20012-13_1oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

20012-13_1oblíbené! - Základní škola a mateřská škola Ostrava

Šk. rok 2012/13
Kdo jsme
1.číslo
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
Časopis vychází s podporou statutárního města Ostravy
Obsah:
Editorial………………………………………………………………….........................................3
Zprávy o škole…………………………………………………………………………………………………4
Studenti ze zahraničí v naší škole…………………………………………………………………….5
Anketa: Cizí jazyky…………………………………………………………………………………………..6
Foto: zkoumání pakobylek, tisková konference s kouzelníkem……………………….8
Pozdrav z Rakouska od Káji…………………………………………………………………………..…9
Rozhovor s Christianem Stankušem……………………………………………………………...10
Jezdec Dominik Dvorský………………………………………………………………………………..12
Když motory burácí……………………………………………………………………………………….13
Rozhovor s Monikou Odložilovou o boxu……………………………………………………...14
Duel……………………………………………………………………………………………………………...16
Anketa: Mladší nebo starší sourozenec…………………………………………………………17
Jak dopadly jedny narozky…………………………………………………………………………….18
Když nás zastavila hlídka……………………………………………………………………………….19
Rozhovor: Hokejista Patrik Zdráhal……………………………………………………………….20
Afrika byl můj životní sen (rozhovor s paní ředitelkou)…………………………………21
Rozhovor se zpěvákem Voxelem…………………………………………………………………..22
Co jsme plácli………………………………………………………………………………………………..23
Doporučujeme si knížky………………………………………………………………………………..24
Magické rituály v naší škole…………………………………………………………………………..26
Žila malá holčička………………………………………………………………………………………….27
Povídky na jedno písmeno…………………………………………………………………………….28
Podzim………………………………………………………………………………………………………….29
Naše originální recepty…………………………………………………………………………………30
Komiks…………………………………………………………………………………………………………..31
Fotoseriál………………………………………………………………………………………………………32
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
CHAOS
TEENAGERŮ
Adresa redakce:
Editorial (úvodní slovo redakce)
Milí čtenáři,
Základní škola a mateřská
škola Ostrava-Bělský Les, B.
Dvorského 1, příspěvková
organizace
Bohumíra Dvorského 1049/1
700 30 Ostrava-Bělský Les
Redakční e-mail:
[email protected]
právě držíte v rukou nové číslo našeho
časopisu Chaosu teenagerů. Jako vždy
jsme pro vás připravili spoustu skvělých
článků. Doufáme, že se vám první číslo
letošního školního roku bude líbit.
Taky chceme upozornit, že i VY můžete
přispět svým článkem nebo obrázkem a
tak se stát součástí Chaosu.
Zapomeňte na písemku z chemie,
pohodlně se usaďte, vychutnejte si
rozmanité podzimní počasí a užijte si
zábavný doušek Chaosu teenagerů.
Šéfredaktorka:
Kristýna Potempová
Vedoucí učitel:
Jan Goj
Obrázky:
G. Bezručová
Rubriky:
Top 7 zpráv o škole: J. Goj
Život ve škole: N. Zbořilová,
S. Oudjehani (8.C)
Žáci: L. Jemelková (7.C), B.
Schaffelhoferová (7.C)
Duel: L. Rudohradský (7.C)
Ze života: T. Jeklová (7.C), L.
Vybošťoková, M. Odložilová
(8.B)
Za dveřmi školy: M.
Tešnarová, T. Konečná (8.C)
Co jsme plácli:
L..Vybošťoková, M.
Odložilová (8.B)
Knihy: K. Potempová (8.C)
Kristýna Potempová, šéfredaktorka
a Eva Pavlíková, redaktorka
Věřte-nevěřte: E. Pavlíková
(8.B)
Literární příloha: M. Raška
(8.B)
Recepty: P. Cuberová (8.B),
A. Kvassayová (8.C)
Fotopříběh: T. Konečná (8.C),
M. Tešnarová (8.C), M. Raška
(8.B), A. Kvassayová (8.C)
Kdo jsme
Časopis Chaos teenagerů byl založen v roce 2002 v naší škole. Časopis chce nabízet hlavně témata, která se týkají školy a lidí v ní – žáků,
učitelů, zaměstnanců. Vše, co časopis obsahuje, je originálním dílem žáků, event. učitelů. Redakci tvoří žáci povinně volitelného předmětu
Žurnalistika, přispět článkem může kterýkoli žák, učitel nebo někdo, kdo se o školu a dění v ní zajímá.
Za celou dobu své existence se časopis proměňuje a vyvíjí – vylepšujeme grafiku, pestrost rubrik, kvalitu článků. Chaos je držitelem mnoha
ocenění – nejlepší školní časopis Moravskoslezského kraje, časopis s nejlepším obsahem v ČR, nejlepší časopis škol v obvodu Ostrava-Jih a
další.
TOP 5 ZPRÁV O ŠKOLE
Na adaptačním pobytu se mohli šesťáci lépe poznat a sžít
Od pondělí 17. do středy 19. září prožili šesťáci již
tradičně tři dny na adaptačním pobytu v Budišově nad
Budišovkou. Nově vytvořené kolektivy tak měly možnost
lépe se poznat, seznámit se s nově příchozími žáky a se
svými třídními učiteli. Celé dny byly naplněné hrami a
aktivitami, jejichž výsledek nezáležel na jednotlivcích, ale
na taktice a spolupráci skupiny. Red.
Studenti ze všech koutů světa vyprávěli žákům
o svých zemích
Celý týden u nás byli na návštěvě studenti z Egypta,
Kolumbie, Indie a dalších zemí. Anglicky žákům
vyprávěli o svých zemích a pouštěli jim prezentace i
videa. Podle ohlasů se dětem hodiny se zahraničními
studenty líbily. Red.
Představení Láska s červeným nosem žáky nadchlo
4
Divadlo loutek v Ostravě, to je prostě záruka kvality. Přesvědčili se o tom žáci 7. tříd, kteří
navštívili představení Láska s červeným nosem. Cirkusové prostředí, milostná zápletka, černé
divadlo, hra světel, skvělá hudba… Prostě super. Red.
Redaktoři školního časopisu se setkali s iluzionistou
Josefem Ponczou
Nejen povídání se špičkovým iluzionistou Josefem Ponczou, ale
taky skvělou kouzelnickou show v jeho podání si mohli 21. září
ve Středisku volného času Ostrčilova užít žáci, kteří píší do
školního časopisu. Red.
Simona Šimečková vyhrála předposlední závod
běžeckého poháru
Ve čtvrtek 18. října se u Polanecké spojky za Sportovním
gymnáziem konal sedmý závod Ostravského běžeckého
poháru. Největšího úspěchu dosáhla Simona Šimečková
(4.C), která v kategorii žákyň 2003 a mladších na trati
dlouhé 400m suverénně vyhrála. Soňa Hubáčková
ŽIVOT VE ŠKOLE
Dívka z Kolumbie: Češi se berou moc vážně,
ale kluci jsou tu hezcí
V říjnu naši školu navštívili studenti
z několika zemí. Byli to Maria
z Kolumbie, Diana z Ruska, Advaid
z Indie, Anil z Turecka a Andrea
z Maďarska. Strávili u nás týden,
výuky se účastnili jak žáci z prvního,
tak z druhého stupně. Výuka byla
zaměřena především na seznámení
s kulturou daných zemí. Dověděli
jsme se některé zajímavosti.
Nahe - ne
Shukriya - děkuji
Jídlo
Náhoda byla, že poslední den pobytu
studentky z Ruska byl na jídlo borčš
(tradiční ruská polévka). Dívka byla
překvapena, že toto jídlo nazýváme
borščem…
V Indii mají co 14 dní různé druhy
prázdnin. Zajímavý je například svátek
Rakni, kdy sestra obdarovává bratra
náramkem a bratr se zavazuje slibem, že ji
bude chránit po celý život. Nejvíce se
dětem líbil svátek Holi, což je festival
barev – Lidé vyjdou do ulic, kde hraje
muzika a všichni se navzájem barví. Potom
si navzájem obarvená trička roztrhají.
