zde

ROZHOVOR
Cyklojízda
na počest Lidic
připravil Milan Krčmář foto autor, Steve Dyster a Mark Dally
JE SHODOU OKOLNOSTÍ, ŽE NĚKOLIK DNÍ POTÉ, CO MĚL PREMIÉRU
NA KARLOVARSKÉM FILMOVÉM FESTIVALU FILM ANTHROPOID O KUBIŠOVI,
GABČÍKOVI A DALŠÍCH PARAŠUTISTECH, KTEŘÍ SPÁCHALI ATENTÁT
NA ZASTUPUJÍCÍHO ŘÍŠSKÉHO PROTEKTORA REINHARDA HEYDRICHA, DORAZILI
DO DOLNÍCH VILÉMOVIC, KDE SE JAN KUBIŠ NARODIL, DVA ANGLIČANÉ. TI SE SEM
VYDALI NA KOLE Z MĚSTA STOKE-ON-TRENT, KTERÉ JE ALE SPOJENO MNOHEM VÍCE
S JINÝM MÍSTEM SOUVISEJÍCÍM S OKUPACÍ NACISTY. V TOMTO MĚSTĚ TOTIŽ VZNIKLA
HNED PO VYPÁLENÍ LIDIC INICIATIVA „LIDICE SHALL LIVE“ (LIDICE MUSÍ ŽÍT). SVOU
JÍZDOU SE STEVE S MARKEM ROZHODLI TUTO INICIATIVU OŽIVIT.
Iniciativa vznikla prakticky ihned poté,
co byly 10. června 1942 vypáleny Lidice.
Její vůdčí osobností byl židovský lékař Barnett Stross, původem Polák, kterého zkáza
českého města hluboce zasáhla. Anglické
městečko od té doby s Lidicemi pojilo silné
pouto, přesto v posledních letech ale ve Stoke-on-Trent vzpomínky na hrůzný příběh Lidic poněkud vybledly. To vše se rozhodl
změnit tamní učitel historie Steve Dyster,
jenž spolu se svým kamarádem, uměleckým
keramikem Markem Dallym, vyrazil začátkem června na cyklojízdu, která oficiálně
Památník v Lidicích
skončila 18. června právě v Lidicích. Neoficiálně však pokračovala ještě dál, aby
21. června oba cyklisté dorazili do Dolních
Vilémovic na Třebíčsku.
Vaše cesta vedla z Lidic právě do Kubišova rodného domu v Dolních
Vilémovicích.
Mark: Tam se mi moc líbilo. Bylo to krásné místo ukazující, kde se narodil, a dýchající historií. Je to velmi malé muzeum,
ale zato velmi osobní. Návštěvníkům mnoho dává, je velice informativní. Moc se mi
líbilo, že to byl vlastně společenský projekt, lidé ve vesnici se sešli, aby vybudovali památník jednomu ze svých rodáků, který
změnil průběh války.
Steve: Já s tím plně souhlasím a stejně
jako Mark říkám, že to muzeum je velmi
osobní. Ukazuje celou Kubišovu rodinu, je
myšlenkově velmi čisté. Nesnaží se o bůhvíjakou velkolepost, nekřičí do světa: „Byl to
velký muž!“ Je skromné, ukazuje obyčejného moravského kluka. Normálního školáka,
ze kterého se stal hrdina. Zapůsobilo na mě
opravdu velmi silným dojmem a myslím,
Při prohlídce Kubišova rodného domu v Dolních Vilémovicích
Začátek cyklojízdy – podél řeky Trent a kanálu Mersey při cestě ze Stone do Stoke-on-Trent
„Osobně si myslím, že film Anthropoid přiblíží
lidem po celém světě atentát na Heydricha
a osud Lidic. Jamie Dornan, který hraje Kubiše,
je velmi známý herec, přitáhne diváky do kin,“
zamýšlí se Steve Dyster.
že na něm byla odvedena skvělá práce.
Mark: Kubiš se postavil tyranii. Heydrich
jednoznačně představoval zlo, byl to odporný člověk. A Kubiš s tím chtěl něco udělat.
Zemřel velmi mladý, obětoval se.
Mark Dally
rok narození
bydliště vzdělání
kolo, na kterém
absolvoval cestu
do Lidic
navštívené země webové stránky
28
Cykloturistika 5/2016
1958
Stone (11 km od Stoke-on-Trent)
Staffordshire University (v letech
1977-1980, titul BA Hons. –
mnohooborový design, v letech
1980-1982, titul MA – design se
zaměřením na keramiku)
Shand (odlehčený ocelový cestovní bicykl vyrobený
Stephenem Shandem ve skotském závodě Shand Framebuilders).
