Dopis z Izraele

Dopis z
Izraele
Mapa ����������������������������������4
Zem ���������������������������������� 5
Historie ������������������������������9
Stát���������������������������������� 16
Lid��������������������������������� 21
�ivot ve m stech ���������������� 23
�ivot na venkov ���������������� 27
Zdravotnictv��������������������� 29
Sociální služby�������������������� 32
Vzd lávání ������������������������ 34
V da a technologie �������������� 36
Hospodá ství ���������������������� 40
Izraelci budou tábořit každý ve svém táboře,
každý při svém praporu po oddílech.
(Numeri 1:52)
Kultura a volný
as ������������ 46
Izrael a sv t ���������������������� 54
Údaje v
Všechny známky byly přetištěny se svolením
Izraelské filatelistické služby.
íslech������������������� 59
e
Golan
Safed
Kacrin
m
oř
Naharija
SÝRIE
Kirjat Šmona
LIBANON
Kineret
(mošava)
Tiberíades
Nazaret
Afula
Bejt
Šean
Galilea
St
ře
do
Haifa
Chadera
Dženín
Samařsko
Netanja
Kalkílija
Bnej Brak
Petach Tikva
Ramat Gan
Tel Aviv-Jaffo
Bat Jam
Cholon
Rišon le-Cijon
Nábulus
Mapa Svaté země od Gerarda de Jode, 1578
řeka Jordán
ze
m
ní
Akko (Acre)
Ariel
Ramalláh
Jericho
Ramla
Rechovot
Ašdod
Jerucham
Gaza
Hebron
Netivot
Státní hranice
Mrtvé moře
Bejt
Betlém
Šemeš
Judea
Aškelon
Linie odpoutání
vojenských sil, 1974
Arad
Beer-Ševa
Rozdělení podle
izraelsko-palestinské
Přechodné dohody:
Dimona
ÁNSK
O
Yerojam
Arava
JORD
Negev
EGYPT
Zóna A – Palestinci
odpovídají za civilní
záležitosti, vnitřní
bezpečnost a veřejný
pořádek.
Zóna B – Palestinci
odpovídají za civilní
záležitosti a udržení
veřejného pořádku. Izrael
má rozhodující právo v
oblasti bezpečnosti.
Zelená oblast / přírodní
rezervace
Po kompletním stažení
vojenských sil podle dohod
mezi oběma stranami oběma
stranami
Sinaj
Ejlat
Vytvořila a k publikaci
připravila společnost Carta,
Jeruzalém
© 2000 Copyright Carta,
Copyright Carta, Jeruzalém Jeruzalém
4
Zem
Izrael, biblická země a historická domovina židovského národa,
se nachází na Blízkém východě. Leží při východním pobřeží
Středozemního moře a je součástí pevninského mostu, který
spojuje tři kontinenty – Asii, Afriku a Evropu. Právě v této zemi
začali Židé před zhruba 4 000 lety rozvíjet své náboženství a
kulturu a zde také setrvali po celá staletí, ať už ve svrchovaném
státě, nebo pod cizí nadvládou. Stát Izrael se rozkládá na území
o celkové rozloze 22 072 km2, z čehož 21 643 km2 tvoří pevnina.
Území Izraele je podlouhlé a úzké, na délku od severu k jihu
měří zhruba 470 km a v nejširším bodě je vzdálenost mezi
Mrtvým mořem a pobřežím Středozemního moře 135 km. Na
severu tato země sousedí s Libanonem, na severovýchodě se
Sýrií, na východě s Jordánskem, na jihozápadě s Egyptem a na
západě je omývána Středozemním mořem. Přes malou rozlohu
je rozmanitost krajinného rázu a klimatických podmínek
v Izraeli srovnatelná s rozmanitostí celého kontinentu. Na
severu se střídají zalesněné vrchoviny Galileje s úrodnými
zelenými údolími. V pobřežní nížině, která se táhne podél
Středozemního moře, se nacházejí písečné duny a zemědělská
půda. Ve středu země se skalnaté vrcholky Samařských
a Judských hor prudce svažují k subtropickému Údolí Jordánu
a Mrtvému moři, nejníže položenému místu na světě. V jižní
části země se rozprostírá hornatá Negevská poušť, která končí
u nejsevernějšího výběžku Rudého moře, Ejlatského zálivu.
5
PODNEBÍ: V Izraeli po většinu roku panuje slunečné počasí.
Období dešťů trvá od listopadu do dubna. Roční úhrn srážek se
pohybuje od 500 – 750 mm na severu po pouhých 30 mm
v nejjižnějších částech země. Klimatické podmínky
v jednotlivých oblastech jsou velmi různorodé: v pobřežní
nížině horká a vlhká léta a mírné deštivé zimy; v horských
oblastech suchá a příjemně teplá léta a mírně chladné zimy s
deštěm a občasným sněhem; v Údolí Jordánu horká a suchá
léta a příjemné zimy a na jihu celoročně polopouštní podmínky
s teplými až horkými dny a studenými nocemi.
Izraelské kachny, 1989
VODSTVO: Celkové roční obnovitelné zásoby vody tvoří zhruba
1,7 miliard m3, z čehož je přibližně 65 procent využíváno
k zavlažování a zbytek pro potřeby obcí a průmyslu. Hlavní
vodní zdroje země představují řeka Jordán, Galilejské jezero
(Kineret) a několik menších vodních toků. Navíc se využívají
přírodní prameny a ložiska podzemní vody, pro které však
platí regulovaný odběr, aby nebyly vyčerpány a nedocházelo
k jejich zasolování. Voda je v této zeměpisné oblasti vzácná,
a proto jsou neustále podnikány kroky, jejichž cílem je
co možná nejlepší využití stávajících a zároveň hledání
nových potenciálních vodních zdrojů. V 60. letech 20. století
byly všechny zdroje pitné vody spojeny do integrované
celostátní sítě, jejíž hlavní tepna, Trans-izraelský vodní kanál,
prostřednictvím systému obrovských potrubí, akvaduktů,
otevřených kanálů, nádrží, tunelů, přehrad a čerpadel přivádí
vodu ze severu a středu země na vyprahlý jih. Probíhající
projekty na využití nových zdrojů se soustřeďují na vytváření
umělého deště, recyklaci odpadních vod a odsolování mořské
vody.
FLÓRA A FAUNA: Rozmanitost rostlinných a živočišných
druhů v Izraeli je odrazem nejen zeměpisné polohy, ale také
různorodého povrchu a klimatických podmínek. Na území
Izraele se vyskytuje přes 500 druhů ptáků, zhruba 100 druhů
savců, 90 druhů plazů a téměř 3 000 druhů rostlin, z nichž 150
se nenachází nikde jinde na světě. Izrael je světově proslulým
6
místem pro pozorování ptactva a mezinárodním centrem
ornitologického výzkumu a spolupráce. V zemi existuje více
než 150 přírodních rezervací a 65 národních parků o celkové
rozloze takřka 1 000 km2; několik set dalších lokalit se plánuje.
Stromy Svaté země
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: Prudký nárůst počtu
obyvatel a neustálý rozvoj zemědělství a průmyslu neblaze
přispěly ke zhoršení životního prostředí, především
v pobřežních oblastech, kde žije více než polovina obyvatelstva
Izraele a kde je soustředěna většina průmyslu. S touto situací
by se měly vypořádat programy, které se zaměřují především
na znečištění pobřeží Středozemního a Rudého moře
a podzemních vod,
vodní hospodářství,
čištění odpadních vod,
kvalitu ovzduší nebo
nakládání
s pevným odpadem
a nebezpečnými látkami.
Nejvyšší prioritě se těší
prosazování zákonů
o životním prostředí
a vzdělávání v oblasti
ekologie. Stále větší
měrou jsou k podpoře
zlepšování životního
prostředí využívány také
ekonomické nástroje:
organizace, které
investují do prevence
„Země oplývající mlékem a strdím“
(Exodus 3:8)
znečišťování, jsou
7
odměňovány dotacemi,
a původci znečištění
musí naopak daně
a poplatky odvádět.
V souladu
s principy dlouhodobě
udržitelného rozvoje
se úsilí zaměřuje na
šetrné využívání zdrojů
a prevenci znečištění
ve všech ekonomických
sektorech.
INFRASTRUKTURA:
Izrael je součástí
předních světových
Promenáda Armon Hanaciv v
komerčních, finančních
Jeruzalémě
a akademických
datových sítí a pomocí podvodních optických kabelů
a satelitních spojů je plně napojen na mezinárodní komunikační
systémy. V mezinárodním srovnání zaujímá Izrael přední příčky
v počtu telefonních linek, počítačů a připojení k internetu
v přepočtu na jednoho obyvatele. Jako jedna z prvních zemí
na světě Izrael dokončil úplnou digitalizaci telefonní sítě, díky
níž mají uživatelé přístup k celé řadě nejmodernějších služeb.
Rovněž v počtu mobilních telefonů na jednoho obyvatele
zaujímá Izrael jednu z předních světových příček. Poštovní
služby, které zajišťují spojení s většinou zemí světa, jsou
dostupné na celém území Izraele. Vzhledem ke krátkým
vzdálenostem jsou hlavními dopravními prostředky auta,
autobusy a nákladní vozy, v posledních letech se navíc zvýšilo
využití nákladní i osobní železniční dopravy. V Jeruzalémě
probíhá výstavba systému lehké kolejové dopravy. Tři starobylá
přístavní města, Jaffo, Caesareu a Akko (Acre), nahradily
tři moderní přístavy v Haifě, Ašdodu a Ejlatu, které slouží
k mezinárodní lodní dopravě. Největším a nejvytíženějším
letištěm v Izraeli je Ben Gurionovo mezinárodní letiště.
Izraelské kachny, 1989
8
Historie
Šalamounův chrám
BIBLICKÁ DOBA (cca 2000 – 538 př. n. l.): Počátky historie
Židů se kladou do první poloviny druhého tisíciletí před
naším letopočtem a odvíjí se od tří praotců – Abraháma, jeho
syna Izáka a vnuka Jákoba. Kniha Genesis vypráví o tom, jak
byl Abrahám povolán do Kanaánu (později označovaného
jako Země izraelská), aby položil základy národa uctívajícího
jediného Boha. Když se v zemi rozšířil hladomor, Jákob a jeho
synové, předkové 12 izraelských kmenů, byli nuceni přesídlit
do Egypta, kde však byli jejich potomci zotročeni. O několik
století později vyvedl Mojžíš svůj lid z egyptského otroctví na
svobodu, a odvedl jej zpět do Země izraelské. Po 40 let putovali
Sinajskou pouští, kde se stmelili v národ a kde jim byla předána
Tóra (Pět knih Mojžíšových) i Desatero přikázání, které
monoteistické víře jejich praotců dodaly formu a řád.
Pod vedením Jozuy dobyly izraelské kmeny svou zemi zpět
a natrvalo se v ní usídlily. Přechodně se pak sjednocovaly pod
vedením takzvaných soudců, především v dobách, kdy jim
hrozilo nebezpečí od okolních národů. Za vlády Saula (cca 1020
př. n. l.) byla založena monarchie a jeho následník, král David,
všechny izraelské kmeny sjednotil a ustanovil hlavním městem
Jeruzalém (cca 1000 př. n. l.). Davidův syn Šalamoun
z království vytvořil vzkvétající mocnost a nechal
v Jeruzalémě postavit chrám zasvěcený jedinému Bohu
Izraelitů. Archeologické nálezy dosvědčují, že za jeho vlády
byla založena významná městská obchodní střediska, například
opevněná města Chacor, Megido a Gezer. Po Šalamounově
smrti se země rozdělila na dvě království – Izrael (hlavní město
Samaria) a Judeu (hlavní město Jeruzalém), která vedle sebe
existovala dalších dvě stě let. Vládli v nich židovští králové
a proroci nabádali lid k sociální spravedlnosti a dodržování
zákona.
9
Izraelské království zaniklo v roce 722 př. n. l., kdy jej
dobyli Asyřané, a jeho obyvatelstvo bylo rozptýleno (Deset
ztracených kmenů). Judeu později dobyli Babyloňané (586
př. n. l.), zničili jeruzalémský chrám a většinu židovského
obyvatelstva odvlekli do Babylonské říše.
OBDOBÍ OBNOVENÉ ŽIDOVSKÉ SAMOSPRÁVY (538 – 60
př. n. l.): Poté, co v roce 538 př. n. l. Babylonskou říši dobyli
Peršané, se mnoho Židů vrátilo do Judey. V Jeruzalémě byl opět
postaven chrám a do země se navrátil židovský způsob života.
Následující čtyři století se Židé pod perskou a později řeckou
nadvládou těšili značné autonomii. Když syrští Seleukovci
zavedli soubor nařízení, jejichž cílem bylo vymýtit židovské
náboženské rituály a zvyky, vypuklo v roce 166 př. n. l. pod
vedením Judy Makabejského z rodu Hasmonejců povstání,
které vyústilo v ustanovení nezávislého židovského království,
jemuž vládli židovští králové pocházející z Hasmonejské
dynastie. Hasmonejské království existovala zhruba 80 let, až
do příchodu Římanů.
POD CIZÍ NADVLÁDOU (60 př. n. l. – 1948 n. l.): Od roku 60 př.
n. l. získával v zemi oslabené občanskými nepokoji stále větší
vliv Řím. Ve snaze o opětovné nabytí svobody zorganizovali
Židé několik vzpour, které v roce 66 n. l. vyvrcholily velkým
povstáním, známým jako Židovská válka. Po čtyřech letech
střídavých bojů Římané v roce 70 n. l. anektovali Judeu, vypálili
Druhý chrám a velké množství Židů ze země vyhnali. Poslední
odpor proti Římu, na nějž se ve skalní pevnosti Masada
postavilo asi 1 000 Židů, skončil v roce 73 n. l. hromadnou
sebevraždou obléhaných. Tento čin se stal symbolem boje
židovského lidu za svobodu ve vlastní zemi.
Výsledkem dalšího pokusu o obnovení suverenity židovského
národa, povstání Bar Kochby v roce 132 n. l., bylo založení
nezávislé enklávy v Judeji s Jeruzalémem jako hlavním městem.
O tři roky později však Římané Bar Kochbu porazili a ve
snaze zahladit jakékoliv spojení mezi Židy a zemí, v níž žili,
dali Jeruzalému nové jméno Aeila Capitolina a zemi nazvali
Palestina.
Pod římskou (70 – 313) a byzantskou (313 – 636) nadvládou
si židovská komunita v zemi uchovala a nadále rozvíjela své
vlastní právní, vzdělávací i kulturní instituce. Židovské zákony,
které upravovaly všechny stránky života, byly kodifikovány
v Mišně (2. století) a dále rozpracovány v Talmudu (3. – 5.
století). Tyto zákony platí pro praktikující Židy dodnes, ačkoliv
některé z nich byly později pozměněny, aby lépe odpovídaly
měnícím se podmínkám,.
