4 - Senožaty

Rozvážný moudře rozumí své cestě, hlupáci ale tupě pěstují sebeklam.
(Z Přísloví krále Šalomouna)
SENOŽATSKÉ NOVINY
Ročník XII., číslo 4
Cena: 10,- Kč
Senožaty
Nečice
Tukleky
Otavožaty
Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější.
V dubnu svrchu hřeje, odspodu mrazí.
Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto.
Už na nás prší z jehněd pel
a na kře letí jaro horempádem,
zpod křídel kvočny vyletěl
houf kuřat pípajících hladem.
Bože, ať i to nejmenší z nich
zrníčko najde na tvé jarní zemi!
To jenom člověk v dobách zlých
může se živit sny a nadějemi.
(J. Seifert)
Ilustrační foto: SXC
V tomto
čísle
si přečtete:
Na slovíčko
Vítání občánků
Náš oslavenec
Ladislav Pendl
duben 2010
www.senozaty.cz
duben 2010
Zprávy ze 42. zasedání
zastupitelstva obce
Ve středu 24. března 2010 se konalo 42.
zasedání Zastupitelstva obce Senožaty.
Prvním bodem jednání byla kontrola
splnění pověření z únorového zasedání
– v řádném termínu byla podána žádost
o dotaci z kraje Vysočina na údržbu zeleně v průjezdních úsecích obce Senožaty a
místních částí Tukleky, Nečice a Otavožaty.
Do Školské rady při ZŠ Senožaty byly za
zřizovatele tj. obec Senožaty jmenovány
paní Miroslava Pohanová a Iveta Hnátová.
Starosta obce oslovil čtyři znalce z oboru oceňování nemovitostí k předložení
cenové nabídky na 14 bytových jednotek.
Jedná se o byty v popisných číslech 22,
48, 185, 186, 187, 188, 189 a 190. Po diskuzi byla vybrána nabídka pana Václava
Nováka z Humpolce. Znalecké posudky
vypracuje za cenu 14.000,- Kč. Pan Richard
Jankuj podal výpověď z obecního bytu v č.
p. 189. Bylo rozhodnuto, že uvolněný byt
bude od 1. dubna 2010 přidělen paní P.
Musilové a panu M. Žídkovi.
Byla projednána zpráva týkající se statistických údajů vodního hospodaření
obce za kalendářní rok 2009. Ze zprávy
vybírám: ve vodojemu v Nečicích bylo
nakoupeno 52 021 m3 vody, fakturováno
občanům bylo 47 939 m3 vody. Osmiprocentní ztráta, která činí 4 082 m3 je především ztrátou vznikající při rozvodech
vody. Číslo se zdá být veliké, dle sdělení
firmy VOKA Humpolec jsou ztráty do 10%
vedeny jako dobré. V Senožatech je 252
vodovodních přípojek, z nichž má 239
namontován vodoměr. V Tuklekách je 26
přípojek, všechny jsou osazeny vodoměry. Kanalizačních přípojek je v Senožatech
vedeno 271. Tukleky nemají vybudovánu kanalizaci. Na čističce odpadních
vod je měřeno množství vypouštěné
vody. V loňském roce bylo do povrchových přírodních vod vypuštěno
153 100 m3 vyčištěné vody.
Zastupitelstvo se seznámilo
s návrhy projektových dokumentací rekonstrukcí částí sítí nízkého napětí. Smyslem této akce je
vybudovat nové kabelové vedení
nízkého napětí pro připojení rodinných domů doposud napájených
z venkovního holého vedení, které je v nevyhovujícím stavu a bude
následně včetně všech podpěrných
bodů (sloupy, střešníky, konzole apod.) a
nevyhovujících pojistných skříní demontováno. Je zpracovávána dokumentace
pro úsek od popisného čísla 148 (Šimanovi) v místní komunikaci okolo popisného
čísla 155 (Razimovi) s ukončením u rodinného domu č. p. 226 (Chocholovi).
Projednána a schválena byla vnitroorganizační směrnice číslo 1/2010 o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě
ve smyslu vyhlášky č. 84/2005 Sb., s účinností od 1. února 2010.
Na vědomí byly vzaty žádosti Ing.
Rudolfa Pajera na změnu využití pozemku parcelní číslo 931/1 v k. ú. Senožaty a
manželů Jitky a Jiřího Havlových na změnu využití parcelních čísel 2313 a 2314
v k. ú. Senožaty. Obě žádosti budou předány k posouzení projektantům pracujícím
na novém územním plánu obce Senožaty
a místních částí. Při této příležitosti znovu
vyzývám občany, aby své návrhy a podněty na změnu využití pozemků předkládali
na Obecní úřad v Senožatech.
Zastupitelé vzali na vědomí informaci
o neposkytnutí dotace z Nadace ČEZ na
akci ,,Revitalizace náměstí v Senožatech.“
Pravděpodobně v průběhu dubna
zahájí firma pana Čeňka z Chválova stavební práce na položení nových úseků
splaškové a dešťové kanalizace, na které
naváže výstavba nového úseku chodníku po pravé straně silnice směrem na
Křelovice od Pohostinství od Malečků do
vstupních prostor zemědělského podniku
Senagro Senožaty. Veškerou projektovou
dokumentaci včetně stavebních povolení zajišťovala obec Senožaty. Financování akce bude rozděleno mezi naši obec a
Senagro a. s. Senožaty. Veškeré záležitosti
týkající se splaškové kanalizace bude hradit Senagro, všechno týkající se dešťové
kanalizace uhradí obec Senožaty. Smlouva
o dílo na výstavbu chodníků bude uzavřena mezi obcí Senožaty a panem Čeňkem.
Celá akce bude stát kolem 700.000,- Kč.
Veliké poděkování patří ředitelství Senagra za příspěvek 250.000,- Kč na vybudování zmiňovaných chodníků.
Příští zasedání Zastupitelstva obce
Senožaty se uskuteční ve středu 28. dubna
2010 od 19:00 hodin v zasedací místnosti
obecního úřadu.
