědomuje si své myšlenky a vtisky z minula a snaţí se jich zbavit, rozlišuje mezi potřebami a touhami… Pokročilejší hledající je schopen i nahlíţet na své ego, které se pro něj stává objektem pozorování. Tímto způsobem se hledající snaţí postoupit k duchovní seberealizaci. Existuje i jiný druh duchovního přístupu, naprosto odlišný od předcházejícího. Spočívá v uvědomění si: „Ničemu nerozumím, ale znám Tebe. Můj Milý, vím, ţe jsi, i kdyţ Tě nevidím. Vím, ţe jsi, i kdyţ nemohu říci, ţe bych Tě znal. Jsi a já jsem tady. Znám Tě, aniţ bych Tě znal. Jsi stále se mnou a já jsem stále s Tebou. Nejsem schopný Tě dosáhnout. Nejsem ani schopný zbavit se svých vtisků z minula, svých tuţeb a nedostatků. Čím víc se jich snaţím zbavit, tím více vidím, kolik jich mám. Čím víc se snaţím vymanit z chtivosti, vášně, zlosti, nenasytnosti, ţárlivosti a ega, tím víc se v nich plácám. Nejsem toho schopen, pokládám se Ti k nohám. Ty můţeš všechno. Ty můţeš všechno uskutečnit hned, jsem u Tvých nohou. Není pro mě nic jiného neţ Ty. I kdyţ Tě vlastně neznám.“ Hledající si vytvoří vztah s Nepoznaným a skrze víru, lásku a neotřesitelnou důvěru začnete milovat nepoznaného Milujícího. Jak o tom mluví velcí svatí, odehraje se potom v celém vesmíru ten největší zázrak. Za krátký čas dojde Jeho Milostí k tomu, co se tolik let a zřejmě i ţivotů nedařilo skrze první typ duchovní cesty vlastního úsilí a sebezlepšování. Je to jiná kategorie duchovního přístupu. Který z obou přístupů je lepší? Oba jsou nejlepší. Můţete namítnout, ţe jen jeden můţe být lepší. Lepší jsou ale oba, protoţe jde o to, co je pro koho vhodnější. Jaký kabát je nejlepší? Přece ten, VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 213 který vám nejlépe sedí. Nejde o to, který kabát je nejlepší, ale o to, který se k vám nejlépe hodí. Nicméně musím říci, ţe ti, u kterých se začne odehrávat druhá cesta, mají veliké štěstí. Duchovně probuzení svatí mluví o tom, ţe první cesta trvá velmi dlouho. Hledající neustává v sebeanalýze a sebezlepšování, ale i po mnoha letech usilování často shledává, ţe není o nic lepší. Někdy uţ se zdá, ţe jste opravdu postoupili, ale za chvíli jste zase na dně: „Boţe můj, vţdyť to je totéţ, co jsem dělal před dvěma či deseti lety!“ I první cesta vás nepochybně dovede k cíli. Realizovaní světci však mluví o tom, ţe zatímco první způsob cesty zabere hodně času, v druhé kategorii můţe být cíle dosaţeno okamţitě. Faktor času pak přestává hrát roli. Kdyţ tohle lidé slyší, vyvstává v nich mnoho otázek. Například jak pro sebe získat tu druhou kategorii, kdyţ je to tak přímá cesta. Lidé jsou chtiví a rádi by všechno měli co nejrychleji. Přáli by si, aby to nejlepší nastalo ihned. Všechny problémy vytváří jen lidská mysl. Občas se mě lidé ptají, jak by se mohli naučit milovat. Není to jen tak, zřídit si akademii se zaměřením na vyučování lásky! Buď prostě lásku máte, nebo nemáte. I tak je však moţné lásku určitým způsobem rozvíjet. Některým lidem jsem doporučil, aby prostě milovat začali. Namítali, ţe jim to nejde doopravdy. Doporučil jsem jim, aby začali lásku předstírat. Později se faleš stane pravdou. Začněte z místa, kde se nacházíte. Nevadí, ţe to zpočátku hrajete, láska začne do vašeho předstírání postupně vstupovat. Nakonec se vaše přetvářka stane skutečnou láskou. Říká se, ţe kdyţ budete stokrát opakovat leţ, stane se pravdou. Proč by se tedy pro vás nemohla stát skutečností pravda? Láska je skutečná realita. Začnete-li předstírat něco, co stejně uţ pravda je, pak se to přece musí ve vašem ţivotě rozvinout. Proč by ne? Ani technikami, spadajícími do první kategorie, nemůţe k duchovní seberealizaci dojít bez vzývání nepoznaného Vedení. Jsou to dobré, prospěšné techniky, ale konečné duchovní prozření nenastane bez prosebného obracení se ke Guruovi nebo k největšímu z Guruů, k věčnému Učiteli – Bohu. Svatí proto říkají: „Kdyţ se musíte nakonec stejně obrátit na Boha, proč to neudělat hned na začátku?“ Nakonec musíte předat zodpovědnost Jemu, vaše usilování bez Něho úspěch mít nebude. Proč tedy uţ od začátku nespoléhat na Toho, Jehoţ láska, pomoc a vedení vyřeší všechny vaše problémy? ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 214 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Dlouhá a krátká cesta Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Některé duchovní přístupy se zaměřují převáţně na proces odstraňování neţádoucích vlastností hledajícího za předpokladu, ţe tímto způsobem lze dospět aţ ke konečnému cíli. Jiní zase vyjadřují názor, ţe je to sice prospěšné, ale samo o sobě nestačí. Doporučují místo odstraňování chyb modlit se k Bohu. Jejich názor je, ţe pouhým vlastním úsilím nemůţete uspět. Vybízejí k tomu, abychom čerpali sílu, inspiraci a vedení od nekonečného, nepoznaného Milujícího, který uţ v nás i kolem nás je. Je všude, přestoţe o Něm nevíte. Kdyţ Ho ale budete ve svém srdci vzývat a prosit, pomoc přijde. Jen díky Jemu, jen díky pomoci neznámé nekonečné Energie, můţete pochopit svou vlastní existenci a duchovně prozřít. Tito učitelé povaţují za správnou cestu prosby a vzývání Boha. Povaţují ji za efektivnější neţ se soustředit na sebe a odstraňování vlastních chyb. Vţdyť odstraňování nedostatků nemá konce. Máme tolik slabých stránek, ţe bychom se jich nikdy zcela nezbavili. Proto je lepší obracet se o pomoc k nekonečné Síle. Oba přístupy jsou v literatuře různě nazývány. Někdy se o nich mluví jako o dlouhé a krátké cestě. Dlouhá cesta je cesta rozpoznávání vlastních nedostatků a úsilí se jich zbavit. Krátká cesta bývá popisována takto: Spojte se s Boţstvím a špatné věci Jeho milostí odejdou. Vysvětluje to tak mnoho svatých, například Paul Brunton ve svých posmrtně publikovaných zápiscích. Jejich četba vám můţe přinést ve zhuštěné formě dobré vedení. Máme tu tedy dva přístupy, z nichţ kaţdý navrhuje jinou cestu – cestu usilování o zbavení se svých nedostatků a cestu obracení se k Bohu. Podle mého názoru mezi oběma cestami není ţádný rozpor. Můţete je kombinovat. Pozorujte, s čím máte problém, snaţte se, ale jenom vaše úsilí nestačí. Objevíte-li nějakou chybu, proste Ho. V tom přece není ţádný rozpor. „Ó laskavý Boţe, ó laskavý Guru nebo univerzální Sílo, pomoz mi, prosím. V mé bytosti stále přetrvávají tyto negativní prvky, vím ţe jsou špatné, ale nejsem schopen je odstranit. Prosím, pomoz mi.“ Obě cesty lze kombinovat. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 215 Co je to modlitba? Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Co je to modlitba? Ke komu se modlit? Kdo nás vyslyší? Slyší nebo vnímá nás Věčná Energie?“ Co je to modlitba? Modlitba je vnitřní postoj člověka, jehoţ ego bylo něčím přemoţeno. Jde o ţádost o pomoc od síly vyšší neţ jsou individuální schopnosti. Modlitba vyvstává uvnitř, kdyţ on či ona shledává, ţe svou vlastní energií a vůlí nejsou schopni vyřešit své problémy. Od problémů se chce osvobodit kaţdý, a proto se všichni ptají, jak to udělat. Člověk dospívá k závěru, ţe není schopen vypořádat se s problémy svými vlastními silami, schopnostmi a inteligencí. Potom se s prosbou o pomoc obrací k někomu silnějšímu, moudřejšímu, inteligentnějšímu či schopnějšímu. Kdyţ postupně zjišťuje, ţe mu nemůţe pomoci ţádný jiný člověk ani vědění společnosti, začne se obracet k nepoznané Energii, která je věčná a nekonečná. K modlitbě dochází v ţivotě člověka, který odhalil svá individuální omezení. Je si vědom svého problému, snaţil se ho vyřešit, jak nejlépe mohl, ale on stále vyřešen není. Co jiného lze dělat neţ se modlit? Skutečná modlitba se odehraje, není to akt rozhodnutí ji provádět. Dokud je modlitba vykonávána, je to jen výtvor ega. Ke skutečné modlitbě dochází, aţ kdyţ je přemoţeno ego. Modlitba vychází z pocitu bezmocnosti. „Nezvládnu to, ale chci a vím, ţe se to musí nějak změnit. Ó, neznámá Energie, ať jsi kdekoli, ať jsi čímkoli. Nevím, kdo jsi. Ale slyšel jsem nebo cítím, ţe jsi. Pomoz mi. Pomoz mi.“ To je modlitba. Modlitba můţe být popsána mnoha různými způsoby, lze o ní psát knihy. Ve všech jazycích najdete doporučení pro různé modlitby. Kněţí všech náboţenství prezentují své modlitby a lidé je pouţívají. Skutečná modlitba však vyvstává zevnitř. Modlitba můţe být vyjádřena slovy, ale slova nejsou nezbytná. Ve skutečnosti kdyţ modlitba nabývá slovní podoby, ztrácí svoji původnost. Její čistota je poskvrněna myšlením. Pravá modlitba se odehrává v srdci a srdce nepotřebuje slov. Opravdovou, ryzí modlitbu nalézáme ve svém nitru. 216 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pokusím se to vyjádřit pomocí příběhu. Byl jeden kněz a jeho prací bylo putovat z místa na místo a šířit náboţenství. Na svých cestách se dostal i do jedné malé vesničky. Vysvětloval lidem, jakým způsobem se mají modlit, jak si mají zapálit svíce, jaká slova pouţívat... Bylo tam mnoho inteligentních lidí a mezi nimi také jeden jednoduchý, nevzdělaný ovčák. Ţil si spokojeně a neměl potřebu se něco dozvídat, ale protoţe patřil do vesnice, věnoval se kněz i jemu a popsal mu, jak se má modlit a jaká slova si má zapamatovat. Ovčák neprotestoval. Vědělo se o něm, ţe je velmi prostý a s ničím nemá problémy. Byl v podstatě šťastný, byť velmi chudý. Po několika dnech kontroloval kněz, jak si lidé zapamatovali modlitby, které jim dal. Ptal se také ovčáka. I on se snaţil, ale nepředříkával modlitby správně. Kněz ho povzbudil a vybídl, aby se dále snaţil. Ovčák mu chtěl něco sdělit: „Snaţím se, jak nejlépe mohu, ale jsem nevzdělaný. Po tom, co jste mi uloţilnaučit se ta slova, ztratil jsem svůj klid.“ Kněz se ho zeptal, zda se před tím nějak modlil. Ovčák odpověděl, ţe ano, a ţe byl velmi šťastný. Kněz ho poţádal, aby mu řekl, jak se tedy modlil: „Slova modlitby, která jsem ti dal, byla posvěcená. Ty však říkáš, ţe tím začaly problémy, které jsi předtím neznal. Rád bych tedy věděl, jak ses před tím modlil.“ „Jsem jednoduchý člověk a moje modlitba byla prostá. Nějak takhle: „Ó Boţe, já jsem tady a Ty jsi tam. Nevím nic a Ty víš všechno. Postarej se o mou ţenu, děti i méovce. Děkuji.“ Kněz se zeptal: „To je všechno?“ Ovčák dále vyprávěl, ţe je to jako zázrak. Je mu šedesát pět let a neměl ani jediný problém. Bůh se o něj neustále staral. O všechno. O jeho ţenu, ovce i o něj. „Problémy nastaly, aţ kdyţ jste mě před třemi dny poţádal, abych se naučil vaši modlitbu. Snaţil jsem se vám říci o své modlitbě, ale vy jste tomu nevěnoval pozornost. Ukázal jste mi, co se mám naučit. Ale potom moje ovce onemocněly. Poprvé. Začal jsem špatně spát a moje ţena, která se se mnou nikdy nehádala, se na mě celé tři dny zlobí. Jak se mám modlit? Vaši, nebo svoji modlitbu?“ Kněz odpověděl: „Tvoji. Ta je správná. Ta je opravdová.“ „Ty jsi tam a já jsem tady. Nevím nic a Ty víš všechno. Postarej se o mou ženu, děti i mé ovce. Děkuji.“ VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 217 Jednoduchá věc přicházející přímo ze srdce. V modlitbě od kněze bylo příliš slov na zapamatování. Pravá modlitba vychází ze srdce, ne z mysli. Jakmile se zapojuje mysl, uţ to není skutečná modlitba. Můţe být lichotivá a vyjádřena květnatým jazykem, ale uţ to podle mého názoru není pravá modlitba. Nyní k další části otázky. „Ke komu se modlit? Je někdo, kdo modlitbu slyší?“ Ke komu se modlit? Modlete se k tomu, v koho věříte. Modlete se k Němu, k Ní či k Tomu, v koho máte důvěru. Zjistěte, v co věříte. Cítíte-li, ţe existuje univerzální věčná Energie a ta pomáhá, modlete se k ní. Necítíte-li, ţe je, nemodlete se. Bůh se nechystá zajít k vám do pokoje a vyburcovat vás, abyste se modlili. Pokud se však pomodlíte, začne ve vás tato všudypřítomná Energie rozkvétat jako květina. Vyuţijete-li toho, ţe jste lidská bytost, Energie se okamţitě projeví. Ke komu se tedy modlit? Ke komukoli, v koho věříte. Duchovní tradice Indie obsahuje mnoho jen obtíţně poznatelných a vyjádřitelných esencí, a to i pro lidi narozené v Indii, natoţ pro cizince. Jedním z nejvýznamnějších ztělesnění nejvyšší moudrosti jsou Upanišady. Je v nich sepsána moudrost světců z dob před tisíci lety. Sto osmdesát Upanišad povaţuji za velmi důleţité pro duchovní cestu. Existuje ale i mnoho jiných. Říká se, ţe jich bylo daleko více – stovky tisíc. Byli však zničeny, kdyţ byla Indie napadena. Jedna z Upanišad se jmenuje „Átma Pudţa Upanišada“. Popisuje se v ní uctívání svého skutečného Já. Můţete se modlit i k sobě. O sobě nepochybujete. Můţete pochybovat o existenci energií mimo sebe, ale těţko můţete zpochybnit sami sebe. Vybízím-li vás, abyste se modlili k sobě, musíte poznat, kým jste. Tato Upanišada je velmi útlou kníţkou, ale skrývá v sobě hloubku. Ukazuje, jak se modlit sám k sobě. Šrí Radţníš působící pod jménem Osho napsal velmi pěkný komentář této Upanišady. Je tedy moţné modlit se i ke svému vlastnímu Já. Protoţe jste věčnou Energií, nejste od Ní odděleni. Problémem je, ţe se ztotoţňujete s tím, čím nejste. Nejste tělem, smysly, myslí či intelektem. Jste něčím jiným. Čím? Najděte to! Získejte s tím osobní zkušenost. Jak? Následováním duchovní cesty. Jak dlouho to bude trvat? Do nekonečna. Pokračujte. Zdá-li se vám to příliš těţké, tak toho nechte a naříkejte. 218 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Člověk musí nalézt svoji pravou identitu. Vaše problémy začnou ustupovat, jak se bude vaše srdce plnit láskou a hlava vyprazdňovat od všemoţných teorií a argumentů. Ke komu se modlit? K Bohu. Kde je? Všude. Znáte Boha? Ne. Nikdo Ho nemůţe poznat. Bůh nemůţe být poznán myslí. Všichni Ho ale mohou vnímat. Lidem, v nichţ se rozvíjí Láska, se začnou odehrávat velmi zajímavé jevy. Prostřednictvím Lásky se začnou o Bohu i něco dozvídat. To, co nazývám Láskou, není vášeň ani slepá láska. Jde o Lásku plnou uvědomění. Čím více Lásky se ve vás rozvine, tím blíţe se cítíte svému skutečnému domovu a věčnému Otci – Bohu. Pokud máte víru v Boha, modlete se k Němu. „Je někdo, kdo nás slyší?“ Rozhodně je někdo, kdo naslouchá těm, kteří chtějí něco vyslovit srdcem. On slyší ty, jenţ mluví srdcem. Pravdou je, ţe On jediný slyší. Nikdo jiný. Kdo jiný by mohl slyšet? I naše schopnost slyšet pochází od Něho. V jedné z Upanišad je popsáno, jak je Brahman, konečná Pravda, Bůh, zdrojem všeho, co vidíme, slyšíme nebo co si myslíme. Praví se tam, ţe Ho oči nemohou uvidět, protoţe sama funkce vidění pochází od Něho. Jak Ho potom mohou oči spatřit? Uši Ho nemohou uslyšet, protoţe jsou Jeho nástrojem. Sama schopnost slyšet je od Něho. On je za viděním. On je za slyšením. Jak Ho můţete poznat myslí, kdyţ z Něj mysl sama pochází? Ke komu se modlit? Je někdo, kdo to slyší? Určitě ano. Slyší nebo vnímá nás věčná Energie? Rozhodně. On jediný slyší, kdo jiný? Myslíte si, ţe vás druzí poslouchají? Zbavte se iluze, ţe vám bude někdo jiný naslouchat. Nikdo vás neslyší. Kaţdý je tak zaneprázdněn svými záleţitostmi, ţe nemá čas vám naslouchat. I kdyţ se svěříte svému nejbliţšímu člověku, on či ona vám přitakají, ale zároveň myslí na své věci. Kdo se o vás stará! Její či jeho mysl plánuje své sebestředné zájmy. Zatímco mluvíte, on či ona slyší ne vás, ale své vlastní zájmy. Svět se točí na principu vzájemného přizpůsobování potřeb. Proto vám s laskavostí a ohledem na vás občas druzí něco potvrdí. Ale to vše je iluze. Často pomoc, kterou se cítíte být obdarováni, není ve skutečnosti dávána vám. Patří vlastním zájmům druhých. Naučili se, ţe kdyţ pro někoho něco udělají, bude to dobré i pro ně. Jen On slyší. Nikdo jiný. Vnímá nás? Jen On nás vnímá, nikdo jiný. Proto mějte ve svém ţivotě jen Jeho. Vyvstává otázka: „Máme tedy zapomenout na druhé?“ Ne, On je ve všech. Všude. Nejde VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 219 o nic jiného neţ o změnu vnitřního postoje. Tento svět se stává Bohem pro toho, kdo změní své vnitřní nastavení. Není třeba ţádných změn ve vnějším světě. Aţ přijde čas, setká se kaţdý z nás s věčným Milencem, který je neustále s námi. Je to zvláštní – potkat Toho, kdo je s námi stále. Je to jen námi vytvořená clona, jenţ nás od Něho odděluje – závoj tuţeb, vášní či ega. Aţ bude závoj pryč, prohlédneme: „Ó, Milující byl vţdycky se mnou! Nikdy jsem nebyl mimo Jeho náruč. Objímal mě neustále. Ó, můj Boţe!“ K takovému zázraku dojde. Potom jiţ nezbude nic jiného neţ zpívat písně na Jeho oslavu a opájet se mírem a štěstím. Je velmi důleţité, abyste se Ho nesnaţili poznat. Nemůţete Ho pochopit. Snaţte se Ho vycítit láskou. Potom bude váš. Velmi rychle. Náš otec, naše matka, náš společník, přítel, ţena či manţel – všichni jsou v Něm. Spatříte v nich Boha. Nic nemůţe vyjádřit tento záţitek. Ţádný popis nemůţe nahradit vnitřní zkušenost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Význam víry Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jak čerpat inspiraci z Nepoznaného? Prostřednictvím pocitů. Přestoţe nejste schopni obsáhnout některé věci svojí myslí, cítíte, ţe je tu ve vás a kolem vás hlubší pravda. Tato víra je často důleţitější neţ vaše myšlení. Víra má dokonce větší význam neţ poznání. Lidé nejsou pro víru dostatečně otevření, a proto trvá dlouho, neţ se víra skutečně rozvine. Máme v sobě tolik nedůvěry a pochybností! Je přirozenou tendencí lidské mysli snaţit se věcem porozumět. Konečné Pravdě však nikdy porozumět nemůţete. Nakonec musíte věřit. Říkám nakonec, protoţe na cestě ke konečnému prozření je poznávání uţitečné. Schopnost přemýšlet a porozumět věcem má svůj význam a je třeba ji pouţívat. Rád bych vám ale vysvětlil, ţe pouţívání mysli není tím konečným stupněm na duchovní cestě. Dám vám jednoduchý příklad. Dejme nyní stranou otázku poznání Boha – to je zcela mimo dosah poznání mysli. Člověk je odkázán na víru i v jiných oblastech ţivota. Nikdo si například nemů- 220 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ţe být úplně jistý ani svým otcem. Musíme věřit, ţe tento člověk je náš otec. Můţete se divit, co to říkám. Vţdyť přece všichni svého otce známe! Tvrdit, ţe něco známe, můţeme jen tehdy, kdyţ jsme to na vlastní oči viděli. Poznání znamená opravdu mít s něčím přímý kontakt. Kdo z vás byl tehdy přítomen u toho, kdy nějaký muţ oplodnil ţenu, kterou nazýváte svou matkou? Ukaţte mi člověka, který byl u svého vlastního početí. Viděl kdy někdo, jak začalo těhotenství ţeny, z níţ přišel na svět? Nikdo nemohl být v tom okamţiku fyzicky přítomným pozorovatelem. Věříme matce, ţe tento člověk je naším otcem. Mateřství je jisté, o něm nemůţe nikdo pochybovat. Otcovství je však otázkou víry. Vaše matka tvrdí, ţe je nějaký pán vaším otcem. Nepochybujeme o tom, co nám matka říká. Toto poznání je zaloţeno jen na vaší víře. Viděli jste toho muţe při oplodnění, které zapříčinilo vaše narození? Protoţe jste tehdy nemohli být fyzicky přítomni, jde tedy o víru. I náš vlastní otec je otázkou víry. Co teprve Otec všech otců, věčná Pravda? Jak byste mohli poznat Boha! Snaţím se nasměrovat vaši pozornost k tomu, ţe víra neznamená méně neţ poznání. Příklad s otcovstvím uváděl jeden významný světec. Já sám toho moc nevím. Říkám jenom věci tak, jak ke mně přišly. Jsem obyčejný člověk, jeden z vás. Někdo z vás můţe být ve skutečnosti mnohem inteligentnější. Prostě tu před vámi sedím. Lidská mysl je plná pochybností a nedůvěry. Čím víc vás toto pochybování opouští, tím jste klidnější a uvolněnější. Skutečný ţivot závisí na víře a důvěře víc, neţ na vědění. Uţ za jeden jediný den by se ze ţivota stalo peklo, kdybyste byli ve všem závislí jen na poznání. Matka, otec, bratr či sestra nebo kdokoli jiný vám například přinese sklenici mléka. Zbláznili byste se, kdybyste pochybovali: „Je mléko v pořádku? Měl bych si ho nejprve dát otestovat v laboratoři. Kdo ví?“ Zahynuli byste, kdybyste měli vţdy chodit s mlékem na testy do laboratoře. Proč se nenapít hned? Věříme, ţe kdyţ nám mléko přinesla maminka, otec nebo například dcera, dávají nám jen to nejlepší mléko, které mají. Ještě výraznější roli hraje důvěra ve vztahu s duchovním Učitelem. „On je tady, a tak je všechno v pořádku,“ cítíme. Nejhlubší důvěru můţeme mít v Boha. Můţeme ve svém srdci cítit, ţe je s námi vţdycky a neustále se o nás stará. Mohli bychom dostat otázku, zda jsme někdy Boha spatřili. Není to záleţitost očí. Bůh je VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 221 přítomen stále. Srdce se musí rozvinout více neţ hlava. Pokud chcete být v ţivotě spokojení, vydejte se více cestou srdce. Lidé, kteří se snaţí rozvíjet především hlavu, mohou být někdy hodně pomýlení. Ideální je mít rovnováhu mezi srdcem a myslí. Skutečná rovnováha přichází aţ s dosaţením duchovní seberealizace. Uţ jsme zase u duchovní seberealizace. Co jiného. Kaţdé téma končí u duchovní seberealizace. Prostě to tak je. Ať uţ začnete z jakékoli strany, dojdete k potřebě duchovního prozření. Protoţe s duchovní seberealizací přichází plné pochopení. Nastane stav, který nelze popsat slovy. Je třeba získat osobní proţitek, díky němuţ se ve vás rozvine stav jako byste neustále oslavovali. Poznat sebe sama je tím nejdůleţitějším cílem. Poznání sebe sama neboli duchovní seberealizace vyţaduje obě kvality – intelekt stejně jako city. Prostřednictvím intelektu se rozvíjí rozlišovací schopnost, známá v sanskrtu jako ”vivéka“. Jde o rozlišování mezi dobrým a špatným, správným a nesprávným, morálním a nemorálním. To je velmi důleţitá funkce. V citech je zase obsaţen prvek lásky a víry. Víra a správné rozlišování jsou dvě křídla, na kterých se hledající vznáší vzhůru. Ţádný pták nelétá jen s jedním křídlem. Kolik je ptáků na obloze a ţádný nemává jen jedním křídlem. Je zapotřebí rozvíjet city i rozlišovací schopnost. Tak se duchovní cesta odehrává. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………… Cesta bhaktijógy Vybráno ze Satsangu 22. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Pro osvobození, poznání sebe sama a realizaci Boha existují tři základní cesty. V sanskrtu či hindi je to karmajóga, bhaktijóga a dţňánajóga. Karmajóga je cesta nesobecké sluţby. Dţňánajóga je cesta poznání a zříkání se. Bhaktijóga je cesta odevzdanosti a lásky k Bohu. Je třeba chápat, ţe tyto různé cesty se vzájemně nevylučují. Pokud někdo primárně následuje jednu z nich, neznamená to, ţe jiţ v jeho ţivotě není místo pro ostatní. V ţivotě kaţdého z nás je obsaţena nějaká činnost, všichni máme mysl k analyzování a chápání 222 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU a kaţdý má také emoce. Neexistuje nikdo na světě, v jehoţ ţivotě by nějaká z uvedených tří sloţek chyběla. Kaţdý proto můţe vnést do svého ţivota nesobeckou činnost, poznání i lásku. Jak postupujeme krok za krokem k cíli, přirozeně se časem jedna ze tří cest rozvíjí více. Podle povahy člověka, jeho prostředí, mentální, emocionální i tělesné výbavy převládne jedna ze tří cest nad ostatními. I pak ale druhé dvě v nějaké podobě zůstávají. Kaţdá cesta má bezpochyby svůj vlastní půvab. Svatí však mluví o tom, ţe nakonec je to bezpodmínečná Láska k Bohu, jenţ učiní ţivot dokonale smysluplným. Mnoho duchovních osobností na otázku, která z těchto tří cest je tou královskou, odpovídá, ţe nakonec je to cesta odevzdanosti a lásky k Bohu. Pokud je někdo ve vztahu lásky s Bohem, tak to ale neznamená, ţe nebude pracovat a slouţit světu a nebude mít ţádné pochopení a moudrost. Cestu odevzdanosti a lásky můţeme dále rozdělit do dvou kroků. V sanskrtu se nazývají ”Apara bhakti“ a ”Para bhakti“. ”Apara bhakti“ znamená odevzdanost, která je prostředkem pro vyšší a vyšší postup. ”Para bhakti“ je odevzdanost, která se stává koncem samotným. Zpočátku začínáme s láskou a odevzdaností k Bohu ze stupně, na kterém jsme. Člověk miluje způsobem, jehoţ je schopen. Na tomto stupni je láska či odevzdanost nástrojem k vývoji hledajícího. Nakonec nezůstává v ţivotě nic jiného neţ Láska k Bohu a ke všem bytostem. To, co bylo dříve prostředkem, se pak stává smyslem a koncem. Nezůstává jiţ nic jiného neţ Láska. Láska nabude takové intenzity, ţe se ztrácí i ten, kdo by miloval. Zůstává jen Láska. Kaţdá cesta má svoje kouzlo, ale nádhera cesty lásky je velmi těţko slovy vyjádřitelná. Rád bych vám více přiblíţil cestu bhaktijógy tak, jak o ní mluví sám Pán v Bhagavadgítě. Vyberu pro vás tři verše z kapitoly devět. Bhagavadgíta, kapitola 9, verš 29: „Jsem přítomný stejně ve všech bytostech, nikdo Mi není ani nemilý ani milý. Nicméně ti, kdo Mne vroucně uctívají, přebývají ve Mně a i Já se odkrývám v nich.“ Prvním aspektem Boţí Přítomnosti je, ţe existuje rovnocenně všude. Pán ale pokračuje: „nicméně…“ Toto nicméně znamená, ţe to nezávisí na Něm, ale na oddanosti druhé strany – hledajícího. „Na jednu stranu jsem přítomný stejně ve všech bytostech i věcech, jsem Existence sama. Všude. Nikomu nestraním. Nemůţe být řeč o nějaké zaujatosti. Ale kdyţ Mě některé z bytostí začnou více milovat, co pak mohu dělat? Díky jejich větší lásce se v nich začnu VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 223 více odhalovat. Je to na nich. Můţete-li, milujte Mě více. Kdo vás můţe zastavit?“ Toto je skrytý význam verše. Často k tomu uvádím příklad. Moţná se i ve vašich zemích vyskytuje sova. Přes den ţije skrytě v temnotě. Jako kdyby si sova začala stěţovat na nedostatek slunce. „Co můţeme pro tebe udělat, kdyţ jsi schovaná v temnotě jeskyně?“ Slunce tu je. Někteří lidé raději zůstávají sovami. Co s nimi naděláme? V podobě Existence jako takové je Pán přítomen všude. Pán velmi jasně prohlašuje, ţe mu není nikdo nemilý ani milý: „Jsem spravedlivý. Nicméně ti, kdo Mne vroucně uctívají – co pak mohu dělat? Někteří dávají přednost Mému uctívání a uctívají Mě vroucně, přebývají ve Mně a Já se v nich stávám zjevnější, přestoţe jsem jinak přítomen všude. Místo, aby se zaměřovali na smyslová potěšení ve světě, začali myslet na Mne, a tak začali přebývat ve Mně namísto v potěšeních světa. A Já se v nich proto začínám více odhalovat. Jsem dostupný kaţdému, ale objevuji se více v těch, kdo Mě začali uctívat. Co mohu dělat jiného?“ Toto je jedna z charakteristik cesty odevzdanosti. Je otevřená pro všechny. Mějte lásku k Bohu a On vás začne milovat. Učiníte jeden krok směrem k Bohu a On jich k vám udělá deset, protoţe On je největší Milující. Dokud ten jeden krok sami neuděláte, On nebude zasahovat do vaší nezávislosti. Bůh umoţňuje kaţdému samostatnost, a kdyţ jste se rozhodli k Němu nejít, nic proti tomu nenamítá. Uděláte-li ale jeden krok, řekne: „Ano, pojď.“ Taková je Jeho láska. O tom je ve verši psáno. Ve třicátém verši stejné kapitoly je uvedeno výjimečné tvrzení, těţko byste našli něco podobného v záznamech celé historie lidstva. Pán v tomto verši dává obrovské ujištění pro všechny hledající světa. Toto ujištění přináší radost. Bhagavadgíta, kapitola 9, verš 30: „I ten nejhanebnější hříšník, který Mě uctívá s bezvýhradnou oddaností, může být považován za světce, protože se správně rozhodl (je nezvratně přesvědčený ve své víře, že se nic nevyrovná oddanému uctívání Boha).“ Pán mluví ve verši o „nejhanebnějším hříšníkovi“ – nejen o obyčejném hříšníkovi. Pohleďte na slova Pánem vyřčená! Pán mohl říci jen hříšník, ale On říká nejhanebnější. Tím je dáno, ţe cesta lásky je dostupná kaţdému na světě. Pán tímto tvrzením otevírá dveře i pro ty, co se povaţují za nejprovinilejší na světě. Přestoţe moţná provedli něco velmi špatného, cesta je i pro ně. I pro ty nejpokleslejší 224 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU a nejkrutější hříšníky, co se kdy narodili. I pro ty, co jsou zcela k ničemu. I kdyby spáchali mnoho vraţd a brutálních činů. I pro ně otevírá Pán dveře. Dále ale následuje podmínka: „…který Mě uctívá s bezvýhradnou oddaností...“ Oddanost by měla být bezvýhradná. Znamená to milovat jen Boha. Bezvýhradnou oddaností není, kdyţ si říkáme: „Odevzdávám se Bohu, ale musím se také starat o finance. Tyto peníze mi nestačí.“ Bezvýhradně znamená, ţe se spoléháte pouze na Boha. Pokud se stane součástí vaší povinnosti vyřídit něco ohledně financí, budete se tomu věnovat, ale nebudete na penězích vnitřně závislí. Nelpíte ani na své profesi. Vaše láska patří jen Bohu. Neměli byste být závislí na ničem ani na nikom jiném neţ na Bohu. To je bezvýhradná oddanost. Neznamená to zanedbávat své povinnosti, ať uţ v práci nebo doma. Ale nesmí tu být vnitřní vazba. V bezvýhradné oddanosti si nic z věcí ani vztahů nepřivlastňujete. Všechno vnímáte jako Boţí Milost, jakoukoli práci či situaci. „…který Mě uctívá s bezvýhradnou oddaností, může být považován za světce...“ Proč? Protoţe pokud máte bezvýhradnou oddanost k Bohu, všechny hříchy postupně odpadnou. To je to tajemství. Jakmile se někdo rozhodl milovat jen Boha, všechno, co dříve dělal, se začne postupně očišťovat, protoţe je vše nasměrováno k Boţí Lásce. Vtisky z minulých ţivotů, uvnitř nahromaděné, nemají být čím dále posilovány, a tak se uvolňuje jejich sevření. Ztrácejí svůj význam. Člověk se začne stávat svatým. Světci nepocházejí odněkud z nebe. Nezapomínejme na známé úsloví, ţe kaţdý svatý má svou minulost a kaţdý hříšník má svou budoucnost. Světec také moţná během svého vývoje na cestě vykonal věci, které svaté nebyly, ale jiţ je jiný. Všechny hříchy se ze ţivota postupně vytratí, jakmile se člověk rozhodne jen pro Boţí Lásku a odpoutá se od lpění na penězích, na muţích či ţenách, dětech, na své profesi či zemi. Bude ale samozřejmě dále pokračovat v plnění svých povinností ke svým dětem, rodičům, financím či své vlasti. Podstatný je vnitřní vztah s Bohem. Pak se začne proměňovat ve svatého. „…může být považován za světce, protože se správně rozhodl…“ Zde se nám dostává vysvětlení, proč můţe dojít k takové převratné změně. Protoţe se člověk správně rozhodl. Protoţe rozhodnutí pro Boţí Lásku je tím jediným správným rozhodnutím v lidském ţivotě. Všechny ostatní věci jsou pomíjivé a nezůstanou vám. Protoţe udělal toto nejlepší rozhodnutí, cesta ke svatosti VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 225 a vzdání se všech špatností nebude dlouho trvat. V závorce je dále uvedeno: „…je nezvratně přesvědčený ve své víře, že nic se nevyrovná oddanému uctívání Boha.“ Co se pak stane, kdyţ se člověk rozhodne jít jen cestou Lásky k Bohu? Odpověď dostáváme v následujícím verši: Bhagavadgíta, kapitola 9, verš 31: „Stane se rychle morálně čistým a má zajištěntrvalý mír. Poznej jako jisté to, Ardžuno, že kdo je Mi oddaný, nikdy nepadne.“ V první větě je řečeno, ţe jakmile se člověk rozhodne, ţe jediným cílem jeho ţivota je bezvýhradná Láska k Bohu, „Stane se rychle morálně čistým a má zajištěntrvalý mír...“ Takovému člověku je dán vnitřní mír, který ho jiţ neopustí. Nemluví se tu o míru, který trvá dva dny a pak je zase následován nějakým rozrušením. I takový přechodný klid má na cestě význam, protoţe před tím ho hledající vůbec nezaţíval. V tomto verši se ale mluví o trvalém míru. Z jakého důvodu mnoho svatých oceňuje právě cestu oddanosti? Protoţe na ţádné jiné cestě nelze tak rychle nabýt morálních kvalit. Pouze na cestě Lásky k Bohu. Proč? Prozradím vám skryté tajemství. Na druhých dvou cestách – na cestě nesobecké činnosti i na cestě poznání – závisí člověk na svých vlastních schopnostech. Ve sluţbě si je vědom toho, ţe slouţí nesobecky, a to znamená, ţe v něm stále pracuje ego. Na cestě poznání se zase člověk snaţí analyzovat věci svou vlastní hlavou. Snaţí se zanechat věcí, které povaţuje za špatné, a být charakterní. Usiluje o odpoutanost od přitaţlivostí světa, ale pouţívá přitom jen své vlastní úsilí. Vlastní úsilí je vţdy omezené a přetrvává v něm ego. Zatímco pokud člověk závisí zcela na Bohu, pak je to Boţí Síla, která v něm začne pracovat. Proto to jde rychle. Bůh k tomu nepotřebuje ţádný čas. Bůh můţe udělat kdykoli cokoli. Důleţité je odevzdání se Bohu a Guruovi. Guru není ničím jiným neţ reprezentantem a nástrojem Boha. V textech je dáno, ţe nakonec není rozdíl mezi Guruem a Bohem. Nakonec znamená – aţ je srdce ţáka pročištěno. Ţák nakonec shledává: „Ó, povaţoval jsem ho za muţe či ţenu! To jsem se mýlil.“ Tak tomu ale na začátku není. Guru zůstává v lidské podobě, a tak kolem něj jako člověka často vznikají v myslích hledajících různé pochybnosti: „Je nemocný, jakou tedy má moc?“ „Choval se takhle, dotkl se mě, ó, něco není úplně v pořádku.“ „Počítá peníze, ó, můj Boţe. Jak můţe být osvícený!“ „Hádal se před chvílí 226 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU s manţelkou a vypadal nahněvaně. Jak můţe být realizovaný?“ Podobné věci hledající napadají. Všechno je to Líla, Boţská Hra. Nakonec se všechny pochybnosti hledajícího vytratí. Dále ve verši následuje prohlášení, které na ţádné jiné cestě není moţné získat. Poslední věta verše platí výlučně pro cestu odevzdanosti a lásky. Pán praví: „…Poznej jako jisté to, Ardžuno, že kdo je Mi oddaný, nikdy nepadne.“ Můţete uklouznout na cestě nesobecké sluţby a je pravděpodob-né, ţe upadnete na cestě poznání. Protoţe jste závislí na svých vlastních schopnostech. Zde ale Pán říká: „Ten, kdo je Mi oddaný, ten nikdy neuklouzne.“ Jak by mohl uklouznout, kdyţ se zcela odevzdal Bohu? Bůh nikdy neuklouzne a stejně tak nikdo na Něj se spoléhající. To je to tajemství týkající se pouze cesty lásky. Na ostatních duchovních cestách dochází často k pádům. Jen na cestě lásky a odevzdanosti k Bohu není moţné upadnout, protoţe Bůh přebírá za člověka všechnu zodpovědnost. Za druhé. Jak by mohl upadnout, kdyţ uţ zcela padl Pánu k nohám? „Ať se se mnou děje cokoli! Proveďte se mnou cokoli, třeba mě i zabte. Jsem Tvůj. Náleţím Tobě a Ty mně. Ničemu jinému nerozumím. Nevím, jestli jsem svatý nebo hříšník, dobrý nebo špatný člověk. Nevím. Jsem Tvůj. To je vše. Je nyní na Tobě, co se se mnou stane.“ Je to nádherné prohlášení: „Poznej jako jisté to, Ardžuno, že kdo je Mi oddaný, nikdy nepadne.“ ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………. „Jsem přítomen ve všech bytostech stejně“ Vybráno ze Satsangu 21. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha V Bhagavadgítě se skrývá nespočet tajemství. Nespočet proto, ţe je to moudrost, která nám byla dána věčnou Pravdou, samotným Bohem. Bůh je nekonečný a nekonečné je vše, co Mu náleţí. I v následujícím verši jsou uvedeny důleţité věci k pochopení. Bhagavadgíta, kapitola 9, verš 29: „Jsem přítomen ve všech bytostech stejně, nikdo Mi není ani nemilý ani milý. Nicméně ti, kdo Mne vroucně uctívají a přebývají ve Mně, v těch se i Já odkrývám.“ VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 227 Kdyţ si dovolím navrhnout ještě přesnější překlad posledního řádku, mohu říci: „Nicméně ti, kdo Mne vroucně uctívají, jsou ve Mně a Já v nich.“ V prvním řádku je obecné prohlášení nestrannosti Boha ke všem bytostem. Pán praví: „Jsem stejný ve všech. Nejsem proti nikomu, ani mi nikdo není draţší. Jsem všude stejně přítomný. Nejsem vůči nikomu zaujatý, ani nikomu více nakloněný. Moje přítomnost je ve všech bytostech rovnocenná.“ Jde o základní právo rovnosti. Na celém světě, ve všech demokratických státech, je právo na rovnost jedním z nejdůleţitějších zákonů. Velké mnoţství případů u soudu se týká právě této rovnoprávnosti. Lidé přicházejí s tím, ţe s nimi zacházeli nerovnoprávně. Kaţdý chce, aby se s ním zacházelo rovnoprávně. Vyjadřuje to i Pán: „Jsem rovnocenně přítomen ve všech bytostech.“ Jaké ušlechtilé prohlášení. „Jsem přítomen ve všech bytostech stejně, nikdo Mi není ani nemilý, ani milý…“ Tedy: „Nemám k nikomu nenávist, ani nikoho nemiluji víc neţ jiného.“ Další řádka můţe působit ve vztahu k první řádce jako určitý protimluv, jako by Pán uváděl výjimku. „Nicméně…“ Je tu pouţito slovo nicméně. Nicméně znamená, ţe si nemůţe pomoci. V sanskrtu je pouţito slovo „tu“, coţ znamená ale. „Podal jsem obecné pravidlo, ale zákony mají své výjimky. Co s tím nadělám?“ Pán mluví o tom, ţe jakoţto Existence je přítomen ve všech rovnocenně: „Jako ‚Sat„ jsem ve všech stejně. Jako Existence jsem ve všech rovnoprávně, bez rozdílu. Ale přes fakt, ţe jsem rovnocenně přítomný ve všech bytostech, jsou bytosti, které Mě samy začaly víc milovat a uctívat, a díky tomu se v nich odkrývám víc. Co mohu dělat? Co se týče Mě, jsem ke všem spravedlivý. Ale kdyţ Mě některé bytosti začnou samy od sebe víc milovat, stávám se v nich díky jejich lásce a oddanosti zjevnější. Není to Moje chyba, Já nikomu nestraním.“ Bůh se můţe odhalit a osobní zkušenost se svým skutečným Já můţe nastat a nastává jen v lidském těle. Proto je uvědomění si svého pravého Já jediným cílem lidského ţivota – toto jediné je podtrţeno. Neměli bychom mít ţádný jiný cíl. Vţdyť můţe dojít k nejvyššímu stavu na světě i v celém vesmíru! Na úrovni materiální Přírody jsou všechny bytosti řízeny přírodními zákony. Není tu svoboda. Drobná svoboda je dostupná jen v lidském ţivotě. Otázka je, zda je tato svoboda vyuţívána nebo 228 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU zneuţívána. Ti, co ji vyuţívají, v těch se Pán odhalí. Mluví o tom na druhém řádku verše. Těm, co nevyuţili příleţitost, Pán říká: „Je to vaše volba. Co s tím mohu udělat?“ Zodpovědnost si neseme sami. Můţeme svůj ţivot povznést nebo můţeme promarnit šanci. Záleţí na nás. V této veliké moudrosti není pro lidský ţivot vůbec nic skličujícího, poraţeneckého či pesimistického. V této veliké moudrosti bylo řečeno, ţe brány nejvyššího vývoje jsou otevřeny pro všechny. Kdokoli si to přeje. Nejvyšší završení se můţe odehrát u kohokoli. Dám vám jednoduchý příklad. Paprsky slunce dopadají všude stejně. Slunce nikomu nestraní. Paprsky dopadají stejně na kámen, na hroudu země, na ocel, na květiny, na vodu – rovnocenně. Avšak květina díky paprskům stejného slunce vykvete, zatímco hrouda ne, přestoţe na ni dopadají stejné paprsky. Nemůţe za to slunce, ale vlastnosti květiny a hlíny. Rozdíly jsou mezi nimi, a ne v zaujatosti slunce. Slunce svítí spravedlivě. Jaká bude reakce a jak se paprsky odrazí je dáno čistotou materiálu. Některý materiál nemůţe odráţet paprsky tolik jako jiný. Slunce se neodráţí stejně v kameni jako v zrcadle, přestoţe jde o stejné paprsky. V lidských bytostech se Bůh odráţet můţe, ke Zkušenosti dojít můţe. Ale jen v případě těch, o nichţ Bůh promlouvá na druhém řádku: „Ti, co Mě nicméně milují s oddaností, kteří si na Mně zakládají. V nich začnu zářit.“ A tento zářivý proces pokračuje tak dlouho, dokud nedojde ke konečné události Lásky. Protoţe jen v Lásce je ukončena dualita. Pak uţ není ţádná dualita a nezůstává nic jiného neţ Bůh – všude. Je-li všechna energie mysli, emocí a celé lidské bytosti zaměřena na skutečné Já, nechce-li člověk nic jiného neţ duchovní seberealizaci a za tímto účelem neustává v lásce a uctívání ničeho jiného neţ Boha a Já, pak se nakonec Láska rozvine. Místo Já lze pouţít slovo Bůh, ať uţ to různí hledající nazývají jakkoli – v této souvislosti je asi vhodnější pouţít slovo Já. Láska odstraní mezeru mezi hledajícím a Hledaným. Nakonec hledající shledává, ţe nehledal nic jiného neţ své vlastní Já. Hledající a Hledané se stávají jedním. Nakonec dochází k této zkušenosti. Pak se vše promění v Lásku. Protoţe kaţdý miluje nejvíce sám sebe. Proč tedy potom nemilovat celé nekonečno? Nikde není nic jiného neţ mé vlastní Já. Bůh pak existuje všude. Je to od Boha překrásné prohlášení. Při četbě tohoto verše bychom měli chápat, jaká zodpovědnost na nás je. Je to na nás. VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 229 Všechno uţ jsme od Boha dostali – lidské tělo máme. Nyní se nám také dostalo pochopení, co je nejvyšším a jediným cílem lidského ţivota. Pochopili jsme, jak se můţe lidský ţivot stát opravdu smysluplným, jak můţe být naplněn, jak můţeme být trvale šťastní, klidní a plní radosti. I toto mentální pochopení skrze četbu textů nám bylo dáno. Dalším krokem nyní je usilovat o to s veškerou silou a inteligencí, kterou máme. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Odevzdání se Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha To, co bývá nazýváno úplným odevzdáním se, není tak snadné, jak si lidé myslí. Naprostá odevzdanost přichází aţ po velmi dlouhé době. Všichni velcí svatí mluví o tom, ţe nejlepší je přenechat vše Bohu. Bůh vás vţdy povede nejlépe. Nechat všechno na Něm však není tak jednoduché. Snaţíme se předat Mu to, na co nestačíme. Co ale k uspokojení svých přání udělat umíme, to si bereme na sebe. Jsme velmi vykutálení. To není ten správný přístup. Na své povinnosti se soustřeďte, jak nejlépe dovedete, ale výsledky přenechejte Bohu. Shoduje se na tom mnoho velkých duchovních osobností: Dělejte věci pečlivě a buďte spokojení, ať to dopadne jakkoli. Dbejte na to, co děláte, ale nedělejte si starosti, co se potom stane. Vţdy bychom se měli snaţit dělat věci co nejlépe a s plnou pozorností, ale netrápit se tím, jak to dopadne. Uţ jsem zmiňoval následující výrok Šrí Aurobinda. Vyjádřil se k odevzdanosti velmi úsporně a trefně. Je však třeba jeho slovům správně rozumět. Šrí Aurobindo jednou řekl: „Duchovní cesta začíná a končí odevzdáním se.“ Co to znamená? Dokud do ţivota nevstoupí prvek odevzdání se, duchovní cesta ještě nezačala a vše je jen hra ega. Nejdůleţitější je odevzdání se nejvyšší Síle. Cesta tedy začíná odevzdáním. Na začátku se však člověk odevzdává jen tak, jak umí. Nejde o úplné odevzdání se. Duchovní cesta začíná odevzdáním v takové míře, v jaké je toho člověk schopen. Sebemenší odevzdání se je důleţité, protoţe není-li vůbec ţádné odevzdání, duchovní cesta je jen hrou ega. 230 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Duchovní cesta doopravdy začíná tehdy, aţ kdyţ se člověk obrací pro pomoc a slitování k Bohu. Šrí Aurobindo říká, ţe cesta začíná i končí odevzdáním se. Co tím myslí? Je-li odevzdání úplné, je všeho dosaţeno. Naprosté odevzdání se znamená: „Spoléhám se plně na Boha.“ Není tím míněno neplnění svých povinností. „Dělám své úkoly jako Jeho nástroj a nepovaţuji se za toho, kdo tohle všechno vykonal. Kdekoli a v čemkoli mě On uschopní být uţitečný, snaţím se to pro Něj udělat. Práce je Jeho, tělo je Jeho, mysl je Jeho… Všechno náleţí Jemu. Snaţím se vše dělat jako Jeho nástroj. Je to spíše tak, ţe On mi umoţňuje práci vykonávat. Jen skrze Něho jsou věci vykonávány. Jsem pouhým nástrojem.“ S takovýmto vnitřním nastavením probíhá všechno tím nejlepším způsobem. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. Snadná a rychlá cesta k realizaci Boha Vybráno ze Satsangu 4. 7. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha „Snadná a rychlá cesta jak realizovat Boha“ je název Svámí Ramsukhdasdţiho přednášky, kterou si dnes v hindštině přečteme. Aby byli obohaceni všichni, budu vám některé věci z hindštiny překládat. Můj překlad nebude doslovný, protoţe vám chci spíše předat podstatu světcova poselství způsobem pro vás nejpřijatelnějším. Snadno a rychle se dostat k Bohu a dosáhnout duchovní seberealizace by si asi přáli všichni. Kaţdý chce, aby se duchovní pokrok odehrál co nejrychleji a bez námahy. Neměli bychom podléhat pocitům méněcennosti, ţe nejsme dobří hledající. Neměli bychom se trápit tím, ţe jsme málo oddaní, ţe máme málo kladných vlastností nebo ţe nejsme dostatečně připravení pro duchovní cestu. Měli bychom se spíše ve svém srdci obracet k Bohu: „Nejsem asi zrovna moc dokonalý, ale jsem Tvojí součástí. Ty jsi všechno a já jsem kousek Tebe. Ty jsi Oceán a jsem jedna kapka vody. Jsi můj Otec. Nejsem sice dokonalý, ale klečím u Tvých nohou. Přijmi mě.“ Bůh je kaţdému dostupný. Je to proto, ţe neexistuje nic jiného neţ Bůh. V kaţdém z nás je Bůh. Jde o to, zda máme s Bohem vnitřní vztah. Navázání vztahu s Ním nezáleţí na našich schopnos- VÍRA A ODEVZDANOST (BHAKTIJÓGA) 231 tech, ale na tom, jestli v sobě máme lásku. Pro lásku není zapotřebí být dokonalí. Kaţdý je způsobilý milovat. Důleţité je cítit boţí přítomnost ve všem kolem sebe a v sobě. Jde o to věřit, ţe Bůh neboli Existence, Vědomí a Láska jsou všude. Na základě tohoto pocitu můţeme překonat všechna omezení naší mysli. Skrze tuto víru se můţeme dotknout věčnosti. Dovolte lásce, aby se osvobodila ode všech pout a překročila všechny hranice. Potom jednoho dne pochopíte a uskutečníte Pravdu. Jde daleko více o víru a lásku neţ o vaše intelektové schopnosti. Dosaţení v celém vesmíru nejvyššího cíle nezískáme vlastním úsilím, ale díky Boţí Milosti. Na cestě k duchovní seberealizaci je snaha samozřejmě důleţitá, ale konečná změna se odehraje Boţí Milostí. Není pochyb o tom, ţe uţ Boţí Milost všichni dostáváme. Jedním z důkazů například je, ţe tady právě sedíte. Je to Jeho Milost, která vás aţ z Evropy přivedla sem do Indie, abychom se tady ve jménu duchovní cesty sešli. To, ţe nasloucháte duchovním poselstvím, není nic jiného neţ Boţí Milost. Nikdo není z Boţí Milosti vynechán, Milost je přítomná stále. Jde jen o to být otevření ji vnímat. Potom budete pořád cítit přítomnost Toho, kdo uţ s vámi neustále je. Správně řečeno nejde o nalezení Boha, protoţe Ho nemůţeme nikdy ztratit. Jak byste mohli ztratit Boha, kterým jste. Bůh je vaší existencí. Stejně tak je tomu s láskou. Jedinou překáţkou k vnímání neustále přítomné lásky je, ţe ji omylem zaměňujeme za vztahy zaloţené na připoutanosti a přitaţlivosti. Jak překročit všechna tato omezení? Jeho Milostí. Všechno se můţe změnit díky Milosti, která je neustále s námi. Věřme tomu. Důvěřujte Mu, ţe vás neponechává ani na okamţik bez své Milosti. ……………………………………………………………..………………………………………………………………………………………………. . 232 233 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… PRAVDA (DŢŇÁNAJÓGA) …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 234 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nepomíjející Pravda Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 16: “Neskutečné nemá žádnou existenci a skutečné nikdy nepřestává existovat; takto je vnímána podstata obou těmi, kteří mají vhled do Pravdy.” Verš se vyjadřuje ke dvou protikladným faktorům. Na jedné straně probíhá neustále proces změny a na druhé straně existuje něco, co se nikdy nemění. Pokud vnitřním proţitkem pochopíte to, co se nikdy nemění, všechny vaše problémy se tím vyřeší. Nejvyšší Pravda nepodléhá změně, nemůţe nikdy zaniknout ani být zničena. Všechno, co není skutečně pravdivé, nemá reálnou existenci. Co se neustále mění, neexistuje trvale a tudíţ to nemůţeme povaţovat za skutečné. Ve světě jde o nepřetrţitý proud změny a to, co není stálé, doopravdy neexistuje. „Neskutečné nemá žádnou existenci a skutečné nikdy nepřestává existovat;…“ To, co je skutečné, to existuje stále a nikdy nekončí. Neskutečné nikdy nebylo a není doopravdy. „… takto je vnímána podstata obou těmi, kteří mají vhled do Pravdy.“ Ve verši se mluví o těch, kteří spatřili Pravdu, tj. o duchovně realizovaných či osvícených. Mluví se tu o těch, kdo spatřili sebe sama. Lidé se většinou zaměřují na setkávání s druhými lidmi. Uţ jste se ale potkali se sebou? Odpověď bude “ne“. Čím to stále marníte svůj čas? Dáváte si schůzky s tolika lidmi, ale míjíte své skutečné Já. Setkat se se sebou ale neznamená dívat se do zrcadla, jak vám to sluší. O to vůbec nejde. Ať je vaše tvář jakkoli krásná, jednou bude plná vrásek. Nikdo nemůţe zabránit procesu stárnutí. Mluvím-li o setkání se sebou, nemyslím tělo, ale pravé Já. Otázka pak zní: Jak se se sebou setkat? O to usilujeme. Pán říká, ţe ti, kdo vidí Pravdu, vnímají pravdivou povahu skutečného i neskutečného. Vědí, čím ve skutečnosti Pravda i nepravda nejsou. Dospěli ke konečnému poznání. Skutečně osvícený, duchovně realizovaný člověk, zná Pravdu i to, jak se odvíjí tento nepravdivý svět. Chápe obojí. Protoţe jakmile poznáme Pravdu, jsme si vědomi i toho, co pravdivé není. Tak o tom mluví Pán. PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 235 Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 17: „Poznej, že toto jediné, které proniká tento vesmír, je nepomíjející; proto nikdo nemá sílu zničit tuto nezničitelnou podstatu.“ Nepomíjející znamená něco, co nelze nikdy zničit. Nepomíjející podstata přetrvává navěky. Celý tento vesmír, který vidíme a představujeme si, je prodchnut a obklopován Energií, která je věčná. Nikdy nebude ničím narušena. Nemůţe zaniknout, protoţe se nikdy nezrodila. Cokoli se rodí, zákonitě také umírá. Tělo se narodilo a musí tedy i zemřít. Avšak tato nepomíjející Energie, která je přítomná všude, i v lidském těle, se nikdy nezrodila a nikdy nezemře, ani kdyţ dojde ke smrti fyzického těla. O smrti lze mluvit jen v souvislosti s fyzickým tělem. Ve skutečnosti nezemřeme my, ale umírá pouze tělo. Dokud ztotoţňujeme svou existenci s tělem, bojíme se smrti. Kdo se povaţuje za tělo, myslí si, ţe sám umírá, kdyţ jeho tělo odchází. Není divu, ţe takový člověk se bude bát smrti a naříkat. Pokud dosáhnete vnitřního poznání toho, co se nikdy nezrodilo a o čem Pán mluví jako o nepomíjejícím, pak si ani se smrtí neděláte starosti. Smrt je hra. Smrt je jako kdyţ večer usnete, spíte a ráno se probudíte. Smrt se podobá spánku, jen je o trošku delší. Včera večer jste na něčem pracovali a dnes v tom zase pokračujete. Mezi tím proběhla noc, kterou jste potřebovali, abyste si odpočinuli. Stejně tak mezi dvěma ţivoty probíhá fáze nezbytná k odpočinku. Smrt je pozitivní. Proč se jí bát? Uţ jsem vám vyprávěl jeden skutečný příběh. V některém z vyšších pater jednoho domu probíhal satsang jistého světce. Najednou došlo k zemětřesení. Hledající byli zabráni do výkladu Mistra, který jim zrovna předával něco velmi důleţitého a zajímavého. Jakmile ale zemětřesení začalo a okna se roztřásla, všichni zapomněli na výklad a začali utíkat. Utíkali dolů na ulici a zapomněli dokonce i na Mistra. Jak tak pospíchali jeden přes druhého, padali přes sebe, potrhali si šaty a dokonce došlo i k drobným zraněním. Nicméně se všichni dostali ven. Ukázalo se, ţe sice došlo k otřesům, ale budova se nezřítila. Kdyţ se nic nestalo, uvědomili si ţáci, ţe zapomněli na svého Mistra a začali se po něm shánět. „Co se stalo s Gurudţim? Nikde není.“ Znovu se vrátili do budovy. Uviděli tam Mistra, jak sedí na svém místě stejně jako předtím. Znovu se usadili a trochu se styděli, ţe utekli a opustili Mistra. 236 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Mistr setrvával v meditaci. Kdyţ shledal, ţe uţ jsou všichni zpátky, pokračoval ve výkladu tam, kde skončil, neţ začaly otřesy. Jeden z ţáků se osmělil a zeptal se: „Mistře, rádi bychom věděli, co se stalo s vámi? Vy jste nikam neběţel?“ Mistr odpověděl: „I já jsem okamţitě utekl. Jediný rozdíl je v tom, ţe vy jste běţeli ven a já dovnitř. Okamţitě jsem dospěl do středu svého bytí a pak mi zemětřesení nemohlo nic udělat. V mţiku jsem byl nesmrtelný. Kdyţ jsem si uvědomil, ţe můţe budova spadnout, řekl jsem si: Dobře. Ještě neţ se budova zřítí, dosáhnu bodu, kde nic nemůţe být zničeno – Átmana, své duše. Zapomněli jste, ţe budova na vás můţe spadnout i venku.“ Pán mluví o nehynoucí Pravdě, která prostupuje a obklopuje celý vesmír, je v něm i kolem něho. V určitém smyslu ji nelze oddělit od vesmíru. Stvořený vesmír je ve skutečnosti projevem samotného Stvořitele. Není rozdílu mezi stvořeným a Stvořitelem. Jedním z aspektů Stvořitele je beztvarost. Tatáţ beztvarost na sebe bere tvar, neprojevené se stává projeveným. Stvořitel a stvořené jsou totéţ, je to stejná energie. Jedním aspektem je to, co nemůţe být vnímáno smysly, ale můţe být realizováno v lidském těle. Druhým aspektem jsou projevené tvary, které můţeme vnímat svými smysly. Uvědomování si tohoto prvního aspektu vás přivede aţ k nesmrtelné Pravdě. Potom vás opustí i všechen strach. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………… Pole a vědomí pole Vybráno ze Satsangů 23. 2. 2001 a 21. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Neţ získáte přímou duchovní zkušenost, snaţte se principům nejprve porozumět racionálně. Velmi vám v tom můţe pomoci číst do hloubky znovu a znovu Bhagavadgítu. Všechno je tam vysvětleno. V Bhagavadgítě popisuje Pán svoji dvojí přirozenost: niţší a vyšší. Niţší přirozenost se neustále proměňuje a patří do ní naše tělo, smysly, mysl, intelekt a ego. Zároveň s nimi existuje i druhá, vyšší přirozenost, a tou je ţivotní princip, duše (”džíva“). Je velmi obtíţné překládat z jednoho jazyka do druhého. Spíše neţ o ţivotním principu je přiléhavější mluvit o vědomí. Na jedné straně jsou PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 237 v individuálním vědomí obsaţeny prvky jako je tělo, smysly, mysl a hmotný svět. Na druhé straně je v individuálním vědomí přítomno i nekonečné Vědomí. Individuální vědomí je zároveň součástí nekonečného Vědomí. Jedinou potíţí je to, ţe se individuální vědomí ztotoţňuje s tělem, smysly, myslí atd., zatímco by se mohlo ztotoţnit s nekonečným Vědomím, s Bohem. Přál bych si, abyste tomu více porozuměli. Vše je různými způsoby popsáno v Bhagavadgítě. Například v následujících verších. Bhagavadgíta, kapitola 13, verš 1: „Šrí Bhagaván pravil: Toto tělo, Ardžuno, je označováno jako pole (Kšetra) a o tom, kdo si ho uvědomuje, se mudrci, postřehující pravdu o těchto dvou, zmiňují jako o Poznávajícím (Kšetradžna).“ K tělu, které je ve verši označováno jako pole, můţete připojit i smysly, mysl, intelekt, ego atd. Pán říká: „Podívej, Ardţuno, tvoje tělo je jako pole. Ve tvém těle je ale ještě další princip, který tělo poznává. Je to Poznávající, který si tělo uvědomuje.“ Kaţdý má s touto pravdou osobní zkušenost. Uvědomujeme si: „Tohle je moje tělo a já o něm vím. Moje uvědomování si těla je něco odděleného od těla samotného.“ Máme tělo a zároveň jakýsi faktor, který si ho uvědomuje. Jinými slovy – existuje v nás pole a ten, kdo ho poznává. Co se děje, kdyţ tělo umírá? Po smrti ještě stále existuje tělo, ale uţ v něm není Poznávající. Můţeme také mluvit o ţivém a neţivém aspektu. Tělo samo o sobě je bez toho, kdo si ho uvědomuje, neţivé. Máme tu tedy dva prvky – tělo a toho, kdo tělo poznává. Existují dva odlišné faktory – tělo a princip, který poznává a uvědomuje si. Ve skutečnosti je tím Poznávajícím ve všech tělech sám Bůh. Jsme součástí nekonečného Vědomí. Kdyţ se necháme omezit svým tělem, povaţujeme se za konečné bytí. V tom spočívá celý problém. I kdyţ při meditaci učiníme všechna opatření a najdeme si sebeklidnější místo, nikdy nemáme jistotu, ţe nebudeme ničím vyrušováni. Nemůţeme zabránit dítěti v pláči nebo ţeně v praní prádla. Mají svou práci. Jak byste je mohli zastavit ? Měli byste pochopit, ţe to, co se děje, se děje v poli. Pláč dítěte či zvuky vznikající při praní se odehrávají v poli. Uvědomění si zvuků je jiným prvkem. Je důleţité pochopit, ţe jste tím, kdo si dění v poli uvědomuje, a ne polem. Potom vás přestanou zvuky rušit. Nic z pole vás nemůţe ohrozit. 238 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Můţeme pouţít příklad světla, které tuto místnost – pole – osvětluje. Ve skutečnosti jste jako světlo lampy osvětlující tuto místnost. Do světla v místnosti přiletí dveřmi třeba moucha. Moucha nemůţe světlu nic udělat. Světlo jen umoţňuje, abychom si mouchy všimli. Světlo není mouchou nijak ovlivněno či poskvrněno. Předpokládejme, ţe přiletí orel. Ani pak tím není světlo nijak dotčeno. Světlo je stále stejné, i kdyţ přiletí papoušek, do místnosti vejde krásná dívka nebo velmi ošklivý muţ. Na světlo to nijak nepůsobí. Světlo není ovlivněno polem, které osvětluje. Světlo zůstává stejné. Stejně tak jsme i my ve skutečnosti těmi, kdo si pole uvědomují. Od pole oddělenému Poznání se nic nemůţe stát. Nemůţeme být ničím vyrušeni. Proč jsme tedy často rozrušení a podráţdění? Proč se rozčilujeme, ţe se něco neděje správným způsobem? Protoţe se ztotoţňujeme s polem. Zapomínáme, ţe nejsme polem, ale tím, kdo si ho uvědomuje. Jediný problém spočívá právě v nesprávné identifikaci. Pochopíme-li, ţe nejsme pole, ale vědomím pole, všechny problémy nás opustí. Celá duchovní cesta směřuje právě k tomuto náhledu. Duch není nikdy ničím narušen ani poskvrněn. Je vţdy čistý a dokonalý jako světlo. Všichni ţijeme v iluzi. Jsme Vědomím veškerého pole – čistým Poznáním – ale povaţujeme se z nevědomosti za pole. Tato nevědomost nás musí jednoho dne opustit. Někdo by si mohl myslet, ţe on sám je tedy tím, kdo pole poznává, ale Pán v dalším verši vysvětluje, ţe tím, kdo ve skutečnosti pole poznává, je Bůh. Bůh osvětluje všechna pole. Jediný Bůh. Jako jediné Slunce osvětluje všechna místa na světě. Podívejme se i na další verš. Bhagavadgíta, kapitola 13, verš 2: „Poznej, Ardžuno, že Já jsem Kšetradžna (individuální duše) existující i v ostatních Kšetrách. Za Moudrost považuji rozlišování mezi polem a tím, kdo pole poznává (tj. pochopení hmoty plus všeho, co se z ní odvíjí, a Ducha).“ Pán zde říká, ţe je tím, kdo si všechna pole uvědomuje. V prvním verši rozlišuje mezi tělem a tím, kdo ho poznává. Ve druhém verši říká: „Kdybyste se zeptali, kdo je tím Poznávajícím, odpovím: Já. Ve všech polích či tělech jsem Já tím, kdo v nich poznává.“ Individuální duše je součástí nekonečného Vědomí. Duše je součástí Boha. Jak se mohlo stát Nekonečné individuálním? V důsledku PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 239 nevědomosti. Jediným cílem celé duchovní cesty je odstranění tohoto nepochopení. „Poznej, Ardžuno, že Já jsem Kšetradžna (individuální duše) existující i v ostatních Kšetrách…“ Jinak řečeno: „Ve všech tělech jsem Já poznávajícím prvkem vědomí.“ „…Za Moudrost považuji rozlišování mezi polem a tím, kdo pole poznává (tj. pochopení hmoty plus všeho, co se z ní odvíjí, a Ducha).“ Naše tělo spadá do oblasti hmoty a Duch je poznávajícím principem v něm. Co je povaţováno za moudrost? Moudrostí je pochopení, ţe vědomí je odděleno od těla. Moudrostí je odlišování pole od toho, kdo jej poznává. Vezměme si například farmáře, který vlastní pole. Jsou to jeho pole, ale neplatí, ţe by on byl svými poli. Tohle je můj dům, ale já nejsem tenhle dům. Mohu říci: „Tohle je moje tělo. Já ale nejsem tělo.“ Aţ se toto pochopení v hledajícím ukotví natrvalo, on či ona se stávají duchovně seberealizovanými. Nestačí jen mentální porozumění, je třeba skutečný proţitek. Právě jste tomu moţná porozuměli, ale za půl hodiny pochopení vyprchá. Na začátku je však rozumové porozumění s pouţitím slov velmi důleţité. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Od proměnlivého k neměnnému Vybráno ze Satsangu 23. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Nic z toho, co svými smysly vnímáme, není stálé a trvalé. To musí kaţdý uznat. Všechno, co svými smysly poznáváme, se kaţdým okamţikem mění. Pochopte, ţe věci nejsou tím, čím se zdají být. Například si vezměme nějaký pevný předmět, třeba tuto dřevěnou poličku. Nezůstane stejná za padesát, ani za deset let. I kdybychom s ní nic cíleně nedělali, dřevo podléhá neustálému procesu změny. Neznamená to, ţe se změní ze dne na den, z ničeho nic. Jde o neustálou postupnou změnu. I současná fyzika uznává, ţe rozdělení na hmotu a energii je jen formální a pouţíváme ho jen pro potřeby našeho praktického ţivota. Ve skutečnosti neexistuje. Fyzikové nyní prohlašují, ţe vše je energie. Například i tato polička. Nikdy jsem se vědou nijak zvlášť nezabýval, a proto neznám správné pojmy. Pro energii je charakte- 240 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ristický neustálý pohyb a změna. Ţe se všechno neustále mění lze nyní pochopit i prostřednictvím fyziky. Vědci tvrdí, ţe všechno je energie. V minulosti se lidé k tomuto poznání dostávali přes pozorování svého těla. Kaţdý si můţe sám na sobě zjistit následující fakt. Proţíváme se jako stále stejná osoba, kdyţ nám bylo pět, šest, sedm, deset, a potom i dvacet, třicet, čtyřicet a více let. Je však naše tělo opravdu stejné? Zůstaly naše smysly, inteligence a mysl stejné? Nezůstaly. Podléhají neustálé změně. Podle medicínských poznatků se naše tělo mění velmi rychle. Přibliţně po sedmi letech uţ jde o zcela jiné tělo. Věda dospěla aţ tak daleko, ţe nyní tvrdí, ţe k proměně našeho těla dochází kaţdým okamţikem. Co se v nás nikdy nemění? Musí existovat něco, co se nemění, protoţe bychom jinak nemohli změnu vnímat. Změnu si uvědomujeme jen díky něčemu neměnnému. Toto je moje tělo, ale způsob, jakým se na něj dívám, není stejný jako před třiceti lety. Jsem však já někdo jiný? Tělo stejné nezůstalo, ale co já? Nepochybuji o tom, ţe to jsem stále já. Kým tedy jsem? Musí být nějaký Princip, Pravda či Existence, která nikdy změně nepodléhá. Jenom pak mohu tvrdit, ţe jsem to stále já, přestoţe se mé tělo změnilo. Kdyţ se vrátíme zpátky do doby dvou či tří let, kam uţ naše vzpomínky nesahají, i tehdy jsme to byli my. Nezáleţí na tom, zda si to pamatujeme, nebo ne. Jsme to stále my. Tento stále stejný Princip v nás je skutečnou Realitou. Je to Boţství, které existuje neustále a nikdy se nemění. Všechno, co vnímáme smysly, prochází neustálou změnou. Je třeba porozumět jedné důleţité věci, byť je jazyk na vyjádření této pravdy příliš omezený. Neustálá změna znamená, ţe v proudění energie neexistuje ani na okamţik zastavení. Je to jen zdání, které se určitým způsobem jeví našim smyslům. Toto zdání v sobě obsahuje neměnný Princip, díky kterému proměnlivost vnímáme. Proměnlivost je aspektem Neměnného, který můţeme vnímat. Pravá Skutečnost, Bůh, se nemění. V běţném ţivotě vycházíme samozřejmě z toho, co vnímáme. Budeme-li se ale místo očí dívat moudrostí, dojdeme k závěru, ţe je to jinak, neţ jak se věci našemu vnímání jeví. I logickou analýzou můţeme dojít ke stejným závěrům jako dnešní moderní fyzika. Nestudoval jsem tuto oblast do hloubky, ale něco o tom přece jen vím. V minulém století došlo ve fyzice k převratným objevům. Vědci si kladli otázky, zda jsou elektrony a fotony pevné částice PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 241 nebo vlnění. Dlouho se na tom nemohli shodnout, aţ dospěli k závěru, ţe platí obě tvrzení zároveň. Lidská mysl je zmatená z něčeho, co se jeví jako rozpor. Částice je povaţovaná za nehybnou, zatímco podstatou vlnění je pohyb. Jak můţe být něco zároveň dvěma protikladnými jevy? Přesto to vědecké výzkumy prokazují. Díky tomu se také rozvinula kvantová fyzika. Fyzikové tvrdí, ţe z jednoho úhlu pohledu jde o částice a z jiného úhlu pohledu o vlnění. Byly také narušeny hranice mezi objektivním a subjektivním. Vědci v některých experimentech zjistili, ţe se subjekt stává součástí objektu. Pozorovatel se od pozorovaného jevu nemůţe zcela oddělit. Jsou propojeni. Samotní vědci si s tím dlouho lámali hlavu. Některým vědcům to velmi prospělo, protoţe se jim tím zmenšilo ego a přestali být tak domýšliví. V dnešní době zasahuje duchovnost i do oblasti fyzikálních věd. Vědci tedy dospěli k názoru, ţe veškerá rozmanitost pochází z jedné energie. Neexistuje více druhů energie. Naše individuální bytí je také součástí této jediné energie. Dalším krokem, o kterém se nyní diskutuje, je chápání energie jako něčeho vědomého. Vědomí prostupuje vším. Existence v podobě vědomí je všude. Vědecké výzkumy, logické uvaţování, i po tisíciletí opakované zkušenosti jogínů docházejí k faktu trvalé vědomé a vším prostupující Existence. Tím různými cestami dospívají k Bohu, který existuje všude a vţdy, který se nikdy nezrodil ani nezemře a jehoţ jsme součástí. Musíme si jen nikdy nezrozený aspekt v sobě uvědomit. Jakmile si to nějaký člověk uvědomí, pochopí: „Ó, jak bylo pošetilé povaţovat se za něco odděleného od Oceánu. Existuje přece jenom Oceán.“ Vlnka pochopí, ţe se nemusí ničeho bát: „Vţdyť je tu přece Oceán! A já jsem vlastně Oceánem. Nic mě od Něj nemůţe oddělit. Jsem součástí nekonečné Existence, které se říká Bůh.“ Ale stav, ţe vše vnímáme jako Boha, nastává aţ poté, co zaniká ego. Stav nemůţe nastat, dokud máme ego a osobnost. Potom ţijeme dál, ale bez osobnosti. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 242 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Od nepravdivosti k Pravdě Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni bychom si měli uvědomit, ţe osvobodit nás můţe jedině pravdivost. Pravda je Bůh a Bůh je Pravda. Proto si také čteme duchovní knihy a zúčastňujeme se satsangů. Slovo satsang znamená v překladu ”být ve společnosti Pravdy“. Bez pravdivosti se nikdo nemůţe vyvíjet. Začínáme s omezenou pravdou, kterou máme k dispozici. Všichni jsme jako lidské bytosti přišli na svět s nějakým prvkem nepravdy, jinak bychom se sem nenarodili. Ze stupně pravdy, kde se nalézáme, postupujeme stále dál ke skutečné Pravdě, aţ jí nakonec v duchovní seberealizaci staneme tváří v tvář. Bez pravdivosti nemůţeme duchovně postoupit. Ve védské tradici se k tomu váţe jeden verš: „Asato ma sad gamaja Tamaso ma džotir gamaja Mrtjor ma amrtam gamaja“ “Veď mě od nepravdivosti k Pravdě, veď mě ze tmy ke Světlu, veď mě ze smrtelnosti k Nesmrtelnosti“ Nakonec shledáme, ţe jsme uţ Pravdou a Světlem byli. Pochopíme, ţe jsme věčně nesmrtelným bytím, Sat-Čit-Ánanda (Pravda, Vědomí, Blaţenost). Naší podstatou není nic jiného neţ blaţenost a štěstí. Tak, jako je do osvícení nemoţné zaţívat dlouhodobě štěstí, je po osvícení nemoţné proţívat neštěstí. Kdybyste se zeptali osvíceného člověka, jestli můţe být nešťastný, odpověděl by, ţe neví, jak to má udělat. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 243 Duch a duše Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Porozuměl jsem tomu tak, že mnoho našich problémů způsobilo právě oddělení duše od Ducha. Mohl byste to, prosím, blíže vysvětlit? Zůstává duše nadále Duchem, i když se od Něj oddělila?…“ Jde o teoretickou otázku. Je projevem přirozené zvídavosti mysli, ale po pravdě řečeno teorie v duchovní oblasti příliš nepomáhají. Pro skutečnou přeměnu a osobní dosaţení Pravdy teorie moc velkou hodnotu nemají. Kaţdý den vycházejí další a další knihy zabývající se různými duchovními teoriemi. Různí autoři vysvětlují věci různě, často i protikladným způsobem. Přesto bych rád uvedl několik myšlenek, abyste věcem lépe porozuměli. Existuje jen Bůh. Není nic jiného mimo Něj. Existence jako taková a Bůh je jedna a tatáţ skutečnost. Mimo toto tvrzení lze Boha jen těţko slovy uchopit. Jak o Něm mluvit, kdyţ je vším? Existuje jen Bůh či Duch. Duše bývá nazývána vtěleným Duchem. Kdyţ se ve své nevědomosti člověk ztotoţňuje s tělem a světem, mluvíme o duši. Je to velmi delikátní téma. Kdyţ se mluví o přechodu z jednoho zrození do druhého, jsou to změny duše, nikoli Ducha. Nikdy neexistovalo a nebude existovat nic jiného neţ jen Duch. Duch se nemůţe odněkud někam přemístit, protoţe není místa, kde by se nevyskytoval. V jógových naukách se rozlišují tři těla: fyzické, jemnohmotné (neboli astrální) a kauzální. Co se s nimi děje v okamţiku, který tady na Zemi nazýváme smrtí? Fyzické tělo je rozloţeno tím, ţe se pět elementů, které během ţivota fyzické tělo utvářely, rozplývá zpět mezi tyto prvky ve vesmíru. Fyzické tělo, stejně jako celý materiální vesmír, sestávají z pěti základních elementů: země, voda, oheň, vzduch a prostor. I během ţivota je pět prvků v našem fyzickém těle součástí věčných pěti prvků ve vesmíru. Je to jen nevědomost, která způsobuje, ţe jsme se od Nekonečna oddělili. Úplnost existuje zároveň s existencí omezené individuality. Kdyţ umírající naposledy vydechne, jemnohmotné a kauzální tělo se odděluje od jeho fyzického těla. Duše sloţená z jemno- 244 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU hmotného a kauzálního těla nastupuje další cestu. Hledá nové lůno, kde by se mohla znovu narodit a naplnit své dosud nesplněné touhy. V kaţdém ţivotě se vyplní jen část přání. Pro ta přání, která ještě zbývají, pokračuje duše v koloběhu znovuzrozování. Jemnohmotné tělo si můţete představit jako shromaţdiště tuţeb, svým způsobem i výtvorů mysli a určité jemné podoby smyslů. I naše smysly mají svou hrubou a jemnou část. Naše sluchové ústrojí je fyzický orgán, zatímco zvuk je vibrace. O kauzálním těle není vhodné mluvit. Co se týká kauzálního těla, nemůţete pochopit, o co jde, dokud nedosáhnete osvícení. I vysvětlení principu jemnohmotného těla je problematická záleţitost. Lidé si mohou ve svých myslích vytvářet různé představy, ale právě tyto koncepty se mohou stát překáţkou na jejich cestě. Skutečným pochopením je fakt, ţe existuje jen Bůh = Pravda = Duch. Pokud spojujeme své bytí s tělem, smysly, intelektem či myslí, potom jsme chyceni v klamu. Musíme se dostat z naší mylné představy, ţe jsme od Boha odděleni. Je to jen naše iluze, protoţe ve skutečnosti ţádné oddělení od Celku není vůbec moţné. Je to jen naše nevědomost, ţe nenahlíţíme, jak věci doopravdy jsou. To je celá pravda. Všechny další teorie a úvahy jsou neúplné a nevystihují plně Pravdu. Hledající by měl přijmout směr, který mu jeho Mistr po zváţení aktuálního stupně vývoje určí. Tak se můţe postupně dostat dál a věci se mu budou více vyjasňovat tak, jak bude jeho duchovní vývoj pokračovat. Všechna moudrost se nachází v nás samých. Jejím nositelem je Duch. Bohuţel však ještě nejsme v kontaktu s tímto zdrojem moudrosti, a tak se prostřednictvím slov ptáme a dostáváme odpovědi. Moc nás to k moudrosti nepřiblíţí, ale co dělat jiného? V některých duchovních směrech, kde převaţuje dţňána, mají v počátečních stádiích vysvětlení svůj význam. Hledající této cesty se zaměřují na poznání povahy vesmíru a naší existence. Potom můţe určitá teorie posunout hledajícího v jeho analýzách o kousek dál. Naopak na jiných duchovních cestách, kde převládá oddanost, nehrají teorie vůbec ţádnou roli. Tam nabývá postoj k hledání zcela jiné podoby: „Nevím, kdo vlastně jsi, ale cítím, ţe něco musí existovat. Jsem Tvůj. Ty můţeš vyřešit všechny problémy, tak se mnou něco udělej. Skláním se Ti k nohám. Neznám ani sám sebe, tak jak bych si mohl myslet, ţe poznám Tebe. Jsi tak věčný a nekonečný proti mně. Obracím se k Tobě jako dítě, prosím Tě, buď ke mně shovívavý.“ Bůh je nekonečně laskavý, a tak vám jednoho dne PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 245 všechno ukáţe. Tak probíhá duchovní přeměna prostřednictvím lásky. Eknath Easwaran velmi trefně pojmenoval svůj třetí díl komentáře k Bhagavadgítě: ”Poznává Mě ten, kdo Mě miluje“ (”To Love me is to know Me“). Bůh či Duch nemůţe být nikdy poznán – nikdy Ho nikdo nepoznal ani nepozná. Je to moţné pouze prostřednictvím skutečné Lásky. Jak by mohlo být Nekonečné poznáno a uchopeno limitovanou lidskou myslí? Nechci vás nabádat, abyste přestali o věcech přemýšlet. I práce mysli je funkce daná Bohem. Má však své limity a lidé ji přeceňují. V Lásce s Bohem vám budou všechna tajemství odhalena sama od sebe. Není tak důleţité, jestli víte, co je a není duše. Daleko významnější je, abyste začali být šťastní. K čemu by vám bylo vědění o duši a Duchu, kdyţ by vašemu srdci scházela radost? Naopak, být šťastný a nemít všechny moţné znalosti je lepší varianta. Tazatel se ve své otázce ptá, zda zůstává duše nadále Duchem, i kdyţ se od Něj oddělila. K ţádnému skutečnému oddělení duše od Ducha nikdy nedošlo – je to pouhá iluze, ţe jsme od Něj oddělení. Kdybychom byli odpojeni, tak se prostě připojíme. Co si ale počít s iluzí? Veliký světec Šankara v souvislosti s iluzí uváděl následující příklad. Je to jako bychom za šera kráčeli po silnici. Kousek před námi by leţel kousek provazu, ale my bychom s hrůzou uskočili s klamnou představou, ţe je to had. Kdyţ si posvítíme, zjistíme, ţe na silnici leţí jenom provaz a strachovali jsme se zbytečně. I ve chvíli, kdy to s námi cuklo a roztřásla se nám kolena v úleku z hada, to byl jen pouhý provaz. Byla to jen iluze vytvořená v naší mysli. Potřebovali jsme světlo, abychom zjistili, co na silnici opravdu leţí. Netrapte se, jednou prohlédnete. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 246 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Přímá metoda k poznání Pravdy Vybráno ze Satsangu 20. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Existují různé metody, jak získat alespoň krátký vhled, záblesk nejvyšší Pravdy. V různých tradičních textech najdete mnohé návody. Rád bych dnes o jedné z metod více pohovořil, aniţ bych se přitom odvolával na nějaký duchovní směr a literaturu. Chci vám předloţit způsob, který podle mého názoru směřuje k cíli velmi přímo. Není třeba se zabývat pojmy jako je Bůh, Já nebo Duch. Poloţte si jednoduše otázku: „Existuji?“ Všichni musíte odpovědět: „Ano“. Neptám se vás, kým jste a co jste, ale pouze zda existujete. Následuje další otázka: „Je vaše bytí a vědomí, které si vaši existenci uvědomuje, jednou, nebo dvěma skutečnostmi? Je to totéţ, nebo jde o dvě oddělené věci?“ Chci po vás čistý racionální postup. Přemýšlejte o tom. Musíte nakonec dojít k závěru, ţe bytí a vědomí nemohou existovat jedno bez druhého. Nejde o dvě oddělené skutečnosti, ale o jednu. Proč? Protoţe jen díky svému vědomí můţete prohlásit, ţe existujete. Kdybyste nebyli vědomí, nemohli byste si uvědomit, ţe existujete. Existujete jako vědomé bytí. Vaše existence a její uvědomování si sebe sama nejsou dvě oddělené věci. Nyní přejděme k dalšímu kroku. Vy i ostatní lidé kolem vás by odpověděli, ţe existují. Existují i hory, planety, vesmíry a nekonečně mnoho dalšího. Neexistuje všechno stejným způsobem? Není existence jako taková stále tatáţ ve vás jako v ostatních? Neptám se na to, kým jste. Ptám se na vaše bytí jako takové. Musíte uznat, ţe skutečnost, ţe něco existuje, je stejná ve všem, ať uţ je to cokoli nebo kdokoli. Myslím tím fakt, ţe něco existuje, neptám se, co existuje. Existujete, ale nejste nekoneční ani věční. Všechno konečné existuje jen díky nekonečnému. Věčné a pomíjivé existují zároveň. Jakmile je tma, musí existovat i světlo. Kdyţ je zlo, musí být i dobro. Přechodné nemůţe existovat bez věčného. Existence jako taková je vědomá a věčná a vy jste její součástí. Vědomou Existenci nazýváme Bohem. PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 247 Zbývá uţ jen třetí kvalita Boha (Existence, Vědomí a Blaţenost). Jste vědomou Existencí, ale nejste šťastní. Proč vlastně nejste šťastní? Mylně se povaţujete za pouhou část věčné Existence. Ve skutečnosti není od jediné Existence nic odděleno. Čím více se budete vydělovat z Celku, tím více bude narůstat vaše nenaplněnost. Naopak čím více rozšíříte svoje srdce a mysl, tím více začnete zaţívat štěstí. Budete-li ţít pro druhé, budete se cítit lépe. O štěstí přicházíte svým vymezováním se vůči okolí, svým oddělováním se od druhých. Kdyţ myslíte jen na svůj vlastní prospěch, chcete potěšit své tělo, uspokojit smysly a ţít si co nejpohodlněji, vaše bytí se zuţuje a narůstá vaše oddělenost od vědomé Existence, jejímţ atributem je i štěstí. Bůh je vědomou Existencí. Míra vědomí není ve všech bytostech stejná, ale právě v lidském těle bylo dosaţeno nejvyšší úrovně vědomí. Plné vědomí se nachází na úrovni Átmanu, o stupeň níţe jsou lidské bytosti, omezenější vědomí mají zvířata, ještě méně vědomí je v rostlinné říši. Kameny, nerosty a ostatní neţivá příroda existuje, ale vědomí v nich zatím spí. Pro to, abychom dospěli k Bohu, je zapotřebí pouze objevit skutečnost, ţe jsme věčnou, ničím neomezenou vědomou Existencí. Jediného Boha chápou lidé podle svého osobního přesvědčení a kulturních tradic například jako Krišnu, Rámu, Krista nebo Mohameda. Kdybyste chtěli tvrdit, ţe Bůh neexistuje, museli byste zároveň obhajovat, ţe sami neexistujete. Bůh je Existencí jako takovou. Bůh je skutečností, ţe všechno existuje. Existence trvá věčně, bez jakýchkoli změn. Jakmile se na úrovni Přírody různé bytosti a jevy něčím stávají, začnou podléhat změnám a pomíjivosti. Jeden světec pouţíval podobenství o promítacím plátnu v kině. Promítací plátno je stále stejné, ale pomocí projektoru se na něj promítají neustále nové a nové filmy. Bůh se nikdy nemění, přestoţe na úrovni Přírody probíhá neustálá změna. