HOŘLAVOST PLASTŮ

HOŘLAVOST PLASTŮ
Hořlavost je schopnost materiálu po zapálení hořet.
Při zkoušení hořlavosti plastů nejde jen o vlastní spalování (vzniká světlo a kouř a uvolňují se i velmi
jedovaté zplodiny) a proto se většinou přistupuje k jednodušším, i když ne tak vědecky
zdůvodněným, zkouškám. Žádná laboratorní metoda však nemůže vystihnout všechny vlivy, které v
praxi hoření plastů urychlují. Je třeba vědět, ve kterém průmyslovém oboru se budou plastové
výrobky používat. Jiné požadavky na hodnocení hořlavosti má elektrotechnika, jiné například
stavebnictví.
Retardéry hoření
omezují přístup kyslíku k plastu a
tím brání hoření nebo jej alespoň
výrazně zpomalí.
Rozdíl mezi neplněným PP a Nanoblendem při působení plamene po
dobu 120sekund
Účinné retardéry hoření:
- uhličitan amonný
- hydrogenuhličitan amonný
- kyselina boritá
- slída
- síran barnatý a hořečnatý
- fosforečnan amonný
- močoviny, ad.
HOŘLAVOST PLASTŮ – metoda kyslíkového čísla „LOI“
Kyslíkové číslo:
je minimální koncentrace kyslíku v proudu směsi s dusíkem (v
objemových %), kdy bude podporováno hoření polymeru ve
vertikální poloze po dobu 3 minut.
(např. pro PTFE je LOI  90%)
Zkušební tělesa:
(80150) x (6,510) x (310,5)
Podmínky zkoušení:
 23oC
 počáteční koncentrace O2 18% až 25%
 konstantní rychlost plynné směsi 40mm/s
 zapálení po docílení v=40 mm/
Stanovení:
 doby hoření a porovnání s limitním kritériem 180s
(následná úprava koncentrace O2 ve směsi)
 kyslíkového čísla „LOI“
LOI = ([O2] / [O2] + [N2]).100 %
kde [O2], [N2] - molární koncentrace v objemových procentech
ČSN ISO 4589-2
HOŘLAVOST PLASTŮ – testovací metoda UL 94
Metodika americké organizace Underwriters Laboratories
UL 94 V
vertikální uspořádání zkoušky
UL 94 HB horizontální uspořádání zkoušky
Zkušební sada: 5 vzorků o rozměrech 13x130 mm
Vzorek je při zkoušce umístěn vertikálně s jedním koncem upnutým v držáku. Pod vzorkem je rozprostřena vrstva
jemného hedvábného papíru nebo bavlněné tkaniny. Plamen hořáku kahanu se nastaví mimo vzorek tak, aby výška
modrého plamene byla 20 mm. Hořák se umístí na 10 sekund do středu vzorku pod jeho spodní hranu, poté se oddálí
do vzdálenosti alespoň 150 mm a měří se doba hoření od okamžiku oddálení hořáku do uhasnutí vzorku. Když
vzorek přestane hořet, plamen se znovu přiloží na 10 sekund pod vzorek a test se opakuje. Časy hoření zkušebního
vzorku po prvním i druhém přiblížení plamene se sečtou a provede se vyhodnocení.
http://www.youtube.com/watch?v=loMP7_0WZMc&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=kfcz_zj4t6Q&feature=related
HOŘLAVOST PLASTŮ – testovací metoda UL 94
Hodnocení hořlavosti polymeru dle normy UL 94V
Hodnotící kritéria
V-0
V-1
V-2
Čas hoření pro každý vzorek
≤ 10 s
≤ 30 s
≤ 30 s
Čas hoření pro celou sadu 5
vzorků (10 aplikací plamene)
≤ 50 s
≤ 250 s
≤ 250 s
Čas hoření a doutnání po 2.
přiložení plamene
≤ 30 s
≤ 60 s
≤ 60 s
Zapálení papíru
NE
NE
ANO
Odhoření vzorku po držák
NE
NE
NE
Hodnocení hořlavosti polymeru dle normy UL 94HB – klasifikace materiálu
- tři zkušební tělesa v sadě, opět dva sety
- aplikace plamene 30 sekund každé tělísko
- v= 60* L/t … kde L = zasažená délka; t = čas následného hoření
Tloušťka dílu
Rychlost hoření
Třída
---
HB
3 až 13 mm
≤ 40 mm/min
v rozpětí 75 mm
HB
do 3 mm
≤ 75 mm/min
v rozpětí 75 mm
HB
Libovolná, hoření ustane
před značkou 100 mm
V-0 … samozhášivý; nejkratší čas hoření, nejvyšší bezpečnost
V-1 … samozhášivý; delší čas hoření, dobrá bezpečnost
V-2 … samozhášivý; delší čas hoření, kapky a tavenina mohou přenášet oheň, omezená bezpečnost