Akuna Business News AkunaBusineness News s News

Akuna Busine
nesss News
BULLETIN PRO DISTRIBUTORY SPOLEČNOSTI AKUNA CZ. URČENO POUZE PRO VNITŘNÍ POTŘEBU
Moto Grand Prix: úspěch
Jakub Smrž splnil svůj cíl dojet na bodovaném místě. Byl jedenáctý.
Osm vítězů letní soutěže a dva náhradníci se stali svědky výborného výkonu
jezdce Akunou sponzorovaného Molenaar Racing Teamu ve třídě do 250
ccm. V neděli 28. srpna jel Jakub Smrž
na Masarykově okruhu před sto třiceti
tisíci diváků na samotné hranici možností svého stroje a v konkurenci továrních motocyklů se probojoval těsně
za první desítku. Zajistil si tak cenné
body a udělal nejen fandícím akuňákům, ale i všem českým fanouškům
(str. 4)
motorismu velkou radost.
super loupežná výprava
Většina účastníků mimořádně zdařilé akce volá po jejím opakování.
Akuna již pravidelně pořádá nebo
sponzoruje akce pro širokou veřejnost. Zatím však šlo vždy o program,
který účastníkům přisoudil roli diváků.
Letošní odborné přednášky, dobročinný koncert a sportovní utkání máme
ještě v živé paměti. V sobotu 3. září na
„loupežnické stezce“ v Řimicích to bylo něco úplně jiného. Třebaže ani zábavný program nechyběl, hlavní roli
převzali a výborně se jí zhostili sami
účastníci z řad distributorů, zákazníků
(str. 6)
a příznivců Akuny.
řádění na okruhu v Brně
Distributoři si užili za volantem a řídítky svých i závodních strojů.
„Dnešní den? To je řádění,“ charakterizoval Akuna Adrenalin Show náš
slovenský kolega Jozef Dolenský. Měl
pravdu. Devadesát pět motoristických
fandů či lidí toužících po společenském vyžití, kteří se vešli do rozpisu
jízd, si mohlo 7. září dosyta vychutnat
jízdu silných strojů na plný plyn na
Masarykově okruhu. Akci připravil
Akuna Racing Team v rámci svého
(str. 8)
sponzorského dne.
6–7/2005
editorial
Zase začal školní rok. Při pohledu na
děti s brašnami se snad nikdo neubrání vzpomínkám na vlastní školní zážitky a dobrodružství. Někdo vzpomíná
s úsměvem, někomu ještě po létech
přicházejí na mysl věci, kvůli kterým se
mu tehdy zdály hrůzostrašné sny.
Jestli někdo z vás cítí úlevu, že už tam
nemusí, nijak se mu nedivím. Je těžké
být neplnoprávný a muset hrát podle
pravidel, která napsal někdo jiný
a hlavně, muset podle nich hrát, když
se vás nikdo neptal, jestli chcete.
Na druhou stranu, pro drtivou většinu
lidí je to dobrý trénink „pro život“.
Šéfové v zaměstnání často poskytují
svým podřízeným ještě méně prostoru
pro vlastní názor nebo seberealizaci
než učitelé ve škole.
Když u nás každý desátý člověk nemá
práci, je vlastní volba pracovního poměru naprosto iluzorní. A každý v sobě nenajde odvahu být svobodný a žít
na vlastní odpovědnost, jako jste ji našli vy.
Pokud se ale radujete, že součástí vaší
svobody je i osvobození od učení, radujete se mylně.
Vaše svoboda, jak víte, je v možnosti
volby a výběru. Jak často říkáme,
můžete pracovat kdy chcete, kolik
chcete a s kým chcete. Také však víte,
že váš úspěch záleží především na
tom, kolik toho uděláte. Svoboda žít
podle svého znamená dělat co chci
a ne nedělat nic.
S informacemi, znalostmi a dovednostmi je to stejné. Každý, kdo podniká na vlastní pěst, je životně závislý na
tom, jaké informace získá a jak s nimi
naloží. Jenom nové informace a nové
znalosti vám umožní se rozvíjet, zdokonalovat, pracovat na svém úspěchu
a dosáhnout svých cílů.
Získávejte jich co nejvíc a vybírejte
dobře. Rozmyslete si, co opravdu potřebujete ke své obchodní činnosti
a co pro sebe osobně. I to je důležité,
protože nemůžete rozvíjet svůj obchod, když nerozvíjíte svou osobnost.
Záleží jen na vaší volbě.
René Lelek
Akuna Business News
1
události, sdělení společnosti
jak sbírat zkušenosti zákazníků
Dotazy distributorů, které následovaly po naší výzvě v předminulém čísle, nás přiměly
k sestavení jakéhosi návodu na
sběr zákaznických zkušeností.
Vyšli jsme přitom z vlastních
poznatků, získaných na našich
reportážních cestách.
vlastním zájmu nafotíme fotky co nejlíbivější, z pořízených záběrů si bude
moci vybrat, případně dodat vlastní,
pokud má kvalitní.
Interview a záznam
Nespoléhejte na vaši znalost příběhu
uživatele. Svádí to k vynechání důležitých informací, které „jsou přece
nutí? Věřil(a) jste v úspěch aplikace?
• Jak dlouho a v jakých dávkách jste
ho užíval(a)?
• Kdy se dostavily první účinky? dostavila se adaptační reakce? Jaká? Jak
se účinky projevovaly během celé
doby užívání?
• Užívala jste během aplikace výrobku
Sběr zákaznických zkušeností dosud
nebyl zrovna masovým jevem. Proto
nás těší, že jsme probudili zájem distributorů, kteří se dřív sběru zkušeností nevěnovali. Hlavně oni se nás teď
ptají, jak při něm postupovat.
Kde začít
Úplně stejně jako s distributorskou
činností. Na začátku je motivace, cíl
a jmenný seznam. Ten pro vás jako
distributory, kteří jste pravidelně
v kontaktu se svými klienty, nebude
problém. Začít se širší základnou,
udělat si malou inventuru známých
zkušeností je pro výběr těch nejzajímavějších a nejprůkaznějších důležité.
Umění výběru
Kolik zkušeností zpracovat? Ke každému výrobku by nám stačilo dvacet ročně – ale kvalitních a vzorně zpracovaných – které bychom publikovali
v H&S a případně i na webu. Celkem
tedy asi tři stovky, abychom si mohli
vybrat i my a vytvořit vyváženou kolekci. Vybírejte proto ty mimořádné: hledejte jednoznačně průkazné účinky,
které jsou přesvědčivě a věrohodně
doložené. Hledejte lidské příběhy.
A pak si vyberte jeden – ten nejlepší.
Získání souhlasu
Může to být problém. Informace
o zdravotním stavu jsou citlivé. Někdo
je považuje za zcela intimní věc, někdo
se bojí, že jejich zveřejnění může ohrozit například jeho uplatnění na trhu
práce nebo zkomplikovat nalezení životního partnera či vztahy s nejbližšími. Tady je na místě spíš pochopení
než přesvědčování ve stylu zdolávání
námitek při prodejním rozhovoru.
Pomůže možná nějaké omezení. Stačí,
když bude uživatel souhlasit se zveřejněním ve firemních médiích.
Často by uživatel souhlas udělil, ale
odmítá fotografování. Přitom na zveřejnění fotky závisí věrohodnost příběhu. Důvody jsou velice různé, od
chytristiky „když tam nebude moje
fotka, budu to moct popřít“ až po
přesvědčení o vlastní „nefotogeničnosti“. Tady můžete slíbit, že v našem
2
Akuna Business News
lečně s uživatelem ji přečtěte a případné věcné nepřesnosti opravte.
Zaslání
Formulář oba podepište a zašlete do
sídla společnosti. Pokud zkušenost není napsána (vytištěna) na jeho volné
straně a je připojena na zvláštním listu
(listech), musí být i ten (ty) podepsán(y) uživatelem. Ideální je, když je
zkušenost vytištěna z počítače na zadní
straně formuláře a současně nám ji
zašlete mailem v elektronické podobě.
Neredigované zkušenosti totiž nemůžeme dát přepisovat, musíme to dělat
sami. Kdybychom jich měli tolik, kolik
chceme, nedělali bychom nic jiného,
zatímco vy napíšete jen jednu.
Vzorový příklad
jasné“ a obvykle se pak na ně zapomene.
Veďte rozhovor podle osnovy, kterou
si předem vypracujete. Jednotlivé příběhy mohou být značně rozdílné, a tak
můžeme uvést jako vodítko jen nejobecnější body.
Úvod
Nejdřív se ptáme na sociální zázemí –
povolání, rodinné poměry, koníčky –
a necháme uživatele rozpovídat. Zároveň získáme informace, z nichž můžeme usuzovat na motivy jeho rozhodování a klást mu zasvěcenější otázky.
Končíme otázkami na vztah k bylinné
prevenci a léčbě.
Časový snímek
Osvědčilo se nám udělat si tzv. časový
snímek: na zvláštní papír si píšeme data nebo alespoň přibližnou dobu událostí – první potíže, průběh léčby, rozhodnutí, aplikaci výrobku, projevy
účinků, atd. Otázkami na čas vedeme
uživatele k upřesnění návazností. Pořád je třeba mít jasno, kdy se co stalo.
Důležité otázky
• Kdy nastaly první potíže? Jaké? Jak
vás omezovaly? jak dlouho trvalo,
než jste se rozhodl(a) je léčit?
• První nasazená léčba; navštívil(a)
jste lékaře, podstoupila jste nějaká
vyšetření, jaká byla diagnóza?
• Popište podrobněji průběh a výsledky léčby.
• Kdy jste a od koho se dozvěděl(a)
o výrobku Akuny?
• Rozhodl(a) jste se pro jeho užívání
hned? Kdy? Co vás vedlo k rozhod-
nějaké léky nebo jiné doplňky? pozoroval(a) jste nějakou změnu v jejich účincích?
• Podstoupil(a) jste během aplikace
lékařské prohlídky a vyšetření? Jaké
byly výsledky? Jak se k nim vyjádřil
lékař?
• Jak se cítíte teď? Trvají nějaká omezení?
• Užíváte nějaké léky nebo doplňky?
V jakých dávkách?
• Jak vidíte svou zdravotní perspektivu
vy a jak váš lékař?
Celý rozhovor nám trvá průměrně
asi hodinu. Pokud však zapisujete
(my používáme diktafon), bude vám
to trvat déle. Spěch je ale vždycky na
škodu.
Vyjádření lékaře
U výrazných zkušeností je spíš pravidlem, že uživatel použil výrobek k léčebným účelům a současně se léčil
u svého lékaře. Vyplatí se získat jeho
vyjádření. Pokud je to možné, navštivte
ho společně s uživatelem a zeptejte se
ho na jeho názor. Nepřesvědčujte, jen
zaznamenejte jeho stanovisko. Uživatel
může pořádat i o nahlédnutí do své
zdravotní dokumentace. Sami za lékařem nechoďte, nic vám neřekne, bez
souhlasu pacienta nesmí. Písemný souhlas by asi musel být ověřen notářem.
Zpracování a autorizace
Jakmile máte pohromadě všechny informace, přepište je a dodržte přitom
časovou posloupnost. Se stylizací –
slohovou úrovní – si nelamte hlavu, to
je naše práce, vy se snažte o přesnost.
Nejdůležitější jsou fakta a motivy. Spo-
Vzorná byla zkušenost manželů Šindelářových, kterou nám zprostředkovala
Jana Ketnerová, (v H&S 2/2004),
a která nás přiměla k cestě ze severní
Moravy do Jižních Čech.
Šlo o těžce léčitelnou ulcerózní kolitidu a stav Pavla Šindeláře byl těžký až
kritický s reálným ohrožením života.
Medicinální léčba neměla úspěch, léky nezabíraly. Užívání Alvea zvrátilo
nepříznivý vývoj choroby a zvrat byl
markantní. Účinek Alvea potvrdil ošetřující lékař dr. Procházka, který měl
jinak k jeho aplikaci rezervovaný postoj. Stav pacienta před užíváním a účinek Alvea potvrdil další nezávislý lékař
– doc. Poláčková. Alveo pomohlo
i Evě Šindelářové, trpící Crohnovou
chorobou. Oba užívají Alveo stále
a chorobu se jim daří držet v latentním stavu.
Paní Ketnerová nám zprostředkovala
nejen kontakt se Šindelářovými. Postarala se, aby všechno klaplo i organizačně. Domluvila termín, postarala se,
aby paní Šindelářová na naši návštěvu
připravila i dr. Procházku a dohodla
setkání s doc. Poláčkovou v Praze.
Kdo zatím udělal nejvíc
Jana Ketnerová je dlouhodobě vůbec
nejaktivnější a nejpreciznější sběratelkou zákaznických zkušeností, o které
víme. Za tři roky, co zkušenosti zveřejňujeme, nám zejména v začátcích velmi pomohla Alena Hlavicová. Bez nich
a jejich partnerů bychom je nemohli
zveřejňovat ani zdaleka v takovém rozsahu. Ivana Kaufmannová s Jaroslavem Hýnou nám zase zprostředkovali
několik důležitých kontaktů s uživateli
z řad osobností české umělecké scény. Všem mnohokrát děkujeme za
skvělou spolupráci.
události, sdělení společnosti
Jsou lidé, kteří svůj počítač používají jako televizor, rádio, DVD rekordér,
telefon a videotelefon, časový plánovač a asistenta, ale také jako poštovní
úřad, knihovnu, jazykovou či jinou školu, zprostředkovatelnu práce nebo
obchod. Počítač jim ve stále větší míře zjišťuje styk se státními úřady, šetří
čas a peníze, poskytuje informace i zábavu. Jsou i lidé, kteří si bez počítače
neumí představit svůj společenský život. Hledají s jeho pomocí přátele
a udržují s nimi kontakty, realizují své koníčky. A jsou i lidé, kteří tak nacházejí lásku a dokonce ji prostřednictvím počítače prožívají.
ještě nemáte počítač?
Člověku, který pracuje s informacemi,
se počítač vyplatil už v době před internetem. Zavedení počítačových sítí
a řízení výroby jejich prostřednictvím
znamenalo zvýšení produktivity o 30
až 50 procent. Internet přinesl řadu
nových způsobů komunikace od mailu
a internetového fóra přes chat až ke
sdílení obrazovek, dokumentů a programů. Počítače se staly neoddělitelnou součástí všech oblastí našeho života. Nejen pracovního, ale i soukromého. Dokonce do té míry, že se stávají součástí lidského organismu.
