Junák- středisko Jestřáb Pačejov

Junák- středisko Jestřáb Pačejov
Historie skautského hnutí na Pačejovsku
Kořeny počátku skautského hnutí na Pačejovsku spadají do května roku 1945. Zakladatelem tohoto hnutí zde byl
bratr Barborka, který se stal podle dochovaných zpráv skautem již před rokem 1939. Zájem o skauting byl veliký a tak se
přihlásili všichni chlapci a děvčata z Pačejova i okolních vesnic.
Pod Barborkovým vedením vznikají družiny: Rychlé šípy v Pačejově-nádraží, Veverky v Pačejově-vsi a Rackové ve
Velešicích. Bratr Barborka (Ferina) vedl oddíl asi rok. Jeho odchodem do Blovic došlo dočasně k útlumu činnosti. Rychlé šípy
se oddělují od ostatních družin a na podzim 1946 zakládají vlastní oddíl pod názvem Jestřáb. Tento název používá celé
středisko do dnešní doby. Vedení oddílu se tehdy ujímá bratr Kopáček, který jej vede do léta 1947. Poté se oddíl opět ocitá
bez vedoucího, ale chlapci si jej vedou sami a udržují skautskou činnost. Oddíl začíná vydávat cyklostylovaný časopis
„Jestřáb“. U jeho zrodu stál bratr Benda (Hardy), Havlík (Allan), Brouček (Bill). V prosinci 1947 se bratr Barborka vrací a
opět se ujímá vedení oddílu. Ten podléhá okrskem pod Horažďovice a oblastí patří do Písku. První skautský slib skládají
chlapci z oddílu Jestřáb v prosinci 1947.
25.ledna 1948 vzniká v Pačejově jedno jediné středisko s názvem Jestřáb a velitelem se stává bratr Barborka.
Středisko má dva oddíly – Vlků a Jestřábů. Ty vybudovaly volejbalové hřiště, zúčastnily se hokejových zápasů a v červenci
1948 pořádají první táborový oheň. V prosinci 1948 je zakázáno vydávání časopisu „Jestřáb“ (zřejmě zde zasáhl sled
politických událostí) a přesto středisko prvně táboří v červenci 1949 u Zaječího mlýna na Křemelné. V únoru 1950 středisko
končí svoji činnost tím, že je předané pod vedení SČM v Olšanech.
4.dubna 1968 obnovuje středisko Jestřáb svoji činnost, v jehož čele stojí bratr Jaromír Benda (Rikitan), který již
dva tři roky před tím vedl chlapce v rámci Svazarmu ke skautské výchově.Má registrovány tři oddíly – junáky, skautky a
vlčata. Spolu s ním stojí v čele střediska bratr Vondryska (Ferry) a sestra Bendová (Čejka), Rikitanova matka. Středisko opět
začíná vydávat svůj časopis, avšak pod názvem „Pošumavský hlasatel“. Záhy má víc než tisíc předplatitelů a ještě více
příznivců. Již v druhé polovině července byl uskutečněn tábor ve „Sluneční zátoce“ u Myslívského rybníka. V den padesátého
výročí vzniku samostatného československého státu, 28.října 1968, vysazují pačejovští skauti lípu „Svobody“ před
zdravotním střediskem v Pačejově nádraží a před budovou Národního výboru v Pačejově vsi, mezi oběma místy běží štafetu
s ohněm a pak u pomníku obětem I.světové války skládají slavnostní skautský slib. Slibně se rozvíjí oddílová činnost a
probíhají pravidelné družinové schůzky jak v klubovně u Bendů, tak v přírodě. Společně slaví vánoce v zasněžené přírodě,kde
zdobí stromek , nadělují zvířatům pamlsky do krmelce a při kytaře zpívají koledy a vánoční písničky. Byl také uspořádán
zájezd autobusem na Šumavu, na Křemelnou do místa prvního pačejovského tábora a také za skauty do jižních Čech.
V plném proudu jsou přípravy na další skautský tábor, který se tehdy uskutečnil v polovině července 1969 v „Zeleném údolí“
u rybníka Zakup. Středisko už zde mělo svoje vlastní stany i s podsadami z ocelových konstrukcí. Na tomto táboře první
nejstarší skauti skládají „tři orlí pera“ a u slavnostního táborového ohně podstupují zkoušku nejtěžší před pohledy a
svědectvím mladších bratrů a sester. Čas ubíhal a politické klima v republice houstlo. Přituhovalo. Přesto činnost střediska
pokračovala a úspěšně se rozvíjela . Jejím vyvrcholením, tak jak to ve skautu chodí, byl další střediskový tábor u „Stříbrného
potoka“, tentokrát v katastru obce Lažany, nedaleko Sedlice u Blatné ve druhé půlce července 1970. Tábor se společně
postavil a využili jej také horažďovičtí skauti. Proběhl ve výtečné atmosféře a zanechal ve všech účastnících obrovské zážitky.
Nedaleko našeho tábora měly tábor skautky z Prahy a tak probíhaly vzájemné noční přepady a odcizování táborových
vlajek , předávání výkupného a také společný noční přepad tábora vodních skautů z Plzně nedaleko Čekanic. To místo nás
prostě očarovalo a tehdy jsme ještě netušili, jak významnou roli bude hrát v našem dalším životě.
Přišel však konec prázdnin a s ním i studená sprcha v podobě zákazu činnosti Junáka. V září 1970 byla zahájena
likvidace a předání majetku. Nějakou dobu trvalo než jsme se z toho vzpamatovali, Rikitan měl obrovské problémy
v zaměstnání, chvíli se zkoušelo pokračovat pod Svazem turistů a v rámci TOM a po čase se vytvořila skvělá parta v rámci
Automotoklubu a každý rok se jezdilo na tábořiště u „Stříbrného potoka“ a tam se udržoval skautský ohýnek.
