ZDE - svaté Kateřiny a Nejsvětější Trojice

Transkript

Havlíčkův Brod, kostel sv. Kateřiny – stavebněhistorický průzkum
HAVLÍČKŮV BROD
kostel sv. Kateřiny
stavebněhistorický průzkum
zpracovatel:
Ing. arch. Jan Pešta
Rybářská 2281, Nymburk
www.shp-pesta.cz
srpen – prosinec 2009
OBSAH
1
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE ................................................................................................................. 4
1.1
1.2
2
ÚVOD .......................................................................................................................................... 6
2.1
3
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE OBJEKTU ......................................................................................................... 4
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE SHP .............................................................................................................. 5
POZNÁMKY KE STRUKTUŘE SHP ....................................................................................................... 6
DĚJINY OBJEKTU .......................................................................................................................... 8
3.1
ZÁKLADNÍ ÚDAJE K HISTORII MĚSTA ................................................................................................... 8
3.2
VÝTAH Z LITERATURY K DĚJINÁM KOSTELA SV. KATEŘINY ........................................................................ 8
3.2.1 Špitál v Německém Brodě .................................................................................................... 8
3.2.2 Umělecké památky Čech .................................................................................................... 16
3.2.3 Evidenční list nemovité kulturní památky .......................................................................... 16
3.2.4 Historický kalendář Havlíčkova Brodu do roku 1945 ......................................................... 17
3.2.5 Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí našeho města. ..................................................... 18
3.3
ZÁKLADNÍ POZNATKY K OPRAVÁM KOSTELA Z ARCHÍVNÍCH PRAMENŮ ..................................................... 19
3.4
LITERATURA................................................................................................................................ 20
3.5
PRAMENY .................................................................................................................................. 20
3.5.1 Národní památkový ústav .................................................................................................. 20
3.5.2 MěÚ Havlíčkův Brod, odbor Rozvoje města, úsek památkové péče .................................. 20
3.5.3 SOkA Havlíčkův Brod .......................................................................................................... 20
3.6
PLÁNY ....................................................................................................................................... 20
3.6.1 celkové a katastrální .......................................................................................................... 20
3.6.2 plány objektu ..................................................................................................................... 21
3.7
IKONOGRAFIE.............................................................................................................................. 21
4
ARCHITEKTONICKÝ POPIS .......................................................................................................... 23
4.1
SITUACE..................................................................................................................................... 23
4.2
DISPOZICE .................................................................................................................................. 23
4.2.1 přehled dispozice................................................................................................................ 23
4.2.2 loď č.101 ............................................................................................................................ 23
4.2.3 podkruchtí č. 102 ............................................................................................................... 26
4.2.4 presbytář č. 103 ................................................................................................................. 26
4.2.5 sakristie č. 104 ................................................................................................................... 28
4.2.6 patro sakristie č.201 (depozitář) ........................................................................................ 29
4.2.7 půda sakristie č. 301 .......................................................................................................... 29
4.2.8 půda presbytáře a lodi č.302.............................................................................................. 30
4.2.9 věž č. 401 ........................................................................................................................... 32
4.3
PRŮČELÍ..................................................................................................................................... 32
4.3.1 západní průčelí lodi ............................................................................................................ 32
4.3.2 severní průčelí lodi ............................................................................................................. 33
4.3.3 severní průčelí presbytáře .................................................................................................. 33
4.3.4 severovýchodní průčelí presbytáře..................................................................................... 33
4.3.5 východní průčelí presbytáře ............................................................................................... 33
4.3.6 jihovýchodní průčelí presbytáře ......................................................................................... 34
4.3.7 jižní průčelí presbytáře ....................................................................................................... 34
4.3.8 východní průčelí lodi (jižní část) ......................................................................................... 34
4.3.9 jižní průčelí lodi .................................................................................................................. 34
4.3.10 jižní průčelí sakristie ......................................................................................................... 35
4.3.11 východní průčelí sakristie ................................................................................................. 35
4.3.12 severní průčelí sakristie .................................................................................................... 35
4.3.13 západní průčelí sakristie (severní část) ............................................................................ 35
4.3.14 střechy.............................................................................................................................. 35
4.3.15
5
věž .................................................................................................................................... 36
DENDROCHRONOLOGICKÉ DATOVÁNÍ (VÝZKUMNÁ ZPRÁVA Č. 095A-09) ................................. 37
5.1
ÚVOD ....................................................................................................................................... 37
5.2
ZPRACOVANÝ MATERIÁL ................................................................................................................ 37
5.3
METODA DENDROCHRONOLOGICKÉHO ZPRACOVÁNÍ ........................................................................... 37
5.4
POUŽITÉ STANDARDNÍ CHRONOLOGIE A SROVNÁVACÍ LETOKRUHOVÉ ŘADY .............................................. 38
5.5
VÝSLEDKY................................................................................................................................... 38
5.5.1 Relativní datování .............................................................................................................. 38
5.5.2 Absolutní datování ............................................................................................................. 38
5.5.3 Rok kácení stromů – datování podkorních letokruhů ........................................................ 39
5.6
ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 39
5.7
LITERATURA: .............................................................................................................................. 40
6
PŘEHLED STAVEBNÍHO VÝVOJE ................................................................................................. 46
6.1
6.2
6.3
6.4
6.5
6.6
6.7
6.8
7
ARCHITEKTONICKÉ A PAMÁTKOVÉ HODNOCENÍ ....................................................................... 52
7.1
7.2
7.3
7.4
8
ÚVOD ....................................................................................................................................... 46
NEJSTARŠÍ (STŘEDOVĚKÉ) OBDOBÍ ................................................................................................... 46
POZDNĚ RENESANČNÍ (?) – PŘÍSTAVBA LODI ..................................................................................... 47
RANĚ BAROKNÍ PŘESTAVBA ............................................................................................................ 48
VRCHOLNĚ BAROKNÍ ÚPRAVY ......................................................................................................... 49
KLASICISTNÍ A POZDNĚ KLASICISTNÍ ÚPRAVY ...................................................................................... 50
ÚPRAVY V ZÁVĚRU 19. STOLETÍ ...................................................................................................... 50
NOVODOBÉ ÚPRAVY..................................................................................................................... 51
STAVEBNĚ-HISTORICKÝ A PAMÁTKOVÝ VÝZNAM AREÁLU ...................................................................... 52
SOUPIS HODNOTNÝCH PROSTOR ..................................................................................................... 52
SOUPIS HODNOTNÝCH KONSTRUKCÍ A DETAILŮ .................................................................................. 52
SOUPIS HLAVNÍCH ZÁVAD .............................................................................................................. 53
SMĚRNICE PRO BUDOUCÍ VYUŽITÍ A REKONSTRUKCI OBJEKTU ................................................. 54
8.1
OBECNÉ ZÁSADY .......................................................................................................................... 54
8.2
ZÁSADY PRO VYUŽITÍ OBJEKTU ........................................................................................................ 54
8.3
ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ZÁSADY .......................................................................................... 54
8.4
TECHNICKÉ ZÁSADY ...................................................................................................................... 55
8.4.1 zdivo ................................................................................................................................... 55
8.4.2 klenby ................................................................................................................................. 55
8.4.3 krov a střešní plášť ............................................................................................................. 55
8.4.4 povrchy stěn ....................................................................................................................... 56
8.4.5 výplně otvorů ..................................................................................................................... 56
8.4.6 požadavky na nové konstrukce .......................................................................................... 56
8.5
MOŽNOSTI BUDOUCÍHO DOPLNĚNÍ POZNATKŮ .................................................................................. 56
9
10
ZÁVĚR........................................................................................................................................ 58
PŘÍLOHY ................................................................................................................................ 59
HISTORICKÁ MAPOVÁ A PLÁNOVÁ DOKUMENTACE .......................................................................................... 59
HISTORICKÁ IKONOGRAFIE ......................................................................................................................... 60
10.1 FOTODOKUMENTACE SOUČASNÉHO STAVU ....................................................................................... 60
10.2 PLÁNOVÁ DOKUMENTACE ............................................................................................................. 67
10.2.1 dokumentace současného stavu ...................................................................................... 67
10.2.2 vyhodnocení stavebního vývoje ....................................................................................... 67
10.2.3 architektonické a památkové hodnocení ......................................................................... 67
10.3 DVD ......................................................................................................................................... 67
3
1
IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE
1.1 Identifikační údaje objektu
název objektu:
místní určení:
na jiţním břehu Sázavy u mostu (Nádraţní ulice)
číslo popisné:
--
parcelní číslo:
st.p.č. 399
katastrální území:
Havlíčkův Brod
osada:
Havlíčkův Brod
obec:
Havlíčkův Brod
okres:
Havlíčkův Brod
obec s rozšířenou působností:
Havlíčkův Brod
SOMV:
Havlíčkův Brod
kód CZ2000:
3727
rejstříkové číslo ÚSKP:
15265/6-5
4
1.2 Identifikační údaje SHP
hlavní zpracovatel:
Rybářská 2281, Nymburk, 288 02
e-mail: [email protected]
web:
www.shp-pesta.cz
IČO:
664 39 833
DIČ:
055-7305190486
architektonická a stavební část:
historie objektu:
---
dendrochronologie:
Ing. Tomáš Kyncl
Eliášova 37, 61600 Brno
objednavatel:
Římskokatolická farnost
děkanství Havlíčkův Brod
Rubešovo náměstí 173, HAVLÍČKŮV BROD 2, 580 01
typ průzkumu:
STANDARDNÍ (BEZ ARCHÍVNÍ REŠERŠE)
období pořizování dokumentace:
duben – červen 2009
5
2
ÚVOD
Stavebněhistorický průzkum kostela sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě vznikl na objednávku
Římskokatolické farnosti – děkanství v Havlíčkově Brodě, z podnětu Městského úřadu Havlíčkův
Brod, odboru Rozvoje města, úseku památkové péče. Kostel sv. Kateřiny je zapsanou nemovitou
kulturní památkou s číslem rejstříku 15265/6-5, ovšem nachází se jiţ vně hranic městské památkové
zóny Havlíčkův Brod.
Kostel nebyl vzhledem ke své poloze mimo historické jádro města v v průběhu uplynulých
desetiletí příliš vyuţíván a tím pádem ani udrţován, nepočítáme-li základní zabezpečení, včetně oprav
po povodni (provizorní podlaha). Poslední rozsáhlejší úpravy proběhly v 50. letech 20. století
(především nová exteriérová omítka). Přestoţe úpravy ve druhé polovině 20. století se omezily na
nejnutnější údrţbu a měly vesměs utilitární charakter, kostel si naštěstí uchoval většinu svých
historických konstrukcí a detailů (stěny s interiérovými omítkami, klenby, krov, kamenické prvky,
ovšem s výjimkou historických výplní otvorů). Díky tomu kostel patří k architektonicky velmi
hodnotným a významným příkladům sakrální architektury na území města.
Podmínky byly pro provedení průzkumu byly vcelku vyhovující. Kostel byl v době průzkumu
přístupný v celém rozsahu, nevyuţívaný. Stěny byly ovšem kryté omítkami, coţ znemoţnilo
podrobnější poznání struktury zdiva. Průzkumu stavebněhistorickému ovšem předcházel průzkum
restaurátorský (Marcin O., 2008: Restaurátorský průzkum omítek a jejich barevnosti v interiéru
kostela sv. Kateřiny Havlíčkův Brod, strojopis, archív Městského úřadu Havlíčkův Brod, odboru
Rozvoje města; Marcin O., 2009: Restaurátorský průzkum omítek a jejich barevnosti v interiéru
kostela sv. Kateřiny Havlíčkův Brod, II. etapa, strojopis, archív Městského úřadu Havlíčkův Brod,
odboru Rozvoje města).
Zatím nebylo moţné blíţe prozkoumat exteriérové fasády, které jsou opatřeny velmi tvrdou
novodobou omítkou (to bude teoreticky moţné aţ po stavbě lešení). Bohuţel časové i finanční limity
neumoţnily souběţné zpracování historie objektu, takţe byla provedena jen základní archívní sonda,
zaměřená na získání dobového plánového materiálu. Současně s průzkumem byl proveden i
dendrochronologický průzkum dostupných dřevěných konstrukcí. Odběry vzorků a datování provedl
ing. Tomáš Kyncl, výběr vzorků k odběrům určil autor.
Před zahájením průzkumu byla k dispozici plánová dokumentace, která je dílem kolektivu
studentů SPŠ stavební v Havlíčkově Brodě. Bohuţel zaměření je provedeno jen zcela orientačně a jak
se ukázalo aţ v průběhu prací na SHP vykazuje závaţné chyby (rozměrové, chybná orientace
okenních nik, zcela nesprávně zakreslený krov). Kromě toho bylo k dispozici zaměření z roku 1891
(stavitel Culka), které je sice jen schematické, zato však proporčně přesněji odpovídá realitě
(neobsahuje ovšem půdorys krovu). Přesto bylo nutné s těmito dostupnými podklady pracovat.
Výsledkem je základní půdorysné schéma, pouţité v tomto SHP. S ohledem na nepřesné podklady se
jedná jen o pracovní půdorys, který nenahrazuje v ţádném případě přesné geodetické nebo stavební
zaměření. Autor SHP nenese odpovědnost za případné chyby nebo škody, vzniklé pouţitím plánové
dokumentace pro jiné účely, neţ stavebněhistorický průzkum.
Provedení a úspěšné dokončení SHP by nebylo moţné bez vstřícného přístupu administrátora
farnosti, P. Adamce, paní Melounové z MěÚ Havlíčkův Brod a pracovníků MZA Brno – SokA
Havlíčkův Brod, kterým za to patří dík. Dále děkuji svým spolupracovníkům – zejména Ing. Tomáši
Kynclovi.
2.1 Poznámky ke struktuře SHP
Elaborát SHP vychází svou strukturou z metodiky SÚPP (MACEK P., 1997: Standardní
nedestruktivní stavebně-historický průzkum, SÚPP, Praha; doplněné vydání 2001). reflektuje i
aktualizovanou podobu metodiky. Vzhledem k typu objektu byl elaborát podrobněji strukturován.
Zejména popisová část je důsledně tříděna na jednotlivé kapitoly, přičemţ vţdy jedna „logická―
6
prostora má svou vlastní kapitolu. Popisy jednotlivých místností mají pokud moţno shodnou strukturu.
Kapitola začíná vţdy polohou prostory ve vztahu k celku, dále je popisován základní půdorysný tvar,
následuje popis stěn v pořadí severní – východní – jiţní – západní, popis stropu (resp. klenby) a
nakonec podlahy, případně dalších prvků (vloţené konstrukce apod.). Odkazy na jiné kapitoly jsou
značeny šipkou (název kapitoly).
Jednotlivé prostory byly pro potřeby SHP očíslovány dvoj- aţ trojmístnými čísly. Místnosti
přízemí (prvního nadzemního podlaţí) jedničkou (místnosti č. 101 aţ č. 104), prostory na úrovni
druhého nadzemního podlaţí –patra sakristie dvojkou (č. 201), prostory (č. 301) a prostory na úrovni
třetího nadzemního podlaţí (podkroví) trojkou (301 aţ 302) a věţ čtyřkou (401). Číslování je
vyznačeno ve všech půdorysech. Uvedený systém číslování má usnadnit orientaci v textové a plánové
části SHP i nepoučenému uţivateli. Jednotnou formu popisu bylo vzhledem k racionální stavební
podobě objektu moţné dodrţet také v případě jednotlivých průčelí. Popis začíná hlavním (východním)
průčelím, následuje průčelí západní (dvorní).
7
3
DĚJINY OBJEKTU
Předmětem zadání byl stavebněhistorický průzkum bez samostatně zpracované archívní
rešerše. Dějiny vlastního města s ohledem na jeho stavební vývoj jsou zatím nejlépe zpracované
v díle K. Kuči a v knize P. Nocara (viz seznam literatury).
K dějinám kostela se vztahují především zmínky v díle F. Petra a z něho čerpající informace
zmínky v knize P. Nocara, dále pak jednotlivé zmínky v knize L. Macka – P. Rouse – Z. Zborovské,
které jsou zde přetištěny v původním znění (vč. gramatiky) a originálního poznámkového aparátu.
Dále byla za účelem zjištění základní stavební historie objektu provedena archívní sonda do
fondů ve Státním okresním archívu (SOkA) Havlíčkův Brod. Zjištěny byly plány z 50. – 90. let 19.
století. Ke kostelu (resp. stavebním pracím, souvisejícím s kostelem) se rovněž vztahuje velmi
obsáhlá spisová agenda, uložená rovněž v SOkA Havlíčkův Brod, a to pro léta 1795-1896. Tento
spisový materiál byl přefocen a je na DVD přiložena k tomuto průzkumu. Pro další práci by bylo
žádoucí provést regulérní archívní rešerši, spočívající v důkladném přečtení a překladu spisové
agendy a provedení archívního průzkumu v dalších archívech (Moravský zemský archív, Národní
archív).
3.1 Základní údaje k historii města
Havlíčkův Brod (dříve Smilův, pak Německý) vznikl na místě raně středověké osady na místě
důleţité dálkové „Haberské― stezky z Čech na Moravu, při jejím brodu přes řeku Sázavu. Osada je
tradičně (asi vcelku správně) spojována s vřetenovitým náměstím – Koňským trhem― při západním
okraji středověkého jádra města (dnes jiţ zaniklým). V lokalitě současně probíhala snad jiţ od 30. let
13. století těţba stříbra.
Někdy před rokem 1261, dle J.V. Šimáka snad roku 1256, došlo na místě k vysazení
významného poddanského města velmoţem Smilem z Lichtenburka. Přes právní postihy ze strany
krále Přemysla Otakara II. ve snaze zbrzdit rozvoj města, konkurujícího blízké královské Jihlavě, byl
Brod od počátku významným městem s přirozenou funkcí ekonomického centra velkého regionu.
Brodští měšťané byli od počátku převáţně Němci. Význam města stvrdilo zaloţení komendy
německých rytířů, po nichţ pak město získalo svůj přídomek „Německý―. Teprve roku 1278, po smrti
Přemysla Otakara II., byla Brodu znovu potvrzena práva (od roku 1333 srovnatelná s královskými
městy), včetně práva povinného skladu a moţnosti opevnění. Výstavba kamenných hradeb ale byla
realizována aţ po roce 1310. Město zůstávalo i nadále v soukromých rukou vesměs významné české
šlechty – do roku 1319 pánů z Lichtenburka, poté pánů z Lipé.
Město utrpělo během válečných zmatků na počátku 14. století a poţárem roku 1340. Další
katastrofou bylo dobytí a zničení města husity roku 1422 město pak zůstalo po 7 let téměř pusté. Roku
1472 bylo město napadeno vojsky města Jihlavy. Naproti tomu události třicetileté války Brod patrně
(v porovnání s ostatními městy) výrazněji nepoznamenaly, jak dokládají údaje Berní ruly – roku 1654
zde bylo z celkového počtu 179 domů jen 31 pustých (Doskočil, 1954). Přesto bylo několikrát po sobě
postiţeno pobytem vojsk a zapáleno (1618, 1639, 1641, 1645). Město trpělo i později četnými poţáry
– 1626 (horní část města), 1662 (východní a dolní část města), 1676 (Dolní ulice), 1691 (opět
východní a dolní část města), 1748 (východní část Horní ulice), 1834 (radnice a okolí).
3.2 Výtah z literatury k dějinám kostela sv. Kateřiny
3.2.1
Špitál v Německém Brodě
Petr F., 1926: Špitál v Německém Brodě. In.: Zprávy městského musea v Německém Brodě X.,
1924—1925. Havlíčkův Brod, tiskem Františka Riedla v Německém Brodě — Nákladem kuratoria
musejního, s.76-84.
8
Špitál německobrodský náleţí mezi nejstarší špitály v Čechách. Ačkoliv přesný rok, jakoţ i
ostatní okolnosti zaloţení jeho nejsou známy, poněvadţ původní zakládací listina zároveň s většinou
městského archivu — jak v nové nadací listině z r. 1709 výslovně se zdůrazňuje — při velkém poţáru
r. 1662 shořela, jisto je, ţe vznik jeho byl v úzké spojitosti s kostelem sv. Kateřiny. Připomíná se totiţ
tento kostel, stojící při levém břehu Sázavy na Dolním předměstí, jiţ r. 1319 jako „špitální―.1 Stával
tedy jiţ počátkem XIV. století při něm špitál „pro chudé a ubohé―, který i později označuje se jako
.špitál sv. Kateřiny.― A o 43 let později2 uvádí se „most velký přes Sázavu blíţ špitálu―.
Správu jeho vedl tehdy kněz „špitální―, jenţ byl, jak patrno, členem řádu německých rytířů,
kteří měli v Něm. Brodě aţ do r. 1422 svou kommendu. Také fondy kostela a špitálu byly společné a
tvořily — ještě v XVI. století — „záduší špitála―.
Rovněţ nezachovaly se ţádné zprávy o základním jmění špitálu, ačkoliv jest velice pravdě
podobno, ţe „grunt špitálský―, o němţ činí se první zmínka koncem XV. století3 a jenţ později uvádí
se jménem „Špitálsko―, náleţel špitálu jiţ při jeho zaloţení a byl hlavním pramenem jeho důchodů.
Příjmy jeho však záhy vzrůstaly — podobně jako v dobách pozdějších — různými dary a odkazy
bohatých měšťanů. Nejstarší známý odkaz jest z r. 1349, kdy měšťan Otto Crukner4 daroval „jakoţ i
předkové jeho činili― k špitálu roční plat 28 grošů, které měl na mlýně leţícím blízko vchodu do
města5, s podmínkou, ţe kněz špitální bude kaţdoročně slouţiti mše za duši jeho i jeho předků.
Ve válkách husitských zničen byl špitál i s kostelem vojsky Ţiţkovými, která dne 10. ledna
1422 města dobyla a úplně rozbořila, takţe 7 let pustým zůstalo. Kdyţ pak město počalo se z úpadku
próbírati, obnoven byl také Špitál i kostel sv. Kateřiny k čemuţ ovšem přispěla četná věnování a odkazy. Tak roku 1496 zapsáno6, ţe Jakub Krejčí učinil „poslední poručenství― v němţ ustanovil „aby z
statku jeho lázně koupena byla, jedno pro uţitek této obce, druhé pro chudé ... a to jsou poručníci totiţ
(vykonavatelé poslední vůle) učinili, a lázni koupili od slovutného Václ. Jošta z Ostrovce, rychtáře
městá tohoto7, čtyřikráte do roka, vţdy, o suchých dnech lázna pro chudé aby topena byla a to pro časy
budoucí. Ale poručníci, znamenajíce lepší uţitek bezpečnější a prospěšnější jeho milé duši, s radou a s
1
Dle listiny vydané 22. března 1319 (orig. v archivu kláštera ţelivského) na prosbu Lva Puchinera v Říme, „jíţto
se odpustky uděluji pro všechny náboţné, kteříţ by o jistých slavnostech a svátcích špitální kostel sv. Kateřiny
navštívili a zde kajícně se vyzpovídali a nápomocné ruky podali a pro ty, kteříţ by vyprovázeli kněze s velebnou
svátostí k nemocnému jdoucího. Tuto listinu potvrdil 30. května téhoţ roku Oldřich, praţského kostela
scholastik a zástupce Jana, biskupa praţského, kterýţ právě u římské kurie byl." (J. Solař: Pam. arch. IV, str. 64.)
2
Čelakovský: Přivil. II, 397.
3
Registr, diversorum (v archivu zdejšího musea) r. 1496.
4
Pro zajímavost uvádím doslovně zněni tohoto odkazu, který náleţí mezi nejstarší listiny německo-brodské: „In
nomine Domini Amen. Cum oblivio sit mater erroris necesse est ut ea, que fíunt in tempore, ne obliuioni
tradantur, linqua testium et litterarum testimonio roborentur. Hinc est, quod ego Michahel iudex, Albertus
Brennens, Nicolaus Muratoris, Ottoccar Vatua ceterique iurati in Broda Theutonicali re- cognoscimus uniuersis
in genere et singulis in specie tam presentibus quam futuris, discre- tum et honestum virum Ottonem Cruknerem,
ciuem nostre ciuitatis de sua et omnium suorum tam filionim quam filiarum bona volunúte viginti octo grossos
eensuales quos habuit in molendino proxime síto foris civitatem in testamentům eternum etin releuamen pauperům et miserorum nostri hospitalis, sicut sui progenitores fecerunt, ita eciam hodie ipsis pauperibus est testatus,
tali condicione tamen addita, quod quicunque sacerdotum per nos rector dicti hospitalis fuerit constitutus, quod
idem sacerdos singulis annis in dimisione apostolorum in remedium animarum omnium predecessorum et
successorum suorum an- muersarium peragere debet tam in vigiliis quam in missis defunctorum. In cuitfs rei
testimonium presentes dedimus nostri sigilli roboratas. Datum in ipsa ciuitate Broda in quinta fena magna. Anno
Domin M°CCC° quadragesimo nono" (Orig. v archivu musea Na pergamenovém prouţku přivěšena menší pečeť
městská, značně poškozená.) —V listině z roku 1343 uvádí se Ottíin Crukner mezi 10 příseţnými konšely obce
německobrodské. Panna Aneţka Cruknerova (jak se zdá dcera tohoto) zřídila roku 1406 pro německé kříţovníky
v Něm. Brodě nadaci, vynášející ročního platu 1 kopu gr. čes.
5
Zdá se, ţe to jest pozdější mlýn obecní, zvaný téţ „panský", nyní Rothův.
6
Registr, divor- sorum, fol. 166.
7
Připomíná se rychtářem r. 1485.
9
vůlí pánův konšelů, kteří v ty časy byli, zase tu láznu prodali slovutnému panu Zikmundovi8, dědicům
i budoucím jeho s takovou výminkou, aby po časy budoucí buďto za něho, pokudţ by on té lázně v
drţení byl, nebolito kdoţkoli jiný po něm, vţdy do roka čtyřikrát, jakoţ svrchu dotčeno jest, lázna
chudým topena byla. A po prodání té lázně poručníci uradivše se s pány konšely, za ty peníze udělali
rybník na gruntu špitálském a při kaţdém spouštění špitálníci nynější a budoucí mají dáti kopu kaprův
knězi farářovi obce této a kněz farář ten, nebolito budoucí povinnoval bude, aby tím častěji mši slouţil
v špitáli a chudým posluhoval tělem a krví Pána našeho Jeţíše Krista. Také ti poručníci po časy
budoucí mají koupiti postav sukna na kaţdý rok a to pro chudé...―
Ještě více rozmnoţeno bylo nadání špitální r. 1495, kdy ve čtvrtek v den Nového léta u
přítomnosti lipnického hejtmana Jana Lukaveckého z Lukavce, který na místě drţitele města obnovil
radu, darovala9 paní Anna Hroznatová z Krchleb obci ves Pfaffendorf10, Zboţici, Knyk a Dvory
Komárovy,11 „se vším jich příslušenstvím―. Vymínivši si pak doţivotní uţívání těchto statků,
ustanovila, ţe „rada nynější i budoucí povinna bude učiniti na kaţdý rok a po budoucí a po věčné časy
za duši paní Anny Hroznatové i za její všecky předky tyto věci dolepsané i za jiné všecky věrné duše:
Item chudým dva postavy sukna koupiti; item dvě kopě grošův míšeňských k kostelu na vosk dáti;
item chudým jednou v rok láznu kázati stopiti; item chudé jednou v rok nakrmiti; item kněţím při
pouštěni rybníkův jednu kopu kaprův dáti a do špitála půl kopy; item z kaţdého rybníka po spuštění
mají páni konšelé kněţím a chudým ryb dáti.―
V této době uvádí se v majetku špitálu rozsáhlé pozemky, rozkládající. se od vtoku Šlapánky
do Sázavy aţ nad mlýn Rozendorfský, kdeţ sousedily s pozemky termesifskými 12 a skládající se z
četných rolí, luk, lesa a několika málo chmelnic; zvány byly společným jménem „Špitálsko― nebo „Na
Špitálsku.― Mimo to byl špitál v drţení mlýnu, části řeky a stavu, jakoţ i sedmi krámů masných.
Nemovitosti tyto neměl však špitál ve své správě, nýbrţ pronajímal je za určité roční nájemné13. Dle
„Registrum platův k špitálu náleţících―14 pronajata byla r. 1568 role 44 měšťanům za celkový peníz 7
kop 26 grošů míš, louky 23 měšťanům za 5 kop 11 gr. míš. a chmelnice dvěma měšťanům za 8 grošů
míš; masné krámy, z nichţ bylo celkového nájmu 1 kopa 30 gr., mělo pronajato 7 měšťanů; z řeky,
mlýnu a k němu příslušejících rolí platil mlynář z Rozendorfu 1 a půl kopy 4 gr. a ze stavu mlynář
Smolenda 20 gr. míš., takţe příjmy z nemovitostí špitálních činily celkem 16 kop 9 grošů míš.
Kromě tohoto důchodu plynuly do pokladny špitálu ještě všeliké jiné příjmy, skládající se
jednak z úroků různých fundací nebo z příspěvků, jeţ obec. nebo některé cechy — na příkl. řeznický15
— zavázaly se platiti, jednak z nahodilých darů nebo i z pokut, jimiţ byli provinilí měšťané trestáni.
Tak r. 1557 byli odsouzeni „sousedé― Václav Hanušů, Pavel Krupský a Jiřík Rosol pro zavraţdění
Jeronýma Barvíře, syna Kašparova z Brna, kromě pokuty 200 kop míš., ještě k tomu ţe „mají dva
postavy sukna k rozdání chudým (do špitálu) koupiti a je na tejden před vánoci příštími na právě
poloţití―16. Rovněţ téhoţ léta odsouzen byl k podobnému trestu Václav, syn Jeţkův, pro zavraţdění
Jakuba, bratra Tomše Smrţova.17 Dle snešení obecního z r. 1572 „o šenkování vína― trestáni byli
8
R. 1495 byl purkmistrem.
9
Registr divertorum fol. 165. V desky a knihy městské zapsáno r. 1503, znovu roku 1542.
10
nyní Český Dvůr
11
Později sluly Paulíčkovy, nyní „u Novotných".
12
Smlouva obce s Janem Giglingarem z Knejslsteina o hranice pozemků a rybolov r. 1597. (Archiv musea.)