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 248 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Átmavičára Vybráno ze Satsangu 28. 8. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Můžete nám říci něco o Átmavičáře?” Vičára znamená myšlení a Átman neboli Duch myšlení přesahují. Z určitého úhlu pohledu ţádná Átmavičára ani existovat nemůţe, protoţe osobní proţitek Ducha je stav za veškerým myšlením a všemi slovy. Na druhé straně je Átman neboli Duch přítomen ve všem, a tedy i ve slovech a v myšlenkách. Nic neexistuje mimo Átman. Abychom dospěli k osobní zkušenosti, začínáme přemýšlením. Přemýšlíme o sobě a o tom, jak existujeme. Snaţíme se nalézt skutečnou podstatu své vlastní existence. Toto dotazování se má vylučovací charakter, je metodou zaloţenou na negaci. Hledáme-li svoji pravou přirozenost, vycházíme z předpokladu, ţe nevíme, čím jsme, a proto začínáme vylučováním toho, čím naše duše není. Hledající popírá všechno, co vstoupí do jeho mysli – tento proces je ve védské tradici nazýván „neti neti“: „Toto ne.“ Hledající vylučuje všechno, co mu vyvstává: „Nejsem tělo, nejsem tato myšlenka, nejsem tato emoce…“ Tímto vylučovacím způsobem dospěje hledající jednoho dne do bodu, kdy uţ není, co by měl v mysli negovat. Nezbývá uţ ţádný důvod k prohlášení: „Toto nejsem Já.“ Jakmile nastane toto vakuum – kdy jiţ nezbývá nic, čemu říci „Ne“ – v tom okamţiku se Já projeví a nastává stav duchovní realizace. „Kdo koho realizoval?“Odpověď zní: „Já realizovalo Já“. V duchovní seberealizaci se odehrává něco zcela mimořádného, naprosto odlišného od všech ostatních zkušeností. Ve všech ostatních stavech existuje subjekt a objekt (pozorovatel a pozorované). V této největší ze zkušeností se paradoxně objevuje, ţe ten, kdo poznává a poznávané jsou totoţné. Nabízí se další otázka: „Můţe být nějak popsáno, co se v tom okamţiku děje?“ Co se v duchovní seberealizaci odehraje, popsat nelze. Kaţdý popis je zaloţen na práci mysli a tento stav přesahuje veškeré myšlení. O Átmanu lze rozmlouvat, ale není moţné plně vyjádřit, čím Átman je. Je to jako by někdo chtěl vysvětlit, jak chutná mango. O mangu můţete psát knihy a pořádat přednášky, kde vysvětlíte, kolik je různých druhů mang, jak jsou sladká PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 249 a krásná… Nikdy ale nemůţete přesně popsat, jak mango chutná. Teprve kdyţ mango sami ochutnáte, víte vše. Stejné je to i v případě poznání Átman. Získáte-li osobní zkušenost, víte vše, zatímco pokud pouze chodíte na přednášky, čtete knihy a diskutujete o Átman, nemáte skutečné poznání. Proto je na duchovní cestě tolik důleţitá praxe. Je třeba rozlišovat mezi duchovní cestou za poznáním Átman a filozofickými úvahami. Filozofie se zabývá otázkami smyslu ţivota a světa. Je zaloţena na rozumové úvaze a logické analýze. Základem duchovnosti je uplatňování duchovních principů v ţivotě a směřování k duchovní realizaci. Tazatel se ptá na Átmavičáru, ale já o Átman nic říci nemohu. Mohu jen naznačit určitý směr. Například: „Jsem šťastný. Nechť jste šťastní i vy. Nechť je i ve vás Láska. Ať se ţivot stane místem pro štěstí.“ Jde jen o určité přiblíţení tohoto stavu. Tato cesta začíná procesem vylučování toho, čím nejsme: „Ne toto, ne toto...“. To je však jen jedna část cesty. Kdyţ je tato část cesty završena osobním vhledem, začíná další část: „Všechno je Átman. Átman je všude.“ Proč tomu tak je? Dokud hledající nepozná sám sebe, není schopen spatřit Átman nikde kolem sebe. Jakmile ale nalezne svou vlastní Existenci neboli Átman, začne ve všem vidět jen Átman. Jde o změnu pohledu na všechno a novou schopnost vnímání. Můţeme se ptát dále: „Co hledající nakonec nalezne?“ Odpověď zní: „Nalezne jen sám sebe.“ Jsme tím, čím jsme, ale nevíme to. Teprve aţ budete zcela vyčerpaní z hledání, stane se, ţe poznáte, kým jste. Vše, co hledáte, jiţ v sobě máte. Ti, kdo chtějí číst knihy a rádi chodí na přednášky, v tom mají plnou svobodu. Ale čtení a získávání nových informací není nezbytné, protoţe to, co máte nakonec nalézt, máte jiţ nyní. Aţ přijde čas, poznáte své vlastní Já. V Indii ţilo mnoho světců, kteří nebyli nijak zvlášť vzdělaní nebo dokonce neuměli ani číst a psát, a přesto dosáhli duchovní seberealizace. Kaţdý musí k dosaţení konečného poznání učinit určité kroky na cestě: Plnění povinností. – Velmi důleţitým předpokladem je co nejpoctivější a nejobětavější plnění svých povinností. Vykonáváním svých povinností se vnitřně pročišťujeme. 250 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pobývání v přítomnosti duchovních osobností. – Dalším potřebným krokem je zdrţovat se ve společnosti svatých,pokud to jen jde. Sluţba. – Dalším nezbytným předpokladem je sluţba, kdykoliv se naskytne příleţitost, jakýmkoli způsobem. Meditace. Mezi všemi těmito faktory byste si měli udrţovat rovnováhu. I kdyţ učiníte všechny potřebné kroky, ke skutečné proměně dojde Jeho Milostí. Stane se to Milostí Toho, kdo je přítomný ve všem a je také ve vás. Pokusil jsem se vám něco k vaší otázce říci, ale protoţe jsem mluvil o Átmanu, nemohu tvrdit, jestli jsem vám věci popsal správně nebo nesprávně. Záleţí na vás, zda jsem věci vyjádřil dobře nebo ne – důleţité je, jak jste tomu vy porozuměli. Mohu si pro vás jen přát, abyste jednoho dne dosáhli poznání Átman a byli šťastní. Otázka: „Je možné skutečně praktikovat Átmavičáru, přestože se nacházíme na stupni vývoje, kdy jsme zatíženi mnoha vásanami (tj. připoutanostmi a vtisky z minulosti)?“ Všichni, kdo provádějí duchovní cvičení, se nalézají ve stavu, kdy uţ přeneseně řečeno nespí, ale zároveň ještě nejsou plně probuzení. Z tohoto stupně začíná duchovní cesta. V józe se rozlišuje pět stavů mysli: ”Mudh.“ Na tomto stupni je mysl zcela ztracena v aktivitách hrubé povahy – v uţívání si poţitků světa. V mysli ještě nebyla dostatečně rozvinuta kvalita přemýšlení, protoţe je stále zaneprázdněna radovánkami, jídlem, pohodou a spaním. ”Kšipta.“ Aţ po dlouhé době, po mnoha zrozeních, se začne rozvíjet další stav, známý jako přáními motivovaná mysl – ”Kšipta“. Na tomto stupni je jiţ mysl aktivnější. Na druhém stupni jsou přání v mysli silnější a zřejmější neţ na prvním stupni. Dříve nebyla přání tak intenzivní a člověk byl jejich splněním snadno uspokojitelný. Na druhém stupni přichází jedno přání za druhým. ”Vikšipta.“ Třetí stav mysli je znám jako rozštěpená mysl – přání po věcech ze světa dosahují svého vrcholu, ale zároveň je přítomno i pochopení bezvýznamnosti těchto přání. Člověk touţí po věcech ze světa, ale ví, ţe je to nesmyslné. Na tomto stupni narůstá vnitřní konflikt a začíná duchovní cesta. Hledající chápe, co je správné, ale často ještě není schopen správně jednat. Je přesvědčený o tom, co je nesprávné, ale mnohokrát není schopen se ovládnout, PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 251 aby tak nejednal. Na tomto stupni vývoje mysli začínají do ţivota vstupovat duchovní principy. Cesta začíná. ”Ekágrja.“ Čtvrtý stupeň se rozvíjí, kdyţ mysl dosahuje schopnosti koncentrace. Jak se koncentrace prohlubuje, prohlubuje se i pocit míru. ”Niruddha.“ Koncentrace se postupně prohlubuje, aţ se stává meditací, v níţ je mysl ovládnuta. ”Samádhi.“ Kdyţ jsou plně ovládnuty všechny výkyvy mysli, nastává duchovní seberealizace a kvalita mysli ”Niruddha“ se mění v ”Samádhi“. Existují dva stupně “Samádhi“. Prvním krokem je ”Sabídža“, neboli ”Samádhi“, které ještě obsahuje kořenové zárodky, stopy. Duchovní seberealizace nastává v této fázi. Ke konečné fázi ”Samádhi“, k tzv. ”Nirbídže“ dochází spontánně, je to záleţitost mimo sféru usilování. Uvedené rozdělení můţe pomoci k lepšímu porozumění, ale ve skutečnosti se jednotlivé stavy mysli vzájemně prolínají. Stavy mysli jsou individuální záleţitostí a mění se podle dosaţeného vývojového stupně – závisí na intenzitě duchovní praxe a míře odpoutanosti od potěšení světa. Postupně se více stahujete ze světa a postupujete ke svému duchovnímu cíli. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Nejsme tělo Vybráno ze Satsangu 21. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Základním prvkem duchovnosti je pochopení, ţe nejsme tělem. Nepřestáváme existovat, kdyţ nás opustí naše fyzické tělo, protoţe jsme se nikdy nenarodili. Jsme Pravdou, která se nikdy nezrodila ani nezemře. K tomu vědomí jednou dospějeme. Existovali jsme ještě předtím, neţ se narodilo fyzické tělo, a naše existence bude pokračovat i po smrti těla. Jsme věční. Existence je věčná. Tato Existence je vědomou Existencí. Měli bychom směřovat k tomu, aby naše štěstí nebylo závislé na ničem z okolního světa. V mysli můţe vyvstat pochybnost: „Co se se mnou stane?“ Proč vůbec taková myšlenka vzniká? Otázka „Co se se mnou stane?“ znamená, ţe se ztotoţňujeme se svým fyzickým tělem. Naše fyzické tělo opravdu nemůţe existovat bez toho, aniţ by byly napl- 252 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU něny jeho základní potřeby. Ale my nejsme tělem. Kým tedy jsme? Kdo jsme? Kardinální otázka. Nejsme-li tělem, kým jsme? Odpověď zní: „Hledejte. Odhalte, kým jste.“ Tvrdím, ţe nejsme tělem a v mysli vyvstává otázka, zda pro to tvrzení existuje nějaký důkaz. Důkaz je velmi prostý. Naše tělo se neustále mění. Nemáme stejné tělo jako ve svých čtyřech či pěti letech. Změnilo se. Změnila se i naše mysl a způsob myšlení. Nezměnilo se ale pochopení, vědomí toho, ţe jsme to stále my – ve svém současném těle i ve svém těle ve věku pěti let. Není pochyb o tom, ţe naše tělo prodělalo velkou změnu, a přesto jsme to stále my jako tehdy v dětství. Z medicínského pohledu se buňky mění nepřetrţitě. Proměna prý dosahuje takové míry, ţe jde po sedmi letech o zcela jiné tělo, v němţ je většina buněk nových, zatímco ty původní odumřely. I po tak zásadní změně jste to však stále vy a vaše mysl o tom vůbec nepochybuje. Přestoţe vypadáte úplně jinak, víte, ţe jste tímtéţ člověkem, na jehoţ dětské tělo na fotografii z dětství se díváte. O své existenci nepochybujete. Víte, ţe jste to stále vy v patnáctiletém těle i ve třiceti letech. Kdo tedy jste, kdyţ prochází vaše tělo tak zásadními proměnami? Co je to, co při všech těch změnách vašeho těla i mysli přetrvává? Kaţdý z nás jednou zemře, aţ přijde jeho čas. Kdo zemře? Co vlastně zemře? Uvaţujete-li logicky a do důsledků, musíte dospět k závěru, ţe naše těla umírají kaţdým okamţikem. Je to lékařsky prokázáno. V těle stále něco odumírá. Opustí-li tělo poslední energie, která zbývá, nastane smrt fyzického těla. Jde o završení procesu umírání, které probíhalo nepřetrţitě po celý ţivot. Ve skutečnosti jde pouze o smrt vašeho fyzického těla, a ne o smrt vaší existence. Kým tedy jste? Hledejte svoji skutečnou identitu! Vypátrejte ji. Kým jste? Kaţdý ví, kdy se narodil. Do určitého data jste byli v lůně matky a pak najednou na světě. Vyjít ven z matčina těla jste mohli jen proto, ţe jste před tím existovali. Co to bylo za existenci uvnitř matčina těla? Plod v procesu růstu. Jednoho dne došlo během intimního setkání muţe se ţenou ke vzniku vaší fyzické existence. Byli jste jiţ v tom okamţiku, nebo ne? Jestliţe jste existovali, pak v jaké formě? Co a jak začalo? Co je tou jinou existencí odlišnou od fyzického těla? Kdo jsme? Co jsme? Z pohledu biologie není téměř ţádný rozdíl mezi tělem právě zemřelého a ţivého člověka – kromě toho, ţe vymizelo dýchání PRAVDA (DŽŇÁNAJÓGA) 253 a další ţivotní funkce. Přesto je zřejmé, ţe je určitý člověk mrtvý. Co se při smrti vlastně změní? Duše se odloučila od fyzického těla. Čím je duše? Kam odešla? V okamţiku smrti je na pochopení uţ příliš pozdě. Nemůţete to pochopit aţ v okamţiku smrti, to uţ je pozdě. Během umírání jste tak pohlceni bolestí a strádáním, ţe nemáte kapacitu odhalit, kým jste. Nyní je ten čas na to přijít. Kým jsme? O co vlastně v ţivotě jde? Je velmi zajímavé sledovat, jak se lidé pošetile snaţí shromaţďovat další a další poznatky o světě. Pochopili jste ale sami sebe? Ne. Jaký potom mají význam všechny ty informace, co jste nahromadili? Jaký mají smysl všechny vaše vědomosti, kdyţ nevíte, kým jste? Jisté je, ţe nejsme tělem. Tělo se mění, my zůstáváme stejní. Nikdo nepochybuje, ţe je toutéţ osobou, jakou byl například ve třech letech. Co je tím, co se nezměnilo, přestoţe se tak zásadně proměnilo tělo, mysl, rozumové chápání, naše emoce a vztahy? O proměnlivosti hmotných věcí ani nemluvím – o domech, penězích, situacích, zemích – posuzujeme nyní záleţitosti v uţším vztahu k nám samým. I skutečnosti nám tak blízké jako je naše tělo, vlasy… podléhají změně. Avšak proměňuje se i to, ţe jste? Nejste to stále vy nyní, stejně jako v pětiletém či čtyřletém těle? Pochybuje snad někdo o tom? „Ne, jsem to stále já, “ odpovíte. Co je to stále totéţ? Co to je? Paměť? Vzpomínka? Vzpomínka na co? Všechno se proměňuje, tělo se mění, mysl se mění, intelekt se mění, rozhodovací schopnost se mění… Co je tím stále stejným? Odpověď na otázku, kým jste, vám vyvstane, kdyţ budete stále více následovat pravidla duchovního způsobu ţivota. Důleţité je usilovat o ukázněnost, pozorovat své nedostatky, prosit Boha o jejich odstranění a hlouběji a hlouběji si osvojovat princip sluţby druhým. Bez sluţby světu kolem se nemůţete osvobodit od vnitřních připoutaností. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Čisté poznání Vybráno ze Satsangu 6. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Tělo je vnímáno našimi smyslovými orgány. Smysly jsou předmětem pozorování mysli. Je to mysl, která je poznává. Kvalitu mys- 254 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU li a její neustálé výkyvy si uvědomuje naše rozhodovací schopnost. Součástí mysli jsou nejrůznější myšlenky a preference, zatímco naše rozumová schopnost přebírá rozhodování. Schopnost přijímat rozhodnutí se často dostává do rozporu s myslí, která podléhá touhám, například ve vztahu k jídlu. Mysl se tedy stává předmětem pozorování naší rozumové schopnosti. Mysl je ovládána touhami, ale naše rozhodnutí můţe být zaloţeno na pochopení, co je správné. I tato schopnost rozhodovat se, někdy pevná a jindy rozostřená, je objektem ve vztahu k čistému poznání neboli čistému vědomí. V tomto čistém vědomí probíhají všechny funkce rozhodování, mysli, smyslů i těla. Toto čisté vědomí neboli nejvyšší poznání se nemůţe stát objektem ţádné další instance. Je tím, čím je. Prostupuje vším. Na duchovní cestě se postupně stahujeme stále více dovnitř. Od těla, smyslů a mysli se přibliţujeme k čistému vědomí. Je však pravda, ţe i kdyţ jste mým slovům porozuměli, budete o své pochopení stále znovu a znovu přicházet, protoţe se dosud nestalo součástí vaší vnitřní zkušenosti. Nelze však postupovat jiným způsobem. I ti, kdo jsou nyní duchovními hledajícími, byli předtím, neţ na cestu nastoupili, zcela pohlceni v potěšeních svých smyslů. Uvědomili si ale, ţe vnitřní klid a štěstí nemohou naleznout ve vnějším světě. Proto začali hledat jiný zdroj štěstí a nějakým způsobem se dozvěděli, ţe trvalé štěstí lze nalézt v sobě. Tato nejvyšší existence neboli vědomí, jeţ bývá také nazývána skutečným Já, je ve své nekonečnosti omezována egem. Čisté poznání je ve své podstatě nekonečné, všudypřítomné, nikdy nezrozené, zatímco ego je zaloţeno na iluzi o své oddělenosti od Celku a ztotoţnění se s objekty, zvláště s tělem. Individuální duše, dţívátma, se nikdy nestává Brahman, stejně jako se Brahman nikdy nestane dţívátma. K čemu tedy dochází? Ego je rozpuštěno a osobnost se v určitém smyslu rozpadá. Dochází k naprostému přijetí všeho, co přichází. Kdyţ zmizí ego, zůstává to, co je a co bylo stále. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 255 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… MEDITACE …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 256 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nápomocné faktory pro vaši meditaci Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Prosím vás o nějaké vedení pro mou meditaci, aby byla pro mě co nejpřínosnější.“ Za prvé je třeba pochopit, ţe z meditace můţete skutečně čerpat jen tehdy, pokud zároveň dbáte o rozvoj celého svého ţivota. Ţivot je nedělitelný celek, všechny oblasti jsou vzájemně propojeny, a proto musíte vnášet kázeň do kaţdé z nich. Aby byla vaše meditace opravdu přínosná, musíte si například vypěstovat správné stravovací návyky či rovnováhu mezi odpočinkem a fyzickým pohybem. Kvalitu vaší meditace ovlivňují také vaše vztahy s lidmi nebo například způsob, jakým si vyděláváte peníze. Lidé, kteří nejednají čestně, nemohou očekávat, ţe jejich meditace půjde opravdu do hloubky. Nemohou ze svého vědomí odstranit nepoctivost. Měli bychom tedy ţít co nejpoctivěji. Měli byste být vegetariáni. Do vašeho ţivota by neměl patřit alkohol. Někteří světci povaţují alkohol za ještě větší zlo neţ konzumaci masa, protoţe alkohol přímo ovlivňuje mozkové buňky, které pod jeho vlivem ztrácejí svoji schopnost zaţívat sattvickou radost (v Bhagavadgítě jsou popsány tři druhy radosti: tamasická, radţasická a sattvická). Ale také konzumace masa má na nás výrazný vliv. Je velmi důleţité dbát o správné sloţení své stravy. Všichni byste se měli stát vegetariány a nejíst ani vejce a ryby. To není potrava určená pro lidské bytosti. Svět je dnes natolik propojený, ţe lze koupit zeleninu nebo například rýţi i v oblastech, kde není přirozeně dostupná. Proto není v současné době obtíţné jíst vegetariánsky. Umíme si zorganizovat tolik jiných věcí, tak proč si nezařídit také něco prospěšného pro náš duchovní vývoj. Velmi důleţitým tématem je také ukázněný přístup k sexualitě ve vztazích. Měli bychom se postupně čím dál více přibliţovat k ideálu celibátu. Věci nelze změnit ze dne na den, ale měli bychom vědět, kam směřujeme. MEDITACE 257 Poctivý a štědrý způsob ţivota je nezbytným předpokladem pro správný rozvoj meditace. Nejde jen o počestné získávání peněz, měli bychom část z nich věnovat na dobročinné účely. Na duchovní cestě nejde nakonec o nic jiného neţ o rozšíření našeho bytí, a proto je dobročinnost velmi nápomocným prostředkem k otevření srdce. Pomáhá nám to duchovně se vyvíjet. Kaţdý den tak můţete zase o kousek rozšířit své já. Prospěch druhých se stane postupně součástí vašeho myšlení. Kaţdý můţe nějakým způsobem druhým poslouţit – někdo manuální pomocí, jiný svými vědomostmi nebo penězi. Postoj zaměřený na sluţbu druhým lidem má na duchovní cestě zásadní význam. Chcete-li v meditaci postupovat, musíte splňovat uvedené podmínky týkající se vašeho ţivota jako celku. Existují další důleţité faktory, které zmiňuje většina dobrých knih o meditaci. Sám jsem ţádnou nenapsal a ani se k tomu nechystám. Vţdyť uţ je jich tolik. Uvedu jen několik poznámek. Meditaci nesvědčí, kdyţ máte hlad nebo jste naopak jedli příliš mnoho. Kdyţ vás suţuje hlad, vaše mysl má tendenci toulat se směrem k ledničce. V meditaci vám potom místo odpovědí na otázky, kým skutečně jste, přichází představa chleba s máslem. Kdyţ jste přejedení, na otázku kdo jste vám zase jako odpověď přichází spánek. Je tedy třeba dbát na stav svého těla. Meditace bývá lepší ráno, protoţe uţ náš ţaludek strávil večeři. Po ránu také nemíváme velký hlad a zároveň se cítíme plní energie. Někteří lidé přesto preferují meditaci večer. Je to záleţitost volby a okolností kaţdého hledajícího. Je vhodné meditovat vţdy na stejném místě, například mít někde uzpůsobený kout místnosti. Svojí pravidelnou meditací si tam vytváříte určité vibrace. Materiál, na kterém sedíte, bývá někdy nazýván jako ásana. Tyto polštářky nebo podloţky by měly být pouze pro vaši potřebu. Kaţdý máme svoji vlastní vlnovou délku. Pokud si však nemůţete zařídit nějaké zvláštní místo určené jen pro meditaci, můţete sedět kdekoli. Lepší nějaká neţ ţádná meditace. Vašemu prospěchu z meditace hodně napomáhá harmonie v rodině. Někdy však mohou mít vaše protějšky ve zvyku se kaţdý den alespoň trochu pohádat. Potom si v duchu říkejte: „Bůh mi prostřednictvím mého partnera pomáhá naučit se zvládat své reakce.“ Pro duchovně pokročilého člověka nehrají vnější okolnosti ţádnou významnou roli. Jeden světec se k tomu vyjádřil velmi trefně. 258 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Řekl, ţe lidé meditující někde v horách v jeskyni nebo ve speciálně upravených podmínkách, mohou být docela dobře spíše začátečníci, kteří se potřebují vnějškově oddělit od ostatních. Jako příklad skutečně pokročilého meditujícího udával osobu meditující na ulici u stánku s občerstvením nebo na svatební party v Bombaji, kde je obrovská směsice zvuků a ruch spojený s pohybem hostů. Neznamená to, ţe byste se měli vypravit meditovat do Bombaje. Snaţte se najít si klidné místo. Neměli byste také sedět někde na veřejnosti, abyste druhým předvedli hloubku své meditace. Na duchovní cestě není potřeba se zabývat tím, jaký dojem uděláme na druhé. Bůh všechno ví, a to stačí. Buďte pokorní uvnitř a zdvořilí navenek. Důleţitým faktorem pro vaši meditaci je pravidelnost. Měli byste meditovat kaţdý den. Kdyţ budete měsíc meditovat a potom na dva dny vynecháte, vrátíte vás to nejméně o dva týdny zpátky. Je velmi vhodné si vytvořit zvyk přečíst si kaţdý den nějaký kousek duchovního textu, nejlépe psaný duchovně realizovaným člověkem. V knihkupectvích najdete celé regály duchovní literatury psané lidmi, kteří toho o duchovní oblasti hodně vědí, ale sami ještě skutečnou přeměnou neprošli. Takové knihy vám nepomohou. Pokud je pro vás obtíţné dostat se k nějaké ryzí moudrosti, můţete se obrátit k základním pramenům jako je Bhagavadgíta, Bible nebo Korán. Je to záleţitost vaší osobní volby. Podobné texty mají silný potenciál. Čtete-li knihu nějakého duchovně pokročilého člověka, nalaďujete se na jeho ducha. Ještě jednu věc bych rád zmínil. Je velmi uţitečné před usnutím meditovat nebo se upomínat na Boha či nějakého světce a teprve potom jít spát. Informace tak snadněji vklouznou do vašeho podvědomí. Mnoho lidí má ve zvyku číst aţ do momentu, kdy začnou být ospalí. Potom knihu prostě zasunou pod polštář a usnou. Je to dobrý způsob. Vaše poslední myšlenka před usnutím by měla být na Boha, nějakého světce nebo mantru. Stejně tak ráno, jakmile se probudíte, jako první byste si měli vzpomenout na Boha. První a poslední myšlenka dne by měla být o Bohu. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. MEDITACE 259 Koncentrace a meditace Vybráno ze Satsangů 24. 8. a 25. 8. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Mezi koncentrací a meditací je rozdíl, který však hledající vnímá aţ po dlouhodobější praxi meditace, protoţe opakování a zkušenosti jsou v duchovní oblasti důleţité. Teorie hraje pouze druhotnou, nápomocnou roli. Přesto se v některých případech ukazuje jako prospěšné podat i teoretické vysvětlení. Proto se budu dnes více věnovat rozdílu mezi koncentrací a meditací. V koncentraci zaostřujeme mysl na určitý objekt, podnět, představu, mantru, zvuk či cokoli jiného dle preferencí meditujícího nebo dle doporučení duchovního učitele. Při koncentraci se snaţíme udrţet svoji mysl pouze u jedné zvolené skutečnosti odtahujíce se od všech ostatních podnětů. Po delší praxi, kdyţ je koncentrace dostatečně stabilní, začne sama přecházet do meditace. Koncentraci a meditaci od sebe nelze jednoznačně oddělit. Není moţné přesně určit, kdy uţ končí koncentrace a začíná meditace. Koncentrace přechází v meditaci spontánně. Po nějaké době praktikování koncentrace se natolik rozvinou mentální schopnosti, ţe se zdá, ţe se mysl stává skutečností, na níţ se soustřeďovala. Rozdíl mezi objektem a subjektem se postupně rozpouští, aţ posléze mizí. Vědomí se tak zaostřuje a rozšiřuje. V pokročilejších stupních se meditace prohlubuje a vědomí je schopno obsáhnout širší pole. Meditaci lze definovat jako koncentraci bez předmětu. Kdyţ se začne odehrávat meditace, vědomí zachycuje různé podněty, například zvuk motorky, křik lidí, štěkot psa apod., aniţ by ale jimi bylo rušeno. Skutečná meditace zahrnuje všechno, nic nevylučuje. Podstatou koncentrace je postoj podrţet si v mysli určitý předmět a všechno ostatní vylučovat. Dlouhodobým cvičením meditace se po určité době, která je individuální, vědomí natolik rozšiřuje, ztišuje a ukázňuje, ţe si meditující uvědomuje všechno kolem sebe, ale nic ho neruší. Nechť řeka světa plyne a my jen sedíme na jejím břehu. Řeka plyne, vnímáme ji, ale nerozrušuje nás. Pro opravdového meditujícího se ţivot stává jednotou. Přijímá vše, co přichází, aniţ by v něm vyvstávaly reakce. Kdyţ někdo dospěje do stavu, kdy je všemu otevřený, aniţ by reagoval násilně či v rozrušení, naplní se mírem. 260 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nemůţeme si ve světě vytvořit ideální podmínky pro to, abychom dosáhli vnitřního míru. Jakékoli přípravy podnikneme, nemáme ve svých rukou, aby například muţ venku nezačal startovat motocykl. Uspořádání světa nezáleţí na nás. Musíme správně uspořádat sami sebe. Můţeme změnit natolik svůj vnitřní svět, ţe zůstáváme tím, čím jsme, ať se odehrává cokoli. Vysvětlil jsem vám rozdíl mezi koncentrací a meditací s určitým záměrem. V koncentraci je mysl zaostřená na jeden předmět, představu nebo mantru. Toto zaměření mysli vytváří určitý druh napětí, protoţe ostatní zvuky či myšlenky odvádějí mysl od bodu, na který je soustředěná. Hledajícímu je doporučováno znovu a znovu vracet mysl k předmětu své koncentrace, aby jeho mysl nebyla rozptýlená. Takto proces pokračuje, dokud koncentrace nezačne přecházet v meditaci. Kdyţ se koncentrace stane meditací, soustředění dosáhne stupně, kdy uţ ţádný zvuk či jiné rozptýlení meditujícího ze soustředění nevytrhnou. Meditující sice zvuky slyší, ale není jimi vyrušován. V hluboké meditaci se také můţe stát, ţe meditující zvuk dokonce neslyší, přestoţe zvuk přichází do kontaktu s jeho ušima. Protoţe je meditace velmi hluboká, nesoustředí na něj pozornost. Umění meditace je zaloţeno na tréninku mysli. Představme si například, ţe sedíme u cesty. Pokud je naše mysl „někde jinde“, nevěnujeme pozornost procházejícím lidem, přestoţe je vidíme. Naše fyzické oči registrují lidi, kteří nás míjejí, ale mentální oči se nacházejí někde jinde, snad u někoho nám blízkého. Vidění není ve spojení s tím, kdo vidí, a proto ho nic nevytrhuje. Stejně tak, kdyţ meditujeme, mohou se vyskytnout různé zvuky nebo myšlenky, ale my jimi nemusíme být vyrušeni. Aby nás nerozptylovaly, měli bychom k nim uţ od začátku přistupovat s neutrálním postojem. Začneme meditovat a objeví se nějaký zvuk. Nechme ho přijít a pokud to tak má být, i odejít. Staňme se nezaujatými pozorovateli neboli svědky. Pokud se objeví komentář naší mysli, například: „Ten chlapec zrovna nyní startuje svoji motorku!“, nechť se i tato věta stane předmětem pozorování. Ve své nejčistší formě zůstává pozorovatel bez vztahu k pozorovaným jevům. Vezměme si pro příklad světlo v místnosti. Naše vědomí, Átmana neboli Ducha bychom mohli připodobnit ke světlu, obloze či vzduchoprázdnu. V tomto světle (éteru či prázdném prostoru) se objeví pták a po chvíli odletí. Přijde a odejde kočka. Proletí papoušek nebo orel. Všechny tyto skutečnosti se zjevují MEDITACE 261 díky světlu a prostoru. Světlo nebo prostor ale stále zůstávají stejné, těmito jevy nedotčené. Světlo umoţní spatřit ptáka, pokud se objeví, a kdyţ pták odletí, ve světle nezůstává ţádným způsobem obtisknutý. Pokouším se vám přiblíţit, ţe prostřednictvím meditace přichází stav, kdy začnete být nedotčeni děním ţivota. Tento stav se jednou určitě dostaví, vyţaduje to ale dostatečný čas a praxi. Potom budete ve světě, a přesto světem neovlivněni. Jako byste jen na jevišti světa sehrávali svoji roli. Vysvětlil jsem vám rozdíl mezi koncentrací a meditací proto, abyste pochopili, jak se můţe vaše vědomí, které je duchovní povahy, postupně rozvinout aţ k nahlédnutí na skutečnost, ţe my sami jsme čistým vědomím, jeţ není ničím přitahováno. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Otázky o meditaci Vybráno ze Satsangů 20. 8., 22. 8., 26. 8., 4. 9., 11. 9. a 12. 9. 1993 a 21.2.2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Proč vůbec potřebujeme meditaci?“ Meditaci potřebujeme proto, ţe kaţdý z nás chce být šťastný. Štěstí nelze dosáhnout bez poznání své skutečné přirozenosti, kterou odkrýváme právě prostřednictvím meditace. Pouze uskutečnění naší pravé podstaty je trvalým stavem, vše ostatní je dočasné. Nic pomíjivého nám nikdy pravé štěstí přinést nemůţe. Ztotoţňujeme-li se s něčím jiným neţ se svým vlastním Já, přirozeně to nemůţe být trvalého charakteru. Všechno ostatní podléhá změně. Jsme šťastní, kdyţ se věci občas vyvíjejí podle našich přání. Pokud je situace jiná, neţ jsme si představovali, frustruje nás to. Není ale moţné, aby se vše odehrávalo podle našich přání, protoţe ostatní lidé mají často protikladné touhy. Zbohatne-li jeden člověk, někdo jiný zase o peníze přijde. Pokud budete povýšeni ve firmě nebo ve státní sluţbě, někdo jiný naopak svoji pozici ztratí. Ţivot přináší konkurenci a s tím spojenou frustraci. Usilujeme o poznání toho, čím ve skutečnosti jsme. Jinými slovy chceme se stát sama sebou. Meditace je metodou na cestě k uskutečnění podstaty své vlastní existence, která je zároveň i podstatou 262 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU veškeré existence. Jsme částí Celku. Jakmile uskutečníme harmonii s Celkem, zmizí konflikty mezi námi a světem a dostaví se trvalý mír. Změny se však budou odehrávat dál, nikdo je nemůţe zastavit. Změna je základním přírodním zákonem, ale naše reakce na přicházející situace bude odlišná. Pochopíme, ţe změny probíhají jen na povrchu oceánu. Podobně jako se vlny vzdouvají nahoru a dolů a oceán to nijak neovlivňuje. Oceán zůstává v klidu, míru a štěstí. Dospět k tomuto stavu vyţaduje dost času a moudří jsou pouze ti, kteří se na cestu k uskutečnění tohoto cíle vydají. Neváhám tvrdit, ţe všichni, kdo se tímto směrem neubírají, sešli z cesty a promarňují svůj ţivot. V souvislosti s potřebou meditace bych se ještě rád zmínil o několika drobnostech. Nemeditujeme-li, energie z nás proudí směrem ven. Mysl se v důsledku práce smyslů stává něčím jiným neţ svým vlastním Já. Ve vnějším světě vnímáme podněty prostřednictvím zraku, sluchu, čichu, chuti a dotyků. Mysl přestává být tím, čím ve skutečnosti je. Při meditaci se nejprve vědomě snaţíme stáhnout z okolního světa. Proto je důleţité zaujmout určitou pozici neboli ásanu, která byla velikým mudrcem Pataňdţalim definovaná jako pevná a pohodlná. Mnohým lidem se můţe zdát půlhodina, po kterou zde meditujeme, jako nekonečně dlouhá. Kdyţ se baví hodinu s přítelem, tak takový pocit nemají, zatímco meditace jim připadá nekonečná: „Zapomněl snad tento profesor, ţe tu jiţ tak dlouho sedíme? Nestalo se mu něco?“ Takové myšlenky přicházejí, ale nevšímejte si jich. Meditace se daří díky Boţí Milosti, ne v důsledku úsilí. Pokoušejte se meditovat a jednoho dne se meditace začne odehrávat sama od sebe. Úsilí se neslučuje s tím, co je známo pod pojmem meditace. Veškerá naše snaha končí v okamţiku, kdy nastane skutečná meditace. Zní to jako paradox, ale není tomu tak. Vyvíjet úsilí o sebekázeň je důleţité jako předpoklad pro to, abychom jednou dospěli k osobnímu proţitku svého pravého bytí. Otázka: „Je pro meditaci vhodnější určitá pozice?“ Existují různé meditační pozice a všechny mají určité výhody, podobně jako i k ovládnutí mysli slouţí mnoho meditačních technik. Pokud se mysl oprostí ode všech myšlenek neboli pokud člověk zůstane vnitřně tichý, okamţitě ucítí příliv štěstí. Vhodnost techniky závisí na věku, prostředí a kulturním zázemí. Budete-li dodrţovat některé základní principy, pomůţe vám to. Otázka se týkala polohy nohou. Nejideálnější je lotosový sed MEDITACE 263 („padma ásana“), ale ten bývá pro lidi ze Západu velmi obtíţný. Existují další varianty, například pozice polovičního lotosu, dále „siddha ásana“ a nejjednodušší „sukha ásana“ (běţný skříţený sed). Doporučuji vám, abyste začali s respektem ke svému aktuálnímu stavu. Duchovnost a Boţí Láska jsou přístupné kaţdému. Kaţdý můţe započít duchovní hledání, ale všichni by měli vycházet z úrovně, na které se nacházejí. Jestliţe není vaše tělo dostatečně pruţné, nohy by měly být v příjemné, pohodlné poloze. Důleţitou zásadou, všemi doporučovanou, je vzpřímená páteř. Dále je třeba dbát na to, abychom neměli při meditaci v těle ţádné napětí. Zároveň bychom ale neměli sedět příliš uvolněně, aţ zhrouceně. Lidé se mnohdy pokoušejí zaujímat pozice, aby vypadali jako jogíni na obrázcích. Důleţitější je, abyste byli uvolnění, klidní a seděli vzpřímeně. Energie bude proudit správným způsobem, pokud udrţíte spodní část páteře, šíji a temeno hlavy v jedné přímce. Abyste mohli dodrţet uvedené zásady, můţete sedět i na ţidli. Kvalitu meditace to nesniţuje. Při zaujímání polohy rukou je třeba dbát na to, aby mohla energie proudit v těle a neunikala do země. V meditačním sedu se snaţíme omezit tělesný kontakt s okolním světem. Protoţe energie z našeho těla nejvíce proudí z míst jako jsou například konečky prstů na rukou a na nohou, spojujeme ruce či prsty a sedíme s nohama zkříţenýma. Únik energie do okolí sníţíme tím, ţe uzavřeme kruh. Otázka: „Někdy mi v meditaci přicházejí i vizuální představy. Mám se je snažit zastavovat nebo spíše pozorovat, co se v nich děje?“ Nejlepší je nedělat nic a jen být. V našem skutečném Já totiţ není ţádné konání, prostě jsme. Jakmile něco záměrně děláme, je naše konání motivováno egem. Vizuální představy má mnoho lidí. Nechte věci odehrávat se. Představy přicházejí a zase odcházejí. Před chvílí jste ţádnou představu neměli, pak se najednou objeví a za chvíli uţ tu zase není. Kdybychom si přáli, aby nám představa zůstala, nepovede se to. Jde jen o přechodný jev. Proč se starat o pomíjivé jevy? Nechte je jít svou cestou. Vy jste věční, od proměnlivých jevů oddělení. Zůstáváte stále stejní, kdyţ v mysli představy nemáte, i kdyţ je máte. Zůstáváte ničím nedotčeni, i kdyţ představy zase odejdou. Nic vás nemůţe vyrušit z vaší nepomíjivé Čistoty. Všechno vychází z Věčnosti, kterou si nakonec uvědomíte. 264 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nejlepší je tedy zachovávat nezaujatý postoj ke všemu, co se v mysli objeví. V osmidílném systému Mahariši Pataňdţaliho se rozlišuje mezi vnějšími a vnitřními nástroji jógy. Jama, nijama, ásana a pránájáma patří podle tohoto rozdělení mezi vnější část cesty. Nejprve odtahujeme své smysly z kontaktu s hmotným světem. Počínaje pratjahárou, staţením se od vnějšího světa směrem dovnitř, začíná vnitřní část tohoto jógového systému. Po pratjaháře následuje dhárana, dhjána a samádhi. Dhárana znamená koncentrace, dhjána je meditace. Tyto stupně v nás nejsou odděleny tak, ţe bychom mohli přesně říci, kdy uţ končí jedna a nastává další fáze. Jde spíše o postupné vnitřní přesměrování vědomí k sebeuvědomění. Přesto mají popsané stupně na cestě jógy svůj význam. Rád bych vás upozornil na rozdíl mezi koncentrací a meditací. Při koncentraci soustřeďujete svoji mysl na nějaký předmět. Učíte se tím ukáznit svoji mysl. Koncentrace se později stává meditací. Je však zcela individuální záleţitostí, za jak dlouho a jakým způsobem k tomu dochází. V meditaci jde spíše neţ o zaměření mysli na něco, o vědomí všeho, co se děje. Jde o objevení vědomí jako prvku odděleného od všeho kolem vás i ve vás – v těle, v myšlenkách... Ať se děje cokoli, vy jste si toho vědomi. Začínáte cítit či poznávat, ţe jste vědomím, a ne součástí uvědomovaných jevů. Proč se tedy jimi zabývat? Aniţ byste o to usilovali, začínají od vás odpadávat věci, které vás dříve rozrušovaly. S vědomím je to stejné jako se světlem – uţ jen díky jeho přítomnosti začne tma mizet. Přestoţe tmu neodháníte, přestává v přítomnosti světla existovat. Praktikování Pataňdţaliho osmidílného systému je velmi obtíţné a zvláště v dnešní době je to pro většinu lidí těţko proveditelné. Následování tohoto systému vyţaduje splnění mnoha podmínek, o kterých lidé ani nevědí. Cesta je často i vyučována bez skutečné znalosti všech informací. Například k získání osvícení následováním Pataňdţaliho osmidílné cesty je třeba začít v určitém věku. Cesta vyţaduje intenzivní praxi, je třeba splnit určité podmínky týkající se těla, mysli, vnějších okolností, duchovního vedení… Je často nezbytné ţít delší dobu v přítomnosti učitele. Snaţím se vám vysvětlit, ţe je mylné představovat si, ţe se jen meditací dostanete do samádhi. Pozorujete-li s odstupem všechno dění při meditaci, není zapotřebí bojovat s věcmi, které vyvstávají, ať uţ se vám objeví vizualizace nebo uslyšíte nějaký zvuk z okolí. Například meditujete MEDITACE 265 a venku štěká pes. Ať se snaţíte sebevíc, není ve vašich silách, abyste všemu zabránili. Místo, abyste s rušivými vlivy bojovali, můţete se zaměřit na otázku, kým jste. Čím více se soustředíte na odpověď na tuto otázku, tím více se stáváte odpoutanými od toho, čím zjišťujete, ţe nejste. Nejste ţádná vizuální představa ani ţádná myšlenka. Odpovědi na mnohé otázky vám začnou přicházet zevnitř samy od sebe. Otázka: „Jako bych při meditaci slyšel vnitřní zvuk. Měl bych se ho snažit zachytit a podržet? Je to v pořádku?“ Tento jev je pozitivní, ale neměl byste se snaţit zvuk zachytit a podrţet si ho. Zůstaňte prostě jeho svědkem. Pokud se zvuk objeví, poslouchejte ho, ale opusťte přání a úsilí zvuk slyšet. Nechte zvuk znít a aniţ byste se o to snaţili, přirozeným způsobem se vaše mysl začne ve zvuku rozpouštět. U některých lidí se meditace odehrává tímto způsobem. Myšlenky ustoupí do pozadí a převládne zvuk. Hledající se ke zvuku začne určitým způsobem vztahovat, v mysli se přestávají honit myšlenky a zvuk prostupuje celým bytím meditujícího. Ponechte všemu volný průběh. Dovolte, ať se věci odehrávají tak, jak se odehrávají. Pokračování otázky: „Myslel jsem si, že bych se měl více ukáznit, abych zvuk lépe slyšel. Vy říkáte, že bych ho měl pouze přijímat, když přichází, a ne ho vyhledávat.“ Ano. Zkuste být tím, čím jste. Vy nejste zvuk. Je třeba rozlišovat mezi tím, kdo zvuk vnímá a zvukem samotným. Říkáte, ţe slyšíte zvuk, coţ znamená, ţe jste něčím od zvuku odlišným. Nechť vaše já zůstává tím, čím je, a dovolí zvuku přicházet a odcházet. Kdyţ bude zvuk pokračovat, není třeba se tomu bránit. Většina problémů se vyřeší tím, ţe se očistí vaše vnitřní já. Je velmi pozitivní, co se vám v meditaci začalo odehrávat, ale měl byste se vyvarovat jakékoli tendence něco preferovat nebo zavrhovat. Libost a nelibost, připoutanost a odpor vás vnitřně spoutávají a činí z vás otroky. Cílem je stát se plně svobodnými. Měli bychom se stát tím, čím jsme. Můţete se zeptat: „Čím jsme?“ Odpověď zní: „Jste tím, čím jste.“ Jednoho dne si to uvědomíte. Tuto zkušenost nelze předat slovy. Aţ přijde ten správný čas, poznáte to osobním vhledem. Není zapotřebí se tím příliš zabývat. Dovolte, ať se věci odehrávají, jak se odehrávají. Vy nejste tím zvukem. Jste tím, kdo si zvuk uvědomuje. Pomůţe vám to v koncentraci a na vaší vnitřní cestě. Vývoj 266 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU se můţe odehrávat různými způsoby, zvuk při meditaci je jedním z nich. Meditace je pro váš další pokrok velmi důleţitá. Správným postojem je nehodnotit pozitivně ani negativně, kdyţ se zvuk objeví či neobjeví. Otázka: „Doporučoval jste, abychom, když máme nějaký problém, na něj meditovali. Máme se na svůj problém koncentrovat po celou dobu meditace, nebo jen jednou či dvakrát?“ Vhodnější bude u problému setrvat delší dobu. Obvykle si lidé ve svém problému buď libují a ztotoţňují se s ním nebo mají tendenci se svým těţkostem, slabostem či překáţkám ve vývoji vyhýbat. Potíţe mohou být nejrůznějšího druhu, například strach, chtivost, závist, zloba nebo velká sexuální ţádost. Ani ulpívání ani vyhýbání se problému nepomáhají. Pokud se svým problémem nic neděláte, pouze si v této oblasti hromadíte další vnitřní vtisky. Únikem se snaţíte záleţitost potlačit a zapomenout. Doporučuji vám jinou cestu: Meditujte na svůj problém, ať uţ je to bojácnost, pocit strachu, ţárlivost, chtivost či cokoliv jiného. Po nějaké době zjistíte, ţe se problém ve vás začíná zmenšovat. Je tomu tak proto, ţe meditace odhaluje podstatu věci. Postupně na svůj problém pomocí vnitřního já více nahlédnete. Jakmile něco pochopíte, přestává to být silnější neţ vy. Daleko více nás přemáhá problém, kterému nerozumíme. Poznání odstraňuje strach, snímá magičnost problému. Poznání je samotným Átmanem. Skutečné poznání a moudrost vedou k osvícení. Všechna moudrost pochází z Átmanu, poznání je jedním z jeho atributů. Nic nemůţe být silnější neţ Átman neboli vaše duše. Nahlednutí na podstatu problematické záleţitosti vás od ní osvobozuje. Můţete si to představit na následujícím příkladu. Kráčíte za šera po cestě a před vám leţí na zemi kus provazu. Pomyslíte si, ţe je to had, leknete se a celí se roztřesete. Není to had, ale dokud budete provaz povaţovat za hada, bude vaše tělo reagovat tak, jako by to byla pravda. Začne vám bušit srdce, zrychlí se vám dech a budete plni obav, aby vás had neuštkl. Naštěstí záblesk světla nebo kolemjdoucí s baterkou způsobí, ţe zjistíte, ţe šlo pouze o provaz. Uleví se vám. Stres nebyl způsoben hadem, ale vaší vlastní reakcí. Jakmile poznáte skutečnost, jste osvobozeni. Podobně vás často vystraší různé události ve snu. Pronásledujeli vás býk anebo se před vás postaví darebák s pistolí, začnete se potit. Kdyţ se probudíte, zjistíte, ţe to byl jen sen, a pocítíte uleh- MEDITACE 267 čení. I celý váš ţivot je snem. Aţ se z něho probudíte, uleví se vám. Ze sna vás probere moudrost a duchovnost, díky nimţ získáte poznání sebe sama. V uskutečnění svého pravého Já poznáváte zároveň, ţe stejné Já existuje všude, v kaţdém. Aţ se váš pocit Já rozšíří natolik, ţe uţ nebude existovat nic jiného, nezbude vám jiţ nic jiného neţ tančit a zpívat. Nemyslím tím, ţe budete skutečně tančit a zpívat. Pouze chci vyjádřit, ţe se zcela změní váš pohled na ţivot. Proto cokoliv ve vás vyvstane, a vy to budete povaţovat za překáţku, meditujte o tom tak dlouho, dokud se problém meditací nespálí. Tímto způsobem začnete postupně poznávat své skutečné bytí. Duchovní cesta je zaloţena na principu, ţe nic není zapotřebí získávat z vnějšku, protoţe uţ jste tím, čím jste. Jde jen o to nalézt své pravé Já. Vaši skutečnou Existenci pouze zakrývají otisky z tohoto i z minulých ţivotů. Následováním duchovní cesty začíná tato clona mizet, vlastní Já postupně vystupuje na povrch a jakoby se rozsvítilo. Otázka: „Když se během meditace pohroužím dovnitř, stává se mi, že je mír přerušen strachem. Rád bych věděl, jak s tím zacházet.“ Pokuste se stát pozorovatelem svého strachu. Pokud se strach objeví, nebojte se ho. Neustávejte v pozorování, i kdyţ se můţe stát, ţe strach zesílí. Setrváte-li v nezaujatém pozorování, vlna strachu začne narůstat, dosáhne svého vrcholu a po nějaké době opadne. Tímto způsobem vás začne váš problém opouštět. Podobné jevy jsou pozitivními ukazateli toho, ţe se začal odehrávat duchovní proces očišťování. Je-li pod kobercem prach, lze ho odstranit pouze vyklepáním koberce. Nejprve je vzduch plný zvířeného prachu, který nebyl předtím vidět. Nemyslete si, ţe snahou o odstranění prachu jeho mnoţství zvětšujete. Prach tu byl i dříve, ale do pohybu se dal aţ tehdy, kdyţ jste ho začali odstraňovat. Je přirozené, ţe se zpočátku více práší. Stejným způsobem se zbavujeme i vtisků, které si v sobě neseme. U někoho jde o strach, u jiného o chtivost, ţárlivost, nenávist či touhu po sexu. Všechno bude jednoho dne vymeteno. Pomocí duchovního učitele i vlastním úsilím se váš vnitřní pokoj dokonale vyčistí! Zmiňuji-li pomoc duchovní osoby, mám na mysli Boţí Milost. Guru je pouze prostředníkem práce Boţství, které je jediným konajícím. 268 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Otázka: „Jak se postavit k různým tělesným funkcím, například kručení v žaludku, které narušují meditaci? Co byste doporučil? Mám pocit, že tím ruším ostatní.“ Cokoliv se odehrává, je součástí duchovního vývoje, obzvláště během společné meditace a zejména je-li přítomen duchovní Učitel. Netrapte se tím. Nechte vše probíhat. Duchovní síla se o vše postará. Přesto je vhodné některým zákonitostem více rozumět. Často je příčinou potíţí v meditaci nedostatek informací o zásadách, které správné meditaci napomáhají. Pro dobrou meditaci by mělo být vaše tělo ve vhodné fyzické kondici. Například pokud jste příliš mnoho nebo málo jedli, meditaci to neprospívá. Jestliţe meditujete krátce po jídle, kvalita meditace nebude dobrá. Máte-li zácpu, meditace se nebude dařit. Stejně tak, pokud nejste dostatečně vyspalí nebo jste-li unavení. Kdyţ jste se před meditací pohádali, meditace tím bude ovlivněná. Uvedl jsem některé z faktorů, které způsobují rozdíly v kvalitě meditace. Jak se naučit správně meditovat? Duchovnost je disciplína, kterou si člověk osvojuje postupně. Nenechte se proto odradit. Nikomu nejde uţ od začátku všechno hladce. Pokuste se dodrţovat všechny nápomocné zásady. Zvláště následující faktory vám mohou pomoci. Mezi meditací a jídlem by měl být určitý časový odstup. Po jídle směřuje velká část vaší energie do ţaludku a je přirozeným poţadavkem těla věnovat se trávení. Není-li mezi jídlem a meditací odstup alespoň tři hodiny, nebude vaše meditace dobrá anebo se zhorší vaše zaţívání. Souvisí to s tím, ţe při meditaci začíná energie proudit vzhůru. Větší mnoţství energie můţete soustředit pouze na jednom místě najednou. Je-li energie pouţívána v hlavě, nemůţe být vyuţita pro trávení. Stejným způsobem se stává překáţkou meditace zácpa. Kaţdý, kdo to s duchovní cestou myslí váţně, by měl do svého ţivota zařadit nějaká fyzická cvičení (jógové ásany) s přihlédnutím k věku a k tělesné kondici. Měli byste se naučit pět nebo šest pozic a učinit je součástí svého kaţdodenního ţivota. Nezabere to mnoho času. Je to otázka pouhých dvaceti minut. Ranní cvičení je velmi prospěšný návyk, který byste si měli osvojit na celý ţivot. Pokud se týká praktické stránky vaší otázky, určité věci nemůţete zastavit, i kdyţ byste provedli všechna moţná opatření. Nejsme pány přírody. Nějaké potíţe se mohou přihodit i naprosto zdravému člověku. Musíte si proto osvojit mentální postoj, ţe cokoliv se pod- MEDITACE 269 le boţského plánu přihodí mimo sféru vašeho vlivu, není třeba se tím rozrušovat. I kdyţ je během meditace váš ţaludek klidný, neusnete, nezíváte ani nekýcháte, nemůţete zastavit štěkot sousedovic psa nebo chlapce, který startuje motorku! Při meditaci zůstaňte upřímní, ale není nutné být příliš váţní. Nepřistupujte k meditaci jako k pohřbu. Meditace by měla být veselá a radostná událost, protoţe je příleţitostí setkat se s největším Milujícím v celém vesmíru! Nemůţe existovat radostnější událost neţ setkání milujícího s milovaným. Všichni hledající jsme milováni jediným Milujícím. Skutečný Milující je Boţství a my se ho pokoušíme v sobě nalézt. Je zcela jisté, ţe aţ Ho jednoho dne nalezneme, tak nás konečně obejme a políbí. K Bohu jednou dospět musíme. Je to naše výsadní právo, protoţe jsme se narodili jako lidské bytosti a lidské bytosti jsou k tomu předurčeny. Buďte si vědomi toho, ţe Boţství je vţdy ve vás, ukryto ve vašem srdci. Čeká na vás, stále se chce s vámi setkat, ale vy se v důsledku své nevědomosti věnujete více podnětům světa, například penězům, majetku, kariéře nebo blízkým lidem, k nimţ jste připoutáni. Stačí se k Němu obrátit čelem. Je stále ve vašem srdci. Jakmile se podíváte do svého srdce, naleznete Ho a On vás obejme. Otázka: „Je lepší meditovat ve velké skupině, za přítomnosti gurua, nebo je meditace silnější, medituje-li člověk v osamocení?“ Přítomnost pokročilého, duchovně realizovaného člověka nebo kohokoli, koho povaţujete za svého Gurua, je ţádoucí. Ale i bez Gurua mohou lidé společně meditovat ve jménu určitého Gurua. V místnosti můţe být obraz Mistra. Je důleţité, aby všichni meditující sdíleli víru v jednoho světce. Lidé s odlišnými názory by neměli společně meditovat bez přítomnosti duchovně realizované osoby. Pokud není přítomen Guru, obecně platí, ţe je lepší meditovat osamoceně. Hledající se vztahem ke stejnému Guruovi a stejné duchovní cestě se mohou scházet, meditovat a upomínat se na svého Gurua. V tomto případě by však bylo vhodné společně pouze meditovat a po meditaci se bez dalších diskusí rozejít. Pokud všichni zúčastnění meditující věří ve stejnou duchovní osobu, rozvíjí se mezi nimi harmonie. Guru není pouze fyzickou osobou, ale je také energií. Existuje pouze jeden Guru, a tím je Bůh. Boţství je všudypřítomné. Kdyţ je s vámi při meditaci osvícená osoba, pak Boţství skrze ni pracuje účinněji a můţete získat více. Lidé však mohou společně meditovat, věří-li stejnému Guruovi, následují jeho pokyny a vzpomínají na něj, aniţ by vzájemně probí- 270 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU rali své problémy. Vhodnější je předávat své problémy k řešení při meditaci Bohu. Obvykle kdyţ se více lidí sejde bez přítomnosti osvíceného člověka, začnou spolu diskutovat a výše uvedené instrukce jsou porušeny. Proto je lepší meditovat odděleně. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rušivé faktory při meditaci Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Meditující se musí často vypořádávat s rušivými zvuky z okolí, ať uţ jsou lidské, zvířecí nebo jakékoli jiné. Nemůţeme zabránit světu kolem nás, aby si dál ţil svým vlastním ţivotem. Nikdo se nestará o to, ţe vy právě meditujete. Další záleţitostí, s níţ se při meditaci setkáváme, jsou nekonečné řetězce myšlenek v naší mysli. Jaký postoj bychom měli k těmto všem jevům zaujmout? Přišlo mi na mysl vám k tomu dnes něco povědět. Nejlepší je si všeho vnějšího i vnitřního dění nevšímat. Kdyţ se objeví nějaký zvuk z okolí, v pořádku. Kdyţ po chvíli ustane, také v pořádku. Přijdou vám na mysl nějaké myšlenky. Dobře, jsou prostě tady a po nějaké době zase odejdou. Zůstaňte odpoutaní, ať se děje cokoli. Někdy však ve vás místo odpoutanosti můţe vyvstat reakce. Například podráţdění z toho, ţe někdo provádí nějakou hlučnější činnost zrovna kdyţ meditujete. Měli byste zůstat pozorovateli i této své reakce. Okolní zvuky i myšlenky vznikají ve vašem vědomí. Ve skutečnosti jste tímto polem vědomí, nikoli myšlenkami a zvuky. „Ať si zvuky přicházejí a odcházejí, já jsem čistým Vědomím,“ takový postoj byste měli zaujmout. Neměli byste se snaţit rušivé faktory potlačit nebo s nimi nějak bojovat. S děním kolem vás stejně nic nenaděláte. Uţ jsem v této souvislosti zmiňoval příklad ze své návštěvy Prahy. Kaţdý den tam v době meditace nějaký mladík startoval svoji motorku. Nedělal to záměrně. Vůbec netušil, ţe my uvnitř sedíme a meditujeme. Podezření, ţe to dělá naschvál, byl výtvor v mysli hledajících. Neměli bychom si ve svých hlavách vytvářet nepřátele. Věci se prostě ve světě odehrávají, proto je přijměte tak, jak přicházejí. Buďte nad věcí. Pokud by se vám podařilo přesvědčit mladíka, aby v té době nejezdil na motorce, kdykoli můţe začít štěkat nějaký MEDITACE 271 pes. Kdyţ psa okřiknete, často začne štěkat ještě víc. A co teprve kdybyste chtěli umlčet zpívající ptáky! Musíme se povznést nad dění kolem sebe – nechat věci probíhat a nevěnovat jim pozornost. Stejný přístup zaujměme i ke svým myšlenkám. Zůstávejme jejich pouhými nezaujatými pozorovateli. Postupně rozvíjíme svou ukázněnost – nejprve navenek, později i čím dál více uvnitř nás samých. Kázeň se prolíná všemi aspekty našeho ţivota a je klíčovou otázkou na duchovní cestě. Měli bychom se ukázňovat v jídle, ve spánkovém reţimu, v navazování sexuálních vztahů... Nejde o potlačování. Ukázňování neznamená, ţe jakmile se objeví nějaká touha nebo něco neprospěšného, okamţitě se pokusíte vší silou své vůle to sprovodit ze světa. Ukázňování znamená pochopit, o co jde, a rozšířit své vědomí natolik, ţe problém překonáte. Zpočátku potřebujete v procesu ukázňování pouţít i svoji vůli, důleţitější však je rozvíjet porozumění a rozšiřovat své vědomí. Kaţdý tím musíme nějakým způsobem projít. Meditačních technik je celá řada. Někdo se soustředí na dech, jiný zase třeba na mantru. Pokračujte způsobem, jakým jste zvyklí meditovat. Nakonec by vás měla meditace přivést do stavu naprostého ticha a míru. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Nezaujatý pozorovatel myšlenek Vybráno ze Satsangu 18. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Meditace je velmi prospěšnou technikou. Meditujete-li pravidelně, vše se začne měnit. Při meditaci se vaše vnitřní konflikty často zdánlivě vystupňují. Zdá se, ţe máte v meditaci více myšlenek neţ v běţném ţivotě. Mnoho hledajících se proto ptá: „Kdyţ nemedituji, zdá se, ţe je všechno v pořádku. Jakmile si sednu a medituji, začnou se ve mně honit snad všechny nesmysly světa. Vyvstává ve mně tolik konfliktů, myšlenek, nápadů, pocitů, vzpomínek… Je meditace prospěšná, nebo ne? Vypadá to spíše, ţe mi způsobuje problémy a nedělá mi dobře.“ Je to nepochopení. Mysl uţ byla všemi těmito nesmysly naplněna, ale teprve v meditaci jste si je začali uvědomovat. 272 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Při meditaci je vaše pozornost zaměřena dovnitř místo na něco v okolí. Meditace jinými slovy znamená, ţe se začínáte dívat do sebe na to, čím jste. Cílem meditace je stát se tím, čím ve skutečnosti jste. Kdyţ je vaše pozornost zaměřená dovnitř, nacházíte ve své mysli také velké mnoţství protichůdných myšlenek, vzpomínek, spoustu naprosto zcestných věcí... Přicházejí vám bez ladu a skladu – napadne vás jedna věc a potom přijde zase něco úplně jiného. Co je to za proces? Postavili jste se tváří v tvář skutečnému stavu své mysli. Při meditaci byste se měli stát nezaujatými pozorovateli. Říkáte, ţe máte nepříjemné myšlenky. To znamená, ţe vy nejste těmito nepříjemnými myšlenkami. Říkáte: „Moje myšlenky.“ V tomto prohlášení je obsaţeno, ţe existují vedle sebe dvě věci – vy a vaše myšlenky. Setrváte-li v roli nezúčastněného pozorovatele, myšlenky ztratí postupně na síle. Jak dlouho to bude trvat? To nelze upřesnit, protoţe to u kaţdého probíhá jinak. K dosaţení cíle můţete potřebovat několik týdnů, měsíců nebo let, můţe to trvat i dva ţivoty. „Ó, dva ţivoty? To bude tedy tento můj ţivot k ničemu?“, reagují hledající. V ţádném případě. Kaţdý duchovní pokrok, který uděláte, se uţ nikdy neztratí. V jednom ze svých ţivotů cestu dokončit musíte. Kdykoli si budete v některém ze svých ţivotů přát trvalý mír, musíte jít duchovní cestou. Není jiný způsob. Proto je dobré, ţe uţ jste začali. Proč odkládat něco, co je nevyhnutelné? Musíte se dostat nad všechny věci na úrovni mysli. Není tedy třeba se něčeho bát. Buďte odtaţití vůči všemu, co k vám při meditaci přijde. Pokud se budete k myšlenkám a k emocím nějak vztahovat a ztotoţňovat se s nimi, neodejdou od vás. Budeteli je však nezaujatě a odpoutaně pozorovat, začnou pomalu slábnout. Nevěnujte jim pozornost. Co na tom, ţe myšlenky přišly, co na tom, ţe odešly. Je to jako s dítětem, které doma dělá hluk. Chcete, aby bylo dítě potichu. „Buď uţ tiše“, řeknete mu, a dítě bude dělat ještě větší rámus. Všichni to znáte. Kdyţ si ho nebudete moc všímat, za pár minut se uklidní. Stejně tak je to s myšlenkami. Snaţíte-li se je potlačit a bojovat s nimi, dáte jim tím energii. Jednou z dobrých metod pro vaši meditaci je odpoutané pozorování. Pro jiné lidi můţe fungovat jiná technika. Můţe jim pomáhat vnitřní vztah s Boţstvím či s nějakým guruem, prostě s něčím vyšším. Díky tomuto vztahu vyvstávají v hledajícím čistší emoce. MEDITACE 273 Existují i další techniky, ale nyní se vrátíme k nezaujatému pozorování dění v meditaci a uvědomování, ţe ţádná z věcí, které vám vyvstávají, nejste vy. Vzpomínky na minulost se týkají uţ neexistujících věcí. Touhy do budoucna se vztahují k něčemu, co nyní neexistuje. Ani vzpomínky ani přání se nevztahují k něčemu, co by existovalo v přítomnosti. Můţeme je tedy nechat být. Myšlenky nám v meditaci vyvstávají proto, aby odešly. Je důleţité pochopit, ţe jde o proces pročišťování. Vývoj bude přirozeně postupovat dál, není třeba si s tím dělat starosti. Lidé za cílem pročištění mysli pouţívají různé techniky. O stejný proces jde i v meditaci vipassaná, kde si uvědomujete tělesné počitky i procesy v mysli. Jsou mezi vámi lidé, kteří mají s vipassanou zkušenost. Občas tuto metodu některým hledajícím doporučuji. Různým lidem doporučuji různé věci. Dţinisté mají také svůj vlastní systém. Na celém světě je nyní populární hnutí Šrí Ravi Šankara ”Art of living“. V tomto systému se kombinují různé věci, například pránájáma, sóham techniky k pročišťování jemnohmotného těla... Kaţdá technika můţe být vhodná pro někoho jiného. Lidé se mě někdy ptají, proč také nezačnu vyučovat nějaké techniky. Nemám na to čas. Je pro mě náročné zvládnout všechno to, co dělám nyní. Za druhé – moje práce zahrnuje všechny techniky. Proto také dávám všem volnost pouţívat jakékoli techniky. Duchovního pokroku lze dosáhnout prostřednictvím různých technik podle toho, co komu vyhovuje. Všechny techniky nejsouvhodné pro všechny. To je velmi důleţité brát v úvahu. Často k tomu udávám příklad z lékárny, kde je k dispozici mnoho léků a všechny jsou uţitečné. Jde ale o to, který lék je vhodný zrovna pro vás. Potřebujete lék na nachlazení, a tak si nebudete brát něco na ţaludek. Co by to s vámi asi udělalo? Jen lékař vám řekne, který lék je pro vás vhodný. Proto je nezbytné mít někoho, kdo vás povede. Zeptáte-li se mě, co je na konci, odpovím – Láska ke všem. Mám na mysli čistou Lásku, připravenost vykonat z Lásky kdekoli cokoli. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 274 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pláč při meditaci Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Co to znamená, když člověk při meditaci pláče?“ To znamená, ţe pláče. Co jiného? Odpovídám: Kdyţ někdo při meditaci pláče, pláče. V čem je problém? Tazatel chce znát význam. Při meditaci se začíná vnitřní stav hledajícího proměňovat. Běţný stav mysli u většiny lidí vypadá tak, ţe myšlenky plynou volně, kam se jim zachce. Mysl je neklidná. Něco vás právě napadlo a za chvíli na to zase zapomenete. I při meditaci můţe být mysl rozčeřená. Někdy si právě při meditaci člověk uvědomuje více myšlenek neţ v běţném ţivotě. Ale není tomu tak, ţe by bylo při meditaci víc myšlenek. Myšlenky jsou v mysli stále, člověk si je jen v meditaci začíná více uvědomovat. V běţném ţivotě si ani neuvědomujeme, co všechno se v mysli děje. Mysl se zaměstnává činnostmi ve světě. Všechny myšlenky přicházejí a odcházejí a člověk si toho není vědom. V meditaci si začínáme práci mysli uvědomovat. Jak se ale meditace vyvíjí, myšlenek ubývá. Začínáme pociťovat ticho a klid. Pak se z podvědomí dostává na povrch mnoho vzpomínek z minulosti. Vyvstávají, aby se zeslabily a odešly. Často spontánně přicházejí slzy a člověk pláče. Objevuje se také mnoho emocí. Změněný stav naší mysli v meditaci způsobí například to, ţe se rozpláčeme. V meditaci si uvědomíme mnoho věcí, vzpomínek z minula a mnohdy se za ně cítíme provinile: „Ó, co jsem to tehdy udělal.“ Člověk často pláče z pocitů viny. U kaţdého se proces odehrává trochu jinak. Pláč můţe mít různé příčiny. U některých hledajících zase v meditaci přicházejí vlny štěstí a míru. Pak můţete plakat i štěstím. Slzy nemusí být vţdy spojené s trápením a smutkem. Slzy mohou pocházet také ze štěstí. I proto můţe člověk plakat. Emoce vycházejí na povrch a člověk není schopen je ovládat. V běţném ţivotě se snaţíme své emoce kontrolovat. Při meditaci jsme díky zaměření na svůj vnitřní stav neschopni své pocity ovládat. MEDITACE 275 Neměli bychom tomu přikládat přílišný význam. Je v pořádku, kdyţ někdo pláče. Občas se při meditaci začnou odehrávat i různé zvláštní věci. Lidé začnou vstávat, vykřikovat nahlas, poskakovat. Naše mysl nás umí oklamat, někteří lidé se při meditaci i vědomě předvádějí, aby ohromili druhé: „Podívejte, něco výjimečného se mi děje!“ K pláči dochází z různých důvodů, většinou jde o výraz proţívaných emocí. Hledající často cítí, ţe nejsou tak čistí, jak by si přáli. To bývá nejhlavnější důvod k pláči. Hledající jsou ovlivněni duchovní energií, která je čistá. V reakci na to se uvnitř probudí mnoho špatných vzpomínek. Člověk si je začne uvědomovat a pak najednou z lítosti a bolesti přijde pláč. Jde o proces pročišťování. Je to pozitivní proces. Měli bychom ale nechat věci odehrávat se, a ne je sami vytvářet. Kdyţ se nám při meditaci přihodí nějaký záţitek, je to v pořádku, není na tom nic špatného. Nepřikládejte tomu ale velký význam. Vnímejte to jako součást procesu – emoce přicházejí a zase odcházejí. Je v pořádku, kdyţ přijde pláč. Kdyţ nepláčete, je to také v pořádku. Nemyslete si, ţe lidé, kteří při meditaci pláčou, musí být určitě velcí jogíni a blíţí se duchovní seberealizaci. Tak to není. Při meditaci dochází k mnoha různým záţitkům – meditující mohou vnímat světlo či různé obrazy… Podobné jevy mohou být občas i známkou duchovního pokroku. Neměl by se jim však přikládat velký význam. Kdyţ někdo vůbec ţádné záţitky při meditaci nemá, neznamená to, ţe duchovně nepostupuje. Je to vţdy individuální záleţitost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Stav míru Vybráno ze Satsangu 26. 7. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Meditace není vlastně ničím jiným neţ hledáním míru, který uţ v nás je. Říkáme-li, ţe provádíme meditaci, je to v protikladu k podstatě meditace. Protoţe meditace spočívá v nekonání. Meditace nastává, nemůţeme ji provádět. Dělání je v protikladu s bytím. Meditace není nic jiného neţ být sami sebou, aniţ bychom cokoli dělali. 276 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Proč bychom tedy měli usilovat o meditaci? Protoţe v tomto ţivotě, stejně tak jako v těch předcházejících, jsme si navykli dosahovat věcí prostřednictvím činnosti. Jsme zvyklí něco nalézat jen tehdy, kdyţ to hledáme. Ve skutečnosti, pokud si někdo začne uvědomovat svoji pravou Existenci, nestane se to jeho vlastní aktivitou. Protoţe kaţdé konání v sobě nese ego. A nalezení svého pravého Já je stav přesahující ego. Ego se skládá ze dvou aspektů. Prvním aspektem je pocit existence. Druhým je pocit: „Jsem něco zvláštního.“ První aspekt přetrvává i v případě duchovně realizovaného člověka. To, co realizovaného člověka opouští, je iluze, ţe je někým výjimečným. Kapka dochází k poznání, ţe její existence závisí na existenci oceánu. Po duchovní seberealizaci zaţívá člověk, ţe je nekonečnou Eistencí. Stává se součástí Existence bez pocitu své výlučnosti. Pocit vlastní výjimečnosti vytváří napětí a nedostatek klidu. Proto ta nejzvláštnější věc na světě je stát se obyčejnými. Nejobtíţnější věcí je stát se obyčejnými, i kdyţ se všichni chtějí stát výjimečnými. Štěstí a mír přichází k těm, kteří si uvědomili svou obyčejnost. Pro získání této zkušenosti říkáme, ţe se pokoušíme meditovat. I zde je přítomen určitý prvek konání, ale je minimální v porovnání s aktivitami, na které jsme zvyklí. Ve všem ostatním je více činnosti neţ v meditaci. Pokoušíme se nabýt klidu tím, ţe rozvíjíme zvyk sedět v klidu a pohodlně bez pohybu. Ke zklidnění myšlenek pouţívají různí lidé různé metody. Na východě se tradičně pouţívají mantry – opakování různých slov a zvuků. Myšlenkový proces se spojuje pouze s určitými slovy. Některé mantry mají význam a jiné mohou být jen zvuky beze smyslu. Vytvoření určitého zvuku v mysli napomáhá zklidnění myšlenek. Někdo se můţe soustředit při pohledu na obrázek nějakého svatého, například Jeţíše Krista nebo Buddhy nebo Krišny. I tímto způsobem lze zklidnit myšlenky. Jiná technika je pozorování svého dechu – nádechu a výdechu. Naše dýchání je pro nás jedna z nejpřirozenějších věcí. Myšlenky lze spojit s dechem a tím postupně dochází ke zklidnění mysli. Důleţité je porozumět účelu všech těchto různých technik – jde o dosaţení stavu bez myšlenek. Jsme-li bdělí a zároveň bez myšlenek, zaţíváme stav míru. Tento mír nepřichází z ţádného jiného zdroje, pouze z naší vlastní Existence. Jde o duchovní mír. Všechny techniky jsou uţitečné. Někdy se nám také můţe naskytnout příleţitost meditovat s někým, kdo je duchovně pokroči- MEDITACE 277 lejší osobností neţ my. V tomto případě se myšlenky zklidňují automaticky. I lidé, kteří nemeditují, se začnou přirozeně více zaměřovat dovnitř. Proč? Protoţe taková osobnost ovlivňuje svou přítomností lidi okolo. Kdyţ se při plavání drţíte za dobrým plavcem, plave se vám lépe. Máte pomoc. Nejde však o to, ţe by byl nějaký duchovní člověk výjimečný, vše je jen Boţí Milost. Kaţdý, kdo tvrdí, ţe je něčím výjimečný, je obětí ega. I největší jogíni či mudrci dospěli do stavu prozření z Milosti Boţí. Kaţdý člověk, který působí v duchovní oblasti, není ničím jiným neţ nástrojem Boha. Proto všechny zásluhy náleţí Bohu. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Jaký typ meditace zvolit Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Rád bych se zeptal na meditaci. Měl bych se při meditaci obracet k Bohu a rozmlouvat s Ním, nebo se snažit nemít žádné myšlenky?“ Obojí je moţné a správné. Někdo můţe při meditaci prosit Boha a vést s Ním vnitřní dialog. Jiný meditující můţe zase směřovat spíše k vyprázdnění mysli. U některých lidí převaţuje prvek lásky a více jim vyhovuje vzpomínat při meditaci na Boha. Jiní lidé nemají v sobě tolik lásky a v popředí jejich mysli je spíše tendence věci analyzovat. Pro ně je vhodnější cesta vyprázdnění mysli od myšlenek. Oba způsoby jsou správné. Existuje mnoho meditačních technik. V jednom ze starých indických textů se uvádí sto dvacet metod jak meditovat. Před mnoha lety jsem knihou listoval. Není však potřeba, abyste se seznamovali se všemi meditačními technikami. Mohli byste tím promarnit celý svůj ţivot. Hledající, kteří jsou ve spojení se mnou, se zjišťováním informací o různých duchovních cestách zabývat nemusejí. Následují-li má doporučení, všechno se bude dobře vyvíjet. Jak dlouho byste se chtěli věnovat studiu duchovní literatury? Existuje nepřeberné mnoţství knih a kaţdý den se vydávají další. Pokud hledající věří v Boha, mohou se na Něj v průběhu meditace upomínat. Myšlenky na Boha se automaticky promění v medi- 278 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU taci. Kdo v Boha nevěří, můţe se vydat cestou vnitřního ztišování myšlenek. Mám dveře otevřeny pro všechny. Nezáleţí na tom, jakého jsou lidé vyznání nebo jaké techniky praktikují. Oba způsoby meditace, v otázce uvedené, jsou v pořádku. Existují i jiné metody. Například v meditaci vipassaná se meditující soustředí na svůj dech. Občas na kurzy této meditace některé hledající posílám. Metoda vipassaná patří do směru, který ústí do stavů bez myšlenek. V průběhu této cesty dochází k mnoha různým fázím. Učitelé metody vipassaná se staví proti opakování manter, vyznávání Boha a vztahování se k jakýmkoli představám. Rád bych, abyste pochopili, ţe všechny meditační techniky jsou uţitečné, ale v určitém stadiu potřebujete někoho, kdo vám řekne, co máte dělat. Jinak jen bloumáte z místa na místo. Věci nemohou postoupit, dokud někde nezakotvíte a něčemu se cele nedáte. Dokud nezačnete mít k někomu důvěru nechat se jím vést. Neuzavírejte svoji mysl. Naslouchejte tomu, co se vám říká, přemýšlejte o tom, a kdyţ vás to přesvědčí, setrvejte u toho. Musí to však být v souladu s vaším přesvědčením. Tazateli doporučuji, aby se, pokud je zaloţením emociálnější, přidrţoval ve své mysli a v srdci Boha, a to pomocí jakýchkoli představ bude chtít – ať uţ to bude Jeţíš Kristus, Pán Krišna nebo kdokoli jiný. Můţe se zaměřit i na nějakou myšlenku, například na ideu pravdy. Nejlepší by byla Láska. Nechte se zaplavit Bohem v podobě Lásky. Postupujte při meditaci jakýmkoli způsobem, který vám zevnitř vyvstane. Pokud pocítíte tendenci nikam proces nesměřovat, dobře. Nechte, ať se vše odehrává samovolně. Usaďte se a nic nedělejte. Jenom pozorujte, co se děje. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Meditační techniky Vybráno ze Satsangu 6. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Existuje mnoho technik, jak zklidnit mysl a dosáhnout duchovního prozření. Všechny techniky jsou něčím prospěšné a kaţdá z nich vyhovuje někomu jinému. Meditačních technik existuje velké mnoţství. V některých tradicích se například doporučuje pozorovat vlastní dech. Dochází tím MEDITACE 279 ke zklidnění mysli. Jinou cestou je zaměřit svoji mysl na nějakého světce, k němuţ má hledající důvěru. Pro některé lidi můţe být vhodnou metodou mentální opakování mantry… Kam bychom se všemi těmito technikami měli dostat? Je třeba si ujasnit, ţe meditace je prostředkem, nikoli cílem. Meditace by nás měla zavést k nám samotným. Ramana Mahariši, veliký světec, doporučoval neustále si pokládat jedinou otázku: „Kdo jsem?“ Kaţdá z metod pouţívá trochu jiný mechanismus jak hledajícím pomáhat. Různí lidé potřebují podle svých osobností různé techniky. Ať uţ meditujeme s pomocí jakékoli techniky, je potřeba zaujmout nějaký postoj ke vznikajícím myšlenkám. Je důleţité zůstávat nezaujatými pozorovateli a nepouštět se s myšlenkami do boje. Rád bych upozornil na jednu věc. Hledající mi občas popisují, jaké zvláštní záţitky se jim při meditaci dostavily. Hledající často v průběhu meditace zaplaví klid a pocit harmonie. Občas se ale můţe objevit i něco, na co běţně zvyklí nejsme. Pokud k tomu dojde, doporučuji, abyste o tom s druhými nemluvili. Nechte svůj záţitek v sobě pracovat. Kdyţ zveřejňujete významné osobní proţitky, přicházíte tím o část jejich energie. Duchovní energie je velmi plachá a snadno ztrácí účinnost. Jde o delikátní záleţitosti a neměli byste je proto sniţovat na úroveň běţných debat o tom, co se vám kdy přihodilo. Zbytečně tím také můţete lidem způsobit nepříjemný pocit, ţe se jim podobné záţitky neodehrávají tak jako vám. Pokud ţádnými zvláštními stavy neprocházíte, nemyslete si, ţe jste pozadu. Nepřidávejte dění v meditaci pozitivní ani negativní nálepku. Kdyţ se při meditaci dostaví záţitek, dobře. Kdyţ se nic zvláštního neodehraje, také dobře. Nenechte se vyvést z míry nějakým zajímavým jevem a nezačněte si namlouvat, ţe jste nastoupili rychlou cestu do nebe. Jsou to všechno jen přechodné jevy. Stavy přicházejí a zase odcházejí. Jediné, co stále zůstává, jste vy samotní. Problém je, ţe nevíte, kým ve skutečnosti jste. Jste věční, nikdy jste se ve skutečnosti nenarodili a ani nikdy nezemřete. To tělo se jednoho dne narodilo. Vy ale nejste toto tělo, ani vaše mysl, ani smysly. Můţete se ptát: „Tak čím tedy jsme?“ Pátrejte po tom. Odhalte to. Technik, jak se ztišit a přiblíţit Pravdě, existuje velmi mnoho. Přišlo mi na mysl vám dnes ukázat jednu metodu. Třeba bude pro někoho z vás uţitečná. 280 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Rád bych vás dnes seznámil s jednou velmi pěknou metodou, která uţ pomohla mnohým hledajícím. Snaţte se procítit, ţe je ve vašem srdci boţské světlo. To světlo tam skutečně neustále je. Učiňte rozhodnutí vnímat boţské světlo ve svém srdci a dál ponechte věcem volný průběh. Všechno, co bude přicházet, prostě přijměte. Opakujte si, ţe máte ve svém srdci boţské světlo a vše ostatní předejte Bohu – ať je to na Něm, a ne na vás. Bůh uţ ve vás je. Na začátku meditace je vhodné se nějakým způsobem upomenout na Boha nebo Gurua a poklonit se tak před těmi, ke kterým v úctě vzhlíţíme a kterým důvěřujeme. Potom můţete zkusit k sobě pronést větu: „Mám ve svém srdci boţské světlo.“ Dále uţ nic nedělejte. Plně se odevzdejte čemukoli, co přijde. Dovolte věcem, aby se samy odehrávaly. Uvědomte si, ţe máte ve svém srdci boţské světlo, a zanechte jakékoli další snahy. V pozadí metody je teorie, ţe v našem srdci uţ boţské světlo skutečně je. Jaké jiné neţ boţí světlo bychom v srdci měli? Místo slova světlo můţeme pouţít například také slovo poznání. I v Bhagavadgítě se praví: „Ardţuno, Bůh přebývá v srdcích všech lidských bytostí.“ Pokud si tedy v meditaci řeknete tuto větu, nevytváříte si ţádné vlastní fantazie, ale pojmenováváte skutečnost tak, jak je. Potom necháte na Bohu, co s vámi bude chtít udělat. Toto je tedy jedna z meditačních technik. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Odpoutanost a důvěra v Boha Vybráno ze Satsangu 6. 8. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Lidé se často ptají na různé otázky týkající se meditace. Rád bych vám dnes k tématu meditace něco přečetl, aby se vaše poznání prohloubilo. Budu vám číst úryvky z komentáře Svámí Ramsukhdasdţiho k Bhagavadgítě (”Šrímad Bhagavadgíta, Sádhaka-Sandţívaní“) týkající se kapitoly 6, verše 25. Tato část komentáře je nazvána ”Důleţité poznámky v souvislosti s meditací“. Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 25: „Hledající by měl by postupnou praxí dosáhnout ztišení; a když MEDITACE 281 upřel mysl na Boha pomocí neochvějně ukázněné rozlišovací schopnosti, neměl by myslet na nic jiného.“ „Zásadním poznáním je, že Bůh (projevený i neprojevený) prostupuje naprosto vším – nachází se ve všech lidech, věcech, událostech a dění. Bůh zůstává stále stejný, zatímco hmotný svět podléhá neustálým změnám.“ Všechno můţeme rozdělit do dvou kategorií. Na jedné straně stojí Vědomí a na druhé materiální Příroda. Vědomí, Puruša, nepodléhá ţádným změnám, zatímco na úrovni Přírody dochází ke změnám neustále. „Když se potápěč potápí v moři, vnímá všude kolem sebe vodu. Podobně by měl duchovní hledající vnímat všude kolem sebe i v sobě Boha. Jediným cílem, který před celým lidstvem stojí, je realizace Boha. Jeho realizace je kdykoli uskutečnitelná. Boha nevnímáme proto, že je naše pozornost od Něho odkloněná k pomíjivým jevům. Pokud budeme zaměřeni výhradně na dosažení Boha, naše mysl se automaticky soustředí jen na Něj. Proto by měl hledající zanechat všech myšlenek na svět, zaujmout neutrální postoj a ztišit se.“ V meditaci vám budou určitě přicházet myšlenky. Nesnaţte se jich zbavit, ani si je podrţet. Nechte myšlenky přicházet a odcházet. Uvědomte si, ţe nejste svými myšlenkami. Jste od nich odděleným pozorovatelem. „Všechny představy a rušivé jevy vaší mysli jsou jen přechodnými záležitostmi. Všechno, co vzniká, také musí určitě zaniknout.