Zpravodaj 2/2007

noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 1
LOUŇOVICKÝ
Z P R AV O D A J
V Ý
O
A V
L
O S
Vydává obecní úřad Louňovice
Březen 2007
Cena 20 Kč
Mapa části katastru Louňovic ze Stabilního katastru z roku 1841
2/2007
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 2
HISTORICKÝ ÚVODNÍK
Kudy kráčely Louňovice
Čas kulatého výročí, které si v těchto
dnech Louňovice připomínají, se přirozeně nabízí k zamyšlení nad dosavadním vývojem obce. Podrobně se s ním
můžete seznámit ve vydávané publikaci
Louňovice. Spíše si jen shrneme vývoj
obce v průběhu minulých století
a pokusíme se postihnout některé jeho
etapy a tendence.
Středověký charakter
osídlení
Základní přírodní podmínky, ve kterých
ves vznikla, dlouho ovlivňovaly její
podobu a určovaly možnosti rozvoje.
Mírně zvlněná pahorkatina Černokostelecka byla od pravěku pokryta lesem.
Nezájem zemědělců o ni byl dán již
žulovým geologickým podložím s kamenitou až písčitojílovitou půdou a nedostatečnými
vodními
zdroji.
Spolu
s členitostí, to bylo i drsnější klima,
které neumožňovalo plnohodnotné rozvinutí jak obilnářské, tak pastevecké
výroby.
Již v prvopočátku pozdějšího osídlení si
zachoval v naší krajině důležitou roli
les. K osídlení došlo v první polovině
13. století a nelze přitom přehlédnout
důraz na zachování velkých lesních
ploch, snad jako loviště posledních Přemyslovců. Menší zemědělské osady
vznikaly při výraznějších vodotečích,
nejčastěji na hranách pramenných
pánví. Archeologický výzkum v některých jednotlivostech objevil i prvky
starší, které si osadníci do svých
nových domovů přinesli. Výzkumy tak
zachytily jak jednoduché polozemnicové chaty, tak již obvyklá nadzemní srubová stavení, k jejichž podezdívkám
bylo pro snadnou dostupnost užíváno
místního kamene. Další znaky nejstaršího osídlení nalezneme kupříkladu na
podobě louňovické plužiny a jejího blokového uspořádání, vypovídající o užívání mělké křížové orby. Mezi důležité
nálezy patří záušnice, typické slovanské
ozdoby objevené v hrobech u Kozojed,
v Mukařově či Konojedech. Ve druhé
polovině 13. století tyto ozdoby z hrobových
i
sídlištních
inventářů
v Čechách mizí. Koncem 13. století síť
černokosteleckých sídlišť pocítila první
proměny, jejichž odrazem bylo i opuštění osady v Louňovicích „U Hájovny“.
Transformace staršího osídlení do
vrcholně středověké podoby pokračovala ještě ve 14. století, ne však na všech
lokalitách, pravděpodobně se vyhnula
Menší Uzlových statek čp. 23
právě Louňovicím. Jistým znakem málo
rozvinutých regionálních vztahů je
i dlouho trvající absence tržního střediska. Koncem 13. století královský
majetek získal své správní centrum,
menší hrad v Kostelci n. Č. l. Vznikla
při něm tzv. manská organizace – soustava ke hradu příslušných svobodných
manů-nápravníků, usazených v jednotlivých osadách a pověřených správou
zdejších lesů. Není vyloučeno, že
podobná usedlost s královským lesníkem byla také v Louňovicích.
Spolu s dalšími vesnicemi na západě
Černokostelecka, přešly Louňovice
v první polovině 14. století pod tehovské panství. Ani pro toto období, kdy
byla obec součástí středně velikého šlechtického statku, nemáme žádných
písemných zpráv. Přesto pozdně středověkou podobu obce můžeme rozpoznat
v urbárních pramenech, vzniklých po
polovině 16. století. Ty zachycují ves se
třemi selskými usedlostmi a dvěma
menšími chalupnickými. Jednotliví hospodáři platili vrchnosti peněžní rentu
a uznávací dávku (většinou slepice).
Faráři platili v měřicích obilí. Robotní
povinnosti pro celou obec spočívaly
pouze v posekání a skopení luk u Požáru. Správou Louňovice patřily pod
mukařovskou rychtu, stejně jako odedávna i pod mukařovskou farnost.
V zásadě můžeme mít tento stav za tradiční a promítnout jej i do minulosti.
2
Selští poddaní
na kosteleckém panství
(1513–1848)
V první polovině 16. století byla ves
spolu s celým tehovským panstvím
začleněna pod Slavatovský, Smiřický
a po roce 1623 Lichtenštejnský velkostatek Kostelec n. Č. l. Podoba vesnice
se neměnila, pouze část panských luk
u rybníků zvětšila rozlohu jedné z chalupnických usedlostí. Odpadla přitom
v minulém období zaznamenaná robota
a nadešel čas intenzivnějších robotních
povinností na panském, který definitivně skončil až roku 1848. Sedláci robotovali s potahy, chalupníci posílali na
panské pěšího robotníka, tzv. čemeráka.
Robotovat se mělo po celý týden,
později 3 – 4 dny v týdnu. Obec byla
stále tvořena jen pěticí rodin. Na počátku 17. století již stála i budova pastoušky, obec měla svého pastýře a i jistý
počet nádeníků, jinak nedoložených,
nelze vyloučit. Největší pohroma v dějinách obce přišla za třicetileté války.
Trojice usedlostí byla postupně opuštěna nebo vypálena, ve vsi zůstaly jen dvě
rodiny, které v obtížných poměrech
bojovaly na omezených hospodářstvích
o živobytí. Krátce po válce vrchnost do
Louňovic přivedla nového hospodáře,
ale k obnově zbylých dvou usedlostí
došlo teprve koncem 17. století. Jen
velmi pomalu hospodáři obnovovali
zarostlá pole, nouze byla i o volské
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 3
Susovi před čp. 11
potahy. V případě neúspěchů či nedbalosti hospodáře vstupovala do hry vrchnost a takového jedince z gruntu
sesadila. Teprve v první polovině 18.
století obec začala ožívat, hospodařilo
se na celé rozloze půdy, obnovena byla
pastouška, vrátil se pastýř hlídající malé
dobytčí stádo místních sedláků a na staveních se začínali ve větší míře objevovat podruzi, nádeníci, občas i potulní
řemeslníci. Demografický vývoj nedokázaly zvrátit ani obec navštěvující epidemie hladomoru v roce 1771,
1827/1828, ani cholerová nákaza
v letech 1833/1835. Zvýšený počet obyvatel ve vsi vedl u některých hospodářství k vymezení částí budov, kde
podružské rodiny žily, v jedné z nich
později vznikla i šenkovna. Rozrůstaly
se ale i selské rodiny a koncem 18. století dochází k prvnímu rozdělování
původních gruntů, obvykle na poloviny
– tzv. pologrunty. Do poloviny 19. století tak vznikly další tři zemědělské živnosti. Současně začínají vyrůstat i první
domky bezzemků, jak na okraji obecní
pastviny, tak v zahradách selských stavení. V uvedené době jich stálo již
deset. Jejich obyvatelé se živili nádenickou prací u sedláků. Roku 1844 bylo
v Louňovicích 14 domů a 152 obyvatel.
řemeslníci: švec, krejčí, kovář, otevírání
nedalekých žulových lomů do vesnice
přivedlo i první kameníky. V době konjunktury působilo například v obci současně 7 ševců a krejčí, později se jejich
počet ustálil. Domkáři postupně začínají tvořit početně dominantní sociální
skupinu. Potřeba drobného zemědělského zázemí pro bezzemky vedla obec ke
směně obecního lesa za knížecí les
U Hájovny a jeho přeměnu v nájemná
políčka. K roku 1900 měla obec 32
popisných čísel a 227 obyvatel, do
vypuknutí 1. světové války tu stálo již
55 domů, první stavení se objevila i při
státní silnici, jako zárodek pozdějších
Louňoviček. V obci fungují již dva hostince a obchod. Se vzrůstem významu
domkářského obyvatelstva ve druhé
Samostatná obec
– domkářské období
(1848–1918)
Po zrušení poddanských poměrů a vzniku samostatné obce se prudce zvýšila
výstavba domků. Ty již na bývalé obecní pastvině vytvářely prostor horní
návsi. Proti předchozímu období již tito
domkáři nebyli zcela odkázáni na nádeničinu u sedláků, objevují se první
Vila Mudr. Jankovského na Horáku
3
polovině 19. století pomalu ztrácí svou kdysi hlavní
roli selské hospodaření.
K úpadku větších zemědělských živností přispělo jak
oddělování jejich částí na
samostatné malorolnické
živnosti, tak hospodářská
krize v 70. letech 19. století, která některá hospodářství rychle přivedla
k nucenému odprodeji
pozemků. V budoucím
období tak pouze trojice
hospodářství obhospodařovávala více než 10 hektarů
půdy, další čtveřice vlastnila alespoň 5 hektarů.
Pozvolna končilo dlouhé
období spojené pouze se
zemědělskou činností obyvatel
Louňovic.
Svůj
vzhled tehdy měnila celá
obec, kde postupně mizela
stará roubená stavení a jako stavební
materiál již zcela převládal kámen
a cihla.
Kamenická ves a její letní
hosté (1918–1948)
V roce 1921 měly Louňovice 58 popisných čísel, žilo zde 79 rodin a celkem
323 obyvatel. V obci byly dva hostince,
později dva obchody, řeznictví, kovárna, truhlárna, zahradnictví, objevují se
i zcela nové profese jako elektrikář či
instalatér, založena je opravna kol
a motorových vozidel. Mimo již tradiční, v obci nepostradatelná řemesla,
vzrostl zejména význam kamenické profese. Kameničina v období první republiky živila dvě až tři desítky rodin,
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 4
povozničením si prací v lomech žernovské žulové oblasti vypomáhali i někteří
malorolníci. Představovala tak charakteristický zdroj obživy pro zdejší obyvatele. Od dvacátých let se mohutně
rozvíjí domkářská výstavba na obecních
pozemcích, později parcelují svá pole
i někteří zemědělci. Společně s domky
jako nový prvek do Louňovic ve větší
míře proniká i vilová zástavba. První
vilky zde vznikly již před 1. světovou
válkou, větší význam ale měli tzv. letní
hosté, povětšinou bohatší Pražáci středních vrstev, prožívající v bytech poskytovaných domkáři letní prázdniny.
V sezóně tak Louňovice ožívaly jejich
přítomností. Když pak byla možnost,
tak si tito lidé v Louňovicích stavěli
vlastní vilky. Tak do obce přišla nová
skupina obyvatel, nejen měnící architektonickou podobu chudé vesnice, ale
hledající zde i odpočinek a rekreaci.
S tím souvisela péče o koupaliště
u Louňovického rybníka. Částečně se
tomuto trendu přizpůsobovala celá ves,
prosperovaly oba hostince i obchody, na
vesnické prostředí bylo až netypické
otevření kina v jednom z hostinců. Svůj
význam přitom měla i společenská činnost hasičského sboru, fotbalového
klubu a místních ochotníků. Obec se
v prvorepublikovém období díky domkářské i vilové výstavbě téměř ztrojnásobila,
zavedena
byla
důležitá
elektřina. Cesta do Prahy, kde nacháze-
li dělníci z obce první pracovní místa,
se ulehčila zřízením pravidelné autobusové dopravy.
Socialistická vesnice
rekreační oblastí(1948–1989)
Změny obce po roce 1948 byly dalekosáhlé. Téměř zanikl soukromý živnostenský sektor, na většině zemědělské
půdy hospodařilo roku 1950 ustavené
Jednotné zemědělské družstvo, jen
několik drobných malorolníků si dále
hospodařilo na svém. Podobně zanikly
i ostatní drobné živnosti, zestátněny
byly hostince, kino, truhlárna a obchod,
jejichž provoz byl Místním národním
výborem povětšinou udržen. Do početných vilek se nastěhovali nájemci
a skončil tak každoroční sezóní příliv
letních hostů. V JZD zaměstnání nacházely především místní ženy, po sloučení
s JZD Srbín ovšem jeho význam klesl.
