Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

Transkript

PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ
ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA
PROJEKTU ZA ROK 2015
PROGRAM APLIKOVANÉHO VÝZKUMU
A VÝVOJE NÁRODNÍ A KULTURNÍ IDENTITY
(NAKI DF13P01OVV019)
4. LISTOPADU 2015
IDENTIFIKACE A INTERPRETACE VZNIKU, PODOBY A PROMĚNY BAROKNÍ KULTURNÍ KRAJINY JIHOMORAVSKÉHO POHRANIČÍ
OBSAH PRŮBĚŽNÉ ZPRÁVY
A. Identifikační údaje, řešitelský tým. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 3
B. Konstatační část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 4
1. Charakteristika projektu – řešené území v roce 2015 – Znojemsko 2. Cíle řešení projektu dle zadání projektu 3. Očekávané výsledky průzkumu v roce 2015 4. Etapy projektu v roce 2015 5. Informační báze ( literatura, rešerše pramenů, zdroje) strana 4
strana 6
strana 7
strana 7
strana 7
C. Analytická část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 19
1. Administrace projektu 2. Terénní průzkum a dokumentace lokalit a objektů v krajině 3. Archeologie 4. Průzkum přírody a krajiny 5. Ekonomicko sociologický průzkum 6. Příprava a tvorba odborných map GIS 7. WWW stránky s katalogem objektů 8. Uspořádání workshopu (FA VUT) strana 19
strana 19
strana 20
strana 21
strana 22
strana 24
strana 25
strana 26
D. Návrhová část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 29
1. Terénní průzkum a dokumentace lokalit a objektů v krajině 2. Průzkum přírody a krajiny 3. Ekonomicko sociologický průzkum 4. Publikace dílčích etap řešení projektu 5. Workshop 6. Dílčí výstavy 7. Odborné mapy GIS 8. WWW stránky s katalogem objektů 9. Předtisková příprava a tisk odborné publikace strana 29
strana 29
strana 30
strana 31
strana 32
strana 33
strana 34
strana 34
strana 34
E. Použití účelové podpory dle rozpočtu projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 36
1. Účelová podpora dle rozpočtu NPÚ ÚOP v Brně 2. Účelová dotace dle rozpočtu FA VUT v Brně 3. Účelová dotace dle rozpočtu ESF MU v Brně strana 36
strana 37
strana 38
F. Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 40
G. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 41
PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015
STRANA 2
A. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE, ŘEŠITELSKÝ TÝM
Název projektu:
Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí.
Identifikační kód projektu:
DF13P01OVV019
Řešitelský tým:
Příjemce-koordinátor – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně (dále NPÚ):
Mgr. Eva Staňková
Mgr. Karel Sklenář
Mgr. Petr Czajkowski
Mgr. Aleš Homola
Mgr. Klára Báčová
Mgr. Helena Lenomarová roz. Lukešová
Mgr. Lenka Češková
Mgr. Petr Kubín
Mgr. Milada Rigasová, Ph.D.
Spolupracovníci zajišťující administrativní a ekonomické činnosti:
Hana Sklenářová
Ing. Radka Lukášová
Externí spolupracovníci:
PhDr. Mgr. Tomáš Černušák, Ph.D.
Mgr. Martin Markel, Ph.D.
Mgr. Michaela Růžičková
PhDr. Marie Plevová, Ph.D.
Mgr. David Nehyba
Ing. Radomír Němec
Další příjemce – Fakulta architektury VUT v Brně (dále FA VUT):
Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D.
Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Spolupracovníci zajišťující administrativní a ekonomické činnosti:
Ing. Čeněk Bidman
Ing. Eva Klímková
Další příjemce – Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně (dále jen ESF MU):
Doc. Ing. František Svoboda, Ph.D.
Řešitelský tým je stabilizovaný, s dostatečnými odbornými znalostmi a pracovními návyky a poskytuje záruku úspěšného
řešení projektu.
STRANA 3
B. KONSTATAČNÍ ČÁST
1. CHARAKTERISTIKA PROJEKTU – ŘEŠENÉ ÚZEMÍ V ROCE 2015 – ZNOJEMSKO
Třetí a poslední etapa terénního průzkumu v rámci řešení projektu byla věnována zkoumání kulturní krajiny v okolí
Znojma. Poté, co byla v první etapě předmětem zájmu řešitelského týmu krajina Mikulovska, jejíž podobu poznamenalo
dlouhodobé působení významných aristokratických rodů, v etapě druhé mnohem více vernakulární a dominantní centra
postrádající kulturní krajina Jaroslavicka, se nyní tématem zkoumání stala krajina okolí Znojemska výrazně formovaná
velkým urbánním prostorem královského města Znojma. Je tak tedy naplněn plán projektu formulovaný v jeho platné přihlášce, a to analyzovat krajinotvorné působení klíčových skupin společenských a hospodářských entit raného novověku
existujících ve vymezeném území, tedy šlechty, klášterních institucí, královských měst a měst a městeček poddanských
a samotných poddaných.
Během terénního i archivního výzkumu probíhajícího v letošním roce byl shromážděn početný soubor poznatků a zjištění, obrazových materiálů a mapových výstupů, který je nyní analyzován a komparován s výsledky předchozích etap. Průběžné výsledky průzkumu byly stejně jako v předchozích etapách projektu publikovány v odborném článku, ovšem teprve
nyní završení třetí etapy průzkumu krajiny a její komplexní uchopení umožňuje poprvé přistoupit ke shrnutí poznatků do
syntetizujících závěrů, jejichž tvorba zhmotněná v knižní publikaci a výstavě s kritickým katalogem bude stěžejním úkolem
poslední etapy realizace projektu v roce 2016.
Než přistoupíme ke konkrétnímu shrnutí vykonané práce, je třeba se vyrovnat s kritickými komentáři a výtkami obsaženými v polemicky formulovaném odborném posudku loňské etapy řešení projektu (2014).
Oponent výstupům projektu vytýká nesrozumitelnost, terminologickou nejednoznačnost, sklon k vlastivědné popisnosti a také např. skutečnost, že výstupy pomíjí jako krajinné dominanty monumentální architektury typu zámku v Jaroslavicích.
Některé připomínky přijímáme; například místy opravdu najdeme v předložené etapové zprávě druhého badatelského roku i v publikovaných textech příklady volného zacházení s termíny či nejasného vyjádření. Tyto skutečnosti, jichž
se budeme snažit napříště vyvarovat, byly způsobeny komplikovanou koordinací početného týmu přispívajících autorů
různého oborového zaměření, a zčásti také snahou zdůraznit prolínání zpracovávaných témat v mezioborové perspektivě.
Ovšem otázka, proč soupisy krajinotvorných prvků, které jsou součástí loňské etapové zprávy, pomíjí takové zásadní
krajinné dominanty jako je např. zámek Jaroslavice, je na místě jen částečně. Zvolený přímý předmět zájmu projektu je
proces formování a proměny podoby volné krajiny vně lidských sídlišť v 17. a 18. století a zkoumání podoby a intenzity
antropogenních zásahů do této krajiny motivovaných obzvláště kulturními, ideovými či religiózními proudy. Dominantní
komplexy zámků v Jaroslavicích, v Mikulově nebo v Drnholci, které jsou integrované do sídlištního organismu a jsou součástí většího urbánního celku, samozřejmě ovládají krajinný horizont a z hlediska optického a estetického vnímání krajiny
a vlastně i krajinotvorného působení v širším měřítku jsou nepominutelné, obdobně jako třeba monumentální silueta znojemského městského jádra, nejsou ale ve sledovaném období přímým prvkem lidského zásahu do krajiny vně sídlišť a ani
přímým předmětem zájmu projektu.
Oponentovy výhrady týkající se nejednoznačně určených názvů a obsahů k loňské etapové zprávě přiložených soupisových tabulek jsou namístě; důvodem tohoto nedostatku byla dobře míněná snaha vložit do zprávy celé množství
řešených a dokumentovaných prvků, které ale v době tvorby etapové zprávy ještě měly podobu pracovních výstupů postrádajících finální dopracování a zařazení do správných logických celků.
Další výtka směřuje k nespecifikovanému a neurčitému užívání termínu baroko či adjektiva barokní. Přesná časová
definice baroka, k níž nás vybízí oponent a uchyluje se k takovým autoritám, jako byl August Prokop, není dle našeho
soudu pro projekt možná. Rozsáhlý diskurs věnující se otázce časového a obsahového vztahu raného baroka a manýrismu
či pozdního baroka, rokoka a klasicismu v oblasti uměleckohistorické či bohatě řešené téma vzniku a odcházení barokní
společenské kultury, zbožnosti a mentality či změn organizace státu příslušející do historického bádání, nemůžeme v projektu hlouběji řešit. Možná zjednodušeně a patrně ne zcela vhodně jsme v přihlášce období, na něž se projekt soustředí,
nazvali barokním a mínili tím epochu 17. a 18. století s možnými přesahy do (či ze) sousedních kulturních epoch. Barokní
krajinou (resp. barokní kulturní krajinou) se v kontextu projektu rozumí krajina užívaná a upravovaná člověkem, tak jak
vypadala ve zkoumaném období. Termín barokní (či období baroka) zde vyjadřuje označení běžně užívané a vžité nejen
pro vymezení uměleckého slohu, ale ve středoevropském prostředí pro celou dějinnou epochu větší části 17. a 18. století,
charakteristickou nejen stylem, ale i kulturou a politickými událostmi a společenským děním. Je zřejmé, že krajina označená jako barokní je pouhou vrstvou rozprostřenou na starších vrstvách složité stratigrafie vývoje kulturní krajiny, která
STRANA 4
v sobě nutně obsahovala množství stop minulých dob včetně staveb, úprav terénu atd., a proto do ní neodmyslitelně
patří i např. renesanční vodní mlýny (např. oponentem uváděný Slup) a další stavby, díla či zásahy, provedené člověkem
v předcházejících obdobích.
Vrstva barokní kulturní krajiny má své charakteristické rysy: Krajina hospodářská, v našem případě s výjimkou silně
mokřadních území podél Dyje a jiných vodotečí a některých skalnatých partií Pavlovských vrchů, intenzivně obdělávaná zemědělská a pastevecká krajina s vysokým zastoupením centralizovaného vrchnostenského velkostatkářského hospodaření
kolem četných panských dvorů – mayerhofů, je oproti starším obdobím vývoje této prastaré kulturní krajiny doplněna ve
vhodných polohách o četné sečené louky a obecně o velkoplošný, plánovitě řízený management zemědělského obhospodařování krajiny soustředěný (převážně) kolem dvorů. Pro část zkoumané krajiny je však typické, že pobělohorská centralizace zde navázala na předchozí neobyčejnou kumulaci pozemkové držby pozdního 15. století a průběhu 16. století. Tato
byla dána extrémní devastací regionu sledem válečných konfliktů 15. století, působící rozsáhlý zánikový horizont zejména
na Hrušovansku a Jaroslavicku; podstatně hustší středověká sídlištní struktura zde de facto zaniká a uprázdněné plužiny
jsou obhospodařovány z přeživších vsí či nově vzniklých panských dvorů.
Druhým, a dle našeho mínění nejcharakterističtějším a jedinečným rysem středoevropské barokní, protireformační
krajiny je do té doby nevídaná míra sakralizace krajiny (na Znojemsku ovšem navazující na rovněž pozoruhodný pozdně
gotický horizont). Mocná vrstva barokní sakrální krajiny 2. poloviny 17. a 18. století je tím, co dosud, byť v reziduálním stavu,
nejlépe fyzicky uchovává tento stěžejní rys barokní kulturní krajiny Mikulovska a východního Znojemska. Mimořádně četná
množina sakrální architektury a skulpturálních děl v krajině je (nejen) zde fyzickým odrazem mentality společnosti; svým
vznikem a vlnami náhlých nárůstů či mizení jednotlivých typů i početnými dochovanými epigrafickými doklady, nám dobře
dokumentuje změny společenského paradigmatu i průniky a neochotné či rychlé akceptace změn uměleckého výrazu
a vkusu v elitách i masách společnosti.
Dostáváme se k oponentovu kritickému komentáři k dosavadním textovým publikačním výstupům projektu, z jejichž
kritického hodnocení dospívá k pocitu, že závěrečná odborná kniha mající soustředit nová zjištění a syntetizující závěry
bádání nenaplní kritéria a přísliby uvedené ve finální přihlášce. Nevíme, z čeho tak oponent usuzuje. V případě publikovaných článků, tedy zpráv o průběžných zjištěních jednotlivých ročních etap projektu, které se současně pokouší dílčím
způsobem o syntetizující uchopení regionálních charakteristik vývoje tří postupně řešených vybraných území příhraničního
kraje mezi Mikulovem a Znojmem, mohl tento dojem vzniknout jen nedostatečně pozorným čtením předmětných textů či
nároky, kterým řešené články z povahy věci nemohou dostát. Jde o prezentace dílčích zjištění jednotlivých etap projektu. Ke shrnutí, finálnímu roztřídění a mentálnímu uchopení monumentální množiny získaných informací rozličné povahy
dochází teprve nyní a výsledkem této práce bude výše uvedená odborná kniha a výstava. Ovšem i přesto dojem, že
publikované články svou informační hodnotou nepřesahují znalostní bázi danou existujícími vlastivědnými a soupisovými
pracemi, nemůže být vysvětlen jinak, než potížemi s komparací a textovou analýzou výstupů projektu a výše uvedených
prací (Peřinka, Samek). Články prezentují nové náhledy na vývoj společnosti a krajiny řešených území, jako příklady uvádí
a do kontextu vsazují celou řadu dosud nepublikovaných krajinných artefaktů a staveb, analyzují historickou komunikační
síť řešených regionů, podobu rostlinných porostů, historický a ekonomický aspekt vývoje území atd. Závěrečná odborná
kniha bude tedy syntézou zjištění projektu a pohledů autorského týmu na vývoj vybrané krajiny a jeho určující aspekty,
bude obsahovat analytické mapy, grafy, tabulky či vizualizace terénu, které budou ilustrovat v textu uvedené informace.
Jak je podrobněji uvedeno v dalších oddílech zprávy, odbornou knihu a výstavu bude doprovázet prostřednictvím internetu
široké veřejnosti přístupná geodatabáze prezentující shrnutí jedinečných prostorových informací (doplněných o archivní,
socioekonomické a uměleckohistorické a další podklady získané v rámci dosavadního studia problematiky) zasazených do
podkladů archivních mapových děl. Zpracování dvou odborných map v prostředí GIS umožní prostorovou, časovou, statistickou a překryvovou analýzu získaných dat, na základě kterých bude možné exaktně zachytit vývoj sledovaného území.
Otázka, komu budou kniha, mapy a další výstupy projektu určeny a jak budou sloužit k aplikaci ochrany kulturního
dědictví, může být zodpovězena jednoduše: každému zájemci o vývoj historické kulturní krajiny a o vzájemný vztah společnosti a jí obývané krajiny. Výstupy současně poskytnou orgánům státní památkové péče znalostní základnu pro lepší
postižení památkových hodnot krajiny a plenérových staveb a děl a mohou sloužit jako podrobná informační báze pro
návrh na vyhlášení nových plošně chráněných území. V zásadě poskytne realizovaný projekt podrobnou zprávu o podobě
a vývoji krajiny v jednom důležitém období jejího formování a o procesech, které tento vývoj způsobily či ovlivnily. Tato
informační zpráva bude sloužit zkoumanému regionu pro obnovu či zintenzivnění pozitivního vztahu obyvatelstva k často
dosud nepoznaným mimořádným hodnotám uchovaných v „jejich“ krajině; řadou návrhů na prohlášení věcí za kulturní
památku bude doplněn chráněný památkový fond stavebních a skulpturálních objektů1, a jak bylo uvedeno výše, zkou1 V současnosti jsou podány návrhy na prohlášení za kulturní památku drobné sakrální architektury a to barokní pilířové boží muky u Šatova (ve směru na Chvalovice), torza kamenného kříže na Liščím kopci nad Dolními Dunajovicemi (v místě zaniklé kaple sv. Rocha), klasicistního kamenného
kříže (u Sklepní ulice) v Dolních Dunajovicích a barokní sochy sv. Jana Nepomuckého v Dobšicích.
STRANA 5
maná cenná území s dochovanými relikty historické kulturní krajiny a s četnými kulturními památkami mohou být jádrem
nové krajinné památkové zóny. Musíme ovšem odmítnout v závěru posudku uvedený podmiňující tón návrhu oponenta,
aby byly odborné mapy využity jako podklad pro vyhlášení památkové zóny; tato výzva (v posudku formulovaná „sine qua
non“) překračuje rámec stanoveného rozsahu projektu určeného přijatou přihláškou, kde zpracování podkladů k návrhu
na prohlášení nové krajinné památkové zóny není očekávaným výstupem přijatého projektu. Jak jsme uvedli výše, výstupy
projektu mohou sloužit jako podkladová základna pro přípravu návrhu na vyhlášení památkové zóny, ale mimo rámec
řešení tohoto projektu.
2. CÍLE ŘEŠENÍ PROJEKTU DLE ZADÁNÍ PROJEKTU
Hlavním cílem projektu je identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny kulturní krajiny zrozené v období
pozdní renesance a baroka, která výrazně přetvořila význam a vzhled krajinného rámce novověké společnosti na základě
interdisciplinárního výzkumu spojujícího přístupy uměnovědné, kulturně antropologické, archeologické, ekonomické i prvek praktické architektonické tvorby; jde tedy o poznání zrodu a udržování (ale i zániku) raně novověké kulturní krajiny
a zejména její duchovní tváře a interaktivního vztahu mezi touto kulturní krajinou a člověkem, jejím tvůrcem, který je jí sám
přetvářen.
Pro zkoumání byly vybrány dvě lokality představující z mnoha důvodů jedinečné „laboratorní“ vzorky: pohraniční
území Mikulovska a východního Znojemska (předmětná krajina byla vymezena katastrálními územími obcí). Tato území
jsou unikátní pozoruhodným zachováním a variabilitou až heroických tvůrčích snah raně novověkého člověka vtisknout
okolní krajině pečeť svého duchovního génia. Předmětné lokality umožňují analýzu těchto snah uskutečněných v pojetí
aristokracie (páni z Dietrichsteina a další), významných klášterních institucí (Louka, Hradiště sv. Hypolita), měst královských i poddanských (Znojmo, Mikulov) i poddaných (Perná a sousední vsi). Jedná se nadto o sídla a krajinu nacházející
se po staletí na hranici dvou zemí, v nichž se pozoruhodně stékají a proplétají moravské i rakouské kulturní proudy, a kde
výrazně působí vliv blízké říšské metropole Vídně i moravských center, a navíc o krajinu, postrádající vinou katastrof 20.
století svou historickou paměť.
Výsledky projektu by měly přivést pozornost veřejnosti k jedinečnému, dosud často opomíjenému a v daném regionu ohroženému kulturnímu dědictví mimořádné hodnoty, měly by přispět k reanimaci identity společnosti pohraničního
regionu a rovněž na poli regionálního rozvoje k obnově předmětné kulturní krajiny. V rámci řešení projektu bude na základě informací získaných detailním terénním a archivním průzkumem vytvořena digitální mapová rekonstrukce barokní
kulturní krajiny včetně již jen částečně dochované osnovy komunikací spojujících jednotlivé významné lokality a objekty
kultu, budou vytvořeny 3D modely vybraných území zkoumané krajiny i zaniklých sakrálních staveb, bude vytvořen soupis
dochované drobné sakrální architektury a umělecko-historických děl. Na základě archivního i terénního bádání budou
v odborných článcích řešeny otázky spojené se vznikem a formováním předmětné kulturní krajiny se zvláštním zřetelem
za a) na budování sakrálních staveb a vkládání exteriérových uměleckých děl do krajinného rámce (zřizovatelé a donátoři,
atribuce, datace) a koncepci jejich působení a vzájemné interaktivity v člověkem modelované kulturní krajině a za b) na
ekonomiku zrodu a fungování v čase se proměňujících forem řešené kulturní krajiny včetně otázky investic a zisků plynoucích ze zkoumané kulturní krajiny ve vazbě na změny „paradigmatu“ krajiny zejména v 2. pol. 20. století a v současnosti.
Projekt je tedy koncipován jako významný příspěvek k hlubšímu poznání a uchování hodnot kulturního dědictví kulturně bohaté pohraniční krajiny východního Znojemska a Mikulovska, který s využitím moderních informačních technologií
současně umožní zpřístupnění jejího kulturního dědictví široké odborné i laické veřejnosti.
Poznání zrodu a udržování (ale i zániku) raně novověké kulturní krajiny a zejména její duchovní tváře a interaktivního
vztahu mezi touto kulturní krajinou a člověkem, je v rámci České republiky obecně nedostatečně zkoumáno a stupeň poznání je nízký. Různým tématům spojeným s kulturní krajinou se v posledních letech věnovalo nebo dosud věnuje několik
níže uvedených projektů podporovaných z veřejných zdrojů, tyto jsou ale ve svých cílech i výsledcích zaměřeny na zcela
jiné oblasti krajinného bádání a v žádném ohledu nedochází k tematickému překryvu s předkládaným projektem.
Výrazné a nosné kulturně-antropologické téma vzniku a působení kulturní krajiny a interaktivního vtahu kulturní
krajiny a člověka je v prostoru vyspělého euroatlantického světa i pod dojmem ekologických problémů v současnosti intenzivně řešeno. V České republice se obecně výše uvedenými tématy z různých úhlů pohledu zabývá několik akademických
osobností jako např. Václav Cílek, Pavel Hájek, Martin Gojda nebo Hana Librová, konkrétně ale interdisciplinární téma
předkládaného projektu spojující přístupy uměnovědné, kulturně antropologické, ekonomické i prvek praktické architektonické tvorby je včetně jeho cílů a výsledků v kontextu bádání v naší zemi jedinečné.
STRANA 6
3. OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY PRŮZKUMU V ROCE 2015
Na základě schváleného projektového zadání byly v roce 2015 plánovány tyto odborné výstupy. V základním výzkumu
projektu – hlavní odborný článek zkoumající na základě analýzy archivních pramenů i terénního, archeologického a krajinného průzkumu vznik duchovní tváře raně novověké kulturní krajiny jako výsledku základního koncepčního počinu duchovní
či světské vrchnosti, anebo jako procesu postupného dotváření zemědělské krajiny vkládáním kultovních objektů a přesměrováním a budováním komunikací, a zčásti analyzující motivace stavebníků a donátorů k investici, s cílem dosáhnout
syntetizujícího pohledu na sociokulturní zázemí vzniku barokní kulturní krajiny. Další dílčí etapové články, či jejich příprava,
budou předně analyzovat jednotlivé oborové přístupy jako například socioekonomický vývoj ve sledovaném území a celkové kulturně historické zhodnocení existence kaple sv. Antonína Paduánského v Perné jako významného sakrálního místa.
Dalším předpokládaným výsledkem již aplikovaného výzkumu jsou tři semestrální workshopy FA VUT v Brně (z toho
jeden probíhající) včetně dílčích výstav studentských prací. Předmětem těchto semestrálních prací jsou návrhy nových
objektů (či soch) v krajině. Umístění a koncept těchto objektů by mělo respektovat původní barokní krajinu, rekonstruovanou ve výzkumné části projektu. Výstupy workshopů jsou prováděny na úrovni podrobné architektonické studie (situace,
analýzy, půdorysy, řezy, pohledy, vizualizace, zákres do fotografie), jejich součástí je plánován též nadstandardně provedený model v měřítku cca 1:10. Kromě studentských návrhů nových drobných objektů do studované kulturní krajiny jsou na
dílčích výstavách prezentovány extrakty z každé semestrální práce na výstavních panelech.
4. ETAPY PROJEKTU V ROCE 2015
Etapy a cíle projektu
Rok
Pololetí
2015
1.
2.
1
administrace projektu
Z
Z
2
terénní průzkum, sběr dat
Z
Z
3
archivní průzkum
Z
Z
4
dokumentace lokalit a objektů v krajině
Z
Z
5
archeologický výzkum
Z
Z
6
průzkum přírody a krajiny
Z
Z
7
ekonomicko-sociologický průzkum
Z
Z
8
publikace dílčích etap řešení projektu (články v recenzovaných odborných časopisech)
9
uspořádání workshopu
A
A
10
dílčí výstava a konference (prezentující výsledky)
A
A
11
příprava a tvorba odborných map GIS
A
A
12
www stránky s katalogem objektů
A
A
13
předtisková příprava a tisk odborné publikace
Z
Z
Z
5. INFORMAČNÍ BÁZE ( LITERATURA, REŠERŠE PRAMENŮ, ZDROJE)
5.1. Literatura
Zkoumaná území obecně
PEŘINKA, F. V.: Znojemský okres. 1. vyd. Brno 2008; HRUDIČKA, A.: Topografie diecese brněnské. Brno, 1908; VOLNÝ, Ř.
T.: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. 1834; PROKOP, A.: Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung. Wien, 1904; HOSÁK, L.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech
1848-1960. Brno, 1967.
Širší historické souvislosti
ČERNÝ, K., HAVLÍK, J. M.: Jezuité a mor. Vyd. 1. Praha, 2008; CHALINE, O.: Bílá hora. Praha, 2013; KACETL, J.: Poutní
cesta Znojmo – Maria Dreieichen: Průvodce pro pěší a cyklisty. Znojmo, 2010; WÖRGÖTTER, Z., KROUPA, J., ARIJČUK,
STRANA 7
P.: Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. Brno, 2005; VOREL, P.: Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě
v 15.-17. století. Pardubice, 2001.
Architektura
LÍBAL, D.: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha, 1948; FOLTÝN, D.: Encyklopedie moravských a slezských
klášterů. 1. vyd. Praha, 2005; KACETL, J.: Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo, 2011; KLÍMA, B.: Hradiště sv. Hypolita –
velkomoravský Znojem. In: Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno, 2012, s. 19-37.; KROUPA, P.: Premonstrátský
klášter v Louce: dějiny, umělecká výzdoba, ikonologie. Znojmo, 1997; BOROVSKÝ, T., KROUPA, J., KROUPA, P.: Znojmo
– Louka. Bývalá kanonie premonstrátů s kostelem sv. Václava. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha
2005, s. 795-804.; ČEHOVSKÝ, P.: Kamenné skulptury v moravsko-rakouském Podyjí kolem 1480 – 1550. Olomouc, 2012.;
SAMEK, B.: Umělecké památky Moravy a Slezska J/N. Praha, 1999.
Krajina
KUPKA, J., HEJTMÁNKOVÁ, B.: Osobitost kulturní krajiny – od rozpoznání k ochraně. Praha, 2014; SÁDLO, J.: Krajina
a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. 3., upr. vyd. Praha, 2008; ČERVINKA, P.: Česká
sakrální krajina. Brno, 2004; CÍLEK, V.: Posvátná krajina: eseje o místech, silách a dracích. Vyd. 1. Praha, 2014; CÍLEK,
V., LOŽEK, V., MUDRA, P.: Obraz krajiny: pohled ze středních Čech. 1. vyd. Praha, 2011; SCHAMA, S.: Krajina a paměť.
Praha, 2007.
TURNER, S.: Making a Christian Landscape. Exeter, 2006; CAMPBELL, G.: The Hermit in the Garden: from Imperial Rome
to Ornamental Gnome. Oxford, 2013; HUBALA, E.: Burgen und Schlöser in Mähren. Frankfurt am Main, 1965; KUNIKE, F.
A.: Mahlerische Darstellung aller vorzüglichen Schlösser und Ruinen der Österreichischen Monarchie. Wien, 1832-1835;
LUDWIGSTORFF, M.: Parks und Gärtchen im Niederösterreich. Wien, 2001; BEZEMEK, E., ECKER, F., KACETL, J.: Die
Prager Straße. Schleinbach, 2013; PREGILL, P., Volkman, N.: Landscapes in History. New York, 1998; Landscape and
history since 1500. London, 2002; Das Urbar der Liechtensteinischen. Reichenberg, 1930; HEROLD z TODTENFELDU,
J. F.: Tartaro-Mastix moraviae. Vídeň, 1669; GRULICH V.: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition.
Preslia, 84, 2012, s. 631-645; TOMASCHEK O.: Die Verbreitung der Salzpflanzen im Bezirke Znaim. In: Natur und Heimat
(Aussig), 4, 1933, s. 14-22.
DEMEK, J., MACKOVČIN, P.: Zeměpisný lexikon ČR. Vyd. 2. Brno, 2006; LOŽEK, V.: Národní park Podyjí ve světle vývoje
v postglaciálu. In: Thayensia. Znojmo 2001. Roč. 4, s. 247-251; LOŽEK, V., VAŠÁTKO, J.: Měkkýši Národního parku Podyjí.
Praha, 1996; NĚMEC, R., DŘEVOJAN, P., ŠUMBEROVÁ, K.: Polní mokřady Znojemska jako refugium významných a vzácných druhů cévnatých rostlin. In: Thayensia. Znojmo 2014. Roč. 11, s. 3-76; RIGASOVÁ, M.,MACHÁČEK, P., GRULICH, V.:
Krajinou luhů a stepí Břeclavska. Břeclav, 2002; MACKOVČIN, P.: Brněnsko. Vyd. 1. Praha, 2007; VOREL, P.: Rezidenční
vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15.-17. století. Pardubice, 2001; NOVÁK, V., HUDEC, K.: Vlastivěda moravská. Země a lid. Sv. 2. Živá příroda. Brno, 1997; Kolektiv autorů: Květena České republiky, díl 1-10, Praha, 1988-2008;
DOSTÁL, J.: Nová květena ČSSR, díl 1-2, Praha, 1989; NĚMEC, J. a kol. aut.: Drobné vodní toky v České republice.
Praha, 2014; NĚMEC, J. a kol. aut.: Krajina v České republice. Praha, 2007; KŘIVÁNEK J., NĚMEC, J., KOPP, J.: Rybníky
v České republice, Praha 2012.; NOŽIČKA, J: Přehled vývoje našich lesů. 1. vyd. Praha, 1957; RIGASOVÁ M., GRULICH
V., MACHÁČEK, P.: Krajinou luhů a stepí – Břeclavsko. Břeclav, 2000; BŮŽEK, V., KOMLOSY, A., SVÁTEK, F.: Kultury na
hranici: Jižní Čechy, Jižní Morava, Waldviertel, Weinviertel. Vídeň, 1995; NĚMEC, J.: Krajina v České republice, Praha,
2007; DOSTÁL, J.: Nová květena ČSSR, díl 1-2, Praha, 1989; ŠTĚPÁNKOVÁ, J.: Květena České republiky, Praha, 2010;
ŠMARDA J.: Halofytní květena jižní Moravy. In: Práce Moravskoslezské akademie věd přírodních, 25(3), 1953, s. 121-168.
VÁVRA, M.: Dějiny pěstování vinné révy, meruněk a broskví. In: Komora meruněk, broskví a hroznů. 1. vyd. Brno, 1963;
KRAUS, V., FOFFOVÁ, Z., WURM, B.: Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha, 2005.
Archeologie
BISTŘICKÝ, J., SPURNÝ, F., VÁCLAVEK, L., ZEMEK, M.: Moravské a slezské listiny liechtenštejnského archívu ve Vaduzu:
Die mährischen und schlesischen Urkunden des Familienarchivs der regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein in Vaduz. Mikulov, 1991; BRETHOLZ, B.: Das Urbar der Liechtensteinischen Herrschaften Nikolsburg, Dürnholz, Lundenburg,
Falkenstein, Feldsberg, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg und Gnadendorf aus dem Jahre 1414. Reichenberg-Komotau, 1930; HURT, R.: Ves Ottenthal. In: Vlastivědný věstník moravský V, 96, 1950; NEKUDA, V.: Zaniklé osady na Moravě
v období feudalismu. 1. vyd. Brno, 1961.
Sídla
RICHTER, V., STEHLÍK, M., SAMEK, B.: Znojmo. 1. vyd. Praha, 1966; BÍNA, Z.: Kuchařovice 780 let. Znojmo, 2000; Šatov
v proměnách času. Vyd. 1. Brno, 2011; STARÁ, R., MATOCHOVÁ, H., MOLÍK, J.: Suchohrdly: historie a současnost. Vyd. 1.
STRANA 8
Brno, 2011.
5.1.1.Regionální literatura
Podnětné poznatky byly získány převážně ze sborníků Umění, Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska, sborník Jižní Morava a Ročenka Státního okresního archivu Znojmo.
Církevní stavby
UNGER, J., KROUPA, P., DVOŘÁK, J.: Archeologický, uměleckohistorický, petrografický a numismatický výzkum v areálu
louckého kláštera roku 1995. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, roč. 32, sv. 35. Brno, 1995, s. 27-48; HODEČEK, D.:
Historie kostela sv. Jana Nepomuckého v Dyji. In: Jižní Morava. Roč. 42. Sv. 45. Brno 2006, s. 91-116.; ZEMEK, M.: Premonstrátský klášter v Louce v prvním století svého trvání. In: Jižní Morava 1991. Vlastivědný sborník, roč. 27, sv. 30. Brno, 1991,
s. 7-21; KONEČNÝ, L.: Znojemský karner. In: Jižní Morava 1989. Vlastivědný sborník, roč. 25, sv. 28. Brno, 1989, s. 103-124;
TRMAČ, M.: Olbramkostel v pramenech Okresního archivu ve Znojmě. In: Jižní Morava 1977 Vlastivědný sborník, sv. 13.
Praha, 1977, s. 189-191; TOUFAROVA, D.: Kostel sv. Michala v počátcích jezuitského působení ve Znojmě. In: Historický
a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Sv. 27. Znojmo, 2012, s. 7-32.
Příroda a krajina
KOZDAS, J.: Lesoparky – poslední společné téma znojemských Čechů a Němců. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník,
roč. 39, sv. 49. Brno, 2003, s. 251-253; KOZDAS, J.: Památkový fond parků, lesoparků a komponované krajiny v okolí hradu
Bítova. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2000. Znojmo, 2001, s. 86-100; KOZDAS, J.: Nástin historického
a urbanisticko-architektonického vývoje zahradních a krajinných úprav ve Znojmě a jeho okolí. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2002. Znojmo, 2003, s. 80-114; KOZDAS, J.: Obelisk nad skalními ledovými slujemi v krajinářském
areálu zámku ve Vranově nad Dyjí – doklad historie a suverenity místní občanské společnosti. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2010. Znojmo, 2011, s. 18-39; KOZDAS, J.: Historické technické stavby v zahradní a krajinné tvorbě
na území povodí Gránického potoka u Znojma. In: Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2005. Znojmo, 2006, s.
73-94; KOZDAS, J.: Formování a hodnoty pohraniční krajiny, komunikací a železnice při jihovýchodní vinařské části Národního parku Podyjí možnosti ochrany a prezentace. In Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2006. Znojmo, 2007, s.
72-97; KOZDAS, J.: Přírodně krajinářský a architektonický prostor v okolí objektů kaplanky ve Znojmě. Základní stavebně
historický průzkum. In: Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2009. Znojmo, 2010, s. 53-71; KOZDAS, J.: Zahradní
a krajinářské úpravy v okolí historických obcí Liliendorf a Šumvald – dnes s názvy Lesná a Šumná. In Sborník Státního
okresního archivu ve Znojmě 2011. Znojmo, 2012, s. 110-132; BUČEK, A.: Panonské stepní trávníky na Moravě. In: Veronica,
XX, 17. zvl. vyd. Brno, 2006; ŠKORPÍKOVÁ, V.: Chráněná území okresu Znojmo. In: Mackovi, P., Matiová, M., Dek, J.,
Slavík, P.: Chráněná území ČR – Brněnsko, Brno. Praha, 2007; VÁVRA, M.: Dějiny pěstování vinné révy, meruněk a broskví.
In: Komora meruněk, broskví a hroznů. Brno, 1963; TEMPÍR, Z.: Přehled vývoje ovocnářství. In: Sborník ČSAZ č. 71, Praha,
1984; RIGASOVÁ, M.: Panonské krajiny nejjižnější Moravy. In: Kordiovský E: Bořetice v proměnách času, Bořetice, 2013;
Rigasová, M. Valtice 2. poloviny 18. století. In: Město Valtice, Břeclav, 2000; DRLÍK, V., GRULICH, V., REITER, A. (2005):
Květena Znojemska 1950–1954. In: Thayensia (Znojmo), suppl. I, s. 7-29; NĚMEC, R., DŘEVOJAN,P., ŠUMBEROVÁ K.:
Polní mokřady Znojemska jako refugium významných a vzácných druhů cévnatých rostlin. In: Thayensia (Znojmo), 11, 2014,
s. 3-76; NĚMEC, R., ŠKORPÍKOVÁ ,V., KŘIVAN, V.: Fenomén efemérních polních mokřadů na orné půdě. In: Živa, 2012(2),
s. 57-59; NĚMEC, R., ŽÁKOVÁ, K.: Významné nálezy vlhkomilných cévnatých rostlin polních mokřadů Národního parku
Podyjí. In: Thayensia (Znojmo), 9, 2012, s. 19-32.
Dobový kontext
KOZÁK, J., MŽYKOVÁ, M. F. B.: Wernera ikonografická inventarizace Čech, Moravy a moravského Slezska. In: Umění.
Roč. XXXV, č. 4. Praha, 1987, s. 289-303; TRMAČ, M.: Příklad dožívání usedlosti svobodníka v Citonicích u Znojma. In:
Jižní Morava. Vlastivědný sborník, roč. 26, sv. 29, 1990, s. 273-275; ŠÍPEK, Z.: Dva empiroví malíři na Znojemsku. In: Jižní
Morava. Vlastivědný sborník, roč. 32, sv. 35. Brno, 1995, s. 315-319; KLÍMA, B. jr.: Nová etapa archeologických výzkumů
Znojma-Hradiště. In: Jižní Morava 1989. Vlastivědný sborník, roč. 25, sv. 28. Brno, 1989, s. 125-144; TUREK, A.: K vývoji
národnostních poměrů na Znojemsku. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, roč. 24, sv. 27. Brno, 1988, s.79-90; TRMAČ,
M.: Události v závěru roku 1805 na přímětickém statku na Znojemsku. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, roč. 24, sv. 27.
Brno, 1988, s. 224-226; ŠTARBA, I.: České listiny městeček Znojemska. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, sv. 13. Praha,
1977, s. 145-157; ČÁDA, F.: Znojemské rukopisy. In: Jižní Morava 1975-II. Vlastivědný sborník. Brno, 1975, s. 33-57; HOSÁK,
L.: Lokalizace zaniklých sídlišť na Znojemsku. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, sv. 8. Brno, 1972, s. 21-29; VOLDÁN, V.:
Z počátků kulturních dějin Znojemska (Prvý známý písař listin louckého kláštera). In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, sv.
8. Brno, 1972, s. 45-51; FUČÍK, B.: Znojemská radniční věž. In: Jižní Morava 1975-II. Vlastivědný sborník. Brno, 1975, s. 33PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015
STRANA 9
57; TRMAČ, M.: Lapikus stále záhadný … In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, sv. 7. Brno, 1971, s. 199-200; SCHAUER,
E.: Ke vzniku jihomoravské hranice. In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo, 1986, s. 15-24; SCHAUER, E.:
Zásobování města Znojma vodou od nejstarších dob. In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo, 1988, s. 29-39;
SCHAUER, E.: Vývoj bohatství římskokatolické církve na Znojemsku. In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo,
1989, s. 21-42; HAVLÍK, L.: Znojmo v době knížecí. In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě. Znojmo, 1990, s. 27-45;
ČEHOVSKÝ, P.: Pozdně gotické náhrobky v moravsko-rakouském Podyjí 1450-1520. In: Vlastivědný věstník moravský. Brno,
2011, roč LXIII, s. 63-71; ŠIMEČEK, P.: Z historie Faltiskova či Faltýskova mlýna u Lukova. In: Sborník Státního okresního
archivu ve Znojmě 2009. Znojmo, 2010, s. 110-118; KACETL, J.: Znojmo jako nejsilnější středověká hraniční pevnost jihu
Moravy. In: Mikulovská sympozia. Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské. XXX. MS 2008. Sborník z konference, konané ve dnech 22.-23. října 2008. Mikulov, 2008, s. 165-184.
Cesty
VERMOUZEK, R.: Znojemská cesta, západní větev. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, roč. 26, sv. 29. Brno, 1990, s. 20;
VERMOUZEK, R.: Znojemská cesta. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, roč. 24, sv. 27. Brno, 1988, s. 115-132;
VLK, F.: Dopravní spojení a pošta na císařské silnici Vídeň – Praha. In: Ročenka státního okresního archivu ve Znojmě
1999. Znojmo, 2000, s. 74-76.
Hospodářství
POŠVÁŘ, J.: Znojemské viniční právo. In: Jižní Morava. Vlastivědný sborník, sv. 13. Praha, 1977, s. 120-128; SKÁLA, L.:
Ovocnářství ve starší české a slovenské literatuře. In: VÁVRA, M.: Komora meruněk, broskví a hroznů. 1. vyd. Brno, 1963.
Klimatické podmínky
BRÁZDIL, R., KOTYZA, O.: Historická klimatologie a historie. In: IX. sjezd českých historiků. První. Brno, Pardubice, Praha,
Ústí nad Labem, 2008. s. 265-341.
5.2.Archiv
5.2.1. Specifika zadání tématu, vymezení a uplatnění archivního bádání
Pokračující archivní průzkum tvoří i nadále ve třetím badatelském roce (2015) významnou a nezastupitelnou součást
projektového úkolu, uplatňující základní typ výzkumu, jež probíhá systematicky v rámci schváleného projektového zadání
„Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“, ve třetím roce
výzkumu na vymezeném území Znojemska v rozsahu katastrů těchto obcí: Dobšice u Znojma, Dyje, Havraníky, Hnanice,
Konice u Znojma, Kuchařovice, Nový Šaldorf, Oblekovice, Popice u Znojma, Přímětice, Sedlešovice, Suchohrdly u Znojma, Šatov, Znojmo-Hradiště, Znojmo-Louka, Znojmo-město. Právě široké pojetí tematického zadání projektu od začátku
předpokládá plošné a podrobné studium archivních spisových, plánových a obrazových pramenů a dalšího ikonografického materiálu. Archivní výstupy ve formě rešerší přináší (mnohdy) nové doklady historické pramenné skutečnosti, jejichž
analýzou a spojením s dalšími etapovými přístupy základních forem výzkumu můžeme objasnit důležité nastolené otázky
studovaného tématu. A to zejména vznik a formování vymezené kulturní krajiny od období baroka, identifikaci její mobiliární výbavy, studium vzájemné interakce mezi ní a člověkem a proměňující se formy řešení kulturní krajiny.
Pro objasnění těchto rámcových témat zadání projektu se archivní průzkum v roce 2015 zaměřil opět na vyhledání
a dokumentaci základního topografického archivního materiálu, využitelného pro tvorbu mapových rekonstrukcí barokní
kulturní krajiny, včetně historických komunikačních sítí a cest spojujících významné lokality a drobné objekty v krajině, stejně jako v předešlých etapách. Dále na vyhledání a interpretaci spisových a obrazových archivních pramenů, které mohou
pomoci dokumentovat koncepci výstavby drobné sakrální a vybrané profánní architektury a významných krajinotvorných
prvků v kulturní krajině (jejich specifika – lokalizaci, identifikaci, dataci, u architektury donaci, návaznost na starší objekt),
vzájemné historické a kulturně-sociologické souvislosti, rovněž jako v předchozích badatelských etapách na Mikulovsku
a Jaroslavicku. V dalších souvisejících vazbách byly vyhledány archivní prameny o poutním hnutí v regionu a sociálně-ekonomických změnách v krajině (jako např. vlastnictví půdy – ekonomické využití, investice).
Tyto základní pramenné rešerše v komparaci s odbornou literaturou jsou primárním zdrojem studia tématu – teoretických úvah, dílčích studií, odborných průzkumů a analýz projektového bádání jako podkladů pro další aplikované výstupy
(každoroční výstavy a workshopy) a zejm. pro přípravu a tvorbu odborné publikace a soupisu dochované drobné sakrální
architektury a umělecko-historických děl (v podobě kritického katalogu a webové aplikace), na projektem vymezeném
území části jihomoravského pohraničí.
Na řešeném území Znojemska byly kromě královského města Znojma jasným hegemonem širokého okolí s významPERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015
STRANA 10
ným hospodářským a kulturním vlivem v regionu především mnohé klášterní instituce. Vedle církevních řádů sídlících uvnitř
města a disponujících též majetky v okolních sídlech (dominikáni, jezuité, kapucíni), pak zejména dvě velká klášterní
centra, založená při znojemské aglomeraci křížovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita a premonstráti v Louce, významní pozemkoví vlastníci na Moravě a majitelé patronátních práv řady kostelů v této oblasti. Prioritně bylo tedy
archivní bádání zaměřeno na prameny v církevních fondech, po té na fondy archivu města Znojma a okolních sídel, jejich
správy a majetku.