13
V některých smlouvách o prodeji domů ani se zmínka také o loukách a polích špitálských. Tak ve smlouvě z r.
1539, kterou Beneš Vostrman „profrajmarčil" svůj dům hostinský v lynku (později „U zlatého lva", nyní čís.
176) za dům Eliáše Voharka v Dolní ulici, připomíná se „louka špitálská, nájemná, z kteréţ se platí k špitálu 1/2
kopy gtošů." (Kn. starých zápisů, A 6.)
14
Tamtéţ, J 5. kdeţ ]est uveden podrobný seznam nájemců, jakoţ i peníz, který platí.
15
Manual právní, fol. 130; výpis v „Pamětech Joan. Stan. Jelínka" z r. 1700.
16
Knihy vortelnf r. 1557.
17
Tamtéţ.
10
sousedé, kteří by víno bez řádného ohlášení „šenkovali―, pokutou 5 kop grošů „kteráţ potom na chudé
do špitálu má býti obrácena a ţádnému zase navrácena nemá býti.―18
Ke správě špitálu volili konšelé ze sebe tři nebo později (od konce XVII. století) dva úředníky
„špitálské―, zvané „špitálníky―19; povinností jich20 bylo „předně cti a slávy boţí vyhledávati, při
spravování uţitkův a důchodů v špitále města tohoto, v přijímání i vydávání jich a opatrování všech
věcí k témuţ špitáli náleţejících, věrně, právě a spravedlivě se chovati a coţ by nejlepšího dobrého
téhoţ špitále býti mohlo, toho všeho v nejvyšší pilnosti vyšetřovati a ţádných v tom ouţitkův svých v
ničemţ neobmýšleti.― Bděli tedy nejen nad pořádkem ve špitále, ale i nad celým hospodařením
špitálním, za něţ ovšem byli odpovědni radě městské: Počátkem XVI. století prodali také masný krám
Jírovi Janků21, r. 1538 „připověděli se na statek Mikše Zykova pro dluh od louky a za ryby―22; r. 1566
postoupili i místo k stavbě domu poblíţ špitálu Janu Kavkovi ševci.23
Do špitálu přijímáni byli — podobně jako v jiných městech — toliko měšťané, buď chudí
nebo i zámoţnější, kteří však zjednávali si zaopatření pod hostinnou střechou špitálskou za nějaký plat
a kteří potom namnoze ve svých kšaftech pamatovali odkazy ku špitálu. Tak r. 1624 odkázal Krištof
Straka „který v špitále smrti dochován byl,― 90 kop míš,24; také roku 1630 Jan Koktan odkázal špitálu,
„ţe tu smrti dochován― 50. kop míš.25 Toliko výjimečně přijímáni byli také lidé přespolní nebo
ţebráci.
Avšak také chudí studenti účastni byli (jiţ od XVI. stol.), ba snad jiţ dříve všelijakých
dobrodiní, která špitál poskytoval. Dle „nařízení o správcích školních, záplatě jich opatřením jiném
školním― vydaného26 r. 1584 usnesla se rada městská na tom, ţe pro ţákovstvo „z špitálu kaţdého dne
sobotního dáváno býti má dva pecny chleba. Téţ odtudţ ... má na kaţdý kvartál jeden věrtel hrachu a
jeden věrtel krup vycházeti.― Také některé dary a odkazy věnovány byly výslovně „pro vychování
chudých studentů― ve špitále.
V XVII. století několikráte rušivě zasáhly neblahé pohromy v osud špitálu. V neděli dne 6.
dubna 1636 „na svítání, okolo devíti hodin celého orloje― vyhořel do základů špitál „i s dvorem
špitálským, s dobytkem, s obilím ssutým i v slámě, také kostel sv. panny Kateřiny s 4 domky
sousedskými při tom špitále stojícími ...; škoda za několik tisíc zlatých rejnských se stala. Šafářka
přišla ráno s třískou do chléva, zatrousila a zapálila.―27 A dvě léta potom (1638) dovršila veliká
povodeň, která pobořila také velký dřevěný most a skoro celý jej odnesla, dílo zkázy.
Ačkoliv obyvatelstvo bylo v době té válkou, mnohými poţáry, několikerým vydrancováním a
nesnesitelnými berněmi ochuzeno, našlo se dosti dobrodinců, kteří pečovali, aby škody špitálu a
18
„Snešení" toto bylo r. 1582 změněno v ten smysl, ţe pokuta 5 kop míš. „na opravu města obrácena býti má."
19
V městských knihách jmenují se často také „ouředlníci k ruce špitálu" ojediněle i „špitalmajstři."
20
Dle příseţné formule, zapsané v „knize přísah" z poloviny XVII. století. (Archiv měst. musea.)
21
R. 1533 koupil tento krám „mastný" od Jíry Jankova Vondra řezník za 80 kop míš., jez po částkách splácel; r.
1546, kdy byl purkmistrem a města hospodářem, zůstal dluţen ještě 17 kop, „kteréţ peníze náleţejí ke špitálu,
jakţ byl Jíra lanku ten krám koupil od špitálu." A po dvou letech (v pátek po sv. Františku r. 1548) „Jakub
Vodňanský, Venc Augustinů, Bartoš Lebedů, špitalníci toho roku, přiznali se před plnou radou, ţe jsou od
Vondřeje řezníka ... 17 kop míš. zúplna přijali a na potřeby špitálské vynaloţili." Knihy gruntovní a přípovědní,
G X.
22
Tamtéţ, 176.
23
Lib. Haeredit. A 13. Tehdv byli špitálnfky Vít Nekoţný, Václav Kochánovský a Čipl.
24
Kn. grunt No. 4; odkaz vyplatiti se měl po 10 kopách ročně. R. 1632—35 odráţí si Zadumáš Kuchlovský,
švec, místo splátek „ţe odvedl na obuvi čeládce špitální" po 10 kopách ročně.
25
Lil Pupill., C27.
26
Knihy smluv všelijakých, A 21, otiskl I. Němec ve článku: „Přispěvky k dějinám školství v Něm. Brodě.
Městské museum v Něm. Brodě 1908 - 1909. V.
27
Beckovský, Poselkyné starých příběhů, III. Vydáni Rezkovo strana 239.
11
kostelu způsobené byly pokud moţno co nejdříve zmírněny. Četná obdarování, (zvláště při zadání
manţelském) jakoţ i mnohé odkazy nasvědčují veliké obětavosti tehdejšího obyvatelstva. Z
význačnějších darů té doby moţno zaznamenati odkaz vdovy Kateřiny Polcové, hospodské „U zlatého
jelena―, (zvané proto obecně „Jelenka―), která odkázala záduší špitálu r. 1636 „pro vyzdviţení chrámu
sv. Kateřiny a vychování chudých studentů― 171 kop 66 gr. m., k nimţ pak přidal Krištof Kloz 50 kop,
které mu byla táţ neboţka odkázala,28 zvláště však bohatý odkaz, jejţ učinil Jan Borejčko, darovav
špitálu 400 kop míš. a rybník u Vlkovska.
Avšak sotva byl špitál i kostel v letech 1639—1642 společným úsilím veškerého měšťanstva
znovu ze základů vystavěn29, zničeny byly opět (25. května 1662) i s domkem, v němţ bydlel
kostelník, obrovským poţárem, jemuţ tehdy padla více neţ třetina města za oběť. A půl století poté
překvapila ještě zhoubnější pohroma, která ohrozila i samo trvání špitálu. Dne 31. července 1714, kdy
po hrůzné průtrţi mračen potrhalo se několik rybníků na panství Ţďárském, přivalily se do města
úţasné spousty vod, které „pozbořivše30 celé chudých špitálníkův stavení, s dvorem i s špitálem,
anobrţ i chrám sv. Kateřiny nešťastně porušila,― takţe z budov špitálních zbyly pouhé ssutiny.
Po těchto smutných zkušenostech odhodlala se obec přeloţiti aspoň dvorec špitálský na místo
bezpečnější. Proto r. 1717 vystavěna byla hospodářská stavení (stodola a stáje) na polích špitálských,
v místech, kde nyní stojí „Špitálský dvůr― (čís. 79 na Dolním předm., náleţející nyní A. Sachslovi),
kdeţto obytné stavení špitálu, sestávající ze dvou přízemních domků (později čís. 50. a 51., nyní
zbořená), bylo opět na původním místě (v nynějším parčíku před kostelem sv. Kateřiny) znovu
zbudováno.31 V této, pro špitál kritické době, nařízena byla jeho „sequestrace,― takţe veškeru správu
vedl „sequestor―; ten rozdělil r. 1721 místo, kde stával dříve dvorec se stodolou a chlévy a potom
„beze všeho uţitku zpustlé pozůstávalo,― na dva dílce v šíři 7 sáhů. Z nich menší, vedle nového
špitálu, dosahující od silnice „aţ do břehů řeky― koupil 18. srpna 1721 za 30 zl. rýn. soukeník Tomáš
Krupský32, větší pak, leţící mezi tímto dílcem a domem Řehoře Najmona (nynějším čís. 47. Dol.
předm.), koupil téhoţ dne za 40 zl. rýn. hrnčíř Řehoř Hejduk.33 Koupě tyto byly pak 11. dubna 1722
praţskou konsistoří schváleny34; na obou dílcích vystavěli kupující potom brzy přízemní domky
(nynější čís. 48. a 49.).
Kostel, při němţ počátkem XVIII. stol. bylo také — ač velice řídce — pochováváno35,
obnoven byl v letech 1727—28.
Jak dlouho vnucená správa špitálu trvala, nevíme.
Kdyţ za císaře Josefa II. přešla správa obce v ruce úředníků vládou dosazovaných,
pronajímány vesměs statky městské v emphyteutické drţení. A tak pronajat r. 1784 dvůr špitálský se
všemi pozemky36 Krist. Oesterreicherovi37 za 200 zl. rýnských; kromě toho povinnen byl odváděti do
28
Kn. grunt. No. 4, O 1.
29
V pamětní knize děkanství německobrodského (Gedenk-Buch etc.) záznamenáno, ţe se tak stalo z příspěvků
měšťanů, zvláště pana Jana Bořického a pana lana Krušiny; zbytek stavebního nákladu věnoval magistrát.
30
Pamětní list při obnově kostela sv. Kateřiny 1728.
31
Stavení toto bylo 14° dlouhé, 5 1/2° široké a 1 1/2° vysoké; obsahovalo i velkou a 2 malé obytné světnice, 2
kuchyňky, sklep komoru, 3 předsíně a dvorek, vše v rozloze 29° (Kn. grunt. XXVI s. 168 - 169.)
32
Kn. grunt. No. 4., S 14. Sequstorem byl tehdejší písař radní Václav Tuk.
33
Tamtéţ, S 13.
34
Kn. smluv všelijakých pag. 674.
35
Byli to však lidé toliko chudí a neznámí. Tak roku 1705 pochována tam byla „jedna přespolní ze špitálu'', r.
1710 »jedna ţebračka", atd.
36
Pronajatý statek sestával tehdy kromě z hospodářských budov, z 73 jiter poli, 18 jiter luk, 4 jiter rybníků, 25
jiter pastvin a 14 jiter lesů.
37
Původně byl barvířem v Jihlavě; r. 1780 koupil zde od barvíře Karla Šindlera barevnu „Mezi vodami" (nyní
Čís. 54 náleţející Nákupnímu druţstvu) Kn. grunt. No. XV., fol. 566.
12
špitálu 80 měr ţita, 33 měr ječmene, 11 měr hrachu, 156 liber másla, 936 mázů mléka, 26 měr řepy,
děkanovi pak vůz sena a 55 liber kaprů.
Zároveň měl provésti různé opravy na staveních, jeţ byly rozpočteny na 1130 zl. Ostatní
špitálu náleţející pozemky — 50 jiter polí a 6 jiter luk — pronajaty různým měšťanům
německobrodským.
Po 8 letech (dle inventáře z 6. dubna 1792) odhadnuty byly veškeré špitální pozemky za
11.553 zl., různé nemovitosti postoupené nájemci dvora za 800 zl., domácí nářadí ve špitále za 10 zl. a
budova špitální za 450 zl.; jmění uloţeného ve veřejných nadacích bylo 1460 zl. a u soukromých osob
3925 zl., takţe veškero jmění špitálu činilo tehdy 18.198 zl.38 Špitální kostel, jehoţ hotové jmění činilo
824 zl., oceněn byl za 700 zl. a movité předměty v kostele za 101 zl.
V této době uţíváno bylo špitálského fondu z části také na vydrţování učitelů. Roku 1789
dostávali z něho 22 1/2 míry ţita, 7 měr ječmene, 3 1/4 míry hrachu, 24 libry másla, 24 ţejdlíků soli,
142 liber masa, 135 mázů piva, kromě 4 zl. rýn. na hotovosti.
R. 1799 (1. listopadu) vypracována byla členy magistrátu a representanty města nová,
německy psaná zakládací listina39. Nejprve uvádí se v ní jmění špitální celkem shodně s inventářem z
r. 1792; zúročitelných peněz udává se však 6185 zl. rýn. a roční dědičný nájem z pozemků vynášel
tehdy 509 zl. 14 kr. Dále ustanovuje se, ţe „dle dosavadní zvyklosti― má býti zaopatřeno z příjmů
špitálu 13 špitálníků40, z nichţ kaţdý dostane na stravování denně 5 kr.; 11 z nich obdrţí oděv a to
ročně 2 košile, pár bot a pár punčoch a vţdy za tři léta muţi kabát, vestu, spodky a klobouk, ţeny pak
soukennou sukni a kabátec, vše téţe barvy. Zbývající dva špitálníci, kteří ustanoveni jsou jako
„familias― při hlavní škole, obdrţí dle dosavadního zvyku místo oděvu kaţdý 2 zl. rýn. ročně. Oněch
11 almuţníků dostane v domě špitálním světlo a teplo, pohřeb jejich však vypraven bude toliko na
účet jejich pozůstalosti.41
Poněvadţ pak bylo dotud zvykem podporovati ještě 12 jiných, ve špitále nebydlících chudých,
coţ však náleţelo ústavu chudinskému42 a vyţadovalo ročního nákladu 152 zl., ustanoveno, aby dva z
nich převzati byli do špitálu a pro ostatních deset aby dáván byl chudinskému ústavu příspěvek 129 zl.
r. do té doby, aţ ústav ten z vlastních prostředků bude moci je podporovati.
Kromě toho obdrţí ze špitální pokladny učitel ročně 20 zl. rýn. a jeho „adjunkt― 10 zl. r. za
vyučování chudých dětí.
Výše jmenovaných 13 špitálníků „povinno jest kaţdodenně ráno a odpoledne ve špitálním
kostele za zakladatele a dobrodince zboţně se modliti, tichý a zboţný ţivot vésti― a jeden z muţů a
jedna ze ţen, jeţ magistrát ustanoví, v domě čistotu a pořádek udrţovati a churavé ošetřiti a špitální
světnice vytápěti, špitální kostel čistiti a v něm ustanovený špitálník sluţbu kostelnickou zastávati,
začeţ obdrţí kaţdý z příjmů kostelních roční příplatek 2 zl. r. — tedy dohromady 4 zl. r.
Právo, obsazovati uprázdněná místa špitálníků, jichţ počet však nemá býti bez povolení
zemské vlády rozmnoţen, ponechal si — dle dosavadní zvyklosti — magistrát, při čemţ se slavnostně
zavázal, ţe „toliko vpravdě nuzným, výdělku neschopným a zcela nemajetným sousedům―
38
Dle zprávy magistrátu ze dne 29. června 1795 činilo jmění špitálu 17.988 zlatých. [V originálu je tato
poznámka opatřena číslem 37, takže v článku jsou dvě poznámky číslovány stejným číslem. Pro naše potřeby
bylo číslování poznámek opraveno, takže počínaje od tohoto místa je číselná řada proti originálu o jedno
pořadí posunuta].
39
Listina tato podepsaná purkmistrem Ign. Mehlem a členy městské rady Ign. Vodou, Josefem Hírtlem, K.
Lauerem a Bernardem Jentschem, sekretářem Danielem Čermákem a representanty obce Ign. Patočkou a Janem
Wohlmannem, uloţena jest v archivu musea. Schválena bvla zemským guberniem 10. července 1800, načeţ
vepsána do knih gruntovních čís. XXVI. rol. 362—366.
40
V této době na rozdíl od dob minulých, nazývají se špitálníky chovanci špitálu.
41
Aţ do té doby placen byl, pohřeb ze špitální pokladny.
42
Ústav chudinský zaloţen byl r. 1785.
13
uprázdněného místa se dostane. Ověřený opis nové zakládací listiny, dle níţ spravoval se potom špitál
celé následující století, byl pak také v místnostech špitálních veřejně vyvěšen.
Poněvadţ špitálský dvůr vyţadoval stále nákladných oprav a doplňování, čímţ výnos jeho
značně se menšil, zvláště však, ţe nebylo moţno získati vhodného nájemce, prodal jej r. 1805
(smlouvou ze 4. září) magistrát paní M. Haubnerové za 25.000 zl.; pozemky k němu náleţející byly
skoro téţe výměry, jako měl pronajaty bývalý nájemce43. Ostatní k statku náleţité pozemky, jeţ byly
jiţ dříve pronajímány různým měšťanům, zůstaly ještě dále majetkem špitálu, v jehoţ drţení jsou
většinou aţ dosud.
Prodej tento byl pro špitál velice nevýhodný, neboť nejen ţe získaný peníz byl i na tehdejší
dobu poměrně nízký, ale hlavně ţe nedlouho potom (r. 1811) klesla následkem finančního patentu
hodnota peněz na pětinu a úroky veřejných dluţních úpisů sníţeny na polovinu. Tím znehodnoceno
bylo i kmenové jmění špitálu, takţe špitálníci, jichţ počet byl stále 13, dostávali toliko nepatrnou
podporu.44 Teprve v letech dvacátých XIX. stol., zvláště po zaloţení t. zv. národního banku, kdy
všeobecná drahota poněkud povolovala, zlepšily se také hmotné poměry špitálu.
R. 1840 měl špitál45 kromě vlastní budovy zúročitelného jmění 790 zl. konv. m., a 7930.19 zl.
vid. m., v čemţ byl zahrnut také odkaz Marie Mehlové z r. 1829 penízem 2.000 zl. konv. m. Podrobný
inventář, sestavený o 4 léta později (r. 1844) udává úhrnné jmění špitálu 10.102 zl. konv. m., a to
pozemky v ceně 4074 zl. k. m., budovu oceněnou (r. 1837) 644 zl. k. m. ostatek pak v hotových
penězích a různých dluhopisech46.
Stavba kamenného mostu přes Sázavu v letech 1852—1854 (do té doby byl v těchţe místech
dřevěný, krytý most) měla za následek odbourání západní, do silnice sahající části kostela sv. Kateřiny
a vystavění (r. 1853) nové průčelní zdi, čímţ kostel byl značně zkrácen. Poněvadţ pak byly také
zvýšeny všechny cesty k mostu vedoucí vysokou naváţkou, octly se veškeré okolní budovy, zvláště
kostel i špitál, hluboko pod úrovní zvýšených silnic, takţe bylo nutno zříditi (r. 1854) těsně před
jednotlivými staveními opěrné kamenné zdi a schodiště; při tom ubrána byla část špitálního pozemku
(zahrady) k rozšíření silnice.
Zajímavo jest, ţe v této době, zvláště však po r. 1848, kdy rušeny byly všeliké výsady, zmenšil
se nápadně zájem o zdar špitálu, jenţ zaopatřoval výhradně měšťany; za to tím více jevila se obecná
dobročinnost v udílení darů ústavu chudinskému, který pečoval o chudé vůbec. Teprve od let
šedesátých moţno opět zaznamenati několik větších odkazův a darů; tak r. 1861 odkázala Kateřina
Weidenhofferová, vdova po zdejším měšťanu a obchodníkovi 200 zl. 47, r. 1862 Bernard Jenč 400 zl, r.
1868 Terezie Ka- hulová, rozená Buršová z Velké Volešné 100 zl., r. 1869 bývalý purkmistr František
Srnka 100 zl., r. 1870 Hynek Pařízek celovárečný dům čís. 17. v Horní ulici, (náleţejících nyní pí. E.
Stránské) oceněný 1584 zl.48, r. 1872 daroval pak P. Karel Šindelář 500 zl. Opravdu bohatého daru
43
Prodáno bylo polí 71 jiter 604 sáhů, luk 18 jiter 635 sáhů, rybníků 3 jitra 1505 sáhů pastvin 25 jiter 498 sáhu a
lesů 14 jiter 182 sáhů. Dle zprávy magistrátu ze dne 29, června 1795 patřilo však ke špitálu 123 jiter 604 sáhů
poli, 24 jiter 189 sáhů luk, 3 jitra 1595 sáhů rybníků, 25 jiter 498 sáhů pastvin a 14 jiter 182 sáhů lesů, takţe po
prodeji Špitálského dvora zbylo špitálu ještě 52 jiter poli a 5 jiter 1154 sáhů luk.
44
Po válkách napoleonských usnesla se městská rada na vybídnutí vojenských úřadů, aby jedno ze 13 míst bylo
zadáno vţdy vdově po padlém vojínu.
45
Sommer: Königreich Böhmen XI. Časlauer Kreis.
46
Později byly některé pozemky prodány; r. 1854 oceněny byly na 2700 zl.
47
Z tohoto odkazu zřídila r. 1870 městská rada zvláštní nadaci, aby úroky z ní plynoucí rozdělovány byly vţdy
25. listopadu (na den sv. Kateřiny) „mezi všechny chudé špitálníky stejným dílem". Nadační listina nebyla však
c. k. okresním hejtmanstvím schválena, poněvadţ odkázaný peníz nebyl v závětí určen k tomuto účelu.
48
Týţ ustanovil v poslední vůli, aby se dům prodal ve draţbě a ze získané sumy měla obdrţeti jeho sestra Anna,
provdaná Kerbrová v Jihlavě 100 zl., ostatek měl připadnouti „chudobinci," s výhradou, ţe svobodná
slabomyslná jeho sestra Josefa má „do téhoţ chudobince přijata býti a všechen, z těchto peněz vypadající úrok,
doţivotně obdrţeti, z něho ţivena obstarávána býti, kdeţto teprve po její smrti dva špitálníci na to místo
nastoupiti mohou." Při projednáváni pozůstalosti bylo však seznáno, ţe Hynek Pařízek měl právo volně nakládati
14
dostalo se špitálu r. 1888, kdy 62 letý měšťan Václav Altrichter, nemaje blízkých příbuzných, odkázal
veškeré své jmění, skládající se z pole, čtvrtiny stodoly, pohledávek u různých dluţníků a hotových
peněz, vše v úhrnné sumě 9249 zl., „k zlepšení postavení ubohých špitálníků.― Tím umoţněno zvýšení
špitálního příspěvku na 15 kr. denně.
Tento šlechetný dárce, jemuţ obec postavila na hřbitově u sv. Vojtěcha pěkný gotický pomník,
nalezl také v příštích letech četné následovníky, jichţ odkazy a dary připojeny byly bud k základnímu
jmění špitálu, nebo z nich zřízeny různé nadace pro špitálníky, takţe celkové jmění špitálu vzrostlo do
r. 1891 na 27.282 zl. r. č. a v roce následujícím činilo jiţ 31.406 zl. r. č.
Pronikavé změny ve správě špitálu nastaly r. 1894, kdy městský radní a tehdejší zemský
poslanec Vojtěch Weidenhoffer věnoval „pro chudé měšťany a měšťanky německobrodské― nový
přízemní dům, jejţ téhoţ roku svým nákladem k tomuto účelu vystavěl na obecním spáleništi čís. 190
a 191 na Vrabčím trhu (nyní Zeleného ulici). Městské zastupitelstvo, přijavši tento štědrý dar, nově
upravilo zakládací listinu z r. 1799, jejíţ některé zastaralé odstavce úplně zrušilo, jiné pak doplnilo
nebo nové době přizpůsobilo49. Tak zrušilo „vzhledem k nastalým změnám školních poměrů―
ustanovení dvou špitálníků jako sluhů při hlavní škole a roční příspěvek 2 zl. stříbra (2 zl. 10 Kr. r. č.),
jejţ tito místo oděvu dostávali, určilo k podělení dvou schu- dlých měšťanů neb měšťanek. Dále pak
ustanovilo, ţe ostatním jedenácti špitálníkům nebudou „vzhledem k tomu, ţe se přestěhují do domu se
vším pohodlím nově zřízeného,― vypláceny hotové peníze, ale „kaţdý ... obdrţí byt v nově zřízeném
nadačním domě, pak úplné řádné stravování, celý oděv s obuví a prádlem a ... po čas nemoci úplnou
obsluhu.― Co se vedení špitálu týče, určilo, ţe „vrchní správu má obecní zastupitelstvo, které dozor
nad ústavem svěřuje zvláštnímu kuratoriu, jehoţ předsedou jest pokaţdé pan purkmistr a stálým
členem městský děkan; mimo to zvolí obecní zastupitelstvo do tohoto kuratoria na dobu tří let čtyry
členy a jednu paní k vůli stařenám v ústavu se nalézajícím― ... Zároveň svěřilo „vedení a správu tohoto
ústavu té které ctihodných sester kongregaci na základě smlouvy obecním zastupitelstvem
schválené.―50 Bývalé ustanovení o povinné návštěvě kostela sv. Kateřiny změněno tak, ţe „nadačníci―
mají konati poboţnost „podle moţnosti,― buď v děkanském chrámu neb v domácí kapličce. Touto
úlevou zrušen byl poslední vztah špitálu ke kostelu sv. Kateřiny, jehoţ účty byly však jiţ od počátku
XIX. století zcela odděleně vedeny. Zároveň změněn byl i starý název špitálu na „měšťanský chudobinec.―51
Kdyţ se pak špitálníci na podzim r. 1894 přestěhovali do nové budovy, ubytovala obec v
opuštěném špitále několik rodin bez přístřeší.52 Avšak po 15 letech, kdy upravována byla ulice k
nádraţí, jeţ právě před špitálem byla hluboko proláklá a při větších povodních zaplavována, byl na
jaře r. 1909 starý, velice jiţ schátralý špitál (čís. 50. a 51.) úplně zbořen; na jeho místě zřízen malý
ozdobný sad, uprostřed něhoţ zasadila tělocvičná jednota „Sokol― r. 1915, v den 500 letého výročí
upálení mistra Jana Husi, pamětní lípu.
Nynější správa měšťanského chudobince vedena jest úplně zásadami zakládací listiny z r.
1894. Toliko původní počet nadačních míst vzrostl na 17, neboť obecní zastupitelstvo zřídilo53 r. 1898
na oslavu 50 letého císařského panování nová 4 místa, kromě toho chovanci nemusejí býti zdejšími
nanejvýše s dvěma třetinami téhoţ domu; proto smluvena r. 1872 dohoda, ţe Anna Kerbrová ujme dům sama,
špitálu vyplatí 800 zl. a o svou slabomyslnou sestru sama bude se řádně starati.
49
Příslušná listina, podobně jako většina ostatních, špitálu se týkajících dokladů z XIX. století, uloţena je v
městském archivu. — Zajímavo jest. ţe jíţ dle původní darovací listiny Vojtěcha Weidenhoffera určena byla
vystavěná Dudova nejen schudlým měšťanům a měšťankám ale „i vůbec příslušníkům této obce."
50
Za tím účelem byly povolány smlouvou ze dne 16. srpna 1894 „Sestry III. řádu sv. Františka" (t. zv. „Šedé
sestry").
51
Dr. E. Šubrt: Úprava chudinství král. města Něm. Brodu. Nákladem městské rady 1908. V přehledu vylíčen
„původ zaloţeni chudinských ústavů," a to: ústavu chudých, městského chudobince, sirotčince a chorobince, a
podány podrobné účty i výkaz jmění za r. 1907.
52
Poněvadţ tam bydleli většinou starší ţeny, nazýván byl posměšně „babinec."
53
Dr. E. Šubrt I. c.
15
měšťany, nýbrţ toliko příslušníky zdejší obce. Také jmění špitálu časem značně vzrůstalo nejen dary a
odkazy, ale hlavně příspěvky osob, které tam byly přijímány, takţe obec v letech 1912—1918 skoro
ţádné podpory neposkytovala.
R. 1900 činilo celkové jmění 83.367 K, r. 1907 94.388 K; nyní je přes 175.000 Kč — v
kteréţto sumě jest mimo jiné nadačního jmění 3.114 Kč, cenných papírů (nominale) za 104.000 Kč a
3 ha pozemků (u Baštinova) — a vynáší celkem 8.100 Kč; obec pak přispívá ročně částkou 21.800 Kč.
3.2.2
Umělecké památky Čech
Poche E. a kol., 1977: Umělecké památky Čech I., s. 168.
KOSTEL SV. KATEŘINY — pův. špitální, gotic., ze 13. stol., znovu vystav. v 1. 1639—42 a po
poţáru r. 1662. V dnešní podobě barok. s vnější pseudoromán. úpravou z r. 1890, oprav. r. 1953. —
Jednolodní, obdél., s trojboce ukončeným presbytářem s obdél. sakristií na vých. straně. — Vnitřní
prostor sklenut val. klenbou s lunetami, kruchta na dvou toskánských sloupech. — Zařízení: hlavní
oltář raně barok. kol r. 1662, portálový, s obrazem sv. Kateřiny z pol. 18 stol. mezi sochami sv. Rocha
a Šebestiána, v nástavci obraz sv. Alţběty (?) z konce 18. stol. Pravý boč. oltář s barok. sochou sv.
Prokopa kol r. 1740 (socha z děkanského kostela sem přenesena r. 1863). Levý boč. oltář z pol. 18.
stol. se součas. obrazem arch. Michaela v boji s ďáblem (srov. Dlouhá Ves). Pod kruchtou obraz sv.
Anny, kol r. 1740.
3.2.3
Evidenční list nemovité kulturní památky
nedatováno, nesignováno [archív MěÚ v Havlíčkově Brodě, odd. památkové péče].