Svátek je vyjádřením radosti ze života.
5
Z Indie pochází také svátek draků. Konají
se přehlídky a soutěže papírových draků.
Překvapením bylo, že hindská abeceda je
propojena čarami a vypadá zcela odlišně
než naše.
Hindská slovíčka
V každé hodině se žáci naučili základní
slovíčka jazyka dané země.
Hindsky (Indie):
Ha - ano
Co se týče jídla, naše návštěvníky
překvapily nudle s mákem, které vůbec
neznali. Jedli je poprvé a podle toho, jak
jim chutnaly, asi i naposled.
Jací jsou Češi
Kolumbie je třetí země na světě na
stupnici pocitu štěstí lidí. Podle dívky
z Kolumbie se berou Češi příliš vážně, ale
líbí se jí čeští kluci.
ŽIVOT VE ŠKOLE
Turecký student byl nadšen z toho, že
v kuchyňce máme tureckou značku
spotřebičů Beko.
Redakce
Z reakcí žáků:
Anil nám představuje Turecko
Dne 8. října šla čtvrtou hodinu celá třída
7.C do učebny angličtiny. Uvnitř byli dva
zvláštní studenti, kteří nás navštívili. Byli to
Turek a Ind. Turecký student jménem Anil
si pro nás připravil prezentaci o své zemi.
Měl tam spoustu obrázků a viděli jsme
videa. Mluvil jednoduchou angličtinou,
šedesát procent slov jsem rozuměl.
Historie Turecka byla zajímavá. Turecko
vzniklo 29. října 1923. O nějakou chvíli
později jsme viděli tradiční turecký sport,
který se jmenoval wresling. Jedinou
tureckou celebritou, kterou jsem si
zapamatoval, byl Tarkan, bylo mu asi 21
let. Jinak to byla krásná prezentace a vše
se mi moc líbilo. Těším se na další
studenty, kteří budou mít určitě tak
krásnou prezentaci jako měl Anil.
Vojtěch Kropáček, 7.C
6
Proč němčina? Mám rodinu v Rakousku!
Jaký druhý jazyk sis vybral a proč?
Od sedmé třídy si můžeme volit druhý cizí jazyk.
Nabídka je široká, a tak nás zajímalo, podle čeho si žáci druhý jazyk volí.
Ptali jsme se v 7.C
Tereza Jeklová
Já jsem si vybrala francouzský jazyk,
protože je to krásný jazyk a protože mi to
doporučila babička i teta.
Libuše Jemelková
Vybrala jsem si ruský jazyk, protože moje
babička ho umí pořád dobře a azbuka je
pro mě zajímavá.
ŽIVOT VE ŠKOLE
Klára Ježková
Já jsem si vybrala německý jazyk, protože
mám rodinu v Rakousku. Bratranec neumí
česky, a tak abych se s ním mohla bavit.
Petra Friedrichová
Vybrala jsem si německý jazyk, protože
jsem minulý rok jela do Itálie a v jedné
restauraci uměla paní jen německy. Takže
se domluvil jen jeden z nás, protože se učil
německy.
Nicole Kujelová
Francouzštinu jsem si vybrala, protože se
s ní domluvím víc, než třeba s ruštinou
nebo němčinou. A navíc je to krásný jazyk!
Takže Au revoir!
Míša Bolková
Vybrala jsem si němčinu, protože ji umí
celá rodina. A protože je to hezký jazyk.
Honza Škarek a Kuba Riedel
Vybrali jsme si ruštinu, protože nám přijde
zábavná.
Lukáš Rudohradský
Francouzštinu jsem si vybral, protože se mi
líbí.
Redakce
Reklama
Čtenářský koutek
Kluci a holky, pozor, pozor!!!
Vznikl nový čtenářský koutek!!!
Zde
si
můžete
navzájem
doporučovat knihy. Tento koutek je
určen pro malé i velké. Nachází se
ve 2. patře na 2. stupni. Formuláře si
můžete vzít přímo ve čtenářském
koutku nebo je dostanete u učitelů
českého jazyka.
Tímto zveme
všechny žáky.
Budeme rádi, když přijde co nejvíce
dětí.
JEŠTĚ JEDNOU, VŠICHNI JSTE ZVÁNI!!!
Kuba Riedel, Radka Wasiková,
Honza Škarek, všichni 7. C
7
ŽIVOT VE ŠKOLE
V povinně volitelném předmětu Přírodovědná praktika žáci mimo
jiné zkoumají pakobylky paní učitelky Varkočkové. Tady jsou fotky:
8
Prozrazené kouzlo už není kouzlem
Tisková konference s kouzelníkem Josefem Ponczou
V pátek 21. září jsme se vydali na tiskovou
konferenci s tématem kouzla a magie.
Kouzelné necelé tři hodiny jsme strávili
s dvojnásobným
mistrem
republiky
Josefem Ponczou. „Inspiroval mě cirkus a
kousky ze školy. Amatérsky mě učil kolega
na vojně, kde jsem taky poprvé vystoupil.
Dnes už je to 54 let, co kouzlím,“ řekl pan
Poncza.
Josef Poncza nám ukázal spousty kousků,
například karetní bumerag, který si
někteří z nás mohli vyzkoušet na vlastní
kůži, ale neúspěšně. Ale i kouzelníci se
mohou zmýlit. Přehodit celý sál jednou
kartou není jen tak. Je třeba cvičit a cvičit,
ani panu kouzelníkovi se to nepodařilo,
jelikož tento kousek dva roky nedělal.
ŽIVOT VE ŠKOLE
Hlavně když se lidi baví
Spoustu zážitků má z Karlových Varů, kde
se taky hodně naučil. „Rádi si s kolegy
kouzelníky vyměňujeme kouzlo za kouzlo,“
směje se. Zkušený kouzelník nerozděluje
publikum na věkové kategorie. „Nejvíc mě
baví, když se lidi baví,“ říká pan Poncza.
Dělá hodně programů pro děti, dokonce si
vymyslel 2. díl pohádky Sněhurka a sedm
trpaslíků, s kouzlem nakonec. „Děti mám,
nejmladší dcera má 16, ale zatím nikdo
nechce jít ve stopách svého otce.“
přiznává.
Úrazy a vzory
Mezi jeho nejhorší úrazy patří popálená
hlava a probodnutá ruka. „Mezi jedny
z mých největších úspěchů patří plný sál
(pět tisíc lidí), kde jsem vystupoval
s pravou Arabelou.“ Na otázku „kdo je
mezi kouzelníky váš vzor“ odpověděl:
„Jsem vzor sám pro sebe, ale mezi mé
nejoblíbenější patří Copperfield.“
Doma pan Poncza skladuje přes dvě stovky
DVD s kouzly a má plnou skříň speciálních
kostýmů. Občas si kouzla vymýšlí sám.
„Mým snem bylo být malíř, později pilot a
nakonec jsem se stal kouzelníkem, což
jsem velmi rád,“ uzavřel kouzelník.
Monika Tešnarová a Tereza Konečná, obě
8.C
ŽÁCI
Pozdrav z Rakouska od Káji
Ahoj, jmenuji se Karolína. Žiji s taťkou, s
mamkou a se dvěma sestrami, Johankou a
Viktorkou, na jihu Rakouska ve městě
Völkermarkt. Je to nedaleko města
Klagenfurt v kraji, který se jmenuje
Korutany. V Rakousku se mluví německy.
Můj taťka si hledal práci a našel si ji v
Rakousku. Ještě jsem neměla sourozence.
Přes týden byl v práci a o víkendu ke mně
a mamce přijel do Ostravy. Trvalo to půl
roku. Pak se narodila má sestra Johanka.
Bylo mi pět let, když jsme se rozhodli, že
se přestěhujeme za tátou. Byt v Ostravě
ale ještě pořád máme.
Chodím do české i rakouské školy
Začala jsem chodit v Rakousku do školky.