5.2.2. Archivní a vědecké instituce
Archivní průzkumy byly roce 2015 provedeny v těchto odborných vědeckých institucích: Moravském zemském archivu
v Brně, Státním okresním archivu ve Znojmě, Diecézním archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna, Zemském archivu v Opavě, pobočce Olomouc a v Rakouském státním archivu (Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv Wien),
dále v Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek).
Průzkum historických pramenů (rukopisů, starých tisků) a dalšího obrazového ikonografického materiálu proběhl též
v Moravské zemské knihovně v Brně (Historický fond – rukopisy a staré tisky, digital. verze topografických a kartografických dokumentací), Regionálním muzeu ve Znojmě (Historický sbírkový fond), Vědecké knihovně v Olomouci (Historické
fondy) a Národní knihovně ČR v Praze.
(Archivní prameny zpracovali tito odborní a vědečtí pracovníci – PhDr. Mgr. Tomáš Černušák, Ph.D., Mgr. Michaela
Růžičková – odborní pracovníci Moravského zemského archivu v Brně, dále Mgr. David Nehyba, ředitel Státního okresního archivu ve Znojmě (pobočky MZA v Brně), dále PhDr. Marie Plevová, Ph.D., odborná pracovnice Diecézního archivu
Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna a Mgr. Martin Markel, Ph.D., pedagog Historického ústavu na Filozofické fakultě
Masarykovy univerzity v Brně, dále Mgr. Eva Staňková, NPÚ ÚOP v Brně a Mgr. Lenka Češková, NPÚ ÚOP v Brně).
5.2.3. Metody práce
Badatelská práce ve vybraných archivních institucích spočívá zejména v identifikaci a výběru archivních fondů, v nich
dále ve výběru archivních spisových či obrazových pramenů a jejich studiu na základě tematického zadání projektu. Pro
účely našeho projektu byla (při heuristice a studiu historického pramenného materiálu) zvolena metoda zpracování pramenů za pomoci archivních rešerší (tzn. krátkých výstižných souhrnných výpisků zohledňujících podstatu pramene) či za
pomoci celých přepisů pramene tzv. transkripce (v případě mobiliárních inventářů, primárních pramenů). Dokumentace je
prováděna za pomoci digitálního fotoaparátu nebo je pramenný materiál scanován.
5.2.4. Archivní průzkum 2015
Podle vymezeného tematického zadání projektu, připraveného a schváleného harmonogramu řešených území, vytyčeného soupisu drobných architektonických děl a významných jevů v krajině a zejména úzké specifikaci jednotlivých
navržených cílů projektu byly provedeny archivní průzkumy v těchto archivních institucích a jejich fondech. Jejich vyhledání
významně přispělo k utříbení a rozšíření znalostí o místní majetkové držbě a jejich správě (světské i církevní), k částečné
identifikaci buď obnovy či nové výstavby drobné sakrální architektury i některých vybraných (významných) hospodářských
objektů, taktéž krajinotvorných prvků, založených, rozšířených či obnovených v krajině (jako např. zahrady, štěpnice, vinice,
obory, aleje apod., dále vodní díla, sítě pěšin a cest), činností církevních institucí, regionálních poutních center a poutního
hnutí.
Moravský zemský archiv v Brně:
Fond E 57 Premonstráti Louka:
inv. č. 99, sign. F 1 (potvrzení patronátního práva kostela v Příměticích louckému klášteru, 1220, CDB II, s. 191, č.
206); inv. č. 248, sign. H 11 (loucký klášter prodává vlastní štěpnici, která patřila ke svobodnému dvoru v Bohumilicích,
1487, 6.1.); inv. č. 251, sign. H 113 (loucký klášter potvrzuje Hubertovi Renuillovi na svobodném dvoře v Sedlešovicích na
jeho žádost privilegia jeho dvora, 1628, 1.3.); inv. č. 435, sign. C 10, kart. 11 (Petr de Requesens, generální vikář a oficiál,
i biskupská konsistoř dovoluje Matoušovi Paulovi, louckému opatovi, aby v obci Dyje byl odstraněn starý filiální kostel
a z jeho materiálu se vystavěl kostel nový, současně dovoluje, aby na místním hřbitově, posvěceném před dvěma lety, byla
postavena kaple, 1656, 7.2.); inv. č. 438, sign. C 13, kart. 11 (výtah z vizitační matriky znojemského děkanátu o farách Jevišovice a Přímětice, 1656); inv. č. 457, sign. C 26/1, kart. 11 (Řehoř Lambek, loucký opat, žádá biskupskou konsistoř v Olomouci o povolení stavby většího kostela v Dyji, protože dosavadní nestačí pro návštěvníky sochy Bičovaného Krista, 1769,
5.1.); inv. č. 458, sign. C 26/2, kart. 11 (Olomoucká biskupská konsistoř uděluje souhlas k stavbě většího kostela v obci
Dyje, 1769, 23.1.); inv. č. 501, sign. D 55, kart. 12 (Bratrstvo Těla Kristova ve farním kostele sv. Michala ve Vídni přijímá do
spolubratrství bratrstvo v městečku Šatov vedené premonstráty (1659-1678)); inv. č. 519, sign. F 17/2, kart. 13 (udílení odPERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015
STRANA 11
pustků návštěvníkům kostela sv. Volfganga v Hnanicích, který „je zářivý mnoha zázraky“, odpustky 40 dnů všem, kteří navštíví oltář patrona kostela, 1483, 16.2.); inv. č. 520, sign. F 17/3, kart. 13 (kardinál a sabinský biskup Oliver a dalších devět
kardinálů udílí návštěvníkům kaple sv. Volfganga a Mikuláše v Hnanicích na čtyři určené dny odpustky: třetí den po slavnosti Zmrtvýchvstání Krista, na Nanebevzetí Páně, na sv. Michala, na sv. Václava, 1484, 19.2.); inv. č. 521, sign. F 17/4,
kart. 13 (kardinál Roderich, biskup portuenský a dalších 9 kardinálů udílí návštěvníkům kaple sv. Volfganga v Hnanicích
o svátcích Letnic, neděli po svátku Těla Kristova, na sv. Volfganga, na sv. Mikuláše odpustky v délce 100 dnů, 1484, 17. 2.);
inv. č. 522, sign. F 17/5, kart. 13 (kardinál Oliver, biskup sabinský a dalších 9 kardinálů, udílí návštěvníkům kaple sv. Volfganga, k níž chová zvláštní úctu převor dominikánského kláštera v Retzu Virgilius, stodenní odpustky na svátky sv. Volfganga, sv. Mikuláše, Nanebevzetí P. Marie, sv. Urbana a svátek posvěcení kaple, 1500, 24.4.); inv. č. 523, sign. F 17/6, kart.
13 (generální vikář olomoucké diecéze a titulární biskup nikopolský Martin svědčí, že uvedeného dne posvětil kostel v obci
Hnanice s těmito oltáři – hlavní všemohoucího Boha, Bohorodičky P. Marie a sv. Vofganga, další oltář sv. Mikuláše, umístěný ve staré kapli připojené ke kostelu, třetí Bl. Panny Marie, čtvrtý oltář sv. Leonarda v nové kapli kostela, pátý oltář
Nejsvětější Trojice, šestý oltář sv. Kateřiny, sedmý oltář sv. Anny, osmý oltář sv. Urbana, devátý oltář sv. Stanislava; současně uděluje odpustky na aniversarium kostela a svátky jednotlivých patronů oltářů, 1510, 3.8.); inv. č. 524, sign. F 24a,
kart. 13 (smlouva mezi Pavlem, opatem louckým a jeho konventem, na straně jedné a Kateřinou, abatyší kláštera v Oslavanech a jejím konventem, konšely a obcí Hnanice, na straně druhé, kterou se urovnává dlouholetý spor o oltář sv. Urbana postavený v novém kostele v Hnanicích, 1494, 17.2.); inv. č. 525, sign. F 24b, kart. 13 (olomoucký biskup Stanislav Turzo
potvrzuje inzerovanou listinu z 12. května 1518, podle níž Tibold, rychtář, další vyjmenovaní a obec Hnanice zakládají se
souhlasem Barbory, abatyše a celého kláštera v Oslavanech oltář sv. Anny v kapli sv. Volfganga a určují na něj plat, 1518,
18.9.); inv. č. 531, sign. F 33, kart. 13 (Zikmund Kohel, opat loucký a jeho konvent slibují na žádost probošta Mikuláše Kosaře z Hradiska, že budou zajišťovat bohoslužby v kostele sv. Leonarda v obci Havraníky, 1609, 10.5.); inv. č. 532, sign. F
34, kart. 13 (spor o duchovní správu na Devíti mlýnech mezi šatovským farářem (z louckého kláštera) a farářem z Retzbachu (z lilienfeldského kláštera) 1641-1650); inv. č. 533, sign. F 35, kart. 13 (Jan Jakub z Beneku ve sv. Juliánu daruje tisíc
zlatých z pohledávky dvoutisíc zlatých, které mu císař vyměřil na mimořádné dani na Moravě, na obnovu kostela sv. Volfganga v Hnanicích, proslulého mnoha zázraky zlomyslně zapáleného švédskými vojáky v roce 1645, orig. s pečetěmi vydavatele, 1655, 21.5.); inv. č. 542, sign. F 45, kart. 13 (potvrzení rychtářů a konšelů obcí Sedlešovice, Starý a Nový Šaldorf,
Oblekovice, Bohumilice, Nesachleby a Tasovice, že obyvatele těchto obcí v roce 1680 slíbili slavit svátek sv. Rocha, 1691);
inv. č. 557, sign. F 59, kart. 13 (stavba oltáře v novém kostele v Šatově, účty za řemeslné práce v kostele v Šatově a Havraníkách, 1722-1724); inv. č. 569, sign. F 72, kart. 13 (přenesení těla poustevníka sv. Severina ze hřbitova sv. Pankráce
v Římě do klášterního kostela v Louce a popis pohřební slavnosti v Louce, 1730-1734); inv. č. 570, sign. F 73, kart. 13 (zřízení hřbitova v Hnanicích a odmítnutí žádosti obce Havraníky o hřbitov; odpor Šatova, 1734-1736); inv. č. 577, sign. F 79,
kart. 14 (revers obce Bohumilice, že na své útraty postaví a bude vydržovat kapli v obci, v níž nebudou slaveny mše, 1752,
27.5.); inv. č. 578, sign. F 80, kart. 14 (olomoucká biskupská konsistoř dovoluje po zjištění tří zázraků, aby socha Bičovaného Krista, přenesená do Dyje Patriciem Meichsnerem, premonstrátem z bavorského Steingadenu, mohla být veřejně
uctívána, 1754, 5.11.); inv. č. 579, sign. F 81, kart. 14 (jednání o povolení postavit a uctívat zázračnou sochu Bičovaného
Krista v Dyji, 1752-1758, jednostránkový seznam zázraků z let 1752-1754, uzdravení pocházeli z obcí v okolí: Dyjákovice,
Znojmo, Šatov, Oleksovičky, Hodonic, Dyjákovičky, dopis Matyáše Stiavy z Olomouce (dat. 28.11.1754); inv. č. 614, sign.
F 119, kart. 15 (účty bratrstva Těla Kristova ve Znojmě, 1640-1680); inv. č. 652, sign. G 7, kart. 17 (potvrzení, že klášter
přijal od Tobiáše Konstantina Pillera, faráře ve sv. Valentinu v Rakousích, 1000 zlatých na stavbu hřbitovní kaple v Louce
a sloužení mší, 1704, 20.9.); inv. č. 678, sign. G 36, kart. 18 (Tomáš Griebler, rychtář v Šatově, odkazuje 200 zlatých na
stavbu martyrologia neboli mučednické kaple se svou hrobkou na hřbitově a na zádušní mše, 1727, 1.7.); inv. č. 725, sign.
H 114, kart. 19 (smlouva, podle níž Baltazar Wullersdorfer z Urbairu prodává za přítomnosti svědků svůj svobodný dvůr
v Dyji Filipovi Le Ducovi za 3650 zlatých, 1629, 17.8.); inv. č. 726, sign. H 115, kart. 19 (smlouva, podle níž praporčík Antonín Gorz ml. z Asteinu prodává Samuelovi Kasslerovi, staršímu města Znojma, svůj svobodný dvůr v Dyji, který leží vedle
svobodného dvora Filiberta La Duca, za 900 tolarů, 1630, 3.4.); inv. č. 743, sign. H 132a, kart. 19 (Benedikt Lachenius,
loucký opat, dává se souhlasem svého konventu svému služebníkovi Eliáši Schüttenhoferovi svobodný dvůr v Suchohrdlech, který byl po smrti jeho předchozího držitele Kryštofa Zetwitze dlouho pustý, 1651, 6.3.); inv. č. 783, sign. H 177, kart.
20 (dohoda louckého kláštera v čele s opatem Norbertem Pleyerem s městem Znojmem o pozemek Marsilien, o nové
loucké hrázní stavbě, o pozemek mezi dvěma mosty u Starého Šaldorfa, o rybné vodě na Dyji od velkého mostu až po
mlýnskou hráz jezuitů, 1671, 7.7.); inv. č. 823, sign. H 215, kart. 22 (Jan Ludvík z Oedtu prodává se souhlasem pozemkové
vrchnosti louckého opata Řehoře Kleina klášteru klarisek ve Znojmě svobodný dvůr v Suchohrdlech za 5000 zlatých, 1690,
18.3.); inv. č. 824, sign. H 216, kart. 23 (klášter Louka kupuje od Evy Kateřiny Vabkové z Mezeříče, roz. z Oedtu, purkrechtní dvůr v Suchohrdlech za 3300 zlatých, 1698, 24.5.); inv. č. 826, sign. H 218, kart. 23 (Schüttenhoferův svobodný dvůr
v Suchohrdlech, 1651-1725); inv. č. 870, sign. H 262, kart. 25 (dohoda louckého kláštera se znojemskou jezuitskou kolejí
o vedení vody do nových rybných sádek u Přímětic, po 1709); inv. č. 1014, sign. K 49, kart. 31 (loucký klášter, jezuitská kolej
STRANA 12
ve Znojmě a město Znojmo činí dohodu k dokončení prozatímní hráze, dokud nebude dokončena hlavní hráz podle smlouvy z roku 1733, která má být stavěna z kvádrového kamene dováženého z Moravského Krumlova nebo Hrubčic, hráz vedla
kolem klášterní zahrady, 1742, 28.11.); inv. č. 1174, sign. N 3, kart. 38 (závěť Jiřího Bernarda Premmera, majitele svobodného dvora v Dobšicích, 1635, 21.1.); inv. č. 1181, sign. N 10, kart. 38 (závěť Eliáše Schüttenhofera na svobodném dvoře
v Suchohrdlech 1666, 12.8.); inv. č. 1185, sign. N 14, kart. 38 (inventář Schüttenhoferovského dvora v Suchohrdlech, 1675).
Fond E 44 Křížovníci Hradiště:
inv. č. 21, sign. I B 2/1a (papež Klement X. zřizuje na žádost věřících místa Hory sv. Hypolita u Znojma u kaple sv.
Antonína Paduánského stejnojmenné bratrstvo a udílí mu příslušné výsady a odpustky, 1673, 11.1. Řím); inv. č. 22, sign. I B
2/1b (olomoucký biskup Karel potvrzuje na žádost probošta křížovníků u sv. Hypolita Tomáše ze Schlessinu listinu papeže
Klementa X. zřizující stejnojmenné bratrstvo u kaple sv. Antonína Paduánského, která byla vystavěna před 11 lety. Biskup
dále potvrzuje stanovy bratrstva opsané v listině, 18. červenec 1673, Kroměříž); inv. č. 54, sign. II E 3/6b (papež Klement
XI. udílí plnomocné odpustky návštěvníkům farního kostela sv. Zikmunda v Popicích v den na svátek sv. Zikmunda a v jiný
den určený ordinářem po dobu 7 let, 1709, 5.12. Řím); inv. č. 109, sign. I B 2/1a, kart. 2 (olomoucký biskup Karel určuje pro
kapli sv. Antonína Paduánského na Hradisku jako odpustkový den svátek sv. Rocha, 1667); inv. č. 110, sign. I B 2/1b, kart.
2. (spisy o bratrstvu sv. Antonína Paduánského 1662, 1673, podle konceptů korespondence byla kaple bratrstva vysvěcena
koncem roku 1661 nebo v roce následujícím, pozván na ni byl rovněž kardinál Harrach); inv. č. 623, sign. VII D 2a, kart. 51
(kostel sv. Antonína Paduánského v Hradišti sv. Hypolita, kostelní účty z let 1772, 1773 a materiály k majetku kostela); inv.
č. 677, sign.VII F 13, kart. 55 (potvrzení Petra Pavla Droblitze o zázračném vyléčení otoku svých nohou v nové studánce,
1735).
Fond E 33 Jezuité Znojmo:
rkp. č. 4, kart. 30 (deník prokurátora 1.6.1678-30.11.1680, 1738); rkp. č. 6, kart. 30 (Jan Miller, výtah z Historie české
jezuitské provincie o dějinách znojemské koleje, pořízený 1723, doplňky do 1772); sign. 13, kart. 6, 7 (Přímětice, Znojmo
1627-1767); sign. 14 K, č. 332, kart. 8 (1728-29 plány přímětických polností); sign. 14 L, č. 333, kart. 8 (1750 katastrální mapa
obce Přímětice, lesa Burgholz, lesa Michalswaldu); sign. 20 K, č. 424, kart. 11 (1636-1736, kult sv. Olympia mučedníka, jehož ostatky se uchovávají v kostele sv. Michala ve Znojmě); sign. 20 O, Bb, č. 428, 437, kart. 12 (1706-1725,1746 – žádosti
znojemské koleje na biskupskou konzistoř, aby kolej směla stavět kříže a různé sochy a světit je); sign. 36 C, č. 599, kart.
22 (1715 – 3 plány části lesa Burgholz, kterou kolej postoupila podle smlouvy z 27. 11. 1715 purkrabímu znojemského hradu
Maxmiliánu Františku Xaveru z Deblína); sign. 36 N, č. 608, kart. 22 (1698-1699, smlouva mezi kolejí a dominikánským
klášterem ohledně hranic mezi psárským údolím, které patřilo dominikánům a jezuitským lesem Burgholzem – hraniční
kameny, duby označené křížem, popis hraničních kamenů, které byly zřízeny roku 1698, na jedné straně kříž, SCZ, 1698,
na druhé straně směrem k Burgholzu SC IHS, kříž, 1698).
Fond G 1 Bočkova sbírka:
sign. 3812 (Leopold Antonín Podstatský z Prusinovic, generální vikář olomouckého biskupství, zřizuje na žádost šatovského faráře Mariana Schultze, premonstráta z kláštera Louka, náboženské bratrstvo Nejsvětějšího Těla Ježíše Krista
při kostele v Šatově, 1770, 25.6.); sign. 12102 (Kateřina, vdova po znojemském měšťanu Martinu Butziczerovi, zakládá
se souhlasem louckého opata a faráře v Šatově na šatovském hřbitově dvě kaple – horní s oltářem sv. Martina a dolní
s oltářem sv. Anny a stanoví rentu 2 duchovní u obou kaplí, 1521).
Fond G 12 Cerroniho sbírka:
sign. I, 32 (Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren, 1807, stručný popis historie obce Dyje a tamního kostela, f. 288-289); sign. I, 33 (Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren, 1807, popis sakrálních
staveb v Hradišti sv. Hypolita (Pöltenberk), f. 96); týž pramen (popis farního kostela sv. Mikuláše ve Znojmě, f. 241-244;
Dominikáni Znojmo – kostel sv. Kříže, f. 245-246); sign. II-67 (perokresbové zachycení (zřejmě) zahrady kostela klarisek ve
Znojmě, cca 18. století); sign. II, 267 (informace o kapli sv. Bernardina ve Znojmě, f. 19-20); sign. II, 79 (nápisy na sochách
v kostele v Příměticích, f. 256).
Fond F 53 Velkostatek Jaroslavice:
kart. č. 48 (Hnanice, budova lokálie 1824-1836), kart. č. 228 (Hnanice, kostelní účty 1750-1840, roční příjmy a výdaje
kostela, pro roky 1832-1835 jsou uvedeny výdaje na polní kapli na Haidbergu, kamenný kříž pod Neumühlbergem a polní
kapli nad Neumühlbergem, ve výdajích za procesí je uvedena křížová cesta a procesí na Letnice); fasc. č. 233 (Šatov,
kostelní účty 1750-1840, opravy na kostele 1774-1788, procesí na běžné církevní svátky – Velikonoce, Letnice, Boží tělo,
1769 uskutečněno 24 procesí do kláštera v Louce); kart. č. 45 (lokálie v Hnanicích 1821-1834, Šatov 1817); kart. č. 46 (Šatov
– bratrstvo Corporis Christi 1782-1804, Šatov – nadace Maria Zeller Procession 1783-1789); kart. č. 47 (Šatov – nadace
Maria Zeller Procession 1795, 1796, Šatov – bratrstvo Corporis Christi 1784-1793, Hnanice – mešní nadace 1795-1833);
kart. č. 50 (Hnanice, cesta 1798, 1803, silnice 1816, 1820, 1829); kart. č. 64 (hraniční spory 1706-1754); kart. č. 66 (hraniční
STRANA 13
spory 1772-1830).
Fond C 14 Odhady moravských panství:
kniha č. 8, 10 a 108 (ocenění majetku panství Jaroslavice 1789-1924); kniha č. 222 (ocenění majetku panství Hrušovany nad Jevišovkou za Maxmiliana hrabětě Hardegg z roku 1837); kniha č. 228 (ocenění majetku panství Louka za
Leopolda Franze rytíře z Liebenbergu z roku 1839); kniha č. 32 (ocenění majetku panství Mikulov za Johanna Karla knížete
z Dietrichsteinu z roku 1810); kniha č. 33 (ocenění majetku panství Mikulov a Pouzdřany za Johanna Karla knížete z Dietrichsteinu z roku 1811); kniha č. 49 (ocenění obory na panství Mikulov, 1811); kniha č. 229 (ocenění majetku panství Mikulov
Franze knížete z Dietrichsteinu, 1838).
Fond D 7 Matrika pozemkového výnosu (1819-1820):
kn. 828, 713, 743, 777, 742, 401 Z, 403 Z, 405 Z, 404 Z, 413 Z, 402 Z, 222 Z, 19 Z, 412 Z, 20 Z, 29 Z, 30 Z, 26 Z, 112 Z,
23 Z, 40 Z, 407 Z, 322 Z, 177 Z, 176 Z
Fond D 8 Vceňovací operáty Stabilního katastru (1841-50):
kn. 328, 1010, 637, 261, 1149, 443, 161, 209, 7, 21, 230, 846, 365
Diecézní archiv Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna:
Fond Biskupská konzistoř Brno:
inv. č. 2681, sign. M 8, kart. 776 (Dyje – zřízení lokálie 1785-1786); inv. č. 7565, sign. M 103, kart. 1 895 (Dyje 18041946); inv. č. 9682, sign. S 217, kart. 2329 (Stanislav Saueršík, kaplan v Dyji 1802-1810); inv. č. 7140, sign. L 25, kart. 1 732
(Znojmo-Louka 1794-1950); inv. č. 1355, sign. L 146, kart. 721 (Znojmo-Louka, odsvěcení bývalého farního kostela sv. Barbory 1786); inv. č. 7140, sign. L 25, kart. 1732 (Znojmo-Louka 1794-1950); inv. č. 9663, sign. S 193, kart. 2328 (Josef Schön,
farář v Louce 1800-1845); inv.č. 6604, sign. K 444, kart. 1669 (Adam Kašpárek, arcikněz a farář v Tasovicích 1841-1895);
inv.č. 8107, sign. N 115, kart. 1981 (Jáchym Nitsch, farář a děkan v Tasovicích, pozůstalost 1825-1881); inv. č. 6334, sign.
K 110, kart. 1646 (Havraníky 1798-1949); inv. č. 9184, sign. R 88, kart. 2150 (Bartoloměj Richter, farář v Dyjákovičkách 18011843); inv. č. 14501, kart. 3150 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch, zvonů apod. 1925-1927); inv. č.
14501, kart. 3151 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch, zvonů apod. 1928-1931); inv. č. 12159, sign. 413,
kart. 2646 (Nadace – Havraníky 1753-1923); inv. č. 5112, sign. G 32, kart. 1369 (Hnanice 1795-1948); inv. č. 5230, sign. G
189, kart. 1460 (přifaření čtyř usedlostí v lokalitě Devíti mlýnů z Mitterretzbachu v Rakousku k Hnanicím 1849-1855); inv. č.
5470, sign. H 137, kart. 1486 (Jakub Hiltscher, kaplan v Hnanicích 1810-1857); inv. č. 1938, sign. G 92, kart. 437 – (dotaz
v Římě o zvláštním obřadu svěcení vody na Tři krále ze studně sv. Wolfganga v Hnanicích 1887-1888); inv. č. 2204, sign.
H 246, kart. 445 (Hnanice, stanovy pohřebního bratrstva sv. Josefa z Arimathie 1872); inv. č. 6318, sign. K 93, kart. 1642
(Konice u Znojma 1840-1949); inv. č. 6016, sign. J 136, kart. 1612 (Ludolf Jestřábek, správce fary v Konicích u Znojma,
o svěcení kříže 1830); inv. č 11723, sign. 24, kart. 704 (1762, 30.4., Cento Celle. Odpustkové breve Klementa XIII. pro
kostel sv. Jakuba v Konici u Znojma); inv. č 11727, sign. 27, kart. 704 (1767, 7.7., Řím. Odpustkové breve Klementa XIII. pro
kostel sv. Jakuba v Konici u Znojma); inv. č. 14501, kart. 3153 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch,
zvonů 1928-1947); inv. č. 14487, kart. 3084 (církevní záležitosti – seznam božích muk, křížů a kaplí 1897); inv. č. 14487, kart.
3084 (církevní záležitosti – soupis mariánských kostelů a kaplí s popsáním jejich historie 1855); inv. č. 3303, sign. B 88,
kart. 945-946 (Přímětice 1788-1949); inv. č. 14487, kart. 3084 (seznam božích muk, křížů a kaplí 1897); inv. č. 14500, kart.
3150 (svěcení křížů 1946-1950); inv. č. 13046, sign. A 39, kart. 824 (vysvěcení znovu postavené kaple ve Starém Šaldorfu
1800); inv. č. 9633, sign. S 162, kart. 2323 (Nový Šaldorf, obnovení kaple 1798); inv. č. 1025, sign. K 39, kart. 715 (Xaver
Kupido, premonstrát z Louky, kaplan v Markvarticích, kaplan v Havraníkách a pak farář v Šatově 1779-1785); inv. č. 9639,
sign. S 170, kart. 2324-2325 (Šatov 1803-1947); inv. č. 14487, kart. 3084 (soupis mariánských kostelů a kaplí s popsáním
jejich historie 1855); inv. č. 6318, sign. K 93, kart. 1642 (Konice u Znojma 1829-1949); inv. č. 6251, sign. K 25, kart. 1631-1632
(křížovníci s Červenou hvězdou, Znojmo-Hradiště sv. Hypolita 1799-1815); inv. č. 14487, kart. 3084 (soupis mariánských
kostelů a kaplí s popsáním jejich historie 1855); inv. č. 11522, sign. Z 104, kart. 2509 (Znojmo, kaple Panny Marie 18221891); inv. č. 11536, sign. Z 125, kart. 2511 –Znojmo, sv. Kříž 1816-1949).
Státní okresní archiv ve Znojmě, pobočka MZA v Brně:
Fond Archiv obce Dobšice 1657-1938 (1945), zn. fondu Dob/I, NAD 129: inv. č. 12 – pamětní kniha obce 1928-1938,
sign. K-I 74; Fond Archiv obce Dyje 1610-1943, zn. fondu D.Mil/I, NAD 158: Místní národní výbor Dyje 1945-1980 (1983),
D.Mil/II, NAD 159, inv. č. 79 – obecní kronika 1950-1981, sign. K-II 841; Fond Archiv městečka Hnanice 1552-1945, zn.
fondu Hn/I, NAD 182: Místní národní výbor Hnanice 1945-1971 (1975), Hn/II, NAD 183, inv. č. 56 – kronika obce 19491951, sign. K-II 834; Fond Archiv obce Konice 1831-1938, zn. fondu Kon/I, NAD 1066: Místní národní výbor Konice (1944)
1945-1980, zn. fondu Kon/II, NAD 324, inv. č. 1 – kronika obce 1976-1978, sign. K-II 863; Fond Archiv obce Kuchařovice
1902-1945(1955), zn. fondu Ku/I, NAD 354: inv. č. 6 – kronika obce 1914-1937, sign. K-I 11; Fond Archiv obce Nový Šaldorf
STRANA 14
1877, zn. fondu NŠ/I, NAD 1401: Místní národní výbor Nový Šaldorf 1945-1976(1979), zn. fondu NŠ/II, NAD 527, inv. č. 21
– kronika obce 1947-1979, sign. K-II 858; Fond Archiv obce Sedlešovice 1883-1938(1944), zn. fondu Sed/I, NAD 651: Místní národní výbor Sedlešovice 1946-1960, zn. fondu Sed/II, NAD 652, inv. č. 26 – kronika obce 1948-1960, sign. K-II 830;
Fond Archiv obce Přímětice 1809-1945(1952), zn. fondu Pří/I, NAD 620: inv. č. 36 – kronika obce 1922-1938, sign. K-I 142;
Fond Archiv městečka Šatov 1373-(1999), Ša/I, NAD 711: inv. č. 25 – katastrální kniha s popisem hranic katastru městečka
1570-1898, inv. č. 36 – kniha pamětí 1518-1699, kniha 12; Fond Archiv města Znojma, oddíl Listiny 1281-1862, AMZ, NAD
870: Ad znojemský hrad, kostel sv. Alžběty, dominikánský klášter s kostelem Povýšení sv. Kříže, jezuité a kostel sv. Michala;
Fond Archiv města Znojma, oddíl Zlomky starých registratur 1454-1850, AMZ, NAD 870: Ad znojemský hrad, dominikánský
klášter s kostelem Povýšení sv. Kříže, jezuité a kostel sv. Michala; Fond Archiv města Znojma, oddíl Stará spisovna do roku
1865, AMZ, NAD 870: dominikánský klášter s kostelem Povýšení sv. Kříže, kostel sv. Alžběty, jezuité a kostel sv. Michala,
kapucínský klášter s kostelem sv. Jana Křtitele; Fond Archiv města Znojma, oddíl Mapy, situační a geometrické plány
(1772) 1749-1938, zn. fondu AMZ, NAD 870: inv. č. 22, sign. AMZ-M/22 – mapa k.ú. Kuchařovice (kolem 1780), inv. č.
23, sign. AMZ-M/23 – mapa k.ú. Kuchařovice (1901), inv. č. 36, sign. AMZ-M/36 – mapa k.ú. Nový Šaldorf (1914), inv. č.
46, sign. AMZ-M/46 – mapa k.ú. Hradiště (dnes Znojmo-Hradiště), inv. č. 47, sign. AMZ-M/47 – mapa města Znojma
(vnitřní město, Horní a Dolní předměstí, Dyjská Ves a Nové Sady) 1824 (1833), inv. č. 52, sign. AMZ-M/52 – mapa města
Znojma (vnitřní město, Horní a Dolní předměstí, Dyjská Ves a Nové Sady), inv. č. 69, sign. AMZ-M/69 – mapa (plán)
města Znojma 1815, inv. č. 70, sign. AMZ-M/70 – mapa (plán) města Znojma 1830, inv. č. 94, sign. AMZ-M/94 – klášter
kapucínů – půdorys kostela, kláštera a zakreslení přilehlé zahrady a sadu bez data, inv. č. 118, sign. AMZ-M/118 – situační
plán kapucínského kláštera a okolí 1882; Fond Hübner, Antonín (1820-1894), zn. fondu Z/HA, NAD 1062: ad historické
poznámky k dějinám obcí od 14.-19. století – Dobšice, Dyje, Suchohrdly u Znojma, Sedlešovice, Šatov, Havraníky, Popice,
Hnanice, dále kostel sv. Michala ve Znojmě, kostel sv. Kříže ve Znojmě, proboštství Hradiště a řád jezuitů ve Znojmě.
Zemský archiv v Olomouci:
Fond Arcibiskupství Olomouc (AO), 1144-1961: inv. č. 681, sign. A, kart. 225 (povolení ke zřizování soukromých kaplí
a sloužení bohoslužeb v nich, 1730-1756), inv. č. 705, sign. A, kart. 232 (svěcení a uctívání ostatků svatých a růženců,
1725-1773), inv. č. 706, sign. A, kart. 232 (konání misií, 1730-1756), inv. č. 1232, sign. Ba 168, kart. 306 (Dyje, rok 1764), inv.
č. 1246, sign. Ba 182, kart. 307 (Havraníky, 1757), inv. č. 1679, sign. Ba 621, kart. 356 (Přímětice, 1602-1629), inv. č. 1810,
sign. Ba 754, kart. 370 (Šatov, 1614-1765), inv. č. 1962, sign. Ba 909, kart. 391 (Znojmo – sv. Mikuláš, 1616-1793 (kaple sv.
Bernarda, 1450)), inv. č. 2042, sign. Bb 60, kart. 421 (jezuitská kolej ve Znojmě, 1626-1693), inv. č. 2055, sign. Bb 73, kart.
425 (kapucíni Znojmo u sv. Jana Křtitele, 1626-1754), inv. č. 2059, sign. Bb 77, kart. 425 (křižovníci s Červenou hvězdou
v Hradišti sv. Hypolita u Znojma – správa komendy, řádová statuta, ustanovování proboštů a velmistrů, fundace pro
komendu, patronátní a prezentační právo na moravských farách, 1628-1759), inv. č. 2109, sign. Bb 127, kart. 442 (premonstrátská kanonie v Louce u Znojma, 1426-1775).
Fond Arcibiskupská konsistoř v Olomouci (ACO), (1202) 1452-1950:
sign. G3, kart. 4863 (stavby, přestavby a opravy filiálních kostelů a kaplí podle far: mj. Znojmo, 1704-1727), sign. G3,
kart. 4841 (stavby, přestavby a opravy filiálních kostelů a kaplí podle far: mj. Hradiště u Znojma, 1708-1724).
Rakouský státní archiv ve Vídni:
Österreichisches Staatsarchiv Wien, Abt. Kriegsarchiv: sign. B IXa 155, Conscription des Markgraffthum Mährens,
Vierter Theil (dobové popisy mapy 1. vojenského mapování – Znojemsko, fol. 544-692).
5.2.5. Předpoklady archivního bádání do konce roku 2015
Studium archivních pramenů bude dokončeno v církevních fondech MZA v Brně (zn. fondů E) a historiografických
fondech MZA v Brně (sbírkách rukopisných zn. fondů G 1-13), předpokládá se také dokončení digitální dokumentace obrazových a mapových pramenů z výše uvedených církevních fondů a především ze Sbírky map a plánů MZA v Brně. Taktéž
bude dokončen archivní průzkum v církevních fondech Zemského archivu v Olomouci.
5.3.Webové zdroje
Pro sběr prostorových informací bylo využíváno množství materiálu většinou přístupných přes webové mapové rozhraní nebo prostřednictvím webové mapové služby (WMS)2. Některé archiválie byly dokoupeny.
2 WMS neboli Web Map Service, v překladu webová mapová služba, je softwarový standard vyvinutý Open Geospatial Consortiem (OGC), který
umožňuje sdílení geografické informace v podobě dlaždicové mapy v internetovém prostředí. Uživatel si vybranou WMS službu může například
zobrazit v tzv. tenkém klientovi, což je online aplikace určená k zobrazování a práci s geografickými daty.
STRANA 15
5.3.1. Přehled a analýza nejčastěji využívaných služeb
a) Určeno k prohlížení přes webové rozhraní
–– Veduty v českých a slovenských archivech [http://veduty.bach.cz/veduty/]: Nejucelenější databáze vedut v českém
prostředí. K dispozici jsou však pouze náhledy v nedostatečném rozlišení.
–– Mollova mapová sbírka [http://mapy.mzk.cz/ostatni-sbirky-v-mzk/schramova-sbirka/veduty/brno/]: Kvalitně naskenovaná sbírka map a vedut sestavená kariérním diplomatem Bernardem Pavlem Mollem v průběhu 18. století.
–– Sbírka obrazů jihomoravského muzea ve Znojmě [http://www.znojmuz.cz/digitalizace/obrazy/obrazy.php]: Ve sbírce se
nachází řada historických pohledů na Znojmo a okolí. Například zachycení některých historických událostí z přelomu
18/19. století na střeleckých terčích. Určeno k prohlížení přes webové rozhraní
–– Ústřední archiv zeměměřictví a katastru [http://archivnimapy.cuzk.cz/]. Nejucelenější sbírka archivních mapových děl
v ČR. Například císařské otisky Stabilního katastru jsou přístupné pouze zde. Mapový portál není uživatelsky příliš
příjemný a slouží spíše jako prostředí k nákupu mapových podkladů.
–– Virtuální mapová sbírka [http://www.chartae-antiquae.cz/]: Výstup projektu NAKI „Kartografické zdroje jako kulturní
dědictví“ se pokouší zpřístupnit veřejnosti pomocí nových postupů digitalizovaná kartografická díla. Vedle vojenských
mapování je zde přístupná také Müllerova mapa Čech a Moravy.
–– Historical map of the Habsburg Empire [http://mapire.eu/en/]: Společný projekt Rakouského státního archivu a maďarské digitalizační společnosti Arcanum. V současnosti nejkvalitněji naskenované a do geodetického prostoru zanesené mapy historických vojenských mapování pokrývající území celé Habsburské monarchie. Ideální pro studium
hraničních oblastí. Zejména mapy prvního vojenského mapování byly v českém prostředí považovány do nedávna za
obtížně interpretovatelné do geografického prostoru.3
–– Stabilní katastr – indikační skici [http://www.mza.cz/indikacniskici/]: Moravským zemským archivem naskenovaný fond
indikačních skic, který je přístupný prostřednictvím webové aplikace, ve které si lze detailně prohlížet spojené listy zobrazující jednotlivé obce. Kvalitní pramen, ovšem zcela chybí podklady pro bývalý soudní okres Mikulov.
b) Určeno pro zobrazení přes tenkého klienta
–– Národní geoportál INSPIRE [http://geoportal.gov.cz/web/guest/wms/]: Mapy zobrazované na tomto geoportále jsou
přístupné externími aplikacemi pomocí WMS služeb. Tyto služby lze tedy aktivně používat v terénu. Například je lze
kombinovat s vlastními daty. Využíváme zejména mapy druhého a třetího vojenského mapování. Nevýhodou je zejména
nižší kvalita detailního zobrazení a nutnost online připojení.
–– Geoportál ČÚZK [http://geoportal.cuzk.cz/]: Geoportál nabízí obdobným způsobem prostřednictvím WMS služeb
odlišnou sadu dat. Využíváme zejména Katastrální mapy, historické a současné ortofotomapy, Základní mapy ČR
1 : 10 000, Státní mapy 1 : 5 000, digitální model území 4 generace.
–– Interní data ArcGIS serveru NPÚ [http://mapy.npu.cz/arcgis/services]: Takto zobrazená data sloužila především
k analýze památkové ochrany objektů zájmu přímo v terénu.
5.4.Krajinný rámec
5.4.1. Charakter krajiny studovaného území, význačné přírodně-krajinné celky a prvky
Přírodně krajinné celky, základní kameny podoby modelového území východní části Znojemska, vytváří příslušná část
Dyjsko-svrateckého úvalu. Vlastní královské město Znojmo leží na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, která zde opouští
Jevišovickou pahorkatinu. Toto rozhraní vytváří jedinečný krajinný rámec. Řeka Dyje a její oboustranné přítoky vytváří hlavní
krajinné linie směřující modelovým územím od západu k východu.
K nejcennějším přírodním a současně význačným krajinotvorným prvkům studované části Znojemska patří bývalé
pastviny. Dodnes se v krajině setkáváme s jejich postupně mizícími ostrůvky, na které je vázána pozoruhodná teplomilná
panonská květena. Je významně obohacená teplomilnými druhy zasahujícími sem od jihu a jihovýchodu, ze svých center
výskytu kolem Středozemního moře případně navazující části Asie. Panonská květena na území jižní Moravy postupně
vyznívá, a tak zde má řada druhů svou severozápadní hranici výskytu. Charakteristickým rysem panonské biogeografické
jednotky jsou černozemě, nejlépe obdělávatelné a nejúrodnější půdy bohaté na humus. Takové půdy jsou po staletí intenzivně využívány lidmi, což se nesmazatelně vtisklo do podoby panonské krajiny.
3 http://www.historicke-cesty.cz/projekt/nova-metodika/ – viz komentář ke studiu kartografických a ikonografických podkladů.
STRANA 16
Vřesoviště
Významným přírodním prvkem studované části Znojemska jsou vřesoviště – stepní travino-bylinná a nízká keříčková
společenstva s vřesem obecným Calluna vulgaris. Představují unikátní typ severopanonské stepi. Pruh Znojemských vřesovišť rozložených jihozápadně od Znojma, v okolí obcí Konice, Popice, Havraníky a Hnanice s přesahem do téměř identické
krajiny dolnorakouského Weinviertlu v okolí města Retz, nemá v panonské oblasti obdoby. Jejich vývoj byl umožněn složitým komplexem podmínek. Významný vliv měla zejména pastva trvající staletí, kyselý žulový podklad s výplněmi vápnité
spraše a velmi teplé a suché klima. Dnes na taková místa upomínají zvláště chráněná území, na kterých se chrání stepní
a vřesovištní vegetace (Kraví hora, Tasovické svahy, Vraní vrch, Načeratický kopec, Kamenná hora u Derflic, Střebovský
kopec, Pustý kopec u Konic).
Lesy
Lesních porostů v území není mnoho, dominují jim akátové lesy. Významně se rozšířily zejména na opuštěné pastviny
a postupně vytlačily původní panonskou vegetaci. Z hlediska historie užívání krajiny se zdají být zajímavé fragmenty acidofilních a teplomilných doubrav. Jedná se o pozůstatky řídkých pastevních lesů pěstovaných z výmladků pařezů, podobně
jako na Mikulovsku (tzv. les nízký). Kromě palivového dříví a pastvy byly takové lesy využívány pro sběr klestí, hrabání listí
a zřejmě i pro získávání kůry na výrobu třísla (obecní lesy v okolí Popic a Tvořihrázský les). Až do druhé poloviny 17. století
neexistovala ostrá hranice mezi lesem a okolní krajinou, často pastvinou, a rozloha lesů byla oproti současnosti mnohem
menší.
5.4.2. Komponované úpravy krajiny
Ve studovaném území neznáme rozsáhlejší komponované úpravy, tj. záměrnou estetickou kultivaci zemědělské krajiny navazující na šlechtickou rezidenci, jak je charakteristické pro území Mikulovsko-Falkensteinska a Lednicko-Valticka.
Přesto byly krajinářské úpravy, vedené dobovou módou a přirozeným estetickým cítěním jejich majitelů, ve studované
oblasti a období v menší míře realizovány a jsou zaznamenány na mapě prvního vojenského mapování z let 1764–1768.
Pozoruhodné je zejména území východně od louckého kláštera, vymezené pravým břehem širokého oblouku řeky Dyje
a mlýnským náhonem, v němž se rozkládá několik lesních celků. Severně položený je členěný podélným a dvěma příčnými
průseky, jižně na něho navazuje rozsáhlá bažantnice protkaná alejemi s typickým barokním hvězdicovým (křížovým) uspořádáním. Jde zjevně o dobové krajinářské úpravy dvou různých typů obor určených k chovu vysoké zvěře (zpravidla daňci,
jeleni) a bažantů.4 Výrazný lesní celek je panský les „Frauerwald“ dotýkající se meandrů Dyje u Dobšic a táhnoucí se podél
pravého břehu až k úpatí Načeratického kopce. Krajinářsky hodnotné je rovněž území severně od Znojma, rozložené mezi
lesem Purkrábka a obcemi Přímětice, Kuchařovice a Suchohrdly. Hluboký les, rozložený při obcích Těšetice a Tvořihráz,
je rozdělen na dvě části tokem Únanovky směřujícím k obci Bantice s kaskádou šesti rybníků, zčásti již mimo studované
území. Další dva rybníky leží o něco jižněji, v Příměticích a Kuchařovicích, na Dobšickém potoku, levostranném přítoku
Dyje, v údolí mezi kopci Gaisberg a Steinbrug, dominantami okolní krajiny. Význačnými dobovými krajinářskými celky zde
nepochybně byly i hospodářské dvory ve volné krajině navazující na intravilán obcí, dosažitelné silnicemi s alejemi okolo
nebo jen cestami.5 Stály zpravidla na pastvinách nebo okrajích lesů. Takovým byl zděný dvůr „Anschauhof“ na jižním okraji
Tvořihrázského lesa nebo pevný uzavřený dvůr, ovčín „Rothen Schafhof“,6 nad obcí Suchohrdly.