Kostel hluboko pod úrovní ulice vedoucí k mostu přes řeku Sázavu. Orientovaný, zděný
z kamenného zdiva, omítaný jednovrstvou hlazenou omítkou v přírodní barvě. Plocha fasád i
architektonických prvků ve stejné barvě (přírodní). Interiér – vstup do kostela ze západní strany
dvoukřídlými dřevěnými dveřmi v rovném kamenném ostění. Vstup pod kruchtu, podkruchtí sklenuto
plackou. Kruchta nesena dvěma ţulovými sloupy kruhového průřezu k vrcholu a patě zúţen,
profilovaná pata i hlavice s prstencem. Poprsnice kruchty vyzděná lomená, horizontálně dělená
předsazenou profilovanou římsou. Loď obdélníkového půdorysu, klenba valená s výsečemi. Vpravo
pod kruchtou dřevěné schodiště na kůr. Schodiště sklenuto valeně. Vítězný oblouk segmentově
zaklenutý. Na jiţní straně lodi dvě okna se záklenky – sklo do olova 6úhelníky. Pod druhým oknem
dvoukřídlové dřevěné dveře v ţulovém ostění. Na severní straně dvě okna se záklenky a šikmým
parapetem, sklo do olova. Okna v nice s lomeným obloukem. Do lodi z půdorysu vystupují čtyři
pilastry s profilovanou hlavicí. U vítězného oblouku pilíře zdvojeny. Západní štít – přízemí jednoosé,
dvoukřídlé dřevěné dveře v ţulovém rovném ostění, patro dvouosé, okna do olova – 6úhelníky. Ostění
oken 3x odstupňované se zaobleným páskem, horní část zakončena obloukem a oplechovanými
parapety s předsazenou podokenní římsou, ve štítě kruhové okno. Kolem okna odstupňované ostění se
zaobleným páskem. Štít trojúhelníkový, ve vrcholu okosený. štít lemován odstupňovanou
profilovanou římsou. Levá strana objektu tříosá, kolem oken šambrány s páskem. Dva opěrné pilíře
kryty kamennými deskami. Pod střechou zaoblený fabion s páskem půlkruhovitého průřezu – probíhá
po celém obvodu lodi. Pravá strana objektu tříosá v přízemí ve druhé ose dvoukřídlé dřevěné dveře
v rovném ţulovém ostění s páskem. Okna stejná jamko na levé straně objektu. Stejné jsou i dva opěrné
pilíře, třetí pilíř je jen do výšky 1,5m. Za třetím pilířem navazuje o 0,5m uţší presbytář. Presbytář
polygonálně uzavřen, zaklenut valeně s výsečemi a ve vrcholu dvěma štukovými elipsovitými zrcadly.
Na jih i sever stejné okno jako v lodi kostela. Pata klenby presbytáře vychází z šesti předsazených
ţulových patek v úrovni parapetu oken. Podlaha presbytáře i lodi cementové dlaţdice na nich prkenné
palety. Za hlavním oltářem dřevěné schodiště na půdu zákristie. Půdní prostor ze smíšeného zdiva,
neomítaný se třemi otvory na východní a jiţní straně s dřevěnou ţaluzií, na severní straně otvor
zaslepen. Za hlavním oltářem jednokřídlé dveře v ţulovém rovném ostění s jednoduchým 2cm
širokým páskem do zákristie. Zákristie obdélníkového půdorysu, sklenuta dvěma poli kříţové klenby
16
s kulatými svorníky. Podlaha dřevěná, vnitřní omítky vybíleny s přidáním mořidla. Vnitřní omítky
v lodi kostela vápennoštukové, plochy v barvě pískové, architektonické prvky klenby bílé. Střecha lodi
sedlová s náběhy, nad presbytářem valbová, krytina prejzy. Nad štítem plechová čtvercová věţ.
V dolní části ţaluziová okna nad nimi oplechovaná profilovaná římsa. Nad ní na3 strany 4 čtvercové
ciferníky hodin. Věţ ukončena lucernou se zvonem a jehlancem, ve vrcholu s korouhvičkou. Na
východní straně presbytáře přistavěna niţší obdélníková sakristie s valbovou střechou. Krytina prejzy
na valbě esovky. Zákristie bez architektonických prvků, pouze korunní římsa. Omítka jednovrstvá,
barvy přírodní.
Movité památky:
3.2.4
2229
Hlavní oltář a obraz sv. Kateřiny
2230
Oltář sv. Prokopa na epištolní straně
2231
Boční oltář Archanděla Michaela
Historický kalendář Havlíčkova Brodu do roku 1945
Macek L. – Rous P. – Zborovská Z., 2003: Historický kalendář Havlíčkova Brodu do roku 1945.
Havlíčkův Brod, stránkování průběžné.
22. března 1319
biskupové Jan Nepesinus, Matěj Clusinus, Jan Reatinus a Štěpán udělují na ţádost Lva Puchinera z
Německého Brodu odpustky ke kostelu a špitálu sv. Kateřiny v Německém Brodě. Jedná se o první
písemný doklad nepochybně potvrzující existenci zmíněného kostela.
(RBM III, 493, 203-204; Petr 1926a, 76)
9. dubna 1349
potvrdili listinou rychtář Michal a příseţní města, ţe měšťan Otto Krukner odkázal místnímu špitálu
„na zotavení chudých" roční plat 28 grošů, který dostával ze mlýna blízko města. Podmínkou bylo,
aby kaţdý kněz, který bude správcem špitálu, slouţil zádušní mši za Kruknerovy předky. Kterého
mlýna se zmínka týká, není známo. Faktem je, ţe koncem 14. století bylo v Německém Brodě a jeho
nejbliţším okolí uţ osm mlýnů.
(RBM V/2, 314; Petr 1926a, 76-77)
17. března 1635
rozvodněná Sázava podle očitých svědků rozlomila velký dřevěný most u kostela sv. Kateřiny na čtyři
části. Vytvořila se bariéra z ledových ker, které most vyzdvihly vzhůru, a vodní proud pak tři části mostu odnesl, jedna zůstala na místě. Jeden kus mostu uvízl u Panských luk, kde se nahromadilo také tak
veliké mnoţství ledových ker, ţe ještě nějaký čas po velké vodě po nich lidé „sem i tam chodili".
(Macek ed. 1999, 92; Sochr 1971, 128-129)
6. dubna 1636
Asi o půl čtvrté ráno vypukl ve městě poţár, při němţ do základů vyhořel špitál s přilehlým špitálním
dvorem, kostelem sv. Kateřiny a čtyřmi sousedními domy. Příčinou ohně byl ţhavý uhlík ze zapálené
třísky, kterou si svítila ve chlévě ţena špitálního správce. Poţár si naštěstí nevyţádal lidské ţivoty, ale
celková výše škody (uhynul například dobytek a shořelo skladované obilí) byla odhadnuta na několik
tisíc zlatých rýnských.
(Sochr 1971, 121; Rezek ed. 1880, 239)
25. května 1662
bylo město postiţeno rozsáhlým poţárem, který měl svůj počátek na hlavním náměstí v Klosovském
domě (dnes č.p. 168), v němţ vypukl oheň „přičiněním zlých lidí―. Nejprve lehla popelem východní
řada domu na náměstí a v Dolní ulici, pak mimo jiné Dolní brána, kostel sv. Kateřiny, špitál a obecní
mlýn. Ohnivý ţivel se vrátil po západní straně Dolní ulice na náměstí, kde zničil jiţní frontu domů
17
včetně radnice. Zatímco muţi bránili ohni v šíření tak, ţe např. strhávali šindelovou krytinu z domů i
ze střechy velkého dřevěného mostu přes Sázavu (podařilo se jej zachránit), ţeny s dětmi se uchýlily
západně od města na obecní louky u Sázavy, které se tak staly nouzovým nocleţištěm.
(Macek – Rous, 1993, Sochr 1971, 121; Petr 1923; Rezek ed. 1880, 455)
20. října 1674
se přistěhovali do Německého Brodu první řeholníci řádu bosých augustiniánů. Jejich prvním
přístřeším byl po krátký čas domek zvoníka u kostela sv. Kateřiny, potom bydleli přibliţně po dobu
jednoho roku (aţ do 6. 1. 1676) na hlavním náměstí v Jáchymovském domě (dnes č.p. 163), kterému
se proto také říkalo „v klášteře". V místním povědomí zůstalo toto přízvisko aţ do počátku 20. století.
V letech 1679 - 1733 vystavěli na Horním předměstí rozsáhlý klášter s kostelem sv. Rodiny.
(Petr 1924a, 57)
31. července 1714
začala zatím největší známá povodeň v historii řeky Sázavy, kdyţ se po přívalových deštích protrhly
hráze rybníků na Polensku a Ţďársku. Nejvyššího stavu dosáhla hladina vody druhého dne ve dvě
hodiny v noci. V Německém Brodě přišlo o ţivot 65 aţ 69 lidí, bylo zbořeno 90 domů, hlavní most,
pět mlýnů a jedna soukenická barevna. Příval například odnesl od kostela sv. Kateřiny celou zvonici
se zvony, jeden z nich se pak našel aţ v Okrouhlici. V Dolní ulici dosáhla hladina vody bezmála aţ k
hlavnímu náměstí. V úseku od Německého Brodu do Ledče se utopilo nebo zmizelo 204 lidí.
Vyprávělo se například o dvou malých dětech unášených vlnami, jak se drţely za ruce a mezi sebou
měly kotě. Rozběsněná řeka strhla ohromné mnoţství dřeva, celá stavení i s lidmi „nekonečně
kvílícími a naříkajícími', kusy nábytku a nejrozmanitější věci. Našli se ziskuchtivci, kteří z „úlovků" v
čase pohromy zbohatli.
(Macek ed. 1999, 101-103; Macek - Rom 1993, 74-77; Sochr 1971, 129; Petr 1931a; Němec 1907)
V letech 1852 - 1855
se stavěl nákladem „ministerstva trţby" kamenný most přes Sázavu. Do té doby se na jeho místě
vystřídalo v průběhu šesti století několik mostů dřevěných. Podle historika F. Petra stavba erárního
kamenného mostu a současná úprava několika blízkých silnic „přispěly poněkud k zmírnění bídy,
která těţce doléhala na nejširší vrstvy městského obyvatelstva".
(Petr 1926,1927a, č. 22)
3.2.5
Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí našeho města.
Nocar, P: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod
2009, s. 90 a další.
Kostel sv. Kateřiny
Kostel má gotické základy a údajně pochází ze 13. století. První písemné zmínky o kostele jsou z roku
1314. U kostela stál špitál, který je písemně potvrzen v listině z roku 1397. Zásluhou darů špitál
prosperoval a město mělo v drţení i Špitálský dvůr, který vlastnilo do roku 1805. Po poţárech v 17.
století byl kostel přestavěn a dostal barokní podobu. Při dalších opravách v roce 1890 byla západní
část odbourána a průčelí upraveno v novorománském slohu. Budovy špitálu byly v roce 1912 zbořeny
a na jejich místě vybudován parčík. V parčíku byl odhalen 1. října 1933 pomník Tomáše G. Masaryka,
dílo akademického sochaře Jana Štursy. Za války byl Němci odstraněn a teprve v roce 1991 nově
postaven před budovou okresního úřadu (bývalý augustiniánský klášter).
18
3.3 Základní poznatky k opravám kostela z archívních
pramenů
Ve Státním okresním archívu (SOkA) Havlíčkův Brod se dochovaly dvě sloţky, obsahující
spisovou agendu k opravám kostela sv. Kateřiny, a to pro léta 1795-183154 a 1853-1896.55 Kromě toho
jsou zde ještě další sloţky (fond Děkanský úřad Havlíčkův Brod 1626-1959), které by čistě teoreticky
mohla obsahovat příslušnou agendu ke kostelu, i kdyţ v naprosté většině případů se jedná patrně o
běţné účetnictví.56
Zběţným prohlédnutím fondu lze určit následující přestavby a stavební úpravy většího rozsahu:
–
V letech 1853-54 proběhla oprava („správa―), resp. spíše novostavba věţe – kromě
obsáhlé písemné agendy je dochován nesignovaný nedatovaný nákres – půdorys a
pohled na konstrukci věţe, soupis prací signoval 17. dubna Aprile (1)854 „Franz
Dworzak, Mistr tesarski―.
–
V červenci 1856 byla provedena oprava kostela (především tesařské práce, šindelová
střecha, účtovány jsou i zednické práce)
–
V červnu 1858 jsou účtovány další práce (zednické, kovářské, zámečnické,
klempířské, sklenářské)
–
V srpnu 1863 byla plechová věţ nabarvena.
–
V prosinci 1884 podal klempíř Bednář rozpočet na opravu věţe. součástí rozpočtu je
schematický plán (pohled) na věţ.
–
V únoru 1886 je datován plán věţe (Rudolf Culka – městský stavitel), patrně za
účelem plánované rekonstrukce, k plánu připojen rozpočet na opravu věţe.
–
Z prosince 1891 je datován půdorys – zaměření současného stavu kostela (Rudolf
Culka – městský stavitel).
–
Z června 1892 je datován plán obnovy kostela – půdorys, řez a západní průčelí
(Rudolf Culka – městský stavitel)
–
V březnu 1892 byla objednána dlaţba (cementové dlaţdice) do kostela (firma C. H.
Mascha).
–
V červnu 1892 jsou účtovány práce na opravě kostela (účtovány zednické, tesařské,
pokrývačské, kamenické, dlaţdičské práce).
 oprava soklu, vč. základů a osazení ploten soklových
 oškrabání vnitřních i vnějších omítek
 nahození 1/5 omítek
 vápenný nátěr („opačokování―) celého kostela
 dlaţba celého kostela – cementová dvojbarevná
 osazení 2 oken v průčelí, prahů dveří
 tesařské práce v krovu (8 vzpěr, 3 sloupy, 1 vaznice)
 oprava šindelové krytiny
 4 kamenné desky nad příporami (opěráky??)
 kování na dveřích
 kování ţaluziových oken a oken na věţi
 nátěr věţe olověnou bělobou
 nátěr ţaluzií, dveří
54
SOkA Havlíčkův Brod, fond AHMB, i.č. 895, kart. 65, sign. B f/1/1-5.
55
SOkA Havlíčkův Brod, fond AHMB, i.č. 1800, kart. 285, bez sign.
56
SOkA Havlíčkův Brod, i.č. 1971, sign. 5.5.
19

–
zasklení dvou oken
V roce 1896 byly provedeny opravy kostela sv. Trojice – agenda je patrně omylem
zařazena ke kostelu sv. Kateřiny.
3.4 Literatura
Doskočil K., 1953-54: Berní rula 2, popis Čech r. 1654, Souhrnný index obcí k berní rule, díl I. a
II. Praha, s. 202.
Kuča K., 1997: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. Praha, s. 49-57.
Macek L. – Rous P. – Zborovská Z., 2003: Historický kalendář Havlíčkova Brodu do roku 1945.
Havlíčkův Brod.
Nocar P., 2008: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův
Brod, s. 28 a další.
Petr F., 1926: Špitál v Německém Brodě. In.: Zprávy městského musea v Německém Brodě X.,
1924—1925. Havlíčkův Brod, tiskem Františka Riedla v Německém Brodě — Nákladem kuratoria
musejního, s.76-84.
Poche E. a kol., 1977: Umělecké památky Čech I., s. 168.
Šimák J. V., 1938: Pronikání Němců do Čech kolonisací ve 13. a 14. století. Praha.
3.5 Prameny
3.5.1
Národní památkový ústav
nedatováno, nesignováno: Evidenční list nemovité kulturní památky
3.5.2
MěÚ Havlíčkův Brod, odbor Rozvoje města, úsek památkové péče
nedatováno, nesignováno: Evidenční list nemovité kulturní památky (kopie)
Marcin O., 2008: Restaurátorský průzkum omítek a jejich barevnosti v interiéru kostela sv.
Kateřiny Havlíčkův Brod, strojopis.
Marcin O., 2009: Restaurátorský průzkum omítek a jejich barevnosti v interiéru kostela sv.
Kateřiny Havlíčkův Brod, II. etapa, strojopis.
3.5.3
SOkA Havlíčkův Brod
fond Archív města Havlíčkův Brod (AHMB), i.č. 895, kart. 65, sign. B f/1/1-5 (stavební opravy
městského špitálu a kostela sv. Kateřiny v Německém Brodě 1795-1831)
fond Archív města Havlíčkův Brod (AHMB), i.č. 1800, kart. 285, bez sign. (kostel sv. Kateřiny –
opravy 1853-1896)
fond Děkanský úřad Havlíčkův Brod 1626-1959, i.č. 1971, sign. 5.5
3.6 Plány
3.6.1
celkové a katastrální
60. – 80. léta 18. století:
1. (josefské) vojenské mapování, 1:28.800 [© 1st Military Survey,
Section No. 199, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna; © Laboratoř
20
geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz; © Ministerstvo ţivotního
prostředí ČR – http://www.env.cz]
1838: povinný císařský otisk stabilního katastru, 1:2880 [© Ústřední archív zeměměřictví a katastru,
sign. 1797-2].
1892: Situace města na orientační mapě, bez měřítka [In: ©Nocar P., 2009: Havlíčkův Brod.
Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod].
1985: Mapa památkové zóny města Havlíčkův Brod, 1:2000. Vydalo Krajské středisko státní
památkové péče a ochrany přírody Vč kraje v Pardubicích [© Národní památkový ústav –
územní odborné pracoviště v Brně].
3.6.2
plány objektu
s.d. (asi 1854): Plán na stavbu věţe (půdorys, pohled na konstrukci věţe), nesignováno (přiloţeno
k soupisu prací z roku 1854, podepsal Franz Dvorzak, mistr tesařský), 1:100 [SoKA
Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. – Kostel
sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
1886: Plán věţe (půdorys, pohled, pohled shora), Rudolf Culka – městský stavitel, 1:40 [SoKA
Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. – Kostel
sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
s.d. (asi 1884): klempíř Bednář Průčelí věţe (pohled - náčrt), nesignováno (přiloţeno k soupisu oprav
věţe, podpesanýn klempířem Bednářem), bez měřítka [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív
města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. – Kostel sv. Kateřiny – opravy 18531896].
1891: Plán kostela (půdorys – zaměření stávajícího stavu), Rudolf Culka – městský stavitel, 1:100
[SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. –
Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
1892: Plán kostela (západní průčelí, půdorys, řez – patrně návrh stavebních úprav), Rudolf Culka –
městský stavitel, 1:100 [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800,
karton 285, bez sign. – Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
3.7 Ikonografie
1704: Vyobrazení města od jihu, z knihy Františka Beckovského „Labarum triumphale― [In: Nocar
P., 2009: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův
Brod].
kolem 1860: Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, [In. expozice k historii kostela sv. Kateřiny,
umístěné v kostele].
konec 19. století:
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, [In. expozice k historii kostela sv.
Kateřiny, umístěné v kostele].
konec 19. století:
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, [In. expozice k historii kostela sv.
asi konec19. – počátek 20. století:
http://mic.muhb.cz/].
Fotografie
kostela
přes
Sázavu
od
severu,
[In.:
asi 20.léta 20. století: Fotografie kostela s mostem a Sázavou od severozápadu asi [In.: Nocar P.,
2008: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod].
asi 20. léta 20. století: Pohled na předmostí s kostelem sv. Kateřiny od jihu [In.: Nocar P., 2008:
Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod].
21
asi 20. let 20. století: Fotografie kostela od jihozápadu [In.: Nocar P., 2008: Havlíčkův Brod.
Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod].
1933: Fotografie slavnostního odhalení pomníku T.G.M. u kostela sv. Kateřiny 1. října 1933
[In. expozice k historii kostela sv. Kateřiny, umístěné v kostele].
asi 40. – 50. léta 20. století:
Pohled na předmostí s kostelem sv. Kateřiny od jihu, [In.: Nocar P.,
před rokem 1945:
Akvarel mostu přes Sázavu a kostela sv. Kateřiny, Otakar Štáfl [In.: Vyhnalík
J., 1953: Otakar Štáfl. Šestnáct akvarelů z Halvlíčkova Brodu. Havlíčkův Brod, tab. XV –
Most a hornický kostelík sv. Kateřiny; totéţ vyobrazení je publikováno i v knize Vyhnalík J.,
1971: Otakar Štáfl. Čtyřiadvacet akvarelů z Halvlíčkova Brodu. Havlíčkův Brod, tab. XXIII –
Most a hornický kostelík sv. Kateřiny].
s.d. (60. – 70. léta 20. století): Letecký snímek náměstí od severovýchodu, E. Vasiliak [In: CD-ROM
Nad městy, hrady a zámky, ©ANSA, E. Vasiliak, T. Durdík].
2000: Ortofotografie historického jádra města [©NPÚ-ÚP, ©letiště Hosín, archív NPÚ-ÚP].
2000: Letecký snímek historického jádra města od jihozápadu [©NPÚ-ÚP, ©letiště Hosín, archív
NPÚ-ÚP].
22
4
ARCHITEKTONICKÝ POPIS
4.1 Situace
Kostel sv. Kateřiny je situován v okrajové části centra města, na jiţním břehu Sázavy přímo
vedle silničního mostu, vedoucího původně od jihu do Dolní brány (nyní Dolní ulice). Kostel
nepostaven na nízko poloţeném pozemku na břehu řeky, pod výrazně vyšším tělesem mostu, které se
díky náspu napojuješ okolní komunikace na jiţním břehu řeky.
4.2 Dispozice
4.2.1
přehled dispozice
Kostel sv. Kateřiny je jednolodní, orientovaná stavba o délce cca 25 m a šířce cca 10,5m.
Orientace ke světovým stranám není přesná – podélně orientovaná osa směřuje přibliţně ve směru
západoseverozápad – východojihovýchod. V následujícím textu je ovšem tato zanedbatelná odchylka
z praktických důvodů pominuta.
Dispozice kostela je podélně rozdělená na 3 díly. Západní část tvoří kostelní loď (č. 101) na
obdélníkovém, mírně deformovaném půdorysu, s vloţenou hudební kruchtou v západní polovině. Pod
kruchtou je prostor podkruchtí (č. 102). Loď se na východní straně otvírá vítězným obloukem do
prostoru presbytáře č. 103, který má půdorys obdélníka s napojeným polygonem – trojbokým
závěrem. Presbytář je napojen pod mírným úhlem (odklání se k severu) a navíc nesymetricky (na
severní straně téměř lícuje se zdivem lodi, na jiţní je větší odsazení).
K východní straně závěrového polygonu presbytáře je napojena – opět mimo osu, směrem
k severu – sakristie. Přístavba sakristie je patrová (přízemí vlastní sakristie č. 104, patro sakristie
č. 201 je obrácené do půdy (č. 301). Odtud vedou schůdky skrz východní stranu polygonu závěru do
prostoru velké půdy nad celou kostelní lodí a presbytářem (č.302). V západní části půdy je vloţena
konstrukce věţe, která má ještě samostatné, po ţebříku přístupné zvonicové patro a nad ním
nepřístupnou půdičku.
4.2.2
loď č.101
charakteristika: Kostelní loď na obdélníkovém (téměř čtvercovém), mírně deformovaném o vnitřních
rozměrech cca 8,5 aţ 9 × 8,5m a vnějších rozměrech cca 10,5 aţ 11 × 10,5m. Je přístupná portály od
západu a jihu, na východní straně je otevřená do prostoru presbytáře č. 103. Do západní poloviny je
vloţena půdorysně zalomená kruchta, prostor podkruchtí č. 102 má samostatnou kapitolu.
severní stěna: Severní obvodová stěna lodi. Zdivo je omítané, struktura není patrná. Omítka je hladká
vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní část do výše cca 1/3 výšky má novodobou
cementovou omítku. Vertikálně je stěna v ose a v rozích členěna robustními vloţenými hranolovými
přízedními pilíři obdélníkového průřezu, na něţ je svedena klenba. Střední pilíř člení stěnu na dvě
stejně široké poloviny. Vztah pilířů ke zdivu stěny není zřejmý, pilíře jsou vyzděné z cihelného zdiva.
Dole jsou pilíře ukončené jednoduchým odsazeným soklem, shora jsou ukončeny římsou, vyzděnou
z cihel, s omítkovou profilací. Římsa má profil (shora) široké vyţlabení – odsazený čtvrtobloun –
odsazení. Profil římsy středního pilíře je na západní straně překryt parapetní zídkou zábradlí kruchty,
pilíř v severozápadním rohu má římsu těsně nad úrovní podlahy kruchty. Levá (západní) polovina
stěny je v dolní části zakryta vestavbou kruchty (viz podkruchtí č. 102). Spodní část pravé
(východní) poloviny stěny je beze stop otvorů. Horní část stěny je na v obou polovinách otevřena vţdy
jedním velkým oknem. Okna jsou obdélníková se segmentovými záklenky, vloţená v nikách se
šikmými špaletami a segmentovými záklenky. Okenní výplně viz severní průčelí lodi.V horní partii
nad okny je k vnitřnímu líci stěny přiloţen v kaţdém poli jeden klenutý pas, rozepjatý mezi přízedními
23
pilíři, dosahující přibliţně poloviční šíře pilířů. Pas je vyzděný z cihel, omítnutý shodně se stěnou a má
profil hrotitého oblouku.57
východní stěna: Loď je na východní straně otevřena téměř na celou šířku otvorem vítězného oblouku
do prostoru presbytáře č. 103. Stěna je redukována na hranolové pilíře po stranách otvoru vítězného
oblouku, s hranou pravoúhle odsazenou o ústupek šířky 15/15 cm. Přinejmenším v levém (severním)
pilíři je dutina, která původně procházela aţ do prostoru presbytáře č. 103, přičemţ na straně
směrem k vítěznému oblouku tuto dutinu vymezoval velmi tenký pilířek. Funkce dutiny je nejasná,
druhotně byla na obou stranách uzavřena cihelnou zazdívkou. Na pravé (jiţní) straně podobná dutina
patrná není. V obou rozích je stěna doplněna robustními vloţenými hranolovými přízedními pilíři
obdélníkového průřezu (viz severní stěna; resp. jiţní stěna). Dole jsou pilíře ukončené
jednoduchým odsazeným soklem, shora jsou ukončeny římsou, vyzděnou z cihel, s omítkovou
profilací, plynule se zalamující i po obvodu pilířů vítězného oblouku. Římsa má profil (shora) široké
vyţlabení – odsazený čtvrtobloun – odsazení. Vlastní oblouk má stlačený (půleliptický) profil, jeho
hrana směrem do prostoru lodi je – stejně jako ostění pilířů – vybrána pravoúhlým ústupkem o šířce
15cm. Do oblouku je vloţen dřevěný natřený trámec s nápisem „„EFFICIEM CHRISTI DUM
TRANSIS SEMPER HONORA NON TAMENEFFIGIEM SED QVEM DESIGNAT ADORA― 58 Na
trámu je osazen kříţ s dřevěným polychromovaným korpusem Pána Jeţíše Krista, obráceným směrem
do lodi.
jižní stěna: Jiţní obvodová stěna lodi. Zdivo je omítané, struktura není patrná (jen nad kruchtou v oklí
okna je patrné cihelné zdivo). Omítka je hladká vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní
část do výše cca 1/3 výšky má novodobou cementovou omítku. Vertikálně je stěna v ose a v rozích
členěna robustními vloţenými hranolovými přízedními pilíři obdélníkového průřezu, na něţ je
svedena klenba. Střední pilíř člení stěnu na dvě stejně široké poloviny, jeho severozápadní roh je
široce okosen v dolní části kvůli nástupu na schodiště na kruchtu. Pravý (jihozápadní) pilíř je ve
spodní části zakryt vestavbou schodiště a jeho roh je ze stejného důvodu široce okosen. Vztah pilířů ke
zdivu stěny není zřejmý, pilíře jsou vyzděné z cihelného zdiva. Dole jsou pilíře ukončené
jednoduchým odsazeným soklem, shora jsou ukončeny římsou, vyzděnou z cihel, s omítkovou
profilací. Na pravém (jihozápadním) pilíři římsa chybí (opět kvůli vestavbě schodiště). Římsa má
profil (shora) široké vyţlabení – odsazený čtvrtobloun – odsazení. Profil římsy středního pilíře je na
západní straně překryt parapetní zídkou zábradlí kruchty. Pravá (západní) polovina stěny je v dolní
části zakryta vestavbou kruchty (viz podkruchtí č. 102), resp. schodů na kruchtu. Spodní část levé
(východní) poloviny stěny je na úrovni terénu otevřena vstupním portálkem. Vstupní otvor je
pravoúhlý, zasazený v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. Popis dveří viz jiţní
průčelí lodi. Na boční stěně středního pilíře, přivrácené k portálku, je jedná kamenná kropenka
v podobě oblé misky. Horní část stěny je na v obou polovinách otevřena vţdy jedním velkým oknem.
Okna jsou obdélníková se segmentovými záklenky, vloţená v nikách se šikmými špaletami a
segmentovými záklenky. Okenní výplně viz jiţní průčelí lodi.
západní stěna: Západní obvodová stěna lodi, v dolní polovině překrytá vestavbou kruchty (dolní
polovina stěny viz podkruchtí č. 102). Zdivo je omítané, struktura není patrná. Omítka je hladká
vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy. V obou rozích je stěna členěna robustními vloţenými
hranolovými přízedními pilíři obdélníkového průřezu (viz (viz severní stěna; resp. jiţní stěna).
Horní část stěny (nad kruchtou) je otevřena dvěma velkými okny. Okna jsou obdélníková se
segmentovými záklenky, vloţená v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky, parapety
nik jsou vydláţděny cihelnými čtvercovými dlaţdicemi (topinkami). Okenní výplně viz jiţní průčelí
lodi.
vestavba kruchty: Kruchta zabírá západní polovinu lodi. Pod kruchtou je prostor podkruchtí (viz
podkruchtí č.102) Její čelní (východní) strana je dvakrát půdorysně zalomená, takţe střední část
kruchty ustupuje. Přední strana je půdorysnými zlomy rozdělena na 3 díly, z nichţ kaţdý je do
prostoru lodi otevřen převýšeným segmentovým obloukem. Pasy oblouků dosedají na dva kamenné
57
Na jiţní stěně podobný pas není.
58
Správný přepis: Effigiem Christi dum transis semper honora / non tamen effigiem, sed quem designat
adora. Překlad: Když přicházíš, vždy uctívej podobu Kristovu, pokloň se však ne podobě, ale tomu, koho
[ona podoba] zobrazuje. Popis nápisu na zadní straně trámce viz presbytář č.103.
