otevřít časopis - Absolventi

ABS LVENT
ČASOPIS PRO ABSOLVENTY MASARYKOVY UNIVERZITY
2010/2011
VAŠE ALMA MATER
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
POHLED DO MINULOSTI
Otevření
univerzitního
kampusu
Hudební skladatel
a pedagog Miloš
Štědroň
Z velkých plánů
zůstala jen právnická
fakulta
str. 2
str. 8
str. 12
OBSAH ČÍSLA
O průniku vědy, umění a vzdělávání . . . 1
Masarykova univerzita slavnostně
otevřela moderní studentské
městečko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2
Masarykovu univerzitu navštívil
princ Charles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
2
Skládám a točím hudbu
už hlavně pro sebe
Rozhovor s Milošem Štědroněm . . . . . . . . . . . 8
Univerzitní prostředí zdobí
moderní umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Z velkých plánů zůstala
jen právnická fakulta . . . . . . . . . . . . . . . 12
V Zimbabwe je o vzdělání
obrovský zájem
Příjemné chvíle při čtení časopisu Absolvent
Vám přeje redakce.
Rozhovor s Luďkem Zahradníčkem . . . . . . . . 14
MU získala evropské osvědčení
na kreditní systém studia . . . . . . . . . . . 16
6
Zůstaňte v kontaktu . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Zajímavosti z Absolventské sítě . . . . . . 17
Každá úspěšná země potřebuje
spolupráci vysokých škol
s průmyslem
Rozhovor s Mirkou Mikes-Lindbäck . . . . . . . 18
Co připravují pro své
absolventy fakulty? . . . . . . . . . . . . . . . . 20
18
Spolek absolventů a přátel
Masarykovy univerzity . . . . . . . . . . . . . 21
Ekonom Kotlán: Baví mě práce
v první bojové linii
Rozhovor s Viktorem Kotlánem . . . . . . . . . . . 22
Věda a výzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Polární stanice Masarykovy
univerzity v Antarktidě . . . . . . . . . . . . . 26
Mendelovo muzeum:
prostor pro prezentaci vědy . . . . . . . . . 27
24
Přelomový objev českého vědce
vyvolal ve světě senzaci
Rozhovor s Jiřím Frimlem . . . . . . . . . . . . . . . 28
Desítky ve výročí univerzity . . . . . . . . . 30
VYDALA: MASARYKOVA UNIVERZITA
Odbor vnějších vztahů a marketingu RMU
Tiskový odbor RMU
REDAKČNÍ RADA: Markéta Soukupová,
Kamila Kvapilová, Petra Nováková
VEDOUCÍ REDAKTORKA: Kamila Kvapilová
REDAKCE: Martina Fojtů, Petra Nováková,
Pavla Ondrušková, David Povolný
PRODUKCE: Adéla Bódiová
JAZYKOVÁ REDAKCE: Jana Sobotková
FOTO NA OBÁLCE: Aleš Ležatka
OBÁLKA A DESIGN: Pavel Jílek
GRAF. ÚPRAVA A SAZBA: Jana Jansková,
ateliér EXACTDESIGN
Univerzita třetího věku
slaví dvacetiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32
TISK: Tiskárna Helbich, a. s.
Každý obřad je pro mě zážitek . . . . . . 34
VYŠLO v listopadu 2010 v nákladu
8 000 výtisků, neprodejné.
Historička, která hledá jadérka pravdy
v dějinách Brna
Rozhovor s Milenou Flodrovou . . . . . . . . . . . 36
Zeptali jsme se vás . . . . . . . . . . . . . . . . 38
28
Zvládají studium i sport: profesionální
sportovci na univerzitě . . . . . . . . . . . . . 40
KONTAKTY:
MASARYKOVA UNIVERZITA
Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno
tel.: +420 549 493 690
e-mail: [email protected]
www.absolventi.muni.cz
ROČNÍK 2010/2011
EDITORIAL
O průniku vědy, umění
a vzdělávání
Úvodní slovo absolventa Masarykovy univerzity
Musím přiznat, že jsem nebyl dobrým studentem. Astrofyzika mne samozřejmě bavila, ale
jinak jsem škole příliš „nedal“. Chyběla trpělivost a zřejmě i dostatečné zapálení po věc. Nejedna paní profesorka a nejeden pan docent si
na mne možná ještě vzpomenou… A navíc, ve
své současné pozici bych využil spíše znalosti základů ekonomie a managementu, jelikož
astronomii už pěstuji spíše v podobě čím dál
tím víc opomíjeného hobby. Přesto nedám na
léta strávená v prostorách přírodovědecké fakulty dopustit. Naučil jsem se zde logickému
www.absolventi.muni.cz
myšlení, schopnosti syntézy i analýzy, která je
pro mne klíčová v současném profesním životě.
A samozřejmě jsem zde prožil celou řadu báječných okamžiků, nalezl několik velkých přátel,
získal pár neřestí a provedl malinko skutečných
vylomenin.
Na univerzitu jsem dodnes nezapomněl,
a dokonce jsem s ní nezpřetrhal ani faktické
spojení. Ostatně, to by nebylo pro ředitele
brněnské hvězdárny a planetária ani příliš rozumné. Vždyť právě z Masarykovy univerzity
přichází většina spolupracovníků i pracovníků
naší organizace. Až do nedávna na Kraví horu
docházeli také vysokoškolští studenti, kteří se
zde potkávali s astronomií. Ve dne v přednáškovém sále či pod umělou oblohou planetária,
v noci u některého z našich dalekohledů. Pedagogové z fakulty přírodovědecké se dokonce
stali garanty většiny našich odborných aktivit.
Jistě, nyní nastává přímo ideální okamžik ke
steskům nad byrokratickým molochem, který svírá obě instituce a s nímž jsem měl tu
čest se mnohokrát setkat. Nad nedostatkem
finančních prostředků, jenž vyhání ty nejchytřejší mozky do náruče komerčních firem
a ostatní sráží do průměru šedi. Nad mnohdy
pochroumanými osobními vztahy, které bývají
nadřazeny vztahům pracovním… Ale to by nemělo smysl a byla by to zbytečná ztráta času.
Brněnská hvězdárna a planetárium právě prochází zásadní rekonstrukcí. Jsem si proto jistý,
dokonce se o to osobně zaručím, že po dokončení této omlazovací kúry s dávkou audiovizuálních steroidů začne nová fáze vztahů s Masarykovou univerzitou. Na Kraví hoře by totiž
mělo vzniknout místo, kde dojde k průniku
vědy, umění a vzdělávání. Studenti i pracovníci Masarykovy univerzity přitom budou patřit
mezi hlavní herce i diváky tohoto podivuhodného a nikdy nekončícího představení.
Jiří Dušek
ředitel Hvězdárny a planetária
Mikuláše Koperníka v Brně
Foto: archiv
muni.cz
1
VAŠE ALMA MATER
Masarykova univerzita
slavnostně otevřela moderní
studentské městečko
Po šesti letech výstavby je hotovo. Masarykova univerzita dokončila
ve střední Evropě zcela unikátní kampus, který propojuje lékařskou
fakultu, přírodovědeckou fakultu a fakultu sportovních studií. Moderní areál pro výuku, výzkum a vývoj za pět miliard korun, který
vyrostl v městské části Bohunice, se slavnostně otevřel pro studenty
i vědce se začátkem akademického roku v září 2010.
2
ROČNÍK 2010/2011
VAŠE ALMA MATER
Navštivte kampus
virtuálně!
Pro všechny, kteří by rádi prozkoumali
prostory nového univerzitního kampusu,
ale nemají příležitost přijet se podívat naživo, je tu virtuální prohlídka. Díky internetové aplikaci je možné pokochat se z deseti stanovišť vně i uvnitř kampusu jeho
architekturou, jako byste byli přímo na
místě. Rozhlédnout se můžete po knihovně, sportovní hale, nových vyučovacích
aulách, akademické restauraci a nechybí
ani pohled ze vzduchu, odkud přehlédnete celý unikátní areál.
http://www.kampus.muni.cz
VIRTUÁLNÍ
PROHLÍDKA
KAMPUSU
„Úspěšným uskutečněním projektu kampusu se
Masarykově univerzitě podařilo splnit nejen bezmála sto let starý cíl zakladatelů univerzity, kteří usilovali o vybudování zázemí odpovídajícího
významu druhé české univerzity, ale současně
jsme vytvořili infrastrukturu, jež snese nejpřísnější mezinárodní měřítka z hlediska vzdělávání
a výzkumu a zároveň umožní rozvoj celého města i regionu,“ řekl rektor Masarykovy univerzity
Petr Fiala. Nově postavený univerzitní kampus
se už stal základem nové městské čtvrti a v budoucnu by se díky připravovaným projektům financovaným ze strukturálních fondů Evropské
unie měl stát i centrem excelentní vědy.
Kampus Masarykovy univerzity tvoří celkem 24 výukových a výzkumných pavilonů.
Součástí je informační centrum s knihovnou
www.absolventi.muni.cz
a studovnami, výukové centrum s aulou a posluchárnami a sportovní hala a tělocvičny.
Do nově postaveného areálu se postupně
přestěhovala většina neklinických pracovišť lékařské fakulty. V historické budově na Komenského náměstí zůstaly pouze stomatologické
obory a některé obory nelékařské. Z přírodovědecké fakulty zatím využívají nový areál nejvíce
studenti a pedagogové z oborů biologie, chemie a biochemie, kteří mají k dispozici i společné výukové laboratoře. Od podzimu 2009 sídlí
v kampusu i fakulta sportovních studií.
Ojedinělé je také to, že všechny prostory
a přístupové cesty v kampusu jsou bezbariérové.
Zrakově postiženým studentům poskytuje podporu kombinace tří navigačních prvků, a to vodicí linie, zvukové a hmatové navigace.
Propojení fakult není jediným synergickým
efektem, který v sobě kampus
nese. Fakulty nejsou napojené jen jedna na druhou, ale celý areál je krytou lávkou propojený
s Fakultní nemocnicí Bohunice. S nemocnicí
univerzita úzce spolupracuje v oblasti výzkumu
a odehrává se zde také klinická výuka mediků.
Vedle kampusu vyrostlo velké administrativní a nákupní centrum, kde je pro studenty a zaměstnance zřízena nová akademická restaurace. Občerstvit se ale všichni můžou také
ve zdejší kavárně, originálně situované do kryté
lávky nad ulicí Kamenice. Ta spojí již vybudovanou jižní část areálu s pavilony, které vzniknou v rámci chystaných projektů CEITEC,
CESEB a CETOCOEN. V okolí kampusu
navíc postupně vzniká i další zázemí – v průběhu roku 2011 by mělo v jeho blízkosti vyrůst dostupné bydlení pro studenty a zaměstnance. Město Brno také začalo s plánováním
nové tramvajové linky, která by zlepšila dopravu do lokality.
3
VAŠE ALMA MATER
Ojedinělý způsob financování
Náklady na stavbu celého kampusu představují 5,159 miliardy korun. Stejně jako celá stavba je unikátní i její financování. „Masarykova
univerzita spolufinancovala výstavbu kampusu
z vlastních zdrojů, a to v rozsahu 393 miliónů
korun. Spolu s návratnou finanční výpomocí
ale představuje podíl Masarykovy univerzity na
financování kampusu 34,4 % celkových nákladů, což je v českém vysokém školství zcela ojedinělé,“ uvedl kvestor Masarykovy univerzity
Ladislav Janíček.
Dotace poskytnutá ze státního rozpočtu prostřednictvím ministerstva školství je 2,694 miliardy korun. Dalších 1,775 miliardy korun
poskytl stát formou návratné finanční výpomoci, kterou bude Masarykova univerzita vracet v pravidelných splátkách v letech 2011 až
2030. Část prostředků na poskytnutí státní dotace a návratnou finanční výpomoc získal stát
z účelové půjčky Evropské investiční banky ve
výši 95 miliónů eur na období 25 let. Téměř 297
miliónů korun poskytlo město Brno na inženýrské sítě a technickou infrastrukturu.
Kampus se bude
rozrůstat dál
Kampus v číslech
f 5 miliard korun stála celá stavba
f 5 tisícům studentů a tisícovce
pedagogů a vědecko-výzkumných
pracovníků – tolika lidem je určen nový
areál lékařské a přírodovědecké fakulty
a fakulty sportovních studií
f 28 objektů: 24 výukových a výzkumných pavilonů, knihovna, pavilon Z,
sportovní hala, vstupní haly a spojovací
koridory a lávky
f 37 tisíc m2 zastavěné plochy
f 325 učeben
f 562 laboratoří
f 435 pracoven
f 700 m koridorů
f 1 050 parkovacích míst
Na stavbu bylo spotřebováno:
f 10 tisíc tun oceli
f 85 tisíc tun betonu
f 3 tisíce km kabelů
4
Architektonický návrh kampusu i celá koncepce počítá s neustálým organickým rozrůstáním areálu. A to už začalo. Na severní straně
kampusu roste pavilon Centra pro výzkum toxických látek v prostředí. Univerzita zde navíc
v nejbližších letech plánuje z peněz získaných
z evropských fondů postavit také špičkové
centrum pro výzkum v oblasti experimentální,
systematické a ekologické biologie a vybudovat Středoevropský technologický institut jako
místo pro excelentní vědu na světové úrovni.
CETOCOEN - Centrum pro výzkum
toxických látek v prostředí
Úkolem nového centra bude získávat data o reálném znečištění životního prostředí toxickými
látkami a doplňovat je dalšími informacemi
o jejich chování a působení na základě poznatků
z laboratorních experimentů, toxikologických
testů i matematických modelů. Souhrnné databáze informací o specifických typech znečištění životního prostředí se budou moci postupně
propojovat s existujícími informačními systémy
o zdravotním stavu populace v regionu.
„V Evropě sice existuje řada registrů a databází informujících o stavu životního prostředí,
výskytu toxických látek v ovzduší a povrchových vodách či zvýšeném množství zdravotních problémů v jednotlivých státech i regionech. Neexistuje však systém, který by tato
data vzájemně propojil a umožnil pátrání po
c Vizualizace severní části kampusu: červeně je
označen CEITEC, zeleně CESEB a žlutě CETOCOEN
příčinách negativního působení prostředí na
zdraví obyvatelstva,“ řekl vědecký ředitel centra Ivan Holoubek. „Jedním z hlavních cílů
projektu CETOCOEN je proto vývoj takového systému, který umožní efektivní prezentaci
a hodnocení zdravotních a ekologických rizik
kontaminace prostředí,“ doplnil.
Celkový objem dotace získané na projekt
CETOCOEN z evropského Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace činí téměř
544 miliónů korun. Náklady projektu během
čtyřletého období jeho realizace dosáhnou
685 miliónů korun.
CESEB - Centrum experimentální, systematické a ekologické biologie
Pokud bude tento projekt z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace schválen,
připojí se ke kampusu nové pavilony vybavené
moderními laboratořemi a výukovými prostory pro vědecké týmy, které se zaměřují na základní výzkum v oborech jako experimentální
biologie, botanika a biotechnologie. Všechny
ROČNÍK 2010/2011
VAŠE ALMA MATER
e Pohled na kampus z Fakultní nemocnice Brno
d Děkanát Fakulty sportovních studií MU
týmy se podílejí i na přenosu svých výsledků
do praxe včetně podávání patentů a jsou zapojeny do lékařského výzkumu, především v onkologii a diagnostice.
V rámci takzvané čtvrté prioritní osy, určené na dobudování chybějící infrastruktury, jde
o největší projekt v České republice. Jeho celková výše je kolem jedné miliardy korun. Pokud ministerstvo projekt schválí, počítá se se
zahájením stavby už na jaře 2011.
CEITEC – Středoevropský technologický institut
Cílem projektu je vytvořit špičkové podmínky
a zázemí pro rozvoj výzkumu biotechnologií,
biomedicíny, pokročilých materiálů a technologií. V případě schválení by měly špičkově vybavené moderní laboratoře vyrůst do čtyř let
nejen v kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích, ale také v areálu Vysokého učení
technického pod Palackého vrchem. Brno tak
má jedinečnou šanci objevit se na mapě světově uznávaných výzkumných center, přilákat
zahraniční vědce, investory a s nimi spojenou
dlouhodobou prosperitu.
Projekt na stavbu špičkového vědeckého
centra CEITEC v Brně za více než 5,2 miliardy
korun z evropských fondů čeká na své závěrečné posouzení. „V současnosti si pravděpodobně nedovede nikdo představit, jak významný
moment bude schválení projektové žádosti pro
Jihomoravský kraj znamenat. Jisté ale je, že již
nyní se nám začínají ozývat vědecké instituce
ze zahraničí, farmaceutické nebo strojírenské
firmy, které mají zájem možností nového centra využívat – například unikátní mikroskopy,
tomografy, čisté prostory a další zařízení,“ uvedl Tomáš Hruda, ředitel projektu CEITEC.
www.absolventi.muni.cz
Fakulta sportovních
studií kompletně
v novém
Nejmladší fakulta Masarykovy univerzity
se osm let po svém vzniku celá nastěhovala
do nových prostor v univerzitním kampusu
v Bohunicích. Vedle nutného zázemí pro výuku a vědeckou práci zde získala velkou halu
na míčové sporty a tři moderní tělocvičny. Ty
ale nebudou sloužit jen studentům fakulty.
Jejich špičkové vybavení si užijí i ostatní studenti v rámci celouniverzitní tělesné výchovy
a prostřednictvím pronájmů také brněnská
veřejnost nebo profesionální sportovci.
Dominantou nového areálu, který se nachází v severní části kampusu, je hala pro
míčové sporty s hledištěm pro 388 diváků.
Prostor je skutečně připraven na velké zápasy, a nabízí proto i stanoviště pro komentátory. Vysoké mezinárodní standardy splňují
i další tři tělocvičny. V České republice jedinečná je hala pro úpolové sporty, kam se
řadí například judo, karate a další bojové disciplíny. Moderně vybavena je také tělocvična pro taneční kreativitu a univerzální školní
tělocvična.
Fakulta nabízí zázemí i pro vědu. Nechybí zde laboratoře kineziologie, biomechaniky
a dalších vědních oborů, v nichž se odborníci zabývají například detailní analýzou chůze
a dalších pohybových aktivit.
c Hala pro míčové sporty s hledištěm pro 388
diváků a s prostory pro komentátory
c Vstupní budova Fakulty sportovních studií
Text: David Povolný
Foto: Aleš Ležatka, Miroslav Mašek,
archiv MU, archiv muni.cz
5
VAŠE ALMA MATER
Masarykovu
univerzitu navštívil
princ Charles
Ochrana životního prostředí. To bylo hlavní téma březnové návštěvy následníka britského trůnu, prince z Walesu. Mezi všemi
českými vysokými školami si vybral právě Masarykovu univerzitu, kde se nesešel jen s jejími představiteli, ale především
se studenty. Zajímalo ho, jakými tématy se zabývají a co oni
sami vnímají jako největší ohrožení životního prostředí ve světě,
ale také v České republice.