Později některé z žen našly uplatnění
zřízením lesních školek u Louňovic.
Založeno bylo údržbářské středisko,
poskytující jak různé služby, tak i stavební materiál. Stále více obyvatel ale
nacházelo zaměstnání v Praze, kam za
vzděláním mířila i mládež. Dalším
významným mezníkem bylo určení
Louňovic koncem 50. let za rekreační
oblast pro Prahu a její obyvatele, kteří
zde začali masově budovat rekreační
chatky se zahrádkami a trávit v sezóně
víkendy. Po někdejších letních hostech
tak nastoupili „lufťáci“. Vyrostly celé
chatové osady a na letní čas tak opět
Louňovice ožívaly. Teprve v 70. letech
se ale podařilo vybudovat namísto
nedostačujícího obchůdku moderní
samoobsluhu, která mohla požadavky
místních i rekreantů uspokojit. Rozšíření se tehdy dostalo také hostinci a vybudována byla moderní mateřská školka.
Moderní období
Po roce 1989 se obnovil živnostenský
ruch v obci, mimo drobné výrobce
a poskytovatele služeb vznikají i větší
firmy, zaměstnávající menší část místních obyvatel. Pracovní příležitosti již
ale největší část obyvatel nachází
v hlavním městě, které je snadno
dostupné, většina obyvatel vlastní
nepostradatelný automobil, lze využít
několika autobusových linek. Obec na
přelomu tisíciletí zcela mění tvář, získává moderní infrastrukturu, dochází
k masové výstavbě rodinných domů
a nárůstu počtu obyvatel. Ten při rozměru sídliště doprovází jistá anonymizace komunity, nevyhnutelně mizí
některé tradiční prvky vesnice, ale
ohlédneme-li se do minulosti, není to
rozhodně poprvé, kdy vývoj překonává
některou fázi své starší sídelní podoby.
S pohledem do budoucna se tak můžeme ptát: „Kam budou kráčet Louňovice?“, ale to již není otázka pro
historika.
ok
ZPRÁVY A AKTUALITY
Hospodaření obce
Louňovice v roce 2006
Hospodaření obce Louňovice v roce
2006 začínalo s 5milionovým zůstatkem z předchozího roku. Během roku
2006 obec získala na běžných příjmech
(daně, poplatky, nájmy) dalších 5,3 mil.
Kč, na příspěvcích od občanů 5,2 mil.
Kč a z prodeje pozemku 1,1 mil. Kč.
Největším příjmem byly dotace ve výši
10,1 milionu Kč. Celkem tak obec hospodařila s 26,7 milionu Kč. Podle
schváleného rozpočtu investovala obec
prostředky především do dokončení
výstavby kanalizace v oblasti pod hřbitovem a do rozšíření ČOV (čistírny
odpadních vod), jejíž kapacita se zdvojnásobila. Celkem se do kanalizace
a ČOV investovalo 14,4 mil. Kč. Z dalších investic jmenujme provedení dvou
nových vrtů na posílení kapacity vodovodu a nové přípojky s nákladem 1,3
mil. Kč, komunikace v Louňovičkách
u II. hráze v objemu 1,8 mil. Kč,
Nová výstavba rodinných domků pod hájovnou
4
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 5
výbor:
předseda
místopředseda
sekretář
práce s mládeží
hospodář
zapisovatel
člen výboru
mužstva:
A trenér Vl.
vedoucí
B trenér
vedoucí
dorost trenér
žáci trenér
vedoucí
přípravka
stará garda
Petr Novotný
Jan Henc
Petr Šusta
Petr Tichý
Luboš Vančura
Stanislav Kurel
Petr Toman
Sklenář
J. Henc
J. Řehák
Z. Mrázek
P. Novotný
J. Bouda,
P. Tichý
P. Šusta,
Štibinger, Madej
G. Valeš
Stanislav Kurel
Z turnaje v Kyjích.
dokončení stavby garáže u hřiště ve
výši 0,6 mil. Kč a zřízení nového dětského hřiště u mateřské školy a vybavení původní třídy novým nábytkem
s nákladem 0,7 mil. Kč. Na běžný chod
obce bylo vynaloženo 4,8 mil. Kč, na
veřejné osvětlení 0,3 mil. Kč a na
odkup pozemků pro místní komunikace
bylo vydáno 0,7 mil. Kč. Dále byla provedena splátka bezúročné půjčky na
vodovod ve výši 0,7 mil. Kč. Výdaje
obce celkem dosáhly výše 24,6 mil. Kč.
Do roku 2007 obec Louňovice vstoupila se zůstatkem 2,17 mil. Kč. Z tohoto
čísla a odhadu příjmů pro rok 2007 se
bude odvíjet sestavování rozpočtu.
Podle předchozích rozvah má prioritu
posílení vodovodního systému o nové
vrty, výstavba dalšího vodojemu a posílení úpravárenské kapacity. Dále by
v letošním roce měla být zahájena plynofikace obce a další investiční prostředky budou vloženy do komunikací,
zejména ke zvýšení bezpečnosti na křižovatce u II. hráze. Rozpočet bude
počítat i s pokrytím nákladů na realizaci akcí spojených s oslavami 600 let od
první písemné zmínky o existenci naší
obce. Věřme, že naši noví zastupitelé
rozhodnou správně o důležitosti výdajů
a hospodaření letošního významného
roku bude opět úspěšné a hlavně ke spokojenosti občanů.
mbrč
TJ Slavia Louňovice v sezóně
2006/2007
Louňovická kopaná na jaře 2007, v roce
oslav osmdesátiletého trvání klubu, má
v soutěžích 6 mužstev. A mužstvo hraje
v soutěž okresního přeboru II. třídy. Po
podzimu přezimovalo na prvním místě.
B mužstvo hraje IV. třídu a v této době
je na druhém místě. Stará garda hraje
úspěšně několik let Posázavskou ligu..
Během zimní přestávky 2005/2006 proběhla přestavba klubovny v kabinách.
Udělala se nová dlažba, jsou nové stoly
a lavice, nový obslužný pult. Na hřišti
máme od října 2005 nové správce –
manžele Kvapilovy. V nové klubovně se
o provoz velmi dobře stará celá rodina
Šustova. Obecní úřad Louňovice dokončil stavbu garáže pro traktor, Slavia Louňovice zde má garáž na sekačky, dílnu
a také sociální zařízení.
V soutěži 2006/2007 chce A mužstvo
udržet první místo a vrátit se do I. třídy,
kde jsme hráli naposledy v roce 2003.
V zimní přípravě absolvovalo A mužstvo
dobře obsazený turnaj v Kyjích, kde
skončilo na druhém místě. A mužstvo
bylo doplněno o řadu nových hráčů.
Ve Slavii máme také oddíl asociace
Sportu pro všechny (SPV), kde jsou
ženy všech věkových kategorií. Náplň
hodin je pestrá: aerobik, kalanetika,
zdravotní cvičení, gumy, lehké činky.
Pořádají se přednášky o zdravém životním stylu a kosmetice. Předsedkyní je
Marie Boudová a cvičitelkou Dana
Řeháková.
Slavia Louňovice má 290 členů. Práce
s hráči vyžaduje mnoho úsilí a volného
času jak trenérů, tak vedoucích mužstev. U mládežnických družstev nám
pomáhají rodiče hráčů, kteří je vozí na
zápasy vlastními auty. Hodně práce má
i výbor. Kromě aktivit s činností týmů
v době utkání je i dost administrativní
práce. V roce oslav 80 let kopané
v Louňovicích pracuje výbor v následujícím složení:
5
Sportovní ples
V Louňovicích je vždy na začátku roku
významnou kulturní událostí sportovní
ples, který organizuje TJ Slavia Louňovice. Letošní jubilejní ples, pořádaný
v roce 80 let od založení klubu, se
uskutečnil dne 3. února. Kvůli počátečním neshodám ohledně pronájmu sálu
v Louňovicích, byl ples uspořádán
v srbínském music baru Kravín, jehož
prostory majitel nabídl bezplatně. Jak
se zdá ani vzdálenost z Louňovic nebyla překážkou těm, kdo chtěli na ples
přijít. Mnozí využili služeb dohodnutého taxíku. Sešlo se na 250 hostů, kteří
za hudebního doprovodu kapely Diplomat prožili hezký večer, při kterém
nechyběla opravdu bohatá tombola
včetně dražby dortů a divokého prasete.
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 6
Možná, že k obzvlášť pěkné atmosféře
pomohlo právě prostředí music baru,
kde se jindy baví zejména mládež za
zvuku úplně jiné muziky.
Poděkování patří všem organizátorům,
panu Míťovi Procházkovi za bezplatný
pronájem sálu a všem, kteří přispěli
darem do tomboly či zakoupením vstupenky, a tak podpořili další činnost TJ
Slavia Louňovice.
bumb
Kniha o historii,
současnosti a budoucnosti
Louňovic právě vyšla
Jeden z náročnějších úkolů oslav 600
let od první písemné zmínky o Louňovicích byl úspěšně dokončen. Obecní
úřad Louňovice vydává v březnu 2007
v nakladatelství Bílý Slon knihu
„LOUŇOVICE“.
Na 128 stránkách je zachycena historie
naší obce od jejího vzniku až po současnost, obsahující i krátké zamyšlení
nad budoucností. Kniha živě a v širších
historických souvislostech popisuje
historii obce a jejího okolí, uvádí informace o vzniku jména, znaku obce,
popisuje přírodní hodnoty území
a zachycuje fakta a vzpomínky
o význačných skutečnostech, které se
v obci odehrály v průběhu času. Významná část publikace se zabývá i historií vzniku a nepřetržitou 80letou
činností TJ Slavia Louňovice. Kniha je
doprovázena bohatou fotografickou
a obrazovou přílohou. Naleznete zde asi
100 černobílých a 38 barevných reprodukcí.
Kolektiv dobrovolných autorů textů
i obrazové dokumentace pod vedením
B. Udržalové, se snažil zachytit a pro
příští generace uchovat to, co ze starší,
ale i novodobější historie lze uchovat.
Autoři přejí čtenářům, aby jim tato publikace přinesla poučení i zábavu, a aby
byla v neposlední řadě i zdrojem hrdosti nad bohatou historií naší obce. Kniha
je i malým poděkováním všem, kteří tu
byli před námi, a i těm, kteří jsou
s námi v současnosti, za jejich přínos
pro tvář a dějiny Louňovic.
rčbu
Z práce Komise pro oslavy
V lednu a únoru pokračovala práce
Komise jak v plénu, tak v odborných
skupinách. Také jednotliví členové
aktivně zajišťovali jimi převzaté aktivity. Za největší dosavadní úspěch, a aktivity nejnáročnější na čas a práci
dobrovolníků, je možno považovat
dokončení a vydání prvního a druhého
Vítání občánků
Vítání nových občánků do Louňovic je
letitou zvyklostí. Při tom posledním,
v pátek 9. února 2007, pan starosta
slavnostně uvítal pět dětí, narozených
v říjnu a listopadu loňského roku –
dvojčátka Ondřeje a Vojtěcha Susovy,
Tomáše Brdičku, Sylvu Matulovou
a Jana Boudu. Roztomilou kulturní
vložku předvedly děti z naší mateřské
školky a základní školy. Maminky si
odnesly hezkou kytičku, pamětní list
a malou praktickou pozornost pro děti.
