Bezdomovci zděcáku

,i,
> zÁnší.oottuo
není dětem a mladým
lidem žijícímv dětském
domově osmnáct
let, nemusí nic řešit.
Po jeho opuštění je
ale čekajíproblémy
(ilustrační foto).
Bezdomovci zděcáku
u nádra,
vídáte ie vybírat odpadky z popelnic nebo posedávat
postih3rie víhradně staré
;a. Ň;ó*,ii porrleo neio'onion'.ctví
iúi. pfiflu6oni,tuoiu isou ale neiohroženěišímimladí do
ři;'d;;;iiřturi pro§íoětskými óomovy a iinými ústavy.
l
íezi lidmi
bez domova se svého
ffi :t1:,""ffi i:,I
lV[::t:iťi;ff
jsem ve městě, kde byl
domově. ,,Zůstala
dětský domov, protože jsem neměIa kam
jít. Měla jsem sice domluvenou ubytovnu,
á1" tu- se v sobotu a v neděli zavíra\o,
Musela jsem někam jít, ale neměla jsem
kam," vypráví.
Asi měsíc a půl tak byla nucena spát na
lavičce v Plzni: ,,Ještěže bylo teplo, Nevím,
jak bych to dělala v zimě." Z nemilé situace
ji aortut uZ t"marád, který měl vlastní byt
nabídl jí, aby u něj přes víkendy přespávala. Peníze, které dostávají mladí lidé na
odchoclnou z dětského domova, jí dlouho
nevydržely. ,Věděla jsem, kolik co stojí,
ale nevěděla jsem, kotik korun potřebuji
na měsíc. Takže jsem nakupovala hodně
a
nepotřebných věcí, Za týden jsem pak neměla už co jíst," 1íčíRenáta.
Občas ií dali něco k jídlu lidé z práce
ve Škodovce, kam naštěstí brzy nastoupila. ,,Když viděli, jak se na ně koukám,
pochopiti to. Chlapi od rodin mně pak vysvětlovali, iak hospodařit. V domově nás
nikdo neučil," dodává.
Renátin příběh má šťastnýkonec, Po
dalších životníchperipetiích nakonec dostudovala speciální školu a dnes pracuje
jako asistentka pedagoga ve stejném dětském domově, kde jako dítě vyrůstala,
to
Nová lavina
O tom, že Renátin příběh není ojedinělý,
hovoří i llja Hradecký spoluzakladatel charitativní organizace Naděje, která !e jednou
z největších neziskovek pečujícícho lidi
bez'domova. ,,Máme praxí ověřeno, že
mezi bezdomovci je téměř polovina těch,
kteří mají nějakou zkušenost s dětským
domovem," řeki TYDNU.
Podle ministerské studie je v současné
době v Česku na třicet tisíc bezdomovců,
Alarmující je však fakt, že podle ní k životu
na ulici směřuje dalších až sto tisíc lidí, Tedy
úplná lavina: ,,Jedná se o domácnosti vě-
r. sÝvnlÝ DoMov. Kvůli kritickému článku
o návštěvě Livie klausové musel Gracián
Svačina dětský domov v Jemnici opustit,
EEEEtl zs
zicí v nedoplatcích za bydlení a služby, s nedostatečryimi příjmy a o osoby vracejícíse
předez institucionální péče."Míněno tedy
všímz dětských domovů.
Fenoménem s e zabývá i rczisková organizace Letní dům. Ta mezi mladými lidmi,
kteří v uplynulých letech opustili dětský
domov a pokoušeii se postavit na vlastní
nohy, ud8lala průzkum. ,,Většina z nich
má jisté zkušenost například s bezdomovecivím či dluhy,' říká spoluautorka pro-
jektu Ktára Joklová.
po ušive dluzích
Příčindramatické situace je více, Jednou
z nich je nedostatek peněz, který většinu
mladých lidí po odchodu z dětského domova provází . Ze zákotla sice mají nárok
na odchodné ve výši 25 tisíc korun, podle
některých svědectví však ředitelé domovů
dětem občas tuto částku krátí,
ani
,,Ty peníze nemusejí být a často
mých
Většina
ne;sou žádnou záchranou.