Velká Británie, Francie,
Německo, Itálie, Nizozemsko
a Česká republika
www.markdallyceramics.co.uk
Vy jste vyrazili primárně do Lidic, ale
věděli jste něco více o Janu Kubišovi
před svou cestou?
St.: Ne, neznal jsem ani Kubiše, ani
Gabčíka. Ale právě to je na celém tom příběhu fascinující, jak se rozrůstá, jak toho
poznáváme čím dál více.
M.: Ano, to je pravda. Já před tou cestou věděl jen málo, ale postupně jsem se
dozvídal další a další věci. Zvláště poté,
co jsem strávil den v Lidicích, věděl jsem
toho více a více. Pochopil jsem, co přesně
se stalo. Je to velmi silný příběh.
Co vlastně
s Lidicemi?
pojí
Stephen Dyster
rok narození bydliště vzdělání
kolo, na kterém
absolvoval cestu
do Lidic
navštívené země
webové stránky 1960
Stone (11 km od Stoke-on-Trent)
University of Sheffield,
bakalářský titul z historie
University College, Swansea,
postgraduál
Dawes Supergalaxy (turistický bicykl s ocelovou konstrukcí, starý 22 let, ale velmi spolehlivý; vyroben
v Birminghamu v Anglii).
Anglie, Nizozemsko, Německo,
Česká republika (vše během
cesty do Lidic); při dalších
cestách Wales, Skotsko
a Severní Irsko, Francie, Belgie,
Lucembursko, Itálie, Španělsko,
Irsko.
www.sevendaycyclist.com
a www.stephendyster.wix.com/
burslemlidicebike
Stoke-on-Trent
St.: Dá se říct, že hornická minulost.
Když zprávy o vypálení Lidic dorazily
do Stoke-on-Trent, tamní lékař a zastupitel
Barnett Stross se rozhodl, že zahájí kampaň proti Hitlerovi, který prohlásil, že Lidice musí navždy zemřít. S pomocí Arthura Baddeleyho, předáka Federace horníků
z North Staffordshire, získal podporu horníků. Stoke-on-Trent a North Staffordshire
jsou si podobné – Stoke-on-Trent bylo sice
vyhlášené pro svou keramiku, ale také
zde byly ocelárny a uhelné doly. Na základě toho vznikla ve Victoria Hall ve stokeské čtvrti Hanley iniciativa Lidice musí žít,
která se pak rozšířila do dalších hornických
měst a následně i do celého světa. Na konci války se podařilo díky tomu získat značnou finanční částku, která byla věnována
na zřízení galerie, památníku a růžové zahrady v Lidicích.
Cykloturistika 5/2016
29
ROZHOVOR
Horníci ve Stoke-on-Trent se například
kvůli tomu vzdali části svého platu. V těch
dobách to byla dost velká oběť, lidé byli chudí, zboží bylo na příděl až do 50. let. Stoke-on-Trent se navíc vzpamatovával z důlního neštěstí, které ho postihlo na Nový rok
1942 a při němž zemřelo 57 horníků.
Jako učitel jsem působil v několika různých hornických městech. Může to být
jen můj názor, ale vždy jsem cítil, že horníci mají mezi sebou pouto, které jim velí
pomáhat si, i když jsou z jiných zemí.
Opravdu na nich byla vidět snaha zasadit se o to, aby jejich kamarádi z dolů
okolo Kladna nebyli nikdy zapomenuti.
Proč se téhle iniciativy ujal zrovna
Barnett Stross?
Stephen Dyster
St.: To je dlouhý příběh. Barnett Stross
se narodil nedaleko Lodže v Polsku 25. prosince 1899. Pocházel z rodiny polských
Židů, kteří se přestěhovali do Anglie v roce
1902. Údajně kvůli pronásledování, což by
vysvětlovalo, že tyto vzpomínky Strosse poznamenaly na celý jeho život. Později vystudoval medicínu na Bradford University
a usadil se v Sheltonu, což je část Stoke-on-Trent. Jeho dům a ordinace se nacházely uprostřed keramiček a dolů. Většina města byla pokryta kouřem z továren,
a tak se Stoke-on-Trent občas přezdívalo Smoke-on-Trent (Kouř nad Trentem).
Stross záhy zjistil, že značná část lidí trpí
plicními chorobami, zejména pneumokoniózou (zaprášenými plícemi) a silikózou (usazování oxidu křemičitého v plicích). Tehdy nebyla lékařská péče zdarma,
ale Stross si získal věhlas tím, že chudým rodinám často žádné platby za léčení neúčtoval. Místní ho znali jako Doktora Boba a není divu, že byl posléze zvolen
za labouristy do městského zastupitelstva.