4 Rakouský státní archiv ve Vídni, fol. 545 – 568. Vybrané části textu ve volném překladu: „Tok Dyje je od jezu u louckého kláštera až po krytý dřevěný
most u Nesachleb široký, hluboký a má vysoké břehy. Podél nesachlebské bažantnice jsou ale břehy mělké a porostlé křovím. Jezy u louckého
kláštera, Sedlešovic a pod Oblekovicemi napájí široké mlýnské náhony s vysokými zarostlými břehy, na nichž leží čtyři mlýny, přičemž z jezu u Bohumilic se odděluje zvlášť náhon pro bohumilický a zvlášť pro nesachlebský mlýn. Náhony pro šaldorfský a loucký mlýn napájí samostatné jezy.
Důležitý most nad Dyjí a brod či přejezd přes tok řeky leží u Dobšic. Samostatný brod či přejezd mají také mlýny loucký, šaldorfský a bohumilický.
U nesachlebského mlýna je nad řekou krytý dřevěný most, samostatný brod či průjezd do mlýna zde ale není, a musí se jezdit přes bohumilický“.
5 Panské sídlo bylo již v 16. století propojováno s okolní zemědělskou krajinou – především s vrchnostenskými hospodářskými dvory, oborami, bažantnicemi a rybárnami liniemi alejí. Typické pro tuto dobu byly dlouhé aleje dubů, častěji však topolů, lip a jírovců. U drobných sakrálních staveb
ve volné krajině se tradičně vysazovaly duby a lípy, na jižní Moravě, v dosahu Liechtensteinských zdrojů také exotické druhy, například Dřezovec
trojtrnný.
6Bohaté hospodářské dvory v obcích kolem Znojma patřily zjevně mezi typickou komoditu obchodu. Jak dokládají i archivní zprávy. MZA Brno:
fond E 57 Premonstráti Louka, inv. č. 823, sign. H 215, kart. 22 (18.3.1690). Jan Ludvík z Oedtu prodává se souhlasem pozemkové vrchnosti louckého opata Řehoře Kleina klášteru klarisek ve Znojmě svobodný dvůr v Suchohrdlech za 5000 zlatých. Tamtéž, inv. č. 824, sign. H 216, kart. 23
(24.5.1698). Klášter Louka kupuje od Evy Kateřiny Vabkové z Mezeříče, roz. z Oedtu, purkrechtní dvůr v Suchohrdlech za 3300 zlatých. Zajímavý je
též osud svobodného dvora v Suchohrdlech, darovaného v roce 1651 louckým opatem Benediktem Lacheniusem jeho služebníkovi Eliáši Schüttenhoferovi, jenž byl po smrti jeho předchůdce dlouho pustý. Tamtéž: inv. č. 743, sign. H 132a, karton 19 (6.3.1651). V roce 1675 patřily k tomuto dvoru
kromě budov dvora, lisovna a mlýn, dále polnosti, vinohrady, zahrady, dobytek různého typu v celkové hodnotě 1226 zlatých. Tamtéž: inv. č. 826,
sign. H 218, kart. 23 (1675). Ze stejného roku 1675 pochází inventář Schüttenhoferovského dvora. Kromě zemědělské půdy šlo o pastviny, zahrady
s bylinkami, vinice; z dobytka 2 koně, 2 krávy, 3 telata, 1 býk, 3 prasata, 66 starých ovcí, 50 jehňat, 4 husy, 15 slepic, dále zařízení dvora, různé
druhy zrní, v celkové hodnotě 1222 zlatých. Tamtéž: inv. č. 1185, sign. N 10, kart. 38 (1675).
STRANA 17
Vinice, ovocné sady, pole, louky a pastviny
Určující prvek studované části Znojemska tvoří hlavně zemědělská krajina. Vyznačovala se již v období vrcholného
středověku a zejména pak v 16. – 18. století rozvinutým zemědělstvím, především vyspělým obilnářstvím, vinařstvím, ovocnářstvím a zelinářstvím. Vinice obklopovaly Znojmo ze všech stran – sestupovaly po proudu řeky Dyje až k Sedlešovicím
a jihozápadně od města po úpatí Českého masivu směřovaly na Konice, Popice, Havraníky, Hnanice a pokračovaly do
dolnorakouského Weinviertlelu. Vinice dále pokrývaly jihozápadní svahy údolí Gránického potoka, jižní svahy pod Hradištěm a jihozápadní svahy nad údolím levobřežního přítoku Dyje, potoka Lesky. Ostrůvkovitě se vinice objevily i hlouběji
v údolí proti proudu řeky Dyje v území označovaném Devět mlýnů. Věhlas získal především strmý svah vrchu Šobes porostlý
vinicemi. Rozmach pěstování a obchodu s vínem vyvrcholil na Znojemsku začátkem 17. století. Zbývající výrazně menší část
zemědělské půdy tvoří ovocné a zelinářské zahrady, zpravidla za domy, v okolní krajině obcí. Teplé panonské klima zde
umožnilo nejen pěstování autochtonních druhů ovocných dřevin, ale i teplomilných cizokrajných introdukovaných druhů
včetně šlechtěných – například broskvoní, meruněk, ořešáků vlašských, vzácněji i mandloní, fíků, mišpulí a kdouloní.
Jako orná půda byly využívány, prakticky od středověkého ustálení sídel, všechny dostupné rovinaté dobře přístupné
pozemky. Pole byla od sebe oddělena jen hlubší brázdou nebo mezí, která měla zabránit erozi (středověké dělení je patrné
v sousedním Rakousku – např. jižně od oblasti Ječmeniště). Hospodaření bylo extenzivní, živiny byly efektivně využívány.
Svahy a hrany údolí Dyje a obecně místa s mělkým substrátem byla užívána jako pastviny. Pastva a s ní související
jevy, jako je odstraňování nedopasků a vypalování, spoluutvářely ráz zdejší krajiny po staletí. Pastva byla doprovázena
významnou větrnou i vodní erozí a častějšími povodněmi níže po proudu řeky Dyje. S přispěním těchto procesů zde postupně vznikala rozsáhlá a unikátní vřesoviště s množstvím vzácných a ohrožených teplomilných druhů rostlin, které se v tomto
území částečně dochovaly dodnes. Rozsáhlý komplex pastvin s vřesovišti byl situován především na plošině na Kraví hoře
a pokračoval dále na jihozápad, kde kopíroval oddělený a obnažený hřbet mezi údolím Dyje a blízkými obcemi Konice,
Popice, Havraníky a Hnanice a dále pokračoval do přilehlé oblasti Rakouska.
Jako louky, dvakrát ročně kosené, se užívaly pozemky pravidelně zaplavované při jarním tání ledu v okolí Dyje, Jevišovky a dalších menších toků, které se jako orná půda neosvědčily. Do současnosti se tyto louky prakticky nedochovaly,
byly meliorovány a zorněny, zarostly rákosím a dřevinnou vegetací nebo byly přeměněny na rybníky.
Specifické louky byly v okolí vodotečí u obcí Šatov, Dyjákovičky a Vrbovec a dále na jihovýchod. Tam se travní porosty po staletí udržovaly kromě kosení i pastvou hus a dalších hospodářských zvířat (tak jak to známe z jižněji položených
oblastí Panonie). Takové zasolené louky hostily unikátní slanomilnou květenu, jeden z nejohroženějších biotopů České
republiky. Slaniska se tady udržela až do začátku 20. století, kdy si jich povšimli badatelé (např. Tomaschek). Se zánikem
pastvy byla většina těchto biotopů meliorována a zničena.7
Objekty hospodářského charakteru
Mezi specificky významné provozně-technické objekty, jež jsou v širších souvislostech v kulturní krajině zakládány
a významně ekonomicky a hospodářsky využívány patří zejména rybníky, mlýnské náhony a vodní mlýny. Vzhled krajiny studovaného území mezi Znojmem a Mikulovem výrazně změnily již dříve především kaprové rybníky zakládané od 14. století,
hlavně však v 15. a 16. století. V mapě prvního vojenského mapování na území střední části Znojemska jsou dva rybníky
na Dobšickém potoku u Kuchařovic a Těšetic a kaskáda šesti rybníků pak o něco výše, na potoce Únanovka pramenícím
západně od lesa Tvořihráz (Burgholz) a protékajícím lesem směrem k obci Bantice. Rybníky zde poskytly zejména větší
hospodářské zhodnocení zpravidla trvale zamokřených, často bažinatých, nesnadno obdělávatelných území v okolí toků
a současně významně přispěly k tolik potřebné ochraně proti pravidelným záplavám těchto území.
7 Taková místa se ve vlhkých letech prozradí v podobě polních mokřadů s řadou vzácných ohrožených a chráněných druhů obnovujících se zde i po
desítkách let z půdní semenné banky. Krajina si taková místa doposud pamatuje.
STRANA 18
C. ANALYTICKÁ ČÁST
1. ADMINISTRACE PROJEKTU
V druhé polovině roku 2015 se upustilo od pravidelných koordinačních schůzek, kterých se zúčastňovali všichni řešitelé týmu. Místo toho byl připraven harmonogram s jednotlivými cíli, které bylo nutné splnit do konce trvání projektu. Ke
konkrétním cílům se začaly scházet menší řešitelské týmy složené z konkrétních zainteresovaných účastníků a externistů
specialistů. Systém sdílení všech dokumentů prostřednictvím cloudového prostředí Google Disc se velmi osvědčil a je plně
využíván. Stejně jako v minulých letech byla podána žádost o změnu. Žádosti bylo vyhověno. Struktura dotace týkající se
financování projektu byla pro roky 2015 a 2016 upravena. Čerpání dotace je sledováno jak administrátory, tak kmenovými
ekonomickými odděleními jednotlivých účastníků, kteří si nezávisle na sobě vedou dokumentaci podkladů ke všem finančním operacím. Díky této dvojí agendě lze bez problémů odstranit všechny nesrovnalosti. Čerpání dotace je zaznamenáno
k 30. 10. 2015. Viz kapitola D.
2. TERÉNNÍ PRŮZKUM A DOKUMENTACE LOKALIT A OBJEKTŮ V KRAJINĚ
Na základě zkušeností nastřádaných v minulých letech vyvstaly především dva problémy. Nemožnost využívat WMS
služby přímo v terénu, tedy pracovat s online daty z důvodu nedostatečného pokrytí signálem operátorů mobilní sítě
a především absence zgeoreferencovaných map prvního vojenského mapování a map Stabilního katastru. Proto jsme se
rozhodli tyto archivní mapy pro naše území zakoupit a zgeoreferencovat, tedy určit správnou polohu historického záznamu
v geografickém prostoru.
2.1. Georeferencování archivních mapových děl
Georeferencování císařských otisků Stabilního katastru
Pro posun v poznání širší historické skutečnosti projektem zkoumaného území byly zakoupeny mapové podklady pro
62 katastrálních území o celkové rozloze 682, 7 km². Vzhledem k tomu, že rastrový otisk je skenovaná kopie originálu papírové mapy bez jakýchkoliv úprav, bylo nutné před samotným zpracováním rastrovou kresbu upravit. Pro tyto účely a pro samotný proces georeference byl použit software ArcGIS for Desktop 10.2.2. Jako dílčí pracovní verze vzniklo 696 mapových
výřezů ve formátu PNG. Tyto rastry byly transformovány do souřadnicového systému S-JTSK (jednotná trigonometrická síť
kastastrální) pomocí tzv. identických bodů – pro celé zájmové území bylo zadáno přibližně 5 500 bodů. Výsledkem je bezešvá mapa Stabilního katastru pro celé studované území. Takto zgeoreferencovaná území se stala podkladem definování
přesných hranic starých katastralních území.
Georeferencování map prvního vojenského mapování
Na základě nejaktuálnějších poznatků byla zčásti využita kombinace metody tzv. Coonsových plátů a standardních
bodových transformačních postupů.8 Pro adaptaci mapových rastrů jsme využili prostředí Adobe Photoshop, kde jsme
identifikovatelné objekty připravili k transformaci do geografického prostoru a pomocí tzv. klonovacího razítka doplnili
na základě císařských otisků chybějící bílá místa. Takto upravené rastry jsme potom snadno georeferencovali. Vzniklo tak
jedinečné mapové dílo – vlastní interpretace mapy prvního vojenského mapování.
2.2.Analýza archivních pramenů a literatury
Nedílnou součástí přípravy na terénní průzkum bylo studium archivních pramenů. Informace z archivních průzkumů
a rešerší literatury jsou přístupné prostřednictvím Google Disc, se kterým lze pracovat rovněž v mobilních zařízeních nebo
v offline režimu přímo v terénu. Za nejvíce vytěžované informační zdroje považujeme krajanskou německou regionální
literaturu a písemný operát prvního vojenského mapování.
2.3.Terénní výzkum
Vytvoření dvou bezešvých vrstev zpracovaných z mapových rastrových podkladů císařských otisků Stabilního katastru
a prvního vojenského mapování, se kterými lze pracovat v offline režimu, přineslo značný pokrok pro práci v terénu. Nyní
můžeme přímo na místě analyzovat údaje zachycené v archivních mapových dílech, případně je zaměřovat pomocí GNSS
stanice. Ke konci října 2015 bylo zmapováno 85 % území. Do konce kalendářního roku se počítá se zpracováním zbývající
8 Více o metodě: Viz http://mapire.eu/static/publications/1survey_molnar_et_al.pdf.
STRANA 19
části území, případně doplnění nalezených reziduí.
2.4.Zpracování terénních dat
Pořízená data jsou zpracována obdobně jako v létech 2013 a 2014.
a) Fotodokumentace – v terénu jsou fotografie pořizované v bezztrátovém formátu RAW. Tato data jsou zálohována a sdílena v systému NAS. Bezztrátový formát není vhodný pro běžnou práci, proto jsou fotografie upravovány
a transformovány do standardního kompresního formátu JPEG. Poté jsou vybraná reprezentativní data ukládána do Integrovaného informačního systému památkové péče (dále jen IISPP), kde jsou prezentována v aplikaci MIS obohacené
o stávající základní informace. Ke konci října 2015 bylo takto vloženo 2280 fotografií.
b) Vektorové podklady – data zaměřená prostřednictvím GNSS stanice jsou importována do souborové geodatabáze, kde budou dále propojena s neprostorovou tabulkou a vytvoří tak samostatnou skupinu bodových prvků. V rámci
IISPP jsou specifickým lokačním nástrojem Přírůstkovými body doplňovány identifikace souřadnic a takto zpřesňovány
informace o zaměřených objektech.
2.5.Studijní pobyt v Itálii
V ohledu tematického zadání projektu a jeho řešeného badatelského záměru byl plánovaný studijní pobyt v severoitalských poutních lokalitách řešiteli zaměřen na dva specifické badatelské okruhy.
Prvním z nich bylo studium a návštěva tzv. Svatých hor v části Lombardie a Piemontu – zejména v lokalitách Orta,
Varallo a Varese. Tato místa byla vybrána proto, že se jedná o nejstarší křížové cesty v Evropě, které vznikly již koncem
15. století a v roce 1997 byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Architektura jednotlivých center italských
Svatých hor je obecně přijímána jako předobraz realizací dalších poutních míst se silným zaměřením na pašijový cyklus
Ježíše Krista, život Panny Marie, případně některých dalších význačných světců. Křížová cesta v obci Varallo, budovaná od
15. století coby „kopie“ poslední cesty Ježíše Krista v Jeruzalémě, byla pro komparaci doplněna návštěvou dalšího poutního areálu nad obcí Varese, jehož rytina byla řešiteli projektu nalezena ve fondu Ditrichštejnského archivu v Moravském
zemském archivu v Brně. Prohlídka Svaté hory v lokalitě Orta, zaměřená na život sv. Františka z Assisi, pak doplnila cestovní itinerář z důvodu slohově-stylového zaměření zdejších staveb na římský barok. Tento koncept Svatých hor byl posléze
přenesen do zbytku Evropy a jedna z nejstarších křížových cest v České republice byla zbudována kardinálem Františkem
z Ditrichštejna na počátku 17. století právě v Mikulově, po návratu z jeho častých studijních pobytů v Itálii. Mikulovský
„Svatý kopeček“ je možné označit jako mimořádně hodnotné a významné sakrální architektonické dílo, dodnes dochované
v barokní komponované krajině Mikulovska, zkoumané projektem na území jihomoravského pohraničí.
Cílem cesty bylo především badatelské srovnání mikulovské křížové cesty se svými vzory, ale také jejich důkladná
dokumentace pro studijní účely a prezentace pro dílčí workshopy projektu a další předpokládané výstupy. Pro plánovanou
závěrečnou výstavu se rovněž počítá s využitím stereofotografií, vytvořených za pomocí již zakoupeného speciálního stativu, pořízených z navštívených míst v Itálii.
Druhým hlavním cílem byla návštěva tzv. Boromejských ostrovů v Lago Maggiore. Tyto ostrovy byly v celku koncipovány jako barokní paláce obklopené zahradami a rovněž v menší míře sloužily jako předobraz podobných stavebních počinů
nacházejících se na projektem vymezeném území (např. v komponované krajině Mikulovska na ostrově Portz u Sedlece, na
hranici mezi Moravou a Rakouskem, budované od 16. do 19. století). I zde byla pořízena důkladná fotografická dokumentace míst, architektury a přírodního rámce. Získané poznatky budou využity pro badatelské analýzy a srovnání s pozůstatky
barokní architektonické a umělecké tvorby ve sledovaném území jihomoravského pohraničí.
3. ARCHEOLOGIE
Sídelní struktura vymezené oblasti Znojemska neprošla tak dynamickými změnami ve smyslu zániku sídel jako oblast
Jaroslavicka. Jako silný investor zde působil zejména loucký klášter a také město Znojmo. Nesetkáme se zde s tvrzemi
a dalšími sídly šlechty.
3.1. Výzkum zaniklých sídel
V průběhu raného a vrcholného středověku zanikla celá řada sídel splynutím s městem Znojmem (Hosák 1967, 135;
týž 1972, 27-28).
Mezi vsi zaniklé v průběhu 16. stol. počítá V. Nekuda Myslovice, resp. Myslíkovice, které jsou naposledy uváděny
v lánovém rejstříku (Nekuda 1961, 104). Jejich poloha není blíže známa. Hosák (1967) ves nezmiňuje vůbec. V jiné své
práci označuje Nekudovo tvrzení za omyl a považuje název za německé označení Miroslavi (Hosák 1972, 28).
STRANA 20
Druhou zaniklou vsí je Neuänger (u Hosáka 1967, 138 psáno Neuäugen), jejímž zakladatelem bylo město Znojmo
v roce 1584. Ta se nacházela u Sedlešovic, které samy jsou dnes částí Nového Šaldorfu (Nekuda 1961, 134; Hosák 1967,
138). Dále v pramenech již obec zmíněna není. Je tedy otázkou, zdali spíše nesplynula s Novým Šaldorfem, příp. samotným Znojmem.
Zdá se tedy, že s ohledem na působení města Znojma a řád premonstrátů, byla sociální a hospodářská situace
vymezeného regionu mnohem stabilnější a zřejmě se i snáze vyrovnávala s válečnými a dalšími hospodářskými otřesy.
Podařilo se ovšem provést povrchovou prospekci na vytipovaných místech v rámci 2. etapy a to na plochách severně,
západně a jižně od Travního dvora (k. ú. Hevlín). Nejbohatší nálezy poskytla lokalita J od Travního dvora, čímž se podařilo
potvrdit starší záznamy z archivu Archeologické ústavu AV ČR. Zdá se, že i Travní dvůr může být transformovaným reliktem
zaniklé středověké osady. Zařadil by se tak vedle již podobných známých lokalit (Onšov, Hnízdo ad.). Další povrchové
sběry proběhly na místě předpokládané zaniklé vsi Johannesdorf, jejíž poloha byla zjištěna na leteckých snímcích. Bohužel
výsledky nebyly příliš úspěšné a získaný materiál nedovoluje přesněji určit dobu existence vsi.
Opakovaně byla navštívena místa, kde se předpokládají zaniklé osady Nová Ves, Vrbany, Mostkovice, Němčice
a Popovice. Bohužel terénní podmínky neumožňovaly provést povrchovou prospekci.
Kritikou publikované literatury se došlo k závěru, že lokalizace zaniklé vsi Ottenthal (k. ú. Horní Věstonice) je mylná
(Hurt 1950, 96). S pravděpodobností hraničící s jistotou jde pouze o špatnou interpretaci pramenů a záměnu s rakouskou
vsí téhož jména. Správný název lokality, doložené v písemných pramenech (Bistřický 1991, č. 60, 123, 135, ad.; Bretholz
1930, 33) i leteckým snímkováním, je Bohumělice.
Dále byla ze soupisu lokalit ve vymezeném území vypuštěna zaniklá ves Volfenštauden. Nekuda ji ve svém soupisu
lokalizuje na panství Hrušovany n. Jevišovkou. Současně ovšem zmiňuje i lokalitu Vlkovice, kterou situuje na katastr Pravic
(Nekuda 1961, 116). S ohledem na společné hranice těchto dvou katastrů se s největší pravděpodobností jedná o jednu
a tutéž ves. Hosák ve své práci tento omyl již napravil (Hosák 1967, 147). Ovšem ve své další práci je již jmenuje opět
odděleně (Hosák 1972, 24, 26). Pokládám to spíše za nedůslednost autora.
3.2.Výzkum kaple sv. Antonína Paduánského v katastru obce Perná
V rámci prohloubení znalostí jednoho z klíčových objektů zájmu byl proveden archeologický výzkum, jehož cílem bylo
určit přesnou polohu kaple sv. Antonína Paduánského a identifikovat její stavební fáze. Archeologický výzkum probíhal
formou ručně kopané sondáže. Celkem šest sond bylo položeno v místech očekávaných hran objektu, případně v místech, kde bylo záměrem poznat úroveň podlahy. Po odhalení částí objektů byla situace začištěna a následně kresebně
a fotograficky zdokumentována. Polohopisná situace byla zaměřena pomocí GNSS stanice. V některých případech byly
z výkopů sond odebrány nalezené předměty (keramika, fragmenty omítek, fragment sochy). Čtyři sondy byly zaměřeny
na prostorovou lokalizaci kaple, dvě další měly za cíl poznat úroveň podlah ve dvou různě starých stavebních fází kaple.
3.3.Archeologický výzkum lokality Šibeničky v k.ú. Šatov
Na návrší (kóta 283,3 m n. m.) v místě nazývaném Šibeničky v těsné blízkosti moravsko-rakouské hranice byly identifikovány a zkoumány relikty stavebních konstrukcí zděné šibenice, sloužící jako popraviště pro výkon hrdelního práva Šatova. Ve spolupráci s týmem vedeným prof. PhDr. Josefem Ungerem, CSc. zde byl proveden terénní výzkum a dokumentace
dvou torzálně dochovaných pilířů šibenice. Ve zkoumaném území ojediněle dochované pozůstatky středověkého a raně
novověkého popravčího místa, jednoho z nejpůsobivějších prvků předmoderní krajiny, který se ovšem jen nečetně dochoval
a v kontextu naší země ojediněle zkoumal, budou v rámci řešení projektu navrženy na prohlášení za kulturní památku.
4. PRŮZKUM PŘÍRODY A KRAJINY
V rámci stanoveného rozsahu přírodně krajinného průzkumu, dokumentujícího fragmenty přírodních lokalit a dochované objekty zemědělské i komponované činnosti v krajině sledovaného území, probíhá vlastní terénní průzkum krajiny
a sběr základních dat. Tato dílčí identifikace, specifikace a dokumentace členění a rozložení krajinného rámce spočívá
ve sběru dat o útržcích dochovaných lesů a travino-bylinné vegetace a jejich analýzy. Hlavním zdrojem informací se stal
především vlastní terénní výzkum krajiny, archivní prameny a studium literatury.
Obraz části krajiny studovaného období vyvstává postupně, s přispěním nových archivních zpráv, jejich studia a badatelské interpretace. Naznačenou strukturu postupně utvářené kulturní zemědělské krajiny sledovaného území zaznamenala v celistvosti především mapa prvního vojenského mapování Moravy, doprovázená popisem zásadních informací
k jednotlivým katastrům obcí. Přináší informace o dobové podobě krajiny. Týkají se především podoby obou význačných
krajinných celků řešeného území a to údolní nivy Dyje a nížinných pahorkatin Znojemska. Vedle prostého výčtu hospodářPERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015
STRANA 21
ských a sakrálních staveb ve volné krajině, mapy zaznamenávají detaily o propojení obcí cestami, vzdálenosti mezi nimi
převedené na časový úsek pěší chůze, schůdnosti cest vinicemi a úvozy za deště i sucha, význačné vlastnosti toku Dyje,
tj. hloubku, umístění jezů, náhonů, mlýnů, brodů/průjezdů a mostů, krajinné dominanty pahorkatin (odkud se dá velet
a dohlédnout do vzdáleného okolí), zajímavosti vegetace v okolí toků a obcí, jmenují rybníky, vinice, lesy, bažantnice, aleje
aj. Mapa tak spolu s popisem podává v celistvosti reálnou podobu kulturní krajiny druhé poloviny 18. století, s přesností
odpovídající technickým možnostem doby.
4.1. Předpoklad práce do konce roku 2015
Praktický průzkum přírody a krajiny vymezeného území mezi Znojmem a Mikulovem je z 80 % dokončen, jsou připravena nová archivní zadání pro sledované území, nadále probíhá studium a interpretace archivních rešerší k vývoji
zemědělské krajiny a hospodářské činnosti znojemských klášterů. Zbývá především interpretovat řadu detailů vývoje zemědělské krajiny východního Znojemska sledovaného období. Podobně jako Mikulovsko dosud uchovává velké množství
antropogenních zásahů a objektů dokumentujících jednotlivé vývojové etapy krajiny od dob klášterní a městské kolonizace
až po současnost.
5. EKONOMICKO SOCIOLOGICKÝ PRŮZKUM
V letošním roce byly podrobně zpracovány archivní rešerše pro okolí Znojma, které je dominantním politickým a ekonomickým centrem ležícím na klíčové spojnici mezi Vídní a Prahou. Na rozdíl od krajiny Jaroslavicka a Hrušovanska, která
představovala periferii a geograficky ucelenou krajinu bez významných přírodních dominant a politických center, je Znojemsko jistým protipólem, krajinou formovanou dominujícím ekonomickým a kulturním centrem, městem Znojmem. Pro zkoumanou oblast je kromě významného měšťanského vlivu důležitá také vysoká hustota výskytu klášterů, jež byly významnými
hospodářskými jednotkami. Kláštery, jejichž vesnice obklopovaly jako prstenec Znojmo, významně ovlivnily podobu krajiny
nejen dalšími výraznými dominantami (např. fara v Šatově, kostel v Hnanicích, klášter Louka, klášter Hradisko), ale také
hospodářskou činností (vysazování a rozšiřování vinic, budování rybníků, péče o lesní porosty, péče o vodní díla). Dalším
výrazným prvkem lokality jsou vinařská městečka Šatov a Hnanice.
Naplnění zadání projektu získalo v třetím roce jeho trvání nové kontury. Zvláštní pozornost byla věnována ucelenému
pohledu na proměny hospodářského využití krajiny, aby bylo možné podat základní hospodářskou charakteristiku krajiny
v 18. století včetně jejích funkčních specializací (hlavní dělicí linie mezi specializací vedla mezi obcemi více vinařskými
a více obilnářskými), od toho odvozených specifik urbanismu jednotlivých sídel (sklepní uličky, stodolní uličky), rozvoji
jednotlivých hospodářských činností, jejich proměnám či útlumu. Díky záznamům z Josefinského katastru a ze Vceňovacích
operátů máme údaje o bohatství jednotlivých obcí a změnách v hospodářských plochách na přelomu 18. a 19. století.
Změny ve využití půdy pak můžeme sledovat až k dnešku a můžeme tedy relativně přesně popsat proměny krajiny a míru,
v jaké se dnešní podoba krajiny odlišuje od krajiny 18. století. Obecně lze říci, že podíly různých využití půdy (s výjimkou
ubývání mokřadů a luk) zejména v katastrech většiny vinařských a vinařsko-obilnářských obcí se v dnešní době znovu
začínají přibližovat podílům z období 2. poloviny 18. století. Pozornost byla věnována i rybničnímu hospodaření jako jednomu z významných zdrojů kapitálu vlastníka panství, v oblasti Znojemska však relativně málo zastoupenému, a lesnímu
hospodářství.
I ve třetím roce projektu bylo navázáno na rešerše z předchozího období a byly rozšiřovány rešerše zahraniční i domácí literatury, týkající se hospodářských procesů, podílejících se na utváření kulturní krajiny. Při sběru dat sociálně-ekonomického charakteru byly též studovány a dokumentovány ikonografické obrazové materiály.
V průběhu prací byly využity mimo archivních zdrojů také četné zdroje sekundární literatury jako např. články z domácích časopisů Historická geografie, Vinařský obzor, Landscape and Urban Planning a další, pro zasazení obecných
poznatků do kontextu regionálních reálií pak byly důležité zdroje, zaměřené na místní úroveň, např. stará řada Vlastivědy
Moravské, časopis Jižní Morava, Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě, Sborníky Regionálního muzea v Mikulově a další. K problematice kulturní krajiny a jejích ekonomických souvislostí je věnována rovněž řada textů zahraničních,
přinášejících zajímavé podněty např. k ústupu vinařství jako změně spotřebních vzorců (např. Wine Historical Statistics:
A Quantitative Approach to Itsconsumption, Production and Trade (Pinilla, V.), nebo vztahu rozvoje polního hospodářství
a proměn trhu práce (např. Unifying the European Experience: An Economic History of Modern Europe (Broadberry, S.).
Větší pozornost byla věnována alejím, jak jejich zachycení v dobové literatuře (Tartaro-Mastix Moraviae), tak i v literatuře
soudobé (např. The Practice of Avenue Planting in the Seventeenth and Eighteenth Centuries, Coach, S. M.). V letošním
roce byly započaty práce na textech pro závěrečnou publikaci. Při hledání narativu, který by o kulturní krajině uvažoval
komplexně, se ukázala být velmi užitečnou kniha Landscapes in History (Volkman, N. Pregill, P.) či kniha Landscape and
History Since 1500 (Whyte, I.) a texty ze sborníku Theory in Landscape Architecture.
STRANA 22
5.1. Získání a zpracování informací z dostupných vizualizovaných informačních zdrojů
Pro studium proměny krajiny se jako nedocenitelné trvale jeví archivní mapová díla, které ukazují proměny rozsahu
urbánních, hospodářských a jiných ploch. Z hlediska vodních ploch je pro krajinu zkoumané oblasti určující dominantní tok
Dyje. V oblasti se jinak nenacházely velké vodní plochy, jen menší rybníčky v některých obcích. Těchto menších vodních
nádrží se nijak významně nedotklo vysušování velkých rybničních ploch v 19. století a zachovaly si kontinuitu (malé rybníky u Popic, Havraníků či rybník na návsi v Příměticích jsou na mapách prvního, druhého i třetího vojenského mapování,
větší změny se dotkly jen rybníků u Hodonic). Naopak velmi významné změny prodělaly rozlohy vinic, které přibližně od
poloviny 19. století z krajiny ustupují a ani do dnešní doby se nedosáhly původní rozlohy. V některých případech (Šatov,
Hnanice, Popice či Konice) byly dříve vinice dominantním krajinným prvkem obklopujícím sídla z více stran. Rozloha vinic,
luk a mokřadů byla omezována na úkor polí. Oproti Hrušovansku a Jaroslavicku se ve zkoumané oblasti nachází větší
kompaktní plochy lesa, jejichž rozloha dlouhodobě mírně narůstala.
Z archivních map lze vyčíst rovněž změny v rozloze sídel, počet a rozmístění drobných sakrálních památek i utilitárních hospodářských objektů –zejména mlýnů v údolí Dyje, ale také hospodářských dvorů, stodol, sklepů a dalších
významných prvků hospodářské struktury krajiny (sádky, bažantnice apod.). Pozornost byla věnována také rozmístění
komunikací, klíčových komunikačních uzlů a přechodů přes inundační území Dyje, související se základní strukturou cestní
sítě a určující mj. také hlavní směry průchodu vojsk. Starší mapování umožňují identifikovat lokality, které jsou dochovány
z období středověku a které reprezentují starší vrstvy krajiny zachycené na prvním vojenském mapování či v archivních
dokumentech. Zvláště zajímavá je například v tomto ohledu vysoká četnosti drobných sakrálních staveb podél cest do
Hnanic, zakreslená v mapách prvního vojenského mapování a komunikační vazba Hnanic na nedaleké poutní místo Heiliger Stein na rakouské straně hranice.
Z poznámek k prvnímu vojenskému mapování bylo možné určit nejvíce vytížené cesty, spolu s poznámkami ze Vceňovacích operátů o spádových trhových vsí bylo možné nastínit nejvíce využívané dopravní tepny. Všechny mapové informace
byly zpřesněny dostupnými archivními zdroji citované v konstatační části.
5.2.Získání a zpracování informací ekonomického charakteru ze základních archivních katastrálních fondů, uložených v MZA v Brně
Informace hospodářského charakteru se nacházejí v několika základních souhrnných archivních fondech, z nichž
nejdůležitější jsou Josefinský katastr, Matrika výnosu pozemkového, Vceňovací operáty a Stabilní katastr, které současně
se studiem odborné literatury, napomohly výrazně osvětlit ekonomické procesy a změny v krajině. Podávají základní charakteristiku o lidnatosti obcí zkoumaného regionu, o rozloze a využití zemědělské půdy, o výnosech, o plodinách, které
poskytovaly obcím největší část příjmu, především o výnosech vinic v katastrech jednotlivých obcí. V rámci širší prospekce,
studia a výběru archivního materiálu byly také zčásti zkoumány archivy bývalých velkostatků, obcí a farností studovaného
území ve fondech Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu ve Znojmě, Diecézního archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna, Zemského archivu v Opavě, pobočce v Olomouci (podrobněji in: archivní průzkum
na projektu 2015).
5.3.Terénní průzkum, probíhající pod patronátem pracovníků NPÚ, umožňující charakterizovat základní ekonomicko-geografické markanty zkoumaného regionu
Terénní průzkum, probíhající pod patronátem pracovníků NPÚ, umožnil charakterizovat základní ekonomicko-geografické markanty zkoumaného regionu. Navazující workshop s pedagogy a studenty FA VUT v Brně přispěl k syntéze
získaných poznatků a jejich první prezentaci.
V měsících od února do června probíhal terénní průzkum pod patronátem spoluřešitelů z NPÚ, který pomohl konfrontovat poznatky získané z archivních mapových podkladů a dílčích archivních rešerší se současnou situací. Při bádání
v terénu byly identifikovány a dokumentovány dochované památky a další významné hospodářské objekty, zkoumány
změny v krajině a v jejich ekonomicko-hospodářských funkcích. Pro tuto etapu se zvláště významnými ukázaly hospodářské
památky, zejména sklepy a stodoly, které dokládají hospodářskou prosperitu regionu. Akcentovány byly také památky
klášterního hospodářství v regionu.
Červencový workshop ve spolupráci s pracovníky NPÚ, pedagogy a studenty Fakulty architektury VUT v Brně, umožnil setkání všech tří zainteresovaných subjektů a uskutečnění prvního přednáškového bloku, kde byly syntetizovány a konfrontovány první získané poznatky o vzniku a vývoji krajiny Znojemska. Pro potřeby projektu byly uskutečněny průzkumy
lokality na třech okruzích, které více než v minulé etapě akcentovaly mimo vytyčené sakrální objekty právě hospodářské
budovy mlýnů, sýpek a stodol.
STRANA 23
6. PŘÍPRAVA A TVORBA ODBORNÝCH MAP GIS
Za vhodný prostředek pro prostorové zobrazení a komplexní dokumentaci sledovaných jevů na mapě ve vymezeném
území se jeví tvorba geodatabáze spravovaná pomocí geografického systému firmy ESRI používaného v rámci institucionální činnosti NPÚ. Tato geodatabáze má oproti klasickým databázím tu výhodu, že je navázána na geografický prostor,
který je definovaný souřadnicovým systémem, což vytváří prostředí ideální k hledání vztahů dnešní a historické krajiny.
Mapy budou sdíleny prostřednictvím služby ArcGIS online9 a budou dostupné na stránkách projektu. Díky používání
systémů využívaného v rámci NPÚ se ušetří značné množství prostředků, které by se jinak musely investovat do úpravy
a sdílení dat, respektive mapových služeb. Rovněž se tímto prohlubuje kvalifikovanost a odbornost zpracovatelů, kteří své
zkušenosti předávají dále prostřednictvím prezentací na odborných seminářích.
6.1.Příprava vektorových podkladů
Připravovaná souborová geodatabáze bude obsahovat datovou sadu prvků a tabulky, které budou vzájemně propojeny relačními vztahy. V datové sadě se v současnosti nachází tři třídy prvků:10
Bod – bude vycházet z prostorových informací zpracovaných v rámci terénního výzkumu. Fyzické propojení bodu
s neprostorovou tabulkou na základě identické hodnoty přiřazené jak k bodu, tak k tabulce nám umožní kartograficky
zobrazit jedinečným symbolem jednak typ objektu zájmu (typologie vymezena na základě lexikologické analýzy shromážděných dat) a dále jeho časové zařazení. Navržené symboly (kartografické znaky) budou koherentní s grafickou úpravou
celého projektu.
Linie – Příprava této třídy prvků vycházela zejména z informací čerpaných z metodické příručky „Moderní metody
identifikace a popisu historických cest“11 s akcentací sledovaného časového období. K zpřesnění prostorových informací
jsme využili zejména archivní mapové a písemné prameny a regionální literaturu. Na základě tohoto průzkumu jsme z velkého množství komunikací definovali tři kategorie objektu zájmu:
a) komunikace nadregionálního významu – jedná se o tzv. Císařské silnice,
b) komunikace regionálního významu,
c) poutní cesty – komunikace vedoucí k poutním místům, jak ve sledovaném území, tak v příhraničí Dolního Rakouska.12
Za nejvhodnější metodu tvorby linií jsme zvolili vektorizaci na základě rastrových podkladů císařských otisků Stabilního katastru, případně map prvního vojenského mapování.
Plocha – požadované prostorové prvky jsme získali zvektorizováním hranic katastrálních území z let 1824 – 1830 na
základě rastrových podkladů map Stabilního katastru. Jedná se o nejstarší v mapě systematicky zachycený pramen vhodný zejména ke studiu hospodářských dějin. Polygony13 se poté propojily s neprostorovou tabulkou obsahující údaje z Matrik pozemkového výnosu.14 Tímto způsobem se získala možnost vizuálního zachycení progresivity hospodářského vývoje.
Dynamiku vývoje krajiny zachycují především výše jmenované Matriky pozemkového výnosu, neboť přináší komparativní
údaje od druhé poloviny 18. století do první poloviny 19. století., tj. z doby, která se kryje s třetí fází procesu zeselštění
vinohradnictví a vinařství (vinice opouštějí systém uzavřených „hor“ a pronikají do široké krajiny, právě na konci této fáze
dosáhly svého maxima na jižní Moravě). Matriky pozemkového výnosu a Vceňovací operáty vypovídají také o poměrech
využití hospodářské půdy (pole, louky, pastviny, vinice, lesy) a podávají tak zemědělskou charakteristiku obcí. Vceňovací
opetráty Stabilního katastru zachycují i kulturní fenomény spjaté s půdou. Lze na nich analyzovat mj. právní statut pozemkové držby (v jednotlivých obcích rozdílný poměr právně-hospodářských kategorií: dominikál, rustikál, svobodné pozemky).
Navíc přehledně přináší data o rozměrech rustikálních pozemků a tím pádem o členění zemědělské krajiny. Z rozboru dat
tohoto pramene lze také sestavit přehled pěstovaných odrůd révy vinné. Co se týče rostliny typické pro jižní Moravu – révy,
lze na základě přehledu výnosů analyzovat a mapově zachytit bonitu vinic v polovině 19. století.
6.2.Příprava rastrových vrstev
Vedle připravovaných vektorových vrstev budou mapy publikovány také s rastrovými podklady. V navrhovaném mapovém projektu budou využity zejména mapy pokrývající svým rozsahem minimálně bádaná území, která jsou dostupná na
internetu prostřednictvím webových mapových služeb (WMS). Jsou preferovány služby spíše nadnárodního charakteru,
9 Více o službě: Vorlová, S.: ArcGIS a jeho využítí (nejen) při výuce ArcRevue 4/2014, s. 19 – 23.
10Terminologie obvykle využívaná v prostředí GIS (anglicky „feature“).
11Martínek, J. a kol. Moderní metody identifikace a popisu historických cest. Metodická příručka. Brno 2013.
12Více například: http://gistralik.muni.cz/data/03_barokni_poutnictvi.pdf
13V prostředí GIS myšlená nepravidelná plocha vymezená propojením určitého počtu bodů.
14Viz výše na straně stránka 14 v oddíle 5.2.4.
STRANA 24
aby se lépe pokryl také hraniční prostor. Po prvotních analýzách se předpokládá využití těchto služeb:
–– World Imagery
–– World Topografic Map
–– Mapy druhého vojenského mapování
–– Mapy třetího vojenského mapování
V přípravné fázi je rovněž publikování zgeoreferencovaných map císařských otisků Stabilního katastru a map prvního
vojenského mapování prostřednictvím ArcGIS serveru NPÚ jako WMS služby. Takto vytvořené bezešvé vrstvy mohou být
dále interpretovány nad digitálním reliéfem krajiny vytvořeném na základě interpolace vrstevnic. V této věci se již experimentuje.
6.3.Publikování a prezentace dat
Jedním z hlavních cílů celého projektu je prezentace zpracovaných dat široké i odborné veřejnosti. Za ideální platformu uspokojující co nejširší spektrum uživatelů bylo zvoleno publikování webových map prostřednictvím služeb ArcGIS
online. Velkou výhodou je využití (jinak placeného) účtu pro organizace (účet NPÚ), který poskytuje komplexnější nabídku
služeb. Díky této možnosti mohou být vstupní data převedena do internetového prostředí do tzv. balíčku služeb (feature
service). Výhodou takto publikovaných online dat je především jejich snadná aktualizace buď přímo v prostředí ArcGIS
online nebo přes tzv. tlustého klienta, tedy ArcGIS desktop. Pro umístění webové mapové aplikace přímo na stránkách
projektu bude využita aplikace Web AppBuilder, která umožňuje sestavit vlastní mapovou aplikaci s vlastními zvolenými
nástroji pro práci s daty. Takto vytvořenou aplikaci si uživatel bude moci prohlížet nejen prostřednictvím webových stránek,
ale díky využití tzv. responzivního designu v jakémkoliv mobilním zařízení.15
6.4.Účast na odborných školení
V letošním roce se účast na třídenním školení firmy Arcdata, jež nabízí oficiální autorizovaná školení softwarových
produktů firmy Esri, ukázala jako velmi užitečná. V rámci kurzu byl získán celkový přehled o možnostech analýzy dat v systému ArcGIS for Desktop. Seznámili jsme se s obecným postupem analýzy, který začíná formulací otázky, která má být
zodpovězena a sestavením kritérií, která je třeba zohlednit při hledání odpovědi. Zejména pro finální část projektu důležitá
část byla zaměřena na postup, jak na základě této otázky a kritérií připravit data pro analýzu, vybraní vhodných nástrojů
a sestavení principu zpracování.
7. WWW STRÁNKY S KATALOGEM OBJEKTŮ
7.1. Příprava aplikace a podkladů pro vytváření databáze objektů
Dříve navržená struktura dat u objektů byla rozšířena a upřesněna s ohledem na požadavky zadavatele a optimální
uložení dat v databázi. Byla specifikována taxonometrie pro jednotlivá významová pole v evidenci objektů v barokní krajině jihomoravského pohraničí.
7.2.Zpracování dat
Data z tabulek na sdíleném úložišti Google Disc byla připravena do formy vhodné pro načtení do databáze vlastní
webové aplikace. Byly specifikovány sloupce z tabulky, které povinně musí obsahovat povolený text a sloupce, které nemusí být povinně vyplněné. Byly rovněž určeny sloupce, jejichž obsah musí splňovat taxonometrické požadavky.
7.3.Vlastní převod dat
Pro automatický převod dat byl navržen jednoúčelový program, který kontroluje obsah sloupců v jednotlivých řádcích
a některé sloupce doplňuje podle taxonomických pravidel. Neplatné a chybně vyplněné řádky nejsou uloženy do databáze. Program vypíše protokol, podle něhož lze špatně vyplněné řádky z Google Disku opravit a doplnit.
