Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR PDF

Národní strategie prevence násilí na dětech v ČR PDF

Národní strategie
prevence násilí
na dětech
v ČR
na období
2008 − 2018
MUDr. Eva Vaníčková a kolektiv
Úřad vlády ČR
národni_9_08.indd 1
«
23.9.2008 16:14:13
»
národni_9_08.indd 2
23.9.2008 16:14:13
OBSAH
1. ÚVOD
6
2. SVĚTOVÁ ZPRÁVA O NÁSILÍ NA DĚTECH
7
3. POPIS SITUACE V ČR
7
4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA
4.1. PREVENCE
4.2. DEFINICE VYBRANÝCH FOREM NÁSILÍ
10
10
10
5. Priority národní strategie prevence násilí
na DĚTECH
13
6. HLAVNÍ A SPECIFICKÉ CÍLE
13
7. PARTICIPACE DĚTÍ
16
národni_9_08.indd 3
«
23.9.2008 16:14:13
ÚVODEM
Násilí na dětech nezná geografické, kulturní ani religiózní hranice; vyskytuje se v domácnostech, školách, zařízeních pro volnočasové aktivity, v komunitách i v zařízeních ústavní výchovy. Mezi agresory bývají rodiče, členové
širších rodin, učitelé, vychovatelé, jiné děti a také zcela cizí osoby. Je třeba
zdůraznit, že část dětí je násilím více ohrožená, např. děti s postižením, děti
ze sociálních marginalizovaných subkultur.
Neustále je třeba opakovat a zdůrazňovat, že
následky násilí na samém začátku života jsou
devastující. Někdy končí dokonce úmrtím dítěte, ale i dítě vystavené násilí musí žít s těžkými tělesnými a emocionálními ranami; na duši
a někdy i na těle zůstávají jizvy, které nelze plně
vyléčit.
V této souvislosti chci zvláště připomenout, že
zdraví není jediná stránka života dětí, která je
poškozena. Násilí má devastující vliv také na
schopnost učení a rozvoj dítěte a lze tudíž vyslovit předpoklad, že osobní
zkušenost s násilím významnou měrou snižuje kvalitu života a schopnost
tvůrčího naplnění.
Násilí na dětech je největším rizikem globálního rozvoje, každá jeho forma
i stupeň jsou neospravedlnitelné. Prevence a ochrana dětí před násilím je
jedním z Milénniových rozvojových cílů.
Z iniciativy OSN byla v roce 2002 vypracována první světová zpráva o násilí na dětech. Nad výsledky a jejich analýzou spolupracovala řada světových
odborníků, vlád a neziskových organizací, z nichž jmenujme nejvýznamnější:
Úřad vysokého komisaře pro lidská práva, dětský fond OSN UNICEF a Světovou zdravotnickou organizaci.
»
národni_9_08.indd 4
23.9.2008 16:14:13
Regionální konference přijaly k první světové zprávě o násilí na dětech doporučení, z nichž jsou dvě zcela zásadní. Prvním je zvýšení ochrany dětí před
všemi formami interpersonálního násilí, garantované článkem 19 Úmluvy
o právech dítěte a druhým je vypracování Národní strategie prevence násilí
na dětech, na kterou bude navazovat Národní akční plán obsahující konkrétní
aktivity posuzované vždy optikou zájmu dítěte.
Česká republika vypracovala v souladu s doporučením OSN Národní strategii prevence násilí na dětech v ČR na období 2008-2018. Cílem materiálu
je zvýšit ochranu dětí před všemi formami násilí, ke které se státy zavázaly
ratifikací Úmluvy o právech dítěte.
Za ochranu dětí zodpovídá stát, ale záleží na proaktivním postoji každého
jednoho člověka k odmítání násilí a věřím, že společně vytvoříme podmínky
a zvýšíme předpoklad ke změně postojů celé veřejnosti vůči násilí, a to
v zájmu dětí.
Džamila Stehlíková
ministryně pro lidská práva a menšiny
národni_9_08.indd 5
«
23.9.2008 16:14:13
1. ÚVOD
Problematika násilí na dětech je celosvětovým problémem. Násilí na dětech
nelze akceptovat, a to v žádné z jeho forem. „Každé násilí je neospravedlnitelné, neomluvitelné, nepřípustné, v rozporu s právy dětí a lze mu předcházet“. Stávající platná legislativa není v České republice vždy dodržována.
V současné době neexistují souhrnná validní data o násilí na dětech v České
republice. Pilotní studie uvádějí nepřesné a mnohdy zavádějící údaje. Existuje
sběr dat v rámci resortu Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních
věcí, Ministerstva zdravotnictví, České školní inspekce a Ústavu pro informace ve vzdělávání. Jedná se o meziresortní a mezioborovou problematiku,
která musí být řešena systémově.
V současné době se prevenci násilí na dětech věnuje pozornost v řadě dokumentů, z nichž lze uvést například následující: Národní koncepce rodinné
politiky, Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu,
Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže, Národní plán boje proti
komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, Národní strategie boje proti obchodování s lidmi a řada dalších.
Národní strategie prevence násilí na dětech (dále jen „Strategie“) je v souladu s doporučením Světové zprávy o násilí na dětech, má za cíl odstranění roztříštěnosti primárně preventivních programů a přispět tak ke zvýšení
jejich efektivity. Strategie identifikuje 7 hlavních úkolů, k jejichž naplnění
budou konkretizovány specifické cíle v národním akčním plánu. Česká vláda vypracováním Strategie realizuje doporučení Světové zprávy o násilí
na dětech a koordinací pověřuje ministryni pro lidská práva a národnostní
menšiny.
Cílem Strategie je na národní, regionální i místní úrovni zvýšit ochranu
dětí před všemi formami násilí, ke které se státy zavázaly ratifikací Úmluvy
o právech dítěte (článek 19). Nedostatečná ochrana dětí před násilím inspirovala OSN ve spolupráci s WHO k vypracování Světové zprávy o násilí
na dětech (dále jen „Světová zpráva“). K výsledkům Světové zprávy byla přijata doporučení k vypracování národních strategií prevence násilí na dětech,
jejichž realizace by měla respektovat naplňování zájmu dětí.
Světová zpráva o násilí na dětech, viz níže.
»
národni_9_08.indd 6
23.9.2008 16:14:13
2. SVĚTOVÁ ZPRÁVA O NÁSILÍ NA DĚTECH
Světová zpráva o násilí na dětech doporučuje státům zejména:
1. vypracování národních strategií prevence násilí na dětech do konce roku
2007.
