Prosinec - Římskokatolická farnost Opava

Prosinec - Římskokatolická farnost Opava

Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
v Opavě
prosinec 2015
Slovo na cestu
Bůh přichází!
Milí Boží přátelé.
Naše potemnělé, šedé a možná
i sychravé večery prozáří světlo svící na
adventním věnci. Ze začátku jen jeden
maličký plamínek, ke kterému budou
během dalších týdnů přibývat další tři,
aby se společně rozzářily do světla hvězdy
oznamující nám Narození Krista.
Symboliku adventního věnce a adventu
jistě všichni dobře známe. My křesťané
se snažíme uchytit to, co je v tomto
čase podstatné. Advent zahrnuje v sobě ty celé předlouhé dějiny očekávání i složitou cestu
vyvoleného národa k přijetí Mesiáše. A my v Duchu Svatém jako Boží děti toužebně očekáváme
druhý Ježíšův příchod. Advent je pro nás nyní aktuálně i přípravou na slavnost Narození Krista.
Jistě stejně jako já vnímáte zvláštní novodobý trend předvánoční doby. Stejně jako
každý rok jsme zaraženi, jak brzo se objevují vánoční reklamy a vánoční výzdoba. Máme
pocit, že se setřely hranice, kdy končí advent a kdy začínají Vánoce. Advent se tak stal
už jenom pouhou vánoční ozdobou. Jednou mi mladá maminka řekla, že si doma zdobí
stromeček už první neděli adventní, aby si to děti „ dostatečně užily“. A tak je běžné, že
k adventnímu času pro mnohé patří přirozeně vánoční stromek, zpívání koled, vánoční
koncerty. A tam, kde pro nás Vánoce začínají, pro ostatní vlastně už končí. Myslím, že
je to smutné. Naši předkové by se divili, jakou jsme dali adventu dnes podobu. Ale jsme
křesťané radostného srdce a být pesimisty nám nesluší.
Přeji nám všem, aby čas adventní byl tím radostným očekáváním, prozářený
poklidným světlem adventních svící a ne odleskem „vánočních“ světel.
PS: …a vánoční baňky nechte do Štědrého dne v klidu odpočívat.
P. Petr Knapek, farář z Velkých Heraltic
Betlémské světlo nad celou zemí
temnoty duší otevírá.
Prohlédli slepí a zpívají němí,
slovo si hledá vroucí víra.
Král pokoje ta slova zná,
tak mocná a tak líbezná.
Václav Renč
Milé čtenářky, milí čtenáři,
kéž se během adventní doby dokážeme připravit na požehnaný čas vánoční,
abychom mohli v plnosti prožívat radost z narození Božího Syna.
To Vám ze srdce přeje Vaše redakce.
2
Modlitba papeže Františka pro Svatý rok
milosrdenství
Pane Ježíši Kriste,
učil jsi nás být milosrdnými,
jako je milosrdný nebeský Otec,
a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce.
Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.
Tvůj láskyplný pohled
osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům,
cizoložnici a Marii Magdalénu
od hledání štěstí jen ve stvořených věcech,
přiměl Petra plakat, když tě zradil,
a zaručil kajícímu zločinci ráj.
Dej, ať každý z nás
slyší tvá slova určená samařské ženě,
jako bys je říkal nám: „Kdybys tak znala Boží dar!“
Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce,
Boha, který projevuje svou všemohoucnost
nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím:
dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří,
tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného.
Tys chtěl, aby také tvoji služebníci
byli podrobeni slabosti,
a tak mohli soucítit s těmi,
kdo se potýkají s nevědomostí a omylem:
dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká,
zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu.
Sešli svého Ducha a posvěť nás všechny jeho pomazáním,
aby se Svatý rok milosrdenství
stal rokem Hospodinovy milosti
a aby tvá církev s obnoveným nadšením
mohla přinášet radostnou zvěst chudým,
vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným
a navrátit zrak slepým.
Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství,
o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ
s Otcem a Duchem Svatým na věky věků.
Amen.
3
Zajímá nás…
Může křesťan chodit na hodiny jógy, když se tam pouze cvičí a nemedituje?
Jóga není jenom tělesným cvičením, ale má své kořeny ve filozofickém systému, který
je jednou z částí náboženství – hinduismu. Jóga není tedy jen cvičení, ale i životní styl, celá
filozofie myšlení, která vychází z hinduistického pojetí, ať již jde o zákon karmy (zákon
příčin a důsledků), reinkarnace (koloběh převtělování duše) anebo pojetí samotného
Boha. Základní články víry zde jsou: skutečnou podstatou člověka je Bůh, cílem člověka
v tomto životě je poznat svou božskost a realizovat ji. Touto realizací získává člověk
božské síly a stává se schopným používat svou božskou identitu v každodenním životě.
K tomu mu dopomáhají rozličné techniky a tajná učení. Mezi ně je řazena i jóga.
Jóga nevznikla jako samostatné tělesné cvičení, nýbrž jako příprava pro jógu
duchovní. Tělesné cviky jsou pouze úvodem k následujícím meditacím. Dave Hunt
v dokumentárním filmu Bohové nového věku dokazuje, že hatha-jóga je „evangelizační
prostředek“ pro šíření hinduismu v západním světě. První lekce začíná tělesnými
a dechovými cviky, další lekce však vedou přímo do duchovní oblasti. Cvičení jógy pak
vede k pasivitě těla, myšlenek i vůle a otevírají nepřímo lidskou mysl cizím vlivům. Jelikož
se i z jógy stal obrovský byznys, existují její různé varianty, které jsou přizpůsobeny
„neduchovním“ Evropanům. Takto jógu praktikují někdy dokonce i samotní křesťané
a argumentují, že přece nic špatného nedělají, že si jdou „pouze protáhnout tělo“ a nic
duchovního za tím nevidí.
Výstižně tento zmatek vyjádřil známý křesťanský spisovatel Dave Hunt, který ve své
knize Okultní invaze napsal: „Průměrný Zápaďák nemá ani potuchy o tom, že jóga byla
zavedena bohem Krišnou v Bhagavad Gitě, jako jistá cesta do hinduistického nebe, nebo
že Šiva (jedno z nejobávanějších Hindu božstev) je osloven jako ‚Yogeshwara, Pán jógy‘.
Že jóga je vlastně Hinduismus, je většinou popíráno.“
o. Jan Czudek
4
Mimořádné Jubileum - Rok milosrdenství
„Církev prožívá neuhasitelnou touhu nabízet milosrdenství, které je plodem vlastní
zkušenosti nekonečného Otcova milosrdenství a jeho moci.“
Tato slova papeže Františka výstižně charakterizují smysl mimořádného Roku
(Jubilea) milosrdenství, který papež bulou Misericordiae Vultus (dále zkr. MV) vyhlásil.
Podle tradice byla papežská bula přečtena před dosud zazděnou Svatou branou. Tu Svatý
otec otevře v den zahájení 8. prosince tohoto roku a zůstane otevřena do slavnosti
Krista Krále 20. listopadu příštího roku. Církev tímto slavnostním způsobem zahájí
po 15 letech Svatý rok, neboť poslední jubileum vyhlásil papež Jan Pavel II. v roce
2000. Poprvé v dějinách jubileí ale bude otevřena tzv. Svatá brána nejen v Římě, ale
i ve všech diecézích po celém světě. V naší diecézi půjde o katedrálu Božského Spasitele
a konkatedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Tyto brány budou zvlášť odkazovat na Boží
milosrdenství.
Datum zahájení Jubilejního roku milosrdenství 8. prosince 2015 bylo papežem
Františkem zvoleno jakožto den padesátého výročí zakončení Druhého vatikánského
ekumenického koncilu, neboť Církev cítí, že je třeba onu událost mít v živé paměti
(MV č. 4). Jubilejní rok máme prožít ve světle Pánova slova: „Milosrdní jako Otec“
(srov. Lk 6,36). Vždyť tajemství křesťanské víry je shrnuto právě v tomto slovu. Boží
milosrdenství ožilo, stalo se viditelným a dosáhlo svého vrcholu v Ježíši Nazaretském.
Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Kdo vidí jeho, ten vidí Otce (srov.
Jan 14,9). Ježíš Nazaretský tak svým slovem, svými gesty a celou svojí osobou zjevuje
Boží milosrdenství (srov. MV č. 1).
Svatý rok nebo také Milostivé léto má svůj původ ve Starém
zákoně. Hospodin přikazuje svému národu, aby každý
sedmý rok neobdělával půdu a o to, co na ní vyroste, se
podělil s chudými (srov. Lv 25, 4). Po sedmi sedmiletých
obdobích, tedy každý padesátý rok, má být vyhlášeno
milostivé léto, které je spojeno s odpuštěním
dluhů, propuštěním otroků izraelského původu
a navrácením majetku, o který přišli (srov.
Lv 25,8-17).