Na začátku roku jsem neuměla německy
skoro nic. Za ten rok ve školce jsem se
toho ale hodně naučila. Pak nastal čas,
abych šla do školy.
9
ŽÁCI
V Korutanech začíná škola o týden později
než v Česku, ale za to tam začínají letní
prázdniny až o týden později.
Moji rodiče se rozhodli, že budu chodit do
české i do rakouské školy. Určitě jste
zvědaví, jak to jde? Takže, prozradím vám
to: Šla jsem na zápis do české školy
Dvorského. Chodila jsem tam první týden
v září. O víkendu jsme s mou rodinou jeli
do Rakouska. Příští pondělí jsem šla do
rakouské školy a chodila jsem tam celý
rok. Tak to chodí až do dneška.
Mám to rozdělené. Ve škole mluvím
německy, doma mluvím s rodiči a sestrami
česky. Já a mí rodiče chceme, abych uměla
dobře oba jazyky. Německý jazyk se učím
ve škole, český jazyk se učím doma
s mamkou. Takže mám z rakouské školy
úkoly a třikrát za týden dělám i ty české.
Mám stejné učebnice jako vy: ze ZŠ
Dvorského. Ale má to i výhodu: Můžu si
číst knížky v češtině i v němčině.
Dělám v Ostravě ve škole Dvorského
zkoušky každé pololetí (jednou za půl
roku). U přezkoušení musí být dvě učitelky
(nebo učitelé), ředitelka nebo zástupkyně
ředitelky školy. Zkoušejí mě jen z českého
jazyka a z vlastivědy (zeměpis a dějepis).
Z Vlastivědy mě zkouší jen tehdy, pokud se
v tom roce učíme něco o České republice.
Z jiných předmětů mě nezkouší, protože se
učíme stejné učivo i v Rakousku. Dosud
jsem měla na vysvědčení samé jedničky, i
v Rakousku, i z těch dvou předmětů
v Česku.
V Rakousku nejsou přijímačky na
střední školy
V České republice se můžeme v páté třídě
rozhodnout, když máme dobré známky,
jestli půjdeme dále do šesté třídy, nebo na
gymnázium. Na gymnázium ale musíme
dělat přijímací zkoušku, abychom se tam
dostali. V Rakousku to tak není. Chodí se
tam jen do čtvrté třídy a potom se musíte
rozhodnout, jestli půjdete na gymnázium,
nebo do Hauptschule (něco jako 2. stupeň
v české škole). Na gymnázium se nemusí
dělat přijímací zkoušky, je to podle
vysvědčení. Myslím, že když máte jednu
nebo více trojek, musíte udělat zkoušky
z toho předmětu, z kterého máte trojku
nebo horší známku. Když máte jen
jedničky a dvojky, nemusíte dělat žádné
zkoušky, prostě vás tam vezmou, když se
tam přihlásíte.
Rakouské gymnázium je náročné
Já jsem šla na gymnázium a už tady
chodím druhý rok. Musím říct, že to je
celkem náročné, ale jde to zvládnout. Ale
něco je na tom dobré: Učitelé nám vždy
ohlásí, kdy budeme zkoušení nebo
budeme psát test, i slohové práce. Už od
třetí třídy máme v Rakousku slohové práce
z němčiny a písemné práce z matematiky.
Od první třídy gymnázia nebo Hauptschule
se potom píší písemné práce z angličtiny.
Problém je to, že někdo se učí až jeden
den před testem, nebo se neučí vůbec.
Nestihnou to a dostávají špatné známky.
Rodiče jim pak platí doučování.
10
ŽÁCI
Ještě jedna zajímavost je, že v Rakousku
nemáme žákovskou knížku, ale známky
mají učitelé u sebe. Jen u slohových prací
nám tu známku k tomu napíší. Rodičům
známky řeknou až na třídních schůzkách.
Ahoj a zase příště
Kája Lokajová
Atlet Christian Stankuš: Mistr republiky v teakwondu
je i mistrem Evropy v atletice
Svůj talent předvedl tím, že vyhrál
hned své první závody. A zdaleka
to nebyla výhra poslední!
Čtrnáctiletý Christian má za sebou
již mnoho úspěchů, nedávno se
stal mistrem Evropy ve skoku
vysokém. A proto jsme s ním
udělali rozhovor.
Výhra jako výhra. Nevidím v tom rozdíl.
Kolik máš doma pohárů a medailí?
Přibližně 12 pohárů a něco kolem 25
medailí. Nevím to přesně.
Bylo těžké se kvalifikovat na mistrovství
Evropy v atletice?
Ani ne, protože kvalifikace nebyla.
Jaké disciplíny máš nejraději?
Určitě výšku a oštěp.
Od kolika děláš atletiku a jak ses k ní dostal?
Dělám ji tak tři roky a začal jsem do ní chodit,
protože jsem byl hyperaktivní a potřeboval
jsem vybití. Šel jsem rovnou na závody, kde si
mě obhlídla trenérka a já ji opravdu ukázal, že
mám talent a závody jsem vyhrál.
Jaký je to pocit vyhrát 1. místo ve výšce v celé
Evropě?
Máš nebo měl si nějaký koníček před
atletikou?
Teakwondo a dělal jsem to sedm let.
Bavilo tě to víc?
Ne, vůbec.
Měl jsi nějaký úspěch?
Dvojnásobný mistr republiky.
Budeš se i nadále věnovat atletice, nebo se
vrátíš k teakwondu?
Rozhodně zůstanu u atletiky.
Kateřina Marková a Kristýna Opatřilová, obě
9.A
11
ŽÁCI
Jezdec Dominik Dvorský: Thajský boxer přešel ke koním
Náš spolužák z 9.A jezdí už pět let na koních. K jezdectví přitom přešel od
sportu úplně jiného druhu – thajského boxu.
Prostě jsem sedl na koně a jel. Žádné
spřátelení neproběhlo.
Vyhrál jsi už někdy?
Zatím ne, ale určitě se to někdy povede.
Jak často máš tréninky a závody?
V tomto období se závody nekonají a tréninky
mám dvakrát týdně.
Za jaký oddíl jezdíš?
SK Mušketýr.
Staráš se i o box svého koně?
Jen ho kontroluji, jestli je čistý, jinak uklízím
vždy tak jednu stáj.
12
Od kolika jezdíš a jak ses ke koním dostal?
Jezdím už od deseti let a ke koním jsem se
dostal tak, že jsem si prostě řekl, že budu
jezdit a baví mě to dodnes.
Jaké máš plemeno koně a jak se jmenuje?
Takže jmenuje se Color a je to český
teplokrevník.
Jakou disciplínu jezdíš nejraději?
Jednoznačně nejlepší je parkur.
Musel ses s koněm „ spřátelit“, než si na něj
nasedl?
Máš nebo měl jsi nějaký koníček před tím,
než si začal jezdit?
Ano thajský box.
Bavilo tě to víc?
Ne.
Měl jsi nějaký úspěch v thajském boxu?
Ano, dvakrát jsem vyhrál v ringu.
Budeš se i nadále věnovat koním, nebo se
vrátíš k thajskému boxu?
Budu se nadále věnovat koním.
Kateřina Marková a Kristýna Opatřilová,
obě 9.A
ŽÁCI
Když motory burácí
Motokárový závodník Honza Hrabovský ze 7.B získal v září již sedmý pohár
v této sezóně, tentokrát za druhé místo v seriálu Open Cup. Tady je článek,
který popisuje nejen závody samotné, ale dává nám nahlédnout i do
závodnického zákulisí.
Na osmý díl seriálu motokárových závodů,
které se jmenují OPEN CUP, jsem odjížděl s
tátou a naším traťovým poradcem po
desetidenní přípravě. Závod se konal ve
čtvrtek 27. září 2012 ve 14:00 hodin v
Dunajské Stredě, která je na Slovensku.
topili
přenosným
ventilátorem, aby nám nebyla
zima.
Ráno jsme vstávali asi v osm
hodin. Šli jsme se umýt a
dělali jsme s tátou a ostatními
kamarády snídani. Táta s
řadou dalších mechaniků
připravil naše káry na trénink,
který začínal asi kolem desáté
hodiny. Příprava káry je velmi
důležitá a zodpovědná práce.