Od 7. století zemi postupně ovládali Arabové (636 – 1091),
Seljukové (1091 – 1099), křižáci (1099 – 1291), Mamelukové
(1291 – 1516), osmanští Turci (1517 – 1917) a Britové (1918 – 1948).
Docházelo k posunům hranic a jméno země se měnilo podle
10
rozmarů momentálního vládce. O přítomnosti dobyvatelů
dodnes vypovídají mnohé stavby, které zde byly za jejich vlády
vybudovány.
Přestože počet Židů za staletí cizí nadvlády klesl, nikdy ze země
svých předků zcela nevymizeli. Židovské osídlení navíc čas
od času posiloval návrat Židů ze zemí diaspory. V polovině 19.
století začal tento migrační pramínek nabývat na síle.
100 let od 1.
sionistického
kongresu
SIONISMUS: Touha navrátit se jednoho dne na Sion (tradiční
označení pro Jeruzalém a Zemi izraelskou), byla po mnoho
staletí jedním z tmelících prvků Židů v diaspoře. Koncem
19. století se tato touha přetavila v národní hnutí, známé
jako sionismus. Stalo se tak v reakci na nepřetržitý útlak
a pronásledování Židů ve východní Evropě a v důsledku
rostoucího rozčarování z formální emancipace v západní
Evropě, která navzdory očekávání neukončila po staletí trvající
diskriminaci a nevedla k rovnoprávnému začlenění Židů do
společnosti. V roce 1897 svolal Theodor Herzl do švýcarské
Basileje První sionistický kongres, kde bylo sionistické hnutí
ustanoveno jako formální politické uskupení, které si klade za
cíl návrat židovského národa do Země izraelské a obnovení
života Židů jako národa v jejich historické domovině.
Sionistická ideologie inspirovala tisíce Židů k přesídlení do
země svých předků, jež v té době byla řídce osídlenou a značně
zanedbanou částí Osmanské říše. Tito první osadníci začali
vysoušet močály, obdělávat půdu, zalesňovat holé svahy,
zakládat průmyslové podniky a budovat města a vesnice. Byly
ustaveny úřady a instituce zajišťující veřejné služby
a z hebrejštiny, jejíž použití se dlouho omezovalo jen na liturgii
a literaturu, se znovu stal živý jazyk.
11
S uznáním „historického spojení židovského lidu s Palestinou
(Zemí izraelskou)“ a „nároku na znovuzřízení národní
domoviny v této zemi“ svěřila Společnost národů v roce 1922
mandát nad zemí Velké Británii a mimo jiné jí uložila za
povinnost „zajistit v zemi takové politické, administrativní a
ekonomické podmínky, které zaručí zřízení národní domoviny
pro židovský národ.“ Ve stejném roce Britové na
třech čtvrtinách svěřeného
území zřídili arabský emirát
Zajordánsko (dnes Jordánské
hášimovské království) a na
budování židovské vlasti
vyhradili pouze část na západ
od Jordánu. Extremističtí
arabští vůdci, kteří nesouhlasili
se zřízením židovské národní
domoviny ani v tomto malém
prostoru, podněcovali útoky
proti židovské komunitě, ale
i Arabům, kteří obhajovali
myšlenku arabsko-židovského
soužití. Militantní Araby
neuspokojily ani přísné
restrikce, jimiž britské
úřady omezovaly počty Židů
usazujících se v Palestině;
násilné incidenty tudíž
přetrvávaly až do začátku druhé
světové války.
Anna Franková a dům, v
němž se společně s rodinou
dva roky ukrývala před
nacisty
Ani po válce však nedošlo k uvolnění židovských imigračních
kvót, a to navzdory palčivé potřebě najít útočiště pro ty, kteří
přežili nacistický holocaust, při němž zahynulo na šest milionů
evropských Židů, z toho 1,5 milionu dětí. Ve snaze obejít
britskou imigrační politiku zmobilizovala židovská komunita
v Palestině, za pomoci
Židů v diaspoře, své
zdroje a zorganizovala
systém „nelegálních“
imigrací, známý jako
„Alija Bet“; v rámci „Alia
Bet“ do země přesídlilo
kolem 85 000 uprchlíků
z Evropy.
Mezinárodní den památky obětí
holocaustu, 27. ledna 2008
12
Vzrůstající odpor
Arabů vůči židovskému
osidlování Palestiny,
stejně jako neutuchající
tlak ze strany Židů na
zrušení imigračních kvót,
vedly Británii nakonec k tomu, aby situaci předložila k řešení
Organizaci spojených národů. Na valném shromáždění OSN 29.
listopadu 1947 byl odhlasován plán, podle nějž měly v oblasti
západně od Jordánu vzniknout dva státy – stát židovský a stát
arabský. Židé tento plán přijali, Arabové nikoliv.
SVRCHOVANÝ STÁT: V den
ukončení britského mandátu
v Palestině, 14. května 1948, vyhlásili
Židé založení Státu Izrael.
Neuplynulo však ani 24 hodin a do
nově vzniklého státu vtrhly armády
pěti okolních arabských zemí. Tím
vypukla Válka za nezávislost Izraele,
která s přestávkami trvala až do
následujícího roku, kdy byly
postupně podepsány bilaterální
dohody o příměří mezi Izraelem
a sousedními arabskými státy.
V Deklaraci nezávislosti podává
Izrael „všem sousedním státům
a jejich národům ruku k míru
a dobrým sousedským vztahům“.
Deklarace
Tato výzva, opakovaná několika
nezávislosti
izraelskými vůdci, však od
počátku narážela na nezájem
nebo odmítavý postoj. Teroristické
útoky Arabů namířené na izraelské civilisty pokračovaly za
podpory arabských států. Arabské státy na Izrael také uvalily
ekonomický a diplomatický bojkot, zablokovaly mezinárodní
vody pro přístup izraelských lodí
a opakovaně nabádaly k otevřeným
válečným konfliktům. V letech
1956 a 1967 Izrael v sebeobraně
proti vážným hrozbám dvakrát
preventivně udeřil. V roce 1973
Izrael odrazil společný útok okolních
arabských států vedený na dvou
frontách.
Odmítavý postoj arabského světa
prolomila až návštěva egyptského
prezidenta Anvara Sadata
v Jeruzalémě, která se uskutečnila
na pozvání izraelského premiéra
Menachema Begina v listopadu
1977. Návštěva vedla k sérii jednání,
jejichž výsledkem byl podpis Dohod
z Camp Davidu, které vymezovaly
rámec pro dosažení celkového míru
na Blízkém východě; na základě
Dohod z Camp Davidu byla následně
Mír – „…[jenž] ohlašuje
pokoj, jenž nese dobré
poselství“ (Izajáš 52:7)
13
podepsána také egyptsko-izraelská mírová smlouva (26. března
1979).
Na dalších frontách však násilné střety bohužel pokračovaly.
V roce 1982 byl Izrael nucen zakročit proti teroristickým
základnám OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) v jižním
Libanonu, odkud byly podnikány útoky na civilisty v severní
Galileji. Po skončení operace byla palestinská teroristická
infrastruktura v Libanonu odstraněna, nicméně vzhledem
k bezpečnostnímu vakuu, jež v jižním Libanonu panovalo,
musela být izraelská vojenská přítomnost v této oblasti alespoň
minimálně zachována.
Mírové snahy Izraele však přesto neutuchaly. 30. října 1991 se
v Madridu konala mírová konference o Blízkém východě, při níž
k jednomu stolu zasedli představitelé Izraele, Sýrie, Libanonu,
Jordánska a Palestinců. Na formální jednání navázala
bilaterální vyjednávání mezi jednotlivými stranami
a multilaterální rozhovory o problémech celého regionu.
Významným průlomem se stala Deklarace zásad, podepsaná
v září 1993 mezi Izraelem a OOP, která rámcově vymezovala
budoucí mírové uspořádání na Západním břehu a v Gaze.
V Pásmu Gazy a v oblasti Jericha byla následně ustavena
palestinská samospráva (Palestinská autonomie, 1994), která
byla v roce 1995 uzavřením Přechodné dohody rozšířena i na
další oblasti Západním břehu.
K dalšímu zlepšení vztahů v regionu došlo v červenci 1994,
kdy byl oficiálně ukončen dlouhých 46 let trvající válečný stav
mezi Izraelem a Jordánskem. V říjnu 1994 pak byla uzavřena
izraelsko-jordánská mírová dohoda, na jejímž základě obě
země navázaly plné diplomatické styky. Zdárný vývoj mírového
procesu otevřel cestu k rozšíření kontaktů a navázání styků
také s ostatními arabskými zeměmi.
Den vzpomínek na padlé izraelské
vojáky, 1999
14
V lednu 1997 Izrael
a Palestinská autonomie
podepsaly tzv.
Hebronský protokol,
jenž umožnil stažení
izraelských jednotek
z oblasti Hebronu. Po
dohodě, jíž obě strany
dosáhly v říjnu 1998
v americkém Wye River,
Izrael Palestincům
předal do vlastní správy
další oblasti Západního
břehu a Gazy. Další
stažení izraelských sil,
a s ním i propuštění
palestinských vězňů,
otevření tzv. bezpečného
koridoru spojujícího Gazu se Západním břehem a obnovení
jednání o definitivní podobě mírového uspořádání, následovalo
po memorandu podepsaném v září 1999 v egyptském Šarm
aš-Šajchu.
Následující krok, kterým byl summit v Camp Davidu v červenci
2000, však ztroskotal, když palestinské vedení odmítlo
velkorysé izraelské návrhy na řešení konfliktu. Namísto toho
Palestinci v září 2000 rozpoutali bouři bezhlavého teroru
a násilí, která vedla k velkým ztrátám na životech a utrpení
na obou stranách. Stovky izraelských civilistů padly za oběť
teroristické střelbě a sebevražedným útokům. Izrael zareagoval
výstavbou bezpečnostní bariéry a nakonec se mu podařilo
dostat terorismus na většině svého území pod kontrolu.
Paralelně s jednáními s Palestinci Izrael postupně snižoval
počty svých bezpečnostních sil v jižním Libanonu; v květnu
2000 OSN potvrdila, že libanonské území opustily poslední
izraelské jednotky. Palestinský teror namířený proti Izraeli
z Libanonu sice ustal, na jeho místo však nastoupila organizace
Hizballáh podporovaná Íránem. V červenci 2006 byl Izrael
nucen odpovědět na rozsáhlé raketové útoky na severní
hranici a na únos dvou svých vojáků. Izraelské jednotky se tak
znovu ocitly v jižním Libanonu s cílem zastavit teroristické
akce Hizballáhu. Tato operace, později označená jako „Druhá
libanonská válka“, trvala zhruba měsíc. Po jejím skončení
zavládl na severní hranici Izraele klid.
Izrael zároveň neustával ve svých snahách o uzavření míru
se svými palestinskými sousedy. V roce 2003 Izrael přijal
mírový program „Roadmap“, navržený čtveřicí mezinárodních
vyjednavatelů (USA, EU, Rusko a OSN); podle tohoto plánu má
po zastavení palestinského teroru následovat konečné řešení
všech sporných bodů a ukončení konfliktu.
V srpnu 2005 premiér Ariel Šaron realizoval svou vlastní
iniciativu, která měla urychlit nastolení míru, tzv. plán
„jednostranného stažení“. V rámci tohoto plánu Izrael stáhl
veškeré své jednotky a evakuoval všechny židovské osady
z Pásma Gazy, a další čtyři židovské osady ze severního
Samařska. Navzdory tomuto vstřícnému gestu však palestinský
teror namířený proti Izraeli z Pásma Gazy neustával a poté, co
se zde v roce 2007 chopilo moci hnutí Hamas, dokonce dále
sílil. V prosinci 2008, po několikaletém raketovém ostřelování
izraelských měst (na izraelské území bylo z Gazy vysláno
celkem na 12 000 raket), a po vyčerpání všech ostatních
možností, zahájil Izrael vojenskou operaci proti hnutí Hamas
v Gaze s cílem tuto střelbu zastavit.
Hlavním cílem Izraele zůstává i nadále mír. Naděje na
dosažení tohoto cíle se mohou vyplnit uzavřením rozumných
historických kompromisů, v jejichž rámci sousední státy uznají
Stát Izrael jako stát židovský a budou respektovat jeho právo
na bezpečnou existenci.
15
DEKLARACE NEZÁVISLOSTI STÁTU IZRAEL (14. května 1948)
představuje krédo národa, v němž se uvádí, že „Stát Izrael...
bude poskytovat všem občanům plnou sociální a politickou
rovnoprávnost bez rozdílu náboženství, rasy a pohlaví; bude
garantovat svobodu víry, svědomí, jazyka, vzdělání a kultury;
zabezpečí posvátná místa všech náboženství a zůstane věrný
principům Charty Organizace národů“.
Stát
Vlajka Státu Izrael vychází z podoby židovského modlitebního
pláště (talitu) s modrou Davidovou hvězdou (Magen David).
Oficiálním státním znakem Izraele je sedmiramenný svícen
(menora), jehož tvar je údajně odvozen od místního druhu
šalvěje známého již od starověku. Olivové ratolesti po obou
stranách vyjadřují touhu Izraele po míru. Státní hymnou je
Hatikva (Naděje).
Izrael je parlamentní
demokratickou republikou se
samostatnou zákonodárnou,
výkonnou a soudní mocí fungující
na principu dělby moci, který
zajišťuje neustálou kontrolu
a rovnováhu systému.
PREZIDENT, jehož povinnosti
jsou především formální
a reprezentativní, je symbolem
jednoty státu. Je volen Knesetem
(izraelským parlamentem)
na jedno sedmileté období.
Podepisuje zákony, na doporučení
ministra spravedlnosti uděluje
milosti a zmírňuje tresty a přijímá
pověřovací listiny velvyslanců.
KNESET, zákonodárný orgán, je
jednokomorový parlament se 120
poslaneckými křesly. Poslanci
Menora (1952) – Státní
znak Izraele: „Izraelci
Knesetu zastupují celou řadu
budou tábořit každý
politických stran a jsou voleni
ve svém táboře, každý
v celostátních volbách, které se
při svém praporu po
konají alespoň jednou za čtyři
oddílech.“ (Numeri 1:52)
roky. V den voleb hlasují voliči
prostřednictvím volebního lístku
pro politickou stranu, která je má v Knesetu zastupovat. Celá
země představuje jeden volební obvod. Jednotlivé strany získají
v Knesetu příslušný počet křesel v poměru k podílu hlasů
v celostátních volbách.
Deklarace nezávislosti (25 let nezávislosti Izraele)
16
Volby jsou všeobecné, celonárodní, přímé, rovné, tajné a
poměrné. Všichni občané Izraele mají stejná práva bez ohledu
na pohlaví, náboženské vyznání nebo etnický původ. Každý
občan má právo volit po dosažení 18 let a právo být volen po
dosažení 21 let.