Princ si zvolil pro svou návštěvu akademickou
půdu hlavně proto, že se zajímal o vědeckou
činnost, kterou univerzita vyvíjí v oblasti environmentálního výzkumu. „Jsme potěšeni, že
si princ Charles vybral k návštěvě Masarykovu univerzitu právě proto, že zde uskutečňujeme projekty, které mu z hlediska budoucnosti připadají důležité,“ řekl rektor Petr Fiala.
Když princ dorazil 22. března 2010 odpoledne
do knihovny univerzitního kampusu v Bohunicích, jako první ho uvítala trojice studentek
z přírodovědecké fakulty, které mu prezentovaly svoji výzkumnou práci. Olga Bohuslavová,
6
studentka fyzické geografie, mluvila o nových
poznatcích spojených s dopadem klimatických
změn v Antarktidě, které univerzita zkoumá
prostřednictvím vlastní polární stanice. Veronika Pašková, která se zabývá chemií životního prostředí, pak prince seznámila s projektem
na monitorování toxických látek v prostředí a jejich vlivu na zdraví člověka. Doktorandka Ústavu experimentální biologie
Veronika Štěpánková nakonec představila revoluční metodu likvidace bojového plynu yperit, kterou Masarykova univerzita patentovala.
Po prezentacích se princ přesunul ke stolům
Charles, princ z Walesu
Nejstarší syn britské královny Alžběty II.
a jejího manžela, prince Philipa. Narodil se
14. listopadu 1948 v Londýně. Čtyři roky
na to se jeho matka Alžběta II. stala královnou britské říše. Už v roce 1958 získal
titul princ z Walesu.
Pokud se Charles stane britským králem po 20. září 2013, bude nejstarším člověkem, který byl kdy korunován britským
králem. Charles se osobně angažuje v oblasti ochrany životního prostředí a sám se
snaží být vzorem – například jeho venkovské sídlo v Highgrove je zásobováno elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů.
ROČNÍK 2010/2011
VAŠE ALMA MATER
rozmístěným do čtverce, kam zasedl k diskusi
přímo mezi pětadvacet studentů z přírodovědecké fakulty a fakulty sociálních studií, kteří
se zabývají problematikou životního prostředí.
V první části debaty se princ zajímal o ostravský region a studenti ho informovali o příčinách znečištění tamějšího ovzduší i o tom, jestli se situace lepší. Především ale chtěl vědět, jak
se lidé v Česku obecně zajímají o environmentální problémy a jaký postoj ke klimatickým
změnám v České republice převažuje. „Osobně mě překvapila princova zasvěcená orientace v tématu a zájem o náš pohled na to, jaká
situace opravdu je. Na první pohled byla vidět dobrá politická kultura, která se odrazila
v osobním přístupu a průběhu debaty,“ podělil
se o své dojmy jeden z debatujících studentů,
Vojtěch Pelikán.
Princ Charles se také ptal, jakými tématy se studenti zabývají. Zajímala ho zejména
oblast zemědělství, konkrétně zacházení s půdou. Nebyl to ale jen princ, kdo pokládal otázky. Studenti se na něj obrátili s žádostí o radu,
jak v českém prostředí dostávat více do popředí problematiku trvalé udržitelnosti a ochrany
přírody. „Princ vyzdvihl klíčovou roli neziskového sektoru a apeloval na občanskou uvědomělost. Zdůraznil potřebu zajímat se o věci veřejné a to, aby se každý z nás pokoušel situaci
měnit, zejména tlačit na politické představitele i na soukromou sféru, aby změnili svůj přístup,“ zprostředkoval odpověď prince Pelikán.
Princ převzal ocenění za podporu ochrany životního prostředí
Velkou zlatou medaili udělila Masarykova univerzita princi Charlesovi jako ocenění
jeho dlouholetých aktivit v oblasti ochrany
www.absolventi.muni.cz
Setkání s princem
Charlesem je velký
zážitek
životního prostředí, podpory udržitelného rozvoje a ochrany kulturního dědictví.
„Princ byl na první pohled velmi potěšen.
Zmínil, že pro něj toto ocenění po třiceti letech aktivit souvisejících s ochranou životního
prostředí skutečně mnoho znamená a je pro
něj povzbuzením, aby v tomto úsilí dále pokračoval. Uvedl také, že i pro tuto cenu bude
rád vzpomínat na svoji návštěvu na Masarykově univerzitě,“ uvedl po předání medaile rektor Fiala.
Velkou zlatou medaili univerzita udělila v minulosti např. bývalé ministryni zahraničí USA
Madeleine Albrightové nebo někdejšímu předsedovi Mezinárodního soudního dvora OSN
v Haagu Gilbertu Guillaumovi. Jedná se o nejvyšší vyznamenání univerzity, které je udělováno význačným osobnostem veřejného života.
Text: David Povolný • Foto: archiv muni.cz,
Martin Kopáček, Monika Hlaváčová
d Velkou zlatou medaili Masarykovy univerzity
předal princi Charlesovi rektor Petr Fiala jako
ocenění jeho dlouholetých aktivit v oblasti
ochrany životního prostředí.
Olga Bohuslavová patří mezi trojici studentek, které dostaly možnost ukázat svoji
práci princi z Walesu. Posluchačka doktorského studia geografie se zabývá výzkumem, který úzce souvisí s klimatickými
změnami. Bohuslavová se totiž účastní výzkumu odledněného území v Antarktidě,
kde má univerzita svoji vlastní polární stanici, a právě to prince velmi zajímá.
Samo setkání s princem podle studentky uběhlo neuvěřitelně rychle. Muž, který
by měl převzít vládu nad Velkou Británií
po své matce Alžbětě, měl program v České republice naplánovaný na minuty. Každý ze studentů dostal na svoji populárněvědeckou přednášku přesně tři. To však
neznamená, že by jen chrlil slova a princ
seděl a pokyvoval hlavou jako u zkoušky. „Hodně nám vstupoval do řeči, ptal
se na výzkum a trochu i vtipkoval. Když
jsem mu ukazovala fotky vědeckého týmu
z Antarktidy, tak mě mezi těmi lidmi v čepicích a zimních bundách hledal. A našel,“
líčí s úsměvem Bohuslavová.
Mladá vědkyně přiznává, že měla před
vystoupením trému, ale slavný návštěvník
jí situaci svým chováním ulehčil. „Všechno
probíhalo opravdu velmi přirozeně.“
O debatě studentů s princem dobře věděla rovněž brněnská média a o diskutéry
se podle toho patřičně zajímala. Ačkoliv
na dotazy novinářů byla Olga Bohuslavová
z doby, kdy se zúčastnila expedice na Antarktidu, zvyklá, zájem žurnalistů o ni i její
výstup ji přece jen zaskočil. Že by ovšem
najednou získala pocit vlastní výjimečnosti, o tom se mluvit nedá. „Zkrátka jsem
se dostala ve správný čas na správné místo,“ říká studentka přírodovědecké fakulty, ale hned dodává, že si takové příležitosti
opravdu váží: „Setkání s princem bylo velkým zážitkem.“
7
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Skládám a točím hudbu
už hlavně pro sebe
Miloš Štědroň je jedním z předních českých hudebních skladatelů. Hudba z jeho zřejmě neslavnějšího díla, muzikálu Balada
pro banditu, už stačila zlidovět. Štědroň je ale také autorem
hudby k řadě známých divadelních inscenací i k filmům. Ve
světě vědy patří mezi respektované autority především pokud
jde o Leoše Janáčka a hudbu 20. století. Nejen o ní přednáší na
Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kterou také na začátku 60. let absolvoval.
Jaký je váš vztah k Masarykově univerzitě?
Vždycky jsem měl velkou úctu před univerzitami. Kdykoliv uslyším promoční floskuli, kterou znám nejen z vlastní promoce, ale později
jsem ji i mnohokrát říkal jako promotor, tak
mám velmi povznášející pocit. Je to totiž něco
velmi starobylého, snad už z 11. století, a přitom se to dochovalo v původní podobě a pořád to má svůj smysl. Vůbec myšlenka univerzit
a jejich historie mě uchvacuje, protože jsou to
místa, kde se doslova rodila vzdělanost a věda
a tedy i celá kultura, jak v ní dnes žijeme.
Na filozofickou fakultu jste jako student
prvního ročníku přišel už v roce 1959. Jak
to tam tehdy vypadalo?
Bylo tehdy zrovna po veliké kádrové prověrce.
Ale při zpětném pohledu mě vždycky velmi udivovalo, že jsem na ničem nezaznamenal, že by
do zdejšího akademického prostředí proniklo
stádní myšlení tak typické pro onu dobu. Univerzita byla zvláštní oáza, kde přece jen zůstalo
něco z těch starých prvorepublikových časů. Nikdy se třeba neoslovovalo „soudruhu“. Kdyby
někdo takovému slavnému profesoru Rackovi
řekl „soudruhu profesore“, způsobil by ohromné faux pas. Někdy tedy bylo až dojemné vidět,
jak na fakultu přišli ti nejtvrdší kádrováci a pak
pod vlivem zdejší atmosféry zase zlidštěli.
Jak vzpomínáte na své studijní začátky?
První ročník na mě působil asi tak jako na vojně přijímač. Setkali jsme se s pedagogy, kteří
byli svými vnějšími projevy stejní jako ti středoškolští a kontrolovali nám například, jestli
si píšeme do linkovaných sešitů. Pak jsme ale
přišli k profesoru Rackovi, který nám přivodil
téměř šok. Choval se k nám totiž, jako bychom
byli jeho mladší kolegové. Pamatuji si, že když
řekl nějaké 17leté dívence: „Paní kolegyně, co
o tomto problému soudíte?“, tak na něj jen vytřeštila oči a nebyla vůbec schopná slova.
Takové vědecké autority vás skutečně braly za partnery?
To víte, že to byl do jisté míry rituál a hra, ale
my měli krásný pocit z toho, že s námi někdo
takovým způsobem jednal. Racek neustále zdůrazňoval, že jsme na vědecké půdě a že se podle
toho musíme chovat. Bylo to samozřejmě imaginární, protože když někdo ze Strany houkl,
bylo po veškeré vědecké půdě. Ale člověk časem
pronikl do toho, co je předstírané a co je pravé,
a zjistil, ke komu chodit na ty skvělé přednášky,
které nám po všech stránkách daly do života tolik, že si je častokrát pamatuji dodnes. Hlavně
se mi líbilo, že nás studentů bylo na všechny
ty skvělé profesory poměrně málo a že se ten,
kdo četl a zajímal se, mohl velmi záhy stát jejich
skutečným partnerem.
Jak se to na fakultě do dnešních dnů
změnilo?
Filozofická fakulta se ohromně zvětšila a diverzifikovala. Má to svá pozitiva i negativa. V tom,
co budu říkat, je ale potřeba brát mě trochu
s rezervou, protože každý máme sklon vidět minulost jako idylu. Nicméně na běžném oboru
bylo v době mých studií maximálně pár desítek
studentů, dnes jsou to stovky. V dnešní době
je na rozdíl od toho, co já pamatuji, přirozené,
že vedle sebe sedí studenti, o kterých pochybujeme, že umí pravopis, a pak ti, kteří se velmi
rychle dostávají na mezinárodní úroveň. Mám
8
ROČNÍK 2010/2011
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
takže na tom budeme pracovat rovným dílem.
Snažíme se vymyslet, jak tam dostat folklórní
rovinu. I proto ta četba Jeníka z Bratřic. Zřejmě
to uděláme tak, že oba složíme skoro celý muzikál a pak to dáme nějak dohromady. Už se mi
osvědčilo, že je dobré někdy ze dvou pěkných
skladeb udělat jednu ještě lepší.
Skládáte hodně pro divadla a tak říkajíc na
zakázku?
Píšu a natáčím si teď už hlavně věci sám pro
sebe a moc se neobtěžuju přemýšlením nad
tím, jestli to někdy prodám nebo jestli to bude
chtít někdo hrát v nějakém rádiu. Prostě si sám
zaplatím pár hudebníků, koupím si zvukovou
stopu od rozhlasu, domluvím se s kamarádem
výtvarníkem na obálce a vydám si cédéčko.
Mám takových desek už ke dvaceti. Rozdám to
po pak kamarádech, takže o tom nikdo moc
neví, ale dělám si tím prostě radost.
Může skladatel relaxačně poslouchat cizí
hudbu? Dokáže si to užít?
Tendence k analýze se vám do toho vždycky
trochu motá, ale čím lepší hudba, tím méně se
k tomu člověk staví jako analytik, protože ho to
prostě uchvátí. A že se dnes opravdu dělají úžasné věci. Člověka až zaráží, jací géniové kolem
nás všude jsou. Přitom je skvělé, že když se pak
kolikrát s takovými lidmi potkáte, zjistíte, jak
jsou to vlastně skromní lidé, kteří nemají potřebu kolem sebe vytvářet nějakou aureolu.
Co vás v poslední době zaujalo?
ale trochu strach, co s touto diverzitou případně udělá zavedení školného.
Doufám ale, že se k tomu stát a také univerzita,
jejíž povinností podle mě je hledět i na tuto sociální stránku věci, postaví rozumně.
Jste odpůrcem školného?
Měl jsem vždycky velkou hrůzu z toho, aby
vznikla skupina lidí, kteří jsou jakkoliv jinak
než intelektuálně limitovaní v přístupu ke
vzdělání. Proto jsem nikdy nepodporoval školné, i když jsem si vědom, že v kontextu současného společenského vývoje se tomu asi vyhnout
nemůžeme. Od příjmů takového typu se bude
čím dál tím víc odvíjet úroveň univerzit, protože od státu už asi nikdy nedostanou tolik peněz,
kolik by potřebovaly na adekvátní rozvoj.
Nakonec byste se tedy ke školnému
připojil?
Můj problém zřejmě je, že jsem se vždycky až
moc zajímal o to, za jakých okolností lidé kolem mě studují a jak a čím se přiživují. Vím tedy,
že to mnozí mají těžké. Při současném vývoji
společnosti, kdy to vypadá, že průměrná česká rodina bude tvořená jednou samoživitelkou
s dětmi, si školné nějak nedovedu představit.
www.absolventi.muni.cz
Teď právě pracujete na novém muzikálu
s Milanem Uhdem. O čem to bude?
Rozhodli jsme se, že pro Městské divadlo
v Brně napíšeme muzikálovou verzi Divé Báry.
Čtu teď kvůli tomu úžasnou knihu Písně krátké lidu českého obecného od Jana Jeníka z Bratřic, abych nasál atmosféru české vesnice kolem
roku 1810. Ta kniha pro nás byl obrovský objev,
protože jsme měli za to, že česká vesnice byla
hrozně prudérní. Z četby dobových písní ale
člověk vidí, že to všechno bylo předstírané a že
jakmile všechna vrchnost a církev odešla, tak ta
úžasná prostota a nízkost mezi lidmi propukla
naprosto divoce a nevázaně.
Libreto tedy připravuje Milan Uhde a vy
pracujete na hudbě sám?
Přizval jsem tentokrát ještě jednoho skladatele,
Leoše Kubu, který už v Městském divadle aranžoval dva moje muzikály. Skvěle jsme si sedli,
Mám teď skvělý zážitek z poslechu Stinga
a jeho nahrávky s loutnistou Edinem Karamazovem, v níž ztvárňují sklady skladatele Johna
Dowlanda, který žil okolo roku 1600. Fascinuje mě, jak taková popová hvězda první velikosti
pokorně ztvárňuje tyto loutnové písně. Přitom
ale Sting zůstává hlasem pořád svůj, nesnaží se
o žádnou persifláž, aby napodobil tehdejší formu. Kladu si otázku, kdo z českých popmanů
by byl něčeho takového schopen – tedy, že by
třeba vkusně nazpíval něco od Michny nebo
Kadlinského. Snad jedině Karel Gott ve svých
nejlepších letech.
Rozhovor vedeme v pauze při vašem nahrávání v rádiu. Odpočíváte vůbec někdy?
Mě baví odpočívat při práci. Dřív jsem jezdíval odpočívat na naši chatu na Vysočinu, ale už
jsme to nestíhali. Na takové zahradě vám pořád
roste tráva a kopřivy a musíte to sekat. To byla
otrava. Tady v Brně je pohoda. Mám na starosti psa, fenku, která teď nedávno měla štěňátka,
a chodím s ní občas ven nebo jsem s ní v létě na
zahrádce. A u toho právě pracuju. Když je hezky, tak sedím venku u notebooku nebo u klavíru a opaluju se a pak si vždycky skočím na chvíli
na koupaliště trochu se namočit. Takhle mi to
naprosto vyhovuje.
Text: David Povolný • Foto: archiv M. Štědroně
9
VAŠE ALMA MATER
Univerzitní prostředí
zdobí moderní umění
c Busta prof. Edwarda Babáka v bohunickém
kampusu
e Sousoší Osvícení a Silná Barva od Lukaše
Rittsteina v novém kampusu
V posledních dvou desetiletích, která uplynula od pádu totalitního režimu, prošla univerzita celou řadou velkých změn. Na první
pohled jsou vždy vidět především rekonstrukce a stavby, spolu s nimi ale začalo prostory
pro akademické bádání a výuku doplňovat
i umění – zejména plastiky. Sochy se objevily
nejdříve v historických budovách univerzity
v centru Brna, úplně nová umělecká díla teď
ovšem doplnila i kampus v Bohunicích.
Všechno to začalo na počátku devadesátých let minulého století, kdy Masarykova
10
univerzita převzala zpět do své správy budovu právnické fakulty na ulici Veveří. Do
atria byla tehdy osazena socha Zákoník od
Vladimíra Preclíka. Plastika původně vznikla
v roce 1970 pro budovu Federálního shromáždění Československé socialistické republiky v Praze, byla však komunisty odmítnuta.
Své místo symbolicky našla až v roce 1994 na
právnické fakultě.
Od té doby moderní umění postupně doplňuje prostory všech fakult univerzity. Mezi
mnoha jinými například nádvoří lékařské
fakulty ozdobila v roce 2000 socha Vlny od
Lukáše Rittsteina, tehdy nadějného výtvarníka, který neměl ani třicet let, dnes jednoho
z nejvýznamnějších českých sochařů. Na nádvoří fakulty informatiky vyrostla v roce 1999
pozoruhodná socha Karla Nepraše, v botanické zahradě přírodovědecké fakulty zase bylo
odhaleno v roce 2003 Kroužkování Maria
Kotrby a třeba travnatý dvorek filozofické fakulty ozdobila v roce 2002 plastika Kmen od
Michala Gabriela.