Musí se zkontrolovat brzdy,
řízení, pneumatiky, převody a
spousta dalších věcí. Ten den
jsem měl asi osm rozjížděk, jedna trvá asi
dvacet minut. Rozjížďka je start po
odpočinku a kontrole motokáry.
Večer jsme se šli koupat do termálních
lázní. Byla tam sranda, protože tam byly
Připravit depo není jen tak
Přijeli jsme tam o den dřív večer v 21:00
hodin. Museli jsme ještě večer postavit
stany, kam jsme dali naše závodní stroje,
stoly, nářadí, pneumatiky, zouvačky na
gumy, kompresor, různé měřáky a spoustu
dalších důležitých věc. Když jsme tuto
techniku připravili, tak jsme šli asi o
půlnoci spát. Usnuli jsme s tátou brzo,
protože jsme byli unavení. V noci jsme
různé skluzavky, vodopády a v každém
byla jiná teplota vody. V devět večer jsme
13
ŽÁCI
jeli zpět do depa, pojedli jsme a pak jsem
šel spát, ale táta ne, ten se ještě bavil s
dalšími z depa asi do dvou hodin do rána.
Druhé ráno jsem měl dost naspěch. Táta
vyměnil motor a připravil motokáru na
trénink.)
Při „měřáku“
šlápnout!
na
to
musíte
Měli jsme čtyři tréninkové rozjížďky po
dvaceti minutách. Táta s dalšími ve stanu
dodělával mezi rozjížďkami káru na
měřený trénink. Jde o to, že v sedmi
minutách musíte udělat nejrychlejší kolo.
Při měřáku, jak se říká, musíte dávat
pozor, abyste nedojeli pomalého jezdce,
protože by vás zdržoval a kazil vám dobrý
čas. Na startovním roštu stojíte od prvního
místa až po poslední místo podle toho, v
jakém čase jste zajeli měřák. Z měřeného
tréninku jsem byl z deseti jezdců pátý.
Dramatické závody se šťastným
koncem
První závod byl v pořádku, nikomu se nic
nestalo a celkově jsem dojel třetí.
Druhý závod byl dramatický. Hned po
startu se stala nehoda jezdce, který tak
zvaně „mydlil“ (hodně točil volantem, jak
si zahříval gumy). Měl úraz kolene a urval
zadní osu. Další jezdec do něj narazil a tím
si taky ohnul osu. Další jezdec se stačil
vyhnout, ale já jsem to nestihl.
Motoristicky jsem myslel vzít to přes trávu,
ale ta byla mokrá a chytil jsem hodiny.
Rychle jsem se však vzpamatoval a
pokračoval jsem v jízdě. V předposledním
kole jsem věděl, že budu druhý. Byl jsem
už moc unavený a neměl jsem sílu, abych
mohl bojovat o první místo.
Sedmý pohár je doma!
Vyhlášení nejlepších závodníků bylo asi od
půl šesté do šesti hodin večer. Byl jsem
rád, že jsem dostal další pohár, v pořadí už
sedmý za letošní sezonu.
Po vyhlášení jsme ještě s kamarády dělali
chvíli neplechu v depu. Někteří závodníci
odjížděli už hned večer po ukončení
závodu, ale my jsme to měli domů ze
všech nejdál, tak jsme spali v depu u dráhy
až do neděle ráno. Pak jsme sbalili
techniku a jeli jsme domů. Celý závodní
víkend byl úspěšný a měli jsme z toho
doma všichni radost.
Jan Hrabovský, 7.B
Box je prostě bomba!
Holka a box? Že je to nesmysl? Tak to se pletete, protože i holky se tomuto
tvrdému sportu věnují. A jedna z nich dokonce chodí do naší školy! Je to
Monika Odložilová z 8.B.
Jak jsi k tomu přišla, že bys chtěla dělat
box?
Napadlo mě, že bych chtěla umět něco na
sebeobranu. Snad víš, že nás kdokoliv
může napadnout, a já se tomu chci
ubránit.
14
ŽÁCI
Kdo tě k tomu přivedl?
Už jsi poznala svého trenéra?
Mamka a její přítel.
Ano, poznala, a dokonce máme dva.
Baví tě to?
Jak často budeš mít trénink?
Sice jsem byla zatím jenom dvakrát na
tréninku, ale už teď můžu říct, že jeto
bomba.
V pondělí, úterý a ve čtvrtek.
Kam na box chodíš?
Je tam asi pět dívek, takže nic moc. Jinak
samí kluci.
Do zeleného domu ve Vítkovicích, zastávka
Český dům.
Je ve tvém družstvu hodně dívek?
Jaká byla první lekce?
Byla úžasná, už se moc těším, jak bude
vypadat další. A taky moc doufám, že mi to
půjde.
Máš ve své rodině někoho, kdo chodí na
box?
Hmmm... To je těžká otázka. Zatím tam
nemám nikoho z rodiny, ale brzo se určitě
někdo objeví.
Znáš nějakého známého boxera?
Kolik takový kroužek stojí?
Pouhých 30 korun za den.
Ano, skoro s ním bydlím. Co se dá říct, je
jen to, že mám prostě štěstí.
Tereza Jeklová, 7.C
15
DUEL
Být starší sourozenec. Je to lepší, nebo horší?
Žaluje, škodí, likviduje věci!
Starším sourozencem je to nejhorší
poslání v životě. Furt to musíte
opečovávat (i když ze začátku to jde
samo), dávat tomu lásku a mít to rádi.
Jak to bude starší, tak se vám to
odvděčí tak, že vám to bude brát věci a
ničit je, žalovat, nemít vás rádo. Navíc
rodiče většinou mladším sourozencům
nadržují.
Později to musíte vodit do školky,
potom možná i do školy. Bude to chtít
se školou pomoct, dělat úkoly s vaší
pomocí a jiné.
Puberta…Nééé!!!
Jak se to dostane do puberty, bude
vám to opět brát věci a zákeřně škodit
a likvidovat, protože 90% rodičů je
šetřivých, takže bude dědit veškeré
věci po vás. Tudíž vás to nebude mít
rádo, protože to nebude chtít nějaké
ojetiny, ale svoje nové věci.
Žádný med, ale bez ségry bych přesto
nebyla
A to je etapa vývoje mladšího
sourozence. Většinou žádné chvilky
radosti, nic. Ale přiznám se, že bych už
bez mladší sestry nemohla být.
Opravdu by mi chyběla a jsou i chvíle,
kdy si ji ráda přitulím k sobě.
Kristýna Potempová, 8.C
Není zajímavé
mít 8.B
Eva Pavlíková,
zodpovědnost za
mladšího?
Myslím si, že být starším
sourozencem
je
spíš
výhodou. Samozřejmě to
obnáší i spousty povinností,
které
jako
starší
sourozenec musíte plnit – o
dost mladší sourozence je
třeba hlídat a čím jsou
větší, tím umí být vlezlejší a
určitě často žalují („Mami,
mami, podívej se na ni, ona
rozbila
vázu!“).
To
uznávám, není o tom
pochyb.
Pouto a hezké vzpomínky
Ale v dospělosti musí být
skvělé mít sourozence, a
klidně i mladšího. No není
zajímavé mít zodpovědnost
za mladší sestru nebo
bratra? Určitě vám taky
zůstane
spousta
vzpomínek, na které teď
raději
ani
nechcete
pamatovat… třeba se tomu
jednou zasmějete. Pokud
se váš sourozenecký vztah
do
budoucna
příliš
neochladí, můžete získat
pouto, které se každému
nepoštěstí.
Eva Pavlíková, 8.B
16
ZE ŽIVOTA…
Všechno za mě dělá ségra aneb
Co je lepší: Být starší nebo mladší sourozenec?
Být mladší nebo starší bratr či sestra. Jaké to je? Co má více výhod.
Ptali jsme se našich žáků…
se učí míň a taky máte míň vyučovacích
hodin.