7.4.Propojení mapové části s evidencí památkových objektů
Způsob propojení mapy publikované prostřednictvím ArcGIS Serveru s evidencí obsažené ve webové aplikaci bude
prostřednictvím odkazu obsahujícího buď číslo IDOB_PG nebo Prir_Cis, přidělené danému objektu.
15Více o aplikaci: Jankovský, Z.: Web AppBuilder for ArcGIS. ArcRevue 4/2014, s. 16 – 18.
STRANA 25
8. USPOŘÁDÁNÍ WORKSHOPU (FA VUT)
V roce 2015 byly uspořádány tři workshopy: v letním semestru druhý workshop pro zájmové území Jaroslavicka a třetí
pro zájmové území Mikulovska (nad rámec projektu), v zimním semestru pro zájmové území Znojemska.
Všechny workshopy vycházely z metodiky určené v prvním roce trvání projektu a byly rozděleny do tří fází: terénní
průzkum (pouze Znojemsko) a analýzy, příprava návrhů a tvorba modelů. Workshopy v letním semestru těžily z terénních
průzkumů provedených v dosavadním průběhu projektu a pro návrhovou část byly zvoleny lokality historického brodu mezi
Slupí a Valtrovicemi a dvou zrušených kaplí sv. Rocha nad Dolními Dunajovicemi a sv. Antonína Paduánského nad Pernou.
Do metodiky vedení workshopů byla začleněna tematika ochrany památek (vedle běžné výuky na FA VUT zabývající
se památkovou péčí). Navíc se studenti zúčastnili odborně vedeného archeologického výzkumu na kapli sv. Antonína
Paduánského nad Pernou.
Mimo workshopy byla do výzkumu v letním semestru tematicky zařazena diplomová práce (obnova vodního mlýna
v Tasovicích) a výuka v rámci předmětu Základy architektonického navrhování. V zimním semestru se studenti druhého
ročníku věnovali strategii obnovy Anenského dvora mezi Hevlínem a Laa an der Thaya.
8.1.Fáze terénního průzkumu (Znojemsko)
Smyslem terénního průzkumu bylo znovunalezení a obnova hodnot barokní kulturní krajiny Znojemska. Přímo na
místě se studenti za odborného vedení vydali po stopách původních barokních cest a pokusili se rozkrýt principy původní
kulturní krajiny. Mezi hlavní okruhy, zkoumané přímo v plenéru, patřily: téma kompozice, prostoru a měřítka lidských zásahů
v barokní krajině.
V první části workshopu se studenti vydali po místech, která byla v období baroka určující. Část cest se dochovala,
část již dnes neexistuje. S pomocí archivních mapových děl z období prvního vojenského mapování se studenti pokusili
rozklíčovat důležité momenty, které mohl v krajině vnímat barokní člověk.
Na základě porovnání původního a současného stavu se studenti pokusili vytyčit krajinné prvky, které by měly být
zachovány, obnoveny či nově zbudovány, aby vznikla nová, funkční síť, vycházející z povahy místa.
Cílem bylo nalezení místa a tématu, které studenti rozpracovali v dalších fázích.
Výzkum přímo v terénu doplnily večerní tematické přednášky – znojemská kulturní krajina, historie Znojma, památková péče apod.
8.2.Fáze přípravy návrhů – metodický postup
V roce 2015 byla metodika návrhové části vedena s důrazem na topologické vlastnosti zkoumaných míst. Konkrétně
se jednalo o uvědomění si prostorových kvalit zájmového území se snahou o vnímání krajiny jako sítě trojrozměrných objektů, které se navzájem ovlivňují. Tento přístup se snaží o nalezení novodobé interpretace tématu kompozice barokní kulturní
krajiny. Jednotlivé projekty byly vedeny s ohledem na určitou konkrétní prostorovou konfiguraci, ve které se nově navrhovaný architektonický zásah nachází. Při rozlišování jednotlivých (pre)geometrických momentů jsme vycházeli z tezí Michala
Kohouta (Michal Kohout: Tvorba a vnímání míst, Zlatý řez 36, s. 68-75), ve kterých popisuje typologii místa a definuje
následující typy: místo, cesta, obvod, síť, solitér, řada, pole, rastr. Studenti byli vždy na začátku práce s těmito teoretickými
východisky seznámeni a následně svůj projekt formovali dle výše zmiňovaných prostorových typů.
Zvláštní ohled při vedení studentských prací byl kladen na historické hodnoty v návrhových lokalitách, včetně metodiky práce s případnými památkově chráněnými objekty v těchto lokalitách. Tato část je vedena spoluřešiteli projektu z NPÚ
ÚOP v Brně, především Mgr. Alešem Homolou a Mgr. Petrem Czajkowskim.
Příběh dvou kaplí – zadání pro 3. ročník bakalářského studijního programu (letní semestr)
Kaple sv. Antonína Paduánského v Perné. Kaple sv. Rocha na Liščím kopci (Rochusbergu) nad Dolními Dunajovicemi.
Připomínka poutních míst i poutě samotné.
Úkol č. 1 – analýza místa (společně): Zadané lokality nejprve analyzujte z hlediska jejich pozice v rámci širšího
kontextu Mikulovska. Mezi zkoumané oblasti patří: historie, turistika, doprava, voda a zeleň, půda, prostorové aspekty,
limity území.
Úkol č. 2 – novodobá intervence (samostatně): Důraz bude kladen na nalezení adekvátní formy odrážející prvky
tradiční barokní drobné architektury a současné architektonické tvorby. Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních
zdrojů materiálů i energie. Jděte za hranice tradiční typologie, hledejte nové formy pro přechodné pobývání v krajině (noclehárny, útulny, poutní místa, lázně, poustevny, pozorovatelny, studia pro umělce, observatoře…). Pohybujte se na pomezí
land-artu, sochařské tvorby a architektury. Respektujte, že zadané lokality se nacházejí v chráněných územích (CHKO
STRANA 26
Pálava, NPP Dunajovické kopce) a že ruiny kaple sv. Antonína Paduánského a sv. Pankráce v Perné jsou nemovitou kulturní
památkou.
Mosty – zadání pro 1. ročník magisterského studijního programu (letní semestr)
Obec Valtrovice leží 4 km severně od Jaroslavic, nedaleko řeky Dyje. Z Valtrovic vedla silnice do Slupi, a to až do roku
1853, kdy v květnu zničila most povodeň. Dnes se přibližně v těchto místech nachází nádherný brod.
Úkol č. 1 – analýza místa (společně): Zadané lokality nejprve analyzujte z hlediska jeho pozice v rámci širšího kontextu Jaroslavicka. Mezi zkoumané oblasti patří: historie, turistika, doprava, voda a zátopová území, zeleň, půda, prostorové aspekty. V rámci analýz vyhledejte referenční příklady zvažovaného objektu s důrazem na funkční i konstrukční řešení.
Úkol č. 2 – novodobá intervence (samostatně): Zvažte objekt, který překoná/přemostí/zpřístupní tok Dyje v této
lokalitě. Důraz bude kladen na technické/konstrukční řešení.
Devět mlýnů – zadání pro 4. ročník bakalářského studijního programu (zimní semestr)
Původně hospodářská lokalita, poté výletní cíl, země nikoho a dnes národní park. Pokus o vyrovnání se s překotným
vývojem lokality Devíti mlýnů na řece Dyji v NP Podyjí a navrácení života do daného místa.
Úkol č. 1 – analýza místa (společně): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmového místa. Zaměřte
se na tyto oblasti: historii, památkově chráněné objekty, dopravu, prostorové aspekty a topografii místa, vodu a zeleň,
limity území, turistiku.
Úkol č. 2 – nalezení funkce, reference, mikrourbanismus místa (samostatně): V návaznosti na výsledky analýz
definujte vhodnou funkční i prostorovou formu, která by novým, živoucím způsobem, připomínala historii místa. Zvolený
koncept rozpracujte na úrovni vzájemných vztahů místa.
Úkol č. 3 – intervence / doplnění místa (samostatně): Při práci s fragmenty dochovaných objektů se nechte inspirovat tvůrčími principy původních stavebních konceptů i krajinou samotnou. Respektujte památkově chráněné objekty
i ostatní historicky cenné fragmenty původních stavebních objektů. Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních
zdrojů materiálů i energie. Jděte za hranice tradiční typologie. Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a architektury. Očekáváme koncepční uvažování.
Hranice – zadání pro 3. a 4. ročník bakalářského studijního programu (zimní semestr)
Ve specifické krajině mezi jihomoravskými obcemi Šatov, Hnánice a Havraníky je přítomnost dějinného vývoje cítit ve
fyzické formě. Blízkost státní hranice vyvolala stavbu opevnění nejdříve proti vnějšímu a posléze vnitřnímu nepříteli. Téma
hranice, národní identity a (sebe)vymezení je v dnešní době nadmíru aktuální. Lze téma hranic řešit v měřítku urbanismu
či je to spíše otázka pro sociology? Je hranice politický pojem nebo fyzickou bariérou? Je hranice místem určitého sdílení
či zhmotněním našich strachů?
Úkol č. 1 – analýza místa (společně): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmového místa. Zaměřte
se na tyto oblasti: historii, památkově chráněné objekty, dopravu, prostorové aspekty a topografii místa, vodu a zeleň,
půdu a zemědělství, limity území, turistiku.
Úkol č. 2 – řešení vzájemných vazeb / konkrétní drobná intervence (smíšené skupiny 3. a 4. ročníku): V každé
skupině bude zadání řešeno jak na úrovni na úrovni vzájemných územních vazeb (urbanismu) – studenty 3. ročníku, tak na
úrovni jednotlivých drobných krajinných zásahů – studenty 4. ročníku. Při práci na zadání se nechte inspirovat především
fragmenty původní kulturní krajiny a jejich vztahem k hranici, můžete se inspirovat i novějšími krajinnými zásahy. Při práci
respektujte nepopiratelné kvality krajiny v zadané lokalitě, veškerá chráněná krajinná území i veškeré památkově chráněné
objekty. Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie. Jděte za hranice tradiční typologie.
Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a architektury. Očekáváme koncepční uvažování.
Dům ve stodole – zadání pro 2. ročník bakalářského studijního programu (zimní semestr)
Na okraji Popic u Znojma se nachází jedinečná urbanistická situace: stodolní ulice. Měřítko zástavby, uspořádání,
vzájemná blízkost objektů a jejich vztah k okolí (obec vs. volná krajina) vytvářejí místo s neopakovatelnou atmosférou.
Nalezněte nové využití pro toto místo a pokuste se jej upravit pro určitou formu bydlení (přechodné či trvalé). Studenti
budou společně tvořit scénář možného využití a samostatně vypracují vlastní návrh adaptace.
Úkol č. 1 – analýza obce a okolí, nalezení funkce, reference, mikrourbanismus místa (práce ve skupině – 3
studenti): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmové obce. Zaměřte se na tyto oblasti: historii, památkově
chráněné objekty, formu zástavby, dopravu, demografii, funkční využití, prostorové aspekty, vodu a zeleň, půdu a zemědělství, limity území, turistiku. Pokuste se definovat potenciálního klienta a tomu přiměřenou funkční náplň. Své úvahy
doplňte referenčními příklady. V návaznosti na definovanou funkční náplň upravte širší okolí zkoumaného místa. Určete
STRANA 27
plochy pro veřejnost, poloveřejná místa a privátní plochy.
Úkol č. 2 – konverze vybrané stodoly (samostatně): Stodoly v Popicích dnes postupně ztrácejí svoji původní funkci.
Lze do objektu stodoly „vložit dům“? Nebo lépe – jakým způsobem lze stodolu obývat při respektování současných standardů na bydlení? Očekávána je tvorbu s respektem k místu, tradici a původním technologiím.
8.3.Fáze realizace modelů
Poslední fáze workshopu je realizace modelů vybraných návrhů. Důraz je kladen na měřítko modelu a kvalitu jeho
provedení. Je požadován jednotný vizuální styl všech modelů.
STRANA 28
D. NÁVRHOVÁ ČÁST
1. TERÉNNÍ PRŮZKUM A DOKUMENTACE LOKALIT A OBJEKTŮ V KRAJINĚ
1.1. Zpracování podkladů pro Katalog objektů zájmu
Z dosavadního průzkumu terénu vyplynula potřeba sledovat více objektů zájmu než bylo uvedeno v zadání projektu.
Veškeré sledované jevy původně vedené v dílčích pracovních tabulkách jsou nově koncentrovány do jedné soupisové
tabulky, která bude sloužit jako základ webové prezentace pro katalog objektů a budou využity v námi připravovaných
odborných mapách. Výčet sledovaných jevů byl rozšířen na tyto skupiny: drobná sakrální architektura, objekty hospodářského charakteru, krajinotvorné prvky přírodního charakteru, archeologické lokality (oblasti zaniklých středověkých a raně
novověkých sídel, objektů a jiných krajinných zásahů), historickou cestní síť, poutní místa, místa exekucí, tak aby byl lépe
postižen vývoj krajiny a (v neposlední řadě) i současných návrhů studentů FA VUT. Každý ze sledovaných objektů zájmu
má lokalizaci v geografickém prostoru, popis a pokud to charakter objektu dovoluje, je podroben analýze z hlediska zachycení objektu v archivních mapových dílech, dále jsou doplněny informace z archivních rešerší a soupis literatury. Ke
konci října 2015 bylo zpracováno přibližně 70% území. Vzhledem k pokročilým pracím na webovém katalogu se přechází
k transformaci tabulky do databázového prostředí. Reprezentativní vzorek dat již umožnil lexikální analýzu dat, která optimalizuje skupiny sledovaných objektů zájmu takovým způsobem, aby mohly být podrobeny dalším analýzám v prostředí
GIS a umožnily intuitivní vyhledávání ve webovém katalogu objektů, který bude v rámci webového rozhraní přístupný na
stránkách http://www.baroknikrajinou.cz/. Veřejnosti se tak do rukou dostane jedinečná znalostní báze využitelná jak
v odborných kruzích, tak mezi laiky.
1.2.Zpřesňování informací v rámci statutární činnosti NPÚ
V rámci databáze Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP) je doplňována řada informací
k velkému množství chráněných objektů (např. zpřesňování lokalizace na základě měření GNSS stanicí, správné časového
zařazení, identifikace a lokalizace původního umístění, zařazení na seznam nejohroženějších památek). V rámci prospekce
krajiny jsou nejkvalitnější díla, která nejsou kulturní památkou, nově navrhována na zápis do ÚSKP. V rámci územně –
analytických podkladů jsou doplňovány informace ke sledovaným krajinným prvkům. Na základě jejich vyhodnocení může
dojít k podrobnější analýze území a případnému návrhu krajinné památkové zóny dle připravovaných metodik.
1.3. Prezentace výsledků na odborných konferencích
Mgr. Petr Czajkowski a Mgr. Karel Sklenář se ve dnech 6. – 8. 10. 2015 zúčastnili mezinárodního Odborno-metodického dňa v Červenom Kláštere na Slovensku, kde přednesli příspěvky s názvem „Proměna dominant podél cestní sítě:
Drobná sakrální architektura Mikulovska a Drnholecka“ a „Drobná sakrální architektura Jižní Moravy s pohledu GIS“. Obsahy příspěvku vycházely z nabytých zjištění a prací na projektu, přičemž první zmíněný příspěvek prezentoval interpretaci
historické kontextuální situace vytyčeného tématu v průběhu 16. až 19. století a druhý se zaměřil spíše na praktické využití
archivních mapových děl v rámci lokalizace drobné sakrální architektury. Oba příspěvky budou publikovány ve sborníku
z konference, který vyjde v roce 2016. Druhá přednáška zazní ještě v rámci akce Den GIS 2015: České kulturní dědictví
v GIS 18. listopadu v Praze.
2. PRŮZKUM PŘÍRODY A KRAJINY
Výzkum se kromě lokalit tradičně vnímaných jako významná místa pro biodiverzitu a zároveň v sobě nesoucích informaci o někdejším užívání (tedy významném vlivu člověka, např. vřesoviště, různé typy suchých trávníků a bývalé pastevní
lesy) věnoval i méně známému fenoménu, slaniskům. O takových místech máme na Znojemsku historickou evidenci díky
badatelům, kteří je zachytili ještě v době jejich existence (TOMASCHEK 1933, DRLÍK et al. 2005). V krajině Znojemska se
taková místa dochovala jen ve fragmentech. Často podlehla melioracím, zavezení, zalesnění nebo jinak zanikla. V některých případech je však možné je v krajině stále najít. Ukazují se zejména v letech bohatých na srážky v podobě polních
mokřadů (druhy zde rostoucí dovedou v semenné bance přežívat i desítky let a čekat na vhodné podmínky). Subhalofytní
druhy zde rostoucí prozrazují důležitost lokalit pro biodiverzitu v zemědělské krajině (řada druhů je chráněných zákonem,
mají zde severozápadní hranici rozšíření, nebo byly dokonce již považované za vyhynulé), ale také dokládají propojení
lokalit s člověkem. Bez pastvy tato místa rychle zanikají (čehož jsme nyní svědky). S jistotou lze říci, že slaniska bez narušování svého krytu (např. pastvou zvířat) postupně zanikají. Téměř s jistotou tak můžeme říci, že tato místa byla po stovky
STRANA 29
let obhospodařována, tak jak to známe z Maďarska nebo dalších částí Panonie.
Polní mokřady byly dohledány na základě badatelských podkladů a ortofotomap v terénu a následně posloužily pro
vytvoření vektorové bodové vrstvy (digitalizováno v prostředí ArcGIS Desktop verze 9.3; NĚMEC et al. 2014). Vrstva míst
výskytu polních mokřadů poslouží k dalším analýzám krajiny v následujícím období projektu. Zejména bude na konkrétních
případech rekonstruováno užívání krajiny s využitím archivních zdrojů.
3. EKONOMICKO SOCIOLOGICKÝ PRŮZKUM
3.1. Míra zachování starší podoby krajiny ve zkoumané lokalitě
V třetím roce projektu bylo řešení cílů, tedy analýzy krajinotvorných hospodářských procesů, zahájeno dalšími rešeršemi literatury, která definuje kulturní krajinu a její hospodářské vazby. Specifikem území kolem Znojma je údolí řeky Dyje,
které pod Znojmem opouští hluboké a úzké údolí, které dalo vzniknout navazující industrii četných mlýnů, aby vstoupilo do
roviny, kde v minulosti utvářelo pás mokřadů a luk. Nepřístupné údolí Dyje také ovlivnilo cestní síť, která se vyhýbá údolí
Dyje a je formována dominantní nadregionální komunikací Praha-Vídeň, dále pak cestou na Brno.
Zejména obce a městečka na jih od Znojma byly v minulosti zaměřeny primárně na vinařství; porovnáním výměr vinic
v katastru můžeme říci, že i když oblast zůstala dominantně vinařská, centra vinařství se k dnešku pozměnila. Šatov, který
byl na mapách prvního vojenského mapování zcela obklopen vinicemi, a který měl ještě v roce 1845 ¼ katastru pokrytou
vinicemi, má nyní plochu vinic 4,5krát menší. Dříve dominantní vinařské městečko, nejbohatší mezi obcemi v oblasti, je tak
dnes vsazeno mezi pole. Opačný trend můžeme vidět u obce Hnanice, kde rozloha vinic oproti roku 1845 vzrostla více než
dvojnásobně. Stabilní podíl vinic v katastru si udrželi Konice a Havraníky. Změny ploch vinic v oblasti tedy vykazují značnou dynamiku, rozloha vinic v krajině je lépe zachována u obcí, přiléhajících katastrem k toku řeky Dyje. Změny v rozloze
vinic jsou ovlivněny řadou faktorů. Historický kontext vzestupu a úpadku vinic, související se změnami spotřebního chování, růstem populace a tedy rostoucí potřebou polního hospodářství, rozšířením nemocí vinné révy atd., bude podrobněji
rozveden v připravované monografii.
Od 19. století se datuje zlepšení péče o lesy, které byly cenným zdrojem paliva i materiálu. Hluboké údolí řeky Dyje
bylo zalesněno již podle údajů prvního vojenského mapování a tyto lesy se pak pomalu, avšak trvale rozšiřovaly po celé
19. a 20. století. Plocha lesa se v Hnanicích mezi roky 1845 – 2013 rozrostla 2,5krát, v Havraníkách 5krát, v Sedlešovicích
12krát atd. S výjimkou Popic, Znojma-Hradiště a Suchohrdel rostla plocha lesa ve všech katastrech obcí mimo dnešní
Znojmo. Kontext změn ploch lesů a souvislost se změnami s lesním hospodářstvím, ústup od exploatačního hospodářství
s krátkým časovým horizontem a vytváření lesních řádů s dlouhým časovým horizontem, proměny významu lesa v souvislosti
se změnami na trhu paliv, proměny druhové skladby lesů v oblasti zachycené ve Vceňovacích operátech, vnímání topoi
lesa jako bezpečného úkrytu v neklidných dobách, to vše budou podrobněji rozvedeno v připravované monografii.
Rybniční hospodářství, které bylo silným zdrojem příjmů vrchnosti v oblasti Mikulovska i Jaroslavicka, nebylo v oblasti
kolem Znojma významněji zastoupeno, pro tuto oblast jsou charakteristické menší vodní nádrže ve vesnicích. Rybníkům,
jako vysoce efektivním hospodářským jednotkám, jejich výnosům a významu pro příjmy panství, přidruženým provozům
(sádky, mlýny), dálkovému obchodu s rybami, příčinám a důsledkům mizení rybníků z krajiny v 19. století atd., bude věnován zvláštní prostor v připravované monografii.
Chybějícím prvkem krajiny v dnešní době jsou louky a pastviny, které často zanikly ve prospěch polí či lesů. Podíl
pastvin byl v oblasti poměrně vysoký u obcí v blízkosti hlubokého údolí Dyje více jak ¼ podíl na katastru byl (v obcích mimo
dnešní Znojmo) v roce 1845 v Hnanicích (28%), v Havraníkách (29%), v Konicích (38%), v Sedlešovicích (43%). Kontext
ústupu pastvin a luk z krajiny bude podrobněji rozveden v připravované monografii.
3.2.Určení základních demografických a sociálně-ekonomických jevů v sídlech zkoumaného
regionu
Zkoumané území je utvářeno kolem města Znojma, které leží na spojnici Prahy a Vídně. Obecnou charakteristiku hospodářské struktury oblasti podávají Vceňovací operáty, které jednoznačně vymezují celou oblast od Hrušovan na západ
jako přirozenou spádovou oblast Znojma, kam se chodilo na trh. Vzdálenější trh ve Znojmě tedy byl atraktivnější než bližší
trh mikulovský. Přibližné rekonstrukci vytíženosti jednotlivých cest zakreslených v prvním vojenském mapování napomohly
významně poznámky z textů k prvnímu vojenskému mapování, které se právě schůdnosti cest věnovaly.
Struktura sledovaných ukazatelů socio-ekonomického vývoje je závislá na dostupných archivních materiálech, a proto zůstává stejná jako v minulých letech. Tato kontinuita sledovaných ukazatelů umožní v závěrečné etapě projektu
ucelené srovnání celé zkoumané oblasti podle jednotných kritérií. Pozornost byla soustředěna především na porovnání
STRANA 30
lidnatosti jednotlivých obcí a určení způsobu obživy. Jako zvláště zajímavá se ukázala být míra zpustnutí jednotlivých
sídel po třicetileté válce a rychlost jejich dosídlování, kde (v širším měřítku) můžeme vidět velmi rychlou obnovu kolem
významných center – Znojma, Mikulova, Drnholce a Jaroslavic, ve zkoumané oblasti pak u vinařských obcí. Údaje ze Vceňovacích operátů nám poskytují informace o majetkové struktuře jednotlivých vesnic (počet láníků, půlláníků, čtvrtláníků,
domkařů), počet domů, rodin a jednotlivců, zastoupení řemesel, přirozené spádové oblasti trhů, výnosy z alternativních
využití zemědělských půd a tendence ve změnách využití zemědělské půdy, které naznačují vyšší či naopak nižší atraktivitu
jednotlivých pěstovaných plodin. Můžeme sledovat dynamiku růstu vinic v tzv. nových vinařských oblastech i ústup vinic ve
druhé polovině 19. století a první polovině století 20. V téže době ubývá i luk a pastvin, přibývá naopak polí a lesů. Výstupy
ze zpracovaných archivních zdrojů, poskytující tyto informace (z fondů Matriky pozemkového výnosu, Vceňovací operáty,
in: MZA Brno, soupis studovaných pramenů v kapitole archivní průzkum) jsou v současném okamžiku zpracovávány do
závěrečného textu článku, zasazujícího tyto informace do širšího kontextu vývoje krajiny.
Na základě dochovaných Matrik pozemkového výnosu bylo možné provést přibližné rozdělení obcí podle typu plodiny, která v jejich hospodaření převažovala či byla významným zdrojem příjmů. Vzhledem ke skutečnosti, že vinohrady
poskytovaly 4 až 5krát vyšší výnos na jitro, může i relativně malý podíl vinic, vzhledem k rozloze katastru, významně ovlivnit
celkové příjmy obce. Zejména v oblasti na jih od Znojma existovaly obce významně vinařské. Pokročilost vinařské industrie, specializaci a dělbu práce ve vinařských obcích dokreslují již Lánové rejstříky, které ukazují velký počet kopáčů (nad
25 usedlých) v obcích Hnanice, Starý Šaldorf, Popice, Havraníky, Sedlešovice a Šatov. Ještě v roce 1845 vidíme velký
podíl vinic na celkovém katastru obce např. v Šatově (24,4%), Konicích (24,7%), a Sedlešovicích (20%). (V předchozí
etapě měly největší podíl vinic na rozloze katastru Dyjákovičky s 18,8% vinic, na Mikulovsku měly nad 20% pouze Dolní
Dunajovice s 35 %). Ještě lépe je vidět ekonomická výhodnost vinařství na celkových výnosech, zachycených v matrikách
výnosu – Hnanice měly v letech 1789 i 1819 přes 90% výnosu z vína, Sedlešovice 83%, resp. 84% výnosu z vína, nad 50%
se dostaly ještě obce Šatov (60,5% – 60,4%), Havraníky (76% – 79%), Popice (80% – 80,1%), Konice (70,8% – 70,2%)
a Suchohrdly (67,3% – 67,2%). Obcí s největšími výnosy byl – díky vekému katastru – Šatov, jehož výnosy ze zemědělství
v roce 1789 činily 40 536 zl. Pro srovnání, Drnholec s dvakrát větším katastrem měl výnosy srovnatelné (43 082 zl.), Mikulov
s katastrem téměř třikrát větším měl výnosy 47 403 zl. Bohatství Šatova je dodnes patrné v rozloze sídla, kvalitě a zdobnosti staveb a velkoryse pojaté sklepní uličce. Šatov měl také mezi obcemi největší průměrný výnos na jitro, následován
Sedlešovicemi. Druhá nejbohatší obec v oblasti, co se zemědělských výnosů týče, byly Havraníky s 15 675 zl.
Zajímavé doplňkové informace přináší také Vceňovací operáty v pasážích věnovaných kvalitě vína a podrobné informace o pěstovaných odrůdách. Z tohoto zdroje také byly získány informace o zastoupení řemesel v některých sídlech
a o způsobech obživy (ve struktuře půda/řemeslo/obojí/nic).
Velmi zajímavé je vyhodnocení změn mezi lety 1789 – 1819. Zatímco v předchozích dvou etapách výzkumu docházelo
u zkoumaných sídel k relativně velkým změnám ve využití půd (přibývalo zejména vinic a polí), v obcích kolem Znojma
nedošlo k téměř žádným změnám (jediné dvě výjimky byly Havraníky a Starý Šaldorf, kde ještě mírně narostl výnos z vinic).
Hospodářství v této oblasti bylo tedy v tomto období stabilizované a změny na trzích ho v té době ještě neovlivnily. Od
poloviny 19. století se však změny ve využití zemědělské půdy začnou dotýkat všech sídel bez rozdílu.
S informacemi doplněnými z Vlastivědy moravské se podařilo prodloužit některé časové řady s daty např. o počtu
domů a počtu obyvatel, tedy o celkové velikosti sídel. Z hlediska lidnatosti sledují obce ve zkoumané oblasti obvyklou
křivku počtu obyvatel kulminující v roce 1900 (charakteristickou pro celou oblast od Mikulova po Znojmo), zde obce Šatov
a Havraníky. Tomuto obvyklému trendu se vymykají Sedlešovice, kde dochází k prudkému nárůstu počtu obyvatel mezi lety
1869 a 1880, jejichž počet pak trvale klesá. V roce 1880 kulminuje také počet obyvatel Hnanic, Popic a Konic.
Dalším důležitým údajem, vztahujícím se k podobě krajiny dříve a nyní, je velikost sídel, kterou si můžeme spojit
s počtem domů v obcích. Křivka počtu domů má v sídlech v oblasti stejný průběh jako u sídel v předchozích dvou etapách. Počet domů kulminuje kolem roku 1930 (oproti roku 1869 roste obvykle o třetinu), pak klesá, aby znovu začal mírně
narůstat po roce 1991. Počet domů v obcích však dosud není tak vysoký jak byl v roce 1930, velikost sídel se oproti roku
1930 zmenšila. Srovnáme-li počet domů s rokem 1869, pak u obcí nepřiléhajících ke Znojmu mírně vzrostl. Razantní nárůst
počtu domů lze zaznamenat u obcí, které ke Znojmu přiléhají. Kontext změn lidnatosti, vysvětlení vzniku center s rostoucím
počtem obyvatel a periferií s klesajícím počtem obyvatel, bude rozveden v připravované monografii.
4. PUBLIKACE DÍLČÍCH ETAP ŘEŠENÍ PROJEKTU
Hlavní syntetizující odborný výstup „Cesty k raně novověké kulturní krajině – III. Znojemsko – průběžné výsledky
průzkumu“ byl stejně jako v předchozích létech uplatněn ve recenzovaném periodiku „Vlastivědný věstník moravský“, čtvrtý
díl ročníku 2015. Identifikační údaje o publikovaném periodiku budou uplatněny v Registru informací o výsledcích (RIV).
Dalším odborným výstupem bude odborná studie „Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv. vernakulárních
STRANA 31
krajin: kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám“, která vyjde do konce letošního roku v recenzovaném periodiku Scientia et Societas.
V roce 2015 byly zahájeny práce na syntetizující studii, pokrývající změny v hospodářském využití krajiny v průběhu
staletí a od toho se odvíjející proměny vzhledu a funkcí krajiny. Na základě recenzních posudků pilotního článku, poslaného do časopisu International Journal of Heritage Studies, vyplynula možnost publikovat souhrnnou studii o proměnách
krajiny, nahlížené optikou hospodářských statistik a historických mapových podkladů. Časopis však projevil zájem o ucelenější studii, pokrývající větší území, do článku tedy bude zahrnuto celé zkoumané území, ze všech tří etap. Článek je
v současné době sestavován a do recenzního řízení časopisu Journal of Heritage Studies bude zaslán v první polovině
příštího roku.
V první polovině roku 2016 by měl vyjít v recenzovaném periodiku Jižní Morava v současnosti připravovaný článek
shrnující nová archivní, archeologická, historická a uměnovědná zjištění ke kapli sv. Antonína Paduánského v Perné.
5. WORKSHOP
5.1. Workshop Jaroslavicko (zimní semestr 2014)
––
––
––
––
––
Práce studentů z tohoto semestru získaly v roce 2015 tato ocenění:
oceněná studentská práce ve 13. ročníku soutěže Stavba JmK 2014 (Eliška Lichtnerová – Znovu otvorenie kapličky,
putne miesto, Ječmeniště)
vítězný projekt VIII. cena Bohuslava Fuchse (Bc. Tereza Novotná – Ječměniště … kontinuita bez distance?)
oceněný projekt VIII. cena Bohuslava Fuchse (Bc. Norbert Obršál – Tlumočník paměti krajiny)
oceněný projekt VIII. cena Bohuslava Fuchse (Bc. Martin Surovec – Strategie pro Tasovický mlýn)
oceněný projekt VIII. cena Bohuslava Fuchse (Kristýna Uhrová, Jan Schleider, Filip Fuchs, Patrik Kučavík – Umělecká
dílna)
5.2.Třetí workshop Mikulovsko
Termíny konání:
–– 1. fáze – analýzy: 9. 2. – 13. 2. 2015
–– archeologický výzkum: 20. 3. – 21. 3. 2015
–– 2. fáze – návrhová část: 16. 2. – 15. 5. 2015
–– 3. fáze – realizace modelů: 18. 5. – 5. 6. 2015
Garant: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Přizvaní odborníci: Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František
Svoboda, Ph.D., Mgr. František Trampota.
Workshopu se zúčastnilo 7 studentů 3. ročníku BSP. Všechny fáze proběhly dle předpokladů. Studenti Markéta Mrlíková a David Helešic byli za své návrhy oceněni v IX. ceny Bohuslava Fuchse. Tyto projekty byly také vybrány pro 3. fázi
workshopu a jejich modely byly realizovány.
5.3.Druhý workshop Jaroslavicko
Termíny konání:
–– 1. fáze – analýzy: 9. 2. – 13. 2. 2015
–– 3. fáze – realizace modelů: 18. 5. – 5. 6. 2015
Garant: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., doc. Ing. Monika Petříčková, Ph.D.
Přizvaní odborníci: Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František Svoboda, Ph.D.
Workshopu se zúčastnili 4 studenti 1. ročníku MSP. Všechny fáze proběhly dle předpokladů, pro poslední fázi byly
vybrány všechny návrhy a byly realizovány čtyři modely. Práce studenta Jaroslava Matouška byla vybrána mezi vítězné
projekty IX. ceny Bohuslava Fuchse.
STRANA 32
5.4.Workshop Znojemsko
Termíny konání:
–– 1. fáze – terénní průzkum a analýzy: 13. 7. – 17. 7. 2015
–– 3. fáze – realizace modelů: 7. 12. 2015 – 8. 1. 2016
Garant: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D.
Přizvaní odborníci: Mgr. Eva Staňková, Mgr. Aleš Homola, Mgr. Karel Sklenář, PhDr. Jan Kozdas, PhDr. Jiří Kacetl,
Mgr. Petr Czajkowski, Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., doc. Ing. František Svoboda, Ph.D., doc. Ing. arch. Jiří Löw, Ing.
Klára Stachová, Ing. arch. Radek Suchánek, Ph.D., akad. mal. Jan Knorr, Ing. arch. Martin Doležel, Ing. Radomír Němec.
Workshopu se účastní celkem 28 studentů (3 studenti 2. ročníku BSP, 7 studentů 3. ročníku BSP a 15 studentů 4.
ročníku BSP).
Workshop byl zahájen 1. fází – terénním průzkumem studentů ve dnech 13. – 17. července 2015. Účastníci byli ubytováni na faře v Tasovicích. V přednáškách a na třech komentovaných exkurzích byli studenti seznámeni s dosavadními
výsledky průzkumu a pokusili se rozkrýt principy původní kulturní krajiny (viz analytická část). Další dva dny byly věnovány
vlastnímu terénnímu průzkumu studentů, jehož výsledkem bylo především nalezení vhodné lokality pro další fázi workshopu.
V současné době workshop pokračuje návrhovou fází. Průběžně jsou také realizovány přednášky k danému tématu.
Následovat bude realizace vybraných modelů.
5.5.Realizační workshop 2016
Pro realizaci vybraného objektu byly ze studentských projektů vybrány nejvhodnější návrhy a nyní probíhá jednání
s dotčenými orgány státní správy o možnostech jejich umístění a současně dochází k zpřesňování těchto návrhů směrem
k realizační dokumentaci. Uspořádání realizačního workshopu předpokládáme rámcově v červenci 2016.
6. DÍLČÍ VÝSTAVY
Pro prezentaci dílčích výsledků projektu je využíván jednotný grafický vizuální styl vytvořený v prvním roce trvání
projektu. Scénář expozice dílčích výstav byl vytvořen v prvním roce trvání projektu, tento koncept byl převzat i na dílčích
výstavách v roce 2015 s dílčími obměnami vyvolanými odlišným řešením jednotlivých projektů a výstavních prostor. Expozice jsou tvořeny především vybranými studentskými návrhy prezentovanými vždy jedním panelem formátu B1 a modelem na
samostatném podstavci. Výstavy jsou doplněny urbanistickým modelem krajiny a dalšími panely formátu B1 s prezentací
dosavadních výsledků celého projektu.
V roce 2015 se uskutečnily tři dílčí výstavy a tematická výstava Svatý kopeček a jeho Křížová cesta.
Byly rovněž zahájeny koordinační práce na přípravě a tvorbě koncepci výstavy, která by měla korespondovat se
základním konceptem a libretem knihy (viz kapitola 9) a bude realizována v posledním badatelském roce 2016 včetně
kritického katalogu a finální podoby webové aplikace, tak jak bylo schváleno v návrhu projektu. Pro závěrečnou výstavu
byly dohodnuty a vybrány reprezentativní prostory mikulovského zámku.
Barokní krajinou Jaroslavicka
Souhrnná výstava vybraných projektů ze všech zadání zpracovaných v zimním semestru 2014 a v letním semestru 2015
pro zájmové území Jaroslavicka. Výstava se konala v atriu Státního okresního archivu Znojmo ve dnech 17. až 30. června
2015.
Ječmeniště
Výstava studentských prací věnovaných zaniklé obci Ječmeniště. Práce byly vypracovány v zimním semestru 2014.
Práce studentky Elišky Lichtnerové (4. ročník) byla oceněna studentskou cenou „Stavba Jihomoravského kraje 2014“. Výstava se konala na Základní škole Vrbovci dnech 25. až 30. května 2015 jako součást Dne obce.
Barokní krajinou 2014
Souhrnná výstava vybraných projektů ze všech zadání zpracovaných v roce 2014 pro zájmové území Mikulovska a Jaroslavicka. Výstava se konala v Galerii Mini na Fakultě architektury VUT v Brně ve dnech 22. až 30. dubna 2015.
Svatý Kopeček v Mikulově a jeho křížová cesta – badatelský přínos k památkové obnově areálu Svatého kopečPERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015
STRANA 33
ku v Mikulově
V průběhu let 2014-2015 iniciovalo a vedlo město Mikulov rozsáhlé průzkumné práce na Svatém kopečku. Na žádost
starosty města se člen týmu Mgr. Petr Czajkowski stal odborným konzultantem a koordinátorem celé akce a městu Mikulov
byly pro tyto účely poskytnuty dosavadní zjištění projektu na dané téma. Na jednotlivých zastaveních zdejší Křížové cesty
(celkem 14 kaplí), v kapli sv. Šebestiána, zvonici a Božím hrobě byla posléze provedena dokumentace aktuálního stavu,
stratigrafie omítkových vrstev a restaurátorská vyhodnocení barevných inkarnátů. Ve spolupráci s Regionálním muzeem
v Mikulově, byly provedeny archeologické zjišťovací sondy. Po laboratorním vyhodnocení a komparaci s dalšími vzorky, jež
se podařilo shromáždit z archivů dosavadních realizátorů nejrůznějších oprav, byly veškeré zjištěné informace následně
použity pro důslednou památkovou opravu tohoto areálu. Velkým přínosem pro tuto činnost se ukázaly rovněž zjištění
a dokumentace nejvýznamnějších italských poutních míst zaměřených na obdobná duchovní témata, v severoitalských
lokalitách Varese, Varallo a Orta, navštívených v rámci služební cesty.
Výsledky celé badatelské, rekonstrukční a restaurátorské akce byly veřejnosti představeny na výstavě, konané v mikulovské Galerii Konvent, kde pod názvem Svatý kopeček a jeho Křížová cesta probíhala od 8. 8. do 30. 9. 2015. Koncept
výstavy vytvořil Mgr. Petr Czajkowski, na grafickém a technickém řešení a instalaci se podílel Ing. arch. Jan Foretník. Na
celkem 15 panelech byl areál Svatého kopečku prezentován v různých etapách jeho vývoje s důrazem na architektonický
a uměleckohistorický rozbor jednotlivých staveb. Část prezentace byla zaměřena na představení duchovní mystiky původní funkce. Návštěvníky velmi vítaný byl rovněž exkurz a komparace zdejší Křížové cesty s poutními místy ve Varese a Varallu,
ukázky z restaurátorských postupů a zdejší drobné archeologické nálezy, jež k prezentaci zapůjčilo Regionální muzeum
v Mikulově.
7. ODBORNÉ MAPY GIS
Přínosem připravované geodatabáze sdílené prostřednictvím ArcGIS online bude nejen prezentace syntézy jedinečných prostorových informací doplněných zejména o archivní, socioekonomické a kunsthistorické podklady získané v rámci
dosavadního studia problematiky, zasazených do podkladů archivních mapových děl, přístupná prostřednictvím internetu
široké veřejnosti, ale zejména prostorová, časová, statistická a překryvová analýza těchto dat, na základě kterých bude
možno zachytit vývoj sledovaného území. Výsledky budou publikovány zejména ve dvou odborných mapách GIS, ale také
jako součást připravované publikace (jako například analytické mapy, grafy, tabulky, vizualizace terénu). Na přelomu roku
2015/16 se předpokládá analýza možností využití nové aplikace ArcPRO zejména v otázkách zobrazování 3D prostorových
dat s jejichž publikováním se počítá v souvislosti s plánovanou výstavou.
Předpokládané aplikace analýz:
Jedním z nejsilnějších nástrojů softwaru ArcGIS desktop je analýza vztahu prostorových dat a na nich navázaných
neprostorových tabulek. Po dokončení terénního sběru dat se předpokládá aplikace těchto analýz:16
Bod – jak jsou jednotlivé objekty vzdáleny od centra obcí, umístění objektů v extravilánu vs. intravilánu, rozmístění
objektů v krajině, jak jsou v krajině prvky rozmístěny podle jednotlivých atributových hodnot (zejména četnost výskytu jednotlivých nadefinovaných skupin objektů zájmu a jejich časové zařazení).
Linie – v jaké části sledované oblasti se nacházejí sledované kategorie, zachycení prostorového uspořádání komunikací z časového hlediska, prostorové vztahy mezi objekty zájmu a liniemi.
Plocha – v tomto případě budou uplatněny hlavně statistické analýzy vycházející z porovnání hodnot z různých
časových období.
8. WWW STRÁNKY S KATALOGEM OBJEKTŮ
Webová aplikace je realizována na bázi CMS systému pro správu obsahu Drupal. První verze aplikace je na adrese
http://www.baroknikrajinou.cz. Aplikace je v testovací verzi prozatím pouze pro přihlášené uživatele. Obsahuje mapu ze
serveru npu.maps.arcgis.com a načtená data více jak 1000 objektů z původní tabulky. Data objektů lze zobrazit, upravit,
přidávat a mazat.
Aplikace v Drupalu je připravena i pro nahrávání a prohlížení fotografické dokumentace. Pro jeden objekt je možné
nahrát libovolné množství obrazových souborů, fotografie se zobrazují na stránce objektu ve formě fotogalerie. Hledání
objektů v seznamu je prozatím realizované podle zadaní názvu obce, dále bude rozšířeno po dohodě s odpovědným
pracovníkem NPÚ.
16Analýzy jednotlivých tříd prvků budou vyházet zejména ze vzájemného vztahu mezi sebou, proto přiřazení konkrétních analýz k jednotlivým třídám
bude spíše jen schematické.
STRANA 34
Při návrhu aplikace byl prioritou obsah jednotlivých stránek, formální a grafická úprava bude dále modifikována
podle požadavků zadavatele. Po opravě chyb z několika řádků tabulky na Google Disku a jejich zavedení do databáze
webové aplikace, již nemusí být úložiště na Google Disku dále používano a webová aplikace může být veřejně přístupná
pro prohlížení stránek.
9. PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA A TISK ODBORNÉ PUBLIKACE
V letošním roce byly zahájeny přípravné práce na hlavních odborných výstupech projektu – knize a zčásti též na – závěrečné shrnující výstavě. Odborná publikace, zpracovaná na základě mezioborových vědeckých přístupů, si klade za cíl
všestranné syntetické zhodnocení nahodilých i koncepčních motivů vzniku a podob vymezené kulturní krajiny Mikulovska,
Jaroslavicka a východního Znojemska ve studovaném období, počínaje 16. stoletím, především pak průběhem 17. a 18.
století až do zániku kulturní krajiny po polovině 20. století. Jak již bylo zmíněno v úvodu (v komentáři k závěrečné publikaci)
kniha by měla být především příspěvkem nových oborových badatelských zjištění a analýz ve vývoji společnosti a krajiny řešeného území a období, doplněná o názorné výstupy aplikovaného výzkumu, vizualizace terénu a mapové podklady, grafy
a tabulky, zpracované v rámci širšího tematického zadání. Řešiteli projektu byla projednána a určena základní koncepce,
struktura a časový harmonogram přípravy a práce na knize. Na jednotlivých odevzdaných výstupech, částech podkapitol
a kapitol proběhly a probíhají v průběhu roku 2015 dílčí redakční práce a doplnění poznámkového aparátu. Dosavadní
redakční výstupy jsou konzultovány na pravidelných koordinačních jednáních, které se konají v měsíčních intervalech.
