Kultura - Evangelický časopis

11
Evangelický měsíčník | ročník 88/2012 | cena 25 Kč | www.ceskybratr.cz
Kultura
Pouť do Santiaga de Compostela měla pro mne několikerý
význam. Jednak jsem vyšel hned, jak se otevřely hranice –
byl to tedy „návrat Čechů do Evropy“, jak se tehdy říkalo.
Jednak to byla pouť, kterou chodili kajícníci ze všech evropských
národů a současně předchůdci všech dnešních evropských církví,
tedy i naši předchůdci. Tou cestou jsem se zapojil do proudu
evropské historie, evropského myšlení, které pramení z antiky,
židovství i křesťanství. To všechno můžete na té cestě okusit.
Rozhovor se Zdeňkem Susou / 10
Biblická úvaha ke zfilmování
Evangelická nakladatelství: Mlýn, Eman, Kalich
Rozhovor o výstavách v kostele – Obraz dává hloubku slovu
Diakonie: Existuje v České republice obchod s lidmi?
|5
| 7–9
| 21
| 36
Sjezd mládeže, Šumperk
Moment – čas a jeho naplnění
foto: Benjamín Skála
ÚVODNÍK
3 Řekni mi, co čteš… – D. Ženatá
AKCENT
4 Moment zastavení v čase – J. Hrudka
BIBLICKÁ ÚVAHA
5 David a Goliáš – A. Trojanová
TÉMA
7 Evangelická nakladatelství
7 Mlýn – J. Keřkovský
8 EMAN – T. Trusina
10 Kalich– M. Plzák
11 Rozhovor se Zdeňkem Susou– J. Kirschner
OTÁZKA NA TĚLO
14 Která knížka vás v poslední době nejvíc
zaujala?
CÍRKEV ŽIJE
21 Obraz dává hloubku slovu.
Rozhovor s J. a P. Tureckých – D. Ženatá
25 Další krůček k pročištění vzduchu?
Kauza konzervatoř Olomouc – R. Mimra
26 Velké Tresné – velká událost na malém
prostoru – M. Erdinger
27 Za bratrem farářem Richardem Firbasem
– M. Erdinger
CÍRKEV SLOUŽÍCÍ
28 Zašedlý ležák, nebo živá kniha?
Naše sborové knihovny
EKUMENA ŽIJE
30 555. výročí založení Jednoty bratrské
– E. Zadražilová
32 Partnerství pokračuje – DaZ
33 Plaveme v tom společně – P. Sláma
DIAKONIE
35 Diakonie má novou veřejnou sbírku.
Rozhovor s O. Mutlovou – ph
36 Existuje v České republice obchod s lidmi?
– scps/vk/ph
ZPÍVANÁ LITURGIE
26 Sbory s původní luterskou liturgií – E. Baťová
SLOVO
40 Konfirmovat znamená potvrdit.
Katechismus pro rodiče – M. Slámová
42 Dvakrát měř, jednou věř – L. Ridzoňová
43 Práce jako duchovní úkol – K. Frühbauerová
46 Jdeme s dobou – J. Plíšková
ÚVODNÍK
Řekni mi, co čteš…
Ř
ekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Staré
mudrosloví, které kupodivu platí i v době
elektronických čteček. Téměř každodenně cestuji
mezi Pardubicemi a Prahou. Scházíme se u ranního vlaku stále titíž cestující, už se od vidění
známe. Baví mě si při tom dělat takovou malou
sociologickou sondáž. Nastoupí vymydlený fešák
středních let, typ manažer banky. Vytáhne ve
vlaku The Economist, nebo Blesk či Aha? A víte
o něm, co je lidsky důležité.
Podobně můžeme toto mudrosloví použít
i v případě dnes tak rozšířené a potřebné e-mailové korespondence. Vyřizujeme věci rychle, ve
spěchu. A číst po sobě zprávu? Na to není čas!
A tak přicházejí e-maily plné překlepů a zmatených formulací, které by autor jistě přepsal, kdyby
si je po sobě přečetl. Mám dojem, že pozvednout
úroveň elektronické komunikace obecně, by vůbec
neškodilo. Je to naše vizitka. O pracovních, sborových a oficiálních zprávách ani nemluvě. Dnes
platí: Ukaž mi e-maily, které odesíláš, a já ti řeknu,
co jsi zač.
V tomto čísle, věnovaném kultuře, se čtení i psaní dotkneme. V rubrice Téma představujeme čtyři
evangelická nakladatelství, která na knižní pulty
dodávají kvalitní literaturu. V záhlaví titulku je vždy
adresa jejich webových stránek. V čase přemýšlení
o vánočních dárcích pro své blízké se právě tam
můžete inspirovat jejich knižní nabídkou.
Z dalších kulturních oblastí okusíme biblickou
úvahu téměř ve formě filmového scénáře. Tak ji
pojala studentka teologie, kterou jsme oslovili.
Výtvarné umění zastupuje rozhovor s Petrem
a Janou Tureckých. Oba vystudovaní teologové
se výtvarnému umění věnují z různých stran.
A do ztrát v kulturní sféře bychom mohli zařadit
i smutnou zprávu o úmrtí farářky a muzikantky
Ireny Škeříkové, která podlehla boji s rakovinou ve
dnech, kdy jsme toto číslo dokončovali.
Nadějné a inspirativní čtení vám, milí čtenáři,
přeje
Daniela Ženatá
3
AKCENT
Moment – zastavení v čase
Sedmkrát ze sjezdu mládeže
Z
a prvé, v poslední zářijový víkend proběhl na program, abychom se neztráceli, na nikoho
již dvaadvacátý Sjezd (nejen) evangelické nezapomněli a mnoho toho nepropásli. Uvědomládeže. Tentokrát se konal v Šumperku a tr- mujeme si právě teď a tady všechno to, čím jsme
prošli, co si pamatujeme, co stíháme či nestíháme.
val čtyři dny, což je dost.
Za páté, jak můžeme být samému Bohu vděčni.
Za druhé, nebyl to sjezd povinný, kdo nejel,
asi o něco přišel, ale snad ne o moc. Byl to sjezd Hospodin nám dává setkávat se a po roce si opět
do značné míry svobodný, občas jsme si mohli prožít společenství, jaké nabízí ta naše mládež
zazpívat, někdy se i pomodlit, hlavně jsme se však evangelická s tím, že čas, který je k tomu dán, je
snažili poslouchat, co nám kdo říká, a prožít ten stále jen a jen náš a ještě pořád platí, že jak si ho
naplníme, tolik ho máme. Jde jen o čas.
sjezd jako dar a příležitost k setkání.
Za šesté, blíží se prý konec světa. Podle jakéZa třetí, tématem letošního sjezdu byl „moment“, neboli čas a jeho naplnění, takže jsme se hosi kalendáře nastane tehdy a tehdy, tak a tak,
mohli na chvíli zastavit a v čase, před časem i po a komu se to nelíbí, ať... rozhodně prý něco načase, za čas si říct, jak se vlastně všichni máme, stane. A vskutku, i na sjezdu jako by se občas
co děláme, v čem, čím žijeme. Ohlédnout se do zastavil čas. Zvlášť vysokoškolákům to tento
minulosti (kdy jsme se to s kým viděli naposle- poslední zářijový víkend přišlo vhod.
A za sedmé, ne, nic se nemění, všechno je jidy), stanout v přítomnosti (dle profesora Sokola
hlavně řečovými výrazy) a podívat se i do budouc- nak, byl to sjezd skoro jako každý jiný a není i je
nosti (podle celosjezdové hry, jestli třeba přijedu pokrytectví si myslet, že by i tento článek mohl
i příště) a hlavně si podle svého užít. Všeobecně o sjezdu něco říci. Ale jak zaznělo při výčtu toho,
co velkého se pro mládež přes rok dělo, netřeba
vše, konkrétně, osobně ani tak nic.
Za čtvrté, jak se tak setkáváme nebo jen potká- vědět, oč jde, hlavně když se jede.
váme, dáváme si pozor na cestu, lidi kolem sebe,
Jan Hrudka
4
BIBLICKÁ ÚVAHA
David a Goliáš
STŘIH. Takhle by pokračoval film dál. Na začátku filmu je stejně jako na začátku Davidova
příběhu David jako Hospodinův vyvolený, Saulův nástupce. Král Saul byl vybrán jako největší
a nejmohutnější ze svého kmene, David je naopak ze svých bratří nejmladší, drobný. Nepatrný
David skolí na první pohled neporazitelného
Goliáše a zachrání tím Izraelce. To vše „pouze“
s Hospodinovou pomocí, nemusí kvůli tomu mnoho let trénovat, ani si navléct pancéřové brnění.
Hospodin jedná skrze tohoto slabého Davida.
V epizodě s Betšabé a Urijášem je David jiný.
Milé sestry a milí bratři, tématem listopadového
čísla Českého bratra je kultura. Právě jste dočetli Je silný, už se nespoléhá na moc Hospodinovu,
kus filmového scénáře. Můj film o Davidovi by ale na svoji. Takto použitá moc mi připadá stejně
dál pokračoval asi nějak takhle: „Na co se shro- děsivá jako vzezření Goliášovo. David se nestal
mažďujete k bitvě? Vyberte ze svých řad jednoho Goliášem svými vojenskými úspěchy, kterých
muže a já se s ním utkám,“ řve Goliáš. Po chvíli bylo od chvíle, kdy přišel na scénu, nespočet. To,
svoji výzvu opakuje. Na scénu přichází David. Go- co Davida proměnilo, bylo to, že zapomněl, od
liáš je v rozpacích. David roztočí prak a Goliáše koho svou moc má, zapomněl, kudy vede Hospodinova cesta.
srazí k zemi.
V zapomnění je snadné vydat se směrem, kde
STŘIH. Na střeše domu se koupe překrásná
žena, jmenuje se Betšabé. David, toho času král místo záchrany Izraelců přichází smrt Urijášova.
Často si připadám jako král David. Ne že bych
Izraelců, se prochází po střeše paláce a ženy si
všimne. Dlouze se na ni dívá. Její nahé tělo se lesk- se cítila jako pomazaná královna Izraele, ale také
ne ve svitu měsíce. David se ji rozhodne pozvat já zapomínám, a proto jsem ráda, že si ve společenství církve společně připomínáme, koho že
do paláce. Betšabé tam po chvíli vchází.
STŘIH. Záběr na Betšabin dům. Na zápraží to následujeme. Můžeme být společně vděčni za
sedí dvě ženy. Obě pláčou. Z rozhovoru mezi nimi to, že pro naše životy je rozhudující Hospodinova
je zřejmé, že Betšabé otěhotněla. Betšabé pošle moc. Nevládne nám děsivá moc Goliášova, která
vede ke smrti, ale moc Hospodina, která jde ceszprávu Davidovi.
STŘIH. David sedí ve svém pokoji, hlavu má tou slabého Davida a vede k záchraně. Můžeme
opřenou v dlaních, přemýšlí. Pak vstane a dá si být vděčni, že společně oslavujeme Ježíše Krista,
zavolat Betšabina muže Urijáše z války, aby i on který není žádným hrdinou, bojovníkem typu
s Betšabou strávil noc. Jenže Urijáš k Betšabé na Goliáše, jenž silou smete všechny protivníky, ale
že je tím zdánlivě slabým, který zemře na kříži
noc nechce.
STŘIH. Král David se prochází po zahradě a svým vzkříšením nám připomíná, že jeho cesta
a přemýšlí, co dál. Napíše Joábovi, Urijášovu vede k záchraně, k životu.
vojevůdci, aby Urijáše poslal do první linie.
Anna Trojanová, studentka bohosloví
EXT. (exteriér) tábor Pelištejců – den
Goliáš se prochází ve svém táboře. Zastaví se
a kamera kolem něho krouží ze všech stran.
EXT. mezi táborem Pelištějců a Izraelců – den
Po chvíli vychází Goliáš ze svého tábora
směrem k táboru Izraelců. Prostřih na minulé
bitvy – Goliáš drtí Izraelce jednoho po druhém.
EXT. tábor Izraelců – den
Záběr na izraelský šik. Izraelci uvidí Goliáše,
začnou ustupovat.
5
Modlitba za Irenu
Pane,
prosím za prosbu
do duší
jimž nyní stačí ticho
ať tvůj Duch napovídá
našim ústům
aby to ticho nerušila
prosím za pruhovaný sen
o chůzi po příštích cestách
za um a sílu
ze života do života
přecházet
a potě se i tě
znovu nacházet.
Sám víš, co druhým
slovem život mínit.
Amen
TÉMA – KULTURA
Modlitba Jiřího Hoblíka, foto Olga Stráníková
Evangelická nakladatelství
K
niha. Nová kniha je malý zázrak: voňavá, příjemná do ruky. Stará kniha vzbuzuje úctu: kolik
lidí ji asi četlo, co všechno zažila ona a její čtenáři?
Písmácká tradice, na kterou jsme my evangelíci
právem hrdí, pomalu mizí, zato technické vymoženosti vykvétají – audioknihy, elektronické čtečky.
Co však předchází tomu, než si knihu prostě
a jednoduše koupíme? V dnešní rubrice Téma před-
stavíme čtyři nakladatelství. Profesionálnímu Kalichu a soukromým nakladatelstvím Mlýn a EMAN
jsme položili stejné otázky. Se čtvrtým nakladatelem Zdeňkem Susou vedl rozhovor nejen o knihách
Jan Kirschner. Doufáme, že v předvánočním čase,
kdy přemýšlíme nad vánočními dárky, vám, milí
čtenáři, přijde knižní téma vhod.
DaZ
MLYN.EVANGNET.CZ
Mlýn
Co namlel čtenářům Jan Keřkovský
a v úplných počátcích s Didierem Halterem –
Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo?
V roce 1993 s tím nápadem přišel jeden fran- to je ten, co to vymyslel. A pak s překladateli
couzský farář: řekl mně o knížkách z naklada- a korektory atd., kteří sice dostávají honorář,
telství Moulin a seznámil s jeho zakladatelem ale v takové výši, že to hraničí s dobrovolnou
Bernardem Gilli�ronem (autorem několika spoluprací.
knih, například Bible nespadla z nebe). Ten nelibě nesl mezeru mezi odbornou literaturou, Vzkaz pro čtenáře:
kterou málokdo čte, a povrchními agitačními Že bych rád vydával, co je zajímá.
brožurkami, které se v církvích občas rozdá- A ještě něco: že do konce roku dostanou slevu
vají, a začal vydávat stručné a co možná čtivé 10 % na všechno, co si u mě objednají.
knížky, které popularizují, co se píše v odborné
literatuře o Bibli a o víře, a člověk se nemusí
stydět je někomu dát do ruky. Ve Mlýně (což je Jaké knihy vydáváte?
překlad slova Moulin) tyhle knížky tvoří tak- Ve zmíněné „malé řadě“ vycházejí knížky
o Bibli a o základních tématech víry. Autory
zvanou malou řadu.
jsou buď čeští evangeličtí teologové nebo faráři a fakultní učitelé hlavně z frankofonního
Komu patří?
Mlýn patří mně, vedu to jako živnost (která by světa, tu a tam i odjinud. Další řadu tvoří odmě neuživila) a jsem tudíž osoba samostatně bornější věci, které slouží i jako učebnice (Teologie Nového zákona, Kompendium evangelické
výdělečně činná.
dogmatiky, výklady podobenství atd.). A pak
Má zaměstnance? Dobrovolné spolupracovníky? vychází ještě „zelená“ řada, která se zaměřuje
Mlýn stálé zaměstnance nemá a nikdy neměl. na užší témata (třeba pojetí milosti v různých
Od začátku spolupracuji s Jiřím Mrázkem a To- tradicích), a řada studií ETF. A občas něco
mášem Hančilem, kteří se k lecčemu vyjadřují, mimo řady, třeba Evangelický katechismus ¥
7
v 25 obrazech (což je dílo několika ženevských
teologů z přelomu tisíciletí).
Jak vybíráte tituly?
Jsou knížky, které mě zaujmou nebo mně je někdo doporučí. Pak je důležité, jestli obsahově
zapadají do kritérií, o kterých právě byla řeč,
a jestli na jejich vydání jsou peníze. A občas někde něco slyším a rád bych, kdyby to existovalo
i v tištěné podobě – to je případ knížky Pavla
Hoška A bohové se vracejí nebo připravované
knížky Jiřího Mrázka.
Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete?
Knížky si lze objednat na www.mlyn.evangnet.
cz nebo koupit třeba v Kalichu nebo v některé
prodejně Karmelitánského nakladatelství.
Nebo v některých sborech, které si je berou
„do komise“ (tj. objednají si je a časem zaplatí
jen to, co prodaly).
Máte výdělek, zisk? Jak s ním
nakládáte? Máte sponzory?
Co knížky vydělají, jde zase zpět na přípravu
a výrobu dalších. Honoráře platím malé, mzdy
žádné. Pár publikací vyšlo za podpory kupříkladu Grantové agentury UK nebo Nadačního
fondu Věry Třebické-Řivnáčové, to pak mohou
být knížky levnější.
Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra?
Že bych rád vydával, co je zajímá. A aby z tohoto
rozhovoru něco měli, tak ještě něco: že do konce
roku dostanou slevu 10 % na všechno, co si u mě
objednají
Jan Keřkovský, farář v Jihlavě a majitel Mlýna
EMAN.EVANGNET.CZ
EMAN
Od samizdatu k elektronickým knihám
Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo?
Sešli jsme se krátce po nástupu na první faru
se Štěpánem Hájkem v Horních Dubenkách,
kde tehdy působil, a napadla nás myšlenka
produkovat evangelický samizdat. A protože
jsme záhy přišli i na název EMAN (podrobnosti
viz Protestant 1/1992) a posléze i na to, co by se
pod těmi písmeny mohlo skrývat (Evangelické
manufakturní alternativní nakladatelství), byl
EMAN na světě.
8
Šlo nám tehdy o to, dostat zejména mezi
kolegy i teologicky interesované laiky nezávislou produkci. A taky, vzhledem k tomu, že
ledy tály, mít edičně nachystány tituly k co
nejrychlejšímu vydání. Jak známo, ty ledy pak
tály takovým fofrem, že nás doba předběhla,
nicméně jsem vlastně celá devadesátá léta žil
jako nakladatel do značné míry z toho, co se
v kterých evangelických šuplících nashromáždilo.
Komu patří?
Před převratem i nedlouho po něm, kdy jsem
nakladatelství legalizoval, jen a jen mně. Provozuji ho na živnostenský list jako „vedlejší činnost“. Mám s ním tedy už víc než dvacetiletou
podnikatelskou zkušenost.
me postupně celou biblickou řadu Nico ter
Lindena. Poté, co jsme vydali Českobratrské
Prosečsko, se hlásí lidé s dalšími sborovými
a lokálními kronikami či pamětmi. Jsem vděčný, že si mne našly dcery Marie Stryjové a já
už jí mohl vydat dvě „volyňské“ knížky, je to
skvělá spisovatelka. Na básně mám přísného
redaktora, který mne tak brání před závalem
poetické produkce.