ROČNÍK 2010/2011
VAŠE ALMA MATER
f Socha od Karla Nepraše Bez názvu
zdobí nádvoří fakulty informatiky
ff Poslední dokončená plastika Vladimíra
Preclíka: Rozkvět vzdělanosti
d Plastika nazvaná Dvojice od Mariuse
Kotrby na přírodovědecké fakultě
Sochy pro kampus
Zcela novou etapu pak představuje vznik
kampusu a v souvislosti s ním pokračující
snaha univerzity podílet se nejen na rozvoji
vzdělanosti, ale také na kulturním životě ve
svém regionu. První plastikou, která ozdobila
exteriéry kampusu, byla snad i proto plastika
od Vladimíra Preclíka nazvaná Rozkvět vzdělanosti. Jde o bronzovou verzi jeho plastiky
z 60. let minulého století. Socha pro kampus
byla vůbec posledním Preclíkovým dílem,
které dokončil. Jejího odhalení v kampusu
v květnu 2008 už se autor nedožil.
Vůbec první plastiky, které se objevily
v kampusu, ale představují dvě bronzové sochy
nazvané O Marii a O Evě. Vytvořil je Olbram
Zoubek, jeden z nejvýznačnějších českých sochařů současnosti. Nacházejí se v atriu Anatomického ústavu Lékařské fakulty MU a jde
o autorův dar symbolicky vzdávající hold těm,
kteří i po smrti slouží živým.
V roce 2009 přibyla na vnější prostranství kampusu bronzová plastika Rovnováha
z dílny slovenského sochaře Jozefa Jankoviče.
www.absolventi.muni.cz
Další umělecké dílo pak bylo umístěno dovnitř kampusu do vstupní haly zadního
vchodu. Sochu vytvořil český výtvarník Dalibor Chatrný a nazval ji Hnízdo.
Úplnou novinkou v univerzitním kampusu je reliéfní plastika německého sochaře
Otto Herberta Hajeka, která je umístěna za
hlavním vstupním pavilonem. Sochu dlouhodobě zapůjčilo družební město Stuttgart.
Do exteriérů kampusu v blízkosti knihovny byla také nedávno v souvislosti se slavnostním otevřením univerzitního městečka začleněna další díla současných českých
výtvarníků. Milovníci umění ocení sousoší
Osvícení a Silná Barva od Lukáše Rittsteina.
Originálním optickým klamem pak upoutává pozornost socha Doteky a distance od
Aleše Veselého. A bez umění nezůstala ani
fakulta sportovních studií – u jejích nových
pavilonů a sportovišť na severní straně kampusu je umístěna plastika Stébla od Pavla
Tasovského.
c Socha využívající zrcadlového efektu od Aleše
Veselého dostala jméno Doteky a distance
ce Na nádvoří filozofické fakulty je umístěná
plastika Kmen od Michala Gabriela
cee Jedna z prvních porevolučních soch na univerzitě – Zákoník od Vladimíra Preclíka
d Bronzová plastika Rovnováha od Jozefa Jankoviče
Text: David Povolný
Foto: Irena Armutidisová, David Povolný
a Tomáš Muška
11
POHLED DO MINULOSTI
Z velkých plánů zůstala
jen právnická fakulta
Možná jste také přijeli po letech do města svých
vysokoškolských studií a najednou vám přišlo,
že je spousta věcí jinak. Kde stály domy, tam je
najednou prázdno. A kde bylo prázdno, najednou bydlí několik rodin. Brno se mění, ale přitom platí, že změnit se mohlo i víc – kdyby se
například uskutečnila myšlenka univerzitního
kampusu v centru města kolem dnešní budovy
právnické fakulty na Veveří. Právě ta nakonec
zůstala jedinou stavbou, která se vybudovala.
Studenti i pedagogové Masarykovy univerzity od založení školy bojovali s jedním velkým
problémem: nedostatkem místa. Mačkali se
studenti na hodinách i pedagogové v kancelářích. Velká část ústavů sídlila jen v provizoriu. Největší potíže měla v tomto ohledu lékařská fakulta, která neměla kam umístit kliniky
a scházely jí také prostory pro teoretické ústavy.
12
Proto se právě její vedení zasazovalo o vznik
zcela nového univerzitního areálu. Volilo se
mezi několika lokalitami a v červnu roku 1922
se výběr ustálil na Kraví hoře a Žlutém kopci. „Podle uzavřené dohody měla být výstavba
soustředěna do dvou vzájemně propojených lokalit – svahu Kraví hory a na pozemky poblíž
české techniky mezi ulicemi Veveří a Kounicova, kde mělo vzniknout Akademické náměstí,“
přibližuje publikace Masarykova univerzita: založení, stavební vývoj, insignie.
Hned, jakmile příslušní lidé na úřadech
dohodu schválili, rozběhly se architektonické soutěže a vykupování pozemků. V květnu
roku 1925 začala dílčí soutěž na řešení Akademického náměstí. „Podle propozic jej měly
tvořit na severovýchodě budovy ústředních
úřadů univerzity, filozofické a právnické fakulty
a centrální knihovny. Jihozápad měla ohraničovat přírodovědecká fakulta a vstup na Kraví
horu,“ popisuje historická publikace. Realizaci
plánu dostal nakonec za úkol pražský architekt
Alois Dryák. Jako první stála právnická fakulta,
přednášet se zde začalo v lednu roku 1932.
Hned po právnické fakultě se mělo začít pracovat na filozofické, ale stroje se půdy už nedotkly. Mohla za to především hospodářská krize,
jejíž důsledky už v Československu pociťovala
většina obyvatel. V takové době si nemohl stát
nový kampus dovolit. Nápad však nezapadnul. V pozdějších letech se myšlenka univerzitního areálu několikrát znovu vynořila a svého
zhmotnění se dočkala v podobě univerzitního
kampusu Masarykovy univerzity v Bohunicích.
Text: Martina Fojtů
Foto: archiv MU
ROČNÍK 2010/2011
POHLED DO MINULOSTI
Lukáš Fasora a Jiří Hanuš
Masarykova univerzita v Brně.
Příběh vzdělání a vědy
ve střední Evropě.
c Brněnská univerzita byla zřízena 28. 1. 1919 jedním z prvních zákonů, který v čerstvě samostatném
Československu prošel legislativním procesem. Rektorské žezlo podle návrhu Václava Rady a Ladislava
Bartoníčka z roku 1938
c Položení základního kamene k budově
Právnické fakulty MU za přítomnosti prezidenta
T. G. Masaryka, rok 1928
c Kdyby se plány uskutečnily, vypadalo by
prostranství kolem právnické fakulty zcela jinak.
Vedle ní měl stát Rektorát Masarykovy univerzity
a filozofická fakulta
c Jeden z návrhů nového kampusu
v Brně-Bohunicích
www.absolventi.muni.cz
Kniha si klade dva významné cíle: oslavit
90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách
univerzitního vzdělávání. Chce proto oslovit široký okruh čtenářů a připomenout jim
u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky
dějin univerzity.
Autorům, vědeckým pracovníkům Historického ústavu Filozofické fakulty MU, však
jde také o příspěvek do vědecké diskuse: kladou si otázku o postavení univerzity ve společnosti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi
dramatických a totalitními ideologiemi silně
poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století. Jejich snahou je neulpět
v minulosti a zároveň ji ani nepřikrašlovat,
obcházet nebo zapírat. Navíc se jim podařilo udržet vysokou literární úroveň textu
a některé kapitoly lze číst doslova „jedním
dechem“. Text knihy doprovází téměř 250
historických i soudobých fotografií. Přílohy
obsahují chronologický přehled událostí, seznam rektorů a nositelů čestných doktorátů
Masarykovy univerzity.
Vydalo Nakladatelství Masarykovy
univerzity v roce 2009. Rozsah 272 stran,
formát 26 × 21 cm, pevná vazba s přebalem.
OBJEDNÁVKY PŘIJÍMÁ:
Nakladatelství MU, Rybkova 19,
602 00 Brno, [email protected].
Prodejní cena je 479 Kč, pro studenty,
zaměstnance a absolventy Masarykovy
univerzity 290 Kč.
13
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
V Zimbabwe je o vzdělání
obrovský zájem
Jak daleko je z brněnské biochemické laboratoře na africké velvyslanectví? Možná budete překvapeni, ale mají k sobě blíž, než
se zdá. Diplomat potřebuje ke své práci kritické myšlení podobně jako vědec a principy přirozených zákonitostí lze aplikovat
na působení mezi molekulami stejně dobře jako na vztahy mezi
lidmi. Potvrzuje to i Luděk Zahradníček, absolvent Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, který druhým rokem vede
zastupitelský úřad České republiky v Zimbabwe.
V Zimbabwe pracujete jako chargé d´affaires. Na začátek by možná neškodilo malé
vyjasnění pojmů – jaký je vlastně rozdíl
mezi prací velvyslance, vyslance a chargé
d´affaires?
Velvyslanec je člověk, který předal pověřovací listiny hlavě přijímacího státu. V mém případě by to znamenalo předání listiny mezi
Evropany nepříliš populárnímu prezidentu
Mugabemu, a tudíž se v Praze rozhodlo, že
tam pověřovací listiny předávat nebudeme. Já
v Zimbabwe působím jako chargé d´affaires,
což znamená, že jsem pověřen vedením českého zastupitelského úřadu. Označení vyslanec
se dnes prakticky nepoužívá, to byla diplomatická hodnost v historických dobách, tak před
padesáti, sto lety.
Jak se z vás stal diplomat?
Nejprve jsem se dlouhá léta věnoval klinické
biochemii v brněnské Fakultní nemocnici u sv.
Anny. V roce 1999 jsem přišel na ministerstvo
zahraničí, kde jsem měl na starosti kampaň na
podporu informovanosti občanů před vstupem do Evropské unie. Později jsem se začal
14
zajímat o možnosti působení v zahraničí a výsledkem bylo, že jsem byl vyslán do Singapuru.
V roce 2008 jsem začal díky svému přírodovědeckému vzdělání vykonávat funkci zvláštního
velvyslance pro vědu a techniku, což je člověk,
který má hodnost velvyslance, ale sídlí doma
a pro určitou oblast činnosti je vysílán podle
potřeby do jiných zemí. Po několika měsících
se náhle vyskytla potřeba obsadit místo v Harare. Neváhal jsem a nelituji.
Jaká je v Zimbabwe nyní situace?
Zimbabwe je stát chudý, rozvojový, kde společenský režim prezidenta Mugabeho víceméně
zkrachoval. Dnes tam funguje tzv. inkluzivní
vláda, ve které jsou zástupci bývalé opozice,
základní pravomoci má ale fakticky stále strana prezidenta Mugabeho. Dá se říci, že jakkoli
situace není příliš uspokojivá, přinejmenším
je tam tendence přechodu k demokratickým
poměrům. Právě tím je země velice zajímavá
– podařilo se vytvořit koaliční vládu bývalé jediné strany a opozice a země pozvolna směřuje k demokracii. Bude samozřejmě záležet
na tom, jak dopadnou volby, které se možná
uskuteční už v příštím roce, a jestli proběhnou
skutečně svobodně a bez násilí. Poslední volby
v roce 2008, jejichž výsledek odmítla Evropské unie i řada dalších států uznat, se vyznačovaly značným násilím. To byl také důvod,
proč dnešní premiér Tsvangirai, který kandidoval na prezidenta proti Mugabemu, odstoupil, aby se zabránilo ještě většímu krveprolití.
Zimbabwe bývalo dříve nazýváno „obilnicí
Afriky“, nyní na běžném trhu není k dispozici základní zboží a zemí zmítá hladomor.
Tak prezentují Zimbabwe současná média.
Je to pravda?
V Zimbabwe původně zemědělství rozvinuli bílí farmáři a na africké poměry bylo skutečně na vynikající úrovni. Režim prezidenta
Mugabeho jim ale půdu postupně zabavoval
a přiděloval ji domorodým obyvatelům, především bývalým vojákům. Tím zemědělství
velmi upadlo a část obyvatelstva je nyní odkázána na potravinovou pomoc, kterou poskytuje Evropská unie a Spojené státy. Po zrušení
místní měny – zimbawského dolaru, který byl
zatížen astronomickou inflací – se v zemi platí
ROČNÍK 2010/2011
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
americkými dolary nebo jihoafrickými randy.
Zboží je tedy v obchodech dostatek, lidé bez
příjmů si je však nemohou koupit.
Setkal jste se vy osobně s prezidentem
Mugabem?
Osobně ne, ale viděl jsem ho mnohokrát při
různých příležitostech, je to muž velmi inteligentní a svěží, přestože má 86 let. Bohužel
o jeho výrocích a činech už se to říci nedá.
Osvobození je pro něho něco jako rasismus naruby – za všechno špatné můžou bílí. Ovšem,
při vší úctě k rovnosti ras, původní obyvatelstvo žilo až do konce 19. století v primitivních
podmínkách. Teprve kolonizátoři vybudovali
závlahy, silnice, zavedli moderní formy zemědělství, organizaci státní správy, písmo a tak
dále. Je třeba si uvědomit, že v roce 1890, kdy
začala kolonizace tehdejší Jižní Rhodesie, neznali místní obyvatelé nejen písmo, ale například ani kolo. Dopravním prostředkem byly jakési sáně, které se vlekly po zemi, ještě tu a tam
jsou někde vidět. Civilizační skok byl ohromný a představy, že obyvatelé mohli zůstat tam,
kde byli, jsou naivní – žijeme v 21. století.
stravou obyvatelstva je však velmi hutná kukuřičná kaše.
Jak široká je působnost českého velvyslanectví v Harare?
Pokrýváme ještě Zambii, Malawi a Mosambik. V Zambii máme řadu malých lokálních
projektů, které se věnují rozvoji školství a péči
o sirotky. V západní provincii Zambie vznikla
za české peníze škola pro porodní asistentky.
V provincii je velká novorozenecká úmrtnost
a její velká část je skoro půl roku zaplavena
řekou Zambezi, takže osady na opačném břehu od nemocnice jsou prakticky nedostupné.
Vyškolené porodní asistentky tedy mohou působit přímo v zaplavené oblasti, aby děti, které
se tam narodí, měly šanci přežít.
Jezdíte občas i do těchto sousedních zemí,
nebo úřadujete „na dálku“ z Harare?
Já i moje zástupkyně Zuzana Beranová objíždíme několikrát do roka české projekty, kontrolujeme jejich průběh a způsob hospodaření.
Jedním z mých nejhlubších zážitků bylo, když
jsem přijel do vesnice v západní provincii Za-
Co vás po příjezdu do Zimbabwe nejvíc
překvapilo?
Nejspíš asi prolínání moderní doby a starých
tradic. Afričané například věří, že když mají
k dispozici něco, co pochází z vašeho těla, mají
na vás určitý vliv. Výsledkem toho je, že když
jdete ke kadeřníkovi a ustřihnou vám tam vlasy, tak vám je dají s sebou do sáčku, aby nikdo
nemohl zneužít působení na vaši osobnost. Jinak je Zimbabwe na africké poměry zajímavé
tím, že se z jednoho konce na druhý můžete
pohybovat po asfaltových silnicích, což jinde
běžné není. V obchodech můžete koupit evropské zboží, usadilo se tam například hodně Řeků, kteří vyrábějí dobré sýry. Základní
www.absolventi.muni.cz
Jak vypadá takový běžný den velvyslance,
zahrnuje víc administrativy nebo společenských setkání?
Jedna ze základních rolí zastupitelského úřadu
je podávat informace o dění ve státě. Znamená
to tedy sledování novin, setkávání se zástupci
různých skupin a podobně. Hodně času zabere
příprava dokumentů pro Evropskou unii. Staráme se o naše projekty, připravujeme kulturní akce, v rámci každoročního festivalu HIFA
jsme například inscenovali představení Václava
Havla Protest, které mělo ohromný ohlas. Převažuje tedy administrativa, na druhou stranu
společenská část je také velmi důležitá, protože
přicházíte do kontaktu s kolegy z jiných ambasád a zástupci různých skupin zimbabwské společnosti, s nimiž si můžete vyměnit cenné informace a zkušenosti. V neformálním prostředí
jsou lidé obyčejně hodně sdílní.
Jaké předpoklady by měl člověk splňovat,
když se chce stát velvyslancem?
Vy si tedy nemyslíte, že jsme měli ponechat tyto národy jejich přirozenému způsobu života?
To je dnes možné v naprosto izolovaných případech někde na Nové Guineji. Ostatní už
přišli do styku s civilizací a civilizační vymoženosti chtějí. Někdy ovšem nechápou, že to
vyžaduje určité úsilí a práci. Civilizace přinesla
dobro, ale také odpovědnost. A to je, myslím,
celoafrický problém. Letos uplynulo 50 let od
velké vlny samostatnosti mnoha afrických států, a když se na ně podíváte, vidíte, že situace
tam není dobrá a životní úroveň je velmi nízká. Vůdcové se to velmi často snaží svádět na
bílé kolonizátory – na druhé straně v těchto
zemích vznikla černá elita, která vykořisťuje
masu domorodých obyvatel stejným způsobem, jak to dříve činili bílí. Dokonce jsem četl
takový bonmot: pomoc rozvojovému světu je,
když chudí bohatých států pomáhají bohatým
chudých států. Rozvojová pomoc bohužel často plyne do kapes lidem, kterým není určena.
z nichž někteří prchali před Hitlerem; už ale
ani neumějí česky, jsou to staří lidé. Baťovská
tradice je tam nicméně stále veliká, Baťa jsou
nejběžnější boty, které tam uvidíte.
Civilizace přinesla dobro,
ale také odpovědnost.
mbie, kde jsme za české peníze vyvrtali dva
vrty na vodu – jejich první vlastní zdroje nezávadné pitné vody. Celá vesnice se shromáždila, tančila, zpívala, bylo to velmi dojemné.
V Zimbabwe jsme nedávno postavili v jedné
škole zdi dvou tříd a shromážděné děti zpívaly
v místním ndebelském jazyce „Děkujeme České republice“. Tehdy má člověk pocit, že dělá
něco, co má smysl.
Jaký vztah mají místní lidé ke vzdělání?
Mají o něj obrovský zájem – v tomto je Zimbabwe specifická africká země, podle oficiálních údajů je tam gramotnost 92 procent,
což je na africké poměry vynikající číslo, více
z celé Afriky má jenom Tunisko. I ti nejchudší
se snaží svoje děti posílat do školy. Mají to samozřejmě velmi těžké, například učebnici má
většinou jen učitel.
Žijí v Zimbabwe kromě vás ještě nějací
další čeští občané?
V roce 1939 založila společnost Baťa ve městě Gweru svoji továrnu, která dodnes existuje.