Kuba Riedel, 7.C
Být mladším bratrem, jako jsem já, je
výhoda, protože všechno za mě dělá ségra
a taky se víc učí, a tak můžu být déle na
počítači.
Milan Čermák, 7.C
Moje ségra je starší. Výhoda je v tom, že
se ségra musí učit víc než já.
Patricie Cuberová, 8.B
Být mladší je nevýhoda v tom, že moje
starší sestra na mě hází svoje viny. A
výhoda je, že mi pomáhá řešit problémy,
s kterými si nevím rady, a pomáhá mi i
s učením.
Jednou jak jsem byla malá, tak moje starší
Marek Macej, 7.C
Mam mladšího bratra a je to nevýhoda,
protože se o něho musím starat.
Šimon Vavříček, 7.C
Já jsem mladší brácha. Nevýhoda je v tom,
že když zbyde oběd na večeři, tak to sní
bratr.
Honza Škarek, 7.C
Mám mladšího bratra. Je to nevýhoda,
protože za něho musím skoro všechno
dělat. Být mladším je výhodné i v tom, že
sestra mi dala facku a jako každé malé dítě
jsem to šla říct mamce. A pak šla mamka
za sestrou a ta řekla co si to vymýšlím…
17
ZE ŽIVOTA
Monika Odložilová, 8.B
Jsem mladší sourozenec, výhodou je, že mi
ten starší pomůže s učením a s problémy.
Nevýhodou je, že může, ale nemusí házet
na mě různá provinění.
A když je člověk starší, tak může být
dlouho vzhůru, být jak dlouho chce venku,
na počítači prostě a zkrátka být osvobozen
od všeho od čeho chce.
Kdysi se mi stalo, že moje starší sestra
rozbila talíř a shodila to na mě, protože
jsem ještě neuměla mluvit. A kdyby řekla
po pravdě, kdo to udělal, tak matka by ji
potrestala. Ale protože jsem ještě
neuměla mluvit, tak jsem se nemohla
obhájit a bránit.
Redakce
Jak dopadly jedny narozky
Milí čtenáři, následující příběh je skutečný. Vzhledem k tomu, jak závažné jsou
události, o kterých vypráví, nechali jsme článek bez podpisu. Také jména jsou
změněná jen na zkratky K. nebo O. a slova signalizující pohlaví vypravěče mají
záměrně mužskou i ženskou variantu (viděl/a).
Článek uveřejňujeme i přes jeho drsnost, protože se - podle našeho názoru jedná o upřímnou a hodnotnou výpověď o životě.
Bylo to ještě o prázdninách. Mamčin přítel
a syn od K. jménem O… Oba měli
narozeniny, a tak jsme dělali, jako na
každé oslavě, například věnečky, buchty,
chlebíčky a mnoho dalších pochutin.
Pak nastalo odpoledne, čekali jsme na
rodinu od mamčina přítele K. Nastal čas
krájení dortu. Nejmladší oslavenec O. začal
krájet dort, skoro každý vytáhl fotoaparát
a začali fotit. Oslava trvala hodně dlouho,
skončila přibližně v osm hodin večer.
Začalo peklo
Mamka se bavila s hosty. Tak to trochu
přehnala s pitím, a jak hosté odešli, začalo
peklo. Bylo vidět, že mamka je opilá. Byla
naštvaná, protože nemohla najít věci do
práce. Začala hledat v mém pokoji v koši
na prádlo. Prohlédla to a, nevím proč,
hodila po mně zabalenou šňůru na prádlo.
A za pár minut se oblékla a prostě šla pryč
z domu na lavičku. K. za ní šel, ale mamka
nechtěla. Jak byli skoro u vchodu, mamka
práskla mobilem o zem a šla někam pryč.
Ale nakonec přišli domů a já jsem mezitím
byl/a s nevlastními bratry v pokoji. No a
mamka cosi mlela na mě, jako „jdi spát“. A
já na to ne, ty jdi spát, já aspoň nejsem
ožralý/á.
18
ZE ŽIVOTA
mamka se naštvala a už mi chtěla vlepit
facku, ale já už se taky neudržel/a, tak
jsem ji chytl/a ruce a odkopla tak, že
málem spadly skleničky ze stolu.
Rvačka
No a později si mamka vzala notebook a
šla zase pryč ale já a K. jsme jí drželi, aby
nikam nešla. Potom se teda sebrala a
odešla zase, ale tentokrát bez notebooku.
Dívali jsme se na mamku z okna a přišli za
ní nějací lidi. A oni co se ti stalo. Tak se jim
vyzpovídala a oni to nevadí, pojď s námi,
tak šla. Tak jsem to řekl/a K.
A o pár minut později se pod naším oknem
objevil nějaký chlápek a říká K.: „Pojď na
jedno pivo.“ A K.: „Ne, já jdu zítra do
práce.“ Pak se K. naštval a šel s mladým K.,
jako se svým synem, do té hospody, kde
byla mamka. A začala rvačka. Nevím, jak ta
rvačka probíhala,
tak vám o ní nic nepovím. A jak se vrátili,
tak starší K. měl zakrvácenou ruku a teda
nijak zvlášť to neřešil, a mladý K., ten šel
na počítač.
Za chvíli přišla mamka, že teď to tam řeší
policie, prý se bála i přijít domů, aby jí
něco ještě neudělal. Ptali se jí, jestli neví,
kde K. bydlí, nebo je aspoň nezná. Ona je
zapřela, že je nezná, ale ví, že bydlí v
Zábřehu. No a teda později šla spát.
Nejhorší prázdniny
Ta noční můra skončila asi přibližně ve dvě
hodiny ráno. Radši jsem vám ale
neprozradil/a, jak dopadla hádka mezi
mnou a mamkou, ale řeknu vám, že
strašně. Další den mi mamka volala,
protože byla v práci. A ona: Já jsem tě
včera uhodila, že. A já: No to jo… Už jsem
taky neudržel/a nervy a odkopl/a jsem tě.
Mamka na to: Já vím, no promiň, mně to
včera ujelo.
Nějaké momenty jsem radši nesděloval/a,
protože jsem nechtěl/a, a prostě nechci.
Byla to hrůza. Nejhorší prázdniny, co jsem
kdy měl/a.
Když nás zastavila hlídka
Jednoho dne jsme jeli autem do
obchodu a najednou nás zastavila
policejní hlídka. Policista řekl
taťkovi: „Pane řidiči, telefonoval jste
za jízdy, tak vám musím dát
pokutu.“ Pak se policista podíval do
auta a uviděl tam dvě děti… A řekl:
„Dobrá tedy, když máte ty děti, tak
místo
pokuty
jim
koupíte
bonboniéry!“
Tak jsme šli do Shopping parku a
tam jsme si vybrali dvě úžasné
bonboniéry.
A od té doby nemáme za jízdy u
sebe telefon.
Jakub Riedel a Radka Wasiková,
oba 7.C
19
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Nadějný hokejista Patrik Zdráhal:
V jednom zápase jsem dal šest gólů
Můj bratranec Patrik Zdráhal hraje odmalička hokej za HC Vítkovice Steel,
později ho vybrali do České reprezentace juniorů. Dostal hodně slušných
nabídek a momentálně hraje v Kanadě juniorskou ligu.
Od kolika hraješ a kdo tě k hokeji přivedl? Jak
ti to šlo od začátku?
Hraju od sedmi let a k hokeji mě přivedl
můj otec, který se jím sám živí. No,
popravdě jsem na sobě musel hodně
makat, abych se zlepšoval.
Jak ses prosadil ve Vítkovicích?
Od 5. třídy jsem začínal hrát za starší a
časem jsem se probojoval a zůstal jsem
tam.
Když mi bylo 14, jel jsem na první kemp,
kde trenéři vybírali hráče do staršího
dorostu reprezentace. Musel jsem stíhat
hrát za Vítkovice a občas jsem
reprezentoval ČR starší dorost.
20
Jak jsi stíhal školu?
Bylo to trochu komplikovanější, měli jsme
dvakrát denně trénink a potom zápasy,
takže jsem ve škole pak trochu plaval.