U příležitosti vyhlášení „Svatého roku“
a v návaznosti na starozákonní tradici odpouštění
dluhů papež ze své kompetence stanovuje
možnost získat odpuštění „starých dluhů“
(myšleno duchovně) a získání zvláštních
milostí a duchovních darů (odpustků)
za určitých podmínek. Odpustky mají být
skutečným
projevem
Božího
milosrdenství
vycházejícího každému vstříc s tváří Otce, který
přijímá a odpouští a úplně zapomíná na spáchaný
5
hřích. K tématu získání odpustků v Jubilejním roce se vrátíme podrobněji
v příštím čísle Cesty.
Co by měl Rok milosrdenství věřícím přinést? Papež poselství Jubilejního roku
shrnuje slovy: „Toužím po tom, aby se tento rok stal dobou živé zkušenosti s blízkostí
Otce, jehož něhu je možné téměř hmatatelně vnímat, a tak aby se posilovala víra každého
věřícího a on o tom dokázal ještě účinněji vydávat svědectví.“ (List papeže Františka
k Roku milosrdenství)
V naší diecézi zahájíme Rok milosrdenství pontifikální bohoslužbou v konkatedrále
Nanebevzetí Panny Marie 8. prosince 2015 v 18 hodin a 13. prosince 2015 v 9.30
v katedrále Božského Spasitele v Ostravě.
o. Aleš Písařovic
Střípky z Národního eucharistického kongresu
v Brně
Brno, náměstí Svobody, sobota 17. října, poledne. Právě vrcholí bohoslužba sloužená
při příležitosti Národního eucharistického kongresu, první akce svého druhu v České
republice. Průvod s Eucharistií mířící na Zelný trh nebere konce. Jéé, to je náš pan farář!
Tuhle sestřičku znám! Vždyť tu jsou všichni naši biskupové! Podívej, to je ten německý
kardinál, co sloužil mši a tak krásně kázal! Nepůjdeme taky do průvodu? Ale vždyť
nám říkali, že Zelňák už je plný… Ale jakmile se blíží Nejsvětější Svátost nesená otcem
biskupem Vokálem, všechny hlasy utichají, tisíce lidí poklekají a uctívají Krista, který
6
je nesen v monstranci v srdci velkoměsta. Jako by
toto majestátní ticho chtělo vykřičet všechno dojetí
přítomných, kteří neváhali do Brna přijet, kteří si
přijeli pro povzbuzení ve víře, kteří se ve farnostech
na tuto chvíli poctivě připravovali, anebo kteří
přijeli, přestože se mnozí z jejich okolí k tomuto
shromáždění stavěli skepticky či lhostejně. Věřící
sledují průvod na obřích obrazovkách a následně
se spolu s otcem biskupem Graubnerem noří do
hluboké adorace. Místní biskup Vojtěch Cikrle poté
žehná nejen shromážděné obci věřících, ale celému
městu, celé naší zemi. Zemi, již prostřednictvím
celebrujícího papežského vyslance kardinála Paula
Josefa Cordese pozdravil sám Svatý otec František
a povzbudil ji slovy: „Mým záměrem je povzbudit
všechny pastýře i celý věřící lid této země, aby se
často a zbožně účastnil na eucharistické oběti,
očišťoval svátostí smíření a sytil se touto posvátnou
hostinou. Vpravdě je vybízím, aby měli v co největší
úctě své kněze, které si Pán vybral za služebníky
Eucharistie.“
Ano, Eucharistie jako Dar bylo téma, které
prolínalo celým kongresem, a to nejen při mši svaté
jako vrcholu setkání, ale i při různých přednáškách,
koncertech, workshopech, výstavách, moderovaných
adoracích apod. Přes to přese všechno byla pro většinu
účastníků této dvoudenní akce logickým vyústěním
závěrečná mše svatá. Masovost je pro mnohé věřící
silným argumentem proti takovým shromážděním.
Ohlasy přítomných křesťanů by se však daly shrnout
do následujících řádků: velká liturgie byla skvěle
zorganizována, soustředěnost věřících byla maximální,
pro většinu z nich byl kongres povzbuzením ve víře
a prostřednictvím Eucharistie prožívali Boží blízkost
v dnešním sekularizovaném světě symbolizovaném
nedůvěřivými zraky kolemjdoucích či hrající hudbou
v blízkých módních buticích.
Díky, Bože, že jsem měl možnost s Tebou obnovit tuto
věčnou smlouvu, Eucharistii, středobod svého života.
Petr Janšta
7
Farní večer
Tak máme za sebou další krásnou společenskou akci v naší farnosti! Jen málokdo
odolal a nevydal se v sobotu14. listopadu do kulturního domu Na Rybníčku, kde se konal
Farní večer.
Společenská událost plná zábavy, tance a skvělé atmosféry potěšila asi každého, kdo
přišel. Zvláště si myslím, že nás všechny humorem obohatila scénka otce Jana. O fyzické
obohacení se postaral Jirka Brňák, který nám přichystal tombolu, a dále také mnoho
obětavých žen, které napekly a navařily mnoho skvělého jídla. Nezbývá než říct za nás
všechny zúčastněné: velké Pán Bůh zaplať za všechny ty, kteří se na této skvělé akci
podíleli.
Co dodat? Asi jen to, že kdo se nezúčastnil, udělal velkou chybu!
ministrant Jan Steinwirth
8
Sponzoři Farního večera
Děkujeme všem farníkům, kteří pomohli na farní večer připravit bohaté občerstvení
či přispěli dárky do tomboly.
Děkujeme také všem firmám, které věnovaly sponzorské dary:
ALGO INTERIÉR, s. r. o.
Bobaja, centrum zdravé výživy
Charita Opava
Karmelitánské knihkupectví Opava
Latoň & Wieder, výroba uzenin Chlebičov
Městský dopravní podnik Opava, a. s.
Minipivovar Rohan
Model Group
Pavel Ondráček (vánoční stromky) a Pavla Ondráčková (tejpink)
Pedikúra Horáková
Region Opavsko
Statutární město Opava
Tempo – obchodní družstvo, provozovatel maloobchodních řetězců s potravinami
Terno, Tuty a Jo
Tiskárna Grafico s. r. o.
TQM s. r. o.
9
Proč jet na Island?
Tuto otázku nám položil Mgr. Petr Láznička 10. listopadu
na přednášce, kterou zajistil Klub sv. Anežky v pastoračním
středisku. Téma znělo „Putování po Islandu“. Pan magistr
navštívil Island dvakrát i se svou manželkou. Poutavým
vyprávěním s vizuální prezentací nás přesvědčil, že navštívit
tuto zemi přinese nezapomenutelné zážitky.
Tento ostrov leží v severním Atlantickém oceánu, na dvou
tektonických deskách, na rozmezí amerického a evropského
kontinentu. Je zajímavý a krásný, i když pouze s 360 000
obyvateli, z nichž třetina žije v hlavním městě na pobřeží. Je
křesťanskou zemí, kde vstřícnost, ochota a žádná kriminalita je samozřejmostí.
Tvůrce zde nešetřil ani na přírodě. Skutečně je to země ledovců a také aktivních
sopek. Gejzírů, vodopádů. Počasí je drsné, ale lidé se s tím naučili žít a bohatě využívat
geotermální energii.
I když jsme na Islandu nebyli přítomní, a asi ani nebudeme, odnášeli jsme si hluboký
zážitek nejen z poznání nové krajiny, ale i krásy, kterou nám Bůh dopřává.
Jarmila Málková
10
OpaNIGHT
Noční bdění, nově přejmenované na OpaNIGHT, se konalo v pátek 6. listopadu.
Začátek byl naplánovaný na 19.30 v kostele sv. Vojtěcha. Kdo měl chuť, mohl jít předtím
na mši. Večer byl na téma Milosrdenství Matky Terezy.
Moderátoři Verča s Kubou uvedli akci malou scénkou. Kuba přiběhl do kostela
ve fotbalovém dresu a začal se rozcvičovat (popletl si totiž akci OpaCUP – volejbal
a OpaNIGHT). Po scénce jsme zhlédli namluvenou prezentaci o Matce Tereze, kterou
pro nás vytvořil Johny. Během úvodního programu jsme zpívali pár písniček se scholou
ze Slavkova. Potom k nám mluvili asi hodinu dva dobrovolníci z komunity Sant´ Egidio.
Tuto komunitu tvoří lidé – laici, kteří společně čtou Písmo, potom nachystají jídlo a jdou
do ulic za bezdomovci. Ale nestarají se jen o bezdomovce, ale i o Romy nebo migranty.
Po přednášce byla pauza na jídlo (pizza) a čas na pokecání s kamarády. Adoraci,
která následovala hned potom, režírovaly Terka se Sandrou. Během ní jsme zpívali
a poslouchali myšlenky Matky Terezy, které holky četly.
Akce skončila v deset hodin a každý účastník dostal záložku s citátem Matky Terezy.
Zúčastnilo se zhruba šedesát lidí.
Anežka Šrubařová
11
Jít pár stovek kilometrů pro Krista
Svatojakubská cesta (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti
poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de
Compostela ve španělské Galicii. Každý rok se po těchto cestách vydávají na pouť tisíce
poutníků z celého světa. Letos v létě do Santiaga putoval také Vojtěch Machovský. Přinášíme
vám jeho svědectví z putování.