“ To se týká všech myšlenek, které k vám přicházejí, i těch, které povaţujete za špatné. Ukáţi vám to na příkladu. Pokuste se podrţet si v mysli nějakou negativní myšlenku. Nepodaří se vám to. Stejně tak nedokáţete trvale setrvat u nějaké pozitivní myšlenky. Proč se tedy starat o přechodné jevy? Není v tom nic pozitivního ani negativního. Prostě přicházejí a odcházejí, nemusíme se tím zabývat. Tady v Indii jsou ulice plné psů. Přece si nebudete všímat kaţdého psa? Máte někam namířeno a na ulici míjíte štěkajícího psa. Nebudete se zastavovat a přesvědčovat ho, aby neštěkal. Lidé by si pomysleli, ţe jste se asi zbláznili. Patří k přirozenosti psa, ţe štěká. Vy si jděte svojí cestou. Podobný postoj bychom měli zaujmout i ke svým myšlenkám. Nechme je přicházet a odcházet. „K ničemu, co se v mysli děje, bychom si neměli vytvářet vztah. Měli bychom mít úzký vztah s Bohem, který vším prostupuje.“ 282 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pocit Boţí všudypřítomnosti není myšlenka. Jde o pocit vycházející z našeho srdce. Jde o víru, ţe Bůh je stále přítomný. I kdyby vás napadla ta úplně nejhorší myšlenka, Bůh je v ní také. Bůh jako Existence, Vědomí. Jak bychom si mohli bez tohoto Vědomí uvědomovat svoje myšlenky? Jste vědomou existencí, a proto si své myšlenky uvědomujete. Kdyţ si uvědomíte nějakou svoji myšlenku, není v tom Bůh? Co jiného neţ Bůh! Vaše vědomí a nekonečné Vědomí nejsou dvě, ale jedna skutečnost. „Kromě toho, když hledajícímu přicházejí v meditaci vzpomínky na minulost, tyto myšlenky v přítomnosti neexistují. Tím, že je hledající přijímá jako něco existujícího, posiluje je.“ Kdyţ nám v meditaci vyvstávají vzpomínky a my s nimi bojujeme, dodáváme jim tím sílu. „Hledající by měl zaujmout nezaujatý postoj, netěšit se ze svých myšlenek, ani k nim necítit odpor.“ Neměli bychom mít své myšlenky rádi ani neradi. Neměli bychom být ani přáteli ani nepřáteli pouličních psů. Meditační praxe má dvě podoby: Koncentrace mysli Uvolňování se z vazby k mysli prostřednictvím rozlišování. Byl bych rád, abyste toto pochopili. Většina lidí v meditaci usiluje o koncentraci. Druhým způsobem je vzdát se připoutanosti ke své mysli, tj. nevztahovat se ani ke své mysli. V prvním přístupu se snaţíme mysl nějakým směrem zaměřit, zatímco ve druhém přístupu se myslí přestáváme zabývat. Meditující se spojuje s Bohem, místo aby měl vazbu ke svým myšlenkám. „Vzdávání se spojení s myslí pomocí rozlišovací schopnosti vede přímo k osvobození.“ Jakmile se oddělíte od své mysli, završujete celou cestu. Ať se v mysli děje cokoli. Nastává osvobození. „Bohu oddaný meditující, který následuje výše popsanou cestu, je pevně rozhodnutý vidět ve všem Boha. Pomocí duchovního poznání, oproštěný ode všech pochybností, vnímajíce všudypřítomnost Boha, by měl takový hledající dospět k ”uparáma“, stavu odpoutanosti. Nemělo by jít o myšlenku ”všechno je Bůh“, ale o stanutí Bohu tváří v tvář.“ Nakonec by vás měla opustit i představa, ţe všechno je Bůh. Je to jenom další myšlenka. Co zůstane, kdyţ vás opustí i tato představa? Bůh. MEDITACE 283 „Hledající by se měl nejprve upevnit v přesvědčení, že všechno je Bůh. Nakonec by se měl hledající pustit i této představy a zůstat tichý.“ Vezměme si následující příklad. Kalná voda je plná prachu a špíny. Začnete-li z vody špínu nějakým způsobem vybírat, voda se ještě více zakalí. Co máte tedy dělat, abyste získali čistou vodu? Nedělejte nic. Kal se usadí sám a voda zůstane čistá. To se ale neodehraje rychle. V citovaném verši je v sanskrtu přímo uvedeno: pomalu. Proto se nenechte odradit postupujícím časem. „Pán nám chce ukázat, že k tomu, aby hledající dosáhl odpoutanosti, nemá vyvíjet tlak. Neměl by být ukvapený, protože vtisky, nahromaděné v nás po mnoho životů, nelze vyčistit bez trpělivosti.“ Obsahy své mysli jsme hromadili po milióny let. Jak můţete chtít zbavit se jich jako mávnutím proutku? Dejte tomu čas. Buďte trpěliví. Nechte myšlenky v meditaci přicházet a odcházet. Všechno je v pořádku tak, jak se to děje. K ilustraci tohoto postoje uţ jsem vám uváděl mnoho příkladů. Například kdyţ dítě doma zlobí a poskakuje na pohovce, nemá význam ho nutit, aby přestalo. Kdyţ si dítěte přestanete všímat, za chvíli se zklidní. Pokud se chcete zbavit svých myšlenek, nesnaţte se je odstraňovat. Nedělejte nic. Proč se zabývat pouličními psy. Ulice je otevřená pro všechny. Na ulici se tady v Indii procházejí psi i krávy, ale my si dál jdeme svojí cestou. Bůh je můj a já jsem Jeho. Neustále platí, ţe patříme Bohu a On patří nám. V obrovském soucítění se světem vyjadřoval Svámí Ramsukhdasdţi dokonce následující tvrzení: „Nemusíte rozumět tomu, co vám říkám. Tím se netrapte. Přijměte prostě, ţe věci jsou tak, jak vám to říkám. I tak dojdete aţ nakonec. Kdyţ tvrdím, ţe všechno je Bůh, vezměte to tak a dosáhnete nejvyššího. Nemusíte tomu ani rozumět. To není zapotřebí.“ Je to věčně existující stav skutečného Já, Boha. Jakmile se jakýmkoli způsobem zastaví proces myšlení, jste tím, čím jste. Okamţitě. Myšlení se ale nezastaví tím, ţe se o to budete snaţit. Lepší metodou je zaujmout k myšlenkám nezaujatý postoj. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. 284 285 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… KÍRTANY A MANTRY …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 286 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Mantry pročišťují mysl Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2010 Óm Šrí Paramátmane Namaha Zpívání manter, které bývá součástí našich setkání, je ověřenou metodou zaloţenou na teorii o významu zvuku. Cílem zpívání manter, někdy se označují jako kírtan, je pročištění mysli. Věnujeme se zde metodám, které se opírají o vědecké poznatky. Duchovnost je výjimečný, detailně propracovaný systém poznání, který se v Indii rozvinul uţ před tisíci lety. Tradiční postupy se dochovaly a pouţívají se aţ dodnes, přestoţe uţ velká část lidí nezná skutečný význam, proč se věci mají provádět právě tímto způsobem. V naší mysli panuje chaos. Mysl je plná nejrůznějších myšlenek, tuţeb a protichůdných emocí. Mantry jsou zpívaná slova se silnější energií neţ myšlenky, kterými se náš mozek běţně zabývá. Jejich moc jednoho dne vypudí z naší mysli všechnu tu nesmyslnou změť myšlenek a přinese nám trvalý mír a štěstí. Na Západě nemá zpívání manter tradici, a proto se mi zdálo důleţité objasnit vám jeho význam. Lidé potřebují rozumově pochopit, proč se mají něčím zabývat. Pozadím manter je propracovaný, vědecky ověřitelný systém poznání, podle něhoţ jsou mantry vybraná slova nabitá duchovní energií, naplněná Boţstvím. Óm je prapůvodní zvuk rozechvívající vesmír. I moderní věda dospěla k objevení Velkého třesku, kterým celý vesmír započal svou existenci. Svět byl stvořen ze zvuku a prvním zvukem bylo právě Óm. Rád bych, abyste pochopili, ţe zpívání a opakování manter není nahodilým, ale vědecky zdůvodněným způsobem. Tajemství manter bylo odhaleno velikými zřeky v dávné minulosti. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… KÍRTANY A MANTRY 287 Jak se upomínat na Boha? Vybráno ze Satsangu 31. 8. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jak získat trvalý pocit napojení na Božskou sílu? Jak na Něj nezapomínat během činností?” Podobné otázky jsou pro hledající prospěšné. Existují různé metody, z nichţ jednou z nich je velmi efektivní dţapa – opakování mantry. Mantrou mohou být různá slova, například Óm. Pokud zrovna nepracujete, věnujte se v duchu opakování Óm. Neţ mysl získá dostatečnou praxi, je moţné začít s hlasitým opakováním. Můţete také jen pohybovat rty. Aţ mysl metodě přivykne, budete si mantru opakovat jen vnitřně. Kromě mantry Óm existuje řada dalších manter. Účinným způsobem můţe být také pozorování svého dechu. Výběr techniky závisí na individuálních preferencích. Důleţité je, abyste postupně dospěli k poznání, ţe Bůh je všude a ve všem. Jeho Síla je obsaţená ve všem. Pouţíváte-li mantru, slovo, je to také forma Energie. Jinou formou Energie je váš dech. Všechny metody slouţí pro výcvik a pročišťování mysli. Pro některé hledající se můţe otevřít velmi rychlá a účinná metoda – začnete-li milovat nějakého světce či duchovní osobu, pokrok na cestě se odehrává velmi rychle. Máte-li k někomu lásku, potom na něj vzpomínáte, aniţ byste o to museli nějak zvlášť usilovat. Pokud se u někoho rozvine vztah lásky, všechny problémy se tím vyřeší. Láska má takovou sílu, ţe pokud se u nějakého hledajícího rozvine, dochází k zásadnímu obratu. Mysl se začíná postupně pročišťovat. Veliký zřec Pataňdţali také uvádí jednu metodu tohoto druhu. Popisuje, ţe pokud si v sobě připomínáte vnitřní stav nějaké osoby, která překročila všechny připoutanosti, začne připoutanost opouštět i vás. Princip je v tom, ţe se stáváte tím, na co myslíte. Dalším velmi účinným způsobem je obracet se k obrázku nějakého světce či projevu Boţské Síly. Důleţité je, zda ve vás k tomuto obrázku vyvstává láska. Pokud si ho budete znovu a znovu představovat ve svém srdci, vyvine se mezi vámi a světcem vztah. Předloţil jsem vám několik moţných způsobů, jak navázat spojení s Boţskou Energií. 288 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pokud se týká manter, bez porozumění významu mantry se můţe oslabovat efektivita této metody. Proto je univerzální Óm vhodné pro kaţdého. Ať uţ pouţijete jakoukoli z metod, je důleţité, aby se ve vás vytvořil vnitřní vztah. Musíte také sami sebe usměrnit, abyste si vybrali jen jednu metodu a plně se na ni zaměřili. Nezkoušejte jednu ráno a druhou večer! Můţete se pokusit upomínat se na jakékoli Boţí jméno – Bůh je bezejmenný a všechna jména jsou proto Jeho jmény. Ať si zvolíte cokoliv, všechno je Energie neboli Bůh. Podstatné je to, co vás oslovuje. V Indii má uţívání mantry silnou tradici. Někdy doporučuji opakovat si jméno Rámy nebo Krišny. Univerzální mantrou je také Gajátrí mantra. Mantra „Óm Namó Bhagavaté Vásudévája“ je spojena s nejvyšší moudrostí Bhagavadgíty, a proto pomáhá. Ve védské literatuře existuje mnoho překrásných modliteb. Jednou z nich je například následující modlitba: “Asato ma sad gamaja Tamaso ma džjotir gamaja Mrtjor ma amrtam gamaja” Modlitba popisuje, odkud kam bychom se měli vydat: od nepravdivosti k Pravdě, z temnoty ke Světlu, ze smrti k věčné Existenci. Na začátku cesty si v sobě všichni neseme určité mnoţství temnoty, nepravdivosti a pomíjivosti, a z nich se postupně dostáváme ke Světlu, Pravdě a Věčnosti. Postupujeme proto, ţe uţ Světlem, Pravdou a Věčností dávno jsme. Dojde jen k tomu, ţe se vymaňujeme z klamné představy o své temnotě, nepravdě a konečnosti. Existuje jenom Světlo, Moudrost a Já. Nikdy se nestane, ţe by světlo zmizelo zcela. I kdyby někdo tvrdil, ţe je naprostá tma, jak by si ji bez přítomnosti světla mohl uvědomit? K pochopení tmy potřebujeme mít nějaký zdroj světla. Tmou nazýváme stav, kdy je méně světla. Vţdycky nějaké světlo je, jinak to nejde. Mluvíme-li o nepravdivosti, jde o nedostatek pravdy. To, čemu říkáme strach, je nedostatek lásky. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. KÍRTANY A MANTRY 289 Mantra – praxe v kaţdé situaci Vybráno ze Satsangů 26. 8. a 18. 9. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Snaţte se vytvořit si zvyk upomínat se na Boha. Vzpomínat na Něj ve svém srdci a mysli je moţné za kaţdé situace. Kdyţ řídíte auto, někam jdete, pracujete v kuchyni rukama – mnoho činností provádíte mechanicky, zatímco mysl je upoutána něčím jiným. Dokonce ani při řízení auta není často zapotřebí o tom nějak zvlášť přemýšlet. Řídíte automaticky a mysl se zabývá tím, jak zvýšit zisk vaší společnosti. Kdykoliv máte čas na přemýšlení, uvaţujete o něčem, co byste chtěli pro sebe získat. Zkuste místo přemýšlení o finančních ziscích přemýšlet o vyšší Síle, která je kolem nás všech. Jste-li emocionálně zaloţení, zkuste pěstovat citlivost pro vnímání této nekonečné Energie. Cítíte-li lásku a náklonnost k jakémukoliv velkému světci či duchovní osobnosti, přemýšlejte o něm. Není rozdíl, jestliţe myslíte na Krišnu, Krista nebo Mohameda. Důleţité je, jestli k nim cítíte nebo necítíte lásku, protoţe Krišna i Kristus představují jedinou konečnou Realitu. Všechna náboţenství směřují ke stejné Pravdě. Rozdíly mezi jednotlivými náboţenstvími vytvářejí pouze lidé, popř. politici, omezeného myšlení. Důleţitá je vaše víra, láska a oddanost. Jestliţe začnete pociťovat lásku nebo oddanost k osobě, která je vaším učitelem, začne se vám postupně odkrývat vaše duchovní cesta. Mnoho lidí pouţívá mantry i v průběhu meditace. Naše mysl je zaplněna mnoha slovy a myšlenkami. Abychom ji od tohoto chaosu myšlenek očistili, zaměříme se na nějaké velmi silné slovo nabité energií. Toto mocné slovo odstraní vše slabší. Toto je hlavní princip, proč je pouţívání manter tak prospěšné. Pouţívání mantry můţe být vhodnou cestou i pro ty, jimţ se nedaří jiné meditační techniky. I tímto způsobem mohou dosáhnout pozitivních výsledků. V ţivotě je pravidlem, ţe silnější překoná slabšího, a tak mantra sloţená z jednoho či několika silných slov začne překonávat ostatní produkty mysli, které nemají tak silnou energii jako mantra. Tímto způsobem zůstává v mysli mantra namísto myšlenek. Praxe opakování mantry se nazývá dţapa. Opakování mantry se postupně prohlubuje, aţ jsou slova nahrazena hlubším pocitem 290 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU a energií. Touto cestou lze nakonec dospět aţ ke stavu známému jako ”Adžapa-džapa“. ”Adžapa-džapa“ znamená mantra bez opakování – mantra se začne odehrávat sama od sebe.Stane se součástí vaší existence. Tento stav bývá také popisován jako úsilí bez úsilí. Začnou se odehrávat věci, které se ve slovech jeví jako protikladné. Například je paradoxní úsilí bez úsilí. Snaţíme se totiţ popsat stupeň, který slova přesahuje. Kdyţ se dţapa prohloubí aţ do tohoto stadia, mantra se děje, aniţ byste si ji opakovali. V tomto bodě existuje uvnitř vás velmi hluboké ticho a z tohoto ticha se vynořuje štěstí a blaţenost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Mantry – otázky k tématu Vybráno ze Satsangů 9. 9. 1993, 7. 8. 1997, 25. 2. 2002, 17. 2. a 18. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Vybrala jsem si jednu mantru a mentálně si ji opakuji. Jsem zvyklá to dělat automaticky. Někdy ale zároveň myslím na světské věci. Má i pak opakování mantry nějaký význam?“ Hledající si opakuje mantru, ale v tu samou chvíli se její mysl zabývá i něčím jiným – světskými záleţitostmi. Obě věci probíhají najednou. Ptá se, zda si má mantru opakovat, i kdyţ ví, ţe se jí přitom mysl neustále někde zatoulává. Má to vůbec význam? Odpovídám: „Ano, má to význam. Pokračujte dál.“ Mnoho lidí si myslí, ţe vzpomínání na Boha či opakování mantry nemá příliš velký smysl, zabývá-li se přitom mysl zároveň i nejrůznějšími tématy ze světa. Představují si, ţe nejlepší je opakovat mantru a zároveň mít v mysli myšlenky na mantru či Boha. Tento názor je nepochopením. Pokud je jiţ vaše mysl úplně tichá a naplněná Bohem, jaký má potom mantra smysl? Je-li celá cesta završena a mysl je stále plná míru, lásky a Boţství, k čemu by potom měla mantra slouţit? K čemu je prášek na praní, kdyţ uţ jsou šaty vyprány? Mantru můţeme přirovnat k pracímu prostředku. Čistí naši mysl a celou bytost. Někdy je mysl plně pohrouţena do opakování mantry a pocitů a myšlenek na Boha, jindy zase přeskakuje z jedné věci na druhou. To je přirozenost mysli. Proto, i kdyţ je vaše mysl většinu času KÍRTANY A MANTRY 291 rozptýlená, pokračujte v opakování mantry. Lék potřebuje pouze nemocný člověk a roztěkaná mysl, zaplněná neustále nějakými myšlenkami, nemocná je. Mantra je lékem. Otázka: „Vlastně si tu mantru spíše zpívám jako písničku a vůbec o ní nepřemýšlím. Nevadí to?“ Nevadí. I tak je to nejlepší písnička na světě. Protoţe je to píseň o Bohu a nejvyšším smyslu lidského ţivota. Proto bychom se poţehnání mantry neměli vzdávat. Mantra vás začne krok za krokem ovlivňovat. Všichni máme zkušenost s tím, jak je naše mysl neustále zaplněná myšlenkami na nejrůznější zaleţitosti světa. Mezi jednotlivými myšlenkami často nenajdete ani ţádnou souvislost. Jedna myšlenka vytlačuje druhou. Svým způsobem panuje v mysli naprostý chaos. Ve větších domech často míváme nějakou menší místnost pouţívanou jako skladiště. Dáváme tam prostě všechno, co nepotřebujeme. Najdeme tam vedle sebe termosku, rozbité kolo, staré šaty, pneumatiky, letité potrhané knihy… Ukládáme tam vedle sebe věci různého druhu. Naše mysl se také stává takovým skladištěm – tolik myšlenek, jedna přes druhou. Jak můţeme mysl vyčistit? Mantra se skládá z jednoho nebo více silných slov. Platí zásada, ţe silnější přemůţe slabší. Zpočátku mohou být myšlenky silnější neţ mantra. Mantra je ale jednoho dne přemůţe. V tom je celá věda. Existují různé mantry. Některé mají slovní význam, jiné jsou jen zvukem. Dáváme přednost mantrám vztahujícím se k Bohu. Například ”Óm Namó Bhagavaté Vásudévája“. Nebo můţete pouţívat jen Óm. Jednou z delších manter je například Gajátrí mantra. Další významnou mantrou je ”Hare Rám, Hare Rám, Hare Krišna, Hare Krišna“. V knize ”Mantram Handbook“ od Eknatha Easwarana se můţete o některých dočíst. Všechny mantry obsahují silnou energii. Jsou silnější neţ ostatní myšlenky. Mocné překonává slabé. Zpočátku to však vyţaduje určitý čas, někdy dlouhou dobu. Vrátím se k uvedené otázce. Mýlí se ti, kdo tvrdí, ţe mantra nemá cenu, kdyţ je mysl během opakování mantry rozptýlená. Mantru neopouštějte, ať se v mysli děje cokoli. Ať si mysl přeskakuje sem a tam, vy se tím netrapte a pokračujte ve své práci. Otázka: „Je možné používat mantru při řízení auta? Mysl se pak může příliš zklidnit.“ 292 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Mantru můţete pouţívat kdykoli. Jakmile se vaše mysl nemusí zabývat nějakou mentální prací, můţete se v duchu zaměřit na mantru. Ale pokud vaše práce vyţaduje soustředění mysli, pak by mantra pouţívána být neměla. K vašemu příkladu. Řízení auta se často stává mechanickou záleţitostí. Tutéţ trasu jezdíte stejně kaţdý den a myslíte přitom na něco jiného. Například cesta do práce. Automaticky uţ víte, kde dát přednost, kde odbočit. Pak není mantra na škodu. Shledáte-li, ţe se vaše mysl natolik zklidnila, ţe ani nerozeznáte, co je před vámi, pak s opakováním přestaňte. Mantra vám má pomáhat, ne způsobit nehodu. Vaší hlavní povinností při řízení auta je vyvarovat se při řízení chyb. V autě nejde o meditaci. Ale pokud řídíte pouze mechanicky a mysl se jen tak toulá, pak si můţete opakovat mantru, zpívat si či myslet na Boha. Myslet na Boha je prospěšné za všech okolností. Zvaţte sami svůj vnitřní stav. Prvořadou povinností při řízení auta je řídit. Předloţím vám ještě jiný příklad, protoţe při řízení auta musíte být opatrní. Vezměme si, ţe někdo uklízí v kuchyni. To je spíše mechanická činnost a mysl se většinou zabývá něčím jiným. V podobných situacích nemůţe opakování mantry způsobit ţádné potíţe. Pokud ale zjistíte, ţe byste při opakování mantry rozbili talíř, pak se soustřeďte na práci. První v pořadí povinností je práce. Musíte sami zváţit, kdy a kde je opakování mantry vhodné. Lidé se občas ptají na zajímavé věci. Dva nebo tři hledající se mě ptali, jestli mohou pouţívat mantru při intimním styku s manţelkou nebo s partnerem. Odpověděl jsem, ţe na tom není nic špatného. Vţdyť Bůh je všude. Ve skutečnosti, kdyţ vzpomínáte na Boha, nemůţe to nikdy uškodit. Bůh se ničím neposkvrní a vaše nečistoty se zeslabí. Máte-li v sobě mnoho chtivosti a vášně, moţná začnete mít více lásky. Po nějaké době, závislé na individuálních okolnostech, začne být opakování mantry upomínáním se na Boha. Mezi těmito dvěma stupni je rozdíl. Někdy si při opakování mantry na Boha vzpomenete a jindy zase opakujete mantru, ale myslíte na kabát z obchodu. Opakujete si mantru a myslíte na to, jak jste si v obchodě prohlíţeli kabáty: „Ten jeden se mi zdál docela dobrý. Zítra se pro něj zastavím.“ Po delší praxi se upomínání na Boha upevní prostřednictvím pocitu lásky v setrvalý zvyk. Pak uţ není opakování slov mantry tolik potřeba. Vztah s Ním se bude více odehrávat díky lásce ve vašem KÍRTANY A MANTRY 293 srdci. Protoţe vzpomínáte-li na Boha s láskou, není v tu chvíli v mysli ţádná myšlenka. V tom spočívá tajemství. Upomínáte-li se bez lásky, můţete mít zároveň i mnoho myšlenek, zatímco pokud je v srdci emoce lásky, pak se myšlenky týkají jen jednoho milovaného člověka. Myslíte-li na někoho s pocitem lásky a náklonnosti, zapojuje se celá vaše osobnost. Rozvine-li se ve vás silný vztah lásky s Bohem, potom neustále cítíte, ţe je s vámi: „Jsem s Bohem, Bůh je se mnou. Všechna moje činnost je vedena Bohem. Bůh se o mě stará. Ochraňuje mě před špatnými věcmi. Inspiruje mě k tomu, co je dobré.“ Tímto způsobem postupujete na duchovní cestě od myšlenek k proţitkům srdce. Pocit vnitřního pouta s Bohem není stejného typu jako běţná připoutanost k různým lidem a věcem. Jde o čistou Lásku k Bohu. Otázka: „Rád bych se zeptal na mantry. Používám jako mantru slova ”Ó, Bože“ v mém mateřském jazyce. Mohu tak postupovat i nadále, nebo mám raději přejít na nějakou běžně používanou mantru, jako je třeba Óm?“ Je v pořádku, kdyţ pouţíváte jako mantru slova ”Ó, Bože“. Nevidím v tom ţádný problém. Bůh se daleko více neţ o slova zajímá o lásku. V hlubokém proţitku lásky zapomínáte i na mantru. Kaţdá mantra je jen prostředkem. Je velmi uţitečným pomocníkem, ale ne konečným stavem. Lze ji přirovnat k mostu spojujícímu hledajícího, dosud neosvobozenou duši, s Nekonečnem. Mantru Óm mohou pouţívat všichni. Jistě si lze opakovat i slova ve svém vlastním jazyce, ale Óm přesahuje všechny jazyky, země, kultury a náboţenství. Jde o univerzální, všezahrnující původní zvuk vesmíru, neustále ve všem rezonující. Óm najdeme v nějaké podobě v mnoha jazycích, myslím například Amen. Óm je označení pro vše prostupující, věčnou Energii – Boha. Óm si tedy můţe jako mantru vybrat kdokoli. Některé jógové směry předkládají cestu, na níţ si opakujete Óm tak dlouho, aţ začne samo znít z oblasti vašeho pupku. Óm neustále vibruje celým vesmírem a v těle ho lze zaslechnout v oblasti pupku. Óm mohou pouţívat i ateisté. Vyzval bych je, aby se přestali zabývat Bohem – do toho je přece nenutím – ale aby přemýšleli o sobě a vzali v úvahu vědecká zjištění. V duchovní oblasti mohou své místo nalézt všichni, i komunisté a ateisté. I oni jsou u mě vítáni. Pokud jim nesedí slovo Bůh, nebudu ho pouţívat. I tak bude Bůh dále existovat. 294 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pokud vás mantra ”Ó, Bože“ naplňuje štěstím, je vše v pořádku. Stejně tak je v pořádku i mantra Óm. Před mnoha lety jsem se na jihu Indie setkal s muţem, který měl svůj ášram. Chodíval také na mé satsangy. Jednou mě někam vezl autem a nahlas si zpíval mantru. Zněla trochu zvláštně, ale nikdy nic nenamítám proti ţádné mantře. Je to osobní záleţitost. Vyjadřuji svůj názor, jen pokud se mě někdo zeptá. Muţ se mě ale na svou mantru sám zeptal: „Mohu se vás na něco zeptat? Trochu jsem si poupravil známou mantru ”Óm Namó Bhagavaté Vásudévája“. Protoţe jsem křesťan, neseděla mi závěrečná část mantry. ”Óm Namó Bhagavaté“, tj. klaním se Bohu, s tím se ztotoţnit mohu, ale ”Vásudévája“, vztahující se ke Krišnovi, jsem nahradil indickou obdobou Jeţíšova jména – ”Íšvaja“. A tak si opakuji ”Óm Namó Bhagavaté Íšvaja“. Je to v pořádku?“ Mantra ”Óm Namó Bhagavaté Vásudévája“ je velmi pozitivní a prospěšná mantra oslavující Pána Krišnu. Indové, věřící v Jeţíše Krista, vyslovují v hindi jeho jméno jako ”Íša“. Onen muţ si ještě slovo dal do tvaru ”Íšvaja“. Co jsem mu měl odpovědět? Řekl jsem mu tehdy: „Sám jsi se rozhodl a zvolil si tuto mantru. K čemu potřebuješ slyšet názor ode mě? Neměl bych nic ani proti tomu, kdyby sis tam dal cokoliv jiného. Pravda je ale taková, ţe to není původní mantra. Kdyţ sis ji pozměnil, zvaţ si sám důsledky. Je to tvoje věc. Mohu jen říci, ţe uţ nejde o předepsanou mantru. Pokud však prostřednictvím Jeţíše cítíš lásku k Bohu, nemůţe být na tom nic špatného.“ Řekl jsem mu také, ţe i já mám ke Kristovi vřelý vztah. Tazateli tedy odpovídám, ţe můţe pouţívat jakoukoli z obou, v dotazu uvedených, manter. Otázka: „Už mnoho let se snažím praktikovat mantru Óm. Během pránájámy nádí šodhana a bhrámari se Óm objevuje v pozadí mé mysli. Před několika lety jsem se o to záměrně snažila. Je možné kombinovat cvičení pránájámy a opakování si mantry najednou? Nebo je důležitější se při pránájámě plně soustředit na dech?“ Obojí je moţné. Je moţné si v mysli opakovat Óm a zároveň cvičit pránájámu. Při některých technikách pránájámy není proveditelné recitovat Óm nahlas – například při bhastrice. Vnitřně si ho ale můţete opakovat vţdycky. Obecně však platí, ţe ať uţ děláme cokoli, je lepší se tomu věnovat plně a co nejméně svoji pozornost rozdělovat. Při cvičení pránájámy je vhodnější soustředit se pouze na dýchání. Je moţné KÍRTANY A MANTRY 295 cvičit obojí zároveň, jak se na to tazatelka ptá, ale lepší je soustředit se jen na dech. Není nic špatného mít na pozadí mysli Óm. Pokud se Óm objeví samo od sebe, nechte to tak, jak to je. Nechte Óm přijít a zase odejít, nijak zvlášť se tím nezabývejte. Nesnaţte se, aby přetrvávalo dál. Věnujte se cvičení pránájámy a cokoliv vám při ní vyvstane, nechte proběhnout. Při provádění pránájámy bychom se měli soustředit na všechno, co s ní souvisí. Nejdůleţitější je dech, coţ vyplývá uţ ze samotného názvu pránájáma – ovládání dechu. Kombinovat pránájámu s Óm tedy je moţné, ale vhodnější je soustředit se jen na práci s dechem. Pokud se představa Óm rozvine spontánně, nemyslete si, ţe je něco špatně. Nebraňte se ničemu, co vám uvnitř vyvstane. Nechte vše volně přicházet i odcházet. Nehodnoťte nic z toho, co se vám vynoří. Svou pozornost zaměřujte na provádění pránájámy. Neměli byste být přehnaně úzkostliví v obavách, abyste něco neudělali špatně. Nechte vše v klidu plynout tak, jak to přichází. Mějte stále na paměti, ţe všude kolem vás i ve vás je neustále přítomen Bůh, aby vás ochraňoval a vedl. Svěřte se do Jeho rukou, které jsou vám v podobě věčné univerzální Energie a Vědomí všude k dispozici. Otázka: „Je možné dosáhnout osvícení opakováním mantry, například cestou zvanou mantra jóga?” Existuje mnoho cest a technik, jak se přiblíţit osvícení. Opakování mantry je jednou z nich. V případě osvícení všechny metody a techniky pomáhají, ale nikdo nemůţe k tomuto stavu dospět pouze díky nějaké technice. Musíte vyvinout maximální úsilí, ale k osvícení nakonec dochází Milostí Boţí. Milost se nevejde do ţádné formulky. Člověk se musí stále snaţit tak, jak jen můţe. Nakonec hledající dospěje do stavu, kdy po osvícení touţí natolik, ţe je připraven dát pro to cokoliv v sázku. Stává se to pro něj otázkou ţivota a smrti – hledající je odhodlaný stát se osvíceným a třeba pro to i zemřít. Aţ tento stav nastane, dostane se mu osvícení Milostí Boţí. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. 296 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Mantra spojuje s Bohem Vybráno ze Satsangu 4. 3. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Pro duchovní cestu má velký význam praxe dţapy – vnitřní opakování Boţího jména. Boţí jméno nás vţdy pozitivně ovlivní, jak rychle se výsledky dostaví však samozřejmě závisí i na připravenosti hledajícího. Prospěch ale bude mít kaţdý. Bůh je jako Existence a Vědomí přítomen všude, a proto existuje i ve slovech, například ve slabice Óm. Bůh je Sat-Čit-Ánandou (Existencí, Vědomím a Blahem). Pán v Bhagavadgítě uvádí dvanáct způsobů obětování Bohu. Na jiném místě, kdy představuje Ardţunovi svůj majestát, praví, ţe ze všech obětí je On nejvíce přítomen právě v dţapě. Opakování Boţího jména vás spojuje s Bohem. Zpívání Boţího jména můţe být prováděno třemi způsoby. V mysli, aniţ by bylo zapotřebí slov. Vnitřně prostřednictvím slov. Opakováním mantry nahlas. Měli bychom směřovat k bezeslovnému upomínání se na Boha, ale protoţe dospět do tohoto stádia vyţaduje delší čas, snaţte se opakovat si Boţí jméno pomocí slov ve své mysli. Můţete pouţívat jakoukoli mantru. V Bhagavadgítě je na prvním místě uváděna mantra Óm, základní zvuk celého vesmíru. Podle teorie se z Neprojeveného začal jako první projevovat zvuk a prvním zvukem bylo právě Óm. Otázka: „Můžeme svoji mantru měnit, nebo bychom měli setrvat pouze u jedné?“ Nejlepší je opakovat si jen jednu mantru. Zvolte si mantru, která je vašemu srdci nejbliţší. Otázka: „Často je člověk zaujatý každou chvíli jinou mantrou.“ Nedělejte si s tím starosti. Nechte jednu mantru převládnout. Nakonec všechny mantry reprezentují Jediného. Mnoho hledajících svoji mantru mění. Neměli byste však mantru měnit záměrně. Pokud ke změně dojde přirozeným způsobem, nebraňte se tomu. Nejlepší však je nakonec dospět k opakování pouze jedné mantry. KÍRTANY A MANTRY 297 Mohli bychom také rozlišovat mezi mantrami a Boţím jménem. Óm je samo o sobě dokonalé a zároveň i nejkratší. Většina manter začíná právě mantrou Óm. Některé mantry jsou určeny k určitým specifickým účelům. Pokud však není cílem hledajícího nic jiného neţ duchovní seberealizace, má daleko větší význam si mantru vybrat podle vnitřního pocitu. Důleţité je zvolit si takovou mantru, ke které cítíte náklonnost, a při výběru se řídit tím, kde ve vás přirozeně vzniká vztah a rozvíjí se láska. Opakování Boţího jména není nějaká činnost, ale spíše modlitba a blízkost s Bohem. Nejde o vlastní provádění mantry, ale o vytvoření vztahu lásky s Bohem. Mantra vyţaduje určitou aktivitu, ale hlavní je intimní vztah s Bohem. Slova jsou pouhými prostředky. Mantra jako slovo však Boha v kaţdém případě obsahuje, vţdyť není moţné, aby Bůh někde neexistoval. Chápat Boha prostřednictvím jeho kvalit Sat-Čit-Ánandy můţe být velmi nápomocné. Pokud porozumíte faktu, ţe Existence sama o sobě je Bůh, potom si nelze představit jedinou věc, událost či místo, kde by Bůh nebyl přítomen. Bůh jako Existence je obsaţen v existenci všeho. Společně zpívané manty, nazývané také kírtan, vytvářejí díky většímu počtu hledajících určité vibrace a vzniká velké mnoţství energie. Podobně jako individuální i společné meditace jsou prospěšné kaţdá jiným způsobem. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Jak předal Gurudévovi jeho otec mantru Vybráno ze Satsangu 10. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha „Hare Rám Hare Rám, Rám Rám Hare Hare, Hare Krišna Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare“ Tohle je moje první mantra, kterou mi dal tatínek, kdyţ mi byly asi tři, snad čtyři roky. Otec byl zvyklý věnovat se třikrát denně duchovní praxi. Ráno kvůli tomu vstával o půl čtvrté. Spával jsem s ním tehdy pod dekou. Jednou jsem se tatínka zeptal, co to ráno dělá. Odpověděl mi, ţe provádí svoji duchovní praxi a modlí se k Bohu. 298 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ihned jsem navrhl: „Tak já to budu dělat taky. Sednu si k tobě na zem.“ „Ne ne, ty jsi ještě malý chlapeček, ty bys na zemi nastydl. Zůstaň pod peřinou a tam to můţeš taky dělat.“ „Dobře, tak já budu sedět tady. A co mám dělat?“ Tak mě tatínek naučil, abych si opakoval tuhle mantru. Teprve po mnoha letech jsem se dočetl, o jak mocnou mantru jde. Začal jsem si tedy od té doby mantru opakovat. Spontánně se tím asi aktivovaly vtisky mé duchovní praxe z předchozích ţivotů. Mantra mi začala znít ve všem, co jsem dělal, i kdyţ jsem si hrál.. Ptal jsem se potom otce, jestli mohu mantru pouţívat opravdu všude: „Můţe to být i na záchodě?“ „Úplně všude, můţeš si dělat cokoli, protoţe kdyţ máš tuhle mantru, není nic špatně. Modlíš se k Bohu,“ odpověděl mi otec. Povím vám ještě jednu příhodu, která se váţe k této mantře. Chodil jsem asi do první nebo do druhé třídy. Do školy se dalo jít od našeho domu dvěma způsoby. Jedna cesta byla docela dlouhá, ale existovala také zkratka – úzká tmavá ulička mezi domy. Ulička vedla podél zadní strany domů, a proto se do ní neotvíraly ţádné dveře ani okna. Říkalo se, ţe tam sídlí duchové a čarodějnice a kdyţ tam tudy někdo jde, chytí ho a nepustí. Pro mě a mého kamaráda ze sousedství to byla nejkratší přímá cesta a nechtělo se nám chodit oklikou. Ale kluci říkali, ţe nás tam chytí za krk čarodějnice, tak jsme se báli. Zašel jsem tedy za tatínkem, abych se s ním poradil: „Tati, nevím, kudy chodit do školy. Nejkratší cesta do školy vede touhle uličkou.“ „No tak choď tamtudy.“ „Ale kluci ve škole říkají, ţe tam v té tmě ţijí čarodějnice.“ „Ty se přece nemusíš ničeho bát! Dal jsem ti mantru. Říkej si ji a čarodějnice a duchové utečou.“ „Opravdu?“ „Přece bych ti nedával nějakou neúčinnou mantru. Můţeš chodit kamkoli, nic se ti nemůţe stát. Mantru ani nemusíš říkat nahlas, můţeš si jí opakovat v duchu.“ Řekl jsem svému kamarádovi, ţe teď tou uličkou můţeme chodit, protoţe mám od táty něco, co nás ochrání. Ţádné čarodějnice nás pod krkem nikdy nechytily. Postupně jsem díky mantře získal vnitřní pocit jistoty. KÍRTANY A MANTRY 299 Teď po mnoha letech vím, ţe kdyţ člověk myslí ve svém srdci upřímně na Boha, nemůţe na něj ţádný zlý duch, i kdyby se nějaký vyskytl. Tak jsem vám dnes vyprávěl o svém prvním duchovním učiteli, o svém otci. Tímto způsobem se postupně, krok za krokem, prohlubuje duchovní čištění, aţ jednoho dne květina vykvete. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Vysvětlení ke zpívaným kírtanům Vybráno ze Satsangů 13. 2. a 20. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Zpívání manter je samo o sobě vědeckou metodou, jejímţ cílem je přeměna kvality našeho vnitřního bytí. Co je překáţkou na cestě k duchovní seberealizaci? Je to nesčíslné mnoţství myšlenek a emocí, nashromáţděných po mnoho ţivotů v našem podvědomí, odtud přicházejích do vědomí. Neseme si v sobě nekonečně mnoho různých vzájemně nesouvisejících vtisků a myšlenek. Zpíváním Boţího Jména se kolem nás vytvářejí Jeho vibrace. Na celém světě neexistuje nic silnějšího neţ Jméno Pána. Ţádná z našich myšlenek, emocí či vtisků nemůţe být silnější. Zpívání manter neboli kírtanů je velmi vysoká záleţitost. Můţe mít často i větší sílu neţ meditace a ostatní duchovní praxe. Během posvátných zpěvů dochází k mnoha věcem. Lidé se dostávají do extáze a třeba i tančí. V tomto vytrţení můţe proběhnout mnoho stavů duchovní povahy. Jsou to nepředstavitelné věci a těţko se popisují. Vţdy zůstávají individuální záleţitostí. Hledajícím mohou přicházet i vize Boha. Je to proto, ţe energie je koncentrovaná, lidé zapomínají na své myšlenky týkající se světa a nezůstává nic neţ zvuk mantry. Emoce se při zpívání kírtanu vztahují k Bohu. Neprojevená Pravda se můţe hledajícímu v nějaké podobě projevit. To, co je bez tvaru, můţe občas díky koncentrované energii nabýt nějakého tvaru. Rád bych, abyste pochopili, ţe vše závisí na hloubce vaší lásky a jednobodovém soustředění jen na Boha, největšího Milujícího. Zapomenete-li na všechno ostatní, veliký Pán Lásky je nucen vstoupit pro vás do nějaké formy – díky síle lásky. V těchto dnech zpíváme mantru Rám Rám, a proto bych vám chtěl více objasnit její význam. 300 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU V hinduistické tradici je Ráma inkarnací Višnua. Zároveň doslovný význam slova Rám znamená někoho, kdo je krásný a kdo rozšiřuje štěstí. V sanskrtu má kaţdé slovo svůj kořen. Rám je kořenem slova a označuje toho, kdo zmnoţuje štěstí. Bůh rozšiřuje štěstí, a proto Rám je jedním z označení Boha, který rozšiřuje štěstí a je překrásný. Dalšími významy jsou půvabný, přitaţlivý či ten, který je všude přítomný. Ráma byl boţí inkarnací podobně jako Krišna. Doslovný význam slova Rám můţe být i označení pro to, co vším prostupuje. Existuje i mnoho dalších významů. Zpíváme kírtan ve vztahu k nejvyšší Pravdě. Ještě bych rád mluvil o jedné vzácné příleţitosti týkající se manter, které v těchto dnech zpíváme s pomocí reprodukované nahrávky z kírtanu Svámí Ramsukhdasdţiho. Nic neplánuji, vše se odehrává podle Boţího Záměru. Jde o výjimečnou skutečnost, která naše zpívání manter ovlivňuje. Kírtan je nahraný na shromáţdění se Svámím Ramsukhdasdţim. Jeden z mikrofonů byl umístěný u jeho úst a díky tomu můţeme zaslechnout jeho emoce, které celý kírtan nabíjejí energií. Mezi slovy můţeme slyšet, jako by někdo plakal nebo se smál. To jsou projevy emocí Svámího Ramsukhdasdţiho. Proto má zpěv obrovskou sílu a předává energii. Jak posloucháte, odstraňují se vaše vnitřní nečistoty. Pouhé naslouchání můţe být cestou k vašemu vnitřnímu pročištění. Díky přítomnosti Svámí Ramsukhdasdţiho se zpívání kírtanu stává něčím výjimečným. Slova v sobě nesou kvalitu toho, kdo je vytváří. Proč se obracíme ke slovům duchovně realizovaných lidí? Protoţe nepocházejí z ega. Přicházejí ze zdroje, který je tím skutečným zdrojem všeho, z Boţího Zdroje. Slova mají tendenci směřovat vás tam, odkud pocházejí. Slova plná hněvu vytvářejí hněv. Slova plná vášně rozdmychávají vášeň. Slova naplněná Boţí Láskou se chtějí dostat zpět do středu Boţí Lásky. Hledajícím, zvláště těm, kteří nemají se zpíváním manter ţádnou zkušenost, se můţe odehrát mnoho věcí. Zpočátku je kírtan pro mysl něco nového. Postupně se ale potěšení mysli mění ve stav, kdy se člověk začne nudit: „Uţ je to moc dlouhé. Kdy uţ ten kírtan skončí?“ Kírtan však nepřestává. Občas uţ se zdá, ţe se zpívání chýlí ke konci a zpěv se zeslabuje, ale najednou hudebníci znovu přidají. K čemu potom u hledajícího dochází? Všechny touhy ve vás i nesouhlasný komentář vaší mysli je odsunut do pozadí. Zvuk vás přemůţe. Nakonec nastoupí stav, kdy vám začne docházet, ţe to jen tak neskončí. Potom se komentář vaší mysli začne zeslabovat, KÍRTANY A MANTRY 301 aţ to nakonec vzdáte. Jako byste padli na zem a odevzdali se: „Ó, Pane, dělej si, co chceš.“ Na konci tohoto procesu zůstává jen zvuk a boţské vibrace, které vás zbavují všech nečistot. Kírtan je zkušenostmi prověřená cesta. Protoţe jsem s vámi soucítil, rozhodl jsem se zpívání zastavit a vysvětlit vám, ţe nejde jen o obyčejné zpívání. Kírtan je velmi hodnotná duchovní praxe. Kírtan, z něhoţ je nahrávka pořízena, graduje aţ do bodu úplného vyčerpání, kdy uţ myšlenkový proces ustává a zůstává jen zvuk zpívané mantry „Rám Rám“. Zpíváním dospějete aţ ke svému limitu a pak se dostanete za něj. Jen tak můţe být vaše mysl pročištěna. Rozhodně k tomu nedojde na základě vašeho plánování. „Rám“ znamená věčná pravda, Bůh vším prostupující. Je důleţité, abyste rozuměli, proč mantry zpíváme. Tyto sanskrtské mantry nejsou jen částí hinduistických posvátných zpěvů. Kaţdé jejich slovo má zároveň i význam pouţitelný pro všechny lidi na celém světě, nejen pro hinduisty. Význam můţeme chápat i v širším smyslu – je určený pro všechny, kdo věří v Boha. Přiblíţím vám význam některých manter. ”Šrí Krišna Góvinda Haré Muráre Hé na te Nárajan Vásudévajé“ ”Šrí Krišna“ – ”Šrí“ znamená sláva. Kaţdý by souhlasil se slávou a velikostí Boha. Slovo Šrí se pouţívá jako vyjádření úcty. V sanskrtu označuje slovo ”Krišna“ toho, který přitahuje. Je to ten, který k sobě vábí. Tato vlastnost patří Bohu, stejně jako Kristovi, Krišnovi či Mohamedovi. Přitahují nás k sobě. ”Góvinda“ znamená ten, kdo ovládl své smysly. ”Gó“ je část slova označující smysly. ”Haré“ znamená ten, kdo z našeho ţivota odstraňuje všechny špatné věci. ”Muráre“ – ”Mur“ byl démon a celé slovo označuje toho, kdo zabil démona. V širším významu jde o toho, kdo pomáhá překonávat negativní prvky v nás a chrání nás od zlého. ”Hé na te“ je zvolání ve smyslu: „Ó Pane! Ty jsi pánem mého ţivota a celého mého bytí.“ Proč je v mantře pro Boha pouţito slovo ”Nárajan“? ”Nár“ znamená voda, tedy ten, který ţije ve vodě. Vědecky se prokázalo, ţe na planetě je moţný ţivot pouze tehdy, pokud je přítomna voda. Vesmírné sondy zkoumají na všech místech, kam doletí, zda se tam vyskytuje voda. Je to právě voda, z níţ se vyvinul ţivot. ”“Nár“ 302 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU znamená voda a ”ajan“ ţijící ve vodě. Jde o symbolické označení toho, z něhoţ vše pochází. Vše povstává z Vědomí. ”Vásudéva“ je také jedno z Krišnových jmen. Doslovně však ”Vás“ znamená přebývat a ”dév“ je Bůh. Tedy Bůh, který přebývá všude. Hledajícím často vysvětluji rozdíl mezi náboţenstvím a duchovností. Vybízím vás k následování duchovnosti. Jednotlivá náboţenství se mezi sebou liší, zatímco duchovnost je jen jedna jediná. Duchovnost je věda o vnitřním vývoji. Kdyţ s vámi zpívám tyto mantry, nezpívám je v duchu náboţenství, ale z pohledu duchovnosti. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Gajátrí mantra Vybráno ze Satsangů 27. 8. 1993, 17. 2. 2004 a 16. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Mohl byste nám něco říci o Gajátrí mantře?“ Je to veliká mantra pocházející z védské tradice. Její výklady se mohou lišit, ale všechny směřují ke stejnému významu. Gajátrí mantra obsahuje i hlubší aspekty, jimiţ není moţné se nyní zabývat. Neţ začnu mluvit o Gajátrí mantře, přiblíţím nejprve pojem mantra. Mantra je skupina slov nebo zvuků, které pomáhají při osvobozování z otroctví. Co je naším otroctvím? Otroctví si způsobujeme hromaděním mnoha vtisků (dojmů) během tohoto a předchozích ţivotů. Všechny naše činy i touhy v nás zanechávají stopy a náš ţivot je tak podmiňován minulostí. Mysl pracuje buď v minulosti nebo v budoucnosti. Přemýšlí o věcech, které se udály, anebo touţí po něčem v budoucnosti. Naše minulost nás spoutává, stejně tak jako nás zotročují přání týkající se budoucnosti. Pokud dojde k osvobození, stane se to v přítomnosti. Mantra je skupina mocných slov, která obsahují sílu, aby očistila naše vnitřní já ode všech tuţeb a tendencí. Komplexní výklad významu této známé mantry by vyţadoval mnoho času. Existují knihy zabývající se pouze významem Gajátrí mantry. Zaměřím se jen na podstatné věci. Mantra v sanskrtu zní: ”Óm Bhur Bhuvah Svah Tat Savitur Varenyjam KÍRTANY A MANTRY 303 Bhargo Devasja Dhímahi Dhijo Jo Nah Prachodaját Óm“ Jeden z moţných překladů zní: „Rozjímejme o nejdokonalejším boţském Světle s nadějí, ţe bude inspirovat naše vidění věcí.“ Gajátrí mantra začíná Óm tak, jako začínají téměř všechny mantry. Óm je základní zvuk, z něhoţ pochází existence celého vesmíru. Podle dávné indické tradice povstal celý projevený vesmír z Óm. Je velmi zajímavé, ţe i moderní vědci došli k závěru, ţe počátkem vesmíru byl takzvaný Velký třesk. Nejsou schopni přesně říci, co bylo předtím, ale domnívají se, ţe to byl zvuk Velkého třesku. Vědci připouštějí, ţe tento vesmír není ve své podstatě ničím jiným neţ energií. V moderní fyzice se rovněţ ztrácí rozdíl mezi pevnou látkou a kapalinou. Podle Einsteina neexistuje rozdíl mezi hmotou a energií a energie se můţe vţdy přeměnit na hmotu a naopak. Zvuk je také energie a prvním zvukem bylo Óm. Jogíni, kteří pronikli do hlouby svého nitra, popisují, jak slyší zvuk Óm z centra svého pupku. Je zajímavé sledovat, jak jsou různé formy tohoto zvuku uţívány ve všech náboţenstvích - pouze s malými odchylkami. Jako příklad si můţeme vzít: „Ámen“. ”Bhur Bhuvah Svah“ – tři slova obsahující stejnou věčnou energii jako Óm, ale jsou zde pouţita ve formě přídavných jmen, která představují různé významy. Tato tři slova obecně řečeno reprezentují sílu. Slova lze rozdílně interpretovat, protoţe v sanskrtu má jedno slovo několik významů. Zdá se mi osobně nejlepší vykládat slova první části mantry následujícím způsobem: ”Bhur“ znamená Existenci. ”Bhuvah“ je Vědomí či Poznání. ”Svah“ znamená Blaho. Překlad tedy zní: „Bůh, který je Existencí, Vědomím a Blaţeností.“ ”Tat“ znamená který. ”Savitur“ označuje slunce, nádheru či světlo. Nemyslí se tím jen naše slunce, ale Slunce všech sluncí, největší Světlo – tedy znovu Bůh. ”Varenyjam“ znamená to, co bychom měli mít – co stojí za to přijmout. Všichni víme, ţe ţivot na této planetě je zcela závislý na Slunci. Vědci tvrdí, ţe naše země byla původně částí Slunce a kdyby nebylo jeho světla, nebyl by na Zemi ţivot. Světlo uvnitř je nazýváno moudrostí a o světle vně se praví, ţe rozptyluje tmu. Překlad by tedy mohl znít: „Tato velkolepá síla Óm, která všechny udrţuje, která je úţasná a dává všem sílu.“ Nebo „Nechť tato veliká síla září jako Slunce, ať svítí s jasností (výjimečností) Slunce.“Sanskrtská přídavná jména mohou znamenat mnoho různých kvalit. 304 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Slovo ”Varenyjam“ vyzývá k tomu, ţe tato síla si zaslouţí, abychom se jí snaţili přiblíţit. ”Bhargo“ označuje nádheru a jas. Je obtíţné některá sanskrtská slova přeloţit.”Devasja“ znamená něco pocházející od Boha. ”Dhímahi“ vybízí: „Meditujme o tom.“ Někteří světci tvrdí, ţe Gajátrí mantra není určena k opakování, ale k meditaci. Dohromady lze tento úsek mantry přeloţit jako: „Meditujme o nádheře a jasu Boha, který je jako Slunce.“ ”Dhijo Jo Nah Prachodaját.“ ”Dhijo“ bývá někdy překládáno jako budhi, rozlišovací schopnost neboli vyšší intelekt. Mantra poukazuje na to, co povaţujeme ve své existenci za nejhodnotnější. ”Nah“ znamená my. Dohromady tato část mantry znamená, ţe se k Němu modlíme, aby pročistil a projasnil náš intelekt. Aby On prozářil rozlišovací schopnost, která je v lidském ţivotě tolik důleţitá. Tato poslední část Gajátrí mantry je její podstatou a základem prosby v mantře obsaţené: „Nechť tato veliká Síla pročistí naše mysli.“ Šťastným se stane ten, jehoţ mysl je pročištěna. Předkládám vám pouze podstatu této veliké mantry skrývající v sobě hluboké významy. Přeloţit ji lze i jako modlitbu k Všemohoucí Síle: „Skvěješ se a záříš: učiň i mne skvoucím a zářícím.“ Být šťastní a zářiví, to si přejí všechny lidské bytosti, jde o univerzální mantru. V této mantře je tedy obsaţena prosba o pročištění. Modlíme se, aby Bůh vyjasnil naši mysl tak, abychom mohli naplnit účel ţivota. Ve zkratce je v Gajátrí mantře pouţito několik přívlastků pro Boha, které naznačují Jeho kvality. Dále pak následuje prosba, aby osvítil a pročistil naši mysl. Nejsem vyznavačem rituálního pojetí, které bývá někdy s prováděním mantry spojeno. Občas mluvím o významu určitých rituálů, ale je třeba rozlišovat. Některé rituály mohou pomáhat v hledání duchovnosti. Měly by ale slouţit jako prostředek k přiblíţení se duchovním cílům, jinak se v nich ztratíte. Protoţe jste se na mantru ptali, rozhodl jsem se vám k ní něco povědět. Není nic špatného na tom, snaţit se věcem porozumět. Důleţitější však je, zda v sobě máte lásku. O to skutečně jde. K realizaci Boha není zapotřebí znalostí a učenosti. Nikdo nemůţe duchovně prozřít prostřednictvím svého vzdělání či inteligence. Naopak je zapotřebí jednoduchosti, přímočarosti a opravdovosti. Buďte prostí a milujte. Všechny mantry mají svou roli a hodnotu. Podle jednoho velkého svatého je však nejvyšší mantrou toto: „Ó, Pane, patřím Tobě a Ty mně.“ Lze si také říkat: „Ó, Pane, KÍRTANY A MANTRY 305 i kdyţ nevím, kdo jsi, kde jsi a jak to všechno je, vím, ţe jsi. Cítím to. Jsi a já jsem Tvůj a Ty jsi můj.“ Tady jiţ není třeba nic dodávat. Taková modlitba má větší hodnotu neţ všechny mantry. „Jsem Tvůj a Ty jsi můj. Všechno je v pořádku.“ Znovu tedy shrnu obsah Gajátrí mantry. Óm je nejvyšší pojmenování, vyjádření Boha, který je Existencí, Vědomím i Blahem. Modlíme se k tomuto věčnému Světlu zářícímu jako Slunce, jehoţ nádhera je to nejdrahocennější, co můţeme v ţivotě mít, a na jehoţ jas bychom měli meditovat tak, aby se naše mysl vyjasnila a pročistila. Takto se v Gajátrí mantře modlíme. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 306 307 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… ODPOUTANOST …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 308 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pět cest k odpoutanosti Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jedním z nejdůleţitějších faktorů na duchovní cestě je odpoutanost. Dokud máme vazby ke světu, ať uţ jde o nějaké věci, události nebo vztahy, spoutává nás to. Čím více ze sebe svou připoutanost setřeseme a stáváme se odpoutanějšími, tím více zaţíváme volnost a osvobození. Včera jsme na satsangu s indickými ţáky četli pasáţ o odpoutanosti. Svámí Ramsukhdasdţi v ní vysvětloval, ţe pro osvobození tolik důleţitou odpoutanost můţeme získat pěti cestami. Prvním zdrojem, z něhoţ můţe do našeho ţivota vstoupit více odpoutanosti, je utrpení. Dojde k nějaké nešťastné události, například zemře někdo z našich blízkých, a my začneme díky tomu uvaţovat o smyslu ţivota. Bolestivé události oslabují naši připoutanost. Druhým zdrojem odpoutanosti je strach. Náš strach ze smrti, obavy ze stáří, nejistoty v práci a v materiálním zajištění našeho ţivota nás přivádějí k úvahám o pomíjivosti a nesmyslnosti světa. Třetím zdrojem odpoutanosti je přemýšlení o pomíjivosti všeho ve světě. Pokud je naše myšlení vedeno rozlišovací schopností, směruje nás správným směrem. Čtvrtou cestou, jíţ se upevňujeme v kvalitě odpoutanosti, je duchovní praxe. Kdyţ si například opakujete ve svém srdci boţí jméno, jste po celou dobu odpojeni od lidí a světa kolem. Místo vazeb se světem se prohlubuje vaše láska k Bohu nebo k nějakému světci. Ztrácíte na chvíli své mentální propojení s okolím, s blízkými lidmi, se svým majetkem, s domovem a s dalšími věcmi ze světa. Nakonec je zdrojem naprosté odpoutanosti duchovní seberealizace, kdy je člověk zcela připoután pouze k Bohu a tím odpadají všechny osobní vazby ke světu. Popsal jsem vám pět cest v posloupnosti, v níţ se v nás odpoutanost více a více upevňuje. Na nejniţším stupni se dostává odpoutanost do našeho ţivota strádáním. Kdyţ vás bolí záda nebo zraněná noha, ztrácíte zájem o svět. Jakmile ale bolest odezní, začnou vás ihned napadat myšlenky na to, s kým byste si někam vyrazili. Podobně i na druhém stupni, kde vás k většímu oddělení se od materi- ODPOUTANOST 309 álních nebo fyzických věcí vede strach, odpoutanost končí, jakmile pomine ohroţení. O poznání hlouběji nás ovlivní naše rozjímání o povaze ţivota. Ještě více se naší součástí stává odpoutanost získaná z duchovních cvičení, meditace nebo opakování mantry. Kdyţ se na satsangu zpívá, zapomínáte na chvíli na celý svět. Proto také kaţdý den na závěr Satsangu zpíváme. Dostáváte se v tu chvíli do jiné dimenze. Na chvíli existujete bez všech svých vazeb. Čtvrtým způsobem se v nás odpoutanost upevňuje hlouběji, vydrţí déle a dochází k většímu pročištění. Vytváří se v nás větší potenciál pro duchovní seberealizaci. Do duchovní praxe patří také nesobecká sluţba. Pokud pracujete s myšlenkou na druhé, dochází k odpoutanosti. Sebe a své připoutanosti musíte odloţit i tehdy, kdyţ přispíváte na nějaké dobročinné účely. Nakonec veškerá připoutanost zaniká tím, ţe zaţíváme své pravé Já a Lásku Boha. Rozvine se trvalé pouto Lásky pouze s Bohem. Cílem není zůstat u vyprahlé odpoutanosti, ale uvolnit místo připoutanosti prostor Lásce. Láska je naprostým protikladem připoutanosti. Vazby se světem nás spoutávají a vytvářejí v nás tendence k vlastnictví. Upadneme například do klamu, ţe nějaká osoba patří jenom nám. Naopak Láska přináší osvobození. První dva zdroje odpoutanosti vstupují do našeho ţivota nedobrovolně. Utrpení a nejistotu jsme si nevybrali. Odklánějí nás od našich vazeb pouze po dobu svého trvání. Jakmile odeznějí, jsme téměř zpátky tam, kde jsme byli předtím. Třetí cesta, přemýšlení o povaze ţivota, uţ je více naší volbou. Měli bychom se proto takovým zastavením věnovat co nejčastěji. Pomůţe nám to v odpoutávání a uvolňování se z pout připoutanosti. Zcela svobodnou volbou potom je, zda se vydáme čtvrtou cestou a zařadíme do svého ţivota co nejvíce duchovní praxe. Chtěl jsem vás dnes nasměrovat k tomu, abyste do svého ţivota nechali vstoupit více odpoutanosti. Čím víc se uvolníte ze svých připoutaností ke svému tělu, zdraví, penězům, uznání od druhých, společenskému postavení a dalším hmotným věcem, tím více začnete objevovat svůj vztah s Bohem. Bůh a vaše duše totiţ ve vás přebývají neustále. Proto se dobrovolně, ze svého vlastního rozhodnutí, věnujte úvahám o smyslu ţivota, duchovním cvičením, četbě duchovních knih, přispívání na dobročinné účely, nesobecké sluţbě... 310 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Přeji vám všem, abyste se postupně uvolnili ze svých připoutaností. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozdíl mezi Láskou a připoutaností Vybráno ze Satsangu 15. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Rád bych více vyjasnil, jak je to se skutečnou Láskou, o které se tak často zmiňuji. Láska je tím nejcennějším, co v ţivotě máme. Veškeré usilování na duchovní cestě vyvrcholí nakonec ve skutečné Lásce. Všechny duchovní cesty i všechny náboţenské směry se završují v Boţí Lásce. Pokud byste se ptali, zda lze najít něco společného pro všechny lidi různých zemí, jazyků, národností, vyznání atd., odpověděl bych: „Ano, je to Láska.“ Mezi dokonalou Láskou a Bohem není ţádný rozdíl, jsou to jen dvě různá slova pro totéţ. Ve jménu Lásky se však většinou prezentuje pouhá fyzická přitaţlivost a sex. Sex patří k ţivotu, ale uţ světci v dávné Indii odhalili, ţe jde o základní energii, kterou je potřeba usměrňovat. Sexuální kontakty by měly být zastřešeny sebekázní. Jenom tak můţeme v ţivotě postoupit dál. Pokud se do sexu pouštíme podle chvilkových poryvů vášně, stává se sex zdrojem hlubokého úpadku. Proto bychom měli rozlišovat mezi skutečnou Láskou a lpěním na lidech či věcech. Nejvyšší Láska je čistá a pochází od Boha. Cílem všech duchovních cest je, abychom jednoho dne zaţili skutečnou Lásku, která uţ skrytě v kaţdém z nás existuje. Nepotřebujeme si tuto dokonalou Lásku vytvářet, ona uţ v nás je. Jen ji musíme odhalit. Kaţdý z nás si v sobě nese skutečnou čistou Lásku. Je to jako s vodou, která se sice nachází v zemi všude, ale kdyţ se k ní chcete dostat, musíte vykopat studnu. Na začátku nacházíte kamínky, kousky ţeleza a různé odpadky. Pokračujte ale dále, odstraňujte postupně všechny nečistoty, aţ časem zjistíte, ţe uţ vyhrabáváte jenom hlínu bez příměsí. Pokračujte dál. Po nějaké době začne být hlína vlhká. Neustávejte ale v práci, aţ dojdete k vodě, byť zpočátku velmi špinavé. Vaším cílem je pitná voda, a proto pokračujte dál. Nakonec dojdete aţ do cíle a můţete se napít. Stejně tak i v lidském ţivotě shledáváte na začátku jen vášeň a fyzické touhy. Muţi touţí po ţenách a ţeny jsou zase dychtivé po ODPOUTANOST 311 muţích. Nejde o nic v rozporu s Bohem, ale nezastavujte se v tomto stadiu. Proti Bohu je nepokračovat dál. Hledejte své skutečné Já. Následuje stadium, do něhoţ se dostává většina hledajících. Daří se jim ukáznit se ve smyslových poţitcích, ale myšlenky i nepročištěné emoce přicházejí v meditaci dál. Nepropadejte beznaději, prostě dál pokračujte. Přijde čas, kdy své skutečné Já naleznete a dostane se vám záţitku Boha. Mezi skutečnou Boţí Láskou a připoutaností je obrovský rozdíl: Skutečná Láska je věčná, zatímco pouhá náklonnost je přechodná záleţitost. Skutečná Láska nikdy nevzniká, protoţe je přítomna stále. Na rozdíl od připoutanosti, ke které dochází aţ ve chvíli, kdy si k někomu nebo k něčemu vytvoříme vazbu. Ve skutečné Lásce hraje důleţitou roli rozlišovací schopnost. Neztrácíme v ní schopnost vhledu a uvědomování si situace. V připoutanosti k něčemu či někomu je naše rozlišovací schopnost zastřena. Skutečná Láska má neomezenou kapacitu. Čím jdete dále, tím více jí přibývá. S náklonností je tomu jinak. Je nestálá a rozkolísaná. Chvíli je jí hodně a potom se najednou vyčerpá. Skutečná Láska existuje naprosto bez hranic, zatímco připoutanost je omezená. Skutečná Láska je průzračně jasná a ničím nezastřená. Připoutanost v sobě vţdy obsahuje různá znečišťující zabarvení. Skutečná Láska vţdy osvobozuje, zatímco připoutanost k věcem a k lidem nás svazuje. Skutečná Láska nás obdařuje nesmrtelností a snímá z nás strach ze smrti. V poznání sebe sama zaniká strach ze smrti. V připoutanosti navozuje představa smrti strach: „Našel jsem si tu nejkrásnější ţenu na světě. Co ale kdyby zemřela?“ „Konečně mám muţe, jakého jsem si vţdycky přála. Nesmí mi nikdy zemřít.“ Připoutanost je stále něčím ohroţena. Ve skutečné Lásce zaţíváte jednotu veškerenstva. Naopak v připoutanosti jde o výlučné upnutí se na něco nebo na někoho. Skutečná Láska vám sesílá na rty úsměv. Co s vámi dělá připoutanost, víte sami. Většina z nás jsme specialisty na trápení, stěţování si a naříkání. Skutečná Láska vţdy přináší štěstí. Co vám přináší připoutanost, znáte dobře sami. Celý svět se promění v neštěstí. 312 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ve skutečné Lásce se cítíme dobře a vyrovnaně, zatímco připoutanost nás neustále vyvádí z míry. Skutečná Láska oblaţuje klidem. Naopak, pokud jsme k někomu nebo k něčemu připoutáni, klid nás opouští. Skutečná Láska nás zbavuje všech strachů, zatímco v připoutanosti jsme neustále zmítáni obavami: „Nezačíná se můj milý náhodou zajímat o jinou ţenu? Co si počnu?“ „Moţná mě chce moje drahá opustit. Jenom to ne!“ Skutečná Láska posiluje chuť do ţivota, zatímco připoutanost nás o ţivotní radost často připravuje. Skutečná Láska nikdy neústí do poniţování nebo uráţení druhých. Jsme-li k někomu připoutáni, často se ve vztahu cítíme ublíţeni a zraněni, a to právě od člověka, na němţ tolik lpíme. Skutečná Láska nás pročišťuje, zatímco připoutanost je zanesena mnoha nečistotami. Skutečná Láska nám nepřináší ţádné strádání, ale naopak je odstraňuje. Trápení je způsobováno pouze připoutaností. Skutečná Láska nás povznáší, zatímco připoutanost nás stahuje dolů. I Boha potěší, kdyţ zahlédne v srdci člověka skutečnou Lásku. Vţdyť ani nás, lidské bytosti, připoutanost někdy moc netěší. Skutečná Láska nezná poraţených na rozdíl od připoutanosti, kdy se často cítíme tlačeni do kouta. Ve skutečné Lásce jde jenom o dávání. Neustále se nabízíte a dáváte všem kolem. Připoutanost je zaloţena na braní a poţadování něčeho: „Tohle chci.“ „Dej mi tamto.“ „To je můj dům.“ „To je moje ţena.“ „To je přece moje kolo!“ Moje, moje, moje… Skutečná Boţí Láska je neustále přítomna, a proto je naprosto přirozená. Připoutanost musíme uměle vytvářet. Skutečná Láska uţ tu je, ale připoutanost musí být vţdy nějakým způsobem vytvořena. Předloţil jsem vám dlouhý seznam bodů. Proč bychom tedy usilovali o něco tak nesmyslného a pošetilého, jako je připoutanost? Proč se vzdávat skutečné Lásky? ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… ODPOUTANOST 313 Význam odpoutanosti Vybráno ze Satsangu 21. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Proč je tak důležitá odpoutanost?“ Význam odpoutanosti je snadné pochopit z mnoha úhlů pohledu. Jedna z prostých pravd, s nimiţ má kaţdý z nás zkušenost, je, ţe čím více jsme k něčemu připoutaní, tím více trpíme. Kaţdý z nás mohl zaţít, ţe kdyţ na něčem hodně lpí, přináší mu to starosti. Čím více jsme na někoho upnutí, tím více od něj očekáváme a tím více jsme také frustrováni. Připoutanost je ve své podstatě nevědomostí a iluzí. Naše čistá Existence není k ničemu připoutaná. Jak se praví v Upanišadách: „Naše čistá Existence – Puruša – je vţdy odpoutaná.“ Proč se tedy k věcem a lidem připoutáváme? Z nevědomosti. Kde v nás tato nevědomost přebývá? Na úrovni naší mysli, kde si z nevědomosti vytváříme představy a teorie. Co jsme si sami vytvořili, toho se také můţeme sami zbavit. Svět je místem, kde bychom se měli odpoutaně věnovat práci a sluţbě pro ostatní. Je to jako byste ţili v domě a povaţovali sami sebe za dům. Nejste přece domem, v němţ bydlíte. Čím víc se ztotoţňujete s domem, v němţ ţijete, tím více si o něj budete dělat starosti. I kdybyste se své připoutanosti zbavit nechtěli, přirozený běh ţivota vás k tomu přinutí. Nikdo si nepřeje utrpení a starosti. Jednu věc máme my lidé všichni společnou, ať uţ se jakkoli lišíme ve svém světonázoru, například v tom, zda věříme nebo nevěříme v Boha. Na celém světě nenajdete člověka, který by si nepřál zaţívat klid a štěstí. Klid a štěstí nemůţete mít bez toho, ţe byste byli odpoutaní. Pouze tehdy, kdyţ se rozvine odpoutanost, můţe do ţivota vstoupit opravdová Láska. Láska a připoutanost totiţ stojí proti sobě jako dva protiklady. Připoutanost přináší frustraci a konflikty. Chcete něco od druhého, berete, zatímco v lásce dáváte. Kdyţ se podíváme na náš ţivot, jak se přirozeně odvíjí, jsme neustále stavěni do situací, kde se musíme od někoho či od něčeho odpoutávat. Kaţdý den jsme nuceni se něčeho vzdát. Je základní daností ţivota, ţe lidé umírají, a to se týká i našich blízkých. Kaţ- 314 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dým dnem ztrácíme zase další čas určený pro náš ţivot a přibliţujeme se smrti. Duchovně seberealizovaní světci upozorňují, ţe narozeniny jsou ve skutečnosti oslavou smrti, protoţe slavíme-li například třicetiny, zemřelo pro nás celých třicet let ţivota a zbývá nám uţ jen nějakých dvacet či třicet let. I kdybyste ţili poměrně dlouho, sedmdesát nebo dokonce sto let, smrt vás nemine. Denně lidé náhle umírají. V našem ţivotě neustále něco umírá. Skutečným smyslem lidské existence je vědomě si tento fakt přiznat a začít vyuţívat veškerý svůj čas a energii k poznání věčné Pravdy neboli Boha, jinými slovy našeho vlastního Já. Ve všech sférách ţivota je ţádána svoboda. Například v politice – kaţdá země si přeje být svobodná. Svoboda je jiné slovo pro odpoutanost. Být odpoutaní ve vztazích neznamená přestat brát ohledy na ostatní. Odpoutanost naopak umoţňuje, aby se mohla rozvíjet skutečná Láska. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Proces očišťování a odpoutávání se Vybráno ze Satsangu 23. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha V určitém smyslu jde v procesu vnitřního očišťování o dosaţení odpoutanosti. Povaţovat něco za své vlastnictví a lpět na vztazích – to jsou ty nečistoty, ze kterých se na duchovní cestě uvolňujeme. Proces očišťování a odpoutávání se vlastně spontánně probíhá neustále po celý ţivot. Jak to myslím? Stále nás něco opouští. Všichni si například přejeme být věčně mladí, ale přirozeně kaţdým rokem stárneme. Nemyslete si, ţe jsem měl vţdycky bílé vlasy, jako mám dnes. A nemyslete si, ţe jednou na tom budete jinak. Stárnutí je přirozený proces. Všichni procházíme různými ţivotními obdobími. Nenarodil jsem se takhle staře vypadající. Všechno podléhá změně. Stejně tak se nám někdy finančně daří a někdy zase nedaří. Někdy se cítíme ve výborné fyzické kondici a jindy se zase věnujeme svým zdravotním problémům. I kdybychom o své zdraví pečovali sebevíc, nemáme ţádnou záruku, ţe neonemocníme. Podobně je tomu i v oblasti vztahů. Rozpadnout se můţe i to nejlepší přátelství. Naši blízcí také jednoho dne odejdou, například ODPOUTANOST 315 naši rodiče nebo jiní starší příbuzní. Smrt, která nás odděluje od našich blízkých, je tím nejmocnějším očistným prostředkem. Je ale velký rozdíl, zda dochází k pročišťování na základě dobrovolného rozhodnutí, nebo pod tlakem. Osvobozeni budou nakonec ti, kteří jsou moudří a vnitřně se rozhodli věci přijmout tak, jak jsou. Pokud jen událostmi nedobrovolně procházíte, nemůţete být osvobozeni vnitřně. Samotná smrt problém nevyřeší, protoţe to by potom dosáhli konečného osvobození všichni zemřelí. Lidé se znovu rodí a znovu umírají, a tak stále dokola. Pouze během ţivota můţe dojít moudrým přístupem ke skutečnému odpoutání se. Činnosti ve světě bude takový člověk vykonávat stejně jako ostatní. Zatímco dříve bylo jednání motivováno připoutaností a touhami, postupně se vnitřní motivací stává soucítění, láska a přání dobrého pro ostatní. Ani po duchovní seberealizaci nepřestanete pracovat. Proto ti, kteří jsou moudřejší a následují duchovní cestu, dosáhnou natrvalo stavu svého skutečného bytí a naprostého osvobození snadněji a rychleji. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Připoutanost a povinnosti Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Jak se zbavit připoutanosti ve vztazích? Všichni víme, ţe je to právě připoutanost, co nás nejvíce zotročuje. Nejčastěji býváme připoutaní ke svým příbuzným, nejbliţším a nejdraţším – ke svému otci, matce, synovi, dceři, manţelovi, manţelce… Měli byste pochopit, ţe kdyţ je mezi lidmi silné pouto připoutanosti, vztah mezi oběma dušemi mívá obvykle dlouhou historii. Duše si mají vzájemně něco splatit. Dokud nejsou dluhy splaceny, připoutanost neskončí. Jinými slovy, připoutanost neodejde bez sluţby druhým. Připoutanost nezmizí jen mentální analýzou. Je třeba plnit svůj díl povinnosti k člověku, k němuţ nás váţí silné city. Připoutanost bude přetrvávat, i kdyţ budete rozjímat nad tím, jak je svět přechodný a vztahy pomíjivé: „Lidé se rodí a umírají, tak o co jde. Nevíme, kdo byl během tolika ţivotů naším otcem, matkou, dcerou, synem, manţelem, manţelkou…“ Podobnými analýzami vazba nezmizí. 316 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pokud však člověku, k němuţ jste připoutaní, poslouţíte, splníte své povinnosti a všechny závazky, potom automaticky přijde čas, kdy se vazba uvolní. Dluhy budou splaceny a tím odejde i připoutanost. Skoncovat s připoutaností neznamená vyschnout ve vztahu ke světu. Kaţdý, kdo je vyprahlý ke světu, je vyprahlý i k sobě samému. Tento svět není určen k nářku. Není cílem, abychom byli suší jako písek a kamení. Svět je pěkným místem, kde se odehrává Líla, Boţská Hra. Měli bychom si uvědomit Boţství v sobě. Měla by odejít připoutanost, ale ne Láska. Mezi lpěním a Láskou je rozdíl. Skutečná Láska se totiţ v ţivotě rodí a rozkvétá pouze tehdy, kdyţ tu není připoutanost. Připoutanost odejde a Láska zůstává. Lásku ukončit nelze. Proč bychom se jí měli zbavovat? Není čím se trápit. Není třeba ani pospíchat: „Nejprve během dvou dnů skoncuji s připoutaností ke všem blízkým a pak začnu meditovat.“ Nevybízím vás k podobným rozhodnutím. Nebude to fungovat. Ke skutečné změně nedojde, kdyţ se budete týden analyzovat a potom prohlašovat: „Nyní jsem silou svých myšlenek skoncoval se všemi vazbami v sobě. Teď uţ bude všechno nádherné a nastoupí blaţenost.“ Za pět minut přijde vzpomínka na matku. Samozřejmě, ţe myšlenky znovu přijdou. Takovým způsobem věci ukončit nelze. To není ten správný způsob. Další metodou, kterou světci předkládají, je snaţit se ve vztazích s lidmi vidět v kaţdém Boha. Teoreticky je to správné, protoţe Bůh ve všech i ve všem existuje. Ale ani tímto způsobem se změna neodehraje rychle. Vidět ve všem Boha je nejvyšší stupeň. Toto prohlédnutí jednou přijít musí, ale cesta k němu trvá velmi dlouho. Proto se v situacích, kdy proţíváte připoutanost, snaţte plnit svoji povinnost, jak nejlépe dokáţete. Nestarejte se, co se stane potom. Přenechejte všechno Bohu. Jste například tady v Indii a můţe vám přijít vzpomínka na to, jak se daří vašemu otci, matce či dítěti. „Jak se asi má ona, zatímco já jsem tady?“ Není to nic nepřirozeného, takové vzpomínky přicházejí. Měli byste ale být moudří a vědět, ţe nikdo nemá věci ve svých rukou. Věci se odehrávají a staly by se, ať jste tady nebo tam. Co s tím naděláte? Důleţité je, kdyţ jste měli moţnost plnit svoje povinnosti, byli jste se svými blízkými a oni potřebovali vaši sluţbu, jestli jste byli tehdy ochotni poslouţit. Pokud jste se tehdy snaţili, jak jste nejlépe uměli, pak je všechno v pořádku. ODPOUTANOST 317 Není dobré, abyste přijeli do Indie a byli myšlenkami v Praze, v Berlíně či v Londýně. Mysl by měla být tam, kde je tělo. Tělo je teď v Indii, tak i mysl by měla být tady a zabývat se duchovní praxí, pro kterou jste přijeli. V tom spočívá trénink. Bůh se stále stará o všechny, ať jsou kdekoli. Kdyţ jste byli doma se svými blízkými, bylo v pořádku být tam. Nyní jste tady, a tak se věnujte práci tady. Bůh se tam o ně stará. Věřte Mu. Je všude. Co byste mohli dělat, i kdybyste byli tam? Čemu by to pomohlo? Jsou to jen výtvory vaší mysli. Důleţitá je jen jedna věc – abyste byli připraveni podle svých nejlepších schopností vykonat svoji povinnost, kdykoli k tomu bude příleţitost. Pokud zrovna se svými blízkými nejste nebo nejste v situaci, kdy byste mohli někomu pomoci, pak to přenechejte Bohu. To je ten jediný způsob, jak dosáhnout vnitřního míru. Mysl si často vymýšlí a vytváří představy, co se asi kde stalo. Mysl si s vámi hraje. Všechno je v pořádku, tam i tady. V situacích, kdy proţíváte připoutanost, se snaţte, jak nejlépe můţete, plnit svoji povinnost. Jak všechno dopadne, můţete přenechat Bohu. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Jak rozvíjet vnitřní odpoutanost Vybráno ze Satsangu 21. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Dostal jsem dnes otázku, jak se zbavit připoutanosti. Pouhou mentální analýzou se od připoutanosti oprostit nedokáţete. I kdyţ i rozjímání nad ţivotem pomáhá. Člověk si uvědomí, jak moc je připoután k různým věcem a lidem, například ke svému domu, k rodičům, k dětem… Na cestě k vnitřní odpoutanosti existuje několik nápomocných faktorů. Jedním z nich je zabývat se znovu a znovu pomíjivostí ţivota. Ţivot je přechodný. Vše odchází, nic nemůţe vydrţet na trvalo. Tak proč se k něčemu poutat? Je to zbytečné. Podívejme se na jednu zajímavou věc. Majetek, peníze a lidé, k nimţ se váţeme, přetrvávají i po našem odchodu ze světa – po tom, co nazýváme smrtí. Své blízké, majetek či peníze si s sebou vzít nemůţeme. Do dalších ţivotů s námi zůstává na úrovni našeho 318 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU jemnohmotného těla pouze připoutanost k nim. Opouštíme věci, lidi a místa, ale bereme si s sebou připoutanost. Tato pouta nás vnitřně svazují. Moudrost spočívá v rozvíjení odpoutanosti ještě před fyzickou smrtí. Jde o to, abychom skoncovali se svými připoutanostmi ještě tady na Zemi. Za prvé je tedy uţitečné připomínat si pomíjivost všech věcí světa. Jde o pravdivé tvrzení, které nikdo nemůţe popřít. Vytvářet si pouta je proto pošetilostí a nevědomostí. Dále je dobré zabývat se úvahami o stáří, nemoci a smrti. Těmto ţivotním faktům se nemůţe nikdo vyhnout. Zřídka, ale přece se můţe najít člověk, který nikdy nebyl nemocný. Stáří a smrt ho však čekají zcela určitě. Ve stáří se člověk, i kdyţ není nemocný, stává tak slabým, ţe si není schopen ani připravit šálek čaje či vstát bez cizí pomoci z postele. Stárnoucí člověk se stává závislým na druhých, podobně jako dítě. Proto se říká, ţe se starý člověk stává dítětem. Podporu a pomoc potřebuje dítě stejně jako starý člověk. Stáří a smrt čekají na kaţdého. Připomínání si pravdy o stáří, nemocech a smrti v nás posiluje odpoutanost. Uvědomíme si, ţe nás nevyhnutelně čekají, a je proto marné se k něčemu vázat. Ještě důleţitější neţ podobné úvahy je sluţba druhým. To je tajemství úspěchu jak se zbavit připoutanosti. Buďte nápomocní lidem kolem sebe, a zvláště těm, k nimţ se cítíte více připoutáni. Zaujmete-li postoj sluţby, přijde čas, kdy vás připoutanost opustí. Splněním povinnosti ve vztahu k určitému člověku dochází k vnitřnímu pročištění. Sluţbou splatíte, co jste byli dluţni. Vnitřně se očistíte a odpoutáte. Postupně by se postoj sluţby vůči blízkým lidem měl rozšířit na sluţbu pro všechny. Všemi jsou míněni ti, s nimiţ přijdete do kontaktu. Nevybízím vás k tomu, abyste vyšli na ulici, pozdravili a nabídli sluţbu. Pro směřování k odpoutanosti v ţivotě je také důleţitá pravidelná meditace. Pokud se zmíněné přístupy stanou součástí vašeho ţivota, přijde čas, kdy bude prvek sebestřednosti ve vašem jemnohmotném těle a v mysli nahrazen Láskou. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… ODPOUTANOST 319 Vyrovnanost a odpoutanost od přání Vybráno ze Satsangu 9. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Drahý Gurudži, ráda bych se zeptala, jak být vnitřně pevnější, vyrovnanější a méně závislá na názorech druhých lidí?“ Vaše přání je tím nejlepším cílem pro kaţdého hledajícího. Všichni si přejeme najít vnitřní stabilitu. Proto se také věnujeme duchovní cestě. Naprosto vyrovnaní se stáváme aţ po duchovní seberealizaci. Naše vyrovnanost se zvyšuje úměrně tomu, jak dokáţeme být odpoutaní od svých tuţeb. Snaţte se postupně osvobozovat z vlivu svých přání. Před dvěma lety zemřel veliký indický světec, Svámí Ramsukhdasdţi. Dva dny před svojí smrtí naposledy vedl satsang, bylo mu sto dva let. Ve svém posledním proslovu mluvil o věcech, které mohou stěţí pochopit i velmi pokročilí hledající. Jednou z nich bylo, ţe bychom měli být prosti jakékoli touhy, dokonce i po Bohu. Hledající tím byli zaskočeni a ptali se mě později, co si o tom myslím. Ve světcově prohlášení je ukryto tajemství, ţe pokud nejsou přítomny ţádné touhy, existuje pouze Bůh. Pokoušet se být více s Bohem znamená zároveň, ţe jste od Něj odděleni. Pokud vás opustí všechny touhy, dokonce i po Bohu, co vám zbude? Zůstane jen Bůh, Mír a Dokonalost. Píše se o tom i v Bhagavadgítě. Ardţuna, hledající, se ptá svého Gurua, jímţ byl v té době sám Pán. Přečteme si několik veršů. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 54: „Ardžuna řekl: Krišno, jaké vlastnosti má duše, která realizovala Boha? Je její mysl vyrovnaná? Je ukotvená v samádhi (dokonalém klidu mysli)? Jak takový člověk vyrovnané mysli mluví, sedí a chodí?“ Ardţuna se ve verši ptá přímo na vnitřní vyrovnanost. Pán odpovídá v následujícím verši: Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 55: „Šrí Bhagaván řekl: Ardžuno, když se člověk úplně vzdá všech tužeb mysli a je spokojený sám v sobě (štěstím z Já), pak je nazývánčlověkem vyrovnané mysli.“ 320 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Chcete-li mít vyrovnanější mysl, osvoboďte se od svých tuţeb. Důleţité je porozumět rozdílu mezi potřebami a touhami. Na rozdíl od tuţeb není našich potřeb zase tak mnoho. O naplňování našich potřeb se stará Bůh, který nás seslal na Zemi. Stejně jako musí rodiče zajistit potřeby svých dětí. Přenechejme starosti o své potřeby Bohu. Co se týká tuţeb, jejich konec je v nedohlednu. Proto nás Bůh vybízí k tomu, abychom si ve svých přáních stanovili nějakou hranici. Podívejme se ještě na jeden verš. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 56: „Mudrc, jehož mysl zůstává nerozčeřená uprostřed utrpení, jehož žízeň po požitcích se úplně rozplynula, a který je osvobozen od vášně, strachu i hněvu, je nazýván člověkem vyrovnané mysli.“ Takovými byste se měli stát. Přečteme si ještě jeden verš. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 57: „Kdo není k ničemu připoután, kdo se nenechá strhnout při setkání s něčím pozitivním, ani nemá odpor v přítomnosti negativního, ten má vyrovnanou mysl.“ Pán zde mluví o naprosté odpoutanosti. Neměli bychom být připoutáni k ţádné osobě, věci ani činnosti, dokonce ani ke Guruovi ne. Do vztahu ke Guruovi patří láska, nikoli připoutanost. V tomto výjimečném vztahu se věci odehrávají zcela jinak. Pokud se ţák ke Guruovi upíná, skutečný Guru jeho připoutanost nedovolí. Jednoho dne ji nějakým způsobem ukončí. „…kdo se nenechá strhnout při setkání s něčím pozitivním, ani nemá odpor v přítomnosti negativního…“ Takový člověk neotvírá šampaňské, jakmile něco dobře dopadne. Ani nesedí zhroucený a smutný v koutě, kdyţ se něco nepodaří. Zůstává tichý a nevzrušený – jinými slovy jeho mysl je ustálená. Je pozorovatelem, jehoţ ţádné dění neovlivňuje. Nepleťme si ale vyrovnanost s pasivitou. Stěny této místnosti můţeme také prohlásit za stabilní. My bychom měli být vyrovnaní, ale zároveň plní aktivity ve světě. Za vyrovnanost mysli nepovaţuji vyprávění o jogínech, kteří seděli nehnutě bez přestávky třeba deset hodin. To není moje cesta. Měli bychom být činní navenek a zároveň klidní a vyrovnaní uvnitř. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 321 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… OČISTA EMOCÍ A MYSLI …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 322 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Odstraňování negativ v nás Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Na duchovní cestě jde o nepřetrţitý proces odstraňování a vzdávání se toho, co je v naší existenci neţádoucí. Neustále se snaţíme zlepšovat. Dostáváme pomoc od duchovního Učitele, čteme duchovní texty a osobní příběhy svatých… Především také zaměřujeme pozornost do nitra a přemýšlíme o sobě. Díky tomu všemu začínáme chápat, ţe příčinou našich problémů jsou určité tendence a návyky, které v sobě máme. Podaří-li se je odstranit, problémy se vyřeší. Takto celý proces ve zkratce probíhá. Trochu to připomíná práci sochaře. Co vlastně sochař dělá? Má před sebou kámen, ve kterém je uţ socha obsaţena. Nemusí ji do kamene odněkud přidávat. Sochař se na některých místech dotkne dlátem a objeví se nos. Potom ucho, rty a tak dál. Sochař odstraňuje části kamene, které znemoţňují, abychom spatřili sochu v celé její kráse. Sochař má v hlavě představu krásné sochy a díky tomu socha v kameni existuje. Je jen třeba dát pryč neţádoucí části kamene. Musíte je odstranit a to je všechno, co je zapotřebí. Duchovní Učitel, stejně jako sochařský mistr, učí ţáky, kde mají dlátem ubrat a kde ne, kde zabrat pořádně a kde je třeba jemnějšího způsobu. Tohle všechno se sochař musí naučit. Nakonec vznikne nádherná socha, která doposud skrytě spala uvnitř. Stejně tak je v kaţdém z nás ukryto Boţství. Není třeba Ho odněkud získávat. Dostáváme se k Němu pomocí dláta – rozlišovací schopnosti. Dlátem rozlišovací schopnosti musíte přijít na to, co je potřeba z vaší osobnosti odstranit, a pak to udělat. Zjistíte třeba, ţe se často necháte strhnout k přejídání. Pak od toho upusťte. Přijdete na to, ţe vám nedělají dobře sladkosti – pak je jíst přestaňte. Jiný hledající můţe v sobě objevit hněv: „Zcela bezdůvodně se často rozzlobím. Jsem vlastně neustále nastavený na to se rozčílit. Je jedno s kým a kde.“ Podráţděnost je také potomkem hněvu. Pokud u sebe shledáte hněv a podráţděnost, musíte od nich postupně upustit. Jiný člověk zase u sebe pozoruje ţárlivost. Je třeba ji odloţit. Dále to můţe být nenasytnost, smyslnost nebo obavy z budoucnosti. OČISTA EMOCÍ A MYSLI 323 Jsou to příčiny všech vašich problémů a musíte je odstranit. Vypátrejte, které to ve vaší bytosti jsou, a pak se jich zbavte. Všechny jógové a jiné techniky slouţí právě k odstraňování těchto negativ. Zbavujete se dalších a dalších věcí, aţ se dostanete do bodu, kdy uţ není co odkládat. Pak naleznete sebe sama. Odehraje se to najednou. Já, Bůh, tady jsou pořád. Tak nějak to probíhá. Všechny techniky jsou určeny k odstranění věcí, které mít v ţivotě nechceme. Jde o neustále probíhající proces sebevýcviku a pročišťování. Přijde chvíle, kdy pocítíte, jako by všechno špatné odešlo, vy jste v klidu a říkáte si, ţe jste se snad stali jogíny. Večer se zase dostanete do nesnází. Jakmile si pomyslíte, ţe uţ jste dokonalí, blíţí se chvíle pádu. Buďte bdělí, jinak budete znovu hořekovat. Existuje tedy mnoho čistících technik. Pomalu, jak se všechna ta suť dostává z vašeho podvědomí, stáváte se klidnějšími, je ve vás více lásky, jste energičtější a aktivnější. Pak se vám zvnitřku automaticky odhalují hlubší tajemství. Dokonce aniţ byste četli knihy. Přečteme si v knihách mnoho věcí, přemýšlíme o nich a vytváříme si různé teorie. Jsou to ale jenom naše představy. Teprve kdyţ se doopravdy pročistíme, pochopíme, jak věci skutečně jsou. Potom porozumíme tomu, co to je jemnohmotné, fyzické a kauzální tělo, a jaký je mezi nimi vztah. Jak existují společně a zároveň odděleně… Odkrývají se nám podobné hlubší skutečnosti. Jak jsme se jako lidské bytosti dostali na svět, proč nás potkávají bolestivé události, proč naši drazí zemřeli předčasně, proč jsou nehody… Jednou z velmi důleţitých věcí je porozumět teorii karmy. Porozumíte potom i důsledkům, které ze zákona karmy vyplývají. Jak v sobě ţivot po ţivotě hromadíme vtisky a vytváříme si karmu, a jak jsme propojeni s ostatními bytostmi. Tohle všechno se vám potom vyjasní. Hledající mnohdy shledává, ţe tomu všemu rozumí, zdá se mu to logické a je přesvědčený, ţe to tak všechno je, ale přesto je pro něj velmi obtíţné nerozčílit se. Vidí, jak moc je pro něj těţké zbavit se svých vášní: „Snaţím se, jak nejlépe dovedu, zapomenout na svou přítelkyni (či přítele), ale stále znovu a znovu se mi ty myšlenky vracejí. Co mám dělat?“ Odpovídám: „Musíte to udělat, co jiného vám zbývá? Nemohu to udělat za vás. Jediné ujištění, které vám k tomu mohu dát, je, ţe jsem sám všemi těmito stupni prošel. Nyní problémy nemám, a tak i vy jednou problémy mít nebudete.“ 324 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Přijde den, kdy zaţijete, ţe jste věční, ţe jste čistým Vědomím plným Lásky. Potom budete připraveni slouţit druhým, aniţ byste byli ovlivňováni připoutaností. Ten čas přijde a ţivot se stane boţským. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Pročišťování negativních emocí Vybráno ze Satsangu 12. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Dostal jsem od vás na lístcích několik dopisů s osobními výpověďmi a dotazy. Jedna z hledajících píše o své ţárlivosti na jiné hledající. Touto chorobou trpí mnoho lidí. Hledající se trápí tím, ţe mluvím s některými lidmi více neţ s ní. Bolestivě proţívá, jestli náhodou nemám někoho raději. Jde o proces pročišťování negativních emocí. Nejsem nikomu nakloněný více nebo méně. Můj vztah je ke všem stejný. Vše je však samočinně řízeno tak, aby kaţdý hledající dostal to, co je pro něj či pro ni nejlepší. Pokud v někom vyvstává ţárlivost a on či ona jsou si toho vědomi, ukazuje to na probíhající proces zbavování se vnitřních negativ. Boţím Záměrem je, abyste se osvobodili od všeho, co si uvědomujete, ţe ve vás vyvstává. Nemyslete si, ţe se zhoršujete. Neděje se nic špatného. Jde o proces, kterým postupujete. Cestu lze popsat pomocí tří stupňů. Na prvním stupni o svých problémech nevíte, protoţe jsou ve vás skryty. Někdy se vám můţe zdát, ţe jste lepší neţ druzí, na nichţ jsou vidět slabé stránky, které vy přece nemáte. Není správné takto uvaţovat. Problémy ve vás spíše ještě nevyvstávají na povrch. Hledající, která na ostatní ţárlí a uvědomuje si to, se tím nemusí trápit. Pochopte, ţe jde o proces pročišťování a katarze. Věci se odehrávají dobře. Hledající jsem vţdy nabádal, aby své problémy vyjadřovali – čištění se pak můţe odehrát rychleji. Dovolil jsem proto všem, aby mi psali i ty nejnegativnější a nejhloupější věci a aby vyjadřovali klidně i ty největší špatnosti na světě. Se mnou ani sebevětší špatnost nic nezmůţe. Nijak mě neovlivní. Na prvním stupni se problémy ještě neprojevují a člověk si myslí, ţe je lepší neţ ostatní. Na třetím stupni se člověk stává jogínem OČISTA EMOCÍ A MYSLI 325 a zcela se ode všech nečistot oprošťuje. V naprostém věčném míru, lásce, soucítění a štěstí nezbývá ţádný prostor pro nic špatného. Mezi prvním a třetím stupněm se rozprostírá pole duchovní přeměny, přechodné období pročišťování. Skryté věci vyvstávají na povrch a hledající na ně začínají nahlíţet. Proto se příliš netrapte a nemyslete si, ţe to s vámi jde z kopce. Záměrem Milosti Boha a Gurua je, aby došlo k odstranění nečistot, které v sobě spatřujete. Na druhém stupni musíte zcela zákonitě procházet momenty, kdy v sobě nacházíte různé nehezké věci. Je to součástí procesu vnitřní přeměny. Musí k tomu dojít, je to velmi důleţité. Ať uţ se ve vás vynoří ţárlivost, chtivost či hněv, přijměte je a snaţte se zachovat odpoutaný postoj. Pokuste se říci si: „Jsem pozorovatel, který se jen na něco dívá. Ţárlivost či hněv nejsou mojí součástí. Moţná, ţe zaplňují moji mysl, ale já nejsem mysl. Jsem něco víc neţ mysl. Jsem Duchem, který jako světlo umoţňuje poznání všech těchto věcí. Jsem čistým Poznáním.“ Nemusíte se ani pouštět do podobných úvah, stačí, kdyţ zůstanete odpoutanými pozorovateli. Je důleţité porozumět principu odpoutanosti. Jak se rozvíjí odpoutanost, přestáváte přikládat svým stavům význam, protoţe víte, ţe přicházejí a odcházejí. Předtím jste ţárlivost nevnímali a přijde čas, kdy vás zase opustí. Proč se zabývat přechodnými jevy? Tímto způsobem se negativa, ve vás ukrytá, zeslabují. Není třeba se tím trápit. Naopak se radujte, ţe uţ se vaše vnitřní pročišťování začalo odehrávat. Často uvádím příklad s kobercem, pod nímţ se skrývá spousta prachu. Kdyţ necháte prach pod kobercem, ani o něm příliš nevíte. Rozhodnete-li se ale, ţe si pokoj pořádně uklidíte, nevyhnutelně se při čištění koberce v místnosti rozvíří prach. Nakonec alenení v naprosto čistém pokoji po prachu ani stopa. Stejně tak v procesu pročišťování neboli katarze vyvstávají na povrch nečistoty a vy si je začínáte uvědomovat. Najednou zjistíte, ţe na někoho ţárlíte, ţe jste chtiví nebo v sobě objevíte silnou sexuální touhu. Boţím Záměrem je, abyste se osvobodili od všeho, co si uvědomujete, ţe ve vás vyvstává. Neděje se nic špatného. Jde o proces, kterým postupujete. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. 326 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Čistící proces - otázky Vybráno ze Satsangů 11. 2. 2006, 19. 2. a 23. 3. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Často celou meditaci propláču, zvláště při společných satsanzích zde. Po meditaci bývám v napětí a jsem plná emocí. Rozumím tomu tak, že se cítím vinna za své touhy, které nejsem schopná ovládnout. Jak se mám vyrovnávat se svými problémy?“ Nejprve bych se vyjádřil k první části otázky, kde píše hledající o své tendenci při společných meditacích plakat. Podobně reaguje i mnoho jiných hledajících. Jde o proces pročišťování. Společná meditace s druhými lidmi i meditace o samotě mají své přednosti. Oběma způsoby můţete být obohaceni trochu jinak. Při společné meditaci vzniká velké mnoţství energie, na kterou mohou někteří lidé reagovat pláčem. Není na tom nic špatného. Naopak jde o známku toho, ţe se odehrává proces vnitřního očišťování. Pokud tedy některým hledajícím přirozeně začnou téct slzy, jde o pozitivní projev. Neznamená to ale, ţe byste se měli snaţit plakat. Nechte všechno probíhat spontánně, tak jak vám věci přirozeně vyvstávají. V meditaci ponechte všemu volný průběh. V meditaci jde o proces vyprazdňování vašeho já ode všech vtisků nahromaděných díky vašim činům v minulosti. Cílem je, aby byly věci z minulosti ukončeny. Energie vznikající při meditaci tomu napomáhá. Hledající dále píše o svých touhách. Ano, cílem je osvobodit se ode všech svých tuţeb. To nelze uskutečnit najednou. Tím, ţe jste se začala věnovat duchovní cestě, započal proces osvobozování se od touhy. Člověk, zabývající se duchovní cestou, si bývá více neţ ostatní vědom svých vlastních chyb a slabších stránek. Jak o tom hledající píše, často dochází k pocitům viny. Nenechejte se tím odradit. Uvědomte si, čím ve skutečnosti pocity viny a všechny vaše slabosti jsou. Nejsou součástí čistého Ducha, kterým jste. Existují jen na úrovni vašeho jemnohmotného těla, v mysli. Vaše mysl se začala postupně pročišťovat. Vaše mysl nejste vy samotní. Jste něčím od mysli odděleným. Kdo si uvědomuje vinu? Jak byste mohli být svými slabými stránkami, kdyţ jste schopni se na ně podívat? OČISTA EMOCÍ A MYSLI 327 Ducha bychom mohli přirovnat ke světlu. Duch je Vědomím. Všechny vaše nedostatky se dostávají do světla Ducha. Jakmile jsme schopni si něco uvědomit, začne se to oslabovat. Děje se to proto, ţe v uvědomování si je obsaţena věčná Energie Boţství. Nejpodstatnější je právě postupné rozšiřování vědomí. Jde o to, abychom si byli schopni stále více věci uvědomovat. Otázka: „Jiný hledající píše o zvláštní touze objevující se u něj již od dětství.“ Všichni jsme plní nespočetného mnoţství přání. Máme ve svém podvědomí z minulých ţivotů nastřádáno nesmírné mnoţství vtisků a dojmů. Pročištění proto vyţaduje dostatek času. Občas vyvstávají neuvěřitelné věci, které mohou působit aţ bláznivě. Muţ se například touţí oblékat jako ţena a ţena zase v sobě skrývá představy o tom, stát se muţem. Aniţ bych zacházel příliš do detailů, pro hledajícího je důleţité uvědomit si, ţe můţe být rád, ţe v něm věci vyplouvají na povrch a on si je uvědomuje. Děje se to proto, aby se od nich zcela osvobodil. Je to pro něj pozitivní proces. I já jsem v dětství a dospívání procházel podobnými záleţitostmi. Všechno je jen součástí probíhajícího vývojového procesu. Různé sexuální touhy, zvláštnosti a odchylky v této oblasti, o nichţ se hledající zmiňuje, jsou častou záleţitostí. Nemusíte z nich mít strach. Všechno se pomalu pročistí. Pokud se vám přihodí, ţe vás opanují nějaké silné vnitřní impulsy, vzpomeňte si na Boha, na svého Gurua nebo si v duchu opakujte Óm. Vhodná by také byla pránájáma, zvláště technika anulomaviloma. Velmi efektivně působí na různé psychologické záleţitosti a pročistí vám mysl od všemoţných vtisků a představ. Při tomto dechovém cvičení není potřeba dodrţovat ţádná zvláštní pravidla, není například nutné ho provádět nalačno. Cvičení anuloma-viloma lze provádět kdykoli. Můţe být velmi nápomocné pro odstranění deprese, různých problémů pocházejících z dětství nebo i potíţí v sexuální oblasti, popisovaných v dopise hledajícího. Do mozku se při tomto způsobu dýchání dostává více kyslíku. Prostřednictvím změny rytmu dechu se mění kvalita mozkových buněk, z nichţ všechna mentální činnost pochází. Dýchání a myšlení je propojeno. Začnete-li ovládat prostřednictvím cvičení anuloma-viloma svoji pránu, změní se váš zaběhaný způsob dýchání, který souvisí i s určitými mentálními stavy a představami. Ty se začnou automaticky pročišťovat. 328 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Doporučuji proto cvičení anuloma-viloma nebo opakování Óm. Óm je označení pro Boha, pro nejvyšší Sílu. Nejde o jméno pro nějakou určitou skutečnost. Óm je původní zvuk rozechvívající vesmír. O Realitě uvaţovat ve dvou stupních – jako o projeveném a o neprojeveném. Z neprojevené Reality jako první povstal zvuk Óm. Tento zvuk přetrvává neustále. Pokud se na něj vaše mysl napojí, začnou se všechny niţší věci, například myšlenky, pročišťovat. Otázka: „Mohl byste, prosím, objasnit rozdíl mezi procesem duchovního očišťování a pouhým libováním si v různých impresích, představách a prožitcích?“ Ve své podstatě jiţ duše kaţdého člověka čistá je. Duch nemůţe být jiný neţ čistý. Pouze z nevědomosti se ztotoţňujeme s tělem, s myslí, s emocemi, s věcmi, se vztahy, s penězi a s rolemi tak, ţe zapomínáme na čistotu a proces očišťování a libujeme si v potěšeních hmotného světa. Ptáte se na rozdíl. Duchovní pročišťování s sebou do ţivota přináší klid. Naopak pokud vás namísto vnitřního míru naplňuje poţitek, potom jde o uţívání si nějakého typu potěšení. Můţe jít o potěšení z nějaké hmotné záleţitosti i potěšení v souvislosti s nějakou myšlenkou, fantazií či emocí. Takto můţete rozpoznat rozdíl. Pro dosaţení trvalého, úplného míru není potřeba nic odnikud získávat, protoţe klid je součástí naší vlastní přirozenosti. Mír a Duch nejsou od sebe odlišní. Neţ však nakonec dospějeme k tomuto nejvyššímu stavu, zaţíváme tzv. sattvický klid. Jak tedy rozlišovat mezi skutečným očišťováním a pouhým mentálním potěšením? Děje se to pomocí rozvíjení rozlišovací schopnosti. Právě rozlišovací schopnost ve vás vám napoví, zda jen setrváváte ve svých emocích, myšlenkách a fantaziích, nebo zda směřujete k prohlubování vnitřního míru. Často je ale třeba experimentovat, protoţe právě poučení z chyb bývá pro duchovní vývoj velmi přínosné. Nikdo nechce dělat chyby. Přesto ale chyby často děláme – je to přirozené. Duchovní pokrok většinou neprobíhá přímo vzhůru. Vývoj se odehrává skrze pády a zvedání se, chvíli jsme nahoře a chvíli zase dole. Kdyţ začnete být se sebou spokojení a zdá se, ţe jste uţ dva dny pevně zakotvení v józe, počkejte si na večer. Velmi brzy přijde chvíle, která vám vytře zrak a umoţní vám zase se něco naučit. Tak probíhá duchovní vývoj. V určitém smyslu jde v procesu vnitřního očišťování o dosaţení odpoutanosti. Povaţovat něco za své vlastnictví a lpět na vztazích – OČISTA EMOCÍ A MYSLI 329 to jsou ty nečistoty, ze kterých se na duchovní cestě uvolňujeme. Proces očišťování a odpoutávání se vlastně spontánně probíhá neustále po celý ţivot. Je ale velký rozdíl, zda dochází k pročišťování na základě dobrovolného rozhodnutí nebo pod tlakem. Osvobozeni budou nakonec ti, kteří jsou moudří a vnitřně se rozhodli věci přijmout tak, jak jsou. Pokud jen událostmi nedobrovolně procházíte, nemůţete být osvobození vnitřně. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Čištění jemnohmotného těla Vybráno ze Satsangu 5. 12. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Lidská mysl je skladištěm tolika různých druhů myšlenek! Hledajícím často bez jakékoli příčiny vyvstávají různé negativní myšlenky, například různé formy odporu na duchovní cestě, zášť vůči někomu atd. Duchovní Učitelé často nabádají k tomu, abychom negativní myšlenky neměli. Mají pravdu, ale je to v našich rukách, zda k nám negativní myšlenky budou nebo nebudou přicházet? Pokud by si byli lidé schopni určovat, jaké myšlenky by chtěli mít, nevybrali by si negativní myšlenky. Negativní myšlenky však přicházejí. Je důleţité uvědomit si, ţe pokud vám negativní myšlenky vyvstávají, děje se tak proto, ţe je záměrem Přírody, abyste se od nich očistili. Jde o součást procesu vašeho vnitřního čištění. Na duchovní cestě rozlišujeme tři těla: fyzické, jemnohmotné a kauzální. Vnitřní čistící proces se odehrává především na rovině jemnohmotného těla. Během tohoto procesu často vyvstávají různé negativní myšlenky. Jak se k nim postavit? Nezaujatě pozorujte, jak přicházejí a odcházejí. Uvědomte si, ţe negativní myšlenka, která nyní okupuje vaši mysl, předtím přítomná nebyla, a stejně tak zase za nějakou dobu přítomná nebude. Nechte je prostě samy odejít. I kdybyste chtěli, nemůţete si určitou negativní myšlenku uchovat trvale ve své mysli. Proč se trápit něčím, co je tak přechodné? Pomocí postoje odpoutaného pozorovatele se vaše negativní myšlenky samy zeslabí a budete od svého problému očištěni. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 330 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nápomocné faktory pro vnitřní očistu Vybráno ze Satsangu 17. 9. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Co mohu udělat pro to, aby mé vnitřní pročišťování postupovalo?“ První zásadou je pokračovat v pozorování svého vnitřního já tak, jak to jiţ máte ve zvyku. Neznepokojujte se, shledáte-li u sebe i myšlenky, které nepovaţujete za správné. Všechny myšlenky, které při svém podrobném vnitřním zkoumání odhalíte, jsou otisky z mnoha vašich předchozích ţivotů kombinované s otisky získanými v tomto ţivotě. Bůh k vám byl velmi laskavý, ţe ve vás jiţ očistný proces začal probíhat. Ať ve vás vyvstane jakákoliv myšlenka, neutrálně ji pozorujte. Pokud vaše mysl okomentuje myšlenku jako negativní, pozorujte také svůj komentář. Nechte všechny vnitřní vtisky proběhnout a odejít. Pozorovat se můţete v meditaci i mimo ni. Sebeanalýza je důleţitá, stejně jako pravidelná meditace. Měli byste být zásadoví v dodrţování času určeného pro meditaci. Meditujte pravidelně, bez ohledu na to, zda máte pocit, ţe vám meditace něco přináší, nebo ne. Druhým aspektem, kterému byste měli věnovat více pozornosti, je plnění povinností. Vnitřní čistotu nemůţe nikdo získat bez plnění svých povinností. Sebeanalýza a meditace jsou pouze jedním aspektem ţivota. Stejně tak důleţité je i poctivé plnění povinností. Dalším, pro všechny hledající velmi nápomocným faktorem, je mít důvěru v duchovní osobu. Pokuste se navázat bliţší vztah s člověkem, kterého povaţujete za opravdu duchovního. Úzká vazba s duchovní osobou vám přinese pozitivní změny a celý proces bude probíhat daleko rychleji, neţ kdybyste na sobě pracovali sami. Výběr duchovní osoby závisí na vaší osobní víře a vnitřním hlasu. Dalším doporučením je, abyste se snaţili věnovat nějaké dobročinné práci, jak jen vám to okolnosti vašeho ţivota dovolí. Nesobecká činnost bez jakékoli osobní motivace a bez touhy po výsledcích při pročišťování hodně pomáhá. Kdykoliv ve vás vyvstanou emoce, zavřete se ve svém pokoji a modlete se k Boţství. Vaše modlitba můţe být nasměrována přímo k Boţství nebo se můţete obracet k osobě, v níţ věříte. Očištění se vţdy odehrává prostřednictvím Boha. Jestliţe si nějaký člo- OČISTA EMOCÍ A MYSLI 331 věk přivlastňuje zásluhy za to, ţe u něj dochází k vnitřnímu očišťování, jeho přesvědčení je nezaslouţené a stojí za ním ego. Pročištění můţe proběhnout velmi rychle pomocí člověka, který byl sám očištěn boţím slitováním a laskavostí. Měli bychom si ujasnit, ţe čistý člověk pracuje pouze jako průchod, protoţe veškerá síla, velikost a čistota vychází z Boha. Ještě jednou shrnu uvedená doporučení: Sluţte, meditujte, milujte, a tak dospějete k duchovní seberealizaci. Na začátku stojí sluţba. Bez postoje sluţby pro druhé nemůţe na duchovní cestě nikdo postoupit. Pochopte, ţe sluţba není ani tak fyzickou činností jako mentálním postojem. Ve sluţbě jde i o čin jako takový, ale důleţitější je, s jakým vnitřním postojem sluţbu provádíme. Vybízím-li vás ke sluţbě, zdůrazňuji, ţe můţete slouţit kdekoli, i na svém vlastním pracovišti. Představte si dva lidi pracující v jedné kanceláři. Jedinou motivací pro práci prvního z nich je vydělat peníze, zatímco druhý pracuje s cílem poslouţit lidem. Oba pracují a oba vydělávají peníze, ale protoţe se liší jejich cíle, pouze jeden z nich se stává duchovnějším. Většina lidí se snaţí být nápomocnými ve své rodině. Motivací bývá často připoutanost k dětem, manţelovi či manţelce. Existuje i jiný způsob, kdy motivací pro sluţbu v rodině není osobní vazba, ale vnitřní přesvědčení: „Byla mi dána příleţitost druhým poslouţit. Přijímám ji a budu hrát svoji roli podle svých nejlepších schopností.“ Díky takové vnitřní motivaci se začne odehrávat duchovní vývoj. Hledající můţe být postaven před zkoušku, kdyţ se ostatní lidé nechovají tak, jak by měli. Dostává příleţitost ověřit si svou cenu. Hledající na duchovní cestě by měl být pevně rozhodnut, ţe se jednáním druhých nenechá ovlivnit. On ze správné cesty nesejde, i kdyby se na něj druzí rozčilovali, zacházeli s ním špatně anebo o něm prohlašovali nepravdivé výroky. Nehledě na takové provokace se bude snaţit plnit své povinnosti, aniţ by se nechal vyvést z míry nebo lhal, protoţe si uvědomuje, ţe štěstí a klid jsou vţdy individuální záleţitostí. Proto byste měli za všech okolností pokračovat v plnění svých povinností, jak nejlépe dokáţete. Neměli byste se znepokojovat, pokud se události vyvinou neočekávaným způsobem – například, ţe s vámi bude i přes vaše nejlepší snahy zacházeno velmi negativním způsobem. Měli byste pochopit, ţe musíte čelit důsledkům svých minulých činů. Své karmě nikdo neunikne. Extrémní situace se 332 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU objevují v ţivotě všech lidí, i u duchovně vysoce pokročilých osob. V takových chvílích se modlete k Bohu, aby vám dal sílu, a jestliţe se modlíte upřímně, Bůh vám určitě pomůţe. Neočekávané a obtíţné situace nejsou součástí pouze ţivotů nás obyčejných lidí, ale stávají se i velkým světcům, jakým byl například Ramana Mahariši. Jednou v noci se do jeho ášramu vloupali lupiči a fyzicky ho napadli. Bylo známkou jeho velikosti, ţe si nestěţoval. V posledních dnech jeho tělo trpělo rakovinou. Ramakrišna Paramahansa také na sklonku svého ţivota onemocněl rakovinou. Jak všichni víme, jeden z největších lidí, kteří se kdy narodili, Jeţíš Kristus, trpěl na kříţi. Všechny tyto příklady by nám měly umoţnit pochopení významu lidského ţivota. Nikdo své karmě neunikne, a tak je nejmoudřejší snášet svá trápení, abychom vyčerpali svoji karmu a stali se ve svém nitru boţskými. To je cesta, jak se stát skutečnou lidskou bytostí. Bůh vám určitě pomůţe. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Strach Vybráno ze Satsangu 4. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jak žít život plný lásky, a ne strachu?“ Jak naplnit svůj ţivot láskou a zbavit se strachu? Kdyţ jste se svým Já, ničeho se nebojíte. Strachu se můţete zbavit jen tím, ţe se stanete sami sebou. Stejně je to jenom Já, co skutečně existuje. Existuje jenom Já, Boţství neboli Pravda. Dokud existují dva, je tu strach, protoţe oddělenost přináší strach. Potom je tu někdo, kdo má strach, a ten druhý, kterého se obává. Být naprosto beze strachu je moţné jen tehdy, kdyţ je místo dvou jen jeden. Coţ je vlastně skutečný stav věcí, protoţe nic jiného neţ Bůh neexistuje. Dokud se člověk ztotoţňuje se svým tělem, přetrvává i strach. Rozvine-li se v nás porozumění, ţe jsme součástí věčného, nekonečného Vědomí, nikoli tímto tělem, strach se stává bezpředmětným. Existuje jen jedno Vědomí. Vědomí, jedno a stále stejné, existuje v nepřeberném mnoţství nejrozmanitějších těl. Moudrost, které se snaţíte porozumět, vás jednou zcela určitě od veškerého strachu osvobodí. Jak se zbavujete strachu, objevujete více lásky. Láska a strach se vzájemně vylučují. Čím více je stra- OČISTA EMOCÍ A MYSLI 333 chu, tím méně je lásky a naopak. Strachu se nelze zbavit na úrovni mysli. Strach odchází jenom díky lásce. Proto pokračujte na duchovní cestě tak jako dosud. Nevzdávejte se. I kdybyste s duchovní cestou chtěli přestat, uţ nemůţete. Jakmile se něco o cestě k Pravdě dozvíte, pochopíte, ţe kdyţ chcete, aby váš ţivot k něčemu vedl, nemáte jinou volbu. Jak byste potom mohli duchovní cesty zanechat? Strachu se nezbavíte, kdyţ s ním budete bojovat. Nesnaţte se strach ze svého ţivota vypudit, jenom by se zvětšoval. Raději postupně prohlubujte svou lásku k lidem kolem sebe – k rodinným příslušníkům, přátelům a jiným lidem i ţivým bytostem vůbec. Otevírejte pro ně čím dál víc své srdce. Strach začne ještě více narůstat, kdyţ se s ním přetahujete. Začnete-li více milovat lidi kolem sebe, strach vás opustí. Stalo se, ţe nějací lidé debatovali o noci. Probírali, jak vzniká, jak dlouho v různých oblastech trvá a k jakým změnám při ní v přírodě dochází. Jeden z nich, o trošku moudřejší neţ ostatní, navrhl zeptat se někoho osvíceného. Podařilo se jim setkat se s bohem slunce. Předloţili mu svoji otázku: „Díky tobě vzniklo všechno stvořené. Nikdo proto nemůţe vědět více o tom, co je to noc.“ Bůh slunce odpověděl, ţe neví: „Nevím, co je to noc. Nikdy jsem ji neviděl. Můţete mi ji ukázat?“ Lidé byli v rozpacích. Bůh slunce se ptal opravdu upřímně, protoţe se s nocí nikdy nesetkal. Slunce neumělo lidem odpovědět, přestoţe právě díky němu rozlišujeme den a noc. Slunce odpovědělo, ţe není v jeho moci noc spatřit. K něčemu podobnému dojde, aţ ve vás vyvstane Láska. Jak by mohla v přítomnosti slunce existovat tma? Stejně tak nemůţe v přítomnosti Lásky existovat strach. Tak jako pro slunce neexistuje noc, ve vašem skutečném bytí, v pravém Já, které je zároveň Láskou, ţádný strach neexistuje. Aţ se strach objeví, můţete zkusit zjistit, kdo z vás dvou opravdu existuje. Nesnaţte se strachu zbavit. Pokud se objeví, podívejte se mu přímo do tváře. Ať je věc jednou provţdy vyřízena. Proč se ho stále obávat! Všechno se změní v momentu, kdy se odhodláte se se strachem přímo setkat a jste připraveni na jakýkoli jeho úder. Strach existuje vţdycky jen ve vašich představách. Nemůţe vás skutečně zasáhnout, tak jako se tma nemůţe dotknout slunce. Čeho se to bojíte? Za nejsilnější strach bývá povaţovaný strach ze smrti. Fyzická smrt přitom probíhá neustále. Ukaţte mi člověka, který kaţdým okamţikem neumírá. Proces umírání začíná uţ mo- 334 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU mentem, kdy se narodíme. Jde o nepřetrţitě se odehrávající děj. Do svého věku jsme přece nedospěli ze dne na den? Stárneme postupně. Vědomí, které proces stárnutí a umírání pozoruje, zemřít nemůţe. Vy jste tímto Vědomím. Je třeba si uvědomit, ţe jde o umírání těla, nikoli Vědomí, které si tělo uvědomuje. Vědomí je neustále neměnné a věčné. Vědomí uţ tu bylo, kdyţ došlo v lůně vaší matky k oplození. Vědomí tu bylo dokonce ještě předtím, v předchozím ţivotě. Vědomí je tu stále, je to Pravda, Átman, věčný boţský prvek. Jsme tímto Vědomím, ţivoucím prvkem. To, co mylně nazýváme smrtí, je jen proces přeměny. Strach je tedy jen mentální záleţitostí existující v našich představách. Jednou vás opustí a uţ se to děje. Ve skutečnosti ani přetrvávat nemůţe. Strach ve skutečnosti neexistuje. Čtěte si často Bhagavadgítu a snaţte si jí do hloubky porozumět. Modlete se k Bohu: „Ó, Boţe, odhal mi hlubší význam Tvých slov.“ Odehraje se to, tak jako u mnohých jiných. Ve třinácté kapitole Bhagavadgíty Pán říká: „Naše existence je sloţena ze dvou prvků – z těla a Toho, kdo si tělo uvědomuje. Vezměte si tělo jako pole a od tohoto pole oddělte Toho, kdo si ho uvědomuje.“ Pole či tělo se mění, ale my se neměníme, protoţe jsme Vědomím. Dále Pán v Bhagavadgítě říká, ţe ten, kdo si pole uvědomuje, je jen jeden, Boţství samo. Jsme částečkou nekonečného Boţství. Přijde čas, kdy i kdybyste si přáli strach na chvilku zaţívat, nepůjde to. Pozvete strach: „Pojď na chvilku ke mně. Alespoň na pět minut.“ Odpoví vám: „Ne, to nejde.“ Stejně jako noc nemůţe navštívit slunce, protoţe v jeho přítomnosti přestává existovat. Na naší duchovní cestě se zabýváme jen tím nejvyšším. Proto, místo abyste se svým strachem bojovali, pozvěte ho dál: „Pojď, rád bych tě spatřil.“ Strach se s vámi rychle rozloučí. Připomíná mi to příběh o muţi, který utíkal před opicemi. Jakmile muţ utíkal, opice se k němu rozeběhly. Zrovna šel kolem Svámí Vivékánanda. Viděl, co se děje, a bylo mu muţe líto. Zavolal na něj, aby se zastavil. Jakmile se muţ zastavil, zastavily se i opice. Opice pronásledují jen toho, kdo se jich bojí a utíká. Vivékánanda mu dále řekl, aby udělal směrem k opicím krok. Muţ poslechl a opice utekly.Tak to v ţivotě chodí. OČISTA EMOCÍ A MYSLI 335 Je tu ještě jedna metoda. Existuje nepřeberné mnoţství technik. Občas nějakou zmíním. Metodu lze pouţít nejenom vůči strachu, ale i na chtivost, silnou vášeň, ţárlivost, hněv či cokoli jiného. Je to velmi dobrá metoda. Nebojujte, ale řekněte si: „Dobře, uvědomuji si svoji ţárlivost, ale ve skutečnosti ve mně není, tak co. Kdyţ nejsi ve mně, tak proč bych se o tebe staral.“ Pravda je, ţe ţárlivost sice můţe být ve vaší mysli, ale vy nejste mysl. Technika funguje. Problém je totiţ v tom, ţe se se svou myslí mylně ztotoţňujete. S ničím, co vám vyvstane, nebojujte: „Dobře, je tu zase silná touha. Tak pojď, stejně nejsi mojí součástí.“ Jak se lidstvo vyvíjelo, bylo vymyšleno mnoho nápomocných metod a je individuální, co komu vyhovuje. I pránájáma můţe pomoci zbavit se negativních prvků v mysli. Pránájáma je jednou z částí Pataňdţaliho osmidílného systému jógy (jama, nijáma, ásana, pránájáma, pratjahára, dhárana, dhjána, samadhi). Dech je jedním z projevů pránické energie, která se ale neomezuje jen na něj. Prána je nekonečná, vše prostupující energie. Prostřednictvím ovládání dechu můţeme vyléčit mnoho psychických i fyzických nemocí, aniţ bychom uţívali nějaké léky. Některé speciální metody pránájámy jsou zaměřeny přímo na určitá onemocnění a je lepší se je učit pod vedením odborníka. Jiné techniky jsou všeobecně prospěšné a při jejich praktikování nepodstupujeme rizika. Praktikování dvou, tří technik, coţ zabere deset aţ patnáct minut denně, je z mnoha důvodů velmi prospěšná záleţitost. Mám na mysli například techniku ”bhastrika“, ”kapálabháti“, ”analoma – viloma“ nebo ”bumble bee“ (”bhrámarí“). I pránájáma můţe přispět k odstranění strachu a je velmi prospěšné ji zařadit do svého ţivota. Je však třeba se seznámit s přesnými pravidly. Zvláště ”bhastrika“ a ”kapálabháti“ velmi účinně působí na naše psychické problémy – na hněv, ţárlivost apod. Při cvičení můţete mít zároveň v mysli představu, jak z vás s kaţdým výdechem odcházejí všechny negativní pocity. Velmi to pomůţe. Nakonec přestane hrát strach ve vašem ţivotě jakoukoli roli. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 336 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Osamělost Vybráno ze Satsangu 12. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Dokud se duchovně neprobudíme, jsme na tom všichni stejně. Všichni se potřebujeme probrat ze snu, abychom mohli vnímat neustálou Boţí Přítomnost. Jak to ale provést? Následujte duchovní cestu, snaţte se porozumět jejím principům a aplikovat je do svého ţivota. Nedoporučuji vám něco, co jsem sám vymyslel. Je to Jeho cesta, kterou odnepaměti předávají různí světci, kaţdý svým vlastním jazykem a způsobem. Následujte ji a budete se vyvíjet. Duchovní cesta je tím jediným způsobem, jak se dostat z tohoto bludného, odnepaměti se otáčejícího, kruhu. Můţete se osvobodit uţ v tomto ţivotě, v tomto těle! Jeden z hledajících píše o pocitech osamělosti. Mnoho lidí je zaţívá. Lidé se cítí osamělí proto, ţe ještě neodhalili skutečného Průvodce a Přítele v sobě. Proto se snaţí najít nějaké zázemí u ostatních lidských bytostí. Hledají útočiště v osobních vztazích, ať uţ jsou to děti, rodiče, manţelé či partneři, spolupracovníci, přátelé… Není to konečné řešení problému. Odhalte raději příčinu vzniku proţitků osamělosti. Kde vlastně osamělost vzniká? Problém vzniká ve vaší vlastní mysli a vy jste přece tím, kdo si jí uvědomuje. Jste vědomím, pozorovatelem všeho, co se v mysli děje. Tento mikrofon a papíry s vašimi otázkami jsou jen objekty, které svým vědomím pozoruji. Stejně tak jste vědomými pozorovateli všeho, co se odehrává ve vaší mysli. Ve skutečnosti jste čistým Vědomím, Duchem, a ve vašem pravém Bytí není pro osamělost ţádné místo. Nemusíte se tím nijak zvlášť trápit. Pocity osamělosti stejně jednou odejdou a vy se oprostíte ode všech závislostí. Nepomůţe vám ale, kdyţ budete stále hledat nějaké spřízněné duše, měnit partnery, přátele nebo dokonce i profesi. Tím se váš problém nevyřeší. Zaměřte se na to zjistit, kým skutečně jste. Jednou přijde, musí přijít doba, kdy odhalíte Věčnost v sobě a všechny pocity osamělosti, strachu a nejistoty vás opustí. Ve skutečnosti nic z toho reálně neexistuje, protoţe jde jen o výtvor vaší mysli. Dokud však budete OČISTA EMOCÍ A MYSLI 337 v sobě místo čistého Vědomí spatřovat pocity osamělosti, budete se trápit. Nebuďte ale smutní, všechno dobře dopadne. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Hněv Vybráno ze Satsangu 10. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha V běţném ţivotě nás neustále potkávají nějaké situace. Na světě nenajdete člověka, kterému by se nikdy nic nepřihodilo. Důleţitá je reakce na tyto situace, naše odpověď na ně. Někdo například udělá něco, co nám nesedí. Zpočátku nás to podráţdí. Pokud se začneme i chovat podráţděně, ještě víc se do toho zaplétáme. Ukládáme tím do sebe další vtisky podráţdění a hněvu. Pokud však v momentu, kdy v nás hněv vznikne, jasně nahlíţíme na to, co se v nás děje, můţeme dospět k jinému postoji: „Vţdyť on či ona jsou mi vlastně nápomocní k tomu, aby se projevil hněv ve mně dřímající. Kdyby ve mně ţádná podráţděnost nebyla, nemohla by vyjít nyní na povrch. Ten člověk mi vlastně tím, ţe se zachoval jinak, neţ jsem chtěl, pomohl.“ Pozorujte podráţděnost v sobě, aniţ byste reagovali. Není to snadné. Ţádný trénink není jednoduchý. Musíte to ale podstoupit. Pozorujte vše, co ve vás vyvstane, a nereagujte. Nahlédnete potom na celý proces: Nejdříve nebylo po hněvu ani stopy. Potom se hněv objevil a začal kulminovat aţ do bodu vrcholu, kdy jste byli silně puzeni nějak navenek zareagovat. Pokud jste nereagovali a stáhli se do role pozorovatele, hněv začal ustupovat. Povede-li se vám to dvakrát, po třetí uţ to nebude tak těţké a po čtvrté uţ to bude snadné. Po nějaké době, kdyţ se objeví podráţděnost, tak si jenom řeknete: „Hele, podráţděnost. Dobře, tak pojď. Teď jsi nejsilnější, dobrá. Uţ ustupuješ, děkuji.“ Cílem je stát se pozorovateli. Zpočátku ještě hledající není dost pokročilý a často se stává obětí štvanou silnými emocemi, například hněvem či chtivostí. Určité věci mohou pomoci. Například jakmile ve vás něco negativního vyvstane a cítíte, ţe nejste schopni se ovládat, začněte si opakovat mantru. To vám okamţitě pomůţe. Můţete pouţít zároveň oba přístupy – sledovat věci, které ve vás vyvstávají, a opakovat si přitom mantru. Óm je silnější neţ hněv ve vás. 338 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Lze pouţít i jiné mantry. Můţete si v duchu opakovat například mantru ”Óm Namó Bhagavaté Vásudévája“ nebo ”Óm Namé Šiváje“… Opakování mantry vzplanutí hněvu přemůţe. Existují i jiné techniky. Například pozorování výdechu a nádechu. Techniky pránájámy jsou prospěšné. Všechny techniky jsou určeny k odstranění věcí, které mít v ţivotě nechceme. Jde o neustále probíhající proces sebevýcviku a pročišťování. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Skutečná příčina smutku Vybráno ze Satsangu 1. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Někdy bezdůvodně cítím smutek. Proč?“ Dokud nedošlo k poznání sebe sama, týká se tento problém všech. Někdy příčinu svého vnitřního smutku objevíte a někdy ne, a i kdyţ pro svůj smutek nějaký důvod najdete, nemusí jít o skutečnou příčinu. Skutečnou příčinou všech bolestí a problémů je nevědomost. Nevědomost týkající se čeho? Nepochopení toho, čím ve skutečnosti jsme. Nevíme, kým skutečně jsme, a důsledkem této nevědomosti je fakt, ţe nejsme šťastní. Toto pravidlo se týká kaţdého z nás. Je aţ neuvěřitelné, jak je lidská mysl vynalézavá při vytváření různých důvodů a omluv. Namlouváme si, ţe bychom ţili šťastně, kdybychom se nemuseli trápit například se svými dětmi nebo se svým manţelem či manţelkou. Někteří dokonce obviňují sousedy a myslí si, ţe vše by bylo dobré, jen kdyby měli jiné sousedy! Jen velmi zřídka někdo dospěje k poznání, ţe trápení souvisí s nepochopením podstaty vlastní existence. Nevíme, kým ve skutečnosti jsme. Nevíme, jaký je účel ţivota, proč jsme se narodili a proč se chováme tak, jak se chováme. Někteří lidé si ještě ani takové otázky nezačali pokládat. Proto jsou šťastní ti, kdo se otázkami o sobě začali zabývat, protoţe alespoň začali hledat řešení svých problémů správným způsobem. Všichni bychom si přáli, aby se svět točil podle našich přání. Všichni chceme, aby se události vyvíjely způsobem, jakým si přejeme. Jak ale víme, přání jednoho člověka bývá často v přímém rozporu s přáním druhého. Svět je plný neustálých konfliktů zájmů. OČISTA EMOCÍ A MYSLI 339 Je moţné být dokonale klidní v takovém chaosu? Je moţné neustále zaţívat štěstí? Odpověď zní ano, je to moţné. Dokonce k tomu dojít musí, neboť jinak by lidský ţivot neměl význam. Jak toho dosáhnout? Řešení není takové, jak si lidé obvykle myslí. Lidé se většinou snaţí nalézt východisko ze svých problémů v problémech samotných. Snaţí se vyřešit určitý problém a myslí si, ţe vyřešením toho problému zmizí jejich trápení. Zaměřují se na samotný problém, místo aby jeho řešení hledali v sobě! Ţádné problémy neexistují, to vy sami jste tím problémem! Jediným problémem je stav, v jakém se sami nalézáte. Vzhledem k tomu, v jakém stavu se nachází vaše tělo, mysl a emoce, a ţe vám schází rovnováha mezi tělesnými, emocionálními a intelektuálními potřebami, je přirozené, ţe zaţíváte problémy. Řešení problémů spočívá v celkové přeměně vaší osobnosti. Tato nezbytná proměna je obecně známá jako duchovní způsob ţivota. Jde o to naučit se umění ţít. Máte-li vyváţený přístup ke všem aspektům ţivota – ke stravování, k sexuálním vztahům, k citovým záleţitostem i k odpočinku a k práci – začne se ve vás spontánně rozvíjet štěstí. Vydáte-li se cestou hledání rovnováhy, začnete se postupně více obracet do svého nitra. Meditace je také součástí normálního ţivota. Ţijete-li vyváţený ţivot, přirozeně také více přemýšlíte o účelu ţivota a chcete nalézt odpovědi na své otázky. Odpověď lze nalézt pouze uvnitř sebe sama, a proto se hledající začíná více stahovat ze světa. Pomalu, krok za krokem se budete přibliţovat k dosaţení osvícení a nevědomost, ovládající rozlišovací schopnost, přestane být součástí vašeho ţivota. Ještě bych rád ve vztahu k vaší otázce vysvětlil jinou věc. Vaše problémy budou přetrvávat, i kdyţ budete následovat duchovní cestu, známou také jako cesta jógy. Často budete bezdůvodně cítit výčitky svědomí, smutek či sklíčenost. Děje se to proto, ţe máme v sobě všichni nastřádáno nesčíslné mnoţství vrstev nebo vtisků z nespočetných ţivotů. V našem podvědomí existuje obrovské mnoţství vtisků a cílem je oprostit se od nich. V psychologii se k označení podobného procesu pouţívá slovo „katarze“. Za účelem vyprázdnění podvědomí se pouţívají různé techniky. V duchovní oblasti tentýţ proces probíhá na vyšším stupni a kvalitněji. Psychologové se snaţí s myslí zacházet pomocí mysli, protoţe oni sami se nacházejí na úrovni mysli. Pomocí svých odborně vyškolených 340 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU myslí se snaţí léčit mentální problémy druhých lidí. Sami se ale často musí obracet o radu na své kolegy, aby jim pomohli vyléčit jejich vlastní mysl. Duchovní proces čištění probíhá na vyšší úrovni neţ jen na úrovni mysli. Během procesu rozpouštění vnitřních vtisků se nejprve například smutek stává předmětem osobního pozorování a hledající proţívá smutek. Nejde o negativní jev, protoţe pociťování smutku znamená, ţe síla uvědomování si ve vás začíná převládat nad pozorovanou skutečností – smutkem. Nemusíte rozumět tomu, jaká událost v minulosti způsobila otisk smutku ve vašem podvědomí. V předchozím ţivotě, nebo dokonce v tomto ţivotě jste se moţná s někým ošklivě pohádali a vaše pocity se ve vás hluboce obtiskly a nyní vám začínají způsobovat problémy. Dokud se určitého vtisku nezbavíte a vaše vnitřní já nebude pročištěno, neuleví se vám. Máme v sobě z minulosti uloţené různé vtisky, které vytvářejí naše vnitřní pouta. Cílem jógy není nic jiného neţ osvobození se z tohoto otroctví minulých vtisků a odstranění všech vnitřních bolestí. Jóga přetíná vaše spojení s bolestí. Šťastní jsou ti, u kterých jiţ proces pročišťování započal. Začneli se odehrávat vnitřní očista, hledající zákonitě procházejí různými nepříjemnými stavy. Nikdo se tomu nemůţe vyhnout, protoţe jde o součást evolučního procesu. Zeptáte-li se mne, kdy dojde ke konečnému očištění, odpovídám: Tím se netrapte, ten čas jednou přijít musí. Nemohu vám zaručit, kdy se tak stane, ale jednou k tomu určitě dojde. Je to individuální záleţitost. Jako lidská bytost máme na naplnění trvalým štěstím kaţdý právo. Nikdo nám ho nemůţe vzít. Zrodili jsme se, abychom byli plně a trvale šťastní. Mohu vám jen přát, abyste se naplnili štěstím co nejdříve to bude moţné. Jak pravil Buddha, příčinou veškerého utrpení a smutku jsou naše přání. Pokud v nás přetrvávají přání, vtisky minulých tuţeb, zákonitě budete občas smutní. Cestou je duchovní způsob ţivota, díky němuţ dojde k transformaci vašich přání a očištění se od vnitřních vtisků z minulosti. ……………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………….. 341 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 342 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vyšší a niţší já Vybráno ze Satsangu 6. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 6: „Přítelem duše je vaše vlastní Já, které přemohlo vaše nižší já (sestávající z mysli, smyslů a těla). A právě tak vlastní já těch, kteří nepřemohli své nižší já, klade odpor jako by bylo nepřítelem.“ Měli bychom v tomto verši pochopit, ţe máme ve své vlastní existenci dvě já, jedno niţší a jedno vyšší. Dokud bude naše niţší já (sloţené z mysli, smyslů a těla) ovládat náš ţivot, jsme si sami svými nepřáteli. Co se ve verši myslí vyšším Já? Je to boţský prvek, duše či Duch v kaţdém z nás. Mezi pojmem duše a Duch je rozdíl, ale zůstaňme pro tuto chvíli u označení naše vlastní neboli vyšší Já. Toto vyšší Já je něčím jiným neţ vaše mysl, smysly a tělo. Abychom si lépe vysvětlili praktické důsledky, můţeme si vyšší Já představit jako rozlišovací schopnost. Rozlišovací schopnost v nás ukazuje, co je dobré a co špatné. Nelze tím zcela uchopit podstatu vyššího Já, rozlišovací schopnost je spíše prostředkem přibliţování se k vyššímu Já. Můţeme pouţít podobenství slunce a jeho paprsků. Vyšší Já je v tomto příkladu sluncem a rozlišovací schopností jsou jeho paprsky. Pokud se jimi dáte vést, zavedou vás aţ ke slunci. Budete-li následovat svůj vnitřní hlas ponoukající vás udělat věci správně, dostanete se ke svému vyššímu Já a naleznete Boha. Dnes si nemůţete stěţovat, ţe bych vám nedal i nějaký praktický návod. Tady je! K Bohu se dostanete, kdyţ budete v ţivotě následovat jemné vnitřní ponoukání, které vás vţdy směruje tím správným směrem a odklání vás od špatné cesty. Potom je úspěch zaručený. Cesta je přímá, protoţe rozlišovací schopnost pochází přímo od Boha. Rozlišovací schopnost vypadá, jako by patřila k rozumovému zvaţování situace, ale ona jen intelektem prochází. Jejím zdrojem není inteligence, ale samotný Bůh, vaše pravé Já, Duch. Ve skutečnosti je vaše skutečné Já tímtéţ co Duch. Rozlišovací schopnost vám v kaţdé situaci naznačuje, co je správné. Nevzniká ve vaší mysli či intelektu, ale pochází přímo od ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 343 Boţství. Proto Pán praví: „…Přítelem duše je vaše vlastní Já, které přemohlo vaše nižší já…“ Jak lze přemoci niţší já sestávající z mysli, smyslů a těla? Následováním hlasu rozlišovací schopnosti. Máte například ve zvyku pít alkohol, a tak na něj jako vţdycky dostanete chuť: „Dám si trochu vínka. Dneska je venku tak nevlídno. Není přece nic špatného na tom se trochu napít.“ Přesto někde z hlouby vás samých něco tiše řekne: „Alkohol není dobrá věc. Tolikrát uţ jsi potom špatně skončil.“ Vaše niţší já v podobě zaběhaného zlozvyku ale oponuje: „Napiji se jen trochu. Někteří lidé dokonce tvrdí, ţe alkohol v malých dávkách prospívá zdraví. Jsem po celém dni unavený, tak proč si trošku nedat.“ Rozlišovací schopnost ale trvá na tom, ţe i trochu je špatně. Vaše staré návyky ve vás převáţí a kaţdý uţ si můţe domyslet, co se stane – jak se trochu napijete a jak to nakonec dopadne. K čemu v popsané situaci došlo? Stáhli jste sami sebe dolů. Stali jste se svými vlastními nepřáteli, protoţe vaše niţší já převládlo nad vaším vyšším Já, nad rozlišovací schopností. Pokud byste následovali svoji rozlišovací schopnost a podařilo se vám tak porazit své niţší já v podobě touhy, pocítili byste uvnitř sebe sama něco zcela jiného. Cítili byste se vyzdviţeni vzhůru. Druhý den byste moţná situaci zvládli ještě lépe. Patří k přirozeným vlastnostem naší mysli, ţe se zpočátku brání všemu novému. Staré návyky se mění jen velmi těţko. Jsme vlečeni opakovat znovu a znovu totéţ. Tato charakteristika mysli se však začne po čase stávat naším pomocníkem. Jakmile se nám s vypětím všech sil povede vytvořit si nový, lepší návyk, mysl má potom sama tendenci ho udrţovat. Na začátku je to však nade všechny pochybnosti tvrdá bitva. Jakmile ale postoupíte, další území uţ se vám dobývají snadněji. Jednoho dne se pak, přátelé, stanete skutečnými, zcela nezávislými panovníky. Stanete se pány celého světa, protoţe se vám podařilo přemoci své niţší já. Vytryskne ve vás obrovská síla. Byla ve vás vţdy, ale zakrývalo ji vaše niţší já – vaše touhy a zlozvyky. Pán mluví v těchto verších o tom, ţe jste jediní, kdo můţe – a kdo by měl – svého vlastního nepřítele překonat. Staňte se svým vlastním přítelem. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 344 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Správné rozlišování ve všech oblastech ţivota Vybráno ze Satsangu 2. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Celý proces duchovního vývoje je zaloţený na postupném sebeukázňování. Jako lidé jsme se narodili s mnoha vlastnostmi shodnými se zvířaty, ale i s potenciálem rozvinout v sobě plně svoji boţskou přirozenost. Člověk se nachází na půli cesty mezi říší zvířat a Boţstvím. Zatímco na úrovni zvířat i na úrovni Boha není prostor pro ţádné konflikty, lidé jsou neustále rozpolceni a zmítáni různými protichůdnými tendencemi. Zvířata jsou vedena svými instinkty. Všechny zvířecí druhy mají přesně stanovená pravidla, jak v ţivotě fungovat. Například kaţdému zvířeti jeho pudy jasně říkají, co má a co nemá jíst. Ţivot proto probíhá nekomplikovaně a není moţné sejít z cesty. Pokud ţije zvíře v nenarušeném ţivotním prostředí, nemá většinou ani ţádné zdravotní problémy. Podstata lidské existence je jiná. Naše ţivoty jsou řízeny především rozumem a rozhodování se na základě vlastní úvahy s sebou přináší konflikty. Neustále jsme postaveni před nějakou volbu. V kaţdé nové situaci se musíme nějak zachovat a je jen na nás, jaké rozhodnutí uděláme. Dostáváme se přitom často do rozporu s různými svými touhami. Jenom díky rozlišovací schopnosti, která se v kaţdém z nás ukrývá, můţeme vyřešit palčivou konfliktnost našich ţivotů a duchovně se tak vyvíjet. Rozlišovací schopnost má pro člověka zásadní význam. Je to výjimečný dar, kterým jsme byli jako lidská rasa obdarováni. Rozlišovací schopnost není záleţitostí inteligence. Rozlišovací schopnost naši inteligenci pouţívá, ale jejím zdrojem je něco vyššího. Citlivost pro správná rozhodnutí není funkcí našeho rozumu, ale je přímým našeptáváním od Boha. Náš rozum nás přece velmi často zavede i k různému nečestnému jednání. Mezi podvodníky se často vyskytují právě lidé pronikavého intelektu. To ale neznamená, ţe mají rozvinutou i rozlišovací schopnost. Pokud se chcete duchovně vyvíjet, potřebujete se učit ve všech situacích umění naslouchat své rozlišovací schopnosti, v sanskrtu i hindi nazývané ”vivéka“. ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 345 Vezměme si jako příklad rozhodování vdané ţeny či muţe, kterým se nabízí moţnost povyrazit si s nějakým velmi přitaţlivým protějškem. Jde o někoho, kdo se vám velmi líbí a nabídka příjemně proţitého společného času ve vás vzbuzuje lákavé představy. Chtělo by se vám na chvíli zapomenout na svůj závazek manţelství. Okamţitě ve vás ale vyvstává také hlas rozlišovací schopnosti, který jako paprsek osvětluje situaci jiným způsobem: „Je správné vyhledávat příleţitosti ke sblíţení s tímto člověkem? Co by tomu řekla moje ţena?“ „Jaké by to bylo pro mého muţe, kdyby se to dozvěděl? K čemu by ta schůzka vedla? Vţdyť by to ode mě bylo nefér.“ Takto k nám promlouvá rozlišovací schopnost, zatímco naše touhy rozdmýchané lákavou nabídkou nás smýkají opačným směrem. „Ta ţena je přece tak atraktivní, jak bych mohl odolat, kdyţ ona o mě projevuje zájem?“ „Takový okouzlující muţ a ta jeho postava!“ Aţ se více poznáte, jeho svaly vás stejně přestanou zajímat. Manţel či manţelka bývají ve skutečnosti často daleko přitaţlivější neţ nový objekt vašich tuţeb. Rozlišovací schopnost je však natolik omámena, ţe se necháváte strhnout svojí fantazií. Tichý hlas správného rozlišovaní však přece jenom neustává: „Co se stane, kdyţ se má ţena o mé nevěře dozví?“ „Jak bude reagovat můj manţel? Naše rodina klidně a dobře fungovala a teď se vše zhroutí jako hromádka karet. V jeho očích strašně klesnu.“ Podobný vnitřní konflikt zaţíváme často. Ve všech ţivotních situacích máme neustále k dispozici svoji rozlišovací schopnost, která nás vede správným směrem. Rozlišovací schopnost však musíme rozvíjet. Musíme se učit více jí naslouchat, aby nad námi naše mysl ztratila svou mámivou moc. Nesprávné věci bychom si neměli racionalizovat. Pokud cítíte, ţe nejednáte správně, připusťte si to. Pravdivě se na danou situaci podívejte a pojmenujte si ji: „Dopouštím se nečestného jednání. To, co dělám, je opravdu špatné. Udělal jsem chybu a uţ ji nechci opakovat.“ Náš duchovní vývoj se odehrává právě v těchto rozhodnutích. Mnoho rodin se bohuţel rozpadá v situacích, kdy nad rozlišovací schopností převládnou touhy. Pro jiný příklad můţeme sáhnout do oblasti financí. Díky svému postavení ve firmě či nějaké instituci se dostáváme k moţnosti vyuţít peníze či jiné zdroje ke svým osobním zájmům. Hlas rozlišovací schopnosti v nás se však ptá: „Je to správné? Není lepší jednat čestně a do podobných machinací se nepouštět?“ 346 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ve všech oblastech ţivota nás čekají podobné lákavé nástrahy. Pro duchovního hledajícího je však naprosto zásadní, aby se ve všech situacích nekompromisně řídil podle hlasu rozlišovací schopnosti. Naléhavost následovat ve svém ţivotě duchovní principy se často zesiluje na různých duchovních soustředěních, například při pobytu tady v Indii. Někteří hledající vyjadřovali pocit, jako by tu vstupovali do zcela jiného světa. Ještě dva tři následující měsíce potom cítili určitý příliv energie a jasnější vedení v rozhodování jak svůj ţivot směřovat. Doma se ale zase vrátili do svých starých kolejí, touhy je znovu postupně opanovaly a dokonce si občas říkali: „Tehdy v Indii jsem to viděl jinak, ale uţ je to pryč. Jako bych to tehdy ani nebyl já. Konečně jsem zpátky ve svém pohodovém ţivotě.“ Bez vnitřní kázně se však na duchovní cestě nikam neposunete. Nemyslete si, ţe to lze nějak obejít. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozlišovací schopnost uţ v nás existuje Vybráno ze Satsangu 21. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Odpovědi na mnohé otázky vám začnou přicházet zevnitř samy od sebe. Ve skutečnosti nejde tolik o to, kolik meditujete, jako o hlubší porozumění. Velmi důleţitá je schopnost rozlišování. V osmidílném Mahariši Pataňdţaliho systému je dokonce i osvícení popisováno jako proměna mysli. Je velmi obtíţné tyto věci popsat a těţké je jim porozumět, protoţe osobní zkušenost nelze nahradit slovy. Přesto lze něco naznačit. Pokusím se vám to přiblíţit následujícím příkladem. Je to jako byste byli stále ve svém domě, ale zapomněli jste na to. To je ten jediný problém. Jste s Bohem stále, protoţe Bůh není nic jiného neţ sama Existence. Nemůţete být bez svého Já, protoţe to je dáno faktem, ţe existujete. Mysl se však rozptyluje smyslovými zábavami světa, tj. tím, co není Já. Jako byste měli ve svém pokoji pod postelí zakopanou hromadu zlata, nevěděli o tom a v honbě za bohatstvím putovali po světě. Role učitele je ukázat nám: „Kam se ţeneš? Je to přece tady.“ ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 347 Sledujte odpoutaně všechno, co ve vás vyvstává. Na určitém vývojovém stupni dostává kaţdý hledající vedení od svého vnitřního Učitele. Vnější Guru je totéţ jako vnitřní Guru – Já, Bůh. Vnitřní vedení přichází díky tomu, ţe praktikujete meditaci. Podle mých zkušeností je ale ještě důleţitější věcem porozumět. K tomu, abyste našli Boha a sebe sama, není tolik zapotřebí vykonávat různá duchovní cvičení, ale získat schopnost rozlišovat a chápat věci. K Bohu se nemůţete dostat tím, ţe něco děláte. Vykonáváním cvičení, vaší aktivní praxí, se stáváte odpoutanějšími od světa a od těla. Jde o dvě různé cesty. Cestou odpoutávání se od světa, těla, mysli, smyslů a intelektu nalézáte své Já. Jinou cestou je prostřednictvím emocí a lásky navázat vztah s Pravdou. Svět potom od vás odpadne sám od sebe. Buď tedy nalezneme Já a Boha odpoutáním se od světa, nebo nalezneme Já a Boha a v důsledku toho se stáváme odpoutanými od světa. Často se obě věci odehrávají zároveň. Jsme neustále tím, čím se chceme stát. Odkláněním se od světa a zaměřováním pozornosti dovnitř začnete vlastní zkušeností chápat to, co nelze popsat. Buďte si vědomi všeho, co se ve vás i kolem vás děje. Důleţitý je proces uvědomování si, schopnost rozlišování, které se vám dostává prostřednictvím vašeho vyššího intelektu. Tato schopnost nepochází z rozumu, ale od Boha. Postupně se ve vás stále více probouzí. Rozlišování si nevytváříte, ono uţ v kaţdém z vás existuje. Jde jen o jeho probuzení. Na světě není nikdo, kdo by rozlišovací schopnost neměl. Kaţdý, kdo má lidské tělo, má i rozlišovací schopnost, byť jen na nízké úrovni. I nejhorší kriminálník je schopen do určité míry rozlišit, jak by neměl zacházet se svým tělem. Například, ţe by do sebe neměl vráţet nůţ. I to je rozlišovací schopnost. I kdyţ páchá různé nedobré činy, ke svým dětem se můţe chovat přece jen trochu jinak. Je to zase díky rozlišovací schopnosti. Nikdo tedy není úplně bez rozlišovací schopnosti. Je třeba rozlišovací schopnost dřímající v nás probudit. Způsobem, jak ji rozvíjet, je chovat se v situacích podle ní. V kaţdé situaci, ať jsme jakkoli rozptýlení, v nás vyvstává světlo rozlišovací schopnosti a říká nám, co je správné. Naše touhy a staré zvyky nás však táhnou jiným směrem. Hlas v nás nám naznačuje: „Musím to udělat.“ Staré zvyky nás však vlečou na opačnou stranu. Váţit si své rozlišovací schopnosti znamená brát ohled na to, co nám 348 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU v situaci říká. Čím více ji budeme následovat, tím více se začne sama rozvíjet. Můţete se zeptat: „Jak dlouho budeme ještě rozlišovací schopnost potřebovat?“ Dokud z vašeho ţivota nezmizí všechna nepravdivost. Protoţe rozlišovací schopnost není nic jiného neţ rozlišování mezi pravdou a nepravdou. Rozlišovací schopnost rozděluje skutečné od neskutečného, dobré od špatného. Aţ nebude ve vašem ţivotě ani zrnko špatnosti, nebudete rozlišovací schopnost potřebovat. V den, kdy uţ ve vašem ţivotě nezbude nic nepravdivého či špatného, přejde rozlišovací schopnost sama v osvícení, v duchovní seberealizaci. Potom bude všechno řídit čisté Vědomí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozlišovací schopnost a mysl Vybráno ze Satsangu 15. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 65: „S dosažením míru mysli skončí všechno jeho trápení a rozlišovací schopnost člověka klidné mysli, odtahující sama sebe ode všeho, brzy pevně zakotví v Bohu.” Tak je završena celá duchovní cesta. Klidná mysl je jedním z nejdůleţitějších faktorů. Je třeba mít na paměti rozdíl mezi myslí a rozlišovací schopností. Mysl je centrem všech našich tuţeb, zatímco rozlišovací schopnost rozlišuje mezi správným a nesprávným. Cílem tedy je, aby v centru touhy, tj. v mysli, zavládl klid a ticho. Mysl můţeme přirovnat k opici poskakující z jednoho místa na druhé. Opici nikdy neuvidíme v klidu – její typickou vlastností je být stále v pohybu. Ukázníme-li své smysly, můţe se tato opice v nás (tj. naše mysl) zklidnit a ztišit. Pán praví, ţe nás s dosaţením klidu mysli opustí veškeré trápení. Všechny obtíţe a vnitřní konflikty jsou vytvářeny myslí, přeskakující od jednoho přání k druhému, od jedné myšlenky k jiné. Tímto způsobem můţeme skoncovat s veškerými svými starostmi. Jak se můţeme odtáhnout od světa? Pomocí uvaţování, rozlišovací schopnosti. Mysl je stále ve vleku podnětů, kterými je přitahována, ale rozlišovací schopnost mysl v její roztěkanosti zastavuje. Je třeba si uvědomit, proč vlastně naše rozlišovací schopnost není upevněna v Bohu – je to proto, ţe naše těkající mysl neumoţňu- ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 349 je, aby se rozlišující schopnost plně rozvinula. Tato poskakující opice mysli, v níţ jsou obsaţeny naše touhy, je tak aktivní a vytváří tolik potíţí, ţe nedovoluje rozlišovací schopnosti, aby pracovala správně. Čím více umoţníme své rozlišovací schopnosti, aby pro nás pracovala, tím více se přibliţujeme k dosaţení svého cíle. Jak to provést? Je třeba získat vládu nad svou myslí a touhami. Pozoruhodné na tom je, ţe nic jiného jiţ zapotřebí není a další krok nastane automaticky. Pokud zklidníte sídlo touhy, vaše rozlišování bude odtaţeno od poryvů touhy a nebude obsahovat nic jiného neţ vaši duši. Zůstane pouze Boţství. Kdyţ se vaše touhy v mysli ztiší, zůstává jen rozlišovací schopnost, která uţ nenachází nic, čím by mohla být přitahována, a automaticky spočine ve svém zdroji. Tím není nic jiného neţ Duch, Boţství. Cestu začínáme z vnějšího, materiálního světa okolo nás. Máme tělo a v těle smysly, další v pořadí je mysl (centrum tuţeb), výše stojí rozlišovací schopnost a nakonec Duch. V této posloupnosti začínáme svou cestu zvnějšku od ukázněnosti těla a smyslů, aţ se dostáváme k centru tuţeb uvnitř nás. Tady stojíme před skutečnou zkouškou. Tento konflikt se odehrává především v meditaci. Proč pociťujete více míru, kdyţ meditujete s nějakou duchovní osobou, neţ kdyţ meditujete sami doma? U duchovního Mistra je rozlišovací schopnost zcela propojena s Duchem a natolik prodchnuta Boţstvím, ţe jsou tím ovlivněni i ostatní lidé. Cílem je, abyste tohoto stupně dosáhli ve své vlastní existenci. Opakem tohoto procesu je destrukce a cesta k pádu, která byla popsána v předcházejících verších Bhagavadgíty. Cestu vzhůru začínáme z vnějšku a směrem dovnitř postupujeme stále dál, aţ dosáhneme Boţství. V jedné z Upanišad bylo uvedeno velmi krásné podobenství ilustrující stav člověka, který se v ţivotě neukázňuje. Tělo můţeme přirovnat ke kočáru, jehoţ majitelem je Duch (Átman). Smysly jsou koňmi, mysl opratěmi, které koně usměrňují, a konečně rozlišovací schopnost je vozatajem. Kdyţ má vozataj situaci pod kontrolou, pevně drţí opratě a koně se pohybují ve směru, jakým si přeje. Pokud však vozataj koně neovládá, opratě jsou neutaţené a koně začnou nekontrolovatelně běhat, jak se jim zlíbí. Přáli jste si někam dojet, ale skončíte zcela někde jinde. Je tedy zapotřebí probudit v sobě vozataje (rozlišovací schopnost), aby mohl pomocí opratí (mysli) ovládnout koně (smysly). 350 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU V Mahábháratě na sebe vzal velmi symbolicky roli vozataje Pán, aby řídil Ardţunův válečný vůz. Pán byl tím, kdo určoval, kterým směrem by měl vůz jet. Kdyţ Ardţunovi vysvětloval duchovní pravdy, promlouval k němu z role duchovního Mistra. Na bojišti ţivota to byl vozataj, kdo určoval, zda a kde bude válečník ve voze bojovat. I kdyby si Ardţuna přál změřit síly s nějakým protivníkem, co by zmohl, kdyby vozataj nasměroval vůz k jinému místu? Musíme dospět na úroveň rozlišovací schopnosti, abychom v ní potom automaticky našli Boţství, které existuje všude. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Jak rozvíjet rozlišovací schopnost Vybráno ze Satsangu 30. 7. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Je schopnost rozlišující mezi správným a nesprávným stejnou funkcí jako rozlišování mezi polem a tím, kdo ho poznává, tak jak o tom píše Pán v Bhagavadgítě, v kapitole třináct?“ Ano, jde o totéţ. Ale mentální pochopení, ţe existuje pole a ten, kdo pole poznává, není skutečná rozlišovací schopnost. Je to jen informace o rozlišovací schopnosti, a ne rozlišovací schopnost. Dozvědět se něco o existenci mléka není totéţ jako znát jeho chuť. Pouze jste si o rozlišovací schopnosti přečetli v Bhagavadgítě. Třináctá kapitola Bhagavadgíty je přímo nazvána „Jóga rozlišování mezi polem a vědomím pole“. Pochopení rozdílu mezi polem a tím, kdo ho poznává, je důleţitá věc, ale skutečná rozlišovací schopnost není jen mentální porozumění. Rozlišovací schopnost se v sanskrtu a hindi nazývá “vivéka“ a je jedním z nejvýznamnějších faktorů na duchovní cestě. Rozlišovací schopnost má v nějaké míře kaţdý. Neexistuje člověk, který by ji, alespoň velmi málo, neměl. Rozlišovací schopností (”vivéka“) je vnitřní vnuknutí, ţe je něco správné nebo naopak nesprávné. Přichází ke všem, ale záleţí na tom, zda ho následujeme nebo ne. Jak můţeme rozlišovací schopnost posilovat? Rozlišovací schopnost se nerozvíjí čtením duchovní literatury a poslouchání duchovních rozprav, ale následováním toho, co je správné, a upuštěním od toho, co je nesprávné. Začnete-li jednat správným způsobem, rozlišovací schopnost ve vás zesílí. Naopak, kdyţ ji v něčem, byť jde o něco drobného, neuposlechnete, zeslabí se. ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 351 Rozlišovací schopnost není součástí rozumových schopností. Pouţívá náš intelekt jako prostředek, ale není na něm závislá. Odkud tato funkce pochází? Přímo od Boha. Hledající se dostává do stadia, kdy k němu hlas rozlišovací schopnosti přichází, ale on, přestoţe ví, co je správné, jedná pod vlivem špatných zvyků z minula nesprávně. Vtisky jsou v něm tak hluboce zakořeněné, ţe udělá chybu a potom lituje. Takhle to pokračuje tak dlouho, dokud v něm lítost nepřevládne nad bývalými návyky. Potom začne hledající vítězit a přestane opakovat stejné chyby. Ve třinácté kapitole se klade důraz na to, aby se pozorovatel nenechal strhnout přitaţlivostí pole a zůstával od něj odpoutaný. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozlišovací schopnost – jediná volba Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Nejsme šťastní a nevnímáme Boha proto, ţe nerespektujeme svobodu, kterou nám dal. Svoboda, byť nepříliš velká, je moţná jen v lidském ţivotě, v ţádném jiném. Tato malá svoboda, daná lidským bytostem, je známa jako rozlišovací schopnost. Situace, do nichţ se v ţivotě dostáváme, změnit nemůţeme. Odvíjejí se podle našeho osudu. Osud neboli naše ţivotní podmínky jsou trasou, která je nám dána a kterou nemůţeme změnit. Osudem nám byla dána určitá cesta a směr. Narodili jsme se například v určité době, zemi, určitým rodičům, do určitého těla, dostalo se nám nějaké úrovně vzdělání… Je to takové, jaké to je, změnit to nemůţeme. Máme před sebou určitou trasu a musíme jít právě tudy. Je však na vás, jestli šlápnete sem nebo o kousek vedle. To uţ osud není. Trasa je určena, ale vy po ní musíte nějak jít. Jak po ní krok za krokem kráčíte, někde jsou kameny a někde bodláky či bláto. Musíte se neustále dívat, kam šlápnout, aby tam nebylo bahno, trn či kámen. Šlápnete někam a tvrdíte, ţe to byl osud. Tak to není. Je to neúcta ke svobodě, jíţ vás Bůh obdaroval. Nevyuţíváte svobodu, jíţ jste byli obdarováni. Viděli jste, ţe tam je bahno a ţe jinde je cesta v pořádku. Proč jste poloţili svoji nohu do bláta? Na- 352 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU před se dívejte. Bohem vám byla dána schopnost se dívat – v tom jste svobodní. Kdo vám v tom můţe bránit? Přesto můţe vzniknout otázka, jednou se mě na to nějaký přítel ptal. Není to vykonstruovaná otázka, i já jsem se takto ptal: „Dobře, ale člověk je vnitřně puzen k tomu šlápnout vedle. Má v sobě vtisky z minula a rozhoduje se podle nich. Kde je potom svoboda?“ Vezměme si pro příklad následující dvě situace: V první situaci se naskýtá příleţitost zmocnit se nějakého většího finančního obnosu. Pokud má v sobě člověk kvalitu chtivosti, vede ho k tomu, aby peníze jakýmkoli způsobem získal. Jiným příkladem můţe být setkání s nějakou ţenou či muţem, které v nás podnítí touhu, pokušení navázat vztah a zaţít potěšení sexu. Silně vás to k tomu člověku táhne. Jakou máte v podobných situacích svobodu? Odpovědí zní: Nejde o nic jiného neţ o duchovní výcvik. Něco ve vás vyvstane a začne vás to táhnout určitým směrem. V tomtéţ okamţiku však také přichází pochybnost: „Je to správné?“ Známe to jako tichý slabý hlas v nás. Mahátma Gándhí o tomto vnitřním hlasu často mluvil. Vţdy je v nás zároveň přítomen slabý hlásek: „Je to dobře?“ Díky starým zvykům a tlaku pokušení si však rychle řekneme: „Není na tom přece nic špatného,“ a vydáme se tím směrem nerespektujíce svobodu danou Bohem. Vyvstane-li v nás tato otázka, zda neděláme chybu, celý duchovní trénink spočívá v tom říci si: „Počkej.“ Jde o to zastavit se a dívat se, zda je naše počínání opravdu správné. A čekat a čekat a čekat. Potom se začne odehrávat veliký vnitřní boj. Staré návyky se snaţí dotlačit vás k pokušení. Ale rozlišovací schopnost, kterou má jen člověk, vám říká: „Uţ jsem to udělal mockrát a co jsem tím získal? Musím se zastavit.“ Je to lítá bitva. Nesnaţte se ji potlačit, i kdyţ je to obtíţné a bolestivé. Nikdo nechce setrvávat v konflikttech, protoţe konflikty jsou tak nepříjemné. Ale nepotlačujte je, nepřehlíţejte je. Jste lidská bytost, a tak přijměte situaci jako příleţitost. Vznikl ve vás například konflikt, zda někam jít, nebo nejít. Nejprve se věnujte konfliktu. I kdyţ se zastavíte a budete se snaţit čekat na správné rozhodnutí, někdy se to nepovede. Přijde však čas, kdy dáte svému vnitřnímu hlasu skutečně šanci se ozvat a nabudete dostatečné síly pokušení zavrhnout. Celá duchovní cesta je postavena právě na tomto procesu. ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 353 Někdo můţe namítnout: „Ano, to chápeme, ale vţdyť je to tak těţké.“ Odpovídám: „Nikdo vás nenutí, buďte nešťastní. Kdo vám v tom brání? Je na vás, zda chcete ţít v nebi či v pekle. Je to ve vašich rukou.“ Na to hledající odpovídá: „Ne, v pekle uţ být nechci. Uţ toho bylo dost.“ „Dobře, tak se snaţte.“ Tato malá svoboda, daná lidským bytostem, je známa jako rozlišovací schopnost – schopnost posoudit a vidět, co je dobré a co ne. Jde o schopnost rozhodnout se správně mezi dvěma moţnostmi. Tato schopnost není k dispozici ţádnému jinému druhu, pouze lidem. Většina lidí na planetě Zemi však dosud tuto schopnost nerozvinula. Stále jen pobíhají v kruhu setrvávajíce ve vleku smyslových přitaţlivostí. Teprve po určité době začne být člověk tímto způsobem ţivota tak frustrován a vyčerpán, ţe začne přemýšlet a vyvíjí se rozlišovací schopnost. Důleţité je chápat, ţe schopnost rozlišovat správné od nesprávného, morální od neetického a pravdu od nepravdy není záleţitostí intelektu. Někteří lidé jsou velmi inteligentní a přesto schopnost rozlišovat postrádají. Zloději a podvodníci bývají často velmi inteligentní. Vysocí úředníci a ministři, kteří berou úplatky, jsou inteligentní dostatečně, ale nemají rozlišovací schopnost. Neumějí posoudit, co je správné a co ne. Podplatitelní lidé bývají inteligentní, umějí manipulovat. Zařídí věci tak, aby nebyli chyceni policií. Jsou chytří, znají mnoho fíglů, avšak postrádají rozlišovací schopnost. Pro ně není rozdílu mezi dobrým a špatným, jejich motivací jsou jen sebestředné plány. Jak k nám přichází rozlišovací schopnost? Rozlišovací schopnost je udělena Bohem skrze prosbu. Modlete se k Němu. Rád bych, abyste pochopili, ţe v bitvě mezi dobrým a špatným nemůţete zvítězit jen svým vlastním intelektem a úsilím. Znovu a znovu myslete na Boha. Zavřete se ve svém pokoji a modlete se: „Ó, Boţe, tolik se toho stalo. Tolik ţivotů, a i v tomto jsem mockrát selhal. Prosím Tě, buď ke mně laskavý. Ochraň mě před těmito pokušeními.“ V modlitbě k Bohu nefungují krokodýlí slzy. Zatímco druhé lidi ošálit dokáţeme, na Boha to neplatí. Musí jít o skutečné slzy, o opravdovou kajícnost. 354 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vzpomínáním na Boha a prosbou o Jeho Milosrdenství jste schopni následovat správnou cestu a vyvarovat se chyb. Tak se můţete vyvíjet. Krok za krokem ucítíte uvnitř větší stabilitu a více klidu. Přijde čas, kdy se zbavíte všech vtisků z minulosti. Rozlišovací schopnost se přemění v trvalou moudrost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Metafora o kočáru Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 3, verš 42: „O smyslech je řečeno, že jsou důležitější než tělo. Důležitější než smysly je však mysl. Vyšší než mysl je schopnost rozhodování a ještě výše je On (Já).“ Takto je v Bhagavadgítě dáno pořadí. Co to znamená, ţe jsou smysly důleţitější neţ tělo? Poznáváme svět pomocí svých pěti smyslů – zraku, sluchu, hmatu, čichu a chuti. Prostřednictvím očí vidíme, skrze jazyk si pochutnáváme, kůţe nám umoţňuje dotýkat se, uši vnímat hudbu… Smysly mají pro nás větší význam, jsou silnější či jemnější neţ tělo. K čemu by nám bylo tělo bez orgánů smyslového vnímání? Tělo by přeţívalo jako pouhý kámen. Smysly mají větší moc, jsou jemnější a schopnější. Většina našeho ţivota se odehrává prostřednictvím smyslů. Člověk postrádající některý ze svých smyslů je o mnoho ochuzen. Slepý člověk nemůţe být například obohacen fyzickou krásou. Můţete mu jakkoli barvitě popisovat krásu indického Tádţ Mahalu nebo Eiffelovy věţe, ale on je nikdy nespatří. Pokud člověk nevidí ani neslyší, je komunikace velmi obtíţná. Jak můţe neslyšící pochopit, kdyţ vyprávíte o tom, jak byli Mozart nebo Rabi Šankar velkými hudebníky? Pán tedy praví, ţe smysly jsou důleţitější neţ tělo. Ještě zásadnější neţ smysly je pro nás mysl. Smysly ztrácejí svůj význam, kdyţ nefunguje dobře mysl. Pomatený člověk má sice smysly v pořádku, ale nemůţe je vyuţít, protoţe jeho mysl je bláznivá. Mysl stojí výše neţ smysly. Přestoţe bláznovi funguje zrak, sluch, čich a ostatní smysly dobře, pobíhá po místnosti a vykřikuje, protoţe nemá v pořádku mysl. ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST 355 Vyšší neţ smysly je tedy mysl. Důleţitější neţ mysl je rozhodovací schopnost neboli rozum (budhi). Pokud by mysl fungovala dobře, ale člověk by nebyl schopen se správně rozhodovat, jaký by potom měla mysl smysl? Schopnost dobře se rozhodnout je dokonce důleţitější neţ mysl – centrum tuţeb a myšlenek. Vezměme si následující příklad. Nemáme sice hlad, ale cítíme vůni nějakého smaţeného jídla. Je to právě naše rozhodovací schopnost, která nezohlední touhy naší mysli, ale zváţí, zda je pro nás smaţené jídlo právě nyní vhodné. Schopnost správně se rozhodovat je tedy důleţitější. Vyšší neţ mysl je rozhodovací schopnost neboli náš rozum a výše neţ rozum stojí On. Kdo? On. On znamená On. Nemůţeme na Boha prostě ukázat a prohlásit: „Támhle je.“ Vţdyť je tam i tady. Bůh je všude. Proto je tu pouţito slovo On. Kdo On je? On je On. V závorce nám jako pomůcku uvádějí Já ve smyslu našeho skutečného Já. Já a On jsou jedním a tímtéţ. V Upanišadách je k popisované hierarchii uváděn velmi pěkný příklad. V jednom z veršů je popisován kočár taţený koňmi. Běţící koně můţeme přirovnat ke smyslům. V kočáru sedí kočí a má v rukou opratě, kterými koně ovládá. Naše tělo je v tomto podobenství kočárem, opratě jsou myslí a smysly jsou koňmi. Kočím, kteří řídí pohyb vozu, je rozhodovací schopnost. Kdo je ale skutečným vlastníkem kočáru? Pravé Já, král. Kočí by měl poslouchat pokyny pána kočáru – krále. Král sedí vzadu, kočí řídí, koně běţí. Kočí by měl následovat pokynů svého pána. Náš rozum by měl stejně jako kočí přijímat inspiraci a vedení od Něho, od Pána, který jako král sedí s námi v kočáru. Koně mají svobodu rozběhnout se pouze tehdy, kdyţ k tomu dostanou pokyn. Kdyţ je terén obtíţný, koně musejí být pod kontrolou. Kdyţ je terén nenáročný, mohou se v rámci vedení kočího volněji rozeběhnout. Rozhodovací schopnost neboli náš rozum je tedy velmi důleţitá, ale i nad ní stojí naše pravé Já. Vyvstává otázka: Pokud bychom znali pokyny od svého vlastního Já, nedostávali bychom se do potíţí. My však s tímto skutečným Já nejsme v kontaktu, tak jak můţeme získat vedení? Z tohoto důvodu roli pravého Já nahrazují duchovní učitelé. Nejprve nám Bůh najde vnější vedení v podobě lidské bytosti. Ve skutečnosti je Učitelem Bůh neboli pravé Já. Pro pomoc na duchovní cestě se setkáváme s někým, u koho došlo díky Boţí Milosti k duchovní seberealizaci. Tento člověk nám vysvětlí, kudy se máme vydat. 