2. zajistit zákaz všech forem násilí vůči dětem formou legislativní intervence a rozvoj spolehlivého sběru dat, které by měly být nastavené do konce
roku 2009.
Světová zpráva byla poprvé prezentována dne 11. října 2006 na Valném
shromáždění OSN v New Yorku. Na jejím vypracování se podílelo od roku
2003 mnoho expertů, vlád a nevládních organizací. Světová zpráva ve svém
úvodu prezentuje právní rozbor ochrany dětí.
Zpráva o implementaci doporučení Světové zprávy bude předkládána
na 65. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 2010. Při této příležitosti
je třeba zdůraznit primární odpovědnost vlád států za implementaci
doporučení Světové zprávy do národních strategií prevence násilí na dětech
a národních plánů konkrétních aktivit.
Světová zpráva připomíná článek 19 Úmluvy o právech dítěte, Úmluvu
Mezinárodní organizace práce č. 182 o dětské práci, Opční protokol k Úmluvě
o právech dětí týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie.
Světová zpráva dále zdůrazňuje podporu a ochranu práv dětí a v neposlední řadě právo dítěte na ochranu před tělesným trestem a jiným ponižujícím
či znevažujícím trestáním.
3. POPIS SITUACE V ČR
Jak již bylo řečeno v úvodu, v České republice neexistují souhrnná statistická validní data o násilí na dětech. Z dostupných údajů vyplývá, že Česká
republika se svými daty vyrovná evropskému kontextu. Například v roce
2007 bylo evidováno celkem 5 435 trestných činů, které byly spáchány
Rezoluce Valného shromáždění A/C.3/61/L.16/Rev.1, 2006.
Závěrečné doporučení č. 41 Výboru pro práva dítěte k Druhé periodické zprávě o opatřeních
přijatých k plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte (CRC/C/15/Add.201).
.
národni_9_08.indd 7
«
23.9.2008 16:14:14
na dítěti, přičemž největší skupinu zde tvoří násilné a mravnostní trestné
činy. Podle policejních statistik došlo například v minulém roce k 938
znásilněním a pohlavnímu zneužití dětí – každý den tak dojde průměrně
ke dvěma takovým zločinům. Orgány sociálně právní ochrany dítěte evidovaly 1884 dětí, které byly fyzicky či psychicky týrány nebo sexuálně zneužívány – postiženo je tak jedno dítě z každého tisíce. Každé dvousté dítě pak
vyrůstá z důvodu patologie v rodině v zařízení ústavní výchovy.
Násilná a mravnostní kriminalita páchaná na dětech
- počty trestných činů
4000
3523
3410
3175
3017
3000
2000
2004
2005
2006
2007
V České republice je více než 300 sociálně vyloučených komunit, ve kterých
žijí také děti a jsou ohroženy hrubým zanedbáváním téměř všech základních potřeb. Typická je vysoká míra rozvodovosti – na každých 100 sňatků
připadá 65 rozvodů a je vysoký předpoklad, že většině rozvodových sporů
a konfliktů jsou přítomné děti. Děti jsou také přítomny ze 2/3 domácímu násilí v roli svědků, přičemž z výzkumu v ČR vyplývá, že 14 % populace starší
15 let má osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu. Je třeba upozornit, že tyto údaje vycházejí z odpovědí respondentů ochotných o svých osobních zkušenostech vypovídat a lze předpokládat, že skutečná míra domácího
Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity těchto subjektů působících v této oblasti, Praha, 2006, Gabal analysis and Consulting.
Reprezentativní výzkum o domácím násilí 2006 pro Bílý kruh bezpečí – společnost STEM,
1690 respondentů.
»
národni_9_08.indd 8
23.9.2008 16:14:14
násilí mezi partnery je u nás s velkou pravděpodobností vyšší. O tom svědčí
výzkum Univerzity Karlovy – 3. lékařské fakulty, kde 24 % mladých lidí
do věku 26 let uvedlo osobní zkušenost s násilím v partnerském vztahu
(dating violence). Opakované studie Linky bezpečí a Růžové linky uvádí, že
62 % dětí má zkušenost s psychickým násilím v rodině. Výzkumná studie
Univerzity Karlovy – 3. lékařské fakulty dále uvádí, že v roce 2004 pouze
13,6 % dětí nebylo nikdy tělesně potrestáno, přičemž jedna čtvrtina tělesně
trestaných dětí je potrestána způsobem, který naplňuje definici týrání.
Data týkající se šikanování nejsou srovnatelná s ohledem na zdroj a způsob
sběru, ale zejména s ohledem na různou citlivost respondentů. Pro ilustraci
lze uvést výsledek Říčanovy studie z 90. let minulého století, který uvádí, že
19 % dětí školního věku má zkušenost se šikanováním; z rychlého výzkumu
2007, kde bylo osloveno 2 683 ředitelů základních, středních, speciálních
a vyšších odborných škol vyplynulo, že na 28,4 % z nich se šikana nevyskytuje vůbec, 31 % ředitelů škol uvedlo, že zjištěných případů šikany je více,
než těch nezjištěných (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy).
Ke všem uvedeným statistickým datům lze uvést, že čísla neodpovídají realitě, ve skutečnost budou vyšší. Důvodem je nízká citlivost vůči interpersonálnímu násilí, vysoká míra utajování násilí na dětech před společností,
ospravedlňování chování dospělých vůči dětem, nízká důvěra v oznámení
dětí, přehlížení známek svědčících o ataku násilí apod. Ve světovém kontextu panuje konsensus, který říká, že reálných případů bude minimálně
desetkrát více než identifikovaných případů a stonásobně více dětí bude mít
osobní zkušenost s násilím nízké intenzity.