Tam žije několik potomků českých inženýrů,
Pro diplomacii se požaduje vysokoškolské
vzdělání jakéhokoli směru. Potřebujete mít
široký rozhled, přicházíte do styku s různými
projekty týkajícími se zemědělství, průmyslu
a podobně, takže všeobecná kvalifikace v podobě vysoké školy je podmínkou. Potom je potřeba propracovat se systémem na ministerstvu
zahraničí a absolvovat jeden rok studia na diplomatické akademii. Nejdůležitější ze všeho
je ale mít „common sense“ – rozhled po světě,
schopnost jednat s lidmi, důležitá je samozřejmě znalost alespoň dvou světových jazyků.
Na Masarykově univerzitě jste studoval
biochemii. Využíváte nějakým způsobem
i dnes při své práci poznatky ze studií?
Vzdáleně ano. Mě ten obor naučil kritickému myšlení, tomu, že existují příčiny různých
jevů a důsledky jevů, že věci se řídí i ve vztazích mezi lidmi určitými zákonitostmi a že si
nelze vymýšlet, cokoli vás napadne. Tedy taková ta odborná disciplína, kterou nám na biochemii vtloukali do hlavy, se mi dnes hodí
velice dobře.
Co máte v plánu na zbývající dobu svého
působení v Harare?
Jelikož se v rámci úsporných opatření české
vlády snižuje i rozpočet ministerstva zahraničí,
oblíbenou metodou, jak ušetřit, je zavřít nějaké velvyslanectví, což nyní hrozí i nám. Moje
plány se tedy budou odvíjet podle aktuální situace. Těším se také na návrat do Brna, to je
stále můj domov a velice rád se budu účastnit
podobných akcí, jako byl loňský sraz absolventů, na který jsem bohužel nemohl přijet.
Text: Kamila Kvapilová • Foto: archiv L. Zahradníčka
15
O VÁS / PRO VÁS
Masarykova
univerzita získala
evropské osvědčení na kreditní
systém studia
Masarykova univerzita letos jako jediná česká vysoká škola obdržela tzv. certifikát ECTS Label. Osvědčení uděluje
Evropská komise za správné zavedení
kreditového systému ve všech bakalářských a magisterských programech. Získaní certifikátu je přínosem pro české
i zahraniční studenty, protože dává jistotu vzájemného uznání absolvovaných
předmětů.
Jedním z hlavních kritérií pro získání
certifikátu je to, že univerzita nabídne
zahraničním studentům všechny podstatné informace o studiu a instituci
v angličtině. Masarykova univerzita proto vytvořila speciální webovou aplikaci,
kde jsou uvedeny informace v požadované struktuře, která je stejná na všech
vysokých školách, jež ECTS Label získaly. Další podmínkou zisku certifikátu
je sjednocení všech dokumentů potřebných pro uznávání předmětů přijíždějícím i vyjíždějícím studentům. Nastavení těchto mechanismů je klíčové pro to,
aby v Evropě fungovala mobilita studentů, o kterou Evropský systém pro převod
a akumulaci kreditů (ECTS) usiluje.
Z celkového počtu 15 přijatých žádostí z celé Evropské unie letos Evropská komise udělila certifikát ECTS Label pouze pěti vysokým školám. Mezi
úspěšnými byla z českých vysokých škol
pouze Masarykova univerzita. Certifikát
bude platný až do roku 2013. Ocenění
převzali představitelé univerzity 5. října 2010 na ceremoniálu v belgických
Antverpách.
ECTS představuje systém hodnocení
vysokoškolského studia, který v rámci
evropské integrace zavedla tzv. Boloňská
dohoda z roku 1999. Jeho cílem je ujednotit vysokoškolský systém v Evropské
unii tak, aby byl prostupný a srovnatelný. V systému ECTS studenti získávají za splněné předměty tzv. kredity. Pro
úspěšné dokončení každého semestru
a také celého studia musejí dosáhnout
jejich předem stanoveného počtu.
Zůstaňte v kontaktu
Ať už máte čerstvě po promoci, nebo se za vámi
brány univerzity zavřely již před mnoha lety –
všichni se můžete znovu spojit se svou univerzitou, a to hned několika způsoby. Tak, jako se
pravidelně scházíte se svými přáteli, i Masarykova univerzita vám po skončení studií nabízí
celoživotní přátelství.
automaticky. Přístupové heslo do ISu vám zůstává i po skončení studia, stejně jako e-mailová
schránka. Jen si nezapomeňte nastavit přeposílání pošty na svou aktuální e-mailovou adresu. Pokud jste heslo zapomněli nebo přístup do
ISu nemáte, můžete se zaregistrovat na adrese
is.muni.cz/absolventi.
www.absolventi.muni.cz
Základem jsou webové stránky pro absolventy
Masarykovy univerzity. Najdete zde aktuální
informace a archiv dosud vydaných materiálů pro absolventy. Nechybí možnost zanechat
vzkaz pro své spolužáky nebo se podívat na fotografie z akcí. Prostřednictvím těchto stránek
nám také na sebe můžete poskytnout kontakt,
abychom o sobě vzájemně věděli. Klikněte na
odkaz „Dejte o sobě vědět“, případně jej pošlete svým přátelům a známým, kteří také studovali na Masarykově univerzitě. Absolventům, kteří nám sdělí svoje aktuální kontaktní
údaje, posíláme několikrát ročně elektronický
zpravodaj a jednou za rok do jejich poštovních
schránek časopis Absolvent. I vy tak můžete
získat přehled o tom, co se právě na alma mater děje, čím žije, přečíst si rozhovory s lidmi,
pro něž bylo studium na brněnské univerzitě
základem úspěšné profesní dráhy.
Facebook
Přidejte se k více než 450 fanouškům stránky
Absolventi Masarykovy univerzity a sledujte,
co se na MU právě děje. Na Facebooku existuje také skupina Absolventi Masarykovy univerzity v Bruselu, která sdružuje bývalé studenty
MU pracující pro Evropskou unii.
Absolventská síť
Aplikace pro absolventy v Informačním systému Masarykovy univerzity je obdobou oblíbených sociálních sítí. Jejím prostřednictvím se
můžete spojit s bývalými spolužáky, vzájemně
se setkávat v prostředí internetu, sdílet fotografie nebo plánovat srazy. Pokud jste studovali
za doby existence Informačního systému MU, aplikaci máte nastavenou
Kurzy celoživotního vzdělávání pro
absolventy
Masarykova univerzita nabízí svým absolventům možnost přihlásit se do vybraných kurzů
celoživotního vzdělávání za výhodnější cenu.
Kurzy zveřejňuje v Obchodním centru MU
na stránce obchod.muni.cz. Do systému slev
se pravidelně zapojuje fakulta sociálních studií a ekonomicko-správní fakulta, postupně se
přidaly také fakulta informatiky a filozofická
fakulta. Informaci o aktuálně vypsaných kurzech sledujte vždy na začátku semestru na webových stránkách www.absolventi.muni.cz.
Text: Kamila Kvapilová
Text: redakce
16
ROČNÍK 2010/2011
O VÁS / PRO VÁS
Zajímavosti z Absolventské sítě
30 846 z vás je s Masarykovou univerzitou v kontaktu,
přihlásilo se do Absolventské sítě nebo aktivně využívá přístup
do Informačního systému MU i po skončení studia.
» V Absolventské síti je trvale
registrováno 18 395 žen
a 12 451 mužů.
» Průměrný věk absolventa, který
komunikuje s univerzitou, je 32 let.
» Průměrný věk absolventů, kteří
studovali ještě před vznikem Informačního systému MU a až dodatečně prošli registrací do Absolventské sítě, je 46 let.
www.absolventi.muni.cz
» S univerzitou udržují kontakt i ab-
solventi žijící v zahraničí. Hlásí se
k nám celkem ze 47 států – kromě
evropských států a USA je mezi
nimi například Brazílie, Mexiko,
Kostarika, Botswana, Nigérie, Indie, Malajsie, Nepál nebo Nový
Zéland.
Rozdělení podle fakult:
ƒ Filozofická fakulta . . . . . . . . . 8384
ƒ Přírodovědecká fakulta. . . . . . 7659
ƒ Pedagogická fakulta. . . . . . . . 6053
ƒ Právnická fakulta . . . . . . . . . . 4404
ƒ Ekonomicko-správní fakulta . . 3871
ƒ Fakulta sociálních studií . . . . . 3603
ƒ Fakulta informatiky . . . . . . . . 3006
ƒ Lékařská fakulta . . . . . . . . . . . 2890
ƒ Fakulta sportovních studií. . . . 1221
ƒ Farmaceutická fakulta . . . . . . . . 17
Pozn.: Farmaceutická fakulta byla součástí Masarykovy univerzity krátce na přelomu 50. a 60. let
minulého století.
17
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Každá úspěšná země
potřebuje spolupráci
vysokých škol s průmyslem
Jako čerstvá absolventka přírodovědecké fakulty odešla Mirka
Mikes-Lindbäck v roce 1968 do Švédska. Ve firmě, která ji jako
mladou fyzičku z okupovaného Československa přijala a kde pak
zůstala více než 40 let, se věnovala také spolupráci s vysokými
školami, později i na úrovni EU. „Spolupráce s vysokými školami
je čím dál důležitější, navíc vás opravdu obohatí. Měla jsem štěstí,
že jsem vždy pracovala na pomezí mezi vývojem a výzkumem,
v úzké spolupráci s vysokými školami, “ říká hrdá nositelka dvou
čestných doktorátů ze švédských univerzit Mirka Mikes-Lindbäck.
A co může taková spolupráce s firmou
přinést vysoké škole?
Ve světovém gigantu, firmě ABB, jste
na vývoji spolupracovala s univerzitami.
Jak by měla taková kvalitní spolupráce
vypadat?
Ke koordinaci spolupráce firmy ABB s vysokými školami jste se dostala ke konci
své kariéry. Co tomu předcházelo?
Nejzdařilejší spolupráce je taková, která vede
k tomu, že 1 a 1 jsou 3 – myslím tím to, že
každý partner získá víc, než čeho by dosáhl
jen sám. Můžete začít ze které strany chcete,
z výzkumné nebo průmyslové, oběma stranám přináší něco pozitivního.
18
Co konkrétně?
Výzkumné oddělení ve firmě musí spolupracovat s vysokými školami, aby se do produktu dostaly co nejnovější výsledky výzkumu
a nejnovější technologie, jejichž základy pocházejí často z vysokých škol. V době, kdy se
životnost výrobků neustále zkracuje a konkurence na trhu je obrovská, se tak spolupráce
mezi vysokými školami a průmyslem ukazuje
jako čím dál důležitější.
Průmysl může pomoci s vyhodnocením možností komercializace různých výzkumných
projektů a směrů. Nesmí to ovšem dojít tak
daleko, aby vysoké školy nemohly pracovat na základním vývoji nebo se uvázaly jen
na jednu firmu. Pro každou zemi je důležité najít rovnováhu tak, aby všechny oblasti výzkumu – základní i aplikovaný – měly
proporcionálně vyvážené prostředky a odpovídaly potřebám dané země či strategickým
výzkumným směrům v rámci EU nebo pak
požadavkům celosvětové vědecké spolupráce.
Začínala jsem ve vývojovém oddělení fyziky
v Centrálních laboratořích firmy. Po roce jsem
přešla do nově založeného závodu polovodičů. Po 10 letech jsem se stala vedoucí oddělení vývoje polovodičů s patnácti spolupracovníky. Vyvíjeli jsme různé druhy polovodičů,
například pro regulaci elektrických zařízení
ROČNÍK 2010/2011
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
f Mirka Mikes-Lindbäck na
návštěvě své alma mater
v dolech, ocelárnách, na řízení chodu vlaků
nebo na převod stejnosměrného proudu na
velké vzdálenosti, takzvané HVDC systémy.
V té době se technologie polovodičů velmi
rychle vyvíjela. V oblasti HVDC technologie se firma ASEA, dnes ABB, stala například
největším výrobcem na světě.
Do Švédska jste odešla kvůli okupaci
Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jak vás tehdy, v roce 1968, Švédsko
přijalo?
Švédové jsou mírumilovný národ, válku přímo nezažili od roku 1809 a okupace Československa je šokovala. Sympatizovali s námi
a vlídně přijímali všechny Čechy, kteří tam
přišli. Přijela jsem tehdy do přijímacího tábora pro české emigranty nedaleko Göteborgu a začala se hned učit švédsky. Postupně
pak z tábora posílali naše životopisy do různých firem.
Bylo těžké najít práci?
Měla jsem štěstí. V 70. letech byla ve Švédsku vysoká konjunktura a nedostatek techniků, a tak jsem místo získala velmi brzy, po
čtyřech měsících. Nastoupila jsem do švédské elektrotechnické firmy ASEA ve městě
Västerås nedaleko od Stockholmu. Se 120 tisíci obyvateli, z nichž 12 tisíc pracovalo u firmy ASEA, připomínalo naše Baťovo město
Zlín. Firma ASEA se nám postarala o bydlení, přispěla na zařízení, nábytek a noví kolegové pomáhali radami.
Nastoupila jste do technické firmy téměř
hned po škole, byla jste cizinka a navíc
jste začala pracovat v prostředí, kde byli
téměř samí muži. Jaké to bylo?
Ženy jako techničky ve Švédsku tehdy téměř
nepracovaly. Takže v 25 letech jsem byla druhá nejstarší vysokoškolačka ve firmě. V té
době navíc ještě hodně žen ve Švédsku, stejně
jako obecně v západní Evropě, bylo v domácnosti. Já jsem ale přijela z Československa poměrně hodně emancipovaná. Svoji výjimečnou pozici jsem ale nebrala zvlášť na vědomí,
měla jsem plné ruce práce se přizpůsobit, naučit se novou řeč a uplatnit svoje znalosti.
Pomohlo vám tehdy i to, co jste se naučila doma na univerzitě?
Na technické vzdělání, na to, jak říkám, co
jsem si přinesla s sebou v ruksáčku, si nemůžu vůbec stěžovat, bylo srovnatelné s kvalitou
vysokých škol ve Švédsku. Možná jsem byla
i lépe teoreticky připravena. Výhodou studia
přírodovědných oborů bylo a je, že je apolitické. Právě proto jsem šla studovat fyziku.
Tatínek mně a mé sestře, která vystudovala
chemii, říkal: běž studovat přírodní vědy, dvě
www.absolventi.muni.cz
strojařinu. Tak aspoň tím jsem přispěla k další generaci techniků, povolání, které má vždy
budoucnost.
Tatínek mi říkal: běž
studovat přírodní vědy,
dvě a dvě jsou vždycky
čtyři, ať je doba jakákoli.
a dvě jsou vždycky čtyři, ať je doba jakákoli.
To, co mi chybělo, byly spíš jazykové znalosti – ve škole jsme měli jen češtinu a ruštinu.
S ruštinou jste tehdy ve Švédsku asi moc
nepochodila.
Je pravda, že s češtinou ani s ruštinou se vám
svět moc neotevře. Ale když jsem pracovala
na své další pozici v ABB, na vývoji paliva
pro jaderné elektrárny, a otevřely se v roce
1989 hranice na východ, ruština se mi po 35
letech znovu hodila. Rusko má totiž velmi
dobrý jaderný výzkum, takže jsem tam jezdila společně s americkými kolegy z ABB navázat kontakt s ruskými vědci a byla jsem tehdy
prakticky jediná, kdo mohl překládat z ruštiny do švédštiny a angličtiny.
Dnes se mluví o poklesu zájmu o přírodovědné a technické obory. Vnímáte jej
také?
Bohužel jde o celoevropský problém, je to
tak i ve Švédsku. Obě děti jsem, v duchu tatínkovy rodinné tradice, vedla k technickým
směrům. Dcera vystudovala energetiku a syn
Ve Švédsku žijete přes 40 let. Co vám
život mezi dvěma kulturami dal?
Myslím, že mne život se dvěma kulturami
a dvěma jazyky opravdu obohatil, mám širší
přehled, každé nové setkání s jinou kulturou
dělá člověka tolerantnějším a otevřenějším.
Cítím se tak dnes spíš jako Evropanka než
Češka nebo Švédka. Navíc ve výzkumu nejste nikdy cizí – před půl rokem jsem odešla
do penze z ABB Corporate Research, oddělení, ve kterém pracovalo 250 lidí z 25 zemí
světa. Mým velkým koníčkem je cestování,
ráda poznávám nové země, novou kulturu
a nové lidi.
Přijela jste na pár týdnů do Brna, kde jste
se narodila a kde žije část vaší rodiny. Na
co se v Česku nejvíc těšíte?
Samozřejmě na rodinu a také na samotné
Brno. Ve větších městech to dnes začíná být
všude stejné. Když navštívím Prahu, Brusel
nebo Curych, chybí mi tam domácí atmosféra, domácí speciality. Ale právě ty vás obohatí. To v Brně zatím ještě pořád nacházím.
Navíc všichni mého manžela přijímají velmi
vlídně, ani mu nevyčítají dlouhé obléhání
Brna Švédy během třicetileté války. Máme
oba rádi české pivo, takže se sem rádi vracíme. Brno, Brňáci, Masarykova univerzita
a Starobrno budou mít vždy speciální místo
v mém srdci (usmívá se).
Text: Petra Polčáková
Foto: David Povolný,
archiv M. Mikes-Lindbäck
19
O VÁS / PRO VÁS
Co připravují pro
své absolventy fakulty?
Právnická fakulta
Nejúspěšnější akcí, připravovanou mimo jiné
i pro absolventy fakulty, jsou oblíbené právnické plesy. Tradice byla založena již před 38
lety a zatančili jsme si na Stadionu, v Dominiku, v hotelu Voroněž a v posledních letech
v prostorách hotelu International. Původně
měla akce charakter fakultního plesu a na organizování se podíleli studenti a mladí učitelé
fakulty. Poté, co se v devadesátých letech stalo Brno centrem české justice, byl jen krůček
k plesu pro širokou právnickou veřejnost. Vedle
děkana fakulty se na pozvánce objevila i jména předsedů Ústavního a Nejvyššího soudu
a nejvyššího státního zástupce. Na organizaci
se spolupodílela se i Notářská komora v Brně
a výbor městského sdružení Jednoty českých
právníků. Postupně se přidaly další subjekty –
Nejvyšší správní soud, Česká advokátní komora, Exekutorská komora ČR, profesní sdružení podnikových právníků, státních zástupců
a soudců. V poslední době se účastní také děkani právnických fakult z Prahy a Olomouce.