356 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ovládá-li kočí dobře své koně, je to jako kdyţ jsou naše smysly pomocí opratí mysli pod kontrolou rozumu. Kdyţ je kočí slabý a nedrţí opratě pevně v rukou, koně mohou kočár strhnout a my se dostaneme do problémů. Dokud se bude náš rozum spoléhat pouze sám na sebe bez ohledu na pravé Já, intuici či rozlišovací schopnost (vivék), vedení svatých nebo duchovních textů, pak cesta nebude probíhat hladce. Rozum nemá inteligenci sám od sebe. Veškerá moudrost pochází od Něho, od Já, které je samo o sobě moudrostí a osvícením. Lidé spoléhající se jen na svůj vlastní intelekt jsou závislí pouze na svém egu. Nikdo nemůţe uspět, dokud jsou jeho rozhodnutí řízena egem, protoţe ego nás nepovede správně. Proto musí rozum pátrat po instrukcích od Něho, od Boţství. Jak? Prostřednictvím meditace, sluţby druhým, introspekce a duchovní praxe. Cesta proběhne klidně, pokud budete přijímat Jeho instrukce, snaţit se je následovat a drţet své smysly přiměřeně pod kontrolou. Koně by vám jinak přerostli přes hlavu. Jakmile zjistí, ţe jsou opratě povolené a kočí je slabý, tryskem se někam rozeběhnou. Stává se, ţe kdyţ kočí koně neovládá, koně se vymknou kontrole tak, ţe převrátí dokonce i celý kočár a způsobí destrukci. Lidé se často povaţují za pány kočáru. Ego odstrčí skutečné Já, nechce se zabývat Bohem a začne si myslet, ţe je výjimečné. Ego ovládne i rozumovou schopnost se rozhodovat. Kvůli tomuto nebezpečí mluví všichni světci o tom, ţe skutečnou překáţkou na cestě je ego. Zjednodušeně lze konstatovat, ţe touhy přebývají právě v egu. Ego velice mazaně sesadí skutečného majitele kočáru, krále neboli Já z jeho trůnu. Proto potom kočár sjede z cesty. Ego se stává nelegálním majitelem království. Království náleţí pravému Já, králi, ale ego udělá revoluci a krále sesadí z trůnu. Král, skutečný vládce a pán kočáru, je však přítomný stále. Důleţité je, aby znovu seděl na trůnu. Proto musí být naše ego nahrazeno skutečným Já. Toto je jediná cesta k vyřešení veškerých problémů. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 357 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 358 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Guru a Bůh Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Mluvil jste o tom, že na duchovní cestě je nezbytné mít Učitele. Znamená to, že nestačí jen modlit se, prosit a obracet se přímo k Bohu?“ Vše záleţí na vašem vnitřním stavu a směřování. Plně ctím svobodu kaţdého hledajícího snaţit se být v kontaktu přímo s Bohem. Kdokoli nechť si zvolí tuto cestu. Zvaţte ale, kolik máte sil a schopností. Pokud se na to cítíte, výborně. Pochopte také, ţe docházet za duchovním Učitelem není v rozporu s přímým vztahem k Bohu. Myslím si, ţe jste ještě plně neporozuměli, kdo to je Guru a co vlastně znamená slovo Bůh. Je třeba si to vyjasnit. Je to jako byste byli v místnosti a chtěli se podívat na oblohu. Nejsnadnější je pouţít okno. Okno a obloha spolu nijak nesoupeří. Duchovního Učitele můţeme přirovnat k oknu. Nevzniká tady ţádný problém. Skutečný Učitel je jen jeden – je neustále přítomen a přitom zároveň neexistuje – jako individuální ego. V případě skutečného duchovního Učitele jiţ nelze mluvit o egu. Takový člověk nemá nejmenší zájem stát se někomu Guruem. Prostě jen slouţí světu, protoţe uţ nemá ţádný jiný cíl. Po dosaţení Pravdy jiţ bylo všechno získáno a nezůstává nic jiného neţ sluţba a Láska k ostatním lidem. Mezi Bohem a Guruem není ţádný rozpor. Bůh je přece všude, tak proč by nebyl i v Guruovi. Realizovaní lidé a svaté texty popisují konečnou Pravdu jako Přítomnost Boha ve všem. Proč ve vás vyvstává nedůvěra ke Guruovi? Pokud jste upřímní, nikdo vás nemůţe oklamat. Základem je vaše poctivost. V duchovní seberealizaci a dosaţení Boha nám nejvíce překáţí naše ego. Můţete se zbavit špatných návyků a vypěstovat si lepší, například stát se vegetariány. Můţe se vám podařit omezit svůj špatný sklon vymýšlet si, ţárlit nebo se rychle rozčílit. Ego však není snadné jen tak vyřadit ze hry. Sebezdokonalováním ego naopak narůstá: „Jsem něco víc neţ ostatní. Vypadá to, ţe se ze mě stává skutečně duchovně pokročilá osoba.“ Co je to jiného neţ ego? Ego na sebe často bere i podobu zdánlivé nesobeckosti: „Bůh byl ke mně tak laskavý, ţe odstranil DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 359 mé ego.“ Ego jen získalo jinou tvář. Ega se zbavujeme právě prostřednictvím Gurua. Prozradil jsem vám dnes tajemství. Ego mizí jen díky Guruovi. Děje se tak proto, ţe duchovní Učitel je člověk bez ega. Proto se v jeho přítomnosti ega ostatních otřásají v základech. Pokusím se vám tento proces přiblíţit na názorném příkladu. Neţ můţete pohlédnout na oblohu, musíte nejprve vyhlédnout skrze okno. Obloha se rozprostírá všude a vy byste si ji přáli spatřit v její nekonečné podobě. Jste však uvnitř místnosti. Místnost, v níţ se kaţdý z vás nacházíte, je tvořena zdmi vaší nevědomosti. Sedíte v místnosti a přejete si spatřit široširé nebe. Krásné přání. Jak to ale uděláte? Musíte ven vyjít dveřmi nebo se podívat oknem. I kdybyste chtěli proletět stropem, musíte pouţít nějaký otvor. Touţíte po pohledu na oblohu nad domem, v němţ uvnitř sedíte. O obloze se dozvídáte nejprve díky oknu. Skrze něj spatříte určitou část oblohy a zatrne ve vás: „Ó, jak nekonečná jsou nebesa!“ Obloha, kterou vidíte oknem, a nekonečná obloha všude kolem jejen jedním a tímtéţ. Kousek oblohy za oknem je částečkou nekonečného nebe všude kolem. Uvaţujte o tom. Je nějaký rozdíl mezi oblohou, na kterou se díváte z okna, a oblohou venku? To jenom ego celou věc komplikuje: „Nemohu se sklánět před Guruem, protoţe si přeji mít přímý styk s Bohem!“ Vaše ego způsobuje zbytečné potíţe. Nikomu nebráním vzlétnout přímo k nebesům. Nepovaţuji se za Gurua. Zcela jednoznačně vţdycky říkám, ţe nikoho za ţáka nepřijímám. Stávám se jen sluţebníkem kohokoli na světě. Snaţím se lidem pomoci způsobem, který mám k dispozici. Rozdávám prostě všechno, co jsem od Boha díky svému Guruovi dostal. O nic jiného nejde. Zapřemýšlejte o tom trochu. Problémem je ego. Přáli byste si, aby svět pochopil, ţe právě vy máte přímý kontakt s Bohem: „Nikdy jsem nepotřeboval ţádného Gurua. Nepotřebuji ke spojení s nekonečnou Pravdou ţádné prostředníky.“ Blahopřeji, pokud se vám to podaří. Opravdu uţ vidíte nekonečnou oblohu přímo, bez jakýchkoli oken? Drazí přátelé, Bůh se nachází ve všem, ale nalézt Ho lze pouze v srdci. Aţ Ho najdete ve svém srdci, začnete Ho spatřovat i všude kolem. Dokud se s Bohem ve svém srdci nesetkáte, potřebujete, aby vás někdo vedl. I v běţném ţivotě je zapotřebí, aby vám například někdo ukázal, jak se jezdí na kole. Jak byste se chtěli sami naučit jezdit na motor- 360 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ce nebo s autem? Písmeno A vám také musela vaše maminka nebo někdo jiný ukázat. I k takovým jednoduchým věcem, jako je abeceda, jste potřebovali nějakého učitele, a nyní chcete dosáhnout nejvyššího cíle v celém vesmíru jen tak bez vedení? Víra má větší sílu neţ rozum. Rozumové chápání má svůj význam a velkou hodnotu, ale nemyslete si, ţe svým rozumem obsáhnete nejvyšší Pravdu. Boha a Pravdu nelze odhalit rozumem, ale není to zároveň nic, co by bylo v rozporu s racionálním uvaţováním. Pravda přesahuje rozumové chápání. Kdyţ uţ rozum vyčerpá všechny svoje síly, rozvíjí se víra. Vezměme si ještě jednou obyčejný příklad z dětství, kdy jsme se učili abecedu. Naučili jste se písmeno A díky svým rozumovým analýzám, nebo díky důvěře? Vyţadovali jste po rodičích, aby vám nejprve dokázali, ţe to je opravdu písmeno A? Přece jste se nehádali s maminkou: „Mami, nechci se učit tohle písmeno, dokud mi nepřineseš dostatek důkazů, ţe jde skutečně o písmeno A!“ Rodiče nebo učitelé prostě řekli: „Můj milý, tomuhle říkáme písmeno A.“ A vy jste opakovali po nich. Co je to jiného neţ víra? I ty nejjednodušší věci v ţivotě jste se naučili jen díky své víře. Jinak byste byli nevzdělaní analfabeti. Ţivot je daleko více zaloţen na důvěře neţ na rozumu. Doufám, ţe hledající získal určitou představu. Ve svém dopise dále píše: „…Velmi mě to mrzí, ale přestože je mé srdce plné lásky k Bohu, moje mysl je samá pochybnost, zda skutečně potřebuji nějakého Gurua.“ Kdyţ je vaše srdce plné lásky k Bohu, proč byste nemohl trochu té lásky dát i mně? Snad té lásky tolik neubude, kdyţ vaše srdce přetéká. Pokračování otázky: „…Jak si k vám mám vytvořit vztah jako ke svému Guruovi?“ Není potřeba si nic vytvářet, vztah vznikne sám. Nebudete schopen tomu zabránit. Není to ve vašich rukou. Nikdo si nemůţe vztah ke Guruovi vytvořit sám podle svého rozhodnutí a vynaloţením úsilí. Aţ přijde pravý čas, Guru si vás přidrţí za krkem sám. V duchovní oblasti se věci odehrávají tímto způsobem. ………………………………………………..……………………………………………………………………………………………………………. DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 361 Prohlubování vztahu s Mistrem Vybráno ze Satsangu 22. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vztah mezi hledajícím a duchovním Učitelem je velmi hluboká záleţitost s dalekosáhlým významem pro celý ţivot, často také plná překvapení. Trvá nějakou dobu, neţ se vztah prohloubí. Kaţdý hledající zpočátku Učitele bedlivě pozoruje a hodnotí. Snaţí se například zjistit, kolik toho Mistr skutečně ví. Vztah se rozvíjí teprve postupně. Nejde o spojení dvou lidských bytostí, ale o navázání věčného vztahu s Nekonečným. Skutečný Mistr nemá ţádný zájem na tom, aby se kdokoliv stal jeho následovníkem či ţákem. On nebo ona si nepřejí nic jiného, neţ aby všichni hledající dosáhli nejvyššího cíle a stali se sami svými vlastními Učiteli. Mají zájem pouze na tom, aby se ţák stal sám duchovním Mistrem. Na rozdíl od všech jiných vztahů ve světě, vztah ţáka a Mistra se zakládá pouze na lásce a důvěře. Nejde o ţádné osobní zisky, je to čistě duchovní záleţitost. Krok za krokem se vztah prohlubuje, aţ se ţák stává tímtéţ, kým je jeho Mistr. Duchovní Mistr má svou fyzickou podobu, ale ve skutečnosti osobou není. Je to boţská Síla, jeţ skrze něj proudí. Mistr je nástrojem Boţího Díla. Sám nic nevlastní a do své práce nevkládá nic osobního. Můţeme ho přirovnat k flétně. Flétna obsahuje uvnitř dutý prostor, jenţ hudebník naplňuje v určitém rytmu vzduchem, a tak vzniká zvuk. Stejně tak opravdový duchovní Mistr nemá ţádnou vlastní osobnost. Kdyţ se díky Boţí Milosti vytratí ego, začne být Mistr průchodem Boţí vůle. Hledající získávají inspiraci a vedení podle toho, jak jsou otevření přijímat a kolik mají lásky a oddanosti. Vztah mezi ţákem a Mistrem je tedy nesrovnatelně jiný a ve všech ohledech čistší neţ všechny ostatní vztahy. V pokročilejších fázích se v myslích hledajících vytrácí rozdíl ve vnímání Mistra a Boha. Oddanost směřuje k oběma stejně. Mnoho světců popsalo, jak nakonec Láska k Bohu i k Mistrovi splývá v jedno. Přestane-li ţák vnímat svého Mistra jako tělesnou bytost, bude se jejich vztah vyvíjet rychleji. Sluţba Mistrovi spočívá především v poslušném následování jeho učení. Skutečný Mistr nemá nejmenší zájem na tom, aby mu ţák 362 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU nějak pomáhal. Je třeba správně pochopit, ţe Mistr dovoluje ţákům a svému okolí, aby pro něj nebo pro jeho práci něco dělali pouze z toho důvodu, ţe tím mohou duchovně postoupit. Mistr dává ţákům příleţitost, aby se dary či pomocí vyvíjeli. Na dobročinnosti od druhých nemá ţádný osobní zájem, protoţe v jeho případě jsou díky Boţí Milosti všechny potřeby uspokojeny. Kdyby bylo něčeho zapotřebí, v Boţím Plánu se ihned najde nějaký způsob. U duchovního Mistra nevznikají ţádné připoutanosti, prýští z něj pouze Láska. Všechny tělesné i mentální jevy, které se v hledajícím ve vztahu k Mistrovi objevují, by měly být chápány jen jako přechodné záleţitosti. Hrají pouze roli určitých ukazatelů na cestě a není třeba jim přikládat ţádný větší význam. Všechno potřebné uţ má kaţdý hledající dávno nachystáno v sobě, je jen zapotřebí na to přijít. Boha si nepotřebujete odněkud přinést, rozprostírá se všude. Bůh je přítomen v hledajícím stejně jako v Mistrovi. Hledající mohou někdy ve vztahu ke svému Mistrovi zaţívat intenzivní blízkost, popřípadě bolestivé proţívání jeho nepřítomnosti. Nebuďte podobnými proţitky nijak zneklidněni. V určitém období můţe hledající vnímat vztah k Mistrovi natolik výlučně, ţe ho ostatní Učitelé přestávají zajímat. Není na tom nic špatného, ale respektujte vţdy všechny duchovní Učitele. Buďte otevření moudrosti, ať uţ přichází odkudkoli. Někteří Učitelé vyzývají své ţáky, aby přebírali informace a vedení pouze od nich. Nesouhlasím s tím. Zcela svobodně si vybírejte pozitivní vlivy, kdekoli na ně narazíte. Pokud ale vnitřně cítíte, ţe vám váš duchovní Mistr dává všechno, co potřebujete, a nic vás netáhne někam jinam, nemusíte hledat další duchovní cesty a Učitele. Řiďte se svým vlastním vnitřním hlasem. V pokročilejších fázích cesty začíná být ţák zcela naplněn vztahem ke svému Učiteli a vyráţet na jiná místa za dalšími Učiteli vnímá spíše jako zbytečné rozptylování se. Jiný duchovní Mistr můţe být stejně vysoká bytost, ale jeho způsob předávání moudrosti je odlišný a hledající se můţe dostat do zmatku. Je to otázka vašeho svobodného rozhodnutí, v němţ vás můţe nejvíce nasměrovat vaše vnitřní vedení. Neţ dospěje hledající do fáze, kdy se na své duchovní cestě spoléhá jen na jednoho Mistra, není nic špatného na seznamování se s různými duchovními metodami. Nakonec odhalíte, ţe Pravda a Boţství, které jste tak usilovně všude hledali, byly stále ve vás. Klid, štěstí a harmonii jste si v sobě DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 363 stále nosili s sebou, kdyţ jste docházeli na různá místa a hledali Učitele. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Skutečným Guruem je Bůh Vybráno ze Satsangů 7. 2. a 8. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Zabývat se tématem vztahu mezi duchovním Učitelem a ţákem je velmi důleţité. Tuto otázku zdařile pojednal například Paul Brunton ve svých šestnácti knihách zápisků. Praktické je, ţe jsou přehledně uspořádány a můţete si vyhledat jen kapitolu, kterou právě potřebujete. Vztah mezi duchovním Mistrem a ţákem je bezesporu tím nejvznešenějším vztahem. V porovnání s jinými vztahy je čistší, hlubší a neobsahuje ţádné sebestředné motivy. Poutem mezi Mistrem a ţákem je pouze čistá Láska. Co můţe mít větší hodnotu neţ vztah zaloţený na čisté Lásce? Všechny ostatní vztahy v sobě obsahují nějaké znečištění. Vztah mezi matkou a dítětem je velmi vysoká záleţitost, ale tato vazba je zakalená připoutaností. Mezi duchovního Učitele a ţáka připoutanost vstoupit nemůţe. Skutečný Mistr nechce od ţáka nic jiného, neţ aby dosáhl co nejrychleji osvícení. Mistr nemá ţádný jiný záměr. Tento výjimečný vztah, jakoţto jediný, obsahuje důvěru, lásku a odevzdanost. Samozřejmě, ţe se někdy můţe stát, ţe hledající se sice dostane do kontaktu s osvíceným Mistrem, ale jeho duchovní cesta završena není. Někdy musí hledat v dalším zrození jiného Učitele. Je však matoucí mluvit o stejném a jiném Učiteli. Skutečným Mistrem není nikdo jiný neţ Bůh. Bůh pro hledajícího vţdycky nachystá nějakou formu vedení. Pokud jste z nějakého důvodu plně duchovně neprozřeli a nedosáhli seberealizace, Bůh vám zaručeně pošle někoho, kdo naváţe přesně v bodě vývoje, kde jste v předchozím vtělení skončili. Vedení budete mít v kaţdém případě, to je Boţí Záměr. Duchovní vývoj nemůţe nikdo zastavit a pokračování na cestě s Učitelem se odehraje automaticky. Nejlepší je povaţovat za svého Mistra ve všech svých zrozeních Boha. Podstatou vztahu mezi Mistrem a ţákem je důvěra a láska. Proto je také skutečným Mistrem pouze ten, kdo netouţí po ničem svět- 364 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ském a nemá ani ţádná osobní přání ve vztahu k ţákovi. Jakmile má Učitel nějaké touhy, je vidět, ţe ještě plně nedosáhl dokonalosti. I osvícený Učitel ale musí fungovat v běţném ţivotě, občas můţe přijmout i nějaký dárek… Ve svém nitru však netouţí po ničem a vše, co má, pouţívá pro druhé. Vztah mezi Mistrem a ţákem je zaloţen na důvěře, oddanosti a lásce. Je to však zcela jiný druh lásky neţ na jaký jsme běţně zvyklí. Guru má srdce stále plné lásky, ať uţ ho milujeme, nebo ne. Láska je jeho přirozeností a on ji nemůţe zastavit. To, jak mnoho Mistrovy lásky ţáci vnímají, záleţí na jejich oddanosti a odevzdanosti. Znovu připomínám, ţe skutečným Guruem je pouze Bůh. Hledá si pro svou práci mezi lidmi své nástroje. Nikdo nemůţe odhadnout, jakým způsobem dojde k navázání vztahu s Učitelem. Události přicházejí často naprosto neočekávaně. Všechny situace inscenuje Bůh. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Odevzdanost Mistrovi Vybráno ze Satsangu 14. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 61: „Proto, když je člověk všechny přivedl pod kontrolu a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci, odevzdávaje svoje srdce i duši Mně. Proto ten, jehož smysly jsou ovládány, je známý jako ten, kdo má vyrovnanou mysl.“ Velmi důleţitou částí tohoto verše, v němţ nám Pán dává povzbuzení, zní: „…odevzdávaje svoje srdce a duši Mně…“ Mistr prohlašuje, ţe pokud se Mu plně dáte, bude vás chránit před všemi nebezpečími a pády, zatímco kdyţ jste závislí pouze na vlastních silách, schopnostech a inteligenci, je tu vţdy nebezpečí, ţe upadnete. O tom mluví všichni velcí světci. Byť je vaše rozlišovací schopnost jakkoli rozvinutá, ať je vaše odříkání a ukázněnost sebevětší, ať se jakkoli snaţíte, dokud spoléháte jen na své úsilí, schopnosti a inteligenci, je dosaţení cíle velice nesnadné, pokud ne úplně nemoţné. Ve skutečnosti je to opravdu nemoţné, protoţe kdyţ se spoléháte jen na své vlastní schopnosti, znamená to, ţe vaše ego je dosud činné. Kdyţ závisíte na sobě, znamená to, ţe pracuje vaše DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 365 ego, a je-li tu ego, je tu malá naděje na úspěch. Avšak kdyţ se hledající uchýlí do útočiště u nohou svého Mistra a zároveň s tím vyvíjí snahu, pak se jeho omezená energie a schopnosti stávají neomezenými. To je velmi důleţitá pravda k pochopení. Kdyţ se opíráte jen sami o sebe, vaše kapacita je omezená, protoţe jste tam, kde víte, ţe jste – neosvícení a v nevědomosti. Proto nemůţete mít úspěch. Jakmile získáte spojení s Mistrem, napojujete se na nekonečnou Energii. Jak často vysvětluji, Mistrneboli Guru se vám můţe jevit jako lidská bytost. Oči vidí normální fyzické tělo, ale je to Boţská Energie, která skrze něho proudí k jeho ţákům. Pravý Mistr nikdy neprohlašuje, ţe je to on sám, kdo koná práci pro druhé. Děkujete-li mu za Milost, kterou od něj dostáváte, odpoví něco v tom smyslu, ţe se vám to můţe takto jevit, ale popravdě řečeno jde o Milost jeho Gurua. Kdybyste se za tímto Guruem svého Gurua vypravili, dostanete podobnou odpověď: „Vše se děje díky Milosti mého Gurua.“ Všichni jsou vděční svému vlastnímu Guruovi a Guruem všech není nikdo jiný neţ Bůh! Toto je tedy metoda, kterou Krišna předkládá Ardţunovi, a je to zásadní informace pro vaše chápání věcí. Navázat spojení s Guruem neznamená vytvořit si pouto s lidskou bytostí, jde o spojení s nekonečnou Energií. V Indii má vztah Mistra a ţáka hlubokou tradici předávanou všemi významnými světci. Je nevyvratitelným faktem, ţe duchovně vést druhé můţe pouze ten, kdo je sám osvobozen od ega. Nekonečná moc Boţství proudí skrze ty, kteří se osvobodili od ega. Pán v uvedeném verši říká, ţe to, co se Ardţunovi jeví jako nesnadné a skoro nemoţné, je uskutečnitelné, ba můţe být dokonce i snadné, pokud věříte v Jeho Milost, které se vaše přeměna přibliţuje na dosah. Zopakujme si verš znovu: „Proto, když je člověk všechny přivedl pod kontrolu a usebral svou mysl, měl by usednout k meditaci, odevzdávaje svoje srdce i duši Mně. Proto ten, jehož smysly jsou ovládány, je známý jako ten, kdo má vyrovnanou mysl.“ Proto, kdyţ meditujete, nespoléhejte se na své vlastní schopnosti získat vnitřní mír, ale odevzdejte se. Pak se věci začnou odehrávat. Správnou přípravou je ukáznit své smysly a mysl, usednout k meditaci, ale po tom, co tak učiníte, myslete na Něho. Pokud se Mu při meditaci odevzdáte, věci se budou dít tím nejlepším způsobem, ať uţ pouţíváte jakoukoli meditační techniku. Naopak, kdyţ 366 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU se ve své mysli neodevzdáváte Mistrovi či Bohu, ani sebelepší meditační technika vám nepomůţe. Důleţitá je také druhá část verše: „…Proto ten, jehož smysly jsou ovládány, je známý jako ten, kdo má vyrovnanou mysl.“ Znovu a znovu dostáváme v Bhagavadgítě stejnou odpověd. Klidnou mysl má pouze ten, kdo ovládl své smysly. Metodou k dosaţení vyrovnanosti je ukázněnost, tu nelze nijak obejít. Stejně tak je ničím nenahraditelná oddanost Mistrovi. Lidé se pokoušejí hledat jiné cesty, protoţe nechtějí být závislí na Guruovi. Mají pocit, ţe kdyţ následují Gurua, ztrácejí část své osobní svobody. Lidé také někdy vznášejí pochybnosti o velkých duchovních osobnostech, přestoţe je jejich poznání ještě málo rozvinuté a často také nemají dostatek informací. Například se říká o Buddhovi, ţe neměl ţádného Mistra. Je pravda, ţe v den, kdy u něj nastalo osvícení, nebyl jeho Mistr fyzicky přítomný, ale lidé zapomínají, ţe celých šest či více let strávil v přítomnosti mnoha Mistrů, kdyţ putoval z jednoho místa na druhé a naslouchal jejich moudrosti. Být ţákem znamená být otevřený učit se. Mistrem je ten, kdo se stává nástrojem pro učení a duchovní přeměnu druhých. V Buddhově případě nešlo o fyzickou, ale o duchovní přítomnost Mistra. Fyzická přítomnost Mistra má na duchovní cestě nepopíratelnou hodnotu, protoţe skrze vedení ţijícího Mistra v těle je moţné dosáhnout velkého pokroku a snadnějšího pochopení Pravdy. Vedení ale nekončí, kdyţ Mistr opustí smrtelné tělo. Často i po smrti Mistra bývá vedení velmi silné. Nakonec skutečným Mistrem je vaše vlastní duše, Duch uvnitř vás. Cesta začíná u hledání vnějšího Gurua, aby se později mohla stát hledáním Gurua v sobě. Nejvyšším a jediným Mistrem je Boţství. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 367 Jak potěšit Gurua? Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Vidím, že stále o něco prosím Boha a Gurudžiho. Prosím o postup na cestě, o odstranění překážek, abych byla opravdovým hledajícím… Co mohu udělat také pro něho, když on stále tak pomáhá a dává? I když si myslím, že pomáhám a sloužím, mohu zase vidět, že je to on, kdo mi dává možnost být nápomocná. Jak potěšit Boha a Gurua? Existuje něco, co mohu pro Něj udělat, nebo je toto přání jen nevědomostí?“ Je to dobrá otázka. Ukazuje na vnitřní stav, o který by hledající měl usilovat. Dovolte mi v této souvislosti některé věci vysvětlit. Většina lidí na duchovní cestě, jak je to v otázce popsáno, o něco Boha či Mistra ţádají. Poţadují například pomoc pro svůj vlastní vývoj. Pravdou zůstává, ţe dokud se někdo domáhá duchovního vývoje, k postupu nedojde. Skutečný postup nastane, aţ kdyţ místo doţadování se začne osoba dávat – cokoli, co má. Cokoli. Někdo můţe věnovat sluţbu skrze své tělo, jiný se můţe dávat prostřednictvím své mysli nebo peněz. Důleţité jsou i pozitivní myšlenky a emoce, přání všeho dobrého ostatním. Jen pak se začíná uvnitř odehrávat skutečný vývoj. Dokud něco poţadujeme, v popředí je ego a osobnost. K vnitřnímu vývoji dochází, začneme-li si uvědomovat, ţe pravou cestou k pokroku je sluţba pro druhé. Nemusí jít o sluţbu přímo Guruovi, ale o práci v kterékoli oblasti ţivota. Je to jen otázka změny postoje. Změna vnějších okolností není vůbec důleţitá. Lidé se někdy domnívají, ţe někdo má moţnost něco dávat a ţe oni v takové situaci nejsou. To je ale omyl. Jde pouze o změnu postoje, ať uţ se nacházíte v jakékoli situaci. Velmi zajímavé je, ţe pokud je někdo opravdu duchovně realizovaný, nepotřebuje od nikoho nic. Nemá sebemenší touhy. Ve skutečnosti není vůbec moţné poslouţit osvícenému člověku. Můţe také odmítnout. Někdo by mohl zapochybovat: „Jak to, ţe nic nepotřebuje? Musí jíst, mít oblečení, musí mít kde bydlet.“ To je pravda. Ale on v sobě nemá skutečnou potřebu těchto věcí, protoţe je připraven se kdykoli těla vzdát. Kdyţ není nic k jídlu ani kde bydlet, 368 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU tak ať není, v pořádku. Nevzniká v něm naprosto ţádné chtění. Proto také je naplněný štěstím. Opravdový světec a samozřejmě Bůh nepotřebují od nikoho nic. Pomáhá to hledajícím, kdyţ se snaţí něco pro světce udělat. Svatí dovolují hledajícím, aby jim nějak přispěli, ne proto, ţe by měli nějaká přání. Jsou zcela oproštěni od jakékoli touhy. Ze soucitu dovolují hledajícím, aby pro ně či kolem nich něco dělali. Cílem duchovních Učitelů je, aby se hledající mohli vyvíjet. Dávají jim příleţitost. Je to tak, jak o tom tazatelka píše. Jak udělat Bohu a Guruovi radost? Jedinou cestou, jak potěšit Boha či Gurua, je obšťastnit sebe. Sami se staňte šťastnými. Tím je míněno osvícení. Pak jsou Bůh i Guru šťastní. Není jiná cesta. Bůh ani Guru nemohou být potěšeni obvyklými způsoby. Proč? Protoţe uţ obšťastněni jsou, mají neustále radost. Jak byste mohli učinit zcela naplněného člověka ještě šťastnějším? Někdy mohou naopak hledající přivodit potíţe. Vzpomínám si, jak o podobné situaci mluvil jeden velký svatý, který jiţ opustil své tělo. Vyprávěl příhodu ze svého ţivota. Zastavil se v nějakém městě na několik dní, aby tam přednášel. V Indii je tradicí navštěvovat svaté osoby a poslouţit jim, pokud k tomu svolí. Večer kolem osmé hodiny tedy přišli za ním nějací lidé a ţádali ho, aby mu mohli poslouţit. Někteří z nich mu začali masírovat nohy. Dovolil jim to. Po půl hodině lidé odešli. V devět hodin přišla další skupina a ti lidé chtěli také poslouţit. Také jim k tomu dal svolení. Ale pak přišla v půl jedenácté další skupina. „Nezlobte se, ale ještě jsme neměli příleţitost vám poslouţit. Dovolil byste také nám namasírovat vám nohy?“ Musel je zastavit: „Budete mi slouţit aţ do půlnoci? Nenecháte mě spát.“ Jaké z toho plyne ponaučení? Jak o tom mluví svatí, měly by být dodrţovány pokyny, které Guru dává. Hledající by neměli dělat to, co chtějí oni. Měli by se snaţit zjistit, co si přeje Guru. Jinak mu můţete naopak způsobit problémy, jak o tom mluvil zmíněný světec. Vyprávěl, jak byl šokován, kdyţ přišla třetí skupina: „Co kdyţ přijde ještě čtvrtá skupina? Bude masírování nohou probíhat celou noc? Jak budu schopen následující den mluvit k lidem, kdyţ budou celou noc slouţit mému tělu?“ Má odpověď tedy zní: Snahou potěšit Boha a Gurua se sami stáváte šťastnějšími. Staňte se osvícenými. Slyšel jsem Svamí Ramsukhdasdţiho na podobné otázky odpovídat: „Slouţit mně a obšťastňovat mě znamená následovat ve svém ţivotě to, co vám DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 369 říkám, ţe byste měli dělat. Dělejte to a já budu šťastný.“ Konejte ve svém vlastním ţivotě to, co vám doporučují svatí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Gurujóga Vybráno ze Satsangu 31. 7. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Paul Brunton ve svých knihách popisuje různé úrovně gurujógy. Mohl byste něco říci o gurujóze?“ Jsou různé jógové cesty a jednou z nich je gurujóga. Jde o velmi hlubokou záleţitost a není moţné ji v tomto krátkém čase probírat do detailů. Této gurujóze nemůţe být vyučováno, ona prostě do ţivota člověka vstoupí. O Lásku se nemůţete snaţit, Láska se stane. Nejhlubší Láska vţdy nastává sama sebou. Pokud se pokoušíte milovat, je tam vţdy něco umělého. V gurujóze se hledající vlivem minulých ţivotů a situací dostává do úzkého vztahu s nějakým vznešeným, duchovně realizovaným člověkem a zamiluje se do něj. Potom se vnitřní přeměna díky vnitřnímu vztahu Lásky mezi Mistrem a ţákem začíná odehrávat velmi rychle. Ve skutečnosti je pravým Guruem Boţství. Vody je plno v oceánu i ve vzduchu, ale člověk není schopen si ji odtamtud vzít rovnou a musí k uhašení ţízně pouţít kohoutek. Podobně pro vás Boţství pracuje skrze Mistra. Vám se můţe Guru jevit jako fyzická osoba, ale ve skutečnosti je to neosobní Energie, která jím prochází. Tatáţ neosobní Energie a Láska existuje také ve vás. Taková osobnost na vyšší úrovni se vlastně stává nástrojem pro probuzení vašeho vnitřního Gurua, vaše vlastní duše. Aby k tomuto vztahu mohlo dojít, musíme projít různými stupni vývoje. Lidská mysl je velmi úskočná a její pročištění se neodehrává rychle. Můţe se zdát, ţe Gurua milujete, ale pak zase přijdou pochybnosti, výkyvy. Jednou jste dole a jednou nahoře. Přijde čas, kdy je spojení proţíváno čistě skrze Lásku. Pak jiţ není zapotřebí fyzické přítomnosti. Není potřeba ani psát dopisy, ani se ptát, všechny vaše otázky mohou být zodpovězeny zevnitř. Ze všech jógových cest je tato jóga tou nejvyšší. Co se vlastně stane? Hledající stáhne svou pozornost ze všech světských záleţitostí a soustředí všechnu energii na Gurua. Guru se potom, aţ přijde čas, stává nástrojem toho, ţe jste vhozeni zpět do univerzálního Bytí. Ve 370 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU svém egu přicházíte k Mistrovi, ve vztahu s ním ego mizí a vy skrze Mistra vstupujete do jednoty s Celkem. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Otázka připoutanosti ke Guruovi Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Měli bychom být připoutaní ke Guruovi či Bohu?“ To je velmi zajímavá otázka. Ke Guruovi či Bohu mějte vztah jakýkoli chcete. Je to vaše volba. Obecně je na duchovní cestě připoutanost chápána jako něco negativního. Proto se hledající ptá: „Můţeme být tedy ke Guruovi i připoutaní?“ Ano, mějte k němu vazbu. Lpěte na Bohu i Guruovi. S Guruem a Bohem vaše připoutanost nic neudělá a vás postupně vaše připoutanost opustí. Ať je vaše připoutanost jakákoli, Guru k vám nikdy připoutaný nebude. Pokud k tomu dojde, není hoden být Guruem a je lepší se od takového člověka drţet dál. Důleţité je vstoupit do vztahu s Bohem či Guruem, ať uţ jde o jakýkoli vztah. Pokud naváţete vztah s Guruem, nenavázali jste vztah s nějakým muţem či ţenou, ale s věčnou Boţí Energií proudící k vám skrze tohoto člověka. Netrapte se, pokud proţíváte ke svému Guruovi připoutanost. Časem, díky Milosti Boha a Gurua, připoutanost odejde a automaticky zůstane jen Láska. Nikdo nemůţe stáhnout duchovně realizovaného člověka na svoji úroveň nevědomosti a připoutanosti. Nikoho nekritizujeme, ale chci upozornit na to, čeho si při výběru Gurua všímat. Není snadné popsat kvality duchovně realizovaného člověka. Zná je jen Bůh a snad Guru toho člověka. Přestoţe nemůţeme posoudit všechny vlastnosti takového člověka, existují tři základní kvality, které by měl mít. Pokud tyto základní podmínky duchovní Učitel nesplňuje, měli bychom mu co nejdříve poděkovat a odejít. První podmínkou je odpoutanost od sexuální přitaţlivosti. Pokud přetrvává sexuální přitaţlivost, nemůţe takový člověk nikdy dělat skutečnou duchovní práci. Sexuální přitaţlivost se musí proměnit v čistou Lásku. Jen pak můţe skrze člověka docházet k duchovní práci. Jak by mohl být duchovním Učitelem člověk, který DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 371 má v mysli myšlenky typu: „Ó, ona je miss universe – výborně, ţe se chce stát mojí ţačkou!“ „Uţ zase přichází ta stará ţena tmavé pleti – co se dá dělat…“ Nic takového. Duchovní Mistr by měl být zcela osvobozený od jakékoli touhy a neovlivnitelný sexuální přitaţlivostí. To neznamená, ţe by nepoznal, zda je ţena krásná nebo ne. Vidí krásu, ale vnímá ji jako boţský projev. Druhým faktorem je překonání touhy po materiálních věcech a penězích. Duchovní Mistr by neměl být v pokušení získat nějaké peníze a sledovat, zda hledající přispívají na ášram. Jaký by potom byl rozdíl mezi budováním ášramu a stavěním domu, jak to dělá většina lidí? Důleţitý tedy je odpoutaný postoj k penězům. Pokud získá duchovní Mistr nějaké peníze, coţ se stane nebo nestane v závislosti na jeho osudu, měl by je pouţít pro dobročinné účely. Třetím významným faktorem je sláva. Pravý duchovní Učitel by měl být zcela oproštěný od sebemenší touhy se proslavit. Dokud přetrvává byť jen nepatrná touha stát se slavným Guruem, nemůţe být takový člověk skutečně duchovní. Alespoň tyto tři podmínky by měl důvěryhodný Guru splňovat. Pouze ten, kdo je osvobozený od přitaţlivosti, touhy po penězích a po uznání, můţe vést hledající na duchovní cestě. Takoví světci vţdycky existovali. I já jsem se s nimi setkal a seděl jsem u jejich nohou. Vytvořte si ke Guruovi či Bohu jakýkoli vztah a vnitřní proměna se začne odehrávat. Učiňte Boha svým synem, manţelem, manţelkou, bratrem, sestrou, kýmkoli, dokonce i přítelem, a budete pročištěni. Protoţe ať uděláte cokoli, Bůh zůstane Bohem a vy budete vztahem s Ním pročištěni. Důleţité je navázat s Ním nějaký vztah a mít Ho jakýmkoli způsobem ve svých myšlenkách a vzpomínákách. Moţná jste slyšeli následující příběh. Svámí Vivékánanda, ţák Ramakrišny Paramahansy, pobýval při návštěvě v Radţastánu u vládce země a stalo se, ţe se s ním chtěla setkat také jedna tanečnice. Podle tohoto příběhu nějak došlo k tomu, ţe se Vivékánanda nepřiklonil k tomu, aby věnoval tanečnici čas. V očích lidí stála tato ţena na okraji společnosti. Lidé nebo přímo sám Vivékánanda jí odmítli osobní setkání. Ona pak Vivékánadovi zazpívala píseň od velké oddané světice Meery. Meera byla jedna z největších zboţných ţen. Ţila v Radţastánu. Nejsem si nyní jist, zda není text písně od jiného světce. 372 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU V písni byl obsaţen verš, v němţ se tanečnice obracela ke Guruovi jako k Bohu s těmito slovy: „Ó, Bože, nedívej se, prosím, na mé slabosti. Nepočítej, prosím, mé dobré kvality. Slyšela jsem o kameni, který promění svým dotykem ve zlato všechno železo, ať už je to železo v noži řezníka nebo v sošce na oltáři. Kámen prý nebere ohled na to, zda železo pochází z místa, kde se zabíjejí zvířata, nebo z místa, kam chodí lidé uctívat. Když může tento kámen proměnit ve zlato oba kusy železa, prosím tě, Pane, který máš stejnou moc pročistit všechny od špatného, jsem-li špatný člověk a přišla jsem za tebou, neměl bys, pokud jde o mě, dělat rozdíly.“ V Indii se traduje, ţe existuje kámen, který má tu schopnost, ţe kdyţ se dotkne ţeleza, promění ho ve zlato. Sám jsem se nikdy s tímto kamenem nesetkal a ani s nikým, kdo by s ním měl zkušenost. Pověst praví, ţe jakmile se kámen dotkne jakéhokoli ţeleza, stane se z něj zlato. Nezáleţí na tom, zda je ze ţeleza nůţ, řetěz nebo nějaká drobnost pouţívaná na záchodě. Tuto píseň tedy tanečnice zazpívala. Velký světec ji uslyšel a ihned mu došlo, ţe se stala chyba. To je další z vlastností velkých svatých – nestarají se o veřejné mínění. Jsou stoprocentně pravdiví. Okamţitě přede všemi, kteří k němu s respektem vzhlíţeli, přítomen byl i vladař, si ţenu zavolal, aby se jí omluvil: „Ó, matko, odpusť mi mou chybu. Skláním se ti k nohám.“ Proto se k Bohu či k duchovnímu Mistrovi vztahujte jakýmkoli způsobem. Důleţité je navázání spojení. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Ku příleţitosti Gurupurnimy Vybráno ze Satsangu 7. 7. 2009 (přeloţeno z hindi) Óm Šrí Paramátmane Namaha V duchovní oblasti je v Indii oslavě Gurupurnimy od nepaměti přičítán s ostatními svátky nesrovnatelný význam. Jiţ v dávných dobách se mnoho významných osobností této země zabývalo základními otázkami lidského ţivota. Jaké je tajemství ţivota? Má lidský ţivot nějaký smysl? Jak tento smysl naplnit? Odpovědi na tyto otázky můţeme najít v různých podobách v mnoha svatých textech. Jedním z podstatných principů, k němuţ světci dospěli, je pozice lidských bytostí na půli cesty mezi zvířecí říší DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 373 a Boţstvím. Na jedné straně si v sobě neseme mnoho zvířecích prvků – touhy, hněv, chtivost, ţárlivost, připoutanost, závist, pýchu… Zároveň máme i moţnost přesáhnout tyto niţší tendence v sobě a nechat se vynést aţ k Boţství. Proto nás duchovní osobnosti nabádají k tomu, abychom se neustále snaţili očišťovat a zlepšovat se, jinak bude náš ţivot neúplný a zbytečný. Zároveň také vznikala otázka, zda se můţeme vyvíjet jen na základě svého vlastního úsilí. Potřebujeme na své cestě nějakou pomoc? Velcí zřekové došli prostřednictvím osobní zkušenosti k poznání, ţe vlastní snaha je ke skutečnému vývoji od určitého stupně nedostatečná. Potom vstupuje do ţivota potřeba Gurua a není moţné jiným způsobem postoupit ve vývoji. V uspořádání Přírody je pro lidské bytosti určen tento způsob. Světci se detailně zabývali principy duchovního vývoje a mnohé pojmenovali. Jedním z nich je skutečnost, ţe role Gurua je na cestě nezastupitelná. Pokud je v tom, co Bůh stvořil, něco zásadně nezbytné, potom musí On jiţ od začátku zařídit vše potřebné. Bůh sám se vţdy stará o to, co je potřebné. Jakým způsobem tedy pro lidské bytosti vytváří Bůh podmínky? Světci dospěli k závěru, ţe kaţdý dostává prvního Gurua v podobě matky. Nikdo se nenarodí bez matky, a tak je to právě ona, která nám uštědřuje první lekce. V sanskrtu byl tento princip formulován velmi jasně: ”Maatre devo bhava“ – Povaţujte svoji matku za Boha. Důleţitou roli má také otec: ”Pitre devo bhava“ – Povaţujte svého otce za Boha. Další roli ve vývojovém procesu sehrávají naši učitelé. Princip vztahu Gurua a ţáka se v našich ţivotech odehrává od narození. Dále světci popsali, ţe důleţitým faktorem, bez něhoţ se nemůţeme vyvíjet, je vděčnost vůči všem, a zvláště pak vůči těm, kteří nás něco naučili. Pokora a vděčný postoj vůči našim učitelům je na duchovní cestě základní zásadou, pokud chceme postoupit dopředu. Je třeba si uvědomit, ţe jsme se mohli vyvíjet jen díky jejich laskavosti. Na začátku to byli hlavně naši rodiče a dále učitelé na základní škole, bez nichţ bychom neuměli číst a psát. Jak bychom mohli na tyto jejich zásluhy a laskavost zapomenout? Kdyţ jsme se připravovali a rozvíjeli ve své profesi, také jsme se od různých lidí naučili mnoho věcí. Proces učení probíhá neustále. Světci říkají, ţe Poznání je bez hranic, stejně jako touha po něm. Je potřeba mít při poznávání pokorně skloněnou hlavu a ničemu se neuzavírat. Čím jsme otevřenější a pokornější, tím více se samovolně rozvíjí radost v nás dřímající. 374 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Světci rozdělují veškeré poznávání do dvou kategorií. První je ”Para vidya“ neboli nejvyšší poznání a druhou ”Aparavidya“ neboli poznání světa. ”Apara vidya“ nám umoţňuje být úspěšní na poli světa. Do této kategorie patří všechno, co jsme se naučili ve škole a v průběhu své profesní kariéry, dále vše, co je zapotřebí vědět k uchování zdraví či zpříjemnění ţivota. Bez tohoto poznání by se náš ţivot nemohl plně rozvinout. ”Para vidya“ je cestou k poznání sebe sama a bývá nazývána také osvobození z koloběhu znovuzrozování. Většinu svého času a energie věnujeme získávání informací o světě. K čemu nám ale tyto znalosti budou, kdyţ nebudeme vnitřně spokojení? Dokud nezískáme vnitřní klid a radost, ţivot není naplněný. K získání štěstí, lásky a trvalého vnitřního míru nám nestačí jen poznání světa, potřebujeme ”Para vidya“, poznání Absolutna, které nám umoţní přesáhnout ţivot ve světě, aniţ bychom se z něho museli stahovat. Tradice vztahu mezi Guruem a ţákem nás vybízí k tomu, abychom měli respekt ke všem svým učitelům, kteří nám předali nějaké znalosti o světě a přispěli tak k tomu, abychom s úspěchem zvládali svoji cestu ţivotem. Významným mezníkem v našem ţivotě bude, pokud se setkáme s někým, kdo nám ukáţe cestu k poznání Absolutna, protoţe bez toho zůstává náš ţivot nenaplněný. Všichni, kdo hledají a touţí po poznání, potkají v Boţím Plánu někoho, kdo jim ukáţe směr k Absolutnu. Toto je základní princip a jistota, protoţe v tom, co On stvořil, je na všechno pamatováno. Slovo učitel neboli guru bývá pouţíváno pro všechny, kdo nás něco naučili. Označení Sadguru potom patří tomu, kdo nám zprostředkovává spojení s Pravdou. Sadguru ukazuje cestu, jak dosáhnout smyslu ţivota. Člověk, který osobním proţitkem poznává Absolutno, můţe mít znalosti i o světě – tyto dva typy poznání se nevylučují. Vědomí takového člověka obsahuje všechno. Lidé od něj mohou získávat vedení v nejrůznějších situacích tak, jak potřebují. Osoba, kterou povaţujete za svého Gurua, má také svého Gurua a ten měl také nějakého Gurua atd. Gurupurnima neznamená jít navštívit jednoho Gurua. I váš Guru měl svého Gurua a toto předávání moudrosti se odehrává od nepaměti. Pokud bychom postupovali v linii Guruů pozpátku, dostali bychom se aţ k nejvyššímu Guruovi – Bohu. Proto Mahariši Pataňdţali Maharádţ ve své Jógasutře jasně prohlašuje, ţe je jen jeden jediný Guru, jehoţ působení DUCHOVNÍ MISTR A HLEDAJÍCÍ 375 nebylo nikdo přerušeno. O Bohu nelze říci, ţe někdy je a někdy není. On existuje neustále jako esence Pravdy. Dávní indičtí zřeci předloţili cestu, jak dospět k vnitřnímu probuzení a osvobození se z koloběhu ţivotů. Náboţenství bylo v Indii od nepaměti, ale v moderní době se obracíme k poslednímu vtělení veškerého poznání, lásky a absolutní Pravdy – k avatarovi v podobě Šrí Krišny – a modlíme se: ”Krišnam vande jagat Guru.“ Všichni musí nakonec dospět k neprojevenému, všemohoucímu, v podobě absolutní Pravdy, ale pro ty, kteří mají víru v některou z Jeho projevených forem, existují avataři jako byl Ráma, Krišna a mnoho dalších. Přibliţně ve stejné době ţil také veliký světec Vjásdţi Maharádţ, který sepsal mnoho duchovních textů. Proto bývá někdy tento den nazýván také ”Vjáspurnimou“, protoţe tohoto světce povaţujeme za velkého původního Gurua. Například Mahábhárata, jejíţ součástí je Bhagavadgíta, je také jeho dílo. Místo, kde sedí Guru, bývá také nazýváno ”Vjásapít“ neboli místo, kde sedí Guru Vjás. Z tohoto důvodu se také vţdy před začátkem satsangu klaním místu, kde sedím, stejně jako obrázkům avatarů umístěných na oltáři. Je to od nepaměti Jeho místo, přestoţe z něho lidé promlouvají různými způsoby. Dokud není završeno osobní poznání Boha, lidé si potřebují vytvářet různé teorie. Po realizaci Boha uţ nejsou zapotřebí ţádné teorie. Jakými principy byste se potom chtěli řídit, kdyţ uţ jste dospěli ke zdroji všech principů! Lidé často při příleţitosti Gurupurnimy diskutují o tom, jak je na cestě k poznání svého skutečného Já důleţité uctívání Všemohoucího v lidské podobě – uctívání Gurua. Je úţasné, ţe pokud povaţujete nějakého člověka za Boha a skláníte se před ním, můţe se tak pro vás Bůh skutečně projevit. Je tomu tak proto, ţe Bůh je všude a vţdy, nikdy Ho není nedostatek. Můţe však dojít k nedorozumění, kdyţ začnou lidé uctívat tělo Gurua. Svým způsobem není nic špatného na tom, kdyţ vzdáváme čest i tělu, ale všechna lidská těla jsou stejné podstaty – sloţená z masa a kostí. Výjimkou jsou pouze boţí vtělení, v nichţ došlo k projevu Boha a mezi tělem a duší není ţádný rozdíl. Nesouhlasím proto s těmi, kteří dovolí, aby lidé uctívali jejich tělo. Guru je tím, kdo mluví o Bohu a ukazuje cestu směrem k Bohu. Guru dovádí lidi k Bohu. Během svého ţivota jsem měl příleţitost setkat se s několika velikými světci a sedět u jejich nohou. Nakonec jsem se setkal se Svámím Ramsukhdasdţim, jehoţ způsob duchovní práce byl velmi 376 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU výjimečný. On vycházel pouze z nejvyšší úrovně. Nebyl nakloněn ani tomu oslavovat Gurupurnimu. Někdo mi vyprávěl, ţe kdyţ k němu lidé v ten den přišli, aby se před ním sklonili, postavil před ně sochu Krišny a vybídl je, aby uctívali jeho. Před tím, neţ opustil tělo, ukázal hledajícím nádheru Boţské Hry.Nepřál si, aby bylo po jeho smrti jakýmkoli výjimečným způsobem zacházeno s jeho tělem. Mám radost, ţe je mezi námi přítomen lékař, který měl příleţitost se po nějakou dobu starat o Svámi Ramsukhdasdţiho. Vyprávěl, ţe jednou poţádal Svámidţiho, zda by ho přijal za svého ţáka. Svámí zůstal nějakou dobu tichý. Po chvíli odpověděl: „Učiň svým Guruem Šrí Krišnu a Bhagavadgítu. Nezastavuj se nikde na půli.“ Sám jsem měl příleţitost sedět u nohou tohoto velkého světce a rozmlouvat s ním. Vše, co jsem se od něj dozvěděl, předávám vám. Takto pokračuje dál a dál tradice duchovního učení. Je potřeba do hloubky porozumět základnímu principu, ţe ve vesmírném uspořádání je vţdy k dispozici Guru a Sadguru. Scházejí pouze dobří ţáci. Proces neprobíhá rychleji pouze proto, ţe není dostatečná touha se učit. Jedinou brzdou je, ţe schází naprosté rozpuštění osobnosti a odevzdanost. Všemohoucí Bůh je vţdy přítomen jako Sadguru v mnoha různých podobách. Všechno bylo stvořeno jen díky Jeho energii. Je to Jeho Hra, v níţ se Stvořitel projevuje. Všechno je tu v pořádku. Pohled nám zakrývají pouze smysly zaměřené navenek. Stejně jako není moţné oddělit tělo a Átman, nelze odloučit Stvořitele od Jeho stvořeného světa. Je jen zapotřebí změnit způsob, jakým na věci nahlíţíme. Kdyţ změníme svůj úhel pohledu, svět se pro nás změní. Tato změna je účelem našich setkání. Díky Milosti svého Gurua, Boha jakoţto nejvyššího Gurua a mnoha dalších Guruů, před nimiţ se skláním, jsem vám ku příleţitosti dnešní velké posvátné oslavy předloţil k úvaze nějaké myšlenky. Nechť se stanou tato slova vaší součástí. Nechť jste osvíceni ještě v tomto ţivotě. Nechť se dostanete ještě v tomto ţivotě nad všechny těţkosti. O budoucnosti nic nevíme. Kdo ví, zda budeme mít v dalším zrození znovu podobnou příleţitost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 377 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ CESTA …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 378 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Rovnováha ve všech oblastech ţivota Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Lidé si často s duchovností spojují něco zázračného a tajuplného. Jsou to mylné a zavádějící představy. Ţít duchovně znamená naplňovat svůj ţivot harmonií, jednoduchostí a klidem. Vnášet do ţivota duchovní hodnoty znamená usilovat o rovnováhu, snaţit se být prospěšní druhým a uspořádat si co nejlépe všechny své vztahy - ve vlastní rodině i vůči celému světu. Duchovní ţivot spočívá v rozvíjení kvalit lásky, soucitu a v postoji zaměřeném na druhé. Nic jiného se pod spojením duchovní ţivot neskrývá. Pravda je vţdy přímá a nic nezastírá. To, ţe ji lidé často plně nechápou, je jejich nevědomost, nikoli vina Pravdy samotné. V duchovním ţivotě jde především o rovnováhu a harmonii. O tomto tématu se můţeme dočíst v různých duchovních textech. V Bhagavadgítě najdeme velmi hezký a přímý popis podstaty duchovnosti v kapitole šest. Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 17: „Jógy, která vyvádí ze strádání, dosahuje pouze ten, kdo se ukázňuje v jídle i odpočinku, kdo se usměrňuje v činnostech a kdo dává řád svému spánku a bdění.“ V tomto verši je popsáno, ţe můţeme pomocí jógy dosáhnout osvobození ode všeho strádání. Jóga nás můţe zbavit naprosto všech starostí, zmatků, bolestí, konfliktů i všech mentálních a fyzických nemocí. Pán zde prohlašuje, ţe na světě neexistuje ţádný problém, který by jógou nemohl být vyřešen. Verš je zakončen sanskrtským slovem ”duhkhahá“, které se v textu připojuje ke slovu jóga jako přídavné jméno. První část slova ”duhkh“ znamená strádání. Druhá část slova ”ahá“ znamená odstranit. Mluví se tu tedy o józe, která odstraňuje problémy všeho druhu – tělesné, duševní, emocionální, finanční, a dokonce i záleţitosti týkající se obchodování či vztahů s nadřízeným nebo podřízeným, problémy partnerských vztahů… Neexistuje problém, na který by jóga nestačila. Pochopte, jaké máte štěstí! Usilujete o získání univerzálního klíče ke všem zámkům světa. Můţete o sobě klidně tvrdit, ţe pracujete na získání patentu k vyřešení všech světových problémů, a prohlašovat to před kým- DUCHOVNÍ CESTA 379 koli na světě, ať uţ je jakékoli národnosti či vyznání. Mohli byste být uţiteční i pro prezidenty nejvlivnějších velmocí světa. Dostanete klíč k vyřešení všech finančních potíţí i nemocí. Jestli se ptáte, kdy uţ ten klíč budete mít, odpovídám: „Mějte ještě trochu strpení a pokračujte na duchovní cestě.“ Jak se stát duchovně pokročilými? Komu se podaří získat univerzální klíč, o němţ se ve verši mluví? Je třeba pro to něco udělat: „Jógy, která vyvádí ze strádání, dosahuje pouze ten, kdo se ukázňuje v jídle…“ Povšimněte si slova ”pouze“. Proto uţ tolik let mluvím o jídle. Pán zde prohlašuje, ţe se nemůţete stát jogíny bez kontroly nad zvyky týkající se jídla. Dokud se budete přejídat, univerzální klíč nezískáte. Dalším faktorem je kázeň v odpočinku a v aktivitě. Sem patří rozhodování o tom, které činnosti máme a nemáme dělat, jakou zvolit míru… Neměli bychom být líní ani se přepracovávat. Usměrňovat se v činnostech znamená vyvarovat se extrémům. Neměli bychom být neustále pohlceni nějakou činností ani nedělat vůbec nic. Dále je důleţitá disciplína ve spánkovém reţimu, týkající se toho, jak dlouho spíme, kdy vstáváme… Jak byste se chtěli stát jogíny, kdyţ se do půlnoci díváte na televizi? Nemůţete očekávat duchovní pokrok, kdyţ ráno pozdě vstáváte. Měli byste být ve všem ukáznění a usilovat o rovnováhu. Je třeba změnit své zvyklosti, protoţe jinak duchovního probuzení dosáhnout nelze. Nyní snad rozumíte, ţe kdyţ často mluvím o ukázněnosti v jídle, není to z nějakých osobních důvodů. Vycházím pouze z Bhagavadgíty. Rovnováha je důleţitá ve všech oblastech. Bude uţitečné přečíst si i předchozí verš, protoţe oba verše spolu souvisejí. Bhagavadgíta, kapitola 6, verš 16: „Ardžuno, tato jóga není pro toho, kdo se přejídá, ani pro toho, kdo se příliš postí. Jóga není pro toho, kdo se oddává přílišnému spánku, ani pro toho, kdo ustavičně bdí.“ Jóga se netýká těch, kteří se přejídají. Duchovně nepostoupíte, kdyţ máte například slabost pro jogurty a dáte si ještě jeden navíc jen proto, ţe je přece tak vynikající. Jóga není dostupná ani těm, co se příliš zaměřují na dodrţování půstu. Existují i různé náboţenské směry, u nichţ je tradicí mno- 380 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU hadenní půst, kdy se pije jenom voda. Navštěvují mě hledající dodrţující různé náboţenské tradice. Nemíním zde cestu askeze kritizovat. Není to však cesta v duchu Bhagavadgíty. Jde o jiný způsob, neţ který zde následujeme. Ke stejnému cíli vede mnoho různých cest. Chtěl bych jen objasnit, ţe naší duchovní cestou je rovnováha a aktivní ţivot v běţném světě. Následujeme Bhagavadgítu, která je určena pro úplně normální ţivot směřující k duchovní realizaci. Respektujeme všechny ostatní cesty, ale uvědomujeme si, co, při vší úctě, náš způsob není. Kaţdý má svobodu vybrat si jakoukoli cestu. „Ardžuno, tato jóga není pro toho, kdo se přejídá, ani pro toho, kdo se příliš postí. Jóga není pro toho, kdo se oddává přílišnému spánku, ani pro toho, kdo ustavičně bdí.“ Pro naši cestu je důleţitý také vyrovnaný řád spánku a bdění. Není správné usínat v osm hodin a vstávat po deváté, takţe čas strávený spánkem je kolem dvanácti hodin. Jóga není ani pro ty, kteří se snaţí co nejvíce bdít. Nestanete se jogíny, kdyţ nebudete záměrně celou noc spát. Pán vyjadřuje v Bhagavadgítě zcela jiné stanovisko. Důleţitá je rovnováha a přiměřenost. S dosaţením rovnováhy přichází štěstí. Pouţil jsem dnes uvedené dva verše z Bhagavadgíty, protoţe se vám snaţím vysvětlit, o co na duchovní cestě jde. Lidé mívají o duchovnosti zkreslené představy. Myslí si, ţe se jedná o něco zázračného a ohromujícího. K čemu by nám takové věci byly? Šťastnějšími by nás neučinily. Pro podobné mysteriózní záleţitosti by se spíše neţ duchovnost hodilo pojmenování spiritismus. V inzerátu se například dočtete, ţe přijel veliký duchovní mistr a jen jedno či dvě setkání s ním vyřeší všechny vaše problémy. Od podobných učitelů se raději drţte dál. Často jim jde jen o to, aby si vydělali nějaké peníze. Ale samozřejmě, ţe se najdou výjimky. V uvedených dvou verších nás tedy Pán nabádá k tomu, abychom usilovali o střídmost. Abychom se v jídle, v odpočinku i v práci vyvarovali extrémních poloh. Jenom na základě dosaţené rovnováhy jsme schopni správně posoudit své jednání a duchovní dimenze v nás se můţe začít otevírat a rozvíjet. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ CESTA 381 Zásady pro duchovní cestu Vybráno ze Satsangu 4. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Kaţdý hledající má své specifické potíţe a snaţí se s nimi svým vlastním způsobem nějak vypořádat. Všichni byste si však měli ujasnit, proč se duchovní cestou zabýváte. Budete-li se zaměřovat na nekonečnou řadu svých osobních problémů, nikdy se z nich nedostanete a ţivot vám proteče mezi prsty. Vyřešíte jednu záleţitost a další tři stojí před vámi. Účelem duchovní cesty je něco jiného. Podstatnější je, abyste více nahlédli na svou vlastní existenci a pochopili tak obecnější zákonitosti platné pro všechny hledající. V tomto duchu bych dnes rád objasnil několik kroků pro váš duchovní růst. Prvním základním stupněm je vyvarovat se věcí, které jsou prokazatelně nesprávné. Nedoporučuji vám, abyste konali dobro, ale abyste se vyvarovali nesprávného jednání. Je velmi důleţité tomuto způsobu chápání porozumět. Lidé, kteří se snaţí stát dokonalými, si zároveň posilují své ego. I jedna vypěstovaná pozitivní vlastnost stačí na to, aby v hledajícím narostla povýšenost. Skrze své ušlechtilé činy zároveň zaţíváme, ţe jsme lepší neţ druzí, zatímco při vyhýbání se špatnostem nepovaţujeme tuto činnost za nějaký svůj výjimečný počin hodný obdivu. Nemůţete čekat, ţe vám prezident udělí nějakou medaili za to, ţe nepřekračujete zákon. Snaţte se pozorovat svůj ţivot a zvyklosti, abyste vysledovali svá slabá místa. Můţete si je i sepsat. Potom se jednoduše pusťte do jejich zlepšování. Duchovní učitel vám můţe ukázat směr, kterým duchovní cesta vede, ale jít po ní uţ musíte sami. Nikdo za vás nemůţe vykonat vaši vlastní přeměnu. Pokud cítíte, ţe to nemůţete zvládnout, proste o pomoc Boha. Odhalení svého slabého místa a selhávání v úsilí o změnu je také jedním ze způsobů, jakým se naše ego oslabuje. Kdyţ si připustíme své problémy a svou neschopnost je řešit, naše ego dostává zásah. Tímto způsobem se vám budou postupně otevírat nové stránky vaší osobnosti. Všechno, co zakazuje vaše náboţenská tradice nebo co vy sami shledáváte jako špatné, byste měli přestat dělat. Je třeba postupovat 382 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU rozhodně, napřít všechnu svou vůli a sílu a znovu a znovu se o to pokoušet. Nenechte se odradit. Většina lidí investuje veškerou svou ţivotní energii do zlepšování vlastních ţivotních podmínek. Staví si domy, kupují další auta, snaţí se vydělávat víc peněz. Jen velmi málo lidí se zaměřuje na změnu sebe sama. Právě v tomto spočívá duchovní cesta. Jedině tak lze naplnit smysl lidského ţivota. Postavit si nový dům není tak obtíţné jako přestavět svou vlastní osobnost. V historii lidstva najdeme velikány, kteří se rozhodli změnit sami sebe a podařilo se jim to. Například Benjamin Franklin. Vzpomínám si, ţe jsem v mládí četl jeho ţivotopis. B. Franklin tam mimo jiné popisoval svůj vlastní způsob, jak na sobě pracovat. Sestavil si například tabulku, kde si vepsal všechny své slabé stránky. Téměř kaţdý den a jednou týdně ve větší míře nad tabulkou sledoval, zda dělá pokroky. Pokud se mu nedařilo, zkoušel najít příčinu. Jak všichni víme, stal se z něho významný člověk, který uměl být prospěšný nejen sám sobě, ale i celé společnosti. Mezi všemi jeho zásluţnými činy však bylo nejdůleţitější, ţe nalezl ve svém ţivotě vnitřní mír a trvalý přístup ke štěstí. Podobným příkladem vám můţe být četba autobiografie Mahátmy Gándhího, jedné z nejvýznamnějších indických osobností. I on měl zpočátku mnoho osobních potíţí, ale silou své vůle, vnitřní motivací a kaţdodenní praxí se svých špatných návyků postupně zbavoval. Svým ţivotem ovlivnil historii moderní Indie a bývá nazýván jejím otcem. Všichni významní lidé se museli ke svým cílům krok za krokem propracovat. Nešlo to bez obrovského vkladu energie a času. Ve všech dobách existovali i lidé, kteří se naprosto oddali duchovnímu cíli a starost o své přeţití a zajištění zcela přenechali Bohu: „To On mi dal ţivot a On se také o mě postará.“ Podmínky se potom vţdycky nějakým způsobem upravily. Uvědomuji si, ţe pro většinu lidí je příliš obtíţné zcela pustit ze zřetele otázky kolem vydělávání peněz a zabezpečení svého ţivobytí. Zůstaňme proto u ţivota běţných lidí. Není nic špatného na získávání peněz pro své potřeby, ale je zapotřebí si v tom stanovit určité hranice. Důleţité je porozumět principu rozlišování mezi potřebami a touhami. Zatímco touhy si nikdy nemůţete splnit všechny, protoţe stále vyvstávají další a další, uspokojení potřeb lze dosáhnout poměrně snadno. Kdyţ jsou zařízeny základní věci, měli byste se DUCHOVNÍ CESTA 383 zastavit a uţ dál nepokračovat. Zbývající čas lze velmi dobře vyuţít pro práci na sobě. Vymezte si jasně, bez čeho se skutečně neobejdete, a mezi těmito potřebami a ostatními přáními udělejte tlustou čáru. Kdyţ si svůj ţivotní styl pořádně prohlédnete, určitě přijdete na mnoho věcí, kterých by bylo vhodnější zanechat. Například máte-li dostatek peněz, je snadné si vypěstovat zlozvyk zbytečného nakupování. Člověk si prostě kupuje další a další věci, aniţ by se zamyslel, zda je skutečně potřebuje. Lidé mívají také mnoho nesprávných, velmi škodlivých návyků v oblasti jídla. Všiml jsem si, jak někteří lidé doma bezmyšlenkovitě strčí do úst cokoli, co se někde na stole nabízí. Připomíná mi to pasoucí se kozy. Snědí, na co přijdou, aniţ by zvaţovali, jestli mají hlad. Tady si zobnou kousek čokolády, procházejíce z jedné místnosti do druhé zhltnou sušenku a kdyţ je na stole miska se sušeným ovocem, automaticky si hrst naberou. Můţe se vám zdát, ţe jde o drobnosti, ale právě ty mají na duchovní cestě zásadní význam. Málokdo věnuje kaţdý den nějakému fyzickému cvičení. Mnozí pravidelně nemeditují. Měli byste se naučit věnovat kaţdý den nějaký čas těmto prospěšným aktivitám. Všechny tyto detaily by z vašeho ţivota mohly vytvořit opravdu velký ţivot. Velké věci bývají zaloţeny právě na maličkostech. Závaţnou kapitolou na duchovní cestě jsou mezilidské vztahy. Všichni si přejeme, aby na nás brali druzí lidé ohledy, zatímco my na jejich pocity příliš nehledíme. Proč by měli ostatní stále upřednostňovat právě nás? Sebevýchova se týká rovněţ oblasti našeho proţívání a postojů ve vztazích. Měli bychom být ke svému egu ráznější. Zaměřme se spíše na rozvíjení přizpůsobování se druhým neţ na prosazování své sebestřednosti. Učme se lépe spolupracovat s druhými lidmi, přecházejme jejich nedostatky. Všímejme si pozitivních vlastností druhých a svých vlastních slabých stránek. Všem nám to velmi prospěje. Druhé lidi se vám reformovat nepodaří, ale vy sami se změnit můţete. I kdyby se vám jednou povedlo někoho o něčem přesvědčit, jiţ druhý den se ten samý člověk nebo nějaký jiný podle vašich představ nezachová. Získáte-li postupně vládu nad svým myšlením, svými touhami a emocemi, získáte ochranu před všemi obtíţemi, které vás ve světě kolem ohroţují. 384 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pro duchovní postup bych dále rád zdůraznil význam kaţdodenní četby duchovní literatury. Všichni máte zaběhaný zvyk kaţdý den jíst, tak proč si nevytvořit prospěšný návyk kaţdý den strávit nějakou chvíli ve společnosti moudrých knih, zvláště původních textů psaných přímo duchovně realizovanými lidmi. Mé doporučení je přečíst si kaţdý den nějaký úsek z Bhagavadgíty, zaručeně vás to na vaší cestě posune. Přečtěte si nějaký verš a komentář k němu, přemýšlejte o něm a učiňte jeho poselství součástí svého vlastního ţivota. Nemusíte si shánět další a další duchovní literaturu. Bible, Bhagavadgíta nebo například Korán v sobě obsahují nadčasové pravdy aplikovatelné v kaţdé době. Jen jedna z podobných ryzích knih stačí, jde jen o to, nechat k sobě text skutečně přijít. Kaţdá společnost se potýká s nějakými problémy, ať uţ je to na Západě nebo ve východních zemích. Pozadí a okolnosti problémů se mohou v různých zemích lišit, ale všude máme šanci nedostatky své společnosti přerůst a vnitřně se posílit a povznést natolik, ţe uţ se nás nedotýkají. Není to nic nemoţného. Musíte ze sebe ale vydat maximum. Společným jmenovatelem všech výše uvedených zásad pro duchovní cestu bylo zaměřit se na svůj vnitřní vývoj. Teorie duchovní přeměny není příliš obsáhlá, důleţité je, abyste ji uměli vnést do svých ţivotů. Vaše činy mají větší váhu neţ to, o čem přemýšlíte. Vaše skutečné vnitřní přesvědčení má zase zásadnější význam neţ všechna vaše různá prohlášení v rozhovorech s druhými lidmi. Nepřistupujte k duchovní cestě jako k nějakému svému koníčku. Na univerzitě jsme mívali zájmové krouţky, kam mohl přijít kaţdý a třeba jednou týdně zkoušet něco malovat nebo se učit hrát na nějaký hudební nástroj. Duchovní přeměna vyţaduje naprosto jiné nastavení. Nezapomeňte, ţe okamţik vaší smrti se nevyhnutelně blíţí a budete tu muset zanechat všechno kromě vnitřního stavu své duše. Pouze vývojový pokrok, kterého jste během ţivota dosáhli, s vámi bude v podobě vtisků vepsaných do vašeho jemnohmotného těla pokračovat dál. Nic jiného vám do dalších ţivotů nezůstane. Snaţte se proto ţít co nejpoctivěji, coţ neznamená, ţe byste měli být nějak přehnaně váţní. Buďte čestní s úsměvem na rtech a s radostí v srdci. Zaujetí pro dobrou věc nemusí do vašeho ţivota vnášet zasmušilost a odtaţitost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ CESTA 385 Stupně vývoje na cestě Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vývoj probíhá postupně. Zpočátku je většina lidí zaměřena především na své tělo. Celý ţivot se točí kolem péče o tělo a všechny činnosti jsou motivovány tímto směrem. V další etapě vývoje lidem dochází, ţe tělo sice má svůj význam, ale ještě důleţitější je mysl. Studují a snaţí se rozvíjet svou mysl. Nakonec člověk zjišťuje, ţe tělo a mysl mají bez lásky jen pramalý význam. Ţivot je vyprahlý bez nějakého vztahu. V této fázi lidé rozvíjejí emoce a vztahy. Postupně shledávají, ţe se vztahy ale přicházejí problémy. Například je sice příjemné s někým být, ale zároveň dochází k omezení vlastní svobody. Ţivot provázejí různé touhy, např. mít děti. Kdyţ se přání splní, člověk hořekuje nad potíţemi s nimi. Tak probíhá ţivot za ţivotem. V jednom z následujících ţivotů se začínají objevovat základní otázky po smyslu lidského ţivota. Často se právě hledající nacházejí v ţivotní situaci, ţe mají téměř vše, co můţe rozumný člověk očekávat. Mají přiměřeně zdravé tělo, dům, slušný finanční příjem, práci, manţela či manţelku. Přesto nejsou šťastní. Uvnitř hledajícího vyvstávají následující otázky: „Jsem nešťastný a ani nevím proč. Všichni se ke mně dnes chovali hezky. Nic špatného se mi dnes nepřihodilo. Je slunečná obloha. Vše je v pořádku, ale já se dobře necítím. Co se děje?“ Zůstat nešťastným nechce nikdo. Z tohoto důvodu začíná hledání štěstí. Hledání štěstí je hledáním Boha. Protoţe štěstí a Bůh nejsou dvě různé věci. Je to totéţ. Štěstí, Bůh, Duch, Láska – to jsou různá označení pro totéţ. Celá duchovní věda je pro ty, kteří se začali sami sebe ptát: „Proč jsem tady na světě? Jaký je smysl mého ţivota? Proč tu jsem?“ S těmito otázkami začíná duchovní hledání. Při hledání smyslu ţivota v nás vyvstávají rozmanité cíle: „Účelem mého ţivota je něco vyzkoumat v oblasti chemie nebo fyziky.“ Nebo: „Mým úkolem je sloţit nějaké hudební skladby.“ Nebo: „Cílem mého ţivota je vybudovat továrnu na výrobu určitých věcí.“ Nebo stát se nejbohatším. Mohou přijít i myšlenky na to, stát se prezidentem České republiky. Nakonec ale lidé shledávají, ţe jim nic z toho štěstí nepřináší. Proč? 386 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Často se naše plány neuskuteční. Není nevyhnutelné, abychom dosáhli cíle, který jsme si pro svůj ţivot vytyčili. I kdyţ ale cíle dosáhneme, zjišťujeme, ţe jsme stejně prázdní jako na začátku: „Něco v sobě postrádám. Něco mi chybí. Nevím, co to je.“ Tento prvek ”absence něčeho“ ze ţivota nezmizí dosaţením cílů ve světě. Přetrvává dál, i kdyţ jsou splněny světské touhy. Proč? Důvod je prostý. Skutečným cílem lidského ţivota je poznat své vlastní Já. Jde o duchovní seberealizaci, o poznání konečné Pravdy existence, o záţitek Boha a čisté Lásky, o úplné osvobození od pokušení světa. Proč je tohle tím pravým cílem? Protoţe k tomu nemůţe dojít v ţádném jiném neţ lidském těle. Ţádný jiný neţ lidský druh nemá tělo, v němţ můţe k duchovnímu probuzení dojít. Proto, dokud člověk nepozná sebe sama, zůstává jeho ţivot nenaplněný, nedokončený a nedokonalý. To ale neznamená, ţe byste neměli být inţenýry, lékaři, obchodníky či zaměstnanci firem. Důleţité je uvědomovat si skutečný cíl a neupínat se k cíli, jako je například zaloţení největšího podniku v republice, a pokud by to bylo moţné, tak i na celém světě. Tohle není skutečným cílem vašeho ţivota. I kdybyste nadnárodní monopol vytvořili, stejně vás čeká zklamání. Nešťastný můţe být i prezident. Jedním extrémem je povaţovat za cíl svého ţivota něco ze světa. Druhý extrém se poměrně často vyskytuje zde v Indii. Lidé prohlašují: „Mým jediným cílem je stát se osvíceným. Proto opouštím rodinu, dům, práci. Odcházím do Rišikéše, kde budu meditovat v ášramu. Tak určitě dosáhnu duchovní seberealizace.“ Vybízím vás k jinému postoji. Není nic špatného na tom mít práci. Pracujte ve firmě, buďte inţenýrem, lékařem či obchodníkem. Buďte čímkoli podle své kvalifikace, všechno je v pořádku. Samozřejmě byste neměli být zloději či lupiči. Dělejte jakoukoli čestnou a legální profesi. Důleţité ale je, abyste se místo o své úspěchy ve světě starali o sluţbu lidem. Jde jen o změnu postoje. Jde o rozhodnutí co nejlépe, podle své kvalifikace, slouţit druhým. Neexistuje ţádné odvětví, kde by nebylo moţné slouţit lidem. Jde jen o vnitřní změnu. Jakmile se stane cílem sluţba druhým, věci se začnou měnit. Díky upřímnému vykonávání povinností se postupně vnitřně pročistíte. Duchovní činnost je konat svoje povinnosti s postojem sluţby. Pokud máte něco navíc, co nepotřebujete, měli byste zaujmout po- DUCHOVNÍ CESTA 387 stoj sdílet to s ostatními. Charita pomáhá vašemu růstu. Vnitřní pročištění se děje skrze postoj sluţby. Díky vnitřnímu pročištění se ve vás začne odhalovat hlubší poznání existence a duchovnosti. Dokonce i bez četby knih. Popisuji vám přímou metodu. Knihy také pomáhají, ale je jich tolik a není snadné se rozhodnout, která je správná a která ne. Nabízím vám přímou cestu pro váš vnitřní vývoj. Tímto způsobem přijde postupně doba, kdy uţ nevidíte jen svoje vady a slabosti. I kdyţ ve vás nějaké vyvstanou, modlíte se k nekonečné Síle, která je stále s vámi a ve vás. „Ó, Pane, pomoz mi. Tohle jsou moje slabá místa a nejsem schopný je odstranit. Laskavě mi, prosím, pomoz.“ Takto budou slabosti odcházet a vy budete zaţívat více míru a štěstí. Nakonec se automaticky dostaví poznání, kým skutečně jste. Kdyţ se konečně dozvíte, ţe jste Duchem a Pravdou, pochopíte také, ţe jste stejným Duchem jako všichni ostatní. Nezáleţí například na tom, jaké národnosti druzí jsou. Uţasnete: „Ó, ve všech je stejný Duch. Nejsme oddělení, jsme Jedním! Byla to jen iluze povaţovat druhé za špatné a sebe za dobrého.“ Znamená to, ţe nakonec odešlo ego. Kde zbývá místo pro ego, kdyţ shledáte, ţe je jen jedna Pravda pro všechny? Ego existuje pouze pokud se srovnáváte s druhými: „Jsem hezčí neţ ty.“ „Jsem silnější neţ ty.“ „Jsem chytřejší neţ ty.“ To všechno je ego. Kdyţ objevíte, ţe Duch, duše neboli Já, které proţíváte jako svou vlastní existenci, jsou všude stejné, stále jedním a tímtéţ, srovnávání je navţdy ukončeno. Vše se změní a ţivot se stává boţským. Věčný Milující je s vámi uţ navţdy. Odehraje se něco slovy nevyjádřitelného. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Ţivot hledajícího je odlišný Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Setkáváme se na satsanzích proto, abychom svůj ţivot zlepšili ve fyzické, psychické a nakonec i duchovní dimenzi. Pokud to s hledáním Pravdy myslíte skutečně váţně a upřímně, musíte ţít jinak neţ lidé, kteří se duchovní cestou nezabývají. Ţivot opravdového duchovního hledajícího se zásadně odlišuje od běţně rozšíře- 388 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ného ţivotního stylu. Většina lidí se zabývá především zlepšováním vnějších podmínek svého ţivota. Naopak duchovní hledající se nestará tolik o vnější okolnosti jako o svůj vnitřní růst. Člověk na duchovní cestě se na smysl ţivota dívá ze zcela jiného úhlu pohledu. Lidé bez duchovního směřování se po celý svůj ţivot pachtí za různými potěšeními a touhami. Pokud se pozorněji podíváme na to, čemu věnují svůj čas, zjistíme, ţe hlavní náplní jejich ţivota je trochu si polepšit a zaţívat více smyslových poţitků. Chceme-li svůj ţivot nasměrovat k hledání duchovního poznání, musíme začít ţít jinak, neţ je ve společnosti běţně zvykem. Hledající by se měl postupně čím dál více odklánět od vnějších smyslových poţitků a nabývat vnitřní sebekázně. Existuje několik základních principů, které jsou nezbytnou součástí duchovní cesty a ţádný hledající by je neměl opomíjet. Jednou z důleţitých oblastí, v nichţ by se měl přístup hledajícího lišit od ostatních, jsou vztahy, ať uţ jde o partnery, rodinu či práci. Právě prostřednictvím vztahů můţe duchovní hledající správným směrem rozvíjet své emoce. Rád bych vám předal několik doporučení, která pomohou uvést vaše vztahy do rovnováhy. Naše vnitřní harmonie souvisí s našimi vztahy ve světě. Máte-li neshody se svými rodiči, partnery či dětmi, naruší se přirozeně i váš vnitřní klid. Zároveň také platí, ţe pokud jste schopni si udrţet mír a harmonii ve svém nitru, bude se vám dařit je promítnout i do svých vztahů ve světě. Náš vnější i vnitřní svět patří k sobě. Je velmi důleţité, aby se kaţdý duchovní hledající naučil mít stále na paměti, ţe smyslem jeho ţivota na zemi je být k dispozici ostatním. Nikdo se nemůţe vyvíjet, dokud nedělá něco pro druhé. Duchovní hledající, ať uţ je to muţ či ţena, by si měli být vědomi toho, ţe se sem narodili pro svět, a ne pro sebe samotné. Duchovní proměna vyţaduje slouţit druhým, aniţ by hledající očekával něco zpátky. Hledající by se měl ve všech situacích svého ţivota opírat o pochopení, ţe jeho existence je určena pro svět, měl by druhým dávat a nic si za to nepřát pro sebe. Ve vztazích byste neměli směrem ke druhým rozvíjet ţádná očekávání. Snaţte se dávat, dávat a dávat a nezabývejte se vůbec tím, zda něco dostanete od druhých. Pokud chcete být šťastní, řiďte se tímto pravidlem. Jiný recept neexistuje. Těm, kteří přispívají ke štěstí druhých, bude jejich vlastní DUCHOVNÍ CESTA 389 štěstí přidáno automaticky. Naopak těm, kteří mají na mysli jen své vlastní blaho, se štěstí vyhýbá. Na tento zákon se můţete spolehnout. Štěstí totiţ nelze získat odněkud zvnějšku, protoţe spočívá v nás samých. Štěstí není potřeba vynalézat či nějak speciálně budovat. Jde jen o to, nalézt v sobě to, co uţ tam dávno je. Odhalit roušku pokladu v nás můţeme jenom tehdy, pokud ve svém ţivotě myslíme na štěstí druhých kolem sebe. Z pochopení tohoto principu by měl vycházet kaţdý duchovní hledající. Lidé většinou povaţují ostatní za pouhé prostředky ke svému vlastnímu prospěchu, pohodlí a příjemným záţitkům. Přejí si, aby je druzí respektovali a nic po nich nevyţadovali. Takto přistupují k ţivotu lidé, kteří se tak dobrovolně zříkají svého štěstí. Ţivotním heslem duchovního hledajícího jsou jeho povinnosti, nikoli práva. Zamýšlejte se neustále nad tím, co je vaší povinností, a klidně zapomeňte sledovat, zda máte nějaká práva. Duchovní vývoj se z určitého úhlu pohledu odehrává právě rozšiřováním smyslu pro povinnost a umenšováním obhajování svých práv. Práva a povinnosti spolu samozřejmě souvisejí. Vám ale objasňuji ţivot z pohledu těch, kteří se rozhodli řídit se na prvním místě duchovními principy. Pro duchovní hledající platí pravidlo upřednostňovat povinnosti ke druhým před vlastními právy. Dalším důleţitým principem pro kaţdého duchovního hledajícího by měla být tolerance a trpělivost. Všichni bychom měli v sobě pěstovat tyto ušlechtilé kvality. Nejde jen o to, nechat druhé vyjádřit jejich odlišný názor, ale vyslechnout jej s plnou pozorností a respektem. V jednom ze sanskrtských svatých textů se uvádí tisíc pojmenování Boha Višnua. Jeden z těchto přívlastků zahrnuje dva aspekty: „Mít respekt ke druhým a sám zůstávat upozaděn.“ Vzdávejme tedy úctu druhým, aniţ bychom si přáli být sami uznáváni. Naučme se usmívat, přestoţe nám někdo nadává. Můţeme si například i nadávku ”kráva“ přebrat jako laskavost, ţe nás kritik nenazval ještě horším zvířetem. Kdyţ nás někdo označuje za krysu, je od něj nebo od ní milé, ţe nás neoslovuje jako chcíplou krysu. Vypěstujte si zvyk nacházet pozitivní vlastnosti druhých a neopomíjet své vlastní slabosti. Jsme zodpovědní za odstranění svých vlastních nedostatků, ne za zlepšování všech ostatních lidí. Půvabné na tom je, ţe čím více se budeme zbavovat svých negativních stránek, tím více se nám budou otevírat oči pro přednosti dru- 390 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU hých. Na světě neexistuje ţádný člověk, který by nebyl v něčem lepší neţ my. Záleţí jen na úhlu pohledu. Pro duchovního hledajícího je tedy velmi důleţité zaměřit svou kritičnost na sebe sama a respekt věnovat druhým lidem. Pokud chcete na cestě postoupit, zbavte se zlozvyku domáhat se ocenění od druhých. Připojil bych ještě další dvě kvality: klid a pevnost. Měli bychom být klidní, ale zároveň stabilní a pevně ukotveni ve svých zásadách. Buďme otevřeni moudrosti, ať uţ přichází odkudkoli. Přijímejme ale jen to, co nás opravdu přesvědčí. Naším postojem ve všech situacích by měl být klid. Klid a mírnost neznamenají slabost. Právě ze silných osobností vyzařuje klid. Zároveň s jiţ zmíněnými principy v nás bude narůstat umění odpouštět a přecházet názory, s nimiţ nejsme ve shodě, nebo i jednání, které nás nějak poškodilo. Je přirozené, ţe se nás v mezilidském souţití občas někdo nějak dotkne. Měli bychom takové události přehlíţet a vypouštět je ze své mysli. Neschraňujme si v sobě ţádná zranění či křivdy. Zaměříte-li se na uvedené principy, začne se vaše osobnost harmonicky rozvíjet a skryté Boţství ve vás prosvítat čím dál více na povrch. Pozitivní síly ve vás začnou čím dál častěji prostupovat vaše jednání a vztahy doma i v práci. Ţivot se začne odvíjet hladce a přirozeně a zavládne v něm harmonie. Jedním z nejobtíţnějších prubířských kamenů lidského ţivota je přizpůsobení se v partnerském či manţelském svazku. I zde platí, ţe pokud chcete zaţívat štěstí a klid, naučte se pečovat o zájmy svého partnera a upusťte od zvyku stále od svého protějšku něco vyţadovat. Ve vztahu mezi muţem a ţenou by měl převládnout prvek sluţby. Právě v dávání se druhým se uskutečňuje duchovní proměna. Kdyţ si postupně osvojíte uvedené postoje k ţivotu a vztahům, svět plný neustálých konfliktů a protikladů se pro vás stane překrásnou zahradou vyzývající k procházkám. Naopak, kdyţ setrváte v negativních postojích, je to tady na zemi téměř k nepřeţití. Váš ţivot spočívá ve vašich rukou. Je jen na vás, jestli z něj něco vytvoříte, nebo dovolíte jeho úpadek. Jako lidé jsme dostali výjimečný dar v podobě rozlišovací schopnosti. Ţádný jiný druh nemá schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem. Jen člověk dostal moţnost vydat se správným směrem. Rozlišovací schopnost v nás je velice delikátní záleţitost, protoţe je DUCHOVNÍ CESTA 391 paprskem přicházejícím k nám přímo od Boha. Budeme-li tento paprsek následovat, dovede nás jednoho dne aţ k Bohu. Předloţil jsem vám dnes významné principy duchovní cesty. Najdete-li v nich smysl a začnete-li je uvádět do praxe, potom věřím, ţe se váš ţivot začne rozvíjet tím správným směrem. Je to vaše svobodná volba. Tuto svobodu jsme jako lidské bytosti dostaly od Boha a je na nás, zda ji vyuţijeme nebo zneuţijeme. Právě rozlišovací schopnost nám pomáhá najít v ţivotě správnou cestu. Svobodu rozhodovat se dle vlastního uváţení máme ve svých rukou v mnoha situacích v ţivotě. Máme-li například přebytek peněz, můţeme je pouţít pro nějaký obecně prospěšný cíl, nebo třeba utratit v hospodě či za jinou zábavu. Naše duše byly v tomto ţivotě obdarovány lidskými těly a jediným smyslem tohoto daru je moţnost vrátit se zpět ke svému Otci – Bohu. Tímto návratem k Bohu nemyslím ţádné jiné nebe neţ to, co je zde na Zemi. Bůh přece existuje všude, nemusíme za Ním cestovat někam do oblak. Věřím, ţe se všichni budeme na duchovní cestě dále vyvíjet. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Hledání štěstí a moudrosti Vybráno ze Satsangu 9. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Stabilní vnitřní mír naplňuje člověka podle toho, jak se prohlubuje jeho moudrost. Štěstí zaţíváme úměrně tomu, jak jsme schopni na svůj ţivot moudře nahlíţet. Jedním z důleţitých stavebních kamenů této moudrosti je pochopení, ţe náš ţivot nemá dlouhé trvání. Naše existence na Zemi je velmi prchavou záleţitostí. Musí být proto nějaký významný důvod, proč dostává duše nakrátko moţnost pobývat v lidském těle. Hlubokým smyslem našeho přechodného pobytu ve světě je pouze jediná věc – poznání trvalé duchovní Pravdy, které je uskutečnitelné právě jen v lidském těle. Zakoušením Pravdy, nazývané také Bůh, dochází hledající k uvědomění, ţe i on sám je součástí věčně existující Pravdy. Proto také světci všech dob mluvili o tom, ţe jsme synové a dcery Nesmrtelnosti. Pokud jde o naše fyzické tělo, je nevyhnutelně spojeno s faktem smrti. Na úrovni Ducha, v sanskrtu označovaného jako Átman, jsme ale součástí věčné, nikdy nezrozené,vědomé Energie neboli 392 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Boha. Tuto skutečnost si lze uvědomit jen v lidském těle, které jsme právě za tímto účelem dostali. Všechen svůj čas a energii bychom proto měli věnovat tomuto jedinému smyslu našeho ţivota. Moudrosti a poznání však zároveň nemůţeme dosáhnout bez splnění svých povinností. Prohlubování moudrosti je úzce provázáno s naší poctivostí k vlastním závazkům v ţivotě. Někteří lidé povaţují aktivity ve světě za zcela zbytečné, zatímco jiní zase nechápou smysl duchovních rozprav. Velcí mudrci upozorňují, ţe oba tyto pohledy míjejí pravdu. Je zapotřebí vést aktivní ţivot a zároveň být otevřeni poznání. Aktivita ve světě a moudrost k sobě patří. K ţivotu přirozeně patří činnost, ale za zcela zásadní povaţují světci vnitřní motivaci, která naše jednání vede. Chceme-li získat něco pro sebe a naplnit své touhy, potom kaţdý náš čin upevňuje naše pouta ve světě a dává v nás vzniknout dalším, duši svazujícím vtiskům. Kdyţ se do jednání pouštíme s přáním přispět ke štěstí druhých, potom nás naopak činnost vnitřně osvobozuje. Důsledkem našeho nesobeckého jednání je větší svoboda, zatímco jakýkoli sebestředný čin nás více upevňuje v nesvobodě. Nesobeckou činností se můţe stát jakákoli aktivita, záleţí především na vnitřním postoji. Vezměme si jako příklad rodinu. Pokud myslí její členové kaţdý na své vlastní pohodlí a štěstí, zavládne v rodině zmatek a štěstí se vytrácí. Pokud by se naopak jednotliví členové rodiny snaţili přizpůsobovat a přispívat ke štěstí ostatních, budou šťastní všichni a společný ţivot se stane radostí prozářenou slavností. Změňte své postoje, nic jiného není zapotřebí. Vede-li rodiče v péči o dítě pouze připoutanost a v hloubi srdce se například zabývají představami, jak se o ně potomek ve stáří postará, vytvářejí si jen další vnitřní závaţí a utrpení. Naopak vnitřní osvobození přinese rodičům navenek stejná péče o dítě, ale vykonávaná bez připoutanosti: „Toto dítě je jedna z podob Boţství, která nám byla dána, abychom jí poslouţili. Stali jsme se nástroji, aby mohla tato duše přijít na svět.“ Důleţité je naše vnitřní nastavení, na jehoţ základě ve vztazích jednáme. Podobně v partnerském vztahu nám štěstí nepřinese, dbáme-li navenek pečlivě na potřeby druhého, ale v duchu myslíme na své vlastní výhody, které ze svazku získáváme. Naopak, naše srdce se naplní štěstím, kdyţ svému partnerovi vyhovíme a splníme přání pouze proto, aby byli on či ona šťastní: „Dělá mi radost, kdyţ mu mohu být v něčem nápomocná.“ „Jsem rád, ţe mám příleţitost pro ni něco udělat.“ DUCHOVNÍ CESTA 393 Branou ke štěstív nás ukrytém jsou naše postoje ke všemu, co děláme. Pokud ve svém rodinném ţivotě uplatňujeme uvedené principy, můţe se stát rodina nástrojem k odstranění všech negativních kvalit v nás. Jak praví světci, za své strádání si nese zodpovědnost kaţdý sám. Svůj osud jsme si vytvořili sami. Většina lidí podléhá různým klamným představám o tom, kdo a co způsobuje jejich potíţe: „Kdyby se ona takhle vůči mně nezachovala, všechno by bylo v pořádku.“ „To on způsobil všechny mé aktuální problémy.“ Jsou to zcela mylná přesvědčení. Štěstí či strádání se odvíjí od našich vnitřních kvalit. Všechny situace jsou příleţitostí k vývoji. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Duchovnost v aktivním ţivotě Vybráno ze Satsangu 10. 11. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni duchovní učitelé mají právo předkládat hledajícím to, co povaţují za pravou duchovnost. Stejně tak i já mám právo prohlásit, ţe vás učím nejčistší duchovní cestu, jakou znám. Nepovaţuji za správné rozdělovat ţivot na duchovní a světský. S tímto názorem nesouhlasím. Všechno patří do duchovnosti, nic nelze vyškrtnout a záleţí jen na tom, z jakého úhlu pohledu budeme ke všemu přistupovat. Přestoţe budeme dělat tytéţ věci, zevnitř se na všechno můţeme dívat buď ze světského, nebo z duchovního pohledu. Jsem naprosto zajedno s jedním z největších světců moderní doby, se Svámím Šarnánandţim. Jeden z jeho výroků zní: „Realizovat Boha mohou pouze ti, kteří žijí život správným způsobem“ V citátu je v hindi přímo uvedeno slovo „pouze“ – jenom ti. Málokdy se na poli duchovnosti setkáte s takto jasným prohlášením. Také Svámí Ramsukhdasdţi vyjádřil mnohokrát podobný názor. Stoprocentně s ním souhlasím. Své pravé Já mohou poznat jen ti, kteří mají v pořádku svůj ţivot ve světě. Pouze ti mohou realizovat Boha. Toto povaţuji za skutečnou duchovnost. Pokud si za jediný cíl svého ţivota vytknete duchovní seberealizaci a snaţíte se ţít podle duchovních principů, potom začne váš ţivot nabývat skutečné duchovní podoby. 394 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pokoušet se ţít opravdu duchovně je jako chodit po tenkém ledě. Být ve světě a rozhodovat se správně není vůbec snadné. Vzdalujeme se Pravdě, pokud rozdělujeme ţivot na duchovní a světský. Je to velký omyl, v duchovní oblasti často rozšířený. Mým cílem je předkládat vám nejvyšší duchovnost. Nezáleţí mi na tom, zda mi naslouchá sto, deset nebo třeba i jen jeden jediný člověk. Budu pokračovat v pojmenovávání nejvyšší pravdy, i kdyby mě neposlouchal vůbec nikdo. Nejsem ochoten z pravdy slevovat, i kdybych měl promlouvat jen k prázdným zdem. Do posledního dechu si budu stát za duchovními pravdami, které jsem poznal. Musíte v sobě odhalit své skutečné Já. Mír naleznete uvnitř. Je potřeba, abyste tento vnitřní mír nezaţívali jen v meditaci, ale i při nakupování na trţišti. Jak se praví v Bhagavadgítě, vnitřní mír bychom si měli umět udrţet i na bitevním poli. Toto veliké poselství, které uznáváme, bylo Krišnou předáno ţáku Ardţunovi na bitevním poli. Pán Krišna mohl velmi snadno posílit Ardţunův hněv: „Jsou to tvoji nepřátelé, kteří tě nečestně připravili o království. Vzpomeň si, jak urazili tvoji ţenu a opakovaně vás všechny chtěli zabít. Proto je všechny pozabíjej!“ Ardţuna by se potom pod vlivem zuřivosti ihned pustil do války. Krišna ale v Ardţunovi neposiloval hněv, ani mu neradil stáhnout se ze světa, opustit bitevní pole a věnovat se duchovní praxi. Krišna nevyzval Ardţunu ani k jedné z uvedených variant. Třetí cesta je ta pravá, tou je třeba se vydat. Pokud shledáte, ţe je vaší povinností bojovat a dokonce i zabíjet, pak konejte svoji povinnost. Uvnitř však zůstaňte klidní. Nezabíjejte v hněvu a nenávisti, jinak si v sobě vytvoříte další vnitřní pouta a překáţky. Je třeba v klidu a míru plnit svoje povinnosti. Pokud se ti lidé nezachovali správně, je povinností válečníka s nimi bojovat. Pokud je třeba je zabít, konejte svoji povinnost. Vyvarujte se ale přitom jakékoli nenávisti, jednejte jen z pocitu povinnosti. Tento způsob jednání je nejtěţší. Toto je duchovnost v akci. Mluvím o plně aktivním běţném ţivotě, ne někde v ústraní, ale ve světě. Znamená to přijímat všechno tak, jak přichází. Za všech okolností jednat podle duchovních principů. Taková je skutečná duchovnost. Poznání svého pravého Já přináší mír a srdce naplněné láskou za jakékoli situace. V aktivní duchovnosti nezanedbáváte ţádnou svoji povinnost. Ţijete duchovně dvacet čtyři hodin denně. DUCHOVNÍ CESTA 395 Můţete si povzdychnout, ţe to je velmi obtíţné. Ano, je to velmi obtíţné, ale já chci vyjadřovat čistou Pravdu. Nestrpím ţádné pokroucení skutečnosti. Taková je cesta, kterou vám předkládám. Nechci tím říci, ţe lidé, kteří jdou jinou duchovní cestou, nemohou dosáhnout nejvyššího cíle. Sám jsem seděl u jejich nohou. Existují světci, kteří nepracují jako ostatní ve světě, ani nemají rodinu. Mnozí z nich jsou velké duchovní osobnosti. Například Ramana Mahariši ţil v ášramu a byl nepochybně jedním z duchovních velikánů. Také Šrí Aurobindo opustil aktivní ţivot ve světě a stáhl se do ústraní v Pondicherry. Takovým osobnostem se klaníme. Osobně jsem se například setkal s Muktánadţim nebo Ánandou MayMa. Byly to bezesporu významné duchovní osobnosti. Svámí Ramsukhdasdţi, u jehoţ nohou jsem se skláněl, ţil také ţivotem sanjásina. Přesto však mohu sám za sebe prohlásit, ţe mám svoji cestu. Nesnaţím se nic měnit. Jsem prostě tam, kam mě Bůh postavil. Dělám práci, kterou mi On dává. Oblékám si běţné oblečení podle ročního období. Tady v Indii nosím v horkých dnech indické oblečení, ale neměl bych problém si vzít v Anglii na sebe oblek. Jsou to jen vnější záleţitosti. Nikdy bych ale neslevil z důleţitých zásad. Například jím jen vegetariánskou stravu a nikdy bych nepil alkohol. V zásadních otázkách bychom neměli dělat kompromisy. Snaţte se vyvíjet právě tímto směrem, abyste se jednou mohli osvobodit ode všech vnitřních konfliktů. Potom s vámi bude štěstí, mír a láska dvacet čtyři hodin denně kdekoli na světě. Člověk, následující tuto cestu, se nemusí bát ani pekla. Pokud by se tam náhodou dostal, promění se pro něj peklo v nebe. To je duchovní cesta, kterou následujeme. Vše je velmi jasně vymezeno. Věci, které nám spontánně přicházejí do cesty, bývají většinou opravdovější a pravdivější, neţ kdyţ si něco sami vytváříme. Přijímejme všechno, co nám ţivot sám přináší. Duchovní cesta je o chápání ţivota jako nedělitelné jednoty. Ze svého ţivota nic nevylučujme. Coţ ale neznamená, ţe bychom se pouštěli do neprospěšných, nebo dokonce vyloţeně špatných aktivit. Nepřijímáme nic, co je v rozporu s naší rozlišovací schopností. Ať se děje cokoli, nikdy nejednáme nečestně v rozporu se zákony a mravními principy. Toto je duchovnost v akci. Mluvím o plně aktivním běţném ţivotě, ne o ţivotě někde v ústraní, ale ve světě. Znamená to přijímat 396 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU všechno, co nám přirozeně vstupuje do ţivota, a za všech okolností jednat podle duchovních principů. Taková je skutečná duchovnost. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozvíjení kvality sattvy Vybráno ze Satsangu 2. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Radţas, tamas a sattva jsou tři základní kvality prostupující celým vesmírem. Kaţdý z vás můţe u sebe pozorovat všechny tři zmíněné vlastnosti, i kdyţ většinou jedna z nich v osobnosti převaţuje. Člověk s převahou kvality tamas bývá lenivý, těţkopádný a pasivní. Nejraději by se volně poflakoval a jeho pracovní styl má daleko od efektivity. Naopak pro osobu s převahou kvality radžas je typická aktivita a ambicióznost. Motivací k jednání takového člověka jsou však silné touhy, které ho znovu a znovu ponoukají k honbě za dalšími cíli ve světě. Radţasický člověk bývá na rozdíl od tamasického romanticky zaloţený. Zatímco tamasickému člověku stačí někde spokojeně polehávat a do ničeho se nenutit, radţasický typ člověka je plný fantazií a snů. Jak duchovní proměna postupuje, začíná se hledající přibliţovat ke kvalitě sattvy. Do ţivota vstupuje více lehkosti, moudrosti a štěstí. Celý ţivotní styl se dostává do větší rovnováhy, hledající se dokáţe lépe v situacích zorientovat a dělá stále častěji správná rozhodnutí. Cílem duchovního snaţení je právě kvalita sattvy. Rozvíjení sattvického principu se týká všech oblastí ţivota. Je například velmi důleţité, jakou stravu jíte. I jídlo lze rozdělit na tamasické, radţasické a sattvické, můţete si o tom přečíst v Bhagavadgítě. Stejně tak lze rozdělit na tři typy i knihy, které čteme, prostředí, ve kterých se pohybujeme, lidi, s nimiţ se nejčastěji stýkáme… ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ CESTA 397 Tři principy pro duchovní ţivot Vybráno ze Satsangu 16. 2. 2010 Óm Šrí Paramátmane Namaha Nemůţeme zaţívat mír, dokud v nás panuje vnitřní chaos, neustále podléháme různým výkyvům a jsme plni nejrůznějších problémů. Naše mysl je roztěkaná, stále se v ní honí nějaké, často konfliktní myšlenky, jsme zmítáni svými vášněmi, touhami, hněvem, ţárlivostí, popřípadě i nezájmem o to ţít. Dokud se z těchto vnitřních problémů nevymaníme, strádáme. Jediným východiskem je následovat duchovní cestu. Proto se, prosím, věnujte duchovnímu tréninku. Vytrvejte v sebeanalýze a ve svém srdci se nepřestávejte obracet o pomoc k nekonečné, nepoznané, věčné Energii, nazývané Bůh. V ášramu velikého světce Svámího Šarnánandţího se zpívávalo jedno velmi hezké dvojverší, které obsahuje podstatu celé duchovnosti: „Poslyšte tajemství celého lidského života a potom ho ve svém životě následujte. Podstatu všeho lze vyjádřit třemi principy: služba světu, hledání sebe sama a láska k Němu.“ Dokud si nevypěstujete postoj být nápomocní druhým, nemůţete dosáhnout vnitřního míru. I zvířata se starají o dobrý pocit v ţaludku a těší se z různých dalších věcí. I psi, vepři, oslové či koně se zaměstnávají svým tělem. V čem by potom byl rozdíl mezi lidskými bytostmi a zvířaty? Lidé mohou pomáhat druhým. Sluţba světu neboli zaměřenost na dobro pro druhé je prvním základním principem pro ţivot. Druhým principem je hledání sebe sama. Pro hledání svého Já existuje několik metod. Jednou z nich je negativní postup – vylučování všeho, čím nejsme. Hledající si uvědomuje, ţe není tělem, není myslí, není intelektem ani egem. Kým tedy jsme? Odhalte to. Prostřednictvím tohoto negativního postupu se dostáváme hlouběji do své vlastní existence. Třetím principem je láska k Němu. Láskou k Němu se myslí k čemukoli, co povaţujete za Boha. Je v pořádku, ať uţ se obracíte ke Krišnovi, ke Kristovi, k Rámovi, kesvatému Františkovi z Assisi, k jakémukoli guruovi nebo ke komukoli jinému. Nezáleţí ani tolik na tom, ke komu se obracíte, podstatné jsou vaše pocity, vaše odda- 398 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU nost a odevzdání se. Světci nám odhalují pravdu, ţe tím nejvyšším stavem, který se můţe v člověku rozvinout, je poznání, ţe neexistuje nic jiného neţ Bůh. Tento princip je popsán i v Bhagavadgítě: „Vásudeva sarvam“. Všechno je Bůh. Toto poznání přichází aţ nakonec. Neţ k němu dojde, nechť je pro vás Bohem alespoň váš manţel, váš otec, vaše matka, dítě či přátelé. Je potřeba odněkud začít. Spatřovat v druhých Boha znamená být ochotni jim s oddaností, úctou a láskou poslouţit. Nestačí jen uctívat Boha, uctívání se naplní teprve ve sluţbě. Láska k Bohu neznamená, ţe byste přestali mít rádi lidi. Mějte lásku i k lidem, ale spatřujte v nich Boha. Toto jsou tedy tři důleţité principy pro duchovní cestu. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 399 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… SMYSL ŢIVOTA …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 400 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Největší dobrodruţství na světě Vybráno ze Satsangu 9. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Duchovní cesta je tím největším dobrodruţstvím na planetě Zemi, určeném jen pro ty nejodváţnější! Co můţe být dobrodruţnější neţ hledání Boha nebo – jinými slovy – hledání sebe sama? Ani výpravy na Měsíc, Jupiter nebo kamkoli do vesmíru nejsou tak převratné a nevyţadují tolik odhodlanosti a hrdinství jako cesta za svým pravým Já. Mnoho panovníků a vojevůdců se po celou dobu historie lidstva pokoušelo o ovládnutí světa. Některým se jejich plány nezdařily, někteří si sice své území a moc rozšířili, ale tato malá vítězství nejsou ničím v porovnání s ovládnutím vlastní mysli. Ovládat druhé lidi s pouţitím síly nemá ţádnou hodnotu v porovnání s tím, kdyţ se duši podaří získat vládu nad svými vášněmi, touhami a myslí, neustále kmitající z jednoho místa na druhé. Skutečné vítězství spočívá v kontrole našich pěti věčně neklidných smyslů. Sotva někde spočineme pohledem, uţ se zase rozhlíţíme po něčem přitaţlivějším. Naše oči těkají z jedné věci na druhou. Stejně tak je tomu se sluchem. Posloucháme hudbu, ale naše mysl začne okamţitě komentovat: „Není to špatná skladba, ale tamta se mi líbila víc.“ Často se také necháváme strhnout chuťovými záţitky: „Tahle švýcarská čokoláda je moc dobrá, ale kdyţ si vzpomenu na dánskou čokoládu, to bylo teprve něco..“ Tuto nekonečnou řadu potěšení smyslů ovládnout, to je skutečné vítězství. Vládu nad smysly by měla převzít rozlišovací schopnost, rozhodování mezi tím, co je správné a co ne. Vy byste měli být pány a smysly by vás měly poslouchat. Neměli byste být pouhými otroky svých smyslů. Nemluvím o egu, ale o vašem pravém Já (duši, boţském prvku ve vás). Vládu nad smysly a touhami by měla získat vaše skutečná přirozenost, v níţ jste součástí Boha. Naším cílem je hledání pravé přirozenosti a odhalení věčné jednoty s Bohem. Toto nazývám největším vítězstvím. K tomuto cíli potřebujete opravdové hrdinství a odvahu. Tímto a ţádným jiným úkolem se zabývají inteligentní lidé. Jediným smyslem lidského ţivota je právě duchovní seberealizace. Stále znovu a znovu to opakuji. Jediným cílem lidského ţivota je duchovní seberealizace – poznání sebe sama neboli vědomí SMYSL ŽIVOTA 401 Boha. Duchovní seberealizaci lze jiným slovy popsat jako dosaţení trvalého míru, štěstí a lásky pocházejících od Boha. Naše duše byla obdařená tělem pouze za tímto jediným účelem. Duše putovala nekonečně dlouho, procházejíce mnoha různými vtěleními, aby po předlouhé cestě nadešel čas pro získání lidského těla. Proto se připravují o štěstí všichni ti, kteří lidské tělo vyuţívají k čemukoli jinému neţ k nalezení své duše a setkání se svým pravým Já. Promarňují svoji šanci. Pokud jste ve svém ţivotě nenašli Boha, váš ţivot byl zbytečný, ať uţ jste byli zaslouţilými vojevůdci, význačnými vědci, světově uznávanými nebo nejbohatšími lidmi, i kdybyste se proslavili jako herci, tanečníci, spisovatelé nebo jiní umělci. Pro nalezení Boha nepotřebujete být nijak zvlášť inteligentní, jak si často lidé myslí. Nejde o vzdělání, sečtělost, ani o peníze. Potřebujete víru, lásku a jasné rozlišování mezi tím, co je správné a co ne. Rozvíjením těchto tří základních prostředků můţete otevřít své vědomí věčnému spojení s Bohem. Přesněji řečeno, opustí vás iluze, ţe jste od Boha odděleni. Spočinutí v Bohu není odhalením něčeho nového, ale znovunalezením toho, co uţ tady dávno je. Naší skutečnou přirozeností je Boţství. Přesto stále naříkáme a stěţujeme si. Proč? Na tuto otázku musíte najít odpověď. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozhodnutí pro jediný cíl Vybráno ze Satsangu 24. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Na duchovní cestě existují určité základní poţadavky, bez jejichţ naplnění nelze postoupit, nebo jen velmi málo. Jednou z nejdůleţitějších podmínek je rozhodnout se. Svatí mluví o tom, ţe jsme lidskými bytostmi díky schopnosti myslet, a proto bychom svou schopnost rozumové úvahy měli pouţívat k hledání odpovědi na základní otázku ţivota. Touto základní otázkou je, zda-li má ţivot nějaký smysl. Jenom lidé jsou vybaveni schopností myslet a rozhodovat se, a nejdůleţitější otázkou, kterou by měli zváţit, je smysl ţivota. Jak vývoj postupuje, setkáváme se s mnoha lidmi, čteme různé knihy, mnohokrát při rozmanitých příleţitostech přemýšlíme sami o sobě, různými způsoby odstraňujeme své pochybnosti, aţ jednoho 402 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dne můţeme na otázku po smyslu ţivotaodpovědět: „Ano, lidský ţivot má jasný smysl. Tímto jasně vymezeným cílem je poznat sami sebe. Jenom lidé mohou poznat, kým doopravdy jsou. Proto je právě sebepoznání a duchovní seberealizace jediným cílem lidského ţivota. Dojdeme-li k neochvějnému přesvědčení o tom, co je smyslem ţivota, pak bychom se měli pro tento jediný cíl rozhodnout: „Chci dosáhnout v ţivotě jen této jediné věci.“ Naše rozlišovací schopnost by měla být jednoznačně nasměrována k cíli. Rozhodnutí by mělo být pevné. V Bhagavadgítě mluví Pán o odhodlané, jasně nasměrované rozlišovací schopnosti. Hledající dochází k závěru, ţe dokud nepozná sebe sama, je všechno ostatní poznání o světě k ničemu: „Jaký má smysl například shromaţďování informací o ostatních, kdyţ nevím, kým jsem já? Musím pochopit, kým jsem, jinak nemá nic smysl.“ Jednoho dne, v tomto či v jednom z příštích ţivotů, dospějete k tomuto neochvějnému přesvědčení. Není jiné cesty, protoţe trvalý mír a štěstí nelze získat bez nalezení odpovědi na základní otázku o sobě. Po upevnění se v tomto náhledu na ţivot by mělo následovat rozhodnutí: „Dobře, pochopil jsem, o co jde, a proto se to nyní stalo jediným cílem mého ţivota.“ Svatí mluví o tom, ţe kdyţ se někdo rozhodne učinit duchovní realizaci výhradním cílem svého ţivota, začíná skutečný vývoj. Uvedu jeden z příkladů, který bývá v této souvislosti zmiňován. Mysl člověka rozhodnutého zbohatnout je neustále štvána tématem peněz. Při jídle myslí na svůj finanční podíl, před spaním se mu honí hlavou, co bude zítra vyřizovat za finanční záleţitosti. Ať dělá cokoli, mysl takového člověka se neustále zaobírá penězi: „Musím ty peníze nějak získat.“ Peníze ovládnou celou jeho mentalitu a finanční zájmy jsou pro něj vţdy přednější neţ blízcí lidé, dokonce ho zajímají i více neţ nějaké milostné aféry. Je to proto, ţe je výhradně zaměřen pouze na získávání peněz. I v noci se v jeho podvědomí honí podobné záleţitosti, stejně jako ve dne. Někteří lidé se třeba i v půl druhé v noci vzbudí, aby si udělali poznámky, co by bylo dobré další den při obchodním jednání zmínit. Jiný člověk můţe být zase přesvědčen, ţe se chce stát světoznámým spisovatelem. Neustále myslí na svá díla, je posedlý úvahami o svém literárním stylu a o svých postavách. V autobiografiích spisovatelů se lze dočíst, jak si například dělali poznámky i na toaletě: „Nechci ani na toaletě marnit svůj čas, mohu dělat obě věci záro- SMYSL ŽIVOTA 403 veň. Jakmile mě něco napadne, ihned si to zapíši.“ Takový spisovatel je zcela pohlcen svým záměrem napsat knihu. O význačných vědcích se také často říká, ţe nejsou úplně normální. Velcí vědci se moc neholí a nestarají o to, jak vypadají nebo kdy je čas na jídlo. Jsou zcela pohrouţeni do svých experimentů v laboratoři. Jejich manţelky to nemají jednoduché, protoţe zapálený vědec nedbá ani o ni, ani o to, jestli má třeba košili nalíc nebo naruby. Stále myslí na to, co dnes ve své laboratoři vyzkouší. Chci tím říci, ţe v ţivotě nelze ničeho dosáhnout, aniţ bychom se tomu zcela odevzdali. Musíte zapomenout na všechno kromě svého cíle, jenom tak můţete postoupit. Čteme o tom v ţivotopisech velkých lidí, neproslavili se jen tak. Tito lidé měli neustále v hlavě jen jedinou myšlenku a podřídili jí celý svůj ţivot. Proto se stal cíl skutečností. Platí-li to v oblasti světských úspěchů, které pro mě ţádnými úspěchy nejsou, přemýšlejte o tom, jakého odevzdání je potřeba k dosaţení tohoto, v celém vesmíru nejvyššího, cíle. Dál jiţ není nic vyššího. Měli byste být jednoznačně rozhodnuti: „Toto je můj cíl, ţiji pro něj a poloţil bych za něj i ţivot. Můj ţivot patří jen tomuto cíli.“ Vyvstává mnoho otázek. Hledající se mě často ptají: „Ale jak si potom vyděláme peníze? Co budeme jíst?“ Odpovídám jim, ţe jejich otázky svědčí o nedostatečném odevzdání se cíli. Člověk, zapálený pro svou věc, se o nic jiného nestará, nechává ostatní věci probíhat. Jiný hledající se ptal: „Snaţím se následovat, co jste mi řekl, ale přichází mi na mysl, jestli třeba, kdyţ si nevydělám peníze, neumřu hladem.“ Řekl jsem mu na to, ţe zemře, i kdyţ bude mít dostatek jídla. Zemřít musíte v kaţdém případě, tak proč se starat, jestli to bude bez jídla nebo s jídlem. Okamţik smrti je přesně určený, nepřihodí se vám jen tak. Můţete zemřít s plnou lednicí jídla, obklopeni deseti lékaři. Dokud nenastane váš čas, nezemřete. Podobné otázky vznikají z nepochopení. Někteří lidé si říkají, ţe začnou s duchovní cestou, aţ se jim bude dařit lépe. S tímto postojem nezačnou nikdy. Přáli by si, aby se situace odehrávaly podle jejich představ, coţ se nestane. Vzpomínám si na jednoho svatého člověka, který moc nemluvil. Lidé za ním přicházeli, on si je vyslechl, a pak kaţdému řekl úplně totéţ. Poslouchal tiše jejich různé problémy a nakonec, kdyţ člověk skončil, zeptal se klidně: „Je to všechno?“ Lidé moţná očekávali, ţe teď jim konečně řekne, jak mají své problémy vyřešit. Světec 404 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU měl místo toho ve zvyku se jen zeptat, jestli uţ poobědvali nebo povečeřeli, podle toho v jakou dobu za ním zrovna přišli: „Uţ jste po obědě?“ „Ano,“ odpověděl většinou člověk. Světec se klidně zeptal dál: „A máte něco na večeři?“ „Ano, samozřejmě.“ „Tak čím se, hlupáci, zabýváte? Proč nemyslíte na Boha? Poobědvali jste, máte i něco na večeři, tak proč plánujete, co bude zítra? Kdo vám zaručí, ţe budete ještě naţivu?“ Lidé byli šokováni. Světec jim to řekl velmi trefně. Marníme čas úvahami o zítřku. Je hloupé zabývat se nadbytečně tím, co bude zítra. Je v pořádku zkontrolovat si letenky a zajistit si taxi, kdyţ druhý den někam odjíţdíte. Ale všechny ty ostatní myšlenky jsou zcela zbytečné. Světec také často říkával: „Neptal jsem se vás na váš oběd či večeři jen tak. Kdybyste odpověděli, ţe jste ještě nejedli nebo nemáte prostředky na jídlo, nabídl bych vám je. Kdybyste řekli, ţe jste sice posnídali, ale nemáte uţ nic na oběd, řekl bych: „Jídlo vám zajistím, jděte meditovat.“ Kaţdý světec má svůj vlastní způsob, duchovně realizovaní lidé všechno vidí po svém. Přestoţe došli uvnitř ke stejné zkušenosti, mohou věci vyjadřovat a učit mnoha rozmanitými způsoby. Tentýţ Bůh nepřichází ke všem stejně. Tento světec také říkával: „Uvědomte si, ţe dnes je ten nejlepší den vašeho ţivota. Takový den jste ještě nikdy neměli a druhý takový vám ani v budoucnu nepřijde. Nejlepší je dnes, a tak realizujte své cíle právě dnes.“ Někdy dokonce říkával: „Tohle je nejlepší den v celé historii lidstva.“ Často tvrdil, ţe právě toho dne je ten nejlepší den. Jednou se ho někdo zeptal, jak to ţe stále mluví o dnešku. Odpověděl, ţe vţdycky je dnes: „Jestli za mnou přijdete za deset dní, bude to také dnes. Je pošetilé mluvit o včerejšku nebo o zítřku. Duchovně probuzení lidé ţijí neustále jen v přítomnosti. Dnes je proto ten nejlepší den.“ Jednou se světce někdo zeptal: „Můţete mi vysvětlit, jak to myslíte, ţe zrovna dnes je pro mě ten nejlepší den?“ „Dobře, uvědom si, ţe tu sedíš a jsi na ţivu. Dosud nedošlo k ţádné autonehodě. Nejsi nemocný. Nepřišla ti zpráva, ţe by tvé dítě onemocnělo, ani ţe se s tebou chce tvá ţena rozejít. Říkáš, ţe jsi posnídal. Takţe jak to, ţe to není nejlepší den? Jsi právě teď a tady a Bůh je také právě teď a tady. Realizuj Ho.“ SMYSL ŽIVOTA 405 Rád bych, abyste si uvědomili, ţe dokud na cíl nezaměříte veškerou svoji energii – fyzickou, mentální i emocionální, prostě celou svou existenci, neuskutečníte ho. Mnoho lidí chápe duchovnost jako určitého koníčka.. Kdyţ jsem učíval na univerzitě, probíhaly tam různé zájmové kluby. Kdokoli se tam mohl na dvě, tři hodinky večer zastavit. I v duchovní oblasti se lidé někdy scházejí spíše tak, jakoby navštěvovali zájmové kluby. „Kdyţ si vyřídíme vše, co potřebujeme, proč se na půl či na hodinku nezastavit na nějaký satsang?“ Tímto způsobem nemůţete ničeho dosáhnout. Nabádám-li vás, abyste učinili jediným cílem svého ţivota duchovní seberealizaci, nemyslím tím, ţe byste měli opustit všechny svoje povinnosti. Jiná chyba je, kdyţ mnoho lidí prohlašuje: „Mým jediným cílem je duchovnost, a proto odcházím na svatá místa do Rišikéše. Je tam mnoho ášramů. Moje drahá ţeno, ušli jsme společně pěknou řádku let. Přeji ti do budoucna jen to nejlepší. Děti budou v pořádku, Bůh se o vás postará. Odcházím meditovat do Rišikéše.“ Ani tito lidé cíle nedosáhnou. Zůstaňte tam, kde jste, dělejte svoji práci, ale je třeba změnit myšlení. Máte šanci se vyvíjet na tom místě, kde jste. Jde o vnitřní, ne o vnější změnu. Jednou z nejdůleţitějších věcí je tedy mít jednoznačný záměr: „Cílem mého ţivota je duchovní seberealizace. Ţiji pro ni, a kdyţ to bude potřeba, tak za ni i poloţím ţivot.“ Pak se začne všechno měnit. Jakmile se jednou rozhodnete, celé vaše myšlení i všechny činnosti se začnou měnit. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Ţebříček hodnot Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni víme, ţe jediným cílem lidského ţivota je sebepoznání a uskutečnění Boha. Dokud k tomu nedospějeme, náš ţivot zůstává nenaplněný a neúplný. Schází nám trvalý mír a štěstí. Znovu a znovu opakuji pravdu, kterou nám předkládají všichni velcí svatí: Skutečně obdarováni jsou jen ti šťastlivci, kteří pochopili, co je jediným smyslem lidského ţivota a těla. Kladu důraz na slovo „jediný“. Trvá dlouho, neţ člověk skutečně porozumí, co to znamená mít jediný cíl. Náš ţivot nemá ţádný jiný smysl. 406 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Jak uţ jsem o tom mnohokrát mluvil, potěšení a bolest se dotýkají všech bytostí. Pokud člověk stráví celý svůj ţivot utopený jen v potěšeních a strádáních, nijak se neliší od zvířat. Potěšení a strádání máme společná se zvířaty. Vzniká otázka, čím se vlastně lidé od zvířat odlišují. Odpověď je jasná. Zvířata jsou řízena instinkty přírody, zatímco u lidí je nejdůleţitější rozlišovací schopnost. Jde o schopnost, na základě které se lidé rozhodují o tom, co je dobré a co ne, co je správné a co je nesprávné, co by se mělo a nemělo dělat. Tuto rozlišovací schopnost nemají kromě lidí ţádné jiné bytosti. Zvířata jsou zcela ve vleku přírodních sil a své individuální přirozenosti. I zvířata mají osobní charakteristiky. Jenom lidé se mohou téměř ve všech situacích rozhodovat mezi několika variantami, jenom lidé mají svobodu zvolit si svoji cestu. Prostřednictvím rozlišovací schopnosti se mohou rozhodnout, co je správné a co by měli dělat. Jak se pozná pokrok? Je to důleţitá otázka, protoţe bychom měli vědět, zda jdeme dopředu a vyvíjíme se. Podle čeho to poznáme? Lidé pouţívají různá kritéria. Mnoho osobností povaţuje za měřítko pokroku ţivotní úroveň – dostatek peněz a hmotných prostředků k blahobytu. Rozdělují země na rozvinuté a rozvojové. Třídí národy a lidi podle materiálního blahobytu. Jsou však materiální prostředky jediným kritériem pro posouzení vývojové úrovně? Přemýšlíme-li o tom hlouběji, dojdeme k závěru, ţe ne. Musíme rozlišovat mezi prostředky a člověkem, který je pouţívá. Je cílem sám člověk, nebo materiální blahobyt? Měli bychom rozlišovat mezi cílem a prostředky. Přinesou lidem větší bohatství, lepší domy a auta více štěstí? Nepřinesou. Statistiky například ukazují na největší výskyt kriminality a drogových problémů právě v zemích s nejvyšší ţivotní úrovní. Vyskytují se tam častěji případy nejkrutějších zločinů jako jsou vraţdy a znásilnění. Je to pokrok, kdyţ lidé v materiálně nejrozvinutějších zemích neusnou bez prášků na spaní? Zvířata na rozdíl od lidí nemají se spaním ţádné problémy. Jsou na tom lidé lépe? Někde jsem četl, ţe prášky na spaní se nejvíce prodávají právě v nejbohatších zemích. Lidé nemohou spát, přestoţe bydlí ve velmi komfortních domech, mají pohodlné postele, krásné šaty, luxusní auta a nepřeberné mnoţství kosmetiky. Přesto mají zdravotní problémy a potíţe se spánkem. Co je to za pokrok? SMYSL ŽIVOTA 407 Lidé hromadí další a další majetek a snaţí se získávat stále více peněz. Zdá se, ţe se k penězům obracejí jako k Bohu. Kdyţ některý národ či člověk staví peníze na úroveň Boha, nevěstí to nic dobrého. Jsou to úvahy podle té nejprostší logiky, které mohou porozumět všichni. Peníze nemají samy o sobě ţádnou hodnotu. Větší hodnotu mají věci. Jsou to věci, které v ţivotě pouţíváte, i kdyţ si je kupujete za peníze. Jíte chleba, ne peníze. Chleba a mléko mají vyšší hodnotu neţ dolary a rupie. Nebo vás snad nasytí dolarové bankovky? Pochopte, ţe hmotné věci jsou více neţ peníze. Další v pořadí jsou v hodnotovém ţebříčku ţivé bytosti. Věci jsou určeny pro ně. Lepší neţ peníze jsou věci a výše neţ věci stojí ţiví tvorové. Mezi ţivými bytostmi mají největší cenu lidská těla. Proč? Vezmeme-li to jen z ekonomického hlediska, mají těla mrtvých zvířat často větší cenu neţ těla lidská. Myslím například kůţi některých zvířat či třeba kly u slona. Za lidské tělo po smrti moc peněz nedostanete. Proč si tedy lidského těla tolik ceníme? Protoţe jen v tomto těle lze dosáhnout Boha a poznat konečnou Pravdu. Je třeba pochopit, ţe lidské tělo je nadřazeno ostatním jenom z tohoto důvodu. Nejde o potěšení či uţívání si. Podle potěšení a bolesti nemůţeme poměřovat hodnotu těl různých bytostí. Lidské tělo je nadřazeno nad ostatními druhy pouze proto, ţe jen v něm se nachází rozlišovací schopnost. Pokud bychom vycházeli jen z pohledu poměru potěšení a frustrace, pak někdy svatí uvádějí jako příklad psy hýčkané v rodinách zámoţných lidí. Jen málo lidí ţije v takovém přepychu jako tito domácí psi, kteří mají klimatizované pokoje, jezdí si v prostorných autech a jsou vykrmováni lahodným masem, pečivem a mlékem. Zůstávají však psy a nemohou dosáhnout úrovně lidí. Kdybychom posuzovali stupeň vývoje jen podle materiálního blahobytu, byli by na tom někteří psi lépe neţ mnozí z nás. Hodnota těla tedy nemůţe být posuzována podle pohodlí, kterého se mu dostává, ale podle míry rozlišovací schopnosti. Nejdůleţitější je schopnost rozlišovat, co je správné a co ne. Věci stojí výše neţ peníze, výše neţ věci jsou v hierarchii ţivé bytosti a mezi nimi má největší hodnotu lidské tělo. Na lidském těle je nejdůleţitější rozlišovací schopnost. Můţete se ptát, jestli existuje něco ještě vyššího neţ rozlišovací schopnost. Ano, existuje. Bůh stojí ještě výše. Prostřednictvím roz- 408 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU lišovací schopnosti dosahujeme Boha. Rozlišovací schopnost nepochází z intelektu. Rozlišovací schopnost se realizuje prostřednictvím intelektu, který je jejím nástrojem, nikoli zdrojem, z něhoţ by vycházela. Odkud tedy pochází? Pochází od Boha, který nám ji dává. Z Boha, který je nekonečnou Pravdou, vyvstává paprsek pravdivosti, který lidem dává rozpoznat, co je a co není pravda. Bůh je jako moře nekonečného Soucítění. Z tohoto moře zazáří na určité lidí paprsek soucitu a pochopení. Z Boha, který je mořem nekonečné Lásky, vzejde paprsek, který nás nasměruje k tomu, ţe bychom měli milovat ostatní. V pořadí hodnot jsou peníze na nejniţší pozici. Rozhlédneme-li se po světě, vidíme, v jakém ubohém stavu se nachází. Všechno se točí kolem peněz. Netvrdím, ţe peníze nejsou potřeba. Měly by nám ale slouţit, ne nás ovládat. Ten, kdo má peníze, ale neumí nic jiného neţ je hromadit, není jejich pánem, ale jejich otrokem. Vývoj by měl postupovat v uvedeném pořadí. Měli bychom dávat větší význam věcem neţ penězům. Ţivým bytostem bychom měli dávat přednost před věcmi a lidem pro jejich rozlišovací schopnost před ostatními ţivými bytostmi. Pokud lidé nepouţívají rozlišovací schopnost, ztrácí jejich tělo hodnotu. Budeme-li se řídit tímto pořadím, dosáhneme cíle lidského ţivota. Realizaci nejvyššího cíle musí předcházet intenzivní duchovní praktikování a sebekázeň, protoţe si jako lidské bytosti v sobě neseme mnoho zvířecích tendencí. Můţeme se nad ně povznést díky rozlišovací schopnosti. Kvality nejvyššího druhu se nerozvíjejí tolik četbou, dokonce ani zúčastňováním se duchovních rozprav, ale jejich praktikováním. I drobné změny v našem kaţdodenním ţivotě mají mnohem větší hodnotu neţ celá teorie. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Proč nám schází mír, štěstí a láska? Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bůh existuje všude a Jeho přítomnost ve všem je věčná. Je přítomen ve všech lidských bytostech i ve všech objektech. Existuje-li Bůh vţdy a všude, potom je jistě i v nás, stále nám všem k dispozici. Pokud někdo dosáhne realizace Boha, neznamená to, ţe by Boha ubylo a ţe by se tím pro ostatní přístup k Bohu omezil. SMYSL ŽIVOTA 409 Existence Boha je všudypřítomná a my také existujeme – aktuálně v těle, ale i jinak neustále existuje naše duše. Proč tedy Boha nevnímáme, kdyţ je vţdy všude dostupný, je i v nás a my po Něm touţíme? Všichni světci popisují Boha jako mír, lásku a štěstí. Proč tedy nemáme ve svých ţivotech mír, lásku a štěstí, kdyţ je Bůh jako mír, láska a štěstí neustále k dispozici všem? Proč nám tyto kvality v ţivotě chybí? Bůh je jako věčná Pravda věčně ve všem a ve všech přítomný a my bychom si přáli zaţívat mír, lásku a štěstí, neboli Boha. Co je příčinou toho, ţe nejsme šťastní a ţe nám schází v ţivotě klid a láska? Tato otázka se týká vás všech. Jste ţivou bytostí, v níţ je Bůh, a přejete si mít vnitřní mír, být šťastní a vnímat Boţí Lásku. Co vám v tom brání? Proč to nejde? Zároveň také duchovně probuzení lidé mluví o tom, ţe dosaţení Boha je moţné pouze v lidském těle. V celém vesmíru je to jedině lidská bytost, v jejímţ těle můţe dojít k nejvyšší události, o níţ zde mluvíme. Proto také nám světci dávají nahlédnout na pravdu, ţe jediným smyslem lidského ţivota je duchovní seberealizace – realizace Boha. Mluví o tom, ţe naše skutečné Já a Bůh jsou jedním a tímtéţ. Jsme, a tudíţ je stále přítomno i naše pravé Já, tak proč tolik postrádáme lásku, štěstí a mír? V čem je problém? Je důleţité, abyste o těchto otázkách váţně přemýšleli. Některé zákonitosti a nejistoty patří nevyhnutelně k lidskému ţivotu. Nikdo se například nemůţe vyhnout smrti a nikdo z nás také neví, kdy tento okamţik nastane. Smrt můţe přijít kdykoli. Zároveň také platí, ţe ve skutečnosti umíráme neustále. Duchovní osobnosti mluví například o tom, ţe máme pro svůj ţivot určený určitý počet dechů. S kaţdým okamţikem vypotřebováváme další a další dech. Nikdo z nás neví, kdy vydechneme naposledy. Moudří upozorňují, ţe pokud zůstaneme po celý ţivot stejní, se stejnou kvalitou našeho vnitřního bytí se zrodíme i v příštím ţivotě. Budeme znovu naříkat, trápit se a stěţovat si. V jakém stavu duše budeme umírat, tak se znovu narodíme. Dál a dál se budeme rodit a umírat. Proto se těmto otázkám váţně věnujte – aţ přijde smrt, bude uţ pozdě. Nepřiblíţíte-li se duchovní seberealizaci a Bohu, zcela promarníte svůj ţivot. Můţe se stát, ţe člověk není v okamţiku smrti při vědomí, například díky nějaké dopravní nehodě či neštěstí. Pokud dochází k umírání při plném vědomí, nebývá v popředí ani tak fyzická, jako mentální bolest. Lítost a výčitka by se daly popsat těmito slovy: „Ó, zase jsem promarnil svoji šanci. Schází mi to nejdůleţitější.“ Kdyţ 410 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU duše opouští tělo, nezáleţí ani trochu na tom, jestli jste získali milióny, stali se prezidenty, slavnými herci nebo jinými významnými osobnostmi, či obdrţeli Nobelovu cenu nebo jakékoli jiné vyznamenání… Všechny tyhle věci mají na konci ţivota nulovou hodnotu, protoţe smysl lidského ţivota spočívá v něčem jiném. V okamţiku smrti se všechny úspěchy ve světě stávají zcela zbytečnými. Naopak, dosáhnete-li duchovní seberealizace neboli osvícení, odhalí se vám veškeré poznání. Dostane se vám odpovědí na všechny vaše otázky a nahlédnete na smysl svého ţivota i celého vesmírného uspořádání. V duchovní seberealizaci budou naplněny veškeré vaše touhy. Všichni lidé sdílejí tři hlavní touhy: touhu po poznání, touhu po tom něco vykonat a touhu po tom něco získat. Touha po poznání nás motivuje přemýšlet o věcech, dozvídat se další a další informace. Podobně jsme motivováni tím, ţe touţíme po nějakých aktivitách nebo chceme něco vlastnit. Dokud v nás přetrvává některá ze tří zmíněných základních lidských tendencí, nemůţeme vystoupit z koloběhu znovuzrozování. Zrození s sebou zákonitě přináší utrpení. Pokud ne dnes, tak zítra se jistě budete něčím trápit. Tento princip nelze změnit. Bolest můţe přijít v podobě nemoci nebo například finančních problémů, které v těchto dnech postihly Evropu a Ameriku. Mým záměrem je, abyste se zamysleli nad otázkou, proč postrádáte mír, štěstí a lásku, přestoţe je ve vás a ve všem neustále přítomný Bůh, který je mírem, štěstí a láskou. Jednou se mě někdo zeptal: „Dobře, pochopili jsme, jak to myslíte, tak nám, prosím, řekněte odpověď na nastolenou otázku. Chtěli bychom klíč k řešení!“ Nehodlám vám předat klíč k řešení tak snadno. Mým záměrem je, abyste odpovědi na otázky našli sami v sobě. Vloţte do hledání odpovědí všechnu energii, co máte. Vţdyť můţe někdo zpochybnit uvedená tvrzení? Nemluvím k lidem, kteří nevěří v Boha a nemají vůbec představu, co slovo Bůh znamená. O skutečném smyslu slova Bůh se můţete dočíst také v Bhagavadgítě. Významu slova Bůh lze porozumět i intelektuálně. Můţete si například přečíst verše šestnáct a sedmnáct, kapitoly dvě, kde Pán popisuje rozdíl mezi tím, co je pravdivé a tedy věčně existující, a tím nepravdivým, které nemá skutečnou existenci. Bůh, Pravda a Existence jsou jen různá označení pro tentýţ stejný princip. Exis- SMYSL ŽIVOTA 411 tenci jako takovou nelze vyvrátit. Tato Existence obsahuje vědomý princip. Toto vědomí se nejvíce projevuje v lidském těle. Přemýšlejte o tom. Bůh, který je štěstím, láskou a mírem, je stále s vámi. Vy touţíte po tom být v ţivotě šťastní nejen na chvíli. Touţíte po trvalém vnitřním klidu a lásce, tak proč je tolik postrádáte? Musíte dělat nějakou chybu. Neţijete zřejmě správným způsobem. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Význam lidského těla Vybráno ze Satsangu 7. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Duchovní cesta je zcela přístupná vědeckému uvaţování. Všechno, co tato duchovní cesta předkládá, lze rozumově uchopit, lze o tom diskutovat, experimentovat a dobrat se výsledků. Duchovní cesta neobsahuje ţádná tajemství. Přirozeně ale mohou některé věci zůstávat skryty pro ty, kteří pro ně ještě nerozvinuli dostatek porozumění. Aţ se jejich duchovní způsobilost zvýší, přestanou být neznámé i pro ně. Vycházíme z původních textů sepsaných velikými osobnostmi. Jedním z nejvýznamnějších děl je Pataňdţaliho Jógasútra sepsaná před více neţ dvěma a půl tisíci lety. Dokonalost tohoto poznání dokládá, ţe se po tolik let nepodařilo nikomu toto dílo kriticky přesáhnout. Na duchovní cestě se tedy opíráme o prověřené zkoumání, kde laboratoří je naše tělo. Výzkumy provádíme sami na sobě. Pokud má někdo za cíl smyslová potěšení, jak tomu obvykle bývá, stává se jeho tělo neuţitečnou záleţitostí. Uvaţujeme-li o významu těla jen z materiálního hlediska, pak jde o továrnu neustále produkující odpad – moč, nečistoty vycházející z našeho nosu, z uší, pot z pórů naší kůţe... Z našeho těla kaţdým okamţikem vychází nějaká špína. Pokud je naším cílem pouze potěšení smyslů, pak naše tělo ztrácí svůj význam. Mnoho zvířat má po smrti větší hodnotu neţ lidské tělo. Ze zvířat vyuţíváme jejich kůţi, například k výrobě bot, z klů slona získáváme velmi ceněnou slonovinu… Podíváme-li se ale na tělo z jiného úhlu pohledu, je to v celém vesmíru to nejcennější, co jsme mohli od Boha dostat. Pouze lidské tělo je chrámem, v němţ lze dosáhnout Boha. Pravdu lze nalézt jen v lidském těle, coţ není moţné v těle ţádné jiné bytosti. Od nepaměti se vinoucí dlouhá cesta evoluce duše završuje právě v lidském 412 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU těle. Individuální bytost začne vnímat Celek a splývat s ním. Objevuje, ţe součástí Jednoty byla vţdy, jenom se musela vymanit z vlivu iluze oddělenosti. Aţ tento klam odejde, zůstane jen štěstí a láska. Proto mají duše, které dostaly lidské tělo, velikou zodpovědnost. Měly by své tělo uţívat k dosaţení cíle, k němuţ bylo určeno, a ne ho zneuţívat. Jediným účelem lidského těla je, abychom v něm dosáhli Boha. Naše tělo nemá ţádný jiný smysl. Právě lidské tělo jako jediné nese toto poslání. Bůh – nekonečná, všeprostupující, nikdy nezrozená Energie, Vědomí a Moudrost – je poznáván jen v lidském těle. I bohové usilují o získání lidského těla. Bohové jsou sice nositeli mnohých přírodních sil, ale jejich existence je časově omezena a podléhá změně. Jsou natolik ponořeni v poţitcích svých sfér, ţe ve svém těle nemohou dosáhnout poznání konečné Pravdy. Mluvím samozřejmě o bozích, a ne o Bohu, který je dokonalým konečným cílem. Své tělo bychom proto měli pouţívat správně, a ne ho zneuţívat. Svých pět smyslů jsme dostali za určitým účelem. Měly by následovat vedení rozlišovací schopnosti. Pokud je smyslům dána neomezená volnost, nevede to k ničemu jinému neţ k frustraci. Například oči jsou určeny k vidění, ale pouţívat je k tomu, abychom zhlédli noční Londýn či Frankfurt, je špatné zacházení s vlastníma očima. Co je tam zvláštního k vidění, kdyţ se ještě ve vás samých rozprostírá tma? Dokud jsme uvnitř plní temnoty, jsme nevědomí a i naše oči neuvidí kolem sebe nic jiného neţ nevědomost. Na lidském těle není nic zvláštního k vidění – je to jen spousta masa a krve. Jsou daleko hodnotnější věci. Nechci tím říci, ţe by bylo něco špatného na fyzické kráse, protoţe i ta pochází od Boha. Všechny krásné věci pocházejí od Boha a je tomu tak i s fyzickou krásou. Pouţívat správně oči znamená vidět i ve fyzické kráse Boţství. Dívat se na fyzickou krásu a myslet přitom na poţitky je nesprávné pouţívání očí. Totéţ platí i o ostatních smyslech – sluchu, čichu, hmatu a zejména chuti. Smysly by měly podléhat kontrole rozlišovací schopnosti. Rozlišovací funkcí je míněna schopnost rozhodovat se mezi tím, co je správné a co ne. Rozlišovací schopnost vyvěrá přímo z Boha. Upomínejte se na Boha, kdyţ pouţíváte svoji mysl, a potom můţete i správně nakládat se svými smysly. Váš ţivot tak bude ve všech směrech plný zdaru. SMYSL ŽIVOTA 413 Působí to opravdu paradoxně, kdyţ se podíváme na zvířata a ptáky, které povaţujeme za bytosti niţšího druhu, jak jsou klidnější, ţijí v míru a chovají se daleko více podle své přirozenosti v porovnání s lidmi zmítanými neklidem, hádkami a zabíjením. Není to absurdní? Strádají většinou jen ta zvířata, která přišla do kontaktu s člověkem. Takto si tedy stojí lidé, kdyţ díky nim upadají i zvířata. Problémy lidstva ukazují na skutečnost, ţe pro lidské bytosti neexistuje ţádná spodní hranice, pod kterou by nemohly klesnout. Jenom lidé páchají zločiny. Zároveň ale nebyla lidem dána ţádná omezení v cestě vzhůru. Do sfér pod lidskou úrovní patří zvířata a nad ní je Boţství. Lidé se nacházejí uprostřed a je na nich, zda spadnou zpátky nebo se pozdvihnou výše. Pokud chcete, aby váš ţivot opravdu nabyl smyslu a zdaru, duchovní cesta je naprosto nezbytná. Nemáte na vybranou, ţádný jiný způsob není. I v rámci duchovní cesty samozřejmě existují různá učení a různé metody, které všechny respektujeme. Rád bych, abyste pochopili, ţe dosáhnout cíle není tak obtíţné. Je třeba mít v Boha důvěru. Pochybnosti o tom, zda dosáhnete cíle, jsou slabošským klesáním na mysli a nepochopení povahy věcí. Svatí k tomu uvádějí následující příklad. Představte si, ţe vás někdo pozve k sobě na oběd. Vypravíte se tam, poţádají vás, abyste se usadili ke stolu, poloţí před vás talíř a vy se i přes to všechno strachujete, jestli dostanete oběd! Vaše mysl je oslabena pochybnostmi. Vţdyť jste byli pozváni, uvítáni, posazeni ke stolu, na kterém před vámi leţí talíř, a vy stále pochybujete, jestli bude následovat jídlo? Podobně jste dostali pozvání i od Boha. Dostali jste od Něj lidské tělo, skrze nedostatek vnitřního klidu se ve vás rozvinula touha po moudrosti, a pak vás Bůh poslal někam, kde můţete být nasměrováni. Uţ sedíte u jídelního stolu, duchovní cesta vám byla odhalena, tak proč pochybujete, zda dostanete oběd a zda dospějete k Bohu? Váš hostitel, samotný Bůh, uţ toho pro vás tolik udělal! Dal vám lidské tělo, vzdělání, peníze potřebné k tomu, aby mohlo vaše tělo fungovat, seznámil vás s někým, kdo vám ukazuje cestu, učení vám bylo předáno a vy stále pochybujete, zda dosáhnete duchovního naplnění? Je to jen slabost vaší mysli. Dosaţení Boha znamená získat zkušenost s něčím, co je všude a v kaţdém z nás. Musíte se jen místo kolem sebe podívat dovnitř. Objevíte tam sami sebe s Ním v láskyplném objetí. On vás miluje, 414 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU vy prahnete po lásce a láska je ve vás, a tak není nic jiného neţ Láska. Láska překračuje všechny hranice. Uvedl jsem vám příklad s pozváním na oběd, abyste pochopili, ţe není třeba se sţírat pochybnostmi. Ţádný příklad však nemůţe plně postihnout duchovní pravdy, můţe jen trochu napomoci pochopení. Oběd sníte za půl hodiny, coţ je nesrovnatelné s duchovní cestou. V některých případech se mohou věci odehrát i velmi rychle. Vţdyť na duchovní cestě jde o získání něčeho, co uţ reálně existuje. Jde jen o vnitřní obrat směrem k cíli. Poselstvím, které se vám snaţím předat, je výzva, abyste přestali zneuţívat své tělo. Snaţte se nakládat dobře se svým tělem, abyste byli prospěšní sami sobě i světu, abyste se plně rozvinuli a dosáhli dokonalosti. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Touha po naplnění smyslu ţivota Vybráno ze Satsangu 8. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bylo napsáno nespočet posvátných textů a duchovních knih, nekonečně mnoho slov uţ bylo k tomuto tématu vyřčeno. Je krásné zúčastňovat se satsangů a číst si kvalitní literaturu, ale to všechno je jen prostředek, ne cíl. Nejde o to, abyste poslouchali duchovní slova aţ do konce svého ţivota. Dosáhněte osvícení, naplňte své srdce trvalým mírem a láskou, získejte spojení s Bohem. To je skutečným smyslem lidského ţivota a bez jeho naplnění postrádá valnou hodnotu i všechno ostatní. Všichni jsme dostali jedinečnou příleţitost, nad kterou v celém vesmíru není – lidský ţivot! Pouze v lidském těle lze realizovat nejvyšší Pravdu neboli Boha. Dosaţení Boha je moţné pouze v lidském těle, a proto je jediným cílem lidského ţivota právě tohle. Všechno na světě má svůj význam. Pokud si vezmeme jako příklad krávu, k jejímu zrození patří dávat mléko. I kdyby byla kráva překrásně stavěná, bez mléka není uţitečná. Stejně tak neplodící stromy ztrácejí svůj význam, i kdyby měly sebepůvabnější listy. Nenaplnily účel, který k nim jako ke stromům patří. S lidským ţivotem je to stejné. Je k ničemu, pokud nenaplníte jeho skutečný smysl. Nezáleţí na tom, jestli máte velké jmění, pů- SMYSL ŽIVOTA 415 vabně tvarované rty, okouzlující oči či obzvlášť lesklé vlasy, ale jestli jste dosáhli seberealizace, duchovního prozření. Všechno ostatní je nepodstatné, protoţe smyslem daru lidského ţivota je spočinutí v Bohu. To však neznamená, ţe je zcela zbytečné všechno, co se ve světě odehrává. Ani to není správný pohled. Určité skupiny lidí mají tendenci pohrdat všemi jinými činnostmi, kromě praktikování duchovnosti. Mýlí se stejně jako ti, kteří zapomněli na skutečný smysl ţivota a jsou naprosto pohlceni aktivitami ve světě. K lidskému ţivotu patří práce a aktivity, ale všechno tohle je zbytečné, pokud zároveň nezaţíváme Boţství. Jak tedy dobře kombinovat aktivní ţivot a cestu k duchovnímu prozření? Je to poměrně jednoduché. Pokud nějakou činnost děláme proto, abychom potěšili svoje smysly, tělo a povzbudili ego, pak se od skutečného cíle lidského ţivota vzdalujeme. Naopak pouštíme-li se do činností se záměrem potěšit a poslouţit druhým, jednoho dne k duchovní seberealizaci dojít musí. Navenek jde o tytéţ činnosti ve světě, ale uvnitř jsou naprosto odlišné motivy. Důleţité je, s jakým záměrem vše vykonáváme. Ať uţ se nacházíme v jakékoli situaci a s jakýmikoli lidmi, měli bychom se snaţit myslet na dobro druhých. Jedinou cestou ke štěstí je napomáhat ke štěstí druhým. Zaměřování se na dosaţení svého vlastního štěstí nás dovede k pravému opaku. Mějte prosím na paměti, ţe jste se na planetu Zemi zrodili kvůli jedinému cíli – abyste se, ještě neţ zemře vaše fyzické tělo, napojili na věčnou Pravdu v sobě. To je jediným smyslem lidského ţivota. Kaţdý musíme zemřít, coţ se ale po duchovní seberealizaci stává zcela nepodstatné. Kdo by se potom staral o smrt fyzického těla? Jsme součástí věčné Pravdy. Vnímat Pravdu není tak těţké, jak to mnozí tvrdí. Cíl vypadá nedosaţitelně jenom proto, ţe si ho lidé nepostaví na první místo svého ţivota. Netouţí po něm dostatečně. Jednou navštívil Ramakrišnu, gurua Vivekánandy, mladý muţ. Vyjádřil přání duchovně prozřít a poznat Boha a ţádal světce, aby mu co nejrychleji pomohl. Ramakrišna mu vysvětlil, ţe se to nemůţe odehrát bez palčivé vnitřní touhy. Duchovní cesta není jen nějaký koníček, musí se stát vaší ţivotní potřebou. Musíte zaţívat, ţe bez uskutečnění Boha v sobě nemůţete dále ţít. Potom se to stane. Mladý muţ neporozuměl a ptal se dál Ramakrišny, jak by mohl seberealizace dosáhnout. Ramakrišna mu slíbil, ţe spolu druhý den někam půjdou a tam mu vše objasní. 416 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Druhý den ráno vyrazili na procházku podél řeky. Světec navrhl, ţe by se mohli vykoupat, a tak oba vstoupili do vody. Ramakrišna najednou chytil mladíka za krkem, ponořil mu hlavu pod vodu a drţel ji tam. Mladý muţ se okamţitě začal bránit a vší silou vystrčil hlavu nad hladinu. „Co to děláte? Chcete mě utopit?“ křičel překvapeně. Na to mu světec odpověděl: „Seberealizace se odehraje právě takhle. Kdyţ uţ jsi to nemohl pod vodou vydrţet, napjal jsi všechny své síly a dostal se ven. Aţ uţ nebudeš schopný bez Boha vůbec existovat, stane se to.“ Musíte po svém cíli skutečně prahnout. Je potřeba dospět do tohoto stádia. Dokud jsou pro vás důleţitější lákadla světa, jste od naplnění smyslu svého ţivota velmi daleko. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Rozhodnost vs. nerozhodnost Vybráno ze Satsangu 13. 2. 1997 a 9. 2. 2000 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 41: „Ardžuno, v této józe (nepřipoutané činnosti) je intelekt rozhodný a řízený bez vnějších vlivů přímo směrem k jedinému ideálu; kdežto intelekt nerozhodnutého (nevědomého člověka motivovaného touhami) se toulá všemi směry za nespočetnými cíli.“ Ve verši nacházíme popis dvou skupin lidí. Do první skupiny patří ti, kteří se rozhodli být duchovními hledajícími. Pán charakterizuje hledající následujícím způsobem: „V této józe (nepřipoutané činnosti) je intelekt rozhodný a řízený bez vnějších vlivů přímo směrem k jedinému ideálu...“ Jestliţe jste se rozhodli být hledajícími, je vaše rozlišovací schopnost tím vše určujícím faktorem, který vás vede směrem k cíli. Váš ţivot se změní v cestu nasměrovanou přímo k vytyčenému ideálu, aţ nakonec vyústí ve vaši duchovní seberealizaci. Lidé druhé skupiny se pro jediný cíl nerozhodli. Chvíli se zaměřují na to, chvíli zase na ono potěšení a aktivity ve světě. Pán je popisuje následovně: „…kdežto intelekt nerozhodnutého (nevědomého člověka motivovaného touhami) se toulá všemi směry za nespočetnými cíli.“ Takový člověk například uvaţuje takto: „Chci být básníkem, ale je pošetilé hladovět, takţe také musím mít nějaké peníze. Mohl SMYSL ŽIVOTA 417 bych psát verše, ale mým skutečným koníčkem je keramika! Proč bych tedy nemohl mít výstavu, kdyţ jsem se naučil dělat keramiku? To je sice pravda, ale ve skutečnosti chci přece sebepoznání. Na to je ještě spousta času. Ten správný čas teprve přijde. Vystudoval jsem ale účetnictví a tuhle práci nemohu nechat leţet ladem - je dobře placená a já peníze potřebuji. Musím si v tomto oboru udělat dobré jméno, mám pro účetnictví talent. Kdyţ uţ ne v zahraničí, tak alespoň v této zemi se lidé musí dozvědět, ţe já jsem ten nejlepší člověk, s nímţ by měli konzultovat nejkomplikovanější účetní případy a obchodní záleţitosti. Potom také chci dosáhnout duchovní seberealizace…“ Nenabádám vás k tomu, abyste nepokračovali v keramické tvorbě, psaní básní či vydělávání peněz. To nemám na mysli. Chci vám pouze vysvětlit, ţe kdyţ jste se rozhodli být duchovními hledajícími, začne se měnit vaše vnitřní motivace pro činnosti ve světě, ať uţ je to poezie, keramika či účetnictví. Jiný bude i váš postoj při jednání s lidmi, se kterými přicházíte do kontaktu. Váš ţivot bude vedený jinými prioritami, jinak budete nakládat se svým časem a energií. V uvedeném verši je výstiţně zdůrazněno, ţe rozhodnutí pro cíl je zásadní věc. I v záleţitostech světa je zaměřenost na určitý cíl pro úspěch důleţitá. Duchovní hledající by si měl pro svůj ţivot vytknout jen jeden jediný cíl. Díky zkušenostem v mnoha předchozích ţivotech se u duše postupně rozvinou na vyšší úroveň dvě významná centra: rozlišovací schopnost a emoce. Prostřednictvím rozvinuté emoční schopnosti poznává hledající, ţe láska je něco jiného neţ přitaţlivost a touha. Skutečná Láska není vášeň. Přitaţlivost mezi muţem a ţenou je přirozená, ale je to pouze začátek. Prostřednictvím rozvinuté rozlišovací schopnosti přicházejí hledajícímu záblesky, ţe lidský ţivot je stvořený pro něco vyššího a neměl by se promrhat. Takový člověk začne hledat pravdu o ţivotě a učiní pro sebe rozhodnutí: „Musím poznat sebe sama. K čemu mi bude získávání dalších a dalších informací o světě, kdyţ neznám sebe sama? Jaký má význam narodit se, proţít mládí, vydělávat peníze, mít děti, ve stáří si mazat kolena mastičkami a potom zemřít?“ Člověk začne nahlíţet na marnost ţivota bez duchovního přesahu. 418 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Nikdo nemůţe být trvale šťastný skrze věci, které nabízí svět. V kaţdé oblasti ţivota se můţete dostat aţ na vrchol, ale neudělá vás to natrvalo šťastnými. „…v józe je intelekt rozhodný a řízený bez vnějších vlivů přímo směrem k jedinému ideálu...“ K jakému ideálu? Dosáhnout ještě před svou smrtí poznání sebe sama. Kdyţ k cíli dospějete, přestane pro vás existovat smrt. Vaše tělo sice zemře, ale vás se smrt netýká. Smrt fyzického těla vás čeká, ať uţ se pro jediný cíl rozhodnete nebo nerozhodnete. Není co ztratit. Některá fakta o ţivotě jsou tak zřejmá, ţe je musí přijmout kaţdý inteligentní člověk. Například nikdo nemůţe popřít, ţe smrt se týká všech. Proto musí kaţdý o ţivotě uvaţující člověk dojít k závěru, ţe lidský ţivot je určen pro specifický účel. Tento účel můţe být naplněn pouze v lidském těle. Tímto smyslem ţivota je poznání sebe sama. Proto by mělo být k tomuto cíli směřováno veškeré naše úsilí. Přemýšlejte o ţivotě, vzpomínejte na Boha, meditujte, ţijte ukázněně, dávejte, co máte, k dispozici ostatním, ať uţ jsou to peníze či znalosti a inteligence. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Lidský ţivot Vybráno ze Satsangu 13. 4. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha V ţivotě stále něco končí a začíná, někam přicházíme a odněkud odcházíme. Pokud se na vše podíváme z širšího úhlu pohledu, je celý náš ţivot jen jednou z událostí ve stále se opakujícím zrozování. Znovu a znovu se narodíme, procházíme dětstvím a zaměstnáváme se různými hrami, potom jdeme do školy a začínáme se rozhlíţet po lákadlech světa, a tak postupně ţivot uběhne. Většina lidí stráví svůj ţivot v okouzlení různými potěšeními a do dalších zrození si odnáší vtisky svých činů motivovaných připoutanostmi ve světě. Ať uţ jde o přitaţlivost mezi muţi a ţenami, připoutanost k penězům či touhu po tom se prosadit a proslavit… Otázka: „Stoupáme po žebříku stále výš, nebo můžeme i spadnout?“ Často můţeme i sklouznout zpět. Po kaţdém pádu, ať je jakkoli hluboký, vţdy následuje cesta vzhůru. Můţeme se propadnout i do velmi neţádoucích sfér existence, ale v Boţím Plánu je vţdy záměr, SMYSL ŽIVOTA 419 aby byla duše znovu pročištěna překonáním mnohých utrpení a těţkostí. Cílem je pouze očištění duše. Jen Bůh ví, jak dlouho můţe postupné stoupání vzhůru trvat. Ke zrození na Zemi můţe dojít aţ za tisíce let, ale také za několik měsíců. Duše stále znovu hledá mateřské lůno, aby mohla naplnit své nesplněné touhy. Lze jen těţko pochopit a popsat, jak se vše odvíjí. Duše prochází mnoha vývojovými stupni. Ať uţ trvá cesta jakkoli dlouho, nakonec se duše zrodí znovu na Zemi a dostává tak jedinečnou příleţitost. Pouze na Zemi se můţete jako na křiţovatce rozhodnout, zda se vydáte nahoru, nebo dolů. Proto jsou moudří jen ti, kteří v některém z ţivotů pochopí smysl, proč se narodili jako lidé, a stoprocentně se odevzdají jedinému cíli duchovní seberealizace. Nemluvím o devadesáti devíti procentech, ale o sto procentech. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Smysl lidského ţivota Vybráno ze Satsangu 31. 10. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni jiţ víte, co je smyslem lidského ţivota. Volně vám k tomuto tématu z hindi vyberu a přeloţím několik následujících myšlenek Svámí Ramsukhdasdţiho. Duši se nedostalo lidského těla proto, aby si v něm uţívala nebo strádala. Jediným účelem je, aby duše přesáhla bolest i potěšení. Smyslem příznivých ţivotních situací je, abychom pozitivních moţností vyuţili ke sluţbě druhým, ať jsou to peníze, naše tělo, moudrost či okolnosti ţivota. Smyslem toho, proč se v ţivotě dostáváme do nepříznivých situací, je, abychom se osvobodili od přání mít se dobře. Účelem nepříjemných situací je osvobodit se od touhy po pohodlí a příjemných situací. Získáme-li v ţivotě něco pozitivního, dostalo se nám toho proto, abychom mohli být nápomocni druhým. Naopak vše, co nám přináší problémy, je příleţitostí uvolnit se ze sevření touhy zaţívat příjemné a uspokojující situace. Tento smysl je skrytý i za neštěstím a utrpením ţivota. Vţdyť jsou to nakonec právě naše touhy, které jsou odpovědny za to, ţe někdy strádáme a někdy se cítíme dobře. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 420 421 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… MÍR A ŠTĚSTÍ …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 422 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Štěstí v nás Vybráno ze Satsangu 6. 2. 2004 a 4. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vítám vás na té nejvznešenější a nejdobrodruţnější cestě na světě. Je to cesta k našemu pravému Bytí. Je to cesta daleko převratnější neţ všechny výpravy do vesmíru. I kdyţ se vám podaří dostat se aţ na Měsíc nebo ještě dál, mír, štěstí a lásku tím nezískáte. Ať uţ stanete na jakékoli planetě ve vesmíru, štěstím se tím vaše srdce nenaplní. Naproti tomu na konci vnitřní cesty ke svému skutečnému Já máte štěstí, mír a lásku zaručenou. Co si myslíte, ţe je pro lidstvo důleţitější – dopravit se na Měsíc, nebo ţít ţivot naplněný štěstím a láskou? Co byste na Marsu nebo třeba na Jupiteru dělali? Myslíte si, ţe tam budete šťastnější? Podobným způsobem se nestanete šťastní vy, ani nikdo jiný. Přitom všichni tolik touţíme po klidu, lásce a harmonii. Štěstí máme na dosah, nečeká na nás někde mimo nás, ale uvnitř nás. Jde jen o to trochu se nad sebou zamyslet. Duchovní seberealizace, nalezení Boha a sebe sama neboli dosaţení trvalého štěstí není objevem něčeho nového, ale znovunalezením toho, co je neustále přítomno. Štěstí a láska uţ v nás existují a bylo tomu tak vţdy. Proč jsme tedy plni konfliktů a neustále nás něco frustruje? Zauvaţujte nad tím. Štěstí a harmonii uţ v sobě máme, ale přesto místo toho zaţíváme v ţivotě spíše trápení a neuspokojení. Můţete se proto ptát, kde je tedy to štěstí, o kterém mluvím. S touto zásadní otázkou byste se měli obracet na všechny učitele, kteří vyučují duchovní nauky. Naléhejte na ně a snaţte se dozvědět, proč mluví o lásce a harmonii a vy je v ţivotě nenacházíte. Na tuto záleţitost se můţete zeptat i mě a měli byste po mně chtít odpověď. Měli byste se doţadovat odpovědí na své volání po klidu, lásce a štěstí. Odpověď je jednoduchá: Všechno, co hledáte, je ve vás, a vy se místo toho rozhlíţíte kolem sebe. Hledáte štěstí, harmonii či lásku ve svém partnerovi, ve zlepšování bydlení, v novém autu, v lepším pracovním uplatnění, v postavení ve společnosti… Zaměřujete se špatným směrem. MÍR A ŠTĚSTÍ 423 Myslíte si, ţe se budete cítit lépe, aţ se vám podaří přijít k větším penězům, například k deseti milionům dolarů? Ţádnému z bohatých lidí se to dosud nepodařilo. Jiný člověk se zase můţe upínat ke štěstí na nějakém prestiţním postu. Jiní zase doufají, ţe se budou cítit v ţivotě lépe, aţ získají nějakého vhodného partnera. Často se pak ale dostávají spíše do pekla neţ do nebe. První věc, kterou musíte udělat, pokud chcete být šťastni, je změnit směr svého hledání. Začněte místo kolem sebe hledat v sobě. Na světě nenajdete nikoho, kdo by netouţil po štěstí a míru. Skoro kaţdý však zaţívá pocit, jako by se mu štěstí a mír vyhýbali. Proč? Protoţe se lidé snaţí najít štěstí a klid ve věcech proměnlivých. Tělo, mysl a věci ze světa se neustále mění, nikdy v nich nemůţete získat štěstí. Přitom jsou štěstí a mír přímo v povaze vaší existence. Pravdou, Vědomím a Blaţeností uţ jste, nemusíte je odněkud získávat. Vaše štěstí a klid nezávisí na nikom jiném, na ţádných věcech, vztazích, vůbec na ničem z materiálního světa. Pravda, Vědomí a Štěstí jsou skutečnou podstatou vašeho bytí. Zapomínáte na svou vlastní přirozenost, která není ničím jiným neţ Štěstím a Blahem. Lidé se ale většinou po štěstí rozhlíţejí kolem sebe. „Šťastný budu, aţ získám tuhle ţenu.“ „Jestli se sblíţím s tímto muţem, budu šťastná.“ „Aţ získám těch deset bilionů dolarů, budu šťastný.“ „Štěstí přijde, pokud se mi podaří uspět v politice.“ Všem těmto nevědomým lidem odpovídám: „Takhle nikdy šťastní nebudete.“ Nikdo se takhle nikdy šťastným nestal a ani nestane. V celé historii lidstva se ani jediný člověk nestal šťastným skrze něco nebo někoho vně své vlastní existence. Jak byste mohli? Zajímavé na tom je, ţe to, co kolem sebe hledáte, uţ ve vás existuje. Jaký zázrak! Bohatství je ukryto přímo ve vaší posteli, ve vašem pokoji, ale vy je z nevědomosti hledáte venku. Takto trvalého štěstí nikdy dosáhnout nelze a nikdy ho ani tímto způsobem dosaţeno nebylo. Touto cestou to prostě nejde. Je to výzva pro celý svět. Způsobem, kterým se lidé snaţí být šťastní, nikdy šťastní být nemohou. Dokud se ztotoţňujete se svým fyzickým tělem, jste odsouzeni k nářku a k setrvávání v neštěstí. Kdyţ je ztotoţnění se s tělem zlomeno, v ţivotě uţ nezůstává prostor pro nic jiného neţ tanec, slavnost a štěstí. Potom vám ţádná událost ani ţádný člověk nemůţe způsobit neštěstí. Nikdo vás pak o štěstí a vnitřní mír nemůţe připravit. Ve vaší existenci uţ je obsaţena Pravda, Vědomí a Blaho, jinými slovy Bůh. Proto jste jiţ dávno 424 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU součástí Boha. Uţ jste štěstím. Jediným problémem je, ţe na to zapomínáte. Aţ se rozpomenete a zaţijete to, bude problém vyřešen. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Štěstí v ukázněnosti smyslů Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni si přejeme být šťastní a mít v ţivotě lásku a klid. Lidé se ale málokdy cítí šťastní a jen velmi zřídka někdo trvale zaţívá lásku a vnitřní mír. Proč tomu tak je? Jaká je příčina tohoto rozporu? Proč jen málokdo získává to, po čem všichni na světě tolik touţí? Proč? Musí existovat nějaká příčina. Touha po štěstí, klidu a lásce se týká kaţdého bez výjimky, a přesto se to podaří jen velmi malému mnoţství lidí. Proč? To je pro náš ţivot velmi důleţitá otázka. Všichni duchovně osvícení lidé zodpovídají tuto otázku stejným způsobem: Lidé sice štěstí, lásku a mír hledají, ale špatným způsobem. Proto se jim to také nedaří. Proto také ve svých ţivotech nezaţívají mír, štěstí a lásku. Lidé se snaţí získat štěstí ve světě kolem sebe – ve věcech, ve vztazích, pomocí smyslových záţitků… Za všemi lidskými aktivitami je právě touha po štěstí. Dokonce i motivací pro konzumaci alkoholu je přání zapomenout na starosti, na minulost i na obavy z budoucnosti. V sebezapomenutí zaţívá takový člověk na chvíli určitý klid. I sexuální proţitek je zaloţen na podobném principu. Všichni jsme se ale mnohokrát přesvědčili o tom, ţe touto cestou lze dosáhnout jen krátkodobého uspokojení. Potěšení za chvíli odezní a starosti a napětí se nijak nezmenšily, vnitřní konflikt naopak ještě zesílil. Za nenaplněným hledáním štěstí, lásky a míru stojí základní nepochopení, kam se při hledání obracet. Štěstí, láska a mír je ve vás, ne ve světě okolo vás. Proto začněte hledat jinak neţ dosud a obraťte se dovnitř, místo abyste se rozhlíţeli kolem sebe. Pokud nezměníte způsob hledání, nemůţete uspět. Všechno, co hledáte, je součástí vaší čisté Existence neboli, jinými slovy, vaší duše či boţského prvku v kaţdém z nás. Jsme částečkou věčného Štěstí, Lásky a Míru. Bůh je Štěstím, Láskou a Klidem a my jsme Jeho součástí. Tuto skutečnost však MÍR A ŠTĚSTÍ 425 můţeme nalézt jen v sobě, a to tak, ţe přestaneme být zaměření ven ze sebe. Lidé si většinou chtějí uţívat potěšení svých smyslů. Tato radost ale nikdy netrvá dlouho a vţdycky po ní následuje frustrace a pocit neuspokojenosti. Chcete-li nastoupit cestu za skutečným Štěstím, Láskou a vnitřním Mírem, musíte učinit první krok. Musíte začít na rovině smyslového vnímání. Prvním předpokladem je snaha o ukáznění svých smyslů. Jinak to nejde. Ještě nikdy se v historii celého světa nikomu nepodařilo najít trvalý Mír a Štěstí bez dobrovolného zřeknutí se poţitků světa. Jinou cestu ke štěstí se nikdy nikomu najít ani nepodaří. Takto lze shrnout podstatu všech duchovních poselství. Nezáleţí na tom, zda se obrátíme k moudrosti Krista, Krišny, Mohameda nebo jakékoli jiné duchovní autority. Všechna náboţenství spojuje duchovnost. Duchovnost není v rozporu s ţádným náboţenstvím, je společná pro všechny. Proto je výzvou pro nás pro všechny, abychom se kaţdý podle svých moţností zdrţeli uţívání si světa. Buď přestanete být zaměření na poţitky dobrovolně, nebo vás k tomu přiměje přibývající věk. Potom uţ to jinak ani nepůjde. Aţ vám bude sedmdesát pět let, nebude uţ pro vás fyzicky moţné přejíst se výborného jídla. Pokud se i přesto neovládnete, budete v noci trpět. Podobně uţ nebudete schopni uţívat sisexu. Například není nic špatného na zálibě v cestování. Nejde však cestovat do nekonečna, jednoho dne uţ toho nebudete schopni. Budete se muset zastavit. Moudrost proto spočívá v tom, ţe se zastavíte dobrovolně a dříve, neţ vás k tomu donutí věk. Mějte také na paměti, ţe v dalším ţivotě budete pokračovat přesně z toho bodu, do kterého jste dospěli na konci svého ţivota. Stupeň dosaţeného vnitřního vývoje vám zůstane do dalšího ţivota. Kdyţ se jemnohmotné tělo odděluje od fyzického těla, coţ nazýváme smrtí, všechno, co v něm bylo uloţeno z tohoto ţivota, putuje do dalšího zrození. Pán v Bhagavadgítě zdůrazňuje význam posledních okamţiků – na co umírající člověk myslí a jak se cítí. Důleţité je mít nakonec alespoň přání, aby člověk v dalším zrození více postoupil… Ve všech duchovních textech najdeme toto ponaučení. Častá reakce většiny lidí je, ţe naplnit toto poselství je velmi obtíţné. Ukázňovat se není snadné, o tom není pochyb. Cílem je, aby se to stalo vaší potřebou. Pokud se nesnaţíte kontrolovat v někte- 426 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU rých základních aspektech, v následujícím vtělení vás nečeká nic dobrého. Je to zákonité. Jako příklad vám uvedu sexuální přitaţlivost. Touhu ve vztahu k opačnému pohlaví nevyřeší ani stáří. S věkem ztrácíme kapacitu uţívat si, ale vnitřní touha zůstává stejná. Je to velmi bezútěšný stav, kdy nutkání přetrvává dál, ale tělo jiţ není schopno touhu uspokojit. Proţíváte potom hotová muka. Vzpomínám si na lidi velmi pokročilého věku, dokonce i přes osmdesát let, kteří se mi upřímně svěřili. Přiznali, ţe je pro ně velmi obtíţné snášet pnutí téměř stejné jako zamlada, ale bez schopnosti ho naplnit. Řekl jsem jim, ţe promarnili svoji šanci. Měli se snaţit tehdy, kdyţ ještě měli energii věci změnit. Kolem osmdesáti let uţ nemá smysl mluvit o sebevládě nad smysly, protoţe uţ není zapotřebí. Uţ vám stejně nic jiného nezbývá. Kázeň má smysl jen tehdy, kdyţ ještě máte nějakou energii. Proto, prosím, vezměte váţně fakt, ţe váš čas a energie nejsou neomezeny. Aţ vás energie opustí, nebudete schopni uţ pro sebe nic udělat. Pokud svoji energii nevloţíte do uţívání si potěšení, budete ji moci vyuţít vnitřně pro svůj duchovní vývoj. Jako vyvrcholení cesty stahování se ze světa a obracení se v meditaci dovnitř získáte osvícení, v němţ se dostanete nad všechny své přirozené instinkty. Tato cesta je prověřená. Můţe k tomu dojít ale pouze tehdy, pokud ještě máte k dispozici nějakou energii. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Cesta ke štěstí Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Slova velkých svatých obsahují duchovní pravdu ve velmi zhuštěné podobě. Svatí jsou schopni vyjádřit v několika větách věci, o kterých jsou jinak napsány několikadílné knihy. Jsou to hluboce moudrá slova. Světci mluví často o věcech, díky kterým, kdyţ je správně pochopíme a následujeme, odkládajíce všechno ostatní, můţeme najít a zaţít Pravdu. Přečtěme si dnes výrok Svámí Šarnánandţího Maharádţe, jednoho z největších světců moderní Indie. „Naše štěstí vzrůstá, když se o něj podělíme s ostatními. Naše vlastní neštěstí se zmenšuje, když sdílíme neštěstí druhých.