Následky násilí představují vážné ohrožení zdraví dítěte a jsou důvodem
konzumace řady zdravotních, sociálních a poradenských služeb; často opakovaně, dlouhodobě až celoživotně a stát je nucen vynakládat neúměrně
vysoké finanční prostředky na kompenzaci následků. V některých případech
agrese je dokonce nutné přistoupit k vyšetřování trestné činnosti, soudnímu
procesu včetně nákladů na sankci a terapii agresorů. Je prokázáno, že náklady na primární prevenci jsou vždy mnohonásobně nižší než náklady nutně
vynaložené na terciální prevenci, kterou poskytují vysoce erudovaní odborníci na pracovištích s vysokým standardem služeb. Strategie by měla z tohoto
pohledu i sekundární zisk, kterým budou snížené výdaje na specializované
služby, ač nevýhodou je, že v dlouhodobém horizontu. Tato skutečnost by
neměla stát v cestě ozdravění sociální komunikace spojené s výkonem práv
dětí na jejich ochranu před všemi formami násilí.
národni_9_08.indd 9
«
23.9.2008 16:14:14
Neoddiskutovatelnou skutečností zůstává fakt, že děti vystavené násilí mají
významně oslabenou pozici a ony samy i jejich rodiny zaujímají nerovné
postavení v partnerství s poskytovateli služeb.
4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA
4.1. PREVENCE
Primární prevence: jejím účelem je zabránit násilí a toho je možno dosáhnout buď odstraněním příčin, nebo vytvořením takových podmínek, aby se
násilí nemohlo uplatnit. Tato opatření na celospolečenské úrovni vytváří
klima společnosti a hovoříme o nespecifické primární prevenci. Další opatření, zejména osvěta, vzdělávání atd. jsou již specifickou primární prevencí,
kde je jasně definovaný cíl změny postojů a chování občanů, odborníků, dětí
a jednotlivé aktivity určují dílčí kroky k naplnění. Sekundární prevence: účelem je včasná detekce rizik a zabránění jejich působení tím, že ohrožené děti
budou dlouhodobě lékařem sledované a jejich rodiny či jiná sociální prostředí
sanována. Toho je možno dosáhnout pravidelným monitoringem na základě
screeningu (anamnestické zjišťování rizik, fyzikální vyšetření dítěte v rámci
preventivních prohlídek apod.). Terciální prevence představuje resocializační
a reintegrační opatření cílená na děti jako oběti trestných činů, pachatele
protiprávního jednání a na lokality, které jsou danou formou násilí zasaženy.
Účelem terciální prevence je zabránit prohloubení traumatu, zabránění rozvoji nevratných následků, komplikací, ale také systémového násilí, které
může být zdrojem polyviktimizace dětí.
4.2. DEFINICE VYBRANÝCH FOREM NÁSILÍ
Domácí násilí zahrnující děti (Domestic violence including children) má
tři formy: syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte, děti v roli svědků
rodičovského/partnerského násilí a agresivní chování dětí.
Mezinárodní společnost k předcházení zneužívání a zanedbávání dětí (ISPAN), 2000.
» 10
národni_9_08.indd 10
23.9.2008 16:14:14
Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte (Child Abuse and Neglect)
Tělesné týrání je fyzické ublížení nebo nezabránění ublížení či utrpení
dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá
znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno. Jako další formy násilí na dětech lze označit případy
opaření, utopení apod.
Pohlavní zneužívání je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu,
činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo
dítě zneužívá. Takovou osobu může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či
dobrovolný pracovník či cizí osoba. Pohlavní zneužívání se dělí na bezdotykové a dotykové. Bezdotykové zneužívání např. zahrnuje setkání s exhibicionisty a účast na sexuálních aktivitách, kde nedochází k žádnému tělesnému
kontaktu, např. vystavování dítěte pornografickým záznamům. Kontaktní
zneužívání je takové, kde dochází k pohlavnímu kontaktu, včetně laskání
prsou a pohlavních orgánů, pohlavnímu styku, orálnímu nebo análnímu
pohlavnímu styku.
Psychické týrání zahrnuje takové chování dospělé osoby, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Citové týrání
může mít formu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakované ponižování dítěte či jeho zavrhování. Vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy
dítě má skoro stále pocit strachu, kdy je vystaveno dlouhodobé životní nejistotě způsobuje citové ublížení. Nepřiměřené ambice dospělých členů rodiny,
dysfunkce rodiny vede často ke stálým útokům na dítě. Psychického týrání
na dětech se mohou dopouštět i děti, často před hranicí dospělosti (např.
v dětském kolektivu, sourozenci mezi sebou apod.).
Zanedbávání je pojímáno jako jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje
vážnou újmu vývoji dítěte a nebo ohrožuje dítě. U dítěte můžeme rozpoznat
zanedbávání tělesné, citové, zanedbávání výchovy a vzdělání.
V závislosti na stupni zanedbávání se rozlišuje těžké zanedbávání bezprostředně ohrožující život a zdraví dětí (zejména zanedbávání odpovídající
výživy a lékařské péče) a všeobecné zanedbávání, kam spadá i nedostatečná
11
národni_9_08.indd 11
«
23.9.2008 16:14:14
ochrana dětí před škodlivým působením sociálně patologických jevů (alkoholismus, kriminalita, toxikomanie).
Systémové týrání (druhotné ponižování) je působeno tím systémem, který
byl založen pro pomoc a ochranu dětí a jejich rodin. Příklady takovýchto
týrání jsou: dítěti je upřeno právo na informace, je mu upřeno právo být slyšeno, dítě je neprávem odděleno od rodičů, špatná péče o dítě v zařízení, trauma dítěte způsobené necitlivými či opakovanými lékařskými prohlídkami,
úzkost způsobená dítěti v rámci jeho kontaktu se soudním systémem (protrahovaná slyšení či poškozování dítěte zkušenostmi, které podstupuje
jako svědek), odepření rodičovských práv na informace o dítěti a účast
na rozhodování, kdykoli je to pro dobro dítěte, nedostatečné služby na pomoc
týranému či zneužívanému dítěti.
Komerční sexuální zneužívání dětí (Commercial Child Sexual Abuse) je
definováno jako použití dítěte pro sexuální účely za peníze nebo odměnu. Má
tři formy: dětskou prostituci, dětskou pornografii a obchod s dětmi.
Šikanování je sociální porucha vztahů ve skupině, ve které hraje roli vztah
agresora a oběti, kdy týrání druhého přináší satisfakci moci nad druhým.
Šikanování má pět vývojových etap: ostrakismus, přitvrzování manipulace,
nukleové jádro, mlčící většina a obraz dokonalé šikany.
Tělesným trestem dítěte se rozumí každý trest, kde je použita tělesná síla
způsobující bolest, či byť nepatrný dyskomfort dítěte.
Tělesný trest za použití předmětu, na citlivou část těla nebo když po ranách
zůstávají na těle stopy je týráním dítěte.