17
Kneset svou činnost vykonává na plenárních zasedáních
a prostřednictvím 15 stálých výborů. Na plenárních zasedáních
jsou na programu debaty, hlasování o návrzích zákonů, které
předkládá vláda nebo jednotliví poslanci, a jednání o politice
a činnosti vlády. Návrh zákona musí projít trojím čtením
v Knesetu a následně ho musí podepsat prezident, premiér,
předseda Knesetu a příslušný ministr. Teprve poté vstupuje
zákon v platnost. Kneset jedná v hebrejštině, arabští a drúzští
poslanci však mohou používat arabštinu (druhý oficiální jazyk
Izraele). Je zajištěno simultánní tlumočení do obou jazyků.
VLÁDA (výkonná moc) je odpovědná Knesetu a Kneset jí musí
vyslovit důvěru. Má široké rozhodovací pravomoci týkající
se všech aspektů života země. Po volbách prezident pověří
jednoho poslance Knesetu sestavením vlády a předložením
seznamu ministrů, který má Kneset schválit. Alespoň polovina
ministrů přitom musí být z řad poslanců. Ačkoli většina
ministrů odpovídá za určitou oblast a stojí v čele ministerstva,
někteří fungují jako ministři bez portfeje. Premiér může
zároveň zastávat funkci ministra.
Všechny vlády od roku 1948 byly tvořeny koalicí několika
stran, protože se až dosud žádné straně v Knesetu nepodařilo
získat nadpoloviční většinu ze 120
křesel. Vláda má čtyřleté funkční
období, které však může být
zkráceno odstoupením, zbavením
způsobilosti či smrtí premiéra nebo
vyslovením nedůvěry Knesetem.
MÍSTNÍ SPRÁVA sestává ze
73 obecních zastupitelstev
a 124 oblastních rad. Obecní
zastupitelstva a místní rady jsou
voleny na základě poměrného
systému, zatímco starostové
a předsedové místních rad jsou
voleni přímým hlasováním.
Předsedové 54 oblastních rad
jsou voleni z předsedů výborů
jednotlivých komunit v oblasti
nebo přímým hlasováním.
Den obětí války (1974)
18
SOUDNÍ MOC je zcela nezávislá
na výkonné a zákonodárné moci.
Soudci jsou jmenováni prezidentem
na doporučení veřejné nominační
komise a svůj úřad zastávají až do
povinného odchodu do důchodu
ve věku 70 let. Soudní systém tvoří
tři úrovně soudů: městské soudy,
které řeší občanské spory a méně
závažné trestné činy, distriktní
soudy, které řeší všechny trestní i občanskoprávní případy
mimo kompetenci nižších soudů, a Nejvyšší soud, který slouží
jako nejvyšší odvolací soud a také jako Vrchní soud řešící
případy odvolání občanů vůči postupům orgánů veřejné moci.
Pro určité záležitosti, například dopravní přestupky, pracovní
spory, kriminalitu mladistvých nebo drobné nároky, jsou
vyhrazeny zvláštní soudy. Otázky rodinného práva (manželství
a rozvod) spadají do jurisdikce soudů v různých náboženských
komunitách.
PRÁVO ZEMĚ: Po dosažení státní svrchovanosti se přijatý
soubor práva skládal ze stanov
platných v období britského
mandátu (1922 – 1948), pokud
neodporovaly ustanovením
Deklarace nezávislosti Státu
Izrael. Od té doby byly přijaty
nové zákony a jiné byly
pozměněny, aby odpovídaly
aktuální situaci. Převládající
charakteristikou právního
systému je tedy od roku 1948
rozsáhlý soubor nezávislé
izraelské legislativy a judikatury.
Izraelské obranné
síly: „…Buď rozhodný
a udatný…“
(Deuteronomium 31:7)
ústava.
Občanům všech etnických
a náboženských původů jsou
zaručena veškerá demokratická
a lidská práva, jako je svoboda
slova a vyznání, všeobecné
volební právo a rovnost před
zákonem. Izraelské zákony
a tradice zajišťují svobodu tisku,
politického názoru, volby povolání
a právo na stávky a demonstrace.
Základní zákony se týkají všech
stránek života a funkce hlavních
státních institucí a na jejich
základě bude časem sestavena
BEZPEČNOSTNÍ SBORY: Úkolem izraelské policie stejně jako
ostatních policejních sborů na světě je zajišťovat kvalitu života
bojem proti zločinu, pomáhat úřadům při prosazování zákona
a podílet se na preventivních opatřeních, jejichž cílem je
bezpečnost a ochrana veřejnosti.
Prezident izraelské policie je jmenován vládou na doporučení
ministra vnitra. Izraelská policie je rozdělena na šest územních
útvarů; speciální útvary s celostátní působností spadají pod
Policejní prezidium v Jeruzalémě. Zvláštní policejní složkou je
Pohraniční stráž, která slouží jako víceúčelový policejní sbor
a zaměřuje se především na zajištění vnitřní bezpečnosti
19
a pomoc běžné policii v boji proti zločinu; součástí Pohraniční
stráže je také speciální protiteroristická jednotka.
Lidé
IZRAELSKÉ OBRANNÉ SÍLY (IOS) byly založeny v roce 1948,
od svého vzniku bránily svou zemi v šesti závažných válečných
konfliktech a řadí se mezi nejlépe vycvičené ozbrojené síly
na světě. Cílem IOS je chránit suverenitu a územní celistvost
státu, zastrašovat nepřátele a potírat všechny podoby
terorismu, které ohrožují každodenní život. Vzhledem
k omezené rozloze území a početní přesile nepřátel je
defenzivní strategická doktrína IOS založená na ofenzivní
taktice.
Izrael byl založen jako židovský
stát a jeho společnost, čítající
přes sedm milionů lidí, tvoří
mozaiku různých náboženství,
kultur a tradic. Občanství lze
získat narozením, pobytem
nebo udělením. Pokud chtějí,
mají občané možnost ponechat
si dvojí občanství.
Hlavní předností IOS jsou špičkově vycvičení vojáci. K obraně
země využívají IOS malou stálou armádu, systém včasného
varování a běžné letectvo a námořnictvo. V 18 letech jsou
všichni způsobilí muži i ženy odvedeni, muži na dobu tří let,
ženy na dobu dvou let. Stálou armádu tvoří vojáci v základní
vojenské službě a vojáci z povolání. Hlavní sílu IOS představují
vojáci v záloze, kteří jsou v době války nebo krize rychle
mobilizováni ze všech koutů země ke svým jednotkám.
Deklarace nezávislosti Státu
Izrael zajišťuje náboženskou
svobodu; náboženské vyznání
a zvyky jsou tedy záležitostí
osobní volby.
V průběhu let se IOS věnovaly také potřebám společnosti jako
celku, zastávaly mnoho sociálních funkcí a vedly celou řadu
projektů zaměřených na aktuálně nejpalčivější společenské
problémy.
Integrace přistěhovalců
V současné době obyvatelstvo země tvoří 75,5 % Židů, 20,2 %
Arabů (převážně muslimů) a zbylé 4,3 % představují Drúzové,
Čerkesové a další skupiny s neuvedeným vyznáním.
V tomto otevřeném rámci mají jednotlivé komunity své vlastní
náboženské, vzdělávací, kulturní a dobročinné instituce
a organizace. Soudy jednotlivých náboženských komunit
rozhodují ve věcech rodinného práva.
Každé z mnoha posvátných míst v zemi spravuje příslušná
náboženská autorita, přičemž ochranu těchto míst před
znesvěcením i neoprávněným vstupem zajišťuje zákon, který
k nim také umožňuje volný přístup.
Oficiálním dnem odpočinku v Izraeli je sobota, tzv. šabat.
Muslimové naproti tomu dodržují den odpočinku v pátek
a křesťané v neděli.
Den obětí války, 2008
Od vzniku státu v roce 1948 se židovská populace rozrostla ze
650 000 na více než 5,6 milionu obyvatel. Jen za první čtyři
roky se díky masovému přistěhovalectví Židů, kteří přežili
evropský holocaust nebo kteří uprchli z arabských zemí,
zdvojnásobila.
Od té doby příliv Židů neustále pokračuje, ať už ze zemí,
kde jsou utlačováni, tak ze svobodných částí světa. V rámci
dvou významných akcí v letech 1984 a 1991 byla do Izraele
dopravena prakticky celá židovská komunita z Etiopie, která
zde pravděpodobně žila už od časů krále Šalamouna. Další
významnou přistěhovaleckou vlnou která začala v roce
1989, byl příchod více než jednoho milionu Židů z bývalého
Sovětského svazu.
V průběhu shromažďování „příslušníků národa rozprášených
po celém světě“ si s sebou Židé přinesli tradice svých komunit
20
21
i různé prvky kultury vlastní zemím, v nichž po generace žili.
Židovské obyvatelstvo Izraele tedy na jednu stranu spojuje
společná víra a historie, na druhou stranu je pro ně příznačná
rozmanitost světových názorů a životních stylů. Výsledkem
je společnost částečně západní, částečně východoevropská,
částečně blízkovýchodní, ale především izraelská.
Nežidovské obyvatelstvo
Izraele, tvořené převážně
Araby, přestavuje asi 24
procent populace a jeho počet
vzrostl od roku 1949 ze
156 000 na dnešních 1,8
milionu obyvatel. Účast
arabské menšiny na
demokratických procesech
v zemi svědčí o její
občanské angažovanosti,
přestože rozvoj vztahů mezi
izraelskými Araby a Židy
Hrobka proroka Sabalāna,
brzdí jazyková bariéra,
Hurfejš
rozdílná náboženství a životní
styly a v neposlední řadě
i desetiletí arabsko-izraelského konfliktu.
Obě populace žijí vedle sebe a spolupracují na ekonomické,
obecní a politické úrovni, avšak s minimálními společenskými
styky.
Sto let Tel Avivu 1909 – 2009 – Achuzat Bait od Nahuma
Gutmana
Život ve m stech
V městských oblastech žije asi 92 procent Izraelců. Mnoho
moderních obcí a měst, která v sobě spojují staré i nové prvky,
stojí na místech známých už od starověku, například Jeruzalém,
Safed, Beer-Ševa, Tiberias a Akko. Jiná města jako Rechovot,
Chadera, Petach Tikva a Rišon le-Cijon zase vznikla jako
zemědělské osady ještě v době Britského mandátu a postupně
se rozvinula ve významná populační centra.
V prvních letech existence státu byla zakládána tzv. „rozvojová
města“, např. Karmiel a Kirjat Gat, která měla poskytnout
domov nově příchozím přistěhovalcům a zároveň napomoci
k rovnoměrnějšímu rozložení obyvatelstva v celé zemi
a podpořit propojení venkovské a městské ekonomiky
zavedením průmyslu a služeb do dříve neobydlených oblastí.
Budovy ve městech jsou většinou postaveny z kamene, panelů
a štuku. Styly staveb se pohybují od zrestaurovaných památek
z dávných století po obytné domy z dob před založením státu,
od projektů postavených narychlo, aby zajistily střechu nad
hlavou davům, které do země přišly po vyhlášení státu, po
obytné, komerční a správní budovy z posledních desetiletí, na
kterých je znát moderní plánování. Ve městech se nacházejí
rozlehlé a dobře udržované parky a bezpočet hřišť, které
oddělují většinu obytných oblastí od komerčních
a průmyslových zón.
Mešita Al-Jazzar, Akko
(Íd al-fitr)
22
Bazilika Zvěstování
Panny Marie, Nazaret
Mezi čtyři nejvýznamnější izraelská města patří hlavní
město Jeruzalém, Tel Aviv, založený v roce 1909 jako první
židovské město moderní doby a v dnešní době průmyslová,
komerční, finanční a kulturní metropole země, Haifa, důležitý
středomořský přístav a průmyslové středisko severního Izraele,
a Beer-Ševa, centrum jižní části země.
23
Haifa – 264 800
Chadera – 78 200
Netanja – 179 000
Herzlija – 84 400
Ra’anana – 73 200
Kfar Saba – 82 900
Bnej Brak – 153 300
Petach Tikva – 193 900
Ramat Gan – 134 300
Tel Aviv-Jaffo – 392 500
Bat Jam – 128 900
Rišon le-Cijon – 226 100
Cholon – 170 600
Rechovot – 108 300
Lod – 67 500
Ašdod – 209 200
Aškelon – 110 400
Metula – 1 500
Kirjat Šmona – 22 200
Safed – 28 600
Tiberias – 39 800
Karmiel – 44 700
Nazaret – 66 400
Jeruzalém – 763 600
Kirjat Gat – 47 900
Beer-Ševa – 187 200
Ejlat – 46 600
Jeruzalém – domov tří náboženství
JERUZALÉM hrál ústřední roli v národním a duchovním životě
Židů už od doby před více než 3 000 lety, kdy ho král David
vyhlásil hlavním městem království. V době mezi zničením
Jeruzaléma a chrámu v roce 70 n. l. a obnovením židovské
svrchovanosti v zemi po založení státu Izrael v roce 1948 se
město dostalo do rukou několika cizích mocností. Většina
z nich na něm zanechala své stopy, žádná z něj ale neudělala
své hlavní město.
Až do druhé poloviny 19. století byl Jeruzalém městem
obehnaným hradbami a rozděleným na čtyři městské části:
židovskou, muslimskou, arménskou a křesťanskou. Židovská
populace, která v Jeruzalémě žila nepřetržitě po celé věky,
začala ve městě převládat a zhruba od roku 1860 začala
budovat nové čtvrti za hradbami; tyto čtvrti dnes tvoří jádro
moderního Jeruzaléma.
Pod britskou správou (1918 – 1948) se Jeruzalém proměnil ze
zanedbaného a chudého provinciálního městečka na okraji
Osmanské říše ve vzkvétající město. V tomto období vzniklo
mnoho nových čtvrtí, v nichž se jasně odráží charakter
etnických skupin, které je postavily nebo kterým byly určeny.
Linie příměří, vytyčená na konci Války za nezávislost (1948 –
1949), rozdělila Jeruzalém na dvě poloviny. Jordánsku připadla
jeho východní část, včetně Starého Města, a Izraeli připadla
jeho západní část, která se stala hlavním městem země.
Následujících 19 let od sebe byly obě poloviny města odříznuty
betonovými zdmi s ostnatými dráty.
24
Po Šestidenní válce roku 1967 byl Jeruzalém sjednocen a dnes
je se zhruba 763 600 obyvateli největším městem Izraele.
Jeruzalém je městem, které se ohlíží do minulosti a současné
pohlíží do budoucnosti – pečuje o starodávné památky,
zlepšuje infrastrukturu a staví nové čtvrti. Je hlavním městem
Izraele, sídlem prezidenta, Knesetu, Nejvyššího soudu
a ministerstev. Žije v něm různorodé obyvatelstvo – Židé
i Arabové, nábožensky praktikující i sekulární, rozmanitá směs
obyvatel různící se svými zvyky, tradicemi a původem. Vzkvétá
tu umění a bohatý kulturní život, který je svým rozsahem
mezinárodní, ale zároveň jedinečně izraelský.