24
toskánské sloupy, situované v místech půdorysného zlomu. Oba sloupy jsou sestaveny ze tří
kamenných (ţulových) dílců. Patka má půdorysně čtvercový plintus (podloţní desku) s oblými rohy a
vyţlabenou boční stranou, na kterou je nasazena vlastní patka v podobě bochníku (průřezu
převýšeného čtvtoblounového profilu). Dřík sloupu je kruhového průřezu s výraznou enthasí
(vydutím) a je symetricky na obou koncích oddělen od patky, resp. hlavice oddělen širokým páskem
(na dolním konci prostý pásek, na horním pásek s oblounem). Hlavice je tvarově blízká patce, ovšem
je z kamene poněkud odlišné barvy. Hlavice je bochníková, bochník (echinus) je páskem odsazen od
výrazně zúţeného pásu, který je jiţ nasazen na dřík sloupu. Krycí deska (abakus) má čtvercový
půdorys, je jednou odstupněná. Povrch kamene je bez nátěrů. Vlastní stěna (nadezdívka nad pasy) je
hladká omítaná, oddělená římsičkou od zděného parapetu zábradlí kruchty. Římsička má profil
fabionu, podloţeného tenkým oblounovým prutem. Římsa je stejně jako stěna cihlová, profil je
vytaţen v omítce. Shora je plná parapetní zeď zábradlí ukončena dřevěnou krycí deskou, jejíţ čelní
strana má opět podobu římsy profilu fabionu, podloţeného tenkým oblounovým prutem. Zadní strana
zábradlí je omítaná, ztuţená na rubu v místech zlomu a v místech napojení na obvodové stěny
pilířky.Zábradlí včetně nadezdívky je do obvodových stěn vloţeno na spáru, jak dokládají profily říms
středního pilíře na severní, resp. jiţní stěně, pronikající skrz zábradlí do prostoru kruchty. Podlaha
kruchty je tvořena širokými prkny.
Na kruchtu vede jednou půdorysně zalomené schodiště, přiloţené k jiţní a západní stěně lodi. Od
prostoru podkruchtí č. 102 je na severní straně schodiště odděleno stoupající plnou parapetní zídkou
a poté plnou příčkou, prostup pod klenbou kruchty je zaklenut úsekem plackové klenby (viz
podkruchtí č. 102). Horní část schodiště je otevřena nahoru na kruchtu. Výstupní rameno, zalomené
podle západní stěny lodi, je na východní straně z kruchty chráněno dřevěným zábradlím. Zábradlí má
podobu stylizované balustrády, tvořené prkennou deskou s prořezávanými otvory, na severu
zakončenou hranolovým dřevěným sloupkem se soustruţeným „čučkem― ve vrcholku, nahoře je
zábradlí ukončeno dřevěnou parapetní deskou (madlem).
klenba: Loď je zaklenuta valenou klenbou půlkruhového profilu, svedenou na přízední pilířky (střední
a rohové) při severní, resp. jiţní stěně. V rozsahu mezi pilířky je na severní i jiţní straně klenba
pročleněna vţdy dvěma velkými trojbokými výsečemi sférického tvaru, půlkruhového profilu. Hrany
výsečí jsou bez hřebínků. Na severní straně čela výsečí nedosedají na stěnu, ale na přiloţený pas slepé
arkády s hrotitými záklenky (viz severní stěna). Klenba je cihelná, omítnutá hladkou vápennou
omítkou s bílým vápenným nátěrem. Na rubu je ztuţená příčnými pasy v místě pilířků (viz půda lodi
a presbytáře č. 302).
podlaha: Cementové dvoubarevné dlaţdice, dnes plně překryté provizorní prkennou podlahou.
mobiliář (orientačně):59 Loď je vybavena těmito prvky mobiliáře:
– Kříţ s dřevěným polychromovaným korpusem Pána Jeţíše Krista (osazen na trámu ve
vítězném oblouku).
– Lavice – jedna řada celkem devíti lavic v ose lodi, lavice jsou dřevěné, čelní stěna na východní
straně je rámové konstrukce, zdobená pilastříky s jednoduše řezanými korintskými hlavicemi,
boční stěny jsou hladké s jednoduše tvarovanými kulisovitými bočnicemi.
– Oltář na evangelijní straně – dochovala se dřevěná menza rámové konstrukce s fládrováním a
sokl zadní strany portálového oltáře – rámová dřevěná konstrukce se zlacenými patkami
bočních sloupů, zbývající vrchní část je odstraněna. Podle dostupných materiálů byl oltář
zasvěcen Archandělu Michaelovi.
– Oltář na evangelijní straně – dochovala se dřevěná menza rámové konstrukce s fládrováním a
sokl zadní strany portálového oltáře – rámová dřevěná konstrukce, zbývající vrchní část je
odstraněna. Podle dostupných materiálů byl oltář zasvěcen sv. Prokopovi.
59
Průzkum, umělecko-historické zhodnocení ani dokumentace mobiliáře není předmětem tohoto průzkumu.
Alespoň hlavní prvky pevně vestavěného mobiliáře je však nutné zmínit s ohledem na celkovou architektonickou
koncepci kostelního interiéru.
25
4.2.3
podkruchtí č. 102
charakteristika: Prostor podkruchtí zabírá západní polovinu lodi v rozsahu kruchty, východní strana
je půdorysně dvakrát zalomená a je otevřená do prostoru lodi č. 101.
severní stěna: Obvodová zeď, omítaná, přímo navazující na severní stěnu lodi (viz loď č. 101,
severní stěna).
východní stěna: Půdorysně dvakrát zalomená stěna, redukovaná na tři segmentově klenuté pasy
svedené na dva kamenné sloupy, otevřené do prostoru lodi č. 101 (viz loď č. 101, vestavba kruchty).
jižní stěna: Jiţní stranu podkruchtí tvoří obvodová stěna schodiště na kruchtu. Schodiště je odděleno
ve východní části stoupající plnou parapetní zídkou a v západní části plnou příčkou na celou výšku
prostoru podkruchtí. Stěna je cihelná, hladce omítnutá.
západní stěna: Spodní část obvodové západní stěny lodi č. 101. Zdivo je omítané, struktura není
patrná. Omítka je hladká vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy a v dolní části šedým pásem,
spodní část do výše cca 1/3 výšky má novodobou cementovou omítku. V pravém – severozápadním
rohu je vloţen pilíř klenby (viz loď č.11, severní stěna). V ose kostela je otvor vstupních dveří –
pravoúhlý, zasazený v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. Popis dveří viz jiţní
průčelí lodi.
klenba: Podkruchtí je příčně rozděleno segmentovými pasy svedenými na kamenné sloupy na 3
klenební pole, odpovídající šířkou půdorysnému zalomení čelní strany – střední pole je obdélníkové,
obě krajní lichoběţníková. Severní lichoběţníkové pole a střední pole jsou zaklenuté plackami
segmentového profilu. Krajní jiţní pole je rozděleno do dvou částí vestavbou schodiště na kruchtu.
V západní polovině je zaklenuto poloviční valenou klenbou půleliptického profilu, svedené do příčky
vymezující schodiště a nahoře se opírající do dělícího klenutého pasu. Východní část je zaklenuta
amorfní klenbou, vycházející z placky segmentového profilu, nad schodištěm vycházející do podoby
segmentové valené klenbičky. Klenba je cihelná, hladce omítnutá.
podlaha: Cementové dvoubarevné dlaţdice, dnes plně překryté provizorní prkennou podlahou.
4.2.4
presbytář č. 103
charakteristika: Prostor presbytáře na půdorysu obdélníku s připojeným polygonálním trojbokým
závěrem na západní straně o vnitřní délce cca 7,5 a šířce cca 5m, do prostoru lodi č. 101 otevřený na
západní straně vítězným obloukem. Od východu se do presbytáře se vstupuje téţ od východu ze
sakristie č.104.
severní stěna: Obvodová zeď, omítaná, v místech poškozené omítky je patrné smíšené zdivo
s převahou lomového kamene. Omítka je hladká vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní
část do výše cca 1/3 výšky má novodobou cementovou omítku. V horní části je obdélníkové okno se
segmentovým záklenkem, vloţené do niky se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem (okenní
výplň viz severní průčelí presbytáře). Do obou koutů jsou přibliţně na úrovni parapetu zasazeny
klenební konzoly (popis viz klenba).
severovýchodní stěna závěru: Obvodová zeď, omítaná, struktura zdiva není pod omítkou patrná.
Omítka je hladká vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní část do výše cca 1/3 výšky má
novodobou cementovou omítku. Do obou koutů jsou přibliţně na úrovni okenního parapetu zasazeny
klenební konzoly (popis viz klenba).
východní stěna závěru: Obvodová zeď, omítaná, struktura zdiva není pod omítkou patrná. Omítka je
hladká vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní část do výše cca 1/3 výšky má novodobou
cementovou omítku. Do obou koutů jsou přibliţně na úrovni okenního parapetu zasazeny klenební
konzoly (popis viz klenba). V přízemí je stěna otevřena vstupními dveřmi do sakristie č. 104.
Dveře jsou zasazeny v jednoduchém pravoúhlém portálku s kamenným nenatíraným ţulovým ostěním
hranolového průřezu, bez profilace, lemovaným jen po vnějším obvodu lištou. Vlastní dveře jsou
jednokřídlé, deskové svlakové konstrukce, na rubové straně (směrem do sakristie č. 104) propojené
třemi masívními vodorovnými svlaky, s hranami profilovanými vlnou. Lícová strana je opatřena
jednoduchou klikou z ţelezné kulatiny a přítuhou v podobě kované, směrem vzhůru obráceného
pravoúhlého „háku― s podloţkou rozklepnutou do podoby listu. Závěsy na rubové straně jsou pásové
s rozklepnutými konci do tvaru listů, čepy mají podobu skoby bez vzpěrky. Na rubové straně je ještě
jednoduchý krabicový zámek. Nad vstupním portálkem jsou dveře do patra nad sakristií, přístupné
26
z dřevěné lávky po ţebříkovém schodišti (lávka se na východní straně opírá do zdi, na západní straně
přímo do oltáře). Dveře jsou jednoduché deskové konstrukce z prken, zasazené v dřevěné trámkové
zárubni. Na straně směrem do presbytáře jsou dva nezdobené vnější kované pásové závěsy a petlice.
jihovýchodní stěna závěru: Obvodová zeď, omítaná, struktura zdiva není pod omítkou patrná.
Omítka je hladká vápenná s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní část do výše cca 1/3 výšky má
novodobou cementovou omítku. Do obou koutů jsou přibliţně na úrovni okenního parapetu zasazeny
klenební konzoly (popis viz klenba). Určité anomálie v omítce ukazují, ţe ve střední části by mohl
být zazděný otvor nebo nika, coţ zatím nelze potvrdit.
jižní stěna: Obvodová zeď, omítaná, struktura zdiva není patrná. Omítka je hladká vápenná
s vápenným nátěrem pískové barvy, spodní část do výše cca 1/3 výšky má novodobou cementovou
omítku. V horní části je obdélníkové okno se segmentovým záklenkem, vloţené do niky se šikmými
špaletami a segmentovým záklenkem (okenní výplň viz jiţní průčelí presbytáře). Do obou koutů
jsou přibliţně na úrovni parapetu zasazeny klenební konzoly (popis viz klenba).
západní stěna: Presbytář je na západní straně otevřen téměř na celou šířku otvorem vítězného oblouku
do prostoru lodi č. 101. Stěna je redukována na hranolové pilíře po stranách otvoru vítězného
oblouku, přičemţ otvor je umístěn vzhledem presbytáři nesymetricky – levý (jiţní) úsek stěny je kratší
neţ pravý (severní), takţe otvor je poněkud posunut směrem k jihu. V pravém (severním) pilíři je
dutina, která původně procházela aţ do prostoru lodi č. 101, přičemţ na straně směrem k vítěznému
oblouku tuto dutinu vymezoval velmi tenký pilířek. Funkce dutiny je nejasná, druhotně byla na obou
stranách uzavřena cihelnou zazdívkou. Na levé (jiţní) straně podobná dutina patrná není. Po obvodu
pilířů po stranách vítězného oblouku se zalamuje římsa. Římsa má profil (shora) široké vyţlabení –
odsazený čtvrtobloun – odsazení. Vlastní oblouk má stlačený (půleliptický) profil. Do oblouku je
vloţen dřevěný natřený trámec s nápisem „ADORAMUS TE CHRISTE ET BENEDICIMVS TIBI
QVIA PER S CRVCEM E TVAM REDEMISTI MVNDVM―.60 Na trámu je osazen kříţ (popis viz
loď č. 101, mobiliář).
klenba: Presbytář je sklenut v západní polovině úsekem valené klenby půlkruhového profilu,
prokříţené na kaţdé straně jedním párem trojbokých styčných výsečí sférického tvaru, půlkruhového
profilu. Trojboký východní závěr (polygon) má klenbu v podstatě poloviční neckovou, na západní
straně navazující na klenbu valenou. Jednotlivé kápě klenby závěru jsou pročleněny téměř na celou
šířku trojbokými výsečemi, plocha vlastních kápí je redukována na cca 15cm široké pruhy. Hrany
výsečí jsou bez hřebínků. Klenba je cihelná, omítnutá hladkou vápennou omítkou s bílým vápenným
nátěrem. Ve vrcholu jsou vytvořena dvě oválná zrcadla, lemovaná oboustranně odsazeným
omítkovým profilem ve tvaru oblounu, plocha zrcadel byla opatřena červenou barvou. Klenební kápě,
resp. patky dosedají na konzoly, zasazené ve všech koutech presbytáře i polygonu (severozápadní a
jihozápadní roh, půdorysné zlomy závěru). Spodní část konzol je kamenná, vodorovně profilovaná
v podobě úseku římsičky (zdola: obloun – široké šikmé odsazení – oboustranně odsazený obloun.
Vyzděný náběh kápí nad konzolou je ještě zvýrazněn vyzděným omítnutým, konkávně na všech
stranách prohnutým pásem „náběţníkem―, nahoře ukončeným vytaţenou hranou, z níţ teprve vybíhá
vlastní (v dolní části rovněţ konkávně prohnutý) výběh klenby.
podlaha: Cementové dvoubarevné dlaţdice, dnes z větší části překryté provizorní prkennou podlahou
(dlaţba je viditelná za oltářem).
mobiliář (orientačně):61 Presbytář je vybaven těmito prvky mobiliáře:
– Hlavní oltář – raně barokní portálová architektury. Menza je zděná, obloţená dřevěnými
deskami (na čelní straně chybí). Vlastní oltář je trojetáţový – spodní pás zaujímá sokl,členěný
příloţkami, jehoţ součástí je i střední svatostánek- tabernákl. Střední (nejvyšší) etáţ je po
stranách členěna předsazenými kanelovanými kompozitními sloupy, v horní polovině
obtočenými vinnými úponky. Mezi sloupy je po stranách zasazen oltářní obrat sv. Kateřiny
60
Správný přepis: Adoramus Te Christe et benedicimus Tibi, quia per s[anctam] crucem tuam redemisti
mundum. Překlad: Klaníme se ti, Kriste, a velebíme Tě, protože jsi skrze svůj svatý kříž vykoupil svět.
Popis nápisu na přední straně trámce viz loď č.101.
61
Průzkum, umělecko-historické zhodnocení ani dokumentace mobiliáře není předmětem tohoto průzkumu.
Alespoň hlavní prvky pevně vestavěného mobiliáře je však nutné zmínit s ohledem na celkovou architektonickou
koncepci kostelního interiéru.
27
–
4.2.5
s andílky v řezbou zdobeném rámu. Postranní partie jsou vykonzolované, doplněné
volutovými křídly a boltcovým ornamentem a vinnými hrozny. Na levé (severní. evangelijní)
straně je na konzole socha sv. Šebestiána, na pravé (jiţní, epištolní) straně oltáře socha
sv. Rocha. Sloupy vynáší trojdělení kladí, které se nad nimi zalamuje, s motivy hlaviček puttů
a mušle ve vlysu. Nad kladím je vrchní etáţ – oltářní nástavec, opět vertikálně rozdělený
drobnějšími kanelovanými sloupy na 3 díly. Ve středním dílu je obraz sv. Alţběty, krmící
chudé a nemocné. Postranní části mají podobu vzhůru stočených křídel rozeklaného tvaru,
doplněných boltcovou ornamentikou. Na křídlech jsou osazeny vázy. Sloupy nástavce vynáší
opět trojdílné kladí, zakončené ještě vstřícně zvednutými úseky římsy., Uprostřed je kladí
přerušené a nad obrazem sv. Alţběty je zcela ve vrcholu oltáře nasazena řezba Boţího oka s
paprsky. Nosná konstrukce oltáře je tvořena z rubové strany trámovou kostrou, sestavenou
částečně z druhotně pouţitého dřeva (snad z krovu – na jednom z prvků Jezusek tesařské
značky s číslicí X). Vlastní oltářní nástavec je sestaven z hoblovaných desek. V dolní části je
zezadu skříňka, dvířka jsou popsaná jmény ministrantů. Z trámků nosné konstrukce oltáře byl
odebrán vzorek dřeva, které bylo dendrochronologicky datováno do přelomu let 1712/1362
(sám základ oltáře můţe být i starší, snad ze druhé poloviny 17. století, jak dokládá pouţitá
boltcová ornamentika). O zadní stranu konstrukce oltáře se opírá dřevěná lávka, po níţ je
přístupné patro nad sakristií.
Lavice – na obou stranách presbytáře jsou při stěnách prosté dřevěné lavice shodného typu
jako v hlavní lodi č. 101. Čelní stěna je rámové konstrukce, zdobená pilastříky s jednoduše
řezanými korintskými hlavicemi.
sakristie č. 104
charakteristika: Prostora na obdélníkovém půdorysu s vnitřními rozměry cca 4,8 × 3,5m, připojená
z vnější strany neosově k východní stěně presbytáře. Je přístupná jednak z presbytáře č. 103 a jednak
přímo z venkovního prostoru dveřmi v jiţní stěně.
severní stěna: Obvodová zeď ze smíšeného zdiva, nyní z větší části bez omítky (vápenná omítka
zachovaná jen v dolní části). Levá (západní) polovina bez otvorů, v pravé polovině je široká a
poměrně nízká nika se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. Zda je nika pozůstatkem
nějakého zazděného otvoru, není známo. Nika je současná se zdivem a její špalety jsou vyzděné
z cihel.
východní stěna: Obvodová zeď převáţně z cihelného zdiva, nyní z větší části bez omítky (vápenná
omítka zachovaná jen po stranách v dolní části). V pravé části je nika s kolmými špaletami a
segmentovým záklenkem s drobným obdélníkovým okénkem v zadní stěně (popis výplně viz
východní průčelí sakristie). Zadní stěna je cihelná, spáry zdiva nenavazují na cihelné zdivo špalet,
ovšem nebyla pozorována průběţná spára s omítkou, která by zadní stěnu oddělovala.
jižní stěna: Obvodová zeď ze smíšeného zdiva, nyní z větší části bez omítky (vápenná omítka
zachovaná jen v levé dolní části). Levá (východní) polovina bez otvorů, v pravé polovině je otvor
vstupních dveří v úzké nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. Nika je současná se
zdivem a její špalety jsou vyzděné z cihel. Popis dveří viz jiţní průčelí sakristie.
západní stěna: Vnější strana obvodové zdi presbytáře ze smíšeného zdiva, nyní z větší části bez
omítky (vápenná omítka zachovaná v pravé v dolní části). Vlevo jsou vstupní dveře ze sakristie do
presbytáře č. 103 v hluboké nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, nika snad
druhotně prolomená. Popis dveří viz presbytář č. 103, východní stěna. Pravá horní část stěny je
vyzděná z cihel na nepříliš jasně patrnou spáru, dokládající druhotné přizdění sakristie.
klenba: Sakristie je zaklenuta valenou klenbou půlkruhového profilu, prokříţená dvěma páry styčných
trojbokých výsečí rovněţ půlkruhového profilu. Klenba je cihelná, t.č. zbavená omítky. Ve starším
popisu jsou uvedeny „kruhové svorníčky―.63 Jediným zachovaným detailem je plochá omítková patka
ve tvaru trojúhelníku se sraţeným vrcholem, zachovaná v jihovýchodním rohu.
podlaha: Beton.
62
Datum koresponduje s datem skácení základového prahu zaniklé sanktusové věţe.
63
Evidenční list kulturní památky [MěÚ Havlíčkův Brod].
28
4.2.6
patro sakristie č.201 (depozitář)
charakteristika: Prostora na obdélníkovém půdorysu v patře nad sakristií, připojená z vnější strany
neosově k východní stěně presbytáře. Je přístupná z presbytáře č. 103 (z lávky za oltářem po
ţebříkovém schodišti).
severní stěna: Obvodová zeď, postavená ze smíšeného zdiva, neomítaná. V pravé část je nika se
šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, zadní stěna niky je cihelná, druhotná (vlastní nika je
patrně současná s okolním zdivem). S ohledem na to, ţe zadní stěna jakoby zasahuje za špalety je
moţné, ţe se jedná o zrušený dveřní otvor s vytrţenou zárubní (případně okenní otvor), který byl
druhotně zazděn.
východní stěna: Obvodová zeď, postavená ze smíšeného zdiva, neomítaná. Přibliţně uprostřed drobné
okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem (popis výplně viz východní průčelí
sakristie). Nika je současná s okolním zdivem.
jižní stěna: Obvodová zeď, postavená ze smíšeného zdiva, neomítaná. Na západním konci je
zřetelnou spárou oddělena od obvodové východní stěny presbytáře. Přibliţně uprostřed drobné okno
v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem (popis výplně viz jiţní průčelí sakristie).
Nika je současná s okolním zdivem, se zbytky hrubší omítky. Volně v nice je uloţena jednokřídlá
barokní okenní výplň – dřevěné křídlo, v rozích spojované dekorativně vykrajovanými rohovníky,
s terčíkovým úchopem, zasklené šestihránky do olova (zasklení do dráţky v rámu).
západní stěna: Vnější strana obvodové zdi presbytáře ze smíšeného zdiva, nyní z větší části bez
omítky (vápenná omítka zachovaná v pravé v dolní části). Vlevo jsou vstupní dveře z presbytáře
č. 103 v hluboké nice s kolmými špaletami a rovným stoupajícím překladem (fošny), nika je snad
druhotně prolomená, jak naznačuje omítnutí špalet a jejich okolí. Popis dveří viz presbytář č. 103,
východní stěna. Pravá horní část stěny je vyzděná ze smíšeného zdiva na nepříliš jasně patrnou spáru,
oddělující přizdívku sakristie od východní stěny presbytáře.
strop: Prostor sakristie je volně otevřen do krovu. Prostorem prochází tři nahrubo hraněné trámy bez
záklopu (střední je mohutnější). Zda byl původně na stropech záklop nelze zjistit. Pouţité dřevo bylo
dendrochronologicky datováno do let 1661-62.
podlaha: Hliněná.
vložené schodiště: Fošnové dřevěné.
mobiliář (orientačně):64 V patře sakristie je volně uloţeno několik kusů mobiliáře z kostela (ve
špatném stavu):
– tabernákl (svatostánek) – dřevěná skříňka zdobená bohatou pozdně barokní řezbou s motivem
monstrance.
– 2 figury vojáků (z Boţího hrobu??) – kulisovité figury zdobené malbou
– plechový terč patrně z levého bočního oltáře s nápisem „S. MICHAEL / ORA PRO NOBIS―.
– volné dřevěné rámy obrazů a dřevěný kříţ bez korpusu.
4.2.7
půda sakristie č. 301
charakteristika: Prostor půdy nad sakristií, vertikálně není oddělen od místnosti v patře sakristie
(č. 201).
západní stěna: Vnější strana obvodové zdi presbytáře v dolní části ze smíšeného, v horní z cihelného
zdiva, nyní z větší části bez omítky. V levé části je prolomen průchod do prostoru půdy presbytáře a
lodi č. 302, patrně druhotně zřízený. Ostění průchodu vyzděno z cihel, levá strana má podobu
přečnělková klenby. Na pravé straně nedruhotně pouţit kus dřeva z krovu (patrný plátový spoj).
krov: Velmi jednoduchý hambálkový krov střechy, na východní straně ukončené valbou. Krov je
tvořen třemi páry krokví, spojených hambálky (z krajní západní krokve je hambálek druhotně
odstraněn), spoje jsou plátové rybinové. Krov nemá běţné vazné trámy, jen rám (věnec) z pozednic,
přes něţ jsou při kolmých stěnách přeplátovány jakési příčné trámy, nahrazující vazné trámy. Přes
64
Průzkum, umělecko-historické zhodnocení ani dokumentace mobiliáře není předmětem tohoto průzkumu,
seznam je jen orientační.
29
pozednice jsou pak osedlané krokve. Tvořena střechy změkčují námětky. Pouţité dřevo bylo
dendrochronologicky datováno do let 1661-62 a nachází se v primární pozici.
podlaha: Není, strop oddělující patro sakristie nemá záklop.
4.2.8
půda presbytáře a lodi č.302
charakteristika: Prostor jinak nečleněné půdy nad celým rozsahem lodi i presbytáře. Půdorys půdy
odpovídá půdorysu kostela. Půda je přístupná průchodem z půdy nad presbytářem. Do západní části
je vestavěna věţ.
nadezdívky lodi: Nadezdívky ze smíšeného zdiva (na severní straně cihelného) nad klenbou, beze
stop interiérové omítky. Nad vtaţenými pilíři po obvodu lodi vystupují nízké hranolovité nadezdívky.
V severní stěně z cihelné nadezdívky vstupují dva trámce s uříznutými konci.
nadezdívky presbytáře: nad bočními stěnami presbytáře (severní a jiţní) nadezdívky e smíšeného
zdiva (na severní straně cihelného) nad klenbou, beze stop interiérové omítky. V rozsahu tří stran
závěrového polygonu (severovýchodní, východní a jihovýchodní) jsou nadezdívky výrazně tenčí,
z cihelného zdiva s nevelkým podílem lomového kamene, bez omítky. V síle stěny presbytáře je mezi
čely klenby závěrového polygonu, vyzděnými z cihel a nadezdívkou tak vzniká úzká mezera, kterou
na východní straně prochází vyzděné schodiště z půdy sakristie č. 301 na půdu presbytáře. V rozích
je nadezdívka zesílena pilířky. Východní strana je otevřena drobným obdélníkovým větracím
okénkem.
západní štít: Cihelný štít, vnitřní strana je neomítaná. V ose je otevřen kruhovým okénkem, po
stranách okénka jsou ztuţující pilířky. Vztah štítu ke krovu není zcela zřejmý.
ruby kleneb lodi: Valená klenba lodi z výsečemi je vzdá z cihel, patrné jsou rubové ztuţující pasy,
vedené napříč klenbou mezi dovnitř vtaţenými pilíři.
ruby kleneb presbytáře: Valená klenba presbytáře a necková klenba závěrového polygonu je
vyzděná z cihel, bez patrných rubových ztuţujících pasů. Stěna končí poněkud níţe neţ vrchol kleneb,
čela kleneb (lunety) vstupují nad úroveň zdiva a jsou dozděny jako příčka z cihel. Vazba výsečí je
poněkud atypická, není zděná po vrstevnicích (s výjimkou obvodového věnce), ale po šikmých řadách,
stýkajících se ve středím švu ve vrcholnici.
krov lodi: Krov sedlové střechy o dvou polích, odpovídajících zhruba nosnému systému klenby lodi
se sloţitějším vývojem i strukturou má základ v raně barokním období a patří ke konstrukčnímu
systému stojaté stolice, s regionální variantou bez vazných trámů s obvodovým věncem. Základem je
obvodový rám pozednic (na jiţní straně zdvojených), přes které jsou naplátovány příčné vazné trámy
(celkem 3, situované jen při západním štítu, uprostřed (vyhýbá se od západu příčnému rubovému pasu
klenby) a v místě napojení presbytáře. Ještě dva vazné trámy – snad druhotné – jsou usazeny
v západním poli krovu. Přes tyto vazné trámy jsou pak usazeny ve východním poli krovu výměny, do
nichţ jsou na severní i jiţní straně načepována krátčata, svými konci spočívajícími na pozednicích.
Poloha krátčat neodpovídá přesně dnešní poloze krovových vazeb. Na vazných trámech s výjimkou
západního (při štítu) jsou vztyčeny sloupky stojatých stolic, které jsou do vazných trámů načepovány.
Sloupky vynášejí podélně orientované vaznice, v rozsahu věţe v západní části druhotně odříznuté.
V podélném směru jsou sloupky s vaznicemi zavětrovány pásky, v příčném směru jsou sloupky
zavětrovány šikmými vzpěrami z vnější strany, původně snad procházejícími aţ do hambálků. Stolice
na severní straně je druhotná (1892), spoje pásků a vzpěr s vaznicí, resp. sloupky jsou čepové. Stolice
na jiţní straně je původní barokní, spoje pásků s vaznicí a sloupky jsou rybinové plátové, původní
šikmé vzpěry jsou odstraněné (dochovaly se dlaby). Přes vaznice jsou osedlány párové krokve,
spojené v kaţdé vazbě hambálkem. Na dolním konci na jiţní straně jsou krokve začepovány (nebo jen
osedlány??) přes pozednici, mimo polohu krátčat, na severní straně taktéţ, s výjimkou východního
krátčete, do nějţ je začepovaná krokev. Jednotlivé vazby patrně nejsou v původní pozici, kaţdá lichá
je původní barokní, kaţdá sudá je druhotně vloţená patrně při přestavbě 1892. Původní barokní valby
mají hambálky, spojené s krokvemi rybinovým plátem, druhotné mezilehlé vazby mají namísto
hambálků jen fošny. Všechny spoje původní barokní části krovu jsou spojované dřevěnými hřeby.