Tento kultivovaný muž se zájmem o umění
nechtěl znovu vybudovat Lidice, ale hlavně chtěl vytvořit symbol přátelství a památník všech obětí nacistických zvěrstev.
Umělecká galerie v Lidicích byla z velké míry jeho nápad, a proto oslovil umělce z celého světa, zda by se na této práci nechtěli také podílet. Podobně to bylo
i s růžovou zahradou. Několikrát navštívil Lidice a spolu s Arthurem Baddeley-
osobně
em mu bylo uděleno nejvyšší československé vyznamenání, Řád bílého lva. V roce
1945 se Stross stal poslancem a získal také
šlechtický titul Sir. Zemřel v roce 1967.
Ty jsi Strosse znal osobně, Steve?
Osobně jsem Strosse nikdy nepotkal. Nepocházím ze Stoke-on-Trent, přistěhoval
jsem se tam v roce 2006 a vlastně jsem
o něm ani o Lidicích nikdy neslyšel, dokud
jsem před několika lety nezjišťoval informace o dějinách města.
Pak jsem se potkal se Alanem a Cheryl
Gerrardovými a založili jsme iniciativu Přátelé Barnetta Strosse. Alan a Cheryl dokázali obrovské množství práce, aby oživili vztahy mezi Stoke-on-Trent a Lidicemi. Zdá se,
že ve Stoke-on-Trent byl příběh Lidic téměř zapomenut. Ve městě byly totiž zavřeny
všechny uhelné doly a ocelárny, drasticky
taky klesl počet keramiček. Zatímco v roce
1942 v nich pracovalo 66 % obyvatel,
nyní je to jen naprosto zanedbatelné číslo.
Město utrpělo značné rány, a i když je život v něm příjemný, jako by opadla důvěra mezi lidmi. Při práci ve školách v našem kraji jsem si uvědomil, že by mladí lidé
měli opět znát příběh tohoto mezinárodního přátelství. Myslím, že myšlenka, kterou
razil Barnett Stross, má světu stále co říct. Steve Dyster na českoněmeckých hranicích
A proto jsi vyrazil na kole do Lidic…
St.: Řekl jsem si, že bych do Lidic chtěl
jet, protože je to zajímavá myšlenka. A pak
jsem si řekl, že kdybych tam jel na kole,
mohl bych počítat i s nějakou publicitou
a víc bych tak upozornil na sepětí Lidic se
Stoke-on-Trent. A tak jsem se zeptal ještě Marka, zda se mnou nechce jet na kole
do České republiky, a on řekl: „Proč ne.“
Osobně miluji jízdu na kole a procházky. Neřídím auto. Ano, možnost publicity v případě, že jedete tak dlouhou cestu
na kole, je dobrá, ale kolo je můj běžný dopravní prostředek. Mohu tak potkávat lidi,
kteří chtějí vědět, kam jedu a proč, často se
také ocitnu v nějaké krásné vesničce, která
je mimo turistické trasy.
M.: Důvod, proč jsem se rozhodl jet, byl,
že mě nejprve zaujala možnost cyklocesty
do Prahy. Později jsem se dozvěděl o historii Lidic a zvláštním poutu mezi Lidicemi
a Stoke-on-Trent, šlechetnosti horníků ze
Stoke a významu Barnetta Strosse při zrodu
hnutí Lidice musí žít.
Kolik jste najeli kilometrů a kolik dní
jste strávili na cestě?
St.: Bylo to celkem 13 dní. Vzdálenost činila něco přes tisíc mil, tedy asi
1600 kilometrů. Ale nejeli jsme každý
den naplno, měli jsme dva dny s poloviční trasou, například z Münsteru do Drážďan.
Nemuseli jste řešit žádné problémy?
St.: Ani jeden defekt, ani jednu poruchu.
Jen Markova bota se trochu rozpadla a měl
na ní „žraloka“. Ale to je asi to nejhorší, co
nás potkalo.
Co se vám na cestě nejvíce líbilo?
St.: Byla toho velká spousta a občas to
byly i velmi malé drobnosti. Ale je pravda,
že příjezd do Lidic byl pro mě naprosto jedinečný. Velice mě zaujal také starý most přes
řeku Střelu a Frauenkirchen v Drážďanech.
M.: Pro mě byla nejdůležitější právě myšlenka týkající se Lidic. Bylo to velmi dojemné, plné pohnutek. Uvědomil jsem si,
jak je důležité přátelství a soudržnost a jaké
je vlastně pouto mezi Lidicemi a Stoke-on-Trent. Den, který jsme v Lidicích strávili, pro
mě znamenal hrozně moc a asi na něj budu
vzpomínat do konce života. Ale vzpomínat
budu i na Českou republiku jako takovou.