Hodláš zůstat v Kanadě delší dobu?
Jak se ti teď žije v Kanadě?
Rozhodně bych chtěl dokázat to, že bych
se postupem času propracoval do NHL. O
Vánocích přijedu domů na týden.
Bydlím tady bez rodiny s kamarádem
v malém městečku, něco asi jako u nás
Bohumín a dálkově studuju. Život je tady o
něco klidnější, ale mám trochu jazykovou
bariéru (smích).
Minulý čtvrtek jsme začali sezónu, čeká
nás 68 zápasů.
Máš nějaký svůj osobní rekord?
V jednom zápase se mi podařilo dát šest
gólů.
Tereza Konečná, 8.C
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Afrika byl můj životní sen
Minulý rok na přelomu měsíců září a říjen se naše paní ředitelka vydala do Afriky. Byl to
její životní sen, ale nakonec sama přiznala: „Divila jsem se, že jsem vůbec odletěla.“
V Africe strávila krásných, plně prožitých 16 dní.
Jak jste do Afriky jela?
Z Prahy jsem letěla letadlem do Istanbulu,
kde jsem přestoupila na další letadlo do
Ne, jen jsem viděla jeden den levharta, jak
si táhne antilopu na strom, a supy, kteří
žrali kořist v trávě.
Kde jste byla po celou dobu ubytovaná?
Nairobi, odtamtud nás převezli jeepem do
Keni.
V Keni jsem bydlela ve stanu, který mi
připomínal stany ze seriálu M.A.S.H. Starali
se tam o nás Masajové. V Tanzánii jsem
bydlela v takovém menším hotelu. Když
jsem vyšla ven, před domem bylo velké
napajedlo, kam chodila každý večer zvířata
pít. Místo oken byly jen sítě. Když jsme se
probudili, tak nám jeden z Masajů řekl:
„V noci se na vás díval přes síť gepard, ale
nebojte, já jsem tam stál.“ V Ngorongoro
Co jste v Africe navštívila?
Jela jsem především do Keni a Tanzánie,
kde jsem navštívila pět národních parků:
Amboseli, Tsavo, Serengeti, Tarangie,
Kráter Ngorongoro. V Tanzanii v Arushce
byly typicky německé domy.
Setkala jste se s nějakými zvířaty?
Ano, skoro v jednom kuse. Viděla jsem
snad všechno od těch největších po ty
nejmenší. Každý den jsme vyráželi jeepem
v 6:30 do 10:00 na pustiny, kde jsme
fotografovali a pozorovali zvířata. Pak ve
12:00 byl oběd a od 15:00 jsme znova jeli
na vyjížďky do určité hodiny, protože se
brány do parků zavíraly.
Viděla jste nějakou zajímavou akci zvířat?
byl úplně jiný svět.
Jak byste popsala Masaje a jejich obydlí?
Jsou to velmi milí černoši, kteří na trzích
prodávají své korále za nehorázné peníze.
Nosí na sobě dlouhé barevné šaty a muži
jsou velmi vysocí a štíhlí a vždy při sobě
nosí kopí nebo hůl. Přivítali nás tancem.
21
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Dále nám ukazovali, jak se rozdělává oheň
dřívkem, výkaly vyhublých krav a trochou
suché trávy. Srandovní bylo, že ten Masaj
měl na ruce drahé hodinky a za pasem
mobil.
Jejich obydlí je velmi zvláštní a chudé.
Konstrukce z dlouhých větví měli oplácané
hlínou a výkaly krav, vevnitř bylo pár kůží,
na kterých spali. Děti tam měli zaprášené
oblečení a v ruce starý otřískaný plechový
hrneček. Masajové umírají velmi brzo,
maximální věk je 40-45let. Masajové mají
většinou dvě až tři ženy.
Jsou v Africe školy?
Ano, to velmi chválím, protože školy mají
uniformy rozdělené podle barev. Některé
školy jsou rozdělené na chlapecké a dívčí a
jiné jsou naopak smíšené. Ve vesnici, kde
jsem byla, učí syn náčelníka děti do sedmi
let. Poté jdou do školy, do které chodí
denně tam a zpět 20-25 kilometrů.
Nikola Zbořilová a Sabina Oudjehani , obě
8.C
Zpěvák Voxel: Snažím se trochu čeřit
náš smrdutý popový rybník
Voxel, mladý popový zpěvák (občanským jménem Václav Lebeda), je podle
mnoha svých fanoušků objevem roku 2012. Pochází z Kopřivnice, ale nedávno
se přestěhoval do Plzně a chystá přesun do Prahy.
I přes svůj nabitý program (právě pracuje na novém albu) mi odpověděl na
pár otázek, které jsem mu poslal e-mailem.
Jak dlouho se zpěvu věnuješ?
Zpěvu jsem se začal věnovat
ve 13 letech, kdy jsem založil
s kamarádem punk-rockovou
kapelu Burnout.
Kdy se z tebe stal Voxel a co
se pak změnilo?
Voxel se ze mě „stal“
v momentu, kdy vyšel můj
první singl „V síti“. Rozhodl
jsem se pro něj na poslední
chvíli, kdybyste viděli ostatní
varianty, nad kterýma jsem
přemýšlel! To byl teprve
poděs!
Spousta lidí v naší škole Tě
vůbec nezná. Jak by ses
popsal pro ně?
22
ZA DVEŘMI ŠKOLY
Popisovat sebe samotného je dost
neobjektivní, stačí, kdy budou vědět, že se
snažím trochu čeřit ten náš smrdutý
popový
rybník.
(smích)
Věnuješ se mainstreamu, jaké znaky jsou
charakteristické pro tento hudební směr?
Popíšu ti to takhle. Mainstream = pop =
komerční hudba = hudba, co vydělává
peníze.
Jde
o
melodičnost,
zapamatovatelnost, v nejlepším případě i
originalitu a hlavně o udržení určitého
„ksichtu“/postoje.
se bude jmenovat a na co se máme těšit?
Album chystám, mělo by vyjít ještě teď, na
podzim. Název si ještě nechám pro sebe,
protože mám stále pár variant. Můžete se
těšit na pestré a (doufám) melodické
album plné skvělých textů, s kterými mi
pomáhali Xindl X a hlavně písničkář Pokáč.
Kdy máš nejbližší koncerty? Nejlépe
blízko Ostravy.
Vše
hážu
na
svůj
facebook
(www.facebook.com/voxelmusic), tak to
tam checkněte a dozvíte se více!
Jaké bylo natáčení klipů k songům V síti a
k Hitmakerovi?
Natáčení obou klipů jsem si užil, u prvního
jsme popili a bylo to teď, když na to
vzpomínám zpětně, docela rychlovka a
natáčení „Hitmakera“ mi zase dalo hodně
zkušeností, protože bylo o dost náročnější.
Byl jsi v několika talentových soutěžích.
Já se divím, že jsi moc neprorazil.
Děkuju za nastavení neúprosného
zrcadla… Prošel jsem si od X faktoru přes
Talentmanii až po Superstar a byly to
skvělé zkušenosti, nicméně jsem rád, že se
mi podařilo prorazit i bez jejich pomoci.
Četl jsem, že chystáš album. Prozradíš, jak
Michal Raška, 8.B
23
CO JSME PLÁCLI
Jedna holka napomenula u oběda kamarádku: „Základy
stolování: S plnou pusou se nemá jíst.
Jedna paní učitelka řekla: „Celou Francii postihla strašná zmrd.“
Místo názvu článku „Box je prostě bomba“ řekl pan učitel „Sex
je prostě bomba“.
Paní učitelka řekla místo USA „US Pá“.
Otázka zněla „U jaké hory se odehrála známá bitva z českých
dějin?“ Jedna žákyně napsala, že to byla bitva u Lysé hory, která
proběhla v roce 2008.
Místo Chaos teenagarů pojmenovala jedna holka náš časopis
čačaos teenagerů.
Red.