Pouţité dřevo bylo dendrochronologicky datováno do let 1661-62. Zjištěno bylo značení záseky,
připomínajícími spíše písmena neţ číslice, jeho smysl je patrně pozměněn přeloţením vazeb.
ztužující rám kleneb: Nezávisle na krovu je vloţen na půdu ztuţující rám kleneb. Je tvořen dvěma
podélně orientovanými robustními trámy, které jsou osedlány ve východním poli (a snad i v západním,
30
není patrno) přes vazné trámy. Příčně jsou spojené (přeplátované) subtilnějšími trámky, spoje jsou
jištěné dřevěnými hřeby. Tento rám je provrtán a do otvorů jsou při východním konci a uprostřed
vloţena táhla z pásového ţeleza, sbíhající směrem dolů v ose rubových ztuţujících pasů klenby.
Pásovina je na konci ukončena proseknutým očkem, do kterého je přes kruhovou podloţku zaraţen
ţelezný klínek. Druhý konec pásoviny je zazděn do nadezdívek nad pilíři klenby.
konstrukce věže: Západní část krovu zaujímá vestavěná konstrukce dřevěné věţe. Její základ tvoří
rošt tří rovnoběţných příčných trámů, poloţených na celou šířku lodi přes podélné trámy, spočívající
na vazných trámech. Do takto vytvořeného základového roštu jsou začepovány sloupy – štenýře věţe
(čtvercový půdorys tvoří 3 štenýře na kaţdé straně). V příčném směru jsou štěnýře zajištěny z obou
stran šikmými vnějšími vzpěrami, protínající krajní štenýře plátem a původně zakončené aţ na
středním štenýři (tato část je nyní u východní řady štenýřů odříznuté). V podélném směru je pevnost
zajištěna dvojicí šikmých vzpěr. Vrchní úrovně věţe jsou jištěny jiţ jen v rozsahu jejího půdorysu
šikmými vzpěrami, vstřícně orientovanými ke střednímu štenýři. Stávající konstrukce věţe byla
postavena ze smrků pokácených v letech 1851-52.
krov presbytáře: Krov presbytáře je obdobně řešený, avšak menší a konstrukčně důsledně oddělený
od krovu lodi. Základem je obvodový rám pozednic (na severní straně zdvojených), přes které jsou
naplátovány příčné vazné trámy (celkem 2, situované na koncích krovu) a v místě napojení presbytáře.
Přes tyto vazné trámy jsou pak usazeny výměny, do nichţ jsou pouze na severní straně načepována
krátčata, svými konci spočívajícími na pozednicích. Na vazných trámech jsou vztyčeny sloupky
stojatých stolic, které jsou do vazných trámů načepovány. Sloupky vynášejí podélně orientované
vaznice, v rozsahu věţe v západní části druhotně odříznuté. V podélném směru jsou sloupky
s vaznicemi zavětrovány pásky, v příčném směru jsou západní sloupky zavětrovány šikmými
vzpěrami z vnější strany, původně snad procházejícími aţ do hambálků, východní sloupky pak
nízkými párovými vzpěrami. Severozápadní i jihozápadní sloupek jsou druhotné (1892), jinak jsou
stolice původní barokní. Spoje pásků a vzpěr s vaznicí, resp. sloupky jsou čepové. Spoje pásků
s vaznicí a sloupky jsou rybinové plátové, původní šikmé vzpěry západního páru sloupků jsou
odstraněné (dochovaly se dlaby), u východního páru sloupků se vzpěry aţ na jednu dochovaly. Přes
vaznice jsou osedlány párové krokve, spojené v kaţdé vazbě hambálkem. Na dolním konci na jiţní
straně jsou krokve začepovány (nebo jen osedlány??) přes pozednici. Jednotlivé vazby nejsou
v původní pozici – jsou přeloţené a posunuté. Dle dlabů na jiţní vaznici nesoudit, ţe původně byly
mezilehlé vazby dvě, nyní jsou v odlišných polohách mezilehlé vazby 4 + po jedné vazbě nad vazným
trámem (plné vazby). Z původních vazeb jsou v nepůvodní poloze dochovány dvě vnitřní (jedna
z jiţních krokví je vyměněná) + obě vazby plné, zbývající vazby jsou vloţené patrně při přestavbě
1892. Původní barokní valby mají hambálky, spojené s krokvemi rybinovým plátem, druhotné
mezilehlé vazby mají namísto hambálků jen fošny. Všechny spoje původní barokní části krovu jsou
spojované dřevěnými hřeby. Pouţité dřevo bylo dendrochronologicky datováno do let 1661-62.
Zjištěno bylo číslování záseky, ovšem vzhledem k posunu řada číslování nedává smysl. První vazba
(I) je krajní plná vazba na západním konci (v místě styku s krovem lodi), směrem k západu následuje
na starých vazbách číslice III, ? a \V (snad 4 – krajní vazba na východě v místě napojení polygonu.
krov polygonu: Krov polygonového závěru je řešen zcela atypicky protaţením hřebene sedlové
střechy (na šikmých stranách se vytváří zborcené plochy) a jejím ukončením na východní straně
strmou valbou. Základem je obvodový rám pozednic (pozednice na východní straně je přes boční
přeplátovaná). Rovnoběţně s pozednicemi jsou osazeny výměny, do nichţ jsou na severní i jiţní straně
načepována krátčata, svými konci spočívajícími na pozednicích. V rozích jsou vztyčeny dva šikmé
sloupky, podpírající vaznice, navazující po půdorysném zalomení na vaznice stojatých stolic
presbytáře. V podélném směru jsou sloupky s vaznicemi zavětrovány pásky. Přes tyto vaznice jsou
osedlány párové krokve, spojené v kaţdé vazbě namísto hambálku jen fošnou. Celá soustava kromě
základového roštu je provedena ze strojně řezaného dřeva a pochází patrně z opravy roku 1892.
základ zaniklé sanktusové věže: V presbytáři se dochovaly stopy zaniklé věţe (nebo dokonce dvou
generací věţí). Vzájemnou souvislost mezi nimi nelze jednoznačně potvrdit. První průkaznou stopou
je příčný mohutný trám, osazený přibliţně ve druhé vazbě od západu přes pozednice. Na tomto trámu
se dochoval dlab (otlak) po podélném trámu – nepochybně základu zaniklé věţe, na bocích pak dlaby
po rybinových plátech šikmých vzpěr. Trám je spojen ţeleznou pásovinou s nadezdívkami. Obdobný
trám je víceméně volně pouţit ve stejné souvislosti i napříč přes polygon presbytáře a jeho pozice je
zdá se druhotná – snad souvisí s osazením pochozí lávky (přinejmenším vzdálenost obou trámů
31
vylučuje, ţe by ve své dnešní pozici patřily k jedné věţi). V horní ploše je dlab po čepu –nepochybně
štenýře. Třetí trám je dnes v podélné orientaci, poloţený přes vazné trámy. Je tedy pravděpodobné, ţe
základový rošt je dnes v rozebraném stavu,, přičemţ ovšem západní trám je patrně zachován in situ.
Dřevo základového roštu zaniklé věţe je dendrochronologicky datováno do let 1712/13.
lávka, schody a závěs věčného světla: Pohyb v krovu umoţňuje pochozí prkenná lávka, do patra
věţe č. 401 vede fošnové schodiště. K lávce je nad presbytářem připojen trámek, na němţ je
uchycena dřevěná kladka pro závěs věčného světla.
4.2.9
věţ č. 401
charakteristika: Drobný dvoupatrový prostor věţe na čtvercovém půdorysu je přístupný po
ţebříkovitém fošnovém schodišti z půdy lodi č. 302.
obvodové stěny: Obvodové stěny jsou tvořeny rámovou konstrukcí vţdy tří štenýřů, propojených
vodorovnými paţdíky a zavětrovaných šikmými vzpěrami, protínajícími štenýře plátem. uprostřed je
ondřejským kříţem ztuţená stolice, umoţňující po stranách závěs dvojice zvonů. Vrchní etáţ, určená
pro ciferníky hodin, je jiţ bez ztuţení. Stěny jsou bedněné, otevřené v niţší části na kaţdé straně
segmentově završeným oknem se zvonicovými ţaluziemi (popis viz průčelí, věţ), pouze na
východní straně dvěma segmentově zaklenutými okénky (popis viz průčelí, věţ). Vrchní část
s ciferníky je plná bedněná. Stávající konstrukce věţe byla postavena ze smrků pokácených v letech
1851/52.
krov: Nad rámovou konstrukcí věţe je zaloţen základový rošt (kříţ) pro krov věţičky. Jehlancovou
střechu tvoří střední sloup (štenýř), o který jsou opřeny jednotlivé krokve. Popis lucerny viz průčelí,
věţ.
zvony:65 Na věţi zůstal osazen jeden zvon ze zvonoviny s reliéfy na obrubě, neurčeného původu.
Druhý zvon či cimbál je osazen aţ zcela ve vrcholu, v nepřístupné lucerně střechy věţe.
4.3 Průčelí
4.3.1
západní průčelí lodi
Hlavní štítové průčelí, orientované směrem k ulici vedoucí od mostu, resp. k rampě nájezdu na
most. S ohledem na zvýšení komunikace je spodní část průčelí téměř po úroveň podlahy kruchty
zakryta pohledově těsně před průčelím probíhající mostovkou. Průčelí je zcela hladké, nečleněné, jen
s odsazeným soklem. Spodní část soklu je obloţena ţulovými kvádříky. Omítka novodobá, tvrdá, bez
nátěru, v přirozené šedé barvě. Na úrovni přízemí je otvor vstupních dveří do prostoru podkruchtí
č. 102. Portálek je kamenný (ţula) pravoúhlý, ostění hranolového průřezu je bez profilace, pouze
s obvodovou lištou, která se v dolní třetině zalamuje. Dveře jsou dvoukřídlé dřevěné, deskové
konstrukce, na rubu spojené dvěma vodorovnými svlaky s jednoduše profilovanými hranami a
klapačkou. Lícová strana je pokryta imitací rámové konstrukce, rozdělenou na 3 deskové obdélníkové
výplně (spodní s plochou fazetou). Okraje výplní jsou bohatě profilované. Na lícové straně je zbytek
barokně vykrajované podloţky na rubu je jednoduchý krabicový zámek s esovitě stáčenou klikou.
Závěsy jsou prosté páskové, se skobovitými čepy bez vzpěrky.
Ve vyšší úrovni je průčelí členěno dvojicí velkých oken. Okna jsou obdélníková se
segmentovým záklenkem a nepatrně předstupující parapetní římsičkou. Ostění je omítané, zkosené,
v omítce je vytvořena jednoduchá eklektická profilace. Okenní výplně jsou pevné kovové, rozdělené
ocelovým dvojitým kříţem na 6 dílů, zasklených šestihrannými terčíky do olova. Na plochu průčelí
přímo bez odsazení navazuje lichoběţníkový štít. Uprostřed štítu je kruhové okénko na půdu č. 302
– bez výplně. Ostění je omítané, zkosené, v omítce je vytvořena jednoduchá eklektická profilace. Pod
okénkem je na průčelí osazen jednoduchý nečleněný dřevěný kříţ.
65
Průzkum, umělecko-historické zhodnocení ani dokumentace zvonu není předmětem tohoto průzkumu, seznam
je jen orientační.
32
Obvod štítu tvoří ze stran jednoduchá omítková římsa. Profil je částečně cihelný, vytaţen
v omítce, základem je fabion lemovaný oblounovým profilem a podloţkou, která se u paty štítu
zalamuje.
Popis věţe viz věţ.
4.3.2
severní průčelí lodi
Boční podélně orientované průčelí, obrácené k břehu řeky Sázavy, po mělkém odsazení o cca
15cm navazuje na severní průčelí presbytáře. Průčelí je zcela hladké. Spodní část soklu je obloţena
ţulovými kvádříky. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. Vertikálně je průčelí
členěno v severozápadním nároţí a uprostřed jednou odstupněnými robustními hranolovými opěrnými
pilíři, levém (severovýchodním) nároţí pilíř chybí. Pilíře mají pultové stříšky, zakryté hladkou
kamennou deskou, odstupnění je vytvořeno kamennou deskou s vykrojeným čtvrtkruhovým
výţlabkem na spodní hraně. Ve vyšší úrovni je průčelí členěno dvěma velkými okny. Okna jsou
obdélníková se segmentovým záklenkem. Ostění je omítané, pravoúhlé bez profilace, v omítce je
vytvořena jen obvodová lištová šambrána. Okenní výplně jsou pevné kovové, rozdělené ocelovým
dvojitým kříţem na 6 dílů, zasklených šestihrannými terčíky do olova. Shora je průčelí ukončeno
průběţnou římsou, obíhající kromě západního průčelí celý kostel, tvořenou velkým fabionem,
podloţenou po obvodu oblounem.
4.3.3
severní průčelí presbytáře
Boční podélně orientované průčelí, obrácené k břehu řeky Sázavy, po mělkém odsazení o cca
15cm navazuje na severní průčelí lodi. Průčelí je zcela hladké, nečleněné. Spodní část soklu je
obloţena ţulovými kvádříky. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. Ve vyšší
úrovni je průčelí členěno jediným velkým oknem, zcela shodným, jako na severním průčelí lodi.
Okno je obdélníkové se segmentovým záklenkem. Ostění je omítané, pravoúhlé bez profilace,
v omítce je vytvořena jen obvodová lištová šambrána. Okenní výplň je pevná kovová, rozdělená
ocelovým dvojitým kříţem na 6 dílů, zasklených šestihrannými terčíky do olova. Shora je průčelí
ukončeno průběţnou římsou, obíhající kromě západního průčelí celý kostel, tvořenou velkým
fabionem, podloţenou po obvodu oblounem.
4.3.4
severovýchodní průčelí presbytáře
Boční, půdorysně zešikmené průčelí polygonového závěru, obrácené k břehu řeky Sázavy,
východní konec je překryt přístavbou sakristie. Průčelí je zcela hladké, nečleněné, beze stop otvorů.
Spodní část soklu je obloţena ţulovými kvádříky. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené
šedé barvě. Shora je průčelí ukončeno průběţnou římsou, obíhající kromě západního průčelí celý
kostel, tvořenou velkým fabionem, podloţenou po obvodu oblounem. Římsa je nad polygonem
vytvořená z ohýbaných dřevěných proutků, armujících omítkový profil, jak je patrné z prostoru půdy
č. 302.
4.3.5
východní průčelí presbytáře
Čelní východní průčelí polygonového závěru, pravá (severní) polovina je překryta přístavbou
sakristie. Průčelí je zcela hladké, nečleněné, beze stop otvorů. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru,
v přirozené šedé barvě. V horní části těsně pod římsou je drobné větrací okénko ve tvaru obráceného
lichoběţníku,ústící na půdu presbytáře č. 302. Shora je průčelí ukončeno průběţnou římsou,
obíhající kromě západního průčelí celý kostel, tvořenou velkým fabionem, podloţenou po obvodu
oblounem. Římsa je nad polygonem vytvořená z ohýbaných dřevěných proutků, armujících omítkový
profil, jak je patrné z prostoru půdy č. 302.
33
4.3.6
jihovýchodní průčelí presbytáře
Boční, půdorysně zešikmené průčelí polygonového závěru, obrácené k parčíku před kostelem,
východní konec je překryt přístavbou sakristie. Průčelí je zcela hladké, nečleněné. V dolní části
uprostřed je patrná plocha omítky zřetelně odlišné struktury a barevnosti, nezasaţená – na rozdíl od
zbytku ostatních průčelí – vlhkostí. S ohledem na podobnou situaci na vnitřní straně polygonu (viz
presbytář č. 103) nelze vyloučit, ţe se jedná o zbytek staršího okenního otvoru, ovšem nelze to zatím
bez sejmutí exteriérových omítek ani nijak potvrdit (můţe se jednat např. o plochu po odstraněném
epitafu).66 Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. Shora je průčelí ukončeno
průběţnou římsou, obíhající kromě západního průčelí celý kostel, tvořenou velkým fabionem,
podloţenou po obvodu oblounem. Římsa je nad polygonem vytvořená z ohýbaných dřevěných
proutků, armujících omítkový profil, jak je patrné z prostoru půdy č. 302.
4.3.7
jiţní průčelí presbytáře
Boční podélně orientované průčelí, obrácené k parčíku před kostelem. Průčelí je zcela hladké,
nečleněné. Spodní část soklu je obloţena ţulovými kvádříky. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru,
v přirozené šedé barvě. Ve vyšší úrovni je průčelí členěno jediným velkým oknem, zcela shodným,
jako na severním průčelí lodi a severním průčelí presbytáře. Okno je obdélníkové se segmentovým
záklenkem. Ostění je omítané, pravoúhlé bez profilace, v omítce je vytvořena jen obvodová lištová
šambrána. Okenní výplň je pevná kovová, rozdělená ocelovým dvojitým kříţem na 6 dílů, zasklených
šestihrannými terčíky do olova. V dolní části pod oknem je patrná plocha omítky zřetelně odlišné
struktury a barevnosti, nezasaţená – na rozdíl od zbytku ostatních průčelí – vlhkostí. Shora je průčelí
ukončeno průběţnou římsou, obíhající kromě západního průčelí celý kostel, tvořenou velkým
fabionem, podloţenou po obvodu oblounem.
4.3.8
východní průčelí lodi (jiţní část)
Krátký boční úsek průčelí vyrovnávající větší šířku lodi a uţší, nesymetricky odsazený
presbytář. Průčelí je zcela hladké, nečleněné, beze stop otvorů. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru,
v přirozené šedé barvě. Shora je průčelí ukončeno průběţnou římsou, obíhající kromě západního
průčelí celý kostel, tvořenou velkým fabionem, podloţenou po obvodu oblounem.
4.3.9
jiţní průčelí lodi
Boční podélně orientované průčelí, obrácené do parčíku před kostelem. Průčelí je zcela
hladké. Spodní část soklu je obloţena ţulovými kvádříky. Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru,
v přirozené šedé barvě. Vertikálně je průčelí členěno v nároţích a uprostřed jednou odstupněnými
robustními hranolovými opěrnými pilíři (pilíř v jihovýchodním nároţí je niţší a není odstupněný).
Pilíře mají pultové stříšky, zakryté hladkou kamennou deskou, odstupnění je vytvořeno kamennou
deskou s vykrojeným čtvrtkruhovým výţlabkem na spodní hraně.
Na úrovni přízemí je v pravé – východní polovině otvor vstupních dveří do prostoru
podkruchtí č. 102. Portálek je kamenný (ţula) pravoúhlý, ostění hranolového průřezu je bez
profilace, pouze s obvodovou lištou, která se v dolní třetině zalamuje. Dveře jsou dvoukřídlé dřevěné,
rámové konstrukce (patrná je z rubu, kaţdé křídlo je rozděleno na celkem 6 deskových výplní). Lícová
strana je pokryta šikmo vstřícně skládanými prkénky (švartnami) s ozdobnými hřeby s velkými
hlavicemi. Zámek je jiţ zadlabaný, klika kovaná stáčená do podoby listu, s jednoduchou podloţkou
vykrojeného tvaru. Závěsy na vnitřní straně jsou velmi bohatě tvarované, páskové, rozvětvené a
stáčené, s motivy listů na všech koncích, se skobovitými čepy bez vzpěrky.
66
Pro existenci zaniklého okna by mohla – teoreticky – svědčit obdobná situace na jiţním průčelí presbytáře,
kde je v parapetu dnešního, výše osazeného okna zřetelná obdobná situace.
34
Ve vyšší úrovni je průčelí členěno dvěma velkými okny, shodnými jako na ostatních průčelích
lodi a presbytáře. Okna jsou obdélníková se segmentovým záklenkem. Ostění je omítané, pravoúhlé
bez profilace, v omítce je vytvořena jen obvodová lištová šambrána. Okenní výplně jsou pevné
kovové, rozdělené ocelovým dvojitým kříţem na 6 dílů, zasklených šestihrannými terčíky do olova.
Shora je průčelí ukončeno průběţnou římsou, obíhající kromě západního průčelí celý kostel,
tvořenou velkým fabionem, podloţenou po obvodu oblounem.
4.3.10 jiţní průčelí sakristie
Postranní průčelí je orientované do parčíku před kostelem. Průčelí je zcela hladké. Omítka
novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. V přízemí jsou vstupní dveře do sakristie č. 104
v hladké dřevěné zárubni. Dveře jsou jednokřídlé, dřevěné, rámové konstrukce (patrná je z rubu,
křídlo je rozděleno na celkem 3 deskové výplně). Lícová strana je pokryta šikmo vstřícně skládanými
prkénky (švartnami) s ozdobnými hřeby s velkými hlavicemi. Zámek je jiţ zadlabaný, klika kovaná
stáčená do podoby listu, s jednoduchou podloţkou vykrojeného tvaru. Závěsy na vnitřní straně jsou
sloţitě tvarované, v zásadě esovité vegetabilního vzhledu, čepy skobovité se vzpěrkou, tvarovanou ve
shodě se závěsem. V patře je drobné obdélníkové (téměř čtvercové) okénko, výplň tvoří dřevěné
ţaluzie v jednoduchém nezlém dřevěném rámu. Průčelí je ukončeno profilovanou římsou, vysazenou
z cihel, profil je taţený v omítce, ve skladbě (zdola) odsazený čtvrtobloun – odsazený fabion.
4.3.11 východní průčelí sakristie
Čelní průčelí je orientované do parčíku před kostelem. Průčelí je zcela hladké. Omítka
novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. V přízemí v ose je drobné obdélníkové okénko
bez výplně, ve špaletách je osazena provlékaná mříţ z hranolových prutů. V patře je v ose drobné
obdélníkové (téměř čtvercové) okénko, výplň tvoří dřevěné ţaluzie v jednoduchém nezlém dřevěném
rámu. Průčelí je ukončeno profilovanou římsou, vysazenou z cihel, profil je taţený v omítce, ve
skladbě (zdola) odsazený čtvrtobloun – odsazený fabion.
4.3.12 severní průčelí sakristie
Zadní průčelí je orientované ke břehu Sázavy. Průčelí je zcela hladké, bez otvorů (v přízemí i
patře jsou ale v severní stěně niky se šikmými špaletami a segmentovými záklenky, které mohou být
dokladem zaniklých otvorů). Vodorovně je přibliţně na úrovni patra rozděleno mělkým ústupkem.
Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. Průčelí je ukončeno profilovanou římsou,
vysazenou z cihel, profil je taţený v omítce, ve skladbě (zdola) odsazený čtvrtobloun – odsazený
fabion.
4.3.13 západní průčelí sakristie (severní část)
Zadní skryté průčelí je orientované ke břehu Sázavy. Průčelí je zcela hladké, bez otvorů.
Omítka novodobá, tvrdá, bez nátěru, v přirozené šedé barvě. Průčelí je ukončeno profilovanou římsou,
vysazenou z cihel, profil je taţený v omítce, ve skladbě (zdola) odsazený čtvrtobloun – odsazený
fabion.
4.3.14 střechy
Střecha lodi i presbytáře je sedlová, atypicky řešená, pouze nad východní stranou závěrového
polygonu presbytáře je strmá valba. Boční šikmé strany závěrového polygonu mají podobu
zborcených ploch, stejně jako vyrovnání půdorysného zlomu v místě napojení širší lodi a uţšího
presbytáře na jiţní straně. Tvar střechy je výrazně změkčen námětky, nad západním štítem je vztyčena
dřevěná věţ. Střecha je pokryta prejzy do malty. Na východním konci hřebene je jednoduchý kříţek
vytvořený z ţelezného tyčového profilu.
35
Sakristie má střechu sedlovou (resp. valbovou), na západní straně připojenou k vyšší zdi
presbytáře, na východní straně ukončenou plnou valbou. Tvar je opět změkčen námětky. Krytina je
tvořena keramickými vlnovkami (Holandky).
4.3.15 věţ
Věţ vyrůstá z hřebene střechy nad západním štítovým průčelím, od kterého je odsazena o
tloušťku zdiva štítu. Horizontálně je věţ rozdělena dřevěnou římsičkou ve skladbě profilů odsazený
výţlabek – odsazený obloun do dvou etáţí. Spodní je na jiţní, západní a severní straně otevřena
obdélníkovými, segmentově završenými okenními otvory. Výplně jsou dvoukřídlé, s pohyblivými
ţaluziemi, zasazenými do obvodového rámu. Závěsy jsou vnější nezdobené rohové, čepy skobovité
s jednoduše tvarovanou vzpěrkou. Východní strana (směrem k hřebeni střechy) je otevřena dvěma
menšími segmentově završenými okénky. Výplně okének jsou jednokřídlé, rozdělené do čtyř tabulek.
Spodní etáţ je bedněná, oplechovaná.
Vrchní etáţ je na jiţní, západní a severní straně opatřena velkým, na plechu namalovaným
ciferníkem hodin. Zadní (východní) strana je bez ciferníku. Vrchní etáţ je bedněná, oplechovaná.
Shora je ukončená bohatší profilovanou dřevěnou římsou ve skladbě (zdila) čtvrtobloun – odsazení –
čtvrtobloun – deska.
Zajímavě tvarově řešená je střecha věţe. Spodní část tvoří nízký, plechem pokrytý jehlanec.
Na něj je nasazena osmiboká lucerna, tvořená nezdobenými dřevěnými sloupky, s rovnými překlady a
stylizovanými trojbokými frontony nad kaţdým otvorem. Z lucerny pak vyrůstá velmi vysoký vrchní
osmiboký jehlan, zakončený makovicí a hrotnicí s plechovým motivem slunce s vystřiţeným
christogramem IHS a hvězdou ve vrcholku. Celá střecha je pokryta falcovaným plechem.
36
DENDROCHRONOLOGICKÉ DATOVÁNÍ
(VÝZKUMNÁ ZPRÁVA Č. 095A-09)
5
Dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků kostela
sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě
Zpracoval: Ing. Tomáš Kyncl, Eliášova 37, Brno 616 00, IČO 75758041
říjen 2009
5.1 Úvod
Náplní výzkumné zprávy je dendrochronologické datování dřevěných prvků. Ukáţí-li se jejich
letokruhové řady spolehlivě synchronizovatelné s absolutně datovanou standardní letokruhovou
chronologií, je výsledkem absolutní datování jednotlivých letokruhů zkoumaných dřevěných prvků.
Pokud je zjištěn podkorní letokruh, pak je jeho datace rokem skácení stromu pouţitého ke zhotovení
prvku. Rok skácení stromu ovšem nemusí být totoţný s rokem výstavby objektu, protoţe je třeba
připočítat dobu potřebnou pro opracování případně i sušení dřeva.
Obsahem zprávy je dendrochronologické datování konstrukčních prvků kostela sv. Kateřiny
v Havlíčkově Brodě.
5.2 Zpracovaný materiál
Vzorky pro datování byly získány z konstrukčních prvků krovů nad lodí, presbytářem a
sakristií, z prvků ztuţení kleneb, z konstrukce věţe a z nosných prvků oltáře. Většina vzorků byla
odebrána pomocí Presslerova nebozezu. Šířky letokruhů na deskách nosné konstrukce oltáře byly
změřeny na fotografiích viditelných tangenciálních řezů. Celkem tak byly vyhodnoceny vzorky z 22
konstrukčních prvků (tab. 2).
Determinace dřeva byla provedena pomocí běţných xylotomických metod (Schweingruber
1990) – 17 prvků bylo zhotoveno ze smrkového a 1 z jedlového dřeva. V případě desek oltáře bylo
moţné druh dřeva stanovit pouze na základě makroskopických znaků, neumoţňující přesné určení
dřeviny. Tyto prvky byly zhotoveny ze smrkového, nebo jedlového dřeva.
5.3 Metoda dendrochronologického zpracování
Bylo pouţito standardních metod chronologie šířek letokruhů, popsaných mj.: Kyncl 2005,
Cook & Kairiukstis 1990. Tyto metody zahrnují:
a) měření šířek letokruhů
b) relativní synchronizaci získaných letokruhových řad
c) standardizaci letokruhových řad
d) pokus o absolutní datování vůči standardním chronologiím jednotlivých dřevin
37
ad a) měření šířek letokruhů na vývrtech bylo provedeno pomocí polohového měřícího
zařízení TimeTable s automatickým vstupem dat do počítače. Pro změření letokruhových profilů na
fotografiích byl vyuţit program OSM32,
ad b) letokruhové křivky byly navzájem porovnány a relativně synchronizovány. Soubory
navzájem synchronních křivek byly průměrovány do sumárních křivek,
ad c) před vlastním průměrováním synchronizovaných letokruhových křivek byly
z jednotlivých letokruhových řad odstraněny dlouhodobé růstové trendy. Pro jejich eliminaci byla
zvolena spline funkce o délce 25 let,
ad d) pokus o absolutní datování byl proveden pomocí programu PAST. Tento program
zahrnuje verifikaci dat a synchronizaci letokruhových řad se standardní chronologií. Při pouţití tohoto
programu je míra podobnosti porovnávaných řad resp. chronologií posuzována pomocí korelačního
koeficientu a koeficientu souběţnosti (Gleichlaufigkeit) po standardizaci pomocí vysokofrekvenčních
filtrů dle Hollsteina (1980) a metodou Baillie & Pilcher (1973). Nalezená synchronní pozice byla
ověřena v programu Cofecha, kde byl vypočítán korelační koeficient bez pouţití výše uvedených
filtrů.
5.4 Pouţité standardní chronologie a srovnávací
letokruhové řady
Pro datování smrkového dřeva byla pouţita standardní chronologie smrku pro Moravu (smmo05 – 1333 – 1997), jehličnaté desky oltáře byly porovnány také se standardní chronologií jedle pro
Moravu (je-mo05 – 1056 – 1996). Oba standardy byly sestaveny v Botanickém ústavu AV ČR
v Průhonicích.
5.5 Výsledky
5.5.1
Relativní datování
Letokruhové křivky smrkových trámů z krovů kostela bylo moţné relativně synchronizovat do
54 let dlouhé průměrné chronologie označené R97havlbrod-katerinaPC1 (graf 1). Letokruhové křivky
smrkového trámu ztuţení klenby lodi, prahového trámu starší věţe a jednoho trámku nosné konstrukce
oltáře byly synchronizovány do 83 let dlouhé průměrné chronologie označené R97havlbrodkaterinaPC2. Letokruhové křivky smrkových trámů věţe byly sumarizovány do 72 let dlouhé
chronologie označené R97havlbrod-katerinaPC3 (graf 3). Letokruhové křivky většiny vyhodnocených
desek oltáře se podařilo sumarizovat do 71 let dlouhé chronologie R97havlbrod-katerinaCO (graf 3).