Má zaměstnance? Dobrovolné
spolupracovníky?
Zaměstnance bych při svém obratu neuživil,
spíš se za ta léta vytvořil okruh spolupracov- Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete?
níků, ať už honorovaných či nehonorovaných V Českém bratru začnu nabídkou nakoupit kníž(např. redakce Protestanta). A svůj díl práce ku přímo u nás – nejlépe přes internetový obodváděla i rodina. Každopádně se i dnes zhod- chod http://eman.evangnet.cz nebo e-mailem,
telefonicky či poštou. Zásilky vyřizuji mininocují někdejší zkušenosti ze samizdatu.
málně jednou týdně i častěji. Jednou až dvakrát
ročně posíláme nabídkové letáky. Kompletní
Vzkaz pro čtenáře:
emanskou nabídku má knihkupectví Kalich,
Byl bych rád, aby pokračovalo „evangelické
většinu aktuálních titulů lze objednat přes disčtenářství“. Nečtete jen proto, aby mi knihy
tribuci Kosmas (www.kosmas.cz), která naše
neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě!
knížky rozváží po Čechách i Moravě, takže je
možno se k nim dostat prakticky přes každé
knihkupectví s nekomerční literaturou.
Jaké žánry vydáváte?
Těžiště tvoří tituly, které vycházejí z okruhu
protestantské teologie, ale snaží se v něčem
ten kruh překročit – směrem ke kultuře, problematice lidských práv a uspořádání společnosti. V poslední době vydáváme i beletrii
a poezii.
Vedle základní ediční řady postupně vykrystalizovalo několik dalších: Homiletica, kde
vycházejí postily současných kazatelů, Bibliotheca bohemica batavica s překlady nizozemských autorů (asi nejznámější jsou „biblická
vyprávění“ Nico ter Lindena), svou edici mají
i osobní memoáry a sborové kroniky, sborníky
z farářských kurzů, Spisy Boženy Komárkové,
edice poezie Otisky. Ke knize Aleška Březiny
Řetěz Bláznů jsme jako přílohu s filmem vydali Máte výdělek, zisk? Jak s ním
CD. A od jara nabízíme přes distribuci Kosmas nakládáte? Máte sponzory?
Úspěšnější tituly sponzorují ty méně prodejné,
i knihy elektronické.
veškeré tržby investuji zpátky do vydávání
dalších knih, podobné je to i s předplatným za
Jak vybíráte tituly?
Mám několik zdejších i zahraničních přátel, časopis Protestant. Sponzory máme; překlady
s nimiž konzultuji zejména vydání neznámých z nizozemštiny podporuje Nadace pro budování
autorů. O některých se rozhoduji prostě tak, sborů ve východní Evropě (SKGO), někdy podže by se mi (a snad nejen mně) mohly hodit poří vydání titulu přátelé autora, na konkrétní
k mé kazatelské, resp. církevní práci. Ledacos tituly přispívá i Nadační fond Věry Třebické Řivovšem běží samospádem, například plánuje- náčové. A některé knihy děláme například ¥
9
rých emanských titulů už delší čas prodá víc
v běžných prodejních sítích než přímo v církvi,
přece bych rád, aby pokračovalo „evangelické
čtenářství“. Nečtete jen proto, aby mi knihy
Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra?
Teď na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě neležely ve skladu, ale hlavně kvůli sobě! A za
jsem si znova uvědomil, že evangelická pro- úroveň či smysluplnost titulů, jež vydávám,
dukce v ostatní konkurenci dobře vypadá a na pořád ještě ručím.
knižním trhu dobře obstojí. A i když se leckteTomáš Trusina, farář v Benešově a majitel EMANa
pro sbory „na klíč“, s tím, že si odeberou většinu
nákladu za režijní cenu.
KALICH.EVANGNET.CZ
Kalich – nakladatelství a knihkupectví
Levněji to fakt nejde
Jaké knihy vydáváte?
Kdy a za jakých okolností nakladatelství vzniklo?
Nakladatelství vzniklo v roce 1921 jako zařízení Vydáváme knihy náboženské všech možných
nedávno vzniklé sjednocené evangelické církve. žánrů (odborná teologie, kázání, výklady
biblických knih, knížky pro děti a mládež,
rozhovory s významnými postavami církve,
Komu patří?
Stoprocentním vlastníkem je Českobratrská autobiografie, judaistika), knihy odborné
církev evangelická, avšak na svůj provoz si (historie, filozofie, sociologie) a takzvanou
musí Kalich stoprocentně vydělat sám. To do- krásnou literaturu – beletrii a poezii. Vedle
dávám proto, že řada členů ČCE si stále myslí, překladových titulů vydáváme i knihy českých autorů, jejichž vznik nezřídka sami
že jsme církví placeni či subvencováni.
iniciujeme.
Vzkaz pro čtenáře:
Jak vybíráte tituly?
Vnímavý čtenář je naším potěšením.
Hlavním kritériem je kvalita; často se ale musíNezlobte se, když rozebraný titul hned
me rozhodovat i podle odhadu návratnosti vloženevydáme znovu, a raději si opatřete
ných prostředků, čili dle odhadované prodejnosti
vámi vytouženou knihu včas. Ne každý titul
anebo dle výše finanční podpory (granty české
spadne do slev. A snad jen na okraj:
a zahraniční, příspěvky a sponzorská podpora).
levněji to fakt nejde.
Pozornost věnujeme nejen textové přípravě, ale
i grafickému provedení publikací.
Má nakladatelství zaměstnance
a dobrovolné spolupracovníky?
Kalich má čtyři pracovníky na plný úvazek, Kde knížky prodáváte, jak je distribuujete?
jednoho na poloviční úvazek a dle potřeby Máme vlastní knihkupectví v Husově domě
i pracovníky externí, kteří pracují na smlouvu v Jungmannově ulici v Praze, avšak většinu
či dohodu. V některých sborech jsou dobro- našich knih prodává distribuce, především
volní prodavači, kteří si berou naše knihy do firma Kosmas, která rozváží naše knížky do
knihkupectví v Čechách, na Moravě a na Slokomise a ve sborech je prodávají.
10
vensku. Máme též internetový prodej,
který se neustále rozrůstá.
Máte výdělek, zisk? Jak s ním nakládáte?
Máte sponzory?
Zisk máme v posledních letech stále, tu větší,
tu menší. Investujeme jej do výroby dalších
publikací, jež nemají podporu, jejich ztrátovost
je jistá, a přece si vydání zaslouží.
Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra?
Vnímavý čtenář je naším potěšením. Nezlobte
se, když rozebraný titul hned nevydáme znovu,
a raději si opatřete vytouženou knihu včas. Ne
každý titul spadne do slev. A snad jen na okraj:
levněji to fakt nejde.
Michal Plzák,
jednatel nakladatelství a knihkupectví Kalich
ROZHOVOR SE ZDEŇKEM SUSOU
Pouť je zapojení do proudu evropské historie
Muž obdarovaný mnoha hřivnami je stále na cestě
MUDr. Zdeněk Susa (1942) je lékař,
poutník, nakladatel a znalec piva.
V letech 1991 až 1997 byl synodním
kurátorem. Pracoval v česko-německé
pracovní skupině, která připravila
významné Prohlášení k poválečnému
vyhnání Němců z Československa.
Pane doktore, co vás přivedlo k tomu
založit si nakladatelství?
Kdysi jsem napsal knížku, která se šířila jako
samizdat. Po převratu roku 1989 mě kamarádi
ponoukali, abych ji vydal. Dal jsem rukopis
do jakéhosi nakladatelství, které vzápětí
zkrachovalo. Titíž kamarádi pak za mnou
přišli s otázkou, proč to vlastně nevydám
sám. Zkusil jsem to a zjistil, že je to vlastně
docela jednoduché. Založil jsem tedy nakladatelství, abych mohl vydávat nejen svoje texty,
ale všechno, o čem se budu domnívat, že by
mělo vyjít. A tím se řídí můj ediční program
do dneška.
Nakladatelství děláte sám. Jak to vzhledem
k svému aktivnímu programu zvládáte?
Nemáte nějaké dobrovolné spolupracovníky?
Když jsem začínal, dělal jsem všechno sám.
Teď už grafickou úpravu knížek i návrhy
obálky zadávám a samozřejmě zaplatím. Moje
knížky jsou proto hezčí a dovednější, než ¥
11
byly zpočátku. Jako dobrovolný spolupracovník mi pomáhá pouze manželka.
Jste velký poutník, na svých stránkách
www.susa.cz uvádíte, že si z vlastní tvorby
nejvíce zakládáte na knize Ultreia popisující
putování do Santiaga de Compostela. Prošel
jste také trasou Máchova putování do
Krkonoš a vydal Krkonošskou pouť. Co pro
vás znamená fenomén náboženské pouti?
Kdepak, já nejsem odborník na náboženské pouti a také neputuji pouze k cílům spojených s náboženstvím. Příkladem nenáboženské pouti je
právě moje putování po Máchových stopách. Je to
tak, že jsem od dětství rád chodil na výlety, prolézal hradní zříceniny a navštěvoval místa spojená
Mám pocit, že na autentickém místě líp
rozumím tomu, co se tam stalo. Když si
projdete bělohorské bojiště, pochopíte,
jak to bylo s věrnými Moravany.
s nějakými dávnými událostmi. Mám pocit, že
na autentickém místě líp rozumím tomu, co se
tam stalo. Když navštívíte třeba bojiště u Malešova, pochopíte, že to, co se vypráví – ty valící
se Žižkovy vozy plné kamení –, je fikce, že to tak
nemohlo být. Když si projdete bělohorské bojiště, pochopíte, jak to bylo s věrnými Moravany.
A tak podobně. Pouť do Santiaga de Compostela
měla pro mne několikerý význam. Jednak jsem
vyšel hned, jak se otevřely hranice – byl to tedy
„návrat Čechů do Evropy“, jak se tehdy říkalo.
Jednak to byla pouť, kterou chodili kajícníci
ze všech evropských národů a současně předchůdci všech dnešních evropských církví, tedy
i naši předchůdci. Tou cestou jsem se zapojil do
proudu evropské historie, evropského myšlení,
které pramení z antiky, židovství i křesťanství.
To všechno můžete na té cestě okusit.
Chystáte se opět na nějakou cestu?
Po pouti do Santiaga a po Máchových stopách
jsem došel pěšky ještě do Assisi a do Říma – to
máte další náboženskou pouť k pramenům Evropy. A v současné době obcházím republiku
po hranicích, po kouskách, vždycky když mám
čas. Pro mne, který jsem prožil většinu života za
plotem, je osvobozující pocit překračovat hranici,
12
kde mě napadne, navštěvovat zajímavé cíle po
obou stranách, dát si jedno pivo v Čechách, jedno
v Německu...
Na pivo se vás právě chci zeptat. Karla Hynka
Máchu podezříváte, že do Krkonoš putoval
ne tolik po hradech jako po pivovarech. Vydal
jste i beznadějně rozebranou Velkou českou
pivní knihu. Co pro vás znamená tento český
fenomén a jaká je vaše oblíbená značka?
Pivo piju odjakživa rád, ale zrovna tak i jiné
nápoje. Psát o pivu jsem začal náhodou, nebyl
to můj program. Kolegové z nemocnice mě před
časem pozvali do klubu, který jezdí po českých
pivovarech, prohlíží si výrobu a degustuje. Řekli
mi, že nový člen klubu se musí představit nějakým sdělením. Připravil jsem si sdělení na téma
„pivo a kláštery“ – degustovalo se totiž v pivovaru
Klášter u Mnichova Hradiště. Měl jsem takový
úspěch, že jsem pak musel připravovat přednášky na každý klubový výjezd. Ty přednášky jsou
základem mé pivní knihy. Oblíbenou značku nemám, piju všechno. Pokud dávám něčemu přednost, jsou to piva z menších krajových pivovarů.
Zvláštní zájem máte o česko-německo-židovské
vztahy. Proto jste zahájil v roce 2010 velký
projekt – vydávání edice Vysídlení Němců
a proměny českého pohraničí 1945–1951.
Můžete nám tuto edici představit?
Je to edice tehdejších dokumentů, které v asi
šedesáti českých archivech vyhledala skupina
historiků. O poválečných změnách v českém
pohraničí většinou čteme články z české či
německé strany, které bývají často zkreslené
a tendenční. Tato edice předkládá dokumenty.
Zájemce si může přečíst autentické doklady, jak
to tehdy bylo. A nejde jen o vysídlení Němců, ale
i o všechny složité změny spojené s dosidlováním
pohraničí. Projekt edice počítá s osmi svazky.
Vydal jsem už tři, čtvrtý se právě dokončuje a na
pátém se začíná pracovat.
Dlouhá léta jste působil i jako synodní kurátor.
Jak vnímáte odpovědnost a práci evangelické
církve v oblasti česko-německých vztahů?
Naše církev měla vždycky dobré vztahy se
sesterskými církvemi v Německu. Po převratu
roku 1989 vydala Prohlášení k poválečnému
vyhnání Němců z Československa. Byl to podle telených knihkupectví, kam své knihy dodávám
mého názoru vyvážený kvalitní text. V němec- přímo – příkladem je Kalich. A pak mám smlouvu
kých církvích se setkal s velmi pozitivní odezvou. s distribuční firmou, kam dodávám do skladu
Vznikla pak společná česko-německá církevní větší množství od každého titulu. Oni se postarapracovní skupina, v té jsem měl možnost pra- jí o nabídku mých knížek všude po České repubcovat. Po řadě diskusí jsme byli schopni napsat lice i na Slovensku a zájemcům knížky dodávají.
dokonce knížku, na níž jsme se z obou stran Samozřejmě za podíl na zisku.
shodli – Češi i Němci. Dokonce i její historickou
část jsme byli schopni zformulovat společně. Uživí vás nakladatelství, nebo je
Myslím, že mezi evangelickými Čechy a Němci naopak dotujete jako svůj koníček?
už není co řešit. Tady se smíření už uskutečnilo. Já své nakladatelské podnikání od počátku považuji za koníček. Ten mi vyrostl pod rukama
a dnes mě ze všech mých aktivit zaměstnává
nejvíc. Vydal jsem už přes osmdesát titulů. Zprvu
jsem je dotoval, teď už jen některé, na některých
dokážu lehce vydělat. Ovšem neživí mě to, mohu
jen říci, že na nakladatelství neprodělávám.
S manželkou žijeme prostě a stačí nám důchod,
takže si mohu svobodně vydat občas i prodělečný
titul, když usoudím, že by měl vyjít.
Vydáváte i filozofické spisy a poezii.
Jak vybíráte tituly a kterou publikaci
považujete za nejzdařilejší?
Poezie se kupuje málo, knížka veršů se tedy
nezaplatí. Proto vydávám verše v podstatě jen
přátelům, kteří se na vydání nějak podílejí. Také
filozofické spisy vydávám nejčastěji přátelům,
i když většinou bez jejich spoluúčasti. Asi nejzajímavější z mé filozofické produkce jsou knihy
o africké filozofii, které jsem vydal Aleně Rettové, naší přední afrikanistce.
Jak své knihy distribuujete?
Máte možná představu, že při svých putováních
roznáším knížky v šosu po vzoru národních
buditelů. Ale tak to není. Mám jen několik spřá-
Letos jste oslavil kulaté životní jubileum. Dostal
jste darem nějakou knihu od konkurence?
Pokud dostávám darem knížky, samozřejmě to
bývá od konkurence. Knížky z vlastní produkce dávám darem já. Ale letos jsem ke kulatým
narozeninám nedostal žádnou knížku. Všem
potenciálním gratulantům jsem totiž předem
zakázal jakékoli dary – i květinové. Všechno,
co potřebuji, totiž mám. A náš byt je maličký.
Nechci se dostávat do situace, abych se musel
zdvořile radovat nad něčím, co mi bude doma
pouze překážet. Budete se divit, ale vyšlo mi
to. Všichni to akceptovali, někteří dokonce se
zřetelnou úlevou – nemuseli nic pracně vymýšlet.
Samo setkání s přáteli je přece nejlepší dar.
Máte možná představu, že při svých
putováních roznáším knížky v šosu
po vzoru národních buditelů. Ale tak to není.
Máte vzkaz pro čtenáře Českého bratra?
Přeji jim, aby se nedali otrávit politikou a zprávami v médiích, aby se dokázali radovat z prostých
věcí každodenního života a rozpoznávat v nich
velké Boží dary.
Ptal se Jan Kirschner
13
OTÁZKA NA TĚLO
Která knížka vás v poslední době nejvíce zaujala?
Tomáš Trusina, farář a majitel nakladatelství EMAN
Škvoreckého Mirákl – četl jsem ho po letech
kvůli dotazům dcery a dostala ta kniha docela
jiné barvy, jak jsem si do ní nemohl nepromítat
i souvislosti a zápletky posledních dvaceti let.
Petr Pazdera Payne, výtvarník a literát
Ernesto Sábato: Tunel. Vynikající novela z roku
1948. Připomíná Camusova Cizince a taky, že
Camus knihu ocenil a doporučil Gallimardovi
k francouzskému vydání.
Erazim Kohák, filozof
Jednoznačně Laurent Binet, HHhH (Himmlers Hirn
heißt Heydrich). Francouzský historik románovou
formou rozkrývá německý příběh a český příběh,
které se protínají v atentátu na Heydricha. Autor sice zná německou část příběhu podstatně
lépe než českou, ale je výborný a informovaný
vypravěč. Protože zatčení mého otce bylo součástí Heydrichova tažení proti prvnímu českému
odboji, četl jsem s osobní účastí. Kniha má vyjít
či snad již vyšla v českém překladu.
Jindřiška Krpálková, teoložka, pracovnice
Arcidiecézní charity Praha
Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů. Vydalo
nakladatelství Torst, Praha 2007. Na hodně
malém prostoru (158 stránek, malý formát)
rozehrává autorka opravdový román, dokáže
vykreslit věrohodně své postavy, vypráví krásně
jejich příběhy. Je to o emigrantech, jejich dětech
a jejich návratech domů, o tom, jak si hledají své
místo a jak už vlastně nikam nepatří, jak se pro
svůj domov musí rozhodnout. A je to taky o lásce,
jak moc je složitá, o odpuštění a přijetí. A ještě je
to o Brazílii a městě S�o Paulu.