Byl jsem tu poprvé a moc se mi tady líbilo.
St.: Musím říct, že jsem vaši zemi také navštívil poprvé a mám tytéž pocity.
Jak se díváte na to, že v České republice můžete jet na rozdíl od Anglie
všude? Že zde nejsou ploty a zákazy?
St.: Jízda v polích a přes lesy v České republice nám zprvu připadala zvláštní,
Steve si v Alternátoru vyzkoušel i tamní energokola
úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí.
Jak jsi řekl, není to jako v Anglii či Walesu, kde platí zvláštní práva k tomu, abyste vůbec mohli použít tamní cesty. Ve Skotsku je to malinko jinak. Na druhou stranu
ani svoboda jít, kam se mi zachce, kterou
máte v České republice, ještě neznamená, že se tam dostanete s kolem. (úsměv)
Co přesně se vám zde líbilo, pomineme-li dojmy z Lidic?
St.: Kostely, architektura… Samozřejmě i jazyk. Angličtina, holandština, němčina, to jsou podobné jazyky. Čeština ne,
proto je pro mě zajímavá. Pivo je tu vynikající. Cyklistika je tu také skvělá. Mno-
hé cyklostezky jsou na opravdu vynikající
úrovni. Moc jsme si je užívali, navíc vedou
opravdu krásnou krajinou. Něco je hodně
odlišné, ale to je právě to, co dělá cestování cestováním.
M.: Musím říct, že mně se velmi líbil Alternátor v Třebíči, ten na mě udělal opravdu velký dojem. Ukázka toho, jak lze zábavnou formou přiblížit výrobu energie, je
ohromující a opravdu zajímavá. A samozřejmě i ta projekční koule, kterých je v Evropě jen osm… Ve Spojeném království je podobné místo, Centre for Alternative Energy
ve Walesu. Ale zde v Třebíči je to opravdu
revoluční. Určitě mi jeho návštěva otevřela oči, vidím, že Česká republika se plně
Aktivní dovolená
Rakousko
od
5 650 Kč
7 dní, 3* hotel,
all inclusive
místo, které se vám zdálo nejkrásnější:
Shetlandy a Skotská vysočina
oblíbení autoři: Thomas Hardy a Jaroslav Hašek
oblíbená hudba: hlavně klasická (Čajkovskij, Elgar,
Vaughan Williams, Sibelius)
největší sportovní úspěch v životě: Nic společného
s cyklistikou. Před mnoha lety jsem zaběhl sto
metrů za 11,1 vteřiny (je to velmi dlouho a možná
že to bylo ještě před tím, než ke slovu přišly přesné
časomíry).
30
Cykloturistika 5/2016
až 2 děti do 12 let
ZDARMA*
*platí u vybraných zájezdů
800 600 600 | www.dovolena.cz
Cykloturistika 5/2016
31
ROZHOVOR
ně jiné, tam se kvůli cyklistům všechno zastaví. Ale to je jinde opravdu neobvyklé, jak
v Německu, tak ve Spojeném království.
Můžete srovnat dálkovou cyklistiku
v Evropě a v Británii?
St.: Počet dálkových cyklistů v Británii roste, ale ne tolik jako počet závodních cyklistů.
Vypadá to, že je zde také více cyklistů z Evropy. Ten večer, co jsem se vrátil z České republiky, jsem šel na procházku se psem podél
kanálu, po němž vede jedna z našich cyklo­
stezek. Potkal jsem cyklistu z Drážďan, takže
jsme si popovídali i o Lidicích. Bohužel mířil
ještě o několik mil dále, takže nemohl zůstat
u nás doma přes noc a bohužel jsme ani nezašli na pivo. Ale vždy rád nabídnu pomoc kamarádům cykloturistům.
M.: Souhlasím s tím, že v Anglii lze potkat mnoho dálkových cyklistů. Na druhou
stranu někteří z mých přátel absolvovali velmi dlouhé cyklovýpravy po Evropě.
Mark Dally
Které jiné země jste navštívili s koly?
osobně
místo, které se vám zdálo nejkrásnější:
Nejkrásnější místo, které jsem navštívil, byl ostrov
Nias jižně od indonéské Sumatry. Ale mé vysněné
místo, které jsem dosud nenavštívil, je Tibet.
oblíbení autoři: David Mitchell (kniha Atlas
mraků), George Orwell (1984)
oblíbená hudba: Severoirská kapela The Divine
Comedy
největší sportovní úspěch v životě:
Pětkrát dvojnásobný vítěz v našem místním
badmintonovém klubu
otevírá novým technologiím, chce čistou
energii. Pak mě stejně jako Stevea zaujalo
i vaše pivo, je vynikající.
