Doležalová

VOŠ, OA a SOU technické Chotěboř
Na Valech 690, Chotěboř
Praxe z informačních technologií – 2. ročník
Lékařství starého Egypta
Datum vypracování: 6. října 2014
Zpracovala: Denisa Doležalová
Denisa Doležalová, 2.A
Obsah
1
Lékařství ....................................................................................... 3
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
2
Papyrus EBERS ............................................................................ 5
Papyrus HEARST .......................................................................... 1
Papyrus KAHUN (gynekologický papyrus) ..................................... 5
Papyrus SMITH ............................................................................ 6
BERLÍNSKÝ papyrus (Papyrus Berlin) ........................................... 7
Postupy a zákroky......................................................................... 8
2.1
2.2
2.3
3
Antikoncepce ................................................................................ 8
Gravidita ...................................................................................... 8
Srdce – centrum organismu .......................................................... 1
Lékařská pomoc mezi zeměmi ..................................................... 10
3.1
3.2
3.3
Pitva ............................................................................................. 1
Otevírání cév .............................................................................. 10
Zkouška zrakové ostrosti ............................................................ 10
Lékařství starého Egypta
1
Lékařství
V místnosti panovalo příjemné šero a nedoléhali tam ţádné zvuky
zvenku. Slyšet bylo jen přerývaný dech nemocného člověka. Lékař se ptal,
nemocný odpovídal, pak lékař vyšetřil tlukot srdce, puls a kdyţ se napřímil,
řekl: „Je to nemoc, kterou znám a budu léčit...“.
Formulace, kterou se začínal boj s nemocí nebo zraněním pacienta. Svět
byl dlouho přesvědčený, ţe medicínu a lékařství „vynalezli“ Řekové a jejich
bůh Asklepios. Jenomţe první, kdo postavil tuto teorii na hlavu, byl právě
Řek - historik a poutník Herodotos, který navštívil „klenot Nilu“ okolo roku
450 př. n. l. a zanechal nám první ověřitelné zprávy o medicíně, starší jako
ty řecké; o lékařích, kteří léčili uţ v dobách, kdy Řecko ještě ani
neexistovalo. Přinesl zprávy o medicíně a lékařství starověkého Egypta.
Řada
lékařských
dokazuje,
Egypťané
nalezených
papyrů
že
se
lékařství
věnovali od pradávna.
Šlo o vědu spíše
empirickou,
která
ale
měla
své
zvyklosti
a etický
kodex.
Do
tajů
lékařství
pronikli
Egypťané
zcela
nepochybně
ještě
před
nástupem
prvních faraonů.
Člověk odjakţiva touţil po dlouhověkosti
a aby se jí skutečně i doţil, musel o sebe dbát. To
obnášelo starat se o sebe, věnovat se svému tělu
a jeho zdraví – vţdyť ţivot bez těla je celkem
nemoţný. Tělo, ale ne vţdy naslouchá prosbám
a přáním člověka. I kdyţ by rádo, někdy to
jednoduše nejde. A právě pro tyto případy je tady
medicína a 1farmacie.
Ne jinak tomu bylo i v říši faraónů. Lékaři se
vzdělávali
v chrámových
školách,
kde
se
důkladně připravovali na své povolání. Před
uvedením do reálné praxe museli absolvovat
povinnou studijní praxi a studium bylo završené
zkouškou praktických a teoretických poznatků
získaných během studií. Lékař neskládal zkoušku
jen z vědomostí o lidském těle, ale i z léčebných postupů nebo z přípravy
léků a léčiv.
Lékař jako takový neléčil všechno. Neboť ani lidské tělo není všude
stejné, ani jeden lékař nemůţe léčit všechno. Z toho se vyvinula potřeba
specializace. A tak se vyprofiloval nejen odbor všeobecného lékařství, jehoţ
„specializace“ byla povaţovaná za velmi náročnou, ale i chirurgie,
1
zdravotnické odvětví, které slouží k zabezpečení léčiv pro pacienty
–3–
Denisa Doležalová, 2.A
stomatologie, gynekologie nebo interna. Nad hygienickou a zdravotní situací
v kraji bdělo kolegium lékařů pod vedením hlavního lékaře království, který
se zodpovídal přímo faraónovi a byl zároveň i jeho osobním lékařem.
V určitých obdobích lékaři dokonce bezplatně zabezpečovali i antikoncepci
a vypracovávali koncepci regulace obyvatelstva. Vyplývalo to z praktické
stránky ţivota – mnoho obyvatelstva znamenalo zvýšené výdaje v době
neúrody, nebo hospodářských výkyvů, protoţe stát byl povinný zabezpečit
přiměřenou dávku pro ty, kteří byli v nouzi (coţ byli převáţně chudí lidé).