Tatínkové, babičky, dědečkové, zkrátka
všichni si odnesli především dobrý
pocit, že děti jsou velikou radostí a jsou
vítány
mb
6
čísla Zpravodaje a zejména vydání
knihy o Louňovicích. Vysoce je možné
ocenit úsilí všech dobrovolníků, kteří se
na zpracování novin a knihy podíleli, ať
již zpracováním drobných i větších
příspěvků či mnohastránkových částí,
tak výběrem dokumentace a fotografií.
Zvláštní dík patří těm, kteří mnoho
hodin a dní věnovali redakční práci.
Kniha bude v březnu a počátkem dubna
předána do všech rodin stálých obyvatel
a další výtisky je možné získat na
Obecním úřadě v Louňovicích.
Na březen je připravováno slavnostní
veřejné zasedání zastupitelstva obce za
účasti občanů a pozvaných hostů.
Z dalších prací Komise a obecního
úřadu je možné uvést pořízení textilních startovních čísel s nápisem Louňovice pro účastníky soutěží pořádaných
v rámci oslav i v příštích letech, výroba
triček s logy obce a Slavie Louňovice,
pořízení dřevěných turistických známek
a zhotovení pamětního grafického listu.
Připravuje se cyklus výstavek dokumentů k historii Louňovic. Pokračuje
jednání o pořízení vlajky, instalace
automatického zvonění Zvoničky, zřízení kamenického skanzenu a naučné
stezky.
Na duben je připraven koloběžkový
závod, koncert žesťového orchestru,
akce „ukliďme svět“ a pálení čarodějnic. Byla vyhlášena výtvarná soutěž
dětí „Jak vidím své Louňovice“ a připravuje se vyčištění studánek, oprava
památníků, veřejných prostranství
a další akce. O většině z nich najdete
podrobnější informace na stránkách
tohoto Zpravodaje, na plakátech a na
webové stránce obce.
rč
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 7
Sáňkování na Horáku
Letošní zima moc nepřála dětským
radovánkám. A tak jak jen to bylo trošku možné, ožil Horák dětským smíchem. Sáňkování, tam letos bylo
umožněno díky tomu, že druhá hráz je
uzavřena a tak tam skoro žádná auta
nejezdí. Pro děti to bylo ideální, protože měly volný dojezd. Závodily tedy
mezi sebou, kdo dál dojede – dobrá
zpráva je, že v rybníce neskončil nikdo.
Tímto se zároveň omlouváme všem
zájemcům o veselé bruslení na Louňováku, které se nekonalo. Počasí nám
letos nepřálo. Uvažujeme o náhradní
akci a budeme vás včas informovat. eb
Dětská oslava Dušiček
Jistě se mnozí z Vás podivili, proč
v předvečer Dušiček po obci pobíhali
upíři, čarodějové a jiná hrozná strašidla. Vězte tedy, že se jednalo o Louňovické děti, které si po česku slavily
Halloween. Jedná se sice o tradici,
která k nám dorazila z Ameriky, ale pro
děti je to úžasná příležitost jak se společně sejít a hezky se postrašit. A když
se navíc ještě udělá táborák, jako před
dvěmi roky, tak dětská srdíčka zaplápolají jako ten oheň. Doufejme, že se
zakládá další tradice dětské zábavy
v naší obci.
eb
PŘIPRAVOVANÉ AKCE
Slavnostní
zahájení oslav 600 let
Dne 23. března 2007 v 18.00
v sále Hotelu U sv. Huberta se
koná slavnostní veřejné zasedání zastupitelstva naší obce, kde
budou oficiálně zahájeny oslavy 600 let od první písemné
zmínky o existenci Louňovic.
Na schůzi jsou zváni všichni
občané obce. Pozváni jsou také
zástupci sousedních obcí, představitelé mikroregionů, Říčan
a Středočeského kraje. Na
schůzi bude vzpomenuto vzniku, historie a současnosti obce,
bude představena kniha o Louňovicích, pamětní grafický list,
druhé číslo Louňovického zpravodaje a budou podány informace o dalších připravovaných
akcích.
rč
Alternativní medicína
v knihovně
Plánované rozšíření dekoračních a ve
skromnějším měřítku i výstavních prostor v zadní místnosti obecní knihovny
(oddělení odborné literatury a čítárna),
bude realizováno na konci března.
Cyklus drobných výstavek zahájí
výstavka mapující různé oblasti a metody alternativní medicíny. Bude spojená
s prezentací knižních titulů k dané problematice a otevře ji v sobotu dne 24.
března 2007 v 18.00 hodin přednáška J.
Krutské s jednoduchým názvem:
„Alternativní medicína“.
Čtenáři,
zájemci o tematiku i zvědavci jsou vítáni. Výstavka potrvá do května 2007
a bude možno ji zhlédnout během běžné
otevírací doby Ženíškovy obecní knihovny (sobota 14.00–18.00).
ok
Koncert žesťového sextetu
Komise pro oslavy 600 let od první
písemné zmínky o obci, v úzké spolupráci s Obecním úřadem Louňovice
7
připravuje koncert žesťového orchestru
Universal Brass, který se bude konat
dne 13. dubna 2007 ve 20.00 v sále
hotelu U sv. Huberta.
Soubor Universal Brass vznikl v roce
1983 na pražské Akademii múzických
umění a jeho zakládajícími členy byli
tehdejší studenti a také hráči pražských
orchestrů. Předvádí rozmanitost hry
žesťových nástrojů a možnosti jejich
uplatnění v různých žánrových oblastech, a tak je na koncertech možné slyšet vedle renesančních tanců či barokní
suity i swingové a jazzové skladby
a také díla současných českých i světových autorů. Bohatý repertoárový rejstřík umožňuje souboru Universal Brass
značný koncertní rozsah, od komorních
a chrámových koncertů až po klubová
vystoupení.
Sextet vystoupí v Louňovicích ve složení Jan Hasenöhrl, Jan Burian, K.
Šimek (umělecký vedoucí), J. Přibyl, P.
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 8
Fríd a L. Maryška. Připravený program
obsahuje tyto autory a skladby: T.
Susato – La Morisque, G. Farnaby –
Fancies, Toyes and Dreams, H. Purcell
– Trumpet Tune, Cl. Monteverdi – 2
Madrigaly, V. Otto – Pražské tance, W.
A. Mozart – Ave verum corpus, L.
Maurer – Allegro, B. Martinů – Jaro
v zahradě, A. Frackenpohl – Pop suite,
S. Joplin – The Enterteiner, a Joh.
Strauss – Radetzky March.
Vstupné je dobrovolné.
rč
Koloběžkový závod (nejen)
pro děti
Komise pro oslavy pořádá koloběžkový
závod pro děti, který se bude konat
v sobotu dne 28. dubna 2007 od 9.00
hodin. Závod začíná od čističky, čili
pod Horákem. Přijďte si zasportovat,
pobavit se a povzbudit soutěžící! Trasa
povede po asfaltové komunikaci, lesem,
podél rybníku směrem k obci Jevany
(Jevanská ulice).
Věkové kategorie :
1. kategorie: malé děti do 4 let
2. kategorie: předškoláci do 6 let včetně
3. kategorie: školáci do 10 let včetně
4. kategorie: školní mládež 11 – 14 let
včetně
5. kategorie: všichni ostatní odvážlivci
i bez omezení věku
Soutěže se mohou zúčastnit všichni pří-
chozí, kteří se na udaném místě u pořadatelů do 8.45 hodin zaregistrují. Start
proběhne podle skupin. Každý soutěžící
si sám ručí za parametry a „technický
stav“ své koloběžky. Soutěž se koná za
každého počasí, podle nadšení účastníků. Helmy chránící hlavu jsou doporučeny. Na vítěze jednotlivých kategorií
čekají hodnotné ceny – nechte se překvapit!
Následně bude pořádán dne 5. května
2007 Cyklistický závod pro děti a mládež, start bude tentokrát v lese za hřbitovem v 9.00 hodin. Včas bude
avizován plakátky.
Srdečně zveme a moc se na vás těšíme.
vter
Pozvánka na pálení
čarodějnic
Letošní pálení čarodějnic se bude konat
dne 30. dubna 2007 na louce za hřištěm
Slavie. V 19 hodin bude podpálena
vatra i s čarodějnicí. Na děti, které si
přinesou vlastnoručně vyrobenou čarodějnici čeká odměna – a to chutný buřtík, který si pak určitě rády opečou.
Chtěli bychom tímto také vyzvat
dospělé i mládež, aby si s sebou vzali
kytary i jiné instrumenty. Všichni
„umělci“ jistě ocení domácí vínečko,
které se bude podávat pro svlažení
vyschlých hrdel.
eb
Automatické zvonění a nový
zvon na Zvoničce
Jedním z námětů občanů, shromážděných při přípravě programu oslav 600
let od první písemné zmínky o obci,
bylo zajistit zvonění poledne alespoň
o sobotách, nedělích a svátcích. Při
projednávání tohoto záměru s odbornou
firmou a při odborné prohlídce Zvoničky vyšlo najevo, že je nutno předělat
celé uchycení zvonu, neboť je jednak
na konci životnosti, jednak neumožňuje
instalaci automatiky zvonění. Zároveň
bylo konstatováno, že instalovaný zvon
je z oceli a nikoliv ze zvonoviny
a nemá ani historickou cenu.
Zastupitelstvo obce dne 9. února 2007
rozhodlo, že bude pořízen zvon nový.
Jeho cena byla předběžně stanovena na
20 000 Kč. Bude ze zvonoviny a bude
ozdoben znakem obce, datem a větou
připomínající, že si ho pořídili občané
Louňovic u příležitosti letošních
významných oslav v obci. Vzhledem k
době potřebné pro ulití nového zvonu
a instalace automatiky zvonění bude
slavnostní odhalení provedeno až 2.
června 2007 dopoledne v rámci dětského dne.
Sponzorské dary na pořízení zvonu a na
podporu všech akcí organizovaných
v roce oslav je možné skládat do
pokladny obecního úřadu nebo zasílat
na konto OÚ č. 2826 – 201/0100.
mbrč
POZVÁNÍ NA JARNÍ ZÁPASY FOTBALISTŮ
Louňovická keramika
„A“ mužstvo sehraje na jaře 2007 tyto zápasy:
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
17. 3. v 15.00 doma s TJ Mnichovice
24. 3. v 16.00 v Kamenici
31. 3. v 16.30 ve Veltěži
7. 4. v 16.30 doma s Říčany A
14. 4 v 16.30 ve Vyšehořovicích
21. 4 v 17.00 doma s Nehvizdy A
28. 4. v 17.00 v Měšicích
5. 5 v 17.00 doma s Brázdim A
Neděle
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
Sobota
13. 5. v 17.00 v Dobřejovicích
19. 5 v 17.00 doma se Senohraby A
26. 5. v 17.00 v Klecanech
2. 6. v 17.00 doma se Starou Boleslaví A
9. 6 v 17.00 ve Všestarech
16. 6. v 17.00 doma s Radonicemi
(Louňovice, Dolní náves 37)
Velice významnou firmou v Louňovi-
Na webových stránkách Slavia Louňovice
(http://slavia.lounovice.net)
jsou uvedeny další podrobnosti
a výsledky, a to i pro mužstva „B“,
dorost, žáky, přípravku
a starou gardu.
Srdečně Vás zveme a přijďte
podpořit naše sportovce.
8
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 9
PŘEDSTAVUJÍ SE PODNIKY
A PODNIKATELÉ
Louňovická keramika
(Louňovice, Dolní náves 37)
Velice významnou firmou v Louňovicích je od roku 1989 Česká keramická
manufaktura. Jejími zakladateli jsou
manželé Svatošovi. Štěpánka BaškováSvatošová je uměleckým tvůrcem návrhů. Se svými jedinečnými keramickými
výtvory absolvovala mnoho úspěšných
výstav a prezentací nejen v naší republice. Její manžel, Jan Svatoš – ekonom,
se stará o organizaci vlastní výroby,
distribuci a prodej keramiky. Největší
vrchol podnikání zaznamenali kolem
roku 2001, kdy měli až 40 zaměstnanců. Přestože si v Kostelci nad Černými
lesy vybudovali nové sídlo pro bydlení
s keramickým ateliérem, zůstali věrni
Louňovicím a sídlo firmy zde ponechávají. Nejvíce keramiky bylo vyrobeno v
bílohnědém provedení s tak typickým,
popraskaným vzhledem. Následovala
keramika modrá a provedení country.