“ 427 MÍR A ŠTĚSTÍ Pokud chcete být šťastnější neţ dosud, podělte se s ostatními o štěstí, které uţ máte. Sdílet štěstí s ostatními znamená sdílet svoji příznivou situaci. Neznamená to otevírat šampaňské proto, ţe jste právě dnes šťastní. Lidé by si mohli toto tvrzení vysvětlit nesprávně. Sdílení štěstí není myšleno takto. Sdílet své štěstí znamená podělit se o své příhodné podmínky s těmi, kteří je nemají. Radujete se například, protoţe máte víc peněz, neţ potřebujete. Podělte se o peníze s těmi, kteří je nemají. Můţete se cítit šťastní také proto, ţe vaše tělo je velmi zdravé. Podělte se s ostatními tím, ţe budete slouţit těm, kteří jsou slabí. Jste šťastní, protoţe si myslíte, ţe jste velmi inteligentní a vzdělaní. Podělte se o své vědomosti s těmi, kteří toho tolik nevědí. Toto je význam sdílení štěstí, a ne otevírání lahve šampaňského. Všichni chceme zvětšit své štěstí. Nikdo nechce být nešťastný. K tomu svatí říkají: „Naše vlastní neštěstí se zmenšuje, kdyţ sdílíme neštěstí druhých.“ Mějte pochopení pro lidi v nesnázích, ať uţ jsou nešťastní z jakéhokoli důvodu. Snaţte se jim pomoci s tím, co je činí nešťastnými. Pak se bude i vaše vlastní neštěstí zmenšovat. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Stres z duchovního úhlu pohledu Vybráno ze Satsangů 14. 2. a 15. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Co je stres z duchovního úhlu pohledu? Je nějaký rozdíl mezi tím, když si stres působíme sami, a tím,když nám ho činí druzí?“ Odpovím na otázku z duchovního úhlu pohledu tak, jak je poloţena. Povaţování se za tělo, mysl a intelekt je tím jediným stresem z duchovního úhlu pohledu. Pokud se ztotoţňujeme s hmotnými věcmi, s Přírodou, s proměnlivými jevy, jako je tělo, mysl a intelekt, připravujeme se o klid. Psychologové stres definují jinak – proţíváme-li něco jako překáţku, bereme si za něco příliš zodpovědnosti a podobně. Toto téma mají podrobně rozpracováno. Z duchovního pohledu je stresem povaţování se za součást materiální Přírody místo uvědomování si sebe sama jako neměnné Pravdy či Vědomí. Pokud se chce někdo dostat navţdy mimo dosah stresu, nechť se zbaví ztotoţňování se s tělem. Z duchovního pohledu vytváří stres právě tohle. 428 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ţivot je plný stresu, protoţe se stále něco neděje podle našich přání. Některé věci nám vyhovují a jiné zase proţíváme jako protivenství. I kdyţ jsou všechny okolnosti příznivé, dokud se identifikujeme s tělem, nezmizí strach ze smrti. Strach z toho, ţe zemřeme, přetrvává. Z duchovního úhlu je za příčinu stresu jednoznačně povaţována identifikace svého bytí s tělem – sem patří i smysly, mysl, intelekt a ego. Můţete tedy říci, ţe osvobodit se nastálo od stresu je velmi obtíţné. Ano, je. Co naplat? Je to ten jediný lék. Ostatní věci jsou přechodné. Za tímto účelem se zabýváte duchovní cestou. V druhé části otázky se tazatel ptá, zda je nějaký rozdíl mezi tím, kdyţ se stresujeme sami, nebo kdyţ nás stresuje někdo jiný. Navţdy si zapamatujte, ţe stres vám nikdo druhý nezpůsobuje. Váš stres způsobuje vaše nevědomost. Myslíte-li si, ţe vás někdo dostává do napětí, je to vaše nevědomost. Vy sami jste stoprocentně odpovědni za svá trápení, za všechny své problémy. Pouze vy sami nesete odpovědnost. Nikdo, kromě vás samých, vám nemůţe vytvořit problém. Jste odborníky na produkování problémů. Je to vaše specializace. Současná věda vytváří v kaţdém oboru další a další specializace. Kaţdá epocha má své zvláštnosti – ţijeme v době specializace. Jsou doktoři zaměření na oblast uší, zubaři, ortopedi, rehabilitační lékaři, koţní lékaři… Jedna ze specializací, v níţ většina lidí vyniká, je odbornost na vytváření si problémů. Na tomto poli jsme experty. Vzdáme-li se své specializace, přestaneme mít problémy. Za tímto účelem se lidé zúčastňují satsangů. Hledat příčinu vlastních problémů v druhých lidech jsou výmluvy vaší mysli: „Jsem ve stresu kvůli tomuhle člověku.“ „Moje dcera je tou příčinou…“ „…Můj manţel, partner za to můţe. Bratr, sestra…“ „Tahle osoba mě stresuje, a kdyby se jen trochu změnila, byl bych šťastnější.“ Ale oni se změnit nechystají. Vy ale vnitřní změnu dokázat můţete. Změníte-li se doopravdy, pak nebude nikdo na světě schopen vás připravit o klid. Nerad mluvím o sobě, ale někdy mi přijde inspirativní říci něco i ze svého ţivota. Nevzpomínám ani na jediný okamţik mého ţivota, kdy bych byl pod vlivem stresu. Nevzpomínám si ani na jedinou událost, kdy by mi někdo způsobil problém. Nevím nic o zítřku, kdoví co bude za hodinu. Bůh ví. Ale do této chvíle ani jednou. Jak to? Ţiji zcela obyčejným ţivotem. Jak víte, nepatřím mezi ty, kdo mají ášram v izolaci od světa a ţijí na nějakém klidném svatém MÍR A ŠTĚSTÍ 429 místě. Celý ţivot jsem byl činný ve světě a vykonával jsem mnoho různých profesí. Bůh mi dal příleţitost mít profese zcela různého zaměření. Vţdy jsem přijímal jakoukoli situaci tak, jak ke mně přicházela. Určitá situace se můţe zvenku jevit jako obtíţná, ale pro mě ve skutečnosti náročná není. Jakmile si má mysl uvědomí, ţe něco je náročné, cítím vděčnost Bohu. Bůh čistí všechny moje hříchy z minulosti prostřednictvím prohlubování mé kázně. Bůh mi tím udílí Milost. Jde jen o změnu úhlu pohledu. Problémy vytváří naše mysl, a proto jde především o trénink mysli. Ţádný stres není nikdy vytvářen nikým jiným. Aţ dosáhneme vnitřního probuzení, všechen stres z nás opadne. Stane se to, aţ se probudíme do Reality a zjistíme, ţe nejsme tělem, ale součástí nikdy nezrozené, věčné a nekonečné Pravdy. Ta bývá nazývána různými jmény – Bůh nebo například Boţská Síla – jak kdo chce. Jsme její částečkou. Čím více se v mysli zabydlí toto chápání a potom i osobní proţitek, tím jsme svobodnější ode všech problémů. Dokud jsme při hledání štěstí závislí na jakýchkoli nějších věcech, lidech nebo určitých okolnostech, nikdy nebudeme šťastní. To vám zaručuji. Otroci nemohou být nikdy šťastní. Skutečné štěstí nemůţe nastat, pokud jsme otroky vábení smyslů a podpory či útěchy od druhých. Otroctvím můţe být i lpění na tělesném zdraví. Jde o úplné vzdání se Pravdě, jeţ se nikdy nezrodila, a proto nikdy nezemře. On se o nás stará. Někdo můţe říci, ţe pak jsme Jeho otrokem. Ne. Protoţe v lásce nejde o otroctví. Jde o vztah lásky s Bohem. Jsme v otroctví a podřízenosti jen vůči našim touhám, nutkání a tlaku. Ve vztahu plném lásky jsme připraveni obětovat sebe sama. Měli bychom být plni vděčnosti k této Všemohoucí Síle. Nemá valný význam s touto Silou smlouvat a přát si, aby učinila to či ono. Nejlepší je děkovat této Síle za cokoli. Dostali jsme tělo, díky Jeho milosti zde sedíme. Jsme relativně zdraví. Jídlo jsme včera dostali, dokonce i ráno byla výtečná snídaně. Vidíte? Nestalo se nám nic, co by nás upoutalo na lůţko. Nedošlo k ţádné nehodě. Tolik věcí! Dostalo se nám i vzdělání a práce. Několikrát se stalo, ţe jsme měli někoho rádi – byť to byl vztah neoproštěný od připoutanosti. Otázka: „Hledající má v práci obtíže s některými lidmi a dostává se do velkého stresu. Jak se s tím vyrovnat? Jak problém vyřešit?“ 430 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Má odpověď i na tuto otázku je stejná. Všechny problémy jsou zapříčiněny neznalostí naší pravé přirozenosti. Dokud si neuvědomíte a osobním proţitkem neobsáhnete, čím skutečně jste – čistým Vědomím – stres přetrvává. Nikdo se tomu nevyhne. Můţete si myslet, ţe změnou situace se budete cítit lépe. Po nějaké době však přijde stres i tady. Zpočátku, na tři aţ pět dní, se vám uleví a myslíte si, ţe jste se stresu natrvalo zbavili. Uţ na vás ale čeká další situace. Často dokonce shledáte, ţe jste změnou původní situace udělali chybu a nové okolnosti jsou pro vás ještě náročnější. Trvalým řešením je pouze duchovní cesta. Vypěstujte si víru: „Jsem částí Boha, jsem Jeho dítětem a Bůh se o mě stará. Proto mě Bůh uchrání i od stresu.“ Tuto důvěru byste v sobě měli rozvíjet. Problém je stále stejný. Naše touhy. Všichni chceme jen dobré podmínky – dům, dost peněz, auto, aby se o nás všichni starali, připravovali nám chutná jídla ve vhodný čas, aby nás všichni uctívali, usmívali se na nás, vyprali nám prádlo, ptali se, jak se nám daří… Večer, či dokonce v noci se nás znovu přišli zeptat, zda jsme v pořádku, jestli nepotřebujeme nějaký lék nebo cokoli, co by pro nás mohli udělat… Pokud by to bylo moţné, přáli bychom si takové ujišťování od druhých: „Ţivot by byl krásný – jako v nebi. Svět by se stal rájem. Všichni by se o mě starali a já bych neměl ţádnou zodpovědnost ani stres. Potřeboval bych třeba dva tisíce dolarů a v tom by někdo přišel a nabídl mi je: ‚Jen si je vezmi, jsi mým tolik milovaným dítětem. Proč se trápíš v této práci? Dávají ti jen padesát tisíc dolarů ročně, vezmi si těchto sto dolarů. Převedu je na tvé jméno, jsi tak sympatický.“ Je mi líto, ale v ţivotě nikoho z nás se věci takto neodehrávají. Nemyslete si, ţe někdo druhý má lepší podmínky neţ vy. Bez problémů si ţije jen osvícený člověk, protoţe se netrápí tím, do jakých situací se dostane. S tímto postojem se nemůţete dostat do ţádného stresu. Lidé často vypadají šťastní, ale je to jen vnější pohled. Vidíte jejich úsměv na obličeji, ale kdybyste se mohli seznámit s jejich skutečným vnitřním ţivotem, shledali byste často, ţe jste na tom daleko lépe. Lidé vám při setkání obvykle na otázku, jak se mají, odpoví, ţe nádherně. Přitom se jim třeba vůbec dobře nedaří. Před hodinou ještě naříkali a nyní mluví o tom, jak je jejich ţivot skvělý. A večer budou zase plakat. Při běţném setkávání s lidmi se toho moc nedozvíme. Vnitřní oheň pálí kaţdého z nás. MÍR A ŠTĚSTÍ 431 Z psychologického hlediska je důleţité, aby si toto uvědomili lidé, kteří si myslí, ţe jsou jejich problémy nejzávaţnější a ţe právě oni jsou v té nejhorší situaci. Nechci tím říci, ţe byste neměli o podmínkách svého ţivota přemýšlet a měnit je, pokud můţete. Ale pochopte, ţe daleko důleţitější je víra v Boha a důvěra, ţe se o vás v kaţdé situaci postará. Všechnu práci potom chápete jako Jeho práci a snaţíte se ji co nejupřímněji vykonat. Pokud vás druzí kritizují a vám se zdá, ţe poţadují příliš mnoho nebo ţe jste v jejich přítomnosti ve stresu, pak se snaţte změnit svůj vnitřní postoj k nim. Tentýţ Bůh je i v nich. Pokud něco nejste schopni snášet a uţ to překračuje vaše meze, pak zdvořile vyjádřete, ţe je to pro vás příliš těţké. Zdvořile, slušně a s respektem. Ne v rozrušení a zlobě – to je váš trénink. Ve stresu býváme většinou rozrušeni. Impulsivně řekneme: „Ne, ne, to tak není.“ Neţ začnete mluvit, měl by se ve vás rozhostit klid a uváţení, ţe i druhý člověk můţe mít určité problémy. Mnohým lidem se často stává, ţe nemohou někoho vystát, sotva ho uvidí. Často bez nějakého závaţnějšího důvodu nejsou schopni přijmout energii určitého člověka. Stejně tak o někom jiném tvrdí, ţe je naprosto skvělý, aniţ by měli moţnost se s ním blíţe seznámit. Energie tohoto člověka se jeví být v harmonii s jejich osobností. Mé doporučení zní: „Snaţte se překročit dualitu sympatií a nesympatií.“ Tím se velmi zásadním způsobem posune mnoho vašich problémů. Ať jste postaveni kamkoli, postavil vás tam Bůh. Nikde není nic jiného neţ Boţská Energie. Pokud cítíte, ţe energie určitého člověka jde proti vašemu zaloţení a necítíte se dobře v jeho přítomnosti, opakujte si uvnitř Óm. Můţe to být pro vás velmi nápomocná metoda. Vaší mantrou můţe být i jméno Krista, Krišny, Rámy nebo jméno kohokoli, k němuţ máte víru. Nebo se upomínejte na Boţskou Sílu. Toto opakování uvnitř vám okamţitě pomůţe. Opakování boţího jména vytváří nejsilnější energii na světě. Ostatní energie se tím vyruší. Budou mantrou přemoţeny. Je to metoda jak se vyrovnat s mnoha různými situacemi. Věříte-li v nějakého světce, vzpomínejte na něj. V ţivotě kaţdého z nás přicházejí situace, v nichţ cítíme, ţe je něco nad naše síly. Člověk uţ není schopen nějaký problém dále snášet. Pokud jste se ze všech svých sil snaţili a uţ nemůţete, potom práci změňte. Bůh vám otevře jiné dveře. Nemusí to být tak, ţe ty jiné dveře vedou horšího horšímu. Mohou vést i k lepšímu. Snaţili jste se, jak jste mohli nejlépe, ale nakonec jste shledali, ţe to je 432 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU nad vaše síly. Pak pro vás bude další vývoj zařízen jiným způsobem. Některých věcí bychom se ale měli vyvarovat. Neměli bychom například nikoho zranit. To je velmi důleţité. Nikoho bychom neměli poškodit. Není tak špatné, kdyţ někdo ublíţí nám. Horší je, kdyţ ublíţíme my. Zraní-li nás někdo, proţíváme to. Často v nás zůstává i nějaká jizva a špatné vzpomínky, ale pomocí prosby se od nich můţeme osvobodit, protoţe jde o náš vnitřní problém. Způsobili-li jsme zranění druhému člověku, nevíme jak dlouho bude proti nám. Proto bychom se měli snaţit nezraňovat. I tak mohou nastat situace, v nichţ nad sebou ztratíme vládu. Člověk se můţe za určitých okolností stát neschopným kontrolovat své emoce, vášně, zlobu… Dojde-li k tomu, a stává se to často, existuje další cesta pro duchovní postup. Přijde moment, kdy si po události uvědomíte, ţe to od vás nebylo správné. Neměli jste se rozčílit a vyslovit určitá slova. Pak seberte odvahu, jděte za tou osobou a omluvte se. Upřímně: „Je mi to líto. Udělal jsem to a nyní cítím, ţe to nebylo v pořádku. Prosím, odpusť mi.“ To je správná cesta. Další důleţitou věcí, která vám můţe se stresem pomoci, je meditace. Snaţte se meditovat pravidelně. Pomáhá to. Stresuje-li vás určitý člověk tím, jaký je, nesnaţte se mu ve svých meditacích vyhýbat. Spíš si můţete záměrně vyvolávat vzpomínku na něj a meditovat o něm. Vzpomínejte na osobu, v jejíţ přítomnosti ve vás vzniká napětí. Nechť je přítomna ve vaší mysli a meditace je o ní. Po určité době se stres zmenší. Lidé ale většinou dělají pravý opak – snaţí se myšlenkám na takového člověka vyhnout. Pokud se budete snaţit konfrontaci vyhnout, budou vzpomínky na osobu pro vás obtíţnou přicházet znovu a znovu. Nechť je ten člověk s vámi ve vaší meditaci. Po určité době dojde ke smíru. Váš postoj k tomuto člověku se změní. Jakmile je mezi vámi a někým napětí, není to jen jeho, ale i váš problém. Je to vţdy oboustranné. Existují různé nápomocné techniky pro situace nouze, například kdyţ se dostaneme do napětí v práci. Můţe vám pomoci i prodluţování dechu. Vydechování a nadechování probíhá automaticky a kaţdý má svůj vlastní rytmus. V této metodě jde o záměrné zpomalování. Záměrně začnete vydechovat a nadechovat pomaleji. Předloţil jsem vám určité návrhy, jak se vyrovnávat se stresem. Stres a všechny podobné problémy však natrvalo skončí, aţ se duchovně seberealizujete. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 433 MÍR A ŠTĚSTÍ Štěstí a touhy Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Všichni chtějí být šťastní. Ale nezapomínejte, ţe jen ti, kdo usilují o štěstí druhých, se mohou stát šťastnými. Ti, kdo chtějí jen vlastní štěstí, nikdy šťastní nebudou. Štěstí přijde k lidem, kteří se zabývají tím, jak pomoci ke štěstí druhým. Pak se automaticky zevnitř vynoří štěstí. Lidé hledající své vlastní štěstíšťastní nebudou. Proč? Protoţe štěstí uţ uvnitř kaţdého je. Vědomí je zároveň štěstím a blaţeností. Vaše existence je štěstím. Jedinou překáţkou k tomuto záţitku jsou touhy ve vaší mysli. Být šťastný je také jednou z tuţeb, a to nás jako clona od štěstí odděluje. Nejste šťastní proto, ţe něco získáte, ale proto,ţe jste se osvobodili od touhy to získat. Je velmi důleţité si tento princip uvědomit. Jeden svatý k tomu udává velmi pěkný příklad. Domníváte se například, ţe aţ získáte auto, budete šťastní. Proţíváte touhu po vlastnění auta. Pak dojde k tomu, ţe auto máte. Po určitou dobu se cítíte šťastní a potom zase štěstí odejde. Zde je třeba něco pochopit. Víte proč jste nebyli šťastní, kdyţ jste ještě neměli auto? Byli jste nešťastní, protoţe vaše mysl byla obsazená myšlenkou na auto. Nebyli jste šťastní, protoţe ve vaší mysli bylo auto. Jakmile jste auto získali, auto z vaší mysli vystoupilo. Stali jste se šťastnými, protoţe se mysl osvobodila od myšlenek na auto. Nejste šťastní díky autu, ale proto, ţe je mysl osvobozená od myšlenek. To je velmi důleţité pochopit. Kdyţ myslíte na auto, jste nešťastní kvůli myšlenkám na auto. Jakmile se vám auta dostane, myšlenka na auto je pryč, protoţe tu auto je. Šťastné vás nedělá auto samo, ale to, ţe vaše mysl není obsazená touhou po autu. Během spánku dochází buď ke stavu snění, nebo stavu beze snů. Všichni víme, jak jsme plně občerstveni po hlubokém spánku beze snů. Nic jiného na světě nás nemůţe tak naplnit energií. Proč je člověk po bezesném spánku tak osvěţený? Protoţe mysl není zaneprázdněna ţádnými myšlenkami ani obrazy. Kdyţ je mysl okupována myšlenkami, necítíte se dobře. Čím více je v mysli tuţeb, tím jste nešťastnější. Kdyţ se mysl od myšlenek a tuţeb osvobodí, jste sami v sobě šťastní. Kvůli štěstí nemusíte dělat nic – nemusíte nic odnikud získávat. Štěstí je vaše skutečná existence. 434 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pro získání štěstí se po vás poţaduje jen jedna věc. Ve vaší existenci došlo k znečištění, a proto odstraňte tyto nečistoty tuţeb. Celá duchovní cesta není o ničem jiném neţ o odstraňování toho, co není vlastní naší pravé přirozenosti - Átmanu, našemu skutečnému Já. Ardţuna se v Bhagavadgítě Krišny ptá: „Ó, Pane, jak je moţné ustálit mysl? Co to je za stav? Jak můţe člověk dosáhnout štěstí?“ Pán odpovídá: „Ó, Ardţuno, pokud někdo vyprázdní mysl od všech tuţeb a je spokojený sám v sobě, pak je jeho mysl ustálená a vyrovnaná.“ Šťastný je ten, kdo má vyrovnanou mysl. Pro štěstí nejsou nutné ţádné vnější faktory. Štěstí tu jiţ existuje. Je třeba je objevit, a ne vytvořit či odněkud získávat. Kaţdý uţ ho v sobě má. Všechny jógové techniky jsou určeny k odstraňování a vzdávání se tuţeb v nás. Nakonec zjistíme, ţe jsme šťastní. Na cestě za tímto cílem se neobejdeme bez postoje sluţby druhým. Musím upozornit, ţe nebudou šťastní ti, co budou slouţit druhým, aby sami dosáhli štěstí. Je to jen další úskok mysli. To by byla mentalita obchodníků. Ti, co k duchovnosti přistupují jako k obchodu, ti se šťastnými nestanou. Pokud někomu slouţíte a ve skrytu své duše počítáte, jak ještě dlouho to bude zapotřebí, abyste získali duchovní pokrok, šťastní nebudete. Musíte být upřímní. V sebezapomenutí musíte ţít jen pro sluţbu a pro nic jiného. Co jiného s ţivotem? Jednou naše srdce dotluče a bude po všem. Tak proč neslouţit druhým, dokud jsme naţivu? O tento postoj jde. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Tři druhy radosti Vybráno ze Satsangů 6. 2. a 7. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Kaţdému můţe být blízké jiné pojmenování cíle, k němuţ směřuje. Někoho například neláká dosaţení Boha, protoţe v Boha nevěří. Někdo zase nemá zájem o poznání svého skutečného Já. S některými pojmenováními však musí souhlasit všichni. Například všichni chtějí být šťastní. Na takovou otázku nemůţe nikdo odpovědět ne. Všichni také touţí po spočinutí v trvalém klidu a míru. Chcete, aby se váš ţivot stal nepřetrţitou oslavou a radostí? Odpovíte určitě ano. Jde o stále tentýţ jediný cíl. MÍR A ŠTĚSTÍ 435 Všem lidem na celém světě je společné přání být šťastní. Přeje si to ţebrák posedávající na chodníku i milionář obklopený přepychem. Touţí po tom ta nejošklivější ţena či muţ, které lze na ulici potkat, i všechny hollywoodské hvězdy. Prahnou po tom všichni učenci a laureáti Nobelovy ceny, stejně jako prostí venkované. Staří, mladí, všichni by chtěli být šťastní. A přitom tak málokdo z nich můţe říci, ţe je dvacet čtyři hodiny šťastný. Myslím opravdové štěstí – ne se deset minut před lidmi usmívat a potom odejít do svého pokoje vyplakat se. Štěstí hledáme všichni. Přitom nejde o nic jiného neţ o hledání Pravdy a svého pravého Já, které v sobě nosíme. Hledat štěstí znamená jinými slovy hledat svou nejčistší Existenci a Vědomí. Tato Existence, Pravda a Vědomí, je ve své věčné a nekonečné podobě někdy nazývána Bůh. Pokusme se nyní trochu porozumět tomu, co to znamená štěstí. Podívejme se, jak vysvětluje štěstí Bhagavadgíta. Celý vesmír se skládá ze tří principů: sattvy, radţasu a tamasu. Ve všech oblastech ţivota, například i v jídle a pití, můţeme rozlišovat uvedené tři kvality. V některém jídle převládá kvalita radţas, v jiném zase tamas či sattva. Proto můţeme na tři typy rozdělit i radost. Radţasické potěšení a tamasický poţitek se odehrávají na úrovni smyslů a je třeba je ze svého ţivota vypustit. Sattvické štěstí vzniká v jemnohmotném těle a nejvyšší Blaţenost, přesahující všechny tři guny, vzniká v našem skutečném Středu. Jednotlivé formy radosti nelze od sebe zcela oddělit. Postupně tomu více porozumíte. Začnu nejprve podrobnějším vysvětlením povahy radţasického potěšení, protoţe většina lidí je nejvíce přitahována právě touto formou radosti. Radţas se nachází uprostřed, mezi tamasem a sattvou. Nejniţší úroveň představuje tamas, o stupeň výše stojí radţas a nad ním je sattva. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 38: „Potěšení, které vyplývá z kontaktu smyslů se smyslovými podněty, je nakonec bolestné, třebaže se zprvu jevilo jako nektar. Proto se o něm mluví jako o radžasickém.“ Radţasické potěšení zaţíváme, kdyţ se naše smysly dostávají do kontaktu s něčím z okolního světa. Například se setkáme s krásnou ţenou nebo velmi přitaţlivým muţem a úplně v nás zatrne: „Je tak úţasná!“ „Je tak šarmantní!“ K čemu vlastně došlo? Naše oči se dotkly těla druhého člověka a vznikla reakce. Totéţ se můţe přiho- 436 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dit, spatří-li naše oči na trţišti velmi chutně vypadající jablka. Co se stalo? Naše oči se setkaly s nějakým vnějším podnětem – s jablky. Radţasické potěšení vzniká z kontaktu našich smyslových orgánů se smyslovými podněty. Radţasické potěšení vyvstává například i jako reakce na sluchové podněty. Sedíme například ve svém pokoji a najednou nás rozruší krásný zpěv: „Kdo to asi můţe být?“, pomyslíme si. Nebo kdyţ se nás partner nebo partnerka hezky dotkne, zaţíváme příjemný pocit, tj. vzniká radţasické potěšení zaloţené na kontaktu našeho hmatu s kůţí druhé osoby. Nebo si vezměme jiný příklad radţasického potěšení v oblasti chuti: „Ten dortík mi tak chutná!“ Nejde o nic jiného neţ o kontakt našeho jazyka se sladkou pochoutkou. Radţasické potěšení tedy vyvstává při kontaktu našich smyslových orgánů s podněty okolního světa. Většina lidí se celý svůj ţivot zabývá právě radţasickými potěšeními. Snaţí se například získat pro sebe určitého muţe či ţenu v domnění, ţe se potom jejich ţivot promění v ráj. Pachtí se za něčím, co není trvalé. Nyní se podívejme na tamasický poţitek, protoţe sattvickým štěstím se budeme zabývat aţ nakonec. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 39: „Radost, která během trvání požitku i na jeho konci otupuje já – tj. požitek pocházející ze spaní, lenosti a zatvrzelých omylů – se nazývá tamasický.“ Vidíme to názorně na opilém člověku, který se někde svalí zcela neschopen jakékoli akce. Tamasický poţitek úplně otupí a zneschopní mysl. Pokud po někom ve stavu tamasického poţitku chcete, aby vstal, nic s ním nezmůţete: „Nechte mě leţet a prospat se.“ Převládne-li v těle a mysli člověka tamas, kvalita netečnosti a strnulosti, nechce se mu nic dělat: „Nikdo mě z postele nedostane. K čemu je dobré vstávat? Nemá to význam.“ Rozlišovací schopnost bývá v tamasickém poţitku značně otupena. Převládne lenost, pohodlnost, mysl je zastřena a člověk se zatvrzele pouští do něčeho, přestoţe ví, ţe by to dělat neměl. Přináší to určité uspokojení. Tamasický poţitek začíná potlačením rozlišovací schopnosti a končí následky v běţném ţivotě. Kdyby se například někdo povaloval v posteli v době, kdy měl být v práci, dostane brzy výpověď. Nepomůţe mu ani vysvětlování, ţe se jen trochu více napil. Tamasický poţitek je špatný a bolestivý od začátku do konce. I kdyţ se člověk cítí dobře, jeho pohoda vznikla potlačením rozumového MÍR A ŠTĚSTÍ 437 uvaţování. Je omámený před, po i v průběhu tamasického poţitku. Opíjející se člověk pomalu krok za krokem upadá, jakoby se přibliţoval stavu bezvědomí. V radţasickém potěšení je člověk na rozdíl od tamasického poţitku bdělý a aktivní. Jeho mysl není zastřená, ale jasně si uvědomuje, jak je například jogurt vynikající. Radţasické potěšení tedy vzniká z kontaktu našich smyslových orgánů s okolními podněty. Tamasickým poţitkem se nazývá stav omámené a otupělé mysli. Povím vám ještě něco o radţasickém potěšení, které je na začátku tak příjemné a lákavé jako nektar. Nakonec se však promění v jed. Jak k tomu dojde? Například si pochutnáváte na smaţených chilli pakorách. Jsou tak pikantní! Brzy poznáte, co se v noci stane ve vašem ţaludku. Budete vstávat a naříkat nad křečemi v břiše. Je to jen důsledek toho, jak jste si předtím uţívali pakory. Lidský osud je vţdy jen důsledkem vašich předchozích činů. Kdyby vám tehdy někdo naznačil, ţe by bylo lepší nejíst chilli pakor tolik, nedbali byste: „Ale nechte mě, to bude ok. Jsou tak vynikající.“ Dobře, neslyšeli jste, tak se budete v noci trápit. Radţasické potěšení je na začátku sladké jako nektar a nakonec jako byste byli otráveni jedem. Největší ze všech radţasických potěšení je sexuální styk mezi muţem a ţenou. Zpočátku je to něco tak vábivého a opojného jako nektar. Jak to ale dopadne? Máte chuť se rozvést, trápíte se, jste frustrováni… Uţ na tom neshledáváte nic tak přitaţlivého. Zapomenete ale na svou zkušenost a jdete do toho znovu a znovu. Nejvyšším stupněm je tedy sattvické štěstí, na niţší úrovni je radţasické potěšení a nakonec tamasický poţitek. Bhagavadgíta, kapitola 18, verš 36-37: „Nyní poslyš ode Mě také o trojí radosti. Hledající nachází štěstí a dostává se z utrpení praktikováním uctívání, meditace, službou Bohu atd., což je radost, která se zpočátku jevila jako jed a nakonec chutná jako nektar. Proto se tato radost, rodící se z klidné mysli a získávaná meditací na Boha, označuje jako sattvické štěstí.“ Pro sattvu je velmi důleţitá skutečnost, ţe se můţe zpočátku jevit jako něco nepříjemného, ale nakonec se stává nektarem. Proč se nám to zdá zpočátku strastiplné a obtíţné? Kdyţ se rozhodnete získat sattvické štěstí, musíte si přestat uţívat smyslových potěšení světa, jako jste to dělali doposud. 438 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Musíte například začít meditovat. Často se vám ale nechce: „To mám sedět hodinu v meditaci?“ Člověk by se raději procházel v parku s přítelkyní nebo přítelem. Meditace se v porovnání s tím jeví jako něco nesmyslného: „Přece nepromarním svůj ţivot něčím zcela neuţitečným!“ Na začátku je změna velmi obtíţná. O tom se ve verši mluví. Dobrá věc se na začátku zdá být téměř neproveditelná. Změnit své zvyky není snadné. Vezměme si například člověka, který byl zvyklý dělat si radost v podobě čokolády a různých sladkostí. Kdyţ ho duchovní učitel vybídne k sebekázni a doporučí mu jíst jen třikrát denně, rozčilí se: „To přece nejde! Snad do toho nepatří vynechání mých oblíbených sušenek!“ Pro hledajícího nastávají těţké časy: „Cením si svého učitele, ale v tomhle se mýlí. S jeho doporučením nemohu souhlasit. To by po mně neměl chtít.“ Sattvické štěstí nemůţete zaţívat, aniţ byste se nejprve ukáznili. Nikdo se však nechce omezovat. Disciplínu proţíváme na začátku jako něco negativního, ať uţ se týká čehokoli. Je to jako kdyţ poţádáme malého chlapce, aby se neválel a neposkakoval po pohovce. Nelíbí se mu to, chce se přece bavit. Mnoho lidí má ve zvyku se přejídat. Poţádáte-li je, aby si dali jen polovinu misky, dotknete se jich: „Proč bych se měl omezovat, kdyţ mi to chutná?“ Kázeň vám zpočátku připadá otravná, ale následujete-li prospěšných rad, bude váš ţaludek v lepší kondici. Nakonec vám bude dobře. Bez kázně nemůţete být šťastní. Lidé často prohlašují: „Chceme se zabývat duchovní cestou, bereme ji váţně, ale nenuťte nás, prosím, do toho, abychom se omezovali. Jsme připraveni na všechno, ale neříkejte nám, co máme a co nemáme dělat.“ Důleţité je uvědomit si, ţe to jako nepříjemný jed jen vypadá. Ve skutečnosti nejde o nic negativního. „…což je radost, která se zpočátku jevila jako jed a nakonec chutná jako nektar. Proto se tato radost, rodící se z klidné mysli a získávaná meditací na Boha, označuje jako sattvická radost.“ Sattvické štěstí získáváme meditací. Dostavuje se ve stavu, kdy se naše mysl zklidní. Příčinou našich problémů jsou totiţ neustálé vnitřní konflikty. V naší hlavě nepřetrţitě probíhá jakási válka protichůdných myšlenek, potyčky mezi myšlenkami a emocemi a také rozpory mezi tělesnými pocity, myšlením a emocemi. Jak bychom mohli být v takovémhle stavu klidní? Mír zavládne teprve tehdy, aţ MÍR A ŠTĚSTÍ 439 bude mezi naším tělem, emocemi a myšlenkami harmonie. Potom se v nás rozhostí sattvické štěstí. Musíte se dostat na úroveň sattvického štěstí. To nemůţe být zaţíváno, dokud se neosvobodíte z tamasického a radţasického potěšení. Jinak to nejde. Čím více se vám podaří vzdálit se od tamasu a radţasu, tím se automaticky rozvine sattva ve vás skrytá. Chceteli dosáhnout opravdového vnitřního míru, není potřeba nic nového vytvářet. Jde jen o to zanechat neuţitečných a neprospěšných aktivit. Klid bude narůstat úměrně tomu, s kolika špatnými návyky přestanete. Můţete se zeptat, jestli je sattva tím nejvyšším, čeho lze dosáhnout. Mrzí mě to, ale musím odpovědět, ţe existuje ještě další stupeň. Musíte postoupit ještě výš, aby se vám dostalo Blaţenosti ve spočinutí v sobě samém a v Bohu. Někdo by si mohl postěţovat: „Je tak obtíţné dosáhnout sattvického štěstí a vy mluvíte o tom, ţe cesta pokračuje! To nelze dokázat.“ Netrapte se, dojde k tomu. Musí se tak stát. Vţdyť konečná Blaţenost boţské Existence je v kaţdém z vás odjakţiva. Není nutné si ji odněkud vypůjčit nebo přinést. Jediným problémem je, ţe se vaše mysl stále zabývá okolním světem. Kdyţ začnete upouštět od připoutanosti k vnějším věcem a k lidem, přibliţujete se ke svému skutečnému domovu – k duchovní seberealizaci. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 440 441 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 442 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Osvícení a poznání sebe sama Vybráno ze Satsangu 13. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Moje duchovní práce spočívá v proměňování vašeho nejvnitřnějšího bytí. Mým cílem je, abyste se uţ v tomto ţivotě osvobodili ode všeho hněvu, úzkosti, chtivosti a ostatních negativních kvalit. Duchovní přeměna vede k naplnění láskou, k harmonickému spojení s Bohem i se světem kolem vás. Chci, aby byl smysl vašeho ţivota stoprocentně završen. Základem naší existence je, ţe jsme součástí trvalé Pravdy. Jediné, co se můţe změnit, je iluze o tom, ţe jsme od Boha odděleni. V duchovní seberealizaci ve skutečnosti nezískáváme nic nového. Prostě jen prohlédneme ze svého klamu a spatříme, kým jsme po celou tu dobu byli. Je to jako byste se vrátili domů. Můţete si to představit jako situaci, kdy jste z nějakého důvodu zapomněli, ţe jste ve svém domě. Všechno se vám popletlo a musí přijít někdo, kdo by vás znovu uvedl do reality. S překvapením se rozhlédnete a najednou uvidíte, ţe jste přece po celou tu dobu naříkali ve svém vlastním domě. V jediném okamţiku vám všechno dojde. Je velmi obtíţné popsat duchovní prozření. Pro inspiraci hledajícím vzniklo mnoho podobenství. V jednom příkladu se třeba popisuje matka, která spí se svým dítětem v náručí, ale zdá se jí zrovna sen, v němţ o dítě přichází. Celá její mysl je tím rozrušená, pláče, vykřikuje ze sna, aniţ by si byla v tu chvíli schopná uvědomit, ţe má své dítě stále v náručí. Teprve kdyţ ji někdo probudí, s obrovskou úlevou zjišťuje, jak byl její horor jenom snem. Vţdyť své dítě drţela v náručí, kdyţ se ukládala ke spánku, stejně tak bylo v její náručí, kdyţ se jí zdálo, ţe je od dítěte odloučená, a konečně po probuzení má dítě stále v náruči. Jiný příklad, který se v této souvislosti uvádí, popisuje ţenu, která se celý den věnovala domácí práci ve svém domě. Večer ji najednou napadlo, kam vlastně dala svůj drahocenný náhrdelník. V rozrušení začala celý dům znovu a znovu prohledávat. Hledala všude, vypravila se po cestě k sousedům, dívala se uţ po desáté do koupelny… Po několika hodinách se vyčerpáním svalila na postel a ruka jí náhodou zavadila o náhrdelník na krku. V některých ver- DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 443 zích příběhu přijde náhodou někdo na návštěvu, kdo si ihned všimne, ţe má ţena hledaný náhrdelník na krku. Dovedete si jistě představit to překvapení. Podobně ohromující a přitom tak prosté je pochopení, jak to s Bohem a vaším skutečným Já je. „Vţdyť jsem ten náhrdelník nosila celou dobu na krku!“ Guru nedělá nic jiného, neţ ţe vám ukáţe na krk a vám to dojde. Zaměřte se na jednu jedinou otázku, a aţ na ni přijdete, všechny ostatní otázky tím budou také zodpovězeny. Co je tou jedinou otázkou? Pátrejte po tom, kdo jste. Nehledejte odpověď v knihách, ani v myšlenkových úvahách. Cílem je vnitřní proţitek. Zaměřujte své vědomí k tomu, zda skutečně jste tělem, myšlenkovým procesem, popřípadě emocemi. Budete muset sami sobě odpovědět, ţe ne. Uţ jsem k tomuto tématu mnohokrát uváděl příklad, jak jste se od dob dětství změnili. Vaše tělo vypadá úplně jinak, svoji fotografii v pěti letech byste těţko poznali, pokud vám někdo neřekne, ţe jste to vy. Vaše smyslové vnímání světa je jiné, vaše přemýšlení o ţivotě a rozhodování se tolik proměnilo, jako byste byli jiným člověkem. Jste ale opravdu někdo jiný nyní, ve svých třiceti či čtyřiceti letech, neţ kým jste byli v dětství? Změnila se vaše totoţnost? Jste to stále vy, přestoţe máte jiné tělo i psychiku. Co je to, co ve vás přetrvává od dětství, ţe můţete říci, ţe jste to byli vy i tehdy, ve třech letech? Můţete odpovědět, ţe to, co existuje stále, je vaše pravé Já. Máte pravdu, ale vaše odpověď je zatím jen intelektuální. Aţ v duchovní seberealizaci můţete zaţít, kým skutečně jste. Za tímto jediným účelem se snaţíme meditovat, pracovat na sobě a věnovat se různým duchovním metodám. Poznáním sebe sama se zároveň odhalují všechna tajemství vesmíru. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 444 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Osvícení – dvě metafory z Bhagavadgíty Vybráno ze Satsangu 18. 2. 1997 a 29. 10. 1999 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 69: „V tom stavu, který je nocí pro všechny bytosti (ve stavu BožskéhoVědomí a nejvyšší Blaženosti), jogín, který realizoval Boha, zůstává trvale probuzený, a to, v čem jsou stále probuzeny všechny bytosti (pomíjející pozemské štěstí podléhající neustálé změně), to je nocí pro vidoucího.“ Pán nám předkládá tuto krásnou metaforu, aby ukázal na rozdíl mezi stavem nerealizovaného a duchovně realizovaného člověka. Duchovně realizovaný člověk setrvává probuzený v tom, co se zdá být nocí pro nevědomé lidi, kteří si neuvědomili své skutečné Já. Naopak stav, do něhoţ jsou trvale probuzeni obyčejní lidé, je nocí pro realizovaného člověka. Co to znamená? Neznamená to, ţe realizovaný člověk během noci nespí, zůstává vzhůru a medituje! Význam je naznačen v uvedeném verši v závorkách. Boţské Vědomí a Blaţenost jsou většině lidí úplně neznámé. Pro ně jako by byly nejtemnější nocí! Nevědí nic o skutečném štěstí ani o Boţském Vědomí, a kdyţ s nimi někdo mluví o duchovnosti, začínají zívat. Pro obyčejné lidi je velmi obtíţné vydrţet sedět na satsangu i jen půl hodiny. Právě tak, jako nám tma znemoţňuje vidět v noci, tak i nevědomí lidé, zaslepení spojením s hmotným světem, nejsou schopni cokoli z duchovního světa vidět. Nejsou schopni vnímat Boţské Vědomí, čistou Lásku, smysl pro povinnost a všechny tyto vyšší prvky ţivota. Můţete kolem sebe najít mnoho příkladů. Například některým hledajícím, kteří docházejí kaţdý den po práci na satsang, jejich kolegové předhazují, ţe zbytečně marní svůj čas – kdyby místo toho pracovali přesčas, mohli by si přivydělat. Ten, kdo se začal duchovně vyvíjet, začíná vnímat záblesky světla v temnotě. Dokonalý jogín, o němţ mluvíme, který realizoval Boha, nevidí nic jiného neţ boţí Světlo. Všude spatřuje existenci Boha, čistotu Lásky a Vědomí. Svět se pro něj stává Bohem. Pro duchovně probuzeného člověka není svět ani boţím výtvorem – pro něj je to Bůh sám, který, zůstávaje neprojevený, jeví se v projeve- DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 445 ném tvaru jako hmotný svět. Můţe být pro vás obtíţné si to představit, ale alespoň zachytíte nějaký záblesk pravdy. Přirovnání ukazuje, jak je Bůh pro obyčejné lidi zahalen do temnoty noci tak, ţe Ho nedokáţí zahlédnout. Co vnímají oni? Jsou probuzení pro vnímání poţitků a potěšení ve světě. Jsou vţdy vzhůru a připraveni, kdyţ jde například o navštěvování přátel opačného pohlaví. Tomu věnují takovou pozornost, ţe se nechtějí opozdit ani o pět minut! Jsou bdělí, kdyţ jde o účast na společenských příleţitostech, kde by mohli získat uţitečné kontakty. Jejich vědomí je zaměřeno na budování kariéry a vydělávání peněz. Většina lidí je probuzená pro pozemské radosti a poţitky, zatímco člověk, který realizoval Boha, se na ně dívá jen jako na nevědomost a noc. Nespatřuje v nich ţádné zvláštní kouzlo. Nevidí v nich nic jiného, neţ starosti, frustraci a trápení. Rozdíl mezi realizovaným a nerealizovaným člověkem je skutečně zásadní. Je to úplně odlišná dimenze vnímání a chápání. Pán nám ve verši přibliţuje, jak se po duchovní realizaci mění veškeré uvaţování a přístup k ţivotu. Pán vyjadřuje tento význam metaforicky výrokem, ţe cokoli je dnem pro obyčejné lidi, je nocí pro osvíceného člověka, a cokoli je pro něho dnem, je nocí pro ně (tedy duchovní moudrost, seberealizace a boţské osvícení). Nemohou vidět nic ze sféry, která je pro mudrce jasná jako den. Pozornost většiny lidí je zaměřená na zevní radosti a uspokojování smyslů – to je oblast, pro niţ jsou probuzeni. Smyslové poţitky ale nemají ţádnou přitaţlivost pro osvíceného zřece, a proto jimi prochází, jako by spal – nevěnuje jim ţádnou pozornost. Pro většinu běţných lidí to, co je cílem veškeré lidské existence – poznání sebe sama, realizace Boha a otázky po smyslu ţivota – vůbec neexistuje. Jakoby tito lidé spali. Pro ně jsou všechny tyto otázky zahaleny „tmou“. Naopak pro osvíceného zřece jde o to nejdůleţitější. Osvícený člověk si vţdy uvědomuje to, co je tmou neboli nocí pro obyčejné duše, které se honí za poţitky. Pro prozřelého osvíceného člověka přitaţlivosti světa neexistují – je vůči nim ve stavu trvalého spánku. To je tedy stav osvíceného zřece – „Pashyato muneh“. K Boţské Lásce a k poznání Já, které jsou temnotou pro obyčejné lidi, je osvícený člověk neustále probuzený. Ale co hledající? Hledajícím je ten, kdo má v sobě rysy animality, nicméně se chce dostat nad ně. Hledající není dokonalý a nepoznal ještě své skutečné Já – vnímá přitaţlivost světa, ale zároveň se v něm rozlišování rozvinulo natolik, ţe si začal plně uvě- 446 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU domovat, ţe jsou mu tato lákadla k ničemu. V ţivotě hledajícího tak existují dva protikladné prvky – ona lákadla a pochopení, ţe tyto přitaţlivosti mu nic nedají. Jako důsledek toho, ţe tyto dva prvky existují v hledajícím současně, musí nutně přetrvávat konflikt. Uvedený verš se týká dokonalého zřece. Co má ale dělat člověk, který ještě poznání nedosáhl a stále pouze hledá? Měl by pokračovat v plnění svých povinností a vzpomínat na Boha. Kdyţ nemáte právě ţádnou práci, měli byste se upomínat na Boţí jméno – Óm. Tímto způsobem začnete být odpoutanější. Postupně se vám to, co je pro běţného člověka „dnem“, začne měnit v „noc“, začnete mít hluboký zájem o „noc“ obyčejných lidí (tj. poznání svého Já a Boţské Lásky) a začnete zůstávat během „noci“ vzhůru. V dalším verši Pán popisuje vnitřní stav realizovaného člověka ţijícího ve světě. Je to také velmi krásné podobenství: Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 70: „Jako vody různých řek vtékají do oceánu, který, ačkoli je plněn ze všech stran, zůstává nevyrušen, podobně ten, v němž se všechny požitky samy ztrácejí, získává mír, a nikoli ten, kdo po takových požitcích touží.“ V tomto verši je k popisu plně duchovně realizovaného jogína pouţito přirovnání oceánu. Je třeba si uvědomit, ţe duchovní pravdy a duchovní stavy nemohou být nikdy přesně popsány pomocí ţádné pozemské analogie. Všechny příklady ze světa budou nedokonalé, protoţe duchovní realizace je záleţitostí zcela jiné dimenze. Světci pouţívají ilustrace ze světa proto, aby umoţnili hledajícím na duchovní cestě zahlédnout alespoň nějaký záblesk Pravdy. Skutečnou moudrost však lze získat pouze osobní zkušeností, nikdy ne prostřednictvím slov. Slova nebudou nikdy schopná popsat Pravdu, ale hledající nemají ţádný jiný prostředek k pochopení neţ slova. Proto se světci snaţí posunout je pomocí slov správným směrem tak, aby jednoho dne mohli být schopni překročit doménu slov a vstoupit do vnitřní skutečnosti, která nastává za slovy. Podobenství oceánu má za cíl objasnit stav duchovně realizovaného člověka tak dalece, jak je to jen moţné. Oceán je vţdycky naplněný a nepotřebuje více vody. Přestoţe je plný, řeky do něho neustále přivádějí další vodu, ale on nikdy nepřetéká tak, jako se rozvodňují řeky. Oceán zůstává uvnitř svých břehů a zachovává své hranice. Není vyrušen přitékajícím prouděním vody. Stejným způsobem realizovaný člověk ţije ve světě, kde k němu stále přicházejí přitaţlivé podněty jako k ostatním. Nepřerušil kontakt se světem, DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 447 ale jako oceán zůstává ničím nezneklidněný a nevzrušený zabíraje stále stejný prostor, i kdyţ do něj neustále přibývá voda. Všude kolem něho se nachází pozemská potěšení, ale existence těchto věcí v něm nevytváří ţádné vzrušení či neklid. Tak jako oceán je plný vody, tak i realizovaný člověk, naplněný Blaţeností, spočívá v trvalém míru. Po ničem netouţí, i kdyţ se mu všude kolem nabízí mnohá potěšení. V této souvislosti je třeba porozumět významu osudu. Dokonce i po osvícení musí být dokončena část karmy, která byla předurčena pro tento ţivot. Pro kaţdého člověka, který se jednou narodil na této Zemi, osud trvá a nikdo ho nemůţe odstranit. S narozením získáváme zároveň pro svůj ţivot určitý osud. Co to znamená? Kdyţ se člověk narodil, bylo rozhodnuto, jakými okolnostmi bude obklopen. Aţ do dne fyzické smrti jsou všechny události předurčeny i v ţivotě osvíceného člověka. Mnoho lidí si o osvíceném člověku vytváří chybné představy. Jaký je tedy rozdíl v případě duchovně realizovaného člověka? Rozdíl spočívá v tom, ţe ačkoli události související s osudem budou přicházet v určeném časovém plánu i do ţivota osvíceného člověka, nebudou mít sílu udělat ho šťastným nebo nešťastným. V jeho případě není moţné, aby se vytvářela další karma do příštích ţivotů. Neosvícený člověk reaguje na různé okolnosti, ke kterým dochází, a tyto jeho reakce dávají vzniknout vnitřním vtiskům. Vtisky tvoří podklad pro další karmu v budoucnu. Rozdíl mezi osvíceným a neosvíceným člověkem je v tom, ţe zatímco neosvícený člověk vytváří a hromadí vnitřní vtisky, které formují jeho osud v budoucnosti, osvícený člověk ţádné další vtisky nevytváří. V jeho případě je vše ukončeno a karma vyčerpána. Zároveň s tím dochází k jedné výjimečné okolnosti. Lidé, kteří se dostávají do stejných situací jako osvícený člověk a přicházejí s ním do styku, jsou v důsledku jeho přítomnosti vývojově pozdviţeni a očištěni. Tak dráha osudu osvíceného člověka pomáhá také ve vývoji ostatních. Tak, jako oceán není vyrušen tím, ţe do něj vtékají vody z mnoha řek, tak ani realizovaný člověk není zneklidněn nebo vzrušen pozemskými poţitky. Všechny poţitky přicházejí a ztrácejí se v něm. Ničím nenarušitelný mír je způsoben vnitřním stavem realizovaného člověka. Lidé často popisují, jak je určité vnější okolnosti připravují o jejich klid. Mýlí se. Rozrušení nevytvářejí ţádné vnější faktory, 448 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ale zárodky neklidu v nich samých. Tak dlouho, dokud tyto zárodky přetrvávají ve vašem podvědomí, budete zneklidňováni vnějšími vlivy. Stačí vám jakákoliv záminka. Můţete si například postěţovat, ţe je váš soused nepříjemný. I kdyby vám váš soused vyhovoval, na obtíţ vám můţe být jeho pes. Moţná máte pěkný byt, ale zdá se vám malý. Nějaká záminka se vţdycky najde. Pointou je, ţe to není vnější svět, který způsobuje problémy. Zdrojem vašich problémů je váš vnitřní stav. Aţ dojde k vyvrchollení celé duchovní cesty, poznáte, ţe vás v celém vesmíru nemůţe nic rozrušit ani připravit o klid, protoţe jste dospěli k Bohu. Všechny okolnosti, na které si stěţujete, se stanou příjemnými a pozitivními. Toto pochopení nám verš nabízí. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Osvícený člověk, práva a povinnosti Vybráno ze Satsangu 14. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Člověk, jehoţ přáním je pouze duchovní seberealizace, začne docházet dokonce k názoru, ţe vlastně nemá ţádná práva, ale pouze povinnosti. Vţdyť nemá ani právo na to ţít: „Moje fyzické bytí přetrvává ne na základě mého práva, ale Boţí Milosti, díky níţ mám příleţitost ţít. Nemohl bych přece po Bohu poţadovat, abych dostal například právo ţít ještě dalších pět měsíců. Je to Jeho Milost, ţe dýchám a všechny mé ţivotní funkce jsou v chodu. To, ţe tu na Zemi jsem, je kaţdý den jen Jeho Milost. Kteréhokoli dne můţe můj příběh tady skončit tak, jako kaţdý den umírají tisíce jiných lidí. Dost na tom, ţe dostávám kaţdý den něco k jídlu, mám co na sebe a mám kde bydlet. Proč to tedy nevyuţít ke sluţbě druhým, pročišťování se a poznávání, kým skutečně jsem?“ Takový postoj se začne rozvíjet. Můţete se zeptat: „Jaký postoj ke světu bude mít duchovně seberealizovaný člověk?“ Jak víte, fyzická existence můţe i po osvícení nějakou dobu přetrvávat, protoţe délka ţivota je součástí osudu. Buddha, stejně jako mnoho jiných velkých lidí, ţil po osvícení ještě mnoho dalších let. Jaký je tedy po osvícení a seberealizaci přístup k ostatním lidem? Duchovně probuzený člověk nepovaţuje svět za něco odděleného od sebe sama, a proto, podle svých osobních moţností a situace, slouţí druhým. Co jiného by mohl dělat, DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 449 kdyţ uţ není nic, co by mohl udělat pro sebe? Je stále ve stavu naplnění, jakoby dvacet čtyři hodin denně po dvanáct měsíců v roce oslavoval. Není jiţ nic, co by mohl poznat, nezbývá jiţ nic, co by bylo třeba udělat, ani nic, co by ještě měl mít. V kaţdé lidské bytosti jsou obsaţeny tři hlavní touhy: konat, vlastnit a poznávat. Lidé neustále plánují, jakými činnostmi se budou zabývat. Nebo myslí na to, co všechno by si přáli mít. Lidé se také chtějí něco dozvědět, neustále v nich vyvstává touha něco poznávat. V ţivotě osvíceného člověka jsou všechny tři touhy ukončeny. Všechno, co mělo být vykonáno, je vykonáno. Všechno, co mělo být získáno, je získáno. Vše, co bylo třeba poznat, je pochopeno. Duchovně seberealizovanému člověku jako by pak trvale běţela nějaká velmi vysoká renta. Všeho je dosaţeno, ale tělo tu existuje dál, co tedy s ním? Takový člověk pak slouţí celému světu. V Bhagavadgítě nám Pán předkládá dvě cesty k osvícení. Cestu nesobecké sluţby neboli aktivity a cestu poznání. Je zajímavé vědět, ţe ať uţ člověk dojde k cíli kteroukoli z těchto cest, postoj ke světu je nakonec stejný. V Bhagavadgítě Pán popisuje, ţe osvícený člověk je na konci obou cest zaměstnán sluţbou pro druhé. Pro něho či pro ni vlastně neexistují druzí. Nacházejí své vlastní, nekonečné Já všude kolem sebe. Poslouţí z lásky a z radosti komukoli, s kým se setkají. Nezbývá pak místo pro nějaká práva. Právo souvisí s tím něco získat a osvícený člověk jiţ všeho dosáhl. Co dalšího by si ještě mohl přát? Dává všem lásku. Zasmál by se, kdyby se ho někdo zeptal, zda i on nepotřebuje být někým milován. Proč by si měl od někoho přát lásku, kdyţ je ve spojení s nekonečnou Boţskou Láskou? Zaţijete-li Lásku s Bohem, ztrácí pro vás lidská láska význam. Lidská láska je jen částí boţské tak, jako je kaţdá kapka součástí oceánu. Máte-li osobní zkušenost s oceánem, nepotřebujete jednu z jeho kapek. Zároveň však vám ani kapka nezůstává lhostejná. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. 450 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Ardţunovy otázky Vybráno ze Satsangů 10. 2., 13. 2. a 14. 2. 1997 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 54: „Ardžuna řekl: Krišno, jaké jsou charakteristiky duše, která realizovala Boha, má stabilní mysl a je upevněná v samádhi (v dokonalém klidu mysli)? Jak takový člověk vyrovnané mysli mluví, jak sedí a jak chodí?“ Ardţuna poloţil velmi konkrétní otázky. Před duchovní realizací, ať je hledající jakkoli pokročilý, přetrvává mezi ním a seberealizovaným člověkem zásadní rozdíl. Jde o kvalitativně naprosto odlišný vnitřní stav. Proto zůstává Guru pro ţáka tajemnou, těţko pochopitelnou hádankou. Ve skutečnosti Guruovi porozumět nelze, ačkoliv se o to všichni pokoušejí. Je moţné ho pochopit jen do určité míry, kterou nelze překonat. Někdy můţete mít pocit, ţe mu rozumíte, ale pak zjistíte, ţe jste se mýlili. Guru působí v mnoha ohledech jako normální lidská bytost, stejně jako ţák. Vidíme ho jak jí, obléká se, věnuje se osobní hygieně, chodí na procházku a někdy onemocní stejným obyčejným způsobem jako my ostatní. V čem tedy spočívá ten zásadní rozdíl v jeho bytí? Vţdyť občas sleduje i televizi. Napadají nás různé podobné myšlenky. Jeho vnitřní svět je však natolik jiný, ţe si to ţák ani nedovede představit. Vnitřní stav duchovně realizovaného člověka zůstává vţdy mimo dosah naší představivosti. Proč je tomu tak? Protoţe Boţství přesahuje schopnosti naší mysli. Boţství nelze pochopit nebo si představit, protoţe nemá ţádné hranice, zatímco naše představivost a myšlení mají svá omezení. Ničím nevymezitelné nemůţe být uchopeno něčím, co se pohybuje pouze v určitých mezích. Proto také vyvstaly v mysli ţáka Ardţuny podobné otázky: „Můj Pane, říkáš mi, ţe dosáhnu realizace Boha, ale počkej...“. Kdo ví, zda se v Ardţunovi nevzedmula vlna strachu: „Nejdřív mi vysvětli, jaký je vlastně člověk, který realizoval Boha. Co to znamená být duchovně realizovaný? A pokud jde o obyčejné věci, jak mluví? Jak chodí? Jak sedí?“ V srdci ţáka musel být strach, aby se mu nestalo něco, co neočekává. O duchovní seberealizaci přemýšlí mnoho lidí. Mnozí se o ni pokoušejí. Toto hledání se nikdy nevyčerpá, protoţe je základní ţízní lidstva. Kdyţ se však otevře moţnost ke skuteč- DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 451 nému osobnímu záţitku, můţe se strachem rozechvět i velmi připravený člověk, který se povaţuje za statečného. Ardţuna se ptal, jaké jsou charakteristiky duchovně seberealizovaného člověka, který má vyrovnanou mysl a který je upevněný v „samádhi“(v dokonalém klidu mysli). Chtěl vědět, podle čeho můţeme takového člověka poznat, jak mluví, sedí a chodí. Ardţuna pokládá trochu naivní otázku odpovídající jeho nedostatečně pokročilému stupni vývoje. Takovými stupni procházejí všichni duchovní hledající. Otázka byla poloţena z fyzického úhlu pohledu, protoţe se Ardţuna nalézal na této rovině. Nemohl se zeptat na nic jiného, neţ jak seberealizovaný člověk mluví. Odpověď Pána byla moudřejší, přicházející z daleko vyšší úrovně. Pán odpověděl ţákovi tak, aby mohl být pozdviţen na vyšší úroveň. To je velké tajemství vztahu mezi ţákem a Učitelem. Ţák jedná způsobem, jakého je schopen, ale Učitel nikdy neplní ţákova očekávání. Mistr tu není proto, aby ţáka uspokojil, ale je tu proto, aby mu zjevil pravdu. Ţák by si přál, aby byla jeho ţádost vyslyšena, ale Mistr neplní přání ţáka na úrovni, na jaké se ţák nachází. Co to všechno znamená? Vztah s Mistrem je vztah, který ţáka pozvedá. O tento princip jde i na místě Bhagavadgíty, k němuţ jsme právě dospěli. Šlo o vztah mezi největším ţákem všech dob a Pánem samotným v roli Gurua. Ardţuna se ptá ze své vlastní úrovně: „Jak mluví?“ Ovšem Pán z téţe úrovně neodpovídá. Kdyby byl odpověděl z téţe úrovně, odpověď by mohla znít nějak takto: „Ó ano, on mluví mírně, volí jemná slova a má vybrané způsoby...“ Ale Krišna tento druh odpovědi nedává. Mistr vysvětluje vnitřní stav duchovně probuzeného člověka a vůbec se nedotýká jeho fyzické stránky. Hledající se zeptal na vnější projev, protoţe nebyl schopen to lépe vyjádřit. Mistr neříká nic o tom, jak duchovně seberealizovaný člověk mluví, ale popisuje ţákovi vnitřní úroveň, z níţ jeho slova vycházejí. Jaký je tento vnitřní stav, je popsáno v následujících verších. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 55: „Šrí Bhagaván řekl: Ardžuno, když se člověk úplně vzdá všech tužeb mysli a je spokojený v sobě skrze sebe (štěstím z Já), pak je nazýván člověkem vyrovnané mysli.“ Jádrem celého problému jsou touhy naší mysli. Touhy v naší mysli jsou podstatou veškerých problémů. Co se stane s člověkem, jehoţ opustily všechny touhy? Takový člověk je v sobě naplněn svým Já. V jeho nitru se rozhostila naprostá blaţenost. Uspokojení, 452 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU které takový člověk cítí, není závislé na ţádné hmotné věci, na ţádném vztahu ani okolnosti, protoţe jde o vlastní vnitřní stav. Kdyţ dojde k poznání Já, nezůstávají vůbec ţádné ţádosti ani přání. Můţete se ptát, jestli by takový člověk mohl trpět hladem nebo chladem. Kdyţ se potřebuje najíst, cítí samozřejmě i hlad. Opustil ho ale nutkavý nátlak touhy, a co je velmi zajímavé, všechny jeho potřeby jsou automaticky uspokojovány v nekonečném Záměru Boţství. Pán popisuje, ţe známkou člověka, který realizoval Boha, je, ţe po ničem netouţí. Je oproštěn ode všech tuţeb a uspokojen sebou samým v sobě. Můţete ho postavit kamkoli. Bude šťastný v centru Prahy, stejně jako v Londýně nebo v New Yorku, dokonce i ve vězení by byl stejně šťastný! Dospěl do stavu, kdy se vytratila všechna přání. Takové jsou charakteristiky duchovně realizovaného člověka. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 56: „Mudrc, jehož mysl zůstává nerozrušená uprostřed starostí, jehož žízeň po požitcích se úplně rozplynula, a který je osvobozen od vášně, strachu i hněvu, je nazýván člověkem vyrovnané mysli.” V předchozím verši objasňuje Mistr, ţe Boha nalézá ten, jehoţ mysl je klidná. Dokud není naše mysl jako tichá hladina jezera, nemůţeme dosáhnout vědomí Boha. Mistr vysvětluje vnitřní aspekt člověka, který realizoval Boha, a vůbec se nedotýká fyzické stránky, na niţ se Ardţuna ptal. Mistr neříká nic o tom, jak vlastně osvícený člověk mluví, ale popisuje ţákovi vnitřní úroveň, ze které slova vycházejí. Jinými slovy, měli byste se přestat zabývat způsobem, jakým osvícený člověk mluví, a měli byste se snaţit porozumět jeho vnitřnímu stavu. Ať se kolem něj děje cokoli, nenechá se ničím rozrušit. I kdyţ se dostává do problematických situací, zůstává uvnitř klidný. Pokud by nebyl duchovně seberealizovaný, jeho vnitřní reakce by byla stejná jako reakce všech ostatních. Lidé obyčejně ve svízelných situacích podléhají hněvu a frustraci. Duchovně probuzený člověk však zůstává nerozrušený v jakékoli situaci. Ani velmi náročné situace v něm nedokáţí vyvolat ţádné znepokojení. Zůstává stále stejný a přijímá všechny situace, jak přicházejí. To je význam věty „..jehož mysl zůstává nerozrušená uprostřed starostí…“. „…jehož žízeň po potěšeních se úplně rozplynula...“ Duchovně seberealizovaná osoba nemá uvnitř ţádnou touhu po poţitcích. Kdyţ přijdou starosti, zůstává takový člověk nevzrušený. Kdyţ DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 453 přijde příleţitost pro to, mít z něčeho radost, nevykřikuje rozjásaně a neshání se po šampaňském. Ve verši jsou popsány oba typy situací – starost i radost. Duchovně seberealizovaný člověk si v obou situacích udrţuje stejnou vyváţenost – je klidný a vyrovnaný. Jaký je jeho vnitřní stav? Je osvobozený od vášně, strachu a hněvu. Nemá ţádné výkyvy nálad, setrvává v klidu. Vychýlením z rovnováhy můţe být hněv i euforie. Nemyslete si ale, ţe člověk, který se ani nehněvá, ani nijak zvlášť nejásá, je mrtvý jako kámen! To rozhodně pro duchovně seberealizovaného člověka neplatí. Ne! Existují dva druhy míru – mír hrobky a mír zahrady. Mír duchovně probuzeného člověka se nepodobá mrtvému tichu hřbitova, ale radostnému míru zahrady. Po osvícení je člověk uvnitř sebe osvobozený od vášně, strachu a hněvu. Chceme-li něco získat a někdo silnější neţ my nám v tom brání, jsme plní strachu. Realizovaný člověk by si v takové situaci starost nedělal. Naopak, kdyţ nám v našich cílech brání někdo, koho povaţujeme za slabšího, rozhněváme se. Tyto reakce se týkají kaţdodenního ţivota většiny lidí, ne ale duchovně realizované osoby. Mistr tedy neodpovídá na otázku doslovně, ale ponechává na představivosti ţáka, aby si vyvodil, jak by realizovaný člověk mohl mluvit. Mistr popisuje svému ţákovi vnitřní stav a radí mu, ţe by se měl pokusit sám tohoto vnitřního míru dosáhnout spíš neţ se věnovat vnějším, povrchním projevům. Ţák by měl nahlédnout do svého vnitřního já a změnit se. To je odpověď na otázku „…jak takový člověk mluví?“. Někdo by mohl namítnout, ţe je to ale hodně těţké. Ano – ničeho, co má nějakou hodnotu, nelze dosáhnout jen tak. Bhagavadgíta, kapitola 2, verš 58: „Když jako želva, stahující odevšad své údy, odtahuje své smysly od všech smyslových předmětů, pak jeho mysl může být považována za vyrovnanou.“ Ardţuna, ovlivněn stupněm vývoje, kde se nacházel, dychtil po tom znát způsob, jakým realizovaný člověk sedí. Byl zvědavý na to, jak se on sám bude chovat, jestliţe bude později duchovně realizovaný. Přistupoval k věci osobně, tak jako ostatně všichni. Očekával zřejmě odpověď, ţe duchovně seberealizovaný člověk sedí stabilně se zkříţenýma nohama a se vzpřímenou páteří. Mistr, stejně jako předtím, odpovídá nepřímo tak, aby mohla odpověď ţákovi pomoci v jeho vnitřní přeměně. Cíl kaţdého Mistra je stejný – aby se jeho 454 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU ţák mohl duchovně transformovat a posouvat stále blíţe k cíli – k duchovní seberealizaci, k vědomí Boha. V této pasáţi Pán říká, ţe se realizovaný člověk stahuje z vnějšího světa tak, jako se ţelva stahuje do svého krunýře. Analogie je jasná. Kdykoliv se chce ţelva chránit a zůstat nepoznána, stáhne všechny čtyři nohy, hlavu a ocas do svého krunýře. Zůstane úplně nehybná a pokud nejste specialista na hledání ţelv, je téměř nemoţné rozpoznat ţelvu od kamene. Pán přirovnává duchovně seberealizovaného člověka k ţelvě. Co to znamená? Nejde jen o doslovný význam slov. Ţelva má šest údů a všech šest je staţeno do krunýře. Lidé mají pět smyslů vnímání a tím šestým je jejich mysl. Tak jako je šest končetin ţelvy staţeno do krunýře, tak ten, kdo realizoval Boha, má úplnou kontrolu nad svými pěti smysly a také nad myslí, centrem tuţeb. Realizovaným člověkem je všech těchto šest nástrojů drţeno pod kontrolou. Ten, kdo dokáţe ovládat svých pět smyslových orgánů i svoji mysl, realizoval Boha. Pán se ve své odpovědi nezabývá tím, v jaké pozici osvícený člověk sedí, jestli má rovná nebo ohnutá záda. Odpovídá opět tak, aby ţáka podněcoval v jeho vývoji. Nabádá ho, aby stáhl své smysly z vnějšího světa a ovládl je. Kdyţ neudrţujete kontrolu na svými smysly, nemůţete doufat, ţe duchovně postoupíte. Jak často vysvětluji, ukázněnost je velmi důleţitá. Musíte udrţovat kontrolu svých, do světa se rozbíhajících, smyslů a mysli. Člověk, který realizoval Boha, je tím, kdo má plnou kontrolu nad svými smysly, stejně jako ţelva stahující všechny údy do svého krunýře. Tak, jako odpočívající ţelva stahuje své čtyři nohy, hlavu a ocas do krunýře, tak je i realizovaný člověk schopen přivést pod svou kontrolu všechny své smysly a svou mysl, která je také smyslem. Vládne nad svými smysly a není jimi ovládán. Je pánem svých smyslů a není jejich otrokem. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 455 Hledání osvíceného člověka Vybráno ze Satsangu 23. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jak se pozná osvícený člověk? Jaké jsou nejdůležitější kvality, které u něho mohou ostatní pozorovat?“ Nezabývejte se podobnými otázkami. Osvícenou ţenou nebo muţem je ten, kterého za osvíceného povaţujete. Jde o vaši víru. Pokud pevně věříte, ţe někdo osvícený je, stane se pro vás skutečně osvíceným. Nehledejte osvícené osoby kolem sebe, získejte osvícení sami. Jak dlouho ještě budete někoho hledat? Setkat se s osvíceným člověkem nezávisí na vaší vůli a úsilí. Odehraje se to podle Boţího Plánu. Je určeno, kdy se má hledající s osvíceným člověkem setkat. Rozhodně k tomu dojde. Naopak budete-li po něm pátrat sami, nemáte ţádnou záruku, ţe ho najdete. Zaměřte se na to, co aktuálně povaţujete ve svém ţivotě za správné. Tímto způsobem se budete vyvíjet a pak přijde čas, kdy ho potkáte. Neupínejte se na představu, ţe musíte nejprve najít toho pravého člověka, a teprve potom začnete s duchovní cestou. To není správný způsob. Začněte uţ dnes tím, co o cestě, ať uţ z jakéhokoli zdroje, víte. Jak vnitřně porostete, bude se vám dostávat stále více vedení. Pokud se to má stát, setkáte se i s osvíceným člověkem. Najednou se to, bez vašeho plánování, stane. Nemůţete poznat, zda je člověk opravdu osvícený. Nikdo to nemůţe poznat, dokud si to Bůh nepřeje. Vlastními silami a schopnostmi to nejde. Chcete-li pomocí nějakých charakteristických znaků poznat osvíceného člověka, je to jako by si student, který se chce něco naučit, kladl podmínky, ţe se bude učit jen od toho, koho shledá způsobilým: „Nejprve posoudím schopnosti učitele, a potom se teprve stanu jeho studentem.“ Kdybyste mohli posoudit jeho způsobilost, byli byste většími učiteli neţ on. Chcete poznat osvíceného člověka, jako byste byli také osvícení. Jak byste to mohli posoudit? V Boţském Plánu nikdy nezrozeného, nekonečného, věčného, všemohoucího a vševědoucího Boha je určen čas, kdy se má člověk s osvícenou bytostí setkat. Aniţ byste o to usilovali. Proto nemějte ţádné obavy. Svatí doporučují: Nesnaţte se hledat toho pravého 456 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU učitele, snaţte se být opravdovým ţákem. Snaţte se věcem porozumět z úrovně, na níţ se nacházíte. Jinak cíle nikdy nedosáhnete. Mám tu někde v knihovně knihu, která se jmenuje ”Searching of a master“ (”Hledání učitele“), moţná si název nepamatuji úplně přesně. Někdo mi ji před mnoha lety daroval. Je napsána člověkem ze Západu. Lidé ze západních zemí mají své specifické kvality. Například si chtějí věci nejprve ověřit. Je to dobrá vlastnost, Bůh obdařil různé rasy různými kvalitami. Souvisí s tím i větší rozhodnost lidí ze západních zemí: „Udělám to tak, jak jsem si předsevzal.“ Nevím, kolik let tomu věnoval, ale tento autor cestoval po světě a navštívil snad všechny známé a neznámé ášramy a učitele. Sestavil ze svých zkušeností katalog, kde všechno podrobně popsal. Musel si s tím dát obrovskou práci. Popsal přesně, jak se tam dostat, jakým způsobem učitel učí, z jaké duchovní tradice vychází, jaká jsou v jeho centru pravidla… Byla to opravdu propracovaná studie. Přečetl jsem si v knize i o světcích, s nimiţ jsem se sám setkal, a musel jsem uznat, ţe vše popisuje přesně. Napsal sice dobrou knihu, ale nejsem si jistý, zda sám skutečnou Pravdu nalezl. I hledání je součástí ţivota, na tom není nic špatného. Těţko si představit, kolika různými způsoby se duchovní cesta odehrává. Například i v cestě Paula Bruntona, který se ke konci svého ţivota stal nástrojem Boha a vykonal pro svět velmi mnoho. Moţná jste četli, jak cestoval po celém světě a hledal. Nakonec se shledal s Ramanou Maharišim. Kdyţ se s ním poprvé jako intelektuální novinář setkal, byl zklamaný. Sám to později napsal. Netušil tehdy, ţe je to člověk, díky němuţ se úplně promění. Proto se netrapte tím, jak poznat osvíceného člověka. Jednu věc v této souvislosti přece jen vyjádřit lze: Po nějaké době ho začnete milovat. Postupně se ve vás rozvine láska. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 457 Osvícení a láska Vybráno ze Satsangu 4. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Existuje ještě nějaký vyšší stav, než je osvícení?“ Odpovědí na tuto otázku je zároveň ano i ne. Můţe to vypadat, ţe si protiřečím, ale opravdu platí obojí zároveň. Nemohu správně odpovědět jen jedním způsobem. Odpovídám ano proto, ţe opravdu existuje stav ještě vyšší neţ osvícení. Osvícením se završuje duchovní usilování člověka, je to výsledek úspěšného dokončení jógové cesty popsané Pataňdţalim v osmi krocích (jama, nijama, ásana, pránájáma, prátjahára, dhárana, dhjána, samádhi). K čemu po osvícení dochází? Nastává naprosté osvobození – od individuálního ega, z iluze Máji, z temnoty… Nastává vystoupení z cyklu znovuzrozování… Vynořuje se ode všech pout a omezení oproštěná Pravda. Pokud chápeme osvícení jako dokončení všeho, čeho lze dosáhnout úsilím, pak jde o ten nejzazší stav a nic jiného jiţ dále není. Proč tedy zároveň tvrdím, ţe osvícení není tím nejvyšším a ţe lze jít ještě dál? Na vaši otázku nelze plně odpovědět – slova mohou skutečnost jen přiblíţit. Duše se po osvícení můţe a nemusí rozplynout v Boţské Lásce. Nedochází k tomu vţdycky. Přestoţe tady slova nestačí, nemáme nic jiného k dispozici. Kdo rozumí beze slov, nepotřebuje ţádná vysvětlení. Pokouším se vám předat skutečnosti slovy nepopsatelné. Někdo by proto mohl podotknout: „Proč o nich tedy mluvíte?“ Protoţe potřebujete nějak pomoci. Existuje velmi jemný rozdíl mezi osvícením či duchovní seberealizací a stavem, kdy člověk ţije jen Bohem a nevnímá nic jiného neţ Boha – vstoupí do stavu bytí, kdy uţ pro něj neexistuje nic jiného neţ Bůh. V Bhagavadgítě najdete všechna témata. Pán se k tomu v jednom verši vyjadřuje přibliţně následujícími slovy: Hledající, který se věnuje józe, postupuje kupředu díky vyvíjení činnosti nezaměřené na sobecké cíle. Prostřednictvím sluţby světu a dalšího usilování na cestě jógy se dostává do nejvyššího stavu, kterého lze dosáhnout 458 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU cíleným směřováním. Osvícení je vyvrcholením cesty zaloţené na úsilí. Co se stane poté? Dál uţ nelze ničeho dosahovat, vše se odehrává samo sebou. V duši se rozprostře mír, prostřednictvím něhoţ přichází záţitek Boha. Na základě nesobecké sluţby se dostavuje osvícení. Po osvícení přichází Bůh k člověku v důsledku naprostého klidu. V této fázi jiţ odpadá veškerá aktivita. Do osvícení se věci mění prostřednictvím snaţení, ale po osvícení skrze Mír a Jeho Milost. Uprostřed tohoto Míru můţe díky Milosti vyvstat naplnění nejvyšší v celém vesmíru – čistá Láska. Nejvyšší Lásky se člověku nedostává díky osvícení, ale tím, ţe Bůh sám naplní celé jeho bytí. Samozřejmě, ţe je i osvícení součástí Boţího Díla a Bůh je ve skutečnosti přítomen ve všem. Jde o velmi jemnou nuanci. Někoho by nyní mohla napadnout otázka: „Proč bychom měli získat jen částečné naplnění? Nemohl byste nám předat i ten nejvyšší stav?“ Nikdo vám v této záleţitosti nemůţe být nápomocen, vše se odehraje samo sebou zevnitř. Cestu lze jen naznačit. Nemůţeme si představit a porozumět světu, v němţ ţije muţ či ţena vnímající Boha. V Bhagavadgítě ale nalezneme odpověď, podle čeho rozpoznat lidi, kteří se stali duchovně realizovanými jogíny. Jogína na konci cesty jógy nepřitahují ţádné věci ani činnosti světa. Vzdal se veškerého rozhodování a všech přání. Dokud po něčem touţíte, nejste skutečnými jogíny. Mohlo by se zdát, ţe se pak ztrácí veškerá motivace pro ţivot. Lze potom vůbec fungovat ve světě? Ano, lze, a to velmi krásně. Ţije se vám moc hezky, kdyţ vás opustí touhy. Podstata ţivota se nezakládá na touhách, a tak bez nich určitě nezahynete. Duchovní cesta se završuje, kdyţ nás přestávají ovlivňovat všechny osobní sklony. Ego se vytrácí a mizí iluze oddělené individuální existence. Oddaný a objekt jeho lásky se stávají jedním, jak tomu ostatně bylo vţdy. K tomuto spojení v Lásce můţe ve většině případech dojít aţ po osvícení. Přesto můţe u některých hledajících Láska nastat, aniţ by dosáhli všech kvalit osvícení, jak se o tom píše v duchovní literatuře. Cesty k dosaţení cíle jsou nekonečně rozmanité. Jak pravil velký světec Rajjab: „Stejně jako se do města přichází z různých směrů, k Bohu se také můžeme dostat mnoha různými cestami. Ať už přijdete odkudkoli, cíl je jen jeden jediný.“ Díky poloţené otázce jsem se pokusil dát vám nahlédnout do velmi delikátních témat. Moc vám to ale nepomůţe. I kdyţ se vám DUCHOVNÍ SEBEREALIZACE A OSVÍCENÍ 459 můţe občas zdát, ţe jste téměř u cíle, stejně máte kapsy úplně prázdné. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Kapka a moře Vybráno ze Satsangu 13. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Co se stane s duší po tom, co realizovala Boha?“ Něco málo k otázce povím, přestoţe toto téma nelze vyjádřit slovy. Dokud nedošlo k osobnímu proţitku, nezbývá nám neţ mluvit nebo zůstat potichu. Jaký je vztah mezi kapkou vody a mořem? Existovala by kapka moře bez moře? Není celé moře jako zmenšenina obsaţeno v kapce? Kapka moře je součástí moře, ale pokud si myslí, ţe existuje nezávisle na moři, dostává tím sama sebe do velkých problémů. Bez moře existovat nemůţe. Je pro ni nejlepší, kdyţ se odevzdá moři. Musíme si být ale vědomi toho, ţe ţádný příklad nemůţe být nikdy dostatečný k vyjádření této skutečnosti. Příklady jen naznačují, jakým způsobem můţe mysl o tématu přemýšlet. Ptáte se, co se stane s duší, kdyţ uskuteční Boha. Není jiţ nyní duše součástí Boha? Vznikne duchovní seberealizací něco nového, co by do té doby neexistovalo? Vynoří se odněkud něco, co tu ještě nebylo? Co by to bylo? Vţdyť Bůh je neustále všudypřítomný. K čemu tedy v osobním proţitku Boha dochází? Odpovíte, ţe jste to ještě nepoznali. Tak si zkuste představit, co se stane. Není s vámi Bůh plně i právě v tomto okamţiku? Bude Boha více, aţ Ho poznáte? Vytvoří se něco nového, co dosud neexistovalo? Můţe být Boţí přítomnosti někdy více a někdy méně? K čemu vlastně v duchovní seberealizaci dochází? Co vám právě teď schází? Čeho se vám dostane navíc? ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 460 461 …………………………………………………………………………………………………………………………………………… BŮH …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 462 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Moderní vysvětlení Boha Vybráno ze Satsangu 12. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Rád bych se dnes více věnoval tématu, co si vlastně představujeme pod pojmem Bůh. Všechno jiţ bylo pojmenováno v sanskrtských i jiných svatých textech, ale podle mého názoru je zapotřebí toto téma pro moderní dobu přeformulovat. Je třeba pouţívat více pojmy odpovídající vědeckému světonázoru. Lidé mají zájem dozvídat se tyto věci, ale mezi původními výklady a moderním způsobem myšlení zeje obrovská propast. Přestoţe popsat Boha zůstane navţdy neproveditelným, lidské síly přesahujícím počinem, lze přece jen dosáhnout určitého stupně pochopení. Ţijeme v době, kdy lidé nejsou ochotni jen tak něco přijmout, aniţ by tomu porozuměli. Měli bychom vědět, proč věci děláme. V indických textech se setkáme s popisem tří základních boţstev – Brahmy, Višnu a Mahéše. Nezapomínejme na rozdíl mezi Bohem a boţstvy, kterých můţe být celá řada. Brahmá je tvůrce, Višnu udrţovatel a Mahéš ničitel. Pokud pokročíte o kousek dál, pochopíte, ţe všechny tři procesy probíhají paralelně ve všem na světě. Dítě se narodí, ţije, ale zároveň uţ nastoupilo na svoji cestu ke smrti. V kaţdém okamţiku probíhá zároveň vznikání, přetrvávání i zanikání. K dnešnímu tématu pouţiji přednášku svého švagra. Můj švagr, ţijící v Americe, vysvětloval Boha pomocí tří písmen, z nichţ se anglické slovo “God“ skládá. “G“ jako generátor, tvůrce (“generator“). “O“ jako operátor, provozovatel (“operator“). “D“ jako ničitel (“destroyer“). Bůh je nekonečnou, věčnou, nikdy nezrozenou, vědomou Energií. K záţitku této Energie můţe dojít pouze v lidském těle. Tato nekonečná, věčná, nikdy nezrozená a vědomá Energie je Bůh a projevuje se ve třech hlavních činnostech. Všechno, s čím se můţeme ve vesmíru setkat, vnímáme jako něco, co někdy začalo. Bůh na sebe v tomto případě bere roli generátoru, který dává vzniknout všemu ve vesmíru. Tato funkce Boha odpovídá tváři Brahmy. Druhou důleţitou rolí nekonečné, věčné, nikdy nezrozené, vědomé Energie je uchovávání všeho v chodu – BŮH 463 Višnu. Třetí funkcí Boha je destrukce všech projevů ve vesmíru – to je role boţstva Mahéše. Vznik, udrţování a zánik jsou tři hlavní podoby jediného Boha. I v běţném ţivotě kaţdý z nás vstupuje do různých rolí. Byl jsem například právníkem nebo vojákem. Pokud bych se více vyznal v chemii, mohl bych se stát chemickým laborantem… Přitom jsem stále tentýţ člověk. Stejně tak Energie, o níţ mluvíme, vstupuje do tří hlavních rolí ve vztahu ke světu. Bůh vstupuje do role stvořitele, udrţovatele nebo ničitele. Všechny tyto tři tváře Boha jsou v kaţdém okamţiku součástí existence všech bytostí. V našem těle stále vznikají nové buňky – projevuje se činnost Brahmy. Na úrovni těla nenajdeme ţádnou stabilitu, protoţe jde o neustálý proces přeměny. Přesto ale můţeme zjednodušeně říci, ţe buňky nějakou dobu přetrvávají, coţ je práce boha Višnu. Všechny buňky našeho těla podléhají zániku – roli ukončování zaujímá Mahéš. Pro lidi vzdělané v medicíně lze fungování Boha popsat pomocí mechanismu anabolismu, metabolismu a katabolismu. Anabolismus je chemický proces v ţivých organismech, kterým dochází k vytváření sloţitějších látek z látek jednodušších. Metabolismus je látková přeměna potřebná k udrţování základních funkcí ţivých organismů. Patří sem například metamorfóza. Katabolismus je chemický proces narušující a štěpící látky v ţivých organismech. Anabolické a katabolické reakce působí protikladně, stejně jako stojí proti sobě role Brahmy a Mahéše, stvořitele a ničitele. Mezi nimi působí Višnu udrţující vše v chodu, v lékařské vědě známý jako metabolismus. Kdo by chtěl vyvracet vědecká fakta? Pokud někdo po tomto vysvěťtlení popírá existenci Boha, musíme ho nazvat ignorantem. Nevědomost je potřeba odstraňovat. Ţijeme v době vědy a je třeba věci pojmenovávat nově, přestoţe podstata zůstává stále stejná. Biochemici popisují, jak uvedené tři mechanismy – anabolismus, metabolismus a katabolismus neboli Brahma, Višnu a Mahéš – působí neustále v těle kaţdého z nás. Bůh je obsaţen ve všech třech principech a zároveň je přesahuje. Chtěl jsem vám dnes v moderní terminologii přiblíţit, co mám vlastně na mysli, kdyţ mluvím o Bohu. Lidé mohou snáze duchovně postupovat, pokud věcem rozumí i racionálně. 464 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Tato univerzální, nikdy nezrozená, věčná, vědomá Energie můţe nabývat pro různé lidi a v různých kulturách rozmanité osobní podoby. Do své představy Boha si kaţdý vkládáme svůj způsob proţívání a osobní zkušenosti. Bůh je neosobní a zároveň pro různé lidi nabývá různých podob a rolí. Tyto osobní formy Boha potom existují jen pro ty, kteří v ně věří. Existuje cesta i pro skupinu lidí, kteří v uvedené kategorie nevěří. I kdyţ nevěří v Boha, mají všichni víru v existenci sebe sama. Takovým lidem říkám: „Nemusíte se zabývat Bohem. Odpovězte mi jen na otázku, zda existujete?