Ani používaní kadidla nebylo pravděpodobně náhodné. Mimo výrazného
aroma obsahovalo kyselinu karbolovou, která výrazně působí jako
antiseptikum. Lékaři a hygienici zavedli umývaní se po jídle, nebo po
pohlavním styku.
Postrachem pro lékaře byl legendární panovník Ramesse II., který trpěl
na různé zubní neduhy a při své vytíţenosti a nedostatku času na jejich
léčbu, to prý přivádělo ne jednoho zubaře k zoufalství. Lékaři velmi úzce
spolupracovali s farmaceuty, zahradníky a včelaři. Zahradníci pěstovali
mnohé rostliny nevyhnutelné pro léčbu a prevenci a dodávali je do
laboratoří, kde z nich připravovali potřebné přípravky. A med byl povaţovaný
za slzy bohů a velmi vzácnou a důleţitou sloţku léčiv
a stravy a poţíval úctu nejen u odborníků, ale
i obyčejných obyvatel. Úctě se těšil i posvátný pták Ibis
ztělesňující boha Thovta.
Knězi a lékaři byli ovlivněni 2Nilem a za základ lidské
fyziologie chápali Nil a jeho systém kanálů. Kdyţ se,
podobně
jako
u Nilu,
vyskytly
poruchy
nebo
Obrázek 1 – Využití
nepravidelnosti
vyplývající
z nedostatečnosti,
nebo „magických rostlin“
naopak nadbytečnosti, znamenalo to pro tělo problémy.
Dlouho se věřilo, ţe starověcí egypťané si své poznatky z medicíny
odevzdávali ústně, aţ Flavius Clemens (200 let př. n. l.), zakladatel
křesťanské školy v Alexandrii, tvrdil, ţe: „Kdyţ prý začala éra Staré říše,
shromáţdili knězi všechnu moudrost do 42 svatých tajných knih. Mimo to,
tam bylo i 6 knih o lékařských poznatcích z anatomie, fyziologie, farmacie,
chirurgie a ţenských chorob“. Vědci a egyptologové o tom pochybovali.
Protoţe kdyby něco takového existovalo, tak uţ by museli na něco natrefit.
Alespoň na maličkost. Ale zatím nic, nic a ještě jednou nic. Aţ jednou
v Luxoru...
2
řeka v Egyptě
Lékařství starého Egypta
1.1
Papyrus EBERS
Začalo to poměrně nevinně a nevypadalo to nijak zvláštně. Georg Ebers
koupil v roce 1873 v Luxoru papyrus, svitek, dlouhý 20,23 m se 108 hustě
popsanými odstavci, kaţdý po 20 – 22 znacích. To ale ještě Ebers nevěděl, ţe
před ním uţ tento papyrus měl v rukou Edwin Smith, ale Smithovi se
papyrus nezdal a odmítl ho. Kdyţ se Ebers začetl do textu papyrusu, stálo
v něm: „Tady začíná kniha léčení všech částí lidského těla...“ Udivený Ebers
nemohl odtrhnout oči od fascinujícího textu. Na druhé straně papyrusu bylo
podle datovaných zápisků moţno usoudit, ţe tento papyrus byl napsaný
nejdříve v roce 1585 př. n. l. Do tmavých a spících hlubin tajem opředené
oblasti začaly pomalu ale jistě pronikat první paprsky poznání. V roce 1875
vydal Ebers knihu „Papyrus Ebers, hermetická kniha o léčivých Egypťanech
v písmu hieratickém“.
1.2
Papyrus HEARST
Objevený v r. 1899 v Horním Egyptě a dlouho
setrvávající v soukromých sbírkách; dostal jméno po
Phoebe Hearst, která ho odkázala Kalifornské
univerzitě (USA). Papyrus byl dědictvím po otci, který
byl jeho nálezcem. V papyrusu se vzpomíná takovéto
zaklínání nemocí: „Ó duchu, muţský či ţenský, co se
ukrýváš... v mém mase, v těchto mých údech, jsi Obrázek 2 – Papyrus Hearst
tajný... donesl jsem toto lejno. Chraň se ty zákeřníku...
Zmiz...“
1.3
Papyrus KAHUN (gynekologický papyrus)
V roce 1898 Flinders Petrie nachází v Kahuně 3 – stranový fragment
z nepoměrně rozsáhlejšího díla. Kahun byl postaven asi v roce 2200 př. n. l.
a zničen o sto let později, takţe nalezený dokument byl nepochybně velmi
starý. Šlo o lékařskou učebnici, na jejíţ 1. straně bylo 17 lékařských pouček
začínajících slovy: „Lék pro ţenu, která trpí na...“. V Londýně Petrie zjistil, ţe
papyrus hovoří výlučně o ţenských chorobách. Od té doby se tento papyrus
jmenuje gynekologický papyrus Kahun. Popisuje nejen poruchy močového
měchýře, zápaly ţil, ale vyskytly se i názory, ţe také rakovinu. Uţ tenkrát
dokázali nejen popsat, ale i léčit krvácení, poruchy cyklu, opuchliny, zápaly
v podbřišku, poruchy polohy dělohy, o které se hovořilo, ţe je ji třeba uloţit
na původní místo.