STRANA 35
E. POUŽITÍ ÚČELOVÉ PODPORY
DLE ROZPOČTU PROJEKTU
Na projektu se podílí příjemce-koordinátor NPÚ a příjemci FA VUT a ESF MU. Vzhledem k rozlišným pracím a rozdílné stavbě rozpočtu je zpráva rozdělena do tří částí. Přehled aktuálního čerpání rozpočtu je rozdělen vždy dle jednotlivých
příjemců a následně v souhrnu.
1. ÚČELOVÁ PODPORA DLE ROZPOČTU NPÚ ÚOP V BRNĚ
Účelové čerpání prostředků příjemce-koordinátora, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně.17
1.1. Osobní náklady nebo výdaje
Řádek 1
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, během devíti měsíců bylo vyčerpáno 74 %. Jistý nepoměr je dán nutností vyčerpat v posledním čtvrtletí odměny podle zadávací dokumentace.
Celková dotace
1 248 000 Kč
Čerpáno
923 400 Kč
Řádek 2
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, bylo uzavřeno celkem pět dohod do konce září. Tato
položka byla tedy vyčerpána ze 100 %.
Celková dotace
349 000 Kč
Čerpáno
349 000 Kč
Řádek 5
Celkově bylo vyčerpáno během 9 měsíců přibližně 80 % rozpočtu
Celková dotace
Čerpáno
1 597 000 Kč
1 272 400 Kč
1.2.Provozní náklady nebo výdaje
Řádek 9
Náklady na provoz techniky byly využity na opravu monitoru. Dotace byla přečerpána o 21 %.
Celková dotace 3000 Kč
Čerpáno 3630 Kč
Řádek 10
V tomto roce byla účelová dotace využita především na kancelářské potřeby, drobné IT vybavení a odbornou literaturu.
Všechny tyto nákupy byly realizovány do konce října. Dotace byla vyčerpána ze 100 %
Použití účelové dotace:
IT vybavení
21 090 Kč
Kancelářské potřeby
13 028 Kč
Nákup odborné literatury
10 855 Kč
Pohonné hmoty
12 000 Kč
Celková dotace
57 000 Kč
Čerpáno
56 973 Kč
Řádek 11
Dotace byla již vyčerpána z 96,5 %. Největší část dotace vyčerpala vícedenní služební cesta do Itálie a prezentace výsledků na konferenci na Slovensku. Zbylá část dotace bude vyčerpána v průběhu měsíce listopadu.
Celková dotace
58 000 Kč
17 V průběžné zprávě jsou zohledněny pouze ty řádky, ve kterých došlo k čerpání financí.
STRANA 36
Čerpáno
Řádek 14
Celkově bylo vyčerpáno 99 % nákladu.
Celková dotace
Čerpáno
55 959 Kč
118 000 Kč
116 562 Kč
1.3. Náklady nebo výdaje na služby
Řádek 15
Dotace byla vyčerpána z 97,5 %
Použití účelové dotace:
Nákup císařských otisků SK
Webhosting
Architektura webových stránek
Služba Trimble VRS Now Czech tarif DGNSS Unlimited
Doména barokní krajinou
Školení pokročilé editace dat ArcGis
Retuše a digitalizace negativu z roku 1938
Celková dotace
Čerpáno
7 265 Kč
1 089 Kč
49 000 Kč
7 260 Kč
908 Kč
14 520 Kč
1 815 Kč
84 000 Kč
81 887 Kč
2. ÚČELOVÁ DOTACE DLE ROZPOČTU FA VUT V BRNĚ
Účelové čerpání prostředků příjemce-spoluřešitele, Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně.
1. kapitola – Osobní náklady nebo výdaje
Řádek 1
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace (dodatku č. 4), během 10 měsíců bylo vyčerpáno předpokládaných 71%.
Celková dotace
266 000 Kč
Čerpáno
189 804 Kč
Řádek 2
Během 10 měsíců bylo čerpáno 30% nákladů – externí přednášející v rámci workshopu a pro pomoc při instalaci dílčí
výstavy ve Znojmě. Ostatní náklady budou čerpány během listopadu 2015 – přednášející a příprava závěrečné výstavy.
Celková dotace
31 000 Kč
Čerpáno
9 300 Kč
Řádek 4
Stipendia budou čerpána na základě průběžných výsledků workshopu v prosinci 2015.
Celková dotace
35 000 Kč
Čerpáno
0 Kč
Řádek 5
Celkově bylo vyčerpáno během 10 měsíců přibližně 60% rozpočtu.
Celková dotace
Čerpáno
332 000 Kč
199 104 Kč
3. kapitola – Provozní náklady nebo výdaje
Řádek 9
Náklady na provoz techniky budou čerpány především v souvislosti s 3. fází workshopu. Bylo čerpáno 12% uznaných nákladů.
Celková dotace
8 000 Kč
STRANA 37
Čerpáno
931 Kč
Řádek 10
Proběhl nákup části materiálu na modely a pohonných hmot. Pro tvorbu stereometrických anaglyfů byly zakoupeny papírové 3D brýle. Bylo čerpáno 22% uznaných nákladů.
Celková dotace
39 000 Kč
Čerpáno
8 482 Kč
Řádek 11
Náklady určené k cestovnému byly čerpány na ubytování pedagogů a cestovní pojištění při studijní cestě v severní Itálii
a k vyplácení stravného ze služebních cest. Bylo čerpáno 100% uznaných nákladů.
Celková dotace
20 000 Kč
Čerpáno 19 990 Kč
Řádek 12
Byly dokoupeny výstavní rámy (čerpáno 4% uznaných nákladů). Po vytvoření scénáře závěrečné výstavy budou vytisknuty
vybrané panely. Prostředky na DTP plakátů a jejich tisk budou převedeny do FÚUP (28% uznaných nákladů v řádku 12)
a použity v roce 2016 na závěrečnou výstavu.
Celková dotace
75 000 Kč
Čerpáno 2 793 Kč
Řádek 14
Celkově bylo v kapitole provozní náklady a výdaje vyčerpáno během 10 měsíců přibližně 27% rozpočtu.
Celková dotace
142 000 Kč
Čerpáno
38 196 Kč
4. kapitola – Náklady nebo výdaje na služby
Řádek 15
Za pronájem fary v Tasovicích bylo čerpáno 103% rozpočtu.
Celková dotace
Čerpáno
7 000 Kč
7 200 Kč
5. kapitola – Režijní náklady nebo výdaje
Řádek 16
Náklady na režie byly vyúčtovány na základě vnitřních směrnic Vysokého učení technického v Brně ve výši 100%.
Celková dotace 22 000 Kč
Čerpáno
22 000 Kč
3. ÚČELOVÁ DOTACE DLE ROZPOČTU ESF MU V BRNĚ
3.1. Osobní náklady nebo výdaje
Řádek 1
Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, během 9 měsíců (leden – září) bylo vyčerpáno 80,4%.
Celková dotace
99 000 Kč
Vyčerpáno
79 573,26 Kč
Řádek 4
Dohody o provedení práce byly vyplaceny v měsíci srpnu a září, vyčerpáno bylo 100%.
Celková dotace
20 000 Kč
Čerpáno
20 000 Kč
Řádek 5
Celkově bylo vyčerpáno během 9 měsíců přibližně 83,7% rozpočtu.
STRANA 38
Celková dotace
Čerpáno
3. kapitola – Provozní náklady nebo výdaje
119 000 Kč
99 573,26 Kč
Řádek 10
Náklady na materiál, kopírování, drobný hmotný majetek a literaturu jsou dosud čerpány, v současnosti ve výši 47,9%,
další nákupy jsou v objednávkovém systému.
Celková dotace
22 000 Kč
Čerpáno
10 530,95 Kč
Řádek 11
Náklady na cestovné byly čerpány na cesty do terénu ve zkoumané lokalitě. Bylo vyčerpáno 75,7% plánovaných výdajů.
Celková dotace
10 000 Kč
Čerpáno
7 571,78 Kč
5. kapitola – Režijní náklady nebo výdaje
Řádek 16
Náklady na režie byly vyúčtovány na základě vnitřních směrnic Masarykovy univerzity, podle plánu ve výši 100%.
Celková dotace
8 000 Kč
Čerpáno
8 000 Kč
STRANA 39
F. RESUMÉ
Stejně jako v předchozích etapách řešení projektu proběhl víceoborový terénní výzkum řešené krajiny, byly vytěženy
dostupné archivní zdroje, letní tvůrčí workshop studentů architektury a týmu specialistů a řešitelů projektu pronikal do
vrstev živého organismu prastaré kulturní krajiny moravsko-rakouského pohraničí a doplňoval ho zatím virtuálně novými
komponentami. Tak jako v minulých letech byl publikován shrnující článek a v přípravě jsou další odborné studie. Nově
byly podniknuty archeologické výzkumy vybraných lokalit a s jejich pozoruhodnými zjištěními bude veřejnost rovněž seznámena. Proběhly dílčí výstavy ve Znojmě a v Mikulově a tým řešitelů zkoumanou krajinu prezentoval v celostátních médiích.
To, co odlišuje letošní blok prací, je intenzivní proces shromažďování, třídění a promýšlení mnohačetné množiny získaných
informací do logických syntéz, podložených konstrukcí a tezí či vysvětlujících hypotéz jevů doposud jen málo odhalených.
Geografická data získaná soudobou technikou komparovaná s historickými mapovými díly nám dávají stále jasnější obraz
vývoje a měnící se podoby zkoumaného území a v rostoucí míře komplexní informace v GIS a v soupisových tabulkách
rovněž statistické výstupy umožňující další analyzování řady aspektů zkoumání. Řešení předmětného projektu v 3. etapě
projektu zdárně probíhá v souladu s přijatou přihláškou a tým řešitelů se připravuje na finalizaci závazných výstupů a dalších produktů projektu, jejichž publikování bude ústřední činností posledního roku řešení.
STRANA 40
G. PŘÍLOHY
Seznam příloh:
1. Údaje k předkládaným výsledkům pro kontrolu do RIV
2. Články v odborných periodicích
–– Cesty k raně novověké kulturní krajině III. Znojemsko – průběžné výsledky průzkumu. Vlastivědný věstník moravský,
ročník LXVII/2015, číslo 4-2015, s. 350-364
–– Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv. vernakulárních krajin: kulturně-historický příspěvek k hospodářským
dějinám. Scientia et Societas, Newton College a.s., 2015, roč. 11, č. 3, s. 189-202
3. Georeferencované mapy Císařských otisků Stabilního katastru
–– přehled řešeného území
–– ukázka georeferencovaných map katastrálního území Slup
4. Terénní průzkum 2015
–– program průzkumu
–– fotografie
5. Výstavy
–– pozvánky
–– fotografie
6. Ukázky studentských prací
–– Eliška Lichtnerová: Ječmeniště (oceněná studentská práce ve 13. ročníku soutěže Stavba JmK 2014)
–– Petra Buganská: Ječmeniště
–– Jaroslav Matoušek: Most přes Dyji (vítězný projekt IX. cena Bohuslava Fuchse)
–– Tereza Novotná: Most na brodu Dyje
–– Markéta Mrlíková: Vyhlídka Nevědomé (oceněný projekt IX. cena Bohuslava Fuchse)
7. Prezentace v médiích
–– Budoucí architekti oživují krajinu. In: Znojemský týdeník, 9. července 2015.
URL: http://www.znoj-tyden.cz/budouci-architekti-ozivuji-krajinu/
–– Dunajovické kopce. In: Toulavá kamera, ČT, 19. 7. 2015.
URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/215562221500029/#28181
–– Výstava v Konventu odkrývá mystiku mikulovského Svatého kopečku. In: Břeclavský deník, 8. 8. 2015.
URL: http://breclavsky.denik.cz/kultura_region/vystava-v-konventu-odkryva-mystiku-mikulovskeho-svateho-kopecku-20150808.html
PŘÍLOHA 1
ÚDAJE K PŘEDKLÁDANÝM VÝSLEDKŮM
PRO KONTROLU DO RIV
Údaje k předkládaným výsledkům pro kontrolu do RIV
Název projektu - Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI)
Téma: Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny
jihomoravského pohraničí (DF13P01OVV019)
Společné údaje pro všechny výsledky:
I.
1. Druh výsledku – Jrec. článek v recenzovaném časopise, který je výsledkem projektu s hlavním
oborem patřícím do NRRE.
2. Rok uplatnění výsledku: 2015
3. Tvůrci výsledku: Mgr. Petr Czajkowski, Mgr. Aleš Homola, Ing. Radomír Němec, Mgr. Milada
Rigasová, Ph.D.
(spolupracovali: Mgr. Eva Staňková, Mgr. Klára Báčová, Mgr. Helena Lenomarová, Mgr. Petr Kubín,
Mgr. Karel Sklenář, Mgr. Lenka Češková)
4. Název výsledku: Cesty k raně novověké kulturní krajině III. Znojemsko – průběžné výsledky
průzkumu
5. Kód projektu – DF 13P01OVV019
6. Odkaz na výsledek: Vlastivědný věstník moravský, ročník LXVII/2015, číslo 4-2015, s. 350-364.
1-4 číslo obsahuje 416 stran, 4 číslo obsahuje strany 313 až 416, vydání periodika se předpokládá na
začátek listopadu 2015.
7. Výsledek uplatňuje: příjemce-koordinátor Národní památkový ústav,
územní odborné pracoviště v Brně
8. Název periodika: Vlastivědný věstník moravský
9. ISSN periodika: 0323-2581
10. Ročník: LXVII/2015
11. Číslo periodika: 4
II.
1. Druh výsledku – Jrec. článek v recenzovaném časopise, který je výsledkem projektu s hlavním
oborem patřícím do NRRE.
2. Rok uplatnění výsledku: 2015
3. Tvůrce výsledku: doc. Ing. František Svoboda, Ph.D.
4. Název výsledku: Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv. vernakulárních krajin:
kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám.
6. Odkaz na výsledek: Scientia et Societas, Newton College a.s., 2015, roč. 11, č. 3, s. 189-202.
7. Výsledek uplatňuje: příjemce na projektu za ESF MU.
8. Název periodika: Scientia et Societas
9. ISSN periodika: 1801-7118.
10. Ročník: 11
11. Číslo periodika: 3
III.
1. Druh výsledku – uspořádání W - workshop
2. Rok uplatnění výsledku - 2015
3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., Mgr.
Eva Staňková, Mgr. Aleš Homola, Mgr. Karel Sklenář, PhDr. Jan Kozdas, PhDr. Jiří Kacetl, Mgr. Petr
Czajkowski, Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., doc. Ing. František Svoboda, Ph.D., doc. Ing. arch. Jiří
Löw, Ing. Klára Stachová, Ing. arch. Radek Suchánek, Ph.D., akad. mal. Jan Knorr, Ing. arch. Martin
Doležel, Ing. Radomír Němec + 25 studentů FA VUT v Brně
4. Název výsledku – workshop – Barokní krajinou Znojemska
6. Odkaz na výsledek – Zpráva o workshopu je zahrnuta do periodické zprávy za rok 2015
7. Výsledek uplatňuje - příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci
FA VUT v Brně a ESF MU v Brně
8. Termín: terénní průzkum a analýzy: 13. -17. 7. 2015, návrhová část: 21. 9. - 4. 12. 2015,
realizace modelů: 7. 12. 2015 – 8. 1. 2016
9. Místo konání workshopu: Tasovice, Znojmo a okolí (podrobně průběžná zpráva 2015, 9 etapa)
10. počet účastníků: 42 osob
IV.
3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., doc.
Ing. Monika Petříčková, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František
Svoboda, Ph.D. + 4 studenti FA VUT v Brně
4. Název výsledku – workshop – Barokní krajinou Jaroslavicka II
7. Výsledek uplatňuje příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci
8. Termín: analýzy: 9. 2. – 13. 2. 2015, návrhová část: 16. 2. – 15. 5. 2015, realizace modelů:
18. 5. – 5. 6. 2016
9. Místo konání workshopu: Slup, Valtrovice (podrobně průběžná zpráva 2015, 9 etapa)
V.
3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.DMgr.
Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František Svoboda,
Ph.D., Mgr. František Trampota + 7 studentů FA VUT v Brně
4. Název výsledku – workshop – Barokní krajinou Mikulovska III
7. Výsledek uplatňuje příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci
8. Termín: analýzy: 9. 2. – 13. 2. 2015, archeologický průzkum 20. 3. – 21. 3. 2015, návrhová část:
16. 2. – 15. 5. 2015, realizace modelů: 18. 5. – 5. 6. 2016
9. Místo konání workshopu: Perná (podrobně průběžná zpráva 2015, 9 etapa)
Za příjemce, nebo příjemce-koordinátora zpracoval:
Mgr. Eva Staňková
Spojení /tel.,e-mail 724 663 736, [email protected]
Datum: 2.11.2015
PŘÍLOHA 2
ČLÁNKY V ODBORNÝCH PERIODICÍCH
Cesty k raně novověké kulturní krajině
III. Znojemsko – průběžné výsledky průzkumu
Petr Czajkowski, Aleš Homola, Radomír Němec, Milada Rigasová,
NPÚ, územní odborné pracoviště v Brně
Abstract: The aim of this article is to represent interim results of the on-going research project NAKI, which was
called “Identification and interpretation of the origin, form and changes of the Baroque cultural landscape in South
Moravian borderland”, and were received for the period 2013–2016. The interdisciplinary focus of the project aims
to capture the knowledge of early modern cultural landscape and especially its spiritual expression, and interactive
relationship between the cultural landscape and man as its creator, who is eventually transformed by the landscape.
As the specific area of this research the South Moravian borderland has been chosen, especially the surroundings
of Mikulov, Jaroslavice and Znojmo, thus, the region where has been located unusually abundantly preserved and
often exceedingly valuable works of art and architecture, the historical network of roads and remarkable natural and
composed landscape units. The conducted research focuses in 2015 on the area of Znojmo region, where the detailed
accents of the transformation of late-medieval landscape into a cultural landscape of the late 17th and 18th century
were investigated. This region and its landscape were in the 17th and 18th century significantly urbanized and stretched
around a dominant center, the town of Znojmo and suburban monasteries. Therefore, surrounding landscape was
filled with a number of art works and sacral buildings often related to the specific cult (of the saint), and also divided
by a number of road communications, from the former highways to the local footpath, heading to the fields and
vineyards. There is obvious strong presence of a cultural layer associated with on-going sacralisation of landscape,
lasting from the Middle Ages. This phenomenon, connected with a pilgrim movement, culminated in regard of intensity
and representativeness in the period of 17th and 18th century, and then gradually subsided in connection with the
change of perception of the landscape and nature by the social elites, increasingly receiving the ideas of Romanticism
and Enlightment. Many small architectural objects of the cult, however, still remained present in the landscape and
became a physical reminder of its defunct face in the early modern Znojmo region.
Keywords: Moravia, Znojmo region, cultural landscape, sacred architecture, Baroque.
Text příspěvku shrnující práci III. etapy řešení projektu NAKI,1 „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“,
se bude věnovat kulturní krajině v. Znojemska, vymezené prstencem katastrálních území
obklopujících historické jádro města Znojma a pásu obcí a jejich katastrů táhnoucí se na j.
od Znojma po úpatí jv. výběžků Českomoravské vrchoviny podél v. hranice Národního
parku Podyjí až k hranici mezi Moravou a Rakouskem.2 Časový rámec zkoumání je dán
zadáním projektu,3 tedy kulturní epochou baroka, jejíž dobové těžiště ve střední Evropě
zahrnuje rámcově 2. dvě třetiny 17. století a 1. dvě třetiny věku následujícího s přesahy
na obě strany časové osy.
Krajina v. Znojemska je krajinou hranice a místem zlomu. Na j. se již od doby formování politicko-geografické tváře střední Evropy v 11. století nachází hranice politická,
v ose sv–jz pak krajinu dělí rozhraní dvou geomorfologických soustav,4 Českého masivu
a Karpatské soustavy,5 tvořící terénní a klimatickou hranici mezi hercynskou krajinou
Českomoravské vrchoviny a panonskou krajinou mírně zvlněných nížin táhnoucích
se odtud v. směrem bez výraznějšího přerušení až k úbočím Dunajovických kopců
a k vápencovému masivu Pálavy.6 Na v. a na s. se krajina vybraného území v. Znojemska
rozkládá v intenzivně zemědělsky využívaných polích protkávaných jen komunikacemi
a vodními toky; na z. vystupuje táhlým návrším ve výše položený, více zvlněný a mnohem
více lesnatý terén Vysočiny.
To, co vybrané území letošní etapy zkoumání zásadním způsobem odlišuje od předchozího Jaroslavicka, není modelace terénu ani odlišný typ rostlinných porostů v krajině,
je to historická přítomnost dominantního politického, hospodářského a kulturního
centra, města s aglomerací s vysokou koncentrací obyvatel, se zřejmým mocenským
vlivem a kulturním vyzařováním do celého regionu. Královské město Znojmo bylo spolu
s majetnými a vlivnými řádovými institucemi, které sídlily buď přímo ve městě (klarisky, dominikáni, jezuité, kapucíni) či ve znojemské aglomeraci (křížovníci s červenou
hvězdou na Hradišti sv. Hypolita a premonstráti v Louce), jasným hegemonem širokého
okolí s hospodářským a především kulturním vlivem daleko přesahujícím hranice přímé
350
politické moci města a znojemských klášterů. Vedle samotného města byl nejvýznamnějším kulturním a ideovým ohniskem regionu premonstrátský klášter v Louce, jeden
z největších pozemkových vlastníků na Moravě a majitel patronátních práv řady kostelů
v této oblasti. Na rozdíl od (sousedního) vernakulárního Jaroslavicka byl tedy vybraný
kraj kolem Znojma mnohem více formován a přitahován magnetem velkého městského
celku nacházejícího se v jeho středu, a to do té míry, že část zkoumaného území získalo
podobu příměstské krajiny s bezprostřední vazbou na znojemské centrum. Ve III. etapě
řešení projektu se tedy opět dostáváme k analýze kulturní krajiny výrazně ovládané
mocenským a intelektuálním centrem, ale na rozdíl od Mikulovska, řešeného v I. etapě,
kde poddanské město i krajinu dlouhodobě pevně ovládala a jejich podobu určovala
aristokratická dynastie,7 zkoumá letošní III. etapa práce krajinu ovládanou samosprávným
privilegovaným městským centrem a silnými klášterními institucemi.
Na j. okraji území při rakouské hranici se ve zkoumaném období ovšem nacházela sídla
vymykající se postavení znojemské periferie: dvojice bezprostředně sousedících městeček
Šatov a Hnanice. Původně zeměpanský Šatov se na konci středověku dostal do držení
šlechty pohybující se v prostředí moravsko-rakouského pomezí a od roku 1609 až do zániku patrimoniální správy se stal součástí jaroslavického dominia. Při hranici situované
velké ohrazené vinařské městečko s právem jarmarku a týdenního trhu8 a disponující
též právem hrdelním tvořilo spolu se sousedními Hnanicemi z. výspu Jaroslavického
panství a výrazný sídlištní prvek v krajině v. Znojemska. Výjimečná situace nedalekých
Hnanic pak byla spjata s monumentální středověkou architekturou chrámu sv. Wolfganga,
schránou nejvýznamnějšího lokálního kultu jv. Znojemska a cílem rozsáhlého poutního
hnutí, jehož přitažlivost byla umocněna blízkou přítomností druhého poutního místa,
svatyně Heiliger Stein,9 nacházející se v katastru dolnorakouského Mitterretzbachu cca
1,5 km od jádra Hnanic.
Krajina
Podobu krajiny okolí města Znojma 2. poloviny 18. století dobře vykreslují mapy
1. vojenského mapování10 se slovním popisem k jednotlivým katastrům obcí.11 Kompletní
dílo mapování přináší cenné informace o podobě tehdejší krajiny s přesností odpovídající technickým možnostem doby. Okolí města Znojma bylo kompletně odlesněno.
Svahy na obou stranách údolí řeky Dyje s vhodnou polohou a podložím byly využity
k pěstování vinné révy. V i n i c e sestupovaly po proudu řeky Dyje až k Sedlešovicím
a jz. od města po úpatí Českého masivu směřoval pás vinic na Konice, Popice, Havraníky
a Hnanice a pokračoval do dolnorakouského Weinviertelu. Dále vinice pokrývaly jz. svahy
údolí Gránického potoka, j. svahy pod Hradištěm a jz. svahy nad údolím levobřežního
přítoku Dyje, potoka Lesky. Vinice tak obklopovaly město Znojmo ze všech stran a jejich rozloha byla z dnešního hlediska překvapivě velká. Rozmach pěstování vinné révy
a obchodu s vínem vyvrcholil na Znojemsku začátkem 17. století – před vypleněním
nejjižnější Moravy za vojenských průchodů a bitev v souvislosti s povstáním moravských stavů a následné třicetileté války. Vizitační sumář v roce 168012 udává na Moravě
92 294 měřic vinic, o 80. let později v roce 1760 udává Tereziánský katastr13 jen 82 445
měřic vinic.14 Ostrůvkovitě se vinice objevily i hlouběji v údolí proti proudu řeky Dyje
v území označovaném Devět mlýnů. Stavby v o d n í c h m l ý n ů tam ležely na pravém
břehu řeky v katastrech obcí Hnanice, Havraníky a Popice. Na levém břehu se vypínal
věhlasný, vinnou révou porostlý vrch Šobes. K Popicím náležející Čakanovický mlýn
(Trausnitzmühle) byl situován poněkud osamoceně dále po proudu směrem ke Znojmu.
K mlýnům tradičně náleželo velké množství zemědělské půdy, vinic, luk a zahrad.15
Hospodaření mlýnů se tak zásadním způsobem podílelo na dotváření okolní krajiny16
a dokládá tradiční kulturu mlynářského řemesla v této části regionu.17
Svahy a hrany údolí Dyje a obecně místa s mělkým substrátem byly užívány jako
p a s t v i n y.18 Pastva a s ní související jevy, jako je odstraňování nedopasků a vypalování, spoluutvářely ráz zdejší krajiny po staletí.19 Pastva byla doprovázena významnou
351
Obr. 1. Lokalita Devět mlýnů, vyschlé koryto náhonu zaniklého Weihoferova mlýna. Foto Karel
Sklenář, 2015.
větrnou i vodní erozí a častějšími povodněmi níže po proudu řeky Dyje.20 S přispěním
těchto procesů zde postupně vznikala rozsáhlá a unikátní v ř e s o v i š t ě s množstvím
vzácných a ohrožených teplomilných druhů rostlin,21 které se v tomto území částečně dochovaly dodnes. Rozsáhlý komplex pastvin s vřesovišti byl situován především na plošině
na Kraví hoře a pokračoval dále na jz., kde kopíroval oddělený a obnažený hřbet mezi
údolím Dyje a blízkými obcemi Konice, Popice, Havraníky a Hnanice a dále pokračoval
do přilehlé oblasti Rakouska. Obdobně byla k pastvě a pěstování vína využívána místa
okolo řeky u obcí Dobšice, Dyje a především Tasovice, kde vystupují na povrch poslední
výchozy skal před tím, než řeka Dyje opustí své kaňonovité údolí hloubené po tisíciletí
v pevných horninách Českého masivu a vteče do rovinaté krajiny s převládajícími sedimenty a ornou půdou na jv. studovaného území. V podobě obnažených ostrovních
hor se však ještě horniny Českého masivu uplatňují na několika místech i v zemědělské
krajině v. a j. od Znojma směrem k zemské hranici s Rakouskem. Tyto krajinné dominanty byly využívány rovněž k pěstování vinné révy a pastvě. Dalo se z nich přehlédnout
široké okolí až k Mikulovu a dolnorakouským zemským hradům Falkenstein a Staaz
(č. Stožec, pozn. red.).22
Hlubší půdy na v. okraji města Znojma, v okolí louckého kláštera a na dalších vhodných
místech v blízkosti sídel, byly využívány jako sady23 a zahrady.24 Podíl orné půdy postupně
narůstá dále od Znojma směrem na v. a jv. (v oblasti s hlubšími půdami vyvíjejícími se
po staletí na třetihorních a zejména na čtvrtohorních eolických a fluviálních sedimentech
Dyje).25 Také tady byly vinice, jejichž těžiště leží mezi Suchohrdly a Znojmem, a v menší
míře bychom zde nalezli i louky, pastviny a řídké pastevní lesy. V této části studovaného
území byly typické pevné uzavřené hospodářské dvory.26
Poptávka po palivovém dříví pro široké okolí byla uspokojována především z l e s n í h o k o m p l e x u, který ležel mezi Těšeticemi, Únanovem a Tvořihrází. Dříve se
352
nazýval Burgholz, dnes je známý pod jménem Purkrábka nebo Tvořihrázský les.27 Menší
porosty dřevin na lokální produkci palivového dříví se nacházely v okolí obcí, hlavně
Hnanic, Popic a Tasovic.28 Také kolem řeky Dyje pod Znojmem a kolem dalších vodotečí
a v nivních lukách byly ponechávány solitérní dřeviny.29 Východně od louckého kláštera
jsou v mapách 1. vojenského mapování patrné dva krajinářsky pozoruhodné lesní celky
uzavřené pravým břehem široce zvlněného oblouku řeky Dyje a mlýnským náhonem.
Tyto porosty jsou členěny podélnými a příčnými průseky.30 Na ně bezprostředně navazovala bažantnice protkaná alejemi s typickým barokním hvězdicovým (křížovým)
uspořádáním.31 Poměrně rozlehlý byl panský les „Frauerwald“32 dotýkající se meandrů
Dyje j. od Dobšic a táhnoucí se podél pravého břehu až k úpatí Načeratického kopce.
Zvláštní postavení má o b l a s t m e z i H n a n i c e m i a Š a t o v e m, která
svým charakterem spíše navazuje na přilehlé Jaroslavicko a plynule přechází do dolnorakouského Weinviertelu. Je to krajina vinic založených, na rozdíl od těch na z. okraji
Znojma, na horninách sedimentárních. Meze ve vinohradech hostily odlišná rostlinná
společenstva se zástupci teplomilných a bazifilních druhů. Plochy vinic, přerušené tokem
Daníže s unikátním komplexem sečených luk a pastvin,33 byly pozoruhodné samostatně
stojícími stromy a řadami stromů, které je členily.34
Krajina, kterou zde nahlížíme, je otevřenou zemí osídlenou a obdělávanou člověkem
po tisíciletí. V předmoderní éře byla tato zemědělská krajina trvale a hustě obývaná,
každodenní život lidí se odehrával převážně pod širým nebem, ať už se jednalo o práci
na poli či na vinohradu, pasení domácího zvířectva či o obchodní cesty. Lidé v plochách
krajiny i v liniích a křivkách cest byli trvale přítomni, jednalo se tedy o skutečné jeviště
životních příběhů jednotlivců i v případě náporu „velkých dějin“ do krajů, jimž se věnujeme, o divadlo událostí zasahujících výrazně celou strukturu společnosti i podobu
krajiny. Sídelní struktura vymezené oblasti Znojemska neprošla od vrcholně středověkého
dotvoření krajinného rámce tak dynamickými změnami ve smyslu zániku sídel jako
oblast Jaroslavicka.35 Coby silný investor zde působil jednak loucký klášter a pak také
město Znojmo. Koncentrace vlastnictví země a vliv jejich správců se projevil také ve skutečnosti, že se zde nesetkáme s tvrzemi ani dalšími venkovskými šlechtickými sídly. Zdá
se tedy, že s ohledem na působení města Znojma a majetkově silných řádových institucí
byla sociální a hospodářská situace vymezeného regionu mnohem stabilnější a zřejmě
se i snáze vyrovnávala s válečnými a dalšími hospodářskými otřesy než na sousedním
Jaroslavicku postiženém v 15. a 17. století, obdobně jako okolí Znojma, devastujícími
dopady válečných konfliktů,36 které zde ovšem vedly k trvalé proměně krajiny vinou
masivního zániku sídel a dlouhodobé populační a ekonomické deprese.37
Cesty
Jako ve všech lidských krajinách i v našem území tvořila síť komunikací propojujících
jednotlivá sídla, místa výroby, místa uctívání transcendentna, místa pohřebišť či místa
vykonávání exekucí klíčový prvek struktury obývaného prostoru. Přestože běžná cestní
síť v. Znojemska nejevila v našem období výrazných odlišností od rozložení cest a jejich
kvality na území sousedního Jaroslavicka, zásadní rozdíl představovala skutečnost, že
území navíc protínala dvojice významných komunikací, z nichž je na prvním místě
nutné jmenovat jednu z klíčových komunikací habsburského soustátí, cestu propojující
metropole Vídeň a Prahu přes Znojmo a Jihlavu.38
Stará středověká „k r á l o v s k á c e s t a“ umožňující spojení z mocenského centra českého státu v Praze ke klíčové pevnosti na exponované j. hranici, Znojmu, byla
po vytvoření habsburského soustátí, a tedy odstranění politické hranice mezi Moravou
a Rakouskem, prodloužena k nové rezidenční metropoli státu, Vídni, byť původní strategická komunikace z rakouské strany k moravské hranici českého státu směřovala více
východně kolem hradu Staats do rakouské hraniční pevnosti Laa an der Thaya (dále Laa,
č. Láva nad Dyjí), kde se nacházelo tradiční shromaždiště rakouských vojsk pro tažení
na území českého státu (místo, kde se scházely české sbory, leželo naopak u Znojma).
353
Zřízení státní císařské hlavní silnice budované dle francouzského vzoru moderní silniční
stavby39 zbudované v dekádě 1739 až 174940 vložilo do krajiny komunikační trajektorii
zcela nové kvality.41 Nově vyměřená trasa vedená z Vídně přes Stockerau (č. Štokrava),
Hollabrun a Guntersdorf překročila hranice u dvora a hospody na místě dnešních Hatí
a poté v rovných zalamovaných úsecích dorazila přes Chvalovice ke Znojmu. Cesta dále
pokračovala ze s. Pražského předměstí Znojma na sz. k Moravským Budějovicím a dále
přes Jihlavu do Prahy. Druhou nadregionální komunikací byla silnice spojující Znojmo
s moravskou metropolí Brnem. Stará středověká c e s t a z e Z n o j m a d o B r n a vedla
patrně ve dvou větvích, z. vedoucí ze Znojma do Hostěradic a dále směrem na Moravský
Krumlov a Ivančice, a v. procházející v. od Krumlovského lesa přes Miroslav, Olbramovice
a Pravlov do Brna. Výchozím bodem obou tras cesty ve znojemském prostoru byla Prostřední (Císařská) brána,42 cesta poté sešla do údolí potoka Lesky, který překonala brodem
a kolem hospody43 poskytující přípřež vystoupala úvozovými cestami44 na otevřené návrší
na v. straně údolí Lesky a pokračovala dále v. směrem na Dobšice, za kterými se poblíž
jv. cípu lesa Purkrábka cesta větvila na výše uvedené směry (z. na Těšetice a v. na Bantice).
V 2. polovině 18. století nově položená trasa císařské silnice směrem na Brno vycházela
z klíčového komunikačního uzlu znojemského prostoru mezi Oblekovicemi a Starým
Šaldorfem, u nichž se nacházel strategický most přes Dyji. U Starého Šaldorfu45 v bezprostředním okolí kláštera v Louce se silnice na Brno v pravém úhlu oddělila od hlavní
císařské silnice z Vídně na Znojmo a Prahu, pozvolna vystoupala do Dobšic, kterými
prošla a v táhlých liniích s minimem zákrut zamířila na v. do Lechovic, kde překonala
tok Jevišovky, aby pokračovala dále směrem na Pohořelice.
Naší krajinou ovšem procházela ještě jedna nikoli nevýznamná cesta; vůči s.–j. orientovaným hlavním spojnicím mezi Moravou a Rakouskem46 příčná v.–z. orientovaná
cesta spojující Hodonín na uherských hranicích a Znojmo, jejíž trasa vedla podél vlnící
se moravsko-rakouské hranice střídavě na moravské nebo rakouské straně. Tato cesta
zachycená na mapě moravského markrabství Johanna Christopha Müllera dokončené
roku 1716,47 která zachycuje pouze nejvýznamnější strategické komunikace procházející
zemí, spojovala Hodonín, Břeclav a Mikulov. U dvora Alt Prerau na území Dolních Rakous překřížila významnou komunikaci z Vídně přes Drnholec do Brna, kde překonala
záplavové pásmo Dyje u Trávního dvora a dále pokračovala v sz. směru přes Hrabětice
a Šanov otevřenou krajinou vyvýšené bezvodé pláně do Suchohrdel a odtud do Znojma.
Tato dálková komunikace je však již na mapách prvního vojenského mapování zakreslena
jako běžná cesta neodlišitelná od pletence polních cest propojujících lidská sídla. Je tedy
pravděpodobné, že její význam jako dálkové komunikace po vybudování důležitých částí
státní silniční sítě v 2. třetině 18. století poklesl, tím spíše, že textová část 1. vojenského
mapování konstatuje u některých míst, jimiž cesta procházela, že cesty jsou zde v jarním
období vinou záplav dlouhodobě neschůdné a náročná údržba hatí, dřevěných mostů
a jiných komunikačních zařízení na této cestě nebyla patrně již příliš prováděna.48
Jako poslední z významnějších cest procházejících raně novověkým okolím města
Znojma uvedeme zemskou cestu vedoucí ze Znojma na j. přes Konice, Popice, Havraníky
a Hnanice do nedalekého rakouského města Retzu (č. Reč).49 Tato prastará komunikace byla současně trasou nejvýznamnější p o u t n í c e s t y Znojemska k posvátnému
prameni v chrámu sv. Wolfganga v Hnanicích. Těsně za hranicí se nacházelo mariánské
poutní místo Heiliger Stein a další proslulá rakouská poutní místa – Mariazell, Maria
Dreieichen u Hornu,50 Retz a Pulkau.51
Jako příklad méně známého poutního místa v bezprostředním okolí města Znojma
lze uvést kostel Bičovaného Spasitele v Dyji se soškou Bičovaného Spasitele. Majetkově
byla lokalita od středověku provázána s klášterem v Louce, který zde měl původně špitál
pro nemocné příslušníky řádu.52 Přenesení zázračné kopie díla z bavorského poutního
kostela ve Weisu a následné bezprostřední doložení jejího zdejšího působení spustilo
bezprostřední masivní poutní hnutí. V průběhu několika desítek let zde proto musel
být hned dvakrát přestavěn zdejší chrám. Jeho architektura a vnitřní fresková výzdoba
354
patří i v současnosti spolu s původním konceptem harmonické modelace zdejšího krajinného rámce mezi velmi oceňované. Současný vzhled kostela pochází z let 1769–1774
a problematika jeho vzniku byla již do velké míry recentně zpracována.53 Zajímavou,
avšak dosud přehlédnutou skutečností před touto realizací, je přitom zpráva náměšťského děkana Martina Jorsche, který v roce 1764 podává stručný popis svatostánku
předcházejícího dnešní stavbě: „Kostel se nachází na kopečku na okraji vesničky Dyje, má
na šířku zhruba šest sáhů a na délku deset sáhů, na hlavním oltáři nad svatostánkem má
vystavenou dřevěnou polychromovanou sochu bičovaného Krista o výšce jedné pídě a kolem
ní na zdi presbytáře visí mnoho ex voto ze stříbra a perel, v podobě berel a holí na znamení
dosažených uzdravení“.54 Další informace Martina Jorsche o tom, „… že skrze velkorysá
podání mešních stipendií na odsloužení především děkovných bohoslužeb, [by] měly být
bohoslužby přenášeny do dalších okolních svatostánků… a to včetně finančních prostředků
na ně určených“,55 by proto možná nemusela být zcela bez významu a souvislostí s následnou poměrně rychlou realizací výstavby nového kostela v Dyji louckými premonstráty.
Město
Uprostřed cestní sítě se nacházelo Znojmo, velký městský urbánní prostor s centrem
a periferiemi dominující okolnímu kraji. Vnitřní život znojemské aglomerace v našem
období plný tenzí a rivality mezi vlivnými církevními institucemi zde sídlícími výrazně
ovlivňoval také podobu krajiny Znojemska. I pouhé stavební struktury města – vertikály
významných sakrálních i profánních staveb pohledově i symbolicky ovládaly horizont
širé zemědělské krajiny přimykající se ze s., v. a j. k městu. Okolí města bylo velkou
městskou aglomerací hospodářsky intenzivně exploatované a urbanizované a vybavené
technickými a sociálními zařízeními, jako byly mlýny, hostince, vodovod, špitál u bývalého františkánského konventu s kostelem sv. Bernardina (později sv. Alžběty) na Dolním předměstí, špitál na Horním předměstí u později zaniklého kostela sv. Alžběty,56
blázinec a chorobinec; příměstskou krajinu členily trajektorie významných i lokálních
cest sbíhajících se ve městě a jeho předměstích a osadách, u kterých byly vztyčovány
kulturní stavby a sochařská díla, o nichž pojednáme níže. Dopad městského práva zřetelně
vyzařovalo do kraje zděné p o p r a v i š t ě umístěné na vyvýšené poloze na Soudním
vrchu u znojemského Horního předměstí při hlavní cestě na Prahu a výkon hrdelního
práva louckého kláštera zhmotňovala v dominantní poloze na kopci Šibeníku situovaná
konstrukce š i b e n i c e. Především znojemská předměstí byla ale také obětí své polohy
při strategicky umístěné, významné a bohaté městské pevnosti, která byla opakovaně
cílem vojenských tažení.57 Jako bájný fénix z popela opakovaně vstávala předměstská
sídliště u Znojma z požárů a devastace. Vysoce urbanizované a hustě zalidněné území
bylo současně opakovaně postihováno morovými epidemiemi (např. 1570–1571, 1584,
1679–1680).
Městské panorama je na četných znojemských vedutách zachycováno převážně z j.,
odkud je možné v rámci kompoziční výstavby obrazu asi nejlépe zachytit veškeré důležité budovy města a současně za pomoci přirozené gradace přírodní scenérie zdůraznit
majestátní postavení místa.58 Mezi budovami akcentovanými popisem doprovázející
veduty nalézáme místní hrad či zámek, věž městské radnice,59 klášter minoritů a klarisek
s kostelem Nanebevzetí P. Marie,60 klášter dominikánů s kostelem Nalezení Sv. Kříže,61
kostel sv. Michala s pozdějším klášterem jezuitů,62 farní kostel sv. Mikuláše63 nebo systém
městského opevnění. K obrazu města jsou také často přidávány dvě významné předměstské lokality s vazbou na město. V dolním plánu vedut bývá obvykle situován klášter
v Louce a v levé horní části Hradiště sv. Hypolita. V současném urbanisticky rozlehlém
Znojmě již není zřejmý dlouhodobý historický stav, kdy zde po staletí koexistovala
trojice samostatných jednotek: Nejstarší Hradiště sv. Hypolita s klášterem křížovníků
s červenou hvězdou64 takřka kontinuálně navazovalo na pradávné velkomoravské sídliště,
jehož představení v regionu velmi často zastupovali královský majestát.65 Dále tu byl
klášter v Louce,65 obdařený ve zdejším kraji významným majetkovým vlastnictvím, přes
355
jehož pozemky vedla důležitá obchodní stezka mezi Vídní a Prahou.67 A nakonec zde
byl Přemyslovský hrad, později šlechtický zámek s předhradím a královským městem
Znojmem, který představoval politické, kulturní, hospodářské a duchovní centrum
celého regionu.68
Naznačené hranice majetkové a mocenské správy neuzavíraly možnosti nejrůznějších
přesahů a vzájemných prostupů. Jejich vzájemná provázanost a diverzita neovlivňovala
jen podobu města, ale podílela se také na formování okolních sídel a krajiny v průběhu
sledovaného období 16.–18. století.
Společenský a náboženský rituál ve městě Znojmě a v okolní krajině dobře dokumentuje pozoruhodná zpráva zachycující významnou církevní slavnost, převezení ostatků
sv. Olympia do města v roce 1634: „z Brna je přivezla významná dobrodinkyně koleje
[jezuitů] Renata Marie hraběnka z Náchodu na kočáře, jenž byl zvláště k tomu vypravený; doprovázeli je rektor a další jezuité na dalších vozech. Tělo bylo nejdříve uloženo
v kapli, dokud neobdrželi povolení od biskupa k pořádání veřejné slavnosti – pak ustanovili 17. 8. za svátek přenesení ostatků. Den předtím byla schránka s ostatky soukromě
přenesena do kostela v Louce, kde ji vyšli vstříc premonstráti a doprovodili ji do sakristie.