Násilí pouličních gangů, extremistických skupin či divácké násilí je patologickou formou násilí, ve které násilí kompenzuje deficit životního programu
a nudu; je potencováno anonymitou davu a reaguje na naučené podněty.
Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. a kol.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě.
1. vydání., Praha: Grada Publishing, 1995.
Doporučení Rady Evropy č. (85)4 o násilí v rodině, Doporučení Rady Evropy č. (90)2 o sociálních opatřeních týkajících se násilí v rodině.
Světový kongres o komerčním sexuálním zneužívání, 1996
Říčan, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha:
Portál, 1995. Kolář, Michal. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001.
Definice přijatá Výborem OSN pro práva dítěte, 2001
Mezinárodní společnost k předcházení zneužívání a zanedbávání dětí (ISPAN), 2002.
» 12
národni_9_08.indd 12
23.9.2008 16:14:14
Delikventní chování dětí a mladistvých je páchání přestupků a trestné činnosti. V posledních letech se významně zvyšuje brutalita útočníků.
5. Priority národní strategie
prevence násilí na DĚTECH
1. Změna postojů společnosti s cílem nulové tolerance násilí vůči dětem
na základě široké víceméně permanentní veřejné kampaně,
2. podpora primární prevence v širokém kontextu (zanedbávání dětí, rozvody,
závislost na alkoholu či droze, nedovolené držení zbraní, chudoba, nezaměstnanost a další faktory),
3. profesionalita odborníků (budování vzdělávacích kapacit a programů
pro profesionály a laiky, kteří pracují s ohroženými dětmi) a dostupnost
služeb pro ohrožené děti,
4. sběr dat – vybudování národního monitorovacího střediska, jehož náplní
bude harmonizace sběru relevantních dat a informací od různých orgánů
státní správy a analýza všech aspektů, který mají vliv na zdravý vývoj dětí,
včetně identifikace problémů a návrhů řešení,
5. participace dětí zaměřená zejména na vytváření prostředí, v němž děti
vyrůstají a na kampaň „STOP násilí na dětech“.
6. HLAVNÍ A SPECIFICKÉ CÍLE
Hlavní a specifické cíle Strategie jsou formulovány na základě identifikovaných problémů (např. nedostatečná provázanost multioborového přístupu,
nedostatečná podpora primární prevence), a také vzhledem ke skutečnosti,
že některé úkoly jsou již obsahem schválených dokumentů. V podstatě lze
shrnout, že změna přístupu plnění hlavních a specifických cílů je dána změnou vertikální spolupráce na transverzální přístup odborné spolupráce.
1. Hlavní cíl: „Podporovat rozvoj rodičovských kompetencí“
Základním východiskem je podpora pozitivního rodičovství a porozumění
rodičů základním potřebám a právům dětí.
13
národni_9_08.indd 13
«
23.9.2008 16:14:14
Specifické cíle:
1. Poradenské, zdravotnické a sociální služby pro děti a rodinu.
2. Péče o těhotné ženy, nabídka služeb pro zakládající rodinu a rodiny
s malými dětmi.
3. Flexibilní síť nízkoprahové, alternativní, svépomocné služby pro rodinu
v riziku se speciálními potřebami.
2. Hlavní cíl: „Vytvářet ve školách a na pracovištích klima rovnocenného partnerství a respektuplné sociální komunikace“
Základním východiskem je podpora sociálních vztahů a podpora participace dětí na rozhodovacích procesech.
Specifické cíle:
1. Důsledně kontrolovat respektování zákazu všech forem násilí ve školách,
sportovních, volnočasových aktivitách, zařízeních ústavní výchovy a na pracovištích a vyšší ochrana dětí před násilím.
2. Vytvářet model přátelské školy s prioritou podpory duševního zdraví.
3. Podpora tolerance, respektu a úcty v sociální komunikaci (protipředsudkové aktivity).
3. Hlavní cíl: „Zajistit dostupnou nabídku volnočasových, zájmových
a sportovních aktivit“
Základním východiskem je příspěvek k naplňování všech potřeb dětí, které
jsou zároveň ochranou před sociálně patologickými jevy
Specifické cíle:
1. Dostupná a přiměřená nabídka volnočasových a sportovních aktivit.
2. Sociální spravedlnost a rovné příležitosti.
4. Hlavní cíl: „Naplňovat speciální práva dětí umístěných do zařízení
ústavní výchovy“
Základním východiskem je prevence emocionální deprivace dětí a vytváření
důstojného prostředí.
Specifické cíle:
1. respektování základních principů ústavní výchovy
2. podpora spolupráce s civilní komunitou
3. podpora neústavních alternativ péče o děti
» 14
národni_9_08.indd 14
23.9.2008 16:14:15
5. Hlavní cíl: „Usilovat o utváření bezpečných komunit“
Základním východiskem je zajištění pocitu jistoty, bezpečí a dobré znalosti
prostředí, ve kterém se dítě denně pohybuje.
Specifické cíle:
1. Snižování rizik v komunitě (prodej tabáku, alkoholu, výherní automaty,
reklama na násilí atd.) a utváření míst přátelských dětem.
2. Jasná specifikace ochrany práv dětí v každém provozním či organizačním řádu provozovatele či poskytovatele služeb pro děti nebo při kontaktu
s dětmi.
3. Monitoring podmínek v regionu a urbanistická řešení sídel.
6. Hlavní cíl: „Zprostředkovat porozumění právu dětí na ochranu před
násilím v celé společnosti s cílem změny jejich postojů“
Základním východiskem je zvýšený výkon práva dětí na ochranu před
násilím, respektování zájmu dětí při každodenním politickém rozhodování
a uplatňování rovného přístupu k ochraně dětí a dětských obětí násilí.
Specifické cíle:
1. Veřejná kampaň s cílem zvyšování citlivosti vedoucí ke změně postojů
vůči násilí na dětech.
2. Vypracování Národního akčního plánu aktivit Národní strategie prevence násilí na dětech.
3. Podpora angažovaného přístupu veřejnosti k ochraně práv dětí.
Další specifické cíle jsou zahrnuté do posledního obecného hlavního cíle.
7. Hlavní cíl: „Koordinace – hlavní princip multioborového přístupu“
Specifické cíle:
1. Podpora primární prevence (vzdělávání odborné i laické veřejnosti, tréninky, etický kodex, syndrom vyhoření; cílem je zejména zvýšená schopnost
včasné detekce specifických i nespecifických identifikačních známek násilí
a změna postojů).