Řada absolventů se na každoroční setkání těší,
rezervaci stolů zvládneme v mnoha případech
i po paměti. Velkou podporu jsme vždy měli
u JUDr. Otakara Motejla. Jako předseda Nejvyššího soudu, předseda Jednoty českých právníků a později ombudsman nevynechal – pokud mu to zdraví dovolilo – žádný z plesů a je
nám líto, že na 39. reprezentačním právnickém
20
plese dne 5. března 2011 v hotelu International
se s ním již nesetkáme. Podrobnosti k programu a zajištění plesu najdou zájemci na webových stránkách fakulty, kde mezi různými informacemi nabízíme i takové, které by mohly
zaujmout absolventy – www.law.muni.cz.
Text: Danuše Spáčilová
Ekonomicko-správní fakulta
V sobotu 13. března 2010 se uskutečnil již 15.
reprezentační ples studentů, absolventů a zaměstnanců ESF MU, který stejně jako loni proběhl v prostorách OREA hotelu Voroněž.
Akce se zúčastnilo na pět stovek hostů z řad
studentů, absolventů, obchodních partnerů
a zaměstnanců ekonomicko-správní fakulty
a Masarykovy univerzity.
Program akce byl zajištěn ve spolupráci se
členy Městského divadla Brno. Zahajovací čardáš byl příjemnou změnou při slavnostním
úvodu plesu. Celým večerem provázel držitel
Thálie Petr Štěpán, v bloku muzikálových melodií vystoupili Jana Musilová a Lukáš Vlček.
K tanci a poslechu hrál orchestr Městského
divadla Brno pod taktovkou Karla Cóna. Herci
Městského divadla Brno uspořádali pro účastníky plesu také soutěž o nejlépe zatančený kankán, jehož vítěz obdržel dvě vstupenky na muzikálové představení Procitnutí jara.
Další ročník tradičního plesu ESF MU je plánován na pátek 25. března 2011 – jste srdečně
zváni. Záznam z posledních dvou ročníků plesu
ESF naleznete na www.econ.muni.cz, sekce O fakultě – Prezentace fakulty – Videoprezentace.
Absolventský majáles 2011
Ve dnech 6. a 7. května 2011 proběhne v rámci
oslav 20. výročí založení ekonomicko-správní fakulty tradiční Absolventský majáles. Na rozdíl od
předchozích ročníků připravuje fakulta pro své
absolventy dvoudenní program, který nabídne
kromě tradičního setkání také například sportovní utkání mezi absolventy a studenty ve volejbalu a golfu. Aktuální informace sledujte na www.
econ.muni.cz. Kontaktní osobou pro setkání je
Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D., 549 497 893,
[email protected].
Text: Simona Škarabelová
ROČNÍK 2010/2011
O VÁS / PRO VÁS
Spolek absolventů a přátel
Masarykovy univerzity
Občanské sdružení absolventů a dalších příznivců univerzity si od svého založení v roce
2006 klade za cíl umožnit svým členům osobní setkávání na různých akcích a nabízet jim
v úzké spolupráci s Masarykovou univerzitou
množství výhod a slev. Patří mezi ně například
bezplatný vstup do knihoven MU a využívání všech jejich služeb, zvýhodněné vstupné na
stálé expozice a výstavy pořádané Mendelovým muzeem, do Divadla Husa na provázku či
Domu umění města Brna.
MĚSÍČNÍK MASARYKOVY UNIVERZITY
zprávy z vaší alma mater
nejnovější objevy a výzkumné projekty
rozhovory s významnými osobnostmi
a absolventy
http://info.muni.cz
www.absolventi.muni.cz
Jak se přihlásit?
Zašlete svoje jméno a datum narození na adresu Spolku. Po registraci a zaplacení ročního
členského příspěvku 300 Kč obdržíte členskou
kartu, na základě které se můžete účastnit
spolkových akcí a čerpat uvedené výhody.
Spolkové akce v roce 2010
Valné shromáždění
Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity na počátku pátého roku své existence opět
bilancoval – v Univerzitním klubu na rektorátě Masarykovy univerzity se letos v únoru sešlo více než osmdesát jeho členů.
Po krátkém uvítání výkonnou místopředsedkyní Spolku Evou Janouškovcovou a prorektorem Masarykovy univerzity pro strategii
a vnější vztahy Mikulášem Bekem následovala zpráva o činnosti Spolku v uplynulém roce
a diskuse o možných aktivitách do budoucna. Setkání zpříjemnilo ohlédnutí za loňským
Dnem absolventů slovem i obrazem a také
připomínka Kabinetu Havel – úspěšné akce
uspořádané k 20. výročí sametové revoluce,
kde Spolek figuroval jako jeden z partnerů.
Valné shromáždění však nabídlo především
příležitost k osobnímu setkání lidí, které spojilo studium na Masarykově univerzitě. To je
také hlavním účelem těchto spolkových aktivit a je dobře, že se v případě absolventského
spolku po období počátečního hledání a konsolidace začíná naplňovat.
Kontaktní údaje:
Spolek absolventů a přátel MU
Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno
[email protected]
www.spolek.muni.cz
Přednáška o využití psychologie v justici
Zhruba stovka členů a příznivců Spolku absolventů a přátel MU zavítala 26. dubna do sálu
Kanceláře veřejného ochránce práv, aby si vyslechla přednášku o využití psychologie při
personální práci v justici. Psycholog Jiří Dan
z Akademického psychodiagnostického centra Masarykovy univerzity si jako hosty přizval
předsedu Krajského soudu v Brně Jaromíra Pořízka a ombudsmana Otakara Motejla. Společně diskutovali o postavení a roli soudců a státních zástupců, současném systému jejich výběru
a osobnostních předpokladech pro výkon těchto pozic. Zajímavé bylo mimo jiné zjištění, kolika spisy se musí soudce ročně zabývat a jaký
problém v tomto směru představuje nedostatečný počet soudců. Aniž to tušili, měli přítomní vzácnou možnost naposledy se setkat s osobností prvního českého veřejného ochránce práv.
Ombudsman Otakar Motejl zemřel 9. května
v bohunické nemocnici ve věku 77 let.
Text: Kamila Kvapilová • Foto: David Povolný
21
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Ekonom Kotlán:
Baví mě práce v první
bojové linii
Viktor Kotlán, absolvent Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, se může pochlubit začátkem pracovní kariéry jako
málokdo. Hned po dokončení doktorského studia totiž nastoupil
do České národní banky. Dnes 36letý ekonom v ní ovšem kupodivu dlouho nezůstal a přijal nabídku vést tým ekonomických
a strategických analýz České spořitelny. „Stabilní židle, kterou
jsem měl, mě znervózňovala. Přestával jsem se učit nové věci.
Navíc jsem chtěl jít blíž k reálné ekonomice a potkávat klienty,“ zdůvodňuje dnešní ředitel správy aktiv pro instituce, jenž
na univerzitě nejvíc oceňoval debaty se spolužáky i pedagogy.
„Pomohly mi utříbit si názor na řadu věcí,“ vzpomíná Kotlán.
Dnes pracujete v České spořitelně na pozici ředitele správy aktiv pro instituce. Jak
jste začínal? Nastoupil jste do zaměstnání den po promoci na ekonomicko-správní fakultě, nebo jste musel první místo
hledat?
Psal jsem diplomku na téma měnové politiky, ale první nabídku z České národní banky
jsem musel odmítnout. Přišel mi povolávací
rozkaz. Šel jsem tedy dělat civilní službu na
Ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské
v pozici manipulačního dělníka. To byl vlastně můj první full time job. Ale nebylo to nijak kruté, měl jsem čas i číst, psát a pracovat
na doktorátu.
Snažil jste se pracovat už při studiu, nebo
jste se soustředil na školu?
Při studiu jsem pracoval na částečný úvazek
jako lektor angličtiny a také jako analytik ve
22
společnosti Atlantik (ATLANTIK finanční
trhy, a. s., pozn. red.). Tu založil a vedl jeden
z mých nejlepších učitelů, Michael Hobbs.
Tomu vděčím za mnohé, bohužel již nežije.
Kudy vedla vaše pracovní cesta k dnešní
pozici?
Po „civilce“ jsem napodruhé vyslyšel volání
z České národní banky a nastoupil tam jako
analytik. Po dvou letech jsem dostal na starost odbor měnové politiky a strategie. Ten
připravuje podklady pro pravidelné rozhodování bankovní rady o úrokových sazbách.
Řeší ale i dlouhodobější záležitosti strategie
měnové politiky, jako je stanovení inflačního
cíle či věci kolem případného přijetí eura.
Mimochodem jak vidíte budoucnost
eura? Co říkáte na nápad udělat jakési
dvě verze společné evropské měny, která
by tak přestala být společnou? Je něco
takového skutečně pravděpodobné?
Já to vnímám tak, že politici v Evropské unii
se snaží prodat voličům jednu klíčovou myšlenku. Tou je, že posilování integrace je cestou, jak se vyhnout další světové válce. Euro
představuje jeden z prvků, jak integraci posílit. Nevím, jestli euro tuto moc má, ale myslím si, že voliči tu myšlenku prozatím hojně
kupují a kupovat budou. Proto v dohledné
době rozpad eurozóny dle mého mínění spíše
nehrozí. Populární názor z České republiky
zní, že udržování eura při životě bude příliš
nákladné. Já se ale ptám, v relaci s čím to
bude příliš? I kdybych si myslel, že je pouze desetiprocentní pravděpodobnost, že euro
zabrání další válce, jaké náklady na jeho sanaci jsou příliš velké? Je to trochu past. Ořezávání eurozóny, o kterém mluvíte, podle
mého názoru nenastane. Myslím, že kdyby
ROČNÍK 2010/2011
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Pro některé je povolání bankéře nepříliš
atraktivní. Co na něm baví vás? Předpokládám totiž, že zas tak nudné nebude...
Já myslím, že „akční“ je to vždy tam, kde
máte jasně daný cíl a možnost jej naplňovat.
To je problém „neakčnosti“ řady státních institucí – buď není cíl, nebo lidé nemají dostatek svobody jej dosahovat. Ale stejná věc
se vám může stát v bance, ve fabrice, v nemocnici nebo v pekárně. Podle mně je to spíše otázka lidí kolem vás, nadřízeného a celé
firemní kultury. Záleží samozřejmě také na
předmětu činnosti, ale myslím, že výše řečené je pro „akčnost“ skoro důležitější. Jinak
finanční trhy jsou 24hodinový nervák, takže
o nudě nemůže být řeč.
Jak potom odpočíváte?
k tomu došlo, je to první signál, že celý projekt spěje ke konci.
Z jakého důvodu jste později z národní
banky odešel?
Když jsem dostal nabídku vést tým ekonomických a strategických analýz v České spořitelně a pracovat v roli hlavního ekonoma
banky, měl jsem tam poměrně stabilní židli.
To mne ale znervózňovalo, přestával jsem se
učit nové věci a cítil jsem, že změna by byla
dobrá. Také jsem měl chuť jít blíž reálné ekonomice, stýkat se s klienty a ovlivňovat jejich
ekonomická rozhodnutí. Obrovskou výzvou
byla samozřejmě možnost být u formování
strategie největší retailové banky v zemi.
V současnosti řídíte správu aktiv banky.
Jak jste se k této práci dostal?
Opět za tím byl můj dlouhodobý posun
od teorie k praxi. V pozici hlavního ekonoma České spořitelny mě velmi bavil kontakt
s klienty, většinou firmami a finančními institucemi, který jsem chtěl ještě posílit. Zároveň jsem měl chuť na větší zodpovědnost,
včetně finanční. Je velký rozdíl, zda pracujete
v první bojové linii a máte zodpovědnost za
plnění výnosových plánů, nebo zda naopak
vytváříte zázemí, jste v pozadí a nemáte výnosový rozpočet, který je třeba plnit. Každému vyhovuje něco jiného, já jsem chtěl zkusit
první linii.
Pro běžného člověka je označení ,,ředitel
správy aktiv“ těžko představitelé. Můžete
tu práci přiblížit?
Můj tým zodpovídá za aktiva ve výši 70 miliard korun. Ty nám svěřily penzijní fondy,
www.absolventi.muni.cz
životní a zdravotní pojišťovny, nadace, obce
a firmy s cílem, abychom jim peníze profesionálně spravovali prostřednictvím investic na
kapitálových trzích. Aktivně řídíme portfolia
státních a firemních dluhopisů, akcií nebo
realitních a komoditních investic.
Neděsí vás někdy ta zodpovědnost, nebo
už na něco takového člověk s vašimi zkušenostmi ani nepomyslí?
Je to velká zodpovědnost. Ale nejsem na to
sám, takže mne neděsí.
Bylo by skvělé, kdyby
kantoři byli více
facilitátory diskuse
než přednášejícími.
Jak vypadá váš normální pracovní den?
Naštěstí moc „normálních“ dnů nemám,
program dne je téměř pokaždé jiný, práce je hodně pestrá. Kdybyste ale prošla můj
diář za poslední týdny, našla byste tam vždy
schůzky s významnými klienty, řadu interních porad a investiční komise, kde přijímáme důležitá rozhodnutí o našich obchodech
na finančních trzích. Jako každý trávím také
nějaký čas před počítačem, řeším korespondenci, snažím se číst odborné texty a sledovat
finanční trhy.
Nejraději sportuji s rodinou. V létě mám
rád horské kolo, in-line brusle, golf, plavání a všechny vodní sporty jako windsurfing
nebo třeba bodyboarding. V zimě snowboard
a lyže, ke kterým jsem se nedávno po dvanácti letech výhradního „prknaření“ trochu
vrátil, a musím říct, že curvingové lyže mají
ke snowboardu blízko. Zajdu také ale rád na
koncert, nejlépe mi sedí styl ska.
Vraťme se ještě k vašemu studiu. Je něco
specifického, co vás škola naučila a dodnes to využíváte?
Zpětně mi přijde, že na škole je nejdůležitější možnost interakce se spolužáky. Nekonečné debaty o smyslu všehomíra mi hodně pomohly utříbit si názor na řadu věcí. Potkal
jsem také řadu skvělých lidí, s mnoha z nich
se vídáme i dnes. Možnost diskuse mi přijde
klíčová také při výuce. Bylo by skvělé, kdyby kantoři byli více facilitátory diskuse než
přednášejícími. Alespoň já se učím mnohem
více tím, že se mohu aktivně podílet, než
když jen pasivně přijímám. Je to jako rozdíl
mezi čtením knihy, kdy si musíte dotvářet
obrázek v hlavě, a pasivním příjmem obrázků z televize.
A co vám naopak dala výhradně praxe?
Ve škole si vybíráte kamarády, v praxi často
musíte komunikovat s lidmi, kteří jsou jiní
než vy. Poznání, že ne všichni se na věc dívají
stejně nebo alespoň podobně jako vy, se nedá
naučit. Chce to párkrát se spálit a postupně
vstřebávat. Pak potřebujete samozřejmě znát
řadu odborných věcí. Důležité ale je mít otevřenou hlavu, nedělat urychlené soudy a naslouchat. To se lze naučit ve škole a v praxi je
to extrémně přínosné.
Text: Martina Fojtů
Foto: archiv V. Kotlána
23
STŘÍPKY Z MU
Věda a výzkum
Na právnické fakultě
vznikl Ústav práva
a technologií
Ústav práva a technologií – tak zní název nového pracoviště, které od ledna funguje na právnické fakultě. Coby první ústav tohoto typu
v České republice bude vychovávat právní odborníky pro nejrůznější oblasti informačních,
komunikačních, ale i dalších technologií a také
nabízet expertní služby soukromému sektoru
a veřejnoprávním institucím.
Hlavními tématy ústavu bude právo informačních technologií, k němuž se vážou aktuální problémy týkající se bezpečnosti kyberprostoru a různých forem kyberkriminality, ať už
jde o krádeže identity, zneužití osobních údajů
nebo porušování autorského práva. Do agendy
právníků nového ústavu spadají ale i okruhy témat týkajících se e-governmentu nebo e-justice,
konkrétně třeba problematika datových schránek. Zabývat se budou také právními aspekty elektronických platebních prostředků nebo
různých forem e-byznysu.
24
Vědci objevili chladuvzdorné pavouky
Když přijde zima, ukládají se členovci, zejména
hmyz a pavoukovci, k zimnímu spánku. Jakmile tedy teplota na teploměru klesne pod nulu,
po bzučení byste na loukách pátrali marně.
O to větší údiv vzbuzuje, že se dva druhy pavouků naučily využívat tohoto období hibernace svých kořistí a vyráží na lov. Přišli na to vědci
z Ústavu botaniky a zoologie na Přírodovědecké fakultě MU.
Šplhalka keřová a listovník obecný. To jsou
názvy dvou druhů pavouků, kteří i v zimě
prolézají škvíry v kůrách stromů a hledají kořist. Podle Stana Pekára, jednoho z vědců z výzkumného týmu, který stojí za objevem, navedl
arachnology k odhalení nového poznatku výzkum švédského kolegy Beta Gunnarssona. Ten
ukázal, že jsou tito pavouci aktivní při teplotách několik stupňů nad bodem mrazu. Vědci
z Masarykovy univerzity ale po odchytu pavouků nasimulovali v laboratorním prostředí teploty ještě nižší a zjistili, že šplhalka keřová vyráží
na lov i při teplotě pod −2° C a rovněž listovník
je schopný bod mrazu zdolat.
Původ objevu souvisí s výzkumy vědců z přírodovědecké fakulty, které jsou zaměřené na využití pavouků v boji proti škůdcům. „Pavouci
jsou jedni z nejhojnějších predátorů, a proto je
jejich potenciál v regulaci škůdců vysoký,“ uvádí Pekár. Zajímavé proto pro vědce bylo zjistit, jestli pavouci se zimní aktivitou napadají
škůdce i v zimě, kdy se tyto druhy stávají velmi
zranitelnými.
Češi vnímají svůj život pozitivně, ale jsou nedůvěřiví
Vyplývá to z dlouhodobé studie zaměřené na
hodnotové proměny Čechů za posledních dvacet let. Jedním z jejích prvních výstupů je publikace Hodnoty a postoje v ČR 1991–2008. Na
výzkumu pracovali sociologové z Fakulty sociálních studií MU.
Převažující část Čechů se cítí být šťastnou.
Za velmi šťastné a šťastné se v Česku považuje celkem 86 procent obyvatel a v nejmladší
ROČNÍK 2010/2011
STŘÍPKY Z MU
generaci je to ještě víc. „Cítíme se i zdravotně
dobře. Sedmašedesát procent ze všech respondentů označilo svůj zdravotní stav jako velmi
dobrý či dobrý, jako špatný pak jen osm procent. To všechno naznačuje, že subjektivně vnímáme svůj život docela pozitivně, což je podle
mého soudu ta nejdůležitější zpráva,“ vysvětlil
koordinátor projektu Ladislav Rabušic.