–5–
Denisa Doležalová, 2.A
1.4
Papyrus SMITH
Edwin Smith (USA) – papyrus po něm získal pojmenování v roce 1862.
Papyrus pocházel z hrobu v Thébách a jeho délka je 4,68 m. Smith uměl číst
staroegyptštinu, ale nepokusil se ani o překlad textu, ani o jeho uveřejnění.
Po jeho smrti v roce 1906 jej dcera darovala New York Historical Society a ti
jej dali přeloţit. Překládal jej Henry James Breasted, který vedl vykopávky
v Egyptě a Súdánu a zaloţil orientalistický ústav na Chicagské univerzitě.
Papyrus Smith byl napsán asi v roce 1550 př. n. l., ale evidentně šlo o opis
staršího, uţ existujícího textu. Slova, která obsahoval tento papyrus se totiž
vyskytovaly už v období Staré říše. Překládat jej začal v roce 1920 a tento
překlad dokončil o 10 let později.
E. Smith dokázal, ţe Egypťané trpěli i na zápal pohrudnice a objevil
v játrech mumie z 21. dynastie3 ţlučové kameny a potvrdil, ţe ve starověkém
Egyptě se vyskytoval zápal slepého střeva (typické srůsty) a některé mumie
se vyznačovaly příznaky střevních poruch, zácpou a hemeroidy. Příliš mnoho
jídla, nevhodné stravování – to všechno vedlo uţ u starověkých Egypťanů
k poruchám trávení, coţ potvrzují i malby a kresby ţen zvracejících jídlo (při
hostině stál za kaţdým hostem sluha s nádobkou pro případ, ţe by se
vznešenému návštěvníkovi udělalo nevolno). Ruffer, Smith a W.R. Dawson
zjistili, ţe Egypťané znali i ledvinové nemoci, coţ dokazují ledvinové abscesy
a scvrklé ledviny – smrtelný následek chronického zápalu ledvin. Papyrus
Smith je označovaný také jako učebnice chirurgie z období cca 2500 – 2000
př. n. l. a nachází se v ní i kapitola „Lékařovo tajemství – Vědomosti
o pohybech srdce a vědomosti o srdci“. Celkem obsahuje min. 48 pouček,
kaţdá rozdělená takto:
* popis nemoci
* diagnóza
* prognóza
* předepsaná léčba
První čitelnější překlad papyrusů Ebers a Smith udělal B. Ebbel v roce
1937. Kompletní překlad následovat v roce 1957, autory jsou Herman
Grapow, Hildegard vo Deines a Wolfhard Westendorf. Papyrusy Ebers
a Smith byly opisy mnohem starších učebnic tehdejší chirurgie, interní
medicíny a farmacie.
3
rodová posloupnost vzájemně spřízněných osob
Lékařství starého Egypta
1.5
BERLÍNSKÝ papyrus (Papyrus Berlin)
279 řádků, pravděpodobně lékařské recepty z období let cca 1350 –
1200 př. n. l. nalezené v Sakkáře Němcem H. Brugchom. Zabýval se
i líčením dětských chorob a popisuje i léčbu popálenin.
Léky a léčiva bylo potřeba nevyhnutelně starostlivě uschovávat a při
aplikaci i odměřovat. Špatně odměřená dávka léku mohla být neúčinná,
nebo mohla být velmi nebezpečná. Jednotkou váhy bylo 1 Ro, coţ byla 320na části nádoby, cca 1 polévková lţíce. Lékaři a farmaceuti si starostlivě
zapisovali pouţité dávky léků a léčiv, k připraveným lékům přikládali
papyrus – recept, jak často a v jakých dávkách lék uţívat.
Rok
Název
1899
Papyrus Hearst
1898
Papyrus Kahun
1862
Papyrus Smith
Tabulka 1– Roky objevení
Kam vedou
počet
Do hlavy a nosu
4
Do uší
4
Do ramen
6
K nohám
6
K játrům
4
K plicím a slezině
4
Ke konečníku
4
Testes (semeníky)
2
K měchýři
2
Tabulka 2 – Cévy
–7–
Denisa Doležalová, 2.A
2
Postupy a zákroky
2.1
Antikoncepce
Akátové trní rozetřít, smíchat s datlemi a medem, rozdrtit a vsunout
hluboko do lůna. Dnešní vědci zjistili, ţe akátové trní obsahuje druh ţivice,
který ve vodních roztocích tvoří kyselinu mléčnou, která je i dnes součástí
gelů proti početí. Egypťanky, které chtěly zabránit početí, se takto snaţily
chránit. Prostředek to byl vysoce účinný a velmi vyuţívaný, a to nejen
v domech piva.