2. Podpora výzkumu týkajícího se výskytu, forem, příčin a následků násilí
na dětech.
3. Rozšiřování nabídky poradenských, sociálních služeb v souladu se společenskou potřebou a cíli strategie.
4. Sběr dat – národní monitorovací středisko.
5. Naplňování Úmluvy o právech dítěte při každé aktivitě (ochrana dětí,
zájem dětí, potřeby dětí apod.).
15
národni_9_08.indd 15
«
23.9.2008 16:14:15
7. PARTICIPACE DĚTÍ
Strategie se bezprostředně týká práv dětí na ochranu a na respekt jejich
zájmu. Právo dětí participovat na rozhodování o věcech, které se jich bezprostředně týkají, je při přípravě Strategie naplněno. V rámci průzkumu byly
dotazovány děti na násilí a názory týkající se návrhu Strategie.
Realizaci Strategie téměř všechny děti podporují. Významné také je, že
jsou ochotné se do ní samy aktivně zapojit. Největší zájem u dětí z hlediska Strategie vzbudilo vzdělávání dospělých (děti věří, že jim potom budou
dospělí více rozumět), právo na výchovu bez násilí (již nyní má pozitivní vliv
na témata rodinné komunikace, děti násilí na nich páchané jednoznačně
odsuzují) a typ vedoucí osobnosti.
Závěrem je nutné zdůraznit, že děti souhlasí se jmenováním osobnosti do
čela Strategie, ale přejí si, aby byla jmenována osobnost, ze které vyzařuje
čestnost, a především opravdový zájem o děti. Děti navrhují několik osobností uměleckého a sportovního světa, které by se měly angažovat ve veřejné
kampani.
Průzkum realizovala na jaře 2008 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy na dvou základních
školách.
Konkrétní výroky dětí k násilí na nich páchaném zněly: „děti to bolí“, „je to nefér“, „dospělí
si tak vylévají svůj vztek“, „léčí si na dětech své mindráky“, „jen opakují svoje zkušenosti z dětství“, „jsou netrpěliví, nezvládají své problémy“.
» 16
národni_9_08.indd 16
23.9.2008 16:14:15
on matters which impact them immediately is fulfilled in the drafting
of the Strategy. As part of the research undertaken by the 3rd Medical
Faculty of Charles University, children were asked about their experience
of violence and opinion regarding the Strategy draft.
Practically all children support the Strategy. More importantly, they are also
ready to take an active part in its implementation. What they appreciated
most of all was the idea of educating adults (they believe that it will help
adults to understand them better), the right to upbringing void of violence
(the promotion of which already now has a positive influence on family communication), they unequivocally denounce violence against them and reject
domineering “leaders”.
In conclusion it needs to be pointed out that children agree that the implementation of the Strategy needs to be headed by a person who has leadership
skills, but is above all honest and genuinely concerned with the wellbeing
of children. They propose several cultural and sport personages, who should
participate in the public campaign.
1 The research was carried out in the spring of 2008 at two elementary schools.
2 The children’s statements on this theme included “it hurts children”, “it is not fair“, „adults use
violence as a means of venting their anger“, „they use it as a cure of their inferiority complex“,
„they use it because they were themselves treated violently in childhood“, “they are impatient
and unable to cope with their problems“.
» 16
národni_9_08_ang.indd 16
23.9.2008 16:15:00
Goal 6: “Improving understanding of the right of children to protection
from violence in the entire society, with the aim of changing the attitudes
of the public to violence”
The basic point of departure is better enforcement of the right of children
to protection from violence, respect of their interests in day-to-day political
decision-making, and application of the principle of equality in approaching
the protection of children in general and children who have fallen victim
to violence in particular.
Objectives:
1. Launching a public campaign with the aim of increasing sensitivity to violence, leading to a change of attitudes to violence against children.
2. Developing a National Action Plan for the implementation of the National
Strategy of Preventing Violence Against Children.
3. Supporting a committed approach of the public to the protection of children’s rights.
Further objectives are covered by the last goal:
Goal 7: “Coordination – the chief principle of multi-disciplinary
approach”
Objectives:
1. Supporting primary prevention (education of the specialist and lay public, training, formulating a code of conduct, combating burnout syndrome,
with the particular aim of increasing the chance of timely detection of specific and non-specific indications of violence and change of attitudes).
2. Supporting research into the incidence, forms, causes and consequences
of violence against children.
3. Expanding the offer of counselling and social services in accordance
with social need and the goals of the Strategy.
4. Collecting data – setting up a national monitoring centre.
5. Complying with the Convention on the Rights of the Child in every activity (child protection, children’s interests and needs etc.).
7. CHILDREN’S PARTICIPATION
The Strategy directly concerns the rights of children to protection and
respect for their interests. Their right to participate in making decisions
15
národni_9_08_ang.indd 15
«
23.9.2008 16:15:00
3. Supporting tolerance and respect in social communication (activities designed to overcome prejudices).
Goal 3: “Providing for an accessible offer of leisure, special-interest
and sports activities”
The basic point of departure is contribution to the fulfilment of all needs
of children, which at the same time protects them from pathological social
phenomena.
Objectives:
1. Accessible and adequate offer of leisure and sports activities.
2. Social justice and equal opportunities.
Goal 4: “Ensuring respect of the special rights of children in residential
educational institutional care”
The basic point of departure is prevention of emotional deprivation and creation of a dignified environment.
Objectives:
1. Respect for the fundamental principles of education of children in institutional care.
2. Support of cooperation with the civic community.
3. Support of non-institutional alternatives of child care.
Goal 5: “Creating safe communities”
The basic point of departure is the need to provide children with life certainties, make them feel secure, and good knowledge of the environment with
which they are in daily contact.
Objectives:
1. Reducing community risks (such as sale of cigarettes and alcohol to children, giving children access to gambling machines, advertising containing
elements of violence etc.), and creating “children-friendly” places.
2. Clear specification of protection of children’s rights in working regulations of all operators or providers of services for children and in contact with
children.
3. Monitoring conditions in regions and “children-friendly” urban planning.
» 14
národni_9_08_ang.indd 14
23.9.2008 16:15:00
have an impact on children’s healthy development, including identification
of problems and proposals of solution,
5. children’s participation, concentrated on influencing the environment
in which children grow up and the campaign “STOP violence against children”.