Michal Plzák, teolog a jednatel Kalicha
Zřejmě román Juliana Barnese Vědomí konce (vydal Odeon 2012). Selektivní paměť nám umožňuje vyrovnat se s tím, že toho máme v životě Bronislav Matulík, kazatel Církve bratrské
hodně na svědomí. Každý je pračkou sebe sama a šéfredaktor časopisu Brána
a věří jen tomu příběhu o sobě, který si sám V poslední době mě nejvíce zaujala kniha Podivný
zkonstruuje. Podnětné čtení, ač větším zážitkem případ se psem od Marka Haddona. Skvěle napro mne byla Barnesova kniha předchozí – Žádný psaná kniha, která ukazuje svět nejen z pohledu
důvod k obavám (2010) – v podstatě esej o tom, jak dítěte, ale především z pohledu dítěte postiženého autismem. Svět, jak ho takzvaní normální
nám smrt motá hlavu.
lidé interpretují, může vypadat opravdu jinak a je
dobře vědět, že jsou mezi námi lidé, kteří mají jiný
Jan Keřkovský, farář a majitel nakladatelství Mlýn
V úplně poslední době to byla oddychovka – po- pohled a jiné prožívání, neméně autentické než
je to naše. O Pánu Bohu ani nemluvě.
vídky Ivana Krause Mezinárodní polibky.
DaZ
14
NÁSTĚNKA
SYNODNÍ RADA
Na zasedáních 2. a 16. 10. projednala
synodní rada 66 titulů. Z nich vybíráme:
Vyznání a život církve
Synodní rada vyhlásila rok 2013 Rokem Bible kralické. Vzala na vědomí informace o připravovaných
akcích v jednotlivých úsecích církevní práce.
Správa církve
SR vzala na vědomí zprávu o vizitaci příslušného
seniorátního výboru ve sboru v Bučině a Praze 1 –
Novém Městě. Rovněž vzala na vědomí zprávy ze
zasedání seniorátních výborů Chrudimského, Poděbradského, Pražského, Brněnského, Libereckého,
Východomoravského a Poličského seniorátu.
Výchova
SR jmenovala seniorátního faráře pro mládež
pražského seniorátu Mikuláše Vymětala virilním
členem republikového výboru Sdružení evangelické mládeže v ČR.
Sbory a pracovníci
Synodní rada potvrdila volbu Marka Feigla za kazatele sboru v Opatovicích na plný úvazek. Posoudila
práci koordinátora nemocničních kaplanů ČCE Voj- Financování církve
těcha Hroudy a pověřila jej funkcí koordinátora Synodní rada souhlasí s tím, aby byl všem seniona další období. SR si váží ochoty bratra Jarosla- rátním výborům, rozeslán dopis s podklady, které
va Vítka i nadále podle potřeby sloužit v církvi, poslouží jako pomůcka při zpracování návrhu zásouhlasí proto se zachováním jeho způsobilosti kladní strategie vývoje seniorátu v podmínkách
k ordinované službě faráře v ČCE. Souhlasí rovněž samofinancování.
se zachováním způsobilosti k ordinované službě
presbytera Daniela Kabátníka ze sokolovského Hospodaření
sboru. SR prodloužila Martě Vařílkové pověření Z fondu sociální a charitativní pomoci bylo v roce 2012
pastorační pracovnice ve sboru Brno II na 50% úva- odesláno: 165 042 Kč na pomoc postiženým zemětřezek, Blance Mackové jako pastorační pracovnici sením v Itálii (k částce 150 000 Kč byl přidán výnos
v Jasenné na 25% a v Liptále rovněž na 25% úvazek sbírek při bohoslužbách synodu), 17 120 Kč na pomoc
a Daně Tiché v Sázavě na 25% úvazek. Dále vzala obětem zemětřesení na Haiti a 395 974 Kč na pomoc
SR na vědomí dočasné snížení pracovního úvazku po zemětřesení a tsunami v Japonsku.
SR stanovila na roky 2012 a 2013 částku příspěvfarářky Lenky Freitingerové z plného úvazku na
třetinový z důvodu nástupu do funkce místosta- ku farního sboru a seniorátu na úhradu nákladů
rostky v obci Vanovice a farářky Marty Židkové souvisejících s místem pastoračního pracovníka
z 50 % na 33 %. Schválila upravenou přílohu k povo- ve výši 26 tisíc Kč na rok. Výše příspěvku bude farlací listině studentského faráře Jana Štefana, v níž nímu sboru a seniorátu krácena pouze v případě
je dohoda o užívání kazatelského bytu, služebního sníženého pracovního úvazku pastoračního pratelefonu, poskytování cestovních náhrad a jiných covníka, a to poměrně k jeho výši.
materiálových nákladů.
Jeronymova jednota
Synodní rada odsouhlasila prodloužení lhůty
Fakulta a bohoslovci
Synodní rada souhlasí s přijetím studenta 3. roční- splatnosti půjček na profinancování stavebních
ku bohosloví Jana Lavického mezi zájemce o práci projektů v Krnově a Klášteře nad Dědinou.
církve.
15
Ústřední shromáždění JJ doporučilo k udělení příspěvku od Ministerstva kultury ČR na
opravy a údržbu církevního majetku v roce 2013
farní sbory Kutná Hora – oprava farního bytu
(400 000 Kč) a Děčín – oprava sborového domu
(450 000 Kč). K zařazení do Projektkatalogu GAW
2014 doporučilo projekt sboru v Přešticích – zateplení budovy sborového domu (650 000 Kč).
Rozhodlo, že sbírka Hlavního daru lásky 2013
bude pro sbor Vanovice na havarijní opravu
krovu a střechy věže kostela.
Ekumena
Jan Roskovec podal zprávu o průběhu 7. valného
shromáždění Společenství evangelických církví
v Evropě (GEKE). SR ukládá ekumenickému oddělení,
aby zajistilo překlady dokumentů z tohoto valného
shromáždění a zvážilo další kroky, jak s nimi naložit. SR vzala na vědomí zprávu Ondřeje Macka ze
studijního kurzu pro faráře v Pullachu.
Na Den reformace 30. 10. do Vídně byl delegován
Ondřej Macek. Na synod Evangelické církve a. v.
v říjnu v Liptovském Mikuláši vyslala SR synodního seniora Joela Rumla a tajemníka pro ekumenu
a vnější vztahy Gerharda Frey-Reininghause. Na
konferenci a uvedení nového církevního vedení
Evangelické církve v Porýní do úřadu na přelomu
února a března 2013 byl delegován Daniel Ženatý.
SR schválila vyslání Hany Ducho na studijní kurz
v Pullachu v lednu 2013.
Evangelická akademie
Druhé kolo výběrového řízení na pozici ředitele
Konzervatoře Evangelické akademie proběhlo
12. října v Olomouci. Osmičlenná výběrová komise doporučila na toto místo Pavla Zatloukala, do
funkce jej potvrdila synodní rada na svém zasedání
dne 30. 10. 2012.
Diakonie
Synodní rada zvolila tajnou volbou za členy dozorčí
rady Střediska humanitární a rozvojové pomoci
Janu Šarounovou (kurátorku z Prahy-Vinohrad),
Boba Helekia Ogolu (faráře v Nejdku), Tomáše
Matušku (správce TJAK Běleč), Terezu Mičkovou
(odbornici na neziskové organizace), Evu Zadražilovou (SR) a Lenku Ridzoňovou (farářku z Prahy-Střešovic). Jako náhradníci byli zvoleni Jana Pavlisová
a Jan Balcar.
16
Různé
Ladislav Moravetz podal zprávu o své pracovní
cestě do Švýcarska, kde spolu s Vojtěchem Esterlem konzultovali práce na přípravě nového
evangelického zpěvníku. Přivezli podrobné informace, které se týkají notografie, formátu a grafiky
stránek a obdrželi kopie důležitých dokumentů,
včetně návrhů (již zesnulého) knihtiskaře Maxe
Caflische. Bylo to již čtvrté setkání se švýcarskými
experty. Švýcarská strana se raduje z toho, že jsme
navázali na výsledky její hymnologické práce. SR
vzala informace s vděčností na vědomí.
Během uplynulé doby od přijetí pravidel pro udílení medaile vděčnosti využily sbory tuto možnost
pro 36 členů a dále byla medaile předána čtyřem
zahraničním partnerům. SR vzala na vědomí vyhodnocení udělení medaile vděčnosti a konstatuje, že
se udílení medaile osvědčilo a doporučuje v této
praxi pokračovat.
DaZ
EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ
Modlitba za domov
Letošní Modlitba za domov, která nesla motto Pravda vítězí, se nově uskutečnila 28. října v Roudnici
nad Labem, přímo v centru města na Husově náměs-
tí a v jeho okolí. Připraven byl program pro různé
Televizní pořad Uchem jehly ze 7. října s Irenou Škevěkové skupiny, naučně-sportovní stezka Cestou říkovou, který byl natočen v létě, najdete v archivu ČT
pravdy pro děti a jejich rodiče, duchovní poutní (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10314156487cesta po kostelech a kaplích města a pro zdatné -uchem-jehly/212562216200012/)
poutníky i na nedaleký Říp. Návštěvníci mohli
V rozhovoru s moderátorem pořadu Pavlem
vybírat na tržišti možností z výrobků chráněných Klineckým, kolegou se kterým se znala od studílen nebo regionálních produktů, nebo sledovat dentských let, zde kazatelka, matka, muzikantka,
hudební a divadelní program na venkovním pódiu zpěvačka folkové skupiny Ejhle a pracovnice s dětmi
a v Kulturním domě Říp.
a mládeží hovoří hlavně o své zkušenosti s tím, jak
V odpoledních hodinách probíhal tradiční čelit těžkým životním situacím a rakovině.
komponovaný pořad, přenášený z roudnického
DaZ
evangelického kostela živě Českou televizí. Který
svým hudebním vystoupením jej zpestřili Třeboňští pištci a Robert Křesťan s kapelou Druhá tráva.
Pořad moderovali Martina Kociánová a Dušan Hej- JUBILANTI
bal. Roudnickou část Modlitby za domov zakončila
v Městské knihovně podvečerní přednáška Petra V měsíci listopadu 2012 slaví kulaté nebo půlkulaCharváta Archeologie a Bible.
té narozeniny (od padesáti let výše) tito současní
TZ ERC/DaZ a bývalí pracovníci v církvi:
ÚMRTÍ
Dne 22. října zemřela v kruhu svých nejbližších ve
věku 54 let farářka Irena Škeříková. Působila va
sborech ve Škvorci, Praze-Uhříněvsi a Praze-Nuslích. Pracovala také jako spirituálka Evangelické
akademie na VOŠ sociální práce a SOŠ a v Bratrské
škole – církevní základní škole.
Miroslaw Jelinek 55
Daniela Doucková 55
Mojmír Blažek 50
Jitka Veselá 85
Drahomíra Říčanová 95
Hana Jalušková 65
Z DOMOVA
Kampaň Fairtradové církve a náboženské
společnosti zahájena
Tato kampaň je součástí širšího projektu Fairtradová města, který se úspěšně prosadil již v třiadvaceti
zemích světa. Titul „fairtradový“ mohou získat jednotlivé sbory, farnosti či náboženské obce, kampaň
je otevřena všem.
„Koncept fair trade se zrodil právě v církevním
prostředí, což už dnes mnoho lidí neví. Je proto
přirozené, že v zahraničí se církve k fair trade hlásí,
například ve Velké Británii má kampaň již dlouhou
tradici a podporuje ji tam řada náboženských společností,“ říká Hana Chorváthová, vedoucí sekretariátu Fairtrade Česká republika.
Také v České republice má fair trade v církevním
prostředí dlouholetou tradici. V první polovině
devadesátých let se jako první tomuto způsobu
obchodu začala věnovat obecně prospěšná ¥
17
společnost Jeden svět, díky jejímuž působení se
podporou fair trade nyní zabývá mnoho sborů po
celé republice. „Spolupracujeme s více než třiceti
sbory Českobratrské církve evangelické a díky kampani Fairtradová města přibývají další. Forma této
pomoci lidem v rozvojových zemích je transparentní a smysluplná. Neposílají se peníze ani dárcovské
SMS, ale dá se těmto lidem příležitost. Mottem naší
činnosti je: Nedávej rybu, nauč ryby lovit,“ říká Magdalena Jelínková, ředitelka organizace Jeden svět.
„Posláním církví je kromě šíření evangelia i služba a pomoc druhým – a aktivní podpora pěstitelů
a výrobců z rozvojových zemí a zmírňování jejich
špatných životních podmínek k této pomoci určitě patří. Víra, kterou hlásáme, by bez skutků byla
prázdná. Zmírňování bídy a utrpení našich bližních
nejenom tady, ale i v zemích, které nám připadají
velmi vzdálené, je jedním z našich úkolů. Můžeme
tak přispět k budování lepšího světa,“ dodává
k tomu Sandra Silná, farářka Církve československé husitské. Mezi základní principy fair trade patří
férové obchodní podmínky, dodržování lidských
a pracovních práv, šetrnost k životnímu prostředí
nebo vyplácení tzv. sociálního příplatku, který je
investován do projektů místního rozvoje.
Hnutí fair trade má své kořeny v období po
druhé světové válce, kdy církevní organizace
v USA a Evropě začaly v rámci poválečné solidarity
s rozvojovým světem dovážet a prodávat řemeslné
výrobky z těchto zemí. Vyplácením spravedlivých
cen a poskytnutím lepšího přístupu na trh se tak
zasazovaly o zlepšení životních podmínek tamních
výrobců.
Garantem kampaně Fairtradové církve a náboženské společnosti je Fairtrade Česká republika,
hlavními koordinátory jsou Ekumenická akademie
Praha a nevládní nezisková organizace NaZemi.
mladými lidmi, kteří zastupovali země účastnící se
třetího mezinárodního setkání Mladí Evropané za
svět bez násilí, organizovaného komunitou Sant
Egidio. Jeden věnec položili před pamětní desku
obětí židovských a druhý před pamětní desku obětí
romských a sintských.
Odpoledne se účastníci přesunuli do vyhlazovacího tábora, procházeli pod obloukem nechvalně
známé věže v Osvětimi-Březince, odkud průvod
vyšel za zvuků oratoria Dies irae na paměť osvětimských obětí od Krzysztofa Pendereckého. Průvod se
vinul podél rampy, která byla poslední zastávkou
pro mnoho mladých, starých, dětí a nemocných,
žen a mužů, kteří v době druhé světové války v dobytčích vagonech projeli často celou Evropu. Po
stejných cestách, kterými přijeli před sedmdesáti
lety do Osvětimi jejich vrstevníci ze Slovenska,
DaZ/www.fairtradovecirkve.cz Česka, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Ruska, putovali
dnes mladí do Březinky, aby aby poznali tento tábor
smrti a uctili památku obětí násilí.
Při návštěvě tohoto místa zla vyvstalo mnoho
otázek. Odpovědí na konfrontaci s touto realitou
ZE SVĚTA
byla výzva Nový horizont lidskosti pro naše země,
1500 mladých lidí v Osvětimi-Březince uctilo přednesená během pietního aktu v osmi jazycích.
„Na tomto místě se pohnou srdce, která nakazí
památku obětí holokaustu
Kolem 1500 mladých lidí ze střední a východní další mladé lidi touhou být lepší a pomoci k větší
Evropy v tichu procházelo téměř hodinu kolem lidskosti našim zemím v Evropě míru a pokoje!“ Celý
pamětních desek, které připomínají kalvárii 20. sto- text výzvy lze číst stránkách Ekumenické rady církví
letí. Krátce předtím byly položeny dva věnce osmi v ČR.
(kir)
18
Německý soud potvrdil, že právo na církevní
obřady má jen ten, kdo platí církevní daň
Seznámení
Hledám přítelkyni (40–50 let bez závazku) s cesBerlín. Členem katolické církve v Německu s právem tovatelskou duší pro výpravy do okolí Brna i na
na církevní pohřeb, zpověď či křest dětí může být místa vzdálenější. Je mi 61 let a rád bych s někým
jen ten, kdo jí platí církevní daň. Nedávné nařízení sdílel zážitky z cest. Jsem nevidomý, ale rád cestuji
německých biskupů, které posvětil i Vatikán, nyní a batoh unesu. Prostřednictvím vašich očí bych
potvrdil také Spolkový správní soud v Lipsku, podle mohl poznat spoustu nových míst.
Pokud bych vám jako „parťák“ padl do oka,
něhož nelze placení daně a příslušnost k církvi odzavolejte mi na tel. 774 241 896 navečer nebo se
dělit.
O to se už několik let snažil emeritní profesor můžeme potkat při nedělních bohoslužbách v Blacírkevního práva Hartmut Zapp, který v roce 2007 hoslavově domě v Brně. Na setkání se těší Ludvík
ohlásil úřadům, že vystupuje z církve a přestává platit církevní daň. Chtěl však, aby byl dál považován Společné čtení NA KAŽDÝ DEN 2013
za příslušníka církve s právem na všechny katolické pro zrakově postižené
obřady.
Dva sešity velikosti A4 ve zvětšeném písmu, cena
Zapp argumentoval, že opustil církev jako „kor- 150 Kč. Připravuje a nabízí Diakonie ČCE – Středisko
poraci veřejného práva“, zůstal ale „členem spo- pro zrakově postižené, Klimentská 18, 110 05 Pralečenství víry“. To však německá katolická církev ha 1, tel. 222 316 306, 732 324 956, e-mail: szp@
neuznala a za pravdu jí dal i nejvyšší správní soud diakonie.cz; http:// szp.diakoniecce.cz
v zemi. Jeho verdikt přivítal předseda německé
biskupské konference Robert Zollitsch. „Církev je
společenstvím víry, které v Německu existuje jako UPOUTÁVKA
korporace veřejného práva. Jedno od druhého nelze
oddělit. Rozsudek potvrzuje naši linii a dal nám tak Podhostýnská mše / Missa subhostinensis
právní jistotu,“ prohlásil freiburský arcibiskup.
Nová skladba celocírkevního kantora Ladislava
Katolická církev stejně jako další uznávané Moravetze Missa subhostinensis chce vyjádřit
konfese žije v Německu hlavně z výnosu církevní vděčnost Bohu za otevřená a ekumenicky vstřícná
daně. Tu platí lidé, kteří se k dotyčné konfesi při- setkávání křesťanů v církvi. Mše má jednoduché
hlásí. Pokud na místním finančním úřadě ohlásí, obsazení, je napsaná pro menší smíšený tříhlasý
že svou církev opouštějí, jsou nadále placení daně pěvecký sbor (dva ženské hlasy, jeden mužský hlas)
zproštěni. Její sazba tvoří osm nebo devět procent s varhanním doprovodem.
z odvodu daně z příjmu fyzických osob.
Autor je muzikant, hudební aranžér a skladatel.