Česi ovšem patří ke společnostem, kde je
málo mezilidské důvěry. V roce 2008 bylo pouze 30 procent respondentů přesvědčeno, že lidem je možné důvěřovat, a tento nízký podíl
se udržuje po celé zkoumané období. „Je to na
pováženou, protože pocit důvěry je důležitým
základem demokracie. Navíc moderní společnosti, pro něž je typická obrovská dělba práce a mezilidská kooperace, nemohou bez vzájemné důvěry dobře fungovat,“ uvedl Rabušic.
Obecně navíc platí, že vysoký ekonomický výkon koresponduje s vysokou mírou mezilidské
důvěry. Ve skandinávských zemích nebo v Nizozemsku se například podíly osob, které si
myslí, že lidem je možné důvěřovat, pohybují
kolem 60 procent. Naopak v sousedním Slovensku je to pouhých 12 procent.
Nový objev povede
k účinnější diagnostice
PATENT
leukémie
c Listovník obecný na lovu
Chronická lymfocytární leukémie je nejčastější
typ leukémie, který postihuje dospělou populaci Evropy. Jen v Česku lékaři ročně diagnostikují
až 600 případů. Nově patentovaný objev vědců
z Interní hematoonkologické kliniky Lékařské
fakulty MU a Fakultní nemocnice Brno umožňuje tuto nemoc přesněji a rychleji diagnostikovat, a pacientům tak nabízet léčbu na míru.
Výsledky výzkumu už brzy najdou uplatnění
v praxi: o patent totiž projevila zájem Česká biotechnologická společnost. Speciální testovací
sady by mohli lékaři používat už za dva roky.
Chronická lymfocytární leukémie je onemocnění s velmi rozdílnou prognózou, závislou
na míře genetických změn vzniklých v nádorových buňkách. Pacienty s malým poškozením
genomu nemoc významně neohrožuje a mohou žít i desítky let, pacienti s negativními genetickými změnami však vyžadují intenzivní
protinádorovou léčbu.
Díky nové metodě budou lékaři schopni poskytnout pacientovi hned krátce po stanovení
diagnózy přesnější informace například o tom,
jakým typem chronické lymfocytární leukémie
trpí a jak se bude pravděpodobně nemoc vyvíjet – tedy zda jde o méně agresivní formu, nebo
bude pacientův stav vyžadovat léčbu.
Sloučenina bambusuril
může odhalovat nemoci
PATENT
nebo čistit vodu
Bambusuril. Pod tímto na první pohled botanickým názvem se skrývá nová chemická sloučenina, která svým molekulárním tvarem připomíná bambus. Připravili ji vědci z Ústavu
chemie Přírodovědecké fakulty MU, a způsobili tím ve vědeckém světě malou senzaci. Její
unikátní vlastnosti, spočívající ve schopnosti
vázat záporně nabité látky a sloužit jako jejich
přepravník, mají do budoucna zřejmě velký potenciál ve zdravotnictví či potravinářském průmyslu. To byl jeden z důvodů, proč se univerzita rozhodla bambusuril patentovat.
Celý nápad začít pracovat na sloučenině, která by mohla získat podobné vlastnosti, pochází
z hlavy Vladimíra Šindeláře z Ústavu chemie
Přírodovědecké fakulty MU. Poté, co pracoval
na univerzitě v Miami na zkoumání vlastností jiné podobné sloučeniny zvané cucurbituril,
přišel na Masarykovu univerzitu s ideou využít
stavební bloky, z nichž je tato látka syntetizována, k vytvoření látky nové. Strategií výzkumného týmu pod vedením Šindeláře bylo propojit
zmíněné stavební jednotky, tzv. glykolurily, jiným způsobem. „Zjednodušeně řečeno, nestavět je jako v případě cucurbiturilu jako pás, ale
na přeskáčku,“ popisuje Šindelář.
Velmi záhy se ukázalo, že zvoleným postupem vzniká sloučenina, která na rozdíl od
cucurbiturilu, jenž na sebe váže pozitivně nabité látky, naopak váže záporně nabité částice. Co
to v praxi znamená? Šindelář si dovede představit, že se takové vlastnosti dají v praxi využít třeba pro detekci soli v těle pacientů, což by
mohlo pomoci diagnostice některých nemocí.
Bambusuril by se zřejmě dal využít i při určování kvality potravin, nebo by dokonce mohl
čistit vodu.
Text: David Povolný
Foto: archiv muni.cz, Stanislav
Korenko, David Povolný
e Student Jan Švec (vlevo)
a vedoucí výzkumného týmu
Vladimír Šindelář ukazují
model molekuly bambusurilu
www.absolventi.muni.cz
25
STŘÍPKY Z MU
Polární stanice Masarykovy
univerzity v Antarktidě
Každý rok od ledna do března
ožije nedaleko jižního polárního kruhu výzkumná stanice
Masarykovy univerzity. Vědci
tam tráví dobu antarktického
léta, kdy se teploty pohybují
kolem nuly a podmínky pro
výzkum jsou tak příznivější
než v zimě, kdy klesají hluboko pod bod mrazu.
polar.sci.muni.cz
26
Univerzitní stanice poskytuje zázemí výzkumníkům nejen z Masarykovy univerzity, ale i dalších institucí, jako jsou Akademie věd či Jihočeská univerzita. Vědci provádějí na místech,
která nejsou pokryta ledem tak jako většina
Antarktidy, komplexní výzkum tzv. pobřežní
oázy. Podílejí se na něm geologické, fyzickogeografické a biologické disciplíny, konkrétně
vědci zkoumají například ledovce a proměny,
které probíhají v závislosti na změnách klimatu, zabývají se studiem klimatických podmínek odledněných území, měřením fotosyntézy
tamějších mechů a lišejníků speciálními přístroji a podobně.
Základnu pro 15 pracovníků budovala Masarykova univerzita nedaleko jižního polárního kruhu, v severní části ostrova Jamese Rosse, v letech 2002 až 2006. Celý projekt vznikl
v roce 1999 na půdě Geografického ústavu
Přírodovědecké fakulty MU, stanice byla nazvána po slavném českém genetikovi a klimatologovi Gregoru Johannu Mendelovi.
Celková rozloha ostrova činí asi 2500 km²,
z 80 procent se nachází pod pokryvným ledovcem. Pro stanici však byla vybrána jeho severní
část, která je bez ledovce. K mezinárodnímu
souhlasu s projektem významně přispěl český
zákon o Antarktidě platný od 31. 3. 2005.
Stavba stanice
S budováním stanice se začalo už v letech
2001–2002, kdy byly v České republice vyrobeny konstrukční prvky a části infrastruktury
stanice. Koncem roku 2004 byl zahájen transport stavebního materiálu a technických celků z Evropy do chilského města Punta Arenas
a odtud v roce 2005 chilským armádním ledoborcem Almirante Viel na ostrov Jamese Rosse.
Stanice je tvořena hlavní budovou o rozměrech 21×11 metrů. V okolí se nachází dalších devět technických kontejnerů, na každém
z nich je umístěna vrtule s generátorem na výrobu solární energie, tyto vrtule společně se
slunečními kolektory produkují až 70 procent
energie pro potřebu základny. Zbytek vyrábí
dieselový agregát.
Při projektování byly dodržovány všechny ekologické požadavky a předpisy obsažené v příloze Antarktické smlouvy. Základna
byla dokončena v roce 2006 a stala se tak jedinou stanicí v Antarktidě, kterou vlastní přímo
univerzita.
Text: redakce
Foto: archiv vědeckého týmu PřF MU
ROČNÍK 2010/2011
STŘÍPKY Z MU
Mendelovo muzeum:
prostor pro prezentaci vědy
Alfou a omegou činnosti Mendelova muzea Masarykovy univerzity
je prezentace osobnosti a díla geniálního přírodovědce Gregora
Johanna Mendela v autentických prostorách jeho působení,
v augustiniánském opatství na Starém Brně.
Mendelovo muzeum je univerzitním pracovištěm a vytváří tedy platformu pro užší propojení
studia s praxí. Mezi jeho důležité spolupracovníky neodlučitelně patří studenti přírodovědných i společenskovědních oborů. Jako průvodci denně přicházejí při své práci do přímého
kontaktu s návštěvníky muzea a zprostředkovávají jim možnost blíže se seznámit s osobností
Gregora Johanna Mendela. Některé z nich práce v muzeu provázela a provází téměř celým obdobím studia a nemálo z nich již úspěšně stojí
na prahu profesní dráhy. Za jejich píli, nápady a zápal jim patří velký dík. Mendelovo muzeum dává těmto studentům, kromě činnosti
průvodcovské, možnost aktivně se podílet na
přípravách doprovodných výstav a odborných
seminářů, přičemž užitek je oboustranný a radost z tvůrčího procesu inspirující.
V říjnu muzeum slavnostně otevřelo výstavu
„T. H. Morgan – velké pokusy na malých muškách“. Výstava připomíná stoleté výročí objevů
Thomase Hunta Morgana, amerického vědce
a genetika, jednoho z pokračovatelů G. J. Mendela. Právě tento projekt je jedním z ukázkových příkladů univerzitní kooperace. Její autorkou je Jiřina Relichová z Ústavu experimentální
biologie, kurátorkou výstavy je studentka molekulární biologie a genetiky Zuzana Hanzelková, partnerství poskytla studentská iniciativa
Biomania a Genetická společnost G. J. Mendela. Mendelovo muzeum navázalo přímý kontakt
s archivem Kalifornského technologického institutu a obstaralo výpůjčku originálních zápisků samotného T. H. Morgana, který získal za
www.absolventi.muni.cz
své objevy v roce 1933 jako první genetik v historii Nobelovu cenu. Se svým týmem prováděl
pokusy na octomilkách a jako jeden z prvních
díky nim potvrdil správnost Mendelovy teorie
dědičnosti. V pracovně přezdívané „fly-room“
(muší místnost) motivoval svou prací a výzkumy generace svých kolegů i pokračovatelů. Návštěvníkům bude umožněno seznámit se s jeho
vědeckou prací prostřednictvím interaktivních
počítačových prezentací, a dokonce i navštívit
samotný fly-room. Výstava v Mendelově muzeu bude jedinou výstavou připomínající toto
významné výročí nejen v Evropě, ale i ve světě – zveme vás.
K činnostem muzea náleží také organizování odborných přednášek, mezi něž patří i tradiční cyklus přednášek pro veřejnost Lékařská
genetika. V tomto akademickém roce seznámí
posluchače s častějšími i některými velmi vzácnými geneticky podmíněnými chorobami, a to
nejen z pohledu lékařské genetiky, ale i z pohledu pacientů a sdružení, která se podporou rodin s výskytem takto nemocných zabývají. Svépomocné organizace jsou velkou pomocí nejen
pro postižené členy rodiny a jejich příbuzné, ale
také pro lékaře – genetiky a další profesionály,
kteří se s těmito pacienty setkávají. Spolupráce
lékařů s pacienty a jejich příbuznými a přáteli
je jednou z možností, jak společně získat nejen
maximum informací o projevech nemocí a nejmodernějších léčebných postupech, ale také
komplexní pohled na celou problematiku.
c Část expozice Mendelova muzea
c Mikroskop s trojnožkou, který Mendel
používal ke svým pokusům
Text: Daniela Vránová
Foto: archiv Mendelova muzea
27
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Přelomový objev
českého vědce vyvolal
ve světě senzaci
Biochemik a molekulární
genetik Jiří Friml patří ve
světové vědě mezi absolutní
špičku. Absolvent Masarykovy univerzity a externista na
Ústavu experimentální biologie přírodovědecké fakulty
působí dlouhodobě na univerzitě v belgickém Gentu a se
svým tamějším výzkumným
týmem nedávno rozpoutal
nemalý rozruch. Přišli totiž
na něco, co časopisy Nature
a Science označují za nejvýznamnější objev v oblasti botaniky posledních desetiletí.
Jejich výzkum odhalil univerzální mechanismus, jímž se
řídí vývoj rostlin, a postaral se
tak o přepsání základů celého
vědního oboru.
28
Jak člověk přijde v dnešní době, kdy už je
celá řada základních věcí objevená, na takhle zásadní princip? Bylo vaším cílem na
něco takového přijít?
Přijít na to, čím se řídí rostlinný vývoj, byla
určitě naše hlavní otázka, ale jak je tomu asi
vždycky, pracovali jsme jen na jednom z dílčích aspektů: snažili jsme se odhalit, jak jsou
rostliny schopné přeložit vjemy z vnějšku do
vývojové odpovědi. Tedy třeba jak se z nedostatku světla udělá zpráva, že má rostlina povyrůst nějakým směrem. Postupně jsme přišli na
to, že jedna ze signálních látek, která se jmenuje auxin, je pro všechny vývojové odpovědi
naprosto zásadní tím, že je svým hromaděním
v určitých částech rostliny přímo spouští.
Takže jak vysoká rostlina bude, kolik bude
mít listů a květů, jak se bude větvit její kořen – to všechno určuje auxin?
Ano. Funguje jako univerzální spouštěč změny vývojového programu. Akumuluje se třeba
v buňce, která má předprogramované, že umí
vytvořit květ. Nahromadění auxinu je pro ni
takovým rozkazem, že má jít do toho.
Co udělal takový objev s vědeckým
světem?
Desetkrát víc lidí začalo najednou zkoumat
auxin a přineslo nám to tisíce citací odborných prací. Spousta velkých skupin, které
předtím s auxinem nedělaly, protože nedávalo smysl, že by něco tak jednoduchého mohlo
mít vliv zároveň na tolik různých věcí, s ním
najednou pracuje. A aplikovaný výzkum začal
pracovat na ovlivňování růstu a vývoje rostlin
pomocí auxinu.
O auxinu ale vědci vědí už dlouho. Jak si
vysvětlujete, že se na to přišlo až teď?
Po technologické stránce prostě dozrála doba,
ať už jde o možnosti sekvenování genomu
rostlin, pokroky v mikroskopii nebo možnosti molekulárně-geneticky modifikovat rostliny
a dívat se, co se třeba stane, když auxin uměle
přesměrujeme.
Takže to nevysvětlujete tím, že jste byli
prostě chytří?
No ona ta doba dozrála nejenom pro nás, ale
pro všechny (směje se). Takže to bude částečně
i dílem toho, že asi nejsme úplně hloupí.
Jaký je to pocit přijít na něco tak
zásadního?
Není to tak, že by se člověk probudil a věděl,
že teď na to přišel, a měl pocit vlastní nadřazenosti. Ono se to spíš postupně po střípcích
skládá dohromady a rýsuje se model, který
dává smysl. Ale pocit je to jistě příjemný. Nicméně stejně jako asi většina vědců svou práci
nedělám pro nějaké pocty a uznání, ale prostě
ROČNÍK 2010/2011
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
proto, že jsem zvědavý, jak věci fungují. Takže
cena a rozhovory s novináři, to jsou spíš vedlejší záležitosti.
Co se takovým objevem otevírá po stránce
praktického využití?
V podstatě libovolná možnost ovlivnění architektury rostliny. Vhodným směrováním auxinu můžete třeba na suchých půdách rostlinám
prodloužit kořeny, na půdách chudých na živiny kořeny zase více rozvětvit. Nebo zabránit tomu, aby mezi sebou rostliny na polích
soutěžily a prosazovaly se jedna na úkor druhé.
Jen odbourání této konkrétní odpovědi rostliny, tedy konkurenčního boje, by podle některých odhadů mohlo zvýšit výnosy v zemědělství až o 30 procent. V Evropě se toho ale
nejspíš nedočkáme, protože stále narážíme na
celou řadu politických problémů.
Díky objevu jste získal prestižní Körberovu cenu pro evropskou vědu 2010 a spolu
s ní 750 tisíc eur. Je to pro vás významný
milník?
Spousta lidí to jako významný milník vnímá. Já
to emocionálně nijak neprožívám. Nevím, jestli je to má hloupost, nebo mi to ještě nedošlo.
Každopádně v Evropě je to po Nobelově ceně
jedna z nejprestižnějších cen a lidé to vědí, takže mi takové ocenění určitě pomůže k získávání
grantů a třeba i prestižnějšího místa.
www.absolventi.muni.cz
Už víte, co s těmi penězi uděláte?
Moje laboratoř z nich může žít asi rok. Chtěl
bych je ale použít na trochu riskantnější projekty, které by grantové agentury běžně neschválily, nebo by minimálně váhaly s jejich
finanční podporou. Každopádně peníze musí
jít na vědu, to je podmínka. Ve ferrari tedy jezdit nezačnu (směje se).
Snažím se české vědě
co nejvíce pomáhat.
V zahraničí máte podmínky, jaké byste
v Česku nedostal?
V podstatě jsem původně z Masarykovy univerzity vyjel na desetiměsíční stáž. Chtěl jsem vědět, jak to funguje jinde. V každém dalším momentě kariéry, kdy jsem se rozhodoval, kam teď,
a opravdu jsem se chtěl vrátit domů, byla ovšem
nabídka ze zahraničí nesrovnatelně lepší. Nejdřív
v Německu, kde jsem jako téměř nýmand dostal
milión a půl eur na to, abych pět let vedl vlastní výzkumnou skupinu. České pivo a slovanský
půvab dívek proti 1,5 miliónu eur na vlastní výzkum. To byla volba, před kterou jsem stál (směje
se). A po těch pěti letech mi zase nabídli jak v Německu, tak v Belgii vedení celého departmentu.
Nicméně stále se za vědou vracíte i domů.
Působíte už více než deset let v zahraničí.
Neláká vás to zpátky do České republiky?
Věda je a vždycky byla mezinárodní záležitost,
a když ji chcete dělat co nejlíp, nemůžete řešit
žádné hranice. Ve svém vlastním dvacetičlenném týmu v Belgii mám snad čtrnáct různých
národností. Samozřejmě, že z osobního hlediska je to problematické, mám v České republice rodiče, sourozence a přátele. Cítím se také
s touto zemí kulturně svázán – německým vtipům rozumím méně a belgické pivo mi nechutná vůbec. Ale člověk musí něco obětovat.
Snažím se české vědě co nejvíce pomáhat a myslím si, že v současnosti jsem jí víc platný v zahraničí, než kdybych se vrátil. Každý rok sem jezdím
na přednášky, snažím se spolupracovat s různými
vědeckými týmy a nabízet českým vědcům stáže.
Dovedete si představit nabídku, která by
vás přilákala zpět do Česka?
Rád bych dělal dál to, co dělám. Pokud by
podmínky byly aspoň srovnatelné, tak bych se
určitě vrátil. Uvidíme, co udělají s brněnskou
vědou evropské strukturální fondy a aktivity
typu CEITEC.
Text: David Povolný • Foto: archiv muni.cz
29
STŘÍPKY Z MU
Desítky ve výročí univerzity
Rok 2010 se do historie univerzity zapsal výročním písmem.
Desítku let fungování mohou oslavit hned čtyři uznávaná centra
a projekty: Teiresiás, Centrum zahraničních studií, Filmový festival fakulty informatiky a Ateliér grafického designu.