Následujícího dne bylo vedeno procesí v tomto pořadí: na začátku šel trubač, po kterém
následoval strážný anděl města na koni, po něm 100 nádherně vystrojených jezdců pod
vojenskou standartou. Pak školní mládež se svými prapory, pak trubači a hudebníci,
za nimi kapucíni a františkáni, po nichž následovali jezuité v albách, 4 v dalmatikách.
Za nimi klér, po kterém následovala šlechta, městská rada a celé město. Tak vyšli z města
vstříc světci. Z kláštera jim vyšlo vstříc další procesí s prapory, na jeho konci nesli premonstráti nosítka, za nimi šel infulovaný opat s berlí, kterého doprovázeli probošt z Hradiště
sv. Hypolita a děkan z Retzu. Tam, kde začínal pozemek města, se konalo první zastavení
a tabernákl a oltář, ve kterém tělo spočívalo, byly pozdviženy. Jeden z jezuitů se ke světci
krátce pomodlil. 4 jezuité se chopili nosítek a přinesli je k městské bráně, kde se konalo
další zastavení [...]. Třetí zastavení bylo u kurie, hrálo se divadlo, ve kterém vystupovalo
Znojmo se ctnostmi: Spravedlnost, Shovívavost, Statečnost, Bdělost, Přátelství, Veřejné
blaho, Mír, Bezpečí a Věčnost. Znojmo vzdávalo světci díky za jeho příchod a za to, že
se stal jeho patronem, a svěřovalo sebe a své ctnosti do jeho ochrany. Čtvrté zastavení
se konalo před vstupem do koleje, kde byl zřízen Parnas se dvěma vrcholky. Na jednom
z nich stál obrovský Pegas, který kopytem kopal do země, a vytryskla voda. Na druhém
vrcholku Foibos s citerou a při úpatí kopce 9 Múz se svými atributy. Mezi vrcholky Parnasu se tyčila hora Olymp vysoká 50 stop, na jejímž vrcholu byl umístěn oltář s nápisem
‚Svatému mučedníku Olympiovi‘ – Apollon tady totiž slavnostně otevíral nový Parnas,
totiž Olymp, novému Foibovi sv. Olympiovi … U dveří chrámu sv. Michala se ze světcova
příchodu radoval Michal s mnoha anděly a zval ho, aby se v něm zastavil – tělo bylo uloženo v hlavním oltáři a pozdravili ho jednotlivé andělské chóry. Pak následovalo kázání
a po něm slavnostní mše, kterou sloužil loucký opat. Následovaly zpívané nešpory. Slavnost
pak pokračovala po celý oktáv za stále účasti lidu. Hraběnka z Náchoda darovala roku
1637 24 zlatých k dokončení schránky a pak nechala zhotovit slavnou sochu, pro kterou
darovala dlouhou zlatou roušku.69 Uvedený popis může sloužit jako příklad komparace
s dalšími dochovanými prameny o církevních slavnostech.70
Krajina božích muk
Je zřejmé, že v předindustriální kulturní krajině nepropojovaly cesty pouze lidská
sídliště, ale také místa kultu. Od archaického pohanství po protireformační katolictví
17. a 18. století a dále vlastně až do současnosti se člověk pokouší v různých formách
zhmotnit duchovní přítomnost transcendentních sil ve svém sídle i v krajině. Cesty, jež
propojují a jsou doprovázeny objekty kultu, plní funkci jakési osnovy spojující posvátné
tajemno s všední činností. Vzniká tak posvátná krajina, v níž se neoddělitelně propojuje
sakrální s profánním. Křesťanský ideový svět se v krajině projevil budováním a vztyčováním sakrálních monumentů a tato sakralizace naší krajiny nabyla svého vrcholu
356
Obr. 2. Raně barokní kamenná boží muka v polích mezi Šatovem a Hatěmi. Foto Karel Sklenář, 2015.
právě v barokním období, kdy od vítězství katolického centra habsburské monarchie
nad protestantskými stavy v Čechách, na Moravě a v Rakousích ve 20. letech 17. století
dochází v krajině k pozvolné, ale stále silnější a zhruba do poloviny 18. století trvající
vlně obnovování či nového budování svatyní zasvěcených Panně Marii a heroickým
postavám katolického nebe, doprovázeným při cestách a v dominantních polohách
drobnými sakrálními stavbami a skulpturálními díly. Tato kulturní vrstva krajiny je
v námi vybraném území mimořádně silná; dones je zde v extravilánech i současných
intravilánech přítomno mnoho desítek exemplářů drobné sakrální architektury a soch
různých typů z různých časových období, pokud ale budeme studovat historické prameny
zobrazující zkoumanou krajinu v barokním období,71 budeme až fascinování množstvím
kultovních objektů tyčících se u vstupů do obcí, na křižovatkách a na návrších. Zdaleka
největší kumulaci nalezneme podél výše uvedené poutní cesty do Hnanic a dále do Dolních Rakous, řada objektů lemovala také poutní cestu ze Znojma na s. do Hlubokých
Mašůvek.
V širším okolí Znojma můžeme nalézt pozoruhodné příklady drobných plenérových
sakrálních staveb ze starších kulturních epoch předcházejících katolicko-barokní kultuře, která definitivně ovládla naši krajinu po polovině 17. století. V kontextu naší země
výjimečný výskyt náročných představitelů pozdně gotické drobné sakrální architektury
na Znojemsku, který náleží do širšího okruhu této tvorby s epicentrem v dolnorakouském Podunají, byl v nedávné době opakovaně odborně popsán a hodnocen,72 proto
se omezíme pouze na konstatování, že dva z nejkvalitnějších dochovaných exemplářů
pozdně gotických božích muk na území našeho státu se nachází v intravilánu Sedlešovic
u Znojma a v rajském dvoře bývalého minoritského kláštera ve Znojmě (přenesen z Lechovic) a že zdaleka nejnáročnější nedochovaný monumentální pozdně gotický sloup
stával u znojemské Horní brány.73 V okolí Znojma ovšem také najdeme z hlediska výskytu
a typologie drobné sakrální architektury na Moravě pozoruhodný soubor kamenných
božích muk renesančního typu příslušející časově do 20. a 30. let 17. století, kterému se
v okolí Retzu dochovala skupina tří předchůdců datovaných do 80. a 90 let 16. století
(1588, 1589 a 1595) a také jeden soudobý ekvivalent.74 Vesměs se jedná o vysoká štíhlá
357
pilířová boží muka s dříkem se zkosenými hranami přecházejícími sférickými splávky
v kubickou hlavici nesoucí vysokou kaplici nahoře a dole sevřenou výrazně vyloženými
profilovanými římsami, jejíž stěny jsou prolomeny pravoúhlými vpadlinami nesoucími
reliéfy a sekané nápisy ve fraktuře. Střechu tvoří vysoký komolý jehlan ukončený kamenným křížem s liliovým zakončením břeven. Tři nejstarší rakouští představitelé typu
jsou poněkud robustnější a mají kaplice bohatěji zdobené reliéfy (s náměty Ukřižování,
Mandylionu, nástrojů Kristova mučení atd.). Nejnáročnější a poněkud odlišně ztvárněný
exemplář ale nalezneme v Popicích u Znojma: hranolový dřík vyvýšený dvěma stupni
základny nese na bohatě profilované římsové hlavici mohutnou kaplici členěnou prázdnými vpadlinami orámovanými kvalitně provedenými reliéfními pásy vejcovce a perlovce.
Kaplice je završena stříškou tvaru vysokého konkávně projmutého komolého jehlanu, ze
kterého vyrůstá kamenný liliový kříž nesoucí reliéf trnové koruny a litery IHS.
Existence relativně početné skupiny sakrálních objektů z reformačního období či
z doby krátce po potlačení vzpoury protestantských stavů, tedy v době, kdy katolická
strana rozhodně neměla situaci zkonsolidovanou a početné vrstvy obyvatelstva stále
vyznávaly evangelickou víru, by mohla potvrzovat, že v okolí Znojma bylo katolictví
trvale živé, anebo že mladé potridentské katolictví zde zapustilo kořeny mnohem dříve
než jinde v okolí, a to nepochybně působením konventu v Louce obnoveného energickou
osobností opata Šebestiána Freytaga z Čepirohu.
Ke skutečnému ovládnutí krajiny Znojemska barokní katolickou spiritualitou pak
dochází až od 60. let 17. století prostřednictvím početné skupiny raně barokních kamenných pilířových a sloupových božích muk tradičně označovaných jako „loucký“ typ,75
který hojně nacházíme na Znojemsku, ale také v přiléhajícím Dolním Rakousku, zejména
kolem Retzu a Laa. Štíhlé pilíře (později sporadicky také sloupy s entazí) vynášejí hranolové kaplice sevřené vyloženými profilovanými římsami; kaplice jsou obvykle na všech
stranách prolomené orámovanými mělkými půlkruhově zaklenutými nikami (často
s konchami), v nichž se nacházejí bohaté figurální reliéfy (nejčastěji scény Ukřižování,
Bolestného Krista, sv. Antonína Paduánského, sv. Šebestiána, sv. Rozálie, Archanděla
Michaela srážejícího padlého anděla atd.). Dříky bývají někdy zdobené vpadlinami,
Obr. 3. Veduta města Znojma a přilehlé krajiny z roku 1679. MZA Brno: soupis vedut, sign. II/1,
č. 1351. Foto Karel Sklenář, 2015.
358
reliéfními rozetami či akantovými ornamenty, některé pak stále udržují starou, ještě
pozdně gotickou formu zkosených hran dříků ukončených přeťatými splávky. Kamenné stříšky bývají podoby kvadrátku, čtyřhranného výrazně konvexně vydulého tvaru
přecházejícího konkávním zúžením v reliéfně zdobený kamenný kříž s trojlaločným
ukončením břeven (variantou je konvexně tvarovaný komolý jehlan rovněž ukončený
kamenným křížem). Výše popsaných krásných exemplářů raně barokních božích muk
najdeme zejména kolem Šatova, Hnanic, Havraníků či Popic mnoho; nesou obvykle
sekaný nápis se jménem donátora a letopočtem, který nám umožňuje tato půvabná
díla zušlechťující krajinu Znojemska datovat do období od 60. let 17. století do 30. let
18. století.
V našem území nenesou barokní pilíře a sloupy pouze kaplice božích muk, ale často
také sochy, ty jsou však na rozdíl od božích muk umístěné obvykle v intravilánech či
na okrajích zástavby; vysoké sloupy s antikizujícími hlavicemi vynáší k nebesům figury
nejčastěji s mariánským námětem, zpodobením Nejsvětější Trojice nebo také sv. Šebestiána. Sousoší Piety spočívá naproti tomu na nižších robustních architektonicky ztvárněných soklech, stejně jako četné sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Antonína
Paduánského či sv. Josefa. Z okolí Suchohrdel a Dobšic se dochoval soubor velice kvalitních vrcholně barokních skulptur z doby před polovinou 18. století, nacházející se dnes
zčásti v areálu bývalého minoritského kláštera ve Znojmě.76 Od poloviny 18. století pak
krajinu vinohradů a polí v okolí Znojma zcela ovládne poklona, která se v 2. polovině
18. století na v prvních desetiletích věku následujícího stane naprosto dominantním
typem pozdně barokní a klasicistní drobné sakrální architektury a spolu s kamenným
krucifixem zcela vytlačí starší typy drobného plenérového kultovního objektu.77 Poklonu – drobnou výklenkovou kapli, s více či méně architektonicky náročně ztvárněným
průčelím, zde nalezneme v bezpočtu variant v téměř všech možných terénních situacích. Jako poslední v tomto exkurzu krajinných sakrální děl v území jižně a východně
od Znojma zmíníme pozdně barokní či klasicistní kamenný krucifix. Mohutný kamenný
kříž nesoucí skulpturu ukřižovaného Krista a doplněný často sochou či reliéfem Panny
Marie je posledním typem krajinného sakrálního díla předindustriálního věku, které
uzavřelo pestrou a četnou skupinu pozdně středověké a raně novověké drobné sakrální
architektury vybrané části Znojemska. Jako příklad můžeme uvést monumentální kříž ze
Šatova s architektonicky náročně utvářeným soklem s luisézním ornamentem a s reliéfní
scénou duší v plamenech očistce vztahující své ruce k Ježíši na kříži a k Panně Marii
stojící u jeho nohou.
Pro tento příspěvek byla vybrána za stěžejní téma analýza působení urbánního organismu velkého královského města na vybraný rámec blízké okolní krajiny. Uvedený
text je pouze výsekem širokého spektra získaných informací na poli archivního bádání,
terénních a archeologických průzkumů krajiny ve spojení s komparací zachovaného
přírodního rámce. Právě u recepce přírodního rámce vyvstal při tomto zhodnocení
zásadní rozdíl mezi historickým vnímáním zkoumané problematiky v 16. až 18. století
a vnímáním následnými generacemi, přičemž tato cézura se jeví natolik zásadní, že
do velké míry zastřela starší, námi zkoumanou tvářnost krajiny a její modelaci člověkem.
Lze konstatovat, že dopad existence městské aglomerace na krajinu byl mnohočetný,
kulturní krajina byla z důvodů hospodářské exploatace, strategických potřeb i ideových
motivů upravována. Studované území v 17. a 18. století vidíme jako výrazně urbanizovanou krajinu rozkládající se kolem svého dominantního centra, města Znojma
a předměstských klášterů, krajinu prostoupenou a dělenou množstvím cest od komunikací nejvyššího řádu až po lokální pěšiny vedoucí do polí a vinohradů, krajinu posetou množstvím kultovních staveb a děl. V území je výrazně přítomna kulturní vrstva
související se sakralizací krajiny mající počátek již ve středověku. Fenomén sakralizace
krajiny spojený zejména s poutním hnutím dosáhl vrcholu intenzity a reprezentativnosti
v období 17.–18. století, poté se postupně vulgarizoval a odezníval ve vazbě na změnu
vnímání krajiny a přírody společenskými elitami přijímajícími v rostoucí míře ideje
359
osvícenství a romantismu. Množství drobných kultovních objektů však zůstalo nadále
v krajině přítomno a stalo se fyzickou připomínkou zaniklé krajinné tváře raně novověkého Znojemska.
Poznámky
1
Projekt NAKI, program aplikovaného výzkumu
a vývoje národní a kulturní identity, je zpracováván v letech 2013–2016 ve výše uvedeném
tématickém zadání „Identifikace a interpretace
vzniku, podoby a proměny barokní kulturní
krajiny jihomoravského pohraničí“ pod identifikačním kódem DF13P01OVV019. Hlavní
řešitel projektu je NPÚ, ÚOP v Brně, dalšími
partnery jsou ESF MU v Brně a FA VUT v Brně.
V tomto příspěvku dále spolupracovali: Eva
Staňková, Klára Báčová, Helena Lenomarová,
Petr Kubín, Lenka Češková, Karel Sklenář.
2
Vymezené území studované krajiny v. Znojemska tvoří katastry těchto obcí: Dobšice
u Znojma, Dyje, Havraníky, Hnanice, Konice
u Znojma, Kuchařovice, Nový Šaldorf, Oblekovice, Popice u Znojma, Přímětice, Sedlešovice,
Suchohrdly u Znojma, Šatov, Znojmo-Hradiště,
Znojmo-Louka, Znojmo-město.
3
Projekt se zabývá hlubším studiem a poznáním
vývoje historické kulturní krajiny, vzájemnými aspekty vývoje, složením přírodního
a kompozičního rámce krajiny a dokumentací
hodnotných dochovaných krajinných prvků
a historické mobiliární výbavy v krajině.
V intencích základního a aplikovaného výzkumu je rekonstruována podoba a proměna
vymezené kulturní krajiny od období pozdní
renesance a baroka, která výrazně přetvořila
význam a vzhled krajinného rámce novověké
společnosti až do období 1. poloviny 20. století. Pro zkoumání byly vybrány pohraniční
území Mikulovska (2013), Jaroslavicka (2014)
a v. Znojemska (2015).
4
Obdobně v území prochází biogeografická
hranice panonské podprovincie a podprovincie hercynské. Z. a s. směrem od této linie
typické teplomilné panonské druhy vyznívají,
až postupně převáží druhy hercynské. Culek,
M.: Biogeografické členění České republiky.
Praha 1996.
5
Demek, J.–Mackovčin, P. a kol.: Zeměpisný
lexikon ČR. Hory a nížiny. Brno 2006.
6
Naši krajinnou scenérii výstižně charakterizuje text prvního vojenského mapování, popis
okolí obce Popice (ve volném překladu): „Tato
ves leží mezi vinicemi pod úbočím vysokého
kopce, který se táhne při řece Dyji od Kraví
hory, dále podél řeky až k rakouským hranicím,
ukazuje vsi a roviny při Vrbovci a dominuje
společné krajině až po Lechovice a Mikulov.“
In: Rakouský státní archiv ve Vídni (dále
RSAV) – „Österreichisches Staatsarchiv Wien,
Abt. Kriegsarchiv: B IXa 155, Conscription des
360
Markgraffthum Mährens, Vierter Theil, fol.
562–563.
Zde zastoupena stabilně vládnoucími rody
Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.
8
Toto privilegium Šatovu udělil v roce 1497
král Vladislav II. Jagelonský. Viz Hosák, L.:
Historický místopis Moravy a Slezska v letech
1848–1960. Ostrava 1967, s. 109.
9
Svatý kámen (Heiliger Stein) umístěný v blízkosti pramenů Daníže (Danischbach) je
posvátným místem již od starověku, významným prehistorickým sídlištěm a pohanským
obětištěm. Traduje se, že od modloslužby ho
očistil biskup sv. Wolfgang výstavbou malého
kostelíka v blízkých Hnanicích. Nejpozději
od raného novověku začal být kámen považován
za zázračný i v rámci křesťanské víry. Dešťová
voda, která se v miskách kamene zachytila, léčila
nemocné, jak dokládá i zápis ve farní kronice
z roku 1647 o uzdravené měšťance z Retzbachu.
Z její vděčnosti byla u kamene postavena roku
1655 mariánská kaple, roku 1680 vyhloubena
studna. Velký počet poutníků navštěvující toto
místo poté podnítil i duchovní z Retzbachu
a mezi léty 1750–1755 byl postaven velký mariánský kostel na Svatém kameni. Ovšem již
za reforem Josefa II. roku 1785 byl tento nově
postavený kostel zbořen. Místo bylo ale uctíváno
i nadále, náhradou za kostel začala poutníkům
sloužit původní kaple se studnou a barokní
sochou Panny Marie. Věřící na obou stranách
hranice se zde dodnes pravidelně scházejí
na svátek sv. Jana Křtitele. V současnosti jsou
základy poutního kostela „Am Stein“ odkryty
a v místě je zbudována okrouhlá rampa jako
turistická vyhlídka do okolní krajiny.
10
Zgeoreferencované a zčásti zdeformované mapy
1. vojenského mapování pro celou habsburskou
monarchii jsou zpřístupněny na internetovém
portále: http://mapire.eu/de/map/collection/
firstsurvey – staženo 14. 9. 2015 v sekci Morava
se nachází studované území na listech 109, 110,
118. Popis mapy in: RSAV (cit. v pozn. 6), fol.
544–692.
11
Vedle prostého výčtu hospodářských dvorů
a církevních staveb včetně těch drobných
ve volné krajině, zaznamenává detaily o propojení obcí cestami, vzdálenosti mezi nimi
převedené na časový úsek pěší chůze, detaily
o schůdnosti cest vinicemi a úvozy za deště
i sucha. Zajímavé jsou informace o vlastnostech toku Dyje (umístění jezů, náhonů, mlýnů,
brodů a mostů nebo hloubka vody). Pozornost
je věnována krajinným dominantám, zejména
7
takovým, které dávaly přehled o širokém okolí
a dalo se z nich velet vojskům. Připojeny jsou
rovněž detaily o okolí toků a obcí, jmenovány
jsou rybníky, vinice, lesy, bažantnice, ovčíny,
aleje aj. In: RSAV (cit. v pozn. 6), fol. 544–692.
12
Vávra, M.: Dějiny pěstování vinné révy, meruněk a broskví. In: Komora meruněk, broskví
a hroznů. Brno 1963, s. 33.
13
Tamtéž.
14
Pohromu pro vinice v celé Evropě znamenala
mšička révokaz na přelomu 19. a 20. století.
Tato mšice parazitující na kořenech révy vinné
se poprvé objevila ve Francii, kam byla kolem
roku 1860 zavlečena z Ameriky. Na Moravě
byla poprvé zaznamenána v roce 1890 v Šatově.
Kraus, V.–Foffová, V.–Vurm, B. a kol.: Nová
encyklopedie českého a moravského vína. Praha
2005, s. 20, 107.
15
MZA Brno: fond E 44 Křížovníci Hradiště, kart.
5, inv. č. 147, sign. I D 3/5. K majetku jednoho
ze souboru devíti mlýnů na Dyji (mlýn s pěti
koly v hodnotě 3 000 zl., jehož majitelem byl
do roku 1751 Antonín Teuffel) patřila v polovině 18. století zahrada u města (Znojma), půda,
13 čtvrtí vinohradů a sklep s vínem v Šatově, půda
a 10 čtvrtí vinohradu a sklep s vínem v Havraníkách. Celková hodnota mlýnského hospodářství
byla oceněna v roce 1758 na 4 605 zl.
16
SOkA Znojmo: fond Hn/II, NAD 183 Místní
národní výbor Hnanice, inv. č. 56 kronika obce
Hnanice (1945–1951), sign. K-II 834, s. 3–4.
Pramen udává, že k roku 1904 stojí v údolí šest
mlýnů, z toho čtyři patří k Hnanicím a dva
k obci Havraníky.
17
Dnes jsou svahy této části studovaného území
zarostlé souvislými porosty dřevin a jsou součástí Národního parku Podyjí, který se rozprostírá mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem.
18
Viz pozn. 10.
19
Silnou pastevní zátěž v krajině Podyjí dokládají
v sondách sedimentů vysoké početní stavy
drobného plže Xerolenta obvia. Ložek, V.: Národní park Podyjí ve světle vývoje v postglaciálu.
In: Thayensia. Znojmo 2001. Roč. 4. Znojmo
2001, s. 247–251.
20
Ložek, V.–Vašátko, J.: Měkkýši Národního parku
Podyjí. Praha 1996, s. 67.
21
Typickými druhy jsou kromě vřesu obecného (Calluna vulgaris) i křivatec český pravý
(Gagea bohemica subsp. bohemica), vstavač
kukačka (Orchis morio), černýš rolní (Melampyrum arvense) či perialpínský druh dvojštítek
hladkoplodý proměnlivý (Biscutella laevigata
subsp. varia) a průvodce pastvin jalovec obecný
(Juniperus communis). Poměrně hojně jsou zastoupeny panonské druhy, které na Znojemsku
často mají z. hranici svého výskytu, je to např. čilimník poléhavý (Cytisus procumbens), kosatec
nízký (Iris pumila), lnice kručinkolistá (Linaria
genistifolia), koniklec velkokvětý (Pulsatilla
grandis) a lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera). Z dalších druhů se objevují psamofyty
(rostliny vázané na písek), které tady netypicky
rostou na rozpadu hornin Českého masivu. Je
to smil písečný (Helichrisum arenarium) nebo
paličkovec šedavý (Coryneforus canescens).
22
Na takových místech jsou dodnes dochována
hodnotná stepní a vřesovištní společenstva
a požívají zákonné ochrany. Jsou to např. Přírodní památky Načeratický kopec, Vraní vrch,
Kamenná hora u Derflic, Střebovský kopec,
Pustý kopec u Konic nebo Skalky.
23
MZA Brno: fond E 57 Premonstráti Louka,
inv. č. 248, sign. H 110. Archivní zpráva ze dne
6. ledna 1487. Loucký klášter prodává vlastní
štěpnici, která patřila ke svobodnému dvoru
v Bohumilicích, Oldřichovi Raydelovi, jeho
ženě a jejich dvěma šlechticům za 52 kop grošů
a za roční plat půl kopy grošů.
24
Pěstovaly se domácí teplomilné autochtonní
druhy ovocných dřevin, ale i cizokrajné (introdukované) druhy – kromě vinné révy také meruňky, broskvoně, mandloně a ořešáky vlašské,
z méně známých fíky, mišpule nebo kdouloně.
25
ČGS (2014): Geologická mapa 1 : 50 000 (online). – http://mapy.geology.cz/geocr_50/ –
staženo 23. 8. 2015.
26
Bohaté hospodářské dvory v obcích kolem
Znojma byly zjevně častým předmětem obchodu, jak dokládají i archivní zprávy. MZA
Brno: fond E 57 Premonstráti Louka, kart.
22, inv. č. 823, sign. H 215 (18. 3. 1690). Jan
Ludvík z Oedtu prodává se souhlasem pozemkové vrchnosti louckého opata Řehoře Kleina
klášteru klarisek ve Znojmě svobodný dvůr
v Suchohrdlech za 5 000 zl. Tamtéž: kart. 23, inv.
č. 824, sign. H 216 (24. 5. 1698). Klášter Louka
kupuje od Evy Kateřiny Vabkové z Mezeříče,
roz. z Oedtu, purkrechtní dvůr v Suchohrdlech
za 3 300 zl. Zajímavý je též osud svobodného
dvora v Suchohrdlech, darovaného v roce 1651
louckým opatem Benediktem Lacheniusem
jeho služebníkovi Eliáši Schüttenhoferovi, jenž
byl po smrti jeho předchůdce dlouho pustý.
Tamtéž: kart. 19, inv. č. 743, sign. H 132a (6. 3.
1651). V roce 1675 patřily k tomuto dvoru
kromě budov dvora také lisovna a mlýn, dále
polnosti, vinohrady, zahrady, dobytek různého
typu v celkové hodnotě 1 226 zl. Tamtéž: kart.
23, inv. č. 826, sign. H 218 (1675). Ze stejného
roku 1675 pochází inventář schüttenhoferovského dvora. Kromě zemědělské půdy šlo
o pastviny, zahrady s bylinkami, vinice; z dobytka 2 koně, 2 krávy, 3 telata, 1 býk, 3 prasata,
66 starých ovcí, 50 jehňat, 4 husy, 15 slepic,
dále zařízení dvora, různé druhy zrní, v celkové
hodnotě 1 222 zl. Tamtéž: kart. 38, inv. č. 1185,
sign. N 10 (1675).
27
Les byl rozdělen na dvě části tokem Únanovky
s kaskádou šesti rybníků a loukami. Rybníkářství ale ve studovaném území nebylo příliš rozšířené. Dva rybníky najdeme ještě na Dobšickém
potoce v údolí u obcí Přímětice a Kuchařovice.
28
Nejednalo se o les v dnešním slova smyslu,
byly to tzv. výmladkové lesy nebo „řídkolesy“,
ve kterých se hospodařilo po staletí výmladko-
361
vým způsobem. Výmladkový les se obnovuje
po vykácení porostu z pařezu, proto je někdy
označován jako pařezina. Doba obmýtí, tedy
plánovaný věk, kdy dojde k obnově porostu,
býval okolo 10 let (ideální průměr kmenů na topení). Tyto porosty byly také využívány pro sběr
klestí, hrabání listí, pro pastvu dobytka a zřejmě
i pro získávání kůry na výrobu třísla. Neexistovala tak ostrá hranice mezi lesem a pastvinou,
která na takové porosty často navazovala.
29
Mohly to být např. hlavaté vrby, jejichž dožívající torza jsou dodnes vzácně vidět na jv. okraji
Znojma v okolí řeky Dyje. Jejich větve byly
využívány jako materiál pro výrobu košíků nebo
palivo.
30
Může jít o dobové záměrně estetizující krajinářské úpravy i místa chovu vysoké zvěře (zpravidla
daňků či jelenů).
31
In: RSAV (cit. v pozn. 6), fol. 545–568. Vybrané
části textu ve volném překladu: „Tok Dyje je
od jezu u louckého kláštera až po krytý dřevěný
most u Nesachleb široký, hluboký a má vysoké
břehy. Podél nesachlebské bažantnice jsou ale
břehy mělké a porostlé křovím. Jezy u louckého
kláštera, Sedlešovic a pod Oblekovicemi napájí
široké mlýnské náhony s vysokými zarostlými
břehy, na nichž leží čtyři mlýny, přičemž z jezu
u Bohumilic se odděluje zvlášť náhon pro bohumilický a zvlášť pro nesachlebský mlýn. Náhony
pro šaldorfský a loucký mlýn napájí samostatné
jezy. Důležitý most nad Dyjí a brod či přejezd
přes tok řeky leží u Dobšic. Samostatný brod
či přejezd mají také mlýny loucký, šaldorfský
a bohumilický. U nesachlebského mlýna je nad
řekou krytý dřevěný most, samostatný brod či
průjezd do mlýna zde ale není, a musí se jezdit
přes bohumilický“.
32
Viz pozn. 10. Dobový popis k obci Dyji, fol.
567–568.
33
Přímo v obcích Šatov, Dyjákovičky a Vrbovec
a v jejich těsném okolí se po staletí udržovaly
lokality výskytu slanomilných rostlin v místech
přepásaných husami a dalšími hospodářskými
zvířaty tak, jak to známe z jižněji položených
oblastí Panonie. Slaniska se tady udržela až
do začátku 20. století, kdy si jich povšimli badatelé. Následně byla většina těchto biotopů meliorována a zničena. V tomto případě však funguje
paměť krajiny, kdy se ve vlhkých letech tato
pozoruhodná místa ukazují v podobě polních
mokřadů s řadou vzácných ohrožených a chráněných druhů obnovujících se i po desítkách let
z půdní semenné banky. Němec, R.–Dřevojan,
P.–Šumberová, K.: Polní mokřady Znojemska
jako refugium významných a vzácných druhů
cévnatých rostlin. In: Thayensia. Znojmo 2014.
Roč. 11. Znojmo 2014, s. 3–76.
34
Můžeme se domnívat, že to byly ořešáky, které
jsou na okrajích vinic dodnes přítomny v sousedním Rakousku. Mohly sloužit k orientaci
ve vinicích a také poskytovaly stín.
35
Mezi vsi zaniklé v průběhu 16. století počítá
V. Nekuda Myslovice, resp. Myslíkovice, které
362
jsou naposledy uváděny v lánském rejstříku. Viz
Nekuda, V.: Zaniklé osady na Moravě v období
feudalismu. Brno 1961, s. 104. Jejich poloha není
blíže známa, L. Hosák ves nezmiňuje vůbec. Viz
Hosák, L.: Historický místopis (cit. v pozn. 8).
Druhou zaniklou vsí je Neuänger (u L. Hosáka
psáno Neuäugen, s. 138), jejímž zakladatelem
bylo město Znojmo v roce 1584. Ta se nacházela
u Sedlešovic, které samy jsou dnes částí Nového
Šaldorfu. Viz Nekuda, V.: Zaniklé osady (cit.
výše), s. 134; Hosák, L.: Historický místopis
(cit. v pozn. 8), s. 138. Dále v pramenech již
obec zmíněna není. Je tedy otázkou, zdali spíše
nesplynula s Novým Šaldorfem, příp. samotným
Znojmem.
36
Kacetl, J.: Znojmo jako nejsilnější středověká
hraniční pevnost jihu Moravy. In: Mikulovská
sympozia. Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské. XXX. MS 2008. Sborník
z konference, konané ve dnech 22.–23. října
2008. Mikulov 2008, s. 165–184.
37
Homola, A. a kol.: Cesty k raně novověké
kulturní krajině. II. Jaroslavicko – průběžné
výsledky průzkumu. In: Vlastivědný věstník
moravský. Roč. LXVI/4. Brno 2014, s. 351–366.
Též: Markel, M.: Dějiny Jaroslavic. Kyjov 2006.
38
Bezemek, E.–Ecker, F.–Kacetl, J.: Die Prager
Straße. Schleinbach 2013.
39
Kvalitní umělá silnice dobově nazývaná francouzským termínem pro silnici chaussée;
jednalo se o náročnou silniční komunikaci
s tvrdým povrchem budovanou v případě potřeby na náspech.
40
Vlk, F.: Dopravní spojení a pošta na císařské
silnici Vídeň – Praha. In: Ročenka státního
okresního archivu ve Znojmě 1999. Znojmo
2000, s. 74, 76.
41
Na základě patentu císaře Karla VI. z 27. února
1737. První hlavní silnice v habsburské monarchii spojující Vídeň se slezskou Vratislaví trasou
přes Drasenhofen, Mikulov, Brno, Olomouc
a Krnov byla budována ovšem již od roku 1727
především působením jednoho z nejvlivnějších
mužů impéria, Karla Maxmiliána, knížete z Ditrichštejna, majitele mikulovského panství. Viz
Czajkowski, P.–Homola, A.–Rigasová, M.: Cesty
k raně novověké kulturní krajině. I. Mikulovsko
– průběžné výsledky průzkumu. In: Vlastivědný věstník moravský. Roč. LXV/4. Brno 2013,
s. 373–383.
42
Vermouzek R. lokalizuje východisko těchto
strategických a obchodních tras do starobylého
předlokačního urbánního prostoru znojemského Horního náměstí a jako místo, kde cesta
na Brno prošla znojemským opevněním, uvádí
v tomto směru k Hornímu náměstí nejbližší
Prostřední bránu. Viz Vermouzek, R.: Znojemská cesta. In: Jižní Morava. Roč. 24. Sv. 27. Brno
1988, s. 117; Týž: Znojemská cesta, západní
větev. In: Jižní Morava. Roč. 26. Sv. 29. Brno
1990, s. 21.
43
Starobylý zájezdní hostinec nazývaný po bitvě
u Znojma roku 1809 U Napolenova dubu upadal
již od zřízení císařské silnice na Brno v 2. polovině 18. století, vzhledem k odklonu trasy
hlavní komunikace spojující Znojmo s Brnem
jv. směrem; starší název objektu R. Vermouzek
nezjistil, byť u hostince předpokládá středověké stáří. Viz Vermouzek, R.: Znojemská cesta
(cit. v pozn. 42), s. 117; Týž: Znojemská cesta,
západní větev (cit. v pozn. 42), s. 21.
44
Na mapě prvního vojenského mapování jsou zachyceny tři hluboké úvozy. Textová část prvního
mapování kvalitu této komunikace hodnotí dosti nízce: „Cesta do Znojma přes hluboký dlouhý
úvoz je často od dešťů poškozená a v zimě kvůli
sněhu nesjízdná. Další cesta vede při vinicích
k ‚Vogelstangen‘, odděluje se z ní špatná kamenitá cesta úvozem, rovněž do Znojma.“ Jako
„Vogelstangen“ byla na mapě pojmenována
předměstská zástavba sz. od Znojma. Archivní
pramen viz pozn. 10.
45
Tato osada byla na mapách prvního vojenského mapování zachycena v těsné blízkosti
řeky Dyje jv. od kláštera Louka. Tento stav byl
zachycen ještě na plánu Starého Šaldorfu. Viz
Richter, V. – Samek, B.–Stehlík, M.: Znojmo.
Praha 1966, s. 72. Po katastrofické povodni
v roce 1799 byla osada zcela zničena, jak je
ikonograficky dobře ztvárněno na střeleckém
terči Václava Krebšinského z roku 1826 (více
na: http://www.znojmuz.cz/digitalizace/obrazy/
detail.php?photo=O_1077&filtrObdobi=&filtrJmeno=Kreb%C5%A1insk%C3%BD%20
V.&start=8 – staženo 14. 9. 2015) a posléze
přesunuta s. směrem o 1 km blíže ke Znojmu,
na křižovatku Vídeňské ulice a její brněnské
odbočky, jak jej např. vidíme na indikačních
skicách Stabilního katastru z roku 1824. Viz:
http://www.mza.cz/indikacniskici/index.php#show:MOR084418240 – staženo 15. 9. 2015.
46
Strategické a obchodní komunikace z Vídně
přes Znojmo do Prahy, z Vídně přes Drnholec
do Brna a z Vídně přes Mikulov do Olomouce
a později také do Brna. Viz Czajkowski, P.–Homola, A.–Rigasová, M.: Cesty… (cit. v pozn.
41), s. 373–383.
47
Tabula generalis marchionatus Moraviae in sex
circulos divisae quos mandato caesareo accurate
emensus hac mappa delineatos exhibet Ioh.
Christoph Müller S.C.M. capitane[us]. Mědirytina, 1716, grafické měřítko [cca 1:180 000],
974×1 374 mm. Mapový obsah ryl brněnský
rytec Johann Christoph Leidig. In: Moravská
zemská knihovna v Brně. Mollova mapová
sbírka. http://mapy.mzk.cz/mollova-sbirka/
ceske-zeme/. staženo 10. 9. 2015.
48
Uvedené se týká zejména situace mezi Alt Prerau, Trávním Dvorem u Hrabětic a Hrušovany
nad Jevišovkou, kde výše zmíněná dálková cesta
vstupovala přes inundační území Dyje na moravské území. Viz Homola, A. a kol.: Cesty…
(cit. v pozn. 37), s. 351–366.
49
I tuto cestu textová část 1. vojenského mapování
nehodnotí příliš příznivě: „Tak řečená Kraví
hora se rozprostírá až k řece Dyji, návrší domi-
nuje celé údolní krajině a okolí, Hradišti, městu
Znojmu a klášteru Louka. Odtud jde cesta přes
Kraví horu úvozem do Znojma, která je stěží
sjízdná s prázdnými vozy.“ Viz pozn. 10.
50
V této souvislosti nemůžeme nezmínit také
poutní cestu k Panně Marii de Foy do Hlubokých Mašůvek.
51
Kacetl. J.: Poutní cesta Znojmo – Maria Dreieichen: Průvodce pro pěší a cyklisty. Znojmo
2010.
52
Na rozsah a význam programově budované
klášterní sítě rezidencí a poutních míst upozornil Jiří Kroupa. K zmiňovaným rezidencím
v Lechovicích, Tasovicích, Loděnicích, Kravsku,
Litohoři a Dyji je nutno přidat ještě rezidenci
v Šatově. Viz Kroupa, J.: Dyje v rezidenční síti
kláštera premonstrátů v Louce. In: Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. Brno 2005, s. 33–47.
53
K lokalitě srov. především: Wörgötter, Z.–Kroupa, J.: Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. Brno
2005. Především příspěvky Miloše Stehlíka
a Jiřího Kroupy; dále: Hodeček, D.: Historie
kostela sv. Jana Nepomuckého v Dyji. In: Jižní
Morava. Roč. 42. Sv. 45. Brno 2006, s. 91–116.
V obou publikacích se nacházejí četné odkazy
na starší obsáhlou literaturu.
54
ZA Olomouc: fond Arcibiskupství olomoucké
(1144–1961), kart. 306, inv. č. 1323, sign. Ba 168
(Dyje 1764).
55
Tamtéž. Působili zde pouze dva řeholníci a každým dnem prý přibývala stipendia pro 40, 50
či až 60 mší.
56
Pechníková, M: Antropologická analýza kosterních pozůstatků ze Znojma – nám. Svobody.
In: Diplomová práce. Masarykova univerzita,
Přírodovědecká fakulta. Brno 2008.
57
I pokud zmíníme jen nejdůležitější válečné
kampaně u Znojma, jedná se o impozantní výčet: devastující husitské tažení na Znojmo roku
1425, opakovaná koncentrace vojsk u města
směřujících na turecké bojiště v 16. století, dvojí
neúspěšné obléhání Znojma císařskou armádou
roku 1619, švédské dobytí města roku 1645,
pruské obsazení města roku 1742, opakované
průchody vojsk během napoleonských válek
kulminující bitvou u Znojma roku 1809.
58
Srov. pohledy na město Znojmo autorů: Wolfgang Fröhlich 1523, Jan Willenberg 1523, Václav
Hollar 1636, Friedrich Bernhard Werner okolo
1750. Viz Kozák, J.–Mžyková, M.: F. B. Wernera
ikonografická inventarizace Čech, Moravy
a moravského Slezska. In: Umění. Roč. XXXV,
č. 4. Praha 1987, s. 294–298.
59
K architektuře znojemské radnice viz Líbal, D.:
Gotická architektura v Čechách a na Moravě.
Praha 1948, s. 273.
60
K oběma klášterům nejuceleněji: Benešovská,
K.–Foltýn, D.: Znojmo: Klášter minoritů a klarisek. In: Encyklopedie moravských a slezských
klášterů. Praha 2005, s. 771–778.
61
Ke klášteru s kostelem nejlépe: Sviták, Z.–Kroupa, J.: Znojmo: Konvent dominikánů s kostelem sv. Kříže, v současnosti rovněž konvent
363
klausurových dominikánek. In: Encyklopedie
moravských a slezských klášterů. Praha 2005,
s. 778–783.
62
K výstavbě a fungování znojemské koleje jezuitů
viz Nevímová, P.–Elbel, M.: Znojmo: Bývalá
kolej jesuitů s kostelem sv. Michala, se seminářem sv. Michala a gymnáziem. In: Encyklopedie
s. 785–788; Toufarová, D.: kostel sv. Michala
v počátcích jezuitského působení ve Znojmě.
In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska
a Moravskokrumlovska. Sv. 27. Znojmo 2012,
s. 7–32; Táž: Výstavba jezuitské koleje v 17.
století ve Znojmě. Tamtéž. Sv. 33. Znojmo 2011,
s. 7–32.
63
Dějiny kostela souhrnně: Šturc, L.: Chrám sv.
Mikuláše ve Znojmě. Brno 2008.
64
Foltýn, D.–Rudolf, V.–Klíma, B.–Kroupa, J.:
Znojmo – Hradiště: Proboštství křížovníků
s červenou hvězdou s kostelem sv. Hypolita
a filiální dům milosrdných sester sv. Karla Boromejského s domácí kaplí. In: Encyklopedie
s. 791–795.
65
Souhrnně nejnověji: Kacetl, J.: Kronika Hradiště
u Znojma. Znojmo 2011; Klíma, B.: Hradiště sv.
Hypolita – velkomoravský Znojem. In: Znojmo
od středověku po moderní dobu. Brno 2012,
s. 19–37.
66
Něm. Closter Bruck; k historii kláštera souhrnně: Kroupa, P.: Premonstrátský klášter v Louce:
dějiny, umělecká výzdoba, ikonologie. Znojmo
1997; Borovský, T.–Kroupa, J.–Kroupa, P.:
Znojmo – Louka: Bývalá kanonie premonstrátů s kostelem sv. Václava. In: Encyklopedie
s. 795–804.
67
Podle popisného doprovodu 1. vojenského
mapování leží klášter u řeky Dyje na skále,
vedle níž teče řeka Dyje. Z kláštera vede dobrá
sjízdná cesta do Znojma, druhá cesta vede při
malé vodě do Sedlešovic, třetí do císařské cesty
a pod most do Dobšic, čtvrtá vede od kostela
sv. Barbory rovněž do Dobšic; pěší cesta
vede jedna do Sedlešovic, druhá do Znojma
a třetí do Šaldorfu. In: RSAV (cit. v pozn. 6).
Ke spojení mezi Vídní a Prahou viz Vlk, F.:
Dopravní spojení a pošta na císařské silnici
Vídeň – Praha. In: Historický a vlastivědný
sborník Znojemska a Moravskokrumlovska.
364
Sv. 31. Znojmo 1999, s. 72–83. Též viz pozn.
40.
Urbanistická situace Znojma je patrně nejlépe
ztvárněna na vedutě Dismase Josepha Ignatze
Hoffera okolo roku 1730. In: AM Brna Fond
U21: Sbírka rukopisů knihovny Mistrovského.
69
MZA Brno: fond E 33 Jezuité Znojmo, kart. 30,
rkp. č. 6, fol. 28–30 (Jan Miller, výtah z Historie
české jezuitské provincie o dějinách znojemské
koleje, pořízený 1723 s doplňky do 1772).
70
Např. mědirytinu J. G. Holzenbergera podle
předlohy Václava Gutweina odborně rozebral:
Šturc, L.: Barokní mariánská slavnost ve Znojmě
roku 1726. In: Historický a vlastivědný sborník
Znojemska a Moravskokrumlovska. Sv. 13.
Znojmo 1999, s. 37–41.
71
Viz pozn. 10, dále veduty města Znojma a louckého kláštera.
72
Vácha, Z.: Středověká drobná architektura
na jižní Moravě. Projekt Věda a výzkum.
Státní památkový ústav v Brně 2001 (nepublikováno). Databáze je online přístupná na:
http://npu.maps.arcgis.com/apps/MapTour/
index.html?appid=9ddd31c688d44dc1877d1b87cba3997e – staženo 15. 9. 2015; Čehovský,
P.: Kamenné skulptury v Podyjí 1480–1550.
Olomouc 2012.
73
Je zachycen na kresbě Giovanniho Marii Monsorna patrně z 20. let 19. století. In: Sbírka kreseb
a grafiky (DD6) SZ Konopiště.