Steve, využiješ získané poznatky
ve své profesi učitele dějepisu?
St.: Určitě ano. Mohu využít spoustu poznatků, které jsem za tu cestu získal. Mohu
srovnávat, jaký byl život za války v Anglii,
jaký byl v okupované Evropě, jaký byl na Východě. A do toho mohu přinést celý tento
příběh. Lidem tak mohu ukázat širší kontext
celé války v Evropě. A to pak pomáhá porozumět i dnešní době.
Napíšete o své cestě nějaké články či
knihu?
32
Cykloturistika 5/2016
St.: Myslím, že ano. Chtěl bych něco napsat do různých časopisů, možná něco
delšího.
M.: Psal jsem krátké postřehy na Facebook. Ale rád bych nějak zhmotnil to, co
jsem viděl a co mě zaujalo. Chtěl bych proto vytvořit něco z keramiky.
Co si myslíte o českých cyklostezkách? Můžete je srovnat s těmi
západoevropskými?
M.: Některé jejich části jsou vynikající,
s velmi dobrým povrchem. Občas se objeví
velmi blátivé úseky, které jsou obtížně průjezdné, jinde je špatné značení. Takže jsou
zde velmi dobré a ne tak dobré cyklostezky.
Ale myslím, že v budoucnosti se to zlepší.
Česká republika láká turisty a s nimi samozřejmě přicházejí i peníze, což se pak projeví na ekonomice a potažmo i cyklostezkách.
Je to zkrátka proces.
St.: Osobně si nemyslím, že jsou zde velké rozdíly oproti Velké Británii. Na řadě
míst mi vaše cyklostezky připadaly dokonce lepší. A ani nevidím velký rozdíl oproti
Německu, kde jsou cyklostezky vynikající.
Cestovali jste nejen po cyklostezkách,
ale samozřejmě i po normálních silnicích. Jací jsou podle vás čeští řidiči?
St.: Myslím, že většina českých řidičů při
předjíždění cyklistů nechává poměrně dost
místa. Ano, jezdí docela rychle, ale nemíjejí cyklistu v těsné blízkosti. Stalo se tak
možná ve třech případech, ale to je stejné
jako v Británii. Třeba v Holandsku je to úpl-
St.: Absolvoval jsem spoustu dálkových
cyklojízd v Anglii a Walesu, ale i ve Francii,
Belgii, Lucembursku, Itálii, Španělsku, a to
jak na pevnině, tak po Menorce, Mallorce
a Tenerife, dále v Severním Irsku a Irské republice, navíc po Skotsku, a to včetně Shetlandského a Orknejského souostroví. A nyní
v Nizozemsku, Německu a České republice.
Je těžké vyzdvihnout nejoblíbenější místa, zajímavosti k vidění, lidi, se kterými
jsem se setkal, různá jídla a pití. Všechno to
přináší krásné vzpomínky. Ale pokud bych
měl říct svoje oblíbené místo, byla by to
Skotská vysočina a skotské ostrovy. Vzdálené, mírumilovné, s lidmi se silným smyslem
pro společnost a vždy milými, s krajinou plnou kontrastů, s jezery a mořem a na pozadí s horami a lesy. Se spoustou divoké zvěře
a zajímavou kulturou.
M.: Já byl na cyklovýpravách po Spojeném království, Francii, Německu, Itálii,
Nizozemsku a nyní i po České republice.
Nejdelší trasa, jakou jsem kdy na kole ujel,
byla tzv. Lands End to John O’Groats (LEJOG), která měřila 1130 mil, tedy 1820 kilometrů. Jedná se o cestu přes celou Velkou
Británii. Pak takzvanou C2C, tedy Coast to
Coast – od břehu ke břehu přes šířku Velké Británie. A nyní cestu z Anglie do Lidic.
Poslední otázka – vypravíte se do České republiky znovu, třeba i se svými
dětmi?
M.: Myslím, že můžu mluvit za oba, když
řeknu, že pro nás je v České republice vše
velmi levné. Takže sem rád vezmu rodinu na dovolenou a užijeme si spoustu zábavy a poznáme opravdu krásná místa. Už
jsem o tom mluvil se svojí manželkou Susan a ona řekla: „To zní opravdu dobře.“
St.: Já přijedu zcela jistě. Je tu spousta zajímavého. Možná Českou republiku procestujeme na kolech, možná autobusem.
n
Cykloturistika 5/2016
33