Jak se zrodil nápad vydat se na pouť do Santiaga?
Poprvé jsem se o fenoménu Svatojakubské poutě
dozvěděl před pěti lety z vyprávění na střední škole
v hodině matematiky. V tu chvíli jsem si řekl, že to
někdy absolvuji také. Začal jsem si shánět informace,
co to vlastně Svatojakubská cesta je, proč vznikla, kudy
vedou trasy apod. Dalším impulsem, proč se na tuto
cestu vydat, byla např. přednáška otce Vítka Zatloukala
o jeho pouti z Madridu do Santiaga, kterou, mám dojem,
kdysi pořádal Klub sv. Anežky. Ale zatím to všechno bylo
pořád jen v hlavě.
Zásadním momentem, kdy jsem se rozhodl, že do toho vážně půjdu, byla cesta do
Rumunska v roce 2011. Osudným se mi stalo, že jsem do těchto krajin jel s rok prošlými
doklady. V důsledku toho jsem byl na hranicích Maďarska s Rumunskem nemilosrdně
vyhozen policií z vlaku a ponechán napospas sám sobě. Musel jsem se tedy přes celé
Maďarsko dostat různými způsoby zpět do Budapeště, kam jsem si nechal dopravit pas,
abych mohl pokračovat v cestě zpět do Rumunska. Tato zkušenost mě natolik pozitivně
ovlivnila, že jsem si řekl, že do Santiaga se v blízké době dostanu, ať se děje co se děje.
Proč zrovna tam? Takovou dálku…
Město Santiago de Compostela ve Španělsku je jedním ze tří hlavních křesťanských
poutních míst hned vedle Říma a Jeruzaléma. Všechna tato tři města mají status Svaté
město a putují zde lidé z celého světa, věřící i nevěřící. To, že to je dálka, s tím už musí
člověk, když se vydá na pouť, nějak počítat. Říkal jsem si, že když Ježíš Kristus pro mne
mohl obětovat svůj život, proč já bych pro něj nemohl ujít pár stovek kilometrů.
Bylo vás víc poutníků, nebo ses rozhodl jít sám?
Rozhodl jsem se jít sám, na vlastní pěst. Když cestujete sami, nutí vás to více
komunikovat s místními lidmi, všímat si krásy přírody okolo a tak celkově jste nějak víc
všímaví vůči všemu, co vás obklopuje. Místo bavení se s případnými spolupoutníky jsem
měl více času rozmlouvat s Bohem a vše s ním sdílet. Také samota vás donutí zamýšlet se
nad různými věcmi, o kterých byste jinak nepřemýšleli.
12
Neměl jsi obavy ze samoty?
Obavy ze samoty jsem před cestou neměl,
avšak během cesty se mi samota odhalila
samozřejmě i ve své negativní stránce. A to ve
formě úzkosti, která se mě zvlášť ze začátku cesty
hodně zmocňovala. Jelikož jsem si jako výchozí
místo poutě zvolil francouzské Lurdy na úpatí
Pyrenejí, musel jsem tyto krásné velehory přejít
z jedné strany na druhou, abych se dostal do
Španělska. A v těchto končinách, kde jsem putoval
celé dny sám, se úzkost dostavovala nejčastěji.
Navíc když se do toho přidaly myšlenky, kolik
stovek kilometrů mám vlastně ještě před sebou,
všechno se to ještě umocnilo. Jinak po všech
stránkách bylo vše v pořádku, fyzicky jsem to
všechno zvládal, nohy sloužily, ale zkrátka když to
nemáte v pořádku srovnané v hlavě, ostatní vám je
k ničemu.
Na druhou stranu jsem ale také poznal, jakou moc a sílu má modlitba růžence. Vždy,
když se dostavila úzkost a deprese ze samoty, začal jsem se modlit růženec a vše se
najednou uklidnilo a dostavil se zvláštní pocit klidu, bezpečí a ochrany.
Jak dlouho a jak ses na pouť připravoval?
Že bych před cestou podnikal několikakilometrové túry, abych se nějak připravil, to
vůbec. Spíš jsem se jen zaměřil na informace, ať vím přibližně, kudy jít, čemu se vyhnout,
jaké mám čekat zhruba počasí apod. Také abych měl vyhovující oblečení a obuv, to bylo
asi to nejdůležitější. Přeci jenom mě čekal dvouměsíční pobyt v přírodě. A jelikož vše
nechávám na poslední chvíli, vše jsem řešil poslední dny před odjezdem, takže trochu
stres.
Kdy začala tvoje pouť?
Z Opavy jsem odjížděl 8. června a přímo na pouť
pěšky jsem se vydal o pět dní později z Lurd.
A jak dlouho trvala?
Samotná pouť z Lurd do Santiaga mi zabrala 40 dní.
Celkově z Opavy a zpět domů necelé dva měsíce.
Kolik kilometrů máš v nohách?
Přesný počet kilometrů samozřejmě neznám, ale
mělo by to být něco přes 1 100 km.
13
Kterými významnými místy cesta vedla?
Prvním významným místem pro mne byly Lurdy. Toto místo jsem navštívil čtyři roky
zpět při návratu z celosvětového setkání mládeže v Madridu a uchvátilo mě natolik, že
jsem si řekl, že ho musím ještě někdy navštívit. Nakonec jsem si jej zvolil jako začátek
poutě. Cesta pak pokračovala krásnými Pyrenejemi, španělskými městy jako Pamplona,
San Sebastian. Většina trasy pak vedla severem Španělska kolem pobřeží, kde byla
obzvlášť krásná krajina. Také jsem se na dva dny zastavil na méně známém mariánském
poutním místě San Sebastian de Garabandal ve španělských horách. Cestou zpátky jsem
to pak vzal přes Portugalsko a navštívil např. historické město Porto. Zapomenout jsem
samozřejmě nemohl ani na Fatimu, kde jsem nakonec strávil pět dní a zakončil tak
symbolicky pouť.
Jak těžké zavazadlo jsi musel dennodenně nést?
Přes 20 kilogramů. Záda dostala hodně zabrat.
Doporučuje se nést maximálně 10 kg… trochu jsem to
přepískl.
Jak vypadá den poutníka?
Ráno, pokud vám zrovna všudypřítomná kráva nezabučí
u hlavy a vy myslíte, že je konec světa, vstanete mezi šestou
a sedmou ranní. Posnídáte a vydáte se co nejdříve na cestu.
Pak jdete a jdete, přemýšlíte, modlíte se, kocháte se, bavíte
se s ostatními poutníky až do poledne, kdy je čas na oběd.
V mém případě to bylo pět plátků toustového chleba
a jablko. Chvíli si odpočinete, a pokud jste jako ostatní
poutníci, tak už se většinou v této době chystáte jít
ubytovat v poutnické ubytovně. Avšak pokud nejste vázáni na ubytovny a spíte,
kde se vám zachce jako v mém případě, tak po obědě opět pokračujete v cestě. Jdete
a jdete atd. atd. S blížícím se večerem hledáte vhodné místo na spaní. Na pláži,
14
v lese, na poli, na útesu s výhledem na moře… zkrátka, kde chcete. Uděláte si večeři,
např. těstoviny s tuňákem, které u mne vládly po celé dva měsíce a světe, div se, nepřejedl
jsem se jich. S plným žaludkem jdete spát, poděkujete Bohu za všechno, co se vám během
dne přihodilo, a těšíte se, co nového prožijete, uvidíte, promodlíte, potkáte a uvědomíte
si další den.
A noc?
Spíte. Ale občas se probudíte zimou, podíváte se na hvězdné nebe, začnou vám téct
slzy a uvědomíte si, jak jste jako člověk v tomto nekonečném vesmíru malý a nicotný,
a přesto vás Bůh bere jako vrchol všeho toho, co stvořil.
Připojil ses cestou k jiným poutníkům, třeba
jen na určitý úsek?
Ano. To je jedna z úžasných věcí na
Svatojakubské cestě. Máte možnost potkat lidi z
celého světa. Kousek pouti jsem tak sdílel např.
s lidmi z Ameriky, Německa, Polska, Francie,
Itálie, Skotska anebo i z Austrálie či Ruska. Úžasná
příležitost zjistit, že jsme jako lidi vlastně všichni
stejní, bez ohledu na národnost, že máme stejné
potřeby a toužíme po lásce a dobru.
Vyvedlo tě během cesty něco z míry?
Nic mě teď konkrétního nenapadá. Ale spíše mě hodně věcí překvapilo, z pozitivního
hlediska. Za celou cestu jsem nenarazil na žádného špatného člověka, všichni byli
ochotni pomoct, poradit. Také jsem za ty dva měsíce zjistil, jak je fajn nesledovat žádné
zprávy, média, která do nás denně cpou negativní věci. Zkrátka bylo příjemné chvíli
„nic nevědět“, radovat se z přítomnosti a nestrachovat se z věcí, které stejně nemůžeme
ovlivnit.
Zažil jsi při putování něco, o čem bys řekl, že to byl zázrak?