Letokruhové křivky konstrukčních prvků R9750, R9752, R9760 a R9763 byly datovány samostatně.
5.5.2
Absolutní datování
Porovnání sestavených průměrných chronologií se standardní chronologií smrku vedlo
k nalezení spolehlivých synchronních pozic (tab. 1) datujících poslední letokruh řady PC1 do roku
1661 (graf 5), letokruhové řady PC2 do roku 1712 (graf 6), letokruhové řady PC3 do roku 1851 (graf
7) a letokruhové křivky CO do roku 1624 (graf 8). Datace desek oltáře (CO) byla jednoznačně
potvrzena také srovnáním se standardní chronologií jedle. Ţádnou ze samostatně vyhodnocených
letokruhových křivek se datovat nepodařilo.
38
sm-mo05
(1333 – 1997)
R97havlbrod-katerinaPC1
R97havlbrod-katerinaCO
5,98**; 8,42**; 78,7%**; 54
0,79 (t=9,29**)
7,34**; 10,5**; 70,5%**; 83
0,70 (t=8,82**)
7,58**; 7,74**; 77,1%**; 72
0,73 (t=8,94**)
4,9**; 4,31**; 72,5%**; 71
0,40 (t=3,63**)
je-mo05
(1056 - 1996)
4,09**; 5,04**; 74,6%**; 71
0,46 (t=4,3**)
Tab. 1: Hodnoty t-testu korelačního koeficientu po standardizaci letokruhových řad pomocí pětiletého
klouzavého průměru (první číslo) a metodou popisovanou Hollsteinem (1980) (druhé číslo). Dále je
uvedena hodnota koeficientu souběžnosti (GI) a délka překrytí srovnávaných letokruhových řad.
V druhém řádku jsou uvedeny hodnoty korelačního koeficientu a odpovídajícího t-testu (t) získané
v programu Cofecha. Hodnoty označené *) jsou signifikantní na hladině významnosti 99,5 %, **)
signifikantní na hladině významnosti 99,95%.
5.5.3
Rok kácení stromů – datování podkorních letokruhů
Podkorní letokruhy datující rok kácení pouţitých stromů se dochovaly na většině z datovaných
trámů. U části prvků byl podkorní letokruh jiţ zcela vytvořen (včetně pozdního dřeva) coţ znamená,
ţe tyto stromy byly káceny v době vegetačního klidu (cca říjen – duben). Většina konstrukčních prvků
krovů však měla podkorní letokruh neúplný - tyto stromy byly káceny v průběhu následující vegetační
sezóny (cca květen - září). V případě prvků bez dochovaného podkorního letokruhu bylo moţné
stanovit pouze nejmladší rok, po kterém byly stromy pokáceny (datace se znaménkem +).
Podkorní letokruhy na trámech krovů kostela a na stropních trámech sakristie přirostly
v letech 1661 a 1662. Ztuţující trám klenby lodi je datován podkorním letokruhem z roku 1699.
Prahový trám starší věţe a trámek nosné konstrukce oltáře mají podkorní letokruhy datovány do roku
1712. Podkorní letokruhy zachycené na trámech věţe přirostly v roce 1851. Detailní přehled výsledků
je uveden v tabulce 2.
5.6 Závěr
Krovy nad lodí, presbytářem a sakristií kostela sv. Kateřiny byly zhotoveny ze smrků
pokácených na přelomu let 1661/62 a v létě roku 1662. Vyhodnocený trám ztužení klenby lodi
byl zhotoven ze smrku pokáceného v letech 1699/00. Prahový trám starší konstrukce věže byl
zhotoven ze smrku pokáceného v letech 1712/13. Stávající konstrukce věže byla postavena ze
smrků pokácených v letech 1851/52.
Desky nosné konstrukce oltáře byly zhotoveny z jedlí, nebo smrků pokácených někdy po
roce 1624. Datovaný trám ztužujícího rámu oltáře byl vyroben ze smrku pokáceného na
přelomu let 1712/13.
Poznámka:
V případě, že budou výše uvedené výsledky dendrochronologické analýzy zapracovány do odborných
textů, je žádoucí, aby tyto byly před publikováním autorovi postoupeny ke kontrole. Důvodem je
zamezení případným nepřesným interpretacím.
39
5.7 Literatura:
–
Baillie M.G.L., Pilcher J.R. 1973: A simple cross-dating program for tree-ring
research. Tree-ring Bulletin 33: 7-14.
–
Cook E.R., Kairiukstis L..A. (eds., 1990): Methods of dendrochronology. Kluwer
Acad. Publ., Dodrecht – Boston – London.
–
Kyncl J. 2005: Dendrochronologické datování dřeva. In. Vinař a kol.: Historické
krovy II. Grada, s. 156-170.
–
Schweingruber, F.H., 1990: Microscopic wood anatomy. 3. ed. Birmensdorf, WSL.
226 s.
V Brně dne 18. 11. 2009
Tomáš Kyncl
40
objednal
J. Pešta
kraj / okres
Vysočina / Havlíčkův Brod
nadmořská výška
adresa
Rybářská 2281
288 02 Nymburk
obec
Havlíčkův Brod
zeměpisná šířka
telefon
e-mail
ulice (orientační číslo)
zeměpisná délka
[email protected]
číslo popisné
zpracoval
Pešta J.
datum odběru
23. 10. 2009
objekt
datoval
Kyncl T.
číslo
způsob
oprac.
značka
tloušťka
cm
délka
cm
WK
konstrukce
popis prvku
poznámka
číslo
vzorku
dřevina
počet
letok. /běl
datum
skácení
13
A
sakristie - krov
krajní Z krokev
R9743
smrk
54
1662 l
14
A
sakristie - strop
stropní (vazný) trám - 2. od V
R9744
smrk
40
1662 l
15
A
sakristie - strop
stropní (vazný) trám - 3. od V
R9745
smrk
47
1661/62
16
17
18
A
sakristie - krov
vazný trám - příčný rám při Z stěně
smrk
39
1662 l
V
A
presbytář - krov
1. vazný trám od V
R9746a
7
R9748
smrk
49
1662 l
19
V
A
presbytář - krov
1. vazba od V - sloupek na J straně
R9749
smrk
36
1661 +
20
A
presbytář - krov
2. vazba od V - sloupek na S straně
R9750
jedle
56
-
21
A
presbytář - zaniklá věţ
základový trám
R9751
smrk
53
1712/13
22
A
presbytář
trám ztuţení na V straně (druhotně pouţitý)
R9752
smrk
71
-
23
A
presbytář - krov
výměna základového roštu na V straně
R9753
smrk
32
1661/62
24
A
loď - krov
2. vazný trám od V
R9754
smrk
46
1662 l
25
A
loď
ztuţující rám
R9755
smrk
70
1699/00
26
A
loď - krov
krátče na S straně, 1. od V (druhotně pouţitý)
R9756
smrk
40
1662 l
27
A
loď - krov
1. sloupek na S straně od V
R9757
smrk
32
1662 l
41
číslo
způsob
oprac.
značka
tloušťka
cm
délka
cm
WK
konstrukce
popis prvku
poznámka
číslo
vzorku
dřevina
počet
letok. /běl
datum
skácení
28
A
Z věţ
střední štenýř na V straně
R9758
smrk
66
1851/52
29
A
Z věţ
V příčný trám základového roštu
R9759
smrk
72
1851/52
30
A
oltář
tesařský rám - horní paţdík
R9760
smrk
37
-
31
A
oltář
tesařský rám - střední sloupek
R9761
smrk
67
1712/13
32
N
oltář
sokl sochy sv. Šebestiána
vrt
foto 6140
foto 6141-42
R9762
jehličnan
73
1624+
33
N
oltář
vnitřní konstrukce - boční deska
foto 6143-45
R9763
jehličnan
76
-
34
N
oltář
zadní strana - příčná deska
foto 6146
R9764
jehličnan
48
1619+
35
N
oltář
vnitřní zadní deska
foto 6147-49
R9765
jehličnan
67
1620+
R9743+44+45+46+47+48+49+53+54+56+57
smrk
54
1661
R9751+55+61
smrk
83
1712
R9758+59
smrk
72
1851
R97havlbrod-katerinaCO
R9762+64+65/1+65/2
jehličnan
71
1624
Tab. 2: Přehled parametrů vzorků odebraných z dřevěných konstrukčních prvků kostela sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě. Doba kácení použitého stromu je uvedena ve sloupci „datum
skácení“ ve tvaru např. 1806/07- strom kácen na přelomu let 1806 – 1807; 1662 l - strom kácen v létě roku 1662; 1624+ - strom kácen někdy po roce 1624 (vzorek bez podkorního
letokruhu). V silně orámované části tabulky jsou uvedeny parametry sestavených průměrných chronologií.
42
Graf 1: Letokruhové křivky smrkových trámů synchronizované do chronologie R97havlbrod-katerinaPC1.
Graf 2: Letokruhové křivky smrkových trámů synchronizované do chronologie R97havlbrod-katerinaPC2.
Graf 3: Letokruhové křivky smrkových trámů věže synchronizované do chronologie R97havlbrod-katerinaPC3.
43
Graf 4: Letokruhové křivky desek z konstrukce oltáře synchronizované do chronologie R97havlbrod-katerinaCO.
Graf 5: Porovnání průměrné chronologie smrkových trámů R97havlbrod-katerinaPC1 se standardní chronologií
smrku pro Moravu (sm-mo05).
smrku Moravu (sm-mo05).
44
smrku Moravu (sm-mo05).
Graf 8: Porovnání průměrné chronologie desek R97havlbrod-katerinaCO se standardní chronologií jedle pro Moravu
(je-mo05).
Letokruhové indexy sestavených
průměrných chronologií (formát
Heidelberg)
HEADER:
Keycode=R97havlbrod-katerinaPC1
Length=54
DateEnd=1661
Species=PCAB
Location=Havlíčkův Brod
PersID=TK
Comment=R9743+44+45+46+47+48+49+53+54+5
6+57
DATA:Tree
106 123 75 96 83 122 108 84 59
109
108 86 143 121 145 96 106 86 82
76
124 114 108 70 102 105 104 98 40
61
41 115 111 115 123 106 74 109 92
122
128 127 127 96 89 46 82 106 107
141
125 96 81 92 0 0 0 0 0 0
HEADER:
Length=83
DateEnd=1712
Species=PCAB
PersID=TK
Comment=R9751+55+61
DATA:Tree
160 86 130 109 97 70 50
139
80
68
86
121
112
89
72
79
117
62
78
126
106
81
79
141
70 128
84
92
42 100 130 114 108
86
96
97
69 105 113 105 117
106 105
80 123 130
81 119 121
96 116 125 110
69 117 135
91 106
94
58
101 128 150 131 151 121
81
87
52 103
83
68
66 72 100 104 62 74 56 86 91
116 194 0 0 0 0 0 0 0
HEADER:
Keycode=R97havlbrod-katerinaCO
Length=71
DateEnd=1624
Species=CONI
PersID=TK
Comment=R9762+64+651+652
DATA:Tree
129 116 75 86 100 75
115
105 98 117 111 122 89
78
113 94 118 100 70 102
102
112 119 102 95 129 117
85
112 79 64 88 128 96
78
93 110 123 108 92 133
104
122 122 69 61 113 112
91
93 0 0 0 0 0 0 0
HEADER:
Length=72
DateEnd=1851
Species=PCAB
PersID=TK
Comment=R9758+59
DATA:Tree
134 107 94 152 84 90 100
91
57 92 82 98 74 72 120
128
72 134 82 71 132 138 97
77
85 48 80 155 142 150 112
77
108 85 72 35 100 101 118
136
126 128 152 120 62 46 66
104
94 122 90 92 106 118 90
96
95 130 0 0 0 0 0 0 0
132
79
72 138
117
74
134
84
69 134
78 113
82 100
0
74 108 124
103
94
76
89
91 106
82
83 115
96 105 114
88
116
0
78
82
88 119
0
45
6
PŘEHLED STAVEBNÍHO VÝVOJE
6.1 Úvod
Kostel sv. Kateřiny patří mezi památky, o nichţ máme k dispozici jen minimum informací.
Archívní rešerše s důkladnou historii objektu dosud není zpracována, takţe jsme v tomto směru odkázáni
na skoupé zprávy v literatuře (nejvíce Petr František, který se roku 1928 věnoval dějinám brodského
špitálu). Také stavba sama o sobě prakticky neobsahuje jednoznačně datovatelné prvky (s výjimkou
dřevěných konstrukcí krovu ) a nemůţeme se tedy opřít o nějaký jednoznačný slohový rozbor. Veškerá
interpretace historie objektu je tedy do značné míry hypotetická a je ji nutno brát s příslušnou rezervou.
V současné době jiţ nelze předpokládat, ţe by stavba sama o sobě mohla poskytnout další
informace k upřesnění jejího vývoje bez destruktivního zásahu. Další upřesnění datování by bylo moţné
očekávat jedině od archeologického výzkumu, nebo hloubkového průzkumu doprovázeného sejmutím
omítek. Velmi důleţité by bylo také zpracování kompletní archívní rešerše pro kostel.
6.2 Nejstarší (středověké) období
Město Havlíčkův Brod (dříve Smilův, pak Německý) vzniklo na místě raně středověké osady na
místě důleţité dálkové „Haberské― stezky z Čech na Moravu, při jejím brodu přes řeku Sázavu. Osada je
tradičně (asi vcelku správně) spojována s vřetenovitým náměstím – Koňským trhem― při západním okraji
středověkého jádra města (dnes jiţ zaniklým). V lokalitě současně probíhala snad jiţ od 30. let 13. století
těţba stříbra.
Někdy před rokem 1261, dle J.V. Šimáka snad roku 1256, došlo na místě k vysazení významného
poddanského města velmoţem Smilem z Lichtenburka. Přes právní postihy ze strany krále Přemysla
Otakara II. ve snaze zbrzdit rozvoj města, konkurujícího blízké královské Jihlavě, byl Brod od počátku
významným městem s přirozenou funkcí ekonomického centra velkého regionu. Výstavba kamenných
hradeb byla realizována po roce 1310. Město utrpělo během válečných zmatků na počátku 14. století a
poţárem roku 1340. Další katastrofou bylo dobytí, vyvraţdění a úplné zničení města husity roku 1422,
město pak zůstalo po 7 let téměř pusté. Roku 1472 bylo město napadeno vojsky města Jihlavy.
Počátky brodského špitálu a kostela sv. Kateřiny zůstávají nejasné. Špitály byly svou existencí
úzce vázány na městské zřízení, pro které plnily charitativní a sociální funkci, proto můţeme jeho počátky
hledat patrně ve druhé polovině 13. století. Brodský špitál bývá povaţován za jeden z nejstarších
v Čechách. První bezpečný doklad o jeho existenci pochází z roku 1319 a je obsaţen v listině vydané
22. března 1319, týkající se odpustků vztaţených ke kostelu sv. Kateřiny.
Vznik špitálu tedy můţeme oprávněně uvaţovat před tímto datem. V této souvislosti je zajímavá
ještě jedna skutečnost: patrocinium kostela sv. Kateřiny není zcela typické pro špitál – očekávali bychom
jiné zasvěcení, jako v jiných městech (sv. Alţběta, Všech svatých, sv. Ducha, Nejsvětější Trojice, Boţího
Těla apod.). Sv. Kateřina (Alexandrijská) patří mezi světce – patrony horníků. S jistou rezervou tedy
můţeme existenci kostela spojit s existencí brodských stříbrných dolů, které proţívaly vrcholné období
právě ve druhé polovině 13. století (od 14. století těţba stagnovala aţ po husitských válkách zcela
upadla). Kostel sv. Kateřiny v Brodě se proto někdy tradičně označuje jako „hornický kostel―. Zasvěcení
sv. Kateřině má ovšem také kostel na dolním předměstí (Nové Město) v Chrudimi, který slouţil téţ jako
farní kostel.
Pro historii kostela je důleţitá i jeho poloha. Špitály ve městech vznikaly zpravidla před
hradbami, nebo alespoň v blízkosti hradeb. Obvyklá poloha byla v blízkosti vodoteče, nebo před dolní
bránou (či v jejím sousedství) – Cheb, Broumov, Bor a další. Této poloze přesně brodský kostel
sv. Kateřiny odpovídá – je situován vně hradeb města, před dolní bránou, ještě navíc v těsné blízkosti
vodoteče.
S ohledem na tyto, byť skoupé informace je nepochybné, ţe kostel sv. Kateřiny vznikl nejpozději
na přelomu 13. a 14. století, spíše však ještě dříve. V dnešní stavbě se ovšem nedochovaly ţádné
umělecko-historické články, které by umoţňovaly byť jen rámcové datování stavby, nebo její části do
středověkého období. Za středověký prvek sice můţeme povaţovat opěrné pilíře lodi, ovšem jak vyplývá
46
z konfrontace se starší mapovou dokumentací, ještě v první polovině 19. století se nacházely v jiné poloze
neţ dnes a jejich vypovídací schopnost je tudíţ v tomto směru omezená. Navíc samotný prvek opěrného
pilíře nevykazuje ţádné moţnosti bliţšího datování. To platí i pro polygonálně uzavřený presbytář. Tento
dispoziční prvek sice provází většinu středověkých kostelů, ovšem setkáváme se s ním běţně i v mladších
obdobích.
Přesto je moţné předpokládat, ţe je to právě presbytář, který je nejstarší – byť přesněji
nedatovatelnou – částí stavby. Vedou k tomu následující anomálie stavby:
–
presbytář je vzhledem k lodi umístěn nesymetricky (posunut směrem k severu) a je mírně půdorysně
natočen oproti podélné ose lodi
–
zdivo presbytáře je silnější neţ zdivo lodi
–
presbytář byl původně niţší neţ dnes – svědčí o tom zcela atypické převýšení dnešní klenby nad
korunu zdiva polygonu, které je z vnější strany maskováno tenkou nadezdívkou (tzn. klenba je mladší
neţ zdivo)
–
nejasné stopy na novodobé omítce (absence vlhkosti, odlišná struktura, praskliny) ukazují na
existenci dvou oken v jiţní a jihovýchodní stěně, níţe neţ je dnešní okno.
Samy o sobě tyto informace nepostačí na přesnější datování stavby. Polygonální presbytář bez
opěráků tak mohl vzniknout v podstatě kdykoliv od druhé poloviny 13. století aţ po počátek 17. století
(musíme ovšem počítat s téměř jistým zničením kostela během husitských válek). Vzhledem k poměrně
širokým proporcím presbytáře i absencím průvodních znaků sakrální gotické architektury (sedile,
sanktuarium) se rámcově přikláním spíše k mladšímu datování do 16. – počátku 17. století (coţ bylo
období velkého rozkvětu města).
Tím nelze vyloučit, ţe i další stavby nemohou být ještě středověkého původu. Také loď vykazuje
určité anomálie – severní stěna je pod klenbou vylehčena hrotitými (ovšem cihelnými) pasy, coţ můţe
ukazovat na uţití starší konstrukce. Určité náznaky tušíme i z téměř čtvercového půdorysu lodi a konečně
z existence opěrných pilířů, přestoţe jejich vztah nestarší stavbě byl výše popřen.
Ţádné další informace o nejstarší – tedy středověké – stavební etapě kostela nelze na základě
současných znalostí zjistit.
6.3 Pozdně renesanční (?) – přístavba lodi
Ze skoupých informací následujících staletí známe vesměs jen odkazy na majetkové poměry
brodského špitálu, nikoliv informace o jeho stavební podobě. Prvním záchytným bodem je aţ rok 1636. V
neděli dne 6. dubna 1636 špitál do základů vyhořel „i s dvorem špitálským, s dobytkem, s obilím ssutým i
v slámě, také kostel sv. panny Kateřiny s 4 domky sousedskými při tom špitále stojícími ...―. další
pohromou byla velká povodeň na Sázavě roku 1638, která odnesla velký dřevěný most přes Sázavu (s
ohledem na polohu kostela u břehu řeky lze očekávat jeho poškození).
Jiţ od roku 1636 se objevují odkazy na obnovu kostela sv. Kateřiny (zejména odkaz Kateřiny
Polcové). Podle předpokladů literatury byl špitál v letech 1639-42 „od základů― nově vystavěn. Co to
přesně znamená, resp. jaký byl podíl zachovaných starších konstrukcí ve stavbě kostela není moţné
zjistit. Pokud bychom ovšem připustili, ţe staršího původu je presbytář, pak by mohlo v uvedené době
dojít k novostavbě (nebo alespoň zásadní) přestavbě lodi, která je – jak bylo výše prokázáno – vývojově
mladší, neţ presbytář. Nelze ovšem zcela vyloučit ani variantu, ţe aţ v této době vznikl dnešní presbytář
a loď je aţ výsledkem mladší přestavby ze 60. let 17. století, ovšem s ohledem na nevelký časový odstup
obou doloţených přestaveb je to však méně pravděpodobné.
Předpokládáme li první moţnost, pak by byla v uvedené době nově postavena kostelní loď, a to
nesymetricky ke staršímu presbytáři, napojujícímu se pod mírně šikmým úhlem. Loď byla vystavěna
v době pozdní renesance. Styl renesanční sakrální architektury se v řešení dispozice staveb nijak zvlášť
nelišil od gotického období, odlišné byly jen výrazové prostředky. Předpokládáme, ţe stavby byla
obdélníková jiţ v dnešním půdorysu, vybavená snad opěráky (byť v mírně odlišné poloze, neţ dnes).
47
Předpokládáme rovněţ, ţe jiţ v době pozdně renesanční přestavby byl zaklenut presbytář, nebo se
jeho zaklenutí alespoň uvaţovalo. Jedním z mála architektonických detailů, kterými stavba disponuje,
jsou patky (konzoly) klenby presbytáře, které se spíše neţ baroknímu období blíţí renesanční
architektuře. Profilované konzoly i se zajímavě tvarovanými konkávními náběhy jsou ovšem ve svém
stylovém pojetí silně rustikální a nelze tedy vyloučit naopak ani jejich pozdější vznik aţ při přestavbě ve
druhé polovině 17. století.
Sama dnešní klenba je však patrně aţ pozdější. Jak bylo výše uvedeno, klenba je vyvýšena nad
úroveň obvodového zdiva presbytáře a souvisí s tenkou obvodovou nadezdívkou polygonu, která je zase
nepochybně časově spojená s dnešním krovem. Křehká konstrukce nadezdívky nenese stopy poţáru,
stejně jako čela kleneb a tedy nepochybně nemůţe patřit pozdně renesanční etapě, která zanikla po
dvaceti letech dalším zhoubným poţárem (viz dále). Také klenba sama nenese jiţ ţádné stopy renesanční
tektoniky, např. typické vytaţené omítkové hřebínky. Určitým důkazem, ţe dnešní klenba je aţ pozdější
neţ konzoly, lze spatřovat právě v anomálně tvarovaných nábězích, které snad měly za úkol ztlumit
neúnosný výškový rozdíl mezi nízko zaloţenými konzolami a poměrně vysokou klenbou.
Předpokládáme tedy, ţe po poţáru nově zřízený kostel byl během obnovy v letech 1639-42
postaven jiţ v dnešním půdorysném rozsahu, ovšem dosud s niţším presbytářem (ať jiţ klenutým, či
plochostropým) a plochostropou lodí.
6.4 Raně barokní přestavba
Další zkáza na sebe nenechala dlouho čekat. Relativně nově obnovený kostelík byl dne 25. května
1662 opět zničen obrovským poţárem, kterému padla za oběť třetina města. Vzápětí po zhoubném poţáru
byl kostel obnoven. Toto datum můţeme jako první jiţ bezpečně ztotoţnit s poznatky získanými přímo ze
stavby exaktní formou. Na přelom let 1661/62, resp. do roku 1662 jsou datované základy veškerých
krovových konstrukcí celého kostela.
Teoreticky je moţné i to, ţe aţ při přestavbě po poţáru v roce 1662 byla postavena teprve celá
loď (a presbytář při předchozí pozdně renesanční etapě), ovšem přidrţíme se první moţnosti, tedy ţe
presbytář je zbytkem nějaké blíţe neznámé starší stavby a loď je výsledkem přestavby (znovupostavení)
kostela v letech 1639-42.
Kostel byl při raně barokní přestavbě v roce 1662 sjednocen do dnešní výškové úrovně bez
odlišení lodi a presbytáře. Presbytář byl nově zaklenut valenou cihlovou klenbou se styčnými výsečemi.
Jak bylo výše uvedeno, klenba přesahuje korunu zdiva polygonu (čela lunet klenebních výsečí vystupují
do prostoru půdy) a polygon obíhá subtilní nadezdívka. To je samo o sobě pádným důkazem pro raně
barokní původ celé klenby, coţ potvrzuje i její podoba bez hřebínků či lišt a v neposlední řadě i dvojice
oválných zrcadel na klenbě. Současně byl vyklenut patrně také vítězný oblouk. Loď byla dosud
nezaklenutá, jak vysvětlíme dále.
Na výškově sjednocený obvod stavby byl zaloţen nový krov. Krov představuje archaickou
variantu stojaté stolice s hambálky. Místní regionální variantou je osedlání krokví přes pozednice, nikoliv
jejich začepování do vazných trámů či krátčat, jak bychom očekávali. Vazné trámy přitom jsou jen
v plných vazbách, v mezilehlých jsou nahrazeny krátčaty do výměn. Důvod tohoto řešení neznáme,
autorem SHP však bylo zjištěno i u poněkud mladšího krovu domu čp. 55 na náměstí. Stolice krovů
presbytáře i lodi jsou shodně řešené a liší se jen výškou a polohou. Velmi neobvyklé je i dosti krkolomné
řešení polygonu strmou valbou na konci sedlové střechy, zatímco boční strany tvoří zborcené plochy.
Přestoţe je tato část krovu mladší, nelze předpokládat, ţe by se předchozí varianta krovu nad závěrem
výrazněji lišila.
Velmi neobvyklé konstrukční řešení krovu, obsahující pokrokové prvky (výměny s krátčaty,
osedlání krokví přes pozednice) se ovšem pro řešení kostela s ohledem na rozpon krovu příliš nehodilo.
Ani kvalita tesařské práce není příliš vysoká, krov je zřetelně dimenzovaný jen na lehkou krytinu. Lze
tedy vyslovit názor, ţe zastřešení bylo realizováno ve velkém spěchu po poţáru snad tesaři, pracujícími
na vyhořelých měšťanských domech. V tomto případě je takovéto řešení opodstatněné, neboť při osedlání
krokví přes pozednice je zabráněno roztlaku (který za normálních okolností drţí vazné trámy) vzájemným
rozepřením sedlových střech mezi jednotlivými, štítově orientovanými domy.
48
Další změnou oproti předchozímu stavu byla přístavba sakristie. Sakristie byla od počátku řešena
jako patrová přístavba, umístěná z těţko pochopitelných důvodu asymetricky k zadní straně závěrového
polygonu presbytáře. Důvodem snad mohla být poloha dnes jiţ zaniklého stavení vlastního špitálu.
Přízemí sakristie bylo klenuté valenou klenbou s trojbokými styčnými výsečemi, a bylo přístupné jednak
úzkými dveřmi z exteriéru a jednak z presbytáře. Nika se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem
v severní stěně i nika ve východní stěně(s dnešním malým okénkem) svědčí také pro existenci nějakých
forem otvorů.
Patro bylo plochostropé (resp. bez zastropení) a obsahovalo patrně depozitář. Původní přístup
neznáme, dnešní vstup po ţebříkovitém schodišti za oltářem presbytáře se jeví jako druhotný (průraz ve
stěně). V této souvislosti se nabízí existence niky se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem
v severní stěně, která se jeví spíše jako zbytek dveří neţ okna (zadní stěna zabíhá za špalety – mohl zde
být např. vnější vstup z pavlače. Pro existenci pavlače by mohl svědčit i ústupek zdiva v severní stěně
sakristie na vnější straně. Definitivně by to však bylo moţné potvrdit či vyvrátit aţ po sejmutí omítek.
Sakristie byla opatřena jednoduchým hambálkovým krovem opět s krokvemi osedlanými do pozednic,
dřevo uţité na jeho stavbu bylo ve shodě se stropem a krovem lodi i presbytáře opět dendrochronologicky
datováno do let 1661/62.
Během raně barokní přestavby se zformovala také v základních rysech dnešní podoba kostela.
Patří k ní především velmi střídmé lištové kamenné portálky (3 ks) a okna se segmentovými záklenky
lištovými šambránami v lodi i presbytáři. Stavba měla patrně také jiţ po barokní přestavbě západní
předsíň, která však zanikla v souvislosti se stavbou nového kamenného mostu v letech 1853-54.
Předpokládáme dále, ţe do druhé poloviny 17. století lze datovat základ dnešního hlavního oltáře.
Řezba oltáře je vybavena boltcovou ornamentikou, která provází raně barokní architekturu druhé
poloviny 17. století (souběţně se stylem tzv. černozlatých oltářů a kazatelen). Dendrochronologické
datování nosné konstrukce oltáře ovšem prokázalo mladší konstrukce, coţ však můţe být dokladem toho,
ţe oltář byl po nějakém poškození rozebrán a znovu sestaven.
6.5 Vrcholně barokní úpravy
Další, literaturou dosud nepředpokládaná, avšak o to významnější přestavba se uskutečnila na
přelomu 17. a 18. století. Do roku 1699 je dendrochronologicky datováno dřevo pouţité na ztuţující rám,
vloţený druhotně do krovu nad lodí kostela. Tento rám má do sebe upevněná šikmá ţelezná táhla, jejichţ
spodní konce procházejí nadezdívkou nad přízedními pilíři lodi a jsou ukončena na jiţním průčelí
závlačemi. Vzhledem k tomu, ţe osazení táhel do mohutných bloků nadezdívek pilířů by bylo stěţí
moţné dodatečně, je vysoce pravděpodobné, ţe rámový věnec datuje vznik přízedních pilířů v lodi a tím i
nepřímo vznik klenby, která je do pilířů svedena. Z půdy je také patrné druhotné přiloţení klenby ve
vztahu k vítěznému oblouku. Klenba byla na rubu ztuţena pasy, vyhýbajícími se vazným trámům krovu,
coţ je další prvek, který klenba presbytáře (vývojově tedy starší) postrádá.