Jestliže před internetem závisela míra
využití počítače na povolání uživatele,
po jeho nástupu může z jeho výhod
těžit každý, a to velmi významně.
Současný notebook umí totéž co PC.
Počítač může podstatně zvýšit vaši výkonnost a přinést vám velké časové
i finanční úspory, když s ním budete
umět zacházet.
Zkuste jenom porovnat například telefonickou objednávku zboží u Akuny
s objednávkou po internetu. Jak dlouho telefonujete a jak dlouho trvá vyplnit formulář? (Nehledě na to, že formulář můžete vyplnit kdykoliv.) A kolik lidí to zaměstná? Nebo naplánování
společné akce s partnery. Kolik času
vás stojí obtelefonovat je a dohodnout
se a kolik napsání hromadného mailu
s upozorněním, ať se podívají do
groupware na firemních stránkách?
Poprvé to jistě trvá dlouho. Ale když to
budete umět? Stojí za to zkusit to. Naučíte se to jednou a používat to budete
pořád.
Takových možností se vám do budoucna otvírá celá řada. Co například nekupovat dopředu Start Kity, líbilo by se
vám to? Start Kit nemusí být nutně tištěný. Mohl by být multimediální, včetně videovizitky s prezentací, a mohli
byste si ho stáhnout z firemního webu
okamžitě po platbě. Mohli byste si
zvolit co z něj potřebujete a co ne,
a co si dokoupíte za příplatek. Mohlo
by to dokonce vést ke snížení regis-
pobízí. Je to až s podivem, když ceny
vysokorychlostního připojení klesly na
úroveň, kdy se počítač připojený na
internet víc než vyplatí.
Teď jsem vám trochu napověděl, jak
s relativně malými investicemi pořídit
stolního počítače. Ten vám přitom vydrží několik let.
S internetovou telefonií, která nabízí
telefonování v rámci služeb jednoho
operátora zdarma, padly veškeré výhrady ke smyslu investice do počítače.
S internetovou telefonií padly veškeré výhrady
ke smyslu investice do počítače.
tračního poplatku. Každý by si pak
mohl tisknout jednotlivé stránky podle
potřeby.
Když už jsme u toho, registrace smlouvy by taky mohla být okamžitá. Stačí
k tomu elektronický podpis, který se
dnes prodává na každé větší poště. Váš
nový partner by tak mohl objednat
zboží u společnosti – s vaším „elektronickým souhlasem“ – během několika minut po podpisu smlouvy.
Takové a mnohé jiné novinky by společnost mohla zavést prakticky ihned.
Technicky to není žádný problém.
Musela by ale vědět, že je nezavede jen
pro několik počítačových fanoušků.
Současný počet návštěv distributorů
partnerské zóny a objednávek po síti,
který je vzhledem k poštu distributorů
stále ještě mnohem nižší než by si
společnost přála, ji k tomu nijak ne-
Prostorově úsporný deskbook.
počítač na splátky a splatit ho z úspor,
které vám přinese. Ještě nevíte jak?
Tak si položte několik otázek:
Kolik protelefonujete měsíčně? Kolik
z těchto hovorů uskutečníte na linky,
se kterými voláte pravidelně a často?
Kolik na tato čísla provoláte z pevné
linky a kolik z mobilu?
PDA – počítač do kapsy.
Nevím, jak vám, ale mně to dělá několik tisícovek. Tedy dělalo. Až donedávna. Teď jsem volání z mobilu podstatně omezil. Své hovory si lépe plánuji.
Směřuji je na dobu, kdy jsem doma.
A volám z počítače. Většinou zadarmo
anebo aspoň o hodně levněji než
z běžné pevné linky. Jsem připojen na
rychlost až gigabit a platím 470 Kč
měsíčně. To je zhruba cena, kterou
jsem platil jako paušál u Telecomu.
Dospěl jsem k úspoře až dvou tisícovek měsíčně.
Za rok se úspora rovná ceně notebooku nižší střední třídy nebo dobrého
Virtuální klávesnice.
(O internetové telefonii se dočtete
v tomto čísle v článku L. Kadaňkové na
straně 10.)
Být distributorem Akuny, který je často
na cestách, koupil bych si notebook.
Mohl bych na něm prezentovat zájemcům a partnerům při školení. Vybral
bych si takový, který má v ceně balík
kancelářských programů, např. MS
Works, anebo bych si kancelářský balík koupil od S 602. Vyjde skoro pětkrát levněji než od Microsoftu.
S modemem, operačním systémem
a webovým prohlížečem si nemusíte
dělat starosti, jsou ve vybavení všech
počítačů. Počítač nemusí být drahý,
pro běžnou potřebu k distributorské
práci stačí notebook za 20 000 Kč.
K němu bych si ale rovnou pořídil
připojení k síti a IP telefon. Ještě tiskárna. Budete-li tisknout hodně černobílých stránek, vyplatí se vám laserová. Je dražší, ale má několikanásobně levnější provoz a velkou výdrž. Když
ji budete potřebovat na barevný tisk,
hlavně na fotky, sáhněte po inkoustové
s fototiskem.
Přeji vám mnoho úspěchů v práci
s vaším novým počítačem.
Pavel Klein
Akuna Business News
3
reportáž
Zajímá nás víc zdravý životní styl než silné motory, stejně jako asi
většinu distributorů Akuny. Jsme ale zvědaví. Jako všichni, kteří
chtějí být ve svém oboru co nejlepší, k tomu hledáme inspiraci
všude a u všech, kdo svou kvalitu či umění povznesli k vrcholné
profesionalitě, u mistrů světa, u mistrů vůbec. Nejlepší lidé na světě vždycky budí úctu a vybízejí k následování, ať jsou mistry čehokoliv. Dnes jsme k tomu dostali příležitost a chceme jí využít...
Je půl osmé ráno, když zastavíme na
parkovišti u hlavní brány. Do srazu je
ještě hodina. Nechtěli jsme se ale dostat do zácpy. Stejné myšlenky měli
určitě i ostatní. Do pěti minut se tu
sjedou skoro všichni vítězové červencové soutěže. Jen místo Marka Moroně a Mirka Janoucha přijeli Jozef Dolenský a Luděk Svoboda.
Manažer Jakuba Smrže Jaromír Havránek, který se nás má ujmout, přijde na sraz pozdě. „V Brně jsem tak
trochu manažer celého týmu,“ vysvětluje své zdržení. „Češi neznají jazyky
a je praktičtější, když se věci řeší přímo. Takže jsem se staral třeba i o dodávku rohlíků,“ směje se.
„Motorkám neuhýbat, hlavně žádné
rychlé pohyby doleva a doprava,“
upozorňuje nás, když se vynoříme
z tunelu pod tratí a projdeme bránou
paddocku. „Ti lidé na motorkách
umí, vyhnou se vám sami a uhýbáním
byste jim mohli skočit do cesty.“
S úžasem zjišťujeme, jaký je Velká
cena velký cirkus. Vlastně malé město
s tisíci víkendových obyvatel. Po jedné
straně ulice natěsno vyrovnaná nekonečná řada kamionů v týmových barvách, dva tři od každého týmu. Naproti nim stojí „hospitality“ – denní útočiště týmů, složené většinou z kamionu a stanové přístavby. Ale jsou tu
i lehké přenosné stavby, připomínající výstavní pavilony.
„Hele, Gibernau.“ Zahlédneme ho jen
letmo. Vracet se a pokusit se v tom
mumraji davu lidí a projíždějících
skútrů o fotku nemá smysl. Zatím se
musíme držet svého průvodce.
Kdoví kolik slavných jezdců z první
desítky jsme potkali. Kromě těch, kteří se „na bedně“ objevují nejčastěji, je
4
Akuna Business News
známe jen jako postavy zakuklené
v kombinézách a přilbách.
Provází nás všudypřítomný ryk túrovaných strojů. Půl vteřiny plynu, dvě
volnoběhu. Pořád dokola. Vždycky
aspoň několik strojů, blízko i v dálce,
se zahřívá a měří.
Přicházíme k boxu Molenaar („dovnitř, prosím, nechoďte a když pojede
motorka, udělejte jí cestu“). Nahlížíme dveřmi. Náš průvodce vysvětluje,
co se tu zrovna děje.
Technice rozumíme jako koza petrželi, a tak koukáme jen kvůli dojmu.
Čtyři mechanici, tři stroje. Skoro nemluví, každý se soustředěně věnuje
své práci. Poprvé vidíme notebook
připojený k motorce jako k internetu.
Data na jeho displeji říkají, jaké šance
na umístění bude jezdec mít.
„Místo, místo,“ křičí najednou Havránek. Ulicí se k nám rychle blíží motorka v barvách Molenaar. Raymond
Schouten, jezdec týmu ve třídě 125
ccm, se vrací z tréninku.
V hospitality Molenaar se setkáváme
s Jakubem Smržem a se všemi zakladateli společnosti. Je tu připraveno
občerstvení, které po cestě od časného rána přijde velmi vhod.
Hned po něm pořizujeme společné
foto a pan Havránek bere prvního zájemce na sedadlo spolujezdce jednoho ze dvou skútrů, které má tým
byli jsme na
k dispozici. Pojedou spolu po obslužné trati na nejzajímavější místa okruhu, kde si budou moci prohlédnout
jezdce i stroje v plné rychlosti a pěkně zblízka. Během dneška se tak mohou vystřídat všichni.
My prohodíme několik slov s Jakubem Smržem. Na rozhovor moc času
není.
„Chtěl bych dojet na bodovaném místě. Měli jsme letos smůlu. Třikrát jsem
byl šestnáctý, na prvním místě bez bodů. Jenže těch bodovaných míst je za
továrními motorkami moc málo. Hlavně nás nesmí překvapit nějaká hloupá
závada,“ říká Jakub. Dovolujeme se na
fotky v boxu. „Těsně před tréninkem,
teď je tam frmol a mně se v tom horku
taky nechce do kombinézy. Musím být
v pohodě,“ odpovídá.
Před jedenáctou se do boxů vypravíme s paní Forst, která chce Jakubovi
předat malý dárek. Párkrát je spolu
vyblýskneme a držíme se přitom hezky u zdi. Necelou čtvrthodinu před
tréninkem jsou totiž motorky ještě
rozebrané a kolem nich se pořád dost
kmitá.
Pak jde Jakub do kombinézy. Uděláme zase jen pár fotek. Jakub díky
kombinéze s „aerodynamickým hrbem“, která neumožňuje moc pohybu, působí najednou trochu prkenně.
A už nás pan Havránek zdvořile vymete z boxu i s paní Forst, sponzor ne-
reportáž
sponzor. Když ve dveřích máváme na
pozdrav, Jakub už sedí jako by meditoval, nevidí, neslyší. Soustřeďuje se
na jízdu.
Při návratu do hospitality najdeme už
celou partu u obrazovek. Jakub právě
vyjel. Na jednom LCD běží něco jako
přímý TV přenos. Na druhém průběžné časy, nejrychlejší kola, nejlepší
osobní časy. Po chvíli si všimneme, že
u některých jmen se údaje mění, u jiných ne. Jakub má na nejrychlejší čas
ztrátu skoro dvě vteřiny. Je čtrnáctý,
chvíli třináctý, pak šestnáctý...
„Na tovární motorky nemá šanci,“
povzdechne si někdo. Okolo toho se
točí většina hovoru mezi hosty. „A co
kdybychom se složili?“ napadne Věru
odpověděl nám Zdeněk Sais. „S Jakubem se už znám docela dobře, takže
jsem si popovídali o sportu, ale i o jeho práci, dostali jsme veškeré informace, jak to v týmu a při velkejch závodech chodí. Líbí se mi, jak má ten
tým takovou soudržnost, jak to všechno šlape, jak má, že každej ví, co má
dělat.“
„Je to něco úplně jinačího jak na co
jsme zvyklí nebo co děláme, takže se
mi líbí, že vidím, jak to probíhá, jak se
závodníci připravují, jak to celý funguje,“ doplňuje Petr Melcher. „Samozřejmě se mi líbí taky to, že je o nás
perfektně postaráno. Vidíme, že jsme
vítaní, a cítíme se tak trochu jako
součást týmu.“
Velké ceně
Myškovou. „Víš, kolik je to peněz?“
A kdyby se složili všichni akuňáci
z celého světa?“ „Pět melounů na jednu motorku, deset na dvě?“ „No, to
asi ne,“ uzná česká viceprezidentka.
Když se zastaví údaje taky u čísla 96,
ptáme se na to okolojdoucí členky
týmu. Ukáže nám na jeden ze dvou
menších dolních monitorů. Aha, číslo
O půl druhé nakoukneme na Jakubovu autogramiádu, ale opravdu zajímavé věci se dějí jinde.
Akuňáci se vypravili na trať, na tribunu C, odkud sledují trénink nejsilnějších strojů s nejslavnějšími jezdci.
Hned po něm spěchají zase do hospi-
96 je právě v boxu. Na ostatní údaje
radši rezignujeme. Je jich tolik... Ale
teď chápeme, proč všichni sledují
trénink tady. Monitory říkají o jeho
průběhu a výsledcích mnohem víc
než pohled na trať.
Během oběda zpovídáme některé
akuňáky z jejich pocitů a dojmů.
„Vůbec nejsem velký fanda motorismu, a tak mi dnešek dal hlavně možnost rozhlížet se kolem sebe,“ říká
Jozef Dolenský. „Pohled do zákulisí
na život v depu, kde má všechno svůj
zvláštní přesný řád a pravidla – je to
něco, co jsem nikdy předtím neviděl.
Je to poučné a dalo mi to mnohem víc
než pohled na trať.“
„Zážitky to jsou zcela nevšední, jako
vždycky, když se člověk dostane někam, kam se normální lidi nedostanou, a když poznává tak zajímavé lidi,
jako jsou v týmu Molenaar Racing,“
na každého, kdo vstoupí do hospitality, hned přenese něco, co není ani
nervozita, ani napětí... Očekávání je
asi to správné slovo. Očekávání a soustředění, které se z jezdců a mechaniků přenáší na všechny členy týmu i na
nás. Až do dvanácté hodiny je od nás
všechno jakoby odděleno neviditelnou skleněnou stěnou. Jako ve starém
westernu. Jako v pravé poledne.
Konečně start. Na něm je nejrychlejší
Hiroši Ajama. Z druhé řady prosvištěl
do čela. Všichni akuňáci drží pěsti
a hledají očima stříbrnou, žlutou
a černou barvu a číslo 96.