Zdeněk Vaněk
strana 1
SENOŽATSKÉ NOVINY
Otazky
azky
zky
a odpovědi
Otázka:
Bude obec Senožaty v letošním roce
zaměstnávat pracovníky na veřejně
prospěšné práce? Co je hlavní činností
těchto zaměstnanců?
Odpověď:
Od 1. dubna 2010 zaměstná obec
Senožaty tři pracovníky na veřejně prospěšné práce. Úřad práce v Pelhřimově
poskytuje na vytvoření těchto míst až
85 % mzdových nákladů včetně všech
zákonných odvodů. Znamená to, že pro
obec jsou tito pracovníci výhodnou pracovní silou. Činnost těchto pracovníků
je dána podle ročního období. V jarních
měsících je to úklid chodníků, komunikací, veřejných prostranství, v obecních
lesích pak pálení klestí a výsadba nových
stromků. V letních a podzimních měsících je to především sekání a odvoz trávy
z veřejných prostranství a likvidace spadaného listí.
Zdeněk Vaněk
Zápis dětí
do mateřské školy
V úterý 16. 3. 2010 se uskutečnil
zápis dětí na školní rok 2010/2011.
Bylo podáno 12 žádostí o přijetí
k předškolnímu vzdělávání. Všechny
žádosti byly kladně vyřízeny. Celkem
na školní rok 2010/2011 je zapsáno
40 dětí, což je kapacita mateřské
školy. Dalším případným zájemcům
o přijetí k předškolnímu vzdělávání
již nebudeme moci vyhovět.
Na nové děti se moc těšíme a
doufáme, že se jim bude ve školce
líbit.
Iva Mostová
ZÁKLADNÍ ŠKOLA SENOŽATY
vás zve na školní akademii
s divadelním představením
POHÁDKA POŠŤÁCKÁ
v pátek 23. dubna v 17 hod.
ve společenské místnosti ZŠ.
Součástí bude výstava
a prodej výrobků (triček)
žáků výtvarného kroužku.
duben 2010
Na slovíčko
Vážení čtenáři Senožatských novin,
v následujících číslech bychom rádi oslovili občany Senožat a místních částí Otavožaty, Nečice a Tukleky a položili jim šest otázek týkající se veřejného a soukromého
života.
Začneme u členů obecního zastupitelstva, a protože ženy mají přednost, dáváme
slovo mladé paní Monice Krupkové, která je jedinou ženou sedmičlenného Zastupitelstva obce Senožaty.
Co byste zlepšila
v Senožatech?
Určitě vzhled náměstí. Doufám, že záměry
obecního zastupitelstva
budou brzy zrealizovány, ale jako vše… je to
otázka peněz. Také tu
chybí dětské hřiště, kterého se snad také
brzy dočkáme.
Oblíbené zákoutí Senožatska?
Krajina v okolí je krásná, v každém
ročním období má své kouzlo. Oblíbená
místa mám dvě – Tuklecký jez a soutok
Želivky a Martinického potoka.
Jak jste spokojena s kulturním a sportovním životem v Senožatech?
Myslím si, že vzhledem k velikosti obce
je tu mnoho sportovních oddílů. To je
fajn. Škoda jen, že toho mládež plně
nevyužívá. Kultura? Jsem ráda, že se našli
nadšenci, kteří za podpory obce pořádají
akce pro děti. Hned je tu veseleji.
Využití volného času?
Ráda sportuji – jízda na kole, plavání,
volejbal, čtu a zkouším různé ruční práce
– šití, paličkování, patchwork, batikování, savování, ...
Nejlépe strávená dovolená.
Před dvěma lety jsme si s Martinem
v březnu zaletěli do Egypta. Bylo úžasné
se ohřát, ale návrat do zimy už tak příjemný nebyl.
Oblíbená kniha.
Hrabalova Příliš hlučná samota a
snad všechny básně od Jana Skácela.
Březen ve škole
Počátkem března se konalo v Humpolci
oblastní kolo v recitační soutěži. Naši školu
reprezentovali Mirek Pikl, Soňa Matějková
a Lucie Ješátková. Úspěšné byly obě dívky,
které ve svých kategoriích obsadily shodně druhé místo a postoupily do okresního
kola v Pelhřimově. Do krajského kola se už
nepodařilo postoupit ani jedné z nich, ale
i tak jim děkujeme za dobrou reprezentaci
školy.
Další soutěží, jíž jsme se zúčastnili, byla
Olympiáda v českém jazyce. V okresním
kole nás reprezentovali Jan Vokřál a Hana
Pilátová. Hanka obsadila mezi 39 soutěžícími 17. místo, Honzovi patřila 32. příčka.
Čtyři žáci pod vedením pana učitele
Nermuta nazpívali a zaslali své nahrávky
do pěvecké soutěže Kazetový slavík. Zde
uspěly sestry Petra a Barbora Žákovy, které se ve své kategorii podělily o 3. místo.
Ve čtvrtek 18. března se konala celoevropská soutěž Matematický klokan, které
se zúčastnila i naše škola. Asi nejhodnotnějšího výsledku dosáhl v kategorii Cvrček Daniel Paulík ze 3. ročníku.
Ve dnech 6. – 13. března se jedenáct
žáků naší školy zúčastnilo lyžařského
výcvikového kurzu v Krkonoších, který
jako v minulých letech organizovala ZŠ
Košetice. Jako instruktor opět vypomohl
Ing. Jiří Nevosád, za což mu patří poděko-
vání. Žákům 2. a 3. ročníku začala 12. března plavecká výuka, čeká je celkem deset
lekcí. Žáci 8. ročníku absolvovali v rámci
projektu První pomoc do škol školení provedené pracovníkem Českého červeného
kříže, další školení provedli pracovníci
záchranné služby a hasičského záchranného sboru. Pro žáky I. stupně sehráli
5. března členové českobudějovického
Divadélka KOS pohádku s názvem STRACHYFUČ. Tohoto představení se zúčastnily
i děti z mateřské školky.