Ano, a nejeden. Když před pár lety v Opavě vyprávěl o pouti otec Vít Zatloukal, záviděl
jsem mu, když říkal, že na cestě zakusil na vlastní kůži, jak se o něj Bůh v nouzi staral
a pomáhal mu. Bylo mi tehdy líto, že já nic takového nikdy nepocítím a že takové příhody
se stávají jen „vyvoleným“. Mýlil jsem se.
Tak například ke konci cesty mi už znatelně docházely peníze. S žádným poutníkem
jsem se o tom nebavil, nestěžoval jsem si, neprosil jsem nikoho, aby mi něco dal. Když
jsem se pak loučil s americkým párem, se kterým jsem kousek šel, dali mi z ničeho nic
25 eur. Pro ně to byla určitě zanedbatelná částka, možná by tohle dali za jednu večeři, pro
mě však to bylo jídlo na dva týdny. Náhoda?
Nebo když bylo venku hodně ošklivo a já se chystal ustlat si pod širým nebem. Ten
večer se mě ujal jeden farní tábor dětí z Madridu. Dostal jsem teplou večeři, sprchu, před
15
spaním jsme pak měli společnou modlitbu a na přání jsem jim udělal malou přednášku
o pouti do Santiaga. Přespat mě u nich samozřejmě nechali taky. Za celé dva měsíce to
byla nejhorší noc, celou dobu pršelo. A zrovna tu noc mi někdo nabídl přístřeší. To už
zkrátka nešlo brát jako náhodu.
V Portugalsku jsem se pak snažil stopovat, ale nikdo mě
nechtěl vzít. Jednou jsem takhle na slunku čekal vyčerpaný
dvě hodiny. Byl jsem už hodně zoufalý. Tak jsem se začal
modlit růženec a prosit Pannu Marii. Jen co jsem se domodlil,
do minuty mi zastavilo auto. A takovouhle zkušenost jsem
měl hned dvakrát. Bylo to tak strašně jednoduché a viditelné,
až jsem tomu nechtěl věřit. Stačilo si jen přiznat, že vlastními
silami už nic nezmůžu, upnout oči k nebi a pomoc se vždy
dostavila. Ale jako zázraky jsem vnímal po celou dobu i další
věci, např. když mi ráno vycházející sluneční paprsky otevřely
oči a já tak mohl den co den ve zdraví pokračovat v cestě.
Měl jsi chvíle, kdy se ti už nechtělo dál?
Jednou jedinkrát ve Španělsku při cestě do Pamplony. Bylo takové horko, že se prostě
nedalo chodit. To nešlo. Ale na druhý den jsem vždy měl chuť pokračovat. Na severu pak už
naštěstí takové horko nebylo a chodilo se příjemně. Navíc kdykoliv se dalo zchladit v moři.
Jak se chovali místní k poutníkům?
Byli vždy příjemní a ochotní s čímkoliv pomoct nebo poradit. Jsou na poutníky zvyklí.
Máš nějakou humornou historku z cesty?
No, humorná…ale jak pro koho. V Santiagu jsem chtěl přespat v jednom z místních
parků. Když jsem se připravoval na spaní, tak trochu pyšně jsem se pochválil, jak jsem to
všechno zvládl a jak už mě nic nemůže na cestě překvapit. Mýlil jsem se. Ještě tu noc mě
probudil déšť, nebo jsem si to aspoň myslel. Ve skutečnosti však na mě začalo stříkat umělé
zavlažování. Já, spacák i všechny věci byly najednou mokré. Když jsem odtamtud utíkal
pryč na ulici, zrovna kolem projížděla policejní hlídka. Když mě viděli utíkat mokrého ve
spodním prádle, zastavili. Ale asi zjistili, že jsem neškodný blázen a pokračovali v cestě.
Naštěstí. Horší pak bylo us(ch)nout, když jsem byl celý mokrý. Ale bral jsem to celé
s nadhledem a alespoň jsem mohl na vlastní kůži poznat, že pýcha předchází pád.
Zažil jsi krizovou situaci?
Byl to asi předposlední den přechodu Pyrenejí, kdy jsem musel vystoupat v horách
do výšky 2 700 m a následně sestoupit do údolí. Za hezkého počasí by to asi nebylo
nic obtížného, ale jelikož zde právě končila zima (i když byl červen), bylo to dost znát.
Když jsem toho dne ráno před výstupem zastavil v jedné horské chatě, abych se zde
ohřál a připravil, zrovna přišla jakási vojenská jednotka španělské armády. A k mému
překvapení jsem zjistil, že tito vojáci zrovna přišli z úseku, který jsem se chystal přejít.
16
Oni ovšem měli veškeré horolezecké vybavení, cepíny, mačky, provazy a kvalitní výstroj.
Co jsem měl já? Maximálně tak sandály, hůlky a pláštěnku, toť vše. Aspoň ty rukavice
na rukou kdybych měl, venku totiž byla pěkná zima. Nezbývala mi jiná možnost, než to
risknout. Vrátit jsem se neměl kam a jediná cesta ven z Pyrenejí vedla přes tento úsek. Do
toho začalo sněžit a čím výš jsem stoupal, tím přibývalo sněhu. Když jsem se dostal na
vrchol, déšť se změnil ve vánici, silný vítr mě šlehal do obličeje a přestával jsem cítit prsty.
Stačilo jedno uklouznutí a mohl jsem se zřítit dolů po skále. K tomu všemu jsem kvůli
všudypřítomné mlze ztratil značenou cestu. Ale naštěstí anděl strážný nade mnou držel
ochrannou ruku a já později našel ve sněhu stopy, které mě dovedly bezpečně do údolí.
Účastnil ses při putování mší svatých?
Snažil jsem se. Snad jen jednu neděli jsem musel vynechat. Ale když to šlo, tak
i během týdne.
Jak ses dorozumíval?
Převážně anglicky, někdy i německy. A když to nešlo ani
jedním způsobem, tak přišly na řadu ruce a nohy.
Jaké jsi měl pocity, když pouť skončila? Těšil ses domů?
Domů jsem se samozřejmě těšil. V závěru cesty jsem už byl dost vyčerpaný, jak fyzicky,
tak psychicky, zhubl jsem 15 kilo a tak celkově mi ty dva měsíce stačily až nad hlavu.
Jaké to bylo zařadit se opět do běžného života?
Všude jsem se dočítal, že mě ta cesta změní, že se vrátím jiný a už nikdy nebudu jako
dřív. U mě to nebylo až tak drastické, protože to, co si lidé během cesty uvědomí a donutí
je tak přehodnotit své životní priority, jsem už tak
nějak věděl a znal před cestou. Spíše jsem si jen
po návratu domů uvědomil, jaké mám štěstí, že
mám kde bydlet, že nemusím trpět hlady, že jsem
obklopen rodinou, a hlavně mě to více utvrdilo ve
víře. Takže když jsem se vrátil do běžného života,
cítil jsem za všechno vděčnost.
Splnila pouť tvoje očekávání a představy?
Nadmíru. Dalo mi to víc, než vzalo, a to je,
myslím, to hlavní. Říká se, že kdo putuje do
Santiaga, pozná sám sebe. Kdo putuje do Říma,
pozná Církev, a kdo do Jeruzaléma, pozná Krista.
S prvním bodem můžu souhlasit. A ty ostatní
snad budu moct v brzké době sám posoudit.
Děkujeme za rozhovor.
Marie Štrauchová a Mirka Řeháková
17
K zamyšlení
Vážení čtenáři Cesty,
vstupujeme do adventní doby. Do adventu našeho a adventu Mariina. Neexistuje mezi
situací Mariinou a naší velká podobnost?
V období mezi zvěstováním a Ježíšovým narozením naplňovala Marii tichá radost
a vnitřní touha. Počala Ježíše a toužila po tom, aby v ní rostl a pak aby se zjevil. Touží
vidět toho, kterého už nosí v sobě, přeje si hledět na něho tváří v tvář.
V očekávání svého dítěte je Maria výjimečným vzorem pro každého křesťana. To, co
očekáváme, je už v nás – už vlastníme to, po čem toužíme. To nejpodstatnější jsme zajisté už
dostali. Jsme zahrnuti milostí. Pán je s námi. Přebývá v nás prostřednictvím svého Ducha.
Ve křtu byl do nás vštípen jeho život, přesto toužíme po tom, aby se to, co jsme dostali,
ukázalo v plném světle. Marii stejně jako každého křesťana hodného toho jména naplňuje
stejným dílem palčivá touha i vděčná radost, protože ten, který přišel, i nadále přichází.
Maria koncentruje ve svém očekávání touhu celého lidstva po Spasiteli. Zná Písmo
a chápe je tak, jako nikdo jiný, vždyť Duch Svatý, který ji zastínil, je týž, který inspiroval
Písmo svaté. Proto si uvědomuje, že celý Starý zákon je časem jediného dlouhého
Adventu a že celá jeho nezměrná univerzální touha se nyní soustředila v ní. Chvěje se
při pomyšlení, že už nadchází okamžik, kdy se tato touha lidstva naplní a kdy se naplní
Boží zaslíbení.