„Co bude dneska na oběd?“ ptala se jedna. „Nevím, to bude napsané v tom obědváčku,“
odpověděla druhá.
Maximum Ride- Experiment s
Andílkou
Autor: James Patterson
Žánr: sci-fi
Děj:
Hlavní postava, Maximum Ride, je 14 letá
holka, která vyniká něčím zvláštním. A to
tím, že má křídla, stejně jako zbytek hejna
(dalších pět zmutovaných dětí). Udělali jim
to ve Škole (skvělý název, co), což je ústav,
kde pracují zvrhlí vědci, kteří mutují lidi.
Z té Školy před čtyřmi roky utekli, ale od té
doby je pronásledují Likvidátoři (další
zmutované děti). Povede se jim unést
jednu členku hejna, Andílku. Maximum
sebere zbytek party a vrhají se vstříc
dobrodružství za objevením svého
vlastního původu.
Proč doporučuji
Protože pan Patterson si vymyslel
hustokrutopřísný příběh, který si stojí za to
přečíst.
Doporučuje Kristýna Potempová, 8. C
Tajemství gobelínu – Probuzení
Astarotha
Autor: Henry H. Neff
24
ŠKOLA KNIHOMOLŮ
Žánr: Fantasy
Děj:
Max McDaniels žije se svým otcem v Chicagu a
vede docela obyčejný život. Tedy až do chvíle,
kdy jede s tátou do umělecké galerie, ve které
chtějí oslavit narozeniny Maxovy ztracené
mámy, která záhadně zmizela.
Už při cestě vlakem do galerie si Max
povšimne podezřelého muže s mléčně bílým
okem, který ho upřeně pozoruje. V umělecké
galerii se Max odpoutá od svého otce, který
právě probírá reklamní letáčky se svým šéfem,
a jde se podívat na výstavku středověkých
brnění. Protože Max rád kreslí, rozhodne se
načrtnout si nějaké vystavené brnění, když tu
si povšimne místnosti, ve které nikdo není. I
když je tam zákaz vstupu, Max stejně vejde a
uvidí záhadný gobelín visící na stěně. Gobelín
mu přehraje jakési obrazy a tím spustí sled
nečekaných událostí, které Maxovi změní
život.
Začnou mu chodit dopisy od jakési paní
Richterové, která ho zve do Maxovi neznámé
Rowanské akademie. I přes prvotní problémy
se nakonec Max dostane do akademie, kde
objeví svět plný kouzel, zvláštních věcí a
samozřejmě také nebezpečí. Po Maxovi totiž
jde i sám Astaroth, nepřítel Staré magie, tudíž
i nepřítel Rowanu. A tak se Max naučí spoustu
kouzelných věcí, pouští se také do pátrání o
tom, co je Astaroth zač, kdo ho chce opět
přivést
k životu
a
proč.
Proč doporučuji:
Tajemství gobelínu mi doporučil kamarád a já
to teď chci doporučit vám. Prostředím
Rowanské akademie kniha lehce připomíná
Harryho Pottera, svým zpracováním je však
odlišná. Nechybí nádech humoru, napětí a
romantiky (i když toho posledního opravdu jen
náznak). Každopádně si to přečtěte, určitě
nebudete zklamáni.
Doporučuje Eva Pavlíková, 8.B
Čarodějnice z Hex Hall
Autor: Rachel Hawkinsová,
Žánr: fantasy
Děj:
Sophie Mercerová je čarodějnice. Za svůj
„kouzelnický“ přestupek nastupuje na Hecate
Hall, což je nápravné centrum pro adolescenty
Prodigia. To jsou víly, čarodějnice, kouzelníci,
lycantropové a plno dalších nestvůr.
Hned první den se stalo plno věcí: Sophie se
stihla zamilovat, získala tři mocné nepřítelkyně
a dostane za spolubydlící upírku Jennu, o které
se povídá, že zabila svojí bývalou spolubydlící.
Jak dopadne jejich setkání? Jak bude
pokračovat pololetí?
Proč knihu ji doporučuji? Má jednoduchý děj
a dobře se čte.
Kristýna Potempová, 8.C
25
VĚŘTE -NEVĚŘTE
Temne magicke ritualy prímo v naší
škole!
Přistihli jste už někdy nějakého učitele, jak za školou nasedá na létající koště?
Nebo vám snad nejde do hlavy, proč vždycky při hodině češtiny málem
zkolabujete nervozitou před tabulí? A pořád vám nikdo nedokázal zodpovědět,
čím to je? Pak byste si rozhodně měli přečíst tento článek!
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč
nemáme přístup do některých místností
ve škole? Nebo proč do nich smíme
vcházet pouze v doprovodu učitele?
Spousta z vás si asi řekne, že je to proto,
abychom neničili vybavení tříd, aby na nás
bylo dohlíženo a podobně. Věřili byste, že
jste na omylu?
Ta jiskra v očích učitelů…
Ve skutečnosti se v těchto místnostech
děje něco neuvěřitelného. A může to být
kdekoli ve škole – kabinet učitelů, sklepní
prostory, multimediální učebny…
A nenapadlo vás někdy, že jsou někteří
učitelé poněkud ďábelští? Že na vás vypálí
písemnou práci z češtiny nebo test
z matematiky zrovna v den, kdy to
potřebujete nejmíň a ještě jako bonus vám
všechno učivo vypadne z hlavy? A také jak
je divné, když jim zlověstně blýskne v očích
při větě „Nechci vám přeci dávat pětky“?
Pokud jste někdy nad těmito věcmi
přemítali,
a
nikdy
jste
nedošli
k rozumnému závěru, možná pro vás
máme odpověď.
učitelé – a právě v nepřístupných
místnostech! Účelem těchto setkání má
být
magické
působení
rituálem
ovlivněných tříd na žáky. Místem
s nejvyšším výskytem temné magie má být
právě sborovna, kde se učitelé scházejí
nejčastěji. „Ze sborovny prý učitelé sesílají
své magické síly na celou školu, avšak aby
nedošlo k poškození nervových tkání žáků,
kteří budou tomuto působení magie
vystaveni, umisťují učitelé škodlivé zbytky
temných kouzel právě do sklepních
prostor a málo používaných tříd,“ sdělil
nám náš dobře informovaný zdroj. A účel
těchto rituálů? Například pocení žáků před
tabulí při ústních zkouškách, manipulace
s náplní do propisky tak, že přestane psát,
poposunování židle při houpání se žáků a
dalo by se pokračovat na milion způsobů.
Vedlejším efektem těchto kouzelných
manipulací je tak zvané „štěstíčko“ –
chvíle, kdy se vám nečekaně něco podaří,
nebo se vyvléknete z problému. Štěstíčko
je tedy jakási zbytková, nežádoucí energie
z temných kouzel.
Učitelé – rebelové. Kdo jsou?
Co se děje ve sklepě?!
Na naší škole totiž probíhají temné rituály!
Účastní se jich pravděpodobně někteří
Někteří učitelé – rebelové, kteří nesouhlasí
s magickou manipulací s žáky, tedy s námi,
toto štěstíčko záměrně vytvářejí tím, že se
26
při temných učitelských sešlostech, ne
nepodobných sabatům, málo soustředí na
poťouchlosti, které nám chtějí způsobit.
Místo toho myslí na kytičky, motýlky a
růžové bublinky, aby všechno z jejich
světlé stránky osobnosti narušilo stabilitu
temných čar a zmírnilo tak škodolibé
působení na žáky.
Rebelové, spoléháme na Vás!
Proti magickému působení zatím nikdo
nevymyslel žádnou obranu. Vzhledem
k tomu, že jej vymysleli učitelé (a učitele
už nikdo předčít nemůže, když základní
vzdělání dávali i A. Einsteinovi). Nezbývá
než tedy doufat, že učitelů – rebelů se
v blízké době objeví víc a zachrání nás od
temné magie. A pokud někdy náhodou
uvidíte v noci na koštěti své učitele,
nelamte si s tím hlavu – třeba je to právě
jeden z těch, co nás chtějí zachránit.