Aţ do této přestavby byla tedy loď patrně plochostropá, i kdyţ lze předpokládat, ţe se jednalo o
dočasné provizorní řešení. Druhotné vloţení klenby lodi mohou dokládat také klenuté přízední pasy při
severní stěně lodi a dva druhotně odříznuté trámy v nadezdívce rovněţ na severní straně lodi, které by
jinak s klenbou kolidovaly.
Z roku 1704 je datováno nejstarší vyobrazení – veduta města od jihu v knihy Františka
Beckovského „Labarum triumphale―. Kostel se špitálem je zde (stejně jako celé město) zakreslen
schematicky, poněkud nevěrohodně působí dvojice západních štítů. Naopak důleţité je to, ţe je nad
presbytářem zakreslena sanktusová věţička a patrně jihovýchodně od kostela ještě větší samostatně stojící
věţ – zvonice s bohatě barokně tvarovanou bání.
Roku 1714 postihla město a zejména špitál, leţící těsně při řece, další katastrofální povodeň. Dne
31. července 1714 voda „pozbořivše celé chudých špitálníkův stavení, s dvorem i s špitálem, anobrž i
chrám sv. Kateřiny nešťastně porušila.― Jak ukázalo dendrochronologické datování, toto datum relativně
koresponduje se zjištěním dalších stavebních úprav.
Na přelomu let 1712/13 bylo skáceno dřevo, z něhoţ byla v presbytáři postavena sanktusová věţ.
Z ní se dochoval in situ jeden příčný trám základového roštu (s lůţkem pro osazení podélného trámu a
49
dlaby po šikmých vzpěrách) a patrně v druhotné poloze další dva trámy základového roštu. Zajímavé je,
ţe s tímto datem vzácně koresponduje i datování trámové tesařské kostry oltáře. K vysvětlení se nabízejí
dvě moţné hypotézy:
–
buď byl oltář po povodni v roce 1714 rozebrán a znovu postaven ve stejné době jako věţ
–
nebo byla trámová kostra oltáře postavena aţ druhotně za pouţití dřeva z rozebrané věţe (na jednom
trámku je tesařská značka X).
Literatura předpokládá také obnovu kostela v letech 1727—28 bez další specifikace. Ţádné
konkrétní konstrukce v organismu kostela s touto opravou neumíme spojit.
6.6 Klasicistní a pozdně klasicistní úpravy
Roku 1838 zachytilo Havlíčkův Brod mapování stabilního katastru. Kostel sv. Kateřiny je
zakreslen prakticky v dnešním půdorysném rozsahu, ovšem s následujícími změnami:
–
na západní straně je zakreslena později zbořená předsíň
–
na severní straně jsou zakresleny 2 opěráky (jeden v místě napojení presbytáře – tam dnes není),
opěrák v severozápadním nároţí naopak chybí
–
v jihozápadním nároţí je zakreslen opěrák půdorysně šikmo (pod úhlem cca 45°)
–
jinak nejsou na jiţní straně zakresleny ţádné opěráky.
Podnětem ke klasicistní přestavbě kostela byla stavba nového kamenného mostu v letech
1852-55. Tento most zásadně změnil poměry v okolí kostela. Most byl veden tak těšně před průčelím
kostela, ţe bylo nutné zbořit západní předsíň a mezi vysokou nájezdní rampu a západním průčelím
s portálem zůstala jen úzká ulička. Kromě zboření západní předsíně byla upravena (a snad i částečně
přezděna) patrně celá průčelní zeď, završená nyní lichoběţníkovým štítem. Odstraněn byl velký šikmý
opěrák v jihozápadním nároţí, patrně tehdy naopak vznikly opěráky při západní stěně (od ní ovšem
odsazené) kolmé k severnímu, resp. jiţnímu průčelí.
Kompenzací za újmy, způsobené zbořením předsíně a ztrátou dominantní funkce kostela (nyní
„utopeného― pod novou komunikací) byla stavba nové věţe (s čímţ snad bylo spojeno odstranění starší
sanktusové věţe nad presbytářem). V SOkA Havlíčkův Brod se dochoval nedatovaný a nesignovaný plán
na stavbu věţe, přiloţený k soupisu prací na její stavbě. Soupis prací signoval dne 17. dubna „Franz
Dworzak, Mistr tesarski―, kterého můţeme oprávněně povaţovat za autora nezvykle řešené a tvarované
věţe. Stávající konstrukce věţe byla postavena ze smrků pokácených v letech 1851/52, coţ koresponduje
se zjištěními z archívního materiálu. Věţ štenýřové konstrukce s mohutnými vnějšími šikmými vzpěrami
si vyţádala větší zásahy do západní poloviny krovu lodi, z něhoţ po odříznutí vaznic v podstatě zůstaly
in situ jen vazné trámy.
Nepochybně klasicistního původu je také kruchta v západní polovině lodi. I kdyţ můţeme
předpokládat, ţe nějaká kruchta zde existovala jiţ dříve, byla pravděpodobně mnohem menší (uţší) a
snad niţší. Svědčí o tom především římsové hlavice středních přízedních pilířů, pronikající zábradlím
dnešní kruchty i zachovaná římsová hlavice na rohovém přízedním pilíři v severozápadním nároţí.
Kruchta je opatřena značně rustikalizovanými kamennými toskánskými sloupy a plackovými klenbami
segmentového profilu, coţ vcelku koresponduje s úpravami v polovině 19. století. Teoreticky ovšem
nelze vyloučit ani starší dobu vzniku kruchty v prvé polovině 19. století, časové zařazení do poloviny 19.
století je však pravděpodobnější.
6.7 Úpravy v závěru 19. století
V poslední čtvrtině 19. století se připravovaly rozsáhlejší stavební úpravy kostela, doloţené
bohatým, dosud nezpracovaným spisovým materiálem v SOkA Havlíčkův Brod. V prosinci 1884 podal
klempíř Bednář rozpočet na opravu věţe. Součástí rozpočtu je schematický plán (pohled) na věţ. Zda se
úpravy realizovaly nevíme. V únoru 1886 vypracoval Rudolf Culka – městský stavitel další plán věţe (v
50
pořadí jiţ třetí), patrně za účelem plánované rekonstrukce. K plánu připojen rozpočet na opravu věţe.
Z prosince 1891 je datován půdorys – zaměření současného stavu kostela (opět Rudolf Culka – městský
stavitel) a konečně z června 1892 pochází plán obnovy kostela, obsahující půdorys, řez a západní průčelí.
Rudolf Culka navrhoval střídmou a architektonicky nenáročnou neorománskou úpravu exteriérů
(obloučkový vlys pod římsou západního štítu, který byl opravdu realizován) a snad i dílčí úpravy
v exteriéru. Zajímavá je informace o existenci hrobky v lodi kostela.
Vlastní práce pak proběhly patrně v roce 1892 (v literatuře se zpravidla uvádí datum 1890).
Z účtů je doloţen větší rozsah prací mnoha profesí. V červnu 1892 jsou účtovány práce na opravě kostela
(účtovány zednické, tesařské, pokrývačské, kamenické, dlaţdičské práce). Doloţeny jsou následující
práce: oprava soklu, vč. základů a osazení soklových ploten, oškrabání vnitřních i vnějších omítek,
nahození 1/5 omítek, vápenný nátěr („opačokování―) celého kostela, dlaţba celého kostela – cementová
dvojbarevná, osazení 2 oken v průčelí, prahů dveří, tesařské práce v krovu (8 vzpěr, 3 sloupy, 1 vaznice),
oprava šindelové krytiny, 4 kamenné desky nad příporami (opěráky??), kování na dveřích, kování
ţaluziových oken a oken na věţi, nátěr věţe olověnou bělobou, nátěr ţaluzií, dveří a zasklení dvou oken.
Nepochybně jsou míněna okna v západním průčelí, která mají na rozdíl od ostatních opatřena
profilovanými šambránami, je tedy otázkou, zda nebyla upravena při této příleţitosti.
Dobře jsou doloţeny i opravy v krovu, které přinesly zahuštění vazeb vloţením nových i výměnu
vaznice na severní straně lodi a výměnu 4 sloupků. Patrně zcela nově – kromě základových partií – byl
proveden krov polygonu.
Krátce po dokončení oprav byl přitom špitál zrušen a na podzim r. 1894 přestěhovali do nové
budovy.
6.8 Novodobé úpravy
Starší fotografie před polovinou 20. století ukazují kostel ve své podobě po neorománské úpravě
západního průčelí, se šindelovou krytinou všech střech. Podle literatury byl kostel znovu opraven roku
1953. Oprava probíhala ve výměně krytiny – šindel byl nahrazen nad lodí a presbytářem prejzy, nad
sakristií esovkami (Holandky). Snad aţ tehdy mohly být provedeny některé úpravy v krovu, které jinak
připisujeme opravě z roku 1892 (posunutí a zahuštění krokví, nový krov nad polygonem). Horší dopad
měly úpravy průčelí, které dostaly z větší části sterilní tvrdé omítky šedé barvy a nevábného vzhledu,
v interiéru pak byla spodní třetina zdiva omítnuta cementovou omítkou. Obloučkové podřímsí ze
západního štítu bylo odstraněno, profilace říms poněkud znečitelněna. Patrně v téţe době byly pořízeny
nové vstupní dveře do sakristie a od jihu do kostela (pokud se tak nestalo jiţ o něco dříve. Vzácná
fotografie z odhalená Masarykova památníku z roku 1933 ukazuje na místě dveří do sakristie směrem vně
otevřený segmentový záklenek (více patrno není).
Nejnovější úpravou bylo osekání omítky z klenby a stěn sakristie a provedení provizorní prkenné
podlahy. V této podobě se kostel dochoval dodnes.
51
7
ARCHITEKTONICKÉ A PAMÁTKOVÉ HODNOCENÍ
7.1 Stavebně-historický a památkový význam areálu
Kostel sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě je zapsaný v ústředním seznamu nemovitých kulturních
památek s číslem rejstříku 15265/6-5, je tedy kulturní památkou ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb.. Kostel
je příkladem sakrální architektury s dochovaným, snad jiţ středověkým jádrem (zdivo presbytáře) a s
převaţující pozdně renesanční aţ raně barokní dispozicí, realizovanou v několika etapách a dochovanou
ve všech podstatných konstrukcích (stěny, klenby, krov). Mladší zásahy se v podstatě omezily na zboření
předsíní a stavbu věţe v 50. letech 19. století, klasicistní vestavbu kruchty, větší zásahy v krovu
v 90. letech 19. století, úpravu západního průčelí ve stejné době a novodobé vnější omítky v 50. letech 20.
století. Pozdější úpravy byly jen zcela bezvýznamné a nezasáhly výrazněji do podoby kostela.
*****
Z památkového i architektonického hlediska je budova hodnotná téměř v celém rozsahu své
dispozice a konstrukcí (z nichţ podstatná část je buď pozdně renesanční, nebo barokní a nelze vyloučit
ani starší středověké jádro). Hodnotné jsou obvodové zdi, včetně povrchových úprav (zejména interiérové
omítky), klenby, kamenické články – portálky, sloupy kruchty, krov včetně detailů a další prvky.
Přehled všech hodnotných konstrukcí, architektonických a řemeslných detailů je uveden v
následujících seznamech. Podrobné vyhodnocení jednotlivých konstrukcí a prostor je obsaţeno v plánové
dokumentaci (výkresy č. 9-12).
7.2 Soupis hodnotných prostor
V seznamu jsou uvedeny hlavní prostory, určující památkovou podstatu objektu. Ostatní
hodnotné prostory, dotvářející památkovou podstatu objektu, jsou patrné z plánové dokumentace (výkresy
č. 9-12).
–
–
–
loď č.101
podkruchtí č. 102
presbytář č. 103
7.3 Soupis hodnotných konstrukcí a detailů
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
obvodové zdivo lodi, presbytáře a sakristie vč. vtaţených opěrných pilířů interiérových omítek
klenba lodi vč. interiérových omítek
klenba presbytáře vč. interiérových omítek s oválnými zrcadly
sloupy podkruchtí
klenba podkruchtí
zábradlí kruchty vč. římsičky a madla
dřevěné zábradlí nad schodištěm na kruchtu
kropenka při jiţním portálu
klenba sakristie (z detailů omítková trojúhelníková patka v jihovýchodním rohu)
mříţ v okně ve východní stěně sakristie
římsičky na vtaţených přízedních pilířích a pilířích vítězného oblouku
patky klenby v presbytáři (kamenné římsovité konzolky)
západní vstupní portál vč. dveří
jiţní vstupní portál
portál z presbytáře do sakristie vč. dveří
hlavní oltář v presbytáři se všemi detaily
torzo severního postranního oltáře
torzo jiţního postranního oltáře
52
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
varhany
torzo barokního okna v jiţní stěně patra sakristie
krov sakristie, lodi a presbytáře (barokní součásti) včetně zbytků druhotně vloţené věţe a nosníčku
věčného světla s dřevěnou kladkou
ztuţující rámová konstrukce vloţená do konstrukce krovu
rámová konstrukce věţe
zvony na věţi
opěrné pilíře na severní a jiţní straně lodi včetně kamenných stříšek
lištové šambrány oken lodi a presbytáře a profilované šambrány oken v západním průčelí
římsy lodi, presbytáře a sakristie
vnější podoba věţe s okny, ţaluziemi, ciferníky a dřevěnými římsičkami
makovice věţe s hrotnicí
zbytky kříţků na střeše presbytáře a sakristie
7.4 Soupis hlavních závad
Na tomto místě jsou sepsány pouze závady architektonického a památkového rázu, nikoliv
závady ryze technického rázu, jako je např. celkově špatný stav omítek, zdiva, nosných konstrukcí a pod..
–
–
–
–
–
celková podoba všech vnějších průčelí (tvrdá omítka bez nátěru, znečitelněná profilace šambrán a
říms)
novodobý překryv podlahy z prken
torzální stav mobiliáře (postranních oltářů a varhan)
odstraněná omítka v sakristii (stěny, klenba)
chybějící podlaha v sakristii
Ahistorická je i střešní krytina (prejzy na střeše lodi, esovky – Holandky na sakristii). Tato
krytina je sice z obecně památkového a estetického hlediska vcelku přijatelná, ovšem na kostele byla aţ
do 50. let 20. století krytina šindelová, která byla jednak historicky opodstatněná, daleko lépe vyhovovala
svým vzhledem rustikální podobě kostela a v neposlední řadě nezatěţovala krov neúměrnou zátěţí.
53
8
SMĚRNICE PRO BUDOUCÍ VYUŢITÍ
A REKONSTRUKCI OBJEKTU
Poznámka: Tato kapitola shrnuje názory zpracovatele SHP na další přístup k objektu. Jde výhradně o
osobní doporučení, vyplývající ze znalosti objektu. Navržená opatření nenahrazují odborná vyjádření
příslušných památkových orgánů a organizací státní památkové péče (městského úřadu v Havlíčkově
Brodě, Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště pro kraj Vysočina v Telči a
jejich případných nástupnických organizací) ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších
předpisů.
8.1 Obecné zásady
Kostel sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě je zapsaný v ústředním seznamu nemovitých kulturních
památek pod číslem rejstříku 15265/6-5, je tedy kulturní památkou ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb..
Veškerou stavení činnost, zásahy do terénu a pod. je proto nutné v předstihu projednat s územně
příslušnou odbornou organizací státní památkové péče (Národní památkový ústav – územní odborné
pracoviště pro kraj Vysočina v Telči) a realizovat aţ na základě závazného stanoviska výkonného orgánu
státní památkové péče (MěÚ v Havlíčkově Brodě).
Kostel je vzhledem ke svým vysokým hodnotám určen k památkové ochraně. Veškeré stavební
úpravy by měly směřovat k celkové rehabilitaci domu a neměly by přinést poškození jeho kulturních,
estetických, historických, památkových, ani dokumentačních hodnot. Nutné je dbát na zachování
půdorysu a dispozice objektu a všech jeho hodnotných prostor, dále všech výše vyjmenovaných
historických konstrukcí a detailů, zejména nosných i nenosných obvodových a vnitřních zdí, kleneb,
krovu, kamenických prvků, dochovaných omítek s detaily a nátěry a dalších. Úpravy by měly přispět k
potlačení, nebo úplné eliminaci výše uvedených architektonických závad (zejména druhotných
utilitárních úprav průčelí).
8.2 Zásady pro vyuţití objektu
Kostel je stavbou s primární sakrální funkcí a jako k takové by se mělo ke kostelu přistupovat. Při
veškerých úvahách o jeho moţné funkci je třeba mít na paměti, ţe se jedná o místo posvěcené. Přijatelné
je tedy výhradně vyuţití k bohosluţebným účelům, nebo pro pořádání kulturních akcí vyššího standardu
(koncerty duchovní a klasické hudby, výstavy, trvalé expoziční účely). Nesmí přitom dojít k nevratným
změnám dispozice, ani mobiliáře – umístění jednotlivých prvků mobiliáře je stabilní a determinuje vyuţití
interiéru.
Nutné je však mít na paměti, ţe stavba nedisponuje zázemím pro účinkující ani případné
návštěvníky a není jej moţné v rámci objektu vybudovat, coţ do značné míry limituje její vyuţití pro
hromadné kulturní akce.
8.3 Architektonické a dispoziční zásady
V rozsahu celého objektu je nutné zachovat v celistvosti stávající dispozici se všemi
komunikačními vazbami, včetně všech souvisejících konstrukcí (stěn, kleneb, krovu) a dochovaných
detailů (především kamenické články, interiérové omítky a pod). Doporučuji provedení následujících
úprav:
–
celkově přeřešit, resp. rehabilitovat exteriérové fasády – odstranit cementový nástřik; očistit profilace
říms a šambrán a doplnit vápennou (ev. jen mírně nastavenou) jednovrstvou omítku, ručně
zpracovanou, kopírující přirozené nerovnosti podkladového zdiva; průčelí opatřit v ploše
54
monochromním nátěrem světlého odstínu (písková, okr) – s ohledem na případné nálezy na skrytých
partiích zdiva
–
v interiéru sakristie doplnit vápennou jednovrstvou omítku s vápenným nátěrem, na klenbě doplnit
písemně doloţené kruhové svorníčky, v patkách trojboké výběhy dle dochovaného vzoru
v jihovýchodním rohu
–
obnovit dlaţbu ve vzoru doloţené dvoubarevné cementové dlaţby (zachována v presbytáři za
oltářem)
–
doplnit chybějící dlaţbu v sakristii
–
doplnit odstraněné části postranních oltářů
–
obnovit výmalbu interiérů (především červená zrcadla na klenbě) podle nálezů restaurátorského
průzkumu.
Zvláštní problematikou je střešní krytina.. Stávající střešní krytina (prejzy na střeše lodi, esovky –
Holandky na sakristii) je ahistorická. Tato krytina je sice z obecně památkového a estetického hlediska
vcelku přijatelná, ovšem na kostele byla aţ do 50. let 20. století krytina šindelová, která byla jednak
historicky opodstatněná, daleko lépe vyhovovala svým vzhledem rustikální podobě kostela a v neposlední
řadě nezatěţovala krov neúměrnou zátěţí. Z tohoto důvodu, po zváţení všech aspektů, jednoznačně
DOPORUČUJI návrat k tradiční krytině z dřevěného štípaného šindele.
Náměty na případné další doplňky obsahují výkresy č. 9-12. Tyto náměty mohou být realizovány
v případě zájmu investora a jeho moţností.
8.4 Technické zásady
8.4.1
zdivo
Nosné stěny z kamenného, smíšeného a cihelného zdiva je třeba opravit tradičním zednickým
způsobem. Pouţitá malta by neměla být tvrdší, neţ okolní materiál – nevhodné je tedy pouţití malty
s vysokým obsahem cementu. Případné statické závady je nutné řešit za účasti statika, znalého
problematiky historických budov.
8.4.2
klenby
Klenby nevykazují na první pohled závaţnější poruchy aţ na lokální praskliny. Případné
poškozené klenby by měly být vyspraveny tradičním zednickým způsobem – očištěny a vyklínovány, ve
zcela závaţných odůvodněných případech mohou být staţeny ocelovými táhly. Nabetonování skořepin na
rub kleneb je zásadně nevhodné ze statického i památkového hlediska. Případné statické závady je nutné
řešit za účasti statika, znalého problematiky historických budov.
8.4.3
krov a střešní plášť
Krov vykazuje závaţnější poruchy (poškozená zhlaví krokví a námětků, shnilé pozednice). Je
současně zřetelně poddimenzovaný, jakkoliv byl krov v minulosti (1892, případně i 1953) doplněn
zahuštěním rytmu krokví. Dřevěné prvky prvotního barokního krovu (dendrochronologicky datováno
1662, 1699) by měly být po konzervaci zachovány, v případě potřeby je moţné poškozená zhlaví vysadit
protézami. Prvky s poškozenými oběma konci, nebo s rozsahem poškození větším neţ 30% délky, je
moţné nahradit prvky novými o stávajícím profilu. V případě potřeby je moţné krov zesílit dodatečnými
vloţenými konstrukcemi (mezilehlé krokve, podpůrné stolice). Nutné je dbát na zachování identického
profilu a způsobu opracování, včetně řešení spojů (rybinové pláty s dřevěnými hřeby – kolíky).
55
Statickým moţnostem krovu je třeba přizpůsobit střešní krytinu – měla by být především lehká,
aby nadměrně krov nezatěţovala. Stávající krytina keramická (prejzy na střeše lodi, esovky – Holandky
na sakristii) je – jak bylo uvedeno výše – z hlediska statiky a dimenzování krovu nevhodná a doporučuji
její náhradu za jiný materiál. Z tohoto hlediska se jako optimální jeví dřevěný štípaný šindel, který
v minulosti na stavbě (i v celém městě) byl pouţit. Pálenou krytinu s ohledem na její historickou
neopodstatněnost a velkou hmotnost nedoporučuji (viz téţ výše).
8.4.4
povrchy stěn
Stávající interiérové omítky (s výjimkou novodobého pásu asi v 1/3 výšky) by měly být v
maximální moţné míře zachovány. Zvláštní pozornost vyţadují omítky kleneb s oválnými zrcadly. Nově
doplněná omítka se musí strukturou a povrchem blíţit dochovaným zbytkům omítky. Omítka by měla být
prodyšná a nesmí být tvrdší, neţ podkladové zdivo. Pro interiéry je optimální omítka vápenná štuková.
V případě exteriérů (zejména východní fasády) je ţádoucí opravu provést rovněţ vápennou, nebo jen
mírně nastavenou omítku, s ročně zpracovaným povrchem (utahovanou dřevěným hladítkem).
8.4.5
výplně otvorů
Hodnotné dřevěné dveře se dochovaly jen v západním portálu a v portálku do sakristie z
presbytáře. Tyto dveře je ţádoucí zachovat a odborně opravit (repasovat) včetně kování. Dveře v jiţním
portálu a dveře z exteriéru do sakristie sice vznikly asi aţ v 50. letech 20. století, ovšem tvarově vcelku
vyhovují a je moţné je na stavbě po opravě zachovat. Stávající okna lodi, presbytáře i ţaluziové výplně
oken patra sakristie a věţe nevykazují vyšší památkové hodnoty (vesměs se jedná o prvky ze závěru 19.
století), ovšem doplňují památkové hodnoty stavby a doporučuji tedy jejich zachování a odborné
repasování.
Zvláštní pozornost zasluhuje torzo jednokřídlého barokního okna v patře sakristie (jiţní stěna).
Doporučuji jeho vyjmutí, odborné restaurování restaurátorem s licencí MKČR a deponování na
bezpečném místě na stavbě, nebo i mimo ni (muzeum).
8.4.6
poţadavky na nové konstrukce
Stavba ze své podstaty vylučuje dispoziční změny a úpravy. Případné nově vkládané konstrukce
by měly být zcela konstrukčně nezávislé na okolním zdivu i na klenbách. Veškeré nové instalace
(elektroinstalace) je nutné řešit tak, aby nedošlo k větší kolizi s klenbami, ani k destruktivním zásahům do
zachovaných ploch historických omítek.
8.5 Moţnosti budoucího doplnění poznatků
Podmínky pro stavebněhistorický průzkum nebyly příliš ideální. Objekt byl sice vyklizen a byl
přístupný v celém rozsahu, ovšem většina konstrukcí byla skryta za omítkami, i kdyţ na několika místech
byly provedeny drobné sondy v rámci restaurátorského průzkumu. Proto nebyla řada nejasností
zodpovězena. Zde je několik doplňujících otázek, které se nepodařilo v průběhu stavebních či terénních
prací zodpovědět:
neznáme přesnější dobu výstavby jednotlivých klíčových částí kostela (presbytář, loď)
nevíme, zda presbytář je opravdu stratigraficky starší, neţ loď
nevíme, zda ve zdivu lodi i presbytáře nejsou zazděné starší otvory (perspektivní je v tomto směru
jiţní a zejména jihovýchodní strana presbytáře)
neznáme důvod nesymetrického napojení lodi k presbytáři, ani sakristie k presbytáři
neznáme původní řešení vstupu do patra sakristie
neznáme skutečné stáří opěrných pilířů
Velmi ţádoucí by bylo také budoucí zpracování kompletní archívní rešerše ke kostelu, která by
mohla zásadním způsobem objasnit stavební dějiny kostela s ohledem na písemné prameny.
56
Na závěr je třeba připomenout, ţe poznání kaţdého historického objektu je sloţitý dlouhodobý a
otevřený proces. Nové (a jistě překvapivé) nálezy je moţné v budoucnosti očekávat kdykoliv v průběhu
dalších stavebních prací. Proto je nezbytné dodrţet reţim pravidelných kontrolních dnů na stavbě, za
přítomnosti profesionálního a zkušeného pracovníka státní památkové péče, který by případné hodnotné
nálezy rozpoznal, zdokumentoval, vyhodnotil jejich závaţnost pro stavbu jako celek a zváţil vhodnost
případné operativní změny projektové dokumentace. Dobrá spolupráce všech zúčastněných stran
(investora, památkáře, projektanta i realizační firmy) je přitom samozřejmě zcela nezbytná.
57
9
ZÁVĚR
Stavebněhistorický průzkum kostela sv. Kateřiny v Havlíčkově Brodě potvrdil očekávaný velmi
vysoký kulturně-historický, architektonický a památkový význam této nemovité kulturní památky. Kostel
se starším, snad ještě středověkým či renesančním jádrem a rozsáhlou, téměř intaktně zachovanou pozdně
renesanční, resp. raně barokní dispozicí se řadí k významným příkladům sakrální architektury Havlíčkova
Brodu, přestoţe dnešní vnější vzhled stavby je zdánlivě neatraktivní. Hlavním výsledkem průzkumu je
podrobná interpretace dosud blíţe nezkoumaného stavebního vývoje, doplněná o identifikaci jeho
hlavních hodnot.
Doufejme, ţe kostel nalezne po období chátrání a ne právě šťastných zásahů v minulosti opět
odpovídající vyuţití, které přinese plnou rehabilitaci jeho nesporných architektonických a památkových
kvalit a hodnot. Obnova si vyţádá aktivní účast a pochopení investora, zkušeného projektanta, realizační
firmy, ale i odpovědných pracovníků památkové péče. Předkládaný stavebněhistorický průzkum by měl
být jedním z prvních kroků k celkové rehabilitaci této zajímavé památky sakrální architektury.
V Nymburce, prosinec 2009
člen Sdružení pro stavebněhistorický průzkum
58
10 PŘÍLOHY
Historická mapová a plánová dokumentace
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
Situace na mapě 1. (josefského) vojenského mapování ze 60. – 80. let 18. století, bez měřítka
st
(originál 1:28.800) [© 1 Military Survey, Section No. 199, Austrian State Archive/Military Archive,
Vienna; © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz;
© Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz].
Situace města na mapě povinného císařského otisku stabilního katastru z roku 1838, 1:2880
[© Ústřední archív zeměměřictví a katastru, sign. 1797-2].
Situace města na mapě povinného císařského otisku stabilního katastru z roku 1838, výřez okolí
kostela sv. Kateřiny, originál 1:2880, zvětšeno na 200% [© Ústřední archív zeměměřictví a
katastru, sign. 1797-2].
Plán na stavbu věže, nedatováno, nesignováno (přiloženo k soupisu prací z roku 1854, podepsal
Franz Dvořák, mistr tesařský), originál 1:100 – barevné foto bez měřítka [SoKA Havlíčkův Brod,
fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy
1853-1896].
Plán na stavbu věže, nedatováno, nesignováno (přiloženo k soupisu prací z roku 1854, podepsal
Franz Dvořák, mistr tesařský), 1:100 [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod,
i.č. 1800, karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán věže (půdorys, pohled, pohled shora), 1886, Rudolf Culka – městský stavitel, originál 1:40 –
barevné foto bez měřítka [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800,
karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán věže (půdorys, pohled, pohled shora), 1886, Rudolf Culka – městský stavitel, originál 1:40 –
zmenšeno na 50% originálu, [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800,
karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Průčelí věže (pohled - náčrt), nedatováno (asi 80. léta 19. století), nesignováno, bez měřítka
[SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Průčelí věže (pohled - náčrt), nedatováno (asi 80. léta 19. století), nesignováno, bez měřítka
Plán kostela (půdorys – zaměření stávajícího stavu), 1891, Rudolf Culka – městský stavitel,
originál 1:100 – barevné foto bez měřítka [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův
Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán kostela (půdorys – zaměření stávajícího stavu), 1891, Rudolf Culka – městský stavitel, 1:100
Plán kostela (západní průčelí, půdorys, řez – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka
– městský stavitel, originál 1:100 – barevné foto bez měřítka [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív
města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán kostela (západní průčelí – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka – městský
stavitel, originál 1:100 – barevné foto bez měřítka [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města
Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán kostela (západní průčelí – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka – městský
stavitel, 1:100, [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285,
bez sign. - Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán kostela (půdorys – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka – městský stavitel,
Plán kostela (půdorys – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka – městský stavitel,
1:100 [SoKA Havlíčkův Brod, fond Archív města Havlíčkův Brod, i.č. 1800, karton 285, bez sign. Kostel sv. Kateřiny – opravy 1853-1896].
Plán kostela (řez – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka – městský stavitel,
Plán kostela (řez – patrně návrh stavebních úprav), 1892, Rudolf Culka – městský stavitel, 1:100
59
19.