Úspěch v pěstování citrusů zaznamenal pan školník. Jeho předchůdce se po
několik let marně pokoušel vypěstovat
ve školníkově dílně mandarinku. Plody
sice občas nasadila, ale po dosažení asi
1 – 2 cm vždy odpadly. Až letos, jedenáct
let po odchodu bývalého školníka, jsme
se dočkali prvního zralého plodu. Degustační komise ve složení p. Kůrka, Šimek a
Vokřál se shodla na tom, že byl chuťově
vynikající. Mimochodem – teprve nyní se
ukázalo, že domnělá mandarinka je vlastně pomerančovník. Možná v tom byla příčina neúspěchu bývalého školníka, vypěstovat mandarinku na pomerančovníku
může být problém. Nebo je to obráceně
– panu Vokřálovi se podařilo vypěstovat
na mandarince pomeranč.
M. Šimek
strana 2
SENOŽATSKÉ NOVINY
Vítání občánků
Před samým začátkem jara,
v sobotu 20. března 2010, byli
uvítáni opět noví občánci na
slavnostním aktu konaném
v zasedací místnosti místního OÚ.
Z pozvaných šesti rodin se uvítání
účastnilo jen pět. Z šesti narozených
dětí v roce 2009 byla čtyři děvčata a
dva chlapci.
Po slavnostním proslovu paní uči-
telky Marie Nevosádové a
pana starosty Zdeňka Vaňka
předvedly rodičům nově narozených ratolestí svůj pěkně
připravený program děti ze senožatské
mateřské školy.
Foto a text: LS
Markéta Hrubešová
Kateřina Tošerová
Lucie Burdová
Pavel Kotrba
Antonín Hála
duben 2010
strana 3
SENOŽATSKÉ NOVINY
Náš oslavenec Ladislav Pendl
V sobotu 27. 2. „přepadlo“ jádro našich
turistů manžele Pendlovy. Akce z naší strany
naplánovaná, pro manžele Pendlovy opravdu malý „přepadák.“ Ale jinak to nešlo, protože by se vše prozradilo. O co šlo? Náš čestný člen – pan Pendl – oslaví v létě krásné
kulatiny – 80. narozeniny. Při té příležitosti
jsme v předstihu kuli pikle, zapojili členy
výboru kraje Vysočina a výsledek? KČT udělil panu Pendlovi „Veřejné uznání s medailí
za mimořádně prospěšnou činnost pro KČT
a českou turistiku v oblasti funkcionářské a
organizační.“
Obé mělo být předáno na konferenci
KČT kraje Vysočina 23. 2., ale protože náš
oslavenec nebyl na konferenci přítomen,
domluvili jsme hned na první sobotu po
konferenci již zmiňovaný „atak.“ Ocenění
přijela předat sama předsedkyně KČT Vysočiny Mgr. Marie Vincencová.
Malý šok Pendlovi asi zažili, ale vyslali
jsme asi s půlhodinovým předstihem naši
„mluvčí“ – paní Kulovanou, takže náš nálet
v půl třetí odpoledne již probíhal za veselého švitoření a legrácek, zábava plynula
spontánně, bylo nám všem moc fajn. A jak
to bývá – když se člověk cítí velmi dobře,
čas uteče jak voda. Ani jsme se nenadáli,
odbíjela čtvrtá.
Paní Vincencová předává panu Pendlovi ocenění
Pelhřimovští turisté slavili
Kulaté 90. narozeniny oslavili pelhřimovští turisté v sobotu 20. března. Na tak
významné oslavy pozvali nejen představitele města a různé hosty, ale samozřejmě
turisty ze všech koutů naší Vysočiny.
Program připravili pestrý – bylo možné
navštívit vyhlídku kostela sv. Bartoloměje, MÚZIum Lipských, Muzeum strašidel,
Muzeum Vysočiny Pelhřimov a Muzeum
rekordů a kuriozit v Jihlavské bráně a Domě
dobrých dnů na Nábřeží rekordů a kuriozit.
Po prezenci účastníků v průchodě č. 3 na
Masarykově náměstí si všichni počkali na
devátou hodinu, kdy proběhlo slavnostní
zahájení oslav a zároveň otevření turistické
sezony v okrese Pelhřimov. Poté se podle
výběru vydali turisté na různé trasy.
Ze Senožat se akce zúčastnila osma
turistů – manželé Davidovi, paní Davidová A., Durasová M., Josková L., Kulovaná
A., Pohanová L. a pan Pospíšil. Vybrali si
a absolvovali trasu č. 3 – z Masarykova
náměstí do Městských sadů, pod mostem
silničního obchvatu do Radětína a Krasíkovic. U kapličky přešli na žlutou turistickou
značku a na konci obce vlevo po silničce do
Hodějovic. Následovala cesta k lesu, přes
Soutok studánek Vysočiny
22. března proběhl Světový den vody.
V letošním i příštím roce chystají různé
organizace akce, které mají společné právě
tohle téma – vodu. Vodu jako životodárnou
tekutinu, vodu jako vzácný a v budoucích
letech stále omezenější zdroj, který by se
lidé měli učit využívat hospodárně a ekologicky.
Na Městském úřadě v Pelhřimově proběhla již 19. března konference – hlavní
hrdina – voda. Akce, kterou pořádala Agentura Dobrý den, se zúčastnili představitelé
města, z hostů např. rada lotyšského konzulátu E. Bondars , za sdružení Zelené srdce pan Pavel Koubek a za naše turisty paní
duben 2010
Tak rozloučit a jde se. Ve dveřích jsme se
potkali zrovna s mladými Sobkovými, kteří
přijeli za rodiči na víkend.
Ještě i touto cestou panu Pendlovi blahopřejeme a přejeme dobré zdraví a minimálně co nejvíce vycházek po Senožatech
a v okolí.
Irena Strnadová
A. Kulovaná a pan Ladislav Pendl. Nesla se
v duchu vyprávění o českých řekách, potocích a nově i o studánkách. O to se zasloužil
především pan P. Koubek, největší znalec
studánek Pelhřimovska.
