Daniel Štraub, 19 let, 2. kategorie, 3. místo

Transkript

Daniel Štraub, 19 let, 2. kategorie, 3. místo
název díla: Skvrny
kategorie a školní ročník autora: II. Kategorie, 4. ročník
jméno, věk autora a datum narození: Daniel Štraub, 19 let, 4.10. 1993
adresa bydliště a email na autora: Stružnice, ČP 219, PSČ 47002, [email protected]
adresa školy: Gymnázium Josefa Jungmanna, Litoměřice – Svojsíkova 1015/1a, 412 65
jméno pedagoga: Mgr. Andrea Skokanová
Skvrny
Všiml jsem si jisté proměny, kterou prošla má tvorba. ,,No, tvorba je příliš nabubřelý
výraz." Zaposlouchal jsem se do hlasu v mé hlavě. ,,Především se změnil způsob, jakým jsem za
sebe stavěl slova a nitka myšlenek se linula jinde, jinak. Touha psát, ta věčná a neuhasitelná touha,
ta stále plála jistě dál."
Změna nepřišla náhle, pouze pozvolna pučela. Dost možná díky podmínkám, ve kterých
jsem žil. Skvělé podhoubí pro pomalý, leč důsledný růst. Skvrna, která se vpíjela do mnou
popsaných papírů stále rostla. Upozorňovala na sebe.
,,Podmínky, ve kterých jsem žil..." Myšlenka se v rychlosti prohnala mou hlavou stejně tak,
jako gilotina setne zrádcovu hlavu.
Stárnutí, získávání zkušeností, měnící se kulturní a sociální klima kolem mě. Nic z toho
nemohlo zůstat bez povšimnutí.
,,Nejasné a zvětšující se skvrny." Odmlčel jsem se díky náhlému vhledu a
zaposlouchával jsem se do okolního šumu. Za okny se stmívalo a nikdo nemlčel. Ve vzduchu visela
všední trpkost a ze stropu se jako krápníky spouštěly nejistota a strach. Zaposlouchal jsem se do
melodie cizích konverzací, kterým jsem jen těžko mohl rozumět. Vnímat ji, bylo ale uklidňující.
V duchu jsem vzpomínal na mnou napsané věci a snažil jsem se hledat skvrny. Bylo by
to o tolik lehčí, kdybych před sebou měl ty popsané papíry a mohl si dělat poznámky. Bohužel.
Všechna má činnost a minulý život byly zavaleny špatným rozhodnutím. Zbyla mi jen má hlava a
vzpomínky, ke kterým jsem se každou volnou chvíli vracel. Držel je při životě. Bylo ale těžké se
soustředit.
Vůbec poprvé jsem přemýšlel a rozebíral věci, které jsem sám napsal. Nikdy jsem to
neměl ve zvyku. Asi jako že hudebník neposlouchá své písně.
Nejtěžší bylo vzpomínat na mé první pokusy. Dobu, kdy jsem s perem v ruce koketoval
se psaním a ovlivněn velikány se snažil napsat něco, co by přerostlo význam lidského bytí a
otevřelo všem oči.
Papíry plné kritiky střídala naivita, která odrážela můj věk. Sexuální otevřenost, alkohol
a hluboké citové prožívání. Opojení smyslů a neustálé dumání nad věkem. Představa mého světa
stála v kontrastu k realitě a tenhle rozdíl byl nikdy nevyčerpatelný zdroj inspirace. ,,Vlastně jako
dnes..." Přitakával jsem sám sobě.
S každým dalším rokem se forma měnila. „Věk a zkušenosti...“ Věty už nebyly tolik
útočné a složité. Přicházelo jisté umírnění. Nejlepší věty byly krátké, milé a vtipné. Jednoduchým
jazykem jsem se snažil zachytit tu hrůzu kolem. Naivita mládí mi ale chyběla. Chuť tvořit však
trvala dál. Stálý a neměnný fakt.
Stejně jako hlasy kolem, tak i hlasy v mé hlavě nikdy nemlčely. V posledních dnech to
pro mě byla oáza, ve které jsem našel porozumění. „Více než kdy jindy...“
Střízlivým a jednoduchým jazykem jsem se snažil zapůsobit na lidské pudy. Nechtěl
jsem ohromit určité společenství lidí a nebo si myslet, že je ohromím. Vlastně v téhle otázce jsem si
nikdy nebyl tak úplně jistý. Psal jsem především pro své potěšení, ale s potěšením jsem od sebe
nikdy nic nepřečetl.
100 lidí – 100 chutí, ale pudy máme všichni stejné a všichni také poznáme, když na ně
něco působí. A tak jsem začínal psát a nebo jen přemýšlet nad novými příběhy, které už nebyly
složité. Někdy probouzely strach a jindy v nich klíčily radost a upřímný smích. Smích, který byl v
této době tolik vzácný. Nikdy mě ale nenapadlo přestat přemýšlet nad dalšími způsoby, jak ho
vyvolat. Právě teď byl potřeba víc, než kdy jindy. „Hlasy v mé hlavě nikdy nemlčely...“
Přemýšlel jsem tedy o pudech. Občas povrchních, ale přece jen vytvářejících základ
všeho. Neznamenalo to, že bych však oklestil svou svobodu.
Vše se mi najednou jevilo tak jasně, ale k této vteřině prozření se táhla nekonečně
dlouhá cesta. Cesta plná přešlapů a rozčilování se. Cíl se nakonec ukázal. Těžko říct, jestli přišel v
té správné době.
Kolem mě se odehrávala jedna hrůza za druhou, ale měl jsem malý lék na to, jak se
alespoň minutku smát. Jak alespoň minutku nechat své srdce být svobodně a především bez strachu,
který byl všudypřítomný. Psaní a přemýšlení bylo pořád odevzdání se, ale možná poprvé jsem ho
sledoval s potěšením.
A chuť se dál odevzdávat? No, tak té jsem měl na rozdávání, protože stejně tak, jako v
mládí, i nyní stála má představa světa v kontrastu k realitě a o inspiraci jsem neměl nouzi. „Kéž by
tomu ale bylo jinak...“