20.
21.
Situace města na orientační mapě z roku 1892, bez měřítka [převzato z: ©Nocar P., 2008:
Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod].
Mapa památkové zóny města Havlíčkův Brod, 1985, 1:5000 (originál 1:2000). Vydalo Krajské
středisko státní památkové péče a ochrany přírody Vč kraje v Pardubicích [Národní památkový
ústav – územní odborné pracoviště v Brně].
Situace domu na současné katastrální mapě, bez měřítka – originál 1:1000 [© Ústřední archív
zeměměřictví a katastru – převzato z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/].
Historická ikonografie
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
Nejstarší vyobrazení města z roku 1704, z knihy Františka Beckovského „Labarum triumphale“
z roku 1704 [převzato z: ©Nocar P., 2008: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností
našeho města. Havlíčkův Brod].
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, kolem 1860 [převzato z expozice k historii kostela sv.
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, kolem 1860 – výřez [převzato z expozice k historii
kostela sv. Kateřiny, umístěné v kostele].
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, konec 19. století [převzato z expozice k historii
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, konec 19. století – výřez [převzato z expozice
k historii kostela sv. Kateřiny, umístěné v kostele].
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, konec 19. století [převzato z expozice k historii
Pohled na Sázavu s kostelem sv. Kateřiny, konec 19. století – výřez [převzato z expozice
k historii kostela sv. Kateřiny, umístěné v kostele].
Fotografie kostela s mostem a Sázavou od severozápadu asi ze 20. let 20. století [převzato z:
©Nocar P., 2008: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův
Brod].
Fotografie kostela přes Sázavu od severu, asi konec19. – počátek 20. století [převzato z:
http://mic.muhb.cz/].
Pohled na předmostí s kostelem sv. Kateřiny od jihu, 20. léta 20. století [převzato z: ©Nocar P.,
Fotografie kostela od jihozápadu asi ze 20. let 20. století [převzato z: ©Nocar P., 2008: Havlíčkův
Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův Brod].
Fotografie slavnostního odhalení pomníku T.G.M. u kostela sv. Kateřiny 1. října 1933 [převzato
z expozice k historii kostela sv. Kateřiny, umístěné v kostele].
Pohled na předmostí s kostelem sv. Kateřiny od jihu, 40. – 50.. léta 20. století [převzato z:
©Nocar P., 2008: Havlíčkův Brod. Ohlédnutí za minulostí a přítomností našeho města. Havlíčkův
Brod].
Akvarel mostu přes Sázavu a kostela sv. Kateřiny, před rokem 1945, Otakar Štáfl [převzato
z publikace: Vyhnalík J., 1953: Otakar Štáfl. Šestnáct akvarelů z Halvlíčkova Brodu. Havlíčkův
Brod, tab. XV – Most a hornický kostelík sv. Kateřiny; totéž vyobrazení je publikováno i v knize
Vyhnalík J., 1971: Otakar Štáfl. Čtyřiadvacet akvarelů z Halvlíčkova Brodu. Havlíčkův Brod, tab.
XXIII – Most a hornický kostelík sv. Kateřiny].
Akvarel mostu přes Sázavu a kostela sv. Kateřiny, před rokem 1945 – výřez téhož obrazu.
Letecký snímek centra města od severu ze 60. – 70. let 20. století, E. Vasiliak [převzato z:
CD-ROM Nad městy, hrady a zámky, ©ANSA, E. Vasiliak, T. Durdík].
Ortofotografie historického jádra města, 2000 [©NPÚ-ÚP, ©letiště Hosín, archív NPÚ-ÚP].
Ortofotografie historického jádra města – výřez předmostí s kostelem sv. Kateřiny, 2000 [©NPÚÚP, ©letiště Hosín, archív NPÚ-ÚP].
Letecká fotografie historického jádra města od jihozápadu – výřez předmostí s kostelem
sv. Kateřiny, 2000 [©NPÚ-ÚP, ©letiště Hosín, archív NPÚ-ÚP].
10.1 Fotodokumentace současného stavu
Všechny fotografie autor©, 2009.
1.
2.
Celkový pohled od severovýchodu přes Sázavu.
Celkový pohled od severovýchodu přes Sázavu.
60
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
Celkový pohled od severozápadu z mostu přes Sázavu.
Celkový pohled od severozápadu z mostu přes Sázavu.
Celkový pohled od západu z mostu přes Sázavu.
Celkový pohled od jihozápadu.
Celkový pohled od jihovýchodu.
Celkový pohled od severovýchodu.
Jižní průčelí lodi, levá (západní) okenní osa.
Jižní průčelí lodi, pravá (východní) okenní osa.
Jižní průčelí lodi, opěrný pilíř na jihozápadním nároží.
Jižní průčelí lodi, střední opěrný pilíř.
Jižní průčelí lodi, pravé – východní pole, vstupní portálek s dveřmi.
Jižní průčelí lodi, pravé – východní pole, vstupní portálek s dveřmi, detail ostění.
Jižní průčelí lodi, pravé – východní pole, vstupní dveře, detail kliky.
Jižní průčelí lodi, opěrný pilíř na jihozápadním nároží, detail soklové partie.
Jižní průčelí lodi, opěrný pilíř na jihovýchodním nároží.
Jižní průčelí lodi, opěrný pilíř na jihovýchodním nároží.
Jižní průčelí lodi, levé – západní okno.
Jižní průčelí lodi, pravé – východní okno.
Jižní průčelí lodi, opěrný pilíř na jihozápadním nároží, detail římsičky.
Jižní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail římsičky.
Jižní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail stříšky.
Jižní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail soklové partie.
Jižní průčelí lodi, opěrný pilíř na jihozápadním nároží, detail stříšky.
Jižní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail stříšky.
Západní (štítové) průčelí lodi, celkový pohled.
Západní (štítové) průčelí lodi, vrchní partie – pohled od severozápadu.
Západní (štítové) průčelí lodi, vrchní partie – pohled od severozápadu.
Západní (štítové) průčelí lodi, sppodní partie – pohled od severozápadu.
Západní (štítové) průčelí lodi, štít.
Západní (štítové) průčelí lodi, kruhové okno ve štítu.
Západní (štítové) průčelí lodi, levé – severní okno.
Západní (štítové) průčelí lodi, pravé – jižní okno.
Západní (štítové) průčelí lodi, levé – vstupní portál s dveřmi.
Západní (štítové) průčelí lodi, levé – vstupní dveře, detail kliky.
Západní (štítové) průčelí lodi, levé – vstupní portál, detail ostění.
Západní (štítové) průčelí lodi, levé – vstupní portál, detail ostění.
Západní (štítové) průčelí lodi, detail profilu římsy lemující štít.
Severní průčelí lodi, celkový pohled od severovýchodu.
Severní průčelí lodi, celkový pohled od severovýchodu.
Severní průčelí lodi, celkový pohled od severozápadu.
Severní průčelí lodi, pravé – západní pole.
Severní průčelí lodi, opěrný pilíř na severozápadním nároží.
Severní průčelí lodi, opěrný pilíř na severozápadním nároží.
Severní průčelí lodi, střední opěrný pilíř.
Severní průčelí lodi, střední opěrný pilíř.
Severní průčelí lodi, levé – východní okno.
Severní průčelí lodi, pravé – západní okno.
Severní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail stříšky.
Severní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail soklové partie.
Severní průčelí lodi, opěrný pilíř na severozápadním nároží, detail stříšky.
Severní průčelí lodi, opěrný pilíř na severozápadním nároží, detail stříšky.
Severní průčelí lodi, opěrný pilíř na severozápadním nároží, detail římsičky.
Severní průčelí lodi, střední opěrný pilíř, detail římsičky.
Severní průčelí lodi, profil a návaznost římsy v místě napojení severního průčelí presbytáře.
Severní průčelí lodi, profil a návaznost římsy v místě napojení severního průčelí presbytáře.
61
64.
65.
66.
67.
68.
69.
70.
71.
72.
73.
74.
75.
76.
77.
78.
79.
80.
81.
82.
83.
84.
85.
86.
87.
88.
89.
90.
91.
92.
93.
94.
95.
96.
97.
98.
99.
100.
101.
102.
103.
104.
105.
106
107.
108.
109.
110.
111.
112.
113.
114.
115.
116.
117.
118.
119.
120.
121.
122.
123.
124.
Severní průčelí lodi, detail rozebraného archého článku (náhrobníku??) při patě zdi.
Severní průčelí presbytáře, celkový pohled od severovýchodu.
Severní průčelí presbytáře, celkový pohled.
Severovýchodní průčelí presbytáře, celkový pohled.
Východní průčelí presbytáře a část napojeného jižního průčelí sakristie.
Jihovýchodní průčelí presbytáře, celkový pohled.
Jihovýchodní průčelí presbytáře, celkový pohled.
Jižní průčelí presbytáře, celkový pohled od jihovýchodu.
Jižní průčelí presbytáře, okno.
Východní průčelí presbytáře, detail partie nad střechou sakristie s větracím otvorem.
Východní průčelí presbytáře, detail římsy.
Jihovýchodní nároží sakristie, detzail římsy.
Sakristie, celkový pohled od jihovýchodu.
Jižní průčelí sakristie, celkový pohled.
Jižní průčelí sakristie, vstupní dveře.
Jižní průčelí sakristie, vstupní dveře, detail kliky.
Východní průčelí sakristie, celkový pohled.
Severní průčelí sakristie, celkový pohled.
Severozápadní průčelí sakristie, celkový pohled.
Věž, detail střechy od severovýchodu.
Věž, celkový pohled od severovýchodu.
Věž, spodní část od severozápadu.
Věž, podní část od jihozápadu.
Věž, detail lucerny od jihovýchodu.
Věž, detail ciferníku hodin na jižní straně od jihovýchodu.
Věž, detail zvonicového patra od jihovýchodu.
Věž, detail korouhve od jihovýchodu.
Věž, detail ciferníku hodin na jižní straně od jihozápadu.
Věž, detail zvonicového patra od jihozápadu.
Věž, detail lucerny a zvonicového patra od severovýchodu.
Střecha nad presbytářem, detail křížku.
Střecha nad sakristií, detail křížku.
Loď č. 101, pohled k severovýchodu do prostoru presbytáře č. 102.
Loď č. 101, pohled k jihovýchodu do prostoru presbytáře č. 102.
Loď č. 101, pohled z kruchty k východu do prostoru presbytáře č. 102.
Loď č. 101, pohled z kruchty k jihovýchodu do prostoru presbytáře č. 102.
Loď č. 101, pohled z kruchty k jihovýchodu.
Loď č. 101, pohled z kruchty k severovýchodu.
Průhled do lodi č. 101 z presbytáře č. 102.
Průhled do lodi č. 101 z presbytáře č. 102 od jihovýchodu.
Průhled do lodi č. 101 z presbytáře č. 102 od severovýchodu.
Průhled z lodi č. 101 do presbytáře č. 102 od jihozápadu.
Průhled z lodi č. 101 do presbytáře č. 102 od severozápadu.
Loď č. 101, severní stěna, pravé (východní) okenní pole.
Loď č. 101, jižní stěna, levé (východní) okenní pole.
Loď č. 101, jižní stěna, levé (východní) okenní pole v pohledu z kruchty.
Loď č. 101, jižní stěna, pravé (západní) okenní pole v pohledu z kruchty.
Loď č. 101, severní stěna, levé (západní) okenní pole v pohledu z kruchty.
Loď č. 101, severní stěna, pravé (východní) okenní pole v pohledu z kruchty.
Loď č. 101, pohled směrem k západu na kruchtu.
Loď č. 101, čelní strana kruchty.
Loď č. 101, schody vedoucí na kruchtu při jižní stěně.
Loď č.101, severní část řčelní strany kruchty.
Loď č. 101, čelní strana kruchty, jižní sloup.
Loď č. 101, čelní strana kruchty, severní sloup.
Podkruchtí č. 102, celkový pohled k jihu.
Loď č. 101, čelní strana kruchty, jižní sloup, detail hlavice.
Loď č. 101, čelní strana kruchty, jižní sloup, detail patky.
Loď č. 101, čelní strana kruchty, severní sloup, detail hlavice.
Loď č. 101, čelní strana kruchty, severní sloup, detail patky.
Podkruchtí č. 102, schodiště na kruchtu.
62
125.
126.
127.
128.
129.
130.
131.
132.
133.
134.
135.
136.
137.
138.
139.
140.
141.
142.
143.
144.
145.
146.
147.
148.
149.
150.
151.
152.
153.
154.
155.
156.
157.
158.
159.
160.
161.
162.
163.
164.
165.
166.
167.
168.
169.
170.
171.
172.
173.
174.
175.
176.
177.
178.
179.
Podkruchtí č. 102, čelní strana s dvojicí sloupů, pohled od severozápadu.
Podkruchtí č. 102, pohled k severu.
Podkruchtí č. 102, vstupní dveře v západní stěně.
Podkruchtí č. 102, obraz Ukřižování, deponovaný pod kruchtou.
Loď č. 101, římsová hlavice pilíře v severovýchodním rohu a pilíře vítězného oblouku, pohled
z kruchty (od jihozápadu).
Loď č. 101, římsová hlavice pilíře v severovýchodním rohu a pilíře vítězného oblouku.
Presbytář č. 103, římsová hlavice pilíře vítězného oblouku na severní straně.
Loď č. 101, římsová hlavice pilíře v jihovýchodním rohu a pilíře vítězného oblouku, pohled
z kruchty (od severozápadu).
Loď č. 101, římsová hlavice pilíře v jihovýchodním rohu a pilíře vítězného oblouku.
Presbytář č. 103, římsová hlavice pilíře vítězného oblouku na jižní straně.
Loď č.101, římsová hlavice středního pilíře na severní straně, vlevo zábradlí kruchty.
Loď č.101, zábradlí kruchty na severní straně, pohled na vnitřní stranu parapetu s odsekaným
zbytkem římsové hlavice středního pilíře.
Loď č.101, zábradlí kruchty na severní straně, pohled na vnitřní stranu parapetu s odsekaným
zbytkem římsové hlavice středního pilíře (detail).
Loď č.101, římsová hlavice středního pilíře na jižní straně, vlevo zábradlí kruchty.
Loď č.101, zábradlí kruchty na jižní straně, pohled na vnitřní stranu parapetu s odsekaným
zbytkem římsové hlavice středního pilíře.
Loď č.101, zábradlí kruchty na jižní straně, pohled na vnitřní stranu parapetu s odsekaným
zbytkem římsové hlavice středního pilíře (detail).
Loď č. 101, římsová hlavice pilíře v severozápadním rohu.
Loď č.101, zábradlí kruchty na severní straně, pohled na vnitřní stranu parapetu.
Loď č.101, zábradlí kruchty na jižní straně, pohled na vnitřní stranu parapetu.
Loď č. 101, detail kříže osazeného na trámu ve vítězném oblouku.
Loď č. 101, detail lustru.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře, detail kliky.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře, levý horní závěs.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře, levý dolní závěs.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře, pravý horní závěs.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře, pravý dolní závěs.
Loď č.101, jižní stěna, vstupní dveře, kropenka na pravé straně špalety.
Loď č.101, zábradlí schodiště na kruchtu.
Loď č.101, jižní stěna, pravé – západní okno (na kruchtu).
Loď č.101, severní stěna, levé – západní okno (na kruchtu).
Loď č.101, západní stěna, levé – jižní okno (na kruchtu).
Loď č.101, západní stěna, pravé – severní okno (na kruchtu).
Loď č.101, varhanní prospekt na kruchtě, pohled od severovýchodu.
Loď č.101, varhanní prospekt na kruchtě, pohled od jihovýchodu.
Loď č.101, varhanní prospekt na kruchtě, pohled od jihovýchodu.
Loď č.101, varhanní prospekt a hrací stroj na kruchtě, pohled od jihozápadu.
Loď č.101, varhanní prospekt a hrací stroj na kruchtě, pohled od severozápadu.
Loď č.101, boční oltář v severovýchodním rohu (na evangelijní straně).
Loď č.101, boční oltář v jihovýchodním rohu (na epištolní straně).
Loď č.101, lavice.
Průhled z lodi č. 101 do presbytáře č. 103.
Průhled z lodi č. 101 do presbytáře č. 103.
Presbytář č. 103, severní stěna.
Presbytář č. 103, jižní stěna.
Presbytář č. 103, klenba, pohled k jihozápadu.
Presbytář č. 103, klenba, pohled k jihovýchodu.
Presbytář č. 103, severovýchodní stěna.
Presbytář č. 103, jihovýchodní stěna.
Presbytář č. 103, východní stěna.
Presbytář č. 103, východní stěna, dveře ze sakristie č. 104.
Loď č. 101, severovýchodní roh, přízední pilíř a pilíř vítězného oblouku.
Presbytář č. 103, severní stěna, okno.
63
180.
181.
182.
183.
184.
185.
186.
187.
188.
189.
190.
191.
192.
193.
194.
195.
196.
197.
198.
199.
200.
201.
202.
203.
204.
205.
206.
207.
208.
209.
210.
211.
212.
213.
214.
215.
216.
217.
218.
219.
220.
221.
222.
223.
224.
225.
226.
227.
228.
229.
230.
231.
232.
233.
234.
235.
236.
237.
238.
Presbytář č. 103, klenební konzola v severozápadním rohu.
Presbytář č. 103, klenební konzola v jihozápadním rohu.
Presbytář č. 103, klenební konzola v severovýchodním rohu.
Presbytář č. 103, klenební konzola v jihovýchodním rohu.
Presbytář č. 103, klenební konzola na východní straně – levá.
Presbytář č. 103, klenební konzola na východní straně – levá.
Presbytář č. 103, klenební konzola na východní straně – pravá.
Presbytář č. 103, klenební konzola na východní straně – pravá.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled ze zadní strany od severovýchodu.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled ze zadní strany od jihovýchodu.
Presbytář č. 103, východní stěna s železným táhlem pro ukotvení oltáře..
Presbytář č. 103, pilíř (stěna) vítězného oblouku v severozápadním rohu, sondou odhalená
zazděná dutina.
Presbytář č. 103, podlaha.
Trám s křížem zasazený do vítězného oblouku, pohled z lodi (od jihozápadu).
Trám s křížem zasazený do vítězného oblouku, pohled z presbytáře (od východu).
Presbytář č. 103, oltářní menza (obětní stůl), pohled od severozápadu.
Presbytář č. 103, oltářní menza (obětní stůl), pohled od východu.
Presbytář č. 103, oltářní menza (obětní stůl), pohled od jihovýchodu.
Presbytář č. 103, oltářní menza (obětní stůl), pohled od severovýchodu.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled od severozápadu.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled od jihovýchodu.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled od severozápadu.
Presbytář č. 103, oltář, celkový pohled od jihovýchodu.
Presbytář č. 103, oltář, levý – severní sloup, vrchní část.
Presbytář č. 103, oltář, pravý – jižní sloup, vrchní část.
Presbytář č. 103, oltář, levý – severní sloup, patka a sokl.
Presbytář č. 103, oltář, pravý – jižní sloup, patka a sokl.
Presbytář č. 103, oltář, socha sv. Šebestiána na levé straně.
Presbytář č. 103, oltář, socha sv. Rocha na pravé straně.
Presbytář č. 103, oltář, socha sv. Rocha – rubová strana.
Presbytář č. 103, oltář, socha sv. Šebestiána – rubová strana.
Presbytář č. 103, oltář, štítový nástavec.
Presbytář č. 103, oltář, ústřední obraz sv. Kateřiny.
Presbytář č. 103, oltář, obraz sv. Alžběty v nástavci.
Presbytář č. 103, oltář, štítový nástavec, rubová – zadní strana.
Presbytář č. 103, oltář, rubová – zadní strana – jižní část.
Presbytář č. 103, oltář, rubová – zadní strana – severní část.
Presbytář č. 103, oltář, rubová – zadní strana, druhotně použitý prvek krovu s tesařskou
značkou X.
Presbytář č. 103, oltář, rubová – zadní strana – dvířka.
Presbytář č. 103, oltář, rubová – zadní strana – dvířka, nápisy (graffiti) ministrantů.
Sakristie č. 104, celkový pohled k severovýchodu.
Sakristie č. 104, celkový pohled k východu.
Sakristie č. 104, celkový pohled k jihovýchodu.
Sakristie č. 104, celkový pohled k jihozápadu.
Sakristie č. 104, celkový pohled k západu.
Sakristie č. 104, celkový pohled k severozápadu.
Sakristie č. 104, severní stěna.
Sakristie č. 104, klenba, celkový pohled k severovýchodu.
Sakristie č. 104, klenba, celkový pohled k jihozápadu.
Sakristie č. 104, jižní stěna, levé – východní pole.
Sakristie č. 104, jižní stěna, pravé – západní pole se vstupními dveřmi.
Sakristie č. 104, severovýchodní roh.
Sakristie č. 104, severozápadní roh se zbytkem patky klenby.
Sakristie č. 104, západní stěna, dveře do presbytáře č. 103.
Sakristie č. 104, jižní stěna, vstupní dveře – detail kliky.
Sakristie č. 104, jižní stěna, vstupní dveře – detail horního závěsu.
Sakristie č. 104, jižní stěna, vstupní dveře – detail dolního závěsu.
Komora nad sakristií č. 201, západní stěna – levá (jižní) část.
64
239.
240.
241.
242.
243.
244.
245.
246.
247.
248.
249.
250.
251.
252.
253.
254.
255.
256.
257.
258.
259.
260.
261.
262.
263.
264.
265.
266.
267.
268.
269.
270.
271.
272.
273.
274.
275.
276.
277.
278.
279.
280.
281.
282.
283.
284.
285.
286.
287.
288.
289.
290.
Komora nad sakristií č. 201, západní stěna – pravá (severní) část.
Komora nad sakristií č. 201, celkový pohled k západu.
Komora nad sakristií č. 201, celkový pohled k severovýchodu.
Komora nad sakristií č. 201, severovýchodní roh.
Komora nad sakristií č. 201, východní stěna.
Komora nad sakristií č. 201, severní stěna, nika zrušeného okna.
Komora nad sakristií č. 201, západní stěna, dveře z presbytáře č. 103.
Komora nad sakristií č. 201, jižní stěna, okno.
Komora nad sakristií č. 201, východní stěna, okno.
Komora nad sakristií č. 201, detail deponovaného svatostánku.
Komora nad sakristií č. 201, fragment deponovaného barokního okna.
Půda přístavku sakristie č. 301, severozápadní roh.
Půda přístavku sakristie č. 301, celkový pohled k severovýchodu.
Půda přístavku sakristie č. 301, západní stěna (obvodová zeď presbytáře).
Půda přístavku sakristie č. 301, celkový pohled k západu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, celkový pohled k východu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, celkový pohled k východu.
Půda presbytáře č. 302, celkový pohled k východu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, celkový pohled k severovýchodu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, celkový pohled k severozápadu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, celkový pohled k severozápadu.
Půda lodi č. 302, celkový pohled k západu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, celkový pohled shora k východu, patrný je rub kleneb.
Půda presbytáře a lodi č. 302, rub klenby lodi a ztužující rám, pohled od jihozápadu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, rub klenby lodi a ztužující rám, pohled od jihozápadu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, ztužující rám (detail), pohled od jihozápadu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, rub klenby lodi a ztužující rám, pohled od jihovýchodu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, rub klenby lodi a ztužující rám, východní část, pohled shora od
severozáípadu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, rub klenby lodi a ztužující rám, východní část, detail ukotvení táhla.
Půda presbytáře a lodi č. 302, rub klenby lodi a ztužující rám, východní část, detail ukotvení táhla.
Půda presbytáře č. 302, sloupek na jižní straně krovu v místě napojení polygonu.
Půda presbytáře a lodi č. 302, zdvojení sloupků stojatých stolic v místě napojení presbytáře k lodi
na jižní straně.
Půda presbytáře č. 302, pohled do jihovýchodního rohu.
Půda presbytáře č. 302, sloupek na jižní straně krovu v místě napojení polygonu – vrchní část.
Půda presbytáře č. 302, sloupek na jižní straně krovu v místě napojení polygonu – spodní část.
Půda presbytáře č. 302, sloupek na jižní straně krovu, detail vrchní části s pásky.
Půda presbytáře č. 302, sloupek na jižní straně krovu v místě napojení polygonu – spodní část.
Půda presbytáře č. 302, pohled na rub klenby a nadezdívku na východní straně polygonu.
Půda presbytáře č. 302, kladka pro spouštění věčného světla.
Půda presbytáře č. 302, kladka pro spouštění věčného světla.
Půda lodi č. 302, rub klenby a nadezdívka na severní straně.
Půda lodi č. 302, rub klenby a nadezdívka na severní straně.
Půda lodi a presbytáře č. 302, vazné trámy krovu presbytáře (vlevo) a lodi (vpravo) a ztužující
pasy na rubu kleneb.
Půda lodi č. 302, rub klenby a nadezdívka na jižná straně.
Půda lodi č. 302, rub klenby a nadezdívka na jižná straně.
Půda presbytáře č. 302, příčný trám základového roštu zaniklé věže, severní část, detail plátu
odstraněné šikmé vzpěry.
Půda presbytáře č. 302, příčný trám základového roštu zaniklé věže, severní část, detail plátu
odstraněné šikmé vzpěry.
Půda presbytáře č. 302, příčný trám základového roštu zaniklé věže, jižní část.
Půda presbytáře č. 302, sloupek na severní straně krovu v místě napojení polygonu – vrchní
část, detail pásku.
Půda lodi č. 302, jihozápadní roh s vaznžmi trámy a druhotným základovým roštem západní
věže.
Půda lodi č. 302, jihozápadní roh s vaznžmi trámy a druhotným základovým roštem západní
věže.
Půda lodi č. 302, severozápadní roh s vaznžmi trámy a druhotným základovým roštem západní
věže.
65
291.
292.
293.
294.
295.
296.
297.
298.
299.
300.
301.
302.
303.
304.
305.
306.
307.
308.
309.
310.
311.
312.
313.
314.
315.
316.
317.
318.
319.
320.
321.
322.
Půda lodi č. 302, nadezdívka a výměna s krátčaty na severní straně.
Půda lodi č. 302, jižní strana s vazným trámem a sloupkem stolice s odstraněnými šikmými
vzpěrami.
Půda lodi č. 302, sloupek stolice na jižní straně s odstraněnými šikmými vzpěrami, detai plátu.
Půda lodi č. 302, nadezdívka a výměna s krátčaty na jižní straně.
Půda lodi č. 302, nadezdívka a výměna s krátčaty na jižní straně.
Půda lodi č. 302, rub kleneb, nadezdívka a výměna s krátčaty na severní straně.
Půda lodi č. 302, detail severní části západního štítu.
Půda lodi č. 302, severozápadní roh, detail severní části západního štítu.
Půda lodi č. 302, vrchní část krovu, pohled k západu.
Půda lodi č. 302, vrchní část krovu, detail hambálků na severní straně.
Půda lodi č. 302, sloupek stolice nasev straně, datace 1. X. 193..
Půda presbytáře č. 302, schůdky od východu z půdy nad sakristií.
Půda presbytáře č. 302, mezera mezi klenbou.
Půda presbytáře č. 302, mezera mezi klenbou, schůdly z půdy nad sakristií.
Půda presbytáře č. 302, mezera mezi klenbou presbytáře (vlevo) a nadezdívkou.
Půda presbytáře č. 302, průchod schůdků z půdy nad sakristií, severní strana s druhotně
použitými prvky krovu.
Půda presbytáře č. 302, detail římsy vytvořené z proutí v pohledu zezadní strany.
Půda lodi č. 302, severozápadní roh, detail jižní části západního štítu.
Půda lodi č. 302, štenýřová konstrukce věže.
Půda lodi č. 302, konstrukce věže, schody.
Půda lodi č. 302, štenýřová konstrukce věže, detail plátů po odstraněných šikmých vzpěrách.
Věž č. 401, štenýřová konstrukce, západní strana přilehlá ke zdivu štítu.
Věž č. 401, štenýřová konstrukce, západní strana přilehlá ke zdivu štítu.
Věž č. 401, zvon.
Věž č. 401, štenýřová konstrukce na východní straně.
Věž č. 401, štenýřová konstrukce na západní straně.
Věž č. 401, štenýřová konstrukce na východní straně.
Věž č. 401, střední rám se závěsy zvonů.
Věž č. 401, hlava chybějícího zvonu.
Věž č. 401, průhled do podstřeší.
66
10.2 Plánová dokumentace
Jako podklad pro zaměření bylo využito plánové dokumentace studentů SPŠ stavební
v Havlíčkově Brodě z roku 2009, které ovšem příliš neodpovídá skutečnému stavu objektu a dále plánů
stavitele Culky z roku 1882.
Na podkladě výše uvedených plánů zaměřil Ing. arch. Jan Pešta©, srpen - říjen 2009. Půdorys
krovu je jen orientační.
10.2.1 dokumentace současného stavu
1.
2.
3.
4.
Půdorys na úrovni vstupů, 1:100
Půdorys na úrovni oken lodi, 1:100
Půdorys na úrovni krovu lodi, 1:100
Půdorys na úrovni věže, 1:100
10.2.2 vyhodnocení stavebního vývoje
5.
6.
7.
8.
Půdorys na úrovni vstupů, 1:100
Půdorys na úrovni oken lodi, 1:100
Půdorys na úrovni krovu lodi, 1:100
Půdorys na úrovni věže, 1:100
10.2.3 architektonické a památkové hodnocení
9. Půdorys na úrovni vstupů, 1:100
10. Půdorys na úrovni oken lodi, 1:100
11. Půdorys na úrovni krovu lodi, 1:100
12. Půdorys na úrovni věže, 1:100
10.3 DVD
DVD s kompletním elaborátem ve formátu *.pdf a doplňující fotodokumentací, roztříděnou do
adresářů dle jednotlivých prostor.
67

ZDE - svaté Kateřiny a Nejsvětější Trojice

Transkript

Podobné dokumenty

O kostele - Kostel svaté Kateřiny ve Štramberku

PDF s letákem akce

Historické památky Milešova, okres Litoměřice

8denní plavba lodí

Trutnov - Poříčí, farní kostel svatých apoštolů Petra a Pavla Stručná