Kromě rozpravy na dané téma byly ale
hlavně shromážděny vzorky vod z různých
míst. Hlavním bodem programu pak bylo
vlití těchto vzorků do největšího nerezového trychtýře na světě (umístěn při této
příležitosti na pelhřimovském náměstí,
bez stojanu měří 225 cm), odtud putovala voda do říčky Bělé, která se tak stává
řekou s největším počtem přítoků na světě. Podle Luboše Rafaje z Agentury Dobrý
Vavrův vrch k samotě u Chábů a přes statek
Peklo zpět do Pelhřimova.
Podle informací, které jsem dostala, se
12km trasa líbila, stejně jako celá akce. (Já
jsem se bohužel zúčastnit nemohla, trávila
jsem skoro celý den na školení.)
Pelhřimovským patří dík za přípravu
i hladký průběh zdařilé akce. Přejeme jim
do dalších let mnoho zanícených příznivců,
stovky odšlapaných či ujetých kilometrů a
co nejvíce obohacujících zážitků. „Zdrávi
došli!“
Nás čeká hned 27. března zahájení turistické sezony v rámci celého kraje Vysočina,
tentokrát v Havlíčkově Brodě. O tom zase
příště.
Irena Strnadová
den je aktuálně ve sbírce vod shromážděno 743 vzorků ze 71 zemí světa. O jejich
rozmnožení se postaraly i senožatské turistky, které připravily vzorky ze čtyř studánek
– Jelení, Ztracenky, Rejdlíčky a Lázeňské.
(Dalších šest vzorků přibylo od želivských
žáků – B. Bezstarostová – Poříčí, P. Holenda
– Lhotice, M. Nevšímalová a L. Zajíčková
– studánka u Kocandy v Želivě, D. ŘíhováHaštal, T. Krepčíková – dva vzorky z Kordovska u Kletečné.) Vzorků ze studánek se sešlo
celkem čtyřicet.
Všem, kteří přispěli ke zdaru akce „Soutok studánek Vysočiny“ patří poděkování.
Irena Strnadová
(Pozn.: Některé údaje byly převzaty
z denního tisku.)
strana 4
SENOŽATSKÉ NOVINY
Každé období církevního roku má
svůj význam. Velikonoce nás vedou
k prohloubení víry v Ježíše zmrtvýchvstalého, abychom si nejenom uvědomili, ale také prožili naplnění Božích
zaslíbení o věčném životě. V evangeliu je
více míst, které mluví o zmrtvýchvstání.
Vybral jsem část z Janova evangelia, kde na
setkání Marie Magdalény a zmrtvýchvstalého Ježíše můžeme nalézt podněty k obnově naší víry.
Tato část začíná krátkou větou: Marie
stála venku před hrobem a plakala. Tato
věta vyjadřuje postoj člověka, který prožil
ztrátu. Kdy vlastně pláčeme? Pláč je projevem naší bezmoci něco důležité v životě
změnit. Je také důsledkem veliké touhy,
která nebyla naplněna. Pláčeme, když ztrácíme něco podstatného, bez čeho si nedovedeme život představit. Dále pláč může
znamenat, že nás mrzí postoj druhého
člověka, kterému ale nechceme odplácet
zlým za zlé nebo se jinak mstít. Marie Magdaléna ztratila svého nejmilovanějšího. Pláč
a ztráta jí však byly překážkou k tomu, aby
si uvědomila, že kdysi její Pán a mistr řekl:
„Třetího dne vstanu“. Tak byla soustředěna
na hledání mrtvého těla, že živého a zmrtvýchvstalého Ježíše vůbec nečekala.
Evangelium pokračuje: Maria se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala,
že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho
hledáš?“ Ježíš často dával tuto otázku v různých obměnách. Podobně se ptal Ondřeje
a Jana na začátku své činnosti. Ve svém učení hlásal, že kdo Boha hledá, ten ho nalezne. Dalo by se říci, že se Ježíš ptá Marie:
„Jakého Boha hledáš?“ V domnění, že je to
zahradník, mu odpověděla: „Jestliže jsi jej,
pane, ty odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil,
a já pro něj půjdu.“ Hledala mrtvé tělo. Její
hledání bylo z podstaty mylné. Proto nevi-
Velikonoce
světa svých modliteb a náboženských
úkonů. Někdy to může být i naopak
– tuším, že Bůh po mně žádá více ticha,
prostoru pro modlitbu, ale já uteču do
aktivit, abych se živému Bohu a jeho
požadavkům vyhnul. Namluvím si, že Bůh
chce něco jiného a tak si ho vytvořím podle
sebe. Takový bůh je však mrtvým bohem a
tehdy se moje snahy o dobro a modlitbu
podobají Marii, která šla balzamovat mrtvé
tělo. Tak se stává, že se s Kristem na cestě
životem míjíme.
Ježíš jí řekl: „Marie!“ Slovo Zmrtvýchvstalého způsobilo znovuzrození, zmrtvýchvstání člověka. Zničilo představu mrtvého
Boha a postavilo Marii před radostnou skutečnost – „můj Bůh žije, je tady, to byl on,
kdo se mnou celou tu dobu mluvil“. Maria
poznala svého Spasitele tím, že vyslovil její
jméno. Že na ni zavolal jménem. Jméno,
které Bůh vyslovuje u každého člověka, je
vždy stvořením, zmrtvýchvstáním, výzvou
k životu. Někdy si můžeme myslet, že Boha
objevíme jenom voláním, spoustou slov,
růženců, modliteb… K opravdovému dialogu s Bohem patří naslouchání. A řekl bych
– především naslouchání. Kdyby Marie
jenom povídala a povídala a nepustila by
Ježíše ke slovu, neměl by šanci ji ani oslovit.
Využil pauzu její bezradnosti a mohl ji svým
slovem uzdravit.