Německá římskokatolická církev se v posledních
letech potýká s odlivem členů. Celkem se ke katolické církvi v Německu hlásí přes 24 milionů lidí.
Podle oficiálních statistik získala katolická církev v roce 2010 díky církevní dani pět miliard eur
(dnes téměř 125 miliard Kč). Protestantské církve,
které mají v Německu dohromady podobný počet
členů, si připsaly 4,3 miliardy eur (107 miliard Kč).
ChristNet/ČTK
OZNÁMENÍ
Změna začátku bohoslužeb v Křížlicích
Bohoslužby v Křížlicích se konají nyní nově od
9 hodin.
Jiří Weinfurter, farář
Praha: Kalich 2012. 56 s., ilustrace Karel Bubilek
a Pavlína Pejlová, 150 Kč, ISBN 978-80-7017
19
CÍRKEV ŽIJE
panenky Jany Turecké
Rozhovor s Petrem a Janou Tureckých
Obraz dává hloubku slovu
V galerii procházíme kolem, v kostele můžeme obraz prožít
Petr Turecký (1974) pochází z Třebíče
z výtvarnické rodiny. Vystudoval
dějiny umění v Olomouci, pak teologii
na Evangelické teologické fakultě
Univerzity Karlovy. Od roku 2006
je farářem v Soběhrdech,
kde pořádá výstavy v kostele.
Kdy jste začal vystavovat v kostele obrazy
a kolik výstav v Soběhrdech už proběhlo?
Výstavy jsou pravidelně dvakrát za rok. Na podzim a na jaře. Od září do konce listopadu a pak po
velikonocích. Letos na podzim je to už dvanáctá.
Důvodů je více, proč jaro a podzim. Jednak vycházíme vstříc těm, kteří obrazy v kostele moc
nechtějí, aby byla také období bez obrazů, jednak
je důvod povětrnostní. Například aby se obrazy
nepoškodily v zimě vlhkem.
Jak jste na nápad dělat v kostele
výstavy vlastně přišel?
Ještě před teologií jsem vystudoval kunsthistorii,
takže je to se mnou jaksi spojené. Mluvil jsem
o nápadu se zdejšími lidmi a jim to přišlo jako
dobrá věc. Podpořili nápad konat výstavy a vyzvali mě, ať se do toho pustím. Bez podpory sboru
bych to nedělal, v reformovaném prostředí je to
choulostivá věc.
Jak se vám daří získávat umělce ochotné
v soběhrdském kostele vystavovat?
Jelikož jsem se pohyboval v uměleckém prostředí, měl jsem plno přátel a kontaktů mezi výtvarníky. Snažím se o jakýsi koncept výstav. Tak jako
se kazatel snaží představovat lidem Bibli, mám
ideu představovat veřejnosti současné kvalitní
mladé umělce a hledat průniky jejich děl s tím,
co zažíváme v kostele. Je v tom trochu i osvěta,
aby se s moderními výtvarnými díly seznámila
veřejnost. Z druhé strany v tom je i trocha evangelizace. Zkrátka takový most.
V čem je kostel lepší výstavní prostor
než třeba sál na faře nebo galerie?
Je to bohoslužebný prostor. Kvalitní umění
dokáže promlouvat duchovní řečí. Umělecká
díla můžou dostat nový rozměr. Divák kolem
nich neprochází jako v galerii, ale může jejich
působení vnímat při bohoslužebném dění.
Prožitek může jít víc do hloubky. Křesťanství
bylo s výtvarným uměním spojeno vždycky,
už od katakomb z dob počátku křesťanství ve
starověkém Římě. První křesťané měli potřebu
zdobit i temné sklepní prostory. Mnohé kresby
se dochovaly. Myslím, že bohoslužebný prostor
je vhodný ke znázorňování toho, co zde člověk
prožívá a cítí. Jde mi vždy o to, aby vystavující
autor pronikal do hloubky. Nemusí být nutně
věřící, jde také o dialog se světem. Vím, je to
silně subjektivní, ale to je v estetice vždy. Já
do toho jdu jen tehdy, když mám silný vnitřní
pocit, že je to ono. A snad v této branži dokážu
rozpoznat kvalitu.
Může v bohoslužebném prostoru
docházet k dialogu slova a obrazu?
Tím prostorem je to už přímo dáno. My máme
v kostele na zdech jako ve správném reformovaném sboru texty, takže vystavené obrazy na
návštěvníky působí spolu s nimi. Často je to
náhodná souhra, protože až na jednoho nenamalovali umělci obrazy zvlášť pro náš kostel,
byla to jejich civilní díla. Jen Michal Tomek
vystavoval Jákobovy žebříky určené přímo pro
výstavu u nás. Jednalo se o tři rozměrná plátna.
Toho jsem si velmi považoval. Výstava byla na
podzim 2010. Jindy to byly obrazy z různých
cyklů, ale vždy se osvědčilo, že v tom byl dialog
s těmi našimi nápisy. Dohromady s bohoslužebným prostorem působí pak celek, můžeme to
nazvat konceptuální dílo. Nejde jen o výtvarno, ale i o slovo. To mi připadá úžasné. To by
v galerii nikdy nemohlo vzniknout. V galerii ¥
21
návštěvník konzumuje. Obrazy visí jeden vedle
druhého, člověk projde kolem. Oproti tomu do
kostela přišli lidé proto, aby naslouchali Božímu slovu, aby se modlili, aby vstupovali do
hlubšího dialogu s bytím a prostorem, či jak to
nazvat. Zároveň se dívají na vystavené obrazy
a mohou vnímat jejich kvalitu a hloubku. Setkávají se s nimi opakovaně, což má v dnešní
uspěchané době obrovský význam. Křesťané
se dřív uměním obklopovali a při bohoslužbách
se s ním také setkávali. Samozřejmě má umění
služebnou funkci, to nijak nechci zpochybnit.
Někdo samozřejmě může zjistit, že mu to nic
neříká, to se může stát. Podle mne ale umění
do kostela patří a je tam mnohem platnější než
v galerii.
Co vadí kritikům? Ohrazují se proti
obrazům v kostele z reformačních principů,
nebo jim vadí konkrétní obrazy?
Všechno dohromady. Někteří poukazují na
cizorodost obrazů v reformační tradici, stejně
by rušil kříž, svíčka a další věci. Mají dojem, že
se tím přibližujeme katolíkům. Obrazy u nás
mají ale naprosto jinou funkci než v katolických kostelích. Tento argument však nebývá
přijat. Vůbec mám dojem, že protiargumentace
nemá logiku, vychází jen z jakýchsi neurčitých
pocitů a emocí. Vymezení vůči katolíkům je na
vesnici stále živé, i když se to nahlas neřekne.
Sbor má být na co hrdý, to zase ano. V okolí
22
se scházeli za protireformace tajní evangelíci,
známé jsou výpovědní a přístupové knihy po
tolerančním patentu. To jsou věci, které je
dobře si stále připomínat, a jakási tradiční
evangelická hrdost tu v lidech je. Zároveň je
zde spousta smíšených rodin, které pak nechodí do kostela ani katolického, ani evangelického. Takže proč hrotit staré rozepře, můžeme
vykročit spolu a jinak.
Jsou díla, která byste do kostela nepověsil?
Měl jsem zde jednu provokativní výstavu, to
byl v roce 2009 Michal Novotný. Ten namaloval takové ufony v lánech obilí, bylo to trochu
kontroverzní. Lidi nevěděli, co si o tom myslet.
Navíc byly obrazy umístěny v levé části apsidy,
vpředu. Nejvíc asi dráždilo, že když posluchači
koukali na kazatelnu, viděli současně i obraz.
Přitom zároveň byla spousta kladných ohlasů,
lidé se zajímali o moderního umělce, kdo byl na
vernisáži, dozvěděl se o něm i jeho pracích víc.
Po této výstavě jsem si řekl, že budu vystavovat
díla spíše abstraktní. Podařilo se mi sehnat velmi
kvalitní obrazy malujícího kunsthistorika Radana Vágnera, který sám bývá kurátorem renomovaných výstav, například letos na Pražském
hradě. Tyto abstrakce se zase někomu zdály
depresivní, jedna sestra měla dokonce dojem, že
obrazy na ni vysílají negativní energii. V součtu
tyto abstrakce vyvolaly více záporných reakcí
než ufoni Michala Novotného.
Přináší vám vaše aktivity více radostí,
nebo starostí?
Soběhrdy jsou toleranční sbor, člověk počítá
s tím, že zde bude kladen důraz na tradici,
ale největší kritici výstav jsou intelektuálové
z Prahy, od kterých bych to nečekal. Po poslední
výstavě mě zase jiní lidé a staršovstvo podpořili, že mám ve výstavách pokračovat, tak nevím.
Před čtrnácti dny jsem se rozhodl, že seženu
na jaro zase nového malíře, ale poslední vývoj ukazuje, že pro určité lidi jsou pravidelné
výstavy těžko přijatelné – zvláště umístění
obrazu do přední části presbytáře.
Je to těžké. Jako farář se dívám z kazatelny a na tváři některých lidí vidím, že s mým
pojetím nesouhlasí. To mě deprimuje. Přitom
jsou mnohé sbory, které mají na čelní stěně
obrazy, třeba pražské Vinohrady. Na druhou
stranu si stále opakuji, že záporné jsou hlasy
jednotlivců, ze strany staršovstva mám plnou
podporu, spíš mně dodávají odvahu a v mém
snažení mě podporují. Výstavy a akce kolem
nich, například vernisáže, jsou pro některé lidi
velmi důležitým působením sboru navenek.
Spolupracuji také s muzeem v Benešově, jsem
členem muzejní rady, občas tam, ale i jinde,
dělám přednášky o malířích. Jsou to aktivity
dobře přijímané v celém regionu. Uvědomuji si
však, že s mým odchodem na jiný sbor pořádání výstav zanikne.
Jana Turecká (1983) vystudovala Evangelickou
teologickou fakultu. Během studia ale
došla k závěru, že se teologii nechce dále
věnovat a dráha farářky ji neláká. V roce 2003
navštěvovala soukromé hodiny kreslení
u akademického malíře Zdeňka Strouhala.
Ilustruje měsíčník Protestant. Od dětství
kreslí, maluje, šije, vyrábí panenky.
Vystavovala mimo jiné v baptistickém sboru
Na Topolce v Praze, ve sboru ČCE v Libčicích,
v kostele u Martina ve zdi v Praze. V současné
době pečuje o dvě malé děti.
ke knížce modliteb Martina Luthera. Kreslila
jsem také do Bratrstva komiksy se vztahovou
tematikou. Ty jsem musela i obsahově vymýš-
Znám vaše obrázky z časopisu
Protestant. Malujete odmala?
Ano. Vždycky mě to hrozně bavilo, a podle okolí
mi to i šlo. Jako dítě jsem chtěla být malířkou,
ale pořád jsem si říkala, že to není pro praktický život příliš perspektivní. Takže se malování
věnuji ve volném čase amatérsky jako koníčku.
Abych se po jedné vysoké škole vrhla na studium
nějakého výtvarného oboru, už jsem neměla sílu
a od určité chvíle na to bylo pozdě. Říkám si ale,
že malovat můžu, ať budu v životě dělat cokoliv.
Kde můžeme vaše obrázky potkat?
Kromě Protestanta jsem ilustrovala drobnou
publikaci biblických úvah Zastav se na chvíli..., tam bylo asi sedm obrázků, dále obálku
let, což bylo náročné a trochu nevděčné. Pokud
by si někdo chtěl prohlédnout moji tvorbu,
může se podívat na adresu janaturecka.rajce.
idnes.cz, kde je vše přehledně uspořádáno. ¥
23
Má na vaše malování vliv život na faře?
Fara ani tak ne, jako spíš oblast, kde žijeme.
Inspiraci nacházím v okolí Soběhrd, je tu krásná příroda a spousta starých domů, které ráda
maluju, třeba hotel Hrušov v Senohrabech
(letos zbouraný). Ten už jsem malovala mnohokrát. Budovy pro mne mají ohromné kouzlo.
Teď zrovna je u nás v kostele výstava mých
obrazů. Petr byl proti tomu, zdálo se mu trapné
vystavovat obrazy své manželky, ale lidé ze
sboru si výstavu vyžádali. A i já jsem tu možnost vítala, podělit se o obrazy na domácí půdě.
Prolíná se ve vašich obrazech duchovní
a světská stránka života?
Myslím, že mnoho duchovního v mých obrazech snad ani není, nic vyloženě křesťanského.
Je ale fakt, že v kostele visí dva obrazy inspirované příběhem Adama a Evy. Zajímají mě spíš
vztahy mezi lidmi i dalšími bytostmi, jde mi
o vyprávění příběhů, setkávání různých postav
na určitých místech, a taky mě zajímá samota.
Takže jde spíš o prolínání reálného světa se
světem snů, symbolů, tajemna. Kromě obrazů
jsou v kostele k vidění také panenky, které
jsem vyráběla, jsou to takové trojrozměrné
portréty.
Jaké máte plány do budoucna?
Ráda bych dál malovala a vystavovala, to mě
těší asi nejvíc. Promýšlím, jak spojit výtvarné
tvoření s nedělní školou, kterou jsem začala
učit. Mrzí mě, že neumím moc zpívat ani na nic
hrát, hudební nadání se v církvi hodí daleko
víc a lépe se uplatňuje. Líbilo by se mi jednou
ilustrovat nějakou pohádku nebo příběh, třeba
něco o liškách.
Ptala se a fotografovala Daniela Ženatá,
obrázek Jana Turecká
O výstavách v Soběhrdech, vystavovaných dílech a výtvarných umělcích více na http://sobehrdy.evangnet.cz/
v sekci Výstavy
24
Ekumena ve Vyškově
R
ádi a s díky vzpomínáme na podzimní sborovou slavnost ve Vyškově, kazatelské stanici prostějovského sboru, v neděli 16. září odpoledne. Máme nejen „otevřenou“ modlitebnu,
ale též radost z ekumeny ve městě: přítomnost
bratří z katolické farnosti a sboru Apoštolské
církve nás potěšila. Přijali jsme povzbuzení,
že najdeme při sobě jistě rozmanitá charismata, která můžeme jako laici přinášet k dobru
ostatních – jen je uplatňovat. Krásné počasí,
milé pohoštění a možnost rozhovorů – to vše
umocnilo naši radost. av
KAUZA KONZERVATOŘ OLOMOUC
Další krůček k pročištění vzduchu?
Reakce na příspěvky z ČB 9/2012
Z
ačátkem října se mi dostalo do rukou záři- 54/2005 Sb., se František Fiala přihlásil.
Pavel Kašpar tvrdí, že „se škola stále víc
jové číslo Českého bratra. Jako člen bývalého
vedení Konzervatoře Evangelické akademie privatizovala, vzdalovala se od církve, vedení
v Olomouci (KEA) si dovolím reagovat na texty podrážděně reagovalo na sebemenší kritiku,
týkající se KEA, které byly v časopise uvedeny více méně přestalo brát ohled na zřizovatele“.
Ve skutečnosti v lednu 2011 nastoupil na škona stranách 25 a 26.
Překvapuje mě především text Pavla Kašpara, lu historicky první spirituál (instalován v září
náměstka synodního seniora, který má v agen- 2011). V červnu 2011 dostalo vedení konzervadě školství. Není pravdivé tvrzení, že odvolání toře Střednědobou strategii pro KEA (na období
ředitele KEA bylo „podle novely školského zá- dvou let) reflektující záměry zřizovatele, kterou
kona. Ten praví, že je-li ředitel ve funkci déle plnilo. Dokument, hodnotící plnění strategie, je
než šest let, může být odvolán a vyhlášeno výbě- na www.konzervatorolomouc.cz. Akcí pro ČCE,
rové řízení do konce dubna.“ Citovaný paragraf konaných studenty a pedagogy školy, pořádala
školského zákona totiž platí pouze pro státní KEA ve školním roce 2011/2012 nejvíce za mnoškoly. Pokud by se zřizovatel chtěl dobrovolně ho posledních let.
řídit tímto oddílem školského zákona, odvolání
ředitele KEA by vypadalo zcela jinak. V únoru
by dostal informaci o výběrovém řízení, které by
bylo vyhlášeno do konce dubna. Funkční období
by končilo k 31. 7. 2012 (přechodné ustanovení čl.
II bodu 5 zákona č. 472/2011 Sb.). Ředitel KEA byl
však odvolán ze dne na den, bez udání důvodu,
v době těsně před státními maturitami. Konkurz
byl veřejně vyhlášen začátkem května. Pak ale
měl platit § 166 odst. 3 školského zákona, kde se
praví, že pokud nedojde k vyhlášení konkurzu
do 30. 4., prodlužuje se doba trvání pracovního
poměru na dalších šest let.
Ve skutečnosti se synodní rada řídila § 131
školského zákona: „Ředitele školské právnické
osoby zřízené jinou právnickou osobou... jmenuje a odvolává zřizovatel na návrh rady.“ Tento
„Zřizovatel se nemusí řídit ani školským záparagraf se objevil v novele školského zákona 1. konem, ani nemusí vyhlašovat výběrové řízení.“
1. 2012 a ČCE je pravděpodobně jediný zřizovatel, Druhá část platí. Ale to, že by se zřizovatel neměl
který odvolal ředitele ze dne na den a bez udání řídit školským zákonem, je doufám stylistická
důvodu.
chyba. Je ale pravda, že dokument odvolávající ředitele KEA právní chyby obsahuje. Když
František Fiala na tyto chyby poukázal, bylo mu
K dalšímu textu uvedu komentář
doporučeno bránit se soudně. Určitého pocitu,
pouze v bodech:
František Fiala měl dobré důvody nehlásit se do že zřizovatel stojí nad zákonem, z toho lze nabýt.
Bývalé vedení nikdy netvrdilo, že „synodní
prvního konkurzu. Podrobněji uvádíme na www.
konzervatorolomouc.cz v sekci z archivu. Do dru- rada chce školu zrušit“, ale poukazovalo pouze
hého konkurzu, který se konal podle vyhlášky č. na skutečnost, že „se v ČCE vedou stále deba- ¥
25
ty o smyslu církevního školství. Má vůbec cenu věcnou kritickou připomínku od členů synodní
mít školy, udržovat je, starat se o ně?“ Bez jasné rady, náměstka pro školství Pavla Kašpara ani
koncepce, kterou výše zmiňovaná strategie není, ředitele a posléze ředitelky Ústředí Evangelické
je těžké plnit (nevyslovená) zadání. Pak i hlasy akademie. Pokud bublala v té době mezi členy
z ČCE, které zpochybňují existenci evangelic- synodní rady nespokojenost s vedením KEA, je
kých škol, nebo úvahy o změně zřizovatele KEA škoda, že kritika nedolehla k uším tehdejšího
vedení KEA. „Pročistilo by to vzduch.“
situaci na konzervatoři logicky radikalizují.