“ Kaţdý musí odpovědět ano, jinak bych ho mohl jako ducha vypudit z místnosti. Dále se ptám na velmi jemnou nuanci: „Vaše existence a vědomí, které si ji uvědomuje, jsou tímtéţ, nebo jde o dvě oddělené skutečnosti?“ Kdyţ vám nyní trošku pomohu, tak odpovím za vás: „Kaţdý musí dojít k závěru, ţe jde o jednu neoddělitelnou skutečnost.“ Jak byste mohli prohlásit, ţe existujete, kdybyste neměli vědomí, které si vaše bytí uvědomuje? Existujete jako vědomí. V dávných dobách proto světci dospěli ke třem atributům Boha: Sat-Čit-Ánanda. První dva z nich uţ jsou v našich ţivotech přítomny – Existence a Vědomí. Pouze Ánanda neboli Blaţenost, nám schází. Proč nezaţíváme radost spojenou se samotnou podstatou Existence? Protoţe se naše mysl neustále zaobírá smyslovými potěšeními. Smyslové poţitky a Blaţenost jsou dva protiklady, které nemůţeme mít zároveň. Upusťte od uţívání si těla a prostoupí vás radost. Jste součástí Boha v Jeho kvalitě Existence a Vědomí. Čím více budete odpoutaní, tím více se přiblíţíte i Blaţenosti, která jediná vám ještě schází. Můţe k tomu dojít jedině v lidském těle. Je to výjimečná příleţitost, ve vesmíru zřídka dostupná. Vyuţijte ji! Jinak na vás ve chvílích umírání nečeká nic jiného neţ frustrace. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 465 BŮH Bůh je Existence a Vědomí Vybráno ze Satsangu 4. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha Neustále je nám nablízku naše pravdivá, skutečná Existence, kterou je Bůh. Existence je jen jedna. Bůh je Vědomím, Pravdou a Blaţeností. Všechno naše úsilí směřuje k proţití své skutečné Existence. Ať uţ jsou naše těla, smysly, mysl i emoce jakékoli, neustále je přítomna naše pravá Existence, která vše překračuje. Modlíme se k Bohu, abychom zaţili, kdo opravdu jsme. Prosíme-li Boha v sobě i kolem nás, obracíme se k Němu jako k věčné Energii. Tvrdit, ţe Bůh neexistuje, svědčí o nedostatku inteligence a pochopení. O Bohu často pochybují lidé, kteří nechápou správně, co to Bůh je. Mnoho lidí například povaţuje Boha mylně za nějakou osobu. Bůh je Energie, nikdy nezrozená, věčná, vším prostupující Energie. Existenci Energie nelze vyvrátit. Jednou mě navštívil ateista s ţádostí, zda bych i jemu nemohl vysvětlit duchovní cestu. Řekli mu, ţe mám dveře otevřeny pro kohokoli, ať uţ je to hinduista, muslim, křesťan, nebo i v Boha nevěřící ateista. Muţ mi hned zpočátku sdělil, ţe v Boha nevěří. Odpověděl jsem, ţe to vůbec nevadí, protoţe spíše přesně neví, co vlastně Bůh znamená. Zeptal se mě, co to tedy znamená. Poţádal jsem ho, aby se přestal zabývat Bohem a odpověděl mi na několik otázek. Moje první otázka zněla: „Existujete? Jste tady přede mnou, nebo ne?“ Chvilku zaváhal, ale pak musel odpovědět ano. „Dobře, existujete,“ řekl jsem mu. „Jediný problém je v tom, ţe nevíte, kdo vlastně jste a nesprávně se povaţujete za své tělo. Nevadí. Nepopíráte však, ţe existujete.“ Ptal jsem se ho dál: „Je vaše existence, kterou jste právě přiznal, a to, ţe si ji uvědomujete, jedna a tatáţ věc, nebo jde o dvě rozdílné věci?“ Chvíli trvalo, neţ porozuměl otázce. Bylo třeba si to vyjasnit: „Je vaše bytí a vaše vědomí o tomto bytí jednou, nebo dvěma odlišnými záleţitostmi?“ Nejprve odpověděl, ţe jsou to dvě rozdílné věci. Zeptal jsem se ho tedy: „Kdyţ jste odpověděl, ţe existujete, odpověď dalo vaše vědomí. Bez uvědomování si své existence byste nemohl odpově- 466 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU dět. Jen díky svému vědomí jste uslyšel moji otázku a mohl odpovědět.“ Muţ se obhajoval: „Máte pravdu, ţe v určitém okamţiku jsem vědomě odpověděl ano. Ale i před tím tu uţ moje existence byla.“ „To je ale jenom vaše domněnka. Myslíte si, ţe jste existoval i před tím, ale já se vás ptám na fakta, a ne na dohady a představy. Kdyţ jste mi odpověděl a potvrdil svou existenci, bylo to na základě vašeho uvědomění si své vlastní existence. Kdybyste ztratil vědomí a zemřel, nemohl byste odpovědět ano. Kdybyste tu leţel mrtvý a já bych se vás zeptal, zda existujete, nedostal bych ţádnou odpověď. Nemohl byste bez přítomnosti vědomí odpovědět. Jenom díky svému vědomí jste mohl odpovědět ano.“ Nakonec souhlasil, ţe jeho vlastní bytí a uvědomování si bytí existují zároveň. V kaţdém z nás existuje neoddělitelně naše bytí i vědomí. Máme sice různá jména, ale je to stále totéţ vědomí. Nikdo nemůţe tvrdit, ţe nic neexistuje. Konstatování Existence je totéţ jako říci, ţe Bůh existuje. Bůh je Existence a Energie. Existence je totéţ co Energie a naopak. Existuje všezahrnující věčná Energie, která je zároveň i Vědomím, Poznáním a Inteligencí. Zeptal jsem se nakonec tohoto přítele ateisty, co si myslí o Bohu nyní. Odpověděl, ţe souhlasí s tím, co jsem řekl, ale ţe v Boha stejně nevěří. Je to nedorozumění. Vţdyť Bůh znamená Existenci neboli Energii. Není třeba mluvit o Krišnovi, Kristovi nebo Buddhovi. Nikdo nemůţe vyvrátit existenci Boha, protoţe nikdo nemůţe zpochybnit, ţe existujeme a jsme si toho vědomi. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Je moţné poznat Boha? Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2008 Óm Šrí Paramátmane Namaha Boha nemůţe nikdy nikdo poznat vlastní myslí. Poznat Boha by totiţ předpokládalo, ţe jste, jakoţto poznávající, více neţ poznávaný objekt. Jak by mohlo být Nekonečno uchopeno omezenou lidskou myslí? Bůh se nemůţe stát předmětem poznání. Lidským prostředkem poznání je mysl, která sama pochází od Boha. Jen díky Jeho Milosti si věci uvědomujeme. Důsledek nemůţe nikdy přesáhnout svoji příčinu. Takové platí zákony. BŮH 467 Vrcholem veškerého poznání je nalezení sebe sama v duchovní seberealizaci. Duchovní seberealizací končí veškeré moţnosti poznávání. Někdo by mohl prohlásit, ţe kdyţ člověk pozná své skutečné Já, poznává zároveň i Boha, protoţe Bůh a Já jsou přece jedním. Tak tomu ale není. Duchovní seberealizací vystupuje člověk natrvalo ze všech konfliktů, vzruchů světa a vnitřního neklidu. Navţdy uţ zůstává v dokonalé harmonii, míru a stavu prostém jakýchkoli otázek. Takový člověk je prodchnutý čistou Láskou. Přesto však neplatí, ţe by seberealizovaný člověk dosáhl také poznání Boha. Je tedy zcela vyloučeno Boha nějakým způsobem poznat? Taková moţnost přece jen existuje, ale ţádná lidská bytost ji nemá ve svých rukou. Boha můţe poznat pouze ten, komu to Bůh dovolí. Jenom na Jeho Milosti je, komu a do jaké míry se odhalí. Boha lze poznat jedině tehdy, kdyţ s Ním splyneme. Svět lze poznat pouze tak, ţe se od něj odpoutáme, zatímco Boha lze poznat jedině sjednocením se s Ním. Podivuhodné na tom zároveň je, ţe jsme všichni v jednotě s Bohem uţ dávno. Naše odloučení od Něho je pouhou iluzí, která však způsobuje všechna naše strádání. Jeden duchovně realizovaný světec prohlásil, ţe v okamţiku, kdy se snaţíme poznat Boha, se tím od Něj oddělujeme. Usilovným hledáním Boha se Mu vlastně vzdalujeme. Podobně je tomu i s láskou. Jakmile vyslovíte větu: „Miluji tě,“ ztratili jste skutečnou lásku. Váš cit se změnil ve slova a slova jsou jen slova. Kaţdý den si milióny lidí na světě slibují lásku. Kdyby k lásce stačila jen slova, pak by byl celý svět zaplaven láskou. Milenci si většinou vroucně vyznávají lásku a uţ za půl hodiny se nemohou na ničem shodnout. Kampak se láska poděla? Tam, kde začíná skutečná Láska, umlkají všechna slova. Láska se odehrává v tichu. Láska znamená nabídnout svou existenci ve prospěch druhého. V této fázi nemůţete poznat Boha způsobem, o jakém jsem mluvil. Můţeme o Něm alespoň rozmlouvat, vţdyť k čemu jinému byste chtěli lépe vyuţít svůj čas? Některé vlastnosti Boha lze přece jenom vyjádřit. Například, ţe Bůh je všechno. Všechno je Bůh. To je tím nejvyšším principem předkládaným Bhagavadgítou: „Vásudeva sarvam – všechno je Bůh.“ Bhagavadgíta, kapitola 7, verš 19: „V tomto opravdu posledním ze všech zrození osvícená duše uctívá 468 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Mne, a tak realizuje, že toto všechno je Bůh. Taková veliká duše je velmi vzácná.“ Neexistuje nic jiného neţ Bůh. Jak se stane, ţe to nějaká duše dokáţe vnímat? Musí proběhnout nekonečně mnoho vtělení, aţ se jednou duše dostane do tohoto nejvyššího, posvátného stupně vývoje. Podmínkou k tomuto poznání je dosaţení osvícení. Ani osvícení není tou nejvyšší metou v porovnání se setrvalým vnímáním všeho jako Boha. Jednou jsem dostal otázku, zda existuje ještě nějaký pokročilejší stav, neţ je osvícení a duchovní seberealizace. Osvícením či seberealizací jsou provţdy vyřešeny všechny ţivotní problémy a zůstává jen štěstí a mír. Přesto se lze dostat ještě dál do stavu uvědomování si Boha ve všem. Duchovní seberealizací se člověk dostává nad všechny své osobní potíţe. Jenom takového člověka si můţe někdy Bůh ve svém nekonečném Plánu vybrat pro to, aby Ho zaţíval ve všem. Podmínkou postoupení na nejvyšší stupeň je nejprve dosáhnout osvícení. Taková osvícená duše potom uctívá pouze Boha. Prohlédne, ţe Bůh je všechno: energie i její nedostatek, dobré i špatné, ţivot i smrt… V přibliţování se k Bohu ztroskotávají všechna slova. Daleko dál neţ poznání nás můţe zavést víra. Víra o tolik překračuje rozumové chápání! Ţijeme v době, kdy lidská ega převelice zbytněla pýchou z rozumového poznání. Rozumové poznání má však na rozdíl od nekonečně prostorné víry svůj strop. Naše ţivoty se daleko více odehrávají na základě víry a důvěry neţ na základě rozumu. I v běţných záleţitostech, kdybychom si chtěli všechno prověřit svým rozumem, nikam bychom se nedostali a ţivot by nebyl k ţití. Ztrácí-li člověk svoji víru, narůstá v něm zmatek a neklid. Našimi ţivoty i celému světu vládne víra. Vírou byl vedený Jeţíš Kristus, který toho za svého ţivota tolik dokázal. Takto bychom mohli jmenovat i mnoho dalších světců – Svámí Vivekánandu, Šrí Kršnu, Rámu… Kouzelnou pravdou zároveň je, ţe jak se víra člověka prohlubuje a stává neotřesitelnou, tak i Bůh mu odhaluje více poznání. Boha můţeme začít poznávat díky své lásce k Němu. Lidé by si přáli Boha pochopit svojí myslí, aby Ho tak polapili a mohli učinit nástrojem svých tuţeb: „Stálo mě to tolik úsilí, ale konečně Tě mám! Potřebuji od Tebe, abys…“ Svou chytrostí však ničeho nedosáhne- 469 BŮH te. Zatímco čím více vy pro Něj máte lásky, tím více se vám On rozhodne dát poznat. Pokud lze tedy vůbec Boha poznat, pak jedinou cestou je Láska. Zajímavé je, ţe kdyţ je srdce plné lásky, netouţíte chápat také myslí. Prostě Boha milujete a nepotřebujete k tomu mít o Něm více vědomostí. Láska vás natolik naplní, ţe uţ poznání nepotřebujete. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Jak se modlit k Bohu Vybráno ze Satsangu 18. 2. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Během pobytu tady se hodně mluvilo o modlitbě k Bohu. Mohl byste, prosím, přiblížit, co to znamená modlit se k Bohu? Jak se máme obracet k Bohu, když o Něm nemáme žádnou představu? Mohlo by to, že se neumíme efektivně modlit, souviset s tím, že nezažíváme štěstí, přestože je Bůh všude kolem nás i v nás?“ Opravdová modlitba nepřichází pomocí nějaké techniky, ale ze srdce. K čemu se máte modlit? Obracejte se k věčné, nekonečné Energii, kterou nazýváme Bohem. Boha nemůţete poznat, protoţe není přístupný lidskému poznání. K Bohu se nelze vztahovat prostřednictvím mysli, ale pouze prostřednictvím víry. Jak byste mohli omezeným chápáním své mysli poznat Boha, který existuje zcela mimo všechna omezení. Věčné nemůţete uchopit svým limitovaným intelektem. S Bohem se můţeme spojit jen svou láskou a vírou. Pokud nevíte, jak si Boha představit, čtěte si o Něm znovu a znovu. Ţádná z představ však s vámi nezůstane natrvalo. Dopracujete se k nějaké teorii, ale po čase začnete všechno vnímat trochu jinak. I u tohoto vnímání však nezůstanete věčně a za nějakou dobu dospějete zase k jiné představě. Hledající musí v kaţdém případě začít z místa, kde se aktuálně nachází. Snaţte si zodpovědět otázku, zda Bůh existuje, nebo ne. Vţdyť Bůh je existencí jako takovou. Zeptejte se sami sebe, zda je vaše schopnost uvědomování neomezená, nebo zda má své limity. Naše vědomí je bezesporu omezené a konečné. Konečnému vědomí odpovídá nekonečné Vědomí – Pravda, Bůh. Podle boţího obrazu jste Existencí a Vědomím. Věčná 470 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Vědomá Existence není ničím jiným neţ Bohem. Někomu je bliţší vztahovat se k podobě Boha jako k Energii bez tvaru, někdo zase věří v nějakou boţí inkarnaci. Obě skupiny hledajících dojdou ke stejnému cíli, na způsobu nezáleţí. Vztah k Bohu potřebuje čas, aby se mohl prohlubovat. Modlíte se k neznámé Energii, kterou prosíte, kdyţ se ocitáte v nesnázích. Kaţdý z nás musí občas čelit nějaké obtíţné situaci. Voláme Ho, aby nám pomohl, i kdyţ si nejsme Jeho existencí jistí. Je lepší věřit, i kdyţ máme pochybnosti. Pokud Bůh neexistuje, nepomůţe nám. Jestli ale existuje, potom bychom se připravili o šanci, aby nám pomohl. Přemýšlejte o myšlenkách, které jsem vám k tomuto tématu předloţil. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Hledání Boha Vybráno ze Satsangu 4. 2. 2006 Óm Šrí Paramátmane Namaha V běţném ţivotě hrají jazyk a slova významnou roli. Naše emoce však zasahují do daleko větší hloubky. Začnete-li přijímat srdcem, slova uţ nepotřebujete. Láska přesahuje myšlení. K Bohu se nemůţeme v ţádném případě dostat pomocí své mysli. V praktickém ţivotě ale bezpochyby přemýšlet a pouţívat slova potřebujeme. Co bychom si bez nich v kaţdodenním ţivotě počali? Veškeré naše jednání, komunikace s druhými i naše vztahy se odehrávají prostřednictvím jazyka. Čím se dostáváme hlouběji, moţnosti jazyka nám přestávají stačit. Láska je slovy nepopsatelná. Mluvíme-li o lásce, uţ to není láska, ale pouhý popis lásky. Boha nezakoušíme v hlavě, ale v srdci skrze lásku. Jak se láska prohlubuje, slova utichají. Jak bychom mohli Boha popsat pouhými slovy? Slova mají omezenou platnost a Bůh není omezen ţádnými limity. Kaţdé slovo pochází od Boha, On je zdrojem všeho, co si sdělujeme. Jak by mohl následek přesáhnout svoji příčinu? Kdyby se někdo zeptal, co to je Bůh, odpovím: „Bůh je Bůh“. Je moţné se k Němu dostat, ale prostřednictvím záţitku, nikoli pomocí slov. Abyste si to mohli trochu představit – být s Bohem se podobá dokonalému klidu a harmonii s vesmírem, naplnění láskou a souci- BŮH 471 tem. V člověku, který je v kontaktu s Bohem, se uvnitř rozprostírá naprostý mír a jeho soulad s celým veškerenstvem nenarušuje ţádný konflikt. Potom spočívá v Bohu a lze říci, ţe je s Bohem. Boha nelze vlastnit jako nějakou věc. Je však moţné s Ním a v Něm být. Všichni uţ v Jeho blízkosti jsme. Uţ v Něm spočíváme. Od Boha nás oddělují jen naše smyslové touhy a obrácení se namísto ke svému skutečnému Já ke světu kolem. Jakmile odejde poslední touha, naleznete v sobě jen Boha. Potom budete sami se sebou. Být s Bohem je to nejkrásnější, nejpokojnější, nejcennější a nejnepopsatelnější, čeho můţete dosáhnout. Rozplýváte se v blaţenosti, klidu, lásce a nekonečném štěstí. Tohle všechno můţete nalézt v sobě, ne někde ve světě kolem. Změníte-li své vnitřní nastavení, začnete mít i jiné postoje k okolnímu světu. Potom nenacházíte kolem sebe nic jiného neţ Boha. Změnu však nejprve zaţijete uvnitř. Díky ní se pak pro vás rozplyne rozdíl mezi vnitřním a vnějším světem. Hledání Boha v kostelech, mešitách, pagodách a dalších náboţenských prostorech je proto jen začátkem cesty. Ať uţ docházíte kamkoli, je to jen obrácení se mimo sebe. Nakrátko se zklidníte a uvolníte. Je to však jen přechodné a my přece usilujeme o trvalý, neotřesitelný mír. Pro mnoho lidí je dobré nechat se ovlivnit okolní atmosférou a dosáhnout alespoň určitého mentálního klidu spojeného s oslabením myšlenek. Někteří nemají ani to. My se však ucházíme o jiný mír, a to o spočinutí ve svém skutečném Já. Naším cílem je stát se mírem samotným. Zpočátku přicházejí určité záblesky tohoto trvalého míru, myšlenky ustoupí do pozadí a proţíváme vnitřní klid. Mnoho z vás to v různých podobách zná. Někdy se vám můţe zdát, ţe uţ se blíţíte ke konečnému cíli a cítíte se jako pokročilí jogíni. Večer je však zase všechno jinak. Ráno se přímo vznášíte a za hodinku uţ se hádáte se svým manţelem či manţelkou. Pokud váš vnitřní klid podléhá výkyvům, nejde o opravdový mír. Po dosaţení skutečného klidu vás nerozhází, kdyţ se s vámi někdo pustí do hádky. Mohou vás obviňovat, nadávat vám, ale vy na to nereagujete. Jako kdyby jste pouze pozorovali nějaké drama. Neustále je nám nablízku naše pravdivá, skutečná Existence, kterou je Bůh. Existence je jen jedna. Bůh je Vědomím, Pravdou a Blaţeností. Všechno naše úsilí směřuje k proţití své skutečné Existence. Ať uţ jsou naše těla, smysly, mysl i emoce jakékoli, 472 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU neustále je přítomna naše pravá Existence, která vše překračuje. Modlíme se k Bohu, abychom zaţili, kým opravdu jsme. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… K Bohu můţe kaţdý Vybráno ze Satsangu 21. 3. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha K Bohu můţe kaţdý. Bůh je stejně dostupný pro všechny – je k dispozici pro učence i lidi bez vzdělání, pro půvabné i ošklivé, pro bohaté i chudé, pro jogíny i pro ty, kterým je jóga zcela vzdálená. K Bohu má neustále, dvacet čtyři hodin denně, přístup kaţdý. Hlubší věci se ale odehrávají jen díky Jeho Milosti. Otevřete se jí. Je potřeba být vnímaví. Pokud je nádoba či hrníček otočený dnem vzhůru, potom, i kdyby dvanáct hodin silně pršelo, nedostane se dovnitř ani kapka. Aby se mohl hrnek naplnit, musí stát otevřenou částí nahoru. Stejně tak Bůh je tady pro všechny, ale kdyţ se k Němu někdo obrací zády, co potom můţe pro takového člověka udělat? Bývá uváděný i jiný příklad. Slunce svítí na všechny stejně, ale kdyţ vylétá sova z dutiny stromu jen za tmy, sluneční paprsky ji míjejí. Ve vesmíru je všeho dostatek. Záleţí na tom, po čem touţíte. Touţíte-li po penězích, nechť jsou vaše. Touţíte-li po slávě, dobrá, budete slavní. Pokud v někom vyvstane silná potřeba po Bohu, přání se mu splní. Záleţí na tom, co od ţivota poţadujete. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Různé podoby Boha v nás Vybráno ze Satsangů 17. 2., 20. 2. 2007 a 19. 1. 2009 Óm Šrí Paramátmane Namaha V následujícím verši Bhagavadgíty se dozvídáme, jak se Pán stává v našem těle individuální duší a jaké jsou Jeho podoby v nás. Tentýţ Duch se projevuje v závislosti na tom, co je potřeba. V tomto verši je předkládáno, jakým způsobem v nás samotný Bůh pracuje. Jinými slovy, jakých rozmanitých podob nabývá individální Já. Mezi pravým Já (Átmanem) a Bohem (Paramátmanem) není ve BŮH 473 skutečnosti ţádný rozdíl. Na základě ztotoţnění se Ducha s tělem vstupuje jediná Pravda do různých rolí. Bhagavadgíta, kapitola 13, verš 22: „Duch dlící v tomto těle je skutečně tentýž jako svrchované Božství. Je označován jako Pozorovatel všeho, Ten, kdo nás skutečně vede, Ten, který vše zajišťuje, Ten, který vše zakouší (jakožto vtělená duše), nejvyšší Pán a rovněž jako Absolutno.” Duch v našem těle není ničím jiným neţ samotným Bohem. Pokud mluvíme o duši, dáváme všudypřítomného Boha do souvislosti s omezeným tělem. Je velmi zavádějící chápat Boha jako vyšší instanci od nás oddělenou. Hledající se často dostává do zmatku právě díky této představě Boha sedícího někde v oblacích, pozorujícího svět a rozhodujícího o našich osudech. Ve skutečnosti je Bůh Duchem neustále přítomným ve všem a ve všech. Snaţíme se Boha hledat, ale ve skutečnosti Ho nikdy nemůţeme ztratit. Není potřeba něco nového vytvářet, jde jen o znovunalezení něčeho, co uţ tady dávno je. „…Duch dlící v tomto těle je skutečně tentýž jako Svrchované ...“ Podle slov Pána je Duch v nás skutečně svrchovaným Bohem, není tu ţádný rozdíl. Nejde jen o podobnost, ale také o identitu. „…Je označován jako Pozorovatel …“ Vzhledem ke svému vztahu s tělem se Duch dostává například do role Pozorovatele veškerého vnějšího dění i vnitřního ţivota. Stejně tak, jako vnímáme svět kolem sebe, tak si také uvědomujeme svoje myšlenky a emoce. Například registrujeme, ţe máme určitý den mnoho myšlenek nebo v sobě nacházíme pocity zášti vůči někomu. Kdo toto všechno pozoruje? Tatáţ Pravda, Vědomí neboli Bůh. Átman se stává Dţívátman jen v důsledku jáství, iluze oddělenosti od Celku neboli Nekonečna. Ve skutečnosti existuje pouze jedno jediné Átman přítomné ve všem. Toto Átman se vzhledem k egu stává individuálním já a jako takové vnímá vnější i vnitřní dění. Duch v nás: „…Ten, kdo nás skutečně vede…“ Boţství v nás nabývá podoby našeho Průvodce, jehoţ vedení máme uvnitř neustále k dispozici. Pobídne nás například k tomu, abychom se vyhnuli přijíţdějícímu autu. Duch, sídlící v našem těle, má pro nás roli vnitřního hlasu směřujícího nás k tomu, co je správné. Zevnitřnám neustále přichází vedení, co a kdy bychom měli udělat. Kdo nám tyto rady dává? Jediné Vědomí, z něhoţ všechno pochází. I kdyţ se ocitáme ve zmatku, existuje v nás tichý hlas Boţství překrytý vtisky z minulosti a touhami. Protoţe hlas přes své 474 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU osobní preference a ego neslyšíme, chybujeme. Aţ se utiší vřava tuţeb a vnitřních konfliktů, budete schopni vnímat správné vedení. Čím je vaše mysl tišší, tím správnější získáváte vedení zevnitř. „… Ten, který vše zajišťuje …“ Duch v našem těle je Tím, kdo nás udrţuje při ţivotě a způsobuje, ţe naše tělo funguje. „… Ten, který vše zakouší (jakožto vtělená duše)…“ Duch v nás přítomný má například podobu záţitku, ţe kdyţ dostaneme nějaké hodně kořeněné jídlo, uvědomíme si to a uţ si nepřidáváme. V podobě Pána celého vesmíru Ho nazýváme Bůh a v těle kaţdého člověka individuální duší, pánem těla. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Bůh a Příroda Vybráno ze Satsangu 22. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Bhagavadgíta, kapitola 5, verš 14: „Bůh neurčuje ani jednání, ani činy lidí, ani jejich spojení s výsledky činnosti, ale je to sama Příroda, která je v činnosti.“ „Bůh neurčuje ani jednání, ani činy lidí…“ Bůh neříká „Dělejte to,“ nebo „Nedělejte to.“Nic takového neříká. Tak je to tu napsáno. Máte svobodu jednat dle svého uváţení. Bůh se za nás nerozhoduje. Nevyjadřuji svůj názor, je to psáno v Bhagavadgítě. „Bůh neurčuje ani jednání, ani činy lidí…“ My sami se stáváme těmi, kdo jednají. Bůh nám to neurčuje. Je naše vlastní rozhodnutí, zda budeme například nějaku práci vykonávat, nebo ne. Bůh nám neurčuje, co bychom měli a co neměli dělat. „Bůh neurčuje ani jednání, ani činy lidí, ani jejich spojení s výsledky činnosti…“ To my spojujeme sami sebe s výsledky svých činů. Kdyţ výsledky odpovídají našim touhám, začneme se usmívat. Kdyţ neodpovídají, naříkáme. Protoţe se s nimi spojujeme. Máme svobodu v tom, zda se budeme usmívat nebo naříkat. Bůh do toho nezasahuje. Bůh nedělá nic. Zcela zbytečně Ho obviňujeme: „Co to Bůh dopustil?“ On nic nedělá. Zajímavá a poučná slova. Přejděme k dalšímu verši a pak se znovu vrátíme k tomuto verši. Bhagavadgíta, kapitola 5, verš 15: „Všudypřítomný Bůh nepřejímá ničí ctnost či hřích. Vědění je zaha- BŮH 475 leno do nevědomosti – to je důvod, proč bytosti stále padají za oběť klamu.“ Bůh je zde spojen s přídavným jménem všudypřítomný. To nikdo nemůţe popřít. „Všudypřítomný Bůh nepřejímá ničí ctnost či hřích…“ Proč by měl Bůh přebírat naše hříchy? Proč by si měl brát na sebe to, co jsme udělali dobrého? Proč by měl dostávat za to, co jsme udělali špatného? Zcela nadbytečně toho do Boha vkládáme. Není k tomu ţádný důvod. Sami si vytváříme ctnosti a hříchy, a proto bychom za ně měli být zodpovědní. Většina lidí reaguje následujícím způsobem. Kdyţ se něco povede, přivlastní si to. Stane-li se něco špatného, připíší to Bohu. Bůh však praví: „Nestarám se o vaše dobré a špatné činy. Vypořádejte se s nimi, je to vaše záleţitost.“ „…Vědění je zahaleno do nevědomosti…“ Světlo je zahaleno v temnotě. „…to je důvod, proč bytosti stále padají za oběť klamu.“ Uvnitř kaţdého z nás je ukryto poznání o sobě. Myslí se tím duchovní seberealizace, opravdové vědění. Za vědění se nepovaţují informace o objektech ze světa. Opravdové Já, naše vlastní Existence, která je Bohem, je zahalena nevědomostí a temnotou. Proto propadáme klamným představám. Zodpovědnost za to, ţe by měla temnota odejít, je na nás. Proč bychom měli setrvávat v temnotě? Měla by být odstraněna. Měli bychom rozpoznat, ţe jsme čistou Moudrostí a Vědomím. Jakmile to zaţijeme, vše se vyjasní. Přečtěme si znovu předcházející verš. Bhagavadgíta, kapitola 5, verš 14: „Bůh neurčuje ani jednání, ani činy lidí, ani jejich spojení s výsledky činnosti, ale je to sama Příroda, která je v činnosti.“ Vše vykonává sama Příroda. Tamasický člověk se oddává tamasickým aktivitám, radţasický člověk zase radţasickým a sattvický se chová sattvicky. Ten, kdo se dostal nad tyto všechny tři kvality, přestává konat – vše se pro něj odehrává samo. Pochopil celý mechanismus, jak všechno probíhá. Je to sama Příroda, která je v činnosti. Je třeba si uvědomit, ţe nejsme součástí Přírody. Pozorujeme ji, ale nejsme Přírodou. Čisté Vědomí je čistým Poznáním. Na rovině čistého Poznání je vše vnímáno, aniţ by tím bylo Vědomí ovlivněno. Pozorovatel setrvává vţdy stejný, aniţ by se do něj vtiskávalo cokoli z viděného. Pokud je pozorovatel něčím ovlivněn, pak ztrácí kvalitu Boha a stá- 476 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU vá se Přírodou. A být na úrovni Přírody znamená naříkat. Občas se smát a občas naříkat, a tak stále dokola. Všichni máme svobodu stát se kterýkoli následující den osvícenými. V patnáctém verši se o tom mluví – moudrost je překryta nevědomostí. Dokud se povaţujeme za tělo, smysly, mysl, intelekt a ego, ztotoţňujeme se s Přírodou. Později zjistíme, ţe jsme jen pozorovatelem – tělo, smysly, mysl, intelekt i ego se stávají pozorovaným dějištěm. Jsou objekty a my jsme subjekty. Jediným subjektem je skutečné Já. Subjekt není nikdy ovlivňován objekty, tj. pozorovaným dějištěm. Funkcí Boha je jen vyjevovat čistou Moudrost. Všechno ostatní se odehrává na úrovni Přírody. Bůh, ani naše pravé Já nejsou konajícími. Přivlastňování si činnosti se děje v egu. Skutečné Já je něco jiného neţ ego. Je to ego, které říká: „Já jsem vykonal tuhle úţasnou práci. Jsem dobrý člověk. Prezident mě brzy ocení. Jsem někdo, nejsem obyčejný člověk.“ A po nějaké době zase: „Stala se špatná věc. Moţná budu chycen. Místo toho, abych byl vyznamenán prezidentem, půjdu do vězení.“ Ego si přivlastnilo zásluhy i ty špatné věci. Jak Pán říká: „…ale je to sama Příroda, která je v činnosti.“ Vaše činy jsou určeny vaší přirozeností – Přírodou. Proto je zlepšování naší přirozenosti na nás. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Všechno je Bůh Vybráno ze Satsangů 23. 2. 2005 a 10. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Vnímat Boha ve všem kolem sebe a uvědomovat si, ţe neexistuje nic jiného neţ Bůh, je stav, který přichází aţ na konci duchovní cesty. Kaţdá duše musí projít určitými vývojovými stadii. Uţ jenom tomuto tématu mentálně porozumět nějakou dobu trvá. Záţitek přichází aţ nakonec. Stav, ţe vše vnímáme jako Boha, nastává aţ poté, co zaniká ego. Konečné dosaţení nemůţe nastat, dokud máme ego a osobnost. Jak uvádí Pán v Bhagavadgítě, dochází k tomu aţ po mnoha ţivotech vývoje. Bhagavadgíta, kapitola 7, verš 19: „V tomto opravdu posledním ze všech zrození osvícená duše uctívá BŮH 477 Mne, a tak realizuje, že toto všechno je Bůh. Taková veliká duše je velmi vzácná.“ Ke stavu, kdy je pro člověka všechno Bohem, dochází dokonce aţ po osvícení. I Pán říká, ţe taková veliká duše se objeví jen velmi vzácně. Díky Jeho Milosti se to můţe odehrát kdykoli, ale Pán říká, ţe se to stává velmi zřídka. Kdyţ tato vzácná duše dospěje do stavu, kdy je pro ni všechno jen Bůh, potom on či ona nejsou od Boha odděleni. V opravdu posledním ze všech zrození pro tuto vzácnou duši existuje jen Bůh. Tento stav je vyvrcholením celé duchovní cesty. Je tím posledním. V lidském ţivotě jiţ nemůţe nastat nic vyššího. Předchází tomu tak mnoho zrození! Nejprve se rodíme jako všechna moţná zvířata. V hinduistické tradici se mluví o osmi stech čtyřiceti zrozeních. Nespočetně mnoho ţivotů! Postupně se v nás rozvíjí vědomí. Například hmyz má méně vědomí neţ ptáci. Opice má více vědomí neţ osel. Je to právě více vědomí, které způsobuje, ţe se opice nezastaví a stále někde poskakuje. Osel je plný tamasu a pohne se, aţ kdyţ ho popoţeneme ranou. Po mnoha ţivotech přijde čas, kdy dostává duše formu lidského těla. I v lidském těle proběhne mnoho ţivotů. Lidé jsou nejprve tamasičtí, radţasičtí… Kdo ví, kolik ţivotů uplyne. Teprve po obrovském vytříbení a pročištění, kdyţ dojde k vysokému vývoji a rozšíření vědomí, nastává čas, o němţ mluví Pán. „V tomto opravdu posledním ze všech zrození…“ Jednou musí přijít poslední zrození. „…osvícená duše uctívá Mne…“ V tomto verši je dán popis člověka, který jde ještě dále za osvícení. V osvícení dochází k osvobození. Člověk je volný, jsou zpřetrhána všechna vnitřní pouta. Mnoho duší se po osvobození raději rozplyne v Pravdě. V nekonečném Boţím Uspořádání, známém jako Líla, Boţská Hra, však Bůh učiní některé osvícené lidi nástroji své práce, své Líly. Dá jim svou nekonečnou Lásku, soucítění a oddanost. V těchto duších vyvstane prohlédnutí: „Ó, tohle všechno není nic jiného neţ Bůh!“ Těmto lidem se stane, ţe realizují nejen osvobození své duše od všech pout, ale docházejí také ke zjištění, ţe neexistuje nic jiného kromě Boţství. Všude. Kdyţ člověk nenalézá nic jiného neţ Boha, pak nezbývá neţ tančit a v největší Blaţenosti oslavovat. Zajímavé je, ţe i kdyţ je Bůh tak snadno dostupný, nalézt takovou duši je velmi vzácné. Proč je tak vzácné najít takového člověka a jak ho hledat? Kde se s takovými lidmi setkat? Snad v jeskyni 478 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU v Himalájích, snad v nějakém obyčejném domě. Snad v šafránových šatech, s vousy a s dalšími atributy, které tady v Indii můţete vidět. Moţná i v kravatě? Kdo ví. Neexistují ţádné vnější znaky pro takového člověka. Můţe být kdekoli. „…uctívá Mne, a tak realizuje, že toto všechno je Bůh…“ Uctívá Mne, a tak si uvědomuje, ţe tohle všechno je Bůh. Znamená to, ţe uctívá celou Přírodu jako Boha. Má lásku ke všemu. Nakonec uţ nezbývá nic jiného neţ Láska. Vše je Láska, protoţe on nevidí nic, co by bylo odděleno od jeho vlastního Já. Zaţívá totoţnost svého vlastního Já s nekonečným Já. Jsou pro něj jedním. Všude je nekonečné Vědomí. Kdysi ţil jeden světec tohoto druhu. Nikdy nevíte, kde se s takovou duší můţete setkat. Jak putoval z místa na místo, procházel zrovna oblastí s obdělávanými políčky. Potřeboval si odskočit, a tak si přidřepl na kraji jednoho pole. V Indii je zvykem vykonávat potřebu spíše v dřepu neţ vestoje. Nedaleko seděl u své chatrče majitel pole. Všiml si, ţe do jeho pole vstoupil nějaký muţ a sedí tam. Pomyslel si, ţe musí jít o zloděje, který ho okrádá o jeho rajčata nebo o jinou úrodu. Vesničan se potichu přiblíţil ke světci a uhodil domnělého zloděje klackem přes ramena. Přírodní zákony platí pro všechny, i pro seberealizované světce. I jejich tělo zůstává tělem. Světec pocítil bolest rány a ohlédl se: „Ó, Ty jsi mě udeřil. Děkuji.“ Vesničan teprve nyní podle šatů a znamení na čele pochopil, ţe uhodil světce. Začal se omlouvat, ţe netušil, ţe nejde o zloděje. Světec jen odpovídal, ţe se nic nestalo. Protoţe šlo o staršího člověka a vesničan viděl, ţe rána byla velmi bolestivá, začal světci ramena masírovat. Světec na to reagoval slovy: „Nejprve jsi mi dal ránu klackem. Děkuji Ti. Nyní mě masíruješ. Děkuji.“ Protoţe to byla ale pořádná rána a vypadalo to i na zlomeninu, rozhodl se vesničan zavézt světce do nemocnice. Doktor ho prohlédl, potvrdil zlomeninu a začal ji ošetřovat. Svatý to komentoval slovy: „Ó, Ty mi dáváš obvaz. Děkuji. Stále měníš role. Jednou mě uhodíš klackem, potom mě zase masíruješ a nyní mi dáváš injekci. Děkuji Ti za všechno.“ Doktor se bránil, ţe ho nikdy neuhodil. Do místnosti vstoupila sestra, aby podala pacientovi nějaké léky a sklenici mléka. Světec se na ni obrátil: „Nejprve jsem od Tebe dostal na poli ránu klackem, potom masáţ, injekci a nakonec mi přinášíš sklenici teplého mléka. Stále měníš role.“ Sestra se také BŮH 479 obhajovala, ţe ho nikdy klackem neuhodila: „Co to říkáte? To přece není pravda. Na ţádném poli jsem nebyla.“ „Já vím, Ty prostě měníš podoby,“ řekl si pro sebe světec. Později jim někdo, kdo světce znal, vysvětlil, ţe je duchovně realizovaný a má svůj způsob rozmlouvání s Bohem. Protoţe však šlo o váţnou zlomeninu a záleţitost byla trochu podezřelá, informovali o případu policii. Policisté se obrátili na světce, aby jim sdělil, kdo ho uhodil. Světec odpověděl: „Tak Ty jsi ke mně nyní přišel převlečený za policistu? Nejprve jsi mě na poli udeřil klackem…“ Policista se začal okamţitě bránit: „Nikdy jsem vás klackem neuhodil! Co to říkáte? Přišli jsme za vámi, abychom získali vaše svědectví a mohli zatknout a potrestat pachatele, který vás uhodil.“ Světec na to odpověděl rozhodným způsobem: „Nechci, aby byl kdokoli potrestán. Jsem šťastný. Moje štěstí se nezměnilo, kdyţ jsi mě uhodil klackem. Stejně tak jsem byl šťastný, kdyţ jsi mě masíroval a odvezl mě do nemocnice. Děkuji za všechnu péči. Na nic si nestěţuji. Jak bych si mohl stěţovat na svého Milovaného? To On mě na poli uhodil, to On mi potom dával masáţ a odvezl mě do nemocnice. Byl to můj Milovaný, kdo mě ošetřil a dal mi injekci a nyní ke mně přichází v policejní uniformě. Nemám si na co stěţovat.“ Policistům nezbývalo neţ poděkovat. Tak se věci odehrávají, kdyţ se všechno stává Jedním. Kde jinde bychom mohli popsaný vzácný stav zřetelněji spatřit neţ u Krista? Moţná v první chvíli, kdyţ byl přibit na kříţ, zapochyboval. Okamţitě však řekl: „Děj se vůle Tvá.“ Jako by řekl: „Pane, jsi ve všem.“ Proto se mu klaníme. Nestěţoval si. Kdo ho ukřiţoval? Ti, kterým celý svůj ţivot tolik pomáhal. Na všechny strany rozdával svůj soucit a lásku. Vnímat ve všem Boha je ten nejvyšší stav. Proto také Pán v uvedeném verši velmi jednoznačně říká, ţe k tomu dochází aţ v posledním ze všech zrození. Potom uţ ţádné další zrození nenásleduje. „V tomto opravdu posledním ze všech zrození osvícená duše uctívá Mne, a tak realizuje, že toto všechno je Bůh. Taková veliká duše je velmi vzácná.“ Nakonec nezůstává nic jiného neţ uctívání Boha, který je všude. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 480 481 LÁSKA …………………………………………………………………………………………………………………………………………… LÁSKA …………………………………………………………………………………………………………………………………………… 482 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Skutečná Láska v nás Vybráno ze Satsangu 11. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha V otázkách vztahů a lásky můţe u mnoha hledajících na začátku dlouhou dobu přetrvávat zmatek a nepochopení. Pomalu, krok za krokem, nahlíţí člověk na skutečnou povahu ţivota. Dokud hledají lidé toho pravého ţivotního partnera, nachází se daleko od duchovní cesty. Protoţe ta pravá či ten pravý se nikdy nenarodili. Jsou to jen ideály. S někým se potkáme a dokud jsme zamilovaní, zdá se nám úţasný. Pouţívám nyní slovo láska tak, jak se ve světě běţně mylně pouţívá. O tom, co já nazývám Láskou, nemá většina lidí příliš jasnou představu. Láska je snad ve všech jazycích jedním z nejčastěji pouţívaných slov. Píší se o ní romány, hrají se divadelní hry a i v televizi často slýcháváme: „Miluji tě. Já tebe také miluji. Milujeme se.“ Láska. Láska. Samá láska. Zároveň se právě Láska vyskytuje v ţivotě tak zřídka. Tolik na celém světě ţádoucí a přitom nenalézaná. S nalezením skutečné Lásky odpadají všechny problémy. Tuto opravdovou Lásku nemůţete najít v muţi či v ţeně, ale uvnitř svého srdce. To, co nazývám Láskou, se nachází ve vašem vlastním srdci. Ptáte-li se, komu je skutečná Láska určena, odpověď zní: všem, celému vesmíru. Připoutanost a Láska stojí proti sobě jako dva protiklady. Zamilovanost a fyzická přitaţlivost k opačnému pohlaví ani trochu nesouvisí s opravdovou Láskou. Zároveň je Láska vše prostupující a nemůţe existovat nic ani nikdo, v němţ by nebyla obsaţena. Ve své nejčistší podobě je Láska zaţívána aţ na konci duchovní cesty. Kdo nalezne ve svém srdci Lásku, nalézá i Boha. Tato Láska však nezávisí na ţádném přátelství či partnerství. Dokud je vaše láska na komkoli závislá, není to láska. Jde o něco jiného. Lidé však nejčastěji nazývají láskou přitaţlivost mezi muţi a ţenami. Je to přirozené, ale hodnota lidského ţivota spočívá v překročení přirozenosti. Měli bychom směřovat výš a výš. Dokud od druhých něco očekáváme, budeme strádat. Cílem je všechna svá očekávání, postupně jedno za druhým, opustit. Musíme být pokornější a naučit se milovat druhé lidi bez toho, ţe bychom od nich něco očekávali. Tím dojde k našemu vnitřnímu pročištění a mů- LÁSKA 483 ţeme začít ţít skutečný ţivot plný míru, harmonie a opravdové Lásky. Na začátku není nic špatného na tom, kdyţ je naše láska smíchána s připoutaností. Špatné ale je v tomto stavu setrvat a nevyvíjet se dál. To je promarňování šance dané nám Bohem, protoţe pouze v lidském těle můţe nastat vyšší stav čisté Lásky. Měli bychom se, musíme se vyvíjet tímto směrem. Své problémy má západní i východní společnost, byť odlišné. Historické a kulturní pozadí i způsob chápání ţivota jsou rozdílné. Mnoho dobrých věcí existuje na Západě a mnoho dobrých věcí najdeme i na Východě. Společenské nešvary existují na Východě i na Západě. Jedním z negativ ţivota na Západě je, ţe tam lidé hledají klid a harmonii ve vztazích prostřednictvím příliš rychlého střídání partnerů. Nejsou schopni vydrţet, projít zkouškou tolerance. Jde o nepochopení přirozeného procesu, ţe mezi manţeli musí po nějaké době docházet k určitým rozporům. Vţdyť pocházejí z rozdílného kulturního prostředí, z jiné rodiny, prošli jinou výchovou a vzděláváním, liší se v mnoha věcech. Mimo to jsou muţi i ţeny jinak zaloţeni. V západních zemích obecně schází dostatek tolerance. Prospělo by, kdyby se lidé naučili řešit situace s větší rozvahou, trpělivostí a přijímáním věcí tak, jak jsou. K čemu by to bylo dobré? Tolerujeme-li někoho, koho nemáme v oblibě, vnitřně rosteme. Stáváme se ušlechtilejšími, méně sobeckými, začneme vidět dobré i v jiných lidech. Porozumíme i chápání druhého člověka. Lidé většinou předpokládají, ţe právě oni vidí vše nejlépe. Proto zákonitě dochází k neshodám. Pro Západ i pro Východ platí, ţe není moudré očekávat trvalé štěstí, lásku a naplnění ve vztazích ve světě. Vztahy s lidmi procházejí změnami. Všechno ve světě podléhá neustálému procesu změny. Trvalý mír, láska a štěstí jsou nalezeny pouze tehdy, kdyţ se obrátíme k věčné Existenci, k Átmanu, k duši. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. 484 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Jak více milovat? Vybráno ze Satsangů 24. 9. a 25. 9. 1993 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Nemám v sobě tolik lásky k lidem, jak bych si přála. Moje první reakce bývá trochu se od nich distancovat. Mrzí mě to a ráda bych věděla jak to změnit.“ Tato otázka je důleţitá pro všechny hledající. Proč je toto téma tak významné? I kdyţ dokáţete věcem porozumět, pomocí své inteligence můţete na duchovní cestě postupovat pouze do určitého stupně. V pokročilejších stádiích duchovnosti se nemůţete vyvíjet bez hlubší lásky. Na konci cesty splývají rozum, láska a činnost v jedno, aniţ by mezi nimi přetrvávaly nějaké rozdíly. Toto je však nejvyšší stav. Na cestě k němu je láska stejně důleţitá jako analýza, pokud ne ještě důleţitější. Díky poloţené otázce budu mluvit o něčem, co by zřejmě jinak zůstalo nevyjádřeno. O některých záleţitostech by se mělo mluvit pouze tehdy, kdyţ vyvstane odpovídající otázka. Proč je po mnoho tisíců let povaţován Guru za nejdůleţitější aspekt duchovního ţivota? V celé historii duchovního ţivota Indie je Guru uctíván jako Bůh. Buď je příčinou této skutečnosti bláhovost hledajících nebo jde o nějaký velmi hluboký význam. Jak by však mohlo jít o naivitu hledajících, kdyţ tato duchovní tradice existuje po tisíce let. Několik stovek lidí snad můţe být na nějakou dobu pomýleno, ale miliony lidí po celých sedm tisíc let nikoli! Vztah mezi Guruem a ţákem je velmi zásadním faktorem. Tato duchovní tradice přetrvává aţ doposud. Zcela čistá a hluboká Láska je přítomna pouze u duchovně realizovaného člověka. Nejčistší, bezedná láska se nemůţe plně rozvinout před osvícením. Neţ dojde k vyvrcholení duchovní cesty, je láska smíchána s připoutaností a s různými preferencemi. Míra lásky závisí na vnitřním stavu hledajícího. Kaţdý je schopen dávat pouze podle své vnitřní kapacity. Pokud mám v kapse jen sto korun, jak bych mohl darovat pět set korun? Kdyby byly mé zdroje neomezené, mohl bych rozdávat všechno, co bych chtěl. Můţeme dávat jen tolik lásky, kolik si jí neseme v srdci. Jeden světec kdysi prohlásil, ţe kaţdý dává jen tolik, kolik má. LÁSKA 485 Například manţelka upřímně miluje svého manţela, ale zároveň sleduje, zda přijde domů včas. V duchu myslí na to, aby se její muţ nezapletl s jinou ţenou. Podobně uvaţuje i manţel: „Moje ţena mě miluje, ale v posledních třech měsících u ní pozoruji určité změny.“ Jejich láska se mísí s podezřením a s obavami. Čistá láska znamená úplnou důvěru a odevzdání se. Čistá láska obsahuje pouze dávání a nikdy ne braní. Čistou lásku lze vyjádřit slovy: „Jsem tvůj. Nestarám se o to, jsi-li má nebo ne.“ Je to velmi těţké, protoţe prvek vlastnictví bývá obsaţen i v hluboké lásce. Pokud prohlašujete: „Miluji tě a ty bys měla milovat jen mě. S nikým jiným nechoď!“ jde pouze o omezenou formu lásky. Láska neosvíceného člověka se doţaduje vzájemnosti: „Nebudeš-li mě milovat, nebudu milovat ani já tebe.“ V případě duchovně realizované osoby není rozdíl mezi Láskou a Duchem. Jde jen o různá slova popisující jednu realitu: Láska, Bůh či Duch. Láska osvíceného člověka není ničím omezena a má kvalitu jednostrannosti. Osvícený člověk se nestará, zda ho ostatní milují nebo ne. Je těţké představit si, jak můţe existovat člověk, který miluje a není pro něj důleţité, zda je či není milován. Miluje vás, kdyţ ho respektujete, a miluje vás stejně, i kdyţ ho uráţíte. Miluje ve všech situacích. Proto duchovní hledající usilují o to, aby mohli pobývat v blízkosti svého Učitele. Láska je nakaţlivá. Láska ovlivňuje ostatní. Pokud se u někoho rozvine pravá Láska, stane se tak většinou ve vztahu s duchovním Guruem. Je třeba pochopit, ţe láska má tři stupně: fyzický, citový a duchovní. Fyzická láska je nejniţším stupněm. Lidé se milují proto, ţe jsou okouzleni fyzickou přitaţlivostí druhého. Nejde ve skutečnosti o lásku. Přitaţlivost nemusí vzniknout jen na základě sexuality, můţe být podnícena například i penězi. Citová láska neboli láska prostřednictvím srdce je druhým stupněm. Tento druh lásky můţeme pozorovat například u matky ve vztahu k dítěti. Skutečná matka od svého dítěte nechce nic na oplátku. Miluje ho a přeje si pouze, aby její dítě bylo šťastné. Duchovní láska je nejvyšší formou a nacházíme ji jen u seberealizovaných osob. Oni jsou plni lásky ke kaţdému, protoţe ve všech nalézají své vlastní Já. Láska v nich vyvstala po tom, co poznali, ţe jejich vlastní bytí existuje i v ostatních tělech, a to nejen v lidských, ale také ve zvířecích či v rostlinných tělech, v kame- 486 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU nech, ve vodě, ve slunci či ve hvězdách. Uvědomili si, ţe existují ve všech moţných formách i v prázdnotě bez formy. Kdyţ hledající miluje svého duchovního Učitele, nejde o fyzickou formu lásky. Pro skutečně duchovně zaloţeného člověka je vyloučeno zakládat vztahy na základě sexuální přitaţlivosti či z jiných zištných důvodů. Ţák cítí ke svému Učiteli lásku druhého stupně. Proţívá emoce, protoţe nemá dosud ţádnou představu o duchovním typu lásky a fyzická láska nepřichází v úvahu. V přítomnosti ryzí duchovní osoby se začínají vytrácet veškeré myšlenky na hmotné záleţitosti. Guru vţdy miluje duchovní láskou a díky jeho pokročilému stupni se začíná citový stav ţáka kaţdým dnem pročišťovat. I citová forma lásky prochází různými stupni. Emoce se postupně prohlubují a pročišťují. Hledající se krok za krokem přibliţuje k vyššímu stupni, k duchovní lásce. Nakonec dospěje k osobnímu proţitku Ducha a spolu s tím se objeví i ničím neomezená Láska. Odpověď na váš dotaz, jak se vyléčit z nemoci nedostatku lásky, zní: Měla byste opustit první stupeň fyzické lásky, která v podstatě ani láskou není. Dalším krokem je posunout se ke druhému stupni, k lásce citové. Nechť se vaše emoce lásky postupně pročistí. Pokračujte v analýze sebe sama a začněte se také věnovat nějaké nesobecké sluţbě. Očista emocí se nemůţe odehrávat bez nesobecké sluţby. Pokuste se ve svém ţivotě vyvíjet od fyzické lásky k emocionální a od emocionální k duchovní. Kdyţ se dokáţete obejít bez fyzické lásky, začnete se přibliţovat k emocionální lásce. Dále následuje fáze čekání na nejvyšší lásku na Zemi – na lásku s Guruem. Proč mluvím o posledním stupni? Protoţe se v této lásce zcela rozplynete. Přímá odpověď na otázku jak získat vyšší formu lásky, zní: Otevřete se lásce k duchovnímu člověku. Tímto způsobem bezpochyby vyšší lásku rozvinete. Aţ přijde čas, láska vytryskne tak intenzivně, ţe ji nic nezastaví. Tato vyšší láska je láskou k Boţství a Boţství je naším vlastním vnitřním Já. Nakonec nastane stav, kdy milující a milovaný splývají v jedno. Toto je nejvyšší stupeň. Nejvyšší láska do vašeho ţivota jednoho dne vstoupí. Někdy se to odehraje díky vztahu s duchovní osobou, někdy spontánně. Láska, kterou cítíte ke svému duchovnímu Učiteli, není láskou k člověku, ale láskou k Boţství proţívanou prostřednictvím duchovní osoby. Láska mezi partnery přináší omezení: „Miluješ-li mě, LÁSKA 487 nemůţeš milovat nikoho jiného.“ Láska s duchovní osobou je zcela bez hranic. Tato láska se nikdy nevyčerpá. Kaţdý bude uspokojen. Míra lásky závisí na tom, jak je duchovní hledající pročištěný. Kaţdý se můţe vyvíjet podle své vlastní úrovně. Čas pro navázání vztahu s duchovní osobou ještě nepřišel pro ty, u nichţ dosud převaţuje fyzická úroveň lásky. Neznamená to, ţe by vztah s duchovní osobou mít nemohli. Mohou dokonce několik let ţít v blízkosti duchovního Mistra, aniţ by se ale u nich rozvinula hluboká vnitřní láska. Naopak se můţe stát, ţe se jednou nebo dvakrát setkáte s nějakou duchovní osobou, a i kdyţ ji po mnoho let neuvidíte, bude se ve vás rozvíjet vnitřní láska. V duchovní oblasti není opakovaný fyzický kontakt tak důleţitý, protoţe čas a vzdálenost nejsou překáţkami pro navázání spojení s duchovní osobou. V této souvislosti bych zmínil příklad Vivékánandy, významné duchovní osobnosti. Jeho slavná přednáška na světové konferenci o náboţenství, kterou pronesl, kdyţ přijel do Ameriky, přinesla velkou duchovní explozi pro celou tehdejší společnost. Den předtím o něm nikdo neslyšel, ale jiţ následující den byl slavný, v novinách o něm psali články s velkými titulky a začaly k němu přicházet stovky lidí. Byl mladý, hezký, inteligentní a kaţdý jím byl unesen. Zájem o setkání s Vivékánandou měly i některé herečky a další ţeny povaţované za nejkrásnější v Hollywoodu. Vivékánanda bydlel s přítelem, velmi moudrým universitním profesorem. Kdyţ profesor viděl to mnoţství krásných ţen, které přišly a chtěly trávit čas s Vivékánandou, ptal se jich, proč to dělají. Bylo patrné, ţe nejsou připraveny začít praktikovat jógu a ţít duchovním způsobem ţivota. Ţeny se přiznaly, ţe povaţují Vivékánandu za nejvhodnějšího svobodného kandidáta pro sňatek. Profesor varoval Vivékánandu, ţe bude postaven před těţkou zkoušku, protoţe o něj usiluje mnoho krásných ţen. Duchovně realizovaný Vivékánanda odpověděl: „Jsem ţákem velikého Gurua, ze kterého nikdo na světě nemůţe udělat otroka. Díky jeho milosti mě nemůţe přitahovat a ovládnout ţádný fyzický prvek.“ Přestoţe byl Vivékánanda sám duchovně probuzený, stále vzhlíţel ke svému Guruovi. Nebránil se setkání s těmito ţenami, ale prohlásil: „Moţnost světského sňatku se mnou je naprosto vyloučená, ale v mé přítomnosti je moţný sňatek s Boţstvím. Doufám, ţe se některé z vás vrátí jako jeptišky!“ Některé ţeny později napsaly, ţe kdyţ vstoupily do místnosti, úplně na vdavky zapomněly. Některé z nich byly velmi pokročilé 488 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU duše, které se později staly duchovními hledajícími. Během prvního setkání se začala rozvíjet vyšší forma lásky – láska mezi hledajícím a duchovně realizovaným člověkem. Některé z těchto ţen se později staly velkými světicemi. Ještě jednou ve vztahu k otázce o lásce zopakuji obecně platné body. Je důleţité nezaujatě pozorovat svůj skutečný vnitřní stav. Být pravdivým sám k sobě není snadné. Mysl na vás neustále zkouší všemoţné triky, aby vás oklamala. Pokuste se co nejpříměji podívat sami na sebe. Po pravdě si přiznejte, jste-li ţárliví, zlostní, chamtiví či plní sexuální touhy. Buďte si vţdy vědomi toho, ţe duchovní cesta začíná a končí pravdou. Začíná vaší osobní pravdou o tom, jací ve skutečnosti právě nyní jste, a končí stavem neosobní nekonečné Pravdy. Na duchovní cestě se nikdo nemůţe vyvíjet bez poctivého pozorování a pochopení sebe sama. Vlastní sebeanalýza je velmi obtíţná, a proto je tak veliký důraz kladen na duchovního Učitele. Přijmout někoho jako svého duchovního Mistra neznamená, ţe se stáváte něčím otrokem. Po pravdě řečeno jste otroky svých vlastních vášní. Ve vztahu k duchovnímu Učiteli se nemůţete stát většími otroky, neţ jakými jste dosud, ve vleku svých tuţeb, byli. Mýlíte se, kdyţ si představujete, ţe jste svobodní. Jste otroky své zloby, ţárlivosti, vášně či chamtivosti. Přijmete-li někoho za svého duchovního Mistra, děláte to proto, abyste unikli z otroctví, ve kterém jste uvízli. Naváţete-li k někomu vztah jako k duchovnímu Mistrovi, začnou vaše negativní rysy automaticky ustupovat a nastartuje se duchovní postup. Skutečnost, ţe nepociťujete lásku, je překáţkou na cestě, a jedna z metod, která ten problém vyřeší, je přijetí někoho za svého duchovního Mistra. Ve vztahu k tomuto tématu bych ještě rád učinil jednu poznámku. Dokud se nezačnete věnovat nějaké formě nesobecké aktivity, opravdová láska se nemůţe rozvíjet. Pokud se doţadujete za svoji práci nějaké odměny, jste pouhými obchodníky a obchod není láska. Pouze díky nezištné činnosti, bez očekávání něčeho zpátky, se můţete vyvíjet. Snaţte se být štědří a připravení poslouţit druhým a vaše láska začne narůstat. Také se sami snaţte lásku rozvíjet. Mějte lásku ke svým rodičům, sourozencům, přátelům a ke všem dalším. Nezapomínejte ale, ţe největší láska patří zdroji veškeré lásky – Bohu – protoţe od Něho všechna láska pochází. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… 489 LÁSKA Láska nepotřebuje ţádné techniky Vybráno ze Satsangů 3. 2. a 21. 2. 2005 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Cítím lásku k Bohu, ale nevím, jak Ho milovat. Možná to zní jako protimluv…“ Jakmile se snaţíte přijít na to, jak máte Boha milovat, láska se vytrácí. V lásce nejde o ţádné techniky. Začnete-li pouţívat techniky, je s láskou konec. Proto Boha nepřestávejte milovat, i kdyţ ţádné techniky neznáte. Jakmile se v lásce snaţíte postupovat podle nějakého návodu, láska je pryč. Lásce se nelze učit, láska se prostě začne odehrávat. Pokud Boha milujete, zapomeňte na techniky, je to lepší. Jak byste mohli v lásce k Bohu pouţívat techniky? Vţdyť ani ve vztazích mezi muţi a ţenami nejsou techniky ţádoucí. Je to jako byste si podle knihy vypracovávali dopředu seznam, zda máte nejprve políbit ruku či tvář. Rychle by došlo k rozvodu. V lásce je metodou upřímnost a city. Láska je obsaţena v obětování se pro druhého. Pokud milujete Boha, ”ţijte“ pro všechny lidi. Nestarejte se o sebe, ale o ostatní a o to, abyste mohli být v něčem prospěšní. Má odpověď tazateli zní: „Nesnaţte se získat vědomosti o tom, jak máte Boha milovat. V tomto případě je nevědomost lepší“. Velcí svatí říkají, ţe kdyţ se někdo díky Boţí Milosti skutečně naplní Láskou, neuvědomuje si ani, ţe druhé miluje. Je to prostě stav jeho či jejího bytí. Pro takového člověka ”být“ znamená zároveň milovat. Slunce si neuvědomuje, ţe je světlem, přestoţe je světlem samotným. Existence a Láska jsou v určitém smyslu tímtéţ. Láska prostě existuje. Láska existuje všude, nemusíme ji vytvářet. Lásku si nemůţeme vyrobit. Jediné, co se po nás poţaduje, je, abychom skoncovali s připoutaností. Takto celý proces probíhá. Někdy k tomu udávám následující příklad. V pokoji je tma a vy byste si přáli více světla. Tak se podívejte, proč je pokoj tmavý. Zřejmě tam máte moc nábytku a dalších různě poloţených věcí. Dejte neţádoucí objekty z pokoje ven a uvidíte, jak se pokoj prosvětlí. Kdyţ mluvíme o tmě, znamená to ve skutečnosti jen méně světla. Absolutní tma neexistuje. To, ţe je někde tma, můţete tvrdit jen 490 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU díky světlu. Jak byste jinak přišli na to, ţe je tma? Jenom díky tomu, ţe zároveň bylo i trochu světla. Co se stane, kdyţ v nějakém člověku, v rodině či v celé zemi ustanou všechny konflikty a boje? Zavládne mír a klid. Odnikud jste ho nepřinesli, prostě nastal, protoţe skončily konflikty a třenice. Ticho se také nesnaţíte nějak vyrábět, prostě přestanete mluvit a rozhostí se ticho. Ticho je neustále přítomno. Nefunguje to tak, ţe byste se jednoho dne rozhodli: „Dnes se vypravíme tam a tam a přivezeme si ticho.“ Přestanete mluvit a ticho je tu. Ticho si nelze koupit na trhu. Láska prostě existuje. Láska je neustále přítomná, nemusíme ji vytvářet. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Láska po duchovní seberealizaci Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2002 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Kdo po duchovní seberealizaci zažívá Lásku? V duchovní seberealizaci nás opouští veškerá dualita a představy, přestává existovat já a ty. Kdo potom vlastně cítí Lásku?“ Dobrá otázka. Duchovně realizovaní lidé tvrdí, ţe po osvícení přestává existovat ego. Kdo tedy miluje, kdyţ je vymazána osobnost? Má odpověď zní: „Láska miluje Lásku. Láska prostě existuje, aniţ by byla k někomu zvlášť směřována.“ Na začátku duchovní cesty obsahuje láska vţdy zabarvení osobnosti. Po duchovní seberealizaci zůstává jen Láska. Na vašem stupni vývoje je však těţké tomu porozumět. Ve skutečnosti nezůstává ani milující. Přestoţe je konečná Pravda jen jedna, u různých lidí se Hrou nekonečné Energie odehrají odlišné věci. Snaţíme-li se popsat Lásku, slova o Lásce selhávají. I kdyţ jediná Pravda neobsahuje dualitu, z radosti vzniká vztah, byť zároveň existuje vědomí, ţe rozdělení na dva je jen iluzorní. Ten, kdo uţ se stal všemi, zaţívá vztah milujícího a milovaného. Zůstává však jen Láska, zůstává jen Existence. Existence a Láska jsou jedním. Existence nemůţe nikdy skončit, a proto nemůţe přestat existovat ani Láska. Celá duchovní cesta směřuje ke stavu neosobní Lásky. K této vnitřní skutečnosti však dochází aţ nakonec. Jak ale všichni víme, LÁSKA 491 na začátku je naše láska plná osobních představ. Opravdová Láska není nikdy ničím znečištěna. Láska je Bůh, ničím neposkvrněný. Dokud je přítomno ego, láska je zabarvena vášněmi, očekáváními, připoutanostmi… Jak procházíme různými zkušenostmi, shledáváme postupně, jak malou hodnotu mají tyto elementy, jak naši lásku znečišťující. Postupně nás tato osobní zkreslení opouštějí. Zpočátku je ve vztahu mezi muţem a ţenou, kde se zdá být lásky nejvíce, obsaţeno mnoho tendencí vlastnit: „Miluji tě a ty miluješ mě. Tak je to v pořádku. Nedívej se ale na jiného. Jsi jen má (jsi jen můj).“ Toto ale není skutečná Láska. Láska není vztah zaloţený na tom, ţe něco vlastníme, jako například kdyţ máme svoji motorku. Ve vztazích slýcháme: „Jsi moje. Moje...“ To přece není Láska. Takové vztahy jsou však ve světě běţně povaţovány za lásku. Je potřeba se skutečné Lásce naučit. Láska rozhodně neznamená opustit jednoho partnera kvůli jinému. V tomto případě nejde o Lásku, ale o zamilovanost a přitaţlivost. Lidé často procházejí bolestivými zkušenostmi. „Cele jsem se mu dala a on mě zradil.“ „Byl jsem jí věrný a ona mě oklamala.“ Oba jste nevědomí a zaslouţíte si být podvedeni. Nevědomí lidé potřebují projít podobnými zkušenostmi, aby jimi mohli vyrůst. Vývoj probíhá právě tímto způsobem a do ţivota nakonec vstupuje duchovní hledání. Postupně začíná člověk trochu více chápat skutečnou Lásku. Co to vlastně je skutečná Láska? Můţeme ji vyjádřit následujícím způsobem: „Miluji, aniţ bych očekával lásku od druhých.“ Není to snadné, ale učiníme tím první krok k převratné změně. Nakonec jsme plní Lásky ne k jednomu člověku, ale ke všem, s nimiţ se setkáme. Naše Láska je prostá jakýchkoli očekávání. Inspirujeme-li se ţivoty světců a duchovně probuzených osobností, shledáme, ţe měli Lásku pro všechny, aniţ by cokoli očekávali. Kdybyste se jich zeptali, proč milují, dostali byste následující odpověď: „Co jiného bych měl dělat? Ţiji a Láska ve mně prostě je. Proto rozdávám, co jsem dostal.“ Kdyţ má v sobě někdo zlost, co jiného neţ zlost můţe dávat? Člověk plný chtivosti kolem sebe šíří chtivost. Duchovně realizovaný člověk nemůţe dávat nic jiného neţ to, co má – Lásku. Tazatel se ptá, kdo po duchovní seberealizaci zaţívá Lásku. Jde o trvalý stav Lásky uvnitř. Individuální osobnost odešla, ale Láska zůstává. Individualita a ego se vytratily. 492 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU Pro vysvětlení můţe být nápomocno rozdělení na dvě já. Jedno já je osobní a druhé je nekonečnou Pravdou. Niţší, osobní já je určeno k tomu, aby jednoho dne zaniklo. Vyšší Já je Existencí, Pravdou a Bohem – to nikdy zaniknout nemůţe. Bez něho nemůţeme existovat. K čemu tedy dojde? Snaţím se vám nějak přiblíţit záleţitosti, které takto slovy předat nelze. Člověk ani pak není zcela prostý já. Já ale opustí pýcha. Já jako existence zůstává, jak by se mohlo ztratit! V existenci však jiţ není sebestřednost. Můţete si to představit tak, ţe odejde ulpívání na tom, kým jste: například ţe jste přitaţliví, vzdělaní, inteligentní, bohatí apod. Zmizí-li pýcha, zůstane vaše existence jako taková a tím ustanou i všechny problémy. Problémy vytváří naše namyšlenost. Kdyţ odejde pýcha, zůstává Láska jako trvalý vnitřní stav. Tazatel se ptá, kdo po duchovní seberealizaci vlastně Lásku cítí. Pocity jsou přechodné, přicházejí a odcházejí, a proto na nich není skutečná Láska zaloţená. Pocity byly nahrazeny trvalým stavem míru, harmonie a Lásky. Povím vám jeden příběh o Buddhovi. Kolem boţského Buddhy sedávaly tisíce lidí. Mezi nimi i člověk, který na Buddhu velmi ţárlil. „Jak to ţe má tolik stoupenců, přestoţe nic pořádného neví!“ myslel si. Jednou přišel na shromáţdění, urazil Buddhu, a dokonce na něj plivl. Je popsáno, ţe se to opravdu stalo. Ţáci bývají většinou svému učiteli velmi oddaní, a proto je jednání tohoto člověka vyvedlo z míry a chtěli okamţitě zasáhnout. Buddha však řekl: „Počkejte.“ Muţ nadával a uráţel dál a nic se nedělo. Kdyţ si všiml, ţe Buddha nereaguje, odešel. Buddha okamţitě začal pokračovat ve své řeči tam, kde skončil. Ţáci nevěděli, co si o tom mají myslet. Druhý den se vše opakovalo. Muţ přišel, byl rozzloben, nadával, ale jiţ na Buddhu neplivl. Buddha seděl tiše a muţ nakonec odešel. Třetí den přišel znovu, ale uţ nic neříkal. Chvíli stál opodál a pak začal plakat. Sedl si. Jeden Buddhův ţák vstal a zeptal se: „Mistře, omlouvám se, nemohu se ovládnout a nezeptat se. Nerozumíme tomu, co se tu děje a vy nijak nereagujete.“ Buddha odpověděl: „O nic nejde, je to velmi přirozená věc. První den muţ přišel a dal mi to, co měl – jen nadávky a sliny ve svých ústech. Přijal jsem vše. Pak přišel i druhý a třetí den. Počkejme, moţná přijde i zítra.“ Čtvrtý den muţ přišel a sklonil se se slovy: „Prosím, přijměte mě za svého ţáka.“ 493 LÁSKA Protoţe Buddha byl Boţstvím, aniţ by cokoliv dělal, věci se skrze něj odehrávaly. Buddha byl čistý, a tak byl pročištěn i onen muţ. Buddha byl plný Lásky ke kaţdému. Příběhy velkých světců vás mohou trochu nasměrovat. Mnoho inspirujících poselství najdeme i v ţivotě Pána Jeţíše. Lidé na něj například házeli kameny. Ti, které nejvíce miloval, ho nakonec ukřiţovali. A jaká byla jeho poslední slova? – „Ó, Pane, nevědí, co činí.“ Rozhodující je vnitřní proměna. Kdo jiný by mohl pronést na kříţi tato slova: „Ó, Pane, nevědí, co činí.“ Jen Láska. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. Láska a sluţba Vybráno ze Satsangu 17. 2. 2003 a 20. 2. 2004 Óm Šrí Paramátmane Namaha Přečtěme si několik výroků Svámí Šarnánandţi Maharádţe, jednoho z největších světců moderní Indie. Slova velkých svatých obsahují duchovní pravdu ve velmi zhuštěné podobě. Svatí jsou schopni vyjádřit v několika větách věci, o kterých jsou jinak napsány několikadílné knihy. Jsou to hluboce moudrá slova. Světci často mluví tak, ţe kdyţ jejich slova správně pochopíme a následujeme je, odkládajíce všechno ostatní, můţeme najít a zaţít pravdu. Toto jsou také slova tohoto typu. „Tělo by se mělo stát humusem v zahradě světa. Ego by se mělo zbavit pýchy a srdce by se mělo naplnit Božskou Láskou. V tom spočívá naplnění lidského života.“ „Tělo by se mělo stát humusem v zahradě světa…“ Můj Boţe, taková jsou slova realizovaného světce! Není pochyb o tom, ţe byl Svámí Šarnánandţi jedním z největších svatých moderní Indie. I Svámí Ramsukhdasdţi seděl u jeho nohou. Květiny rostou jen tehdy, kdyţ je pohnojíme. Zasadíte semínko a květina roste, jen kdyţ ji zaléváte a hnojíte. K růstu nové rostliny dojde díky přeměně humusu. Ze ţivota humusu vzejde jiná rostlina. Jedna věc se přemění v druhou. Nechť je tedy naše tělo vloţeno do sluţby světu. Tělo není určeno pro smyslová potěšení. Jednoho dne skončí naše tělo v krematoriu, a proto bychom ho měli předtím vyuţít ke sluţbě druhým. Tak jako se na zahradě pouţívá humus, aby dal ţivot novým rostlinám. Tělo by mělo být pouţito pro svět. 494 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU „…Ego by se mělo zbavit pýchy…“ Egem je myšleno naše já. Ego nemůţeme úplně odstranit. Svatí však říkají: „Dobře, ať tu já je. Odstraňte však jeho pýchu.“ Zůstaňte jen prostým já: „Jsem.“ Neříkejte: „Já jsem atraktivní. Jsem inteligentní. Jsem silný. Jsem bohatý. Jsem profesor. Jsem inţenýr. Jsem zpěvačka.“ Osvoboďte se od představ, kým vším jste. Přestaňte být pyšní a prostě jen buďte. „…a srdce by se mělo naplnit Božskou Láskou. V tom spočívá naplnění lidského života.“ Tělo by mělo být pouţito ke sluţbě světu tak, jako se na zahradě pouţívá humus. Jáství, nechť existuje, ale bez pýchy, aniţ by na sebe bralo jakékoli zásluhy a povaţovalo se za něco výjimečného. Zbavte se vnitřního přesvědčení, ţe jste někdo výjimečný. „…a srdce by se mělo naplnit božskou Láskou…“ Ţivot člověka bude úspěšně završen, pokud do něj vstoupí uvedené tři principy. „Služba pohlcuje nepřátelské pocity a vytváří Lásku.“ „Služba pohlcuje nepřátelské pocity...“ Negativní pocity vás opustí, kdyţ někomu začnete slouţit. Sluţba stráví pocity nenávisti a dá vzniknout Lásce. Kdyţ do našeho ţivota vstoupí láska, nepřichází v úvahu dostat se s někým do konfliktu. Pokud v nás ještě nějaká zášť přetrvává, sluţba ji zničí. Sluţba plodí lásku nejen v nás, ale i v druhých. V dalším výroku nám světec velmi výstiţně přiblíţí, co je láska v praktické rovině, na úrovni mysli i emocí. „Láska jakožto činnost je služba, jakožto rozlišování či moudrost je vzdáváním se a jakožto cítění je láskyplností.“ „…jakožto rozlišování či moudrost je láska vzdáváním se…“ Pokud skutečně milujete, pak v situaci, kdy vám na něčem záleţí a na stejné věci záleţí i někomu jinému, nabídnete věc druhému. Takový je význam kvality vzdávání se věcí ve prospěch druhých. Jak můţeme prakticky ve světě zjistit, jestli někoho milujeme, nebo ne, a jestli jsme milováni? Sluţba je znamením, podle kterého to poznáme. V běţném ţivotě ve vztahu k druhým je láska sluţbou. Na mentální úrovni je láska zříkáním se. Tedy dáváním, ne braním. Na emocionální rovině jde o kladné pocity v srdci. „Každá buňka bytosti toho, kdo slouží lidstvu, se proměňuje v Lásku a jednotu.“ 495 LÁSKA Protoţe tato slova obsahují hluboký význam, je velmi obtíţné je přeloţit do jiného jazyka. Slova si vţdy v sobě nesou i kulturní historii své země. Kaţdý vlásek, kaţdá částečka, veškerá tkáň sluţebníka lidem se proměňuje v prvek lásky a pocitu blízkosti se všemi. Ještě přesnější bude pouţít slovo sjednocení. Kdybych pouţil slovo intimita, mysleli byste si, ţe jde o přitaţlivost mezi muţi a ţenami, a to zde není myšleno. Jde o jednotu se všemi lidmi poté, co odešel pocit oddělenosti. „Každá buňka bytosti toho, kdo slouží lidstvu, se proměňuje v Lásku a jednotu.“ Takový člověk cítí, jakoby všichni patřili k němu. Láska a pocit sounáleţitosti se všemi se stává přirozeností člověka, který je připraven slouţit. Můţeme se inspirovat příklady velkých duchovních osobností. Všichni, kdo se setkali s Pánem Jeţíšem, museli vnímat, ţe je jen pro ně. I dnes mohou lidé cítit, jakoby jim Kristus náleţel. Stejně tak to bylo s Rámou, Krišnou, Kabírem, Meerou a jinými velkými svatými. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………… Láska a osvícení Vybráno ze Satsangu 5. 2. 2007 Óm Šrí Paramátmane Namaha Tazatel se ptá, zda existuje ještě nějaký vyšší stav, neţ je osvícení. Odpovídám: ano i ne. Osvícení je opravdu tím nejvyšším stavem v tom smyslu, ţe završuje cestu úsilí. Dochází k vnitřnímu osvobození a individuální duše potom zaţívá naprosté odpoutání se od všech přitaţlivostí světa. Díky odpoutanosti začne člověka naplňovat trvalý mír, v němţ nemůţe vyvstat ţádná disharmonie či neštěstí. Osvícený muţ či ţena, nebo výstiţněji vyjádřeno individuální duše se stává ničím nedotčeným pozorovatelem jakékoli situace, do níţ se podle svých osobních okolností dostává. Nevyvstávají v ní ţádné reakce na vnější ani vnitřní dění. Po osvícení je zaţíván trvalý mír pocházející z věčnosti našeho skutečného Já, z nikdy nezrozené, a proto neumírající Pravdy. Mysl osvíceného člověka nemůţe rozčeřit ţádný neklid či zmatek. Tato odpoutanost je však trochu strohá, nenaplněná. Nenastal ještě ten 496 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU opravdu nejvyšší stav, a tím je Láska. Nakonec se odpoutanost propojí s Láskou. Jak uţ jste asi pochopili, skutečná Láska vyvstává aţ potom, co nás opustí všechny připoutanosti. Proto jsem zároveň odpověděl: Ano, i po osvícení následuje ještě další stupeň. Tento nejvyšší stav přichází aţ po osvícení sám od sebe, není potřeba vyvíjet ţádné další úsilí. Láska rozkvétá tak, jako květina přirozeně jednoho dne rozevírá svůj květ. Neţ květina vykvete, musí proběhnout mnoho věcí. Musíme najít semeno, nechat ho vyklíčit, zasadit, hnojit, zalévat, ochraňovat rostlinu před různými nebezpečími… Jestli nakonec květina vykvete, s tím uţ nic nenaděláme. Prostě se to jednoho dne stane. Nejprve ale musely být pro květinu připraveny všechny podmínky. V Bhagavadgítě je kaţdá z kapitol na závěr pojmenována. V souvislosti s poloţenou otázkou chci poukázat na to, ţe Bhagavadgíta pojednává o osvícení a odpoutanosti, ale končí Láskou. Poslední, osmnáctá kapitola je na závěr shrnuta jako jóga osvobození prostřednictvím cesty poznání a odevzdání se. Tato sanskrtská slova bývají překládána různě. Za sebe bych to vyjádřil spíše takto: Dokonce i osvobození bylo odevzdáno a odhozeno. Nakonec za sebou necháváme i osvobození. Co potom zbývá? Láska. Osvobození přináší odpoutanost a naprostý mír. K čemu je ale klid, kdyţ není naplněný láskou? I tato zeď je v klidu a nikoho neruší. Nakonec musí přijít Láska bez hranic, Láska zachvacující všechno kolem. Bůh je ve své konečné podobě Láskou. Osvobození je obrovská událost, ale i ono nakonec ustupuje do pozadí, kdyţ nastává skutečná Jednota naplněná Láskou a člověk splyne s milovaným Bohem. Osvícení je velmi vysoká záleţitost, ale nakonec nastupuje Láska, která je tu ve skutečnosti neustále a bez níţ nemůţeme existovat. ………………………………………………..…………………………………………………………………………………………………………….. 497 LÁSKA Láska a hřích Vybráno ze Satsangu 20. 2. 2003 Óm Šrí Paramátmane Namaha Otázka: „Jako dítě jsem byla vychována v katolické víře. V tomto přístupu je mnoho strachu z Boha a hříchu a s tím spojená sebenenávist a pocity viny. Mohl byste k tomu něco říci?“ V souvislosti s touto otázkou je třeba porozumět několika věcem. Jednou z nich je, ţe prvek strachu není obsaţen pouze v jednom určitém náboţenství. Můţeme ho nalézt v různých podobách téměř ve všech náboţenstvích. Ve většině náboţenství se setkáme i s bázní před Bohem a s upozorněním, ţe za špatné věci budeme potrestáni. Tento přístup má svůj význam. Většina lidí na této planetě Zemi se ještě nevyvinula do té míry, aby byla schopna porozumět celé Boţí Hře, Hře Vědomí, a vztahu mezi jednotlivcem a Celkem. Proto je prvek strachu důleţitý: „Někde mimo vás je Bůh a nezapomeňte, ţe jestli uděláte něco špatného, budete jím potrestáni.“ Tato bázeň má svoji funkci. Velké mnoţství lidí následuje cestu morálky pouze ze strachu. I tímto způsobem dochází k vývoji, byť z donucení. Od určitého stupně se však lidský vývoj neodehrává prostřednictvím strachu, ale pouze na základě svobodné volby. Ke skutečnému duchovnímu vývoji dochází, kdyţ má člověk volbu dát se napravo nebo nalevo a on se svobodně a dobrovolně rozhodne jít napravo. Láska se v lidském ţivotě nerozvíjí ve strachu, ale ve svobodě. Na začátku cesty můţe hrát roli strach z Boha, ale nakonec není Bůh nalezen ze strachu. Boha lze nalézt díky lásce – kdyţ dojde mezi hledajícím a Boţstvím ke vztahu lásky. Prvek strachu často přetrvává ve vědomí či podvědomí hledajících po velmi dlouhou dobu. Dokud je tu však strach, není přítomná láska. Květina lásky v srdci ještě nerozkvetla. Stejně tak je tomu v mezilidských vztazích – dokud jsou ovládány strachem, nikdy nemohou být pevné. Harmonie se do vztahů dostává teprve tehdy, kdyţ je prvek strachu nahrazen láskou. Z tohoto důvodu mluví svatí o tom, ţe opravdová Láska nastává aţ po duchovní seberealizaci. Neţ k tomu dojde, můţe se kvalita skutečné Lásky rozvinout pouze ve vztahu s duchovním učitelem. Pro- 498 ZE SATSANGŮ S GURUDÉVEM ŠRÍ OJASWI SHARMOU toţe v tomto vztahu je sice na jedné straně nerealizovaná hledající osoba, ale na druhé straně člověk duchovně probuzený. Problémy, které jsou v otázce popsány, se vyskytují ve všech náboţenstvích. Pro všechna náboţenství ale platí, ţe jednou musí přijít čas, kdy by se měl Bůh místo velkého nadřízeného stát přítelem. Přítelem, s nímţ člověk ţije, laškuje, směje se, hovoří a prochází se. Moţná i proto se veliká moudrost Bhagavadgíty po celém světě tolik proslavila – Bůh tu má podobu tančícího, zpívajícího a hravého Krišny. Krišna však také umí bojovat ve válce. Především je ale milující. To neznamená, ţe Kristus není milující. I on byl plný lásky. Neplatí také, ţe by Mohamed nebo Buddha nemilovali. Mluvím o náboţenstvích, ne o prorocích. Všechny duchovní osobnosti všech náboţenství a zemí jsou plní lásky. Za duchovního nemůţeme povaţovat nikoho, kdo v sobě nemá lásku. Čas dozraje a obávaný Bůh je pomalu nahrazován milujícím. Pocity viny, strachu a sebenenávisti zaţívá mnoho lidí. Někteří lidé tvrdí, ţe za všechna provinění budete potrestáni. Prohlašují, ţe pokud jste se něčím poskvrnili, budete Boţím soudem odsouzeni. Patříte do pekla. I tento přístup má určitý význam, ale tímto tématem se nyní nebudu zabývat. Důleţité je zaměřit se na to, jak se zbavit pocitu viny. Je třeba v této souvislosti porozumět tomu, ţe naše pravé Já je vţdy čisté. Zůstává čisté a nemůţe být nikdy poskvrněno. Jakmile si uvědomíme tuto skutečnost, shledáme, ţe nejsme konajícími. Opustí nás pocit „já dělám“. Kdo je tedy tím, kdo jedná? Abychom tomuto porozuměli, musíme nejprve chápat, jak v univerzu fungují dva prvky – ţivý a neţivý. Příroda a Duch neboli (vyjádřeno moderními slovy) hmota a mysl. Nakonec přichází uvědomění a osobní proţitek sebe sama jako věčného, stále čistého Ducha, který byl vţdy od činností odpoután. Všechny činy se odehrávaly jen ve sféře materiální Přírody. Potom z člověka spadne všechna vina a sebetrýzeň. K nejvyššímu uskutečnění dochází díky lásce a oddanosti. Všechno, co ještě zbývá, všechny vtisky a vnitřní nečistoty odejdou aţ tehdy, kdyţ nastane vztah lásky a oddanosti s Bohem. Tím je vše vymazáno a ţádná negativa uţ nehrají roli. Jeden z největších svatých v historii lidstva, Svámí Tulsidasdţi, jednou řekl: „Nečistoty v nás nemohou být nikdy očištěny bez vody lásky a oddanosti k Bohu.“ LÁSKA 499 Tak jako na praní prádla potřebujeme vodu, tak i k vyčištění nečistot v našem podvědomí potřebujeme lásku a oddanost. Láskou se zcela vypere individualita, která je tím, co způsobuje problémy. Dokud existuje osobnost, existuje potenciální zlo. Úplné vynulování osobnosti nastává jen v Lásce. Kdyţ dojde k tomu nejvyššímu, co můţe nastat, uţ tu nejste vy – zůstává jen Láska. Láska, Blaţenost a Bůh jsou tímtéţ. Pocity vnitřní viny, sebenenávisti, strachu a podobné problémy neodcházejí ani tak vlastním úsilím, ale prosbou. Jako se modlil svatý Augustýn: „Ó, Pane, jsem tak nedobrý, zkaţený, upadlý a nemorální, a přece, kdyţ zpívám Tvoje písně, děláš se mnou zázraky!“ Byl to veliký světec. Velké duchovní osobnosti se vyskytovaly ve všech zemích. Pokud nakonec zůstane nějaký pocit, pak ho lze vyjádřit přibliţně takto: „Nejsem nic. Jsem jen prachem pod nohama všech ostatních lidí. Nejsem ničím.“ Ego odejde. Kdyţ zmizí ego, zůstává jen Láska. Ego je tím, co nás od ní odděluje. Po duchovní seberealizaci v nás nezůstává nic – ani vina, ani strach. Vůbec se nás netýkají. Náš skutečný stav – Já, Átman – s nimi nemá nic společného. Jak by mohla vedle sebe existovat temnota a světlo? To je vyloučeno. V osvícení člověk shledává, ţe je součástí nekonečného a věčného Světla, Boha plného Lásky. Potom nepřicházejí v úvahu takové nepodstatné věci jako jsou nenávist či provinilost. Přišlo mi na mysl povědět vám příběh jednoho světce podobné velikosti. Byl to skutečné svatý muţ a navštěvovalo ho mnoho lidí. Mezi těmito návštěvníky byl jeden prostý muţ. Nebyl vzdělaný, ani nijak chytrý, ale zato byl plný lásky. Byl s ţivotem spokojený a většinou býval šťastný. V kaţdém náboţenství najdeme mnoho příběhů o proviněních a pekle, kam se potom lidé dostávají. I v hinduismu existují texty, kde je přímo popsáno za jaký čin půjde člověk do kterého pekla a jaké tam budou tresty. Například se popisuje veliký kotel s horkým olejem, kam jsou lidé v pekle strčeni. Tento prostý člověk se shodou okolností dostal na místo, kde se tyto věci vykládaly. Obvykle na podobná místa nechodil, protoţe docházel za svým guruem. Ale stalo se to a on vše slyšel. Vzpomněl si, ţe i on kdysi provedl něco, za co jsou lidé posíláni do pekla. Byl z toho v šoku. Do t