Prohloubení našeho vztahu k Bohu,
objevení krásy a radosti evangelia vyžaduje
z naší strany prostor ticha. V letošní době
velikonoční prožívejme to nejkrásnější, co
pro nás Bůh připravil. Skutečnost vlastního
zmrtvýchvstání. Vstát z mrtvých ze svého
egoismu a obrátit se směrem k Bohu, který nás oslovuje jménem prostřednictvím
druhého člověka, v tiché modlitbě, nebo
v obyčejných všedních událostech.
P. Irenej Hlavačka
ZMRTVYCHVSTÁNÍ
děla Ježíše, i když s ním mluvila. V tomto se
někdy podobáme Marii Magdaléně – hledáme různé „zážitky Boha“, snažíme se ho
najít v příjemné modlitbě, nebo v něčem,
kde počítáme, že se nechá poznat. A také
si umíme představovat Boha podle svých
přání. Tehdy se však může stát, že ho neuvidíme, když do našeho života bude chtít
vstoupit tak, jak to nečekáme.
Jindy jsme v situaci, kdy hledáme mrtvého Boha. Tento postoj vyjadřují snahy,
kdy si chceme za každou cenu udržet svoji
představu o Bohu. Například je to situace, kdy mi svědomí říká, abych posloužil
bližnímu místo toho, abych se zavřel do
Velikonoce – Hod boží velikonoční – 4. dubna
Pondělí velikonoční vychází letos na
5. dubna. Tradičně je spojeno s pomlázkou.
A právě pomlázka může mít různou podobu
od proutku ozdobeného barevnou stuhou
až k obří několikametrové, kterou jeden člověk neunese. Také pojmenování má mnoho
– podle krajů: žila, tatar či tatarec, metla,
korbáč, mrskačka, dynovačka, ale i méně
známé kyčka, karabáč, důtky, bič, čugár,
kančúch či roučačka. Některé z těchto názvů
jsou běžné dodnes, jiné se už neužívají, ale
určitě to ještě nejsou všechny, které si lidé
vymysleli.
Barbarský zvyk? Nelze však tvrdit, že by
se zvyk velikonočního mrskání líbil všem.
Hlavně cizinci se nad ním občas podivují.
Zachovaly se například vzpomínky italského lékaře, který pobýval v Praze v roce 1610.
Líčí atmosféru Velikonočního pondělí, pro-
duben 2010
dej pomlázek a vzájemné šlehání na ulicích
a velmi se pohoršuje nad takovými necudnostmi.
Téměř o 400 let později vylíčila jedna
americká turistka v novinovém článku své
setkání s koledníky takto. „Zničehonic ke
mně přistoupil neznámý chlap a poručil mi,
ať vstanu. Pak mě vší silou bacil holí… začala jsem české ženy hrozně litovat. Když jsou
jejich muži schopni mlátit neznámé ženy na
ulici, jak se asi chovají ke svým manželkám
doma?“
Hůl je zřejmě špatný překlad slova
pomlázka do angličtiny, která nezná odpovídající výraz. Tento názor zahraniční turistky není zřejmě ojedinělý, neznalým cizincům
se naše velikonoční zvyky skutečně mohou
zdát barbarské.
(A. Vondrušková, České zvyky a obyčeje)
Já jsem malý koledníček
vzkázala mně slepička,
ať si přijdu, že mně dáte
malovaný vajíčka.
(Koleda z Čech)
Ilustrační foto: SXC
strana 5
SENOŽATSKÉ NOVINY
Volba MISS DD Senožaty 2010
26. 2. 2010 proběhla v DD volba královny krásy – letošní ročník byl už jedenáctý.
Děvčata si pozvala své kamarády, známé,
rodiče i pracovníky jednotlivých OSPODů.
V porotě zasedli zaměstnanci PČR a HS, kteří spolu s tetami pro děti připravili ceny pro
vítězky a přispěli k výborné atmosféře, která
celé odpoledne panovala. Na programu se
podílely téměř všechny děti, mezi jednotlivými disciplínami měli možnost předvést
chlapci své taneční a pěvecké umění, také
jsme si připomněli na DVD i operku „Budulínek“, kterou děti nastudovaly před dvěma
disciplínu, jednalo se o scénku na písničku
z filmu Snowboarďáci.
Jak již bylo řečeno, akci provázela
noblesní atmosféra, ke které děvčata přispěla nejen svým vzhledem, krásnými šaty,
ale hlavně svým chováním a vystupováním
a pokud děvčata a chlapci z našeho DD si
uchovají vzpomínku na tuto atmosféru, a
tuto noblesu si odnesou i do dalších dnů,
měla celá akce další důvod proč za rok vše
zopakovat. Těšíme se na další ročník a všem
děvčatům přejeme hodně úspěchů.
DD Senožaty
lety. Konfrontace vzhledu našich missek před
dvěma roky se současností byla až dojemná.
Konferenciéry celého odpoledne se stali Pavel
s Milošem.
Na přípravu neměla děvčata příliš času, čtrnáct dní před soutěží trénovala své volné disciplíny, některá děvčata oprášila vystoupení
vzniklá k jiné příležitosti, jiná naopak vsadila na
originalitu. Jako nejlepší volnou disciplínu porota vyhodnotila zpěv Kláry – píseň Pro mámu,
zaujala i Hanka s Nikolou a jejich papouščí
tanec. Úvodní disciplínou bylo představení se
publiku, podle roztřesených hlasů bylo patrné,
že děvčata prožívají soutěž s velkou nervozitou, která ovšem vzala za své po pár minutách,
jelikož podpora z publika byla značná. Každá
z dívek měla připraveny večerní šaty, ve kterých
vystoupily v poslední disciplíně – odpovědi na
otázky a promenádě. Z děvčat se staly dámy a
i ty naše nejmenší missky nasadily úsměv filmových hvězd. Po dlouhém rozhodování nakonec
všechna děvčata získala nějaký titul – miss silueta, úsměv, účes, chůze,… Absolutní vítězkou byla
zvolena Míša, která pojede náš domov reprezentovat do celostátního kola, které proběhne ve
Strakonicích v polovině května. Budeme držet
palce :-). 1.vícemiss se stala Stáňa a 2. vícemiss
Hanka, která se účastnila loňského celostátního
kola, kde získala ocenění za autorskou volnou
duben 2010
DD Senožaty
jako
PŘeDSKOKANI
SKUPINY
Mandrage
a Rybičky 48
V rámci projektu Nejmilejší koncert tour
jsme měli možnost vystoupit 5. 3. 2010 na
pražském křtu nového CD skupiny Mandrage Hledá se žena. Připravili jsem si několik
písniček, s jejichž aranžemi nám pomohli
muzikanti hradní stráže za přispění naší
dnes už kamarádky Kristýny, pomohla
i trpělivost našich tet.