Kolem kauzy KEA je mnoho mýtů i nepřesRobert Mimra, 12. října 2012, Olomouc
ných a „zaručených“ informací. Některé z nich se
Dne 12. října proběhlo v Olomouci výběrové řízení na pozici
objevily v článku pana náměstka Pavla Kašpara.
ředitele Konzervatoře Evangelické akademie, do něhož
Další kolují po církvi. O to víc mě mrzí, že vedení
se přihlásili (a splnili podmínky zadání) čtyři uchazeči.
ČCE není ochotné přistoupit na věcnou diskuOsmičlenná výběrová komise doporučila na post ředitele
si o problémech konzervatoře. Bývalé vedení
konzervatoře Mgr. Pavla Zatloukala, do funkce jej potvrdila
v minulém školním roce neobdrželo žádnou
synodní rada na svém zasedání dne 30. 10. 2012.
MEDAILE VDĚČNOSTI
Velké Tresné – velká událost na malém prostoru
N
edávno si Farní sbor Českobratrské církve
evangelické v Rovečném připomínal dvě stě
let od svého založení. Dopolední bohoslužby s kázáním synodního seniora Joela Rumla, pozdravy
farářů a dalších hostů, odpolední přednáška profesora Petra Pokorného. Kostel praskal ve švech.
Mezi oběma shromážděními v kostele se ale odehrála událost, která nám přítomným zůstává vepsána hluboko v srdcích. Setkání bylo naplněné
vděčností, radostí a láskou. Šlo o předání medaile
vděčnosti, kterou uděluje synodní rada na návrh
staršovstva sboru, jehož je oceněný členem.
Obvykle takové ocenění předává synodní senior nebo jiný člen synodní rady v kostele nebo
modlitebně, v širším společenství. Udělení této
medaile bylo však výjimečné. Laureátka, která
miluje Krista, miluje svoji církev i sbor v Rovečném, se totiž pro svá onemocnění již do kostela
nedostane. Doby, kdy ji vozila snacha, jsou bohužel pryč. Laureátka sedává nyní u stolu ve své
světnici (a kdo z nás farářů, kteří jsme kdy v Rovečném působili, by tu místnost, vonící láskou
a vírou a kdysi také nedělními koláči a voňavým
26
tabákem manžela Mirka, neměl rád a důvěrně ji
neznal), téměř nemůže chodit, vedle židle jsou
opřené francouzské hole, na stole Bible, zpěvníky, církevní tisk, hrneček s nápojem a prostor,
kam jí milovaná a milující snacha Draha přináší
jídlo. „Jak jen za ni Pánu Bohu děkuji,“ říká mi
ta vzácná žena při každém setkání. Děkuje ráda,
děkuje ze srdce, s upřímným úsměvem, nejen za
svoji snachu, ale za celou svoji rodinu, za sbor, ve
kterém vyrostla a celý život žila, děkuje, i když Bohu stále modlí. Jak nás všechny, svoji rodinu
i rodinu víry uměla předkládat se všelijakými namá vlhké oči.
Mnohokrát jsem byl jejímu děkování přítomen, šimi trablemi Pánu Bohu. A kolik pochopení měla
slyšel ho v modlitbách i tváří v tvář lidem, kterým pro naše pády. A pro mě nikdy nezapomenutelné
vděčnost vyjadřovala. Na mnoho takových chvil společné návštěvy v rodinách sboru. Objetí, vděčrád myslím, na jednu však nejvíce. To když této nost a slzy radosti. Když usíná, vidí svůj kostel.
milé sestře dělalo velké potíže jezdit z Velkého Když se probouzí, vidí svůj kostel. Její srdce, plné
Tresného do Rovečného do kostela, říkávala mi: víry a lásky však vidí dál, mnohem dál.
A tak jsme v krásný pozdně letní den v té malé
„nic lidem nezávidím, jen Rovečínským kostel.
Mají ho u nosu, dobře chodí a na bohoslužby světnici velkotresenského stavení byli přítomni
cestu nenajdou. To já kdybych ho měla tak blíz- události velké vděčnosti. Kdo se kdy se sestrou
ko...“ Poprosil jsem tenkrát svého přítele malíře Dobromilou Bednářovou setkal, nebude se ptát,
a restaurátora, aby namaloval obraz kostela, proč medaili vděčnosti obdržela právě ona.
a této sestře, tehdy ještě kurátorce rovečínského A k vděčnosti Pánu Bohu za sestru Dobrušku
sboru, jsem ho věnoval k šedesátinám. To byla Bednářovou a její život víry a lásky se připojí.
kurátorka, pastýřka farářů, laskavá rádkyně, citMiroslav Erdinger, vděčný farář kdysi
livá průvodkyně všech nás, kdo jsme v Rovečném
v Rovečném, dnes v Praze-Kobylisích
začínali. A modlitebnice. Jak ta se modlila – a díky
Třiačtyřicet let služby na jednom sboru
Za bratrem farářem Richardem Firbasem
T
oho prázdninového dne, v sobotu 21. července,
byla modlitebna sborového domu farního sboru Českobratrské církve evangelické v Jablonci
nad Nisou plná. Nebylo divu. Rodina, přátelé, nejbližší, sbor děkovali Pánu Bohu za život a službu
faráře, Richarda Firbase. V jabloneckém sboru,
v nelehkém prostředí severočeského pohraničí
působil dlouhých čtyřicet tři let. Zemřel ve třiaosmdesáti letech. To již člověk něco prožije. Farář
se sžije s rodinami, zná jejich radosti i strasti,
jejich naděje i propasti. Léta naslouchání, pastýřského provázení, hledání společné řeči. Cesta
byla dána, jen způsob, jak spolu jít, bylo nutné
hledat. A bratr farář Firbas hledal a nacházel.
Ač velký vzdělanec, znalec historie, mluvil srozumitelně, přirozeně. Uměl se s lidmi setkávat
v partnerské rovině člověka s člověkem. Nedělil
lidi na věřící a nevěřící, byl otevřený, vtipný, nebral se přespříliš vážně, měl nadhled.
S bratrem farářem Firbasem jsem se setkával od dětství, vyhledával ho v době dospívání,
vzdáleně mu naslouchal v dospělosti. Patřil mezi
ty faráře, kteří do mě zaseli a pak nenápadně
zalévali semeno touhy „být farářem“.
Děkovné bohoslužebné shromáždění se konalo v moderní modlitebně jablonecké fary, jejíž
výstavbu bratr farář Firbas inicioval a na kterou
na přelomu osmdesátých a devadesátých let
minulého století sehnal potřebné finanční prostředky. V kázání znělo apoštolovo ujištění, pro
bratra faráře Firbase bytostně nosné, že nás od
Boží lásky v Kristu Ježíši nic neodloučí (Ř 8,31–39).
Co dodat? Kromě vděčnosti také upřímné vyznání: bratra faráře Richarda Firbase jsem měl
velmi rád a stejně tak si ho i vážil. Nebyl jsem sám.
Díky Pánu Bohu za jeho život a v něm svědectví
radostné víry.
Miroslav Erdinger
27
CÍRKEV SLOUŽÍCÍ
LAICKÉ SLUŽBY V CÍRKVI
Zašedlý ležák, nebo živá kniha?
Naše sborové knihovny
V
kostele skříň, ve skříni police, v polici knihy
v šedomodrém papíře, na hřbetě číslo...
Tak nějak mi z dětství utkvěla v paměti sborová knihovna. Pustila jsem se do pátrání, jak
to s knihovnami vypadá dnes. Na moje otázky
odpovědělo sedmnáct farářů.
Ve sborech knihovny máme, případně jsme
donedávna měli. Někde se knihovny ruší. Většinou z prostorových důvodů. A taky proto, že
si nikdo nic nepůjčuje. A nepůjčuje si proto, že
o dané knihy nemá zájem, nebo protože vůbec
neví, že by se něco půjčit dalo.
Co v knihovnách nalezneme? Teologii, beletrii,
dětské knihy, většinou z minulého století a starší.
Sborová knihovna se stala často oblíbeným cílem,
kam složit nechtěné dědictví po předcích – přece
to nevyhodíme, dáme to do kostela... (to neplatí
jen o knihách, v kostele se přece hodí všechno).
Ale knihovna nemusí být jen skanzenem popsaného papíru.
V některých sborech mají knihovníka, ten se
stará o pořádek a propagaci.
V Horní Čermné je takzvaná knihovna „stará“
(tři skříně) a „mladá“ (poličky). V té mladé jsou
hlavně katechetické pomůcky a dějepisné knihy,
zájemci občas přijdou. V Jindřichově Hradci je nabídka knihovny široká; najdete tady náboženské
knihy, encyklopedie a slovníky, trochu beletrie,
CD a DVD a nově i učebnice. A něco se půjčí tak
třikrát do měsíce.
Ví se ve sboru o knihovně? Jsou knihy vidět?
Máme katalog? Je možné si ho najít na sborovém
webu? Dovíme se o novinkách? Třeba v Nosislavi
se rozhodli knihovnu doplňovat a o novinkách
informovat v ohláškách.
28
Knihy jsou drahé a sbory většinou nemají
peněz nazbyt, je pochopitelné, že nové knihy
nejsou prioritou. Je ale škoda nevyužít, resp.
nenabídnout to kvalitní, co ve sborech máme.
A možná by do funkční a využívané knihovny
byl ochoten někdo dobré knihy věnovat nebo je
sponzorovat.
Je dobře, že i veřejné knihovny nabízejí kvalitní tituly, do sborové knihovny bych nejspíš
zamířila, když hledám knihu teologickou nebo
křesťanskou beletrii. Knihy C. S. Lewise a další
nabízí třeba knihovna v Praze-Braníku.
Zájemci o půjčování knih z fary jsou, většinou
si půjčují farářovy vlastní.
Má sborová knihovna v současné době význam? Přidávám se k jedné z odpovědí: kéž by.
Lenka Ridzoňová
O naší knihovně v Brně I
Sborová knihovna je v našem sboru odjakživa –
a to myslím doslova. Nejstarší knížky a časopisy
pocházejí z druhé poloviny 19. století. Najdeme
zde svázané ročníky evangelických časopisů Hlasy ze Siona, Evangelické listy a příležitostné tisky
z doby počátků naší církve. Kupodivu i o tohle
je občas zájem. Tato část knihovny je uložena
v takzvaném archivu. „Živou“ část tvoří přirozeně
knihy nové a novější. Snažíme se dokupovat to,
co považujeme za dobré a důležité. Staršovstvo
sboru má pro tuto činnost pochopení a vyčlenilo
dokonce určitou sumu k nákupu knih. Většinou
jde o produkci nakladatelství Kalich, Eman,
Mlýn, Vyšehrad i Návrat domů. Mezi oblíbené
autory patří mimo jiné Petr Pokorný, Hans Küng,
Marek Orko Vácha, Václav Cílek a další.
Před časem staršovstvo rozhodlo nechat na luterské Knihy svornosti. Dozajista zaujmou
zakázku zhotovit šestidílnou prosklenou skříň, práce žen líčících pronásledování a exil doby
kde je většina knih uložena. Knihovna stojí dávnější (Eva Melmuková a Edita Štěříková),
v předsálí sborového sálu, takže si každý může nemělo by chybět ani svědectví o životě církve
náš knihovní fond prohlédnout a najít knihu v nedávných diktaturách a vynalézavých formách tehdejší práce (Milena Šimsová, Pavel
nejen v katalogu, ale i přímo.
Knihovna slouží jak členům sboru, tak i ka- Hlaváč). Svědectvím jedinečné síly jsou knihy
zatelům a presbyterům Brněnského seniorátu. pamětí a rozhovorů, které do evangelické rozO přírůstcích knihovny pravidelně informu- pravy vlévají dlouho nepoznanou osobní notu:
jeme ve sborovém časopise. O evidenci výpůj- s Karáskem, Rejchrtem, Sokolem i s Jiřinou
ček se stará několik bratří. I když frekvence Šiklovou...
Mohl bych pokračovat, ale to by na knihovvýpůjček není nijak ohromující, je to myslím
nu nestačila sborová místnost. Rozhodně by
dobrá služba lidem.
neměly chybět zajímavé časopisy, které budou
Olga Tydlitátová
ve sboru jako v čítárně k dispozici (kromě
Českého bratra například Dingir, Revue SKŽ,
Sborová knihovna v Brandýse nad Labem
Před časem jsme se s několika bratry a sestra- Bratrstvo, Protestant...)
Spravovat knihovnu ovšem neznamená jen
mi ve sboru pokusili obnovit sborovou knihovnu. Ve sborové místnosti se předtím povalo- knihy shromažďovat, třídit, ale i vyhazovat.
valo několik dávno nečtených titulů. Vídám To se ukázalo, když se objevily první knihy
to častěji: svazky Jiráska vysbírané mladými hnutí New Age. Prý je to stejně duchovní jako
z pozůstalosti, raději s tím do sboru, kam babi naše křesťanství. Za dárcem jsem se vypravil
chodila, než to dát do sběru. My jsme chtěli s prosbou, aby si knihy vzal zpět domů. Čekal
knihovnu, která představí něco z té úžasné jsem výčitky, že jsem Koniáš. Setkal jsem se
plejády skvělých knih, které od Listopadu s nelíčeným překvapením. Co je na takových
vyšly a stále vycházejí. Především knihy, knihách špatného? Až v tu chvíli jsem si formukteré budou oporou a orientací v duchovním loval úkol sborové knihovny: měla by odrážet
hledání. Právě zde toho ovšem u evangelíků to, čím chceme jako evengelíci být, a měla by
moc nevychází. Zato u katolíků ano, myslím nabízet to, co nás při tom udrží. Regály věnona Anselma Grüna, Richarda Rohra, Thomase vané New Age, ezoterice a šamanismu, v nichž
Mertona, Vojtěcha Kodeta nebo Jana Konzala. se tu tam krčí několik křesťanských titulů,
Ze starších Augustinova Vyznání, Kempenské- mají dnes v naprosté většině knihkupectví.
ho Následování Krista a Komenského Labyrint Sborová knihovna je jedním z mála míst, kde
světa. Dále pak knihy, které o křesťanství pře- lze přemýšlet o identitě současných českých
mýšlejí kriticky a na úrovni dnešní doby, od evangelíků – a tuto identitu vyjadřovat kniautorů jako jsou Tomáš Halík, Marek Orko Vá- hovnou. Laskavý dárce pochopil.
Nebyly to však jen mé cenzurní zásahy, co
cha, Martin C. Putna, Jan Sokol, Erazim Kohák
nebo Ladislav Hejdánek. Určitě tam nesmějí vedlo k tomu, že u nás ve sboru knihovní rechybět práce současné biblistiky: české knihy gály nakonec přece jen nezačaly praskat ve
Israele Finkelsteina, Rolfa Rendtorffa, Willia- švech. Přátelé, kteří nákup knih sponzorovali
ma G. Devera, Petra Pokorného, Mirej Ryškové ze svého, ze sboru odešli. Je to škoda. Zůstala
nebo Jiřího Mrázka. A odborné práce o liturgii, po nich rozestavěná knihovna. A také otázka,
o církvích a o kázání od Pavla Filipiho nebo jeho co to dává a co to stojí být evangelíkem. A také,
katolických kolegů. A evangelická klasika: jak dál spravovat sborovou knihovnu.
Molnárovo Na rozhraní věků, Slovem obnovePetr Sláma
ná, Říčanovy Dějiny Jednoty, Lohseho Dějiny
dogmatu, základní texty evangelictví, jakými
jsou nemnohé překlady Luthera, Kalvína, Heidelberského katechismu i Wernischova edice
29
EKUMENA ŽIJE
KUNVALD A NERATOV
555. výročí od založení Jednoty bratrské
aneb odcházení z domova
P
dobu před půltisíciletím, kdy pro naše předky
byla otázka svobodného vyznání tak důležitá,
že je vedla k založení Jednoty bratrské a časem
i k odchodu z vlasti. Bohoslužbu vedl náměstek
synodního seniora Pavel Kašpar, z Písma četla
a úvodní modlitbu přednesla farářka z Letohradu Jiřina Kačenová. Bohoslužebné shromáždění
modlitbou zakončil katolický farář z Neratova
Josef Suchař.
Pavel Kašpar ve svém kázání připodobnil
odcházení Abrama, který zaslechl Boží volání,
k odchodu z Cháranu, k odchodu skupiny kolem bratra Řehoře z Prahy. Tato skupina se pak
pokusila vybudovat církev čistou, mimo ruch
společnosti v Kunvaldu. Místostarostka Chocně
a zastupitelka Pardubického kraje Věra Rybová
zdůraznila ve svém pozdravu potřebu orientace
na pravé životní hodnoty, které ekonomický růst
a zvyšující se spotřeba nemohou nahradit.
Domek Na Sboru v Kunvaldu prošel během
půlstoletí mnohými proměnami – od původního
kostelíka přes bratrskou a následně katolickou školu. V roce 1929 zakoupila nemovitost
od soukromého majitele Českobratrská církev
evangelická a přebudovala jej na památník
Vyrazily jsme s kamarádkou Danou na Jednoty bratrské. Domek však nežije pouze jako
dlouhou cestu z Vysočiny už čtyři hodiny před muzeum, ale slouží také jako místo ke scházení
konáním akce, ale přesto jsme přijely, až když Společenství křesťanů Kunvald pod vedením
už místostarostka městyse Kunvald Jana Trejt- Václava Dobiáše. Jeho členové se také postarali
narová vítala přítomné a omlouvala hlavního o hudební doprovod celého slavnostního odpoorganizátora celé akce – senátora Petra Šilara, ledne spolu se skvělými houslisty ze Základní
který prý včera česal hrušky, spadl ze stromu umělecké školy ze Žamberka.
Když jsem odjížděla do Kunvaldu, představoa zlomil si dosti komplikovaně nohu. Úvodního
přivítání se zástupně a velmi zdatně zhostil vala jsem si, že se zde sejdou velké zástupy lidu,
starosta Kunvaldu Josef Paďour. Připomenul které hrdě vzpomenou našich statečných předků.
říznačně na den české státnosti v pátek 28. září
2012 se konalo v domku Na Sboru v Kunvaldě
vzpomínkové odpoledne spojené s ekumenickou
bohoslužbou při příležitosti 555. výročí založení
Jednoty bratrské.
30
Říkala jsem si, že by bylo pěkné, kdyby nás bylo aby tato ruina hyzdila socialistickou krajinu. Je
555. Skutečnost byla jiná – těch pět set se někde potřeba ji zbourat a kamení použít na zpevnění
opozdilo a dorazilo nás jen pětapadesát. Bylo mi lesních cest.“ Naopak. Vybudováním chráněto líto, ale moudrý katolický farář poznamenal, ného bydlení pro osoby s lehkým mentálním
že je úžasné, že přišlo tolik lidí, aniž by je ně- postižením malá obec ožívá – někteří nacházejí
kdo nutil. Kam se nám ale vytratila hrdost na práci, jiní životní naplnění.