74
Skupina renesančních božích muk se nachází
např. také na Slavonicku a Dačicku (např.
Urbaneč, 1570 či Dačice, 1606) a u Jindřichova Hradce (Jindřichův Hradec, 1595). Viz
Paloušová, Z: Kamenná boží muka v jižních
Čechách a přilehlé Moravě. České Budějovice
2009, s. 137–162.
75
Za jejich původce bývá označována kamenická
dílna působící při klášteře v Louce, ale nepodařilo se zatím najít žádný pramenný zdroj, který
by tuto tezi potvrzoval.
76
Jedná se o původně suchohrdelské sochy sv. Jana
Nepomuckého, sv. Antonína Paduánského a sv.
Františka Xaverského. Viz Stará, R.–Matochová,
H.–Molík, J.: Suchohrdly: Historie a současnost. Brno 2011.
77
V oblasti zřizování drobné sakrální architektury tato dvojice zcela převládala de facto až
do nástupu průmyslově vyráběných sériových
litinových krucifixů po polovině 19. století.
68
Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv. vernakulárních
krajin: kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám1
František Svoboda, Masarykova univerzita
Úvod
Tento text je věnován ekonomickým a historickým souvislostem vývoje krajiny mezi
Hrušovany a Chvalovicemi2, krajiny zasazené mezi dvě významná centra jižní Moravy,
královské město Znojmo a dietrichštejnský Mikulov. Region mezi Hrušovany a Chvalovicemi
je krajinou, která se - v kontrastu k prudkým svahům řeky Dyje pod Znojmem či srázům
Pavlovských vrchů nad Mikulovem - musí jevit jako fádní a nezajímavá, bez významnějších
krajinných útvarů a kulturních památek, krajina bezduchá, ahistorická, intenzivně zemědělsky
využívaná. První zdání však v jistém ohledu klame a tento druh krajiny je možná v jistém
smyslu nejlepším dědicem kulturní krajiny barokní, krajiny odlesněné, plošně hospodářsky
využívané, v níž dominují především pole, louky, pastviny, případně vinice či rybníky. Tento
typ krajiny, formované především hospodářským využitím, bývá někdy nazýván krajinou
vernakulární (např. Nassauer, 1995, str. 233; Wang, 2005). Tuto krajinu můžeme definovat
jako kulturní krajinu, která se vyvinula prostřednictvím lidských aktivit, směřujících
k naplnění základních lidských potřeb.
Vernakulární krajina není příliš turisticky atraktivní, neskrývá v sobě spektakulární stavby či
velkoryse komponované krajinné kompozice. Je místem určeným k životu a k práci a jako
taková vytváří jen základní síť sídel, komunikací, umístěných mezi hospodářsky využívané
plochy polí, rybníků, luk či vinic, doplněných duchovními stavbami chrámů, tvořících
dominanty obcí, a drobné sakrální architektury, provázející obyvatele na jejich každodenních
cestách. Zachycuje nejlépe strukturu krajiny, utvářené prvky kultury hmotné i kultury
nehmotné, místními obyčeji a pragmatickou adaptací na místní podmínky. Krajina je
proměňována zejména změnami na trzích se zemědělskými produkty3 či vědeckými objevy4
(Hlavačka, 2014; Nassauer, 1995). Vernakulární krajina je oblastí, postrádající významné
politické či ekonomické centrum, neutrácí se zde peníze získané jinde, naopak odsud peníze
odtékají, zejména prostřednictvím daní či jiných dávek. Za normálních okolností proto změny
v této krajině a v jejích sídlech probíhají pomaleji5.
Oblast mezi Hrušovany a Chvalovicemi je právě příkladem vernakulární krajiny, plochy
nemající významného ekonomického a politického centra. Krajiny zjevně bohaté, avšak
vytvářející jen základní struktury kulturní krajiny, s vesnicemi jako centry zemědělských
aktivit, nikoliv center řemesel a obchodu, se zámky jako administrativními centry správy
panství, nikoliv jako centry kulturními a mocenskými, se sítí lokálních cest, nikoliv důležitých
dopravních tepen.
Vznik vernakulární krajinu můžeme definovat pomocí několika společenských a
ekonomických charakteristik, které budeme dokládat na příkladu zkoumaného regionu.
Těmito charakteristikami jsou: vysoká míra fragmentace území, absence mocenského centra,
absence rozvojových os a od toho se odvíjející závislost na lokální, převážně zemědělské
produkci.
FRAGMENTACE ÚZEMÍ
Zkoumaná oblast je charakteristická vysokou mírou roztříštěnosti struktur správních,
soudních a mocenských. Vesnice zkoumaného území spadaly už od středověku pod celou
řadu vlastníků - panství hrušovanské, jaroslavické, moravskokrumlovské, klášter Louka,
klášter klarisek ve Znojmě, klášter křižovníků ve Znojmě – Hradišti, město Znojmo. Z
hlediska hospodářské logiky tvořily vsi ve zkoumané oblasti spíše periferie panství než jejich
jádro, což ovlivnilo rozvoj celé oblasti6. Ani po třicetileté válce, kdy v českých zemích
dochází ke koncentraci majetku a ke vzniku rozsáhlých panství, nevzniklo v oblasti jednotné a
hospodářsky silné dominium.
Od takto roztříštěné majetkové držby se v raném novověku odvíjela i roztříštěnost soudní
správy. Hrdelní soudy byly přiznány klášteru Louka u Znojma. Strachotice měly vlastní
hrdelní soud, potvrzený ještě roku 1591 Rudolfem II., který zanikl někdy v době do roku
1729, kdy již není zahrnut v podkladech pro reformu soudnictví provedenou Karlem VI.
(Štarha, 1994, str. 49). Vlastní hrdelní soud bez nutnosti apelace (potvrzení rozsudku u
vyššího soudu) měl i Vrbovec, do jehož obvodu spadaly ve zkoumaném území Dyjákovice a
Křídlůvky7. Vrbovecký hrdelní soud byl zrušen po roce 1702. Hrdelní soudy byly i
5
1
Článek vychází v rámci projektu DF13P01OVV019 NAKI - Identifikace a interpretace vzniku, podoby a
proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí
Zkoumaný region je dán katastry obcí Hrušovany nad Jevišovkou, Hrabětice, Hevlín, Šanov nad Jevišovkou,
Dyjákovice, Velký Karlov, Hrádek u Znojma, Jaroslavice, Křídlůvky, Valtrovice, Oleksovičky, Micmanice,
Slup, Strachotice, Krhovice, Hodonice, Tasovice, Strachotice, Derflice, Načeratice, Vrbovec, Ječmeniště,
Dyjákovičky, Chvalovice.
3
Změny cen rybího masa byly primární příčinou růstu a poklesu počtu rybníků v krajině, změny cen obilí
ovlivnily rozlohy luk, vysazování nových vinic bylo ovlivněno vysokými výnosy vinařství.
4
Zlepšení dopravního spojení, zejména díky železnici, vystavilo místní producenty konkurenci v měřítku zprvu
evropském, později celosvětovém. Zavedení střídavého obdělávání půdy vedlo k mizení pastvin a luk.
2
Například ve Vrbovci, čtvrté nejbohatší obci v oblasti, vyhořel roku 1727 kostel a 20 let zůstal jako vyhořelá
ruina ležet v troskách. Teprve v roce 1747 byl louckým klášterem znovu vystavěn, a to ve své dnešní podobě.
(Archiv obce Vrbovec, Vrb/II,NAD 85, inv. č. 15, sign. K-II 888, S. 30, S. 38). Jiným příkladem může být
konzervativní přístup k existujícím sakrálním památkám. Krajině se vyhnul nahrazování skulpturami podle
dobového vkusu, které známe např. z Dolních Dunajovic, kde původní bohatá barokní výzdoba zmizela a byla
nahrazena unifikovanou produkcí 19. století. Regionu se vyhnul ve značné míře i ikonoklasmus 50. let 20.
století, kdy z krajiny zcela zmizela drobnou sakrální architekturu a skulptury, jak to známe například z okolí
Sedlece u Mikulova.
6
Podobně roztříštěné byly i patronátní práva ke kostelům, kam navíc spadal Hrádek, který byl patronátem
komendy Maltézských rytířů z Mailbergu.
7
Spadaly tam také vesnice mimo zkoumanou oblast, a to Trstěnice, Vémyslice, Božice a Morašice. Ve starším
systému soudnictví nebylo neobvyklé, že soudní obvod tvořily vesnice, které spolu nijak nesousedily.
v Tasovicích (zanikl patrně koncem 16. století) a v Hodonicích, kde zanikl až po reformách z
roku 1729. Hrdelní soud pravděpodobně mělo i hrušovanské panství, zcela jistě se hrdelní
soud se nalézal také v Jaroslavicích, omezen byl na jaroslavické panství s výjimkou Šatova.
(Štarha, 1994).
Reformy Karla VI. přežily pouze soudy v Jaroslavicích a ve Znojmě, jaroslavický hrdelní
soud byl zrušen při reformách Marie Terezie v polovině 18. století, kdy se znojemský soud
stává jediným soudem pro celý znojemský kraj. Mezi roky 1855 – 1945 vzniká znovu soudní
okres jaroslavický, po roce 1945 je však soudní pravomoc znovu přenesena do Znojma.
ABSENCE POLITICKÉHO CENTRA
Správní a hospodářská fragmentace území souvisí úzce s otázkou absence významného
mocenského centra. Právě tato roztříštěnost se stala příčinou, že se zkoumané území stalo
spíše periferií, postrádající politické a ekonomické centrum, které by dokázalo pro rozvoj
regionu vytvářet podobné impulzy jako nedaleký Mikulov pod správou Dietrichštejnů. Ve
zkoumané oblasti můžeme zachytit dva pokusy dvou vrstevníků kardinála Dietrichštejna o
vytvoření většího panství, schopného stát se nadregionálním centrem, které by mohlo úspěšně
konkurovat rostoucímu významu Mikulova, nového kulturního i obchodního centra na cestě
mezi Vídní a Olomoucí. Jakkoliv oba tyto pokusy nakonec nebyly úspěšné, zanechaly
v krajině dvě významné stopy – jaroslavický zámek, dominující krajině od Dyje, a
privilegovanou ves Dyjákovice.
zlatých, z toho 9 000 si půjčil těsně před smrtí, navíc svěřil do úschovy Jindřichovi
Zahrádeckému ze Zahrádek dlužní úpisy za více jak 52 000 zlatých), musel mít k dispozici
podstatné příjmy, které přirozeně plynuly do Jaroslavic, kde Volf i s Kateřinou často
přebývají a kde vzniká impozantní, „současníky ceněné sídlo nového typu“. (Janíček, 1996,
str. 19), financované z výnosů tří středně velkých moravských panství9.
Velkorysá stavební činnost i podnikatelské úspěchy jsou však ukončeny událostmi roku 1620,
kdy jsou vranovské i oslavanské panství postupně drancována procházejícími vojsky,
novostavbu renesančního zámku v Jaroslavicích drancují vojáci generála Dampierra, táhnoucí
k Dolním Věstonicím. Vítězství stavovských vojsk v této bitvě mohlo být pro Volfa jakožto
podporovatele stavovského povstání jen slabou útěchou. Ještě v roce 1621 je zámek
Jaroslavice prázdný, pivovar nepracuje, kancelář nemá na platy pro čeleď, poddaní dluží
vrchnosti, dominikální i poddanská půda není oseta ani ozimy, ani jařinami, chybí dobytek.
(Janíček, 1996, str. 25). Téhož roku Volf umírá a všechna panství jsou rozdělena mezi jeho
bratry a Volfovu novou ženu Dorotu. Althanovské dominium je po stavovském povstání
ochuzeno o Vranov nad Dyjí.
O Vranov Althanové přicházejí konfiskací po stavovském povstání, panství Jaroslavice si ale
udrží. Panství Vranov získává rod Althanů koupí v roce 1680, a začne tam přesouvat těžiště
svých držav na jižní Moravě. Definitivní ústup Jaroslavic z centra pozornosti Althanů
znamená přenesení správy obou panství do Vranova. (Markel, 2000, str. 13). Velkoryse
postavený jaroslavický zámek přestává být hlavním sídlem rodu a stává se jen připomínkou
původních velkorysých plánů pánů z Althanu.
Prvním významným kapitálově silným vlastníkem s velkorysými záměry byl Volf Dětřich
z Althanu (1575-1621), který na Moravě vlastní díl pusté vsi Gnastu a panství Oslavany u
Brna s šesti vesnicemi. Jeho investiční aktivity v oblasti Znojemska byly zahájeny sňatkem
s Kateřinou Krajířkou z Krajku v roce 1601. Její dačické panství je prodáno v roce 1608 za
106 000 zlatých, souběžně s tím kupují manželé v témže roce panství Jaroslavice s 350
rodinami za 198 000 zlatých, kteroužto sumu vkládají v hotovosti do rukou prodávajícího
Ladislava Berky z Dubé. Do čerstvě pořízeného prosperujícího panství patří mimo jiné
městečka Šatov, Hrádek a obec Slup s mlýnem8. Manželský pár volí Jaroslavice jako své
hlavní sídlo a zahajuje budování velkoryse rozvrženého zámku v pozdně renesančních
formách, z nichž se dochovala arkáda, vynesená nad svahem nad Jaroslavicemi velkorysou
soustavu oblouků. Nákup panství Jaroslavice i zahájená velkorysá stavební činnost svědčí o
snaze koncentrovat majetek blíže k „k přirozeným centrům moravského společenského a
politického života“, k Brnu, k Znojmu, (Janíček, 1996, str. 12) a také k Vídni, na jejímž dvoře
se Volf Dětřich rovněž pohyboval.
Druhý pokus o vytvoření politického a ekonomického centra souvisel s pravděpodobným
záměrem Gundakara z Liechtenštejna (1580-1658), rovněž vrstevníka kardinála Dietrichštejna
(1570-1636), který měl v úmyslu vybudovat z krumlovského panství „uzavřenou enklávu
srovnatelnou se statusem frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna“ (Markel, 1998, str.
57). V roce 1633 získal Gundakar titul knížete a Moravský Krumlov coby rezidenční sídlo
knížectví přejmenoval na Liechtenstein. Ve zkoumaném regionu patřila Gundakarovi
nejbohatší obec v regionu, vesnice Dyjákovice. I když těžiště panství leželo v okolí
Moravského Krumlova, možnost propojení tohoto panství s obcí Dyjákovice existovala,
neboť moravskokrumlovské panství zasahovalo hluboko na jih, až k Litobratřicím. O tom, že
Gundakar měl patrně v plánu v budoucnu propojit panství či alespoň rozšířit državy u
Dyjákovic, svědčí jeho podmínka v privilegiích z roku 1633, kde je psáno, že pokud majitelé
panství v budoucnu získají v blízkosti Dyjákovic další statky a vyvstala by nutnost robotní
práce, tak má nová vrchnost právo ji vyžadovat, avšak za proporcionálního snížení robotního
platu. (Markel, 1998, str. 60). Po celé 17. století, kdy jsou privilegia Dyjákovic opakovaně
prolongována, však k tomuto propojení nedošlo.
Roku 1614 kupuje Volf Dětřich také panství Vranov nad Dyjí a Nový Hrádek s více jak 400
rodinami, za 145 000 zlatých. Roku 1614 zakupuje také jeden z největších brněnských paláců
a dům ve Znojmě a v době před stavovským povstáním se řadí k nejbohatším šlechtickým
usedlíkům na Moravě. Vzhledem k tomu, že roku 1621 je téměř bez dluhů (dluží jen 15 000
Jakkoliv se ve zkoumaném území nepodařilo vybudovat významné mocenské centrum,
existovaly zde alespoň lokálně významná hospodářská centra, z nichž nejvýznamnější byly
9
8
Slupský mlýn ve vlastnictví Volfa Dětřicha projde velkorysou přestavbou v pozdněrenesančních formách, po
níž se stane jedním z největších mlýnů na Moravě (Eliáš, 2001, str. 10).
Není bez zajímavosti, že nákupní preference byly zřejmě určovány nejen výnosností panství, ale i rodovou
politikou. Všechna tři panství - Oslavany, Jaroslavice i Vranov nad Dyjí - předtím po nějakou dobu patřila rodu
Krajířů z Krajku. Opětovný nákup těchto dominií svědčí o záměru vrátit se na dříve držená panství
Dyjákovice, následované na přelomu 18. a 19. století prudce se rozvíjejícími Jaroslavicemi,
které také díky podnikatelským inovacím rodu rod Pallavicini-Centurioni zachytily některé
nové trendy v hospodaření. Některé inovace se neujaly (neúspěšný byl pokus o pěstování
bource morušového či pokus o pěstování rýže), jiné byly naopak velice úspěšné (pěstování
řepy cukrovky, zavedení pěstování jetele na pastvinách za účelem zlepšení krmiva pro
dobytek a s tím související nových plemen z Tyrol). Do Vídně dodávala maso a kůže, mléko
bylo zužitkováno na výrobu sýra parmezánového typu dosídlencem z Itálie. (Markel, 2000,
str. 39). Jaroslavice se staly na počátku 19. století také jedním z nejprogresivněji rostoucích
nových vinařských center v oblasti, které znovu získalo na významu po roce 1855, kdy se
stává správním centrem nově zřízeného soudního okresu a některých správních úřadů. Po roce
1945 se soud přesouvá do Znojma a Jaroslavice ztrácí svou správní funkci.
Jakkoliv můžeme v historii zkoumané oblasti vidět pokusy o vytvoření většího politického či
hospodářského celku, ve svých důsledcích tyto pokusy nikdy nevedly ke vzniku významného
nadregionálního centra, které by dále stimulovalo hospodářský a kulturní rozvoj.
ABSENCE ROZVOJOVÝCH OS
Při pohledu na Müllerovu mapu Moravy či na první vojenské mapování nemůžeme
přehlédnout, že zkoumané území je prosto jakýchkoliv dálkových cest, míjí je jak dálková
trasa Vídeň – Vratislav, která vedla přes Drnholec, případně Mikulov, tak i cesta z Vídně do
Prahy, která vedla přes Znojmo. Území se tedy vyhýbají hlavní obchodní trasy se všemi
výhodami, které z cestovního a dopravního ruchu plynou, a to dlouhodobě10.
Důvody, proč se tyto cesty dané oblasti vyhýbají, jsou pragmatické. Z geografického hlediska
neleží zkoumaná oblast na spojnici mezi zemskými centry (Vídeň, Praha, Olomouc/Vratislav.
Navíc cesty v této oblasti leží po obou stranách Dyje, byly často zaplavovány, jak svědčí i
popisy k prvnímu vojenskému mapování11. Cesty mezi jednotlivými vesnicemi jsou při rozlití
Dyje neschůdné, při mokrém jarním a podzimním počasí jsou schůdné velmi špatně12.
Zkoumaná oblast je hlavními dopravními tepnami obcházena i později, po vzniku císařských
cest. Na Homannově verzi Müllerovy mapě Moravy vidíme trasu vedoucí z Mikulova přes cíp
rakouského území skrz Hrabětice a Šanov do Znojma, severní terasou vzdálenou od řeky i od
vesnic v dané oblasti. V popisu k prvnímu vojenskému mapování Hodonic je tato cesta
nazývána mikulovskou cestou, cestou „pro povozy kdykoliv sjízdnou“, neprochází však
žádnou vsí. Z výhodné polohy na regionální dopravní tepně mohla těžit pouze usedlost Hoya
v polovině cesty mezi Šanovem a Hodonicemi.
Další impulz k rozvoji mohla tomuto regionu poskytnout železnice. První velká trať, hlavní
železniční tah z Vídně na sever, vybudovaný firmou KFNB13, se území vyhnula, vedla přes
Břeclav a Přerov dále na sever, do Slezska. Možnost napojit území Hrušovanska přímo na
dálkovou železniční síť zvažovala konkurenční společnost StEG, která provozovala trať
z Brna přes Českou Třebovou a Prahu do Saska. Tato společnost měla zároveň trať v Uhrách
(Marchek – Budapešť – Temešvár), kterou potřebovala s českou tratí propojit, aby nemusela
platit poplatky konkurenční společnosti KFNB14. Právě tato propojovací tratí měla vést podle
návrhu z roku 1861 přes Hrušovany nad Jevišovkou a Pohořelice do Brna, což by znamenalo,
že by územím procházela hlavní trať z Vídně do Prahy. Původně zdlouhavé schvalování,
bržděné stížnostmi konkurence, bylo zrychleno prohranou válkou s Pruskem v roce 1866, kdy
si vídeňská vláda uvědomila, že rozvoj železnice je důležitý nejen z hlediska hospodářského,
ale i z hlediska strategického. Koncese na propojovací dráhu přes Hrušovany a Střelice byla
udělena ještě téhož roku. Podmínkou bylo napojení Znojma pobočnou tratí z Hrušovan, která
se začala stavět v prosinci roku 1866. Pokud by zůstalo u těchto plánů, Hrušovany by se
mohly stát významnou železniční křižovatkou na trati Vídeň - Praha. V průběhu těchto prací
však Vídeň vypsala soutěž na trať z Vídně do Znojma, Jihlavy a Čáslavi, čímž se oslabila
hospodářská logika propojení Znojma s Vídní tratí z Hrušovan. Trať Brno – Hrušovany –
Znojmo tak byla dokončena jen jako podmínka koncese pro StEG, jejímž jediným
hospodářským přínosem bylo propojení s Brnem15, což na rozdíl od Vídně, tradičního
odbytiště řady znojemských produktů, bylo mnohem méně výnosné. Smysluplnější se stala po
napojení mikulovsko-břeclavské trati, díky čemuž vznikla dlouhá trať, spojující obce při
zemských hranicích, napojená na třech místech (Znojmo, Hrušovany, Břeclav) na hlavní tratě
vedoucí do Vídně.
Železnice v úseku Hrušovany – Znojmo kopíruje barokní mikulovskou vozovou cestu a
vyhýbá se – ať už s ohledem na podmáčený terén blíže k Dyji či s ohledem na přání místních
formanů - vesnicím v oblasti, které tak z jejích výhod mohly čerpat jen omezeně (Kacetl,
2012, str. 54). Ve zkoumané oblasti se tedy přínosy železničního spojení nemohly projevit
v plné šíři.
ZEMĚDĚLSKÉ STRUKTURY VERNAKULÁRNÍCH KRAJIN
Z prvního vojenského mapování, které věrně zachycuje stav barokní krajiny v okamžiku
jejího největšího rozmachu, a z matrik pozemkového výnosu Josefinského katastru (1789),
matrik pozemkového výnosu (1819) a vceňovacích operátů Stabilního katastru (1840), si
můžeme udělat představu o ekonomické aktivitě v krajině.
10
Historicky procházela územím pouze jedna z větví jantarové stezky a to v úseku mezi Lávou a Drnoholcem,
dále k Pasohlávkám a k římskému hradišti nad Mušovem (Květ, 2001, str. 269).
11
Stále dokola se u popisu cest z jednotlivých vsí opakují poznámky, zmiňující časté záplavy na jaře, na podzim,
při deštích.
12
Časté rozvodňování Dyje ovlivňovalo i utváření sítě duchovní správy. Kvůli rozvodňování Dyje bylo
doporučeno při generální vizitaci roku 1771 zřídit ve Strachoticích lokální kaplanství.
13
Vzdálenost Vídeň – Lipník nad Bečvou byla postavena za 6 let (1837-1842). Roku 1856 byl zahájen provoz na
celé trati Vídeň – Krakow.
14
Více viz Kacetl, 2012, str. 52-55.
15
Provoz mezi Brnem a Znojmem byl zahájen roku 1870.
Při pohledu na výnosy ze zemědělské činnosti obcí ve zkoumané oblasti je zjevných několik
klíčových skutečností. Jednak významná ekonomická dominance obce Dyjákovic 16, jejíž
zemědělské výnosy jsou srovnatelné se zemědělskými výnosy města Mikulova a převyšují i
výnosy města Drnholec (Svoboda, 2014) či obce Hevlín. Bohatství Dyjákovic a Hevlína je
dáno do značné míry velkou rozlohou katastru (pod Dyjákovice spadal i dnešní katastr obce
Velký Karlov), v případě Dyjákovic také privilegii, která jim byla v minulosti poskytnuta
vrchností.
Výnos z různých užití půdy 1789 a 1819 (zlaté)
Dyjákovice (1819)
Dyjákovice (1789)
Jaroslavice (1819)
Jaroslavice (1789)
Pomineme-li absolutní výnosy, můžeme si všimnout také struktury hospodaření. Na rozdíl od
regionu Mikulovska zde není žádná typická vinařská obec, kde by výnosy z vinic tvořily více
než 50% zemědělských příjmů. Největší podíl na výnosech byl v Načeraticích (38%) a
v Derflicích (téměř 25%). V oblasti se však mezi lety 1789 a 1819 významně rozmohlo
vinařství a začala se etablovat nová centra vinařské produkce, zejména Dyjákovičky, kde
podíl výnosů z vinic vzrostl z 16% na 26%, a Oleksovičky(z 22,6% na 29%). Velký boom
zaznamenalo vinařství také v Jaroslavicích, kde podíl výnosů z vinic vzrostl během 30 let více
jak pětkrát, z 1,4% na 7,5% z celkových výnosů zemědělské produkce.
Oleksovičky (1819)
Oleksovičky (1789)
Hnízdo pustina (1819)
Hnízdo pustina (1789)
Slup (1819)
Slup (1789)
Hrádek (1819)
Hrádek (1789)
Vrbovec a Ječmeniště (1819)
Vrbovec a Ječmeniště (1789)
Chvalovice (1819)
Chvalovice (1789)
Valtrovice (1819)
Valtrovice (1789)
Pole
Křídlůvky (1819)
Vinice
Křídlůvky (1789)
Němčice pustina (1819)
Louky
Němčice pustina (1789)
Pastviny
Strachotice (1819)
Lesy
Strachotice (1789)
Dyjákovičky a Hatě (1819)
Dyjákovičky a Hatě (1789)
Načeratice (1819)
Během těchto třiceti let lze také sledovat úbytek luk a pastvin ve prospěch polí a vinic.
Využití ploch pro louky a pastviny je častější v katastrech obcí, které přiléhají k Dyji a snaží
se tímto způsobem hospodářsky využít podmáčené a částo zaplavované pozemky. Těchto
ploch však ubývá s postupujícími regulacemi řeky Dyje a odvodňovacími pracemi. Pokles
ploch luk a polí, patrný v rozmezí let 1789 a 1819, pokračoval po celé další století, takže
v datech z roku 1948 hrají tyto plochy jen malou roli (V Hevlíně je úbytek ploch pastvin a luk
mezi roky 1845 a 1948 více jak 90%, v Hraběticích o 64%, v Hrušovanech o 49%).
Kromě zemědělského hospodaření plynuly významné příjmy také z mlynářství. Po dobu
středověku a raného novověku byl tok Dyje lemován náhony velkých mlýnů, vytvářejících
ekonomicky stabilní a silné hospodářské jednotky. Význam mlýnské industrie byl v té době
umocněn skutečností, že Znojmo bylo od středověku centrem obchodu s obilím a
navazujícími produkty. Mlýny vznikaly v různých lokací pravděpodobně již během 13. a 14.
století. V Hodonicích je mlýn doložen od roku 142517, v Dyjákovicích byl mlýn doložen roku
Načeratice (1789)
Hrabětice (1819)
Hrabětice (1789)
Hrušovany (1819)
Hrušovany (1789)
Šanov (1819)
Šanov (1789)
Derflice (1819)
Derflice (1789)
16
Krhovice (1819)
Krhovice (1789)
Hevlín (1819)
Hevlín (1789)
0
10000
20000
30000
40000
50000
Dyjákovičtí sedláci půjčovali své vrchnosti velké finanční částky již v 16. století. V roce 1548 dlužila
moravsko-krumlovská vrchnost Dyjákovicím 300 zlatých, roku 1583 půjčili Dyjákovičtí 1 650 moravských
zlatých svému pánu Vilému z Lipé a Janu z Lipé 2 600 moravských zlatých, mezi roky 1604 – 1617 Pertoldu
Bohobudovi z Lipé celkem 2 825 moravských zlatých. (Viz Markel, 1998, str. 56-7).
17
V Hodonicích Klášter klarisek ve Znojmě dovoluje rok 1425 /mlynářskému/ mistru Janovi, aby směl zřídit na
jistém klášterním gruntě v Hodonicích na vodě, jež se jmenuje Rybník, mlýn o dvou složeních, přidává mu kus
pole při Dyji a stanoví povinnosti mlynářovi. (Klarisky ve Znojmě, E43, 55)
142718. Mlýn ve Slupi je doložen roku151219, mlýn v Tasovicích je poprvé doložen až rok
1520, kdy je zmiňován jako „příliš velký“ 20, patrně byl ale založen koncem 13. století.
Po polovině 16. století je jádro mlýnské industrie už stabilizované, tvoří ho velké mlýny na
krhovicko-jaroslavickém náhonu (Neslovice, Mícmanice, Slup, Oleksovičky, Jaroslavice) a
mlýny v Tasovicích a Hodonicích21. Mlýny byly v té době nájemní, do třicetileté války byl
obvyklý nájem na způsobu podílnictví, na tzv. 3 či 4 groš (od roku 1588 pak rozhodnutím
zemského sněmu jen na pátý groš), kdy nájemce dostával třetinu, čtvrtinu resp. pětinu
z ročního výnosu mlýna (Eliáš, 2001, str. 12). Po třicetileté válce se rozmohly pevné nájmy,
čímž si vrchnost zajišťovala pevné příjmy a (alespoň teoreticky) přenášela část
podnikatelského rizika (sucho, neúroda) na nájemce.
Mlýny na Dyji patřily v té k největším mlýnům na Moravě a tvořily velké samostatné
hospodářství, jak to můžeme vidět na příkladu mlýna v Tasovicích. Díky odhadu hodnoty
konfiskátu z roku 1624, kdy byl mlýn zabaven znojemskému měšťanu Tobiáši Almanu
z Amštejna, máme představu o rozloze a výnosu jednoho z největších mlýnů v oblasti. Mlýn
měl sedm moučných kol, dvě kola k mletí prosa a 7 stoup na kroupy. Ve výbavě mlýna byl
rozlehlý zemědělský dvůr s pivovarem, vinařstvím, chlévy pro desítky vepřů a krav, stáje pro
několik koní a ovčín pro stovku ovcí22. Celkový roční výnos z mlýna činil 1 574 zlatých
rýnských23 (Eliáš, 2011, str. 57). Konfiskát změnil dvakrát majitele, než ho v roce 1668 koupil
za 10 000 zl. rýnských klášter v Louce24, který v té době držel druhou půli vsi Tasovice25.
Premonstráti si vybudovali z historické části mlýna letní rezidenci a hospodářský provoz
pronajímali na obvyklou dobu tří let za pevně stanovenou roční částku a naturální dávky.
18
Král Jan dovoluje v roce 1427 Janovi řeč. z Tempe, jinak z Luk, měšťanovi znojemskému, aby svůj dvůr a lán
v Dyjákovičkách a polovici mlýna na řece Dyji v Tempe držel podle městského práva znojemského.
(Premonstráti Louka, E 57, 1327 II 06)
19
Roku 1512 mlynář Jan ve Slupi spolu s jinými mlynáři zakládají ve slupském kostele nový oltář sv. Panen
Kateřiny, Barbory, Markéty, Doroty, Apolonie. (Eliáš, 2001, str. 5)
20
Klášter klarisek ve Znojmě snižuje o polovici plat 6 mtů zrní Štěpánu, mlynáři v Tasovicích, na jeho stížnosti,
že dosavadní je příliš veliký a že mlýn může zpustnout, protože záplavy velmi mlynáře poškozují. (Klarisky ve
Znojmě, E43, 76)
21
Mlýn v Dyjákovicích zaniká na počátku 17. století kvůli úpravě říčního koryta, která zkvalitní
vodohospodářské poměry na mlýnech ve Slupi a Mícmanicích, avšak vzdálí koryto Dyje od Pertholdova mlýna u
Dyjákovic (Janíček, 1996, str.15). Podobnou akci – převedení koryta staré Moravy – známe od Citova, kde bylo
poškozeno hospodaření cítovského mlýna, prospěch z toho však vzešel tovačovským rybníkům. Hurt tyto spory
o vodu vysvětluje oteplením a větším suchem v 16. století (Hurt, 1960, str. 152 - 153)
22
K mlýnu patřily dva vinohrady a svobodný vinný šenk, do dvaceti beček vína ročně. Úrodných polí, z nichž se
sklízel 5-6násobek výsevu, měl mlýn v každé trati po 46 honech. K mlýnu patřily také 4 ovocné sady, cihelna,
zelinářská zahrada a přiléhající část Dyje se pronajímala místním rybářům.
23
Pro srovnání – roční vrchnostenský výnos z vesnice Dyjákovice, nejbohatší vsi ve zkoumané oblasti, byl v
roce 1623 1 784 zl. (Byl rozlišen na stálé platy (673 zl, 13 grošů, 6 5/2 denárů) a běžné platy (1 111 zlatých, 20
grošů). Z režijního podnikání vrchnostenského velkostatku pak plynul zisk „z všelijakého dobytka“ 294 zlatých,
„obilí utěženého“ 566 zlatých, ze zahrad 240 zlatých, „z haltýřů v tý zahradě“ 50 zlatých a fara v Laa platila
jeden zlatý za louku v Dyjákovicích. (Viz Markel, 1998, str. 57).
24
Pro srovnání cen si můžeme uvést smlouvu o osm let mladší, v níž loucký klášter deklaruje odkoupení vsi
Borotice a Lechovice od Ferdinanda Leopolda, říšského hraběte z Náchoda, za cenu 11 000 zlatých rýnských.
(Premonstráti Louka, E 57, 1660 IV 25)
25
Z té doby máme také k dispozici doklad o barokní podobě investičních pobídek - v roce 1669 klášter sv. Kláry
uděluje na čtyři léta osvobození od kontribuce všem, kteří se pustí do obnovy pustých domů kolem mlýna
v Tasovicích a určuje příští povinnosti na jeden den pěší roboty týdně a na roční plat 12 kr. ročně. (fond E 43
Klarisky Znojmo, inv. č. 294, kart. 4, sign Q 2)
Velký byl rovněž mlýn ve Slupi. Slupský mlýn měl v roce 1704 celkem 9 složení moučných a
jedno kašové. V této době byl slupský mlýn počtem složení největším mlýnem v celém
Znojemském kraji, na Moravě mu velikostí mohly konkurovat pouze „soudobé velké mlýny
moravní v Olomouckém kraji.“ (Eliáš, 2001, str. 11) Ve Znojemském kraji v té době měly
mlýny nejvýše šest složení. (např. klášterní neslovický mlýn na krhovickém náhonu). Již záhy
po roce 1704 byl však slupský mlýn, který dvě složení odstranil, vystřídán na místě největšího
místa v kraji mlýnem jaroslavickým, roku 1704 rozestavěným, který měl také 9 složení.
(Eliáš, 2001, str. 11). Pokles kapacity byl spojen s postupným poklesem významu slupského
mlýna26 ve prospěch jaroslavického27. Na počátku 18. století už oblasti jasně dominovaly
v této oblasti Dyje tři největší mlýny – tasovický mlýn na vlastním náhonu, pozdně renesanční
mlýn ve Slupi a nově budovaný mlýn v Jaroslavicích, ležící na krhovickém-jaroslavickém
náhonu. Mlýny sloužily svému účelu až do 50. let 20. století.
Kromě zemědělství a mlynářství bylo výnosným oborem hospodářské činnosti také
rybníkářství. V části Moravy, která se dotýká Rakouska, se už v 16. století podle Jana
Dubravia platí za kopu karpů 2-3krát více, než za kopu ze Slezska. Doklady o čilém obchodu
máme také pro 17. i 18. století, kdy se velká část vylovených ryb z Jižní Moravy vozí kupcům
do Vídně28. Ve zkoumané oblasti fungovala zejména rybniční kaskáda u Hrušovan, u
Jaroslavic velký Zámecký rybník a rybníky na Daníži. Menší rybníky byly také v Hodonicích,
v okolí Šanova. Po krátkém útlumu rybníkářství po třicetileté válce dochází ke krátké obnově
ke konci 17. století29, která je však nově utlumena nástupem horkého a suchého počasí na
počátku 18. století, které vede ke zhoršení podmínek pro rybníkářství (Hurt, 1960, str. 266).
Od poloviny 18. století můžeme pozorovat zrychlující se trend vysoušení rybníků, kdy se
pokles významu rybničního hospodaření snižuje a výnos z rybníků bývá na panství většinou
na 4 – 5. místě.30 Důvodem byla stagnace cen kapřího masa po celé 18. století, zatímco ceny
obilí a ceny dobytka rostly mnohem rychleji, což vedlo k mizení rybníků a jejich proměně na
louky, pole či pastviny, neboť výnos nově zřízených luk byl vyšší než výnos z plochy
rybníka.31 Mezi roky 1790 a 1838 byly všechny rybníky u Jaroslavic zrušeny a přeměněny na
26
Roku 1810 měl slupský mlýn už jen 6 složení a jedno složení kašníkové. (Markel, 2002, str.38), tedy o tři
méně než v roce 1704.
27
Výnosnost obou mlýnů ilustrují i nemovitosti vlastníků mlýna ve Vídni, hlavním městě monarchie, v poslední
1/3 19. století - slupský mlynář měl byt v druhém obvodu, jaroslavický na vídeňské Ringstrasse, tedy na hlavní
třídě. (Markel, 2002)
28
Z let 1658-1664 je opakovaně zmiňován prodej ryb z rybníků jaroslavického panství obchodníkům z Vídně.
(G 140, Rodinný archiv Dietrichsteinů, kart. 516, inv. č. 2030). Z roku 1769 je dochována smlouva
vrchnostenského úřadu v Jaroslavicích s Magdalenou Müllerovou z Vídně, na rezervaci podzimního výlovu
z rybníku u Hrádku, pro rok 1771 pro výlov rybníku v Hrádku a v Popicích, roku 1773 pro výlov Zámeckého
rybníka v Jaroslavicích, dále rybníků v Oleksovicích a ve Slupi. Po roce 1775 podepisuje vrchnostenský úřad
smlouvy s Františkem Ebnerem, taktéž obchodníkem z Vídně. (F 53 Velkostatek Jaroslavice, kniha 426).
29
Druhá polovina 17. století s sebou nese větší oblibu pstruhů, takže se pstruhové rybníky objevují i v nížinách.
Roku 1697 byl založen pstruhový rybník u Hodonic vedle pivovaru a byl dílem hospodáře kláštera sv. Kláry ve
Znojmě Bernarda Sanniga. Ten hned vedle nechal udělat rybníček pro mřenky a také zvláštní rybníček želví
30
Např. na sousedním drnholeckém panství činily v letech 1750-5 rybniční výnosy 26 645 zl, obilné výnosy
47 744 zl., výnos z ovcí 28 006 zl. a sklepní (pivo a víno) 33 320 zl. Na Jaroslavickém panství činily roku 1796
rybniční výtěžky 8 879 zl., zatímco příjem z celého panství činil 69 023 zl. (Hurt, 1960, str. 105)
31
Viz Hurt, 1960, str. 124. Na pokles významu rybničního hospodaření by mohlo poukazovat i metodika
josefinského katastru, která ruší rybníky jako samostatnou rubriku a jejich výnos přepočítává podle výnosu půdy,
které jsou rybníky dány na roveň (parifikovány); zda se hodí více na pole či louky, jejichž význam rostl s počtem
zemědělskou půdu. Tři velké rybníky na Daníži (Slupský, Mícmanický a Oleksovičský)
začala vysoušet jaroslavické vrchnost v 90. letech 18. století (Markel, 2000, str. 37), později
byl zmenšen i ohromný zámecký rybník, během třiceti let tato ohromná vodní plocha zanikla
zcela32. V indikačních skicách z roku 1824 už je plocha bývalého zámeckého rybníka
rozparcelovaná a rozdělená cestami s alejemi33. Mizí také kaskáda čtyř rybníků mezi
Božicemi a Hrušovany, rybník u Šanova a rybníčky v Hodonicích.
Na utváření charakteru krajiny se také významně podílelo vinařství. Vinice mají ve zkoumané
oblasti tradici zejména v katastrech území přiléhajících ke Znojmu. U Znojma jsou vinice
doloženy nejpozději od 13. století34. V dalších staletích se dále rozvíjelo35, jak ukazují
administrativní omezení odbytu vína ze 14. a 15. století36. Úspěšný rozvoj vinic, bržděný bez
většího úspěchu administrativními opatřeními, byl výrazně narušen v první polovině 17.
století událostmi třicetileté války, kdy vinice, velmi náročné na velké množství lidské práce,
v důsledku válečných událostí i poklesu počtu obyvatel37, zpustly nebo byly přeměněny zpět
na pole.
V té době moravské vinařství upadlo a nemohlo konkurovat při exportu na zahraniční trhy
vínům cizím. „Dříve pečlivě vzdělané vinice přestaly nést užitek, takže se podobaly spíše
polím nebo byly ponechány ladem, ostatní pak byly vzdělávány se škodou.“38 (Pošvář, 1977,
str. 122) Po skončení třicetileté války se vinice začaly postupně obnovovat, zpočátku zvolna
v tradičních lokalitách vinných hor, později v nových lokalitách. Až do 17. století bylo
vinařství téměř výhradně v rukou vrchnosti a měšťanů a koncentrovalo se do katastru obcí na
populace a s větší spotřebou masa. U luk hrála důležitou roli i minimální režie spojená s jejich hospodářským
využitím. (Hurt, 1960, str. 110–119)
32
Postupné vysoušení Zámeckého rybníka bylo spojeno s pokusem o pěstování rýže, který nevyšel navzdory
přizvání kvalifikované pracovní síly z Itálie, odkud nový vlastník panství, rod Pallavicini-Centurioni, také přišel.
33
Kromě zjevných ekonomických důvodů bylo rušení rybníků zdůvodňováno i zdravotními ohledy. Podle
převažujícího přesvědčení hrozí z rybníků onemocnění lidí i dobytka, proto je třeba je neprodleně zrušit, jak je
zapsáno v protokolu z roku 1810 o rušení rybníků velkostatku Hrušovany (Fond F6 Velkostatek Hrušovany,
karton č. 8.) „Zlepší se podnebí celé krajiny, která byla až dosud velkou rákosovou plochou, prosycenou výpary
z bažinatého terénu. Nové aleje poskytnou dříví a pole slámu na topení. Nová stromořadí odstraní dosavadní
jednotvárnost kraje živostí stromových skupin a poskytnou jí též ochranu před vysušujícími větry. (Hurt, 1960,
str. 134).
34
Roku 1201 věnuje velmož Rudgerus klášteru louckému desítky ze všech vinic na hoře u vsi Hnanic (Auer,
1994, str. 15). Další doklad o vinicích máme z roku 1226, kdy král Přemysl Otakar směňuje s louckým klášterem
patronátní právo kostela v Prosiměřicích, pozemky v Zadovanech a desátky z vinic u Znojma za klášterní zboží
Kulchov bez vsi Újezdce s několika dvorci (E - 57 - Premonstráti Louka, 1226 IX 19)
35
Ve 14. století se moravská vína vyvážela v hojném množství i do ciziny. Z krakovských mýtních a celních
kronik máme zachycen vývoz do Slezska a Polska. Na trzích ve Vratislavi bylo moravské víno ve druhé
polovině 14. století velkým konkurentem vín rakouských. (Pošvář, 1976, str. 121)
36
Na rozšíření vinic ve druhé polovině 14. století zdá se ukazovat opatření, kterým znojemští měšťané a
řemeslníci omezili možnosti šenku vína. Osobou oprávněných šenkovat se mohl stát jen majitel domu nebo
sklepa, navíc se nemohlo šenkovat z některých tratí v okolí města … O třicet let později městská rada konstatuje,
že je mnoho vinic a mnoho vína se vozí do města, proto omezuje výsadbu vinic. (Auer, 1994, str. 16)
37
Pokles počtu obyvatel si můžeme ilustrovat na příkladu obce Dyjákovic. Po dlouhou dobu nejsou Dyjákovice
válkou významně zasaženy, ještě v roce 1642 vykazují 121 osedlých, tedy o jedno více než v roce 1619. Avšak
v roce 1642 rabují Švédové Jižní Moravu a do Dyjákovic vstupuje mor, takže v roce 1657 je ze 122 osedlých 52,
tj. 42,6%. Osidlování šlo pomalu, ještě v roce 1672 bylo ze 122 osedlých funkčních jen 80 (65,6%) (Markel,
1998, str. 65).