Na koncert jsme jeli s obavou, zda nás
„náročné“ pražské publikum přijme. O to
větší radost jsme měli, když jsme v sále uviděli i naše staré známé z HS spolu s Kristýnou. Po pár odzpívaných tónech písničky
od Richarda Müllera Tlaková níž bylo jasné,
že s ostudou z podia neodejdeme. Pobavili
jsme i písní Katky Knechtové Spomal, Klára
solově zazpívala Píseň pro mámu a nakonec
jsme zatancovali orientální tanec. Dostalo
se nám potlesku a my měli možnost zažít
pocit rokových kapel, které přišly na totéž
podium hned po nás. Koncert jsme si užili,
ale zároveň si uvědomili, kolik je za tím vším
úsilí a práce, a že i když vše vypadá jako jedna velká zábava, musí se vše velmi poctivě
nazkoušet.
DD Senožaty
strana 6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Blahopřejeme
k uzavření sňatku:
♥
20. 3. 2010
Vendula Křivánková, Skoranovice
Marek Říha, Senožaty 33
Blahopřejeme
k životnímu jubileu:
90 let Balounová Žofie, Otavožaty 12
* 29. 4. 1920
60 let Lešnerová Miloslava, Senožaty 170
1. 4. 1950
*
55 let Svoboda Miroslav, Senožaty 161
* 10. 4. 1955
50 let Kotek Jiří, Senožaty 246
18. 4. 1960
*
Rozloučení:
Jaroslava Mrťková, Senožaty 225
* 1921
 2. 3. 2010
Dne 11. 4. 2010 se uskuteční
„Den otevřených dveří“ v „Zahradnictví U Havlů“.
Srdečně zvou pořadatelé
HORÁCKÉ DIVADLO JIHLAVA – PROFESIONÁLNÍ ČINOHERNÍ SCÉNA KRAJE VYSOČINA – Repertoár divadelní sezóny 2010/2011
Joseph Heller – HLAVA XXII
Autorova vlastní divadelní dramatizace slavného stejnojmenného románu
(1961), který byl též zfilmován (1970) a přeložen do mnoha jazyků. Jedná
se o dílo, které patří k vrcholům moderní antimilitaristické satiry a mnohdy bývalo přirovnáváno k Haškovu Švejkovi, který je satirou na vojenskou
byrokracii a mašinerii 1. světové války, zatímco Hellerovo dílo s jeho hlavním antihrdinou Yossarianem je generačním románem z doby 2. světové
války.
Luigi Chiarelli – MASKA A TVÁŘ
Maska a tvář je konvenční salónní komedie o banální nevěře, ale tato situace je autorem dovedena ad absurdum. Blazeované, znuděné postavy,
které se ve hře pohybují, jako by vypadly z dnešních bulvárních novin a
časopisů, které hltavě sledují naši tzv. VIP společnost, v níž hlavní roli hrají
masky, pod nimiž se jen stěží hledá skutečná tvář.
Yasmina Reza – BŮH MASAKRU
Jde o setkání dvou manželských párů řešících konflikt svých jedenáctiletých synů, při němž jeden z nich přišel o zub. Setkání - i hra - začíná vstřícně, přátelsky, jako vlastně příjemné posezení dvou rodičovských párů,
které řeší konflikt a rádi se poznávají. Jenže to je velice ošidné, jak se záhy
zjistí.
Florimond Hervé - Henri Meilhac - Albert Millaud – MAM´ZELLE NITOUCHE
Tato opereta je nesmírně vtipnou, divadelně košatou konfrontací tří rozdílných světů: kláštera, divadla a kasáren. Titulní hrdinka, chovanka Denisa, hraje ve svatouškovském prostředí komedii stejně, jako hraje komedii
i její učitel zpěvu, ctihodný klášterní varhaník pan Célestin, a když se do
toho všeho ještě zaplete mladý a fešný poručík Champlatreux…
duben 2010
John Millington Synge – HRDINA ZÁPADU
Bezesporu nejznámější Syngovou hrou je The Playboy of the Western
World. Ústředním tématem je konflikt mezi iluzí a realitou. Název hry si
však vyžaduje malé vysvětlení: západním světem je míněn zaostalý irský
venkov, odtržený od civilizačně vyspělejších částí Irska, a hlavní hrdina hry,
Christy Mahon, je „playboyem“ nanejvýš ve svých představách.
Jerry Herman - Michael Stewart – HELLO, DOLLY!
Na jevišti Horáckého divadla Jihlava se opět objeví titul ze „zlatého fondu
hudebního muzikálového divadla“. Jde o muzikál skutečně světového jména - Hello, Dolly! Dílo, které hned po své newyorské premiéře na Broadwayi
v roce 1964 zaznamenalo obrovský úspěch. O tomto faktu svědčí hlavně 2
844 repríz odehraných do roku 1970.
Horácké divadlo Jihlava nabízí zvýhodněné předplatné na šest představení v ceně cca 700 Kč včetně dopravy ze Senožat do Jihlavy a zpět,
divákům pobírajícím starobní důchod poskytne 20% slevu ze základního
vstupného, žákům, studentům a tělesně postiženým poskytne 30% slevu ze
základního vstupného.
Hracím dnem je čtvrtek, odjezd ze Senožat v 17:10 hodin, začátek představení v 19 hodin.
Termíny představení budou oznámeny v dostatečném předstihu.