Ale připozdívá se, musíme vyrazit domů. Kounaše kořeny? Copak si dnešní bohatá společnost
opravdu myslí, že je nepotřebuje, že se bez nich sek od Neratova nás zaujme malý katolický kostelík, jediná stavba, která zůstala po kdysi živé obci
obejde?
Odjíždíme s kamarádkou Danou domů s ra- Vrchní Orlová, s velmi půvabným, i když zašlým
dostí v srdci z návštěvy kouzelné části naší vlasti interiérem. Stmívá se a skupina mladých lidí se
a setkání s milými lidmi, ale zároveň s pocitem zde připravuje ke koncertu – všude jsou svíčky
silného smutku z krajiny, kde odcházení je snad a květinová výzdoba, jen lidé dosud žádní. Moc
smutnou tradicí – nejen bratři z Jednoty bratrské nás s kamarádkou mrzí, že nemůžeme zůstat,
byli nuceni odejít, ale po 285 letech museli zdejší ale čeká nás dlouhá cesta nocí zpět na Vysočinu.
pohraničí opustit také tisíce sudetských Němců. Domů si nakonec odvážíme veliké potěšení – věV nedalekém Neratově žilo před válkou tři tisíce domí, že jsou mezi námi mladí lidé, kteří nechtějí
pět set lidí, po odsunu jich zde zůstalo čtrnáct! jenom brát, ale umějí také dávat a předávat dál.
Dnes je v obci asi šedesát trvale bydlících oby- Že jejich snaha má smysl, o tom svědčí již zpola
vatel a farář Josef Suchař zde odvádí ohromné opravená střecha kostelíka. A z těch mladých lidí,
množství práce; opravou místního katolického kteří se snaží oživit místo, které sice nemá příliš
kostela vzkřísil kdysi slavné poutní místo. Kostel, pro koho žít, ale spolu s okolním hřbitovem je
ze kterého po válce zbyly jenom obvodové zdi, se svědkem dřívějších lidských radostí, zápasů a tupo náročné rekonstrukci proměnil v prosté, ma- žeb, z těchto mladých lidí dýchala taková radost
jestátní a mystické místo se skleněnou střechou, a naděje, že se nám loučilo opravdu velmi těžko.
jakou těžko můžeme vidět někde jinde. Neratov- Ale určitě se sem vrátíme. A až budete příště pláský kostel povstal z prachu úpornou snahou mno- novat dovolenou, nezapomeňte na Orlické hory
ha lidí. Naštěstí se nerealizovala jeho demolice, s Kunvaldem a Neratovem.
přestože jakýsi soudruh prohlásil: „Není možné,
Eva Zadražilová
31
ÚSTŘEDNÍ CÍRKEVNÍ KANCELÁŘ
Partnerství pokračuje
Problémy jsou podobné a šetří se všude
O
víkendu 12. až 14. října se v německém velice inspirativní. Problémy jsou podobné
Herrnhutu (Ochranově) setkali pracovníci a šetří se všude.
Zažili jsme hody lásky v místním sboru
církevních kanceláří z Drážďan a Prahy. Tato
setkání mají dlouhou tradici – vždy jeden rok Jednoty bratrské. Mnozí jsme o nich slyšeli
přijíždějí zástupci Saské evangelické zemské už dřív, ale nikdo je ještě nezažil. Navštívili
církve k nám, další rok býváme zváni my do jsme manufakturu, kde se ručně vyrábí známé
herrnhutské adventní hvězdy, které zdobí i neNěmecka.
Letos jsme strávili slunný, podzimně vybar- jednu českou domácnost. Viděli jsme postní
vený víkend v Herrnhutu, kolébce obnovené plátno v kostele svatého Kříže v Žitavě. Je to
Jednoty bratrské. Program byl zaměřen na his- obrovská textilní Bible velikosti divadelní opotorii, současnost a význam Jednoty bratrské. ny, na níž je namalováno devadesát biblických
A byl skutečně bohatý: prezentace důležitých výjevů. V neděli jsme byli hosty luterského
mezníků v životě reformačních a tolerančních sboru v Großhennersdorfu a podíleli se na spocírkví v českých zemích od husitství až po od- lečných bohoslužbách s večeří Páně. Prohlédli
chod exulantů po bitvě na Bílé hoře, kterou jsme si, jak se daří obnova Zinzendorfova zámpřipravila česká skupina, a přednáška o pří- ku v Berthelsdorfu a dozvěděli se podrobnosti
chodu moravských bratří na panství hraběte o losování do Hesel Jednoty bratrské, která
Zinzendorfa, přiblížení jeho osobnosti i udá- i v naší církvi hojně používáme.
Přičteme-li společné pobožnosti, stolování,
lostí té doby. Tu připravili němečtí kolegové.
Byl také čas na mimoprogramové rozhovo- zpívání a prohlídku městečka Herrnhut včetně
ry, při nichž jsme si vzájemně vyměňovali zku- bratrského hřbitova a vyhlídky s malou rozšenosti, jak kde co v církevních kancelářích hlednou na kopci nad městem, nebylo věru
funguje a co kdo jak řeší. I když jsou poměry mnoho volného času. Rozjížděli jsme se po
obou kanceláří nesrovnatelné velikostí a roz- intenzivním víkendu se slovy – tak příští rok
sahem práce, hodnotíme naše rozhovory jako zase u nás!
DaZ
32
ČEŠTÍ BRATŘI V AMERICE
Plaveme v tom společně
Partnerství sborů i akademiků
V
e dnech 20.–22. září 2012 se v hlavním měs- lanty. Kromě zhruba desítky lidí od nás, kteří
tě amerického státu Maryland, v koloniál- v Atlantě studovali, přijíždí v rámci jejich výně starobylém přístavním městě Annapolis, běrového kurzu Alternative Contexts každokonala konference, připomínající dvacet let ročně na dva týdny do ČR a Maďarska skupina
partnerství mezi ČCE a Presbyterní církví USA.
Naši církev zastupovalo šest účastníků z České
republiky: Jiřina Kačenová a Petr Peňáz, který
je předsedou American Working Group při
ekumenickém oddělení synodní rady, za kaplanskou službu Vendula Kalusová, za ústředí
církve Eva Benešová, za Diakonii ČCE Tomáš
Pometlo a za Evangelickou teologickou fakultu Petr Sláma. Přijel také farář Ondřej Stehlík,
který nyní působí v New Yorku. A farářka Karen Moritzová, koordinátorka společných akcí
vyslaná do Prahy ústředím Presbyterní církve
USA v Louisville. Pořadatelem konference nazvané Walking Together („Jdeme společně“) bylo
toto ústředí, zastupoval ho tajemník pro Blízký
východ a východní Evropu (!), Egypťan Amgad
Beblawi. Hostitelem konference byl sbor v Annapolisu, jehož členové se o nás a zhruba třicet
dalších amerických účastníků vzorně starali.
Patří jim náš srdečný dík.
Ne že by vzájemné kontakty začaly teprve
před dvaceti lety. Tehdy se ale konala první
brigáda, zorganizovaná z americké strany
paní Betty McGinnisovou, která je hybatelkou
společných akcí podnes. Dvě desítky Američanů tehdy spolu se skupinou mládeže od nás
pracovaly ve středisku Diakonie v Kloboukách
u Brna, o několik let později také v Bělči, v Brně
a na Hvozdnici. Z celocírkevně pojaté akce se
díky nápaditosti a vytrvalosti konkrétních
E. Benešová, V. Kalusová, P. Sláma
jednotlivců stala dvojstranná spolupráce (nejprve stavební, později při výuce angličtiny, amerických studentů a vyučujících. Kromě
společných brigádách a táborech) mezi sborem setkání na fakultě pak navštěvují sbory i histov Annapolisu a sborem v Letohradu. Partnerství ricky zajímavá místa. Samotné cestě předchází
těchto dvou sborů je fakticky páteří mnoha dal- příprava (především četbou), po návratu píší
účastníci zprávy a diskutují o svých dojmech.
ších kontaktů.
Čilé a pravidelné jsou kontakty mezi ETF UK Jak v Annapolisu zmínil profesor George Stroup,
a Columbia Theological Seminary poblíž At- v Praze se takto za posledních patnáct let ¥
33
J. Kačenová
vystřídala více než stovka studentů. Dnes půso- pohybují otázkou, co společného zde podnikbí jako faráři a farářky ve sborech a pro mnohé neme. Při rozhovorech padly také návrhy na
z nich znamenala teologická exkurze do Čech společnou českoamerickou pomoc v některé
třetí oblasti světa.
vrcholný okamžik jejich studia.
A jsou to presbyteriáni, podobní nám svým
V říjnu roku 2008 byl podniknut pokus
iniciovat partnerství mezi dalšími českými střízlivým myšlením. Na ekumenickém spektru
a americkými sbory. Do Prahy přijeli zástupci představují ve své zemi podobně jako my zaneosmi presbyterních sborů. Po úvodním semináři dbatelnou menšinu, úzkou výseč mezi evangev Praze a návštěvě ve sborech vzniklo dalších likály a katolíky. Jsou mnohem zbožnější než
osm mezisborových partnerství. Toto partner- průměrný českobratrský evangelík (měřeno
ství někde spíše kvete, jinde spíše uvadá. Jak například samozřejmostí, s jakou se společně
napomoci tomu prvému a jaké jsou příčiny toho pomodlí před jídlem, nebo typem písní), protože
druhého, to bylo tématem letošního setkání zbožnější je americká společnost jako celek. Ale
neuhýbavě promýšlejí svou roli ve společnosti.
v Annapolisu.
Obtíže jsou nasnadě: dělí nás Atlantik, jen Navzdory republikánské minulosti patří dnes
na východní pobřeží USA je to minimálně většinou k příznivcům demokratů.
V některých otázkách celospolečenské disdeset hodin letu. Partnerství s mnohem bližšími sbory v Německu či Nizozemí leckdy také kuse stojí na liberální levici: ať už postojem
uvadají, často s odchodem hlavních tahounů k zahraniční politice USA (ústy svého vedení
na jedné nebo druhé straně. Cizí jazyk vždy kritizují stát Izrael na obsazených územích
vyřadí velkou část sboru. Ekonomická krize i americké vojenské angažmá na Blízkém výpodlamuje možnosti sborů finančně podpořit chodě) nebo k aktuálním celospolečenským
cesty účastníkům návštěv. Zásadnější otazník, otázkám (například vztah k homosexualitě).
který visí nad podobnými družebními podni- Spíše než Evropa leží dnes Američanům na srdky, se samozřejmě týká toho, co si vlastně po ci Latinská Amerika nebo Blízký východ. Evrohlasitých objetích a uvítacích frázích říci, proč pa je pro ně ale kontinentem klasiky (teologické,
se vůbec setkávat, když často vázne rozhovor umělecké) i jakési záhadné nerozhodnosti a podivínství, pro něž ale mají – alespoň američtí
i uvnitř jednotlivých sborů.
Přesto si myslím, že přátelství s americký- presbyteriáni – ve svém kolektivním vědomí
mi presbyteriány může našim sborům přinést stále slabost. Právě s americkými presbyteriáinspiraci a povzbuzení. Jsou to Američané, při- ny si český bratr uvědomí, že ve společenských
činliví a optimističtí. Věci si rádi definují jako i církevních krizích plaveme společně.
project, a poté nepoleví, dokud jej neuskuteční.
Petr Sláma
Nepřijedou jenom na výlet, spíše náš sbor roz-
34
DIAKONIE
ROZHOVOR S OLGOU MUTLOVOU
Diakonie má novou veřejnou sbírku
Službu Diakonie ČCE můžete podpořit rozličnými způsoby
O
d podzimu 2012 má Diakonie nové číslo
účtu veřejné sbírky: 359 6666 359/0800.
Prosíme vás všechny, kdo Diakonii podporujete, abyste si tuto změnu poznamenali. Věříme,
že nové číslo je také snadněji zapamatovatelné. Variabilní symboly konkrétních středisek
a projektů Diakonie zůstávají v platnosti. Na
téma veřejné sbírky jsem pozval k minirozhovoru kolegyni Olgu Mutlovou, která má tyto
záležitosti v Diakonii na starosti.
Olgo, co přesně je veřejná sbírka
a k čemu slouží v Diakonii?
Veřejná sbírka je získávání a shromažďování
finančních prostředků od různých dárců pro
předem stanovený veřejně prospěšný účel. Dárci
mohou být osloveni například na veřejných prostranstvích při různých benefičních akcích, koncertech nebo adresným oslovením poštou, e-mailem a podobně. Každá veřejná sbírka musí být
vyhlášena v souladu se zákonem č. 117/2001 Sb.
o veřejných sbírkách. Stát si tak může ohlídat,
zda účel sbírky není v rozporu s bezpečností
státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou
majetku nebo ochranou práv a svobod druhých.
Diakonie má vyhlášenu veřejnou sbírku již od
roku 2009 pod názvem „Dar s velkým D“ a její
výtěžek je určen na podporu práce ve střediscích a na zvýšení kvality života uživatelů našich
služeb.
Jak to vypadá konkrétně?
Výtěžek sbírky je každý měsíc určen jinému
středisku Diakonie ČCE a jinému účelu. O tom
rozhoduje výběrová komise. Samotný výběr
podléhá přesně daným pravidlům.
Proč má Diakonie nové číslo účtu?
Protože nám 1. října 2012 po třech letech skončila platnost původní veřejné sbírky. Abychom
mohli v naší sbírkové činnosti pokračovat,
požádali jsme pražský magistrát o schválení
nové veřejné sbírky, ale tentokrát již na dobu
neurčitou. Bohužel tato změna byla spojena
i se změnou bankovního účtu.
¥
35
Jak složité je získat povolení
k veřejné sbírce? Co to obnáší?
Složité to není. Stačí sepsat informace o organizaci, definovat účel sbírky, území jejího konání, číslo sbírkového účtu, způsob provádění
sbírky a harmonogram pravidelného vyúčtování. Horší je to s přílohami, které se k tomuto
„oznámení“ přikládají. Musí se žádat finanční
úřad, zdravotní pojišťovny a správa sociálního
zabezpečení o potvrzení o bezdlužnosti, také
musí organizace přiložit čestná prohlášení,
že není v konkurzu. Tato fáze je asi časově
nejnáročnější. Na druhou stranu organizace,
která má pro svou sbírkovou činnost vyhlášenu veřejnou sbírku, je pro dárce zárukou
hodnověrnosti a spolehlivosti.
Chci jednoduše a rychle přispět na
činnost Diakonie. Jak to mám udělat?
Máš několik jednoduchých možností: platbu
bankovním převodem na sbírkový účet, zasláním dárcovské sms ve znění DMS DIAKONIECCE na číslo 87777, pomocí platební karty
nebo elektronickou peněženkou Paysec. Vše
máme popsáno na webových stránkách www.
diakonie.cz. Samozřejmě je možné finanční dar
přinést kdykoli v pracovních dnech přímo do
Diakonie, do naší kanceláře. K tomu dodávám,
že si této podpory velmi vážíme a každý měsíc
je z těchto příspěvků smysluplně podpořeno
některé z našich zařízení.
Jaké další oblasti patří, aspoň ve
stručnosti, do tvé práce v Diakonii?
Do oblasti mé práce patří fundraisingové
činnosti, stručně řečeno činnosti spojené se
získáváním finančních prostředků pro Diakonii. Většinou to bývá prostřednictvím projektů,
jimiž se snažím získávat finance z evropských,
státních či nadačních zdrojů. Nemohu opominout ani práci s dárci, kteří na činnost Diakonie přispívají prostřednictvím veřejné sbírky,
internetové aukce či věcnými dary.
Ptal se ph
Diakonie ČCE má nové číslo účtu veřejné sbírky:
359 6666 359/0800
Existuje v České republice obchod s lidmi?
Z
ná Evropa účinné nástroje v boji proti ob- dování s lidmi mimo oblast sexuálního byznysu.
chodování s lidmi a vykořisťování? Existuje Vzhledem ke stávající legislativě ČR a odmítavév České republice obchod s lidmi? U příležitosti mu postoji některých státních zástupců a soudEvropského dne boje proti obchodování s lidmi ců je dokazování trestného činu obchodování
uspořádala Diakonie ČCE – Středisko celostát- s lidmi velmi obtížné. Vztah vykořisťovatelů
ních programů a služeb ve čtvrtek 18. 10. 2012 a vykořisťovaných je vnímán často na úrovni
tiskovou konferenci. V panelu vystoupili zástupci občanskoprávního sporu.
Zpřísněná migrační politika ČR během poMinisterstva vnitra ČR, právní poradci vykořisťovaných pracovníků, zástupci partnerské orga- sledního půl roku nahrává zprostředkovatelnizace La Strada, zástupci Policie ČR, Státního ským agenturám a koncovým firmám. Najímání
levné pracovní síly je pro tyto firmy lukrativní
úřadu inspekce práce a další odborníci.
Nedůstojné podmínky stovek pracovníků a výnosy z takové trestné činnosti jsou součástí
po celé Evropě vykazují znaky vykořisťování šedé ekonomiky. Je třeba jasně definovat uvedea obchodování s lidmi. V ČR dosud padly pouhé nou kriminalitu jako trestný čin proti svobodě
dva pravomocné rozsudky za trestný čin obcho- a lidské důstojnosti a zároveň jako delikt hos-
36
podářské kriminality. Jak upozornil ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra
Martin Linhart, vedle toho rovněž stále „kvete“
obchodování s lidmi v oblasti sexuálního byznysu. „Traumatizace obětí sexuálního zneužívání
je přitom ještě větší,“ dodal.
Podle odborníků a pracovníků neziskových
organizací je největším problémem při pomoci
obětem neochota nebo neschopnost vykořisťovaných příslušnou skutečnost nahlásit a vypovídat u soudu. „Naši inspektoři se s oběťmi často
setkávají jako první. I když máme podezření, že
jsou zaměstnanci vykořisťováni, je velký pro-
Na tiskovou konferenci navázal společenský
večer s výstavou fotografií k tématu vykořisťování a obchodování s lidmi. Večer doprovodila
hudební formace Transitus Irregularis. Akce
byla realizována s podporou Velvyslanectví USA
v Praze.