Maria v sobě nese Ježíše. Je jako
ciborium a postupně se stane monstrancí:
její požehnaný stav začne být postupem
času patrný. Maria nosí toho, který nosí ji
– svého Stvořitele. Chrání v sobě toho,
který je větší než ona. Není to podobné jako
s námi? Nosíme v sobě toho, který je větší
než my, který je dárcem naší totožnosti
a důstojnosti.
Ježíš připouští, aby byl nesen člověkem.
Nerozhoduje a už od této chvíle se začíná
učit tomu, co bude dělat po celý svůj
život: dát se nést a vést Duchem Svatým.
Nikdy neplní svou vůli. „Sám ze sebe nic
nekonám, … protože já stále konám to,
co se líbí jemu.“ (Jan 8,28-29) Jde tedy
s Marií tam, kam má ona namířeno, je
na ní závislý. Ale protože ona je naplněna
Duchem Svatým a ve všem se jím dá vést,
splývá Ježíšova poslušnost vůči Matce
s jeho poslušností vůči Duchu. Není tu ani
18
stopy konfliktu. Není tedy někdy bolestně zraňován a přímo zděšen, když ho neseme
my?
Maria nese Ježíše k Alžbětě, spěchá. Je první zvěstovatelkou, první apoštolkou,
přinášející radostnou zvěst. Je plná Pána a on se už v této chvíli zjevuje v její průzračné
bytosti. Ježíš se dotýká toho, kdo se setkává s Marií. Už tady začíná to, co se stane jejím
nejdůležitějším úkolem: být prostřednicí milosti. Kamkoli se svým Dítětem zavítá, tam
skrze ni proudí jeho milost na zemi. Maria doposud mlčící u Alžběty zpívá Magnifikat.
Nesnaží se z falešné pokory ukrývat ty veliké věci, které jí učinil Pán, a proto se odvažuje
vyslovit neslýchané: „Blahoslavit mě budou všechna pokolení!“
Ano, Maria má zrodit Syna Nejvyššího. Dítě, které porodí v Betlémě, není pouze
malým človíčkem, v němž si Bůh zvláštním způsobem nalezl pozemský příbytek.
Nikoli. Toto lidské dítě je Bohem a Maria je matkou Boží. Proto andělé při jeho narození
hromadně a slavnostně prohlašují: „Dnes se vám narodil Spasitel – to je Kristus Pán.“
Maria ho zrodila pro svět, pro nás všechny, jako živý chléb z nebe, abychom my měli
pokrm pro věčný život.
Prosme o milost rozjímat v našem adventu o těchto velikých věcech.
Senioři z Klubu sv. Anežky
Zdroj: Stinissen, W.: Mluv s nimi o Marii. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení Charity Opava
Program na prosinec: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním
stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není
uvedeno jiné místo.
1. 12. informativní schůzka
8. 12. povídání s opavským hercem Emanuelem Křenkem – vzpomínky
15. 12. předvánoční posezení
Radostné adventní čekání s Pannou Marií a klidné a požehnané Vánoce Vám všem
i Vašim blízkým
za Klub sv. Anežky přeje Drahomíra Ziffrová
19
Dětem
Advent na jedničku
Je první neděle adventní.
Rodina Novákova se schází
kolem adventního věnce. Malé
Jitušce září oči, když rozžíhá
první adventní svíčku. Do
tichého večera zní zpěv: „Ejhle,
Hospodin přijde…“ Po večerní
modlitbě se objevují na stole
adventní kalendáře. Všechny děti
si otevírají okénka s dobrotkou,
protože byly hodné: nebily
se, nehádaly se, jsou na zítřek
připravené do školy.
Maminka přitom povzdechne: „Už zase ty Vánoce! Kéž by bylo po nich. Samé
pečení, vaření, chystání. Pak se to sní a co z toho?“
Dalo by se čekat, že tatínek maminku polituje, povzbudí. Ale on namísto toho
manželku ještě napomene: „Je to tvoje chyba. Ty dvě naše ‚nány‘ by už mohly udělat
tolik práce, že bys toho neměla ani polovinu.“
„Nány“ jsou dvanáctiletá Aneta a třináctiletá Lenka. Zmizely ve svém pokoji, aby si
snad tatínek nevzpomněl, že by měly umýt nádobí. „Vidíš, jak se chovají,“ pokračuje
tatínek, „to máš z těch svých knížek: dětem se nesmí poroučet, musejí se rozhodovat
samy… A ‚dámy‘ se rozhodují tak, že tě nechávají samotnou. Víš, jak je to u Beránků?
Tam se podle žádných blbých knížek nejede. Děti poslouchají, mají své úkoly, jsou
slušné, pěkně zdraví.“
Maminka na to nic neříká. Je zklamaná, jak se její dcery chovají. Do školy si
povinnosti udělají, aby měly jedničky. Ale doma žádnou práci nevidí. A malá Jituška to
dělá podle nich.
Toho večera si rodiče spolu dlouho povídali. Přemýšleli, jak dál s výchovou svých
dětí.
Na druhý den večer se děti marně pídí po adventních kalendářích. „Schoval jsem
je,“ vysvětluje jejich zmizení tatínek a dodává: „Žádné čokoládky u nás nebudou, když
maminka pláče únavou a nikdo jí nepomůže. Tady máte kalendář jiný. Do něho bude
každá zapisovat, Jituška malovat, jak jste pomohly mamince.“
Od toho dne se při večerním zpytování svědomí nepřemýšlelo jenom nad tím, co
kdo udělal zlého, ale kolik kdo viděl a udělal z domácí práce. A dávaly se známky: od
jedničky po pětku.
Holky to chytlo. Věděly, že jejich známky se na konci adventu sečtou a udělá se
průměr. A na Štědrý večer bude každý označen známkou, jakou si zasloužil. A ty
20
známky budou velké, něco na způsob startovních čísel na závodech. Takto půjdou i za
Ježíškem k Betlému. Zpočátku byly nějaké trojky, pak sem tam dvojka, ale potom už
samé jedničky – jako ve škole.
Už tušíte, jak to dopadlo. K Betlému za Ježíškem šly všechny holky s jedničkami. A po
jedničce dostali i maminka s tatínkem. Za to, jak své děti v adventu vychovávali. Jedničky
rodičům napsaly obě starší dcery, které se radovaly z toho, jak hezké to u nich doma
v adventu bylo.
jáhen Josef Janšta
ilustrace Emilka Kollárová
Ze života skautek
V měsíci září skautky usilovně
pracovaly na zvelebení klubovny.
Vybledlé béžové stěny projasnila žlutooranžová
a bílá, židle nahradily skladné stoličky… Od
října se rozběhla pravidelná činnost tří skautských a dvou
světluškovských družin.
O podzimních prázdninách celý oddíl vyrazil na třídenní
výpravu do Zlatých Hor. Dvě skupiny se utkaly v honbě za
zlatem, prozkoumaly město Zlaté Hory, navštívily místní
muzeum, prošly rozsáhlé území od Rejvízu přes Horní
Údolí směrem k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocnice
až do Zlatých Hor. Prostřednictvím úkolů se seznámily
s řemeslem zlatokopů, ale protože se vedoucí hry ztratily,
úkolů bylo méně. O to více se večer zapotily v salonu, při
tanci a karetních hrách. Poslední den každá skupina vyrazila vykolíkovat svůj pozemek
a nakoupit si za utržené dolary zlaté doly. I když ne vždy v dolech bylo to, co by si přály,
na výpravě se všem líbilo.
Terezka K. a Maky
21
Od ledna zveme holky ve věku 6 až 8 let se zájmem o přírodu,
sport, hry, soutěže a dobrodružství mezi světlušky. Pravidelné
schůzky se konají každé pondělí od 16 do 18 hodin ve skautském
domě, ulice Na Nábřeží 4, v Opavě. Na setkání s vámi se těší světlušky
Modré a Žluté šestky.
Bližší informace a kontakt osobně na schůzce nebo na tel. 723 107 547
(Markéta Smolková).
Co se děje v CZŠ svaté Ludmily
XII. ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby
Během měsíce října proběhl napříč opavským děkanátem již
XII. ročník Mezinárodního festivalu duchovní hudby. Festival uspořádala
Umělecká agentura Karel Kostera ve spolupráci se statutárním městem
Opava a Maticí Slezskou pod záštitou Ministerstva kultury ČR, biskupa ostravskoopavské diecéze Mons. Františka Václava Lobkowicze a primátora statutárního města
Opavy Martina Vítečka.
Školní kapela a pěvecký sbor Kolibříci
měly příležitost vystoupit v minoritském
kostele Svatého Ducha spolu s ostatními
opavskými scholami a scholičkami.
Kvalitně připravená kapela i školní
sbor tak přispěli k příjemnému zážitku
z poslechu duchovní hudby. Hlavnímu
organizátorovi nejen této hudebně
zajímavé akce panu Karlu Kosterovi
přítomné sbory zazpívaly společné přání
k jeho neuvěřitelným kulatinám.