Přihlásit se můžete na Obecním úřadě v Senožatech osobně nebo telefonicky na č. 565 582 124 nejpozději do 15. dubna 2010. Pouze do tohoto
termínu mohou současní předplatitelé uplatnit nárok na obsazení dosavadních míst. Předplatné je třeba uhradit nejpozději do 30. září 2010.
strana 7
SENOŽATSKÉ NOVINY
Z pamětí
starého pytláka
Josef Seidl
Šestnáct neuvěřitelných dobrodružství
z pohnutého pytláckého života
(V roce 1995 vydal pro své členy a příznivce jako
účelový tisk Klub českých turistů v Pacově)
7. Pašijový poklad
Matěj Tojner byl člověkem, který nikdy nepoznal bázně. Byl energickým mužem se zvláštním
nadáním rozhodování v každé situaci a to velmi
rychle.Byl ale také zároveň mužem své doby a
věřil skálopevně ve strašidla a duchy.Nikdo na
světě by ho byl nedovedl přesvědčit o tom, že
hýkalové, bludičky, hastrmanové aj. jsou pouhou
fantazií a smyšlenkou, pověrou obecného lidu a
že pověsti a báchorky, kolující tehdy mezi lidem
o celé této pekelné havěti, jsou prostě vymyšleny
a že jsou různé ty „pravdivé“ strašidelné pověsti
v různých podáních a zabarvení děděny z rodiny
na rodinu, z pokolení na pokolení. A jistěže velmi
nepochopitelná byla ta okolnost, že Matěj, ačkoliv ve všechny ty druhy strašidel věřil a byl o jejich
existenci přesvědčen, nikdy se žádné z těchto
pohádkových oblud nebál!
Šedesát roků uplynulých od doby, kdy Matěj
v největší své slávě a lesku prováděl svoje dobrodružné pytlácké řemeslo, podstatně změnilo
lidské nazírání na tehdejší přírodní zjevy, na tehdy tak bohatou dobu pověr a víry ve strašidla a
duchy. Dnes se každé malé dítě vysměje právem
tomu, v co dříve staří lidé skálopevně věřili, a byli
přesvědčeni, že existuje jako nutné zlo na pokoušení lidu obecného. A mimo tohoto všeho byl
Matěj obdařen značnou dávkou fantazie. Tolik
cítím se povinen uvést jako vysvětlení k následujícímu případu (a dalším), který starý pytlák zažil
a po kterém se mu objevily na hlavě první šedivé
vlasy.
Bylo to na Velký pátek v době pašijové a
Matěj ze zkušeností věděl o tom, že žádný člověk,
a tudíž ani hajný, v době čtení pašijí bez velmi
důležité příčiny nejde za obvod svého obydli a
tím méně do lesa. Proto se vypravil do Vondřejovic na lov. Prošel „Křečankou“, zašel na „Skalku“
a okruhem chtěl dojit na „Propad“, aniž se dostal
k ráně. Obrovský les tehdy pouze monotónně
ve svých korunách šuměl, sem a tam zakrákal
havran a dál nic. Les jakoby vymeten, po zvěři,
které se zde vždy prohánělo hojně, dnes nenašel
Matěj ani stopy. V tom nehostinném a opuštěném
prostředí dopadala i na tohoto otužilého starého
pytláka určitá tíseň a on sám přišel k poznání, že
se mu pod vydrovkou ježí vlasy ze strachu před
něčím neznámým, co bude ale jistě následovat,
jak to v podvědomí cítil.
Při tomto poznání si hlasitě podle „předpisu“
třikrát po sobě odplivl, chtěl si podle svého starého způsobu i řádně zasakrovat a tím si dodal
kuráže, ale slovo nevypravil z úst. Pouze cosi
nesrozumitelného zavrčel.
Konečně ale přece jeho silná vůle zvítězila
nad okamžitou duševní depresí.Šňupl si řádně
„pro utišení nervů“ a hodlal právě složit ládo-
vačku a vrátit se do města, uvědomiv si to, že není
přece jenom moudré na Velký pátek pokoušet
Pána Boha, když byl jeho ostrý zrak upoután něčím
zvláštním. Spatřil totiž „u Šimpašské cesty“, u skupiny silných stromů zvaných „U Prvního obrázku“
plápolat nepatrný ohníček, který, jak se Matějovi
zdálo, poskakoval rozmarně sem a tam a nabýval
přitom hned velkých rozměrů a opět se zhroutil na
plamének sotva viditelný. Rázem spadla ze starého
pytláka veškerá tíha pociťovaného strachu před
něčím neznámým a rázem se v něm probudil neohrožený muž, pytlák toužící po dobrodružství jakéhokoliv druhu, hlavně pak po dobré ráně.
Přesvědčiv se podle starého zvyku, že má ládovačku v pořádku ,,šúsbereit“, jak nám klukům vždy
učeně vykládal a začal se opatrně strom od stromu
plížit k záhadnému ohníčku. Když se takto doplížil
asi na třicet kroků k silnému smrku, na němž od
nepaměti visel starý zašlý obraz nějakého svatého, a kde se také proto říkalo „U Prvního obrázku“,
zůstal překvapeně stát.
Na zemi mezi silnými vyvstávajícími kořeny jednoho z vysokých smrků hořel rudě fialový plamen,
který střídavě dosahoval výše dorostlého muže a
hned zas klesl na sotva znatelný plamének. Tento
proces se opakoval několik minut a Matěj velmi
udiven díval se na tuto dosud mu neznámou hříčku. Pojednou však plamen, který nevydával žádný
zápach ani vůni, ani nepraskal, jen hlasitě šuměl,
vzplanul do značné výše, na které se již udržel.
V tom jasném plameni se Matějovi zdálo, že vidí
nadprůměrně velikou postavu krásné ženy, oblečenou téměř v průsvitné roucho hrající všemi možnými duhovými barvami. Roucho splývalo dole
s ohněm. A Matějovi se dále zdálo, že postava ta,
krásně modelovanýma, daleko kupředu vztyčenýma rukama mu kyne, aby přistoupil blíže. „Vždyť se
ty hloupá ženská propálíš, kam tam k čertu do toho
ohně lezeš?“, zahučel Matěj a probrav se z prvního
překvapení nad tak krásným zjevem, stojícím uprostřed plápolajícího ohně, hnul se kupředu.