Středisko celostátních programů a služeb – Diakonie ČCE zahrnuje programy a služby pro lidi
s postižením nebo chronickým onemocněním –
služby pro zrakově postižené a poradenství v oblasti asistivních technologií. Další oblastí práce
jsou programy zaměřené na pomoc a podporu
lidem ohroženým obchodováním nebo vykořisťováním na trhu práce. Do tohoto programu spadá
sociální služba azylový byt pro muže, preventivní
práce i následná podpora těch, kteří se vymanili
z rizika obchodování nebo vykořisťování a znovu
se začleňují do společnosti. Středisko také realizuje projekty zaměřené na pomoc migrantům.
scps/vk/ph
AKTUALITY
Do Prahy se sjedou nejlepší pracovníci
v sociálních službách
blém, aby to potvrdili a vypovídali. Mlčí, bojí se,
mlží, nerozumějí,“ vysvětlila Dalimila Solnická
ze Státního úřadu inspekce práce. To potvrzuje
i právnička Romana Píšová. Poškozený podle ní
právní pomoc málokdy vyhledá sám, většinou
jedná zprostředkovaně přes nějakou neziskovou organizaci, například La Stradu nebo právě
Diakonii. „Když nám vypráví svůj příběh, má
tendenci části zamlčovat. To je hlavní problém,“
uvedla Píšová.
Oběti jsou často bez peněz, závislé na zaměstnavateli. V cizím prostředí jsou ti lidé dezorientovaní a nemají žádné kontakty. Odborníci
se proto shodují, že je nutná spolupráce policie,
soudů i neziskových organizací.
Slavnostní předávání ocenění Pečovatel/ka
roku a Národní cena APSS ČR se uskuteční
29. listopadu 2012 od 15 hodin na Novoměstské radnici v Praze za účasti manželky prezidenta republiky paní Lívie Klausové a dalších
významných hostů.
Celostátní ocenění vyhlašuje Diakonie
ČCE ve spolupráci s Asociací poskytovatelů
sociálních služeb ČR. Chceme ocenit obětavé
pracovníky působící ve všech druzích sociálních služeb.
„Když se ocitneme v určité fázi, najednou
zjistíme, že v žebříčku V.I.P. není nejdůležitější
hokejista či modelka – ve vší úctě k tomu, kdo
umí bruslit či je krásný a umí nosit šaty. Je dobré si uvědomit, kdo je důležitý pro náš život,“
připomněla při loňském vyhlašování ocenění
paní Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
ph
37
ZPÍVANÁ LITURGIE
Sbory s původní luterskou liturgií
Srovnání lokálních praxí (1)
V
minulých dílech našeho seriálu jsme se Pocházel snad z farářské rodiny (mezi staršíseznámili s původně luterskými sbory ČCE, mi valašskými duchovními nacházíme jméno
kde se dodnes provozuje tradiční zpívaná litur- Gustava Winklera). Ze životopisných údajů
gie, a zkoumali jsme také historii jednotlivých tedy vyplývá, že poté, co měl možnost poznat
liturgických zpěvů. V posledních dvou číslech kromě jiných bohoslužebných zvyklostí i liturnahlédneme blíže do konkrétních bohoslužeb- gii ve Vsetíně za vedení faráře ze Slovenska
ných formulářů v těchto sborech a zastavíme (Slováci působili ve Vsetíně až do druhé světové války) a devět let pracoval v tradičním
se u zajímavých souvislostí či odlišností.
luterském sboru v Pržně, nesl zřejmě zásadní
podíl na luterské orientaci sboru ve Frýdku.
Poutník na cestě zpívané liturgie
Pozoruhodným faktem je, že ač mají sbory Přestože podobně významných faktorů a osobve Vsetíně, Pržně a Frýdku–Místku odlišnou ností bylo jistě více, domnívám se, že Alexanminulost, došlo u nich v souvislosti s liturgií der Winkler je dobrým příkladem poutníka na
k podobným procesům. Na rozdíl od sboru ve cestě k dnešní zpívané liturgii.
Frýdku, jenž vznikl až v roce 1919 a je složen
vesměs z přistěhovalců z Polska, Valašska i od- Rukopisy s lokální praxí
jinud a z jejich potomků, mají sbory ve Vsetíně Dalším momentem spojujícím zkoumané sbory
a v Pržně bohatou toleranční historii. Přestože je tendence patrná v padesátých až sedmdenebylo v mých možnostech zpracovat bližší sátých letech 20. století: vědomé navázání na
přehled o pohybu a působištích farářů, který zdroje, ze kterých jejich zpívaná liturgie vyšla.
by snad lépe osvětlil příčiny konkrétních po- Osobně vzali tuto snahu do rukou varhaníci
dob liturgie, chci vyzdvihnout jednu zajímavou (Frýdek, Vsetín) či faráři (Pržno), kteří vypraskutečnost: v období, které je dle mého názoru covali rukopisné materiály s harmonizovanou
pro formování dnešní liturgie významné, tedy melodií zpívaných částí. Ve všech třech sbov prvním dvacetiletí 20. století, nacházíme po- rech se tyto rukopisy v době mého zkoumání
stupně ve všech třech jmenovaných sborech stále používaly a jsou základem následujícího
jméno faráře Alexandera Winklera.
rozboru lokálních praxí. V dnešním dílu se blíAlexander Winkler se narodil v roce 1886 že podívejme na introit, antifonu (versiculus),
v Ostravě, studoval ve Vídni, Rostocku a Ber- pozdrav a malou doxologii.
líně a v roce 1909 nastoupil nakrátko coby
výpomocný kazatel do sboru ve Vsetíně. Po Introit
ordinaci působil jako farář v Pržně (1911–1920) Tento úvodní, v Pržně a ve Vsetíně provozoa po sloučení církví nastoupil v roce 1920 na vaný zpěv, se spolu s pozdravem vyskytuje
nově (pod záštitou reformovaných!) vzniklý mezi písněmi prvního zpěvníku spojených
sbor ve Frýdku. Byl též aktivním hudebníkem církví z roku 1923. Tam nacházíme čtyřhla(dirigentem pěveckého sboru a klavíristou). sou úpravu, ze které čerpá varhanní doprovod
38
v rukopisných záznamech obou sborů. Přesto obr. 3), ve Frýdku v G dur (navazuje na konec
však shledáváme v úvodní nedoprovázené kolekty ve stejné tónině). Ve Vsetíně po kazateintonaci drobnou odlišnost: verze zpívaná lem sólově přednášené části v B dur nastupuje
v Pržně (viz obr. 1) odpovídá slovenské praxi v G dur sbor s varhanami.
i počátku původního znění antifony, podoba
tradovaná ve vsetínském sboru oproti tomu
transponuje sólové farářovo zvolání o kvartu
výš (čímž ruší modální charakter melodie). Ve
Vsetíně se též užívá do češtiny převedené záobr. 3
věrečné Halelujah (Sláva Bohu). Tato varianta
závěru existovala na Slovensku již v 19. století. Malá doxologie
Jinak se lokální podoby předzpěvu melodicky Melodie této (jak bylo dříve popsáno) historici textově shodují, včetně liturgicky proměnlivé ky poněkud sporně zařazené, pouze v Pržně
první fráze sboru v „Ó Ježíši (pro své narození provozované části se drží zcela podoby ze
/ umučení / vzkříšení / vstoupení)“.
Vsetína z roku 1909 (viz. obr. 4). Je zasazena
do tóniny D dur (což odpovídá současné německé praxi). Po sólové recitaci duchovního
se přidává sbor s varhanami, jež harmonizují
zvlášť každou slabiku původně recitativního
zpěvu. Tím se výrazně zpomalí tempo a změní
charakter fráze. Totéž nastává i při sborové
části výše uvedené antifony.
obr. 1
Antifona
obr. 4
Nápěv versiculu čili antifony má ve všech třech
sborech identickou melodii, která je přednesena nejprve sólově kazatelem a pak znovu
celým shromážděním s varhanami. V Pržně
a Vsetíně je také shodně umístěna do D dur
(viz obr. 2), přičemž recitační tón se nachází na
kvintě (tóninu zřetelně utvrzují varhany). Ve
Frýdku-Místku je pouze transponována o tón
níž do C dur. Úvodní melismatický postup ve
vsetínské rukopisné úpravě Vladimíra a Břetislava Novotných chybí, dnes je však zpíván
stejně jako v ostatních sborech.
Pozdrav
obr. 2
Také pozdrav je ve všech třech sborech melodicky i textově shodný, liší se opět jen tóninou:
v Pržně se zpívá v B dur (jako na Slovensku; viz
Eliška Baťová
OZNÁMENÍ
Farní sbor ČCE v Praze 10 – Vršovicích
hledá kazatele/ku
Menší pražský sbor s živým společenstvím
hledá faráře či farářku. Očekáváme zaujetí pro
práci se všemi generacemi ve sboru (zvláštní
důraz na práci s rodinami s dětmi), otevřenost
a schopnost konsensu. Nabízíme zázemí v živém sboru, služební byt 4+1, dobrou dostupnost sboru i bytu hromadnou dopravou.
Nástup: 1. 2. 2013 nebo později
Kontakt: Tomáš Vokatý, kurátor,
tel. 603 528 626, [email protected]
Web sboru: http://vrsovice.evangnet.cz
39
SLOVO
KATECHISMUS PRO RODIČE
Konfirmovat znamená potvrdit
K
onfirmovat znamená potvrdit. Třeba výsledky lékařského vyšetření (jak na tom
pacient je). Nebo let letadlem (že cestující
poletí) nebo platbu v bance (že chci opravdu
zaplatit). V protestantských církvích to znamená potvrdit křest nebo přiznat se ke křtu,
o který požádali rodiče na základě své víry.
Tehdy bylo dítě moc malé, aby rozhodlo za sebe.
Konfirmace je příležitost vyznat vlastní
víru, převzít odpovědnost za svůj duchovní
život (růst ve víře) a stát se vědomě součástí
společenství na základě uváženého a svobodného rozhodnutí. Když člověk dospívá, přebírá
odpovědnost sám za sebe. A konfirmace je takovým okamžikem ve vztahu k Bohu, kdy se
mladý člověk sám za sebe rozhodne, že chce
z Boží lásky žít a svědčit o ní – a nestydí se za to.
Konfirmace je důležitý krok k samostatnosti,
rozhodnutí, které ovlivňuje život – tomu by děti
mohly rozumět.
Jejím dalším významem je představení konfirmandů společenství sboru, které je přijímá
mezi sebe jako členy. Zpravidla ukončuje výuku
náboženství a umožňuje vstup do mládeže.
V některých sborech je spojena s prvním přistupováním k večeři Páně. Konfirmace se tak
pro mnohé stává ritem přechodu do dospělosti.
K rozhovoru o smyslu konfirmace se dobereme zřejmě tehdy, když se konfirmační
slavnosti s dětmi účastníme. Prostor se otevírá
tam, kde je tématem křest. Nebo když se dostaneme ke vzpomínkám a fotografiím a mluvíme
o osobním vztahu k Bohu.
Účast na konfirmaci dává možnost komentovat jednotlivé prvky – konfirmand mluví sám
40
za sebe, vzkládání rukou s přímluvou utvrzuje víru, podáním ruky s presbytery se stává
konfirmand členem sboru, konfirmandi jsou
pozváni k večeři Páně, mládež zve konfirmandy mezi sebe. Konfirmandi se aktivně účastní
bohoslužeb. Atmosféra bývá slavnostnější, což
podtrhuje důležitost situace.
U křtu bych se zastavila. Někteří stávající
konfirmandi ani vlastně nevědí, co křest je
a proč je rodiče ke křtu přinesli nebo sami
ani při křtu konaném v rámci bohoslužeb
nikdy nebyli. Proto záleží na nás, rodičích,
abychom se svými dětmi mluvili: proč jsme je
nechali pokřtít, o čem jsme před křtem s farářem mluvili, jak jejich křest probíhal (k tomu
pomáhá vytáhnout fotografie, křestní svíci,
někde i křestní krabici se vzkazy), kdo je jim
kmotrem a proč zrovna tohoto kmotra/kmotry
rodiče vybrali. Pokud děti pokřtěny nebyly, můžeme s nimi mluvit o našich důvodech a třeba
o tom, zda byli do sboru jako malí uvedeni.
Konfirmace je potvrzení křtu, proto je dobré
o křtu mluvit ve všech možných souvislostech.
Podobně je dobré mluvit o večeři Páně.
V mnoha sborech se stále drží, že poprvé se
k večeři Páně přistupuje právě po konfirmaci
(přestože konfirmace není pro účast na večeři
Páně podmínkou!). Vysluhování večeře Páně
při konfirmaci je nasnadě – svátosti mají v životě křesťana své nezbytné místo. Mluvit můžeme o tom, proč je účast na ní pro nás důležitá
a co pro nás znamená, kdo je k ní zván, co je
oběť a odpuštění…
Jako téma společného rozhovoru se nabízejí
i vzpomínky na vlastní konfirmaci, které mohou dětem poodkrýt, jak jejich rodiče chápali
svůj přechod od dětství k dospělosti víry, jakou
roli tu hrála modlitba, Bible, společenství sboru, rodina, farář; co vlastně pro nás znamená
samostatnost a odpovědnost ve víře; jestli je
konfirmace vždycky zárukou dospělosti. Můžu
dítěti povídat, jaké to je žít ze vztahu k Bohu,
ale jednou přijde okamžik, kdy se bude rozhodovat samo. K předkonfirmační přípravě
a konfirmaci pak určitě patří i naše rodičovské
modlitby.
Markéta Slámová
POZVÁNKA NA VÝSTAVU
Bible očima světa – svět očima Bible
Městské muzeum Polička, do 11. listopadu 2012
V
šichni známe pojmy: začalo to u Adama, David a Goliáš, silný jako Samson, betlémská
hvězda, vzkřísil Lazara, Kristus porazil smrt.
Obrazy z galerií, literární příběhy i výzdoba
kostelů čerpají z Bible a zároveň ji ilustrují. Výstava v Poličce se biblickým tématem zaobírá
obšírně a je na jedné straně hravá, na druhé
straně představuje vzácné muzejní poklady.
V první, interaktivní části se mohou návštěvníci přenést a aktivně zapojit do všedního života před tisíci lety. Napíší své jméno v řečtině
či hebrejštině, podívají se do domku z Ježíšovy doby, vyzkouší si mlít obilí. Na panelech
ve tvaru svitků se dozvědí řadu zajímavostí
a v pracovním sešitu si budou moci vyzkoušet
svůj postřeh a znalosti. Putovní výstava byla
připravena Klubem Ámos Ostrava s podporou
Ostravsko-opavského biskupství.
Druhá část výstavy představuje na čtyřicet
starých tisků, mnohdy bohatě ilustrovaných,
z depozitářů poličského muzea – mimo jiné Bibli Melantrichovu (1549) a Bibli kralickou (1613).
Zastoupeny jsou i rarity, které jistě zaujmou.
Například Dürrerova Apokalypsa, Nový zákon
tištěný řecky – tj. v biblickém jazyce, Evangelium sv. Matouše tištěné ve staroslověnštině,
apokryfní Nikodémovo evangelium, osobní ¥
41
Bible hudebního skladatele Bohuslava Martinů spolupráci s Českou biblickou společností,
klubem Ámos Ostrava, farním sborem Česi jeho partitura Izaiášova proroctví.
Česká biblická společnost na výstavě před- kobratrské církve evangelické v Poličce, římstavuje pestrou překladatelskou a ediční čin- skokatolickou farností – děkanstvím Polička,
nost. Aby stěžejní biblické texty nebyly pouze Apoštolskou církví Polička a sborem Církve
ve vitrínách, byl zde zřízen pohodlný čtenářský adventistů sedmého dne Polička.
V předmluvě žaltáře z roku 1737 je uvedekoutek pro ty, kteří nespěchají. Pro zájemce
jsou zde k dispozici zdarma výtisky Nového no: „K mnohému naučení, vzdělání, probuzení
zákona a žalmů. Zájemci mají mít možnost a potěšení bližního slouží. Pánu Bohu na čest
zpívat mají všichni lidé – staří i mladí, muži
zapojit se do akce Ručně psaná Bible.
Po dobu výstavy probíhá pro veřejnost i ženy, vrchnost i poddaní.“ V parafrázi na
i školy řada přednášek a akcí vztahujících tento text můžeme říci – výstava je vhodná
se k tomuto tématu ve spolupráci s místními pro dospělé i školáky, pro věřící (k posílení)
křesťanskými církvemi. Bližší informace na i nevěřící (k poučení).
www. cbmpolicka.cz. Výstava je připravena ve
David Junek
PRACOVNÍ LISTY PRO KATECHEZI
Dvakrát měř, jednou věř
Průvodce světem víry pro náctileté
Ž
ijeme ve světě víry. Ten svět víry je někde
uvnitř nás, ale taky ho obýváme společně
s druhými. Ve sboru, církvi, rodině, s přáteli,
ve skupině mládeže... Něco je pro nás všechny
důležité, jdeme podobným směrem, v modlitbě
společně říkáme Otče náš...
Víra je dar od Pána Boha. Ale cesta k ní vede
většinou skrz lidi a poznání docela lidské. Je to
cesta hledání, učení se, rozhovorů. Katecheze,
česky vyučování. Jedním z míst, kde k takovému společnému hledání a vyučování dochází,
je příprava ke konfirmaci. Česky slovo konfirmace znamená utvrzení, upevnění. Rozhoduji
se, že tenhle směr je dobrý, a veřejně se k tomu
přihlásím. Ať už jsem byla pokřtěna jako malé
dítě, nebo se pro křest teprve rozhoduji.
Jakým způsobem probíhá a jak dlouho příprava ke konfirmaci trvá, je obvykle na rozhodnutí farářů, případně staršovstev jednotlivých
42
sborů. Jak moc je potřeba vědět, mít znalosti,
nebo naopak o věcech přemýšlet, diskutovat
a hledat vlastní odpovědi, je asi věčné dilema. Jistě do katecheze patří oboje. Pomůckou
k orientaci ve světě víry je nyní nová příručka,
která má výzvu k vlastnímu hledání už ve svém
názvu: Dvakrát měř, jednou věř.
Synodní rada ČCE před čtyřmi lety oslovila
faráře Davida Balcara a Petra Galluse, zda by
mohli přeložit do češtiny nějakou vhodnou
německou příručku pro konfirmandy. Ti ale
záhy zjistili, že samotný překlad není ideálním
řešením, a začali tvořit příručku vlastní. Na
díle spolupracoval ještě farář Zdeněk Šorm
a výtvarnice Lydie Férová.
Příručka má formu pracovních listů, které
jsou vloženy do desek s kroužkovou vazbou. Je
tak možno se rozhodnout, které listy a v jakém
pořadí použijeme, taky je možno (i záhodno) do
Ke knize je možno přikoupit metodickou
desek vkládat listy další – jiná témata, inforpříručku, kde jsou k jednotlivým kapitolám
mace o vlastním sboru, fotografie...