V Jeruzalémě se nachází mnoho míst, která jsou posvátná
pro tři velká světová náboženství. Jmenujme například Zeď
nářků, poslední pozůstatek Druhého chrámu a místo modliteb
a inspirace pro Židy v Izraeli i po celém světě; Skalní chrám,
místo, kde byl podle legendy prorok Mohamed odnesen do
nebe; mešitu Al-Aksá, považovanou za třetí nejposvátnější
místo Islámu po Mekce a Medíně; Getsemanskou zahradu;
Chrám božího hrobu; Viu Dolorosu a další křesťanská místa
spjatá se životem a smrtí Ježíše Nazaretského. Do Jeruzaléma
každoročně proudí téměř dva miliony návštěvníků, kteří si
přicházejí prohlédnout dobře udržované historické památky
i posvátná místa a poznat různé stránky mnohonárodnostního
a multikulturního života města.
TEL AVIV-JAFFO, moderní město na pobřeží Středozemního
moře, je komerčním a finančním centrem Izraele a srdcem
jeho kulturního života. Sídlí zde většina průmyslových podniků,
burza, redakce nejvýznamnějších izraelských deníků, obchodní
centra a vydavatelství.
25
Život na venkov
Ve venkovských oblastech žije asi 8 procent obyvatelstva. Bydlí
buď ve vesnicích nebo ve zvláštních formách zemědělských
osad, jež začaly vznikat od počátku 20. století – v kibucech
a mošavech. 100 let Tel Avivu
Tel Aviv, první zcela židovské město moderní doby, bylo
založeno v roce 1909 na předměstí Jaffa, jednoho z nejstarších
městských osídlení na světě. V roce 1934 získal Tel Aviv status
města, v roce 1950 se sloučil s Jaffem a byl přejmenován na
Tel Aviv-Jaffo. V oblasti kolem starobylého jaffského přístavu
vznikla umělecká kolonie a turistické středisko s mnoha
galeriemi, restauracemi a nočními kluby. Část Tel Avivu zvaná
Bílé město, kde se nachází rozsáhlý soubor modernistických
budov ze 30. – 50. let 20. století, byla zapsána na seznam
Světového dědictví UNESCO.
HAIFA, přístavní město na pobřeží Středozemního moře, se
táhne od mořského pobřeží až na úpatí Karmelské náhorní
plošiny. Stojí na třech výškových úrovních – dolní město se
částečně rozkládá na ploše získané vysušením moře a tvoří
ho především obchody a přístav; střední město představuje
starší obytná oblast; v horním městě se pak rychle rozrůstají
moderní čtvrti, v nichž jsou ulice s výhledem na průmyslové
zóny a písečné pláže na pobřeží širokého zálivu pod nimi
lemovány alejemi, parky a borovými háji. Haifa je významným
hlubokovodním přístavem a centrem mezinárodního obchodu.
Slouží také jako správní středisko severního Izraele.
BEER-ŠEVA v severním Negevu se nachází na křižovatce cest
vedoucích k Mrtvému moři a Ejlatu. Toto nové město bylo
vystavěno na místě starobylého sídla z dob praotců z doby před
asi 3 500 let. Beer-Ševa je často nazývána „hlavním městem
Negevu“ a představuje správní a hospodářské centrum, kde se
nacházejí regionální vládní úřady a zdravotnické, vzdělávací
a kulturní instituce sloužící celé jižní oblasti Izraele.
26
KIBUC vznikl jako
společenská a hospodářská
jednotka, jejíž členové sdílí
veškerý majetek
a prostředky a rozhodnutí
za celou komunitu přijímá
valné shromáždění členů. Od
svých členů kibuc vyžaduje
odpovědnost a oddanost
komunitě a na oplátku se
stará o jejich potřeby od
nejútlejšího věku až do stáří.
V těžkých počátcích bylo
hlavním zdrojem obživy
Kibuc Degania
kibuců zemědělství. Od
té doby se však mnohé
změnilo. Dnes se kibucy věnují nejrůznějším výrobním
odvětvím a zasahují do mnoha oblastí průmyslu i služeb.
Přestože obyvatelé všech 267 kibuců tvoří pouhých 1,7 procent
izraelské populace, jejich účast na hospodářské produkci
země tento podíl zdaleka převyšuje: podílejí se asi 16 procenty
na zemědělské produkci a 4 procenty na průmyslové výrobě
(kromě zpracování diamantů). V poslední době se významnou
součástí ekonomiky kibuců stala turistická zařízení, zajišťování
občerstvení a outlety výrobců.
Kibuc, který mimořádným dílem přispěl ke vzniku a rozvoji
Izraele, se v současné době snaží především nalézt způsob, jak
se vypořádat s výzvami moderního života v technologickém
věku a zachovat si přitom svůj původní rovnostářský rámec.
Nutnost přizpůsobovat se modernímu způsobu života si sice
vyžádala dalekosáhlé změny, je však pravděpodobné, že právě
schopnost přizpůsobit se a dělat kompromisy je klíčem k přežití
kibucu.
MOŠAV je zemědělská vesnice založená na určité míře
kooperace jejích obyvatel. Každá rodina funguje jako
samostatná jednotka a vede vlastní farmu a domácnost.
Původně rodiny spolupracovaly při nákupu, prodeji
a zajišťování komunitních služeb, dnes se však farmáři
v mošavech vydali cestou větší ekonomické nezávislosti. 441
mošavů, s průměrným počtem 60 rodin, představuje asi 3,4
procenta populace země a významnou měrou se podílí na
celkovém objemu zemědělské výroby země.
27
ARABSKÉ A DRÚZSKÉ ZEMĚDĚLSKÉ VESNICE tvoří asi 1,7
procent izraelské populace. Domy a půda jsou
v soukromém vlastnictví a farmáři pěstují a prodávají své
plodiny samostatně. V poslední době kvůli rozšiřování vesnic
a vzrůstající mechanizaci zemědělství pracuje stále větší počet
lidí v místním lehkém průmyslu nebo v nedalekých městských
a venkovských centrech.
Zhruba polovina ze 170 000 Beduínů v zemi už nežije
kočovným životem, ale bydlí v trvalých osadách. Někteří si
zachovali tradiční způsob života, většina jich však zůstává na
jednom místě.
Mošav Nahalal
JIŠUV KEHILATI, doslova „komunitní osada“, je nová forma
venkovské osady. V Izraeli jich existuje celkem 107 a v každé
z nich žije různý počet rodin – od několika desítek po několik
stovek. Každá rodina sice hospodaří zcela nezávisle a většina
členů pracuje mimo komunitu, ale úroveň dobrovolného
zapojení se do života společenství je velmi vysoká.
Ústředním řídicím orgánem je valná hromada osady, která
všeobecným hlasováním rozhoduje o otázkách zásadního
charakteru. Její členové také na každoročním setkání schvalují
rozpočet komunity. Kromě řídících a dozorčích komisí
v těchto osadách funguje ještě celá řada pracovních výborů,
které mají na starosti vzdělávání, kulturu, mládež, finance,
náboženství a další oblasti života. Každodenní záležitosti
komunity řídí sekretariát, někdy placený, jindy složený
z volených dobrovolníků. Noví členové mohou být přijati pouze
se souhlasem komunity.
Zdravotnictví
Izrael má vysoký standard zdravotní péče, disponuje
špičkovými lékařskými zdroji a výzkumnými pracovišti,
moderními nemocničními zařízeními a působivým poměrem
lékařů a specialistů na jednoho obyvatele, což se odráží v nízké
úmrtnosti novorozenců (4,7 na 1 000 porodů) a dlouhé střední
délce života (82,5 let u žen a 78,8 u mužů). Zákon zajišťuje
systém zdravotní péče pro všechny, od narození po stáří,
a státní výdaje na zdravotnictví jsou ve srovnání s ostatními
vyspělými zeměmi poměrně vysoké. Fakulty všeobecného
lékařství, zubního lékařství, farmacie, ošetřovatelství
a fyzioterapie v zemi zajišťují vzdělávání zdravotnických
pracovníků na té nejvyšší světové úrovni.
Zákon o státním zdravotním pojištění (v platnosti od
ledna 1995) zajišťuje všem obyvatelům Izraele komplexní
zdravotnickou péči včetně hospitalizace. Pojistné na zdravotní
péči vybírá Národní pojišťovací institut a prostředky převádí
čtyřem zdravotním pojišťovnám, které zajišťují zdravotnické
služby.
50. výročí
založení
izraelské národní
zdravotnické
záchranné
služby Magen
David Adom
„Kdokoli
zachrání jediný
život, jako by
zachránil celý
svět.“
Za všechny zdravotnické služby odpovídá Ministerstvo
zdravotnictví, které připravuje zákony a dohlíží na jejich
zavádění, kontroluje zdravotnické standardy v celé zemi,
uděluje licence zdravotnickým pracovníkům a dohlíží na
plánování a výstavbu nemocnic. Toto ministerstvo slouží
také jako orgán ochrany veřejného zdraví se zřetelem na vliv
životního prostředí a preventivní lékařství.
Zdravotnické služby nabízí 373 všeobecných a specializovaných
nemocnic (s celkovou kapacitou 42 676 lůžek) a také síť
ambulantních klinik, center péče o matku a dítě, sanatorií,
28
29
rehabilitačních zařízení a školních zdravotních programů,
kam patří i péče o zuby. Lékařská zařízení a služby provozují
Ministerstvo zdravotnictví, velké obce, soukromé a neziskové
organizace a fondy zdravotního pojištění.
Záchrannou službu zajišťuje
Magen David Adom (Červená
Davidova hvězda), obdoba
Červeného kříže nebo
Červeného půlměsíce v jiných
zemích. Poskytuje veřejné
ambulantní služby, mobilní
jednotky intenzivní péče
a ošetření naléhavých stavů na
stanicích první pomoci po celé
zemi; zároveň spravuje síť
krevních bank.
pro rozptyl imisí. V rámci boje proti znečišťování pobřeží
Středozemního a Rudého moře přijal Izrael komplexní program,
jehož cílem je přijetí příslušných zákonů a jejich prosazování,
čištění pláží a pobřeží, stejně jako participace na různých
mezinárodních aktivitách, především v rámci Akčního plánu
pro Středomoří. Základními prvky ochrany životního prostředí
jsou regulační opatření a osvěta. Kromě nich Izrael nabízí
finanční granty společnostem, které investují do zařízení na
monitorování a odstraňování znečištění a do technologií
a materiálů ohleduplných k životnímu prostředí.
Izraelští výzkumní pracovníci
významnou měrou přispívají
k pokroku na polích nádorové
Solární energie, 2009
imunologie, kardiologie,
neurochirurgie, ortopedie
a plastické chirurgie a v oblasti léčby popálenin. Izrael také
hraje důležitou roli ve vývoji lékařských technologií, například
počítačových diagnostických a monitorovacích systémů,
kardiostimulátorů, laserů a dalších zařízení pro záchranu
života a zmírnění bolesti.
Běžné zdravotní problémy
Izraelců jsou podobné těm,
které převládají v západním
světě. Široce využívané jsou
programy zdravotní osvěty,
které veřejnost upozorňují na
nutnost zbavit se návyků, které
škodí zdraví, jako například
kouření, přejídání se
a nedostatek pohybu. Často se
také pořádají kampaně, které
upozorňují na zdravotní
a úrazová nebezpečí, jímž
mohou být lidé vystaveni ve
svém zaměstnání.
Geotermální energie,
2009
OHROŽENÍ ŽIVOTNÍHO
PROSTŘEDÍ: Rychlý populační
růst a neustálý rozvoj
zemědělské a průmyslové
výroby s sebou přináší rizika pro zdraví a životní prostředí.
Více než 70 procent průmyslu v Izraeli je soustředěno
v úzké pobřežní zóně, která nenabízí příliš dobré podmínky
30
Globální oteplování, 2009
PÉČE BEZ HRANIC: V souladu se svým přesvědčením, že
zdravotní péče je právem, které přesahuje ideologické
a politické hranice, otvírá Izrael své nemocnice všem, kteří
mají zájem o využití jejich odborných služeb. Již dlouhá léta do
Izraele za specializovanou léčbou jezdí pacienti z celého světa,
i ze zemí, s nimiž Izrael nemá diplomatické styky.
Izraelští lékaři a zdravotní sestry také pomáhají v mnoha
zemích Asie a Afriky s léčbou nemocí, které byly v rozvinutých
zemích prakticky vymýceny, a předávají své zkušenosti
místním zdravotnickým pracovníkům v rámci výměnných
programů, z nichž některé jsou pořádány pod záštitou Světové
zdravotnické organizace. Izraelské zdravotnické týmy se
také podílejí na záchranných pracích v oblastech zasažených
katastrofami.
31
Sociální služby
Obsáhlý soubor sociální legislativy pomáhá zlepšovat
blaho obyvatelstva, se zvláštním důrazem na slabší články
společnosti. Po celé zemi také fungují rozsáhlé programy
sociální péče a komunitních služeb.
„...Každý bude bydlit
pod svou vinnou révou,
pod svým fíkovníkem,
a nikdo ho nevyděsí...“
(Micheáš 4:4)
Podstatnou část služeb,
které jsou k dispozici
jednotlivcům i rodinám,
tvoří péče o seniory,
pomoc neúplným
rodinám, programy
pro děti a mládež,
služby adopčních
agentur a prevence a léčba alkoholismu a drogových závislostí.
Nápravné služby zahrnují kurátorství pro dospělé i mladistvé,
dovzdělávací programy pro osoby s neukončeným vzděláním
a služby zajišťující ubytování a dohled pro mladé lidi v tísni.
Lidé s fyzickým postižením mohou využít služeb usnadňujících
návrat do společnosti, například chráněné praktická školení
a poradenství pro zprostředkování zaměstnání. Péči o mentálně
postižené osoby jsou zajišťovány různými rezidenčními
a komunitními programy.
Významnou složkou izraelských zdravotnických a sociálních
služeb se stala péče a služby pro seniory. Jestliže se celková
populace od vzniku státu zpětinásobila, počet seniorů starších
65 let se zvýšil desetinásobně, takže tato skupina dnes
představuje téměř 10 procent ze 7 milionů obyvatel Izraele.
Hlavní příčinou tohoto růstu je masová imigrace: od roku 1989
se zde usídlilo přes milion přistěhovalců, z nichž více než 12
procent je starších 65 let.
Mnoho seniorů v Izraeli (z nichž je 13 procent invalidních) je
závislých na rodině a komunitních zdrojích. Komunitní služby
pro seniory zahrnují pomoc pro rodiny starající se o seniora,
kluby pro starší občany, roznášku jídel, chráněné bydlení, denní
stacionáře, lékařské vybavení a dopravu.