A pak přišel listopad 1989 a hned na jaře 1990 obnovuje středisko Jestřáb Pačejov opět svoji činnost jako součást
Okresní rady Klatovy a tak je tomu dodnes. V čele střediska stál opět bratr Jaromír Benda (Rikitan) ,pravou rukou se mu
postupně stali Slavík,Tom,Pirát,Bill, Joe,Sokol a další – generace těch, kteří začínali pod jeho vedením skautovat v polovině
sedmdesátých let. Vedení děvčat se ujala Dáša a postupně pak Majka,Jarka, Vendulka a další. Skauting v Pačejově měl před
sebou minimálně patnáct zlatých let. Probíhaly pravidelné schůzky oddílů i středisková činnost. Každý rok byl pořádán
skautský tábor na tábořišti u“Stříbrného potoka“. V té době měly tábory 70-85 účastníků. Začínalo se skromně. Nebyly
peníze ani vybavení. To se však rok od roku zlepšovalo a během pár let díky nadšení členů a pomoci AMK mělo středisko
stany na podsadách včetně podlah, polní kuchyni, žlaby na mytí, nářadí a další vybavení, maringotku, terénní ARO. V roce
1991 proběhlo v pačejovském kostele vysvěcení všech oddílových vlajek i vlajky střediskové, která díky Rikitanovi přežila
dvacet let dobře ukryta. V tomto roce také Rikitan a Dáša obdrželi dekrety a stali se členy Svojsíkova oddílu .V listopadu
1993 se stává velitelem střediska Miroslav Žitník (Slavík) a tím je dodnes. Činnost zdárně pokračuje. Pak přišla pro středisko
velká rána. 21.května 1994 při návštěvě tábořiště u „Stříbrného potoka“ umírá v náručí svých skautských bratrů Rikitan. I
velký strom tam tehdy u pískovny padl. Najednou. Z ničeho nic. Nebyl vítr, nebyla bouřka. Na jeho počest ! Odešla legenda
střediska, jejíž srdce hořelo pro skauting , která byla u skautské činnosti v Pačejově v roce 1945,1968 i 1990. Zapad den,
slunka svit ……..“Každý den,nad nímž zapadl sluneční svit, bývá vystřídán novým jitrem, kdy slunce včera pohaslé, znovu a
v nové síle rozdává své životodárné paprsky. To přece dobře známe z našich skautských táborů!“ Při jeho pohřbu jsme si
slíbili, že budeme pokračovat. To ani nešlo jinak. V nás všech se projevilo ono kouzelné: „Skautem jednou,skautem navždy!“
Jeden sirotek však po něm zůstal. Pošumavský hlasatel. Ten už nemá nikoho, kdo by se o něj staral, vedl jej a také nebyly
finanční prostředky na jeho pokračování, Bylo vydáno poslední dvojčíslo s jeho fotografií na titulní straně ………
Čas běží, léta přibývají, všichni stárneme. Koloběh života. Činnost střediska po roce 1995 pokračuje a dále se
rozvíjí. Postupně dochází ke generační obměně. Ti, co nedávno byly vlčaty, skauty, jsou rovery , stejně tak světlušky a skautky
a nastupují na místa vedoucích. Ti, co byli vedoucí, přestupují do oddílu old skautů. Ten také v prvních letech nového století a
tisíciletí vyvíjí aktivní činnost a nechybí u žádné akce střediska a aktivně je organizuje. Významnou akcí oddílu je „Putování
po tábořištích po 40 letech“, které spočívá v tom, že se přenocuje v místech, kde se tábořilo před 40 lety a vzpomíná se na
různé zážitky a příběhy a nebo každoroční akce „Vítání slunovratu“, což je táboření o víkendu v přírodě okolo 20.června.
Bývá spojen s úklidem tábořiště a jeho přípravou na tábor.Ubývá však dětí, jsou slabé ročníky, ale činnost běží, středisko má
oddíl chlapců, děvčat a old skautů. Organizuje se ples, akce ke sv. Jiří, májka, zavedla se tradice zamykání tábořiště na
podzim a odemykání na jaře, probíhají brigády na tábořišti, lampionový průvod k výročí vzniku republiky, turnaj v bowlingu,
den dětí a samozřejmě tábory, které zaberou, jejich příprava, průběh a likvidace, velmi mnoho času všem. Do činnosti se
zapojují naše děti a jejich děti ……. Už čtvrtá generace jezdí na tábořiště u „Stříbrného potoka“. Za dobu existence střediska
prošlo oddíly a tábory desítky až stovky dětí a ti, co nejsou členy rádi vzpomínají a hlásí se k nám . A co víc? V roce 2009 se
nám podařilo, po dlouhém úsilí, pozemek tohoto tábořiště, za finanční pomoci Obecního úřadu Pačejov a okolních obecních
úřadů i vlastních prostředků, koupit do vlastnictví střediska Jestřáb. Tím jsme si splnili svůj dávný sen a možná jsme naplnili i
sen a odkaz našich vedoucích – Rikitana, Ferryho, Čejky a dalších. Také jsme dostali do pronájmu klubovnu v budově
obecního úřadu.
A to se již píše rok 2012. Rok skautského století. Zakládáme Klub přátel Junáka. A příběh pokračuje. ……..
L.P. 2012 sepsali: Miroslav Žitník (Slavík) – vedoucí střediska Jestřáb Pačejov
Ing.Jan Vavřička (Tom) – vedoucí oddílu old skautů
na základě vlastních pamětí a zážitků, vyprávění pamětníků a údajů kronik
Více na: www.junakpacejov.webnode.cz
Junák-středisko Jestřáb Pačejov