„Který je Kuba?“ Po prvním kole dvanáctý! Tři jezdci, kteří jeli před ním,
se srazili a upadli.
Tep se nám trochu uklidňuje. Jezdec
Molenaar se okruh za okruhem drží
na své pozici. Víceméně těsně sleduje
jedenáctého jezdce, Australana Anthonyho Westa na továrním KTM.
Je to zvláštní. Publikum fandí a českého jezdce povzbuzuje, i když je, oči
upřené na trať, nevidí a pro řev motoru ani neslyší. Fandí i akuňáci.
„Kubo jeď!“
Poslední kolo. Blíží se poslední zatáčka před cílem
„Kubo jeď!“
Jako by je přece jen slyšel. V té po-
začátku jsem měl trošku problémy,
protože přede mnou spadli tři soupeři a měl jsem co dělat, abych se jim
vyhnul,“ komentuje průběh závodu
Jakub Smrž. A co říká na zápas o jedenácté místo?
„Zbytečně jsem se na něj netlačil
a West si prohrál souboj sám v poslední šikaně, kde udělal chybu,“ popisuje vítězství nad tímto soupeřem.
„Z umístění a z bodů mám samozřejmě radost,“ loučí se s námi. „Akorát
že spadlo moc jezdců, co byli přede
mnou. Byl bych radši, kdybych je
předjel.“
Více než spokojeni byli také vítězové
letní soutěže Akuny.
„Na závod jsem se dívala z tribuny C,“
říká Věra Myšková. „Sledovat boj na
dráze bylo něco úplně jinýho než na
obrazovkách a světelných tabulích
v depu, i když jsme tam měli vlastně
daleko víc informací. Na tribuně se
daleko víc dala vychutnat ta atmosféra
mezi lidma. Libilo se mi, i když jsem
neviděla, jak Jakub předjížděl, jak to
tam hučelo a jak lidi fandili, a jak se
Kuba rval, až dosáhl na jedenácté
místo. To bylo skvělý.“
„Bylo to senzační, protože závody se
vydařily,“ shrnul dojmy hostů Petr
Melcher. „Jakub byl fantastický, jel
s nasazením, zkrátka byla to jízda
skvělýho profesionála. A bylo to taky
vidět na výsledku. To svědčí o tom, že
i lidé s ne tak špičkovým vybavením
„I lidé se slabším vybavením mohou porážet ty,
kteří mají lepší podmínky. Záleží na nasazení.“
tality, protože o půl čtvrté se postaví
na start kvalifikace zase dvěstěpadesátky. Když vyjedou, je cítit, jak se
všech přes zdánlivou pohodu zmocnilo napětí. Teď se rozhoduje o tom,
z jakého místa bude Jakub zítra startovat. A je to dobré. Jakub zajel svůj
nejlepší dnešní čas a zítra odstartuje
ze čtrnáctého místa.
„Dopoledne nás stroj dost zlobil, teď
už to bylo v pořádku,“ usmívá se
spokojeně uvolněný Jakub. „Snad by
se mělo povést najít ještě nějaké rezervy. To neznamená, že máme vyhráno. Body se rozdávají až v závodě.“
Atmosféra nedělního dopoledne
v hospitality Molenaar se dá pojmenovat třemi slovy: klid před bouří. Navenek je všechno jako včera. A přece se
slední zatáčce předjíždí Westa a cílem
se prožene jako jedenáctý. Sto třicet
tisíc lidí mu aplauduje. Je to jeho
nejlepší výsledek sezóny.
V hospitality se slaví. Všichni září
a gratulují svému hrdinovi dne.
„Snad poprvé v letošní sezoně se mi
povedl start podle mých představ. Ze
můžou porážet ty, kteří ho mají. Je to
prakticky stejné jako u Akuny. Jsou
lidé, kteří nemají ideální podmínky,
mají doma dvě tři malé děti, které
musí hlídat, a přece vítězí a svými výkony poráží ty, kteří ty podmínky
mají, ale téhle základní věci, bojovat
s nasazením, neporozuměli.“
Abychom nezapomněli, stopětadvacítky vyhrál švýcarský jezdec českého
týmu Elit Thomas Lüthi, dvěstěpadesátky Daniel Pedrosa ze Španělska
a pětistovky Valentino Rossi před krajany Lorisem Capirossim a Maxem
Biaggim.
Pro akuňáky to nebylo zas tak důležité. Měli tu svého jezdce, svůj tým.
A jak se shodli, byl to pocit, na jaký se
nezapomíná. Však si to zkuste taky.
Letní soutěž bude určitě i příští rok.
Akuna Business News
5
reportáž
Tolik lupičů pohromadě v celém svém pohádkovém životě určitě neviděl. Sešlo se jich 3. září v Řimicích na loupežnické stezce okolo
pěti stovek. Hned za hřištěm se jejich hrám rozevíralo nádherné údolí Moravy, zalité sluncem. Provoněná louka i les se zajímavě členitým
terénem se staly ideálním územím jejich loupežných výbojů.
Lidé z agentury Tern vybrali lokalitu
opravdu dobře. Na hřišti se našla
spousta místa pro malou pouť. Jako
zázemí k ní posloužilo zařízení hřiště.
Jednotlivé disciplíny byly rozmístěny
na louce i v lese na trase dlouhé necelé tři kilometry, takže cesta po ní byla
příjemnou procházkou střídavě na
sluníčku a v chladivém stínu.
Po příjezdu a uvítání hřištěm jen prošli. Se známými se zpravidla pozdravili cestou od brány. Lákala je loupežnická stezka, která začínala u veliké
tabule na opačném konci. Tady s jejími nástrahami seznamoval muž,
s nímž se mnozí hosté zdravili jako se
starým známým z outdoorových her;
jednatel Ternu Karel Šotola.
Rumcajs by kulil oči!
Akce
Přijít mohl kdokoliv a pohyb byl všude volný. Registraci podléhaly jen
kupóny na občerstvení, přesněji na
slevu z jeho ceny. Vydávaly je operátorky brněnské centrály. Jako uvítací
výbor čekaly na hosty společnosti
hned u brány, a spolu s kupony nabízely i koláčky k ochutnání.
Všechno kontroloval Andrzej Bizoń,
který na sebe vzal za Akunu hlavní
pořadatelskou starost a pro tuto příležitost také držel akuňáckou kasu.
A už od samého rána voněl na místě
setkání guláš a na roštu opékané
masné pochoutky.
Řimice jsou obyčejná vesnice a samozřejmě nemají vybudované velkokapacitní parkoviště. Ale třebaže skoro
dvě stovky vozů zaplnily vesnici „po
okraj“, všechny cesty zůstaly průjezdné. Agentura Tern nezapomněla na
nic. Zřídila na dopoledne pořadatelskou službu, která se vzorně postarala
o přijíždějící účastníky a každému našla místo, kde vůz nevadil.
Hostům tak na ten sobotní den zbývaly jen samé radosti. Většina z nich si
také chtěla den vychutnávat co nejdéle
a přijela hned mezi devátou a desátou.
6
Akuna Business News
„háčkem“ z prstů. Že to není tak lehké, jak to na první pohled vypadá, se
přesvědčili všichni, kdo to zkusili, bez
ohledu na věk. Ani šípy zaryté do drnů
mimo terč však nikomu dobrou náladu nevzaly. Naopak každý zdařilý výstřel byl odměněn nejen „naloupeným“ penízkem, ale i aplausem diváků.
Lanovka byla první disciplínou, u které se zvážnělo a od níž se také odstupovalo. Vedla v nejvyšším místě jen
čtyři metry nad zemí. Jenže zkuste se
na ni podívat z perspektivy človíčka,
Stezka
Účastníci těchto her také poznávali
jednotlivé atrakce. Hned kousek za
tabulí bylo připraveno házení oštěpem. Jen pruty byly lehčí, kruh blíž
a na pravidla dohlížel vousatý loupež-
na tom, že střelivem byly obyčejné
šišky a terčem koš. Katapult pracoval
stejně jako ty opravdové, co v dávné
minulosti bořily hradby.
Zatímco jemné umění umístění šišky
na lopatu stroje – nesmějte se, záleže-
„Kdyby bylo na mně, navrhl bych, aby se
takové akce pořádaly dvakrát do roka.“
ník v dobovém kroji. Legrace ale byla
větší, zvlášť když se „oštěpu“ chopil
loupežník, jehož délka nedosahovala
ani do poloviny vrhačského nářadí.
Opodál však čekala nevídaná novinka,
středověká zbraň těžkého kalibru. Co
la na tom přesnost zásahu – bývalo
svěřováno těm nejmenším, výstřel samotný, spočívající v prudkém zatažení
za provaz, byl úkolem pro silné muže
a nezřídka i kolektivním dílem.
Barevné fábory pak nasměrovaly lupiče na stezku vedoucí z louky do lesa.
Barmský most, čili tři pospojovaná
lana, vedl kousek nad zemí, a tak údiv
vzbuzovala spíš nosnost lan. Po mostě
se totiž procházely najednou celé zástupy, od nejmenších až po nejtěžší.
To další disciplína byla náročnější,
rozhodně na přesné oko. Malí i velcí
lupiči si mohli vyzkoušet svou mušku
s lukem i kuší. Jen málokdo držel
někdy předtím něco takového v ruce.
Za dohledu a pomoci lapky v kostýmu
se učili mířit kuší oběma i jednou
rukou a správně natáhnout tětivu luku
který má sám sotva něco přes metr.
Jízda se pro ně často stala dosud největším životním adrenalinovým zážitkem. Ne že by se na lanovce nesvezli
i dospělí.
Překonání pavučiny – ve vzduchu zavěšené dlouhé sítě – bylo spojeno
s velkým veselím. Neuvěřitelně krkolomné kotrmelce a s prominutím držkopády do měkké a pod nohama se
propadající pavučiny tu potkávaly
kdekoho.
Odtud vedla stezka k temné jeskyni.
Projít ji se svíčkou bylo pro některé
děti vážným úkolem. O to víc pak rodiče dojímal pohled do dětských očí,
zářících pýchou nad překonaným
strachem ze tmy.
reportáž
Další střelecká disciplína nedělala nynějším ani bývalým klukům potíže.
Klukovský prak si svou oblibu našel
i tady. Dokonce i mezi dámami, jak
současnými, tak budoucími.
Loupežnická stezka pak už nadobro
opustila les a vedla k houpačce. Úkolem bylo vhodit penízek do lepenkové
Na hřišti
Ani na hřišti nebyla nouze o dětskou
zábavu. Sedmimetrová nafukovací
skluzavka byla v permanenci prakticky neustále, děti si mohly namalovat
loupežníka a trefovat se do klobouku
Boba a Bobka. Skupinky účastníků
K nějakým se tu přidal a my jsme
měli chvíli klid...“ Absolvovali jsme
všechny střelecké disciplíny, síť a jeskyni. No a malej, ten v kočárku prošel
disciplínou jedení buřtů, pití limči,
a podobnejma takovejma hrátkama.
Kdyby bylo na mně, navrhnul bych,
aby se takový akce pořádaly aspoň
dvakrát do roka, takový ty vyloženě
pro děti, kde se rodiče odreagujou,
kam může přijít kdokoliv... Já vím, že
to stojí peníze, ale byl to úžasnej nápad, úžasně se to vyvedlo... Pivo bylo
studený, párky byly teplý, takže spokojenost byla maximální.
Petr Melcher: Všichni byli úžasně
nadšení přístupem firmy, zázemím, co
všechno pro ně připravila, atrakcemi,
takže se to obzvlášť vydařilo. Jsem
stejně jako celé hřiště zdobily hrozny
nafukovacích balónků s firemním logem, občas proloženými živými barvami zvířátek, které dětem z nafukovacích balónků „upletl“ Jura Magic.
Dospělým skoro celý den vyhrávala
k poslechu kapela Galaxy Dance
Band, někdy dokonce i na přání.
Kolem třetí odpoledne začal zábavný
program. Nejdřív předvedla několik
scének skupina historického šermu
Rabius a pak došlo na hlavní bod, vystoupení Železného Zekona.
Ten před užaslými akuňáky přetrhl
telefonní seznam, ohýbal o krk železné tyče, posloužil hlavou jako špal-
přesvědčený o tom, že by se v tom
mělo pokračovat. Přišlo asi pět set lidí. Kdyby se všichni pochlubili každý
deseti známým, že Akuna na nich ne-
Pozdvižení kvůli tomu nastalo na hřišti, kde byl na poledne připraven oběd,
na který nikdo nepřicházel. Kuchaři
nakonec ztlumili ohně a dokázali udržet své rybičky, kuřátka, klobásky
i guláš ve výborném stavu až do chvíle, kdy hosté začali zaplňovat hřiště.
„Tady se lidi úplně odpoutali od své každodenní
činnosti, uvolnili se ...“
trubky. Jenže k tomu musela být houpačka rozhoupaná a bylo třeba vyčíhnout ten správný okamžik.
Dalším vrcholem a pro mnoho účastníků úplně novou zkušeností byla jízda na raftu. Od přístavu se náhonem
doplavili do proudu Moravy a ti vyspělejší nebo odvážnější sjeli i malý
jez. Jet mohl každý, kdo unesl pádlo
nebo nevypadl ze záchranné vesty.
Překážková dráha z různě vysokých
špagátů, kterou měli účastníci absolvovat poslepu a bez dotyku s překážkou, navigováni dalším příslušníkem
rodinného týmu, dokonale odhalila
jejich sehranost v komunikaci.
Nakonec zbyl úkol, v propozicích nazvaný přiléhavě „blbárna“. Vzít krátký
klacek, zapíchnout ho do země, v hlubokém předklonu se kolem něho desetkrát otočit a pak s točící se hlavou
doběhnout k metě a zpět, no uznejte,
že název sedí. Do cíle se tak účastníci
vraceli doslova opilí pohybem.
To jim nijak nebránilo využít atrakce,
která byla umístěna vedle. Jízda na
konících byla pro děti sladkou tečkou
za stezkou. Hodně z nich tu zažilo
první jízdu ve svém životě a některé si
poprvé vůbec mohly sáhnout na živého koně.
Dospělí projevili až nepředvídanou
hravost a plnili všechny úkoly ve více
než hojném počtu. Kdo absolvoval
některou z minulých outdoorových
her, předvedl své zkušenosti, kdo se
k podobným úkolům dostal poprvé,
chtěl si všechno, o čem dosud jen
slyšel, aspoň v lehčí variantě vyzkoušet. Byla proto třeba trocha trpělivosti, než se všichni dostali na řadu. Naštěstí to nikomu nevadilo a všichni se
dobře bavili nejen svým výkonem, ale
i výkony ostatních.