Dobrovolnictví –
„Dobrovolníkům z
lidu“
NÁRODNÍ POJIŠŤOVACÍ
INSTITUT zajišťuje všem
obyvatelům Izraele možnost
pobírat některé z široké řady
příspěvků a dávek, například
příspěvky pro rodiny
a jednotlivce, jejichž příjem se
pohybuje pod hranicí minima,
přídavky na děti, podporu
v nezaměstnanosti, invalidní
důchod, pozůstalostní dávky,
starobní důchod, podporu
v mateřství (včetně tříměsíční
mateřské dovolené)
a dlouhodobou péči o všechny
seniory závislé na každodenní
pomoci.
PROJEKT OBNOVA byl
zahájen koncem 70. let 20. století s cílem podpořit sociálně
znevýhodněné čtvrti. Projekt je přímo řízen vládními a místními
úřady a aktivně se jej účastní téměř 100 židovských komunit
v zahraničí, z nichž každá navázala partnerství s jednou
konkrétní lokalitou. Tento projekt byl úspěšně zaveden a přispěl
ke zlepšení sociální a vzdělávací infrastruktury a motivoval
obyvatele k tomu, aby převzali větší odpovědnost za svou
vlastní životní úroveň.
DOBROVOLNICKÉ ORGANIZACE (celkem 278), v nichž se
angažuje téměř třetina izraelského obyvatelstva, od náctiletých
po důchodce, se věnují různorodé činnosti v oblasti zdravotní
péče, vzdělávání, začleňování přistěhovalců, rehabilitace
hendikepovaných, sociální péče pro vojáky, umění, ochrany
životního prostředí a podobných sfér. Některé skupiny
poskytují přímo komunitní služby, od školek po programy
pro seniory, jiné se zabývají specifickými problémy určité
skupiny nebo lokality. Existují různé programy, které nabízejí
dobrovolníkům ze zahraničí možnosti zejména krátkodobého
působení v Izraeli. Složení populace dnešních dobrovolníků se
významně liší od předchozích generací; díky delší střední době
života má dnes čas pomáhat i mnoho mužů a žen
v důchodovém věku. Také vysokoškolští studenti běžně doučují
děti a mládež ze znevýhodněného prostředí.
Na univerzitách lze studovat obor sociální práce
v bakalářských i dalších navazujících programech, které spojují
teoretické studium s praxí. Navíc jsou po celé zemi dostupné
zvláštní kurzy pro pečovatele o děti a pomocné zaměstnance
sociálních služeb i praktická školení pro sociální pracovníky.
32
33
Vzd lávání
Všichni Izraelci, od předškoláků po seniory, mohou využít
široké nabídky vzdělávacích programů. Školní docházka je
povinná od 5 do 16 let a do 18 let je bezplatná. Téměř všechny
děti ve věku tří a čtyř let navštěvují určitou formu předškolního
programu, které však nejsou povinné a jsou placené. a jednotlivé obce. Ministerstva mají na starosti osnovy,
vzdělávací standardy, profesní přípravu učitelů, dozor nad
zaměstnanci škol a výstavbou nových školních zařízení; místní
úřady se zase starají o údržbu škol a nákup vybavení
a materiálů.
Školství se muselo
přizpůsobit neustálé
potřebě přijímat
a začleňovat nové
přistěhovalce
a vzdělávat děti
z různých
národnostních
a kulturních prostředí
– židovských,
arabských a drúzských,
náboženských
i sekulárních. Školy se
proto dělí na státní,
které navštěvuje většina
Těšíme se do školy
žáků; státní náboženské,
kde je kladen důraz na studium židovství, židovských tradic
a náboženské praxe; arabské a drúzské, kde výuka probíhá
v arabštině a je zaměřena na arabskou a drúzskou historii,
tradici a kulturu; a soukromé školy, které provozují různé
náboženské a mezinárodní organizace. Na úrovni střední školy
si studenti mohou zvolit akademické, technické, zemědělské
nebo vojenské zaměření. Žáci se zvláštními potřebami jsou
na základě svých schopností a stupně postižení buď zařazeni
do běžného vzdělávacího systému, kde mají k dispozici další
pomoc, nebo navštěvují speciální zařízení.
TERCIÁRNÍ
VZDĚLÁVÁNÍ hraje
ústřední roli v rozvoji
země. V akademickém
roce 2009 − 2010 bylo
na izraelských školách
terciárního vzdělávání
zapsáno 280 000
studentů, z toho asi 38
procent na univerzitách,
41 procent na institucích
vysokoškolského typu
nabízejících
specializované
pomaturitní studijní
programy a 21 procent se
Tělesná výchova ve školách
výuky účastnilo
prostřednictvím programu Open University. V Izraeli působí
osm univerzit, které nabízejí celou řadu programů, od
bakalářských až po postdoktorantské, v přírodních
i společenských vědách. Vysoké školy poskytují akademické
kurzy i zvláštní vzdělávání v oborech, jako je učitelství pro
základní školy, hudba, umění, módní návrhářství a tělesná
výchova. Několik institucí
zajišťuje i další vzdělávání, které
umožňuje získat osvědčení
o odborném vzdělání.
Různé typy škol si mohou vybírat ze široké škály programů
a výukových materiálů, které splňují jejich individuální
požadavky. Každoročně je také zvoleno zvláštní téma
celostátního významu, které se na školách probírá do hloubky,
aby studenti lépe pochopili hodnoty jakými jsou například
demokracie, ochrana životního prostředí, národní jazyk
a mír, a vážili si jich. Ministerstvo školství se také podílí na
procesu harmonizace vzdělávacích standardů s moderními
pedagogickými postupy, jako je požadavek respektování
rovnosti pohlaví, zvyšování prestiže učitelů, rozšiřování
humanitních osnov a podpora studia přírodních věd
a technologií. Klíčovým aspektem této politiky je zajistit všem
dětem rovné příležitosti ve vzdělávání a zvýšit počet žáků, kteří
úspěšně složí přijímací zkoušky na vysokou školu.
Na správě a financování školství se podílejí Ministerstvo
školství, kultury a sportu, Ministerstvo vědy a technologií
34
VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH:
Vzdělávacích programů se
účastní i desetitisíce dospělých;
někteří s cílem zlepšit si
základní znalosti a dovednosti,
jiní za účelem zvýšit svou
profesní kvalifikaci, rozšířit si
obzory a objevovat nové zájmy.
Pro nové přistěhovalce pořádají
speciální vzdělávací zařízení –
tzv. ulpany – intenzivní kurzy
hebrejštiny, zpravidla
v délce pěti měsíců, po jejichž
absolvování se většina nově
příchozích dokáže domluvit
v každodenních situacích.
Kresby dětí k 60. výročí
založení Státu Izrael
35
V da a technologie
Za důrazem na vědecký
výzkum a technologický
rozvoj Izraele stála
především touha proměnit
převážně pustou zemi
v moderní stát. Zpočátku se
výzkum zaměřoval na
projekty celostátního
významu. Dnes je Izrael
jedním ze států s nejvyšším
podílem obyvatel
pracujícího ve vědeckém
a technologickém výzkumu
Přenosný disk USB a s nejvyšším rozpočtem na
výzkum a vývoj v poměru
k HDP. V celé řadě činností, od základního výzkumu po
průmyslový rozvoj a marketing, hrají zásadní roli společné
dvounárodnostní výzkumné nadace:. poté co řady izraelských
odborníků posílilo mnoho vynikajících vědců, inženýrů
a techniků z řad statisíců přistěhovalců z bývalého Sovětského
svazu, procento kvalifikovaných pracovníků se výrazně zvýšilo.
Jejich vliv na vědecké a technologické úspěchy Izraele bude
přetrvávat ještě celá desetiletí.
Protokol VoIP
Výzkum a vývoj v Izraeli
probíhá především na sedmi
univerzitách, v desítkách
státních a veřejných
výzkumných ústavů
a stovkách civilních
i vojenských podniků.
Významný výzkum
v oblastech, jako je
telekomunikace, výroba
elektrické energie a řízení
vodních zdrojů, vyvíjejí také
lékařská centra a množství
firem poskytujících veřejné
služby.
UNIVERZITNÍ VÝZKUM A VÝVOJ: Za své úspěchy na poli
vědy a techniky vděčí Izrael velkému počtu kvalifikovaných
pracovníků. Více než 80 procent veškerého výzkumu určeného
k publikaci probíhá na izraelských univerzitách. Značný
počet patentů, který univerzity podávají, svědčí o jejich úzké
spolupráci s průmyslem. Velký komerční úspěch přineslo
například založení vědecko-průmyslových parků v blízkosti
univerzitních areálů. Univerzity, často ve spolupráci s místními
i zahraničními koncerny, zakládají také své průmyslové firmy,
36
jejichž cílem je uvést na trh určité produkty na základě
výsledků vlastního výzkumu.
LÉKAŘSKÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Více než polovina vědeckých
publikací se týká biotechnologií a biomedicínského a klinického
výzkumu. Místní vědci vynalezli postup pro výrobu lidského
růstového hormonu, interferonu (skupiny proteinů účinných
proti virovým infekcím) a copaxonu, léku účinného při léčbě
roztroušené sklerózy. Díky genetickému inženýrství
a klonování vznikla celá řada diagnostických souprav
založených na monoklonálních protilátkách a další
mikrobiologické produkty.
Software pro zasílání rychlých
zpráv
Po celém světě se dnes
prodává technologicky
vyspělé lékařské vybavení
pro diagnostiku i léčbu
vyvinuté v Izraeli. Patří mezi
ně například systémy
počítačové tomografie (CT)
a magnetické rezonance
(MR), ultrazvukové přístroje,
scintilační kamery,
chirurgické lasery
a miniaturní kamery
uzavřené v polykatelných
kapslích, které slouží pro
diagnostiku chorob
zažívacího traktu.
PRŮMYSLOVÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Průmyslový výzkum
a vývoj v Izraeli se zaměřuje především na elektroniku;
nejvýznamnějšího pokroku v této oblasti dosahuje zejména
několik velkých podniků. Tyto společnosti orientované
na výzkum a vývoj se v posledních letech staly předními
zaměstnavateli a také významně posílily portfolio izraelského
vývozu.
Oblast komunikačních technologií se soustředí zejména na
rozšiřování a zdokonalování možností digitalizace, zpracování,
přenosu a úpravy obrazu, řeči a dat. Moderní telefonní
ústředny, systémy na zasílání hlasových zpráv a zdvojovače
telefonních linek jsou jen několika příklady ze široké škály
těchto pokročilých produktů. Izrael je také předním světovým
výrobcem optických vláken, elekrooptických systémů kontroly
desek s plošnými spoji a infračervených systémů pro noční
vidění. Vývoj a výroba se soustředí také na počítačové
vybavení, především software a periferní zařízení. Některé
softwarové produkty vyvinuté v Izraeli byly navrženy speciálně
pro využití na rozsáhlých podnikových serverech, většina jich
37
je však určena pro malé nebo středně velké systémy, zejména
osobní počítačové pracovní stanice. Jedním z posledních
úspěchů byl vývoj počítačové myši se třemi dotykovými prvky,
která umožňuje nevidomým „číst“ text a obrázky na obrazovce.
V Izraeli se také vyrábí roboti, kteří dokáží vykonávat celou
paletu úkonů, od broušení diamantů, sváření, balení až po
stavební práce. Momentálně probíhá výzkum, který se zabývá
vývojem robotů s umělou inteligencí.
Společnost Israel Aircraft
Industries ve spolupráci
s Izraelskou kosmickou
agenturou vyrobila a vypustila
do kosmu družice navržené
a sestrojené v Izraeli. Kromě
toho Izrael vyvíjí, vyrábí
a vyváží celou řadu dalších
aeronautických produktů,
například zobrazovací systémy,
aeronautické počítače,
přístrojové systémy a letové
simulátory; Izrael je rovněž
světovou jedničkou
v technologii a výrobě
bezpilotních letounů. První
První izraelský astronaut, izraelský astronaut, plukovník
2001 Ilan Ramon, tragicky zahynul
společně se šesti kolegy z NASA při rozpadu raketoplánu
Columbia během sestupu do atmosféry Země.
ZEMĚDĚLSKÝ VÝZKUM A VÝVOJ: Nehostinná země
a omezené pracovní síly vedly k potřebě optimálně využít
vzácných zdrojů vody. Výsledkem bylo zavedení některých
zcela revolučních metod
v zemědělství. Zemědělský
výzkum a vývoj provádí
především Organizace
pro zemědělský výzkum
Ministerstva zemědělství.
Výsledky výzkumu se
prostřednictvím návazného
systému rychle zkoušejí
v praxi a případné problémy
jsou okamžitě předkládány
vědcům k dořešení. Izraelské krávy drží světový
rekord v produkci mléka: díky
vědeckému šlechtění
a genetickému testování
nyní průměrná dojnost jedné
krávy přesahuje 10 000 litrů
Chemická hnojiva – izraelské
za rok. Izraelští zemědělci
technologické úspěchy, 1979
38
jsou také průkopníky zemědělské biotechnologie. V této
oblasti již byly vyvinuty produkty určené pro trh, od geneticky
upravovaných semen a biopesticidů po snadno rozložitelné
plasty a počítačem řízené systémy zavlažování a hnojení.
Hledání způsobů, jak šetřit vodou, vedlo k vývoji počítačem
řízených systémů zavlažování, např. kapkové metody, která
dávkuje vodu přímo ke kořenovým systémům rostlin. Díky
intenzivnímu výzkumu jsou nyní využívány obrovské podzemní
zásoby brakické vody pod Negevskou pouští
k pěstování zemědělských produktů, jako například vysoce
kvalitních rajčat a melounů pro evropský a americký zimní trh.
Počítače vyvinuté a vyrobené v Izraeli jsou široce využívány
ke koordinaci každodenních činností na farmách, například
vstřikování hnojiv a sledování důležitých faktorů ovlivňujících
životní prostředí, optimální dávkování krmiv z hlediska poměru
mezi náklady a užitkem, chov drůbeže v prostředí s řízenou
teplotou a vlhkostí, a jiné.
ENERGETICKÝ VÝZKUM
A VÝVOJ: Pozitivní stránkou
nedostatku konvenčních
zdrojů energie v zemi je
intenzivní rozvoj alternativních
energetických zdrojů, jako je
solární, termální a větrná
energie. Izrael zaujímá přední
postavení v oblasti získávání
solární energie na všech
úrovních a může se pochlubit
nejvyšší mírou využití
solárního vytápění
v domácnostech na obyvatele
na světě. V poslední době byl
vyvinut nový, vysoce efektivní
solární kolektor pohlcující
Izrael 2000
koncentrované sluneční
záření, který přispívá ke
zvýšení průmyslového využití solární energie. Pokrokem
v zužitkování větrné energie byl vynález větrné turbíny
s ohebným nafukovacím rotorem. Tým vědců z Technionu
(Izraelský technologický institut) vyvinul postup, který využívá
horký vzduch a vodu k výrobě energie v tisíc metrů vysokých
komínech.