kamarádů na tom byla rok, rok a půI po
odchodu z dětského domova finančně
velmi špatně, Buď měnili zaměstnání,
nebo o žádné ani nezavadili, Měli finančníproblémy, neměIi na zaplacení
nájmu, na jídlo, půjčovalisi od kamaraátr, u některých to skončilo i braním
r.orná.rni.r, ptle.X"' říká Michal Ďorď,
předseda občanskéhosdruženíVteřina
poté, které sdružuje mladé lidi z dět,kli.h do*ouů. Sám patří mezi ty, kteří
v domově vyrostli.
Mnoho mladých tidí opouštějícíchdětský domov se tak potýká s dluhy. Podle
ĎÓrdě se to podobá případůmz vyloučených sociálních lokalit: ,,Jsou v d]uzích,
Zilí v bytech u kamarádů, dlouhodobě si
nómorróu najít zaměstnání, většina z nich
nemá žádné sociální zázemí, nemá se ke
komu vrátit."
l Jsem milionové dítě
_l
Za někoIik týdnů mu bude dvacet ětyři a už
několik let patří mezi nejznáměiší ,,děti
z děcáku". GRA0úNA svAčlNU v roce 2011
proslaviI článek o kašírovanépřípravě dětského domova na návštěvu prezidentovy
manželky Livie Klausové.
Jak onen případ s
livií Klausovou
ovlivnil vaše
rozhodnutí pracovat v médiích?
Já už se tomu věnova| předtím. Dělaljsem
v Českételevizi takzvaného zprávaře. Připravoval jsem, co moderátoři čtou ve zprávách.
Střetem s Klausovoujsem zaujal spoustu
lidí. Třeba.Jiřího Paroubka. Krátce předtím zakládal svůj webový pottáI a nab2el mi, abych
se sta| šéfem. Ale já všechno odmítal. Je to
paradoxni ale jedním článkem se mi otevřely
opravdu dveře skoro kamkoli. Myslím do novin. Říkal jsem si, že je možná hezké být na
chvíli slavný, ale že ško|a je pro mě důležitá.
Došlo mi, že bych měl se vším praštit a dodělat školu - a pak teprve dělat novináře,
Mladému klukovi to asi muselo stoupnout do
hlavy, ne?
Jeho s]ova potvrzuje i Klára Joklová,
která se jako sociální pracovnice s mladými iidmi z dětských domovů d]ouhodobě siýká. ,,Úroky u půjčeknarůstajígeo-
metrickou řadou. Mám klienty, kteří jsou
z donotlii venku dva nebo tři roky a jejich
dluhy dosahují půl milionu korun," říká.
Příčinoudluhů jsou smlouvy s telefonními operátory, půjčky,ale i zdravotní nebo
sociální pojištění. ,,Netuší,že se mají do určitédoby nahlásit. To je informace, kterou
buď nevědí, nebo ji dostanou v patnácti
a pak ji zhlavy úplně vypustí," dodala.
Cena peněz
Existují sice různékursy, jak nakládat
a především hospodařit s penězi, ale ne
oni mě ale kántoši a bráchové
vždycky usadiIi. Jsem hrozně ješitný, hrdý a ambiciózní. Chvíli to šimralo
moje ego, ale přišlo vystřžlivění.
.Jojo,
Jak jste se s bratry dostali do domova?
By|ijsme hrozně chudá a sociálně
slabá rodina. Jsme z Nové Říšena Vysočině. Rodiče se nemohli postarat. Šloo klasický mustr. Když je rodina
chudá, tak sociálka pošle děti do dě-
Cetl jsem, že jedno dtte v děcáku stojí mě-
síčně35 tisíc korun. Viděno touhle optikou jsem v podstatě milionové dlĚ.
cáku, Podle mě to je ale úplná hloupost.
Jak to myslíte?
Třeba u nás byl průšvih, že rodiče byli pros-tě intelektuáIně hrozně nízko. Můj táta měl
jen zvláštní školu, matka vychodila šest
roků a propadala, tak ji ze školy dali pryč.