„Tady se poznalo, že Akuna je společnost,
která nekašle na lidi ...“
kem na štípání dříví a roztočil na
uchu zavěšené závaží, které diváci
sotva uzvedli. Nakonec se nechal přejet Škodou Superb, kterou pak ještě
roztlačil oštěpem opřeným o krk.
Po představení na hřišti trvala volná
zábava až do večera. Jak se den hostům líbil, necháme říct je samotné.
Ohlasy účastníků
Petr Charvát: Moc se nám to líbilo.
Náš dvouletej syn Hugo, ten si tu našel
nějaký chlapy, on obdivuje chlapy...
chce jenom vydělávat, ale že jí jde
o zdravý životní styl bez stresu, že jim
dá chléb a hry, zábavu a dobrý jídlo,
tak to bude vědět pět tisíc, a když to
každý z nich řekne někomu dalšímu,
tak deset tisíc lidí...
Věra Myšková: Byl to takový adrenalinek pro děti, i když my jsme to s nima prožívali. Dětem se úžasně líbíly
rafty, velký vzpomínky mají na sítě,
moc se jim líbila lanovka, i když tam
nejdřív váhaly, jestli vůbec stačej zabrzdit, a Zekon byl dobrej!
Jozef Dolenský: To byla fantastická
akce, kde se lidi úplně odpoutali od
své každodenní činnosti, pokecali,
opekli špekáčka, uvolnili se... No a ty
úkoly, my jsme s sebou měli devítiletého kluka... Všechny disciplíny byly
velmi dobrý. Takový rekreační, ke
zvládnutí pro každého, tak akorát pro
legraci a odreagování a ta procházka
po tý louce... Však furt sedíme za volantem nebo na židli, málokdo z nás
se pohybuje, tak tady jsme se museli
aspoň projít...
Zdeněk Sais: Každej na to bude velmi rád vzpomínat, pro většinu lidí to
zase bylo něco novýho, s čím se v životě běžně nepotkávají. Říkají, že si to
budou velmi dlouho pamatovat, protože si zkusili věci, které běžně nedě-
lají. Nevisí třeba na lanovce a nejedou
z jednoho kopečku na druhý... Měl
jsem s sebou dcerku. A ta sedmiletá
holčička se svezla lanovkou, i když
jsem nečekal, že to zvládne, šla za
mnou jeskyní se svíčkou v ruce, moc
lidí se tam bálo... a pavoučí síť, u té
jsme se nasmáli, byla to velká legrace... Kdo byl šikovnej, byl spokojenej,
protože když se vede něco, co děláte
vůbec poprvé, tak vás to příjemně
překvapí...Všichni říkali, že by to
mohlo bejt dvakrát třikrát do roka,
protože se tam sešli lidi ne k práci,
ale k rodinné zábavě. Tady se poznalo, že Akuna je společnost, která nekašle na lidi a nejede jenom po svejch
ziscích, že udělala pro lidi akci, aby si
tam užili. A všichni si to taky užili.
A to vám, vážení, může podepsat i naše redakce.
Akuna Business News
7
reportáž
prostě perfektní!
Tak znělo unisono všech, kteří se ve středu 7. září posadili na sedadla spolujezdců závodních motocyklů,
řízených bratry Jakubem a Matějem Smržovými, anebo do závodních aut, za jejichž volanty byli Miloš
Kárný a čtyřnásobný mistr Evropy Andrej Studenič. Totéž říkali i řidiči, kteří si okruh projeli vlastními
vozy nebo na vypůjčené motorce. Akuna Adrenalin Show, uspořádaná společností a Akuna Racing Teamem v rámci sponzorského dne týmu na brněnském Masarykově okruhu, nenechala chladným nikoho.
Druhý ročník této firemní události,
která si, jak se zdá, získá stálé místo
v kalendáři každoročních firemních
akcí, a také velmi brzy našla svou tvář
a ustálený řád, měl ke svému konání
ideální podmínky. Bylo sluníčko
a hlavně sucho, a to je pro jízdu na
rychlých kolech hodně podstatné.
Jedinou podmínkou účasti byl kromě
včasného projevu zájmu odběr zboží,
postačující pro měsíční kvalifikaci.
Za to se účastníci akce mohli svézt na
strojích, soutěžících na okruzích seriálu ME Super Stock a Octavia Cup.
Oproti loňské show v Mostě se v Brně
mohli také projet na trati za řídítky
zapůjčené či vlastní motorky nebo ve
vlastním autě. Na parkovišti před boxy
byla připravena také motokárová dráha a jízda zručnosti na skútrech.
Přijeli všichni přihlášení včetně početné delegace za Slovenska.
Už krátce po deváté hodině, kdy akce
začala, byly rozpisy jízd jednotlivých
jezdců skoro plné. K omezení muselo
dojít, čtyři jezdci i tak museli každý
absolvovat k padesáti jízdám a kromě
polední pauzy se nezastavili až do pěti
odpoledne. Čekali jen tehdy, když se
někdo zdržel s oblékáním kombinézy.
Proto jízdy také trvaly jen dvě kola.
Jedno na zvyknutí, jedno na prožitek... víc by se nestihlo.
Čekání na jízdu si účastníci zpestřovali hlavně vyzvídáním „jaké to je“ od
těch, kteří už měli jízdu za sebou,
sledováním trati a povídáním o všem
možném.
A kdo se zkusil projet po okruhu „ve
vlastním“, měl o zážitky, často neočekávané, víc.
O účastníky bylo postaráno po všech
stránkách. K posezení a k občerstvení
bylo vyhrazeno několik spojených boxů, na oběd si mohli i vybrat.
8
Akuna Business News
oči, ale ne, naopak, to člověk musí
prožít s otevřenejma očima.
Zdeněk Sais: Je to super. Už jsem
taky jel, s Porsche. Poprvé v životě
jsem jel se závodním na trati. Dojmy
mám krásný. V prvním kole to byl takovej trochu lepox, protože on nebere ohled na to, jestli vedle něj někdo
sedí nebo ne, jede podle sebe a na
doraz.
Nemá smysl, abychom popisovali pocity, které účastníci často v prvních
chvílích po jízdě ani nedokázali přesně vyjádřit. Lépe o nich vypoví autentické záznamy jejich spontánních projevů.
Petr Charvát (sesedá z motorky):
Fantastický! No prostě úžasnej zážitek,
to přetížení, to zrychlení. No prostě je
to jak když člověk vidí závody v televizi a najednou si to může vyzkoušet na
vlastní kůži.
A co zatáčky? No klopili jsme to spolu dost ... Dělalo vám to potíže? Ne,
Já už jsem totiž na motorce jezdil asi
před deseti lety. Byl to Pionýr, Jawa
50. To bylo trochu podobný.
Zajímal ses někdy o motorky? Tak
okrajově. Já se musím zajímat i o ekonomiku, na tý motorce ty flašky prostě
nikam nedovezu, takže se zajímám víc
o auta, ale stejně jsem se na jízdu
s Kubou Smržem moc těšil. A splnilo,
ne překonalo to všechna moje očekávání. Úžasnej, úžasnej den...
Vladimír Škývara: Se soutěžní oktávkou jsem se svezl, jako spolujezdec
pochopitelně, a bylo to super. Pak
jsem to zkusil zkopírovat se svou
Toyotou. Ale.. no, chybí kilowaty.
A nechybí taky trochu jezdecké praxe a odvahy při jízdě na okruhu?
Já tě svezu, jo?
Ne děkuju!
Když jsem dojel, byly gumy samá
žmolka... Po několika okruzích. Svezení to bylo krásný, ale přišlo mě jen
na gumách tak na dvě tisícovky...
Věra Myšková: Dneska jsem absolvovala jízdu v Porsche, bylo to perfektní,
gumy hvízdaly a jelo se i přes zelený,
to znamená nejenom po asfaltu, a líbilo se mi to, protože to mělo grády.
Na odpoledne mám naplánovanou
jízdu s Jakubem na motorce.
Už jste někdy takhle jela? Ano vloni,
to jsem jela v soutěžní oktávce a taky
na motorce s Jakubem.
A jaké to bylo? Taky perfektní, čekala
jsem, že budu mít celou dobu zavřený
Tlačilo tě to do sedadla? Tlačil jsem
se sám, nohama opřenej, zády opřenej, rukama jsem se držel madla,
štafnutej, pořád připravenej na všechno, co by mohlo přijít. V zatáčkách,
když jsem viděl jak se do nich řítí
a vůbec nebrzdí, tak jsem brzdil za
něj, že bych snad nohama prorazil
podlahu. Ale on to nakonec vždycky
perfektně vybral. Druhý kolo už bylo
fajn, člověk si na to zvykne... Bylo to
moc hezký, krásný. Klidně bych jel
ještě jednou.
Pojedeš i na motorce? Ne. Motorka
mi není cizí, kdysi jsme s partou tak
trochu rekreačně závodili a umím si
na ni v zatáčce i lehnout. Ale když
jsme vloni jeli s Kubou, tak mi opravdu cvakal zadek. Poskočily nám gumy
v zatáčce, a to jsem si řekl – a dost,
už na to nesednu. V té chvíli jsem
strach měl, to přiznávám. Dneska,
kdyby bylo volné místo, tak bych se
svezl, ale nijak zvlášť po tom netou-
reportáž
motorku nepolezu, nemám tu ctižádost. Svezu se s mladým Studeničem,
i když po půldni má ty gumy všelijaký.
To by člověk neřekl, jak náročné je to
na pneumatiky, na stroje vůbec. Proto
bych svoje auto na okruh nebral.
Myslím, že sem cestovní vozy nepatří.
Jsou na něco jiného. A protože to neumím, mohl bych s ním něco udělat
a pak na to doplatit na silnici, anebo
taky hned...
žím. Zato jsem se svezl svým oplem.
Dal jsem tomu všechno, co ve mně
bylo, takže silnější vozy měly co dělat,
aby mi ujely, gumy kvílely... no užil
jsem si to perfektně.
Oleg Frajman (sesedá z motorky):
No paráda! To byl zážitek! Takovej
člověk nezažije každej den. Někdo to
nepozná za celý život... Už dostat se do
depa, kam se nedostanou ani různé
celebrity, je něco a jsem rád, že to pro
nás firma udělala. No a zážitky přímo
na dráze... nejvíc mě šokovalo, že závodník , jak na motorce, tak v autě,
před zatáčkou úplně nepochopitelně
ještě přidává plyn. No ale vždycky to
dobře dopadlo, vidíte, jsem tady živej
a zdravej...
Měl jste strach? Strach jsem neměl, to
jsem jim věřil. Akorát panu Kárnýmu
jsem za Akunu poděkoval, že mně
ušetřil náklady na oběd. Ta rychlost,
to vzrušení, ten adrenalin způsobily,
že jsem přestal mít hlad. A to jsem
dnes ani nesnídal, nevím, asi to byla
nějaká předtucha, že by člověk něco
takového neměl absolvovat s plným
žaludkem, když na to není zvyklý –
a asi to nakonec bylo správně.
Co je lepší, motorka nebo auto?
Z mého pocitu – na té motorce je to
pro organismus snazší. V autě motor
jede, jak to odhaduju, tak na sedm
osm tisíc otáček, a ty vibrace motoru
a celé karoserie se zákonitě musí
přenést do vnitřku kabiny a na jezdce.
No a kdo na to není zvyklý, tak se po
vystoupení cítí tak trošku jako kdyby
vylezl z centrifugy. Na tý motorce mi
to přišlo nějak čistší, hladší, i když
rychlost byla veliká. Koukal jsem se
Kubovi přes rameno a těch dvě stě
tam měl... Když jsme předjížděli, tak
jsem si říkal, proboha, jak se tam
chce vejít, a on se tam vmáčknul,
mezi krajnici a dalšího jezdce... no
jsou to profíci, no.
Tomáš Kwolek: Myslím, že mohli
přijet i ti, kteří se nechtěli svézt na
okruhu nebo to mohli udělat s vlastními vozy. Myslím, že je důležité, aby
věděli a viděli, že když Akuna sponzoruje Molenaar Racing a Akuna Ra-
cing, čili bratry Smržovy, tak kam ty
peníze jdou a že je to hezkej sport.
Nejenom fotbal a hokej, ale i motoristický sport je hodně hezký a hodně
divácký.
Myslíte si, že je důležité, když si na
okruhu vyzkouší své řidičské schopnosti? No a jak. Já doufám, že aspoň
ti, co jsou tady a ještě se k tomu neodhodlali, to odpoledně udělají. Zrovna před chvílí říkal Marek Moroń, že
projet D 1 je závodnicko-kaskadérský
výkon. Znát své vlastní schopnosti
a hranice možností vozu je určitě
dobré, nejen na D1, a může člověku
zachránit život. Kdo zjistí, že by toho
mohl umět víc, tak se například pořádají školy smyku... vidíte, to bychom
možná mohli zorganizovat, ovládání
vlastního vozu v extrémních podmínkách.
Jak se to s motorismem v Polsku?
My takový okruh v Polsku vůbec nemáme a motoristický sport tam má
o hodně menší okruh fanoušků. To
souvisí s tím, že se v Česku po mnoho
let vyráběla kvalitní auta i motorky
a přesto, že v minulosti kvalita hodně
upadla, tradice fandovství i divácká
obec zůstaly.
Dagmar Brázdilová (sesedá z motorky): Třepu se ještě teďka, chvěju
se, špatně se mně dýchá... Já jsem
motorky vždycky obdivovala, mně se
to děsně líbí, ale vím, že je to velmi,
velmi nebezpečný sport. Takže jsem
to dělala tak, aby mí dva synové pokud možno motorku nikdy nechtěli.
Že jsem dneska za Jakuba Smrže sed-
la a že jsem se s ním svezla, to jsem
překonala sama sebe. Je to totéž, co
učím své partnery. Když se něčeho
bojíš, tak to udělej. Já jsem totiž naposledy seděla na motorce před patnácti
lety a vybourala jsem se. Spálila jsem
si o výfuk nohu tak, že jsem s tím dva
měsíce marodila a dodnes mám jizvu.
A dneska jsem na ni sedla jen proto,
abych svým parťákům dokázala, že to
jde překonat...