6. GOALS AND OBJECTIVES
The formulation of the goals and objectives of the Strategy proceeds from
the identification of problems (such as lack of multidisciplinary approach,
insufficient support of primary prevention), and the fact that some tasks are
already defined in approved documents. In essence it can be summed up
that the change of the approach to the fulfilment of the goals and objectives
consists in replacing vertical cooperation by transversal cooperation of specialists.
Goal 1: “Supporting the development of parental competencies”
The principal point of departure is support for positive parenthood, with
the aim to help parents better to understand the fundamental needs and rights
of children.
Objectives:
1. Counselling, health care and social services for children and families.
2. Care for pregnant women, offer of services for starting families and families with small children.
3. Flexible network of low-threshold, alternative, self-help services for endangered families with special needs.
Goal 2: “Creating a climate of equal partnership in schools and at
workplaces, and respectful social communication”
Objectives:
1. Consistent monitoring of compliance with the ban of all forms of violence
in schools, during sport and leisure activities, in institutional child care and
at workplaces, and higher protection of children from violence.
2. Creating a model of friendly school, with support of mental health being
a priority.
13
národni_9_08_ang.indd 13
«
23.9.2008 16:15:00
Corporal punishment of children is taken to mean every punishment with
the use of physical force which causes the child pain or discomfort of any,
even a slight intensity.
Corporal punishment with the use of an object administered on a sensitive part of the body or hitting with the object or when the marks remain on
the bodies.
Violence perpetrated by street gangs or extremist groups and rowdyism are pathological forms of violence which compensate for boredom and
absence of a meaningful life programme. They are encouraged by anonymity
of the crowd, are planned and react to pre-agreed stimuli.
Child and juvenile delinquency is perpetration of administrative infractions and criminal offences. In recent years the brutality of the offenders
has been growing.
5. PRIORITIES OF THE NATIONAL STRATEGY
OF PREVENTING VIOLENCE
AGAINST CHILDREN
1. Changing attitudes in society with the aim to achieve zero tolerance
of violence against children, on the basis of a broad, more or less permanent
public campaign,
2. supporting primary prevention in a broad context (child neglect, divorces,
alcohol or drug addiction, illegal possession of arms, poverty, unemployment
and other factors),
3. professionalism of specialist services (building educational and training
capacities, designing programmes for professionals and non-professionals
working with endangered children) and accessibility of services for endangered children,
4. collection data – establishing a national monitoring centre charged
with the task to harmonize the collection of relevant data and information
from various public administration bodies and analyze all aspects which
As defined by the UN Committee for the Rights of the Child, 2001.
International Society for the Prevention of Child Abuse and Neglect (ISCPAN), 2002.
» 12
národni_9_08_ang.indd 12
23.9.2008 16:15:00
children. Psychic abuse may also be perpetrated by other children, often adolescents (e.g. in children’s collectives), siblings etc.
Child neglect is taken to mean lack of care which endangers the child
or seriously harms his/her development. It includes neglect of the child’s
physical and emotional needs, upbringing and education.
Depending on its degree, neglect is divided into such that immediately threatens the life and health of the child (especially neglect of nutrition
and medical care), and general neglect, including insufficient protection of
the child from detrimental effects of social patology phenomena (e.g. alcoholism, crime and drug addiction).
Systemic abuse (secondary humiliation) is torture resulting from a system
which is by definition designed to protect children and assist them and their
families. Examples of systemic abuse include cases when a child is denied
access to information and the right to be heard, is unjustly separa-ted from
his/her parents, defective institutional child care, trauma caused to the child
by insensitive or recurrent medical checks, anxiety caused by contact with the
judicial system (such as protracted court proceedings in which the child gives
testimony), denying parents the right to information and participation in decision making regarding their child, which should be granted whenever it benefits the child, and inadequate services in aid of tortured or abused children.
Commercial child sexual abuse is defined as sexually exploiting children
sexually for money or other sort of compensation. It has three forms: child
prostitution, child pornography and trafficking children.
Bullying is a social disorder of relations within a group, in which some
member(s) in the position of aggressor(s) draw satisfaction from torturing
other(s) in the position of victims. It develops in five stages: ostracism, excessive manipulation, formation of a nucleus and a silent majority, and accomplished bullying proper.
1 Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z. et al: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě (Tortured, abused and neglected child), 1. edition, Prague: Grada Publishing, 1995.
2 Recommendation of the Council of Europe no. (85)4 on violence in the family, Recommendation of the Council of Europe no. (90)2 on social measures regarding family violence.
3 World Congress on Commercial Sexual Abuse, 1996.
4 Říčan, Pavel: Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí (Agressi-vity
and bullying among children: how to give schoolchildre a feeling of safety). Prague: Portál, 1995.
Kolář, Michal: Bolest šikanování (The pain of bullying). Prague: Portál, 2001.
11
národni_9_08_ang.indd 11
«
23.9.2008 16:15:00
of the trauma, development of irreversible consequences, complications, but
also systemic violence, which may become the source of polyvictimization
of children.
4.2. DEFINITION OF SELECTED FORMS OF VIOLENCE
Domestic violence including children has three forms: child abuse and neglect, children becoming witnesses of violence between parents/partners, and
aggressive behaviour of children themselves.
Child abuse and neglect
Physical abuse is taken to mean causing of physical harm or failure to protect a child from harm and suffering, including cases of deliberately poisoning or suffocating a child, where there is awareness or reasonable suspicion
of its being committed or deliberate failure to prevent its commission. Further forms of violence against children include scalding, drowning etc.
Sexual abuse is taken to mean improper exposition of a child to sexual contact, activity or behaviour. It includes any kind of sexual contact, intercourse
or extortion by a person to whose charge the child is entrusted or any other
abuser. It may be perpetrated by a parent, relative, friend, professional, voluntary worker or complete stranger. Sexual abuse is divided into contact and
contactless forms. Noncontact abuse may occur during an encounter with
a perpetrator of indecent exposure or exposition of the child to sexual activities which do not involve any physical contact, such as pornographic video
recordings. Contact abuse includes sexual contact such as caressing breasts,
touching genitals, sexual intercourse, oral or anal intercourse.
Psychic abuse is such behaviour of an adult person which has serious negative impact on the child’s emotional and behavioural development.