Teiresiás
Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky oslavilo v květnu 2010 desetileté výročí. Jeho úkolem je prakticky zajišťovat
servis studentům nevidomým a slabozrakým,
neslyšícím a nedoslýchavým či lidem s pohybovým a jiným postižením. Pomáhá i studentům
s poruchami učení. Středisko si vybudovalo
takovou pozici, že většina českých vysokoškoláků se zdravotním postižením dnes kvůli němu
studuje právě na Masarykově univerzitě. Teiresiás nyní usnadňuje studium 311 posluchačům
s různým typem postižení. O založení střediska
se zasloužil jeho současný ředitel Petr Peňáz.
Centrum zahraničních studií
30
Toto středisko koordinuje zahraniční aktivity
univerzity. Poskytuje také servis studentům vyjíždějícím do různých zemí světa na studijní pobyty i cizincům, kteří přijíždějí studovat na Masarykovu univerzitu. Centrum letos slaví desáté
výročí od svého vzniku. Je všeobecně považováno za nejlepší v republice. Studenti díky němu
mohou vyjíždět na studijní pobyty a stáže do
desítek zemí celého světa. K centru patří Mezinárodní studentský klub, který se stará o zahraniční studenty tak znamenitě, že minulý měsíc
vyhrál Erasmus Student Network Star Award
jako nejlepší klub tohoto typu v celé Evropě.
ROČNÍK 2010/2011
STŘÍPKY Z MU
Filmový
festival fakulty
informatiky
Tento tradiční festival plní beznadějně fakultní hlediště již deset let. Studenti zde prezentují svou původní filmovou tvorbu. Ke zvýšení
kvality promítaných snímků přispívá i rozšíření technického vybavení laboratoře LEMMA,
zapojení herců z JAMU, experiment s 3D filmováním a rozšíření spolupráce s dalšími fakultami univerzity. Cenné je, že všechny etapy
přípravy filmu od námětu přes literární scénář,
technický scénář, produkci, střih a postprodukci si dělají týmy studentů sami, pod patronací vyučujících.
Ateliér grafického designu
a Bezejmenná
galerie
Už deset let existuje na fakultě informatiky Ateliér grafického designu a multimédií a spolu
s ním Bezejmenná galerie, která práce studentů
ateliéru prezentuje. Prvním pedagogem, který
se výuce grafického designu na fakultě věnoval,
byl Vítězslav Švalbach, který dnes celý ateliér
vede. Ateliér vznikl jako důsledek snahy o humanizaci informatiky. Dnes se učí design ve
třech hlavních předmětech – grafický design,
typografie a písmo. V ateliéru se vyučuje na třicet praktických i teoretických předmětů.
Text: Pavla Ondrušková
Foto: archiv muni.cz, Aleš Ležatka (Teiresiás)
www.absolventi.muni.cz
31
STŘÍPKY Z MU
Univerzita třetího věku
slaví dvacetiny
Již dvacet let plní Univerzita třetího věku Masarykovy univerzity
sny seniorů. Ti totiž mohou zasednout do univerzitních poslucháren a stát se studenty. Někteří opět, někteří poprvé v životě.
U3V v datech
f Současný počet studentů: 1770 seniorů
„Hlavně ze začátku chodili přednášející z hodin
ohromně překvapení, že studenti jsou aktivní,
poslouchají a neustále se ptají na to, co je zajímá,“ říká manažerka pro koordinaci celoživotního vzdělávání Barbora Hašková.
O studium je mezi seniory obrovský zájem.
Kurzy jsou zaplněné během prvního přihlašovacího dne. „V současnosti u nás studuje 1 770
seniorů, což je na hraně naší kapacity, takže počty už bychom zvyšovat nechtěli,“ uvádí Hašková. Podmínkou pro přijetí je středoškolské
vzdělání ukončené maturitou. „Většinou se hlásí středoškoláci, hodně z nich to bere tak, že
když nemohli studovat dřív, tak si to teď chtějí
vynahradit a mít třeba vlastní promoci, kterou
nezažili. Někdy v tom hrají roli i neuskutečněné sny. Jiní se prostě jen chtějí dál vzdělávat,“
poznamenává manažerka.
Největší zájem bývá o čtyřsemestrální Základní kurz, který obsahuje čtyři okruhy – Člověk a příroda, Člověk a zdraví, Člověk a umění
a Člověk a společnost. Kurz nabízí mix přednášek z různých oborů a fakult, takže studenti získávají všeobecný přehled. Existuje také nástavbový
32
kurz, kde se pokračuje v tématech z toho základního. Nad rámec základního programu si senioři mohou vybírat tematicky zaměřené kurzy, za
ty už si ovšem připlácejí. Kromě toho se mohou
hlásit ještě do kurzu Spirituální dimenze člověka
a v Telči do kurzu zaměřeného na archeologii.
Posluchači univerzity třetího věku nemají
zkoušky, ale musí splňovat docházku, což znamená absolvovat 75 procent přednášek. „Jsou
pečliví, když třeba onemocní, hned volají a velmi se omlouvají,“ popisuje Hašková.
Seniorští studenti se v budoucnu mohou těšit i na výměnné studijní programy. Podařilo se
totiž navázat spolupráci s univerzitou v Lipsku,
která toto ozvláštnění studia nabízí.
Univerzita třetího věku na Masarykově univerzitě vznikla v polovině roku 1989. O jejím
vzniku rozhodl tehdejší rektor Milan Jelínek,
který měl také první přednášku na téma Tomáš
Garrigue Masaryk. Novinka se velmi dobře
uchytila a počty přihlášených studentů se rychle zvyšovaly.
Text: Pavla Ondrušková
Foto: archiv muni.cz
f Doba fungování: 20 let
f Za tu dobu ji navštěvovalo téměř:
13 000 seniorů
f Nejstarší student: 91 let
f Založení U3V: polovina roku 1989
f Do prvního ročníku tehdy nastoupilo:
130 zájemců
PARTNEŘI
PARTNEŘI MASARYKOVY
UNIVERZITY V ROCE 2010
G E N E R Á L N Í PA RT N E ŘI
H L AV N Í PA RT N E R
PA RT N E ŘI
PA RT N E R Č A S OP I S U A B S OLV E N T
33
STŘÍPKY Z MU
Každý obřad
je pro mě zážitek
Hlavní pedel Masarykovy univerzity Jaroslav Gregr nosí při slavnostních příležitostech rektorské žezlo už třicet let, svůj český
rekord však nepřeceňuje. „Na univerzitě jsou zajímavější lidé,
kteří toho dokázali mnohem více než já,“ říká skromně téměř
sedmdesátiletý Gregr.
Za tu dobu, co pro univerzitu pracuje, se v jejím čele vystřídalo šest rektorů a vznikly čtyři
nové fakulty. Na potkání by mohl vyprávět, jak
stál jen několik centimetrů od britské královny
Alžběty II., bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové nebo několika prezidentů. Ale nedělá to.
Když se řekne pedel, ne každý ví, co to
znamená. Co je vůbec náplní vaší práce?
Při slavnostních příležitostech doprovázím rektora s jeho žezlem v ruce. Všude, kde je on, nebo
jeho zástupce, musím být i já. Mimo to mám
na starosti kompletní inventář, všechny insignie, taláry, talárovnu, leží na mně hmotná zodpovědnost. Starám se, aby všechno bylo v provozuschopném stavu, nosím taláry do čistírny,
i švadlenu dělám. Občas během promoce upadne knoflík nebo poutko, protože někdo se v taláru necítí dobře a vysvléká jej ze sebe hned mezi
dveřmi (směje se).
Jak jste se ke své funkci dostal?
Pracoval jsem ve výrobním závodě Tesla
na elektronových mikroskopech. Jezdil jsem
hodně do zahraničí, ale pořád šlo o „normální“ práci. Často se však stávalo, že mi řekli, že
za týden jedu třeba do Ruska. Tehdy jsem měl
malé děti a už mi to nevyhovovalo, chtěl jsem
si jejich dětství užít. Začal jsem si hledat jiné
zaměstnání a místo se našlo na Anatomickém
ústavu na Lékařské fakultě MU. Když jsem
tam byl asi čtyři roky, zemřel fakultní pedel
a tajemník se mě zeptal, jestli bych nechtěl
dělat pedela já. Tehdy jsem vůbec nevěděl, co
to znamená – přece jen jsem přišel jako elektrikář slaboproudař. Myslel jsem, že si dělá
legraci. Šel jsem za vedoucím katedry, který zrovna zastával funkci proděkana. Ten mě
uklidnil a všechno mi vysvětlil. Po prvních
promocích mi pak vedoucí studijního oddělení na rektorátu navrhla, abych se stal pedelem
rektorátním.
Post pedela zastáváte už třicet let, což je
český rekord. Za tu dobu jste stál u promocí téměř šedesáti tisíc studentů. Na jaký
zážitek nejvíc vzpomínáte?
Jednoznačně na návštěvu britské královny
Alžběty II. Víte, já jsem z malé vesnice a poměrně velké rodiny, takže když jsem se s královnou v roce 1996 potkal, byl to pro mě
opravdu velký zážitek. Brno tím žilo, dlouho dopředu informovala o návštěvě všechna
média. Slavnostní přijetí se konalo v budově Ústavního soudu a já měl královnu uvést.
Uvnitř čekalo shromáždění rektorů vysokých
škol a soudců, prezident, předseda Ústavního soudu, primátorka a další osobnosti. Panovala tam ohromná atmosféra, do té doby
a od té doby tady nic podobného nebylo.
Čekal jsem na královnu u bočního schodiště,
u kterého staví tramvaje. Když přijela, lidé
začali provolávat slávu. To byl můj nejtěžší okamžik ve funkci. Opravdu jsem se bál,
34
ROČNÍK 2010/2011
jestli to zvládnu. Ale ona pak vešla do dveří,
usmála se na mě a najednou ze mě všechno
to napětí spadlo.
náší
Dnes před
třech
Platóna ve
jazycích.
stane
Pro vás zů
u láskou
platonicko
ze studií.
Dnes se akademické obřady berou jako
hodně prestižní události, ale před revolucí
tomu tak nebylo. Zaznamenal jste v tomto
ohledu nějakou změnu?
Já nezavrhuji všechno, co bylo za komunismu,
a nechválím všechno, co je teď, ale v tomto
se přístup lidí hodně zlepšil. Dříve, když měli
rektoři málo času, tak za sebe posílali kohokoli, a zástupci se pak doslova rvali o taláry, aby
mohli jít v tom rektorském červeném. Bylo to
trapné. Všichni věděli, jak rektor vypadá, a najednou tam seděl někdo jiný, koho oslovovali
„soudruhu rektore“. Teď se to hodně změnilo
k lepšímu. Lidé v nejvyšších funkcích se snaží
opravdu chodit všude, a když nemůže jeden
prorektor, nominuje za sebe jiného.
Na tom, aby se zachovala důstojnost obřadů, vám tedy hodně záleží…
Přesně tak. Vadí mi, když někdo přijde
na promoci v čepici nebo chová-li se nedůstojně. Některým studentům bych kolikrát
vynadal. Jednou se chtěla na promoci dostat
paní se psem, to jsem hned zakázal. Ona si
sice pak stěžovala, že ji tam ten starý dědek
nechtěl pustit, ale pokud to má být slavnostní rozloučení se studenty, musí mít úroveň.
Beru to prestižně, jak stárnu, tím víc. Chci,
aby i ta babička, která přijede třeba z druhého konce republiky a už málo vidí nebo slyší,
měla při promoci slavnostní pocit, že zažila
něco výjimečného.
NAŠI ABSOLVENTI SE V ŽIVOTĚ
NEZTRATÍ. ANI JEDEN DRUHÉMU.
Spojte se s bývalými spolužáky na
www.absolventi.muni.cz.
MASARYKOVA UNIVERZITA
Text: Martina Fojtů
Foto: archiv Jaroslava Gregra
www.absolventi.muni.cz
35
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Historička,
která hledá jadérka
pravdy v dějinách Brna
Její nejoblíbenější památkou je Špilberk, říká mu „bratr hrad“.
Strávila s ním více než třicet let pracovně, ráda si o něm povídá a bádá v jeho minulosti. Historička Milena Flodrová před
dvaapadesáti lety promovala na Masarykově univerzitě, na její
akademickou půdu se občas vrací se svými přednáškami. Když
jsme se na filozofické fakultě byly podívat, vzpomínala, co se
kde událo. Projektem na obnovu budov byla nadšená. „Konečně,
to si moje fakulta zaslouží,“ usmála se.
Proč jste si vybrala historii?
Jaké?
No, původně jsem chtěla být herečka. Ale když
jsme si podávali přihlášky na vysokou školu, zasáhl táta a řekl mi, že takových hereček, jako
bych byla já, jsou tucty a že bych měla mít nějaké pořádné zaměstnání. On byl profesor dějepisu a taky enormně nadaný vypravěč, uměl dějiny podat jako román. Tak mě k tomu přivedl
a já jsem mu splnila přání, abych pokračovala
v jeho stopách.
V pondělí odpoledne jsme měli novověkou
paleografii, kam jsme přišli z menzy najedení,
ono se zhaslo, protože nám promítali písmena,
navíc bylo teplo, takže jsme usínali. Nakonec
jsme to zorganizovali tak, že dva mohli usnout
a jeden měl vždycky službu. Ten měl dva kopíráky a dělal poznámky i pro ty dva spící. Když
se blížil konec lekce a paní doktorka řekla, že
končíme, ten hlídací seděl uprostřed a ty dva
musel honem loktem probudit. Tak to byla někdy taková psina.
Když vás na historii přijali, bylo vám teprve 18 let, ani ne o rok později se ale vaše
studium stočilo trošku jinam.
Za to může seminář, který jsme měli v prvním
ročníku – pomocné vědy historické. V tom
jsem najednou uviděla to, co jsem opravdu
chtěla studovat, ne dějiny dělnického hnutí.
Tohle byla věc: sfragistika, genealogie, numismatika… Pomocné vědy mě uchvátily. Když
jsme skončili první rok historie, šla jsem za naším profesorem, že bych chtěla na archivnictví,
jehož součástí bylo i studium pomocných věd
historických. Takže jsem pak studovala navíc
archivnictví a jak se ukázalo, byla to velice dobrá kombinace.
Kolik vás bylo v ročníku?
Na historii tak sedm až devět a na archivnictví
jsme byli jen tři, což někdy na přednáškách vyvolávalo problémy.
36
Na co ještě ráda vzpomínáte z dob studia?
Na praxe. Přes prázdniny jsme pořádali různé
archivy. Například na zámku v Náměšti nad
Oslavou jsme pracovali od šesti do dvou, což
jsme přivítali, protože odpoledne jsme měli
volno, mohli jsme se jít koupat, hrát volejbal…
Nejlepší odměna byla, když nás paní uklízečka
vzala do míst, kam návštěvníci nesměli. Vzpomínám, jak jsme v pět ráno chodili bosí po tlustých kobercích, šlo se po nich jak po mechu, to
dodneška cítím na nohou.
Poslední prázdniny jste si ještě našla brigádu a ta se vám víceméně stala osudnou,
jak to tehdy bylo?
Po praxi ve Žďáru jsem měla ještě volný srpen,
tak jsem si chtěla někde přivydělat a dostala jsem se do Knihovny Jiřího Mahena. Balila
jsem knížky a lepila na ně štítky. Po 14 dnech
pro mě přišli s tím, že mám okamžitě jít k panu
řediteli, docela jsem se lekla. U ředitele seděla
paní doktorka Hálová, což byla tehdy ředitelka
Muzea města Brna. Ta mi sdělila, že hledá dívku jako svoji sekretářku. Já jsem byla, jako když
mě poleje, protože jsem měla ještě pátý ročník
studia před sebou.
Měli jste i přednášky, kde se vás sešlo víc?
Tehdy bylo běžné mít v ročníku malý počet studentů. S kolegy z jiných oborů jsme se potkávali na povinných přednáškách, jako byl marxismus-leninismus, to nás bylo tak padesát. Tam
se holky rozhodly, že to je ztráta času, protože
jsme tomu nerozuměly, a že to strávíme užitečněji, tak jsme začaly plést. Sedělo se, poslouchalo se, hledělo se „do blba“ a pod lavicí se
pletlo. Já jsem si tam upletla rukavice, samozřejmě to nemohlo být nic moc velkého. Někdy
se ale stalo, že některé dívce spadla jehlice a zazvonila do ticha. My jsme strnuly. Přednášející
to naštěstí vzal s humorem a prohlásil: „Vidím,
že jak skončí semestr, budeme muset uspořádat výstavu ručních prací z marxismu.“ Tím
uvolnil atmosféru a netrestal. Pak už jsme byly
opatrnější.
Jak to dopadlo?
Táta mi řekl, že to rozhodně mám vzít, protože tehdy byly umístěnky, mohli mě poslat pracovat třeba do Ústí nad Labem, ale zase jako
sekretářku… Netušila jsem ani, co je splatnost
faktury. Nakonec jsem 1. září 1957 do Muzea
města Brna nastoupila. Od osmi do tří jsem
měla pracovní dobu, pak jsem psala diplomku nebo byla ve škole. Nebylo to příjemné, ale
nakonec se to všechno nějak zvládlo. Odpromovala jsem a pak už jsem pracovala v muzeu
nastálo. Přišel ředitel Toman, který muzeum
zreorganizoval, takže jsem nakonec dělala práci historika a od té doby jsem v muzeu 33 let
zůstala, nepracovala jsem nikde jinde, jen tam.
Odcházela jsem v roce 1991 do důchodu, když
mi bylo 56 let.
ROČNÍK 2010/2011
SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ
Vaší badatelskou doménou se tak stalo Brno.
Jsem sice omezená na Brno, ale ty brněnské věci
jsou zajímavé a já jsem nakonec přišla na to, že
Brnu se někdy velice křivdí. Je to město mezi
Prahou a Vídní a vždycky patřilo českému králi,
ale mělo blíž geograficky k Vídni a tento rozpor
muselo celou historii vyvažovat, takže muselo
být nesmírně tolerantní. Brno má geny tolerance dodneška.
Jak se to pozná?
Muselo vždycky uvažovat, co je pro něj vhodné. Nemohlo vyhledávat spory. Škoda, že se to
dnes naši zastupitelé nemohou naučit. Vezměte si nejstarší Iura originalia civitatis Brunensis
z roku 1243, což je základ tolerance města Brna.
Když se podíváte na těch 49 článků, jsou uve-
židé měli svoji samosprávu, kterou městská samospráva plně respektovala. Nebo další: všichni úředníci, kteří pracovali na tehdejším středověkém úřadě, museli umět latinsky, česky
a německy a mluvili s jednotlivými stranami
tou řečí, kterou je strany oslovily.