Co jsi cítila na motorce? Obrovskej
adrenalin, to ... to se nedá snad popsat. V tý rychlosti, když se neschováš
za jezdce, tak se ti to opře do helmy
– myslela jsem, že mě to snad odfouk-
Marek Moroń: Já už jsem se vloni
svezl na všem, co tu bylo. Motorky
miluju, ale zjistil jsem že nejradši na
nich jezdím sám. Chci prostě řídit,
ovládat je. Takže jsem využil nové
možnosti zapůjčení stroje a vyzkoušel
si čtyři motorky, dvě sportovní, jednu
„fun“ a jeden nekapotovaný stroj, který se mi líbil nejvíc. Dokonce tak, že
si na něj dělám zálusk a uvažuju
o prodeji svého skútru, na kterém
jsem už toho najezdil dost. Ty okruhové mašiny, to je teda síla. Ubereš
plyn, chcípne to. Trochu přidáš – a je
to na zadním kole. Chvilku mi trvalo,
než jsem přišel na to, jak s nimi za-
„Takový zážitek spolehlivě vymaže z hlavy všechny
stresy a dostaví se pozitivní nálada ...“
ne... Šílená rychlost, člověk se musí
držet a nesmí se na toho Jakuba nalepit, protože on musí mít volnost pohybu, motorka se řídí celým tělem.
Takže když v té rychlosti brzdí, vší silou se zapíráš o nádrž... je to i fyzicky
náročný, za ty dvě kola je člověk docela utahanej...
Joanna Lachendro: Je to super,
adrenalin pracuje, zkusila jsem si jízdu autem a nejradši bych si sedla za
volant, jenže tady nemám vůz. Na
motorce jsem ještě nejela, ale pojedu.
Už se těším.
Jozef Dolenský: Dnešek, to je řádění. Já na to moc nejsem, ale baví mě
se dívat, co to dělá s ostatními. Na
cházet. Svezl jsem se taky v autě a byla
to zase záležitost.
Jsem příznivcem adrenalinoterapie.
Vím, že takový zážitek spolehlivě vymaže z hlavy všechny stresy, že se po
něm dostavuje pocit sladké únavy
a po jejím odeznění pozitivní nálada,
chuť pustit se do všeho, čeho se člověk obával nebo co odkládal. Na to
nemusíte být milovníkem rychlých
kol, zkuste třeba parašutismus, když
chcete adrenalinový sport, ale stačí
i obyčejné sjezdové lyžování nebo cokoliv podobného. Vřele doporučuji.
Tato slova snad není třeba dál komentovat. Akuna Adrenalin Show byla pro
všechny zúčastněné nezapomenutelným dnem.
Akuna Business News
9
myšlenky, názory, rady a příběhy
jak telefonovat:
zdarma!
Lenka Kadaňková, R.N.D.
Stejně jako ICQ, MSN apod. patří do
skupiny tzv. instant messengers. Instant messengery obvykle umožňují
chatování mezi dvěma nebo více lidmi,
můžete jejich prostřednictvím poslat
soubor nebo SMS a poslední dobou
telefonovat po internetu.
Co umí Skype
Skype tohle všechno umí a umí to
skutečně dobře. V porovnání s konkurencí má Skype několik výhod. Přenos
veškerých dat (soubory, chatování
i přenos hlasu) je šifrovaný a nemusíte se tedy bát, že se vaše zprávy nebo
hovory dostanou do nesprávných rukou.
Skype projde přes většinu firewallů,
proxy, apod. (nástroje pro ochranu
sítě před útokem hackerů), na čemž
jeho konkurenti obvykle vyhoří. Co to
znamená? Pokud jste s ICQ nebo podobným programem připojený k síti,
která je schovaná za firewallem, tak si
velmi pravděpodobně nepopovídáte.
Se Skype je toto riziko minimální.
Skype má také nízké nároky na šířku
přenosového pásma, což česky znamená, že mu pro kvalitní přenos hlasu
stačí i pomalé připojení k internetu.
Na oficiálních stránkách Skype uvádí
minimální požadovanou rychlost připojení 33.6 Kb. Osobně jsem Skype
zkoušela i přes dial up (běžná telefonní linka) a kvalita hlasu byla výborná.
Mimo požadavků na připojení k internetu je dobré znát i HW požadavky
Skype (výkon a vybavení počítače).
Pro telefonování je možné používat
reproduktor nebo sluchátka s mikrofonem. Pro komfortnější práci se Skype doporučuji USB telefony.
Instalace Skype je velice jednoduchá
a zvládne ji i nepříliš zkušený uživatel.
Mezi dodávanými jazyky přímo se Skype není ani čeština ani slovenština.
Češtinu i slovenštinu pro Skype si můžete dodatečně stáhnout a jednoduše
nastavit.
Před prvním použitím Skype je nutné
se zaregistrovat. Poté si můžete nastavit svůj profil, podle kterého Vás ostatní uživatelé mohou velmi snadno vy-
10
Pokud podnikáte, neobejdete se bez spojení s Vašimi partnery.
Každý, kdo někdy zkusil dálkový nebo mezinárodní sponzoring, ví,
kolik výdajů je spojeno s telefonováním. A tak není divu, že i mě
zaujala možnost telefonovat zadarmo – nebo skoro zadarmo – prostřednictvím internetové telefonie, konkrétně přes Skype.
hledat. Teď si do adresáře můžete
vložit ostatní uživatele a SkypeOut
kontakty.
Samotné prostředí programu Skype je
velice přehledné a práce s ním je velice jednoduchá na rozdíl od některých
podobných programů, plných zcela
zbytečných funkcí, matoucích méně
úplně zdarma), tak telefonování přes
internet ze Skype na běžné telefony,
a to včetně mobilních telefonů.
Posledně jmenovanému se v terminologii Skype říká SkypeOut. SkypeOut
není zdarma, ale jestli to není úplně
nejlevnější telefonování, je to určitě
telefonování velmi levné.
Se Skype se dá volat i do běžných sítí, na mobily
a obráceně. Za to se sice platí, ale ne moc.
zdatné uživatele. Skype Vás také nebude obtěžovat bannery (reklamami).
Protože se Skype stává pro VoIP telefonii nejpoužívanějším programem, začínají se pro něj objevovat pluginy
(doplňky) od jiných výrobců. Mezi
nejzajímavější patří SAM (záznamník,
za který nemusíte platit), look2skype
(integrace Skype do Outlooku) a video4skype (videotelefonování pro
Skype).
Out. Samozřejmostí je vyúčtování – výpis hovorů, který je aktualizovaný po
ukončení každého hovoru a který si
můžete stáhnout ve formátu vhodném
pro MS Excel.
Další z placených služeb je SkypeIn.
Jak název napovídá, jde o volání opačným směrem, a to z běžných telefonů
na Skype. Funguje to tak, že si ve vybrané zemi zakoupíte telefonní číslo
(v České republice např. +420
123 456). Toto číslo se chová naprosto stejně jako kterékoli jiné číslo
v pevně síti v ČR s jediným rozdílem,
že když na ně někdo zavolá, nezvoní
vám běžný telefon, ale Skype. Každý
kdo vám na ně telefonuje, platí stejně
jako by volal na běžnou pevnou linku.
Z Prahy bude volat za cenu dálkového
hovoru v rámci ČR a např. z Německa
za cenu mezinárodního hovoru podle
Cena hovorného (minutová sazba) není přímo úměrná vzdálenosti země, do
které telefonujete, ale vyspělosti země.
Takže do Austrálie na druhé straně
zeměkoule se dovoláte levněji než například na Ukrajinu, která je „za humny“. Nejlépe Vám to ukáže kompletní
ceník hovorného pro celý svět.
Abyste mohli používat službu SkypeOut, musíte si koupit kredit stejně jako
pro Oskartu, Twist nebo Go.
USB telefon.
použitého německého operátora. SkypeIn číslo je prozatím možné zakoupit
pouze ve vybraných zemích, jejichž
seznam se postupně rozšiřuje. V jednu
chvíli můžete používat až 10 SkypeIn
čísel.
Poslední službou je Skype VoiceMail,
což je úplně obyčejný hlasový záznamník, který zaznamená příchozí hovor,
pokud jej zrovna z nějakého důvodu
nemůžete přijmout. Placené služby
SkypeOut, SkypeIn a Skype VoiceMail
je možné uhradit platební kartou přes
Moneybookers a nově přes PayPal.
Pokud Vás tato technologie oslovila
jako mě a chcete řídit Vaše organizace
třeba za oceánem s minimálními náklady, je tohle jedna z možných cest.
Najděte si Skype
Placené služby
Nejsilnější stránkou Skype je právě telefonování. A to jak telefonování po
internetu (telefonování mezi dvěma
uživateli programu Skype, které je
IP telefon, použitelný i při vypnutém PC.
Skype umí konferenční hovor až pro
čtyři uživatele. Pro konferenční hovor
můžete libovolně kombinovat uživatele
Skype i uživatele volané přes Skype-
Chcete-li si tento program třeba jen
vyzkoušet, je volně ke stažení i s češtinou na: www.xtel.cz/skype/cestina/.
Podrobnější návody k obsluze a nastavení programu Skype najdete na adrese http://skype.nexxen.cz/skype-navody-dokumentace.htm.
Dokumentace ke Skype, nastavení,
první volání atd.
:http://skype.nexxen.cz/skype-navody-dokumentace.htm
Nové verze Skype+češtiny:
http://www.xtel.cz/skype/cestina/
zdroj: www.skype.cz
Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.
Akuna Business News
myšlenky, názory, rady a příběhy
Už je to skoro rok, co jsem spolu se skupinou českých distributorů strávil tři týdny v Chicagu v pobočce Akuny MW. Když se vraceli domů, rozhodl jsem se, ze navštívím New York, abych svým českým, ale
i polským partnerům pomohl proškolit distributory a manažery. Čekalo na mne i mnoho českých podnikatelů, kteří už delší dobu působí v N.Y., a o Akuně ještě nic nevěděli. Jednalo se o spoustu kontaktů,
nových lidí, nových manažerů a distributorů, takže práce bylo naplánováno dost.
krůtu nechci ani vidět
Lubomír Březina,
R.N.D.
Po tříhodinovém letu a přistání na letišti JFK jsem si vzal taxi a projel jsem
střed města, 42. ulici a Pátou, což je
něco jako pražský Václavák. Kochal
jsem se tím městem a připadal si přitom jako velká hvězda, která přijela
udělat velký byznys. Pak jsem se nechal zavézt do polské čtvrti Greenpoint
v Brooklynu, prvního člověka jsem se
– polsky – zeptal na slušný a levný
hotel, a podle jeho doporučení si ve
Sport hotelu Jamajka svou dokonalou
češtinou objednal jednolůžkový pokoj
na devět nocí.
Paní v recepci zajímalo, co tu dělám.
Řekl jsem jí, že jí to povím, až se vyspím. Sešli jsme se u snídaně, udělal
jsem jí krátkou prezentaci v polštině
a za chvíli už jsem měl nějaké nové
kontakty.
„Můžete jim klidně volat hned v pondělí,“ řekla mi.
„Zavolám jim ještě dneska,“ řekl jsem.
Usmála se a vyslovila tu hroznou větu:
„Je přece Den díkuvzdání.“
Proboha! Úplně jsem zapomněl! Den
díkuvzdání je pro Američany velký
svátek, stejně důležitý jako Vánoce.
Slaví se čtvrtý listopadový čtvrtek a kdo
může, vezme si v pátek volno a užije si
čtyři dny dovolené. Je to svátek rodinný a lidé cestují i z jednoho konce
Ameriky na druhý, jen aby v ten den
byli spolu. A protože se Američané
hodně stěhují za prací, skoro nikdo
v té době není tam, kde bývá zbytek
roku.
A já tu teď sedím a až do pondělka se
se mnou nikdo nebude bavit. Můj
drahý newyorský čas, čtyři, možná
pět dní z deseti, kdy jsem chtěl toho
tolik udělat, jsou pryč. Jak to pak
všechno stihnu?
A co budu dělat celé čtyři dny? Přece
tu nejsem na dovolené. To ne, ty dny
musím přece nějak využít.
A tak jsem se vydal po ulici a vešel do
každého obchodu, do každého baru
a restaurace, zkrátka všude, kde bylo
otevřeno, navazoval rozhovory s každým trochu vstřícnějším člověkem
a prezentoval a prezentoval. Nevynechal jsem ani černé zaměstnance svého hotelu, když jsem se tem už v noci
vracel.
Nějak podvědomě jsem si určil cíl:
aspoň jednu smlouvu, dvě prodané
bedny a sto kontaktů.
Druhý den jsem vyrazil dobýt přízeň
příslušníků české komunity. Prošel
jsem mimo jiné i všechny proslavené
české restaurace, Zlatou Prahu, Bohemku i Kolibu, kde se mi jako krajanovi dostalo srdečného uvítání a vždycky taky ohromné porce krocana. V ty
dny jsem snědl snad víc krůtího masa,
než bych si ho dokázal pohromadě
představit.
Pravda, v ty dny do se práce ani Polákům ani Čechům moc nechtělo. Taky
byste se o Štědrém dnu nebo na Boží
Hod nepřetrhli. Ale sváteční atmosféra
otvírala jejich srdíčka a ochotně mi
dávali kontakty a přistupovali na
schůzky na příští pracovní dny.
Byl to ten nakonec ten nejlepší „suchý
nácvik“, jaký jsem kdy zažil. Cíl se mi
sice docela splnit nepodařilo, ale
i jedna bedna se počítá. A kontaktů
jsem získal dost na to, abych tu měl co
dělat nejenom na tomto, ale i na příštím pobytu.
V neděli jsem si tedy udělal volno. Navštívil jsem Central Park, Sochu svobody, Empire State Building, Manhattan,
Brooklyn, Bronx, Harlem. Taky jsem
se byl podívat, kde se kdysi tyčila honosná americká dvojčata WTC, kde
zůstala jen obrovská díra a právě se
chystají základy pro nové obchodní
centrum. Už několikrát jsem byl v N.
Y., takže jsem se uměl dobře pohybovat a orientovat. Celou dobu jsem jezdil metrem a rychlovlaky. S trochou
angličtiny jsem vysvětlil co potřebuji,
kam se chci dostat, vždy sice kroutili
hlavou, že má řeč zní nějak divně, ale
pokaždé jsem dostal odpověď. Navští-
ní večer, a někdy i na noc. Dohnat
čtyři dny...