2.2
Gravidita4
Těhotenský test není vynálezem moderní doby. Uţ ve starověkém Egyptě
věděli, ţe „pokud chceš vědět, zda ţena bude rodit“ je potřeba se řídit tímto:
„Musíš dát do látkové kapsičky zrnko pšenice a ječmene. Ţena musí denně
vylučovat svou vodu na kapsičku. Kdyţ obě dvě vzklíčí, bude rodit, pokud
vzklíčí ječmen, porodí děvčátko, pokud pšenice, porodí chlapečka. Pokud
nevzklíčí nic, nebude rodit“ (překlad Eric Iversen). Ţe to nejsou nesmysly
dokázal v roce 1933 německý lékař Julius Manger při pokusech, kdy se
potvrdilo, že moč gravidních žen skutečně podporuje růst pšenice nebo
ječmene, protože obsahuje specifické látky a hormony (HCG).
2.3
Srdce
organismu
–
centrum
Egypťané znali srdce a jeho čerpací pohyby
a povaţovali to za velmi důleţitý údaj při léčbě
anamnéze pacienta. Měření tepu (pulsu),
pozorování činnosti srdce, tvořilo součást
vyšetření pacienta.
Obrázek 3 – Srdeční oběh
Počítání prsty – aby se dal rozpoznat chod
srdce. Jsou v něm cévy ke kaţdému místu v těle. Věděli o existenci „kanálů
a kanálků“ vedoucích z/do srdce. Kanál (-ek) ve staroegyptštině = METU. Ze
srdce vycházely tyto metu:
4
těhotenství
Lékařství starého Egypta
* 4 do hlavy a nosu
* 4 do uší
* 6 do ramen
* 6 k nohám
* 4 k játrům
* 4 k plícím a slezině
* 4 ke konečníku
* 2 testes (semeníky)
* 2 k měchýři
Poháněné bijícím srdcem dopravovaly metu vzduch, krev, hlen, potravu,
semeno i výměšky. Egypťané zároveň věřili, ţe kdyţ přes metu neproudila
pravidelně krev nebo hleny, vznikaly nemoce. Tak se mohlo stát, ţe kdyţ se
zastavilo vylučování výkalů, mohly se dostat přes metu do různých končetin,
dokonce i do srdce. Od Ibise převzali egyptští lékaři způsob léčby proti
přeplnění dolních metu výměšky.
–9–
Denisa Doležalová, 2.A
3
Lékařská pomoc mezi zeměmi
Kdyţ byl Amenhotep III. (18. dynastie) velmi nemocen, obrátil se se
ţádostí o pomoc na Říši Mittani a jejich bohyni Ištar. Renomé jeho lékaře,
hlavního lékaře říše, Nebamona, prý dokonce přesahovalo hranice říše a ne
jeden bohatý cizinec neváhal mířit svou cestu za ním, aby mu pomohl v jeho
nemoci.
Dům zdraví - Řekové a jejich bůh Asklepios (ztotoţňovaný s Imhotepem)
nebyli s touto myšlenkou první. Uţ staří Egypťané zřizovali stavby, kde
pobývali nemocní, omámení opiem nebo blínem, aby uvěřili, ţe se potkali se
samotným uzdravujícím bohem nebo ţe se vyléčili. Příkladem toho je nádvoří
chrámu na ostrově Philae.
3.1
Pitva5
I přes naše domněnky, neprováděli knězi ve
starověkém Egyptě pitvu. Své poznatky a zkušenosti
o lidském těle nepochybně získávali při balzamování
neboţtíků, kdy měli moţnost se s ním obeznámit
a tyto poznatky jim vydatně pomáhaly při léčbě.
3.2
Obrázek 4 – Balzamování
Otevírání cév
Důkazem je nález nástěnné malby v hrobce písaře Userhata (18.
dynastie). Malba zobrazuje lékaře, nebo jeho pomocníka, který nemocnému
přikládá pijavice z misky stojící na zemi.
3.3
Zkouška zrakové ostrosti
Re posadil Hóra, který měl jedno oko poraněné, před světlou stěnu, byla
na ní namalovaná tenčí čára a vedle ní větší černé prase. Re zaclonil
nepoškozené oko, zaměřil Horův pohled na čáru a zeptal se, zda ji vidí. Kdyţ
Hór nepřikývl, obrátil Re jeho pohled na černou svini. A Hór svini viděl. Pak
bůh Re věděl, ţe Horův zrak se přece jen částečně zachová.
5
úkon, při kterém rozděluje odborný specialista mrtvé tělo na části