Vzpomínka a modlitby za zemřelé a přání školnímu kaplanovi k narozeninám
Začátek měsíce listopadu v naší škole věnujeme vzpomínce a modlitbám za zemřelé,
a to jak ve školní kapli, tak i při návštěvě hřbitova. V dušičkovém týdnu mají žáci
i zaměstnanci školy možnost společně prožít ve školní kapli mši svatou za všechny
zemřelé. Náš školní kaplan otec Martin velmi poutavě s dětmi hovoří nejen v kapli,
ale také při hodinách křesťanské výchovy. Protože v týdnu podzimních prázdnin slavil
narozeniny, popřáli a poděkovali jsme mu písničkou a drobnými dárky.
22
Poprvé na závodech
Oddíl sebeobrany CZŠ se zúčastnil Mistrovství Moravy a Slezska v Jiu-Jitsu Randori.
Jedná se o jedinečnou soutěž v technikách sebeobrany, ve které měli žáci předvést obranu
proti různým typům útočných akcí. Vybraní žáci nacvičili pod vedením instruktora
(útočníka) sérii sebeobranných technik. Odborná komise hodnotila nejen dynamiku
a správnost provedení technik, ale také jejich účelnost.
Soutěž neměla za cíl předvést techniky atraktivní pro oko diváka, ale ukázat
sebeobranné akce podobné napadení na ulici, kde často dochází k agresivnímu napadení
slabší oběti silnějším útočníkem nebo k násilnému přepadení ze zálohy, například za
účelem znásilnění. Žáci naší školy předvedli secvičenou sérii účinných technik, které
se hodí pro tyto situace. Soutěž proběhla v příjemné atmosféře, přičemž žáci obsadili
vítězná místa: 1. Klára Kuběnová, 2. Petra Dušková a Štěpán Valík, 3. Kristýna Carbolová.
Jazykový pobyt v Mnichově
Deset žáků 8. a 9. třídy absolvovalo začátkem listopadu jazykově vzdělávací
kurz v německém Mnichově v rámci projektu Podpora jazykového vzdělávání,
CZ.1.07/1.1.00/56.2598. Cílem kurzu bylo vzbuzení zájmu u žáků o výuku německého
jazyka a poznání zajímavých míst Mnichova. Výuka probíhala v jazykové škole, ubytování
nám poskytli salesiáni ve svém komplexu. Ve volných chvílích jsme navštěvovali
historicky zajímavá místa, německé muzeum, letiště, olympijský park, mořský svět apod.
Večer jsme zakončili mší svatou či protáhnutím svalů v bazénu.
23
Futsalová liga
Naše škola se i letos zapojila do tradiční futsalové ligy žáků základních škol. Žáci
v kategorii 6. a 7. tříd stejně jako žáci v kategorii 8. a 9. tříd absolvovali úvodní turnaje,
které zvládli, a postoupili do druhého kola, kde budou ještě silnější soupeři. Držíme
palce i v dalším kole.
Školní kolo soutěže Bible a my, příprava okresního kola
Žáci školy si vyzkoušeli své biblické znalosti v základním kole soutěže Bible a my.
Nejlepší zástupci jednotlivých kategorií budou školu reprezentovat v okresním kole.
První místo ve výtvarné soutěži Barevný podzim
GRATULUJEME pěti žákům - Terezce Kláskové, Libě Toškové, Natálce Pobořilové,
Peťce Valíkové a Jáchymkovi Hankemu, kterým se podařilo mezi téměř tisícem prací
získat 1. místa v oblastní výtvarné soutěži Barevný podzim. Výstavu pořádal DDM
v Ostravě Porubě. Máme radost, že děti malování baví.
Zápis do první třídy
Záleží Vám na kvalitním vzdělání Vašeho dítěte, a zároveň na rozvoji jeho křesťanských
hodnot? Je pro Vás důležité, aby se rozvíjely individuální vědomosti, schopnosti
a dovednosti Vašeho dítěte v přátelském a téměř rodinném a bezpečném prostředí školy?
Můžete přijít svého syna nebo dceru zapsat do první třídy církevní školy s již
dvaatřicetiletou tradicí, a to:
24
V opavské pobočce na Slavkovské ul. 2 v pátek 15. ledna 2016 od 14 do 18 hodin
a v sobotu 16. ledna od 8 do 11 hodin.
Ve škole v Hradci nad Moravicí na Zámecké ulici 57 v pátek 22. ledna 2016 od 14 do
18 hodin.
Zápis probíhá střídáním různých činností pro děti zábavnou formou, přičemž se
snažíme posoudit připravenost dítěte pro školní docházku a případně také poradit
rodičům. Zákonní zástupci si přinesou občanský průkaz a rodný list dítěte.
Více informací na czs.proit.cz.
Marie Šoltisová
Centrum pro rodinu – středisko Opava
Kontakt: Masarykova 39, minoritský klášter, 1. patro;
e-mail, mobil: [email protected], mobil: 731 625 617;
internetové stránky: www.prorodiny.cz,
osobní kontakt: Po–Pá od 8 do 14 hodin.
Adorace pro maminky
Uskuteční se ve středu 16. prosince ve 20 hodin v minoritském klášteře v Opavě.
Duchovní obnova pro muže
Uskuteční se v sobotu 16. ledna 2016 v pastoračním středisku minoritského kláštera
v Opavě pod vedením P. Petra Eliáše na téma: Marnotratný syn. Začátek je v 9 hodin
a ukončení v 17.30 mší svatou. Cena: 200 Kč.
Přihlášky: [email protected], 731 625 606.
Manželské večery s novým DVD
Zveme manželské páry, i ty, které se již Manželských večerů zúčastnily, na nový kurz,
který bude probíhat vždy v úterý, od 19. ledna 2016 v Orlovně ve Slavkově u Opavy.
Kurz nabízí nově zpracované DVD se stejnými lektory, stejnými tématy, ale novým
obsahem, takže se máte na co těšit. Kurz se skládá opět z osmi po sobě jdoucích večerů.
Každý večer začíná v 18.30 večeří a končí cca v 21 hodin.
Cena za celý kurz pro pár činí 2 000 Kč (večeře, příručky).
Bližší informace a přihlášky: [email protected], 731 625 617.
Přejeme všem rodinám požehnané svátky Božího narození.
Za Centrum pro rodinu Jana Dostálová
25
Charita Opava
Kontakt: Přemyslovců 26, 747 07 Opava-Jaktař;
telefon a fax: 553 611 816, 553 612 780, 553 612 788;
e-mail: [email protected];
internetové stránky: www. charitaopava.cz.
Soutěže pro Tříkrálové koledníky: selfie a mobily
Chytré mobilní telefony HTC Desire 510, poukázky na knížky podle vlastního výběru
či vstupenky do aquaparku. To jsou některé z cen, které čekají na koledníky nejstarší
české dobročinné akce Tříkrálová sbírka. Ta sice začne až v lednu 2016, ale přípravy již
v Charitě Opava běží naplno několik měsíců.
Na koledníky čeká řada soutěží, tu nejoblíbenější
o mobilní telefony doplní také nově vyhlášená soutěž
o nejlepší tříkrálové selfie, nad níž převzal patronát
týdeník REGION OPAVSKO. Na výherce letos poprvé
vyhlášené soutěže o nejlepší selfie čeká řada hodnotných
poukázek na knihy. A jak soutěžit? Koledníci musí pořídit
foto nebo selfie své kolednické skupinky a snímek odeslat
do 18. ledna 2016 na e-mail [email protected]. Komise bude hodnotit
originalitu fotografie i kostýmů a celkový dojem. Ty nejlepší snímky pak najdete
v týdeníku REGION OPAVSKO, který je patronem soutěže. Vyhodnocení soutěží
proběhne 29. ledna 2016 v kině Mír.
Každoroční výborné výsledky Tříkrálové sbírky jsou výsledkem práce stovek
dětských koledníčků i dospělých vedoucích kolednických skupinek, kterých ovšem
v lednu bývá nedostatek. Koordinátorka Tříkrálové sbírky Marie Gilíková proto opětovně
prosí občany Opavska, aby se již nyní hlásili na její e-mail [email protected] či
telefonní číslo 604 175 518. „Prosím, ohlaste se nejen vy, kteří koledujete pravidelně, ale
i vy, kteří jste to ještě nezkusili. Opravdu pomůžete dobré věci,“ dodává Marie Gilíková.
Firmy pomohly RADOSTI
Na počátku bylo pět dopisů, na konci hodně radosti a vděčnosti. Vzhledem k tomu,
že končí rok, docházejí v sociálně terapeutické dílně Radost peníze. „Vypadalo to, že
nebudeme moci nakupovat materiál na rukodělné výrobky a klienti nebudou mít co
dělat,“ uvedla vedoucí dílny Lucie Lichá.