Dnes je jejich výroba zaměřena na více
umělecké provedení v barvě vínové.
Jistě jste slyšeli o „Dnech keramiky“ v
Kostelci nad Černými lesy, jejímiž
organizátory manželé Svatošovi jsou.
Pořádají se každoročně od roku 1989
vždy poslední sobotu v květnu. Letošní
již 19. ročník proběhne 26. 5. 2007 a
opravdu stojí za to se do Kostelce nad
Černými lesy podívat a udělat si radost.
Nabídka keramiky na tomto největším
trhu s keramikou v České republice je
nepřeberná a málokdo odolá lákavé
nabídce.
mb
LASCO spol. s.r.o.
(Louňovice, Kutnohorská 47)
Na začátku podnikání v roce 1992 byl
pro tři zakládající společníky firmy
LASCO hlavním produktem aplikační
softwarový Samba – program pro řízení
skladového hospodářství, fakturaci,
marketingové a logistické řízení, který
vytvářeli podle požadavků českých
obchodních firem. Program byl určen
především pro velkoobchodní organizace s potravinářským zbožím a odrážel
potřeby vyplývající z neustále se měnících podmínek v Česku devadesátých
let minulého století. V současné době je
pomocí tohoto softwaru prodáváno
zboží za více než tři miliardy korun
ročně. V dalších letech se z jejich snahy
poskytovat klientům maximální a dlouhodobou podporu vytvořila oblast servisních služeb, které se týkají nejen
jejich aplikačního softwaru, ale i ostatních datových služeb a zahrnují péči o
celý informační systém včetně hardwarové podpory.
Dlouhodobé působení na trhu (patnáct
let je metuzalémský věk pro obvyklý
„jepičí“ život počítačových firem) přináší potřebu vzdělávání a poznání
zejména v individuálním přístupu k
potřebám a přáním jednotlivých zákazníků.
bu
AYA – Japonská kuchyně
nových technologií, protože až teprve
patřičná úroveň poskytovaných služeb
dokáže uspokojit a udržet klienta. Nyní
je firma LASCO schopna nejen zprostředkovat, ale i poskytnout podporu
pro většinu nejnovějších informačních
technologií od světových výrobců.
A co přináší LASCO pro nás místní?
Je to především poskytování přístupu na
internet v místní bezdrátové síti. Uživatelsky se jedná o službu, kdy připojení a
nastavení udělají jejich technici za nás,
s průhlednou finanční politikou bez
omezování a „chytáků“, které by nám
dodatečně tahaly peníze z kapes. Samozřejmou součástí její obchodní činnosti
je i prodej počítačů, notebooků, LCD
displejů, tiskáren, skenerů či projektorů. Neodradí nás anonymitou čistě
obchodních firem. Věnují nám svůj čas,
poradí a pomohou nám se rozhodnout.
Více informací o jejich službách se
můžeme dozvědět i na jejich stránkách
www.lasco.cz.
Společník firmy p. Lebeda vidí budoucnost prosperity společnosti LASCO
nejenom v rozšiřování služeb, ale
9
(Louňovice, Polní 255)
Paní Veselé se podařilo skloubit svůj
koníček, tj. přípravu a vaření exotických jídel, s předmětem jejího podnikání. Již před lety několikrát navštívila
Japonsko a tam mimo jiné ochutnala
pro nás chuťově netradiční jídla. Měla i
to štěstí, že mohla nahlédnout „pod
pokličku“ a jejich přípravu se pod
dohledem japonské hospodyňky naučit.
Mnozí z nás si samozřejmě nedovedeme
představit, co se skrývá za názvy pokrmů, jakými jsou sushi, misoshiru, okonomiyaki, nabe či tekoyaki. Jako první
seznámení s touto kuchyní mohou
posloužit její stránky: www.aya-japonskakuchyně.cz. Při našem rozhodování
nám sama majitelka velice ráda a ochotně poradí.
Její doménou je příprava jídel japonské
(teplé i studené) kuchyně pro rodinné
oslavy či setkání přátel. V základní
nabídce jsou zastoupena tři menu, ale
můžeme si objednat jenom jednotlivé
porce za opravdu přijatelné ceny.
Paní Veselá uvaří a připraví do potravinových krabic, nebo si pokrmy můžeme
odvézt přímo na servírovacích talířích
(z louňovické keramičky). Součástí
poskytovaných služeb je i rozvoz pokrmů přímo na místo servírování podle
přání zákazníka.
Pokrmy jsou naprosto čerstvé, připravují se pouze na objednávku. Paní Veselá dodává, že podstatná část surovin,
které na přípravu jídel používá, je od
japonských výrobců. Dají se již v sou-
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 10
časné době koupit i zde ve specializovaných prodejnách.
Tak proč si někdy neochutnat něco jiného než jenom naši českou tradiční
kuchyni!
bumb
Léčení a prevence
nemocí jinak
(Louňovice, Srbínská 159)
Jindřišku Krutskou znají mnozí Louňováci jako bývalou knihovnici místní
knihovny nebo jako učitelku z mateřské
školky. Málokdo ale ví, že Jindřiška
úplně změnila svoji kvalifikaci a od
roku 1996 se začala plně věnovat tomu,
co jí vždy přitahovalo – alternativní
medicíně. Začínala s reflexní terapií,
kterou doplnila Bachovou květovou
terapií, detoxikací podle Mary Staggs,
Dornovou metodou a lymfatickou masáží. Jedná se o léčebné metody založené
na přírodních zákonech, ověřené tisíciletími praxe a přizpůsobené našim
západním podmínkám. Při reflexní terapii se pracuje především s ploskami
nohou, přes které jsou ovlivňovány jednotlivé orgány našeho těla tak, aby
správně pracovaly a fungovaly. Bachova květová terapie jsou vonné esence,
které se zaměřují na psychiku člověka.
Mary Staggs Detox je revoluční detoxikační metoda k upevnění zdraví, která
zbavuje buňky škodlivin, a tak pomáhá
našemu tělíčku zbavit se nepořádku,
kterým jsme si jej zatížili. Dornovou
metodou je možno upravovat takzvanou
kratší nohu, rovnat páteř včetně skolióz
a upravovat postavení kloubů. Lymfatické masáže napomáhají odstraňování
otoků a zadržování vody a škodlivých
látek v těle. Velkou radostí pro Jindřišku jsou výsledky její práce – narozená
miminka, zrušené operace páteří, žlučníků, mandlí apod. Jindřiška se nebrání
ani předávání svých letitých zkušeností
a pořádá týdenní kurzy, kde je možné se
seznámit především s reflexní terapií.
Tam, kde si klasická medicína již neví
rady, podává pomocnou ruku medicína
alternativní. Za svoje zdraví si každý
zodpovídá sám a je třeba se o ně starat
především prevencí.
mb
HISTORICKÉ DOKUMENTY
NEVŠEDNÍ PŘÍBĚH
PRVNÍ PÍSEMNÉ ZMÍNKY
O LOUŇOVICÍCH
Záznam o komplikované směně majetků, ve kterém figurují také Louňovice,
se překvapivě dochoval ve třech autentických dokumentech. Nejedná se
ovšem o jeho nejstarší vyhotovení.
Příběh první zmínky začíná vydáním
listin o provedené směně majetků. Pro
každou ze zúčastněných stran byla
vyhotovena listina, která detailně popisovala, kdo a co směňuje, jakým způsobem a v jakých termínech dojde
k vyrovnání závazků a pohledávek.
Tento převod byl právně stvrzen zápisem do desek zemských, které částečně
plnily funkci pozemkových knih. Stalo
se tak na základě předložení zmíněné
listiny v Úřadu desek zemských. Obvykle se v těchto úředních knihách vyskytují stručné a výstižné zápisy. V případě
této směny byl sice zápis z listiny zkrácen, přesto se jedná o velice obsáhlý
a složitý text.
Jak původní listiny, tak i první zápis do
desky zemské se bohužel nedochovaly.
O osudech listin můžeme jen spekulovat, naopak o zápisu v desce zemské
z roku 1407 víme naprosto přesně, že
shořel společně s ostatními deskami
zemskými při rozsáhlém požáru Pražského hradu a Malé Strany 2. června
1541.
Naštěstí před touto tragickou událostí
vznikly další přepisy tohoto výjimečně
rozsáhlého deskového zápisu. Nejprve
(asi 1436–1438) si jej přepsali úředníci
dvorského soudu do knihy nazvané
„Výpisy ze zemských desk II“. V takto
označených deskách dvorských byly
shromažďovány vzory komplikovaných
kauz, které řešil zemský soud. České
Desky zemské, Trhový kvatern červený
vejpisův od 1544 do 1606.
Desky dvorské, Výpisy ze zemských
desk II.
soudy se v té době řídily nálezovým
právem (soudci právo nalézali s ohledem na již vyřešené případy v deskách
zemských). Zápisy těchto výroků v deskách zemských tak byly rovny zákonu.
Přesná slovní formulace zápisů byla
velice důležitá, chyba ve formulaci
mohla znamenat prohru sporu, ztrátu
majetku i hrdla, proto si ostatní soudy
pořizovaly výpisy z desek zemských.
Dokladem, že se jednalo o významný
zápis, je také skutečnost, že se v opisu
dostal do exkluzivního výběru důležitých právních dokumentů, který je dnes
znám jako Talmberský kodex. Talmberským rukopisem ovšem přepisování
záznamu nekončí. Po shoření desek
zemských (1541) dochází k obnovování
vkladů a Louňovice, které byly v roce
1407 předmětem složité směny majet-
ků, se tak znovu dostávají do desek
zemských, přesněji do desky zemské
větší číslo 6, která se podle barvy hřbetu a obsahu nazývá „Trhový kvatern
červený vejpisův od 1544 do 1606“.
Českým překladem původně latinského
vkladu se tak na dlouhou dobu příběh
první písemné zmínky uzavírá. K jeho
oživení dochází ještě koncem 19. století, kdy je text této neobvyklé směny
reprodukován v edicích historických
pramenů.
10
Desky zemské
Soubor 1714 veřejných úředních knih
nejvyšší soudní instituce v Čechách –
zemského soudu. Zemský soud projednával spory o svobodné (šlechtické)
statky a žaloby na osoby šlechtického
stavu. Rozhodoval o majetkových
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 11
věcech královských měst a církevních
institucí. Od 1627 byl zemský soud
řízen dvorskými úřady ve Vídni.
Desky zemské Království českého obsahovaly zápisy trestních záležitostí,
majetkových převodů, veřejného práva
a usnesení českých zemských sněmů.
Nejstarší pochází z poloviny 13. století,
poslední byla napsána v polovině 19.
století. Původní desky zemské shořely
1541, ovšem záhy bylo rozhodnuto
o obnově desek. Nejstarší zápisy jsou
latinské, od jazykového nařízení (1495)
české. Pergamen byl u obnovených knih
nahrazen papírem. Názvy knih jsou tvořeny z kombinace barvy hřbetu, obsahu
zápisu a letopočtu; číslování bylo zavedeno koncem 18. století Knihy se podle
obsahu zápisů dělí do několika řad.
Archivní fond Desky zemské byl v roce
1989 prohlášen za kulturní památku.