39
Květiny
Ovoce
Móda
Užité umění
Hospodá ství
Izrael se po mnoho let mohl chlubit jedním z nejrychleji
rostoucích HDP na světě. V současné době Izrael zažívá
období hospodářské konjunktury, která začala v roce 2003, po
dvouletém zpomalení téměř všech ekonomických aktivit.
V roce 2006 HDP Izraele vzrostl o 5,1 %, a to i navzdory Druhé
libanonské válce, která způsobila dočasný pokles HNP o 0,7%.
K rychlému nastartování a pokračujícímu prudkému růstu
přispěl především obchodní sektor, který vykázal celkový růst
6,4 %; v roce 2006 tak HDP na obyvatele činil zhruba 20 000
amerických dolarů.
Nejmarkantnějším hospodářským úspěchem země za 61 let její
existence je rychlost vývoje při současné snaze o řešení čtyř
závažných otázek: 1. zajištění národní bezpečnosti, do kterého
stát v současné době investuje asi 8 % HDP (v porovnání s více
než 25 % v 70. letech 20. století); 2. integrace značného počtu
přistěhovalců – což je vlastním smyslem vzniku židovského
státu (počet všech přistěhovalců přesáhl 3 000 000, jde tedy
o pětinásobný nárůst od vzniku státu v roce 1948); 3. zavedení
moderní infrastruktury, která by vyhovovala požadavkům
hospodářského růstu; 4. zajištění vysoké úrovně veřejných
služeb.
Cenou za tento mimořádný růst byl až donedávna schodek
platební bilance. V roce 2006 však vývoz poprvé převládl nad
dovozem. Zahraniční dluh byl splacen a v posledních letech se
Izrael naopak stal věřitelem. V průběhu roku 2006 Izrael
i nadále plnil své hlavní makroekonomické cíle, kterými je
nízká, někdy i záporná inflace (snížení ze 445 % v roce 1984),
velmi nízký schodek rozpočtu a omezené zvyšování veřejných
výdajů. Izrael se také ukázal být atraktivní lokalitou pro
mezinárodní investory.
MĚNA: Oficiální měnou je šekel (dělí se na 100 agorot),
původně váhová jednotka pro placení ve zlatě a stříbře
používaná ve druhém tisíciletí př. n. l. V bibli je například
zmínka o tom, že Abrahámův služebník předal Rebece u studny
„zlatý nosní kroužek o váze půl šekelu a dva náramky pro ni
o váze deseti šekelů zlata“ (Genesis 24:22). V srpnu 2009 měl
izraelský šekel hodnotu 0,26 amerického dolaru.
40
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ REFORMY: Nový izraelský šekel (ILS) je
v současnosti „tvrdou“ měnou, se kterou se volně obchoduje
na všech mezinárodních peněžních trzích. Jedná se o relativně
nedávný vývoj; měna byla totiž celé desítky let kontrolována,
což bylo zásadní pro přežití a růst ekonomiky, podobně jako
v mnoha dalších zemích po druhé světové válce. O směnném
kurzu šekelu po odstranění všech měnových restrikcí
rozhoduje mezinárodní peněžní trh.
V rámci programu hospodářské reformy, který vláda přijala
v roce 2003, dochází k cílenému snižování rozpočtu (a zároveň
i daní) a také k zefektivnění hospodářství. Vláda sice stále musí
podporovat ekonomické iniciativy, od 90. let 20. století se však
díky vládní politice podařilo přímé zásahy do hospodářství
omezit. Kromě praktického zrušení dávek podporujících ceny
základních komodit a omezení programu dávek na podporu
zahraničních investic a vývozu zahájila vláda rozsáhlou
privatizaci v podobě prodeje stovek veřejných společností.
NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: Vysokou cenou, kterou Izrael
musel platit za udržení zázračného ekonomického růstu
a zároveň zvládání dalších obtížných úkolů, byl až donedávna
problém obchodního deficitu. Tento rozdíl mezi vysokou úrovní
dovozu a podstatně menším vývozem vedl k ekonomické
závislosti na zahraničních zdrojích. Primárním cílem politiky
každé vlády, který se nakonec podařilo splnit, proto bylo
dosáhnout „ekonomické nezávislosti“ – tedy okamžiku, kdy
vývoz zaplatí dovoz a tento schodek zmizí.
Vzhledem k relativně malé ekonomice a omezenému domácímu
trhu závisí růst izraelského hospodářství především na
rozšiřování vývozu. Velká část kreativních zdrojů země je proto
věnována rozvoji průmyslového exportu. Konkurenceschopnost
zboží, jež Izrael vyváží, se zvýšila po připojení k Všeobecné
dohodě o clech a obchodu (GATT) a zavedení volné obchodní
zóny na průmyslové produkty s Evropským společenstvím
(1975) a na všechny produkty se Spojenými státy (1985).
Izraelské zboží tedy může být bezcelně vyváženo do Evropské
unie i Spojených států. Izraelští výrobci se tak mohou zaměřit
na trh, který je téměř 110 krát větší než jejich domácí odbytiště,
41
a přilákat investory, kteří chtějí exportovat své produkty do
Evropy bez nutnosti platit clo. Izraelští investoři také založili
společné podniky s jordánskými a egyptskými společnostmi
ve zvláštních průmyslových zónách, které umožňují bezcelní
vývoz produktů do USA a EU.
Ve snaze maximalizovat
své šance na úspěch
hledají izraelské
podniky na
mezinárodním trhu
segmenty, v kterých by
mohli uplatnit svou
jedinečnost. Při
vytváření společných
podniků se zahraničními
průmyslovými firmami
se často využívá spojení
místních inovací
s masovou zahraniční
Za lepší životní prostředí, 1993 výrobou. Společné
projekty vznikly
například v oblastech elektroniky, softwaru, lékařského
vybavení, tisku a počítačové grafiky. Mnoho z těchto projektů
při získávání kapitálu využívá pomoci různých rámcových
programů, například podpory bilaterálních nadací pro rozvoj,
výzkum a spolupráci.
HOSPODÁŘSKÁ SITUACE: Hlavní příčinou vysoké inflace
v Izraeli byla vždy velká veřejná spotřeba, způsobující značný
schodek státního rozpočtu. K zajištění ekonomické stability
bylo nutné dostat inflaci pod kontrolu, snížit schodek platební
bilance a udržet rychlý hospodářský růst. To vše vyžadovalo
omezení vysokých veřejných výdajů, k čemuž v posledních
letech také došlo. Financování těchto výdajů si žádalo vysoké
daně, kterými byli občané zatíženi po mnoho let. V poslední
době byly přijaty změny daňového systému, které umožnily
lepší začlenění Izraele do světové ekonomiky.
PRÁCE A ZAMĚSTNANOST: Ochranu a blaho zaměstnanců
zajišťuje rozsáhlá legislativa. V zákoně jsou zakotvena některá
základní práva zaměstnanců, například maximálně -47
hodinový pracovní týden, placené přesčasy a práce
o svátcích, placená dovolená a nemocenská dovolená,
vyplácení odstupného a důchodové pojištění. Mzdy a konkrétní
pracovní podmínky v jednotlivých ekonomických sektorech
jsou stanoveny dohodami vyjednanými mezi vládou (jako
hlavním zaměstnavatelem), různými odborovými svazy
a zaměstnavatelskými organizacemi.
PRŮMYSL: Dnešní Izrael je průmyslově vyspělá země, kde se
valná část výroby, včetně výroby v mnoha tradičních oborech,
42
zakládá na usilovném moderním výzkumu a vývoji, použití
nejmodernějších procesů, nástrojů a strojového vybavení. To
vše je výsledkem strmého a intenzivního rozvoje.
Díky obrovským investicím do leteckého a zbrojního průmyslu
vznikly nové technologie, které se v Izraeli staly základem
jedinečných vyspělých průmyslových odvětví, kam patří
zdravotnická technika, elektronika, počítačový software
a hardware, telekomunikace atd. V 80. letech 20. století se do
vlasti vrátili Izraelci pracující do té doby v Silicon Valley
a byla zde založena vývojářská centra nadnárodních
společností, jako je Intel, Microsoft, IBM a další. V 90.
letech 20. století pak do země přišli vysoce kvalifikovaní
vědci, inženýři, technici a zdravotničtí pracovníci z bývalého
Sovětského svazu, kteří izraelský průmysl pozvedli na
současnou vyspělou úroveň s bohatou paletou produktů
určených pro export.
Vzhledem k nedostatku přírodních
zdrojů a surovin se izraelská
ekonomika opírá především vysoce
kvalifikované pracovní síly, vědecké
instituce a centra výzkumu a vývoje.
Dnes se průmysl v Izraeli soustředí
především na výrobu produktů
s vysokou přidanou hodnotou, které
jsou založeny na izraelských
vědeckých vynálezech
a technologické inovaci.
POKROKOVÁ ODVĚTVÍ: Nejrychlejší
růst (v posledních letech průměrně
8 procent ročně) vykazují pokrokové
sektory náročné na dovednosti
a kapitál, které vyžadují
Sté výročí průmyslu – komplikované výrobní postupy
Genetické inženýrství
a také značné investice do výzkumu
a vývoje. Na ty je věnováno 4,4
procenta HDP Izraele, což je jeden z nejvyšších podílů vůbec.
Kvalita výzkumu a vývoje v Izraeli je podle odborníků OSN
hodnocena jako jedna z 10 nejlepších na světě. K tomuto
úspěchu významně přispívají akademické výzkumné ústavy,
které zajišťují většinu základního výzkumu a rizikový kapitál.
Věk informačních technologií (internetu, elektronického
obchodu atd.) pomohl izraelské ekonomice a především
pokrokovým odvětvím dostat se do popředí světového vývoje
v těchto oblastech. Celou řadu mezinárodně uznávaných
izraelských společností koupila špičková obchodní konsorcia za
mnohamiliardové částky.
V Izraeli v současnosti vzniká velké množství nových podniků,
43
k čemuž přispívá mimořádný počet kreativních a talentovaných
jedinců a dostupnost vysoce odborných pracovních sil.
Rostoucí počet izraelských podniků na Wall Street
a evropských burzách je dalším důkazem toho, jakému
respektu a uznání se izraelský průmysl těší.
DIAMANTOVÝ PRŮMYSL V IZRAELI: Izrael je předním
světovým střediskem opracování diamantů a obchodu s nimi.
Je tomu tak především proto, že izraelský diamantový průmysl
je stejně mnohostranný jako využití zdejších diamantů.
Izraelské diamanty jsou synonymem důvěry a spolehlivosti;
jsou zaručeně pravé a nekonfliktního původu.
Diamantový průmysl v Izraeli kromě
toho přestavuje světovou špičku
v oblasti nejmodernějších technologií
i řemeslného zpracování, což je
zárukou toho nejlepšího výsledku při
opracování diamantů ze surové
podoby. Velký rozsah místní
produkce a bezcelní dovoz surových
i opracovaných diamantů umožňuje
udržet konkurenceschopné ceny.
Izraelská diamantová burza je
největším místem obchodu
s diamanty na světě. Pod jednou
střechou se tu nacházejí veškeré
provozní mechanismy a vše, co
mohou kupující diamantů potřebovat.
Sté výročí průmyslu
– Medicínské
inženýrství
Izrael dodává většinu světové
produkce malých broušených
kamenů, které se zasazují do šperků.
Zajišťuje také 40 procent broušení diamantů všech velikostí
a tvarů. Izrael je tedy největším světovým střediskem
opracování diamantů jak z hlediska výroby, tak i prodeje.
ZEMĚDĚLSTVÍ: Izrael se dostal na světovou špičku také
v oblasti kvalitní a vysoce výnosné zemědělské výroby. Farmáři
a vědci tu spolupracují na vývoji a zavádění důmyslných
vědeckých metod do všech zemědělských odvětví.
Široce se využívá strojní zařízení a elektronické vybavení
navržené a vyrobené přímo v Izraeli, a to ve všech činnostech
od zavlažování a sklízení až po dojení a balení.
a americké trhy v chladných zimních
měsících.
STAVEBNÍ PRŮMYSL: Izraelské
společnosti patří mezi světovou
špičku v oblasti projektování
a výroby stavebních kovových
konstrukcí, montovaných součástí
a komponent, jako jsou dveře, okna,
sanitární zařízení, potrubí, armatury,
příslušenství a další. Toto zboží se
úspěšně prodává po celém světě
a najdeme ho na významných
stavbách na všech kontinentech.
DOPRAVA A KOMUNIKACE: Význam
dopravy a komunikací v Izraeli
Sté výročí průmyslu
značně přesahuje jejich malý podíl na
– Průmyslové
hospodářské statistice. Toto odvětví
použití počítačů
totiž zajišťuje infrastrukturu, a slouží
tak všem ostatním ekonomickým
odvětvím i domácnostem.
V posledních letech došlo v souvislosti se zvýšením
turistického ruchu především k výraznému růstu letecké
dopravy, komunikační sektor však rostl ještě rychleji.
Od počátku 50. let 20. století se celková hrubá tonáž
obchodního loďstva více než zdesetinásobila, letecká doprava
nyní převáží více než 100 krát více cestujících. Za stejné období
se zdvojnásobila délka silnic, počet autobusů se více než
ztrojnásobil a nákladních vozů je desetkrát víc.
CESTOVNÍ RUCH: Turisty láká rozmanitost Izraele,
archeologické památky a posvátná místa i téměř nepřetržité
slunečné počasí a moderní rekreační zařízení u Středozemního
moře, Galilejského jezera (Kineretu), Rudého moře a Mrtvého
moře. Toto odvětví se sice na HNP podílí méně než 3 %,
přináší však v cizí měně přidanou hodnotu ve výši 85 % – má
tedy nejvyšší přidanou hodnotu ze všech vývozních odvětví
v zemi. V cestovním ruchu je zaměstnáno přibližně 80 000
lidí. Obrovský potenciál tohoto odvětví ještě čeká na své
využití – je totiž jedním z hlavních faktorů izraelského plánu
hospodářského růstu.
Díky maximálnímu využití tolik vzácné vody a obdělávatelné
půdy produkuje Izrael více potravin, než využije pro vlastní
potřebu. Dováží se zejména obilí, maso, čaj, káva, rýže a cukr,
vývoz však značně převažuje. Nejúspěšnější je vývoz růží
s dlouhými stonky, vícekvětých karafiátů, melounů, kiwi, jahod,
rajčat, okurek, paprik a avokád, a to především na evropské
44
45
Kultura a volný
as
Taneční festival v Karmielu Zimriyia – Světové
shromáždění pěveckých sborů
Čtyři tisíciletí židovského dědictví, století politického
sionismu a šest desetiletí moderního národního života se
významně projevilo na vývoji izraelské kultury, která reflektuje
mezinárodní vlivy, ale zároveň se snaží uchovat si svou vlastní
originální identitu. Formy kulturního vyjádření skrze umění
jsou v Izraeli stejně rozmanité jako jeho populace. Najde se
tu něco pro každého – setkáte se s profesionálními talenty
mezinárodního formátu i s nepřebernou řadou možností pro
začínající umělce a amatéry.