Shledání s mými polskými manažery
a distributory bylo obrovské. Příští
dny jsme se scházeli u Anny Janovské
v jejím krásném obchůdku s bylinami
a bylinnými produkty, kde jsme každý
den dělali prezentace, dvouhodinovky,
a šestihodinovky. Na setkání přišlo
hodně nových distributorů a manažerů. Společně jsme oslovovali i „spící“
distributory. Všichni partneři byli taky
moc zvědaví, jak to funguje v Polsku,
Nějak podvědomě jsem si určil cíl: aspoň jednu
smlouvu, dvě prodané bedny a sto kontaktů.
vil jsem taky vyhlášený noční Bluesový
klub na 5. Avenue. Byl to nádherný
a skvělý koncert.
Konečně pondělí. Už včera večer se mi
podařilo sjednat setkání s některými
partnery, takže dnešek je zachráněný.
Telefonuju přímo závodním tempem.
Protože všichni mají svůj čas už naplánovaný, sjednávám schůzky i na pozd-
Česku a v jiných zemích, kde má Akuna zastoupení. Měl jsem toho na vysvětlování opravdu hodně. Každý den
okolo čtvrté začal kolotoč, který trval
až do půlnoci, a někdy se to protáhlo
až do ranních hodin.
Ráno jsem pro změnu obcházel, majitele obchodů, prodejen, barů, cestovek, pojišťoven... Absolvoval jsem i nějaké schůzky, sjednané v těch minulých dnech a s malým zpožděním se
mi podařilo svůj cíl splnit. Odpoledne
pak vypukl kolotoč nanovo.
A když jsem se vracel k ránu do hotelu, černoši, kteří si krátili noční službu
ve fitness, na mě volali: „Hello Akuna,
Alveo big star!“ Už jsem tu byl jako
doma.
K mému odletu zpět do Chicaga se se
mnou přišlo na letiště rozloučit deset
manažerů.
Nakonec to tedy všechno dobře dopadlo. Jen tu krůtu od té doby nemůžu
ani vidět...
Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.
Akuna Business News
11
myšlenky, názory, rady a příběhy
Začneme od začátku. Jak jste začali
spolupracovat?
Zadrobílek: Když jsem hledal partnery s kontakty v zahraničí, vzpomněl
jsem si na paní Resińskou, ke které
jsem se chodil stříhat. Svého času se
zmínila o tom, že jezdí do Poznaně.
Při další návštěvě jsem se jí poptal
a zjistil, že její manžel je Polák a v Poznani mají rodinu. Představil jsem jí
příležitost s Akunou a ona odmítla.
Protože mi vlasy rostly pořád, u holiče se povídá, asi po třetí návštěvě se
ledy nepochopení prolomily a paní
Resińská mi sjednala schůzku se svým
manželem.
Resiński: V Česku bydlím od roku
1997, jenže předtím jsem byl od poloviny 80. let v Německu. Takže jsem
Polák s německou minulostí a českou
přítomností. Jsem kvalifikovaný zahradník, ale v Německu i v Česku
jsem dělal leccos a svým oborem jsem
se neživil. Když jsme se sešli, zrovna
jsem dělal renovaci dveří.
Tehdy jsem měl 5 700 čistého a kvůli
nim jsem si ničil zdraví v prachu a ve
výparech z lepidel. Měl jsem zánět
mízních uzlin a narušení imunity.
O network marketingu jsem už slyšel,
byl jsem na jednom mítinku Amway.
Práce mě velmi zaujala, ale v tehdy
v Polsku věděl o Amway každý a jejich
zboží mělo velkou konkurenci v maloobchodě.
Když mi Mirek řekl o Alveu, které bylo
tehdy úplně nové, ale v Česku už mělo
první výsledky, byl jsem rozhodnutý.
Schůzka trvala dvacet minut a změnila
celý můj život.
Jak jste začínal?
R: Neměl jsem nic, ani auto. Mirek mi
obrovsky pomohl. Nabídl mi, že se
mnou bude jezdit do Poznaně. Protože jsem v Polsku už dlouho nebydlel,
veškeré přátelské kontakty se už dávno přetrhaly. Zbývala rodina.
První cesta byla dost krutá. Vyčerpali
jsme spoustu kontaktů, od kterých
jsem si moc sliboval, a uzavřeli jsme
jen jednu smlouvu a prodali dvě lahve. Kvůli tomu jsme ujeli tisíc kilometrů a strávili dva dny. Byl jsem z toho
nadobro zničený, omlouval se, bylo
mi do breku.
Je to příběh podobný mnoha jiným. Pokud se něčím oproti ostatním
vymyká z normálu, jsou to jeho extrémní polohy. Je to příběh
ohromné až buldočí vytrvalosti a poctivé sponzorské podpory na
straně jedné a velké odměny, které se oběma jeho protagonistům
za jejich úsilí dostalo. Každý, koho občas přepadnou pochyby by si
měl přečíst ...
jak se dělá
úspěch
Rafal Resiński, N.N.D.
a Miloslav Zadrobílek, N.N.D.
Jak jste tu cestu hodnotil jako sponzor?
Z: Já jsem na rozdíl od Rafala věděl
a měl jsem zkušenosti s tím, jak systém funguje. Že i když se dostavují
výsledky, hned je nevidíme, ale jsou
a časem se projeví.
R: Vysvětlil mi, že je to normální.
A tak jsme spolu začali jezdit. Od
Jak jste viděl ten rok vy?
Z: Jako rok perfektní spolupráce.
Rafal se postupně naučil všechno, co
„Teprve když jsem viděl jeho úžaslý obličej,
uvědomil jsem si, že se mi to podařilo ...“
pondělka do čtvrtka jsem dělal, v pátek bral dovolenou a jeli jsme. Když
Mirek nemohl, jezdil jsem i vlakem,
se dvěma bedýnkami v taškách. Při
druhé cestě jsme už prodali třináct
lahví. Za tři cesty jsem prodal první
šedesátku a stal se Leaderem.
Takže to nakonec nebylo tak těžké?
R: Teprve pak to začalo být těžké.
Zpočátku jsem byl spokojený. První
plat z Akuny byl čtrnáct tisíc a po
třech měsících jsem dal v práci výpověď. Lidi se zajímali o Alveo, kupovali
ho, ale neměl jsem nikoho, kdo by
12
chtěl budovat síť. To se mi nedařilo.
Hodně mi pomohl Mirek a Tomáš
Kwolek a Bohuš Dudzik z polské Akuny. Přesto trvalo rok, než jsem v Polsku našel první obchodní kontakty.
musí obchodník v network marketingu umět, a hlavně si brzy osvojil profesionální přístup, který spočívá ve
vytrvalé a cílevědomé investici pracovního času do zisků ne okamžitých,
ale budoucích. Snažil jsem se jít mu
příkladem a on velice rychle pochopil, že cílem je přinést informaci
o nabídce společnosti co největšímu
počtu lidí v co nejkratším čase. Udělali jsme stovky prezentací a uměli
jsme se dopracovat k novým a novým
kontaktům.
Po půl roce má účast na Rafalově
činnosti slábla s tím, jak se učil, a do
roka pracoval úplně samostatně. To je
to, o co v dobře fungující struktuře
jde: vychovat soběstačné, samostatné
a fungující spolupracovníky.
R: To jde jednomu rychleji, jinému
pomaleji. Všechno je to jenom na vědomí, na vůli a záleží na ní víc než na
rozhodnutí. Člověk se může rozhodnout, ale když mu to nejde a on s tím
za dva tři měsíce praští, tak bohužel...
Bavil sem se na setkání v Olomouci
s Petrem (Melcherem, pozn. red.)
a on mi řekl, že byl překvapený, když
mi to trvalo skoro rok a půl a já jsem
to nevzdal. A já jsem přitom tím vlakem se dvěma bedýnkami jezdil třeba
až do Štětína, k Baltu, jenom proto,
aby mě někdo odmítl a abych jel zase
zpátky. Jenom si spočítejte nejenom
ten čas, ale i náklady, kolik mě to
stálo...
To jsme narazili na zajímavé téma.
Jak hospodařit s vydělanými penězi?
R: Když si nováček vydělá první peníze, myslí si, že jsou všechny jeho. Nejsou. Musí si je rozdělit pro vlastní
spotřebu – z těch peněz žije – a na
investice do svého obchodu. Bez nich
nemůže své aktivity rozšiřovat. Když
spotřebuje všechno, stagnuje, obchod
skomírá. A pak se diví, proč mu to
nejde. Zvlášť na začátku, když je peněz nejmíň, se do sítě musí investovat
hodně – neříkám všechno, ale aspoň
půlka.
Mnoho lidí si taky neuvědomuje, jak
s růstem příjmů rostou i jejich osobní
výdaje. Kupují si dražší zdravou stravu, líp se oblékají, schůzky smlouvají
v lepších kavárnách, začnou bydlet
v hotelu, přestanou hlídat svůj telefonní účet, koupí si nebo vezmou na
leasing auto, a tak dál. Pak je demotivuje, že mají pořád málo peněz. Je
v pořádku, že chtějí reprezentovat firmu i sebe. Ale i v tom je potřeba mít
rozum a vydávat přiměřeně ke svým
příjmům.
Vraťme se k vám. Kdy jste sám sobě
řekl, že jste úspěšný?
R: Asi v té době, kdy jsem si koupil
nové auto z Akuny. To bylo po necelých dvou letech. Stálo mě jenom
akontaci, splátky mi díky mým výkonům hradila Akuna. Samotného by
mě snad ani nenapadlo uvažovat
o tom, jestli jsem úspěšný, třebaže
můj příjem po roce několikanásobně
přesahoval ten z mého bývalého zaměstnání.
Jenže právě tehdy jsem potkal svého
bývalého šéfa. Ptal se mě, jak se mi
daří. Řekl jsem že dobře a poděkoval
jsem mu za tu minimální mzdu, kterou mi dával a která mě motivovala
Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.
Akuna Business News
myšlenky, názory, rady a příběhy
k rozhodnutí spolupracovat s Akunou. Pak jsem nastoupil do své nové
Fabie. A když jsem viděl jeho užaslý
obličej, v té chvíli jsem si ostře uvědomil ten rozdíl mezi mým dřívějším
a současným životem a věděl jsem, že
se mi to podařilo.
Jaký je Rafal Resiński partner?
Z: Já jsem v Rafalovi našel perfektního člověka, který pochopil, o co jde,
je vytrvalý, cílevědomý, uměl využít
své výhody znalosti polského jazyka
při expanzi firmy na nový trh, a také
všechny možnosti, které se při spolupráci s tak dobrou firmou, jako je
Akuna, naskýtají. Využil i mé sily,
kterou jsem mu dával, když jsem mu
poskytoval podporu bez ohledu na
to, jestli momentálně vyděláváme
nebo nevyděláváme nějaké peníze,
a nakonec i zkušenosti, protože já
jsem opravdu věděl, že pokud to
nevzdá, svou síť vybuduje.
investovat a nesmí se poddávat. Já
jsem mu věřil, on byl pro mě příkladem a jemu děkuju za to, že jsem
v těch těžších dobách vydržel, nenechal se znechutit počátečními neúspěchy a pokračoval.
Co bylo dál?
R: Vlastně skoro po dvou letech jsem
pak zaznamenal ten opravdový
úspěch. Potkal jsem ty správné lidi, ze
kterých se stali mí obchodní partneři.
Jejich jména dnes znají všichni akuňáci od Bulharska a Jižní Afriky po USA
a Kanadu. Byla to Jolana Bednarkevič
a o něco později její partneři manželé
Gabryniewští.
Dál pokračovat nemusíte. To znamená, že vaše sponzorská linie ovládá
většinu polského trhu a vy jste bohatí
lidé.
Z: Nevím, jestli bohatí, žádné miliardy
nemáme, ale na nedostatek financí si
nestěžujeme. Podstatné na tom je, že
„Mezinárodní sponzoring se stal naším programem.
Nové technologie ho velmi ulehčují.“
ska, chystám se konečně využít známostí v Německu... a v Polsku buduji
novou větev s partnerkou Malgorzatou Staszak, kde už máme první auto
a bude další...
Z: Mezinárodní sponzoring se totiž
stal naším programem. Jednak mým
a jednak mých partnerů. Už čtvrtý rok
spolupracuji s americkými partnery.
Jsou to vlastně partneři mých partnerů, ve druhé až čtvrté úrovni, kteří mi
dávají telefony na své spolupracovníky
a já je motivuji a školím po telefonu.
Byly to desítky protelefonovaných hodin, a taky dost velké výdaje, takže
teď, když to technologie umožňují,
přecházím na internetové komunikační programy, jako je třeba Skype
nebo Messenger...
A přitom pořád rozvíjíme české sítě,
protože pořád tu jsou stovky tisíc
a milióny lidí, kteří o Akuně, jejích
výrobcích a nabídce spolupráce ještě
ani neslyšeli...
R: Byla to hlavně jeho psychická podpora. On už před Akunou podnikal,
měl s tím zkušenosti, a přesto z něho
odešel, protože poznal, že tohle je
lepší modernější způsob obchodu.
Věděl, že člověk musí do své firmy
se díky tomu můžeme dále a více věnovat mezinárodnímu sponzoringu,
protože na to máme dobré zajištění.
R: Já jsem se mezitím naučil líp česky
a začal jsem konečně budovat síť
i v Česku, mám kontakty do Švýcar-
V prosinci 2004, kdy mě oslovil
můj nynější sponzor, jsem už
pět let pracoval pro společnost
s přímým prodejem zboží. V telefonu na mě působil jako začátečník, proto jsem se ani neptal,
proč se sejdeme a už jsem se
těšil, jak ho získám pro svůj
obchod.
co Akuna nabízí
Na schůzce jsme si příjemně povídali.
Získal si mou pozornost především
svým zájmem o mou práci.
Když jsme se dostali k tématu jeho
nabídky a on začal představovat společnost Akunu, zastavil jsem ho slovy:
„Pane Balcare, nevím, jestli mi máte
mi co nabídnout. Společnost Akunu
znám od svých přátel a vím, že má
skvělý výrobek Alveo, který nechci
prodávat. Co tedy pro mě máte?“
Alveo se mi líbilo, ale jelikož jsem
znal jeho cenu a neměl jsem na ně
peníze, zaujal mě program trvalých
slev a nízký poplatek za uzavření
smlouvy, kterou jsem si sám hned
vyplnil.
Pan Balcar oproti mému dojmu z telefonu vystupoval profesionálně, a tak
jsem mu dal několik doporučení na
své přátele a známé.
Vaše sítě nejsou zrovna nejmenší.
Kolik času potřebujete pro své stávající partnery a kolik věnujete novým
kontaktům a školení nováčků?