Desky dvorské
Soubor 156 úředních knih vzniklých z činnosti nejvyšší královské soudní instituce – dvorského soudu. Od 12.
století rozhodoval dvorský soud
o záležitostech trestních i politických. Ve 13. století se oddělil soud
zemský; jeho kompetence přešly
do rukou stavů. Dvorskému soudu
tak podléhaly především osoby
vázané manským slibem. Organizace dvorského soudu se ustálila
ve 40. letech 14. století. Dvorský
soud byl zrušen roku 1784.
Desky dvorské Království českého
patří mezi vzácné písemné památky. Archivní fond představuje neúplnou řadu tematicky členěných
knih z let 1341–1876. Desky dvorské jsou psány latinsky, od 15. století také česky, v 17. století se
objevuje němčina, která pak v 18.
a 19. století převládá.
ské uloženy v 1. oddělení Národního
archivu. Při studiu těchto knih jsou
badatelům předkládány mikrofilmy.
Originály
zůstávají
uzamčeny
v naprosté tmě klimatizovaných depozitářů, pod stálou kontrolou teploty a vlhkosti vzduchu.
Talmberský kodex
Rukopis velkého formátu vyhotovený
pro nejvyššího purkrabí pražského
Jindřicha z Hradce v letech 1503–1506.
Obsahuje opisy důležitých státních
dokumentů mj. výpisy z desek zemských. Ve 2. polovině 17. století se
majiteli rukopisu stali páni z Talmberka. Nyní je tento vzácný právní rukopis
uložen ve sbírkách Národního muzea.
Eva Uzlová
Překlad zkráceného
latinského zápisu
Následuje český překlad zkrácené
podoby latinského textu, zapsaného
Studium desek
V současné době jsou oba archivní
fondy Desky dvorské i Desky zem11
v 15. století do desek dvorských (Výpisy z desek zemských II). V 50. letech
minulého století překlad z latiny pořídil
kronikář T. Ženíšek. Předkládána je
upravená podoba jeho překladu.
„Prokop, opat kláštera sv. Karla na
Novém Městě Pražském a převor Mikuláš a pan Jan, farář na Bezdězi, prokurátor a komisař všech plebánů a členů
téhož kláštera jménem svým i jménem
řečeného konventu a kláštera na straně
jedné a Kašpar řečený Czotr z Prahy
a z Tehova ze strany druhé, směnili ze
svých majetků a to: řečený pan opat
Prokop dobrovolně trvalý čistý roční
důchod peněžitý, rybniční, z obdělávané
půdy, robotní a drůbežní v Čakovicích
ve výši 43 kop grošů, pocházející z řečeného poplužního dvora, který nyní má
a drží Hereš z Vrutice, tak i v jeho
plném právu, jak přísluší témuž panu
opatovi s konventem a panu Franovi
Genheryovi z Prahy, jak mu desky svědčí, dále v Práčích tvrz, poplužní
dvůr, mlýn, podsedky s platy,
pole, louky, vrby, potoky, rybníky, vinice, chmelnice se všemi
svobodami, se všemi movitostmi
v týchž statcích a dvorech se
nacházejícími, ať již mají jakékoliv jméno, s užitky a plody,
které buď již jsou nebo budou
moci býti kdykoliv do budoucna,
v týchž mezích a hranicích, jak
sami drželi a měli, nic z toho pro
sebe neponechávajíce na právech a vlastnictví, kteréžto statky mají hodnotu 1.800 kop grošů
pražských a zbytek, totiž 740 kop
grošů pražských na hotových
penězích přidali, a týž pan Kašpar Čotr, dědictví své na hradu
Tehově, vesnici, poplužním
dvoře a dvorech kmetcích
s platy, dále Vojkov, Tehovec,
Svojetice, Mukařov, Žernovka,
Louňovice, Klokočná, Menčice,
Všestary vesnice celé, poplužní
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 12
dvory a dvory kmetcí, ve Svojšovicích
plat jedné kopy grošů, dvůr kmetcí
s polemi, loukami, lesy, potoky, rybníky,
robotami, mlýny, mezemi a zřízenými
chmelnicemi, s právem patronátním ke
kostelům a se všemi svobodami a plným
vlastnictvím na ně se vztahujícím,
v týchž mezích a hranicích, jak sám
dědičný držitel měl, se všemi docílenými užitky, které tam buď již jsou nebo
budou moci býti kdykoliv v budoucnu
pod zemí i na zemi, ať již mají jakékoliv
jméno, se všemi honitbami, přítržemi,
vrchy a dolinami, nic z toho si pro sebe
neponechávaje a nevyjímaje, kromě 9
lánů lesa s pozemkem, o něž vede spor
s Bohunkem Puklicí, kterýžto spor si
pro sebe podržuje, všecky tyto statky
v hodnotě 2.550 kop grošů. Navzájem
směnili a svých dosavadních dědických
práv k těmto majetkům se zřekli. Vyrovnati mají na obou stranách: předně na
straně téhož pana opata a konventu
a s nimi Matyáš, řečený Pokoj ze Staroků, Pavel ze Staré a Vilém ze Zvířetic,
a na straně téhož Kašpar týž a s ním
Albert, zvaný Kamaréř z Prahy a Brázdimi, Marek starší, řečený Čotr z Prahy
a Zvířetic a Leonard, řečený Vídeňský
z Prahy a Dřínova, všichni z té i oné
strany rukou společnou a nerozdílnou.
Pokud jde o částku 43 kop, držitelé
majetku v Čakovicích jemu platiti mají
a budou povinni jednu polovici k svátku
sv. Jiří a jednu polovici k svátku sv.
Havla nadále v každém roce. Ke kteréžto směně nejjasnější kníže a pán náš,
pan Václav, Římský a Český král, udělil
svůj milostivý souhlas a všechna práva
svá, pokud panu králi příslušela k řečeným majetkům, propouští plně a v celku
témuž opatu a konventu, svůj milostivý
souhlas pak uděluje k tomu, aby mohli
podržeti a k úhradě svých závazků
mohli prodati jiné statky řečeného kláštera, totiž celý v Chotětově, kolik ho
tam mají a celý ve Mšeni, kolik ho tam
mají a kdyby nedostačovalo, aby zbytek
na týchž statcích v Tehově mohli upsati
a s protistranou cokoliv ujednati. Jindřich Lacembok z Chlumu, posel desk
zemských byl od krále zvláště pověřen
k provedení. Dáno L.P.1407 v sobotu
před nedělí Judica.“
Zboží hradu tehovského
Deskový zápis z 12. 3. 1407 je první
zprávou, která podobu tehovského panství podrobně popisuje. Historie
a vývoj panství je však starší, přičemž
některé ze skutečností nejsou dosud
s jistotou vyjasněny.
Ves Tehov, položená s několika dalšími
vesnicemi směrem ke stezce z Prahy do
sázavského kláštera, měla zpočátku asi
Mapka tehovského panství
vlastní osud. Dokonce není vyloučeno,
že spolu se sousedním říčanským panstvím tvořila součást původního pozemkového komplexu rodu pánů „z Říčan“.
Ti se ještě po polovině 13. století psali
„ze Všechrom“, svého prvotního sídla.
Mocenský vzestup rodu ve druhé polovině století doprovázelo vybudování
hradu v Říčanech a snad již před konec
či na přelom století lze zařadit případné
oddělení tehovského dílu a následný
vznik menšího feudálního sídla v Tehově. Teprve v 15. století je objekt tvrze
(jmenované zpočátku jako „hrad“)
doložen písemně, poprvé právě roku
1407. První zmínkou o Tehovu z 27. 6.
1309 do historie vstupuje Ota z Tehova,
podle postavení mezi svědky v listině
patřící mezi vyšší panskou šlechtu. Ze
tří zmínek známe Otova následovníka
Heřmana z Tehova, pohybujícího se
v okolí arcibiskupa Arnošta z Pardubic
a vystupujícího v majetkových záležitostech arcibiskupství (16. 10. 1347,
1349, 3. 10. 1353). Heřmanova pečeť
s leknovým trojlistem ve znaku, dochovaná na jedné z listin, dokazuje jeho
příslušnost k rodu Říčanských. Jeho
bratrem snad byl Oldřich z Tehova,
před rokem 1365 zemřelý. Třetí
a poslední generaci rodu představují
bratři Oldřich a Ota z Tehova, kteří 8. 5.
1368 dosadili faráře v Tehově. Oldřich
je přitom uveden jako rytíř, Ota jako
panoš. Druhý z nich se pravděpodobně
dostal do lenního vztahu s vyšší osobou
či institucí. Ohledně Oty je navíc pravděpodobné i jeho ztotožnění s Otíkem
z (Velkých) Popovic, doloženým
v letech 1358–1380, od něhož pochází
hrádecká větev rodu pánů z Říčan.
Nyní se ještě vrátíme zpátky před polovinu 13. století, kdy bylo osídleno sousední Černokostelecko. Zdá se, že část
12
vesnic pozdějšího tehovského panství patřila
právě k tomuto královskému území a k Tehovu
byla připojena až později. Mohlo se tak stát za
krále Jana Lucemburského, který ve druhém či
třetím desetiletí 14. století většinu zdejšího majetku buď směnil (Kostelec
n. Č. l.), případně udělil
v
léno
–
manství
(Chrást). Podobný osud
potkal západní část Černokostelecka, která přešla pod Tehov, snad
zároveň
s
uvedením
v léno. To se však nemuselo vázat na původní
držbu. Zajímavé je, že
předpokládaný rozsah uděleného území
zdá se být totožný s rozdělením farním
(vesnice mukařovské farnosti) i pozdějším obvodem rychty.
Dne 18. 5. 1372 již vlastnili Tehov noví
majitelé, Pešek a jeho synové Mikuláš
a Štěpán, rytíři z Klučova, kteří tehdy
dosadili mukařovského faráře. Rod
předtím vlastnil jen nevelké statky
(Klučov, Jirny, Nehvizdy, Poříčany), po
otci se jich krátce nato ujal Mikuláš,
píšící se roku 1380 „z Tehova“, kam
patrně přesídlil. Stěžoval si na něj při
vizitaci jak farář ohledně nechození ke
zpovědi, tak se jednalo i o lichvě, kterou provozoval, což byl ovšem na svou
dobu obvyklý poklesek. Teprve v jeho
osobě můžeme spojení Tehova a Mukařova, předtím předpokládané, jasně
potvrdit. Jeho vztah k Tehovu nelze po
roce 1380 doložit, žil ještě roku 1389
a zanechal potomky, kteří v případě
Jana z Klučova dosáhli i značného
majetku. Synové asi větší panství Tehov
odprodali. Teprve k roku 1394 se dozvídáme o novém majiteli panství, panu
Purkardu Strnadovi z Janovic, který dne
15. 9. dosazoval mukařovského faráře.
Nejvyšší komorník, dvorský sudí, purkrabí Pražského hradu a člen královské
rady Purkard z Janovic ve své době
představoval špičku šlechtické skupiny,
podílející se na správě země. Jeho kariéra ale rychle skončila. Stal se jednou
z obětí intrik mezi panskou a dvorskou
šlechtou a byl 11. 5. 1397 na Karlštejně
zavražděn a následně prohlášen za zrádce. Tím dle zemského práva automaticky pozbyl propůjčený lenní majetek.
Tehov se vzápětí stal příčinou několikaletých sporů, které se částečně odrazily
i v zápise roku 1407. Majetek podle
uplatněného práva připadl králi, ten
také v zastoupení markraběte Prokopa
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 13
20. 2. 1398 dosadil nového mukařovského faráře. Jak ale prozrazuje následující zápis v deskách dvorských z 24.