38
Tento obrázek moravského vinařství 3. ¼ 17. století nám vykresluje úvod znojemského horenského práva
z roku 1677. Kniha Tartaro-mastix Moraviae z roku 1669 v krátkém pojednání o vínech sděluje: „Vina Moravica
non omnia mala“ (str. 175) a hovoří o několika málo tratích, které se mohou rovnat vínům rakouským.
jižním a východním okraji Znojma. Od konce 17. století dochází k tzv. zeselštění vinařství,
k procesu, kdy se do pěstování vína pouští i sedláci a drobní hospodáři (viz Markel, 2000).
Kromě změn na trhu a růstu produkce se tento proces podepsal i na změnách ve struktuře
sídel rozvojem tzv. vinařských uliček. Vzhledem k tomu, že až do 17. století nebyly usedlosti
vybaveny sklepy, vedla nová hospodářská aktivita k budování vinařských sklepů za vsí39.
Začaly vznikat suburbánní viniční industrie, rozšiřujících existující struktury obce o
monofunkční ulice. Vznik vinařských uliček byl logickým řešením nové situace, kdy do
odvětví vstupují nové subjekty. Po roce 1784 bylo povoleno vinohradníkům prodávat víno
vlastní produkce, což vedlo k mohutnému rozvoji vinohradnictví, jak již můžeme sledovat na
výnosech. Prudký vinařský boom zažily zejména Jaroslavice, jak ilustruje graf srovnávající
výnosy z vinic v letech 1789 a 1819. Vinařství se v oblasti dále rozvíjelo i v 19. století. Do
Chvalovic a Jaroslavic jezdili nákupčí z Vídně, jak poznamenává výpis z vceňovacích operátů
(1819), jaroslavické víno se především do Vídně prodávalo i v druhé polovině 19. století.
(Markel, 2001, str. 50). Rostla nejen kvalita, ale i kvantita, díky zavádění nových postupů a
vysazování nových vinic. Ovčí pastviny na Lampelbergu, (dodnes pomístní název Ovčí vrch)
patřící panskému statku, byly v roce 1859 rozparcelovány a pronajaty sedlákům na 18 let pod
podmínkou, že budou na nových vinicích hospodařit podle instrukcí inspektora velkostatku
Leopolda Queise, který zaváděl na panství nové odrůdy a nové technologické postupy ve
vinohradnictví (Markel, 2001, str. 47). Trend rozšiřování vinic je patrný i v posledních 20
letech.
ZÁVĚR
Text věnovaný ekonomice krajiny mezi Hrušovany a Znojmem nastínil ekonomickou a
společenskou dimenzi zrodu vernakulární krajiny. Analýza ekonomických procesů formující
tuto hospodářsky využívanou krajinu vychází z historických dokumentů a z grafických
podkladů prvního a druhého vojenského mapování. První vojenské mapování zachycuje
krajinu v okamžiku největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a je tak vhodným výchozím
bodem pro pozorování změn, které se v krajině odehrály. Změny, které se v současnosti v
krajině odehrávají, se vrací z velké části zpět k funkční různorodosti barokní krajiny. Polí,
kterých prudce přibylo v první polovině 19. století, nyní ubývá, naopak znovu se do katastrů
obcí vrací více vodních ploch, luk, lesů, mokřadů a vinic. Krajina ve své zvolna obnovované,
rozmanitější podobě je v jistém slova smyslu skutečným reliktem krajiny barokní, člověkem
intenzivně obhospodařované a obývané. Barokní člověk nepotřeboval nutně a nezbytně
spektakulární scenérie či krajinné kompozice (byť i těch si dokáže vážit), stačí obyčejná
zemědělská krajina, rozmanitá a přitom nezáměrná, dotvářená drobnými sakrálními
památkami jako milníky každodenních cest, lokálními dominantami kostelních střech a věží,
jednoduchým urbanismem sídel, neplánovaným, avšak funkčním.
39
Tento fenomén, stavbu sklepů za vsí, máme dobře popsán např. v listinách louckého kláštera. Roku 1727 žádá
Jan Lang z Vrbovce louckého opata Wallnera o povolení vystavět sklep pro víno mimo obec. (E 57 premonstráti
Louka, kart. 30, ign. J 22, inv. č. 971). Roku 1740 povoluje loucký opat Nolbeck 11 sousedům z Chvalovic, aby
si mohli vykopat mimo ves sklep na víno bez práva šenku. (E 57 premonstráti Louka, kart. 30, ign. J 24, inv. č.
973).
Zkoumaná oblast je krajinou, jejíž kvality neformovalo politické či majetkové centrum,
automaticky k sobě stahující prostředky z jiných území, jako tomu bylo v případě Mikulovska
či Znojemska. Naopak, tato krajina je spíše oblastí, odkud peníze odtékaly, takže její krása
spočívá v něčem jiném, než je umělá kompozice větších krajinných celků či okázalé centrum
politické moci a ekonomické síly. Je to krajina, která v sobě nese odraz společenských a
kulturních postojů mnoha jednotlivců z mnoha generací. Není promyšleným dílem jedné
geniální mysli, jednoho centra či jedné koncepce. Je spontánním dílem mnohých, dílem
zvolna rostlým, pomalu se proměňujícím, formovaným jak společenskými konvencemi, tak
ekonomickými tlaky a výkyvy na trzích. Vernakulární krajina je tak ve své historické dimenzi
živou, zvolna doplňovanou učebnicí hospodářských dějin regionu.
Literatura a prameny
[1] AUER, J. (1994) Znojemské vinice a znojemské víno od pradávna do roku 1850. Ročenka
Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv.7, s. 15-86.
[2] DUBRAVIUS, J. (1953) O rybnících: věnováno Antonínu Fuggerovi. In: Československá
akademie věd: Kabinet pro studia řecká, římská a latinská – Svazek 2, Sborník filologický I –
Svazek 2.
[3] ELIÁŠ, J. (2001) Vodní mlýn ve Slupi (Stavebně-historický průzkum), [on-line] [cit. 201501-20] Dostupné na: http://shpelias.cz/SHPela/SlupMlynHistPruzkumWeb_96InfCry.pdf
[4] ELIÁŠ, J. (2001) Smutný osud tasovického mlýna, [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné
na: http://www.shpelias.cz/SHPela/MLYN_TASOVICE_clanek011.pdf
[5] ELIÁŠ, J. (2011) Tasovice: mlýn a rezidence, [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné na:
http://www.shpelias.cz/SHPela/TasMlynEla2011WebFuRo_InfCry.pdf
[6] HERTOD, J. F. (1669) Tartaro Mastix Moraviae. [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné na:
http://reader.digitale-sammlungen.de/en/fs2/object/display/bsb10285504_00001.html
[7] Hlavačka, M. a kol. (2014) České země v 19. století: proměny společnosti v moderní době
II. Praha: Historický ústav, 2014.
[8] HURT, R. (1960) Dějiny rybnikářství na Moravě a ve Slezsku. 1-2 díl. Ostrava.
[9] JANÍČEK, K. (1996) Ohlédnutí za životem Volfa Dětřicha z Althannu (1575-1621) se
zvláštním zřetelem k jeho účasti na českém stavovském povstání a k hospodářskému a
majetko právním poměrům na vranovském panství. Ročenka Státního okresního archivu ve
Znojmě. Sv. 10, s. 8-43.
[10] KACETL, J. (2012) Slavná minulost a přetržená přítomnost tzv. Propojovací dráhy c. k.
Společnosti státní dráhy (StEG) z Vídně do Brna a Znojma. Ročenka Státního okresního
archivu ve Znojmě. Sv. 26. s. 52-74.
[11] KVĚT, R. (2001) Římské cesty na jižní Moravě a staré stezky. Jižní Morava: vlastivědný
sborník. Sv. 40, s. 269-272
[12] MARKEL, M. (2001) Moderní historie Jaroslavic. 1. Příběh procesu modernizace.
Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 15, s. 36-69.
[13] MARKEL, M. (2002) K posloupnosti mlynářů ve Slupi. Ročenka Státního okresního
archivu ve Znojmě. Sv. 17, s. 36-45.
[14] MARKEL, M. (1998) Lichtenštejnská privilegia pro Dyjákovice po třicetileté válce.
Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 12, s. 55-85.
[15] MARKEL, M. (2000) Poddanský a sociální statut jaroslavických sedláků v raném
novověku. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 14, s. 10-51.
[16] NASSAUER, J. I. (1995). Culture and changing landscape structure. Landscape Ecology.
Roč. 10, č. 4, 229–237.
[17] POŠVÁŘ, J. (1977) Znojemské viničné právo. Jižní Morava: vlastivědný sborník. Sv. 13,
s. 120 - 128.
[18] SVOBODA, F. (2014) Vznik a uchování kulturního kapitálu na příkladu kulturní krajiny
Mikulovska. Scientia et Societas, roč. 10, č. 3, s. 189-202.
[19] ŠTARHA, I (1994) Hrdelní soudy na Znojemsku. Jižní Morava: vlastivědný sborník.
Roč. 30, s. 49-57
[20] VÁVRA, M. (1974) Zvelebovací vinařská činnost na Moravě na počátku 19. století. Jižní
Morava: vlastivědný sborník, roč. 10, s. 116-123.
[21] WANG, Y. K. GUOPING, Z. H. (2005) Discussion about the Vernacular Landscapes
and Their Implications to Modern Landscape Architecture. Huazhong Architecture, č. 4. [online] [cit. 2015-01-20] http://en.cnki.com.cn/Article_en/CJFDTOTAL-HZJZ200504040.htm
[22] Archiv obce Vrbovec
[23] První vojenské mapování – textová část.
[24] G 140, Rodinný archiv Dietrichsteinů
[25] F 53 Velkostatek Jaroslavice
[26] Fond 177 Velkostatek Moravský Krumlov
[27] Fond F6 Velkostatek Hrušovany
[28] Fond E 57 Premonstráti Louka
František
Svoboda,
[email protected]
Masarykova
univerzita,
Ekonomicko-správní
fakulta,
Economic and social characteristics of the formation of the so-called Vernacular
landscapes: the cultural-historical contribution to economic history
Abstract
This article discusses the economic and historical context of landscape development on
Moravian border. Landscape pattern in this area is vernacular. There is a cultural landscape,
whose main purpose is to satisfy essential human needs. This type of landscape can be
defined by using several social and economic characteristics. These characteristics are:
fragmentary administration, absence of a center of power, absence of development axes and
dependence on local, predominantly agricultural production. Particular attention will be aimed
to historical changes of landscape and transformative landscape effects of changes in the
markets for agricultural products.
Klíčová slova: kulturní krajina, hospodářské dějiny,
Keywords: cultural landscape, economic history, landscape transformation
JEL codes: L66, L83, Q01
Článek vychází v rámci projektu DF13P01OVV019 NAKI - Identifikace a interpretace
vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí
PŘÍLOHA 3
GEOREFERENCOVANÉ
MAPY CÍSAŘSKÝCH OTISKŮ
STABILNÍHO KATASTRU
PŘÍLOHA 4
TERÉNNÍ PRŮZKUM 2015
BAROKNÍ KRAJINOU ZNOJEMSKA
PROGRAM TERÉNNÍHO PRŮZKUMU
13. – 17. ČERVENCE 2015
U Fandy
DEN PRVNÍ
13. ČERVENCE 2015
ї oběd
ї http://www.penzionufandy.cz/
Šatov
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
0,9 km ය
0,0 km ඹ
první písemná zmínka 1201, osídlení starší
venkovská památková zóna 1995 (střed obce a tzv. sklepní a zimní ulice)
1 200 obyvatel (2 494 v roce 1890)
farní kostel sv. Martina – v jádru pozdně gotický (15. stol), přestavba 1656, počátkem
a koncem 19. století, 1851 přestavěna věž kostela
kaple Božího hrobu za kostelem – gotické jádro, v suterénu románský fragment
fara z 18. století
řada soch a pozdně renesančních božích muk
sousoší Piety u Fary a u silnice do Hnanic
sousoší Nejsvětější Trojice nad obcí
sousoší svatého Jana Nepomuckého
socha Panny Marie na sloupu, morový sloup
socha svatého Floriána
sloup se sochou svatého Šebestiána
mariánský sloup u hřbitova
sousoší loučení Krista s Pannou Marií u farního kostela
sousoší loučení Ukřižovaného s Pannou Marií za domem č. 416
boží muka nad farou, u ZD, u železniční trati, v sadu jižně od obce
zděná poklona SV od silnice do Chvalovic
barokní dům naproti staré školy
usedlosti – 38 domů v klasicistním a historizujícím stylu
vinné sklepy s lisovnami (za severní záhumenní cestou)
ї
ї
ї
ї https://de.wikipedia.org/wiki/Šatov
ї http://www.obecsatov.cz/component/content/article/9
ї Územní plán obce Šatov
sousoší Loučení Krista s Pannou Marií
3,8 km ර
ї barokní sousoší, původní umístění v krajině
Heiligerstein
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
6,3 km ඼
prehistorické sídliště a pohanské obětiště (mísovitý kámen)
kámen považován za zázračný i křesťany
stavba mariánské kaple 1655
mariánský kostel 1750-55, zrušen 1785 Josefem II.
dnes odkryté základy s novodobou úpravou
http://www.nppodyji.cz/drobne-stavby
http://www.novinky.cz/vase-zpravy/zahranici/rakousko/667-5913-heiliger-stein-legendami-opredene-poutni-misto-v-rakousku.html
Hnanice
8,4 km ල
ї první písemná zmínka kolem 1201
ї kostel sv. Wolfganga
základem kostela kaple s malou sakristií založená kolem 1200; studna s léčivou vodou
přestavba kaple na kostel (1480-87), nedokončena, místo závěru původní kaple
http://www.farnostlouka.cz/view.php?cisloclanku=2010041502
ї
ї
ї
ї
sklepní ulička
sloupková boží muka u kostela
socha sv. Jana Nepomuckého
http://www.obechnanice.cz/info-obec-menu/djiny-obce
Fládnické vřesoviště
km ඾
ї Hnanické poklony
sv. Jiří, sv. Hubert, Panna Marie, sv. Wolfgang, sv. Kryštof, sv. Urban, sv. Barbora, sv.
Ivan (nejstarší 1805), sv. Anna, sv. Václav, sv. Vojtěch
poklony byly výrazně poškozeny a zničeny po roce 1948
některé obnoveny či znovu postaveny, sošky bratří Pátých a keramickými reliéfy akad.
soch. Zdeňka Maixnera
http://www.obechnanice.cz/informace-pro-turisty/hnanicke-kapliky
Devět mlýnů
11,4 km ඿
ї původně devět mlýnů v údolí řeky Dyje
farní kostel a radnice v Šatově, wikimedia commons
STRANA 2 Z 12
|
BAROKNÍ KRAJINA ZNOJEMSKA
|
IIVPPBKKJP
první písemné zprávy 1497
|
13. – 17. 7. 2015
|
STRANA 3 Z 12
dnes známa poloha šesti z nich: Zemský mlýn, Pekárna, Gruberův mlýn, Hotel
Gruber, Judexův mlýn a Papírna
v 50. letech 4 funkční, následně zlikvidovány
zachovány jezy, zbytky náhonů a někdy i budov
další tři mlýny níže po proudu a zničeny povodněmi v 16. století
DEN DRUHÝ
15. ČERVENCE 2014
Nový Šaldorf, zastávka
1,4 km ඹ
http://www.nppodyji.cz/devet-mlynu-vypraveni-bruno-kaukala
http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3115
Popice, kříž
0,6 km ය
http://vodnimlyny.cz/
ї renesanční kříž s reliéfy na původní cestě do Popic
http://www.nppodyji.cz/hrady-a-zamky
Papírna
13,5 km ව
kaple Panny Marie Bolestné
ї
ї
ї
ї
2,9 km ර
kaple z roku 1815 obnovená 1993
socha sv. Antonína Paduánského
cestou popická záhumenní cesta se stodolami
https://cs.wikipedia.org/wiki/Popice_(Znojmo)
Popice
3,3 km ඼
ї první zmínka 1252
ї kostel sv. Zikmunda 70. léta 16. století, věž 1752
dva oltáře: hlavní sv. Zikmunda a pobočný Panny Marie Pomocné
fara Křížovníků s červenou hvězdou 14. století
řada božích muk a soch
socha sv. Floriána před farou
ї
ї
ї
ї
ї
pohled na Papírnu ve 20. - 30. létech 20. stol., Archiv NP Podyjí
16,1 km ශ
ї největší komplex vřesovišť v NP Podyjí
ї výklenková kaple, sloupková boží muka
16,9 km ༗
ї
ї
ї
ї
založení fary a kaple sv. Linharta 1220
přestavba kaple na kostel sv. Linharta 1815-16 knězem Wolfgangem Timmelem
fara 1860
barokní sochy
sousoší Loučení Krista s P. Marii u kostela 1747
plastika sv. Jana Nepomuckého u kostela 18. stol.
socha sv. Floriána na návsi 1767
ї boží muka a výklenkové kapličky
ї http://www.havraniky.cz/informace-o-obci/
4,3 km ල
ї oběd
ї http://www.popickahospoda.cz/
Konice
Havraníky
|
https://cs.wikipedia.org/wiki/Popice_(Znojmo)
U Kloudů
Popické vřesoviště
STRANA 4 Z 12
http://www.popiceuznojma.cz/
|
IIVPPBKKJP
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
5,2 km ඾
kaple sv. Jana Nepomuckého
kostel sv. Jakuba Většího
fara
sklepní ulička – barokní sklepy
socha sv. Antonína Paduánského u cesty na Kraví horu
výklenkové kapličky
http://www.koniceuznojma.cz/
Kraví Hora
8,2 km ඿
ї výrazný hřeben, 325 metrů nad mořem
|
13. – 17. 7. 2015
|
STRANA 5 Z 12
STRANA 6 Z 12
|
|
IIVPPBKKJP
|
13. – 17. 7. 2015
www.cykloserver.cz/cykloatlas/
|
STRANA 7 Z 12
vyhlídka
vřesoviště
historická cesta Znojmo-Retz
častá vojenská ležení
http://www.kvh.estranky.cz/clanky/zajatecke-a-koncentracni-tabory.html
Milfroň (Dyje)
ї první zmínka 1283, jméno změněno novoosídlenci po roce 1945
ї barokně-klasicistní chrám Bičovaného Spasitele (původní název) 1769-1775
http://www.znojmocity.cz/53-kravi-hora/d-2867
ї socha Panny Marie Immaculaty polovina 18. století,opravena 1994
loucký opat Řehoř Lambek
vídeňský architekt Kerndl
malby F. A. Maulbertsch
http://www.nppodyji.cz/drobne-stavby
Sedlešovice
9,8 km ව
ї gotická boží muka
postavena v 16. století na památku rozsáhlé záplavy v obci
další dva sloupy jako památník padlým v 1. světové válce
http://www.malovanysklep.cz/pamatky-v-sedlesovicich/
klášter Louka
10,5 km ශ BUS/VLAK
ї premonstrátský klášter
http://www.nppodyji.cz/hrady-a-zamky
http://www.farnostlouka.cz/view.php?cisloclanku=2005030902
http://www.znojmocity.cz/12-kostel-bicovaneho-spasitele-v-dyji-milfroni/d-2602
zámek, sídlo louckých proboštů
socha sv. Jana Nepomuckého
smírčí kříž na návrší nad obcí
https://cs.wikipedia.org/wiki/Dyje_(okres_Znojmo)
http://www.obec-dyje.cz/index.php?ID=22
Tasovický mlýn
19,1 km ༚
pozdně gotický mlýn
zachavaná raně renesanční rezidenční část
pozdně renesanční přestavba
barokní interiéry
nová mlýnice 19. stol.
majetkové spekulace 90. let 20. století a požár 2009, havarijní stav
ї
ї
ї
ї
ї
ї jeden z největších mlýnů Znojemska
založen 1190 Konrádem Otou
patřila k němu řada obcí na Znojemsku
zachována část gotické architektury
monumentální barokní přestavba
zrušen 1784 Josefem II.
do roku 1993 kasárna
nyní bez využití
16,1 km ༙
http://shpelias.cz/SHPela/MLYN_TASOVICE_clanek011.pdf
ї Bazilika Panny Marie a sv. Václava
budována od 1. třetině 13. století (v pozdně románském slohu) až po raně barokní
úpravy ve 2. pol. 17. stol
http://www.znojmocity.cz/5-bazilika-panny-marie-a-sv-vaclava-v-louce/d-2595
Načeratický kopec
14,1 km ༗
VT-55 , v pozadí Znojmo,
1972, foto J. Smutný
ї krajinná dominanta s několika dílčími vrcholy
nejvyšší bod 290 m.n m., výhledy
do 1992 armádní cvičiště a tankodrom
dnes přírodní park
http://www.turistika.cz/mista/naceraticky-kopec
http://www.vojensko.cz/naceraticky-kopec-tankodrom
Kateřinský dvůr
15,2 km ༘
stav mlýna před rokem 1989, archiv NPÚ
ї hospodářský dvůr, 19. stol.
ї koncentrační tábor pro maďarské židy
STRANA 8 Z 12
|
Tasovice
|
IIVPPBKKJP
19,7 km ༛
|
13. – 17. 7. 2015
|
STRANA 9 Z 12
DEN TŘETÍ
16. ČERVENCE 2014
ї itinerář pro město Znojmo je uveden ve stručné podobě a trasa se může změnit; průvod-
cem bude PhDr Jan Kozdas z NPÚ
Hradiště sv. Hippolita
0,0 km ඹ
ї v 9. a 10. století významným sídelním centrem Velkomoravské říše
ї původně samostatná obec, od r. 1920 součást města Znojma
ї areál křížovnického kláštěra a kostela sv. Hippolyta
1,2 km ර
ї raně-barokní klasicizující křížová cesta
vybudována za probošta Tomáše Sclessina (1653-1675).
obnovena a osazena moderními pašijovými výjevy 1992
http://www.znojmocity.cz/2-dekansky-chram-sv-mikulase/d-2580
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Mikuláše_(Znojmo)
http://www.znojmocity.cz/8-svatovaclavska-dvojkaple/d-2598
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
ї
2,9 km ඾
gotická struktura
Dolní a Horní náměstí
radnice 1260
radniční věž 1445 – 1448
znojemské podzemí
rezidence šlechty a měšťanské domy
obchodní dům Dyje (Kamil Fuchs, Bohuslav Fuchs) 1969
http://www.znojmocity.cz/poznejte-znojmo/ds-1111/archiv=0
opevnění
Dominikánský klášter, hrad, rotunda
2,0 km ඼
ї Znojemský hrad
vznikl za knížete Břetislava v l. pol. 11. stol jako součást systému pohraničních pevností
sídlo znojemských údělných Přemyslovců a později královský hrad.
přestavba na barokní zámek 1710-1721
ї areál Minoritského kláštera
2. pol. 13. stol
nyní Jihomoravské muzeum ve Znojmě
ї rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny
postavena v pol. 11. stol. jako součást hradu
1134 zaklenuta kopulí a provedeny nástěnnými freskami znázorňující gegealogii Přemyslovců
centrum
Gránické údolí
|
stavěn v etapách od 1338 (nahradil starší kostel) do 1. pol. 16. století
trojlodní halový chrám s síťovou žebrovou klenbou
ї vybudována ve stejné době jako kostelík sv. Antonína Paduánského
STRANA 10 Z 12
před rokem 1521
horní kaple zasvěcená sv. Anně a sv. Kateřině
dolní kaple zasvěcená sv. Martinovi (starší)
0,6 km ය
http://www.turistika.cz/mista/znojmo-krizova-cesta
ї děkanský chrám sv. Mikuláše
Kaple proroka Eliáše
2,3 km ල
ї http://www.znojmocity.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=19341&id=2601&p1=4894
ї https://cs.wikipedia.org/wiki/Hradiště_sv._Hypolita
http://www.znojmocity.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=19341&id=2601&p1=4894
kostel sv. Mikuláše
ї Svatováclavská dvojkaple
stavební vývoj od 9. století
fresku Nalezení sv. Kříže od malíře F. A. Maulbertsche
ї kostelík sv. Antonína Paduánského
před rokem 1662 za probošta Tomáše Sclessina
jednu z prvních barokních staveb ve Znojmě
oválná stavba s kopulí
od r. 1962 národní kulturní památka.
ї http://www.nppodyji.cz/hrady-a-zamky
ї http://www.znojmuz.cz/
|
IIVPPBKKJP
3,5 km ඿
ї částečně zachovalé středověké opevnění
ї dnes součástí Městského parku
ї http://www.znojmocity.cz/19-mestske-opevneni/d-2832
divadlo
3,8 km ව
ї historizující budova nového divadla
1898-1900 dle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa
exteriér s prvky „německé renesance“
interiér novobarokní
http://www.znojmocity.cz/mestske-divadlo-ve-znojme/d-2405
|
13. – 17. 7. 2015
|
STRANA 11 Z 12
DALŠÍ PROGRAM
13. ČERVENCE 2013
!"
#$%&!"
'*&
+
,%-.
'*%*
".
/6
:%;%.&<==>?
14. ČERVENCE 2013
@A'
.
B%""EF/6
G&I"M
/6
#
%A%B6
$!Q
M
15. ČERVENCE 2013
&$%&
".F/6
#
%A%
16. ČERVENCE 2014
%
'
R&*T
&$%&'%%".
17. ČERVENCE 2014
%
'
R&**
POZNÁMKY
KONTAKTNÍ ČÍSLO JAN FORETNÍK 608 509 252
STRANA 12 Z 12
|
|
IIVPPBKKJP
Heiliger Stein
foto Petra Šestáková
Havranické vřesoviště
foto Lucie Mrlinová
Konice, vinný sklep
foto Lucie Mrlinová
Horecký kopec
foto Petra Šestáková
PŘÍLOHA 5
VÝSTAVY
Průběžná výstava výsledků projektu Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí
BAROKNÍ KRAJINOU
2014
vystavující studenti:
Petra Buganská
Pavel Čánský
Kateřina Čenovská
Filip Fuchs
Mária Kovalová
Petra Kovaříková
Patrik Kučavík
Eliška Lichtnerová
Jaroslav Matoušek
Václav Mihola
Ondřej Mráz
Tereza Novotná
Norbert Obršál
Miroslava Panáčková
Jan Schleider
Hana Slouková
Nikola Stibůrková
Jakub Stýblo
Ivona Uherková
Kristýna Uhrová
Eliška Vinklárková
Marek Vlček
Michaela Voráčová
Tereza Zvolská
Galerie Mini
Fakulta architektury VUT v Brně
Poříčí 5, Brno
22 4 2015 — 30 4 2015
Vernisáž 21 4 2015 v 17 h
v Galerii Mini
Výstavu pořádá
FA VUT v Brně
s NPÚ ÚOP v Brně a ESF MU
Akce je spolufinancována z projektu
NAKI DF13P01OVV019
Výstava projektů studentů FA VUT v Brně, kteří se vydali po stopách zaniké obce
JEČMENIŠTĚ
Vystavující studenti:
Petra Buganská
Jaroslav Matoušek
Václav Mihola
Tereza Novotná
Norbert Obršál
Diskuse s autory
v rámci Dne obce Vrbovec
dne 30 5 2015 v 17 h
Základní škola Vrbovec
Vrbovec 143
25 5 2015 — 30 5 2015
Výstavu pořádá
FA VUT v Brně
NAKI DF13P01OVV019
Průběžná výstava výsledků projektu Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí
BAROKNÍ KRAJINOU
JAROSLAVICKA
vystavující studenti:
Marie Brabcová
Petra Buganská
Andrej Drgala
Filip Fuchs
Mária Kovalová
Zuzana Kropšová
Patrik Kučavík
Jaroslav Matoušek
Václav Mihola
Ondřej Mráz
Tereza Novotná
Norbert Obršál
Jan Schleider
Jakub Stýblo
Martin Surovec
Zuzana Šperlová
Kateřina Štíchová
Ivona Uherková
Kristýna Uhrová
Eliška Vinklárková
Státní okresní archiv
Znojmo
Divišovo náměstí 5
Vernisáž výstavy
dne 16 6 2015 v 18 h
Výstavu pořádá
FA VUT v Brně
NAKI DF13P01OVV019
17 6 2015 — 30 6 2015
Pro veřejnost otevřeno v pondělí a středu od 8h do 17 h,
v úterý, čtvrtek a pátek od 9h do 14h
MORAVSKÝ
ZEMSKÝ
ARCHIV
Komponovaná dokumentace na základě podkladů stavebně-historického a restaurátorského průzkumu na téma
SVATÝ KOPEČEK V MIKULOVĚ
A JEHO KŘÍŽOVÁ CESTA
Výstavu pořádá
Galerie Konvent a
Občanské sdružení Pro Konvent
ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Brně
a FA VUT v Brně
NAKI DF13P01OVV019
Galerie Konvent
Vrchlického 3, Mikulov
8 8 2015 — 30 9 2015
Vernisáž 7 8 2015
v Galerii Konvent
Zahájení v 17 hod ekumenickou
bohoslužbou s požehnáním
za účasti rev. Jaroslava Kratky, SChLJ
Státní okresní archiv Znojmo
foto Barbora Ponešová
Ječmeniště
ZŠ Vrbovec
foto Jan Foretník
PŘÍLOHA 6
UKÁZKY STUDENTSKÝCH PRACÍ
ELIŠKA LICHTNEROVÁ: JEČMENIŠTĚ
Ječmenište, stratená obec pôvodom z roku 1787, sa nachádzala
v miernom údolí rozľahlej moravskej krajiny česko-rakúskeho
pohraničia. Kaplnka v jej pôvodnom centre sa zachovala jediná
ako nositeľ nedávnej spomienky. Jej významom pre všedného
človeka bola ako duchová tak aj spoločenská náplň. Bola
centrom a srdcom obce. Pri vysídlení obyvateľov v roku 1948 sa
stratila aj veža týčiaca sa nad jej vstupom.
Myšlienkou návrhu je pripomenutie si pôvodného stavu
miesta. Prinavrátenie kaplnky pomocou zhmotnenia pôvodnej
vežičky, nie jej dostavbou, ale konštrukciou podobného tvaru
vsadeného pôdorysne mimo kaplnku. Dosiahnutý efekt priehľadu
vytvára pripomenutie pôvodnej podoby kaplnky so siluetou
jej veže v pozadí. Tento priehľad je pominuteľný, tak ako aj
spomienka na minulosť. Zmenou pozorovacieho miesta sa vidina
celistvej kaplnky vytráca.
Návrh spočíva v dvoch objektoch v krajine, miesto
pozorovateľa a pozorovaného objektu. Pomocou priehľadu na ose
východ-západ vytvárajú vidinu nejasnej spomienky veže. Motív
linearity spája oba navrhované objekty, ale v rôznom poňatí.
Vertikálne prvky východného objektu rámujú priehľad s pôvodnou
podobou kaplnky, súčasne však z iných uhlov splývajú s krajinou.
Naopak západný objekt, nachádzajúci sa na protiľahlom okraji
údolia, využíva horizontálne prvky k vytvarovaniu podoby veže.
Zjednotením oboch objektov je použitie zkorodovanej ocele.
Záverom projektu je umiestnenie skulptúry symbolizujúcej
srdce zvona do apsidy kaplnky. Stáva sa znova symbolickým
centrom svojho okolia a vďaka vytvoreným objektom v údolí
naďalej znie v krajinou.
HISTÓRIA
SITUÁCIA
VIZUALIZÁCIA KAPLNKY
VIZUALIZÁCIA KRAJINY
POZDĹŽNY REZOPOHĽAD
PÔDORYS
KONCEPT A PERSPEKTÍVY PRVKOV
REZOPOHĽADY ZÁPADNÉHO OBJEKTU
REZOPOHĽADY VÝCHODNÉHO OBJEKTU
PETRA BUGANSKÁ: JEČMENIŠTĚ
MÍSTO
Vesnice Ječmeniště měla krátký a dramatický život.
Založena byla roku 1787. Po druhé světové válce proběhl
odsun Němců a vesnice byla osídlena českými správci. Ti
zde hospodařili jen do roku 1951, kdy se Ječmeniště ocitlo
v zakázaném hraničním pásmu železné opony. Domy byly
zlikvidovány, sklepy odstřeleny. Jediné, co z vesnice zůstalo
je kaple, která byla využita jako sklad ovoce.
Místo stále dává tušit, že zde dříve existovala dnes zničená
vesnice. Jakoby po zbouraných domech a nuceně odsunutých
lidech, Němcích i Češích, zůstala špatně zahojená rána nebo
jizva.
Poslední přeživší je kaple. Jako jediný zachráněný objekt
je svědkem osudu vesnice. Těžko říct, jestli se tehdy vojáci
(ještě vychovaní v katolické víře) báli kapli vyhodit do vzduchu.
PŘÍSTUP
Přestože místo má za sebou dramatickou minulost a v
současnosti na člověka působí poněkud ponuře, snažím se k
němu přistupovat pozitivně.
Odpoutat se od minulosti - nezapomínat, ale odpustit.
Neotevírat znovu staré rány. Jedno období skončilo, začíná
nové. Podpořit nový začátek, přirozený koloběh života.
Jde o vytvoření nové vrstvy, která se zakládá na té původní,
ale přináší vlastní obsah.
Tento přístup má paralelu v křesťanském rituálu - křtu.
Křest = čin smíření, odpuštění hříchů, znovuzrození
NÁVRH
Návrh se skládá ze tří hlavních částí - opravy kaple,
vytvoření venkovní křtitelnice a ochozu - ambitu.
Kaple zůstává kaplí. Sloužit by měla ke konání mší a
dalším liturgickým obřadům.
Venkovní křtitelnice neboli baptisterium je vlastně
umělá tůň, zásobovaná vodou z Ječmenišťského potoka.
Nemá zastřešení, pouze nezbytné vybavení.
Nacházíme se poměrně daleko od nejbližší vesnice.
Je potřeba ujít kus cesty, aby se sem člověk dostal. To mě
vedlo k tomu, vytvořit zde zázemí pro poutníka. Vznikl
venkovní ochoz neboli ambit. Ambit v části poskytuje
přístřeší, tak jako sloužil u poutních kostelů k ochraně před
deštěm a i k přenocování. Spojuje baptisterium a kapli s
úkrytem.
MÍSTO
NOVÁ VRSTVA
.ƍ"-071Ð
)-,20-*,ċÐƟ!&2
$'*20!#Ð4-"7
Ź#8Ð
4'83*'8!#
"#2'*ÐÐŹ#8Ð)Ź2'2#*,'!ċ
.Źċ4-"Ð4-"7
JAROSLAV MATOUŠEK : MOST PŘES DYJI
Situace 1:1000
Předobraz
Divoký organický svět koryta řeky v místech brodu je protikladem jasné geometrické konstrukce mostu, která navazuje na starý
stržený most.
Nový most brodu nekonkuruje. Nabízí alternativní přechod
řeky suchou nohou, přičemž zavádí chodce na říční ostrov. Po většinu roku je most na ostrově usazen. Kritická chvíle přichází v době
jarních povodní. Aby most netvořil překážku tekoucí vodě, reaguje
jako celek na kolísající výšku hladiny.
Nejedná se o nijak složitý systém. Kloubově uložená ramena
mostu jsou připojena k prostřední části. Tou je plovák dimenzovaný
dle Archimédova zákona a tvarovaný do rovnostranného trojúhelníka. Takovýto tvar zároveň odráží předměty plující v řece. Ocelová
konstrukce je namáhána převážně tahovou silou, což je vzhledem
k jejím vlastnosem výhodnější.
ce
ovi
r
t
l
Va
Ostrov
Brod
p
Slu
Léto, podzim, zima
Jarní povodeň
Model
Nástup
Půdorys
Průchod mostem
Pohled
1:150
- jasná geometrická konstrukce mostu je protikladem organického světa podél koryta Dyje
1:150
- osově symetrická ramena spojena s plovákem
3
5
+4,550
0,000
3
5
Plovák
Konstrukce
- ocelová příhradová konstrukce nejlépe vzdoruje silám způsobeným zvýšenou hladiny řeky při jarních povodních
- tvar plováku zvolen na základě Bernoulliho věty o chování
těles v proudu kapalin
- zároveň co nejlépe eliminuje nárazy od předmětů plujících
řekou během povodně
Detail
- konstrukce princip kosti a kůže, lamely z opáleného dřeva vytváří trvanlivý obal
- vlasnosti dřevěných lamel z velké části ovlivňuje celkovou atmosféru v mostě
Lišta kotvící lamely
Zavětrování
Lamely z opáleného dřeva
Kloubová uložení
Příčné ztužení
Pohyb ramen opisující
kružnici
Tmavý slzičkový plech
Ocelová příhradová konstrukce
Příhradová konstrukce
Plovák
Pororošt
Lišta vynášející lamely
Podélný ocelový nosník
PŘÍLOHA 7
PREZENTACE V MÉDIÍCH
12. 6. 2015
Budoucí architekti oživují krajinu - Znojemský týden
» hledej »
Předplatné
Zpravodajství
Firemní inzerce
Krimi zprávy
Soukromá řádková inzerce
Regionální zprávy
Kontakty a redakce
Sportovní zprávy
Starý web
Rozhovory
Kultura a pozvánky
Volný čas, zábava
Názory, komentáře
Budoucí architekti oživují krajinu
Čer 9th, 2015 | By admin | Category: Regionální zprávy
Kaple bez střechy se schodištěm vzhůru jako vyhlídka, kaple s věžičkou z trubek, kaple s
laminátovou střechou, to jsou jen některé návrhy budoucích architektů, kteří oživují krajinu
kolem zaniklé obce Ječmeniště nedaleko Vrbovce. Se zájmem si je v místní základní škole na
Den obce Vrbovce nedávno prohlédli návštěvníci i její obyvatelé. „Studenti architektury se
snažili vnést nový pohled na pozůstatky barokní krajiny kolem Ječmeniště a připomenout tuto
po druhé světové válce zaniklou obec nedaleko hranic s Rakouskem. Současně navrhli využití
kaple, která zde stojí. Nekladli jsme jim přitom žádné hranice, takže některé práce jsou
akademické, jiné by mohla obec realizovat, pokud by se občanům některý z návrhů líbil,“ uvedl
Jan Foretník, odborný asistent na fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně.
Ječmeniště všemi smysly jako při procházce touto krajinou, vnímá práce budoucího architekta
Václava Miholy. Například na kapli, kterou opravil, přidal věžičku složenou z trubek. Když se
do nich opírá vzduch tak vydávají zvuk. Nedalekou strážní věž, která zde dříve kontrolovala
prostor, opláštil betonovou hmotou a udělal z ní vyhlídku do okolí.
Studentka Tereza Novotná vytvořila objekt pro přechodné ubytování v části bývalé obce
Ječmeniště. Jeho jednotlivé pokoje – ložnice, obývací pokoj či jídelna stojí jako samostatné
domečky, do nichž se volně vchází a jsou tak propojeny s krajinou. Opravenou kapli autorka
návrhu nechává bez střechy jako zahradu.
Křtitelnice, vyhlídka i věžička v Ječmeništi
Projekt Petry Buganské navrhuje u kaple v Ječmeništi křtitelnici napájenou vodou z nedalekého
potůčku. Církevní památku doplňuje ambitem (ochozem), který slouží i jako přístřešek pro
poutníky. Eliška Lichtnerová nahradila chybějící věžičku kaple originálním způsobem.
Vytvořila konstrukci podobného tvaru ale mimo kapli. Pokud se turista, poutník či výletník dívá
v ose východ-západ tak uvidí siluetu nové věže, která optickým klamem doplňuje původní kapli.
Norbert Obršál vnímá zpřetrhané vazby ve zdejší krajině z padesátých let, kdy byla uzavřena
hranice, byly odstraněny sochy, vznikly slepé cesty a domy v Ječmeništi byly srovnány se zemí.
Tento stav chce napravit. Navrhuje v okolí kaple prostor kam by bylo možné převézt všechny
sochy z okolí, které byly předtím soustředěny ke kostelům, aby byly zachráněny. Také plánuje
kapli bez střechy se schody nahoru s vyhlídkou. Vše doplňuje vodním prvkem – nádrží s vodou i
domkem poustevníka. Student Jaroslav Matoušek také odstranil střechu kaple, ale nahradil ji
novou z průhledného laminátu, zdi ponechal původní. Vytvořil tak avantgardní a současně
historický objekt s novým prostorem v interiéru.
„Z šesti krásných projektů se mi jen těžko vybírá, ale nejvíce se mi líbila křtitelnice s ochozem.
Je to představa studentky architektury, kterou by bylo potřeba dostat do reálné formy,
kdybychom ji chtěli uskutečnit. Prezentace modelů s nákresy a fotografiemi návštěvníky v naší
škole zaujala a věřím, že s Ing. arch. Foretníkem, který nás oslovil v rámci projektu NAKI –
Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského
pohraničí, nehovořím naposledy,“ zhodnotila starostka Vrbovce Marie Polachová. Na projektu
se podílela i Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy university a památkáři z brněnského
pracoviště Národního památkového ústavu.
http://www.znoj-tyden.cz/budouci-architekti-ozivuji-krajinu/
1/1
18. 9. 2015
Toulavá kamera — Česká televize
Dunajovické kopce
Slyšeli jste někdy o moravské pyramidě? Nejspíš ne. Tak si
nenechte ujít naši výpravu do Dunajovických kopců. Nepatří sice
k žádným obrům, ale za návštěvu rozhodně stojí. Daří se na nich
vinné révě, a to už po staletí. A najdeme tu taky ovocné sady.
Nicméně největší zajímavostí, která je tu k vidění, je vrch Velká Slunečná. Má totiž tvar
starobylého zikkuratu, tedy stupňovitých věží, které byly oblíbené třeba v Mezopotámii.
A jak k neobvyklé podobě tenhle vrch přišel? Dozvíme se, že za to může vinná réva
a snaha o vytvoření lepších podmínek pro její pěstování. Prozradíme vám ale i to, jaké
unikátní květiny a živočichy byste v kopcích mohli objevit a připomeneme si rovněž
poutníky, kteří tudy chodívali ke kapli sv. Rocha na Liščím vrchu. Ta byla v době
josefínských reforem zbořena a v roce 1801 ji nahradil kříž.
Obecní úřad Dolní Dunajovice
Zahradní 613
691 85 Dolní Dunajovice
telefon: 519 500 053, 519 517 105
[email protected]
www.dolnidunajovice.webnode.cz
MAPA
VIDEO
Dunajovické kopce
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/215562221500029/#28181
1/1
11. 9. 2015
Výstava v Konventu odkrývá mystiku mikulovského Svatého kopečku - Břeclavský deník
BŘECLAVSKÝ
ZPRÁVY
SHOWBYZNYS
ŽENY
HOBBY
RECEPTY
VYBERTE SI REGION:
VYBRAT MĚSTO
SKÓRE ROVNOSTI:
ZPRÁVY
SPORT
ČERNÁ KRONIKA
KULTURA
Z REGIONU
PODNIKÁNÍ
MIMINKA
DALŠÍ
Pracovali jste někdy načerno?
Výstava v Konventu odkrývá mystiku
mikulovského Svatého kopečku
Mikulov – Historie Svatého kopečku, jeho podoby i proměny. Právě s cílem odkrýt
podrobnosti o jedné z nejvýznamnějších dominant Mikulova otevřelo v pátek sdružení Pro
Konvent výstavu s názvem Svatý kopeček v Mikulově a jeho křížová cesta.
Ilustrační foto.
Autor: DENÍK/Lukáš Ivánek
Ta se koná v Galerii Konvent až do posledního září a Svatý kopeček přiblíží
návštěvníkům z různých úhlů. Z historického i architektonického. „Chtěli
bychom návštěvníky navnadit duchovní mystikou, která se line podél křížové
cesty," uvedl Petr Czajkowski z Národního památkového ústavu, který se na
vzniku výstavy podílel spolu s Fakultou architektury Vysokého učení
technického v Brně.
Organizátoři o této chráněné kulturní památce připravili celkem 15 panelů,
na kterých je historie kopečku a jeho křížové cesty v různých etapách vývoje.
Podrobně zachycené jsou i stavby, jako je například kaple svatého
Šebestiána, zvonice, Boží hrob a kaple znázorňující křížovou cestu, které byly
nedávno úspěšně zrekonstruované. „Připravili jsme rovněž exkurz do sféry
možných vlivů na svatý kopeček ve Varallu a Varese ve Svatých horách mezi
Piemontem a Lombardií na severu Itálie," prozradil Czajkowski.
Speciální částí je průřez stavebně-historického a restaurátorského průzkumu,
při němž odborníci v uplynulých letech zkoumali vnější i vnitřní omítkové
vrstvy nebo maltoviny.
MICHAL HRABAL
http://breclavsky.denik.cz/kultura_region/vystava-v-konventu-odkryva-mystiku-mikulovskeho-svateho-kopecku-20150808.html
1/1

Periodická průběžná zpráva o postupu prací na

Transkript

Podobné dokumenty

Cesty k raně novověké kulturní krajině