Rebelové, toto je vzkaz pro vás: My, žáci
naší školy, na vás spoléháme!
Eva Pavlíková, 8.B
LITERÁRNÍ PŘÍLOHA
Žila malá holčička…
Tereza Jeklová, 7.C
Žila malá holčička, která neměla rodiče. Neměla co jíst,
kde bydlet a co nosit.
Jednou se na ni usmálo štěstí a našla sto dolarů. Co si za
ně koupila? Nic, právě že nic! Celé své jmění darovala
dětskému domovu.
A proto se jí zeptali: „Proč si ty penízky nenecháš?“ A
holčička odvětila: „Protože sama vím, co je to nemít
rodiče.“
A protože se v té době za ubytování v dětských
domovech platilo, tak se rozhodli, že holčičku nechají v
dětském domově. Holčička jim děkovala celým svým
srdcem.
A jak holčička vyrostla do krásné mladé ženy, tak se stala
prezidentkou a hlasovala proto, aby se za dětské domovy
neplatilo. A od té doby se za dětské domovy neplatí.
27
LITERATURA
Viděli jste někdy text napsaný na klasickém psacím stroji?
Jestli ne, tak to, co vidíte níže, je ono.
Takhle si se strojem značky Astor, který škola získala před dvěma lety jako exponát
do projektu o historii 20. století, poradil Michal Raška z 8.B. Text, který vypadá jako článek
z nějakých starých novin, si Michal samozřejmě vymyslel.
Vidíte tady nějaké chyby, nebo se divíte velké změti písmen na konci, tak to je přímý důkaz
toho, že psát na stroji není tak úplně jednoduché. Nemůžete jen tak přepsat písmeno, ale
nejhorší je, když zapomenete na mezeru.
Povídky na jedno písmeno
Michal Raška, 8.B
Alex a Agáta
Afektovaná Alice, asistentka aligátora animačně
analyzuje aktivního agroturistu Alexe aktuálním
almanachem astronomky Agáty. „Ale almanach
aktivuje akutní akt, Agáto!!!“ A Agáta Alexe
angažovala (Aktivní almanach a Akutní akt II.)…
Blíženci
Blíženec Boris Brabec bojuje bičem balený
bratrským býkem. „Borisi, bože bojuješ BLBĚ!!!“
buzeruje Borise býk. „Bratře…“ blanšíruje býka
Boris. „Buď bezelstný. Bych bojoval bravurně, byť
balený bič blokuje bratrstvo Blíženců! Buď
bystřejší!
Princ pusinkuje princeznu
Pátek, pátého prosince pátnáctset padesát pět,
pekelná pohroma. Právě přichází pastevec. Princezno, příšerááá! Padni, pastevče, pravil
princ. Padni pro paní princeznu. Pastevec padl pro potěšení prince.
Potom po pokoji popochází pavouk. „POMÓÓÓC! PAVOUK!“ pokřikuje princezna. Prosím
přestaň pištět! Potom profesionálně pomlaskal. „Panoši, pojď přivázat pavouka pod
princezninu postel. Panoš přivázal pavouka, poté přivírá poklicí paví polévky pavouka pod
parapet, poté pod postel.
28
LITERATURA
„Panoši“, povyskočil princ, „připrav pórkové papání pro pana Pláteníka.“ Panoš připravil
prošlé plivance podvodní příšery. „Pokrytecký plagiátore,“ porejpává princ. Plivanec připravil
první prapotomek pana Práska, protože předražené potraviny popostrkovaly pilíře
Panamského Pesa pod pokrývku propasti.
První prarecept: Pro perfektní plivanec podvodní příšery přimícháme pod plechovou pánev
pár pestíků pampelišek. Připavils původní prarecept? Princi původní prarecept pomalu
prohoříval plápolajícím plamenem… POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!
Podzim
Barbora
Schaffelhoferová,
7.C
Je nejkrásnější den
mého života, zrovna
podzim nastal a já
svého kluka našla.
Když se probudím a
vidím ráno plné
barevného listí, dává
mi to sílu a více života do tohoto dne.
Nevím proč, ale přestáváme si spolu rozumět. Listy ztrácí barvy, nevím, zda je
to kvůli tomu. Další ráno se probudím a najdu dopis. „Měl jsem tě rád, ale
přestal jsem cítit lásku k tobě.“ Tak sama opuštěná sedím na studených
schodech a cítím, jak mi sněhové vločky mrazí srdce rozžhavené k tobě.
29
Crêpes canne á la bonté
Originální recept Michala Rašky (nezdařený pokus o bublaninu, přesto vláčný a okouzlující moučník)
Ingredience:
200-250g třtinového cukru (možno i bílý cukr krystal), 300g hladké nebo polohrubé mouky, 3 vejce,
hladká nebo polohrubá mouka, mléko.
Postup:
Ve větší míse rozmícháme vejce s třtinovým cukrem. Doplníme o mouku a 2 minuty pořádně
mícháme. Přidáme tolik mléka, aby „těsto“ bylo mírně tekuté. Necháme asi pět minut odstát a
mezitím si vymažeme a vysypeme plech. Na něj si vylejeme „placky“ z „těsta“. Vložíme do trouby
vyhřáté na 200°C a necháme asi 10 minut (pro jistotu budeme kontrolovat špejlí). Po vyjmutí z trouby
a následném mírném vychladnutí konzumujeme ke kávě či mléku.
Bílá bramborová polévka á la paní Borovková (babička Lucky Vybošťokové)
Ingredience:
2 litry vody, brambory, 3 stroužky česneku, 1 malá klobáska, sůl, šlehačka (tekutá), rozškvařené
máslo, lžička červené papriky.
Postup:
Uvaříme si brambory ve dvou litrech vody, přidáme prolisované stroužky česneku a osolíme.
V pánvičce si rozškvaříme máslo a přidáme mletou papriku. POZOR PAPRIKU NEŠKVAŘÍME, DOSTALA
BY HOŘKOU PACHUŤ!!! Tuto směs vlijeme do vody s bramborami a přidáme šlehačku. Ozdobíme
petrželkou a ihned podáváme.
Rozcuchaná nevěsta
Tento recept máme od paní Audyové, která je babičkou žačky Adély Kvassayové…
Ingredience: 500 g brambor, 500 g jablek, 1 vejce, mléko, skořice.
Postup:
Do vymaštěného pekáčku střídavě pokládáme vrstvu brambor uvařených a nastrouhaných a vrstvu
na plátky nakrájených jablek poprášených cukrem a skořicí. Zalejeme mlékem s rozšlehaným
vajíčkem a zapečeme.
Hrnkové knedlíky
Tento originální recept nám prozradila paní učitelka Kaperová. Víme o něm, že vznikl před 100 lety.
Recept totiž má od svého tatínka, který to měl od mamky a tak dál…
Ingredience: 6 rohlíků, 20 dkg mouky (krupice), 300 ml mléka, vejce
Postup:
Zapracujeme těsto, vezmeme si 4 hrnky a vymažeme sádlem. Do každého hrnku si dáme ½ těsta.
Dáme si se vřít vodu, postavíme po uši hrnku na 25-30 min. a přikryjeme pokličkou. Vyndáme, hrníčky
obkrojíme, vyndáme a rozkrojíme na 4 stejnoměrné plátky. Red.
30
Komiks
Adéla Kvassayová (8.C) a Patricie Cuberová (8.B)
31
Fotoseriál Chaosovi
Pamatujete si ještě na
fotoseriál z posledního čísla
To je ale
Chaosu v loňském školním
hezký kluk…
roce? Byl to příběh o prvním
dni žáků v nové škole.
Poslední fotka zachycovala,
jak si jedna holka myslí o
spolužákovi, že je to hezký
kluk.
Tak si představte, že ti dva se
mnohem později vzali!
V našem novém fotoseriálu
Chaosovi, který se odehrává
po 20 letech od jejich
školních dní, se s bývalými žáky setkáváme už jako s rodiči dvou rozverných dětí…
32
33
34
vole
35
36
Naše škola, foceno 11. října 2012
Autor: Vít Šimek, 9.C