5. 1399, užíval majetky po bratrovi
v Tehově (a Mladé Vožici) probošt chrámu sv. Víta Jiřík z Janovic, z čehož jej
tehdy Václav IV. poháněl před dvorský
soud. Jak spor skončil se ale nedochovalo. Král asi vzápětí Tehov prodal
významnému staroměstskému měšťanovi Reinhardu z Mülhausenu, který ale
již kolem roku 1400 zemřel a spor
pokračoval dále mezi Reinhardovými
syny a Purkardovým synem s jeho
poručníky Benešem z Choustníka
a Bočkem z Poděbrad, kteří se hájili
zápisy v deskách zemských. Od panství
byla tehdy Benešem z Choustníka oddělena část lesa u Klokočné a za 150 kop
grošů prodána podkomořímu Bohunku
Puklici z Čelčic (jako svobodný majetek – alod). Nároky na les ale ještě roku
1453 vdova po následujícím majiteli
Kašparu Čotrovi Běta odkazovala
synům. Není vyloučeno, že část panství
byla ve starších, dnes nedochovaných
zápisech, vedena jako alodní majetek.
Roku 1402 bylo po dvouletém sporu
u konzistoře dne 7. 6. definitivně rozhodnuto o vlastnictví patronátního
práva nad mukařovským kostelem
a tedy i nad právem vlastnickým. To
bylo uznáno bratrům z Mülhausenu.
Nezůstali vlastníky dlouho. Po několika
letech, možná kolem roku 1406, se
majetkově rozdělili a při tom Tehov
prodali dalšímu významnému staroměstskému měšťanovi a konšelu Kašparu Čotrovi. Ten snad část sumy, která
i pro bohatého obchodníka představovala značný majetek, Mülhausenům splácel.
Ještě
roku
1408
plynul
Reinhardovi, sídlícímu po rozdělení
majetku trojice bratří na nedalekých
Slušticích, roční plat 30 kop 20 grošů
z Tehova.
Čotr tedy nevlastnil Tehov dlouho, snad
ani ne rok, než jej směnil za dva větší
hospodářské dvory a hotové peníze s karlovským klášterem augustiniánů na
Novém Městě Pražském. Není vyloučena
jen Čotrova zprostředkovatelská role
v celé transakci. Zápisu z 12. 3. 1407
nepochybně předcházela dlouhá právní
jednání s konventem kláštera, se směnou
musel souhlasit i panovník a počítalo se
i s odprodejem jiných klášterních statků
k zisku hotových peněz pro doplacení
kupní ceny. Pro karlovský klášter Tehov
představoval nejrozsáhlejší majetkový
komplex, který od svého založení roku
1350 vlastnil, a pro jehož koupi patrně
ztratil i hospodářsky výnosné dvory
v okolí Prahy. Za to augustiniáni získali
„hrad“, hospodářský dvůr, 10 poddanských vesnic (Tehov, Všestary, Menčice,
ZE STARÝCH GRUNTŮ
JENÍČKOVSKÝ GRUNT
(ČP.2)
Prostor Jeníčkovského selského gruntu
vyplňoval jihozápadní část dolní návsi.
V současnosti jeho původní areál tvoří
obecní pozemek u samoobsluhy (tzv.
Bacilák), samoobsluha čp. 1, domy čp.
25 a 161 (Čadilovi). První doložitelný
majitel gruntu byl počátkem 17. století
Benda Uher, vdovu se sirotky po něm
vyplácel v letech 1617–20 doložený
Bartoň Jeníček. V první polovině roku
1621 ale grunt vyhořel, o Bartoňově
rodině poté není žádných zpráv a grunt
od té doby zůstal pustým. Vzhledem
k současnému vyhoření protilehlého
Lázničkovského chalupnického gruntu
nelze vyloučit násilný zánik někdy
v období krátce po bitvě na Bílé hoře.
Oproti vzápětí vystavěné chalupě se
k obnovení Jeníčkovského gruntu přikročilo teprve po 75 letech. Stal se tak
prvním statkem opuštěným v průběhu
třicetileté války a zároveň i posledním
po válce znovu obnoveným.
Stavení čp. 2 před polovinou 20. století
13
Klokočná, Svojetice, Tehovec, Vojkov,
Mukařov, Žernovka, Louňovice) a poddaného ve Svojšovicích (patřily k Říčanům),
dále
patronátní
právo
k tehovskému a mukařovskému kostelu.
Na panství zápis uvádí lesy, rybníky (ne
však konkrétně), mlýny a chmelnice.
Roční renta od poddaných představovala
asi významný zdroj příjmu, který ovšem
i s ostatními užitky stěží přesáhl 100 kop
grošů, v jaké míře byl provozován hospodářský dvůr není známo. V budoucnu
klášter tento majetek spravoval skrze
purkrabího, roku 1418 jím byl Václav
z Kozmic.
Za husitských válek byl klášterní majetek
sekularizován, Tehov pak patřil několika
husitským válečníkům, než jej před
rokem 1454 získali Kostkové z Postupic.
Ti hned počátkem vlastnictví vyřešili
otázku lesa u Klokočné, který byl asi od
válek sotva zpochybnitelnou součástí
Tehova (totéž platí v případě Srbína,
v zápise roku 1407 nejmenovaného, snad
původně samostatného) a roku 1509
Tehov ubránili proti nárokům karlovských augustiniánů. Roku 1513 Tehov
koupili Slavatové z Chlumu a Košumberka a připojili jej ke Kostelci. Byla opuštěna
tvrz,
později
byl
rozdělen
i hospodářský dvůr a Tehov jako samostatný statek v polovině 16. století zanikl.
ok
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 14
Teprve koncem roku 1696 zapsala vrchnost spáleniště Václavu Slívkovi, který
se pravděpodobně s rodinou již nějaký
čas hospodářství věnoval. Odkud Slívka
pocházel není známo. Do konce života
se mu sice větší část polností zrekultivovat nepodařilo, položil ale dobré
základy pro působení svého syna
a dědice Jiřího Slívky po roce 1715.
Když Jiří Slívka roku 1730 zemřel, odešla vdova Magdalena na vejminek
a statku se ujal manžel jejich jediné
dcery Šimon Marštálek (z Vyžlovky?).
Hospodaření Marštálka však viděla
kostelecká vrchnost jako „nedbalé“
a počátkem roku 1733 mu grunt odňala
a předala novému hospodáři, Vojtěchu
Lacinovi. Stav gruntu byl přitom výrazně přehodnocen, což lze nejspíše připsat ještě Slívkovu působení. Stavení
gruntu jsou popsána následovně: světnice, v ní podkamní, kamna sprostý, kamnovec železný, síň s pecí chlebovou
zašlou a komín nad tím dřevěný, vzadu
chlív, vše roubené. Dále tu byly ve druhém traktu dvě komory, špejchárek roubený a nakonec stodola o 1 zadění.
V roce 1746 Vojtěch Lacina grunt směnil s Pavlem Šindelářem za jeho grunt
ve Svojeticích. Hospodáři si přitom
ponechali vlastní nářadí a dobytek a na
zimu ještě zorali.
Do Louňovic se tak na podzim 1746
dostala druhá větev rodu Šindelářů.
Pavel Šindelář zde hospodařil do roku
1760, než odešel na vejminek a grunt
předal jedinému synovi Václavovi,
později prvnímu doloženému rychtáři
v obci. Za jejich působení byla stavení
gruntu rozšířena, jak nám dokládají
písemné prameny (1760, 1800), umožňující konkrétnější představu o tomto
obydlí. Světnice je zmíněna se třemi
okny, lavicí, červeným stolem, zelenými (krásnými) kamny, železným kamnovcem, v síni kuchyň s chlební pecí
a zděným komínem, za síní byla komora, za ní koňská maštal a kravský chlív,
vše roubené. Přes dvůr byl špejchárek
s řezárnou, nový ovčínek a malé chlívky, vzadu pak stála stodola, částečně asi
sroubená. Roku 1807, po 47 letech hospodaření, toto stavení zdědil syn Václav
Šindelář, přičemž polovinu zahrady
s nově vystaveným stavením a polovinou polností podle svatební smlouvy
z roku 1799 obdržel jeho švagr Václav
Sus z Oplan (jako čp. 11). Václava Šindeláře v držbě „pologruntu“ následoval
syn Jan, který později část polí s nově
vystaveným domkem čp. 22 roku 1866
oddělil pro syna Františka a následujícího roku rodný statek přenechal synovi
Janovi Šindelářovi a jeho ženě Kateřině. Ti ale po hospodářské krizi museli
většinu polí svého již malého hospodářství a nakonec roku 1881 celý statek
prodat. Jan se stal obecním pastýřem
a sluhou a dožil roku 1915 v obecní
pastoušce. Majitelé se poté často střídali, než se roku 1886 domek se zbytkem
polností stal majetkem někdejšího louňovického truhláře a poté cestáře Jana
Chytráčka a po jeho odchodu z Louňovic jej roku 1905 koupili Josef a Anna
Bacilových. Anna byla v Louňovicích
asi poslední porodní bábou. Po jejich
smrti nemovitost zdědila dcera Barbora,
provdaná za lesního z Krymlova Arnošta Ondráčka, která majetek roku 1956
směnila s obcí za stavební parcely.
Chátrající stavení, zprvu užívané jako
skladiště, bylo později strženo. Dlouho
byl ale tento obecní pozemek problémem, než se stal koncem 70. let místem
pro výstavbu samoobsluhy. V současnosti je na místě někdejšího gruntu plánováno zřízení kamenického skanzenu.
ok
HISTORICKÉ
KALENDÁRIUM
12. 3. 1407 – 600 let
První zpráva o vsi Louňovice
v deskovém zápise. Jmenuje
Louňovice jako součást tehovského panství, které jeho držitel Kašpar Čotr prodal klášteru
sv. Karla na Novém Městě
Pražském. Podrobně o ní pojednávají statě v tomto čísle Zpravodaje.
vedením kameníka Václava
Tůmy, v obci byly vyvěšeny československé státní vlajky, přetřeny německé nápisy a pod
velením škpt. E. Josky byl
vytvořen dobrovolnický vojenský oddíl, vykonávající strážní
a hlídkovou službu. Na dvou
místech vznikly záseky přes silnice. Dne 8. 5. 1945 se u Mukařova objevily za ustupující
německou armádou sovětské
jednotky. V průběhu revolučních dnů utrpěli dva občané
lehčí zranění.
14. 5. 1944 – 63 let
Zápasem s Kostelcem n. Č. l.
bylo otevřeno nové hřiště SK
Slavie Louňovice. Původní
hřiště bylo orientováno osou
západ – východ, nové, větších
rozměrů, získalo současnou
podobu. Umožnila to směna
pozemků, kterou provedla obec
za účelem uvedeného rozšíření
hřiště.
ŽIVOTNÍ JUBILEA
Březen
Růžena VALEŠOVÁ 78 let
Vojtěch BÁLEK 76 let
Dagmar VÁŇOVÁ 70 let
12. 3. 1737 – 270 let
Do obce přichází koupí gruntu
čp. 4 rod Budských. Po tři
generace hospodařili na uvedeném gruntu, Jiří, Jan a jeho
poslední vlastník Jan Budský,
který byl do své smrti roku
1812 rychtářem obce.
Duben
30. 4. 1878 – 129 let
Do Louňovic se sňatkem s dcerou kováře Jana Janovského
z čp. 28 přiženil kovář Václav
Kaše z Černých Voděrad. Kašovi v Louňovicích žili po tři
generace, Václavův syn kameník František od roku 1904
v domku čp. 39, jenž po něm
dědil roku 1945 syn Josef Kaše.
Květen
4.–5. 5. 1945 – 62 let
V Louňovicích byl ustaven
Revoluční národní výbor pod
Stanislava HORÁČKOVÁ 73 let
14
Miroslava KIRSOVÁ 78 let
Marie MACHÁČKOVÁ 94 let
Helena VITTOVÁ 77 let
Anna ŠINDELÁŘOVÁ 71 let
Jaroslav HERVERT 65 let
Otakar WENDL 77 let
Jaroslava BABICKÁ 77 let
Milada TŮMOVÁ 89 let
Marie KRÁKOROVÁ 83 let
Růžena POLÁKOVÁ 91 let
Jana BLAŽÍČKOVÁ 79 let
Valentin KNOR 75 let
Marie MALINOVÁ 88 let
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 15
TIPY NA VÝLETY
TOULKY LADOVÝM
KRAJEM
Mikroregion Ladův kraj tvoří 20 obcí,
mezi nimi jsou zastoupeny i Louňovice.