V Radosti nechtěli nikoho prosit o finance, ale vytipovali si několik firem, které něco
vyrábějí a mají určité zboží nebo odpad, který by zde mohli využít. Mezi prvními oslovili
Ing. Vladislava Moravce z firmy Moravec kvalitní ponožky s.r.o. a poprosili jej o zbytky,
které zůstanou po výrobě ponožek „Pan Moravec se ozval hned a dostali jsme několik
pytlů tohoto odpadu. Klienti ho budou nejprve třídit podle barev a pak budeme tkát.“
26
Stejně rychle se ozval také Ing. Radovan Wicha z firmy Model Obaly, odkud Radosti
věnovali kartónové archy, které jsou potřebné na dna košíků, které klienti pletou. Přidali ještě
další věci, které dílně pomohou a jsou vhodné například na dárky pro Tříkrálovou sbírku.
Poslední, kdo se ozval, byla firma Stoklasa Kravaře. „Dostali jsme nitě, zipy, stužky
a různé komponenty k výrobě bižuterie,“ dodala Lucie Lichá. Všem firmám a jejich
majitelům, kterým nezůstaly prosby o pomoc lhostejné, patří srdečný dík. Klienti budou
moci pracovat až do konce roku.
Czendlik s Helanem vystoupili pro NEŠKOLU
Přes dvě stovky lidí dorazily ve středu 4. listopadu do opavského kina Mír na besedu
s lanškrounským děkanem Zbigniewem Czendlikem a jeho hostem písničkářem Pavlem
Helanem. Setkání s názvem „… a znovu Postel, hospoda a kostel“ mělo tentokrát
benefiční charakter, neboť výtěžek z dobrovolného vstupného byl určen Mateřskému
centru NEŠKOLA.
Czendlik s Helanem se do Opavy vrátili bez jednoho dne přesně po roce a opět na
pozvání Charity Opava. Před rokem zde měl Zbigniew Czendlik podepisovat svou
připravovanou knihu s názvem „Postel, hospoda a kostel“, kterou ale nestihl napsat.
„Alespoň budu mít důvod se po roce vrátit,“ zakončil své první setkání s Opavany v roce
2014. „Máme pro Vás dobrou zprávu,“ prohlásil na začátek setkání za Charitu Opava Ivo
Mludek. „Zibi Czendlik svou knihu opět nestihl napsat, takže jste možná svědky zrození
nové tradice, kdy se budou každý rok v listopadu v Opavě potkávat občané, Zbigniew
Czendlik a Charita Opava nad stále nenapsanou knihou.“ Pak už ale oba hosty přivítal
ředitel Charity Opava Jan Hanuš a předal jim pódium.
Na konci talk show prokládané písničkami ale na diváky čekalo ještě jedno překvapení.
Poslední dvě písničky Bůh a Svatba si totiž s Pavlem Helanem přišly zazpívat děti, které
prošly Mateřským centrem NEŠKOLA, jemuž byla akce určena.
S vydařeným večerem bylo spokojeno publikum i oba účinkující. Jen Zbigniew
Czendlik litoval, že musí pro přemíru práce ihned po skončení večera odjet domů
a posílá omluvu všem fanouškům, kteří si s ním chtěli ještě chvíli neformálně popovídat.
„Tak snad příště,“ dodává s pozdravem.
Sestry z Charity Opava byly oceněny
U příležitosti svátku svaté Hedviky udělil ostravsko-opavský biskup František Václav
Lobkowicz sedmadvacet ocenění za zásluhy v diecézi. Stalo se tak v pátek 16. října
v kostele sv. Václava v Ostravě. Ocenění proběhlo na závěr mše svaté a živě jej přenášela
televize Noe a mezi vyznamenanými byly i dvě sestry z Charity Opava.
Biskup František Václav Lobkowicz oceňuje na svátek sv. Hedviky ty, kteří se
příkladným životem a svou obětavostí a ochotou zvláštním způsobem podílejí na životě
diecéze, a to už od roku 2011. Mezi sedmadvaceti oceněnými byly i Hana Komárková
a Lenka Roháčková.
27
Hana
Komárková
pracuje
v opavské Charitě již třináct let. Stála
u zrodu mobilní hospicové jednotky
„Pokojný přístav“, v němž působí
dodnes. Pro klienty a jejich rodiny má
vždy vlídné slovo, trpělivost a umění
naslouchat. Velmi citlivě doprovází
umírajícího člověka i jeho rodinu,
dodává jim útěchu, sílu i energii.
Lenka Roháčková pracuje v Charitě
Opava již devatenáct let jako zdravotní
sestra v charitní ošetřovatelské službě a v mobilním hospici „Pokojný přístav“. Vyniká
lidským přístupem ke klientům, často pracuje nad rámec svých pracovních povinností.
V mobilním hospici doprovází klienty v posledních chvílích jejich životní cesty
a zprostředkovává pro ně duchovní službu. Pro jejich rodiny je velkou oporou, ne
nadarmo ji mnoho pečujících rodin nazývá andělem.
Sestry se netají, že ocenění biskupa Františka Václava Lobkowicze pro ně bylo velkým
zážitkem. „Seděly jsme v první řadě a tlak jsme měly určitě dvě stě. Nesmírně si toho
vážíme, vždyť tam bylo tolik významných a obětavých lidí, samy jsme si říkaly, jestli si to
zasloužíme…,“ říká skromně Lenka Roháčková a Hana Komárková jí přitaká a dodává:
„Je to velká čest, někdy je naše práce opravdu těžká, a toto ocenění je pro nás důkazem,
že má smysl.“
Vzpomínkou na významný den oběma zůstane památeční medaile sv. Hedviky,
kterou obdržely z rukou biskupa Františka Václava Lobkowicze. Dodejme, že radost
z ocenění měli i manželé sestřiček a ředitel Charity Opava Jan Hanuš, kteří je do kostela
sv. Václava doprovodili.
Charita Opava
Pozvánka na vánoční divadlo
Srdečně vás zveme v pondělí 28. prosince v 16.30 do
konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie na vystoupení
dětí ze scholky, které si pro vás připravily pohádku Cesta
k Ježíškovi aneb Betlém je v každém člověku, na vánoční
hru farní mládeže Věž a na zpěv vánočních písní schóly.
Společně prožitý vánoční podvečer bude zakončen
požehnáním.
Děti a mládež
28
Oznámení
Mše svatá v německém jazyce
v prosinci nebude. Místo ní bude mše svatá v německém jazyce v sobotu 2. ledna
2016, jako vždy v 16.30 v kapli sv. Anny
konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie.
Lednová mše svatá bude v obvyklém termínu 23. ledna 2016.
Roráty
• V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie
– každý pracovní den (od pondělí do pátku) až do středy 23. prosince včetně, vždy
v 5.55, mimo úterý 8. prosince (Slavnost
Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu).
• V chrámu Svatého Ducha – každý den
mimo neděle a úterý 8. prosince (Slavnost
Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu) vždy v 8 hodin.
Biskupská mše svatá
V sobotu 26. prosince (2. svátek vánoční – sv. Štěpána) budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie mše svaté v 7 hodin
a v 8.30. Mši svatou v 8.30 bude celebrovat
biskup ostravsko-opavské diecéze Mons.
František Václav Lobkowicz. Mše sv. v 10
hodin nebude.
Mše sv. na poděkování za rok 2015
bude ve čtvrtek 31. prosince v 16 hodin
v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie.
V kostele sv. Vojtěcha tento den mše svatá
nebude.
Mše svatá s požehnáním koledníčků
Třikrálové sbírky
a s tříkrálovým průvodem bude v úterý
5. ledna v 15 hodin v kostele sv. Vojtěcha.
Mše svaté v úterý 8. prosince
Novéna před Slavností Panny Marie
(Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu) budou v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie ráno pouze
v 6 hodin a večer v 18 hodin – viz další
oznámení. Tento den nebudou roráty.
počaté bez poskvrny prvotního hříchu je
v chrámu Sv. Ducha ještě do pondělí
7. prosince, při mších svatých v 8 hodin.
Zahájení Roku Milosrdenství
Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie –
• v úterý 8. prosince – mši svatou v 18
hodin bude celebrovat biskup ostravsko-opavské diecéze Mons. František Václav
Lobkowicz;
• v neděli 13. prosince – mši svatou
v 8.30 bude celebrovat generální vikář ostravsko-opavské diecéze Mons. Martin David. Mše svatá v 10 hodin nebude.
Adorace před Nejsvětější svátostí
• Chrám Sv. Ducha – každou středu od
16 hodin do začátku mše svaté, která začíná v 17 hodin.
• Kaple sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie – každý čtvrtek od 17 hodin modlitba růžence, od 17.30 soukromá
tichá adorace, od 17.50 společná adorace
s knězem nebo jáhnem. Ve čtvrtek 24. prosince (Štědrý den) adorace nebude.
• Kostel sv. Vojtěcha – v pátek 4. prosince – první pátek v měsíci – s pobožností
29
k Nejsvětějšímu Srdci Páně; v pátek
18. prosince – třetí pátek v měsíci – s pobožností s Korunkou k Božímu milosrdenství. Vždy po mši svaté začínající v 18 hodin. V pátek 1. ledna 2016 – první pátek
v měsíci, adorace nebude.