It can have the form of verbal attacks undermining the child’s self-confidence,
repeated humiliation or rejection of the child. Long-term emotional damage is also caused by making children witness violence and serious conflicts
at home, their forced isolation, restraint and creation of situations that result
in their feeling constantly threatened and insecure. Exaggerated ambitions
of adults in a dysfunctional family often lead to permanent attacks against
1 International Society for Prevention of Child Abuse and Neglect (ISPCAN), 2000.
6 International Society for Prevention of Child Abuse and Neglect (ISPCAN), 2000.
» 10
národni_9_08_ang.indd 10
23.9.2008 16:15:00
children affected by violence become clients of a number of health, social and
counselling services, often repeatedly, on a long-term or even lifelong basis,
and the state has to spend inadequately high sums of money on compensating for the consequences. In some cases of aggression it is even necessary
to start criminal proceedings, bring the aggressor to court, submit him/her
to reformatory therapy, all at the expense of the state. It has been proved that
the costs of primary prevention are always many-times lower than those
of tertiary prevention services provided by highly skilled professionals. From
this point of view, the Strategy would bring secondary profit, in the form
of reduced expenditures on specialized services, though in a long-term perspective - but this only disadvantage should not stand in the way of improving
social communication connected with the enforcement of children’s rights to
protection from all forms of violence.
It is undeniable that the position of children exposed to violence is significantly weakened, and the standing of themselves and their families in partnership with service providers is unequal.
4. THEORETICAL STARTING POINTS
4.1. PREVENTION
Primary prevention: its purpose is to prevent violence, which can be
achieved either by removing the causes or by creation conditions in which
violence cannot be applied. Such measures adopted by society as a whole
create the social climate, and we speak of non-specific primary prevention.
Further measures, particularly in the area of education, are referred to as specific primary prevention, which has a clearly defined aim – namely to change
the attitudes and behaviour of the general public, specialists and children
– and involves specific activities as steps towards its attainment. Secondary
prevention: its purpose is to detect threats of violence in time and prevent
them from materializing, by means of monitoring children’s state of health
(through regular medical checks etc.) and rehabilitating their family and
social environment. Tertiary prevention involves re-socializing and re-integrating measures targeted on children who have become victims of criminal
offences, perpetrators of unlawful acts and localities affected by the given
form of violence. The purpose of tertiary prevention is to prevent deepening
národni_9_08_ang.indd 9
«
23.9.2008 16:15:00
divorces per 100 marriages – and it is highly probable that children become
eyewitnesses of divorce disputes and conflicts. They are also present as witnesses at two-thirds of incidents of domestic violence, and research conducted in the Czech Republic indicates that 14 % of the population over 15
years of age have personal experience with violence in partner relations.
Attention needs to be drawn to the fact that these data are based on answers
of respondents who are willing to speak about their personal experience, and
it can be assumed that the true extent of domestic violence between partners
in the Czech Republic is in fact much higher in all likelihood, as documented
by the survey conducted by the 3rd Medical Faculty of Charles University,
in which 24 % of young people under the age of 26 years stated that they had
personal experience of this sort. Recurrent studies of the Safety Line and
the so-called Pink Line (help lines for children in distress) show that in 2004
a mere 13.6 % of children have never experienced corporal punishment, while
one quarter of those who have were punished in a way that corresponds with
the definition of torture.
As regards data on bullying, the variety of their sources and manners
of collection, and above all, the respondents’ different sensitiveness to violence, make them incomparable. For illustration let us mention the results
of the study produced by Říčan in the 1990s, according to which 19 % of preschool children have experienced bullying; and a quick survey carried out
in 2007, in which 2 683 principals of elementary, secondary, special and
higher secondary vocational school were asked, of whom 28.4 % stated that
in their school bullying does not occur at all and 31 % said that more cases
of bullying are discovered than not (Ministry of Education, Youth and
Sports).
It can be said that in actual fact all the above-mentioned figures are probably higher. The reasons why the statistics do not correspond with reality include low sensitivity to inter-personal violence, the fact that violence against
children tends to be kept secret, children are often not trusted when they
report violence committed against them, adults’ violent treatment of children
is justified, signals testifying to the commission of violence are overlooked
etc. There is a world-wide consensus that the real incidence of violence is
at least 10-times higher than indicated by identified cases, and 100-times
more children have personal experience with violence of low intensity.
The effects of violence represent a great threat to the health of its victims;
1 Representative research on domestic violence in 2006 for the NGO „White Circle of Safety“
– STEM, 1690 respondents.
»
národni_9_08_ang.indd 8
23.9.2008 16:15:00
3. DESCRIPTION OF SITUATION
IN THE CZECH REPUBLIC
As stated in the Introduction, no synoptic statistics on violence against
children exist in Czech Republic. Available data indicate that in this respect
the Czech Republic stays within the European context. For instance, a total
of 5435 criminal offences against children were perpetrated in our country
in 2007, with violent offences and delicts against morality representing the
largest group. Last year the police registered 938 cases of violence and sexual abuse of children last year – meaning that an average of two offences
4000
Violence and delicts against morality perpetrated on children
–– number of criminal offences
3523
3410
3175
3017
3000
2000
2004
2005
2006
2007
of such nature are committed every day – while authorities responsible for
social protection of children keep records on 1884 children who fell victim
to physical and psychic abuse or sexual abuse – one child in every thousand
is thus afflicted. Every 200th child grows up in a children’s home because
of pathological behaviour of his parents.
There are more than 300 socially excluded communities in the Czech Republic, which include children threatened by gross neglect of almost all their
basic needs. One of their typical characteristics is a high divorce rate – 65
1 Analysis of socially excluded Romany communities and absorption caacities of entities active
in this sphere, Prague, 2006, Gabal Analysis and Consulting.
národni_9_08_ang.indd 7
«
23.9.2008 16:15:00
Report, recommendations have been adopted regarding the elaboration of national strategies of preventing violence against children, the implementation
of which should by guided by the principle of respect for children’s interests.
2. WORLD REPORT ON VIOLENCE
AGAINST CHILDREN
The World Report on Violence Against Children advises states in particular
to:
1. develop national strategies of preventing violence against children by
the end of 2007,
2. ensure prohibition of all forms of violence against children through legislative intervention and reliable collection of information, to be put in place
by the end of 2009.
The World Report was presented for the first time to the UN General Assembly in New York on 11th October, 2006. Many experts, governments and
non-governmental organizations had been involved in its drafting since 2003.
It starts with an analysis of legal provisions for children’s protection.