Podobné dokumenty

Památník Terezín

Památník Terezín Spisovatel Norbert Frýd, jeden z vězňů terezínského ghetta, v roce 1975 vzpomínal: (…) vznikl plán napsat Abecedu květovaného koně pro předčítání, zpívání a hru v domovech mládeže (pozn.: v Ghettu ...

Více

1984 – Hallelujah

1984 – Hallelujah Asi po 10 minutách jízdy jsem byl neskonale šťasten, že zvuk starých dobrých hitů přehlušil neustálé vyzvánění mobilu, který jsem předtím téméř vyhodil z okna ven. Vlastně, čím déle jsem jel, tím v...

Více

JŘ Lužický motoráček 2016

JŘ Lužický motoráček 2016 \ vlak pokračuje na vlečku Aquapark Babylon a DPM Liberec, příj. v 10 45 ] vlak odjíždí z vlečky Aquapark Babylon a DPM Liberec v 15 00 { zastavuje pouze na znamení nebo požádání c přeprava jízdníc...

Více

JŘ Lužický motoráček 2016

JŘ Lužický motoráček 2016 Přepravné: za psa, zavazadlo 25,- Kč, za kolo 50,- Kč Zlevněné jízdné platí pro děti od 6 do 15 let, důchodce a držitele platného průkazu ZTP a ZTP/P. Bezplatně se přepravují děti do 6 let a průvod...

Více

PDF - ČCE Teplá

PDF - ČCE Teplá hrůzu velkého pátku. Ještě naprosto nevstřebanou, a stále neuvěřitelnou. Možná se jim zdálo, že z toho zešílí, zvedal se jim žaludek a dosud nemohly nic pozřít. To není klid pohřebního bratrstva, k...

Více