Z: Padesát na padesát. Opravdu spotřebuji polovinu času na pomoc svým
samostatným partnerům, na jejich akce, kterých se účastním, na motivaci,
když se někdo dostane do stresu, deprese nebo nestíhá. Ale polovinu času
vždycky, podtrhuji, nejméně polovinu,
musím věnovat vyhledávání nových
kontaktů, prezentacím a školení.
R: Já kopíruju svého sponzora, ale
protože mám tak skvělé partnery, jako jsou manželé Gabryniewští, mám
víc volné ruce pro nové lidi a sítě...
Nejzkušenější lidé z oboru tvrdí, že
k úplné samostatnosti se networker
dopracuje teprve asi za pět let. Pracujete ještě někdy spolu?
Z: Už ne, pracujeme každý samostatně. To ale neznamená, že bychom se
nesetkávali, kontakty je třeba udržovat, na tom naše obchodní činnost
stojí. Stává se to ale většinou jen na
velkých akcích, pořádaných firmou.
R: Popovídáme si, řekneme si novinky...
Z: Nebo spolupracujeme a dělíme se
o práci na projektech a akcích, které
pořádáme sami. Ale v průměru ta
doba sedí. Jenom tady Rafal to zvládl
trochu rychleji...
Luděk Černohouz, D.L., Star of the Month
Dostal jsem startovací balíček a CD
s odbornou přednáškou o Alveu. Doma jsem materiál prohlédl a založil
s tím, že si Alveo jednou pořídím,
když už mám tu slevu.
Pan Balcar se ozval v polovině ledna
s přáním do nového roku a gratuloval mi ke dvacetiprocentní slevě. Získal jsem ji díky tomu, že nelenil
a navštívil mé známé, na které jsem
mu dal doporučení, a oni si pořídili
Alveo.
Sešli jsme se ještě ten den večer a on
mi nabídl, abych se zúčastnil tréninku na Slovensku. Nabídku jsem přijal. Vždycky jsem chtěl vědět, jaká
jsou školení u jiných společností.
Školení byla „bomba“. Skvělá atmosféra, nadšení lidé, vysoká úroveň
přednášek. V přestávkách, když si
ostatní vyměňovali zkušenosti s Alveem, jsem se styděl, že ho ještě nemám.
Když jsem viděl, jakou má Akuna
úroveň, začal jsem uvažovat o změně
společnosti. Navíc – v mém podnikání se mi moc nedařilo.
Napůl rozhodnutý jsem se ještě zúčastnil workshopu v Brně, který mě
popostrčil o další krok. A pořídil
jsem si Alveo, které skoro okamžitě
zabralo hned na několik mých zdravotních potíží.
Tím padly poslední pochybnosti. Využil jsem sponzorské podpory a v praxi jsem se učil prezentovat. Během
pěti dnů jsem postoupil na pozici
Leader a začal jsem v Akuně pracovat
naplno.
V dubnu jsme společně se sponzorem odjeli na Slovensko, kde jsem
dosud. V květnu jsme spolu byli na
outdooru na Moravě, a zúčastnili
jsme se dalších skvělých akcí, které
pro nás společnost pořádá.
V červenci jsem dosáhl pozice Division Leader. A vzápětí jsem s úžasem
a s radostí zjistil, že společnost mou
práci ocenila udělením titulu hvězda
měsíce.
Pět let jsem pracoval pro společnost
přímého prodeje a vždycky jsem se
zajímal, jaké příležitosti se v našem
oboru nabízejí. Poznal jsem tak nabídky většiny společností působících
v Česku a mohu porovnávat.
Akuna mezi nimi nemá konkurenci.
Působí v perspektivním oboru, nabízí
uživatelům výrobky vysoké kvality
a spolupracovníkům nejenom skvělé
obchodní podmínky, ale i prostředí
a podporu, které se jinde nenajdou.
Děkuji svému sponzorovi a nadsponzorům, že mi ukázali a ukazují bohatství Akuny.
Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.
Akuna Business News
13
myšlenky, názory, rady a příběhy
žiju díky potravinovým doplňkům
V roce 1995 mne oslovil kolega Marek Moroń s nabídkou, zda nemám zájem o vstup do network marketingu, kde je produktem harmonizační tonikum. Moc se mi do toho nechtělo protože jsem tehdy
měl vážné zdravotní problémy. Od roku 1993 jsem byl onkologickým
pacientem a prožil si vše od chirurgického zákroku přes ozařování
a následnou chemoterapii. Nikdy jsem taky netíhnul k „hmotným
produktům“.
Ing. Miroslav Szweda R.N.D.
Leč člověk nikdy nemá říkat nikdy.
Podepsal jsem, zaplatil za výrobek
a alibisticky upozornil na budoucí nevalné výsledky.
Doma mi to nedalo a balení jsem
otevřel. Podotýkám, že v té době jsem
díky školní výchově a naprosté neznalosti jiných medicínských přístupů
akceptoval pouze lékaře a jejich doporučení.
V žádném případě se tedy nejednalo
o nějaký očekávaný výsledek, tzv. placebo efekt. Spíše naopak. Po třech
dnech jsem zjistil – všichni, kdo jste
z našeho oboru už asi víte, co to bylo.
Najednou jsem si uvědomil obrovský
obchodní potenciál, který se v tom
potravinovém doplňku skrýval. Během tří týdnů jsem prodal asi osmdesát těchto výrobků. Časem se mi podařilo oslovit poměrně mnoho lidí
z celé republiky.
Hlavním přínosem však pro mne byla
změna mého myšlení. Z racionálně
a technicky smýšlejícího jedince se
postupně stal člověk akceptující přírodní léčbu. Začal jsem se setkávat
s lidmi, kteří o ní něco věděli – s léčiteli. (Bylo jich hodně, avšak pouze
pár jedinců mělo skutečné výsledky.)
Tak se z obchodníka s finančními
produkty postupně stal obchodník se
zdravím.
Stejně jako všichni ostatní jsem během krátké doby prožil euforii z nových možností, ale i studenou sprchu
z nepochopení a nezájmu ostatních
o své zdraví. To postupně způsobilo
mírnou letargii i u mne. Navíc jsem se
začal hlouběji zabývat esoterikou
a objevovat pohledy na nemoci, které
pro mne byly zcela nové. Už jsem se
ani nesnažil prodávat, spíš jsem hledal vhodné produkty sám pro sebe.
V roce 1995 jsem tedy pochopil, že
S každou prodanou lahví harmonizačního tonika
totiž dáváte i těm nevěřícím pár dní života.
zdraví mám pouze jedno, a to velmi
zdevastované.
Díky souhrnu náhod – dnes to vnímám tak, že jsem od osudu dostal
šanci – o mne začala pečovat osoba,
která mne během půl roku postavila
trochu na nohy a hlavně mi vysvětlila
souvislosti. Pochopil jsem, že pokud
budu žít, nebude to díky onkologům,
ale díky změně v mém přístupu ke
zdraví. Jinými slovy – nebudu mít, co
si neudělám.
Tehdy jsem přestal bojovat s rakovi-
14
zané. Jedině touto cestou do sebe
mohu dostat živiny, které si ostatní
berou z normální stravy. Tak se ze
mne chtěnechtě stal zasvěcený člověk
přes tuto problematiku.
Byl jsem překvapen opakující se historií, když mne Marek v roce 2000
znova slovil s nabídkou práce pro
pana Lelka v novém projektu. Ale dohodli jsme se a dnes, kdy má společnost Akuna komplexní řadu produktů
pro prevenci, jsem docela rád, že
jsem s ním do toho šel. Mimochodem
Budete-li mít zájem o konzultace
v oblasti poruch imunity, můžete mě
kontaktovat na adrese: [email protected]. Rád Vám pomohu předáním vlastních zkušeností.
Přeji hodně zdraví a zdaru v životě.
co nás blokuje
Mám kamarádku. Je to ambiciózní mladá dáma, která je plná
energie a se vším si ví hned
rady. Jakýkoliv problém, se
kterým se jí někdo svěří, je
vzápětí vyřešen. Je to zcela
jednoduché a prosté. Vžít se
do jiné kůže a poradit, co je
třeba udělat, co je vhodné a co
není, je pro ní naprostá brnkačka. Jen se sebou si jaksi nedokáže poradit.
Vyřešit vážně svůj problém je nad její
síly, protože se neumí, jak se říká,
„odbrzdit“.
Je naprosto normální, že se nám tu
a tam nějaká věc nepodaří. Každá
z nich je sama o sobě častokrát celkem nedůležitá, ale jestliže máme
nou a začal bojovat s následky onkologické léčby.
V roce 1998 problémy, které mi způsobili onkologové, kulminovaly. Po
několika resekcích mi zbylo jen asi
dvacet procent střev a imunitní systém
byl opět „v háji“. Pokud se někdo zajímá o gastroenterologii, tak ví, že to
není na žádné vyskakování.
Bohu díky za skutečnost, že existují
výrobci vitamínů, stopových prvků
a minerálů, které jsou organicky vá-
je to zajímavé i z profesionálního
marketingového hlediska...
Dnes je podzim 2005 a já pořád bojuji. Ostatních, kteří na tom byli před
deseti lety se zdravím podobně jako
já, ubylo. To mne opravňuje k tomu,
abych vyhodnotil nastoupenou cestu
jako správnou.
Pokud jste dočetli až sem, tak to prosím neberte jako výlev kalicha hořkosti, ale jako možný zdroj poučení.
Kdyby totiž existovala osvěta ve stravování dříve a kdyby dříve byly i detoxikační, imunomodulační a harmonizační preparáty, byl bych dnes asi
zdravý a vedl bych normální život.
Možná. Pokud bych tehdy na argumenty pro přírodní léčbu slyšel. Jenže
„kdyby“ se nepočítá a dnes musím
vystačit s tím málem, co mám – a to je
dost složité.
Dál se proto snažte dělat osvětu i naší
laickou formou. Přeneste se přes
předsudky k dealerům, přes ironii
ostatních. Když člověk umírá, tak vidí
realitu jinak. Bohužel už bývá pozdě.
Nenechte se odradit ani arogancí těch
lékařů, kteří jsou zaslepení svou „odborností“.
S každou prodanou lahví harmonizačního tonika totiž dáváte i těm nevěřícím pár dní života. Ty jim dnes nechybí. Dříve či později ale pro každého přijde chvíle, kdy člověk bojuje
i o minuty.
Marcela Chrastinová, R.N.D.
tendence vracet se k minulosti, vidíme pak jen hromadu nezdarů, které
nám postupně visí na krku jako pořádný balvan.
A tak se řítíme životem a děláme stále
stejné chyby, kterých se ne a ne zbavit. Jakoby slepí nevidíme cestu,
i když nás často osud upozorní po-
řádnou ránou do hlavy, že jdeme
špatným směrem.
Když si jde naše dítě hrát na dvorek
a obuje si k tomu brusle, ťukáme si
na čelo. Ale to, že i přes četná upozornění pořád volíme špatnou cestu,
za nenormální nepovažujeme. Často
si obouváme na procházku místo bot
lyžáky a ještě si tam dáváme závaží.
Věci, které nemůžeme ovlivnit
Každá minulost, která nás citově zasáhla, v nás nechala záznam. Je už
jedno, zda se naši rodiče rozvedli,
nebo nás opustil partner nebo třeba
jen naše děti prožívaly pubertu tak
těžce, že jsme museli krotit svůj vztek,
abychom neudělali ukvapené rozhodnutí. A i když jsme už překonali období zuřivosti, nenávisti a odmítání dané
skutečnosti, a často i přesto, že dobu
zlou už před delší dobou vystřídala
doba „vše v pořádku a zapomenuto“,
tu a tam nám mozek připomene záznam a my utrousíme něco o tom, že
to stejně nemůže jen tak projít.
Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.
Akuna Business News
myšlenky, názory, rady a příběhy
Jenže bohužel existují i věci, vztahy,
křivdy, které jakoby zůstaly nehybně
stát. Přestaňme tedy tvrdohlavě narážet hlavou do zdi a zkusme tu zeď
obejít.
Charita
Naprosto zřetelně vidím, jak se snažím vysvětlit své kamarádce, že situace, kdy se jí nedaří něco rozjet, nebo
najít si práci, bez které nemá finance,
je jen dočasná. Dokonce ji sama pak
pomáhám, kde můžu, rozdávám kontakty, na které se může obrátit. Nakonec jim pak, za nešťastný psí pohled
očí volající o pomoc, zavolám, všechno domluvím, půjčím peníze, auto
a držím pěsti, aby jí to vyšlo.
Nakonec to nevyjde. Místo toho vyjde
najevo, že kamarádka umí lépe mluvit o své těžké situaci, než vzít za
práci a něco udělat. A vám za bezplatnou pomoc zůstane dluh a ve
vzduchu vyřčená věta: já jsem ti říka-
la, že mám smůlu, tak co mám teď
dělat?
Čekání na zázrak
Jsou lidé, kteří umějí jen tak nečinně
sedět a přihlížet, jak kolem nich probíhá a utíká jim vlastní život. V očekávání vyřešení jejich problému,
v čekání na zázrak radši nedělají nic,
aby ještě něco nepokazili.
A tak se v noci budí a uvažují, jak vyhrají ve sportce, jak možná někde
uložíme. Tito lidé mohou pracovat
v tvůrčích oborech, neboť jejich fantazie dosahuje nebývalých rozměrů.
Umí dokonce vykreslit situaci z jiného světa, neboť tam neustále žijí.
Na otázku, zda uvažují nad realitou
a zda se svou životní situací chtějí
něco dělat, vám odpoví: „samozřejmě ano“. Ale v hloubi podvědomí
stejně očekávají, že to zase nevyjde,
že se znovu objeví něco, co jim „to“
pokazí.
Naše pomoc musí odpovídat našim možnostem
a pohybovat se v rozumných mezích.
něco podědí, nebo jaké to bude, až si
je někdo najde ve zlatých stránkách
a donese jim zakázku za ohromnou
sumu pod nos. A bude to ohromné!
Zaplatíme dluhy, pojedeme na „zaslouženou“ dovolenou a když náhodou něco zbude, tak samozřejmě
A tak radši čekají a nic pořádného
nedělají. A mají pravdu, protože kdo
nic nedělá, nic nezkazí.
Vím, že se při svém obchodování
denně setkáváte s lidmi, kteří počítají
s tím, že spolupráce s vámi nějak sa-
ma vyřeší problémy, které jsou úkolem pro psychologa. Je třeba dát jim
najevo, že si je musí vyřešit sami.
Neříkám, že nemáme pomáhat lidem.