46
největšímu rozvoji došlo v 60. letech: v té době vzniklo mnoho
zábavních skupin přiřazených k různým vojenským jednotkám.
Hlavní zdroje populární zábavy představují pochopitelně
televize a rádio, pravidelně se také po celé zemi pořádají živá
představení komiků, zpěváků, hudebníků, hudebních skupin
a různých jiných uměleckých spolků. Někteří umělci se
proslavili také v zahraničí, například Dudu Fisher, zesnulá
Ofra Haza, Rami Kleinstein, Aviv Gefen, David Broza a Noa
(Achinoam Nini). V roce 1998 zvítězil izraelský transsexuál
známý pod uměleckým jménem Dana International v hudební
soutěži Eurovision, a stal se tak světovou hvězdou. Současná
hudební scéna v Izraeli je mnohotvárná a často odvážná
a nekonformní. Mnoho nových talentů se na izraelské
popové scéně prosadilo prostřednictvím televizního pořadu
Kochav Nolad (Zrodila se hvězda), izraelské obdoby soutěže
Česko hledá superstar. Stále větší oblibě se mezi Izraelci těší
středomořská hudba, která vychází především z arabských
a řeckých kořenů. V Izraeli byly také uvedeny inscenace
slavných muzikálů v hebrejštině, například Bídníci a Za zvuků
hudby, a setkaly se s nadšeným ohlasem. Značnou popularitu
si začíná získávat i nová generace bavičů.
DIVADLO: Divadlo v Izraeli má mnoho tváří – naleznete zde
divadla s repertoárem současným i klasickým, domácím
i převzatým, experimentálním i tradičním. Dramatici, herci,
režiséři a producenti rozmanitých původů spojují cizí prvky
s místními, čímž postupně vzniká svébytná podoba izraelského
divadla. Divadelní scéna překypuje životem, působí tu mnoho
profesionálních souborů i dalších divadel a desítky oblastních
a ochotnických skupin, které hrají po celé zemi pro početné
a oddané publikum. V posledních letech podnikají mnohé
izraelské herecké spolky turné po východní a západní Evropě
a Spojených státech, účastní se mezinárodních festivalů,
například v Edinburghu a Berlíně, a vystupují na významných
divadelních akcích v Evropě, Spojených státech i jinde. Existuje
také početná skupina poloprofesionálních a amatérských
skupin, které pořádají představení v angličtině a ruštině.
Nejvýznamnější profesionální herecké společnosti sídlí ve
čtyřech největších městech.
FILM: Filmový průmysl v Izraeli od svých počátků v 50. letech
20. století urazil značný kus cesty. První filmy produkované
a natočené Izraelci byly stejně jako dobová izraelská literatura
pojímány v hrdinském duchu. Některé filmy z poslední doby
vycházejí z pohnutého osudu izraelského lidu a zabývají se
například osudy lidí přeživších holocaust a jejich dětí a útrapy
nových přistěhovalců. Jiné snímky odrážejí stále významnější
trend směrem k zobrazování současné reality Izraele a zabývají
se izraelsko-arabským konfliktem nebo jsou zasazeny do
kontextu univerzalistické, poněkud odcizené a požitkářské
společnosti.
ODDECHOVÁ ZÁBAVA: Koncept lidové zábavy vznikl v Izraeli
ve 40. letech 20. století ještě před vyhlášením státu, ale k jeho
Izraelské filmy a filmoví tvůrci získali v posledních letech
mnoho mezinárodních ocenění. Stále větší počet snímků
První dopisy – Den známek
47
izraelské produkce se setkává s úspěchem v zahraničí
a v zemi se natáčí stále více zahraničních a koprodukčních
kasovních trháků. Filmový průmysl v Izraeli podporuje zvláštní
odbor Ministerstva průmyslu, obchodu a práce – Izraelské
filmové centrum – které napomáhá místním
i zahraničním producentům a poskytuje nejrůznější služby, od
zprostředkování kontaktů až po finanční pobídky. Povědomí
o izraelském filmu pomáhají rozšiřovat takové události, jako
je Izraelský filmový festival v jeruzalémském Cinematheque
a podobné akce v Haifě a Sderotu, stejně jako festivaly
izraelského filmu v zahraničí.
Frontispis Bible
nakladatelství
Schocken z
roku 1290,
Světová výstava
známek 1985
Součástí
nedávno
zrenovované
centra
Cinematheque
v Jeruzalémě
je archiv
čítající tisíce
filmů, studijní
knihovna,
promítací sály
a výstavní
prostory.
Spielbergův filmový archiv při Hebrejské univerzitě v
Jeruzalémě je největším světovým
úložištěm filmového materiálu
s náměty z židovského
a izraelského života. Spravuje ho
univerzita společně s Ústředním
sionistickým archivem a jeho
hlavní činností je sběr, uchovávání
a katalogizace židovských filmů
a zpřístupnění materiálů
výzkumným pracovníkům,
filmovým a televizním scénáristům
a producentům z celého světa.
KLASICKÁ HUDBA: Už po první
světové válce zaujala hudba
důležité místo v kulturním životě
židovské komunity v Palestině.
Hudba na profesionální úrovni se
48
50. mezinárodní soutěž
harfistů v Izraeli, 2009
však rozšířila až ve 30. letech 20. století, kdy do země proudily
stovky učitelů a studentů hudby, skladatelů, instrumentalistů
a zpěváků i tisíce milovníků hudby, které z Evropy vyhnala
nacistická hrozba. Palestinský filharmonický orchestr (dnešní
Izraelský filharmonický orchestr) vystoupil poprvé v Tel
Avivu v roce 1936. Okamžitě se stal jedním z ústředních pilířů
hudebního života v zemi a v průběhu let si vybudoval pověst
jednoho z nejkvalitnějších orchestrů na světě. Nedlouho
poté byl založen rozhlasový orchestr (dnešní Jeruzalémský
symfonický orchestr) – přenosy jeho koncertů přilákaly tisíce
posluchačů. Později vznikly další hudební tělesa, například
Izraelský komorní orchestr, Beer-ševská sinfonietta, orchestry
v Haifě, Netanji, Cholonu, Ramat Ganu a Rišon le-Cijonu
a Izraelský orchestr kibuců. Počátkem 80. let 20. století
začaly v Nové izraelské opeře vznikat inscenace na vysoké
profesionální úrovni, které obnovily nadšení veřejnosti pro
operní díla.
V průběhu 90. let 20. století prodělal izraelský hudební život
proměnu díky mohutnému přílivu více než milionu Židů
z bývalého Sovětského svazu. V rámci této imigrační vlny přišlo
do země mnoho profesionálních hudebníků, instrumentalistů,
zpěváků i učitelů hudby, jejichž vliv se projevil vznikem nových
symfonických a komorních orchestrů i menších uskupení,
dynamickým přílivem talentů a oživením vzdělávacích
programů ve školách, konzervatořích a komunitních centrech
v celé zemi. Tradici komorní hudby, která se také datuje od
30. let 20. století, zde udržuje řada mezinárodně uznávaných
souborů a chorálových sborů, které od vlny přistěhovalectví
v 90. letech získaly na rozsahu a rozmanitosti.
Izraelská hudba
49
TANEC: Tanec byl ve společenském a náboženském životě
Židů považován za výraz radosti i smutku už od biblických
dob a dodnes je nedílnou součástí náboženských, národních,
komunitních i rodinných oslav. Izraelský lidový tanec vznikl
jako směs židovských i nežidovských podob lidového tance
z mnoha koutů světa. Zatímco v jiných zemích je žádoucí, aby
lidový tanec zachoval staré venkovské tradice, v Izraeli je to
neustále se vyvíjející forma umění, která od 40. let 20. století
prošla na základě historických a moderních zdrojů i biblických
asociací a současných tanečních stylů mnoha proměnami.
První osadníci si s sebou přinesli své národní tance, které pak
přizpůsobili novému prostředí. Jeden z nich, rumunský tanec
hora, se pak stal ztělesněním nového života, který přistěhovalci
přišli budovat do své nové vlasti. Spojení v uzavřeném
kruhu všem tanečníkům dodávalo rovné postavení a díky
jednoduchým krokům se ho mohli zúčastnit všichni; spojené
ruce symbolizovaly novou ideologii. Od roku 1988 se ve městě
Karmiel v Galileji každoročně pořádá třídenní festival lidových
tanců, kterého se účastní soubory z celého Izraele i ze všech
částí světa.
Tanec jako výraz umění se v zemi
začal prosazovat začátkem 20. let
20. století s příchodem učitelů tance
a nadšených tanečníků
z evropských kulturních center. Po
vzniku Izraelského státu se tanec
rozvinul na vysoké profesionální
úrovni a vzniklo množství souborů,
z nichž každý představoval jiný
směr a styl. Dnes v celé zemi
i v zahraničí působí více než tucet
profesionálních tanečních souborů
s rozmanitým repertoárem, z nichž
většina sídlí v Tel Avivu.
K izraelským zásluhám na poli
pohybové výchovy patří metody
Balet, 2007
Mosheho Feldenkraise, které se
vyučují po celém světě, a Eshkol-Wachmanův systém záznamu
pohybu, jeden ze tří nejznámějších systémů pro zachycení
tance a pohybu v písemné podobě.
LITERATURA: Pro vývoj literatury v zemi byla ústřední stoletá
snaha o obrození hebrejštiny jako každodenního jazyka i jako
mocného výrazového literárního prostředku. Spisovatelé
a básníci zpracovávají místní témata a události i univerzální
náměty, odrážejí měnící se povahu zájmů v zemi a dokumentují
vývoj složité mnohovrstevnaté společnosti. V Izraeli
každoročně vychází na 2 500 titulů, které vedle nových vydání
klasických děl a překladů z cizích jazyků najdete v mnoha
knihkupectvích v každém malém i velkém městě. Referenční
a výpůjční služby zajišťuje zhruba 1 000 knihoven, mezi nimi
50
i několik pojízdných, které působí v odlehlých oblastech.
Mezinárodní knižní veletrh, pořádaný každé dva roky
v Jeruzalémě, pokaždé přiláká tisíce návštěvníků a v průběhu
Týdne hebrejské knihy, který se koná každé jaro, se náměstí
a parky ve městě promění v rušné knižní trhy. Kromě bohatého
souboru hebrejské literatury v Izraeli vzniká i značné množství
prozaických a básnických textů v jiných jazycích, například
v arabštině, angličtině a francouzštině. Od doby, kdy do země
přišlo přes milion Židů z bývalého Sovětského svazu, se Izrael
stal hned po Rusku druhým největším střediskem literární
tvorby v ruštině.
VÝTVARNÉ UMĚNÍ: Moderní malířství, sochařství, fotografie
a další podoby uměleckého vyjádření odrážejí mezinárodní
trendy, ale nezapřou ani vliv svébytného izraelského
temperamentu a krajiny. Umění ve všech možných formách
je v hojném počtu vystavováno v muzeích a mnoha galeriích
po celé zemi. Ze starých částí Jeruzaléma, Jaffa a Safedu se
staly umělecké čtvrti a pro ty, kteří hledají umění v rustikálním
prostředí, je k dispozici umělecká kolonie Ein Hod, která leží na
úpatí Karmelské náhorní plošiny nedaleko Haify.
Masada
Kadidlová stezka
Biblické tely
MUZEA: Přibližně 200 muzeí ve městech, obcích a kibucech
po celé zemi zaměřených na nejrůznější oblasti od archeologie
po zoologii každoročně navštíví miliony lidí. Národní Izraelské
muzeum nabízí expozice věnované archeologii, židovství,
impresionistickým a izraelským malbám i zvláštním sbírkám,
jako jsou například svitky od Mrtvého moře. Součástí
památníku obětí a hrdinů holocaustu Jad Vašem je nové
muzeum, které dokumentuje dobové události prostřednictvím
videa na desítkách obrazovek i tradičních exponátů ve
vitrínách. Muzeum Haaretz a další muzea vystavují expozice
ilustrující vývoj země od prehistorických dob. Svým pojetím
je jedinečné Muzeum diaspory (Bejt Hatfucot), které sleduje
dějiny židovských komunit ve světě prostřednictvím modelů,
dioramat a audiovizuálních ukázek.
ARCHEOLOGIE: Spojení mezi minulostí a současností země
dokládá zhruba 20 000 starověkých památek chráněných
zákonem, které reprezentují tisíciletou historii země. Každý
51
rok jsou ve vykopávkách po celé zemi odkryta nová naleziště
ze všech historických období. Mezi nálezy dosvědčující
dlouhodobé spojení Židů se Zemí izraelskou patří Šalamounovy
stáje v Megidu, domy z izraelitského období v městě Davidově
(Jeruzalémě), rituální lázně na Masadě, četné synagogy ve
všech částech země a svitky od Mrtvého moře, obsahující
nejstarší známý opis knihy Izajáš v čitelném hebrejském
písmu. Při vykopávkách byly objeveny také pozůstatky dalších
civilizací, které v průběhu staletí zanechaly v zemi své stopy.
Veškeré nálezy jsou zdokumentovány a historická naleziště
jsou pečlivě chráněna a označena pro odborníky i návštěvníky.
SPORT: Nejoblíbenějšími sporty v Izraeli jsou fotbal a
basketbal, další příznivce si každoročně získává plavání,
tenis, volejbal, gymnastika, lehká atletika a další sportovní
aktivity. V Izraeli probíhají normální ligové či jiné domácí
soutěže a národní týmy reprezentují zemi na mezinárodních
šampionátech. Hlavní sportovní organizace v Izraeli (Makabi,
Beitar, Hapoel a Elizur) sponzorují místní kluby v různých
sportovních odvětvích a financují programy pro mládež,
v nichž se připravují budoucí šampióni. Židovští sportovci
z celého světa přijíždějí do Izraele změřit své síly v
Makabejských a Hapoelských hrách, které se konají každé čtyři
roky. Na zvláštní sportovní události, jako je např. každoroční
maratónský běh kolem Galilejského jezera nebo Jeruzalémský
pochod se hlásí tisíce účastníků. Neustále stoupá obliba
kempování a pěší turistiky. Do mnoha národních parků
a přírodních rezervací po celém Izraeli se každoročně vypraví
asi 6,5 milionu návštěvníků. Pro dobrodružné povahy se
pořádají turistické výpravy mimo civilizaci v jedněch
z nejkrásnějších koutů světa, nabízí se možnost šnorchlování
u velkolepých korálových útesů v Ejlatském zálivu a projížďky
na koních stezkami zalesněných oblastí Galileje, na plážích
Středozemního moře i v dalších částech země, od krátkých
vyjížděk po několikadenní výlety. V posledních letech se také
stále více lidí věnuje cyklistickým a automobilovým závodům,
závěsnému létání, slaňování, plachtění a windsurfingu.