• Kostel Nejsvětější Trojice – v neděli
6. prosince, tak jako každou první neděli
v měsíci, bude krátká adorace s litanií k
Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostným požehnáním – po mši svaté začínající
v 16.30. Další bude v neděli 3. ledna.
• Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích – v pátek 4. prosince – první pátek
v měsíci – s pobožností k Nejsvětějšímu
Srdci Páně po mši svaté začínající v 17 hodin. V pátek 25. prosince, poslední pátek
v měsíci, a v pátek 1. ledna 2016, první pátek v měsíci, adorace nebude.
• Kostel Božského Srdce Páně – Marianum – 4. prosince – první pátek v měsíci
od 17.20 do začátku mše svaté v 18 hodin;
každou středu (pokud není liturgická památka) v 18 hodin mše svatá ke cti sv. Josefa, přede mší litanie ke sv. Josefu.
Nejbližší plánované sbírky
Neděle 13. prosince – sbírka na opravu
konkatedrály, v kostelech farnosti Nanebevzetí Panny Marie.
Společenství mládeže
se schází každý pátek při večerní mši svaté,
která začíná v 18 hodin v kostele sv. Vojtěcha a poté na faře při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie. Zváni jsou všichni mladí, nejen ti, kteří se již společenství
zúčastňovali. V rámci společenství bude
také výuka náboženství pro 8. a 9. třídu.
V pátek 25. prosince (1. svátek vánoční)
setkání společenství nebude.
Fatimské společenství
zve každou středu, vždy po večerní mši
svaté v kostele Sv. Ducha, ke společné
modlitbě růžence a litanií. Začátek přibližně v 18 hodin, ukončení v 19 hodin.
Fatimská pobožnost
bude v neděli 13. prosince v chrámu
Sv. Ducha. Pobožnost začíná v 16.15 modlitbou růžence. V 17 hodin je mše svatá, po
Žehnání hraček
ní litanie a průvod se sochou Panny Marie.
bude v konkatedrále Nanebevzetí Panny Tato pobožnost je každého 13. dne v měMarie v pátek 25. prosince (první svátek síci.
vánoční) při mši svaté v 8.30.
Intence na mše svaté
• v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie se zapisují průběžně po celý rok, vždy
po každé mši svaté v sakristii – i na rok
2016;
• v kostele sv. Vojtěcha se zapisují intence
v pátek 18. prosince, od 16.45 do 17 hodin, na únor 2016.
30
Modlitební společenství
ve farnosti Sv. Ducha se schází každé úterý
v kostele Sv. Ducha v 18 hodin (po mši svaté
a po večerních chválách).
Společenství vysokoškoláků
se schází každé úterý v 19 hodin v pastoračním středisku minoritského kláštera.
Setkání Sekulárního Františkánského
řádu
Návštěva poutního místa je možná kdykoliv po předběžné domluvě. Kontakt: o. Sebude v sobotu 12. prosince v pastorační míst- bastian Gruca OFMConv. – rektor kostela.
nosti kostela Sv. Ducha po mši svaté v 8 hodin. Poutní dům, Výletní 3, 794 01 Krnov; tel.:
732 664 763; e-mail: [email protected].
Betlémské světlo
Program poutí na celý rok 2016 najdete na
přijede v sobotu 19. prosince vlakem od webových stránkách http://kostelcvilin.cz/.
Krnova ve 13.31 na Západní nádraží a ve
13.37 na Východní nádraží. Informace Exercicie v lednu 2016
o Betlémském světle najdete na webových V době uzávěrky tohoto čísla nebyly terstránkách: www.betlemskesvetlo.cz. V kos- míny lednových exercicií zveřejněny.
tele sv. Vojtěcha bude v sobotu 19. prosin- Jakékoliv informace o všech jezuitských
ce večer, v ostatních kostelech v neděli 20. duchovních cvičeních získáte na webových
prosince.
stránkách: www.exercicie.cz/nabidka.php,
kde se také můžete přihlásit.
Živý Betlém
bude v pátek 25. prosince (1. svátek vá- Koncert
noční) v 17 hodin ve Stěbořicích u kostela. Sobota 26. prosince v 15 hodin – kostel sv. Vojtěcha. Tradiční vánoční koncert.
Informace pro mládež
Vystoupí Chlapecký pěvecký sbor ZŠ Stě Diecézní centrum mládeže – kompletní bořice, který zazpívá české a moravské
program akcí Diecézního centra mládeže koledy. V hlavním programu zazní pastoa Diecézního střediska mládeže naší diecéze rela Narodil se Kristus Pán (J. I. Linek) a
najdete na webových stránkách dcm.doo.cz. Česká mše vánoční „Hej, mistře“ J. J. Ryby.
Účinkují: Chrámový sbor Opava a Pěvecký
Poutní místo Cvilín u Krnova
sbor Stěbořice, členové orchestru opavské
• Úterý 8. prosince – Pouť k Neposkvrně- opery a sólisté Tereza Kavecká, Šárka Marné Panně Marii – mše svatá v 10 hodin.
šalová, Juraj Nociar a Petr Urbanek. Varha• Čtvrtek 24. prosince – Půlnoční mše ny – Helena Malá a Alois Kostera, dirigent:
svatá ve 21.30.
Karel Kostera. Pořádá Umělecká agentura
• Pátek 25. prosince – Slavnost Narození Karel Kostera.
Páně – mše sv. v 10 hodin.
• Sobota 26. prosince – Svátek sv. Štěpá- Prosebné a významné dny
na – mše sv. v 10 hodin.
pátek 4. prosince – první pátek v měsíci;
• Čtvrtek 31. prosince – Pouť k Panně úterý 8. prosince – Slavnost Panny Marie,
Marii, Královně míru – adorace ve 22.30, počaté bez poskvrny prvotního hříchu – domše svatá ve 23.00.
poručený zasvěcený svátek;
Kromě poutí se konají každou neděli mše čtvrtek 10. prosince – Den lidských práv;
sv. v 10 hodin. Můžete využít linkového auto- 17.–24. prosince – liturgická příprava na
busu č. 806, který vyjíždí ze zastávky Autobu- vánoční svátky;
sové stanoviště v 9.40 a zpět pak v 11.15.
čtvrtek 24. prosince – Štědrý den;
31
pátek 25. prosince – Slavnost Narození
Páně – zasvěcený svátek; 1. svátek vánoční;
sobota 26. prosince – svátek sv. Štěpána –
2. svátek vánoční;
neděle 27. prosince – Svátek Svaté Rodiny
Ježíše, Marie a Josefa;
čtvrtek 31. prosince – poděkování a prosba
o Boží pomoc do nového roku;
pátek 1. ledna 2016 – Slavnost Matky Boží,
Panny Marie – zasvěcený svátek; Světový
den modliteb za mír; Nový rok.
Příležitosti ke svátosti smíření před Vánocemi
• V konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie: v obvyklých časech, tzn. půl hodiny před
každou mší svatou kromě nedělí. Navíc o čtvrté neděli adventní, tj. 20. prosince od 14
do 17 hodin bude ZPOVĚDNÍ DEN. Bude zajištěn dostatečný počet zpovědníků. Otec
Jan Czudek prosí o využití této příležitosti v daném čase.
• V kostele sv. Vojtěcha: mimo neděle a svátky – půl hodiny před mší svatou.
• V kostele Nejsvětější Trojice: v neděli 20. prosince od 16 hodin do 16.30 (do začátku
mše svaté) – nabídka pro nemocné, pro které je tento kostel nejpřístupnější.
• V kostele Sv. Ducha: dny a hodiny budou uvedeny v ohláškách kostela Sv. Ducha.
• V kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích: před mší svatou.
Přehled vánočních bohoslužeb a akcí
obdržíte o čtvrté neděli adventní, tj. 20. prosince.
Povídají si dva kapři a jeden se
ptá druhého: „Věříš na život po
Vánocích?”
Jsou ve vaně dva kapři a jeden povídá:
„Je mi nějaká zima.”
Druhý na to: „Vydrž, za chvíli tě obalí!”
Příspěvky do Cesty můžete předat v sakristii konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a kostela sv. Vojtěcha
nebo na faru Almužnická 2, Opava, případně poslat na adresu redakce, nebo elektronickou poštou na adresu
[email protected] – vždy do uzávěrky.
Telefonní číslo na redakci zpravodaje Cesta: 733 529 923.
Webové stránky farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě: www.farnostopava.cz
Kontakt na Farní úřad Nanebevzetí Panny Marie v Opavě – tel.: 733 307 117, e-mail: [email protected]
Cesta – zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, vydavatel a adresa
redakce: ŘKF Nanebevzetí Panny Marie, Almužnická 2, 746 01 Opava. Tiskne tiskárna Schneider.
Ročník 22., číslo 12. Náklad 700 výtisků. Výrobní náklady 1 kusu 10 Kč. Číslo připravila a vydání
zajistila redakční rada zpravodaje. Registrováno pod číslem MK ČR E 12507 u MK ČR.
Příští číslo 3. 1. 2016, uzávěrka 14. 12. 2015