„Ten kus země mezi Hrusicemi a Prahou, nádherný kraj, byl celý život mým
rájem, mou inspirací.“ Takto popsal
malíř Josef Lada (1887–1957) svůj
rodný kraj. Celý život se sem velmi rád
vracel pro relaxaci i nové podněty. Na
okraji Hrusic si nechal postavit prostornou vilu, kde trávil s rodinou každé
prázdniny. Zde vznikaly četné jeho
obrázky, které u nás zná snad každý.
Zdejší středočeská krajina prostupuje
veškerou jeho tvorbou. Neodmyslitelnou součástí jeho obrázků jsou také
lidé, ať už je to ponocný troubící za
zimní noci, či chladem se třesoucí
koledníci nebo sousedé rozpálení rvačkou při hospodské zábavě. Také strašidla, vodníci, rusalky a víly vystupují
v jeho knížkách, kterých je celá řada
a které byly přeloženy do mnoha evropských i mimoevropských jazyků včetně
japonštiny. O svých životních osudech
vypráví Josef Lada v knize Kronika
mého života, která již vyšla v mnoha
vydáních. Také jeho malířské dílo je
rozsáhlé, za svůj život vytvořil kolem
15 000 kreseb, ilustroval na 200 knih
a 40 knih napsal sám. Nejvíce se proslavil jako ilustrátor Haškova Švejka.
Jaroslav Hašek byl jeho přítelem a Lada ještě mnoho let
po jeho smrti nakreslil zpaměti Haškův věrný portrét.
V rodných Hrusicích vznikla
i většina Ladových pohádek:
Bubáci a hastrmani, Nezbedné pohádky, O chytré kmotře
lišce, Straky na vrbě a především nejznámější z nich –
knížka o Mikešovi – příběhy
hrusického kocourka, který
mluvil lidskou řečí a prožíval
s Pepíkem Ševců (sám autor)
nejrozmanitější dobrodružství.
Obec Hrusice ve spolupráci
s Dobrovolným svazkem obcí
Ladův kraj a Informačními
centry
v
Mnichovicích
a Říčanech připravila pro děti
a všechny ctitele malířovy
tvorby
turistickou
trasu
„Cesta kocoura Mikeše“,
která prochází místy, kterými
kdysi prošel ve svých vyso-
kých botách i toulavý kocourek Mikeš.
Mikešova cesta začíná v Hrusicích
u Sejkovy hospody a mohou ji absolvovat jak pěší turisté, tak i cyklisté. Cesta
má celkem 12 zastavení. Na každém
zastavení si na informačních tabulích
můžeme prohlédnout Ladovy obrázky,
které líčí osudy kocoura Mikeše v tom
určitém místě a z doprovodných textů,
převzatých z Ladovy knihy, se dozvídáme podrobnosti o kocourkových dobrodružstvích.
Od hospody u hrusického kostelíka,
kam se můžeme dopravit městským
autobusem linkou 490, zamíříme k druhému panelu u Staré cihelny a dále přes
Kožený vrch na náměstí v Mnichovicích. Tady si kdysi kocour Mikeš
a vepřík Pašík užívali na Mariánské
pouti. Odtud stoupáme do kopce vlevo
od kostela sv. Michala směrem na Myšlín a na rozcestí u rybníčka za obcí
najdeme pátý panel. Zde odbočíme
vlevo směrem na Struhařov. Další dvě
zastavení líčí Mikešovo setkání s husopaskou a sedmé zastavení se jmenuje
Struhařovská pastvina. Naskytnou se
nám odtud krásné výhledy na okolní
zvlněnou krajinu. Tři další informační
tabule jsou umístěny v katastru obce
Klokočná. Trasa Mikešovy cesty vede
dále do Světic, kde kocourek kdysi
poznal starostovic Mícinku, a celé
putování končí u dvanáctého zastavení
v Říčanech.
15
Pokud budete chtít dojít až k 12. tabuli
v cíli cesty, budete muset zdolat 20 km.
Cestu lze samozřejmě rozdělit do několika úseků nebo si můžete trasu kdykoliv zkrátit či ji přerušit a občerstvit se
v některém z hostinců na trati, ať už
v Mnichovicích, Myšlíně, Struhařově
nebo v Klokočné.
Cesta kocoura Mikeše byla otevřena
v květnu 2005. Celá trasa je zásluhou
Klubu českých turistů velmi dobře
vyznačena směrovkami a šikmo půleným čtvercem s červenou pravou polovinou. Na celé trase i mimo ni najdete
i 16 razítkovacích míst, kde si můžete
nechat svou účast na Mikešově cestě
potvrdit. Už devět razítek stačí k tomu,
abyste se mohli zůčastnit slosování
o ceny. Pokud zašlete část prospektu
s nasbíranými razítky do říčanského
informačního centra, budete zařazeni
do slosování. To probíhá na poutích,
které se v Ladově kraji pořádají, ceny si
můžete vyzvednout přímo v říčanském
informačním centru. Výsledky jsou
uveřejněny i na webových stránkách
www.laduv-kraj.cz, kde najdete i data
konání jednotlivých poutí.
HRUSICE
K nejstarším stavbám v Hrusicích patří
kostelík sv. Václava, který tak dobře
známe v různých obměnách z Ladových
kreseb. Kostel byl vystavěn už před
rokem 1200 a z románské doby zůstal
Louňovičtí v Hrusicích
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 16
zachován unikátní ústupkový portál
s figurální výzdobou z červeného pískovce. V 17. století byl kostel zbarokizován. Barokní štíty má i několik domů
v blízkosti kostela.
Ladův rodný domek s doškovou střechou čp. 15, jak jej známe z četných
obrázků, se bohužel nedochoval. Na
jeho místě už stojí modernější stavení,
takže jen pamětní deska připomíná, že
se na tomto místě narodil malíř Josef
Lada.
V bývalé vile Ladových je instalováno
muzeum Josefa Lady a jeho dcery
malířky Aleny Ladové. Kromě mnoha
kreseb zde najdeme i některé osobní
předměty obou umělců. V blízkosti vily
stojí domek čp. 111, kam Ladova rodina jezdila na letní byt, než si mohla
postavit vlastní dům.
Pět informačních tabulí „Pohádkové
Hrusice“, umístěných na významných
místech v Hrusicích, nám připomíná
pohádkové postavy z Ladových příběhů, které se odehrávají přímo v jeho
rodné obci.
MNICHOVICE
Městečko leží 360 m. n. m. v údolí při
potoce Mnichovka. Je obklopeno vrchy
vysokými okolo 500 metrů. Původně
byly Mnichovice uhlířskou osadou, kde
se pálilo dřevěné uhlí. V roce 1454
dostalo městečko od krále Vladislava II.
znak s právem dvou výročních trhů.
Dominantou městečka je barokní kostel
Narození Panny Marie. Původně zde
stával románský kostelík sv. Michala
z roku 1140, který zde nechali vystavět
mniši ze Sázavského kláštera. V čele
kláštera stál tehdy opat Silvestr. Podle
sázavských mnichů bylo nazváno i městečko (mnich – Mnichovice). Kolem
roku 1330 byl kostelík přestavěn
v gotickém slohu. Z té doby zůstal
zachován presbytář a část základového
zdiva. Roku 1746 kostel, stejně jako
velká část městečka, vyhořel a byl
znovu vybudován v letech 1746–1754
v barokním stylu. Barokní je i vnitřní
zařízení chrámu, zajímavá je barokní
kazatelna ve tvaru rozevřené velrybí
tlamy z 18. století, ve které kněz stojí
jako biblický Jonáš. Děkanem zde byl
v roce 1830 V. V. Kramerius, syn známého buditele Václava Matěje Krameria.
Na náměstí pod kostelem stojí sedm
metrů vysoký Mariánský morový sloup,
který byl vybudován roku 1713 po
velké morové epidemii, která si vyžádala 60 obětí. Barokní je socha sv. Jana
Nepomuckého z poloviny 17. století
z červeného pískovce.
Cenným dokladem lidové architektury
je Zittův mlýn. Byl postaven těsně po
16
třicetileté válce v roce 1656. Teprve
nedávno byl vrácen původním majitelům ve značně zdevastovaném stavu po
letech bezohledného hospodaření předchozích majitelů. Rodina se snaží i přes
mnohé administrativní překážky a přes
značné finanční oběti zachránit a uchovat zchátralou stavební památku a eventuálně po dokončení nákladných
rekonstrukcí ji zpřístupnit veřejnosti.
Může se stát ojedinělou ukázkou bydlení, života a práce ve mlýně v minulých
stoletích.
MYŠLÍN
Na okraji obce, kde kdysi stálo tvrziště
a později poplužní dvůr, se nachází
památný dub, pod kterým podle lidových pověstí v roce 1423 tábořil Jan
Žižka, když procházel tímto krajem
a setkal se tu s Petrem z Cimburka.
Stáří dubu se odhaduje na 600 až 800
let, má dutý kmen s několika ošetřenými otvory, jeho obvod měří 730 cm. Je
vysoký 15 metrů a podle informační
tabule je jedním z nejstarších stromů
v Evropě. Polorozbořené hospodářské
stavení v bezprostředním sousedství
dubu a nedaleké smetiště nepůsobí
právě důstojně. Jen Žižkův dub všem
nepřízním osudu zatím odolává.
bh
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 17
PODĚKOVÁNÍ SPONZORŮM
Již od února 2006 sponzoři z řad
občanů a podnikatelů v obci
i mimo obec podporují akce spojené s oslavami 600 let od první
písemné zmínky o existenci Louňovic finančními i věcnými dary.
Obec Louňovice všem sponzorům
srdečně děkuje.
Na stránkách tohoto Zpravodaje
budeme postupně zveřejňovat
jejich osobní či firemní jména.
3. Ready , st. Spol.,
Praha 4
Do 6. března 2007 obdržela obec
tyto sponzorské dary:
7. ENVIROS, s.r.o. energetické
poradenství
35 000 Kč
Finanční dary:
1. František Bulín,
Praha 8
1 200 Kč
8. C.T.L. Praha, s.r.o.,
stavební firma, Praha 3
2 000 Kč
10 000 Kč
9. SM Stavby Marketing Group,
Praha 50
3 000 Kč
2. ZM Hasoft, s.r.o.,
Louňovice
10 000 Kč
4. Ing. I. Fialy,
projekty, Praha 4
1 500 Kč
5. AZ Elektrostav,
Nymburk
3 000 Kč
6. Zbyněk Miksa, stav. dozor,
Tehov
1 000 Kč
10. VPK Suchý, s.r.o.,
stav. firma, Zásmuky 3 000 Kč
11. Toman SPZ,
Louňovice
6 000 Kč
Finanční dary na pořízení nového zvonu:
1. Ing. Pavel Čadil s rodinou, Louňovice – 2 000 Kč
2. Ing. Roman Čížek, DrSc s manželkou – 500 Kč
Věcné dary:
1. Rodina Barnhartova, Louňovice
222 a rodina Čížkova, Louňovice
181 – startovní čísla 1-50 s nápisem Louňovice
PRO VOLNÝ ČAS
VŘESOVEC, VŘESY
A VŘESOVIŠTĚ
NA ZAHRADĚ
Jistě jste již přemýšleli nad tím, čím
byste mohli svoji zahradu barevně oživit i v zimě. Snad nejvděčnějšími rostlinami jsou rostliny vřesovcovité
(Ericaceae). Jsou většinou nízké, stále
zelené, hustě olistěné a kvetou hlavně
v zimním období, i když jsou i druhy
kvetoucí v létě a na podzim. Mnozí lidé
jim říkají prostě vřes, a přesto mají na
mysli tři rostlinné rody, které se navzájem podobají nejen vzhledem, ale
i svými nároky na prostředí. Jsou to
vřesovec (Erica), irský vřes (Daboecia)
a konečně vřes (Calluna).