A report on the implementation of the World Report shall be presented
to the 65th session of the UN General Assembly in 2010. In this context
it is necessary to emphasize the primary responsibility of national government for projecting the World Report recommendations into national strategies of preventing violence against children and national plans
of specific activities.
The World Report refers to Article 19 of the Convention on the Rights
of the Child, ILO Convention no. 182 on child labour, the Option Protocol
of the Convention on the Rights of the Child concerning trafficking children,
child prostitution and child pornography, and last but not least, children’s
right to protection from corporal punishment and other humiliating and contemptuous treatment.
1 Resolution of the UN General Assembly A/C.3/61/L,16/REV.1, 2006.
Final recommendation no. 41 of the Committee for the Rights of the Child relating to
the Second Periodical Report on measures adopted for the fulfilment of obligations ensuing from
the Convention on the Rights of the Child (CRC/C/15/Add.201).
»
národni_9_08_ang.indd 6
23.9.2008 16:15:00
1. INTRODUCTION
Violence against children is a worldwide problem. It cannot be tolerated,
whatever its form.
“Violence of all kinds is unjustifiable, unpardonable, inadmissible, it is
in conflict with children’s rights, and it can be prevented”. The current valid
legislation is not always observed in the Czech Republic.
At present there does not exist any synoptic set of valid data on violence
against children in the Czech Republic. Those presented in pilot studies
are inaccurate and often misleading. The relevant data are gathered by the
Ministry of the Interior, Ministry of Labour and Social Affairs, Ministry
of Health, the Czech School Inspection and the Institute for Information
in Education. The problem is of an interdepartmental and interdisciplinary
nature, and has to be tackled systemically.
Prevention of violence against children is the subject of a number of
documents, such as the National Conception of family policy, Conception
of care for endangered children and children living outside their own families, Conception of state policy concerning children and youth, National Plan
of struggle against commercial sexual abuse of children, National Strategy
of struggle against trafficking people and many others.
The National Strategy of Preventing Violence Against Children (hereinafter
referred to as “Strategy”) complies with the recommendations of the World
Report on Violence Against Children, and aims to remove the fragmentation
of primarily preventive programmes, thus helping to increase their effectiveness. It identifies 7 main tasks, to be fulfilled through the National Action Plan which will define specific objectives. By developing the Strategy,
the Czech Government implements the recommendations of the World Report on Violence Against Children, and delegates coordination on the Minister for Human Rights and National Minorities.
The aim of the Strategy is to improve the protection of children from all
forms of violence at national, regional and local levels, which UN member states pledged to do by ratifying the Convention on the Rights of the
Child (Article 19). Inadequate protection of children from violence inspired
the United Nations in collaboration with the World Health Organization
to produce the World Report on Violence Against Children (hereinafter
referred to as “World Report”). Proceeding from the conclusions of the World
1 World Report on Violence Against Children, see below.
národni_9_08_ang.indd 5
«
23.9.2008 16:15:00
The first World Report on Violence against children was produced at the initiative of the United Nations Organization in 2002. The inputs were gathered
and the results analyzed in collaboration with a number of world experts,
governments and NGOs. Of the most important contributors, let me name
the Office of the High Commissioner for Human Rights, the United Nations
Children’s Fund (UNICEF), and the World Health Organization (WHO).
On its basis, regional conferences adopted recommendations, including two
key ones. The first concerns improvement of children’s protection from all
forms of interpersonal violence, guaranteed by Article 19 of the Convention
on the Rights of the Child, the second the development of national strategies
of preventing violence against children, followed by national actions plans
outlining specific activities, with respect for children’s interests always being
the guiding principle in their designing.
The National Strategy of Preventing Violence Against Children in the Czech
Republic for the period 2008-2018 has been developed in keeping with the
UN recommendations. The purpose of this document is to increase the protection of children from all forms of violence, as the member states pledges
to do by ratifying the Convention on the Rights of the Child.
The guarantor of children’s protection is the state, but much depends also
on the attitudes of individuals to violence; and I believe that together we will
create the necessary conditions and mobilize the whole public to take a proactive stand and oppose violence on all fronts, in the interest of children.
Džamila Stehlíková
Minister for Human Rights and National Minorities
»
národni_9_08_ang.indd 4
23.9.2008 16:14:59
A WORD OF INTRODUCTION
Violence against children does not know any geographical, cultural or religious limits; it occurs in the home, in schools, leisure facilities, communities,
residential educational establishments and child care institutions. It is perpetrated by parents, other family members and next-of-kin, teachers, instructors, carers, peers or complete strangers. Some children – for instance those
with physical disabilities or learning difficulties and children growing up
in families threatened by social exclusion – are
of course exposed to violence more often than
others.
It needs to be constantly repeated and stressed
that the effects of becoming a target of violence
in childhood are devastating. Violence may even
result in the victim’s death, but even when its
consequences are not fatal, a child exposed to
violence has to live with deep physical and emotional wounds; the scars which violence leaves
on the soul and sometimes on the body as well never completely heal.
In this context I particularly wish to point out that health is not the only
aspect of children’s lives which violence damages. Violence has a devastating impact also on their ability to learn and develop, and therefore it can
be assumed that personal experience with violence significantly worsens the
quality of their lives and their chances of creative self-fulfilment.
Violence against children ranks among the greatest global threats of today.
It is always unjustifiable – whatever its form and degree. Preventing violence and protecting children from it is one of the Millennium Development
Goals.
národni_9_08_ang.indd 3
«
23.9.2008 16:14:59
contents
7
3. DESCRIPTION OF SITULATION IN THE CZECH REPUBLIC
6
2. World REPORT ON VIOLENCE AGAINST CHILDREN
5
1. introduction
4. THEORETICAL STARTING POINTS
4.1. PREVENTION
4.2. DEFINITION OF SELECTED FORMS OF VIOLENCE
5. PRIORITIES OF THE NATIONAL STRATEGY
OF PREVENTING VIOLONCE AGAINST CHILDREN
9
9
10
12
15
7. CHILDREN’S PARTICIPATION
13
6. GOALS AND OBJECTIVES
»
národni_9_08_ang.indd 2
23.9.2008 16:14:59
National Strategy
of Preventing Violence
Against Children
in the Czech Republic
for the period
2008 − 2018
Eva Vaníčková et al.
Government Office of the Czech Republic
národni_9_08_ang.indd 1
«
23.9.2008 16:14:59