Pojďme ještě na hrad, tam jste strávila kus
života.
O tom by se dal napsat úplný román, zažila
jsem třeba obsazení Špilberku v osmašedesátém. Muzeum se tam přestěhovalo v roce 1960,
vojáci tehdy uvolnili vězení, které bylo na hradě
předtím. Já dodnes považuji Špilberk za svého
bratra, vždycky jsem říkala „bratr hrad“. Měli
jsme spolu dobrý vztah a dodnes ráda na Špilberk vzpomínám, i na ten dobrý kolektiv ko-
s kolegyněmi potkávaly takové ty různé nemocné nešťastníky, co se rádi odhalují, ale měly jsme
takový trénink, že když se některý objevil, přidaly jsme do kroku a on to v půlce kopce vzdal,
protože nás nemohl dohnat. Někdy to bylo
v zimě nepříjemné, protože tam byla naprostá
tma, na cestičkách se nesvítilo, šetřilo se. Když
bylo nasněženo, prošlapávali jsme si sami cestu
až nahoru, to se nám líbilo, dělali jsme i závody,
kdo ten kopec vyběhne nejrychleji. Dneska to
jdu natřikrát a říkám si, kde jsou ty časy.
Co máte na historii tak ráda?
Lásku k ní ve mně vzbudil táta. Jako malé dítě
jsem byla dost nemocná a pan doktor mi před
večeří předepsal procházku. Chodil se mnou
táta a začal mi vykládat staré pověsti české, pak
Milena Flodrová:
Brněnská historička Milena Flodrová vystudovala historii a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Celý
život pracovala v Muzeu města Brna. Je
známá díky knihám Názvy brněnských
ulic, náměstí a jiných veřejných prostranství v proměnách času, Brno v proměnách času, 100 let v Brně, Brněnské hřbitovy, Proměny Vaňkovky nebo Brno aneb
Trocha povídání, jak se Brno velkým Brnem stalo a jeho ulice ke svým jménům
přišly. V roce 2000 jí byla udělena Cena
města Brna.
deny slovy: každý, kdo sídlí v Brně. Tam není
nic o tom, odkud přišel, jakým jazykem mluví. Nebo článek o trhu: jestliže někdo na tržišti
v den trhový vytasí meč a bude kohokoli ohrožovat, nechť zaplatí tolik a tolik, a kdo nemá peníze, bude mu ruka probodena dýkou a hotovo.
Ještě nic nevyvedl, stačilo, aby v místě, kde měl
být klid, vytasil meč – to jsou tak promyšlená
práva. Ani ženy nebyly opomíjeny, je tam napsáno: jestliže ovdoví žena, budiž jí ponecháno
se znovu vdát nebo nevdát a nikdo jí do toho
nesmí mluvit. To kdyby vešlo víc do krve Brňanů, tak jsme město, kde se dobře žije.
Myslíte, že to tu není patrné?
Ale je. Měli jsme jako první postavenou mešitu,
byly protesty, ale nakonec tu je. Měli jsme jako
první na ústředním hřbitově vybudováno pohřebiště německých vojáků, kteří padli za druhé světové války, máme jediné romské muzeum
v Evropě. Krvavé spory nejsou v genu města.
Brno nikdy ve středověku nepoznalo hrůzu židovských pogromů, nikdy jsme nezažili, že by
se tu vyvražďovali, jak k tomu docházelo v Praze,
www.absolventi.muni.cz
Mrzí mě, že Brno nemá
ke svým památkám
patřičnou úctu.
Nemá jich zase tolik,
aby jimi mohlo hýřit.
legů. Věděli jsme o sobě kdeco a nikdy nikdo
nikoho nepotopil, tehdy jsme museli držet pohromadě, protože stačilo někoho nějak označit
a přivedli jste ho do neštěstí.
Za těch třicet lech chození do práce jste
musela mít pěknou kondičku.
To ano. Denně jsme ten kopec šlapali čtyřikrát,
protože jsme měli obědy dole ve městě, to byl
tělocvik. Akorát na jaře a podzim, protože tehdy byl Špilberk daleko zarostlejší než dnes, jsme
přešel na Přemyslovce, pak na Lucemburky
a já jsem v tom tak nějak vyrostla. Historie si
vážím, i když je problematická. Člověk se má
snažit dopídit se jádra pravdy. Historie je věda,
kde pracuje i názor, kdežto u matematika jsou
dvě a dvě čtyři, ať je jakékoli politické zřízení.
U historie se lze na jednotlivé jevy dívat z různých úhlů a je potřeba si najít dva úhly, které
vás vyváží, nebo se dívat z toho správného úhlu,
ale vůbec nejzajímavější je to hledání jadérka
pravdy. Když vyřešíte nějaký problém, je to takové blaho, že se nedá zaplatit penězi.
Nad čím bádáte teď?
Jestli byl první hrad, ten před Špilberkem, na
Petrově nebo na Starém Brně. Kolegové tvrdí,
že na Starém Brně, já se přikláním k Petrovu.
To se těžko dokazuje, zatím jsem přispěla k debatě a bude se to řešit, já jsem ochotna uznat,
že byl na Starém Brně, když mi přinesou doklady. Ale když oni je nemají, ani já je zatím
nemám, tak se můžeme ještě pořád dohadovat
a to mě baví.
Text a foto: Pavla Ondrušková
37
VAŠE OHLASY
Zeptali jsme se vás
Letos jsme se ptali absolventů žijících a pracujících v zahraničí:
Jak ovlivnilo studium na Masarykově univerzitě vaši
současnou kariéru?
Jiří Kolman
absolvent práva a politologie
na právnické fakultě a fakultě sociálních studií v roce
2005, pracuje jako zástupce
Jihomoravského kraje při EU
v Bruselu
Díky studiu na Masarykově univerzitě mám diplom
z univerzity, která má zvuk i u unijních institucí v Bruselu. „Masaryčku“ zná z Čechů každý
a ze zainteresovaných cizinců taktéž. Vzhledem
k vysokému počtu absolventů univerzity je poměrně snadné potkat i v zahraničí někoho, kdo
studoval na mé alma mater. Masarykova univerzita – jako tradiční, zavedená a úspěšně se rozvíjející instituce v oblasti vzdělávání a výzkumu –
tak i po letech potvrzuje kvalitu mého diplomu,
který mohu bez ostychu ukázat jakémukoli potenciálnímu zaměstnavateli doma i v zahraničí.
Vilém Tanzer
absolvent práva a ekonomie
na právnické fakultě a ekonomicko-správní fakultě v roce
2004 a 2009, pracuje jako
fiskální atašé u Stálého zastoupení České republiky při
EU v Bruselu
Vaše názory nás zajímají
Máte pro nás vzkaz? Chcete se i vy s námi
podělit o svou vzpomínku ze studií na
Masarykově univerzitě? Budeme rádi,
když nám o sobě dáte vědět a pošlete aktuální kontakt nejen na sebe, ale i na svoje
spolužáky. Pište na:
Rektorát Masarykovy univerzity
Odbor vnějších vztahů a marketingu
Mgr. Adéla Bódiová
Žerotínovo nám. 9
601 77 Brno
nebo na e-mail [email protected]
38
V době studia na právnické
fakultě jsem příliš jasno v tom, kam se vydám,
až opustím brány univerzity, neměl. Už tehdy,
v době příprav na vstup České republiky do Evropské unie, mne ale evropská agenda zajímala,
i v rámci studia byl cítit její rostoucí význam.
Avšak zřejmě až následné studium veřejné ekonomie přispělo k tomu, že jsem se vydal na cestu,
která mě dovedla do Bruselu a nikoliv do standardních právnických profesí v České republice.
Z dob studií rád vzpomínám především na
účast v programu Erasmus, kdy jsem strávil jeden semestr v nizozemském Haagu. Možnost
nahlédnout do kuchyně mezinárodních soudních institucí, které ve městě sídlí, byla dalším
impulsem k úvaze, že bych i já někdy v budoucnu mohl působit v mezinárodním prostředí.
Když jsem následně přemýšlel o svém dalším
uplatnění, měl jsem to štěstí, že zrovna začínaly přípravy na předsednictví České republiky
v Radě EU. Dostal jsem možnost posílit řady
V Brne som začal chápať,
akú kľučovú úlohu môžu
hrať univerzity v budovaní
prosperity národa.
Jaromír Sedlár
zaměstnanců ministerstva financí – nabídka se
týkala mezinárodní spolupráce v oblasti daní.
Příliš jsem neváhal; bylo mi jasné, že zde efektivně využiji poznatky, které jsem si ze školy odnesl. Zájem o daňovou politiku a o práci v mezinárodním prostředí mne pak nasměroval do
Bruselu, kde nyní působím na Stálém zastoupení České republiky při EU. Zabývám se především přípravou jednání Rady EU v oblasti daňové legislativy.
Pro tuto práci mi studium na Masarykově
univerzitě, z hlediska znalostí a teoretické přípravy, poskytlo dobré zázemí. V paměti mi však
zůstávají především mnohá inspirativní setkání
se zajímavými lidmi na univerzitě, ať už z řad
učitelů, spolustudentů nebo hostů.
Hana Brixi
absolventka fyziky na přírodovědecké fakultě v roce
1991, pracuje ve Světové
bance a jako poradkyně pro
Světovou zdravotnickou organizaci a Dětský fond OSN
Mé studium na přírodovědecké fakultě nepřímo ovlivnilo nejenom moji kariéru, ale i život. Matematika a fyzika byly pro mě dobrým základem
pro postgraduální studium ekonomie a financí. Navíc mě studium přírodních věd naučilo
v mém uvažování a profesionálním i životním
rozhodování vycházet z logiky a fakt. Svým matematickým a fyzikálním základům z Masarykovy univerzity vděčím za to, že v práci i životě
vyžaduji, a sama se o to snažím, co nejpřesnější a nejobjektivnější analýzy a nenechávám se
zviklat ideologiemi a demagogií.
ROČNÍK 2010/2011
VAŠE OHLASY
Soutěž
Soutěžte s legendárním brněnským
Divadlem Husa na provázku o 10
kupónů pro 2 osoby na představení dle vlastního výběru v měsíci
lednu 2011.
Jaromír Sedlár
absolvent politologie na fakultě sociálních studií v roce
2009, studuje management
vysokého školství v doktorském programu na University
of Texas v Austine
Masarykova univerzita je pre
mňa skutočnou alma mater,
tou povestnou „matkou živiteľkou“, bez ktorej by som dnes nebol tam, kde som.
Do Brna som pred takmer desiatimi rokmi prišiel ako študent medzinárodných vzťahov a politológie, odhodlaný stať sa diplomatom, politikom alebo niečím medzi tým.
Namiesto poslaneckých lavíc či ambasád však
dnes študujem riadenie vysokého školstva na
University of Texas v Austine. Prečo? V Brne
som začal chápať, akú kľučovú úlohu môžu
hrať univerzity v budovaní prosperity národa. Postupne som si začal uvedomovať, že
ak chcem zlepšiť svet, vzdelávanie by mohlo byť oveľa perspektívnejšou oblasťou než
politika. Toto poznanie by však samo osebe
možno nestačilo na zmenu mojich životných
plánov. K vstupu na akademickú dráhu ma
v konečnom dôsledku inšpirovali vynikajúci vyučujúci, rektori, dekani, vedúci katedier,
pán tajomník fakulty sociálních studií, vedenie Medzinárodného politologického ústavu
a ďalší výnimoční ľudia, ktorých som v Brne
stretol. Masarykova univerzita mi však dala
oveľa viac, než len inšpiráciu; štúdiom som
získal aj solídne vedomostné základy a príležitosti na profesionálny rast. Tie mi dodali
sebadôveru do ďalšieho života. Dnes mám
v mojom doktorandskom štúdiu spolužiakov
a spolužiačky z najlepších univerzít v Amerike a môžem s istotou povedať, že moje základy z Brna ma pripravili aspoň tak dobre, ako
sú pripravení oni.
Roky na „Masaryčke“ mi dali tiež mnoho
priateľstiev a vzácnych chvíľ, ale aj možnosť
študovať v zahraničí. Práve pobyt v zahraničí sa stal prelomovým momentom môjho života. Ja, študent ako každý iný, som vďaka
účasti Masarykovy univerzity v programe
medzinárodnej výmeny študentov mohol ísť
do sveta, prakticky len výmenou za prísľub,
ktorý vo mne niekto videl. Pôvodne ročný
www.absolventi.muni.cz
pobyt sa zmenil už na päť rokov, a ako sa tak
dnes dívam späť, nedá mi neparafrázovať Isaaca Newtona: Ak som to mohol dotiahnúť
až sem, je to len vďaka tomu, že „stojím na
ramenách obrov“. Bez mojej alma mater
(a samozrejme aj mojej „skutočnej“ mater)
by som tu dnes nebol.
SOUTĚŽNÍ OTÁZKA:
Kolik rektorů měla
Masarykova univerzita
od svého založení do
roku 2010?
Alena Vlačihová
absolventka veřejné správy na
ekonomicko-správní fakultě
v roce 2005, pracuje jako zástupkyně ředitele České podnikatelské reprezentace při EU
v Bruselu (CEBRE)
Výuka oboru Veřejná správa
probíhala částečně v českém
a částečně ve francouzském jazyce, což mě
naučilo nejen ve francouzštině přemýšlet, ale
také se na fakta dívat jinýma očima – analyzovat je a vytvářet si na ně vlastní pohled. Na
Masarykově univerzitě jsem poznala spoustu
zajímavých lidí, výborných profesorů a dobrých kamarádů, se kterými se vídám dodnes.
Velmi jsem oceňovala, že na univerzitě vyučovali externí lektoři, byl to pro nás velký přínos. Sama jsem začala loni externě vyučovat
na Vysoké škole finanční a správní a dělá mi
radost, když studentům mohu předat zkušenosti z praxe.
Studium mi umožnilo absolvovat stáž
v Čechách a ve Francii. Díky stážím si člověk uvědomí, že reálný svět je úplně jiný než
školní teorie. Výuka by se měla čím dál více
přibližovat reálnému prostředí, studenti by
měli být připraveni nebát se vstoupit na pracovní trh a také již v té době mít první kontakty. Mladá generace má dnes spoustu příležitostí, může až na výjimky pracovat v celé
Evropské unii bez problémů a dlouhých procedur. V naší kanceláři jsme si toho vědomi
a umožňujeme českým studentům vyjet do
Bruselu na zhruba půlroční stáž. Poznají tak
multikulturní prostředí, seznámí se s evropským lobbingem a hlavně se naučí určitá pravidla, která k takové práci patří. Za tři roky
se nám v kanceláři vystřídalo několik studentů a musím říct, že je to pro obě strany
obohacující.
Anketu připravila Kamila Kvapilová
Odpovědi zasílejte e-mailem
na adresu: [email protected].
Prvních 10 správných odpovědí
bude odměněno vstupenkami.
www.provazek.cz
39
STŘÍPKY Z MU
Zvládají studium i sport:
profesionální sportovci
na univerzitě
Nemají to jednoduché. Z tréninku do školy, ze školy na trénink.
Věnovat se sportu na vrcholové úrovni stojí hodně energie.
O to víc, když si ji někteří sportovci musí šetřit ještě do školy.
Přesto to někteří posluchači Masarykovy univerzity zvládají.
Studují a zároveň jsou to právě oni, komu často držíte palce
u televize. O koho jde?
c Basketbalistka Romana Hejdová
(Foto: Otakar Binder)
Je to třeba příklad triatlonisty Filipa Ospalého. Na ekonomicko-správní fakultě absolvoval bakalářské i magisterské studium, a teď
si na ní dokonce dělá doktorát z podnikové ekonomie a managementu. Mistr Evropy z roku 2001 vynaložené energie rozhodně nelituje, školu bere jako svá zadní vrátka:
„Vím, že sportem se nebudu moct živit věčně. Proto studuji,“ říká muž, jenž si může
o tom, jak moc je těžké skloubit sportovní
povinnosti a semináře a cvičení, povídat s kolegyní Radkou Vodičkovou. Mistryně Evropy
v duatlonu z roku 2008 navštěvuje fakultu
sportovních studií.
c Házenkářka Helena Štěrbová
(Foto: archiv Heleny Štěrbové)
c Běžkyně na lyžích Eva Skalníková
(Foto: archiv Evy Skalníkové)
S jinými studenty by se oba mohli zapovídat třeba o tom, jaké to je, pocítit na vlastní
kůži atmosféru olympijských her. Těch, které se konaly před dvěma lety v Pekingu, se
zúčastnil například skokan do dálky a posluchač fakulty sportovních studií Roman Novotný i jeho kolega z téže fakulty, plavec Martin Verner. Zimní olympiádu ve Vancouveru
si zase užila běžkyně na lyžích Eva Skalníková. Už jen proto, že její otec závodil na hrách
v Lake Placid a ona ho odmala toužila napodobit. „Vždycky jsem si říkala, že bych se na
olympiádu chtěla podívat. Už jsem v to ani
nedoufala a vtom jsem se na poslední chví-
li nominovala do Pekingu,“ líčila po návratu
25letá závodnice.
Na závody, v nichž bojují o body, vteřiny
nebo centimetry studenti Masarykovy univerzity, ovšem sportovní fanoušci nemusí jezdit
jen do zahraničí. V současnosti možná nejlepší česká házenkářka Helena Štěrbová je k vidění na palubovkách v dresu interligového týmu
HC Zlín. Basketbalistky Romana Hejdová
a Michaela Zrůstová, které se jen těsně neprobojovaly do konečné nominace českého basketbalového týmu na letošním mistrovství světa,
zase hrají za tým několikanásobných mistryň
republiky Frisco Sika Brno.
Text: Martina Fojtů
40
ROČNÍK 2010/2011
Univerzita v číslech
Máme 9 fakult s více než 200 katedrami,
ústavy a klinikami.
Od roku 1922 úspěšně ukončilo studium na
naší univerzitě 142 112 absolventů.
V roce 2009 se zúčastnilo 20 078
posluchačů celkem 481 programů
celoživotního vzdělávání.
Nabízíme celkem 1 300 studijních oborů.
V roce 2009 si k nám podalo přihlášku ve
všech vypsaných přijímacích řízeních 68 840
uchazečů. Přestože v České republice
klesá počet středoškolských studentů, počet
přihlášek na Masarykovu univerzitu se zvyšuje.
Vzděláváme více než 400 studentů
s těžkým zdravotním postižením.
Jsme jedinou českou univerzitou, na níž
je procentuální zastoupení nevidomých
a neslyšících studentů stejné jako v české
populaci vůbec.
( 5 18 0 )
Vzděláváme 43 337 studentů v řádném
(diplomovém) studiu, z toho 5 180
studentů zahraničních.
MASARYKOVA UNIVERZITA
www.muni.cz