Archeologie v Jeruzalémě, reliéfy z 12. – 13., 16. a 18. století
MÉDIA: Nedílnou součástí izraelské demokracie je tradice
svobodného tisku. V současnosti v Izraeli vychází sedm deníků
v hebrejštině a jedenáct v dalších jazycích, včetně arabštiny,
a velký počet dalších periodik. Dva televizní kanály, kabelová
a satelitní televize (s místními
programy i desítkami programů
zahraničních) a několik rádiových
stanic nabízí pestrou škálu pořadů,
mezi nimiž nechybí zprávy, rozhovory,
panelové diskuse, soutěže, filmy
a zábava a samozřejmě i vzdělávací
a kulturní pořady. Programy
v arabštině se zaměřují na zájmy
arabského obyvatelstva a vysílání
v dalších jazycích je přizpůsobeno
potřebám přistěhovaleckých skupin
a turistů. Pro posluchače v zahraničí
se pravidelně vysílají pořady na
krátkých vlnách.
Wingateův institut
Sport pro všechny
18. makabejské hry,
2009
52
53
Izrael a sv t
Izraelský institut pro export a
mezinárodní spolupráci – 50.
výročí, 2008
IZRAEL SOUČÁSTÍ
SPOJENÝCH NÁRODŮ: Stát
Izrael je od roku 1949 členem
Organizace spojených národů
a udržuje diplomatické styky
s většinou států světa. Po
staletích pronásledování
a po zničující zkušenosti
holocaustu a dlouhých letech
arabsko-izraelského konfliktu se izraelská zahraniční politika
zaměřuje na prosazování míru, ale také na zajištění bezpečnosti
země a podporu spolupráce se všemi národy.
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE: Společným jmenovatelem
vztahů Izraele s mnoha rozvojovými zeměmi v Africe, Asii
a Latinské Americe je sdílení získaných poznatků a vědomostí
v oblastech, jako je zemědělství, územní plánování, veřejné
zdraví a rozvoj společnosti. Již od svého založení Izrael aktivně
usiluje o vzájemnou výměnu zkušeností, které nasbíral
v průběhu svého rozvoje, s dalšími národy. Tyto snahy vyústily
v roce 1958 v založení Centra pro mezinárodní spolupráci
(MASHAV) jako odboru Ministerstva zahraničních věcí, který
zodpovídá za plánování a realizaci izraelského programu
mezinárodní spolupráce. Programy odboru MASHAV jsou
založeny na předávání technologických dovedností a rozvíjení
lidských zdrojů. Za podpory ministerstev, profesionálních
i akademických institucí a výzkumných středisek z celého
Izraele odbor MASHAV spolupracuje se zeměmi rozvojového
světa a s přechodovými ekonomikami. Pomáhá jim překonávat
specifické těžkosti spojené s jejich rozvojem, jako je zmírňování
chudoby, zajišťování primární zdravotní péče
a bezpečnosti potravin, vzdělávání dětí, boj proti desertifikaci,
rovnost pohlaví, malé a střední podniky a integrovaný rozvoj
venkova. V rámci mírového procesu na Blízkém východě odbor
MASHAV klade důraz na tvorbu rozvojových programů se
sousedními zeměmi ve snaze o prosazení mírové spolupráce
prostřednictvím ekonomického a společenského rozvoje.
Izrael byl do Organizace spojených národů (OSN) přijat
11. května 1949 jako 59. člen a od té doby se účastní celé
řady operací OSN a plně se zapojuje do činnosti organizací
zaměřujících se na otázky zdravotní péče, práce, potravin
a zemědělství, vzdělávání a vědy. Izrael se aktivně účastní
54
také činnosti nevládních organizací působících pod záštitou
OSN, které se zabývají množstvím problematik, od letectví po
přistěhovalectví, od komunikací po meteorologii, od obchodu
po postavení žen.
DIPLOMATICKÉ STYKY: Když v roce 1948 vznikl nový
stát Izrael, Spojené státy ho okamžitě uznaly. Tento akt dal
vzniknout vztahu plnému hlubokého přátelství a vzájemného
respektu, založenému na společně sdílených hodnotách.
Oba národy žijí v dynamických demokratických republikách,
jejichž politické a právní systémy jsou zakotveny v liberálních
tradicích. Oba byly v době svého vzniky označovány jako
průkopníci a oba stále přijímají nové přistěhovalce. Izrael se
Spojenými státy sdílí také celou řadu zahraničně-politických
cílů, včetně způsobu řešení konfliktů mírovou cestou. Přestože
se obě země několikrát „shodly na tom, že se neshodnou“,
své rozpory vždy řešily jako přátelé a spojenci. Silné vazby
mezi oběma zeměmi se projevují ve spojení izraelského
a amerického národa i v partnerství na technologickém,
ekonomickém, ekologickém, bezpečnostním, kulturním
a vědeckém poli.
Kanada uznala Izrael de jure v roce 1949 a mezi oběma zeměmi
již mnoho let panují plnohodnotné diplomatické styky na
základě společných demokratických hodnot. Vzájemné vztahy
posiluje také kulturní a vědecká spolupráce.
Izrael dnes udržuje diplomatické styky téměř se všemi zeměmi
ve střední a jižní Africe i Karibiku. Tyto vztahy se odrážejí
v plodné spolupráci v politické, ekonomické i kulturní sféře
a také ve značném počtu bilaterálních dohod v mnoha
oblastech.
James Ensor, 1860 – 1949, známka
vydaná společně s Belgií
Západní Evropa, díky své
zeměpisné blízkosti a podobným
politickým systémům, představuje
pro Izrael nejpřirozenějšího
obchodního partnera. Dohoda
o evropsko-izraelském
partnerství, která byla podepsána
v roce 1995 a platí od června
2000, umožnila intenzivnější
politické rozhovory i užší ekonomické vztahy. V polovině 90.
let 20. století se Izrael připojil k Rámcovému programu pro
výzkum a technologický rozvoj EU a v prosinci 2004 se
s Evropskou unií dohodl na Akčním plánu v rámci Evropské
politiky sousedství. V listopadu 2007 byl zahájen Obchodní
dialog mezi EU a Izraelem, jehož cílem je podporovat
55
porozumění a spolupráci mezi soukromými sektory obou stran.
Evropská unie je spolu se Spojenými státy, Ruskem a OSN
členem Kvartetu, který usiluje o vyřešení arabsko-izraelského
konfliktu mírovou cestou.
Vztahy mezi Izraelem a zeměmi střední a východní Evropy,
obnovené se znovunastolením demokracie v těchto zemích, se
neustále utužují, a to především v oblasti hospodářství, kultury,
cestovního ruchu a mezinárodní spolupráce. Hospodářské
dohody s těmito zeměmi hrají důležitou roli, protože mnoho
z nich patří do Evropské unie, nebo se o členství uchází.
Vzhledem k tomu, že Ruská federace se jako člen Kvartetu
aktivně podílí na diplomatickém procesu na Blízkém východě
a také na vyjednávání s Íránem o jeho jaderném programu,
mají pro Izrael styky s Ruskem strategický význam. Vztahy
Izraele s euroasijskými státy (státy bývalého Sovětského svazu)
se začaly rozvíjet především v politické, ekonomické a kulturní
oblasti. Oficiální návštěvy a nové dohody položily pevné
základy k jejich dalšímu prohlubování. Obchodní a investiční
spojení se rozrůstají mimořádnou rychlostí. V Izraeli dnes žije
více než milion bývalých občanů zaniklého Sovětského svazu,
kteří představují živé spojení mezi Izraelem a svými rodnými
zeměmi, což dodává vzájemným vztahům zvláštní rozměr.
Izrael nadále upevňuje své vztahy s kavkazskými státy, kde je
značná poptávka po pomoci izraelského odboru MASHAV
v oblastech veřejného zdraví, pokrokového zemědělství,
vodních zdrojů a boje proti desertifikaci.
Chanuková známka
vydaná společně s USA
Vztahy Izraele se státy
subsaharské Afriky,
jejichž vznik se datuje
do poloviny 50. let 20.
století, prošly mnoha
proměnami. Od 80.
let 20. století byly
postupně obnovovány
diplomatické styky,
které nabíraly na
intenzitě s postupem mírových jednávání mezi Izraelem
a jeho arabskými sousedy. Koncem 90. let 20. století byly
obnoveny oficiální styky se 39 zeměmi na jih od Sahary.
Dnes spolu Izrael a subsaharské země vedou politický dialog
v podobě vzájemných návštěv hlav států a ministrů vlády.
Vzájemné vztahy dále prohlubují dynamické aktivity, například
ekonomické a obchodní styky, kulturní a akademické kontakty,
společné zemědělské projekty, lékařská pomoc, programy
profesního vzdělávání a humanitární pomoc v tísni.
56
Izrael udržuje diplomatické styky s většinou asijských států.
Rostoucí hospodářská síla a politický vliv těchto zemí přispívá
k intenzivnějšímu rozvoji spolupráce v politické, kulturní
a především ekonomické sféře. Významnou roli v posilování
vztahů Izraele s asijskými rozvojovými zeměmi hraje technická
spolupráce v oblastech vědeckého výzkumu a vývoje, rozvoje
venkova, zemědělství a vzdělávání.
V roce 1979 podepsal Izrael mírovou dohodu s Egyptem, která
ukončila období 30letého neúprosného nepřátelství a pěti
nákladných válek. Prezident Sadat a premiér Begin za tento
úspěch společně získali Nobelovu cenu za mír. Po podepsání
smlouvy nejprve došlo k odříznutí Egypta od ostatních
arabských států; všechny však již s Egyptem obnovily styky
a znovu otevřely své ambasády v Káhiře. Stále je nicméně
nutné překlenout 30 let nedůvěry a nepřátelství mezi oběma
zeměmi, což představuje dlouhý a náročný proces. Obě země
spolu ovšem udržují plné diplomatické styky, včetně setkání
vysokých státních představitelů.
Mír – známka vydaná na počest
mírové dohody s Jordánskem
K podpisu mírové smlouvy mezi
Jordánskem a Izraelem došlo v roce
1994. Přestože byly země 46 let de
facto ve válečném stavu, udržovaly
po celou dobu neoficiální styky
a uzavíraly vzájemně prospěšné
dohody. Mírové vztahy mezi zeměmi
se nejvýrazněji projevily zavedením
kvalifikačních průmyslových zón
(QIZ), díky nimž může Jordánsko ve
spolupráci s Izraelem bezcelně
a bez poplatků vyvážet do USA
zboží v hodnotě více než miliardy
dolarů. Obě země také spolupracují
na zemědělských projektech a v oblasti veřejného zdraví.
Od zahájení mírového procesu v Oslu došlo k navázání různě
intenzívních styků se státy Perského zálivu. V roce 1994 se tři
severoafrické arabské státy – Maroko, Mauritánie
a Tunisko – spojily s dalšími arabskými zeměmi a zvolily cestu
míru a usmíření navázáním diplomatických styků s Izraelem.
Pro všechny arabské státy platí, že i když jsou jejich styky
s Izraelem kvůli politickým událostem oficiálně přerušeny,
obchodní vztahy a turistický ruch, stejně jako vztahy v dalších
oblastech, přetrvávají.
Navázání plných diplomatických styků mezi Izraelem a Svatým
stolcem v prosinci 1993 lze považovat za zásadní průlom
57
v historickém procesu změny
přístupu církve
k judaismu a Židům.
V březnu 2000 vykonal
papež Jan Pavel II. osobní
pouť na svatá místa Izraele
a setkal se s prezidentem
Ezerem Weizmanem
a premiérem Ehudem
Barakem. Sešel se také
s hlavními rabíny a navštívil
Jad Vašem a Zeď nářků. Tato
návštěva prohloubila snahu
o vzájemné porozumění
mezi judaismem a katolickou
církví. Nástupce Jana Pavla
II., papež Benedikt XVI.,
navštívil Izrael v květnu
Země tří náboženství, 2000
2009 a byl ve Svaté zemi
přivítán jako přítel státu a židovského lidu. Jeho návštěva
představuje důležitou fázi ve vývoji vztahů mezi Vatikánem
a Izraelem a posílila dialog mezi křesťanstvím, judaismem
a islámem ve snaze o nastolení míru.
IZRAEL A ŽIDÉ VE SVĚTĚ: Podle posledních odhadů čítá
světová populace Židů více než 13 milionů, z čehož 42 procent
žije v Izraeli a téměř 40 procent ve Spojených státech. Mezi
židovskou diasporou a Izraelem panují vztahy na mnoha
úrovních a probíhají jednání o řadě témat společného
zájmu. Izrael se snaží posilovat své vztahy s židovskými
obcemi v diaspoře. Podporuje sionistické aktivity, podněcuje
studium hebrejštiny, vítá turistické pobyty a studijní misie,
přivádí finanční investice a podporuje společné ekonomické
projekty. Židé žijící v diaspoře se podílejí na budování
země prostřednictvím finančních příspěvků, společenskou
a politickou
podporou
i přesídlováním do
Izraele
a obohacením
izraelské kulturní
mozaiky o své
osobité schopnosti
a prostředí.
„Země oplývající
mlékem a strdím“
(Exodus 3:8)
58
Údaje v
íslech
POPULACE:
7 427 000
Židé:
75,5 %
Ostatní národnosti:
24,5 %
ROZMÍSTĚNÍ OBYVATELSTVA
Města:
91,7 %
Z toho: Jeruzalém:
10,4 %
Tel Aviv:
5,3 %
Haifa:
3,6 %
Vesnice a společné osady:
3,1 %
Mošavy:
3,3 %
Kibucy:
1,7 %
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA
Ženy:
82,5
Muži:
78,8
ROZDĚLENÍ PRACOVNÍ SÍLY
Veřejné, komunitní a osobní služby:
40.1%
Výroba: 13.3%
Cestovní ruch, obchod a finance: 26%
Zemědělství: 1.9%
Ostatní: HOSPODÁŘSTVÍ (v ILS)
Hrubý domácí produkt:
Hrubý domácí produkt na obyvatele
18.6%
(12/2008)
674 miliard
93 808
Export zboží a služeb:
291 miliard
Import zboží a služeb:
302 miliard
Statistiky:
Izraelský centrální statistický úřad a Bank of Israel
59
Tištěné kopie jsou k dispozici na diplomatických zastupitelstvích Izraele.
Další informace na internetu: http://www.mfa.gov.il
Ministerstvo zahrani ních v cí Státu Izrael