A v tom okamžiku zpozoroval, že se se ženou
v ohni stala ohromná změna. Nebyla to již krásná
žena, do jejíž tváře se překvapený Matěj díval. Krásná postava proměnila se jako zázrakem v pravou,
velmi šerednou a odpornou babiznu s hustými a
hlubokými vráskami, které brázdily podlouhlý obličej zdobený velkým v podobě papouščího zobanu
zahnutým nosem a s vysedlými lícními kostmi. Tato
ohyzdná hlava byla porostlá sporými, špinavě šedivými vlasy a Matěj později byl vždy ochoten odpřísáhnout, že kolem této vpravdě Medusiny hlavy se
pohybovalo zapleteno do špinavých vlasů množství
malých, měděně zabarvených hádků. Nepoměrně
dlouhé ruce tohoto záhadného tvora nekývaly již
přátelsky na Matěje. Prsty těchto dlouhých rukou
byly ozbrojeny místo nehtů silnými, vpravdě dravčími drápy a byly varovně vztyčeny proti pytlákovi.
Postava tato se dívala na Matěje ohromnýma ohnivě planoucíma a daleko vypoulenýma nenávistnýma očima. A Matěj nevycházel z údivu. Jeho pozornost byla upoutána jiným, neméně podivným a
záhadným zjevem. Zpozoroval totiž, že ze země
uprostřed ohně vystupuje nehlučně kovový kotlík,
tzv. měděnec a rychlým pohledem zjistil, že nádoba
tato je naplněna až na vrch různými penězi, mezi
nimiž převládaly peníze zlaté.
A Matěj ztratil znovu rozvahu. Chtěl skočit po
kotlíku a zmocnit se peněz v něm obsažených, ale
postava babizny v tom okamžiku vyrostla nejméně o metr, dlouhé ruce ohnaly se po Matějovi a
lesem rozlehl se hrozný její hlas: „Necháš!“ Zaburácelo to kolkolem a ozvěna tento hlas táhle opakovala. Ale Matěj nedbal varovného hlasu. Tak
jako každý jiný člověk při spatření tolika peněz a
na dosah ruky. Viděl jen peníze a ovládla ho pouze jedna myšlenka. Zmocnit se jich a to za každou
cenu. „Jdi k čertu, ty jeho prababičko!“ Zlostně
zařval a rána z ládovačky, kterou na záhadnou
postavu babizny vypálil – prvně v životě na živoucí lidskou bytost – několikanásobnou ozvěnou
probudila na okamžik dřímající les k životu. Hejno
vran se rozlétlo z okromných větví stromů a za
hlasitého krákání kamsi odletělo. A Matěj, odhodiv vypálenou ručnici jako nepotřebnou stranou,
skočil ke stromu, aby se vzácného pokladu zmocnil. Narazil ale hlavou na peň stromu tak prudce,
že odletěl daleko zpět a svalil se na zem. Hlava
ho sice děsně zabolela, ale neomdlel. Díval se
očima široce otevřenýma kupředu na místo, kde
zářil oheň a kde se objevily peníze, hlídané starou šerednou ženou. Nic, nikde nic! Ani památky
po ohni. ani památky po stařeně, tím menší po
penězích. Les šuměl dál svojí věčnou monotónní
píseň a udivenému pytlákovi se pouze zdálo, že
slyší jakýsi podzemní rachot, jako by se drobné
kamení kamsi sesouvalo.
„Hergot, vždyť oni se čtou pašije a toto byl
pašijový poklad! A já starý osel měl jsem celou
horu peněz před sebou a neměl jsem s sebou ani
svěcenou křídu!“ Tak naříkal hlasitě Matěj rozpomenuv se na to, že je Velký pátek, den, který
opřádá sta a sta různých neuvěřitelných pověstí
o pašijových pokladech, které lze získat, dodržíli se ovšem různé ty předepsané formulky. Pak si
setřel vydrovkou studený hojný pot z čela, vstal
ze země, sebral pohozenou ládovačku a nastoupil zpáteční cestu k domovu, tentokrát poprvé ve
svém pohnutém pytláckém životě bez úlovku.
O několik dní později byl spatřen tento neprobadatelný muž v lese „U Prvního obrázku“ s nově
nabroušenou motykou. Kopal mezi kořeny, kde
viděl plápolat oheň a peníze, ale marně. Na otázku hajného Luka, co že tam hledá, odpověděl
podle pravdy: „Poklad!“ A hajný, který neměl tušení o tom, co Matěj na Velký pátek viděl, poklepal si
pravým ukazováčkem na čelo a prohlásil starého
pytláka pro svoji osobu – za blázna! Takového
tichého blázna.
A na konci tohoto, jistěže obdivuhodného
případu je to, že když tento díl lesa byl as před 15
roky poražen a pařezy dobývány, nalezli dělníci
právě v místech, kde Matěj poklad viděl, několik
starých stříbrných mincí, jejichž původ ani cena
se nenechaly zjistit, poněvadž se nalézaly již ve
značném rozkladu. Celých 50 roků strašil tento
pašijový poklad v hlavě starého pytláka. Ač již
stařec 80ti letý, vydržel celé dlouhé dny meškat
„na pasece“ při dobýváni pařezů, pomáhal je
pomocí váhy vyvalovat. Do každé vzniklé jámy po
vyvaleném pařezu vlezl a hrabal se v zemi rukama i motykou, ale marně. Nenalezl ničeho.
Byl přítomnými dělníky dotazován, co že
tak horlivě hledá, znovu podle pravdy prohlásil:
„Poklad“! A tu byl veřejným míněním prohlášen
za skutečného blázna.
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová.
Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč.
Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce.
Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu: [email protected]
duben 2010
strana 8