Pěstování vřesovcovitých rostlin u nás
není zdaleka tak rozšířené, jak by si
zasloužilo, mnohdy z obavy, že jsou
pěstitelsky náročné. ve skutečnosti však
nevyžadují velkou péči a rostou téměř
samy. Dávají sice přednost slunným
polohám, ale daří se jim i v polostínu.
Na půdu nemají zvláštní nároky, ale
lépe prospívají v kyselé, lépe řečeno
v půdě bez vápníku. Pokud tedy máte na
zahradě polostinné místo, kde se nedaří
trávníku, roste zde mech, je takové prostředí pro ně ideální, zejména, když je
po vyjmutí z kontejneru zasadíte do
směsi 2 dílů rašeliny a jednoho dílu ostrého písku.
Vřesovce a vřesy se nikdy nemohou
uplatnit, pokud je vysadíme jednotlivě
mezi jiné druhy okrasných rostlin. Aby
vytvořily působivý obraz, vysazujeme
je do skupin. Můžeme z nich vytvořit
větší či menší ostrůvek v trávníku,
takový ostrůvek může být doplněn
výsadbou některých dalších, třeba
i soliterních rostlin, které mají podobné
nároky na stanoviště i půdu. Máme tu
na mysli třeba zakrslé (bortanické)
rododendrony, opadavé rododendrony
(azalky) nebo i některé nižší konifery.
Vřesovce i vřesy můžeme použít rovněž
k zarámování okrasného záhonu. Vřesovce a vřesy se vysazují podle jednotlivých odrůd na vzdálenost 20x20 až
17
50x50 cm. Pokud se vám bude zdát osázený záhon chudý, nevěšte hlavu. Jakmile rostliny trochu povyrostou
a přikryjí holou směs rašeliny s pískem,
nezbude již na záhoně místo pro žádný
plevel. Obzvlášť vděčné, zejména
v létě, budou rostlinky za obsypání
mulčovací kůrou, která jim udrží vláhu.
Po vytvoření souvislého porostu vyžadují tyto rostliny pouze brzy na jaře
sestříhání k odstranění odkvetlých květenství. Tím zajistíme i jejich zhoustnutí.
Odvážnějším je možno doporučit vytvoření vřesoviště. Aby působilo co nejpřirozeněji, měl by výběr rostlinných
druhů i jejich uspořádání připomínat
jejich seskupení ve volné přírodě. Ve
vřesovišti se dobře daří vápnostřežným
rostlinkám, zejména drobným rododendronům. Vřesoviště můžeme založit
stejně dobře v rovině jako na mírném
svahu. Všechny rostliny ve vřesovišti
by měly být trochu zastíněny např. stromy, které je chrání před zimním i prudkým letním sluncem. Vřesovištním
rostlinám se obvykle nedaří na normál-
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 18
ní skalce, protože se okolní kameny
v létě příliš přehřívají. Vyhovuje jim
naopak chladnější prostředí rašelinového záhonu, kde se mohou jejich kořeny
rozrůstat.
Za sucha rostliny zavlažujeme, pokud
možno dešťovou vodou, která neobsahuje vápník, vlhkost udržujeme mulčem.
Kromě drobných rododendronů (od
bílých přes žluté, oranžové, růžové,
červené až k modrým )se k osazení vřesoviště hodí také libavky, (Gaultheria),
Cassiope se spoustou bílých konvalinkovitých květů, z hořců Gentiana sinoornata, drobné floxičky, některé druhy
tučnolistých petrklíčů, pieris, astilbe,
dymnivky (Corydalis), z cibulovin kandík a drobné narcisy (Narcissus cyclamineus). Vhodná je také kombinace
s drobnými kultivary jalovců, cypřišků
a jedlovců. Ve stinných partiích se
dobře uplatní několik bohyšek s dekorativními listy a drobnými modrými nebo
bílými kvítky.
Vhodnou kombinací rostlin tak můžeme
vytvořit vřesoviště, které bude krásné
po celý rok.
mp
RYBÍZOVÝ KOLÁČ
PODLE JANY
ZAHÁLKOVÉ
Ze třech vařených žloutků, 9 dkg cukru
(moučky), 14 dkg másla nebo Hery a 27
dkg hladké mouky zpracujeme těsto.
Dáme na plech, rozválíme na tloušťku 2
až 3 mm a upečeme dosvětla. Tři bílky
a 20 dkg krystalového cukru ušleháme
do husta. Přidáme tři hrsti červeného
rybízu a navrstvíme na upečený
a vychlazený korpus. Pečeme asi při
150 °C do růžova.
KUŘE JAKO
KACHNA
Kuře rozdělené na díly pokmínujeme,
osolíme, zalijeme vodou a přikryjeme.
Dusíme 20 minut. Poté odkryjeme, zalijeme 4 dcl černého piva, přidáme kousek másla a při pečení poléváme
vypečenou šťávou. Podáváme s červeným zelím a bramborovým knedlíkem.
vč
SLANÉ PRECLÍČKY
PODLE MISTRA
VRABCE
Do misky dáme 25 g kvasnic, posypeme
5 g moučkového cukru a vařečkou
třeme, až se kvasnice rozpustí. Pak
k nim přidáme 2 lžíce hladké mouky,
1/8 l vlahého mléka a vše rozmícháme
na řídké těsto neboli kvásek, který na
povrchu posypeme trochou mouky, přikryjeme ubrouskem a necháme zkynout.
K vykynutému kvásku přidáme 500
g hladké mouky, 1/8 l vlahého mléka,
v němž jsme rozkvedlali jeden žloutek,
18
rozpuštěné vlahé máslo (100 g), asi 5 g
soli a vše propracujeme vařečkou
v těsto. Dobře propracované těsto, které
musí být jemné a suché, necháme vykynout. Vykynuté těsto vyválíme na moukou poprášeném válu na nudli, kterou
nakrájíme na stejné menší dílky. Z jednotlivých dílků vyválíme asi 6 mm
tlusté nudličky, které spojíme v kroužky, potřeme bílkem, posypeme kmínem
a solí a položíme na pomaštěný plech
a necháme kynout. Vykynuté preclíčky
pečeme v horké troubě do zlatohněda.
vč
CO JE DOBRÉ
VĚDĚT
při vaření zeleniny přidáme do vody
lžičku oleje – zelenina nabude
jemné chuti
● povadlou zelenou petržel vzkřísíme,
dáme-li ji otrhanou na talíř, hojně
pokropíme a druhým talířem
přiklopíme
● hlávkový salát promícháme se záliv
kou až před podáním – jinak listy
vadnou, ztrácejí křehkost
a pěkný vzhled
● brambory zaléváme vždy vařící vodou
– zkrátíme tím nejen dobu vaření, ale
zachováme hlavně jejich výživnou
hodnotu.
● Rajčata snadno oloupeme, ponořímeli je na několik vteřin do horké vody
●
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 19
KŘÍŽOVKA - NÁZVY LOUŇOVICKÝCH LESŮ A SOUSEDNÍCH OBCÍ
LEGENDA:
Vodorovně: 1–obyv. kláštera, tajenka;
2–suché pouštní údolí, dětský pozdrav,
jedn. objemu, dělat kolmým, stát v Asii;
3–zkr. Keramických závodů, les, obec,
zn. poloměru; 4–beduinský plášť, čínská jedn. objemu, planetka, ch. zn.
jodu, ch. zn. kyslíku, antilopa; 5–říznutí, tabulka zast., římské číslo (50), římské číslo (5), římské číslo (1000),
patřící lani; 6–předložka, Ibsenovo
drama, tisk. ag. USA, les, osobní
zájmeno; 7–pohádková krysa, obec;
8–panovník Inků, počítačový pojem,
mužské jméno (a/á), jedn. výkonu;
9–velký pytel, spojka, známý fotb.
klub, neočistit; 10–zn. lyží, počítačový
pojem, osobní zájmeno, anglicky také,
zn. poloměru; 11–název sýra, štěp,
všichni dva, angl. tepelná jedn.; 12–přitakání, malířské barvy, muzika, zásada
draselná; 13 – opice, harmonie, iniciály
franc. herečky, dnešního dne, sicilská
sopka; 14–provinění, tlustí, parametr
mob. telefonů, typ auta Ford, písmeno;
15–zkr. Klubu turistů, zkr. národní
fronty, idea u Platona, ch. zn. hliníku,
poplatek za dovoz; 16–plus, les, les,
předložka; 17–koberec, ch. zn. ytria,
předložka, opakovat; 18–obec, malá
skořápka, údolní dno; 19–patřící opicím, norský spisovatel, Neptunův
měsíc, sůl kyseliny octové; 20–německé
osobní zájmeno, les, ch. zn. radia.
Svisle: 1–obec, obec, zast. vojsko;
2–lumpík, okrást, bezbarvé barvivo;
3–gen, zkr. Automobilových závodů,
firma provádějící řezání vodním paprskem, anglická předložka, ozdoba šatů,
4–zkr. pro chemii, římské číslo (1000),
městečko vedle Zadaru, marketingová
organizace z Ostravy, německé ženské
jméno; zkr. pro šířku; 5–les, španělská
předložka, zast. spěch; 6–nátěr, hotel na
Malé Straně, přemýšlet, sídlo ve Švýcarsku; 7–předložka, býv. fotbalista
Slavie Praha, zápachy, starší výraz pro
dotazník; 8–komunikace v sídle, systém
právních informací, objemová jednotka,
způsob lovu, spojka, citoslovce; 9–zkr.
pro ňadro, starostova fena, les, zkr. pro
taneční klub; 10–starší typ domku,
vrchol ostrova Thassos, nouze, zkr. pro
urologii; 11–zkr. pro vedoucího odboru,
19
italská předložka, předložka, zkr. váhové jednotky, řeka na vých. Slovenska,
předložka, sídlo v jižních Čechách;
12–mužské jméno, citoslovce, starší
výraz pro Budyšín, druh palmy; 13–dřívější spolumajitel Novy, prodejce televizní techniky, zkr. pro jih, kloubní
nemoc, citoslovce, jednotka tlaku;
14–jižní ovoce, les, deska; 15–řecké
písmeno, řecká nymfa, zpěvný hlas, hra
v kostky, předložka; 16–objemová jednotka, přitakání, nicotnost, citoslovce,
SPZ Olomouce; 17–domácky Eliška,
platidlo Indie, SPZ Brno-venkov, ženské jméno, slabě; 18–nacistická voj.
organizace, SPZ Karviné, označení aut
Španělska, automat, vnímat; 19–internetová reklamní organizace, zájmeno,
iniciály českého dirigenta, podzemní
chodba, značka objektivu; 20–obec,
obec, zastaralé zájmeno.
Nápovědy: ASPI, DMIDI, eídos, IAC,
kob, Loe, Mitae, NAR, Psario, SIKAM,
SNA, Ucelia, VUJO, YO
rč
noviny/2
13.3.07
16:14
Stránka 20
Nahoře pohled na Horák přes rybník Louňovický počátkem 20. let 20. století. Dole současný stav.
Redakce: šéfredaktor Otto Krutský. Členové redakce: Marie Boudová, Roman Čížek, Božena Homolková, Mariana Procházková, Věra Teršová,
Bronislava Udržalová. Grafická úprava: Karel Míšek.
Vydavatel: Obecní úřad Louňovice. Registrace: MK ČR-E 17311
20