Jaroslav Vančát, text k výstavě Český obraz

Jaroslav Vančát, text k výstavě Český obraz elektronický, Praha 1994
citace
Relativní nedosažitelnost techniky značně zbrzdila nástup českého videoartu a měla podíl na specifičnosti
jeho zdrojů. Již po těchto pár letech, po změně společenských poměrů, se zdá téměř neuvěřitelným úsilí,
které bylo třeba v tehdejší době vynaložit, aby mohly být získány podmínky alespoň pro minimální tvorbu a
presentaci videoartu.
V roce 1987 se podařilo dát dohromady organizační základnu – Obor video při Svazu českých výtvarných
umělců – která marně opakovaně zkoušela institucionalizovaným způsobem (jediný, jenž nebyl v daných
podmínkách protizákonný) získat odpovídající technické vybavení (…). Radek Pilař založil dvě pracoviště
pro výuku studentů – v roce 1990 Oddělení elektronické animace a multimediální tvorby na FAMU v Praze,
v roce 1992 Ateliér videa na FaVU v Brně. (…) Z jeho podnětu bylo zorganizováno první společné
vystoupení skupiny na Salonu užité tvorby v Parku kultury a oddechu v Praze, kde se na Dni videa 11.
července 1989 (výstava se konala pouze jediný den pro nedostatek techniky) bylo vystaveno 13 prací od 17
autorů. (…) Elektronickým klíčováním konfrontoval svou malířskou i ilustrátorskou tvorbu se záměry
rurální, idylicky pojímané české krajiny, oživované pestrými barvami jím okostýmovaných postav a
zpoetizovaných předmětů denní potřeby, parafrázujících lidovou tradici a modernistické syntaxi.(…) Jeho
pojetí videa bylo pojetím výtvarníka, kladoucího důraz na dění ve formátu, užívaném obdobně jako plocha,
již má výtvarník zaplnit svými prostředky a teprve na dalším místě využívajícím specifické prostředky média
jako je pohyb kamery, rekursy, razantní střihová skladba apod. Toto pojetí převládalo i v raných pracích
dalších členů skupinf, Petra Skaly (od experimentálního filmu dospěl k videoartu, zpracovával zpočátku
filmové „šestnáctkové“ smyčky solarizací, překopírováním i ručním dobarvováním, a dospěl tak
k obdobnému porušení figurace v obrazovém poli jako Radek Pilař), Kateřiny a Pavla Scheuflerových
(počítačové zpracování fotografie do videa) či Lucie Svobodové (absolventka animovaného filmu na VŠUP,
využila spojení počítačové animace s klíčováním dotočeného pozadí k vytváření jinak nedosažitelného
světa). (…) Počítačová animace našla své průkopníky také v René Slaukovi, Věře Geislerové, Lence
Štarmanové a Romanu Milerském (se založením oddělené elektronické grafiky v ČT v roce 1987 vytvořil
první videoklip s počítačovou animací v republice – Sbal si to svý ráno (Kocáb/Výběr. 1988). Michal
Pacina s Tomášem Kepkou vytvořili první českou veřejnou videoinstalaci Pokus o portrét (Fotochema
Praha, 1988). Tříhodinová expozice tváří a postav, transformována klíčováním do odosobněných figur,
předpokládá možnost diváka připojit se v kterékoliv chvíli k evokaci náhodnosti a zaměnitelnosti
v nastoleném davu (…). Tomáš Kepka podnikal první pokusy s barevným klíčováním obrazu na strojích,
které sloužili k barvení titulků pro televize (1983), v roce 1986 byl takto vytvořený snímek promítán jako
součást výstavní instalace na Expu v Montrealu. (…) Miro Dopita architekt, svůj kinetický objekt s využitím
videa uplatnil ve francouzském pavilonu na Expu 88 v Brisbane. (…) Tomáš Ruller performer, využívá videa
od roku 1982 pro záznam akcí, rozšířil pracoviště na brněnské fakultě výtvarných umění na ateliér videa,
multimédií a performance. (…) Petr Vrána uplatňuje videoart v sociální reflexi a komunikaci, byl iniciátorem
a je vedoucím dokumentačního a propagačního centra Mediaarchiv, společného zařízení Asociace video a
Rock Café na Národní třídě v Praze. Stanislav Miller vede oddělení elektronické animace a multimediální
tvorby na FAMU.