Táta dělal v kravíně a máma vůbec nepracovala, No a mně a bratrům dávali maximum všeho, co bylo možné.Měli a|e limity.
Chodili jsme do školy špinavi často jsme
neměli co jíst a podobně. V očíchsociálky
a úřadůbyla ta péčeo nás nedostatečná.
A co iiného se mělo odehrát?
u každého zaručížádolcíúčinek,,,Já
jsem na jeden z nich chodil v sedmnáctl.
Ale člor,ěk je v tomhle věku ještě v pubertě a moc ho nebaví sedět někde ve
svém volném čase a povídat si o tom, jak
šetřit," říká Ďorď. Finančnígramotnost je
tak v praxi velmi nízká.
Prob]ém je ale širší.U mladých
lidí
z dětských domovů je velkým problémem
i vzdě]ání, Podle Nadace Terezy Maxové
a platformy Byznys pro společnost má například maturitu jen zhruba jedno procento lidí, kteří vyrostli v dětském do-
mově. Vysokou školu absolvuje jen jeden z 333 bývalých obyvatel těchto zaŤízení.Většina se vyučía potom právě
kvůli nízkémuvzdě]ání, kvalifikaci a ne-
Za těch třináct letjsem státvyšel na tři
a pů| milionu - a k tomu ještě dva bráchové. Nab2íse,jestli ty peníze, co na
nás šly, byly skutečně dobře Využité.
kam tím míříte?
Kdyby zaplatili sociálního pracovníka, ktery
by se nám jako rodině opravdu intenzivně věnoval, řkal by mámě: ,,Ted'jim musíšdát najíst, umyjje" a podobně. Kdyby se prostě
rodině někdo intenzivně věnoval, nák|ady
pro stát by byly za ty roky maximálně třetinové. A my bychom neskončili v děcáku.
(Rozhovor z knihy P. Cechla a J, Hympla Hejno
-kož- r
bílych vran, redakčně kráceno)
znalosti reá]ného života hIedají práci jen
E
kdo nahradí rodiče?
Řešeníse hiedá obtížně. podle odborníků
z praxe by například pomohlo, kdyby se
s mladými lidmi opouštělícími dětské domovy dále pracovalo. ,,Je potřeba, aby
je někdo například doprovodil při jejich
prvních jednáních s úřady, zeptal se jich,
jestli se už byli nahiásit na zdravotní pojišťovně... Zkrátka věci, které v běžných rodinách děiají rodiče," míníJoklová.
Pokud se však těmto mladým lidem nepodaří kontaktovat například neziskovou
poradnu, mají smůlu. V okamžiku, kdy
ŽívoInízkušenosti mladých lidí z dětských domovů ale nejsou jenom souborem tragických příběhů. Důkazem je, že
někteří z nich dokázali ve společnosti proraziI a nastartovat slibnou kariéru, Přík]adem můžebýt sedmadvacetiletý Miloš
Nguyen. Ten v domově skončil už v kojeneckém věku. Díky své píli a zaujetí dokázal vystudovat vysokou školu a nyní dělá
^ Iidé, kteří prošli dětskými domovy.
tvoří
o
r
jim je osmnáct let, totiž skončípráce sociálních kurátorů, kteří s nimi doposud pracovali, a oni se musejí starat sami o sebe.
BEZ DOMOVA. Až polovinu klientů charitativních organizací starajícíchse o bezdomovce
J
.§
r,elmi obtížně.
.E
,,Důvodem horšílrovzdělání přitom nebývá to, že by měly děti z domova nižší Ý
F
,o
lnteligenci. Ale často je nikdo nemotivuje
najít si dobrou školu, respektive je od ní .ďE
domov odrazuje, protože by ho dojíždění š
o
do jiného města stálo peníze navíc, které L
nemá," uvádí Ďorď.
É
asistenta jednomu z českých europoslanců
v Bruselu a Štrasburku. A rozhodně není
iediný
Pavel cechl, Joseí Hympl
29
l
EEEE!
s
o
,o
o
6
.9
E
o
.,
o
N
ž
E
ó
F
d
d
8