Většinou to samozřejmě a denně děláme. Chci jen říct, že naše pomoc
musí odpovídat našim možnostem
a pohybovat se v rozumných mezích,
protože jinak jim neprospějeme a sobě jen ublížíme. Nemá smysl své
přátele donekonečna krmit. Můžeme
jim přece nabídnout udici. Je na
nich, jestli ji přijmou a co s ní udělají. Můžeme jim i pomoci naučit se
s ní zacházet. Ale nikdy za ně nesmíme chytat ryby.
Horší ovšem je, když něco podobného při pozorném pohledu do zrcadla
někde uvnitř objevíme u sebe samých.
Potom nám nezbude než najít svou
udici, překonat všechno co nám brání vstát, jít k řece a nahodit...
jak se dostat na Moto GP
Vladimír Škývara, D.L.
V minulém čísle ABN jsem se
dočetl, že jsem si „pořádně povyskočil“ mezi členy TF a TTT
v soutěži o účast na Moto GP.
Na první pohled to tak může
vypadat. Ve skutečnosti je to
spíš jako když příčel po příčli
pomalu lezu po žebříku, protože má cesta trvá už několik let.
Začala, když jsem se kvůli zdravotním
potížím – žaludečním vředům, bolestem zad, alergii a atopickému ekzému – setkal s alternativní medicínou,
která mi hodně pomohla.
Měl jsem velké štěstí na kvalitní léčitele a akupunktura, homeopatika
i bylinky udělaly své. Díky tomu jsem
se začal o tato odvětví zajímat a byla
to ta nejsprávnější doba, kdy jsem se
mohl seznámit s Akunou, s jejími výrobky a příležitostí.. To se taky přihodilo a já jsem využil všeho, co mi nabídla. Od té doby se Akuna stala
součástí mého života.
Zabýval jsem se tehdy finančním poradenstvím a zpočátku jsem si výrobky Akuny ke své práce jen „přibral“.
Kvalita našich výrobků, noví přátelé
a vynikající podmínky ze strany firmy
se však časem postaraly o to, že jsem
přehodnotil své cíle a začal jsem věnovat Akuně více času i energie. Na
jaře 2004 jsem se kromě distribuce
výrobků začal věnovat i budování obchodní sítě.
Podařilo se mi splnit podmínky programu Toyota. Bez spolehlivého auta
se obchodní síť budovat nedá
a i v tomto směru nám Akuna připravila skvělé podmínky.
Ne vždycky se podaří přesvědčit klienta, že užívání kvalitních potravino-
třeba při budování obchodní sítě jít.
Nesmíme zapomínat ani na své uživatele, na jejich zdraví a spokojenost.
Nevynecháme proto žádnou možnost
setkat se s našimi lékaři na akcích
pořádaných firmou. Odborné znalosti nám pomáhají nabídnout klientovi
nejlepší řešení jeho problémů.
Takže za slůvky „pořádně povyskočil“ se skrývá poctivá práce nejen
s lidmi, ale i na sobě samém. Ale je to
práce, která mě baví a je i mým koníčkem, umožňuje mi osobní růst
Zapomněl jsem si uložit do podvědomí, že je doba
dovolených, zkrátka „okurková sezóna“.
vých doplňků je v jeho zájmu. A už
vůbec ne vždycky se podaří udržet
zájem nového partnera o spolupráci.
Ne každý vidí v Akuně své poslání. Ale
z některých potenciálních distributorů se stali spokojení uživatelé a mí
přátelé.
A proto mám pořád proč znovu
a znovu pracovat na svém vzdělání,
na pozitivním myšlení a na svých cílech. Nešlo by to bez vynikající podpory sponzorů, za kterou bych rád
poděkoval Daně Mikušové, se kterou
se vzájemně doplňujeme a tvoříme
tým.
Hodně mi pomáhá i školení Jiřího
Zhoře a Džarina, které nám naprosto
přesně ukazuje cestu, po které je
a rozvoj. Každé setkání se spokojeným uživatelem mi přináší nádherný
pocit, že jsem někomu prospěšný.
A proč jsem si „povyskočil“ v červenci? Zapomněl jsem si uložit do podvědomí, že je doba dovolených, doba
odpočinku, zkrátka „okurková sezóna“. Tímto taky děkuji svým spolupracovníkům, kteří pochopili, že
červenec je měsíc jako každý jiný
a naši zákazníci na nás čekají zrovna
tak jako po celý rok.
Musím se přiznat, že jsem se na soutěž nesoustředil, ba co víc jsem ji ani
neregistroval, protože řvoucí motorky nikdy nebyly mým koníčkem. O to
milejší a větší bylo překvapení, když
jsem se dozvěděl, že mám možnost
strávit víkend mezi spoustou cílevědomých, úspěšných a krásných lidí
a moc jsem se na ten víkend těšil –
i s tím adrenalinem.
Jednou jsem od jedné naší uživatelky
slyšel lichotivou charakteristiku naší
firmy: „Akuna je krásná tím, že je
jednoduchá a má logiku.“
Když jsem se nad tím zamyslel, uvědomil jsem si, že se to týká jak našich
produktů, tak systému. Máme k dispozici kvalitní řadu výrobků s vynikajícími výsledky v praxi, kterou můžeme poměrně jednoduše prezentovat.
Máme přehledný a logický marketing. Máme všechno, co potřebujeme,
abychom mohli naplňovat poslání
naší firmy.
Poděkujme proto lidem, kteří nám ji
vytvořili. Pokud naší práci věnujeme
energii, kterou si zaslouží, zákonitě
musí přijít i úspěch. Akuna nám ji
znásobí a vrátí. Přeju vám hodně
zdraví a úspěchu.
(Psáno na koleně v autě a už si s tím,
milý Pavle, dělej co chceš. Já musím
makat. Ahoj. Laďa.)
Příspěvky zveřejněné na této straně nemusí odpovídat stanoviskům společnosti.
Akuna Business News
15
postupy, soutěže
děkuji za vzdělání
I když nerada píšu, chtěla bych touto cestou poděkovat naší společnosti za cyklus školení manažerů.
Měla jsem možnost patřit k lidem, kteří jej absolvovali.
Toto školení mi dalo mnoho. Uvědomila jsem si
chyby a nedostatky, které dělám. Školitelé Jirka
Zhoř a „Džarin“ Dvořák byli úžasní. Stejný názor
mají i lidé z mé sítě, kterým firma školení umožnila.
Když nám na slavnostním obědě v hotelu Voroněž
ing. René Lelek předával certifikáty, řekla jsem si, že
je mou morální povinností vrátit firmě investice,
které do našeho školení vložila. Je jediný možný
způsob, jak to udělat: budu více pracovat a zvednu
obrat své sítě.
Těšila jsem se, jak to množství energie a nových informací zúročím a posunu se výš. Stačilo ale jedno
uklouznutí v koupelně a je všechno jinak. Dva měsíce už se pohybuji jenom mezi nemocnicí a domovem. Ještě mě čeká operace hlavy. Jen doufám, že se
mé zdravotní problémy brzy vyřeší.
Když jsem ležela v nemocnici a viděla tu spoustu
nemocných lidí, víc než jindy jsem si uvědomila, jak
jsem ráda, že pracuji pro Akunu. Můžu tak pracovat
i na lůžku, protože každý nemocný se baví o svých
problémech a já jim nabízím řešení.
Mám dost kontaktů na klienty, které zajímá nabídka
zdraví, ale věřím, že se z některých stanou také obchodníci nebo prodejci.
Přesně tak – kvůli zdraví – jsem začínala s Alveem
já. A většina mých klíčových partnerů taky. Na ob-
Star of the Month:
chod jsem začala slyšet až časem a myslím si, že síť
vybudovaná z lidí, kteří začali nejprve jako uživatelé,
zamilovali si výrobky a teprve na základě toho se
později stali manažery, musí fungovat lépe než taková, v níž jde lidem hlavně o výdělek.
Je to velmi dobrý pocit, když nemůžete pracovat a na
účet vám stejně přijde výplata. V pracovním poměru
by se to nemohlo stát.
Při čtení ABN mě mile překvapily úspěchy mých
partnerů. Ve sloupku TTT za červenec se objevila
čtyři jejich jména: Anna Drápalová, Dana Mikušová,
Vladimír Škývara a Radek Mikuš. A Laďa Škývara
ještě zabodoval mezi vítězi letní soutěže.
Mám velkou radost z jejich úspěchů a přeji jim ještě
větší. Teď, když mám výpadek, a práce i lidé mi
chybí, se těším až znovu naplno nastartuji.
Vždycky všechno nejde tak, jak si to naplánujeme,
ale jsem vytrvalá a vím, že bude lépe...Zdravím vás,
akuňáci, a držím palce.
Ilustrační foto: Kurz firemního vzdělávání Akuny.
srpen 2005
International Network Director
Małgorzata Anna Cieślak (PL)
Regional Network Director
DE: Richard Binkowski*, Tomasz Brandt
MW: Lukasz Tabis
PL: Barbara Bachera, Artur Bańczerowski, Wiesław
Błażejczyk, Aleksander Donat, Arkadiusz Jaskulski,
Jan Mikołajew, Stanisław Musielak, Katarzyna
Piotrowska, Marta Spychała, Zofia Barbara Staniak,
Ewa Szukalska, Ryszard Zatylny
* postoupil z pozice Leader
Division Leader – CZ a SK
CZ: Eva Portlová, Marta Šafaříková
Leader – CZ a SK
CZ: Jana Bolešová, Ivana Boudová, Jaromíra Brázdová,
Dana Červenková, Pavel Čožík, Jaroslav Doležal, Anna
Dušková, Eva Golová, Marie Gregušová, Štefan Hank,
Ivanka Hauková, Petra Havlíková, Radoslava Hofmanová,
Michal Hofmeister, Jan Huťka, Helena Hýblová,
Kateřina Hýblová, Anna Chomisteková, MUDr. Hana
Jarošová, Božena Ješková, Ing. Svatopluk Kahánek,
Hana Kašparcová, Olga Klusková, Jiří Kotrla, Jana
Kozlová, Jarmila Kubalová, Miroslav Kubíček, Naděžda
Kubíčková, Andrea Kuchtová, Libuše Magnusková,
Růžena Melicharová, Vlasta Nademlejnská, Marie
Nečesaná, Miloslav Nechyba, Jana Němcová, Ing. Ivan
Pasičnyk, Ladislav Peška, Jana Poddaná, Libuše
Puršlová, Zuzana Schmoranzová, Jaroslava Slováková,
Jan Steipe, Jitka Sventeková, Darina Svobodová, Dagmar
Šlimarová, Hana Štruncová, Jindřiška Trojanová, Petr
Včelička, Gabriela Zezulová, Jaroslav Žalek;
SK: Agnesa Bírová, Zita Cseri, Ing. Mária Filipovičová,
Peter Galajda, Katarína Jankuliaková, Darina
Kolláriková, Ing. Ľubomír Koník, Anna Kozejová, Peter
Laboš, Pavol Marček, Nikola Nikolov, Anna Poláková,
Rastislav Štefánik, Ivana Talapková
Akuna Business News, měsíčník pro distributory společnosti Akuna CZ, s.r.o. • Jen pro vnitřní potřebu • Příspěvky podepsané distributory nemusejí odpovídat názorům společnosti a redakce. Neprošlo jazykovou úpravou. Nevyžádané příspěvky a foto se nevracejí.
Redakce, produkce a design RAAB Ostrava, redaktor Mgr. J. Klein; prepress M. Juřica; tisk Contimex s.r.o.; distribuce Akuna CZ s.r.o.
Ročník I1, číslo 6–7/2005
16
Akuna Business News
TTT
srpen 2005
Olga Jančíková, R.N.D.
Hvězdou měsíce se v srpnu stala Marta Šafaříková. Srdečně gratulujeme.
nové pozice
CZ + SK
top ten team
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
body srpen / celkem
Zdenek Sais
471 / 4905
Oleg Frajman
726 / 4268
Miroslav Janouch
360 / 3317
Mgr. N. Minářová
360 / 3140
Luděk Svoboda
404 / 2832
Jaroslav Krtek
424 / 2764
Jana Burešová
392 / 2736
Jaroslava Krtková
455 / 2730
Josef Nebor
313 / 2730
Marta Bisová
473 / 2718
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
Josef Dolenský
Josef Řezáč
Dagmar Řezáčová
Petr Charvát
Jana Ketnerová
Ing. Miroslav Szweda
Marta Ondrášová
Olga Jančíková
Ing. J. Kociánová
Alžběta Schejbalová
Ladislav Brázdil
Tomáš Mikeška
Luďka Staříková
Eva Černá
Pavel Drechsler
Milan Balcar
Marie Nohynková
Helena Biličová
Edeltrauda Obluková
Jaroslav Hýna
Marie Nálezná
Marie Rybková
Ludmila Dolanská
Timur Lazecký
Dagmar Drkalová
Zdenka Marešová
Anna Drápalová
Dana Mikušová
Pavel Prášek
Jana Hřívová
Petr Holata
Pavla Sekyrová
Eva Portlová
Pavel Cach
Jaroslava Charvátová
Zdeňka Richterová
Marta Šafaříková
Jarmila Sáblíková
Libuše Zelená
Helena Krejčí
Vladimír Škývara
Zdena Škrlantová
Jindřich Trzaskalik
Radek Mikuš
Eva Melcherová
Hana Bejčková
Hana Štruncová
Miroslava Tondlová
Ing. Vítězslav Mužík
Jiřina Kubelíková
273 / 2702
413 / 2287
390 / 2205
257 / 2102
234 / 2068
310 / 1988
239 / 1832
222 / 1662
226 / 1634
220 / 1624
259 / 1594
154 / 1569
164 / 1483
348 / 1450
286 / 1424
239 / 1415
271 / 1400
88 / 1330
314 / 1329
180 / 1295
141 / 1293
56 / 1287
231 / 1221
181 / 1206
206 / 1193
202 / 1177
117 / 1155
175 / 1155
221 / 1147
150 / 1123
181 / 1112
0 / 1035
260 / 1016
81 / 1011
126 / 1010
0 / 1007
173 / 984
78 / 964
104 / 951
61 / 936
32 / 924
138 / 913
118 / 907
0 / 889
236 / 888
103 / 881
42 / 853
99 / 853
9 / 838
88 / 835
Všem, jejichž jména se ocitla v této rubrice,
srdečně blahopřejeme k výborným výkonům.
Upozornění: Soutěže TTT se neúčastní distributoři,
kteří před zahájením soutěžního ročníku dosáhli pozice
N.N.D. a vyšší.