Příručka má pět velkých kapitol: Apoštolské vysvětlení, nápady na hry či jiné akce, odkazy
vyznání, Desatero, Modlitba Páně, Bible, Medai- na písně, literaturu atd.
Jak pracovní listy používat? Součástí práce
lony z církevních dějin; tyto kapitoly se dělí na
tematické podkapitoly. Většina podkapitol má s příručkou by měl být rozhovor. Mnoho otázek
obdobnou strukturu: nejdříve otevření tématu nemá jedinou správnou odpověď, jednotlivé
(kde se s tím setkávám, jaké jsou různé pohledy možnosti jsou podněty k přemýšlení a diskusi.
Kniha není katechismem. Zůstává na faa názory na danou věc), dále biblické odkazy
(práce s biblickým textem), na konci snaha ráři, zda ji nějakým souhrnem učení doplní
o přivlastnění (jak se to týká mě, mého života). (výkladem, knihou, vlastním textem, doplňky
Například: v kapitole Bůh je nejdřív několik k jednotlivým kapitolám). Nebo bude během
rámečků s výroky, co si někdo pod tím pojmem práce s listy vysvětlovat nesrozumitelné apod.
Také záleží na skupině, s kterou se příručka
představuje („Bůh je výmysl lidí, kteří mají
strach ze smrti“; „Na Boha bych věřil, kdyby používá: jde převážně o lidi, kteří od dětství
se konečně jednou ukázal“), půl strany je věno- chodí do nedělní školy a na bohoslužby; nebo
váno obrázkům (Bůh jako astronom, opravář, jsou v kostele jen velmi zřídka; nebo přicházejí
král, loutkoherec, Ježíšek s pytlem dárků...); nově a o křesťanství se chtějí zatím jen něco
dále se pracuje s biblickými texty (hledání dovědět a pak se případně rozhodnout pro
jednotlivých biblických odkazů, kde je Bůh křest?
Orientovat se ve světě víry není pro nikoho
popsán např. jako hostitel, otec, pastýř, skála
nebo matka) a písněmi (jak se o Bohu mluví jednoduché. I zde platí: není dobré, aby člověk
v dané písni); v poslední části je několik textů byl sám. Proto díky za knihu, která pomáhá
o tom, jak může Bůh působit v životě člověka, otevřít rozhovor, dík za pozvání hledat cestu.
jak vnímám jeho přítomnost (například příběh
Lenka Ridzoňová
o tom, jak mi Bůh pomohl skrze ochotného
člověka a já jsem to poznala až zpětně).
RECENZE
Práce jako duchovní úkol
Základem vztahu k práci je spiritualita
H
Kde najít užitek pro svoji duši, jak duchovně
urá, víkend! Přežiju týden v práci a pak je
víkend! Nebo ještě jinak: pět minut do zaví- zrát, když mi celý týden ukrádá čas moje zaračky, čtyři, tři, dva, jedna, padla! Prodavačka městnání? Kniha autorské dvojice Assländer
s úlevou zavře krám a prchá směr domov... Ještě (manažer a poradce firem) a Grün (benediktinský
tu matiku přežiju a pak směr volno, říká si uči- mnich) může přinést čtenářům inspiraci, jak dutelka. Je skvělé, že se mají po práci kam těšit, ale chovně zrát tam, kde se nacházejí – tedy i v práci.
Autoři po krátkém úvodu ukazují nejrůznějje nutné dobu v práci jen přetrpět jako nutné zlo,
ší pojetí práce v historii křesťanství, v Bibli, ¥
protože bez práce nejsou peníze na koláče?
43
v současnosti. Ukazují, rozebírají, vyzdvihují hodně zamýšlela. Jak vlastně chci, aby se má
duchovní podloží různých pojetí. Duchovní víra promítla do mé práce?
Mimochodem se mi při čtení vybavily dvě
rozměr práce – práce a odpočinek, spokojenost, kreativita, smysluplnost práce – neboli knihy: kniha Alberta Schweitzera Nauka úcty
křesťanská spiritualita je základem vztahu k životu a evangelický zpěvník. Nejdřív tedy
k práci. Práce, to je i práce na sobě samém, Schweitzer: jedno z pokušení proti úctě k žii této práci je věnována samostatná kapitola. votu: fakt, že to, co mohu udělat, je příliš maUnaveni náročným čtením? Zkuste si zacvičit! linkaté ve srovnání s celosvětovým měřítkem,
Cvičení obsažená v knize jsou dobrou pauzou a tak to nemá cenu ani dělat. Druhá kniha, kteve čtení a možností přemýšlet nad přečteným rá se mi vybavila, byl evangelický zpěvník, ten
také tak, že si člověk něco z přečteného zkusí oranžový dodatek a text jedné z písní: „Pane,
dej nám odvahu pro ty mnohé kroky malé,
sám na sobě.
Kniha se velmi dobře čte do strany pade- dej nám moudrost, odvahu.“ Odvahu dělat ty
sát devět. Zde je zlom – a odteď je to opravdu maličké krůčky a nestarat se o celosvětové
náročné. Až do této strany si lze myslet, že za měřítko, když jde o to, změnit něco ze svých
stav společnosti (degradující člověka jen na postojů, požadavků, nákupů, smýšlení.
Knihu doporučuji těm, kdo hledají, jak práci
součástku – buďto pracuje, nebo je vyměněn)
mohou vlády, parlamenty nebo prostě ti na- nejen přežít, ale i užít ku prospěchu své duše.
hoře – a jen ti také mohou něco změnit. Ale Pro zaměstnavatele, kteří chtějí objevit a pěsomyl! Zodpovědnost nesu i já. Nejen já, ale tovat „štábní kulturu“ na důvěře a kolegialitě
také já. Změny musí přijít zdola – tedy ode mne. zaměstnanců firmy. Pokud neodpíráme práci
Svými požadavky, postoji, nákupy (včetně i duchovní rozměr, je pracoviště také prostodrobných nákupečků) rozhoduji o tom, koho rem studia a cvičení, nikoliv jen prostorem,
podpořím – vyhroceně –, kdo bude pokračovat kde je nutno přežít do chvíle, než přijde vyve své činnosti, šířit svoje hodnoty. Mimořád- svobození v podobě volna.
ně inspirativní je i návrh na firemní/osobní
Kateřina Frühbauerová
prohlášení – na vyjasnění toho, kdo jsem, kam
ASSLÄNDER, Friedrich; GRÜN, Anselm.
jdu a jaké kroky mě povedou k cíli, a pak tohle
Práce jako duchovní úkol. Kostelní Vydří: Karmelitánské
prohlášení uplatňovat. Nad tím jsem se hodně,
nakladatelství 2011. 141 s. 159 Kč.ISBN: 978-80-7195-368-5
REAKCE ČTENÁŘŮ
Bible – pravé Slovo Boží
V
červnovém vydání časopisu Český bratr
se Petr Sláma zabýval tématem zvěstování Božího Slova v kontextu dnešní doby lidem
všech generací. Zvěstovat Boží slovo tak, aby
zasáhlo lidi všech věkových kategorií, je v naší
době, kdy všechno musí být sdělováno rychle
a atraktivním způsobem, skutečně velmi obtížné. Článek zdůrazňuje příklad přítomnosti
dětí na bohoslužbách. Zdá se, že když máme
44
děti v kostele, měli bychom se zaměřit na ně,
přičemž dospělí se nudit nebudou a obsah
zvěsti zasáhne i je.
Znepokojila nás však myšlenka, která jako
by umenšovala význam Bible Starého a Nového zákona jako Božího slova a která je vyjádřena následovně: „Co je to Boží slovo? Někteří
křesťané jsou zvyklí považovat za Boží slovo
Bibli. Evangelíci jsou zde opatrní. Věří, že Bible
nějak s Božím slovem souvisí, vědí ale dobře,
že je také kusem lidské literatury. Pracuje
s představami poplatnými době svého vzniku,
na mnoho otázek ani nemá jednotný názor.“
Jsme koneckonců církví, která vznikla na
základě různých reformačních hnutí, která
bojovala za to, aby v církvi byla navrácena
náležitá vážnost Písmu svatému Starého
a Nového zákona – aby bylo jediným písemným
pramenem víry a norem jednání, ano sepsaným lidmi, ale za inspirace Ducha svatého.
Když byly v době obnovy církve mobilizovány
všechny síly, aby se Boží slovo mohlo dostat
k lidem, bylo to činěno se zřetelem na to, aby
každý člověk měl přístup k Písmu v jazyce, kterému rozumí, a pokud možno ve své vlastní
řeči. Lze to sladit s tvrzením, že evangelíci jsou
v nazývání Bible slovem Božím opatrní?
Evangelíci by měli být hrdi na to, že když
vlastní Bibli, mají doma Boží slovo, které je
pokaždé, když je otevírají, může oslovit. Když
apoštol Pavel povzbuzuje svého učedníka
Timotea, aby vytrval v učení, odvolává se na
autoritu Písma těmito slovy: „Od dětství znáš
svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke
spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení,
k usvědčování, k výchově ve spravedlnosti, aby
Boží člověk byl náležitě připraven ke každému
dobrému činu.“ (2 Tm 3,15–17).
Ze slov výše zmiňovaného článku je také
možné nabýt dojem, že Boží slovo je pouze to,
co se kazateli podaří vydolovat z Bible pro posluchače. Petr Sláma používá poněkud zvláštní
výraz, když píše, že kazatel „vyloudí“ na Bibli
pro přítomné shromáždění slovo Boží a zasazuje je do nového aktuálního rámce evangelia,
aby v něm posluchači nalezli nový smysl. Je to
ale opačně, tzn. Božím slovem je v kázání jen
to, co je založeno zcela na Písmu, a kazatel je
jen nástrojem, který Duch svatý může používat.
Hlas církve je hlasem Božím natolik, nakolik
je kázání založeno na Bibli.
Rozumíme, že bratr Sláma chtěl zdůraznit
význam, hodnotu a potřebu slova zvěstovaného i v naší době, která pro ně není příliš
příznivá. Avšak nechtěli bychom, aby kdokoli
z čtenářů měl dojem, že Písmo svaté, nám zanechané, je především dílem člověka, ke ¥
UPOUTÁVKA
Není už rozdíl? Keine Unterschiede
mehr? No more difference?
Sborník textů ke konferenci neformálního
sdružení křesťanů z různých evropských zemí
a konfesí (IEC) nad tématy Společné zvládání
bolestí minulosti a Kulturní, národní a křesťanská identita v Evropě.
Texty o úloze multikulturalismu, postojích
k přistěhovalectví, o vztahu k bolestem, jež
působí neléčená totalitářská a autoritativní
minulost, o problémech chudoby. Jednotlivé
referáty jsou obvykle doplněny koreferátem
účastníka z jiné církve a jiné země.
Většinu textů najdete pohromadě v češtině,
angličtině, němčině, částečně i francouzsky a nizozemsky. Vhodné jako podklad pro rozhovor při
mezinárodních setkání křesťanů.
Mj. obsahuje texty: M. Hübner, Multikulturalismus – cesta vpřed, nebo slepá ulička? T. Drummond, Co je největší bolestí Velké Británie?, M.
Rozumek, Imigrace jako příležitost, P. C. A. Morée,
Rány minulosti nebo hojení vzpomínek?, E. Vogelweith, Svědectví o smíření.
K tisku připravili Bernard Martin a Tomáš
Trusina
Není už rozdíl? Keine Unterschiede mehr? No more
difference? Benešov: EMAN 2012. 128 s. DPC 113 Kč,
při objednávce u nakladatele 85 Kč
ISBN 978-80-86211-85-5
Objednejte u EMAN, Husova 656, 256 01 Benešov, tel.
317 722 215, [email protected];
http://eman.evangnet.cz
45
kterému se Pán Bůh může přiznat jen do určité jsou to slova, skrze která chce Bůh komunimíry. Autorem Bible je v prvé řadě Pán Bůh, kovat s člověkem, a ze kterých nemůže být nic
který používá nedokonalé lidi, kteří sepsali to, ubráno nebo k nim přidáno.
Za staršovstvo sboru ČCE a.v. v Českém
co chtěl sdělit člověku bez rozdílu věku. Používá tedy slohový styl pisatelů, jejich myšlenky Těšíně
i s tím, že se během psaní nebo přepisovaní
kurátor Marek Schulhauser,
mohli dopustit drobných chyb. Ale všechno
farář Marcin Pilch
POSLEDNÍ SLOVO
Jdeme s dobou
J
e to zkrátka takový jev: blbé věci se uchytí lehko si, jak mizí na rodinných domech jména těch, kdo
a lehko se šíří. A tak my, když nejsme pevnější, v nich bydlí? Co je komu po tom, že? A kolik z nás
když nejsme osobnosti, necháme se snadno těmi se ještě představí do telefonu?
Na ČT 24 je vcelku seriózní pořad zvaný Hyde
lehko se šířícími věcmi ovlivnit. Když je nějaký nešvar všude kolem a čím dál víc, stává se postupně park. Do programu telefonují či píší ti, kdo se
normou, a kdo se nad normou ještě pozastaví, kdo chtějí příslušného hosta na něco k tématu optat.
A jistě sedmdesát procent z nich považuje za dose pohorší?
V Posledním slově v čísle devět našeho časopisu statečné a slušné, když se představí slovy „dobrý
Šárka Grauová rýpla do něčeho, v čem bych ráda den, tady (třeba) Karel“. Kam příjmení zmizelo?
pokračovala. To nešťastné neosobní, v postmo- Proč se na ně moderátor dotyčného nezeptá?
derní korespondenci používané „dobrý den“! Ne- Jakoby nic. „Karel se vás ptá, pane docente...“
betyčně to dráždí (mě), nezvyknu si, nechci! I když Stejnou zkušenost mám sama, když se někomu představuji: podáme si ruku, řeknu jméno
je to „normální“.
Co je mně do vás, co je vám do mě, „dobrý den“ a příjmení a ten druhý mi sdělí „já jsem (třeba)
je tak akorát, je to „korektní“ a bez emocí, bez Martin“. Když jsem k tomu jednou cosi kritického
barvy, chutě či zápachu. Nic to o autoru nesdělí. poznamenala, dozvěděla jsem se, že to je přece
jedno, stejně bych si to příjmení nepamatovala.
Vůbec nic.
Jako stovky dalších nešvarů i tenhle prolíná To je pravda, nač ten formalismus. Pryč s ním.
A neodpustím si ještě jeden příklad k témuž:
společností zcela paušálně, nemá nic společného
se vzděláním, zaměstnáním... (S věkem vlastně jazyková nepěknost krášlící věty, které zaplavily
trochu ano. Staří či postarší většinou rozdíl mezi ulici, televizi... nadbytečný trpný rod, neadresnost a zároveň korektnost až běda: „Bylo mi řepozdravem a oslovením znají.)
Tahle neosobnost není jen písemná. Taky to čeno“, „došlo k nedorozumění“. Kdo to „ono“ ale
řekl a kdo se s kým nepohodl? Co se to s češtinou
vidíte?
Co všechno brání v oslovení druhého? I osob- stalo? Co se stalo s námi?
Neplatí nakonec, že neosobnosti jsou plni ti,
ní styk se stal neosobním. A já osobní budu: Jak
třeskutě málokdo z těch, kdo znají mé příjmení, mě co zkrátka osobnosti nejsou?
Ještě že znám i krásné příklady opačného
jím (natož titulem) osloví! A k tomu – žel i známí,
s nimiž si tykám – než by použili mé křestní jméno, ražení. Někdy o nich napíšeme – abychom se
kryjí se za „prosím tě“! Je za tím stud, a co dalšího? rozveselili.
Kam všude se neosobnost boulí! Kolik dalších
Jana Plíšková
takových úkazů kolem sebe vidíme?! Všimli jste
46
47
nimi existuje, bude posílena vědomím, že totéž
povzbuzení, napomenutí, zaslíbení oddílu Bible
provází toho dne jejich bratry a sestry přes hranice
církevních útvarů.“
POZVÁNKA
Společné čtení na každý den 2013
Úvahy nad biblickými texty
Společné čtení na každý den 2013. Úvahy nad
V Kalichu vychází netradiční titul. Kniha Společné čtení na každý den s podtitulem Úvahy
nad biblickými texty vznikla ze spolupráce pěti
členských církví sdružených ve Společenství
evangelických církví v Evropě (zkráceně Leuenberské společenství).
Profesor Pavel Filipi, který je duchovním otcem
nápadu, v úvodu knihy píše: „Jaká očekávání vedla
k tomu, že se tyto církve na svém společném synodu v roce 2010 usnesly na projektu, který má být
realizován v roce 40. výročí podpisu Leuenberské
konkordie? Především jistě zde bylo přesvědčení,
že Písmo svaté je základním pravidlem víry a života, a že všechny církve toto přesvědčení sdílejí. Nabízí se tedy příležitost, aby křesťané různé církevní
příslušnosti tomu dali výraz i tím, že se budou ve
víře i v životě každý den posilovat četbou týchž
textů a úvahou o nich. Vzájemnost, která mezi
biblickými texty. Praha: Kalich 2013. 247 s.
ISBN 978-80-7017-167-7
Evangelický měsíčník
vydává Českobratrská církev evangelická
REDAKČNÍ RADA
šéfredaktorka: Daniela Ženatá
redaktorka: Gabriela Fraňková Malinová
členové: Adam Balcar, Romana Čunderlíková,
Šárka Grauová, Pavel Hanych, Jiří Hoblík,
Jan Kirschner, Tomáš Pavelka,
Jana Plíšková, Lenka Ridzoňová
NA OBÁLCE
foto: Daniela Ženatá
REDAKČNÍ UZÁVĚRKA
Redakční uzávěrka prosincového
čísla je 18. 11. 2012
Vyhrazujeme si právo
nevyžádané příspěvky krátit.
DISTRIBUCE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ
elektronicky: Diakonie ČCE,
Klimentská 18, 110 05 Praha 1,
tel.: 222 316 306,
e-mail: [email protected]
TISKNE
M.I.B. production service s.r.o.,
Papírenská 1, 166 11 Praha, 6
(ev. č. MK ČR E810), vychází 12x ročně,
jednotlivá čísla 25 Kč, předplatné 290 Kč,
do zahraničí 790 Kč.
Informace o předplatném
podá, objednávky rozšiřuje
(i do zahraničí) redakce
ADRESA REDAKCE A ADMINISTRACE
Jungmannova 9, p. p. 466,
111 21 Praha 1,
tel.: 224 999 236,
e-mail: [email protected],
www.e-cirkev.cz, sekce Publikace,
časopis Český bratr
www.ceskybratr.cz
ISSN 1211-6793
Chystáme:
Co můžeme jako křesťané
nabídnout k tématu...
Půlnočníci. Vánoce a rituály